Římské neštěstí u Karrh (53 př. n. l.)

Římské neštěstí u Karrh (53 př. n. l.)

»L¡NKY
/ COMMENTATIONES
ÿÌmskÈ
neötÏstÌ
u Karrh (53 p¯. n. l.) 45
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh
(53 p¯. n. l.)
TOM¡ä KNITTL (Brno)
V polovinÏ 1. stoletÌ p¯. n. l. doölo mezi dvÏma starovÏk˝mi st·ty, ¯Ìmskou
¯ÌöÌ a parthskou ¯ÌöÌ, k roztrûce, kter· vyvrcholila taûenÌm triumvira Marka
Licinia Crassa a bitvou u mÏsta Karrhy roku 53 p¯. n. l. Dlouhou dobu se spekulovalo o d˘vodech taûenÌ ¯ÌmskÈho politika, o pr˘bÏhu tÈto slavnÈ bitvy
a p¯ÌËin·ch, kterÈ vedly k por·ûce poËetnÏjöÌho a snad i lÈpe p¯ipravenÈho
¯ÌmskÈho vojska. TÌmto p¯ÌspÏvkem bych se r·d pokusil tyto okolnosti objasnit a vysvÏtlit, a to na z·kladÏ antick˝ch pramen˘1 a v˝zkum˘ p¯ednÌch odbornÌk˘.
Parthii jako st·tnÌ ˙tvar je moûno historicky doloûit p¯ibliûnÏ od 7. a 6. st.
p¯. n. l., kdy toto ˙zemÌ rozkl·dajÌcÌ se mezi poho¯Ìm Alborz a ¯ekou Atrek
bylo souË·stÌ MÈdskÈ, pozdÏji AchaimenovskÈ ¯Ìöe. Ve 3. st. p¯. n. l. se parthskÈ kr·lovstvÌ jako souË·st ˙zemÌ Seleukovc˘ dostalo pod n·por Skyth˘.
Roku 247 p¯. n. l. v˘dce skythskÈho kmene Parn˘, kter˝ p¯ijal perskÈ jmÈno
ArsakÈs, zÌskal moc a uchv·til parthsk˝ tr˘n. Od tÈto doby se vûdy Arsakovci2 povaûovali n·rodnostnÏ za Parthy. Sl·bnoucÌ ¯Ìöe Seleukovc˘ se stala pro
ambiciÛznÌ parthskÈ kr·le jednoduch˝m protivnÌkem, bÏhem jednoho stoletÌ
¯Ìöe expandovala a ovl·dla rozs·hl· ˙zemÌ pr·vÏ na ˙kor ¯Ìöe Seleukovc˘.3
1
ZejmÈna se jedn· o srovn·vacÌ ûivotopisy Pl˙tarcha a ÿÌmskÈ dÏjiny Kassia
DiÛna. SporadickÈ zpr·vy se takÈ dozvÌd·me z dopis˘ Marka Tullia Cicerona, z Res
gestae divi Augusti a od Appi·na.
2
ParthötÌ kr·lovÈ se od r. 247 p¯. n. l. naz˝vali Arsakovci, podle prvnÌho vl·dce
Arsaka I. ModernÌ historiografie jmÈna jednotliv˝ch kr·l˘ rozliöuje dle rodnÈho
jmÈna, ne vöak dle titulatury. Tedy dle jmÈna, kterÈ vl·dc˘m bylo udÏleno jeötÏ jako
chlapeckÈ jmÈno, a nikoliv dle toho, pod jak˝m ofici·lnÌm jmÈnem skuteËnÏ tito
kr·lovÈ vystupovali. Je to zap¯ÌËinÏno tÌm, ûe kaûd˝ nov˝ kr·l tÈto ¯Ìöe pouûÌval jednotnÈ jmÈno ArsakÈs. JednotlivÈ rozliöenÌ pak z·viselo pouze na po¯adÌ vl·dc˘. Takûe nap¯. kr·l OrÛdÈs II. byl ArsakÈs XIV. a jeho bratr MithridatÈs III., kr·tce vl·dnoucÌ p¯ed nÌm, ArsakÈs XIII.
3
Kr·lovstvÌ se rozö̯ilo na ˙zemÌ dneönÌch st·t˘ S˝rie a Turecka, SaudskÈ Ar·bie, celÈho Ir·ku, Õr·nu, Afgh·nist·nu, velkÈ Ë·sti P·kist·nu a Ë·steËnÏ zasahovalo
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
45
30.8.2011, 17:36
46 TOM¡ä KNITTL
Hranice dvou nejvÏtöÌch st·tnÌch ˙tvar˘ v evropskÈm a blÌzkov˝chodnÌm
prostoru se dÌky svÈ rozpÌnavosti dotkly jiû v pr˘bÏhu 1. stoletÌ p¯. n. l. Oba
st·ty tak musely Ëelit vz·jemn˝m expanzivnÌm n·rok˘m, kterÈ zcela pochopitelnÏ vedly k dlouh˝m a krvav˝m v·lk·m. K vyhrocenÌ vztahu mezi obÏma
st·ty doölo p¯ed polovinou 1. st. p¯. n. l., kdy vojsko vedenÈ Gnaeem Pompeiem donutilo Parthy opustit S˝rii a uznat demarkaËnÌ linii na Eufratu.
Poko¯en· Parthie, kter· p¯iöla o z·padnÌ v˝spu svÈ zemÏ, nebyla schopna
aktivnÏ zas·hnout a br·nit se.
Na p¯elomu let 58-57 p¯. n. l. byl sv˝mi syny Mithridatem a OrÛdem sesazen a zavraûdÏn slab˝ parthsk˝ panovnÌk FraatÈs III. Na tr˘n nastoupil jako
staröÌ z obou bratr˘ MithridatÈs, vl·dl jako MithridatÈs III. MladöÌ bratr se
s tÌm vöak nemÌnil sm̯it, zÌskal podporu p¯ed·k˘ v Ëele se Surenou (o tomto
muûi se zmÌnÌm pozdÏji) a Mithridata sesadil. OrÛdÈs II. svÈho bratra odsunul do politickÈho pozadÌ a p¯enechal mu spr·vu nad MÈdiÌ. Nespokojen˝
MithridatÈs z·hy p¯eöel do opozice, obsadil jiûnÌ Mezopot·mii a poû·dal
ÿÌm o podporu a pomoc. KonkrÈtnÏ se obr·til na Cn. Pompeia, kter˝ mÏl
k v˝chodnÌ politice blÌzk˝ vztah. ÿÌmsk˝ triumvir rozhodl o z·sahu do vnit¯nÌch pomÏr˘ Parthie, povϯil tÌm svÈho leg·ta a spr·vce S˝rie Aula Gabinia.
Ten na p¯elomu let 57 a 56 p¯. n. l. p¯ekroËil s vojskem Eufrat a za˙toËil na
parthsk· postavenÌ pod OrÛdovou spr·vou. Odpor byl vöak p¯Ìliö siln˝, Gabinius se st·hl z Mezopot·mie zpÏt.4 P¯estoûe ÿÌmanÈ zatÌm v Parthii nebyli
i jih dneönÌho Turkmenist·nu. V˝chodnÌ oblasti kolem ¯eky Indu vöak ParthovÈ
dlouhodobÏ neudrûeli. ÿÌmsk· orlice se dostala na p˘du BlÌzkÈho v˝chodu roku 129
p¯. n. l., kdy z b˝valÈho pergamskÈho kr·lovstvÌ vznikla provincie Asia. K politickÈmu v˝voji parthskÈ ¯Ìöe a prvnÌm politick˝m kontakt˘m mezi ÿÌmany a Parthy
viz n·sledujÌcÌ literaturu: RAWLINSON, G., The Sixth Great Oriental Monarchy (or the
geography, history and antiquities of Parthia), London 1873; KEAVENEY, A., Roman
Treaties with Parthia circa 95 ñ circa 64 BC, in: American Journal of Philology,
102, 1981, s. 195-212; SHERWIN-WHITE, A. N., Lucullus, Pompey and the East, in:
CROOK, J. A. ñ RAWSON, E., The Cambridge Ancient History (IX, The Last Age of the
Roman Republic), Cambridge 1994, s. 229-273; KEAVENEY, A., The King and the
Warlords (Romano-Parthian relations circa 64-53 BC), in: American Journal of
Philology, 103, 1982, s. 412-428. V ËeötinÏ pak: DOBI¡ä, J., DÏjiny ¯ÌmskÈ provincie
syrskÈ I. (Do oddÏlenÌ Judaie od Syrie), Praha 1924; KLÕMA, O., Sl·va a p·d starÈho
Õr·nu, Praha 1977, s. 110-114; KNITTL, T., Vztahy mezi ¯Ìmskou a parthskou ¯ÌöÌ
v obdobÌ 1. st. p¯. n. l. ñ 3. st. n. l., Opava 2009, Filozoficko-p¯ÌrodovÏdeck· fakulta
SLU, s. 9-17, 38-40 (nepublikovan· diplomov· pr·ce).
4
DIO 39,56 (DIO, L. C. C., Roman history III, ed. Earnest CARY, Harvard ñ Boston 1914). D˘vodem zastavenÌ Gabiniova taûenÌ byla takÈ Pompeiova mise v EgyptÏ, kam nechal ¯Ìmsk˝ triumvir Aula Gabinia povolat.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
46
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 47
˙spÏönÌ, rozhodl se triumvir M. Licinius Crassus zmateËn˝ stav vyuûÌt ve sv˘j
prospÏch. Po sch˘zce v Lucce5 se domluvil s ostatnÌmi triumviry na taûenÌ
proti Parthii. Postavil arm·du o sÌle sedmi legiÌ, zajistil si spr·vcovstvÌ nad
S˝riÌ, tak aby dodal svÈmu pl·nu jistou legitimitu.6 Na konci roku 55 p¯. n. l.
opustil ÿÌm a p¯esunul se do Brundisia, ËÌmû zaËala jeho v˝prava na v˝chod.7
MezitÌm MithridatÈs III. vedl obËanskou v·lku proti svÈmu bratrovi, kr·li
OrÛdovi II. V jiûnÌ Mezopot·mii byl velmi ˙spÏön˝, poda¯ilo se mu obsadit
BabylÛn a hlavnÌ mÏsto ¯Ìöe KtÈsifÛn (nedaleko Seleukeie). OrÛdÈs se v tomto momentÏ nach·zel v kritickÈ situaci.
Srovn·me-li vöechna fakta a uvÏdomÌme-li si, ûe OrÛdovu situaci komplikovala obËansk· v·lka, sedm Crassov˝ch legiÌ chystajÌcÌch se vtrhnout do
zemÏ, kr·lovstvÌ armÈnskÈ rozkl·dajÌcÌ se na severoz·padÏ parthskÈ ¯Ìöe, jeû
bylo pod vlivem ÿÌma, a na jihoz·padÏ ûijÌcÌ arabskÈ kmeny, kterÈ od taûenÌ
Pompeia na v˝chodÏ udrûovaly velmi dobrÈ vztahy s ¯Ìmskou republikou,
mohl se Crassus cÌtit skuteËnÏ jako budoucÌ vÌtÏz. V taûenÌ vidÏl velkÈ vÌtÏzstvÌ a domnÌval se, ûe si tak vydobude velk˝ respekt u ¯ÌmskÈ ve¯ejnosti.
Snad doufal, ûe kampaÚ proti mocnÈmu st·tu, jako je Parthie, bude hodnocena v oËÌch obËan˘ vÌce neû Caesarovo taûenÌ proti galsk˝m kmen˘m Ëi
Pompeiovo taûenÌ v Hisp·nii a na BlÌzkÈm v˝chodÏ.8 Je takÈ ot·zka, zda
¯Ìmsk˝ triumvir od taûenÌ neoËek·val kromÏ sl·vy i jinÈ uûitky, jako nap¯.
penÌze a drahocennosti (prost¯edky, kterÈ vûdy prov·zely veöker· v·leËn· taûenÌ) nebo nap¯. vÏtöÌ a stabilnÏjöÌ politickou moc. Crassus, povaûovan˝ dnes
za nejbohatöÌho ÿÌmana svÈ doby, z¯ejmÏ nemÏl velkou pot¯ebu a touhu po
dalöÌm jmÏnÌ, snad jen pokud jeho chamtivost zcela ovl·dala jeho povahu.
5
V dubnu roku 56 p¯. n. l. se v tomto tosk·nskÈm mÏstÏ seöli vöichni t¯i triumvirovÈ a ¯eöili budoucÌ podÌl na moci a na dalöÌm fungov·nÌ ¯ÌmskÈho st·tu.
6
AËkoliv v tÈto dobÏ m˘ûeme povaûovat M. Licinia Crassa, Cn. Pompeia
a C. Iulia Caesara za tv˘rce zahraniËnÌ ¯ÌmskÈ politiky, nelze p¯itom zapomÌnat na
st·le siln˝ sen·t, kter˝ ofici·lnÏ p¯edstavoval politiku ÿÌma. Pohled Ëlen˘ triumvir·tu a Ëlen˘ sen·tu na problematiku Parthie v roce 53 p¯. n. l. se velmi liöil. ZatÌmco
sen·t se stavÏl k Parthii zdrûenlivÏ, ËlenovÈ triumvir·tu vystupovali v˘Ëi tomuto st·tu agresivnÏji.
7
CIC. Ad fam. 3,13, se zmiÚuje o opuötÏnÌ ÿÌma Crassem a poË·tku jeho taûenÌ.
ÑCrassum quidem nostrum minore dignitate aiunt profectum paludatum quam olim
aequalem eius L. Paulum, item iterum consulemì.
8
Sl·va M. Licinia Crassa v tÈto dobÏ jiû upadala. Jeho jedin˝m velk˝m vÌtÏzstvÌm byla por·ûka Spartaka. A ani ta nemohla konkurovat nap¯. Caesarovu galskÈmu taûenÌ, v oËÌch ÿÌman˘ se totiû jednalo Ñpouzeì o vÌtÏzstvÌ nad otroky.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
47
30.8.2011, 17:36
48 TOM¡ä KNITTL
Ister (Dunaj)
Pontus Euxinus
(»ernÈ mo¯e)
Sinope (Sinop)
Byzantium (Istanbul)
Athenae (AthÈny)
Zeugma (Belkis)
Edessa
Carrhae (Karrhy)
Tigris
Antiochia
(Antiochie)
Mare nostrum
(St¯edozemnÌ mo¯e)
Euphrates
(Eufrat)
Damascus
(Damaöek)
Ctesiphon (KtÈsifÛn)
Susa(S˙zy)
Hierosolyma (JeruzalÈm)
Babylon
Alexandria (Alexandrie)
ÿÌmskÈ ˙zemÌ
ParthskÈ ˙zemÌ
Nilus (Nil)
Sinus Arabicus
(RudÈ mo¯e)
P¯Ìloha Ë. 1 ñ Mapa BlÌzkÈho v˝chodu v polovinÏ 1. stol. p¯. n. l.
(vytvo¯ena autorem studie)
Na druhou stranu, v·lka samoz¯ejmÏ i jako nejist˝ podnik znamenala pomÏrnÏ snadn˝ zisk penÏz. Pl˙tarchos s·m upozorÚuje na to, jak Crassus mÌsto
dob˝v·nÌ parthskÈho ˙zemÌ radÏji v bezpeËÌ syrskÈ provincie p¯epoËÌt·val
svÈ nabytÈ jmÏnÌ.9 Z·roveÚ s finanËnÌmi prost¯edky by ¯Ìmsk˝ triumvir
v ˙spÏönÈ v·lce zÌskal i sl·vu a moc, kterÈ by mu z¯ejmÏ pomohly zajistit
pot¯ebnou podporu ¯ÌmskÈho lidu, aby si v˘bec mohl udrûet svÈ specifickÈ
postavenÌ v ¯ÌmskÈm st·tÏ. Je celkem z¯ejmÈ, ûe se nechal inspirovat zejmÈna Caesarov˝mi ˙spÏchy v Galii, kterÈ mu zajistily podporu plebejc˘. Pro
dalöÌ politickou kariÈru nemohla Crassovi staËit pouze podpora nÏkolika
vybran˝ch vysoce postaven˝ch ÿÌman˘, ale pr·vÏ i podpora niûöÌch vrstev.
DomnÌv·m se tedy, ûe ¯Ìmsk˝ triumvir jednal rozhodnÏ zcela pro sv˘j prospÏch, tak aby pouze on mohl z v·lky vytÏûit ˙plnÈ maximum.
9
PLUT. Crassus 17.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
48
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 49
Na zaË·tku svÈ v˝pravy se mohl Crassus rozhodnout, odkud ˙tok na Parthii povede. P¯edevöÌm modernÌ historiografie10 hned jeho prvnÌ velitelsk˝
poËin kritizuje. Mohl si vybrat ze dvou smÏr˘ ˙toku. Jako prvnÌ moûnost se
jevil postup smÏrem ze S˝rie a vniknutÌ rovnou do nÌûinatÈ oblasti za b¯ehy
Eufratu. Druhou moûnostÌ byl p¯esun vojska do ArmÈnie a odtud v hornatÈm
prost¯edÌ postup do Mezopot·mie. PrvnÌ z tÏchto variant poskytovala v˝hodu dobrÈho z·sobov·nÌ (blÌzkost mo¯e a provincie Syria), jinÈ pozitivum se
vÌcemÈnÏ oËek·vat nedalo. NavÌc by bylo nutnÈ p¯emostit Eufrat, a to znamenalo, ûe arm·da ustupujÌcÌ zpÏt z parthskÈho ˙zemÌ mohla b˝t snadno od¯Ìznuta od ˙nikovÈ cesty. Druh· moûnost, vp·d z ArmÈnie, sk˝tala kladn˝ch
vyhlÌdek podstatnÏ vÌce. Jednak vzhledem ke spojenectvÌ s armÈnsk˝m kr·lem11 a jednak pro postup v hornatÈm a kopcovitÈm terÈnu, kter˝ poskytoval
¯Ìmsk˝m voj·k˘m taktickou v˝hodu. ParthovÈ mÏli vojsko sloûenÈ v˝hradnÏ
z jÌzdnÌch oddÌl˘, coû by pro nÏ v momentu st¯etu obou arm·d znamenalo
znaËn˝ handicap. NehledÏ na to, ûe v p¯ÌpadÏ nutnÈho ˙stupu by kopcovit˝
terÈn legion·¯˘m zajistil ochranu.
Crassus se rozhodl pro prvnÌ moûnost, coû se pozdÏji uk·zalo jako velk·
chyba. Je ot·zka, zda si velitel ¯ÌmskÈho vojska uvÏdomoval nebezpeËÌ, kterÈ mu hrozilo od parthskÈ jÌzdy, nebo skuteËnÏ nemÏl informace, jakou taktiku ParthovÈ vyuûÌvajÌ.12 DomnÌv·m se, ûe ¯Ìmsk· logistika byla informov·-
10
SAMPSON, G., The Defeat of Rome in the East (Crassus, the Parthians and the
Disastrous battle of Carrhe, 53 BC), Philadelphia 2008, s. 100.
11
ÿÌm a ParthovÈ spolu politicky soupe¯ili o p¯evahu nad ArmÈniÌ. Nakonec
Pompeius zaruËil ArmÈnii nez·vislost a mezi obÏma st·ty vzniklo spojenectvÌ.
äAGINJAN, V., DÏjiny ArmÈnie (od poË·tku aû do roku 2000), Praha 2001, s. 24-25.
12
ParthskÈ vojsko fakticky mÏlo pouze dvÏ hlavnÌ sloûky, jÌzdnÌ st¯elce a tÏûce
ozbrojenÈ katafrakty. PÏchota hr·la v parthskÈm vojsku pouze zanedbatelnou roli,
nebo se o nÌ v˘bec nic nedozvÌd·me. ZastoupenÌ katafrakt˘ ovlivÚoval fakt, ûe poch·zeli z nobility (tedy z aristokrat˘ a jejich osobnÌch druûin), jejich poËet tudÌû nemohl b˝t vysok˝. KatafraktÈ (Ëi clibanarii) pat¯ili mezi elitnÌ bojovnÌky se skvÏl˝m
v˝cvikem a kvalitnÌ v˝zbrojÌ. ⁄kolem tÏchto jednotek bylo, po p¯edchozÌm zasyp·nÌ öÌpy oddÌlem jÌzdnÌch luËiötnÌk˘, prolomit nep¯·telskou obranu a definitivnÏ nep¯Ìtele porazit. Jejich konÏ se vyznaËovali mohutnÏjöÌ konstitucÌ, tak aby mohli nÈst
tÏûkÈho bojovnÌka s v˝strojÌ a zbroj konÏ. Pr·vÏ k˘Ú byl chr·nÏn jakousi Ñkovovou
Ëabrakouì, pokryt öupinovou zbrojÌ, a to i na hlavÏ. JÌzdnÌ st¯elci byli jen lehce vyzbrojeni, jejich silou byla rychlost na konÌch, kompozitnÌ luk a p¯esn· st¯elba. Tato
jÌzda mÏla za ˙kol rychl˝m pohybem obklopit nep¯·tele, zasypat je mnoûstvÌm st¯el,
a tak rozloûit jejich formace. VÌce k taktice parthskÈho vojska: WILCOX, P., Romeís
Enemies 3 (Parthians and Sassanid Persians), Oxford 2001.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
49
30.8.2011, 17:36
50 TOM¡ä KNITTL
na velmi dob¯e. ÿÌmanÈ se p¯ece s parthsk˝mi voj·ky jiû setkali, aù uû za
Pompeia a jeho taûenÌ na v˝chodÏ Ëi za Gabiniovy ofenzivy.13 Crassus byl
pravdÏpodobnÏ p¯Ìliö horliv˝ a nechtÏl jiû vÌce vyËk·vat. Na druhou stranu
se britsk˝ vojensk˝ historik Gareth Sampson domnÌv·, ûe d˘vod, proË se
Crassus rozhodl za˙toËit ze S˝rie, byl ËistÏ politick˝. Protoûe mÏl mand·t
pouze na S˝rii jako jejÌ spr·vce, je moûnÈ, ûe nechtÏl vÌce komplikovat svoji
situaci v sen·tu, a kdyû uû mÏl bojovat s Parthy, tak alespoÚ ze svÈ provincie.14 Pak si vöak musÌme poloûit ot·zku, zda by ho v˘bec nelibost sen·tu
mohla zastavit. Vûdyù ani na zaË·tku se nemÌnil p¯Ìliö zab˝vat tÌm, zda se sen·t stavÌ proti tÈto v·lce, a do taûenÌ se do jistÈ mÌry pustil na vlastnÌ pÏst.
Koneckonc˘ m˘ûeme pouze polemizovat o tom, co ¯ÌmskÈho velitele k tomuto rozhodnutÌ vedlo.
Roku 54 p¯. n. l. p¯ekroËil Crassus Eufrat a vstoupil do Mezopot·mie.
P¯esnÏjöÌ datum p¯esunu ¯ÌmskÈho vojska nezn·me. Lze vöak jednoduöe odvodit, ûe by Crassus, pokud by byl opravdu rychl˝, stihl svÈ vojsko dostat do
Parthie p¯ed mÏsÌcem kvÏtnem, kdy se ¯eka, vzhledem k t·nÌ snÏhu a velkÈmu mnoûstvÌ sr·ûek z armÈnskÈ vysoËiny, rozlÈv·. NicmÈnÏ na p¯Ìpravu
a p¯esun zb˝valo m·lo Ëasu, a zd· se proto pravdÏpodobnÏjöÌ, ûe musel poËkat aû na konec Ëervna, kdy vylitÌ ¯eky ust·v· a p¯es pontonovÈ mosty mohl
¯eku rychle p¯ejÌt.15 Jakmile se dostal na parthskou stranu ¯eky Eufrat, st¯etl
se se satrapou Silakem. SilakÈs nemÏl proti ¯ÌmskÈmu vojsku û·dnou öanci.
Byl vp·dem nep¯·telsk˝ch sil zaskoËen, navÌc disponoval pouze mal˝m poËtem voj·k˘. Po menöÌ öarv·tce se rozhodl ustoupit, ËÌmû nechal ÿÌman˘m
na pospas nÏkolik mÏst, jako byly Ichny, NÌkÈforion a Karrhy.16
Ke konci roku 54 p¯. n. l. si zajistil ¯Ìmsk˝ velitel strategickÈ p¯edmostÌ.
S·m se st·hl do S˝rie a v severnÌ Mezopot·mii nechal na 7000 legion·¯˘
a 1000 jezdc˘.17 RozhodnutÌ st·hnout se z Mezopot·mie a nepokraËovat d·le
13
Pompeiovo taûenÌ v MalÈ Asii a v S˝rii, n·slednÏ spr·vcovstvÌ nad S˝riÌ Pompeiov˝m leg·tem Aulem Gabiniem. VÌce informacÌ v: KNITTL, T., op. cit., s. 40-44.
14
SAMPSON, G., op. cit., s. 100-101. Sampson se na s. 107 zmiÚuje, ûe Crassus
mohl b˝t velmi prozÌrav˝ a ned˘vϯovat ArmÈn˘m. ProblÈmy mezi obÏma spojenci
se objevily na ja¯e roku 53 p¯. n. l., kdy armÈnsk˝ kr·l dorazil do t·bora ¯ÌmskÈho
velitele (viz nÌûe).
15
Zdroj informacÌ o ¯ece: UNESCO Water, sustainable development, conservation of freshwater, in: http://www.unesco.org/water/wwap/news/iraq.shtml (datum
poslednÌho vstupu 13. 1. 2009).
16
SAMPSON, G., op. cit., s. 101.
17
PLUT. Crassus 17.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
50
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 51
v bojÌch, bylo, jak se zd·, vedeno chybn˝m ˙sudkem. Parthie moment·lnÏ
nebyla v situaci, kdy mohla p¯Ìliö odporovat tak velkÈ sÌle, jÌû sedm ¯Ìmsk˝ch
legiÌ rozhodnÏ bylo. NavÌc, kdyby se Crassovi poda¯ilo spojit svÈ sÌly s Mithridatov˝mi na jihu Mezopot·mie, situace by se v n·sledujÌcÌm obdobÌ
pravdÏpodobnÏ vyvÌjela zcela jinak. Tuto chybu mu vyËÌtali uû i starovÏcÌ
historici. Nap¯Ìklad Pl˙tarchos pozdÏji pÌöe: ÑZd· se, ûe tohle byla nejvÏtöÌ
chyba, kterÈ se Crassus dopustil, nech·me-li stranou v˝pravu samotnou, protoûe mÌsto aby t·hl st·le vp¯ed a obsadil BabylÛn a Seleukeiu, mÏsta, kter·
byla vûdy Parth˘m nep¯·telsk·, poskytl nep¯·tel˘m Ëas k p¯ÌpravÏ.ì18 Kassius DiÛn Pl˙tarcha doplÚuje: ÑTak se stalo, ûe obsadil jen takov· mÌsta, kter˝ch se mohl zmocnit pouze n·hl˝m ˙tokem, a nevÏnoval û·dnou pozornost
zbyl˝m jeötÏ nedobyt˝m mÌst˘m, ale zanech·val svÈ voj·ky se zpoûdÏnÌm
v Mezopot·mii a svou neteËnostÌ v S˝rii poskytl Parth˘m Ëas p¯ipravit se
a suûovat je na cizÌm ˙zemÌ.ì19
MÏl vöak Crassus v˘bec z·jem Mithridatovi v jeho n·stupnickÈ v·lce pom·hat, nebo mu nep¯ispÏchal na pomoc ze ziötn˝ch d˘vod˘? ProË by se muû
touûÌcÌ po sl·vÏ, moci a dalöÌm obohacenÌ dÏlil s jin˝mi? Mithridatovi se dost·valo podpory od Cn. Pompeia, Crassova politika se v tomto smÏru nemusela s Pompeiovou ztotoûÚovat, zvl·ötÏ kdyû byl blÌzko k zÌsk·nÌ alespoÚ
Ë·sti parthskÈ ¯Ìöe.
ZatÌmco Crassus p¯eËk·val zimu v S˝rii, dorazil k nÏmu jeho syn Publius20 s darem od Gaia Iulia Caesara v podobÏ 1000 galsk˝ch jezdc˘.21 Jak
se zd·, zimnÌ p¯est·vku Crassus nevyuûil, nep¯ipravoval vojsko na dalöÌ taûenÌ a nechal legion·¯e zah·let. S·m pak p¯epoËÌt·val jmÏnÌ, kterÈ zÌskal p¯i taûenÌ v Parthii roku 54 p¯. n. l.22 ParthovÈ naopak v zimÏ roku 54/53 p¯. n. l.
v neteËnosti nesetrv·vali a p¯ipravovali se na v·lku. Silaces (jenû nezabr·nil
invazi ÿÌman˘) spÏchal ke svÈmu kr·li, aby ho informoval o situaci. OrÛdÈs
se velmi ob·val, ûe ÿÌmanÈ budou jeötÏ ten rok pokraËovat v taûenÌ do jiûnÌ
Mezopot·mie a spojÌ svÈ sÌly s Mithridatem. To se vöak nestalo, Crassus ta-
18
PLUT. Crassus 17 (zde i nÌûe podle p¯ekladu A. HARTMANNA). ÿeck˝ autor mÏl
na mysli, ûe tato mÏsta byla tvo¯ena znaËn˝m poËtem ¯eck˝ch osadnÌk˘, kte¯Ì k ÿÌman˘m chovali lepöÌ vztahy neû k Parth˘m. Jak se nakonec pozdÏji uk·zalo (nap¯.
za Traianova taûenÌ), nebyla to ˙plnÏ pravda.
19
DIO 40,13.
20
Oba Crassovi synovÈ se ˙Ëastnili Caesarova galskÈho taûenÌ.
21
Srovnej SAMPSON, G., op. cit., s. 102 a PLUT. Crassus 17.
22
PLUT. Crassus 17.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
51
30.8.2011, 17:36
52 TOM¡ä KNITTL
ûenÌ zastavil. Surena (Surenas)23 proto ke konci roku 54 p¯. n. l. podnikl
ofenzivu proti Mithridatovi, kterou OrÛd˘v bratr nakonec prohr·l. Byl zabit,
a tak obËansk· v·lka v Parthii skonËila.
SouËasn˝ v˝znamn˝ britsk˝ historik Keaveney24 pak tvrdÌ, ûe Suren˘v
postup do jiûnÌ Mezopot·mie zaËal jiû roku 55 p¯. n. l., probÌhal cel˝ n·sledujÌcÌ rok a aû na konci roku 54 p¯. n. l., kdy se MithridatÈs jiû nemohl br·nit, v·lka skonËila. To by pak znamenalo, ûe Crassus vÏdÏl, ûe jiû nem˘ûe
Mithridatovi pomoci, a rozhodl se poËkat do n·sledujÌcÌho roku, aby se p¯Ìliönou horlivostÌ s·m nevrhl do z·huby. Snad i proto se ParthovÈ proti postupujÌcÌmu ¯ÌmskÈmu nep¯Ìteli roku 54 p¯. n. l. prakticky v˘bec nebr·nili, jelikoû prioritou byla vnit¯nÌ v·lka. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ vy¯azenÌm svÈho bratra
se OrÛdÈs mohl plnÏ soust¯edit na ¯Ìmskou ofenzivu.
Osudov˝ rok 53 p¯. n. l. zaËal ve znamenÌ jedn·nÌ. Ke konci zimy, v dobÏ,
kdy se Crassus p¯ipravoval na druh˝ rok taûenÌ, k nÏmu dorazily dvÏ delegace. PrvnÌ p¯iöla od parthskÈho kr·le OrÛda II. ParthovÈ chtÏli jedn·nÌm zamezit dalöÌmu postupu; snad oËek·vali, ûe se ¯Ìmsk˝ velitel zastavÌ uprost¯ed
svÈho taûenÌ. Podoba jedn·nÌ mÏla zastraöujÌcÌ charakter.25 OrÛdÈs se necÌtil
pravdÏpodobnÏ jako budoucÌ vÌtÏz, kdyû chtÏl zastavit ¯ÌmskÈho velitele v˝hruûkami. Kdyû Crassus nakonec diplomat˘m na ot·zku, zda bude pokraËovat v taûenÌ, ¯ekl, ÑÖ ûe d· odpovÏÔ v Seleukeii, zasm·l se VagisÈs, nejstaröÌ
z poselstva, uk·zal st¯ed dlanÏ a ¯ekl: D¯Ìv vyroste tady chlup, neû ty spat¯Ìö
Seleukeiu!ì26 Rozho¯ËenÈ poselstvo odjelo zp·tky do svÈ vlasti.
Druh· v˝prava, kter· dorazila do ¯ÌmskÈho t·bora, byl armÈnsk˝ kr·l ArtavazdÈs27 s 6000 jezdci. Crassa p¯Ìjezd armÈnskÈho kr·le z¯ejmÏ popudil.
Vûdyù ArtavazdÈs mÏl jiû p¯edchozÌho roku na Parthy za˙toËit, a to s pod-
23
O Surenovi n·m zanechal informace PLUT. Crassus 21: ÑSurena nepat¯il k lidem, jakÈ moûno potkat kaûd˝ den; sv˝m bohatstvÌm, rodem i sl·vou ustupoval jen
kr·li, svou stateËnostÌ a schopnostmi byl mezi Parthy svÈ doby prvnÌ, a takÈ velikostÌ a kr·sou tÏlesnou se mu nikdo nevyrovnal. Kdyû se nÏkam vydal na soukromou
cestu, mÏl s sebou vûdy tisÌc velbloud˘, kte¯Ì nesli jeho zavazadla, a dvÏ stÏ voz˘ pro
svÈ souloûnice. TisÌc jezdc˘ v brnÏnÌ a jeötÏ vÌc lehkoodÏnc˘ tvo¯ilo jeho pr˘vod
a vöech jezdc˘, vasal˘ i otrok˘ dohromady mÏl aspoÚ deset tisÌc. MÏl takÈ pr·vo,
kterÈ se udrûovalo v jeho rodÏ od nepamÏti, ûe smÏl novÈmu parthskÈmu kr·li prvnÌ
vloûit na hlavu diadÈm.ì
24
KEAVENEY, A., The King and the Warlords (Romano-Parthian relations circa
64-53 BC), in: American Journal of Philology, 103, 1982, s. 412.
25
PLUT. Crassus 18.
26
PLUT. Crassus 18. ShodnÏ komentuje toto jedn·nÌ DIO 40,16.
27
Vl·dl jako ArtavazdÈs II. (53-34 p¯. n. l.).
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
52
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 53
statnÏ vÏtöÌ arm·dou. Jedn·nÌ jinak probÌhalo klidnÏ a v p¯·telskÈm duchu.28
ÿÌmsk˝ velitel ale urËitÏ chtÏl demonstrovat svoji moc a sÌlu, a proto poslal
Artavazda zpÏt do ArmÈnie a nad·le hodlal vÈst taûenÌ s·m. Jako zajÌmav· se
n·m pak m˘ûe jevit informace, ûe kdyû se ArtavazdÈs o nÏkolik mÏsÌc˘ pozdÏji zoufale br·nil ˙toku OrÛda II., û·dal Crassa, v tu dobu zanepr·zdnÏnÈho
Surenou, o pomoc. é·dost zaslal spolu s omluvou za to, ûe minulÈho roku
nep¯ispÏchal na pomoc se slÌbenou Ëty¯icetitisÌcovou arm·dou.29 Toto nehor·znÈ jedn·nÌ ÿÌmana rozzlobilo a nechal Artavazda OrÛdovi na pospas.
Na ja¯e roku 53 p¯. n. l. opÏt p¯ekroËil Crassus se sv˝m vojskem Eufrat
poblÌû mÏsta Zeugmatu, a vstoupil tak podruhÈ do Mezopot·mie. Pl˙tarchos
n·m velmi dopodrobna lÌËÌ tento p¯echod vojska p¯es ¯eku: ÑÖ strhla se
hrozn· bou¯e, blesk za bleskem jako by m̯il p¯Ìmo proti vojsku, vich¯ice vanoucÌ z bou¯kov˝ch mraËen se op¯ela do jeho mostu, rvala ho po kusech, aû
ho rozbila. Dva blesky ude¯ily do mÌsta, kde chtÏl t·bo¯it. Jeden z velitelov˝ch konÌ, n·dhernÏ vyzdoben˝, se vrhl i s podkonÌm do proudu a strûen vÌrem zmizel pod hladinou. Vypravuje se takÈ, ûe prvnÌ orel, kter˝ byl zdviûen,
s·m od sebe otoËil. K tomu jeötÏ po p¯echodu ¯eky p¯i rozdÌlenÌ jÌdla voj·k˘m
byla nejd¯Ìv ze vöeho vyd·v·na ËoËka a s˘l, a to povaûujÌ ÿÌmanÈ za smuteËnÌ jÌdlo a p¯edkl·dajÌ mrtv˝m, a samÈmu Crassovi p¯i ¯eËi k vojsku vyklouzlo
slovo, kterÈ voj·ky hroznÏ podÏsilo. ÿekl totiû, ûe d· strhnout most p¯es ¯eku,
aby nikdo z nich neunikl. A t¯ebaûe by bylo nutnÈ, kdyû si uvÏdomil, jak nevhodnÏ se vyj·d¯il, aby vzal to slovo zpÏt a zastraöen˝m voj·k˘m vysvÏtlil,
jak to myslil, ve svÈ dom˝ölivosti to neudÏlal. KoneËnÏ kdyû mu p¯i obvyklÈ
oËistnÈ obÏti vÏötec pod·val vnit¯nosti, vypadly mu z rukou. Kdyû si vöiml,
jak jsou p¯ÌtomnÌ zaraûeni, usm·l se a ¯ekl: To dÏl· st·¯Ì, ale ze zbranÌ by mi
nic z rukou nevyklouzlo!ì30
Pl˙tarchos a shodnÏ i DiÛn31 informovali o tÏchto ud·lostech po vÌce neû
sto letech. Proto musÌme vzÌt v ˙vahu, ûe znamenÌ, o kter˝ch vypr·vÏjÌ, se
jednak v˘bec nemusela st·t, jednak mohla b˝t znaËnÏ p¯ikr·ölena pamÏtnÌky.
Aû do bitvy u Karrh se ParthovÈ proti ÿÌmu moc nevyznamenali a parthötÌ
kr·lovÈ vûdy hr·li roli tÏch slaböÌch. Lze se tedy domnÌvat, ûe Crassus i jeho
vojsko nepociùovali silnÈ d˘vody k obav·m.32
28
PLUT. Crassus 19.
PLUT. Crassus 19.
30
PLUT. Crassus 19.
31
Srovnej DIO 40,17-18.
32
KLÕMA, O., op. cit., s. 113-114., KNITTL, T., op. cit., s. 40-42.
29
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
53
30.8.2011, 17:36
54 TOM¡ä KNITTL
Crassus opustil mÏsto Zeugma a pochodoval na v˝chod. ÿÌmötÌ zvÏdovÈ
ho informovali o parthskÈ taktice sp·lenÈ zemÏ. Nalezl pouze pr·zdnÈ s˝pky
a vylidnÏnÈ oblasti. Nezalekl se a pokraËoval d·le, jelikoû znamenit· ¯Ìmsk·
logistika (zejmÈna z·sobov·nÌ z p¯ilehl˝ch ¯Ìmsk˝ch provinciÌ) poskytovala
dostatek z·sob pro celÈ vojsko. Jeho cÌlem bylo st¯etnout se s nep¯Ìtelem
a rozdrtit ho. Proto sledoval v˝chodnÌ smÏr, kde mÏl informace o pohybu
parthsk˝ch oddÌl˘.33 K ¯ÌmskÈmu vojsku se podle Pl˙tarcha p¯ipojil jist˝ Abgaros, v˘dce arabskÈho kmene, kter˝ se snaûil Crassa donutit k co k nejrychlejöÌmu postupu, coû mÏlo dostat celÈ vojsko pod velk˝ tlak a zp˘sobit
nedostatek z·sob.34 SouËasnÌ historikovÈ ale s Pl˙tarchem nesouhlasÌ. DomnÌvajÌ se, ûe ÿÌmanÈ se pohybovali v povodÌ menöÌch ¯ek nap·jejÌcÌch Eufrat.35 Takûe netrpÏli ûÌznÌ a snad mÏli i dostatek z·sob. P¯ipoËtÏme k tomu
i fakt, ûe se nach·zeli nedaleko Ichen a Karrh, tedy mÏst, kter· obsadili p¯edchozÌ rok. Vojsko se tak muselo pohybovat za p¯Ìzniv˝ch podmÌnek, coû odporuje zmÌnk·m starovÏk˝ch autor˘.36
Po ne˙spÏchu jedn·nÌ (v zimÏ roku 53 p¯. n. l., kdy OrÛdÈs poslal svÈ diplomaty ke Crassovi) se parthsk˝ kr·l rozhodl, ûe se ÿÌman˘m pokusÌ postavit. Kdyû bylo jasnÈ, ûe v·lka je nevyhnuteln·, rozhodl se rozdÏlit vojsko na
dvÏ Ë·sti. S·m vedl jednu Ë·st vojska proti ArmÈnii, kde podnikl preventivnÌ
˙der. Druhou Ë·st svϯil pod velenÌ Sureny s povϯenÌm postavit se Crassovi
a ÿÌmany porazit. Parthsk˝ velitel, jak jsem jiû v˝öe zmiÚoval, se rozhodl
vÈst v·lku sp·lenÈ zemÏ. NechtÏl se ihned dostat do konfliktu s poËetnÏ silnÏjöÌm protivnÌkem. Jeho ˙myslem bylo jednak zvolit co nejvhodnÏjöÌ mÌsto
pro bitvu, kde by dokonale vyuûil svou jÌzdu, a jednak chtÏl nep¯·telskÈ vojsko unavit, tak, aby pak dok·zal p¯Ìmo v bitvÏ vyuûÌt svoji velkou pohyblivost. V kvÏtnu se jiû ¯ÌmskÈ vojsko pod Crassov˝m velenÌm nach·zelo nedaleko mÏsta Karrhy, u ¯eky Belikh, kde na jejÌ druhÈ stranÏ koneËnÏ st·l
nep¯Ìtel. Surena se v tomto momentu rozhodl pro st¯etnutÌ.
33
SAMPSON, G., op. cit., s. 109.
PLUT. Crasus 22.
35
Srovnej ZIEGLER, K. H., Die Beziehungen zwischen Rom und dem Partherreich,
Wiesbaden 1964, s. 86, SAMPSON, G., op. cit., s. 110.
36
PLUT. Crasus 22, popisuje jak Abgaros vedl ¯ÌmskÈ vojsko pouötÌ: ÑÖ zavedl
vojska do tÈto pouötÏ jako do zejÌcÌ propasti a ûe se ubÌr· cestou hodÌcÌ se spÌö
pro n·ËelnÌka loupeûiv˝ch koËovnÌk˘ neû pro ¯ÌmskÈho imper·tora?ì, ÑtouûÌte po
stud·nk·ch a pot˘Ëk·ch, po stÌnu a samoz¯ejmÏ po koup·nÌ a hostincÌch?ì; DIO
40,15 a 20.
34
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
54
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 55
U ¯ÌmskÈho vojska je odhad poËtu voj·k˘ celkem jednoduch˝. Kassius
DiÛn i Pl˙tarchos celkem shodnÏ kalkulujÌ se sedmi legiemi. Pl˙tarchos navÌc dod·v·, ûe tyto legie doprov·zelo 4000 jezdc˘ a stejn˝ poËet pomocn˝ch
sbor˘.37 S nadsazen˝mi ˙daji p¯ich·zÌ Appi·nos z Alexandrie. Odhadoval,
ûe Crassus mÏl k dispozici aû na 100 000 voj·k˘.38 To je vöak nest¯Ìzliv˝
˙sudek, tento poËet by odpovÌdal p¯ibliûnÏ 16-19 legiÌm, tedy vÏtöinÏ celÈ
¯ÌmskÈ arm·dy.39 S kolika voj·ky tak skuteËnÏ mohl Crassus poËÌtat, jestliûe
mÏla kaûd· legie v tÈto dobÏ celkovou sÌlu 4800-6000 voj·k˘? Pokud budeme uvaûovat, ûe legii pr˘mÏrnÏ tvo¯ilo 5400 muû˘, pak se p¯i sÌle sedmi
legiÌ dopoËÌt·me v˝sledku 37 800 voj·k˘. »·sti z tÏchto legiÌ byly roku
54 p¯. n. l. usazeny jako pos·dky v jednotliv˝ch parthsk˝ch mÏstech dobyt˝ch Crassem ñ i tento fakt musÌme p¯i sledov·nÌ poËtu voj·k˘ ˙ËastnÌcÌch se
bitvy u Karrh na ¯ÌmskÈ stranÏ zohlednit. Obvykle se ud·v·, ûe se Crassus
mohl spolehnout zhruba na 32 000 legion·¯˘.40 K tomu jeötÏ nesmÌme zapomenout p¯ipoËÌtat 4000 jezdc˘ a 4000 muû˘ pomocnÈ pÏchoty, kterÈ uv·dÌ
Pl˙tarchos. CelkovÈ ËÌslo se tedy pohybuje kolem 40 000 voj·k˘, jeû mÏl
¯Ìmsk˝ velitel v bitvÏ k dispozici.
Oproti tomu parthsk˝ vojev˘dce Surena disponoval pouze 10 000 muûi.
Z toho bylo 9000 jÌzdnÌch st¯elc˘ a 1000 katafrakt˘. ParthskÈ vojsko doprov·zelo 1000 velbloud˘ nesoucÌch z·soby toulc˘ se öÌpy. ÿÌmsk· p¯esila tak
byla Ëty¯n·sobn·. PoËet 10 000 muû˘ vöak neznamenal celou parthskou arm·du. Velkou Ë·st voj·k˘ s sebou vedl OrÛdÈs do ArmÈnie. Surena pravdÏpodobnÏ v bitvÏ disponoval pouze sv˝mi osobnÌmi vazaly.41 Pro budoucÌ bitvu bylo velmi d˘leûitÈ z·sobov·nÌ parthsk˝ch jÌzdnÌch st¯elc˘ öÌpy. Pokud
37
PLUT. Crassus 20.
APPI¡NOS, BC 2,18: ÑAni toho vöak nedbal a nakonec zahynul (tj. Crassus ñ
pozn. autora) v Parthii i se stejnojmenn˝m synem a vojskem; ze sto tisÌc voj·k˘ se
zachr·nilo do S˝rie necel˝ch deset tisÌc.ì (P¯el. J. BURIAN ñ B. MOUCHOV¡.)
39
PrvnÌ informace o konkrÈtnÌm poËtu legiÌ m·me za cÌsa¯e Augusta. PoËet legiÌ,
kter˝ se zv˝öil bÏhem obËansk˝ch v·lek (49-31 p¯. n. l.), snÌûil na 28. Viz GOLDSWORTHY, A., Roman Warfare, London 2007, s. 88-89.
40
SAMPSON, G., op. cit., s. 117.
41
PoËet parthsk˝ch voj·k˘ se odhaduje dle PLUT. Crassus 21. SpoleËensk˝ systÈm v tehdejöÌ Parthii navazoval na p¯edchozÌ perskÈ spoleËenskÈ uspo¯·d·nÌ. VlastnÌci p˘dy se zodpovÌdali sv˝m jednotliv˝m p·n˘m (satrap˘m) a satrapovÈ kr·li.
VazalovÈ si tak udrûovali urËit˝ poËet voj·k˘, kte¯Ì v p¯ÌpadÏ ohroûenÌ museli
s vojskem p¯ijÌt na pomoc. Pr·vÏ satrapou byl jiû zmÌnÏn˝ Surena. K vazb·m mezi
vazaly, satrapy a kr·li viz SHERWIN-WHITE, A. N., Roman foreign policy in the East
168 BC ñ AD 1., London 1984, s. 288.
38
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
55
30.8.2011, 17:36
56 TOM¡ä KNITTL
by nebylo vy¯eöeno, musel by kaûd˝ st¯elec spolÈhat pouze na takovÈ mnoûstvÌ öÌp˘, kterÈ mÏl v tu chvÌli u sebe v toulci. PotÈ by doölo k boji muûe proti muûi, coû by znamenalo pro tuto jÌzdu katastrofu. Proto dostateËn· z·soba
öÌp˘ zaruËila tak d˘leûit˝ p¯Ìsun st¯eliva na velmi dlouhou dobu.42
Je nutnÈ konstatovat, ûe cel· bitva probÌhala v SurenovÏ reûii. To on peËlivÏ urËil, na jakÈm mÌstÏ a jak˝m zp˘sobem bude probÌhat. Nep¯Ìliö strategicky zdatn˝ Crassus velmi ochotnÏ Ñspolupracovalì se sv˝m nep¯Ìtelem.
Surena vybral pro bitvu rovinat˝ terÈn s ˙myslem dob¯e vyuûÌt svÈ jezdeckÈ
jednotky. Rozestavil vojsko do hlubokÈ kolony43 a elitnÌ jednotky katafrakt˘
zahalil44 do zv̯ecÌch k˘ûÌ tak, aby pro pozorovatele vypadaly jako bÏûnÌ
jÌzdnÌ st¯elci.45 Crassov˝m prvnÌm poËinem na zaË·tku bitvy bylo vysl·nÌ
pr˘zkumnÌk˘.46 ÿÌmanÈ nemÏli dostateËnÈ vÏdomosti o poËtu nep¯·telskÈho
vojska a o tom, zda ParthovÈ disponujÌ tÏûk˝mi oddÌly ñ katafrakty. Crassus
se velice sebevÏdomÏ rozhodl postupovat na nep¯Ìtele. Jeho vojsko zpoË·tku
pravdÏpodobnÏ st·lo v z·kladnÌ formaci simplex acies.47 TÌm, kdo Crassovi
radil a na ¯ÌmskÈho velitele nalÈhal, aby tuto formaci ponechal, byl Gaius
Cassius Longinus. VÏtöÌ bezpeËnost vojska vidÏl v jednoduchÈ dlouhÈ formaci na k¯Ìdlech chr·nÏnÈ jÌzdou. Crassus vöak v momentÏ, kdy se zaËala
blÌûit nep¯·telsk· jÌzda, zmÏnil formaci na orbis (agmen quadratum), tedy
Ëtvercovou formaci. Toto rozhodnutÌ se pozdÏji, alespoÚ jak se domnÌv·m,
uk·zalo jako v·ûn· chyba. Vojsko bylo tÌmto aktem sroceno na malÈm prostoru, stalo se velmi m·lo pohybliv˝m, a nep¯·telsk· jÌzda tak mohla bez
problÈm˘ ÿÌmany obklÌËit.
V poslednÌm st¯etu mezi ÿÌmany a Parthy v bitvÏ u mÏsta Nisibis roku
217 n. l. vöak doölo k podobnÈ situaci. ParthovÈ za cel· staletÌ svoji vojenskou taktiku nezmÏnili. OpÌrali se st·le o st¯eleckou jÌzdu podpo¯enou obrnÏ-
42
Pr·vÏ velbloudi nesli velkÈ z·soby öÌp˘ pro budoucÌ bitvu.
Kdyû nebyla arm·da roztaûena do klasickÈ formace, nebylo pak moûnÈ p¯esnÏ
posoudit a odhadnout poËet vojska.
44
Na mysli m·m to, ûe jezdci i konÏ byli zahaleni do zv̯ecÌch k˘ûÌ.
45
PLUT. Crassus 23.
46
PLUT. Crassus 23.
47
Simplex acies ñ jednoduch· formace, kdy je cel· legie rozestavÏna v dlouhÈ
¯adÏ tak, aby ani poËetnÏjöÌm Ëi rychle se pohybujÌcÌm vojskem nemohla b˝t obklÌËena. K ¯Ìmsk˝m vojensk˝m formacÌm viz COWAN, R., ÿÌmsk· bojov· taktika 109
p¯. n. l. ñ 313 n. l., Praha 2007, GOLDSWORTHY, A., Roman Warfare, London 2007, s.
55-56, 60, 202-203, Ëi GOLDSWORTHY, A., The Complete Roman Army, London 2004,
s. 46-58.
43
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
56
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 57
n˝mi katafrakty. Pr·vÏ v bitvÏ u Nisibidy ÿÌmanÈ, pouËeni zkuöenostmi
z p¯edchozÌch bitev (nap¯. u Karrh), zformovali jednoduchou formaci simplex acies, ËÌmû zabr·nili Parth˘m vojsko obklÌËit. Proto takÈ ¯ÌmskÈ vojsko
nebylo poraûeno.48
Crassus tedy rozprost¯el vojsko do nep¯Ìliö pouûÌvanÈ formace. Sampson
se domnÌv·, ûe d˘vodem, proË ¯Ìmsk˝ velitel zmÏnil taktiku, byla nev˝hoda
v poËtu jÌzdy.49 Na kaûdÈho ¯ÌmskÈho jezdce p¯ipadlo dva a p˘l parthskÈho
jezdce (4000 ¯Ìmsk˝ch jezdc˘, vËetnÏ 1000 Gal˘, proti 10 000 Parth˘).
OsobnÏ se domnÌv·m, ûe tento fakt asi nemohl b˝t rozhodujÌcÌ. V tÈto dobÏ
jÌzda v bitvÏ nehr·la tak rozhodujÌcÌ roli, jako nap¯. ve vrcholnÈm st¯edovÏku. ÿÌmskÈ vojsko vûdy mÏlo charakter ryze pÏchotnÌ a jÌzda slouûila pouze
jako pomocn· jednotka. NicmÈnÏ prav˝ d˘vod zmÏny formace, a tÌm celÈ
taktiky, n·m unik·. Pl˙tarchos n·s informuje o zaË·tku bitvy n·sledovnÏ:
ÑKdyû se p¯iblÌûili a velitel dal znamenÌ, tu se cel· pl·Ú nejd¯Ìv naplnila tlumen˝m h¯motem a hrozn˝m dunÏnÌm. ParthovÈ se totiû nepovzbuzujÌ k bitvÏ
troubenÌm na rohy a polnice, ale majÌ kotle potaûenÈ zv̯ecÌ k˘ûÌ, na nichû
jsou p¯ipevnÏny mosaznÈ rolniËky, do tÏch kotl˘ bijÌ ze vöech stran, takûe znÌ
hlubok˝m dunÏnÌm, z nÏhoû jde hr˘za a kterÈ m· v sobÏ nÏco ze ¯vanÌ divok˝ch zv̯at a z rachotu hromu. ParthovÈ si dob¯e vöimli, ûe ze vöech smysl˘
sluch nejvÌc p˘sobÌ na duöi, nejrychleji probouzÌ jejÌ v·önÏ a nejvÌc ËlovÏka
p¯ipravuje o rozvahu.ì50 Pro lepöÌ ilustraci doplÚuji text o p¯Ìlohy o pr˘bÏhu
bitvy (p¯Ìlohy Ë. 2-4).51
Surena vydal rozkaz k ˙toku, jeho vojsko bylo uspo¯·d·no v dlouhÈ kolonÏ. V jejÌm Ëele jelo 1000 katafrakt˘, za nimi v dlouhÈm z·stupu st¯eleckÈ
oddÌly. BÏhem tohoto ˙toku ze sebe katafrakti strhli k˘ûe, aby koneËnÏ vyöla
najevo jejich prav· totoûnost. TÌmto manÈvrem Surena zam˝ölel vyvolat
u svÈho nep¯Ìtele zmatek. Efekt se ale nedostavil. Dob¯e vycviËenÈ ¯ÌmskÈ
legie nepropadly panice.52 Kdyû se tÏûce obrnÏn· jÌzda p¯iblÌûila k ¯Ìmsk˝m
48
Ale ani tehdy ÿÌmanÈ nevyhr·li, bitva skonËila patovou situacÌ a obÏ vojska
odt·hla. Bitvu popisuje HEROD. 4,15. K p·du parthskÈ ¯Ìöe a formov·nÌ novÈ sas·novskÈ ¯Ìöe po r. 224 n. l.: DARYAEE, T., Sasanian Iran (224-651 CE), Costa Mesa
2008, s. 5-21.
49
SAMPSON, G., op. cit., s. 125.
50
PLUT. Crassus 23.
51
Ilustrace zn·zorÚujÌcÌ pr˘bÏh bitvy jsou vytvo¯eny autorem tÈto studie dle
p¯edlohy SAMPSON, G., The defeat of Rome in the East (Crassus, the Parthians and
the disastrous battle of Carrhe, 53 BC), Philadelphia 2008.
52
SAMPSON, G., op. cit., s. 126-127.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
57
30.8.2011, 17:36
v-v-v
v-v-v
v-v-v
v-v-v
58 TOM¡ä KNITTL
ÿÌmanÈ se zformovali do formace orbis
a postupujÌ k nep¯Ìteli. ParthovÈ v dlouhÈ kolonÏ se pomalu p¯ibliûujÌ
ParthötÌ jÌzdnÌ st¯elci
ÿÌmanÈ
ParthötÌ katafrakti
v-v-v
Velbloudi nesoucÌ
z·soby öÌp˘
P¯Ìloha Ë. 2 ñ PrvnÌ f·ze bitvy
legiÌm, zvolna se otoËila a st·hla sv˘j ˙tok. V tomto momentÏ se zbytek
parthsk˝ch jezdc˘ rozdÏlil a zaËal obklopovat ¯Ìmsk˝ Ëtverec.
Crassus si povöiml, co se dÏje, a nechal svoje lehkÈ pomocnÈ oddÌly za˙toËit na nep¯·telskou jÌzdu, aby zabr·nil uzav¯enÌ ¯ÌmskÈ arm·dy. Pl·n se
vöak minul ˙Ëinkem: ÑÖ kdyû se pokusili vyrazit k ˙toku, sn·öeli totÈû, nemohli vöak nep¯·tel˘m oplatit stejnÏ. ParthovÈ totiû st·le prchali, p¯itom ale
st·le st¯Ìleli a v tomto zp˘sobu boje jsou po Skytech nejlepöÌ.ì53 Celkem
9000 parthsk˝ch st¯elc˘ st¯Ìlelo do ¯Ìmsk˝ch ¯ad, jak˝koliv pokus o proti˙tok
na tyto jezdce byl ne˙spÏön˝. ParthötÌ st¯elci se vûdy st·hli a neust·le zasyp·vali ˙toËÌcÌ ¯ÌmskÈ jednotky. TÌm je donutili se st·hnout zpÏt do Ëtverce.54
Neust·l· smröù öÌp˘ zp˘sobovala ¯Ìmsk˝m ¯ad·m velkÈ ztr·ty, ale ne takovÈ,
aby ˙toky zp˘sobovaly paniku. Je moûnÈ, ûe legie st·ly pevnÏ v sev¯en˝ch
formacÌch ûelvy (testudo),55 coû by snÌûilo poËet ztr·t. Crassus tak zcela logicky vyËk·val, aû Parth˘m dojdou öÌpy a pak nep¯Ìtele rozdrtÌ. Surena byl
53
PLUT. Crassus 24.
Jednalo se o obdobnou taktiku, jakou pouûÌvali nap¯. SkythovÈ Ëi nom·dskÈ
kmeny.
55
Ale o tom od DiÛna ani od spolehlivÏjöÌho Pl˙tarcha nem·me û·dnÈ informace. Jde pouze o domnÏnku.
54
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
58
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 59
v-v
v-v-
v
Katafrakti se blÌûÌ k nep¯·telsk˝m legiÌm, kr·tce p¯ed
st¯etem se ot·ËejÌ a stahujÌ
mimo centrum bitvy
v
v-v-
v-v-v
St¯eleckÈ jednotky
obklopujÌ ÿÌmany
a st¯ÌlejÌ do jejich
¯ad
v-v
v
-v
P¯Ìloha Ë. 3 ñ Druh· f·ze bitvy
ale dob¯e p¯ipraven, 1000 velbloud˘ neslo velkÈ mnoûstvÌ toulc˘ s öÌpy,
a tudÌû se st¯elci vûdy snadno st·hli a doplnili st¯elivo. Mimo Ëtverec se v tu
chvÌli nach·zela menöÌ skupina z vojska (asi 1300 jezdc˘, 500 luËiötnÌk˘ a 8
kohort ñ 4000 muû˘) pod vedenÌm Publia Crassa.56 Mlad˝ Crassus se rozhov-v-v
v-v-v
v-
v-v
v-v-
v-v
v
-v
Publius Crassus podnikl proti˙tok
na nep¯·telskou jÌzdu, ale byl vl·k·n do lÈËky. Tam, po ˙pornÈm boji, byla jeho jednotka zmasakrov·na
katafrakty
P¯Ìloha Ë. 4 ñ T¯etÌ f·ze bitvy
56
PLUT. Crassus 25.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
59
30.8.2011, 17:36
60 TOM¡ä KNITTL
dl, ûe se pokusÌ nastalou situaci nÏjak ¯eöit. Napadl nejbliûöÌ nep¯·telskÈ jezdce a pron·sledoval je.57 Parthsk· jÌzda reagovala jednoduch˝m ˙stupem
a nechala se ÿÌmany pron·sledovat. Ti naprosto bezhlavÏ stÌhali parthskou
jÌzdu, a tak se dostali do pasti.
Kdyû byly oddÌly p¯Ìliö daleko od formace ¯ÌmskÈho Ëtverce, za˙toËili na
Publia Crassa katafrakti. Nejprve öÌpy st¯elc˘ a pak tÏûkÈ oddÌly legion·¯e
tot·lnÏ pobily. Ve chvÌli, kdy se stala situace prakticky bezv˝chodnou, nechal se Publius Crassus probodnout meËem od svÈho poboËnÌka.58 MezitÌm,
co bojoval o hol˝ ûivot, se jeho otci poda¯ilo ustoupit na vyv˝öenÈ mÌsto,
a tak alespoÚ trochu zpomalit n·jezdy parthsk˝ch st¯elc˘. To vöe bylo provedeno za nep¯etrûitÈho dopad·nÌ nep¯·telsk˝ch öÌp˘.59 V tÈto dobÏ se takÈ
Crassus dozvÏdÏl, ûe jeho syn je mrtev a ûe oddÌly, kterÈ s nÌm podnikly proti˙tok, byly rozdrceny.60
v-v-v
-v
PoslednÌ f·ze bitvy. St¯elci
opÏt obklopili cel˝ ¯Ìmsk˝
Ëtverec a katafrakti opakovanÏ napadali legion·¯skÈ
¯ady
v-v-v
v-v
v-v-
v-v
v
-v
P¯Ìloha Ë. 5 ñ »tvrt· f·ze bitvy
NynÌ zaËal fin·lnÌ ˙tok Parth˘. OpÏt se jim poda¯ilo obklÌËit celou ¯Ìmskou
formaci. Katafrakti neust·le napadali pevnÏ stojÌcÌ ¯ady jednotliv˝ch kohort.
ÿÌmany p¯ed tot·lnÌ katastrofou zachr·nila aû tma. Bylo by jen ot·zkou Ëasu,
neû by poËet mrtv˝ch a ranÏn˝ch ovlivnil soudrûnost ¯Ìmsk˝ch ¯ad a doölo
57
PLUT. Crassus 25.
PLUT. Crassus 25.
59
SAMPSON, G., op. cit., s. 132.
60
PLUT. Crassus 26.
58
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
60
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 61
by k ˙plnÈmu rozdrcenÌ vojska. ParthovÈ vöak nechtÏli riskovat boj v noci,61
proto se st·hli a rozhodli se pokraËovat aû n·sledujÌcÌ den. Crassus vöak neot·lel, a jakmile boje utichly, rozhodl se pro hromadn˝ ˙stup do bezpeËÌ mÏsta Karrh, vzd·lenÈho pouze nÏkolik kilometr˘ od bojiötÏ. Tam mÏl v ˙myslu
se p¯eskupit a chvatnÏ postupovat pryË z parthskÈho ˙zemÌ. Sampson se domnÌv·, ûe ¯Ìmsk˝ velitel ne˙spÏch u Karrh nep¯ijÌmal jako svoji ˙plnou por·ûku. ChtÏl se st·hnout z Mezopot·mie, p¯ezimovat v S˝rii, doplnit muûstvo, nechat odpoËinout veter·ny z Karrh a n·sledujÌcÌ rok vtrhnout opÏt do
Parthie. P¯i tomto tvrzenÌ vych·zÌ autor z anal˝zy dobov˝ch pramen˘.62
VyËerpanÌ voj·ci (p¯eûivöÌch bylo zhruba 20 000, z toho velk· Ë·st ranÏn˝ch) se vydali na noËnÌ pochod do Karrh. Pro mnoho z nich tento p¯esun
znamenal pochod smrti. Snad nÏkolik tisÌc ranÏn˝ch po cestÏ zem¯elo.63
DiÛn a Pl˙tarchos se nemohou shodnout, zda Crassus p¯Ìmo velel ˙stupu, Ëi
nikoliv. Pl˙tarchos pÌöe,64 ûe Crassus byl psychicky i fyzicky vyËerp·n a nebyl schopen vÈst vojsko do Karrh, zatÌmco Kassius DiÛn se o CrassovÏ velenÌ p¯i ˙stupu zmiÚuje.65
Ve mÏstÏ Karrhy se vojsko dlouho nezdrûelo. Padlo rozhodnutÌ, ûe je nutnÈ se co nejrychleji dostat do bezpeËÌ. Vojsko bylo rozdÏleno do t¯Ì oddÌl˘.
Pouze jedin˝ z nich se dostal zpÏt do S˝rie. Tomuto oddÌlu velel Gaius Cassius Longinus.66 Zb˝vajÌcÌ dvÏ skupiny byly p¯Ìliö pomalÈ, ParthovÈ je dostihli u ˙patÌ hory, st·le jeötÏ na parthskÈm ˙zemÌ. Zde se ÿÌmanÈ opevnili,
zatÌmco Surenovi voj·ci oblehli celÈ ˙patÌ. ÿÌmanÈ byli vyzv·ni, aby kapitulovali. Crassus se po dohodÏ se sv˝mi veliteli rozhodl k akci. Spolu se dvÏma leg·ty a se sv˝mi poboËnÌky Octaviem a Petroniem seöel z ˙patÌ k t·boru
Parth˘ setkat se se Surenou.
Tam jiû Ëekal na koni s·m Surena se sv˝mi d˘stojnÌky. Dle Pl˙tarcha se
Parth rozohnil: Ñ,Co to m· znamenat?ë zvolal, ,¯Ìmsk˝ imper·tor jde pÏöky,
a my jedeme na koni?ë a poruËil, aby mu p¯ivedli konÏ. Kdyû Crassus ¯ekl, ûe
ani jeden, ani druh˝ se nedopouötÏjÌ chyby, protoûe kaûd˝ jde ke sch˘zce tak,
jak je v jeho zemi zvykem, prohl·sil Surena, ûe mÌrov· dohoda mezi kr·lem
a ÿÌmany je uû sice uzav¯ena zde na mÌstÏ, ale ûe je t¯eba odebrat se k ¯ece
a tam smlouvu sepsat; ¯ekl p¯i tom: ,Vy ÿÌmanÈ nem·te p¯ece zrovna dobrou
61
V noci nemohli mÌt jistotu, zda st¯elci nest¯ÌlejÌ do vlastnÌch ¯ad.
SAMPSON, G., op. cit., s. 136, se opÌr· v tomto mÌnÏnÌ o Pl˙tarcha.
63
Srov. PLUT. Crassus 28 a SAMPSON, G., op. cit., s. 136.
64
PLUT. Crassus 26.
65
DIO 40,25.
66
PLUT. Crassus 29.
62
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
61
30.8.2011, 17:36
62 TOM¡ä KNITTL
pamÏù na ˙mluvyë a podal mu ruku. Kdyû si Crassus posÌlal pro konÏ, ¯ekl
Surena, ûe to nenÌ t¯eba: ,Vûdyù ti kr·l daruje tohohleë a okamûitÏ tam st·l
pro Crassa k˘Ú se zlatou uzdou, podkonÌ Crassovi pomohli do sedla, bÏûeli
vedle nÏho a ranami pobÌzeli konÏ k vÏtöÌ rychlosti. Octavius prvnÌ chytil
konÏ za uzdu a po nÏm Petronius, jeden z vojensk˝ch tribun˘, pak i ostatnÌ
obstoupili konÏ a pokouöeli se ho zastavit a odtrhnout ty, kte¯Ì se na Crassa
tlaËili z obou stran. Doölo k zmatenÈ tlaËenici, pak p¯iöly i r·ny, Octavius tasil meË a zabil podkonÌho jednoho z barbar˘, druh˝ probodl Octavia zezadu.
Petronius nemÏl s sebou zbraÚ, dostal r·nu do krun˝¯e, nebyl vöak zranÏn
a seskoËil z konÏ; Crassa zabil Parth jmÈnem ExathrÈs.ì67 Crassova hlava
byla oddÏlena od tÏla a do ˙st mu nechali ParthovÈ nalÌt roztavenÈ zlato.68 To
mÏlo symbolizovat, ûe tak dopadne kaûd˝, koho bude poh·nÏt chamtivost
a chuù po bohatstvÌ.
Surena n·slednÏ vyzval ¯ÌmskÈ vojsko na kopci, aby se vzdalo. Ti, kte¯Ì
tak uËinili, byli vzati do zajetÌ.69 TÌmto skonËilo celÈ ¯ÌmskÈ taûenÌ na v˝chodÏ v letech 55-53 p¯. n. l. Pro ¯Ìmskou ¯Ìöi se bitva u Karrh stala do budoucna traumatickou z·leûitostÌ. Od punsk˝ch v·lek ¯ÌmskÈ vojsko nebylo
nikdy takto katastrof·lnÏ poraûeno, prestiû arm·dy velmi utrpÏla. Jak p¯ipravovanÈ taûenÌ Caesara, tak taûenÌ skuteËnÏ provedenÈ Markem Antoniem
mÏlo jednak eliminovat hrozbu, ale takÈ udÏlit odplatu za Karrhy. Antonius
vöak roku 36 p¯. n. l. neuspÏl, velkolepÈ taûenÌ se promÏnilo v debakl a pouze
zkuöenost ¯ÌmskÈho velitele zabr·nila katastrofickÈ por·ûce. Nakonec jistÈ
zadostiuËinÏnÌ zÌskal cÌsa¯ Augustus. Jemu se poda¯ilo nikoliv vojensk˝m
n·tlakem, ale diplomaciÌ zÌskat zpÏt odcizenÈ odznaky od poraûen˝ch Crassov˝ch a Antoniov˝ch legiÌ.70 NicmÈnÏ trauma si ÿÌmanÈ nesli i v dalöÌch
staletÌch.71
67
PLUT. Crassus 31.
DIO 40,27.
69
Ti, kte¯Ì odmÌtli, se pokusili utÈct a v mal˝ch skupin·ch se dostat do S˝rie.
70
K navr·cenÌ odznak˘ doölo roku 20 p¯. n. l. Viz AUG., Mon. Anc. 29 (AUGUSTUS, Velleius Paterculus and Res gestae divi Augusti, ed. Frederick W. SHIPLEY, London 1924).
71
Pl˙tarchos mluvÌ o v˝pravÏ jako o antickÈ tragÈdii (PLUT. Crassus 32 a 33),
podobnÏ APPI¡NOS, BC 2,18. I v˝znamn˝ ¯Ìmsk˝ b·snÌk Publius Vergilius Maro
pÌöe: ÑbuÔto ûe slzavou v·lkou se chyst· do Getska vpadnout, nebo chce na Indy
t·hnout neb Hyrk·ny, Araby d·lnÈ k sam˝m v˝chodu mezÌm a od Parth˘ prapory
û·datì (VERG. Aen. 7,604-606 ñ p¯el. O. VA“ORN›). ÿÌmsk˝ b·snÌk tak poukazuje na
ztr·tu odznak˘ ¯Ìmsk˝ch legiÌ pr·vÏ u Karrh. PozdÏjöÌ v˝znamn˝ autor a ¯Ìmsk˝ sen·tor Petronius si povzdechl nad osudem M. Licinia Crassa: ÑFortuna v˘dc˘ trÈ
68
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
62
30.8.2011, 17:36
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 63
P¯eûivöÌch legion·¯˘, kte¯Ì se ˙spÏönÏ vr·tili do S˝rie, bylo jen nÏkolik tisÌc. Vedl je C. Cassius Longinus, kter˝ pak br·nil oblast S˝rie p¯ed vp·dem
Parth˘. IroniÌ osudu je, ûe pr·vÏ Cassius, kter˝ se ˙Ëastnil bitvy u Karrh a byl
o nÏkolik let pozdÏji jednÌm z inici·tor˘ atent·tu na Caesara, pak spoleËnÏ se
sv˝m p¯Ìtelem Markem Iuniem Brutem û·dali o pomoc v˝chodnÌ kr·lovstvÌ,
vËetnÏ Parth˘.72 Surena jako velk˝ vÌtÏz bitvy u Karrh a schopn˝ velitel zÌsk·val na popularitÏ pr·vÏ i na ˙kor parthskÈho kr·le. Je tedy moûnÈ (pokud
by poch·zel z arsakovskÈho rodu), ûe svojÌ oblibou by mohl ohroûovat tr˘n
samotnÈho OrÛda. OrÛdÈs toto z¯ejmÏ nechtÏl riskovat a nechal rok po bitvÏ
u Karrh Surenu zavraûdit. PodrobnÏjöÌ informace o tomto OrÛdovÏ Ëinu vöak
nezn·me, proto se to, ûe se tak stalo z d˘vodu rivality mezi nimi, m˘ûeme
pouze domnÌvat.
Crassovo taûenÌ v letech 55-53 p¯. n. l. zat·hlo oba st·ty do vlekl˝ch
˙zemnÌch spor˘, kterÈ s urËit˝mi p¯est·vkami skonËily aû p·dem parthskÈ
¯Ìöe na zaË·tku 3. st. n. l. a n·slednÏ pokraËovaly i za s·s·novskÈ dynastie na
perskÈm kr·lovskÈm tr˘nu. Nem˘ûeme neust·vajÌcÌ boje vöak ch·pat jako
vinu ¯ÌmskÈho triumvira. Jednalo se o pouhÈ vyvrcholenÌ expanzivnÌ politiky obou mocnostÌ. P¯esto je bitva povaûov·na za velmi d˘leûitou, snad aû
p¯elomovou. D˘vodem bylo zniËenÌ poËetnÏjöÌho ¯ÌmskÈho vojska poËetnÏ
slaböÌm nep¯Ìtelem.
BIBLIOGRAFIE
Prameny:
APPI¡NOS, Krize ¯ÌmskÈ republiky (ÿÌmskÈ dÏjiny II ñ ObËanskÈ v·lky), p¯el.
Jan BURIAN ñ Bohumila MOUCHOV¡, Praha 1989.
AUGUSTUS, Velleius Paterculus and Res gestae divi Augusti, p¯el. Frederick
W. SHIPLEY, London 1924.
CICERO, Letters to Atticus II, p¯eklad D. R. SHACKLETON BAILEY, Cambridge
1965.
n·m povznesla, Enyo smrtn· z r˘znÈ hromady zbroje jim vöechnÏm z¯Ìdila hrobku:
u Parth˘ poh¯ben Crassus a Pompeius v libyjskÈm mo¯Ì leûÌ ñ nevdÏËn˝ ÿÌm pak
skropil Caesar svou krvÌ.ì (PETRON. Sat. 120 ñ p¯el. K. HRDINA)
72
P¯edevöÌm pak Quintus Labienus. Byl synem Tita Labiena, slavnÈho vojev˘dce Caesara v Galii. Po smrti Bruta a Cassia v roce 42 n. l. se stal spojencem Pakora
(syna parthskÈho kr·le OrÛda II.) a bojoval jako zast·nce republik·nskÈho z¯ÌzenÌ
proti tzv. druhÈmu triumvir·tu.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
63
30.8.2011, 17:36
64 TOM¡ä KNITTL
DIO CASSIUS, Roman history III, p¯el. Earnest CARY, Cambridge (Mass.) 1914.
H…R”DIANOS, ÿÌm po Marku Aureliovi, p¯el. Jan BURIAN ñ Bohumila MOUCHOV¡, Praha 1976.
PETRONIUS, Satirikon, p¯el. Karel HRDINA, Praha 2000.
PL⁄TARCHOS, éivotopisy slavn˝ch ÿek˘ a ÿÌman˘ II, p¯el. AntonÌn HARTMANN, Praha 1967.
VERGILIUS, Aeneis, p¯el. Otmar VA“ORN›, Praha 1970.
Studie a monografie:
COWAN, R., ÿÌmsk· bojov· taktika 109 p¯. n. l. ñ 313 n. l., Praha 2007.
DARYAEE, T., Sasanian Iran (224-651 CE), Costa Mesa 2008.
DOBI¡ä, J., DÏjiny ¯ÌmskÈ provincie syrskÈ I. (Do oddÏlenÌ Judaie od Syrie),
Praha 1924.
GOLDSWORTHY, A., Roman Warfare, London 2007.
GOLDSWORTHY, A., The Complete Roman Army, London 2004.
KEAVENEY, A., Roman Treaties with Parthia circa 95 ñ circa 64 BC, in: American Journal of Philology, vol. 102, 1981, s. 195-212.
KEAVENEY, A., The King and the Warlords (Romano-Parthian relations circa
64-53 BC), in: American Journal of Philology, vol. 103, 1982, s. 412-428.
KLÕMA, O., Sl·va a p·d starÈho Õr·nu, Praha 1977.
KNITTL, T., Vztahy mezi ¯Ìmskou a parthskou ¯ÌöÌ v obdobÌ 1. st. p¯. n. l. ñ 3.
st. n. l., Opava 2009, Filozoficko-p¯ÌrodovÏdeck· fakulta SLU (nepublikovan· diplomov· pr·ce).
RAWLINSON, G., The Sixth Great Oriental Monarchy (or the Geography, History and Antiquities of Parthia), London 1873.
SAMPSON, G., The defeat of Rome in the East (Crassus, the Parthians and the
disastrous battle of Carrhe, 53 BC), Philadelphia 2008.
SHERWIN-WHITE, A. N., Roman Foreign Policy in the East 168 BC ñ AD 1,
London 1984.
SHERWIN-WHITE, A. N., Lucullus, Pompey and the East, in: CROOK, J. A. ñ
RAWSON, E., The Cambridge Ancient History (IX, The Last Age of the Roman Republic), Cambridge 1994, s. 229-273.
äAGINJAN, V., DÏjiny ArmÈnie (od poË·tku aû do roku 2000), Praha 2001.
WILCOX, P., Romeís Enemies 3 (Parthians and Sassanid Persians), Oxford
2001.
Z IEGLER, K.-H., Die Beziehungen zwischen Rom und dem Partherreich,
Wiesbaden 1964.
http://www.unesco.org/water/wwap/news/iraq.shtml (datum poslednÌho
vstupu 13. 1. 2009)
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
64
30.8.2011, 17:37
ÿÌmskÈ neötÏstÌ u Karrh (53 p¯. n. l.) 65
SUMMARY
Roman disaster at Carrhe (53 BC)
Battle of Carrhe in the year 53 BC became one of the most important and
also, to some extent, quite unique battles in the history of ancient times. It
was not a standard battle in the war between the two states which was
a unique feature. Campaign was a Ñprivateì nature, when Crassus was especially interested in his own favor. Nevertheless, we cannot understand war as
a purely opportunistic, but as an act which would sooner or later probably
occur. Both states, the Roman Empire and Parthia have reached certain expansive climax. In my study, I primarily try to describe events and to refute
some of the inaccuracies and erroneous assumptions which remain on the
battle and that maintained from the ancient authors (for example, that the
troops were exhausted by marching in the desert). I also explain the reasons
of the slaughter of outnumbered Roman troops as a fundamental strategic
decision of the Roman commander and erroneous and excessive self-confidence in this campaign.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 45-65
04knittl.PM6
65
30.8.2011, 17:37