IV. číslo 2 1

V příkopu
B občasník zabívající se mladým uměním,
školou, lidmi, kulturou a Bechyní
1
28.2.2007
IV. číslo
TO JE ALE DŘINA !!! DOPRČIC !!!
KDYBYCH SE VE ŠKOLE LÍP UČIL, NEMUSEL JSEM DNESKA SMRDĚT V TEJHLE DÍŘE !
A ZA PÁR KORUN!
TEĎ CHVILKU
MINIMAL.
2
CO JE TOHLE ?!
TY VOLE ROPA !!!
JE ZE MĚ MILIONÁŘ !!!
©
Vidlička
obsah
úvod
Dobrý den čtenáři.
Právě držíte v ruce IV. vydání
občasníku A5b. :-)
Poezie..................................1
Klauzury..............................2
Historie Skinheads......3-6
Série experimentálních
textů o hudbě...................7
WC art..................................8
Kulturní program.............9
program
3.3 JIM ČERT
Pivníce U Díblíka
vstup 99,20:00
16.3. ANDĚLSKÁ NOC
koncert v rámci udílení cen Anděla
vystoupí Pau in town + Mýtus
malý sál KD Bechyně
vstup 30,19:30
23.3. ZRNÍ+SUICIDE+DĚTSKÉ NÁPADY+DJELIMAN
KD Bechyně - přísálí
vstup 80,-
Za zájem děkuje
příborový set:
Vidlička
Lžíce
Nůž
9
škola
zvuk
Klauzury
série experimentálních textů o zvuku a hudbě - část 2.:
Hudební elektrotechnika
Cvak, cvak, klik, enter a je to!! Na počítači umíme ,,skoro“ všichni, někdo líp a někdo přirozeně
hůř. Počítač dokáže spousty věcí, od super skic až po technické výkresy!! Jednu věc ale neumí, a
to danou věc vyrobit. Tam totiž dostává slovo naše ZRUČNOST či spíše ŠIKOVNOST. A to je právě
kámen úrazu!! Protože většina z nás to prostě vyrobit neumí. Ale proč, kde je chyba? Chybu
musíme hledat u sebe a to už v raném dětství. Sáhněme si do svědomí, kdo z nás pořádně přišije
knoflík, nebo přibije hřebík aby neodpadlo aspoň kousek omítky. Možná to trošku mají na
svědomí základní školy, kde umění práce téměř vymizelo. Možná trošku doba, ve které žijeme.
Ale není zrovna zručnost pro výtvarníka velmi důležitou vlastností? A podle toho většina
klauzurních prací taky vypadá!! Někde je zajímavý nápad, ale ve více než polovině případů
otřesně proveden. Slova jako upatlaný, olepený nám totiž nejsou cizí!!Ale i přes to se vždycky
najde pár věcí, které jsou na skvělé úrovni! A kdo ví, třeba jsou ty výrobky od studentů, kteří si
jako děti slepovali autíčka a až po tom sáhli po elektronice.
Zde malá ukázka z výstavy klauzurních a maturitních prací:
Markéta Kalivodová III. V
„Aparát (přístroj) je hračka simulující myšlení“
Vilém Flusser: Za filozofii fotografie, str. 74 (poz.: elektronické technologie zrcadlí lidské funkce;
umožňují nám sebepoznávání)
Počátky elektronické hudby lze sledovat například už v 2. polovině 19. století,
kupodivu v oblasti lékařství, které experimentálně pronikalo do nauky o vnímání, tedy do nově
se formujícího vědního oboru fyziologie, a kdy se zároveň prozkoumávaly vlastnosti elektřiny.
Německý lékař, fyzik a matematik Hermann von Helmholtz (1821 -1894), průkopník v oblasti vnímání zvuku a jeho působení na lidskou mysl a tělo, pracoval na sérii pokusů,
pravděpodobně vycházejících z poznatků jeho učitele prof. Johanna Müllera (1801-1858)
nejvěhlasnějšího fzyiologa té doby, který ve svých výzkumech došel až k tvrzení, pro Helmholtze zajisté inspirativnímu, že „vůle rozechvívá nervová vlákna jako klávesy piana“. V těchto
pokusech se Helmholtz snažil na základě zvukové rezonance objasnit jednotlivé funkce ucha a
jejich vztahu k vnímání. Experimenty prováděl s pomocí přístroje, který si sám vyvinul
(Helmholtzova rezonátoru). Toto zařízení využívalo elektromagnetické obvody k rozkmitání
kovových nebo skleněných rezonátorů, a tak mohl Helmholtz simulovat procesy slyšení
probíhající v lidském uchu. Princip přístroje je v podstatě shodný s principem pozdějších
analogových elektrických klávesových nástrojů, kde klávesou rozvibrované plíšky, naladěné do
určitého tónu, působí na elektromagnetické pole, které pak převádí vibraci na zvukový signál.
Zajímavé je, že jedním z Helmholtzových žáků byl také Heinrich Hertz (1857-1894), který
prokázal existenci elektromagnetických vln.
Helmholtz tedy nepřímo položil základy elektronické hudby nejen přístrojem, který
používal ke svým pokusům, ale především výsledky těchto pokusů. Své teorie o lidském slyšení
a pohybu zvuku, které potvrzují, že ucho je schopné vnímat téměř nekonečný počet tónů
různé výšky a zabarvení, dokazuje pomocí různých hudebních principů: „...ani jeden akord
nezní stejně jako druhý složený z různých tónů, jinak by souzvuk tónů C, F, D, G, E a A zněl
stejně jako tónů C, D, E, F, G, A ...“. Hlavním přínosem oblasti elektronické hudby a hudby vůbec
byly právě takové poznatky, které jak se domnívám, zaujaly i tehdejší konstruktéry a hudební
skladatele. Když se pak objevily první elektronické nástroje, měli tito možnost využít Helmholtzových poznatků k uvažování o nových přístupech komponování hudby.
LDN
Petra Odvárková IV. V
Jonáš Janoušek I. G
Vidlička
2
(V příštím čísle si budete moci přečíst pokračování série experimentálních textů o zvuku a hudbě. Bude o
Helmholtzovu generátoru.)
7
hnutí
bitkami. Některé skinheadské gangy napadali i studenty, homosexuály a zřídka i Pákistánce,
poněvadž si mysleli že jim berou práci a domovy, a pak kvůli jinému náboženství. Toto se ovšem
ješte nedá označit za projev rasismu ve skinheadském hnutí, poněvadž se toho učatnili bílí i
černí skinheads. Na počátku 70. let první vlna skinheads opadává a na ulicích v letech 1972-1976
nejsou skinheads v podstatě vidět.
Suedeheads (1970-1973)
Koncem roku 1969 se u skinheads změnil účes a vlasy povyrostly více jak 5 cm, avšak tyto
musely být pečlivě upraveny a s pěšinkou na straně. S tím také souvisela krátkodobá synonymní
změna názvu na Suedeheads. Oblečení je více elegantnější. Více stylu, ale stejná mysl. Tito
"elegáni" však během roku 1972 téměř vymizeli spolu s celým hnutím.
Smoothies (1971-1974)
S doznívajícím hnutím skinheads byli na céně i Smoothies, kteří měli vlasy ještě o něco dělší než
Suedeheads, nicméně měli stejnou zálibu ve fotbalu a černé muzice. Rovněž adoptovali glam
rock.
Bootboys (1972-1977)
Styl Bootboys, styl ulice, byl spojen zejména se Suedeheads a Smoothies a zůstává velmi častý až
do příchodu punku, hlavně mimo město. Vizáž, kterou můžeme najít v Mechanickém pomeranči
od Anthony Burgesse. Byli fanošci fotbalu a vyskytovali se hlavně v okolí stadiónů.
Návrat Skinheads (1977 až dodnes)
V roce 1976 byla Velká Británie v krizi a to přineslo nemalé problémy. V této situaci vzniká Punk,
který byl neodmyslitelně spojený s punkovou muzikou, chaosem a rvačkami. S touto punkovou
vlnou se znovu objevují polozapomenutí Skinheads, kterých je sice nyní více, nicméně se už
všichni nechovají tak nepoliticky, někteří skinheadi se dávají na pravicové myšlení. Noví skins při
svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly
ostříhány dohola nebo krátké vlasy obarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack
apod. Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji.
Skinheads vzbuzovali dojem téměř robotizované, uniformované armády, kde útok na jednotlivce má za následek násilnou odpověď od ostatních. Skins, kteří podporovali Teds, byli
tradicionalisté.Obnovili se téměř přesně jako bývali původní skins s jejich elegancí, elitou
pracující třídy a jejich postoji. Tito lidé pronásledovali plastic punky (zkomercionalizované forma
punks), jako by byli hippies střední třídy před deseti lety. V Londýně byly hospody, jejíchž
klientela sestávala z původních skins ve věku nad 25 let, a ve kterých nikdo z nových skinů nebyl
tolerován. Muzika se posunula od ska k Oi! punku, tvrdé hudbě s texty výrazně protestující proti
všemu (např. 4-Skins, The Last Resort). Některé skupiny (jako Sham 69 nebo The Business) se více
radikalizovaly co se týče třídních pozic a vyjádření working class (pracující třídy) . Koncem 70. a
začátkem 80. let nastal opět revival Ska s hnutím 2-tone (jako Specials, Bad Manners nebo
Madness). Tento nový rozkvět se umožňoval skinheadům odvolávat na kořeny a původ hnutí,
symbolizovaný černobílou šachovnicí ska symbolizující antirasismus a jednotu.
Tradicionálové (Trojans) (1978 až dodnes)
Principiélně souvisí se zjevením 2-tone Ska. Hnutí se vrátilo mezi své kořeny jako reakce na
nacifikaci, která započala.V Evropě nebyli tak známí jako ve Velké Británii. Snaží se svojí hudbou a
svými časopisy udržet klasický kult Skinheads. O fašistech říkají, že jim ukradli jejich kult, jméno a
pro lidi, kteří se o tyto věci nezajímají, je těžké pochopit smysl a myšlenku Skinheadství. Oblékají
se hlavně do sportovních značek typu Lonsdale, Ben Sherman či Fred Perry a poslouchají
tradiční SKA. Zastávali především stálé partnerské vztahy, dobrou práci a odpor k drogám
(nepočítali alkohol).
4
Oi! Skins (1980 až dodnes)
V roce 1980 se začíná několik rockových kapel vracet k formě hospodských popěvků, tzv. Oi (Oi!
je hudba antinacistického stylu, která vznikla kolem roku 1980 a je podobná punk-rocku, u zrodu
stály Cockney Rejects se svym songem Oi!Oi!Oi!, podle kterého dostal celej styl jmémno). Tato
hudba spojovala street punkery a skinheady. Zpívali o životě (fotbal, odpor k politice /politikům/,
pivo, o pracující třídě, hrdosti atd.). V současné době jsou Oi! scéna a 2-tone scéna často
provázané. (Oi = odpočítávání před písní na Reggae a Ska scéně postupně vžitý jako pozdrav
mezi dělníky v Londýně).
Boneheads / WP Skins (1978 až dodnes)
Vznikli z nacistické odnože Oi! scény. Měla to na svědomí nezaměstnanost, která byla
přisuzovaná hlavně přistěhovalcům, kteří "ubírali" zaměstnání rodilým Britům.A toto je perioda,
kdy vstupují do hry myšlenkové proudy extrémní pravice. Po celý čas získávala extrémní pravice
do svého spolku lumpen-proletariat. A hnutí skinheads toto pravidlo unikalo. Právě to, jako
počáteční absence přesné politické ideologie hnutí silně přispelo k proniknutí jistých hanebných
idejí mezi ty určité. Národní fronta a její společníci se samozřejmě pokoušela úplně obsadit tuto
scénu, ve které se nacházela vykořisťovaná mládež mající chuť reagovat, ale bez pravého
svědomí a politické kultury. Skinheads začli pomalu směřovat k politickému myšlení a jeden z
hlavních aktérů této přeměny byl Ian Stuart Donaldson. Ian založil roku: 1977 kapelu jménem
Skrewdriver. V roce 1979 založil malou politickou stranu (White Nois), o kterou se zajímala
Britská nacionalistická fronta (BNF). O dva roky později se Donaldsonova politická stranička
přejmenovala na Blood & Honour club. Skupiny v čele se Skrewdriverem s texty o rytířích,
vikinzích, cti apod. začínají tvořit White power music, později si vytvořili vlastní hudební styl RAC (Rock Against Communism = Rock proti komunismu). S vlnou nacionalistických názorů
stoupá počet kriminality a násilných útoků proti černým lidem."Ultrapravičáci" na sebe stahují
pozornost médií a lidé začínají odsuzovat skinheads.Od těchto lidí se distancují stále nepolitičtí
skinheads.Vzniká celoevropské společenství postavené na propojení neonacismu s
neofašismnem.V roce 1981 se hnutí šíří do Ameriky, kde už měl rasizmus dost silné kořeny. Zde
byli skinheads považováni za nástupce Ku-Klux-Klanu, tedy za jakési ochránce čistoty bílé rasy a
morálky. Vskutku podivná je morálka některých bílých Američanů. I přes represivní pokusy
amerických složek se Spojené Státy dostaly do pozice jedné z tradičních bašt této organizace.
Američtí WP Skinheads byli zúčastněni na akcích Hammer Skins, American nazi party nebo
White aryan resistance. Skinheadům kteří smýšleli rasisticky nebo xenofóbně (tj.nedůvěra, odpor
k zevnějšku v tomto případě přistěhovalců) se říká Boneheads (ve slangovém překladu: Hlupák,
tupec). V první polovině 80. let se toto hnutí dostalo i do Evropy, zejména do Německa a Itálie.
Toto hnutí je většinově neofašistické. V Německu se dostává na neonacistické pozice (svou roli
zde hraje také historie Německa, kde zažité kultury a tradice sehtrály své). Tito "exportéři" se ve
valné většině ztotožnili s "učením" nacismu, jmenovitě s nacionálním socialismem Adolfa Hitlera.
S tím také souvisí používání nacistické terminologie a znaků. Při spojení Evropských neonacistů
sehrála velkou roli organizace Blood & Honour. Jedním z hlavních úkolů se stalo zpochybňování
fašistických válečných zločinů a propagace pohlavárů Třetí říše (A. Hitler, H. Hesse, ). Ona časová
ztráta oproti Anglii byla nahrazena bezmeznou oddaností a zapáleností nových "proroků".Vlivem
příchodu Boneheads na scénu, se hnutí skinheads podobá bloudění kriminálníků, a to díky
několika skupinkám boneheadů, kteří jsou dnes jen velmi vzdálenými napodobeninami
původního skinheadského hnutí. Dá se říct, že i náckovská móda už upustila od tradičních
značek jako např. Lonsdale, Fred Perry či Ben Sherman a vytváří si své značky, které ovšem
hodně napodobují původní styl – viz. Harringtony, bundy s červeně kostkovanou podšívou. Zde
5
hnutí
hnutí
jsou některé z nich: Thor Steinar, Eighty eight, Grassel, Resistence, atd.
S.H.A.R.P. (1986 až dodnes)
Jako reakce na rozmach rasizmu a xenofóbního myšlení v skinheads vnikli v roce 1986 v
americkém New Yorku S.H.A.R.P.S. (Skinheads Against racial Prejudice - Skinheadi proti rasovým
předsudkům). Sharps zaznamenali velký, rychlý přírůstek a začínají vytvářet protiklad WP Skins.V
hlubinách této skupiny se projevuje nezbytnost radikálního politického angažování a opravdová
sociální a ekonomická transformace, a né pouhé vyprávění o dobře udržovaném antirasismu a
principu.Sharps vyvolávají bitky s WP Skins, které docházejí až do extrému - použití střelných
zbraní. Vzniklo mnoho nových kapel - Warzone, Agnostic Front....Jsou ostře zaměřeni proti
fašismu, uvažují politicky a chodí samozřejmě stylově oblečeni. Myšlenka protirasistických
skinheads brzy přešla i do Evropy, a to do Anglie přes zpěváka antifašistické Oi! kapely The
Opressed. Vznikali různé kapely, vydavatelství hudby a časopisy (zvané fanziny-např. Rytíř,
Buldok). Sharps nebyli nijak organizovaní jako někteří WP Skinheads. Často navazují vstahy i s
anarchisty či redskiny. Svými postoji se blíží k tradičním apolitickým skinheadům. Jsou proti
útisku menšin a zastávají myšlenku "Punk & Skins United (jelikož fašističtí skihnheads vedou
"válku" s příznivci hnutí punk). Sharps jsou i u nás od roku 1989."Opravdový skinhead není
rasista, bez jamajské kultury by skinheads neexistovali, byla to jejich kultura spojená s britskou
pracující třídou, která je vytvořila,"- Roddy Moreno, propagátor S.H.A.R.P v Anglii.
Redskins / R.A.S.H. (1978 až dodnes)
Zjevili se ve Velké Británii kolem skupiny soulu a rhythm a blues. Tato skupina skinheads si
pozvolna vytvořila svou vlastní hudbu, ale určite se dnes tito socialističtí a anarchističtí
skinheads často přibližují ke kořenům hnutí skinheads. Mají politickou alernativu k současnému
režimu.Patří k militantním částem celku levicových křídel. Od "pravých" Skinheads převzali jen
image, hrdost na dělnickou práci a typickou skinheadskou nesmlouvavost. Redskins se lišili od
typických skinheads v módě tím že nosili červené bundy nebo červené tkaničky v botech,
nicméně to nemusí být pravidlem.R.A.S.H. (Red and Anarchist SkinHeads)Skunks (1978 až
dodnes)Sorta hybridů mezi punks a skins. Nacházejí se dnes často kolem hardcorové scény.
Doufám tedy, že jste si poopravili názor na tohle hnutí a jestli vás toto téma zaujalo, koukněte
třeba na: www.antifa.cz www.tigerheroes.com www.radio.skinhead.sk
PUNK’S and SKINS’S UNITED WINS !!!
6
Historie SKINHEADS
Když se řekne slovo skinhead, většina z vás si pod tímto označením představí člověka s vyholenou hlavou, oblečeného do “bomberu“, džín či maskáčů a s těžkými botami na nohou. K této představě vás dále napadnou slova jako nácek, fašista, či rasista.
Jenže tato představa je mylná. Původní a mnoho dnešních skinheads nemají s tímto svinstvem
nic společného.
Pojďme se tedy podívat na to, jak toho hnutí vznikalo a vyvíjelo se.
V padesátých letech se poprvé v poválečné Velké Británii objevil odlišný styl či kultura mladých
lidí. V té době přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé "edvardovské" pláště a
úzké kalhoty. Byli známí jako Teds (Teddy Boys). Byli oddání Rock'n Rollu, byli podivně učesaní s
patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od
konvenčního života.
Mods (1962-1967)
Na počátku šedesátých let byli Teds nahrazeni tzv. Mods (známí také jako Modemisté). Jejich styl
se vyznačoval hlavně krátkými vlasy a drahým oblečením (obleky atd.). Holdovali černé soulové
hudbě a jízdě na scootrech. Pocházeli z otevřené třídy, označovali a potírali mládež malé
buržoazie. V polovině 60. let však odešla většina mods k hippies, a zbylí drsnější mods vytvořili
na konci 60. let tzv. Hard Mods.
Rude boys (1960-1970)
Jelikož v Británii narůstá počet přistěhovalců z bývalých britských kolonií, dostávají se na scénu
jamajští Rudeboys – drsní hoši. Hnutí mladých Jamajčanů kopírovalo odívání gangsterů. Spolu s
mods se rychle stali modelem pro první skinheady. Pro Rude boys bylo charakteristické typické
oblečení, hrubá mluva spodiny, neúcta k autoritám a k zažitým pravidlům. Mods měli před Rude
boys respekt a líbil se jim jejich styl života.
Hard Mods
Uhlazený slušňácký vzhled se změnil za džíny, kostkované košile a těžké pracovní boty (např. Dr.
Martens), oblečení pracující třídy. Kromě soulové hudby se u nich stalo moderní Reggae a Ska. Je
to úplně přirozené, že mezi jejich čtvrtěmi a v jejich ulicích potkávají Jamajské a Antilské
imigranty, a jeste podrobněji Rude boye. Podle tohoto multirasového a multikulturního setkání,
a podle odmítnutí kompromisu s buržoazií, označujíc příslušnost k pracující třídě, se zrodilo
nové hnutí - skinheads.
Skinheads (1967-1971)
Výsledkem setkání anglických Hard Mods a jamajských Rude boys byl vznik skinheads. Tento kult
vycházel především z předchozích uskupení jakými byli Teddy Boys, Mods či Rudies (černá
mládež z Indie), mládeže která měla už dost neuhlazené módy hippies a politikaření okolního
světa. Hnutí skinheads bylo svou podstatou antirasistické a apolitické. Byli to jak běloši, tak i
příslušníci ostatních ras.Večer co večer se tyto skupinky scházely při poslechu reggae, či stylově
spřízněného ska - totiž hudby, která svými kořeny sahala až ke břehům vzdálené Jamajky (např.
Daylight Inn, Three Tuns, Lord Palmerstone). Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky a košile
značky Ben Sherman. Byla to směs ohozu k označování buržoazie a pracovních oděvů. Byli hrdí
na to že jsou dělníci, měli sklony k patriotismu, distancovali se od drog, intelektualismu a
nesnášeli hippies. Už jen vzhledově dávali najevo odpor k hippies krátkými sestřihy.Oblíbeným
povyražením se stal také fotbal. Zde bylo hlavním cílem ukázat naprosto fanatickou oddanost
svému klubu. Skinheads začli páchat drobné výtržnosti a dostávali se do konfliktů s policií. Mezi
jednotlivými "posádkami - crew" Skinhedů docházelo k rozřazování "revírů" spojené s pouličními
3
art
poezie
WC art
Bytosti
Odpůrci škatulkováni jistě prominou, wc art je pouze pracovní název záležitosti všem jistě
známé. Jedná se o grafické projevy návštěvníků wc, v hospodách a klubech, zahrnujíc tagy,
stickery, rytiny, různé obrázky a vzkazy. Ve velké míře se vyskytují na záchodcích klubů, kde
se pohybují mladí lidé. Například v některých pražských klubech není návštěva wc jen
vyřízením základní lidské potřeby, ale i kulturním zážitkem. Při vstupu na wc zjišťujeme, že
jsme se dostali do miniaturní galerie s nevábným ovzduším, kde neexistují pravidla ani
program výstav. Nové kousky se objevují, staré mizí. Přesto existuje občasná solidarita,
nebo snad respekt mezi lidmi, kteří svůj um na záchodech aplikují a proto mají některá díla
delší životnost. Dalším faktorem je rozhodnutí majitele, že wc vymaluje. Potom vše začíná
na novo.
Je zde uplatněn zákon akce a reakce – nikdo něco napíše, nalepí, namaluje, další mu
odpoví. Ve šťastnějších případech, kdy tvůrci mají cit a vtip je z toho docela zajímavá
podívaná, někdy z wc zahlaholí i smích návštěvníka.
I tento článek vzniká jako reakce na místní ''wc art''. Apeluji na mladé návštěvnky
nejmenované oblíbené hospody, ve které se kromě štamgastů, scházejí hlavně mladíci.
Na zdech a dveřích jejího wc jsou chaotické nápisy prasečího vzlhedu. Hlavně je zde
uplatněn nevyhnutelný ''wc chat'', při jehož citaci bych musel použít víceméně jen tečky.
Není to zbytečné?
Nebylo by lepší prezentovat se vzhlednějším, promyšlenějším, vtipnějším a hlavně
citlivějším stylem?
(pár ukázek z ciziny)
Tajně mně byly představeny ony bytosti s leskem kolem
těla:
-zář vychází z jejich trupůLétá kolem nich Čas, tvoří fraktály,
jak námraza na skle chaloupky, v činžovním lese.
V pohledu tajný vzdych, jejich zrak tvoří barikády v ulicích,
jejich dech zbrojí občanské války,
matematika sbližuje,
neomylnost pálí.
Vize
(58. hydromatematická myšlenka)
Zkapalněly doly; hvízdalo se v Podolí, ach, ty vesnické
choutky.
Repetetivně a okázale, v krajkovaných šatech, v
Nymburku.
Větrné stodoly, ohnivé pantofle, hříšné žehličky,
prolhané lžíce,
samolibé talíře,
pochlebovačné čajové lžičky,
nekompromisní struhahlo.
v Otíně
nekonečné zlo
Skrytoj
Nůž
8
1