Revitalizace panelových objektů

POZNÁMKY K REVITALIZACI PANELOVÝCH OBJEKTŮ
Zásadní rozhodnutí činíme, zda budeme nebo nebudeme zateplovat – a popřípadě jakým způsobem.
Pokud ano, pak je třeba dospět k optimálnímu řešení – tedy takovému, kdy určitá investice přinese
nejvíce úspor energií.
Obecně k zateplování zděných staveb
Od zdi máme tři základní očekávání – tepelně izolační a akumulační a nosnou.
1. Od tepelně izolační funkce zdi chceme zajistit snížení úniků tepla z interiérů, tedy šetření
energiemi, zároveň ovšem nesmíme opomenout další zásadní důsledek, který vnímáme při
užívání nemovitosti - zlepšení vnitřní pohody. Kvalitní zateplení snižuje tepelné rozdíly
v místnosti a zvyšuje teplotu vnitřního povrchu zdí, která má na vnímání tepla nebo zimy větší
vliv než samotná teplota v místnosti.
2. Akumulační schopnost zdí pomáhá snižovat extrémní výkyvy teplot v interiérech, případně
výkyvy vlhkosti vzduchu (pokud mluvíme o jílových omítkách). Dle výzkumů na ČVUT probíhá
efektivní akumulace tepla, případně zimy, v cyklu den-noc cca 5-6 cm do hloubky konstrukce.
3. nosná – dostatečná únosnost a vyhovující statika objektu
Stavíme-li tedy zděnou stavbu, pak je logické, že na vnitřní stranu použijeme masivní konstrukci
plnící funkci nosnou a akumulační a přidáme zateplovací materiál, tedy vytvoříme tzv.
sendvičovou konstrukci - protože nejefektivnější konstrukce je taková, kde každý materiál plní
svoji přirozenou funkci.
Problémem dnešních zdících cihelných i porobetonových systémů je snaha tyto funkce sloučit.
Nakonec nejsou ani dostatečně akumulační, protože snaha o co nejmenší hodnotu „k“ (součinitel
tepelného prostupu konstrukcí) vede k takovému odlehčení materiálu, že není vytvořena dostatečně
akumulační „masa“ materiálu. Zároveň, aby byla zachována nosná funkce, není možné materiál
dostatečně vylehčit, ani přerušit malé tepelné mosty. Takže jediným výrazným pozitivem zůstává
funkce nosná – a to je vzhledem k vynaložené investici poněkud slabý výsledek. Netřeba dodávat, že
různé nešvary, které vidíme na stavbách, jako například dozdívání značně tepelně vodivými plnými
cihlami nebo tlusté spáry s maltou, přispívají k další degradaci zdícího systému.
Pro dokreslení: silnými spárami vyplněnými omítkou, dozdění plnými cihlami nebo překlady nad okny
z ocelových traverz doházených cementovou omítkou vznikají přímé tepelné mosty, tedy místa
s výrazně vyšším prostupem tepla než okolními konstrukcemi. Na termosnímku by svítily jasně
červenými barvami. Koupě systému Porotherm byla v tomto případě zbytečná investice.
Nakonec, nahlížíme-li na věc i po stránce environmentální, nebo chcete-li ekologické stopy, tyto zdící
materiály potřebují pro svoji výrobu velké množství energie, především pálené cihly. Odhadem,
k výrobě materiálů na stavbu rodinného domu z takových cihel je potřeba hodinový provoz běžné
uhelné elektrárny. Lépe jsou na tom plynosilikáty a zdaleka nejlépe vápenopískové cihly. Stejně tak je
tomu i s likvidací stavby po dožití.
Panelový dům je ideálně připraven pro zateplení – jeho stěny tvoří tenká betonová skořápka,
případně s vloženou cca 5 cm silnou tepelnou izolací. Plní tedy dobře funkci nosnou a akumulační,
nikoliv však tepelně izolační. Zateplujeme-li tedy, otázka zní, kolik izolace máme použít, případně jaký
efekt nám přinese výměna oken.
Energetické bilance a efektivní tloušťky izolací
Následující grafy (autor Ing. Vladimír Žďára, stavební fyzik a odborník na vytápěcí systémy budov)
ukazují názorně, nakolik se liší energetické bilance v domě bez zateplení, domě s kvalitním
zateplením a domě, kde je navíc umístěna rekuperace (zpětné získávání tepla, kdy odcházející teplý
vzduch přihřívá nově přicházející studenější). Podstatné je všimnout si, nakolik se liší potřeba
výkonu zdroje – použít kolektory můžeme i nemusíme.
Pokud se rozhodneme zateplit, pak uvažujme, z čeho se skládají náklady. Musíme postavit lešení,
zateplit, omítnout stavbu a nakonec lešení opět sundat. A zároveň zaplatit lidskou sílu, která toto vše
provede, což je největší položka. Zjistíme, že většina prací se provede ať už je síla izolace jakákoliv a
cena izolace v konečných nákladech nehraje až tak velkou roli – viz následující tabulka. Ceny
jsou z roku cca 2002, nicméně důležité je porovnání procentuálního nárůstu cen za zateplení a
nárůstu tepelného odporu konstrukce.
Pozn. mokrý způsob znamená v podstatě stavbu zděnou, takzvaný lehký způsob stavbu dřevěnou.
Vychází ovšem z možností zateplovacích systémů, které jsou už překonané, protože dnes je možné
zateplit zděnou stavbu i 250 až 300 mm izolace.
Zjistíme tedy, že kvalitním zateplením naroste cena za systém cca 3x, zatímco tepelný odpor
konstrukce se zvýší cca 16x. Oproti běžnému způsobu zateplení 10 cm izolace vzroste cena cca 1,5x
a tepelný odpor cca 5x.
Co se týče efektivity zateplení, platí vztah, že s každým dalším přidaným centimetrem izolace se
nezlepší tepelně izolační vlastnosti lineárně, nýbrž exponenciálně, tedy přidáme-li 5 cm izolace na
holou fasádu, poznáme její účinek výrazněji, než pokud přidáme 5 cm izolace na 30 cm izolace.
U – hodnota, udávaná dříve jako „k“ – veličina udávající množství tepla ve watech, které prochází
plochou 1 m2 stavebního prvku při rozdílu teplot 1 Kelvin. Obrácená hodnota U je R, tzv. tepelný
odpor konstrukce
λ - součinitel tepelné vodivosti, č udávající množství tepla ve watech, které prochází tloušťkou 1 metru
v ploše 1 m2 daného materiálu při rozdílu teplot 1 Kelvin. Běžné izolační materiály (EPS, XPS,
minerální vata, sláma,…) mají hodnotu λ cca 0,038 W/mK.
Z grafu by vyplývalo, že ekonomicky efektivní tloušťka izolace je cca 150 mm. To je i číslo
udávané jako minimální efektivní tloušťka zateplení, pokud se pro něj rozhodneme. Záleží ovšem na
odpovědi, čeho chceme dosáhnout. Máme-li v domě konvenční způsob vytápění, tedy teplovodní, pak
při dnešních cenách energií můžeme zůstat u této tloušťky. Má to ovšem alespoň 2 háčky:
1. Je jisté že ceny energií se nebudou snižovat. Spíše zachovají současný trend a ještě
pravděpodobněji porostou prudčeji. Zejména co se týká zemního plynu, protože to je surovina,
kterou v ČR prozatím efektivně nahradit neumíme. Jsme tedy závislí na dovozu, převážně
z Ruska, protože v Norsku, dalším dosažitelném nalezišti, bylo už dosaženo vrcholu těžby a
bude tedy nadále klesat. Rusko jako partner není stabilní, protože se zemním plynem může
jednat strategicky – jako se to stalo u skokových nárůstů cen například v Bělorusku. Poptávka,
a tedy cena, se nadále zvýší, pokud bude používán jako pohonná látka v automobilech, a to je
velmi pravděpodobné v souvislosti s vrcholem těžby ropy a další prudce se zvyšující se
poptávkou po ní. Musíme dále uvažovat přibližně v horizontu poloviny doby, na kterou
investujeme, v případě novostavby na cca 40-50 let, u zateplení o něco kratší. A to je dost
dlouhá a nepředvídatelná doba. Jedno je ovšem jisté, a sice že setrvání u konvenčního
způsobu vytápění se bude stále více prodražovat, a tedy volba způsobu investice do
zateplení by tomu měla také odpovídat.
2. Izolace v tloušťce 150 mm nám neumožní než setrvání u klasických radiátorů nebo
podlahového vytápění. Můžeme ovšem uvažovat i o zvýšení dimenzí izolace, které natolik
zmenší potřebu výkonu zařízení připravující teplou vodu pro vytápění, že se stane zbytečným
a nezbude než uvažovat, jak pokrýt tuto malou potřebu. Tato zařízení, jako například
teplovzdušné vytápění s rekuperací, přináší často vyšší komfort užívání objektu i další snížení
nákladů, například na rozvody a podobně. Dostáváme se k pojmu „proražení nákladové
bariéry“, nebo „integrované projektování“ – tedy projektování s nadhledem s úvahou nad
všemi aspekty zároveň. V praxi pak malé zvýšení nákladů v jedné oblasti může přinést
větší úspory v oblasti jiné. Zde tedy vícenáklady na kvalitní izolaci v tloušťce cca 250 až
350 mm mohou redukovat a zlevnit vytápěcí systém.
Ukázka redukce vytápěcího systému – výústka podlahového vytápění, která nahradí radiátor a
viditelné trubky
Protože se ovšem jedná o nově vyvíjené technologie, zpravidla investujeme zpočátku více, ale
naopak se radikálním sníží provozní náklady a počítáme s rychlou návratností vložených
prostředků. Tento efekt by byl ještě znatelnější, pokud by do cen energií byly započítány
externality, jako například poškození životního prostředí, což se v budoucnu prakticky jistě
alespoň do určité míry dít bude.
Zkušenosti se zateplováním domů obecně
1. Běžné zateplení, kolem 100 až 150 mm izolace, bez výměny oken, přináší cca úsporu
energií na vytápění cca 20 až 30 %. Zůstává totiž nadále značný únik tepla netěsnými a
nekvalitními okny. Probíhá zde tzv. mikroventilace, tedy teplý vzduch z interiérů neřízeně
uniká z domu. Pozdější výměna oken je problematická, protože dochází k narušení
kompaktnosti tepelné izolace a zvýšení nákladů za napojení nové.
2. Výměna oken za kvalitnější. Otázka zůstává, co zde kdo míní slovem „kvalitnější“. Praxe
ukazuje, že to znamená těsný, protože majitel domu si uvědomuje ztráty netěsnostmi oken.
Tímto je ale spuštěn nekonečný proces, kdy zatěsnění budovy způsobuje plesnivění stěn,
pokud není často a dostatečně větráno. Hygienický předpis stanovuje potřebnou výměnu
vzduchu cca 25 m3 na osobu za hodinu, tak aby bylo zdravé prostředí v budově zachováno.
Plesnivění a rosení stěn dále způsobuje problémy se zdravím obyvatel, neboť spory plísní
způsobují vznik a rozvíjení alergií, astmatu, případně i rakoviny. Výrobci oken si toto
uvědomují a proto nechávají v rámech dírky, kde může mikroventilace probíhat. Netřeba
dodávat, že za prvé není dostatečná, a za druhé je paradoxem, že si investor pořídí okno
s dobrým zasklením, ale které zároveň opět přispívá k tepelným ztrátám. Navíc, mikroventilací
jsou sníženy akustické parametry oken, což je znatelné zvláště ve městech. Dalším
problémem je nekontrolované větrání, kdy při větru vzniká na jedné straně budovy podtlak a
výměna vzduchu je až desetinásobně větší, než požaduje hygienická norma, což navíc
způsobuje zvláště v mrazivých dnech nízkou úroveň relativní vlhkosti v místnostech. Odtud
tzv. „suchý panelákový vzduch“, který je mylně připisován betonovým konstrukcím. Kvalita
oken je další téma, jen zběžně – prodejci a dodavatelé často uvádí tepelně izolační vlastnosti
skla, nicméně tepelné úniky závisí do značné míry i na kvalitě rámu, který je v případě
plastových nebo tenčích dřevěných profilů nevyhovující. V kombinaci se špatně vyřešeným
detailem zaizolování ostění oken se pak rámy a ostění oken se rosí, což způsobuje rychlé
opotřebení – a rám samotný tvoří cca 15- 20 % plochy okna. Zateplení fasády je nadále
možné, ale už nebude dosaženo efektu ideálního umístění oken v rovině tepelné izolace, a
problém s plísněmi a ztrátami větráním to tak nevyřeší. Výměna oken je drahá záležitost a
prováděná samostatně dost neefektivní, protože se může jednat o úspory energií do 10-ti, při
původních velmi netěsných oknech až 15-ti procent.
3. Zateplení objektu zároveň s výměnou oknem je tou nejlepší variantou. Jediným
otazníkem zůstává návrh a samotné provedení. Dle mých pozorování ze staveb není nikde
okno ideálně umísťováno v rovině tepelné izolace, což umožňuje dobře provést detail
napojení a efektivně přerušit tepelné mosty, u rodinných domků v řádech desítek metrů, u
paneláků ve stovkách a tisících. Prozatím nejlepší výsledky jsou běžně na stavbách dosaženy
umístěním oken na líc vnější stěny s tím, že izolace je částečně přetažena přes rám. Otázkou
ovšem opět zůstává řešení větrání spojeného s tepelnými ztrátami.
Jak efektivně řešit zateplení a vytápění panelového objektu obecně
Z předchozího textu vyplývá, že snížení potřeby energie na vytápění je především záležitostí
zateplovacího systému a kvalitních oken. Cílem je dosáhnout:
1. vzduchotěsnosti objektu, aby veškerá výměna vzduchu byla kontrolovatelná
2. dostatečné vnitřní povrchové teploty na zdech, ostěních i oknech takové, aby při běžné
relativní vlhkosti (cca 50-70 %) byla vždy vyšší než je teplota rosného bodu (cca 13 °C), a tím
zamezit vlhnutí a rosení stěn (plísně se množí od relativní vlhkosti cca 60 %)
3. zdravého vnitřního prostředí bez plísní a vlhkých míst
Ad 1 - vzduchotěsnost
Panely samotné jsou dostatečně vzduchotěsné, případné spáry je třeba dotěsnit. Okna je třeba volit
taková, aby byla případná mikroventilace uzavíratelná, s kvalitním těsněním a se vzduchotěsnými
spárami, tedy nejlépe přelepenými zvnitřku i zevně airstopovými páskami. Pozornost je třeba věnovat
netěsným vchodovým dveřím, stoupačkám a jiným prostupům v obálce bytu (objektu).
Ad 2 – povrchová teplota
Zateplení o efektivní tloušťce minimálně! 15 cm (počítáno na dnešní ceny energií). S možnou
vloženou izolací v panelech je lépe nepočítat s ohledem na problémy při výrobě panelů, jako např.
chybějící kontrola i vůle vyrobit kvalitní produkt. Vzhledem k tomu, že cena izolace se na celkové
investici do zateplení fasády podílí minimálně, je prozíravé přidat další centimetry, nejen pro
další snížení nákladů na vytápění, ale i pro možnost pozdější případné výměny celého vytápěcího
systému na teplovzdušný a tzv. pasivaci domu, budou-li k tomu nutit majitele domu dále rostoucí ceny
energií nebo bude-li požadovat vyšší komfort užívání a úsporu místa v místnostech. Ideální je pak
zateplit cca 25 cm izolace.
Pasivní domy mají spotřebu tepla na vytápění do 15 kWh na metr čtvereční plochy a rok. Domy se
takto jmenují, protože jsou schopny se po většinu roku vytopit pouze z vnitřních zisků, jako je teplota
lidského těla, zapnuté počítače, žehlička, lednice apod. a především díky oknům s aktivní bilancí
(propustí více sluneční energie než ztratí zpětným prostupem do exteriérů, jsou tedy samy o sobě
topením). Topná sezóna v takových domech se pak pohybuje v řádu dnů.
Poznamenávám, že sídliště jako místa s vysokou koncentrací obyvatel budou možná v budoucnu
řešena jiným efektivním způsobem vytápění, například společnou výtopnou na biomasu či spalováním
bioplynu, nicméně tato řešení jsou dnes ponejvíce na papíře, jen mírně postrkována nynějšími cenami
energií kupředu. Každopádně, další dozateplení domu se pak stává vysoce nákladnou záležitostí.
Platí zde, že nejlevnější řešení je to kvalitní, provedené najednou.
Zabránit rosení skel, zachováme-li relativní vlhkost do 70-ti %, není pro dnešní běžná skla s hodnotou
U do 1,0 W/m2K problémem. Je třeba dbát ovšem i na kvalitní rám s U nižším než 1 W/m2K. Dobrým
ukazatelem je i hodnota U celého okna do cca 0,8 W/m2K. Výše udané hodnoty jsou pouze
orientační, závisí vždy na daném typu okna, instalovaném vytápění apod., nicméně pro porovnání –
běžná plastová okna, dnes hojně instalovaná a inzerovaná, dosahují hodnoty U skla cca 1,1 W/m2K,
o rámu většinou není zmínky. Podobně jsou na tom i okna s celodřevěnými rámy o tloušťce 70 mm.
Ideální je vyměnit výplně otvorů současně se zateplením, pak je třeba umístit okna do roviny
izolace, čímž jsou eliminovány tepelné mosty, které obvykle vznikají z důvodů nemožnosti zateplit
ostění více než 2-3 cm tepelné izolace. V porovnání se zateplením např. 16 cm na fasádě takto
vznikají např. u rodinného domu metry čtvereční minimálně izolované fasády. Laicky řečeno, v případě
umístění výplně otvorů v rovině tepelné izolace je teplu, případně zimě znemožněno „obcházet“
okenní rámy. Bohužel pouze málo projektantů je schopno tento jednoduchý detail vyřešit. Dalším
problémem jsou stavební firmy, které se s ním prakticky nikdy nesetkaly a tak mnohdy z neznalosti
funkce jednotlivých složek provedou tento detail nekvalitně.
Důsledky neřešeného detailu ostění oken jsou nejzřetelněji vidět na termovizních snímcích.
Vlevo na obrázku je zpola zateplená fasáda panelového domu. Vpravo je stejná fasáda na
termovizním snímku. V pravé nově zateplené části jsou zřetelně viditelná „svítící“ ostění oken
umístěných pouze v rovině zdiva. Vlevo není tento efekt tak znatelný, protože fasáda je zde o cca 6
stupňů teplejší a proto rozdíl teplot na ostěních není tak markantní.
1. Umístění oken v měkkých izolacích (minerální vata, climatizer, sláma)
Řešení tohoto detailu umožňují dřevoštěpkové OSB desky, ze kterých se vytvoří pevný rám, který se
vykonzoluje a výplň se do něj jednoduše vsadí. OSB desky se následně zaizolují. Vzniká tak detail,
díky kterému je výrazně zvýšena teplota vnitřního ostění. Následují ukázky řešení na rodinném domě
s obvodovými stěnami z vápenopískových cihel. Panelové domy se dají principielně řešit shodným
způsobem, jedinou nevýhodou je mírné zmenšení okenního otvoru, na každé straně cca o 3 cm.
Instalace OSB rámů. Rám je kotven vruty na hmoždinky do cihel. Spára k cihlám je dotěsněna PU
pěnou.
Okenní výplň je vložena do rámu. Kotvení probíhá standardně přes ocelové pásky. Spára je dopěněna
PU pěnou. Následuje zalepení okenní spáry zevnitř i zevně airstop okenní páskou.
Následuje zateplení objektu, zde 300 mm minerální vaty. Zevnitř je připevněna izolace XPS tl. 20 mm.
Následují omítky nebo obklady zevně i zevnitř. Výsledkem je kvalitně zaizolovaný dům dosahující
parametrů pasivního objektu (cca desetinová spotřeba energie v porovnání s dnes běžně
realizovanými objekty). A s bonusem vyšší povrchové teploty v interiéru a kvalitnějšího obytného
prostředí.
2. Umístění oken v tvrdé izolaci (EPS, XPS)
V tomto případě je nejlepší vykonzolovat okno pomocí několika ocelových úhelníků (dle únosnosti
zdiva a váhy výplně), které jsou kotvené do nosného zdiva. Zevnitř se doplní 2 cm XPS, zvnějšku se
rám okna s úhelníky důkladně zapění PU pěnou a hned se přisadí polystyrenové desky. Pokud jsou
desky ve více vrstvách, pak je třeba je skládat s překrytím spár a zároveň je k sobě lepit po stranách
nízkoexpanzním PU lepidlem, na tzv. „rámečky“. Častým nešvarem je ponechání spár mezi deskami
kvůli nepřesnostem uložení, obvykle v řádu milimetrů, což odhalí termovizní snímky jako „teplý“ rastr
na fasádě. Výhodné je použít např. 2 vrstvy, kdy vnější zároveň vytvoří přesah izolace přes okenní
rám. Desky je třeba kotvit pouze plastovými, nikdy kovovými kotvami. Ty se totiž posléze propíšou
opět na všeodhalujícím termovizním snímku jako tepelné mosty, zároveň s nebezpečím kondenzace
vody v izolaci.
Ad 3 – větrání a výměna vzduchu
Dle mnohých výpočtů a praktických měření je nutné ve vazbě na dýchání zajistit přívod cca 6-9 m3
čerstvého vzduchu na osobu za hodinu. S dalšími parametry, jako je pocení, odéry, výpary chemikálií
z konstrukcí a nábytku (formaldehyd, benzen), sušení prádla, vaření, květiny apod. naroste tato
hodnota na cca 25 m3.
Původní větrací systémy panelových domů, pokud jsou instalovány, počítají pouze s odtahem
vzduchu z prostor koupelen a WC. Doplnění vzduchu pak probíhá netěsnostmi oken a dveří. Tyto
systémy jsou pro nucené větrání ve výše popsaném objemu naprosto nedostatečné.
Řešení nabízí systémy nuceného větrání. V bytě je umístěna rekuperační jednotka.
Rekuperace = zpětné získávání tepla, zkažený teplý odcházející vzduch ohřívá v jednotce čerstvý
studený přicházející vzduch.
Do jednotky je zajištěn přívod čerstvého vzduchu. A to buď z fasády, jedná-li se o řešení v jednom
bytě, nebo lépe stoupačkou, jedná-li se o řešení pro všechny byty na jedné stoupačce. Pak je
v prostoru např. suterénu umístěna společná filtrační jednotka pro zachycení hrubých nečistot z
exteriéru. Po prostupu jednotkou je vzduch rozveden do obytných místností tzv. dýzami (spárové
výústky u stropu místnosti). Proud vzduchu přimknutý ke stropu dosahuje až na druhý konec
místnosti, kde se mísí s ohřátým, např. z ústředního topení. Odtah vzduchu je umístěn na WC,
v koupelně a v kuchyni, nejlépe nad sporákem, tedy v místech se vzduchem nejvíce zatíženým pachy
a odéry. Vzduch z ostatních místností je podtlakově odváděn např. pod prahy dveří. Po prostupu
jednotkou je ochlazený vzduch doveden opět na fasádu (v případě jednotlivého řešení) nebo na
střechu (v případě kolektivního řešení). Netřeba dodávat, že společné řešení větrání bytů na jedné
stoupačce snižuje náklady na rozvody, projekt a místo v bytech (větrání na fasádě s vedením
instalací proti odvětrání stoupačkou). Celé zařízení se obecně vejde do sníženého podhledu na WC,
případně koupelně a části chodby. Lze je tak realizovat prakticky bez přerušení provozu v bytech.
Mimo snížení nákladů na vytápění kvůli větrání až o 90 % díky zpětnému získávání tepla a
vyřešení větrání bytu bez nekomfortních nekontrolovatelných prostupů studeného vzduchu uživatel
jistě ocení:
-
volitelnou intenzitu větrání bez vlivu na jiné byty
snížení nákladů na výplně otvorů bez mikroventilace
filtrovaný vzduch
snížení prašnosti (poletující prach je odváděn pryč)
zároveň s instalací zemního registru možnost klimatizovat byt prakticky zdarma
Dle zkušeností je instalace takové jednotky (včetně materiálu podhledů a montáže) investicí
s návratností zhruba 20–40 let (cena cca 75 000 Kč, úspory za rok cca 1 000 až 3 000 Kč dle velikosti
bytu), nicméně je nutnou součástí celkového řešení revitalizace panelového domu. Dlužno dodat, že
vedlejší efekty, převážně zdravotní, jsou k nezaplacení a vícenáklady nad běžně posuzovaný
„ekonomický“ projekt (počítané doba návratnosti cca 10-15 let) jsou opět jen zlomkem ceny
zateplení a výměny oken.
zdroj pro Ad 3: Martin Jindrák, Atrea s.r.o.
další informace a zkušenosti s instalací jednotek v panelovém domě v Rýmařově:
www.atrea.cz/?download=cz/obytne/07_02_05_panel_dum_decentralni_vetrani.pdf
Zvýšení kvality obytného prostředí instalací hliněných omítek
Po vyřešení úniků tepla je možné dovést zlepšení kvality prostředí v interiéru budov co se
hygieny týče prakticky k dokonalosti, a sice instalací hliněných omítek. Betonové konstrukce
jako v podstatě paronepropustné nemají schopnost vlhkost z okolního prostředí přijímat a vydávat.
V závislosti na tom kolísá relativní vlhkost v obytném prostoru, díky využití výše popsaných technologií
v cca hygienickém rozmezí 50-70 %. Dle posledních výzkumů v oblasti hliněných staveb a omítek je
možné po aplikování těchto tradičních principů dosáhnout víceméně stálé vlhkosti 50 % s 5-ti
procentním kolísáním. Hliněná omítka je schopná akumulovat zvýšenou vlhkost v místnosti a
v případě vysoušení vzduchu opět tuto vlhkost vydávat a vzduch zvlhčovat. Toto prostředí má
příznivý vliv na zdraví obyvatel. Proto jsou tyto omítky dnes znovu aplikovány do novostaveb,
v případě památkových rekonstrukcí je to běžná praxe.
Tyto omítky v tloušťce cca 6-7 cm jsou v rozporu s minimálním prostorem v panelových domech, proto
je třeba při výběru podkladních stěn postupovat s rozvahou. I jedna či dvě takto omítnuté stěny mají
vliv na vnitřní vlhkostní klima. Nejlépe je vybírat takové stěny, kde:
-
jsou vedeny instalace, které se do omítky skryjí
není trvale umístěn větší nábytek a na povrchu omítky tak „nestojí“ vzduch
nejsou umístěny otvory (při požadavku rychlosti aplikace)
jsou umístěny otvory (při požadavku např. vytvoření oblých organických rohů)
Postup aplikace omítky na panelovou stěnu:
1. Stěnu není třeba nijak upravovat, mimo případné přesuny instalací, ale i ty je možné ponechat
ve stávající podobě, pouze je třeba uvolnit a pak nově připevnit zásuvky a vypínače.
2. Na stěnu se připevní svisle nebo vodorovně latě 20x50 mm, nejlépe přes vruty do hmoždinek.
V této vrstvě je třeba vést elektroinstalace. V případě silnějších trubek je možné zahrnout je
do následujících vrstev, je ovšem třeba je separovat např. textilií tak, aby nebyly v přímém
dotyku s jílem (např. u teplovodních trubek, aby nedocházelo k praskání omítek)
3. Na stávající latě je vrutován rošt z diagonálních latí 25x20 osově po cca 50 mm.
4. Celkem 40 mm silný podkladní rošt je podkladem pro omítku. Ta se může dostat i do spodní
vrstvy latí, do druhé vrstvy se musí zatřít tak, aby výsledně spolehlivě držela.
5. Na budoucí styk omítky s okolními zdmi nebo prvky jako okna atd. se vloží separační prvek –
mechovka, protože omítka mírně „pracuje“. Po dokončení omítek se mechovka odřízne.
6. První vrstva omítky je podkladní, nad latěmi silná cca 30 mm. Může být i hrubá. Příliš suchá
směs špatně drží, příliš vlhká dlouho vysychá a praská se širokými spárami. Menší praskliny
jsou však vhodné pro lepší uchycení další vrstvy.
7. Druhá vrstva jemnější omítky zahladí praskliny v první vrstvě a zarovná stěnu (možno uhladit
do roviny). Vložení jutového pletivo zpevní omítku tak, aby nevznikaly miniaturní prasklinky.
Tato vrstva už může být povrchová.
8. Třetí vrstva je štuková, aplikovaná nátěrem, a pokud ji chceme nechat v přírodním odstínu,
pak je nejlépe najít v přírodě barvu, jaká se vám líbí – od bílé přes hnědé po oranžovou.
Použijeme-li klasický nátěr, pak na barvě nezáleží. Nátěr musí být paropropustný, aby efekt
akumulace vlhkosti fungoval – např. kaseinový.
9. Nezapomeňte, že provádíte činnost tvořivou – je možné aplikovat různě barevné přírodní
omítky, nebo dokonce vytvářet plastiky :o) a dále, místo nových latí používat i nepravidelné
(recyklované odjinud atd.)
Detail aplikace hliněnéé omítky na laťový rošt. Protože omítka je zde silnovrstvá a v požárně odolné
příčce, je zde je použito i rabicové pletivo.
Ukázka hotových omítek – na stěně vpravo přírodní barva hladkého štuku i s přirozenou
mramorovanou strukturou, vlevo bílý paropropustný nátěr
Nakonec starý mexický recepis na štukovou hliněnou omítku Alis:
- 1/5 převařené mouky (mouka se rozmíchá ve studené vodě a vloží do vroucí)
- 3/5 jemného jílu
- 1/5 jemného písku
Směs nanášíme štětkou na předchozí hliněný povrch, není třeba předem máčet. Omítka je
voděodolná.
(Michael G. Smith: How to Build Your Own Earthen Home)
Mimo svých fyzikálních vlastností jsou hliněné omítky nealergické, čistě přírodní a poskytují
estetický a přirozený zážitek z užívání.
Ing. arch. Jan Márton, 14.7. 2007
Atelier Akad. arch. Aleše Brotánka, občanské sdružení Ekodům
>>> stavby šetrné k životnímu prostředí
>>> nízkoenergetické a pasivní domy
[email protected]