Obsah článku v PDF - Acta rerum naturalium

Acta rerum naturalium, 19: 1–6, 2016
ISSN 2336-7113 (Online), ISSN 1801-5972 (Print)
Limonka Gmelinova (Limonium gmelinii) na dálnicích České republiky
Limonium gmelinii on the motorways in the Czech Republic
PETR KOCIÁN1, JIŘÍ DANIHELKA2,3, ATTILA LENGYEL4, JINDŘICH CHRTEK JUN.5,
MICHAL DUCHÁČEK6, PAVEL KÚR6,7,8
Nerudova 5, CZ-741 01 Nový Jičín; e-mail: [email protected]; 2Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity,
Kotlářská 2, CZ-611 37 Brno; e-mail: [email protected]; 3Botanický ústav AV ČR, Oddělení vegetační ekologie, Lidická 25/27, CZ-602 00 Brno; 4MTA
Centre for Ecological Research, Institute of Ecology and Botany, Alkotmány u. 2-4., H-2163 Vácrátót, Hungary; 5Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, CZ252 43 Průhonice; e-mail: [email protected]; 6Botanické oddělení Národního muzea, Cirkusová 1740, CZ-193 00 Praha 9; e-mail: duchace@
seznam.cz; 7Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Na Zlaté stoce 1, CZ-370 05 České Budějovice;
e-mail: [email protected]; 8Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Benátská 2, CZ-128 01 Praha 2
1
Publikováno on-line 12. 5. 2016
Abstract: The paper describes finds of Limonium gmelinii on the D1 and D2 motorways in southern Moravia (south-eastern part of the Czech Republic).
Limonium gmelinii is a plant of continental halophytic vegetation, such as saline steppes and marshlands, with a large distribution range extending from
south-eastern Europe over southern Ukraine, south-eastern European Russia to southern Siberia in the east and some parts of Central Asia in the south.
It is reported here for the first time as a naturalized alien species of the Czech flora. Until now it has been known from four sites, of which one is situated
on the D1 motorway near the village of Ostrovačice, west of the city of Brno (first recorded by J. Danihelka in 2009), and three on the D2 motorway
southeast of Brno, near the villages of Otmarov, Opatovice and Rakvice (first recorded by P. Kocián in 2013 but already recognizable on Street View
photographs of Google Maps from August 2009). The Ostrovačice site, harbouring a single specimen, is the only place where L. gmelinii is found at the
road verge under steel beam barriers. At the remaining three sites, in contrast, plants are always found in the central reservation. While the population
near Rakvice consists of up to 40 flowering specimens, the populations near Opatovice and Otmarov are less numerous, consisting of about 5 and 2
flowering individuals, respectively. The identification of our specimens (deposited at BRNU and OL) as L. gmelinii seems to be almost certain; however,
we refrained from identification to the microspecies level (as L. hungaricum or L. hypanicum, both described by M. V. Klokov) because the infraspecific
variation of L. gmelinii is insufficiently known. We assume that the seeds of L. gmelinii were introduced to the Czech motorways via international traffic
from Hungary but this assumption is based solely on geographic considerations and cannot be supported by any other arguments. This may have
happened as soon as in the early 2000s, and now the species seems to be naturalized and about to spread. However, it will most likely remain confined to
motorway central reservations and verges of main roads because of its specific habitat requirements.
Key words: Plumbaginaceae, alien species, neophyte, halophyte, Czech Republic, Central Europe, phytogeography, motorway
ÚVOD
Dálnice, zejména pak jejich střední dělící pásy a krajnice, představují specifický typ biotopu hned ze tří důvodů.
Prvním je pozměněný chemismus půdy, konkrétně zasolení
v důsledku zimní údržby jízdních pruhů posypovou solí.
Lze se domnívat, že množství použité posypové soli a s tím
spojený stupeň zasolení jsou větší než u ostatních typů silnic.
Je pravděpodobné, že během první části vegetační sezony je
většina soli vymyta, každopádně však způsobí úhyn nebo
alespoň omezí konkurenční schopnost většiny vytrvalých
druhů (Brandes 2009). Druhým důvodem je disturbanční
režim, přesněji pravidelná údržba sečí, a to nejméně jednou ročně; tím se však dálnice nijak zvlášť neliší od většiny
ostatních silnic v České republice. Kombinací obou faktorů
vzniká biotop, který umožňuje uchycení a růst konkurenčně slabších druhů, jež by se v okolní vegetaci nedokázaly
prosadit. Třetím důvodem odlišnosti dálničních biotopů je
přísun diaspor, obvykle semen. Předpokládáme-li, že míra
přísunu diaspor pozitivně koreluje s intenzitou provozu, je
přísun diaspor v dálničních biotopech mnohem intenzivnější
než v biotopech spojených s ostatními druhy silnic. Navíc
vzhledem k charakteru dopravy, která je z velké části mezinárodní, jde často o diaspory druhů zahraničního původu,
nezřídka i ze vzdálených částí kontinentu. Pro viatickou
migraci rostlin, jak se šíření rostlin po dopravní infrastruktuře označuje, tedy dálniční síť vytváří optimální podmínky.
Značnou tradici má výzkum flóry a vegetace dálnic a rychlostních silnic v Německu (např. Brandes 2009; tam viz
citace dalších prací), kde se první studie objevily už v osmdesátých letech. Pozornost vzbudila rychlá invaze několika
druhů, např. lebedy různosemenné (Atriplex micrantha),
lžičníku dánského (Cochlearia danica) a starčku úzkolistého (Senecio inaequidens), které se během dvou desetiletí
rozšířily podél dálnic většiny německých spolkových zemí.
Situace u nás byla do jisté míry odlišná jednak vzhledem
k existenci jediné dálnice (s dvěma návaznými krátkými
úseky), jednak vzhledem k malé intenzitě mezinárodní
dopravy, tedy i slabšímu přísunu diaspor. Ačkoli se situace
od devadesátých let postupně měnila, vývoj dálniční flóry
a vegetace zůstával stranou pozornosti domácích botaniků.
První zprávy o výskytu starčku úzkolistého na dálnicích
v Praze a okolí (dálnice D8) uveřejnil Joza (2008). Téměř
současně publikoval nálezy z dálnice D1, D7 a pražského
městského okruhu Šída (2008), který tyto první výskyty starčku úzkolistého na dálnicích označil za počátek vítězného tažení a předpověděl, že se v tomto ohledu brzy
1
Kocián et al.: Limonka Gmelinova (Limonium gmelinii) na dálnicích České republiky
přiblížíme západoevropským poměrům. Další vývoj mu
dal zapravdu. Na výskyt omanu smradlavého (Dittrichia
graveolens), charakteristické rostliny německé dálniční sítě,
na dálnici D1 upozornil na základě terénních pozorování
z let 2008 a 2009 Raabe (2009). Brzy se ukázalo, že dálniční
biotopy nejen skýtají optimální podmínky k šíření neofytů,
a to zdaleka nejen slanomilných, ale mohou se rovněž stát
novým biotopem domácích slanomilných druhů, které jsou
na původních stanovištích ohroženy vyhynutím. Například
kuřinka solná (Spergularia marina) je dnes běžná nejen na
dálnicích (Ducháček et Kúr, in prep.), ale i na krajnicích
silnic nižších tříd (Chocholoušková 2013); na souhrnné
zpracování jejího výskytu na druhotných stanovištích se
zatím čeká (Ducháček et Kúr, in prep.). Systematicky se dálniční květeně na Moravě a ve Slezsku věnuje Kocián (2014a,
b, c); dosavadní průzkum moravských dálnic a rychlostních
silnic ukázal, že i zde plně zdomácněl nejen oman smradlavý,
ale také starček úzkolistý, a přinesl nové poznatky o výskytu
dosud přehlížené lebedy různosemenné nebo nálezy pelyňku
Tournefortova (Artemisia tournefortiana) na dálniční síti
v teplejších oblastech Moravy. Další nálezy z dálnic Moravy
a Slezska jsou postupně zveřejňovány (např. Kocián 2015).
Limonky jsou za květu nápadné a ozdobné. Při hojnějším
výskytu proto často určují aspekt vegetace panonských
a kontinentálních slanisk a slaných stepí. Z téhož důvodu se
používají v okrasném zahradnictví a květinářství. Proto také
nezůstaly přehlédnuty při mapování výskytu zavlékaných
rostlinných druhů na dálnicích na Moravě a ve Slezsku; první
autor této zprávy už v roce 2013 zaznamenal na dálnici D2
u Rakvic jemu neznámé, vzhledem k výskytu ve středním dělícím pásu však nedostupné rostliny, které nebyl z jedoucího
automobilu schopen přesně určit. Další nálezy následovaly
v letech 2014 a 2015. V roce 2015 byla část dálnice D2 právě
u Rakvic modernizována, a proto bylo možné ze středního
dělícího pásu získat rostliny k přesnějšímu studiu a určení.
V červenci 2015 neunikly kvetoucí limonky na dálnici D2
ani pozornosti maďarských účastníků 58. výroční konference
Mezinárodní asociace pro vegetační vědu, která se konala
v Brně. Určení rostlin jim vzhledem k důvěrné znalosti
slaniskové vegetace nečinilo potíže, a proto A. Lengyel upozornil druhého z autorů textu na výskyt limonky Gmelinovy
(Limonium gmelinii) poblíž Otmarova (okolo 8. km ve směru
do Brna) jako na téměř nespornou věc. Nebyl však schopen
udat přesnou polohu porostu, který z automobilu zahlédl,
a tak pětikilometrový pěší výlet J. Danihelky podél dálnice
od nákupního a zábavního střediska Olympia na jižním
okraji Brna až k Otmarovu s cílem pořídit aspoň fotografickou dokumentaci rostlin skončil v září 2015 ne­úspěšně.
Zhruba ve stejné době zaznamenal porost limonky na dálnici
D2 u Rakvic (známý prvnímu autorovi již od roku 2013)
J. Chrtek. Na základě jeho upozornění v polovině září ověřili
výskyt M. Ducháček a P. Kúr, přičemž se jim povedlo sebrat
také herbářové doklady. Koncem září 2015 podnikl první
autor spolu s J. D. „kontrolní“ výpravu po dálnici D2 a D1
s cílem potvrdit dosud známé lokality limonky na dálnici
D2 a rovněž zjistit, zda blíže neurčená limonka, jejíž listy
2
sebral J. D. v roce 2009 na dálnici D1 u Ostrovačic, stále na
dotyčném místě přežívá. To se navzdory původním předpokladům potvrdilo.
Za použití určovací literatury (Pignatti 1972) a srovnáním
se sběry uloženými v herbáři Masarykovy univerzity v Brně
se podařilo potvrdit, že rostliny z dálnice D2 od Rakvic
a rovněž exemplář z dálnice D1 u Ostrovačic s největší
pravděpodobností patří druhu Limonium gmelinii. Cílem
tohoto příspěvku je podat zprávu o výše popsaných nálezech
této rostliny, jejíž spontánní výskyt v České republice nebyl
dosud znám.
METODIKA
Lokality jsou uspořádány od severu k jihu, přiřazeny
k jednotkám fytogeografického členění České republiky
(Skalický 1988) a zařazeny do čtvrtin (kvadrantů) základních
polí středoevropského síťového mapování (Slavík 1971).
Herbářové doklady jsou uloženy v herbáři ústavu botaniky
a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
(BRNU), herbáři katedry botaniky Přírodovědecké fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci (OL) a herbáři Národního
muzea v Praze (PR). Dálnice D2 byla prozkoumána mezi
kilometry 0,0 až 60,7 (Brno–státní hranice se Slovenskem)
v obou směrech a dálnice D1 mezi kilometry 178,0 až 196,5
(Ostrovačice–Brno) v obou směrech. Mapování probíhalo
z jedoucího automobilu při rychlosti 80–90 km/h. Mapa
byla zhotovena v programu QGIS.
ROD LIMONIUM A LIMONIUM GMELINII
Kosmopolitní rod limonka (Limonium) z čeledi olověncovitých (Plumbaginaceae) zahrnuje více než 400 druhů. Předpokládá se, že centrum diverzity rodu se rozkládá v západním
Mediteránu a dále ve stepích střední a severní Asie. Druhy
tohoto rodu obvykle rostou na zasolených půdách (Erben
2006). Jeden z rozsáhlejších areálů náleží druhu L. gmelinii,
limonka Gmelinova, který se vyskytuje v jihovýchodní Evropě, na Ukrajině, jihovýchodě evropského Ruska, jihozápadní
Sibiři a v Džungarii (severozápadní Čína, západní Mongolsko a východní Kazachstán; Meusel et Jäger 1992). Nejblíže
k území České republiky se limonka Gmelinova nachází
v Maďarsku a Rumunsku a také na jediné lokalitě na jižním
Slovensku (Řehořek et Maglocký 1999, Melečková et al. 2013).
Limonka Gmelinova je vytrvalá, 30–60 cm vysoká bylina
se silným oddenkem a přímou, rozestále větvenou lodyhou.
Listy jsou přezimující, kožovité, v přízemní růžici, kopisťovité, podlouhle obvejčité, eliptické nebo podlouhlé, k bázi
zúžené, řapíkaté, 7–11(–30) cm dlouhé a 2–3(–6) cm široké,
se zpeřenou žilnatinou, v době květu zachovalé; lodyžní
listy šupinovité, 10–25 mm dlouhé. Květy vyrůstají v 1(–2)
květých stopkatých svazečcích, které jsou uspořádány v hustých klasech, tj. koncových větvích rozestálého latovitého
květenství. Vnitřní listen (tj. nejhořejší ze tří) klásku je asi
3 mm dlouhý, široce eliptický, nahoře vykrojený, bylinný, se
suchomázdřitým okrajem. Kalich je asi 4 mm dlouhý, nálev­
kovitý, v dolní části na žilkách chlupatý, kališní lem světle
(červeno)fialový nebo bílý, koruna modrofialová. Plodem
Acta rerum naturalium, 19: 1–6, 2016
je tobolka. Rostliny kvetou od srpna do září (Klokov 1957,
Pignatti 1972, Dostál 1989).
Přirozenými biotopy limonky Gmelinovy jsou slané kontinentální stepi, slaniska a zasolené louky (např. Svobodová et Řehořek 1985). Je to halofyt, u něhož se stavba listu
přizpůsobila specifickému prostředí zasolených půd, a tím
i nadměrnému příjmu solí z půdy (Zorić et al. 2013). Z fyziologického hlediska však limonka zasolené půdy k růstu
nepotřebuje a lze ji úspěšně pěstovat i v běžné zahradní
zemině. Na jediném nalezišti na Slovensku dobře přežívá
i na odsolené půdě v degradované slanomilné vegetaci a je
ohrožena hlavně přímou destrukcí stanovišť (Melečková
et al. 2013).
LOKALITY
68. Moravské podhůří Vysočiny, 6764c, Ostrovačice (distr.
Brno-venkov): dálnice D1, směr Praha, 178,5–178,0 km,
ISSN 2336-7113 (Online), ISSN 1801-5972 (Print)
krajnice, za dálničním sjezdem asi 50 m od nadjezdu,
0,6 km S–SSV od kostela ve vsi, 340 m n. m.; 49°12′59,4″
s. š., 16°24′37″ v. d. (J. Danihelka 19. 10. 2009 BRNU;
J. Danihelka et P. Kocián 29. 9. 2015 BRNU, OL).
20b. Hustopečská pahorkatina, 6965b, Otmarov (distr. Brno-venkov): dálnice D2, směr Brno, 8,5–8,0 km, střední
dělící pás, 186 m n. m.; 49°5′18,1″ s. š., 16°39′27″ v. d.
(6. 9. 2015 P. Kocián).
18a. Dyjsko-svratecký úval, 6965b, Opatovice (distr. Brno-venkov): dálnice D2, směr Brno, 10,5–10,0 km, střední dělící pás, 186 m n. m., 49°4′13,9″ s. š., 16°39′45,8″
v. d. (25. 7. 2014 P. Kocián).
18a. Dyjsko-svratecký úval, 7166b, Rakvice (distr. Břeclav):
dálnice D2, směr Brno, 37,0–36,5 km, střední dělící pás,
161 m n. m., 48°51′55,1″ s. š., 16°49′50,3″ v. d. (16. 9. 2013
P. Kocián; P. Kocián 6. 9. 2015 BRNU, OL; M. Ducháček
et P. Kúr 17. 9. 2015 PR).
Obr. 1. Nálezy limonky Gmelinovy (Limonium gmelinii) na dálnicích v České republice s vyznačením roku prvního pozorování.
Fig. 1. Records of Limonium gmelinii on the motorways in the Czech Republic. For each site, the year of the first observation is indicated. Motorways are
indicated by black lines, 1st class roads by grey lines.
3
Kocián et al.: Limonka Gmelinova (Limonium gmelinii) na dálnicích České republiky
Limonka Gmelinova byla zaznamenána na dálnicích na
Moravě na čtyřech místech (obr. 1), přičemž tři lokality
se nacházejí na dálnici D2 a jedna lokalita na dálnici D1.
Nejseverněji položené naleziště leží mezi 178,5. a 178,0. km
dálnice D1 ve směru na Prahu. Zde limonku našel J. D. už
v říjnu 2009. Rostlinu, přesněji sterilní růžici kožovitých
přízemních listů, se však tehdy podařilo určit jen do rodu,
navíc s nejistotou, a proto nález nebyl uveřejněn. V září
2015 jsme však tutéž rostlinu zastihli v plném květu. Je to
jediné místo, kde se limonka vyskytuje na krajnici, nikoli ve
středním dělícím pásu (obr. 2). Přežívá zde pravděpodobně
také proto, že se jediná statná rostlina nachází přímo pod
svodidly, která ji chrání před náhodným poškozením. Na
dálnici D2 (vždy ve směru od státní hranice se Slovenskem
na Brno) roste limonka na třech místech ve středním dělícím
pásu mezi ocelovými svodidly (uvnitř vesměs s vysázenými keři) a okrajem zpevněného jízdního pruhu. Tento asi
1,5 m široký pás je porostlý travinobylinnou ruderální vegetací. U Rakvic (37,0–36,5 km) kvetlo v roce 2015 celkem
asi čtyřicet rostlin (obr. 3), u Opatovic (10,5–10,0 km) asi
pět rostlin a u Otmarova (8,5–8,0 km) dvě rostliny.
Charakter vegetace s limonkou Gmelinovou ve středním
dělícím pásu u Rakvic dokumentuje fytocenologický snímek
(plocha 2 m2, pokryvnost E1 90 %, E0 20 % [neanalyzováno],
17. 9. 2015 zapsal P. Kúr a M. Ducháček): Elymus repens 4,
Limonium gmelinii 3, Atriplex tatarica +, Digitaria sanguinalis +, Portulaca oleracea +; Achillea collina r, Amorpha
fruticosa juv. r, Brassica napus r, Chenopodium album agg.
r, Inula britannica r. Ve vegetaci převládají ruderální druhy
a překvapivá je zde absence jiných halofytů.
DISKUSE
Zatímco taxonomická příslušnost rostlin k druhu Limonium gmelinii v širším pojetí se zdá být nesporná, otázka,
zda je možné rostliny přiřadit některému poddruhu nebo
dokonce jinému, byť blízce příbuznému druhu, zůstává naopak otevřená. Variabilitě limonky Gmelinovy se podrobně
věnoval Klokov (1957). Podle jeho názoru je pravé L. gmelinii
převážně jihosibiřský druh, který zasahuje do Evropy jen na
samém jihovýchodě evropského Ruska, přičemž směrem
k západu nepřekračuje řeku Volhu. Citovaný autor tedy
popsal z Ukrajiny jako nový druh L. hypanicum, které považuje za endemit západopontické oblasti. Populace z povodí
Dunaje, tedy z nejjižnějšího Slovenska, Maďarska a snad
i Rumunska, pak přiřadil k dalšímu nově popsanému druhu,
který pojmenoval L. hungaricum. Morfologické rozdíly, které
Obr. 2. Limonka Gmelinova (Limonium gmelinii) na krajnici dálnice D1 u Ostrovačic (178,5–178,0 km), 29. 9. 2015. Foto P. Kocián.
Fig. 2. Limonium gmelinii on the road verge of the D1 motorway near Ostrovačice (178.5–178.0 km), 29 September 2015. Photo P. Kocián.
4
Acta rerum naturalium, 19: 1–6, 2016
použil k vymezení těchto tří taxonů, jsou velmi subtilní a zahrnují mj. tvar báze a délku řapíku přízemních listů, velikost
lodyžních listů, délku květenství, velikost a odění kalicha.
Pignatti (1972) tyto dva druhy nepřijímá a v poznámce za
druhem L. gmelinii je doporučuje k dalšímu studiu. Podobně
Meusel et Jäger (1992) se stavějí k oběma mikrospeciím skepticky a v mapě je nerozlišují (srov. komentář k mapě). Česká,
slovenská a maďarská literatura (např. Dostál 1989, Řehořek
et Maglocký 1999, Király 2009) „kompromisně“ vyčleňuje
panonské populace v hodnotě samostatného poddruhu,
L. gmelinii subsp. hungaricum. Byť se přiřazení k tomuto nejzápadnějšímu taxonu přímo nabízí z geografického hlediska,
zůstáváme pouze u determinace na druhové úrovni. Zatímco
panonské populace by měly mít přisedlé nebo krátce řapíkaté
listy, má rostlina od Ostrovačic 5–8 cm dlouhý řapík, což
odpovídá popisům pravé limonky Gmelinovy (srov. Pignatti
1972), zatímco rostliny od Rakvic mají listy téměř přisedlé.
Variabilita a morfologická diferenciace tohoto druhu v rámci
celého areálu a případné vnitrodruhové členění vyžadují
podrobné studium, bez jehož výsledků jsou pokusy o určení
adventivních rostlin neznámého původu nejen zbytečné, ale
dokonce kontraproduktivní.
V prvé řadě se nabízí otázka, odkud se k nám limonka
Gmelinova dostala. Je velmi pravděpodobné, že semena
tohoto druhu k nám byla zavlečena nákladní nebo osobní
dopravou z jihovýchodní Evropy. Je možné, že diaspory
pocházejí z Maďarska, kde se limonka vyskytuje ve střední
a východní části státu na slaniskových trávnících a zasolených střídavě vlhkých loukách; žádné přímé indicie, které
by podpořily tuto domněnku, však nemáme k dispozici.
Nepřímo ji však podporuje okolnost, že z Maďarska jsou rovněž známy druhotné výskyty limonky podél silnic a dálnic,
kde nachází stanoviště ovlivněná zimním solením vozovek,
a tedy i se zvýšeným obsahem solí v půdě (Szénási 2013,
Bauer 2015, Hohla et al. 2015). V roce 2015 byla pozorována
také na rakouských dálnicích, a to na dálnici A1 (Westautobahn) u města Sankt Valentin v Dolních Rakousích a na
dvou místech u vsi Pram na dálnici A8 v Horních Rakousích
(Hohla et al. 2015).
Z našich pozorování vyplývá, že se limonka Gmelinova na
dálnici D2 nejen etablovala, ale její populace postupně roste
a druh se zřejmě i dále šíří. Vzhledem k velikosti populace
se lze domnívat, že limonka se na našem území uchytila
v blízkosti Rakvic, tj. mezi 37,0. a 36,5. dálničním kilometrem. Byla k nám zcela jistě zavlečena před rokem 2009. Ze
snímků StreetView z dálnice D2 u Rakvic na portálu Google
maps je zřejmé, že už tehdy se na dotyčném místě nacházelo
několik exemplářů. Z toho lze usuzovat, že první rostlina se
tam pravděpodobně objevila nejpozději krátce po roce 2000.
O dalších populacích v blízkosti Brna lze předpokládat, že
buď představují výsadky této nejstarší populace (semena se
mohou šířit jak na projíždějících autech, tak s žací technikou), anebo vznikly přenosem semen ze zdrojových populací
mimo naše území.
Vegetace středního dělícího pásu se nejméně jednou ročně
seče, avšak v různých letech může být počet sečí i jejich ter-
ISSN 2336-7113 (Online), ISSN 1801-5972 (Print)
Obr. 3. Limonka Gmelinova (Limonium gmelinii) ve středním dělícím
pásu na dálnici D2 u Rakvic (37,0–36,5 km), 20. 9. 2015. Foto P. Kocián.
Fig. 3. Limonium gmelinii in the central reservation of the D2 motorway
near Rakvice (37.0–36.5 km), 20 September 2015. Photo P. Kocián.
Obr. 4. Přízemní listy limonky Gmelinovy (Limonium gmelinii) jsou sečí
vegetace středního dělícího pásu dotčeny jen málo; dálnice D2 u Rakvic
(37,0–36,5 km), 12. 9. 2015. Foto P. Kocián.
Fig. 4. Basal leaves of Limonium gmelinii are affected only slightly by the
mowing of the vegetation in the central reservation of the D2 motorway
near Rakvice (37.0–36.5 km), 12 September 2015. Photo P. Kocián.
mín různý, např. v důsledku stavebních prací na dálničním
tělese. Rostliny obvykle přečkají seč bez větší újmy (obr. 4),
neboť žací stroj pouze poseče lodyhu, zatímco přízemní
listy, které jsou zčásti přitisklé k zemi, jsou sečí dotčeny jen
málo. Taková rostlina proto snadno regeneruje. V závislosti
na termínech seče je možné, že rostliny jsou v jednom roce
opakovaně posečeny, aniž vykvetly a vytvořily zralá semena,
zatímco v jiném roce po časné seči obrazí, vykvetou a plodí.
Limonku Gmelinovu lze tedy u nás považovat za zdomácnělý
neofyt, byť vázaný na velmi specifické prostředí, a lze také
očekávat její další šíření, a to nejen opakovaným zavlečením
ze zahraničí, ale také z již etablovaných populací.
PODĚKOVÁNÍ
Autorský příspěvek J. D. a J. Ch. vznikl za podpory Botanického ústavu AV ČR (RVO 67985939) a Grantové agentury ČR (14-36079G, Centrum excelence Pladias), autorský
příspěvek M. D. a P. Kúra podpořilo Ministerstvo kultury
v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Národní muzeum
(DKRVO 2016/10, 00023272), za což příslušným institucím
náleží dík.
5
Kocián et al.: Limonka Gmelinova (Limonium gmelinii) na dálnicích České republiky
LITERATURA
Bauer N. (2015): A Limonium gmelinii (Willd.) Kuntze
subsp. hungaricum (Klokov) Soó alkalmi megjelenései
útpadkákon. Casual occurrences of Limonium gmelinii
(Willd.) Kuntze subsp. hungaricum (Klokov) Soó in roadside verges. – Kitaibelia, 20: 300.
Brandes D. (2009): Autobahnen als Wuchsorte und Aus­
breitungswege von Ruderal- und Adventivpflanzen. –
Braunschweiger Naturkundliche Schriften, 8: 373–394.
Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. Vol. 1. – Academia,
Praha.
Erben M. (2006): 4. Limonium Mill. Pp. 2–143. – In: Castroviejo S., Aedo C., Cirujano S., Laínz M., Montserrat P., Morales R., Muñoz Garmendia F., Navarro
C., Paiva J. et Soriano C. [eds], Flora iberica. Plantas
vasculares de la Península Ibérica e Islas Baleares. Vol.
3. Plumbaginaceae (partim)–Capparaceae. [2.ª ed.]. Real
Jardín Botánico, CSIC, Madrid.
Hohla M., Diewald W. et Király G. (2015): Limonium
gmelini – eine Steppenpflanze an österreichischen Autobahnen sowie weitere Neuigkeiten zur Flora Österreichs.
– Stapfia, 103: 127–150.
Chocholoušková Z. (2013): Výskyt Spergularia salina
podél komunikací udržovaných v zimě solením. – Calluna, 18/1: 10.
Joza V. (2008): Přehled výskytu starčku úzkolistého (Senecio
inaequidens) v České republice – Muzeum a současnost,
řada přírodovědná, 23: 201–210.
Király G. [ed.] (2009): Új magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei. Határozókulcsok. – Aggteleki
Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Klokov M. V. (1957): Kermek – Limonium Mill. Pp. 150–
–180. – In: Kotov M. I. et Barbaryč A. I. [eds], Flora
URSR. Vol. 8. Vydavnyctvo Akademiï nauk Ukraïns’koï
RSR, Kyïv.
Kocián P. (2014a): Nezpozorované a rychlé šíření lebedy
různosemenné (Atriplex micrantha) a omanu smradlavého (Dittrichia graveolens) na dálnicích Moravy a Slezska
(Česká republika). – Acta Musei Beskidensis, 6: 27–47.
Kocián P. (2014b): Pelyněk Tournefortův (Artemisia tournefortiana) – dálniční druh na území České republiky?
– Acta Carpathica Occidentalis, 5: 56–60.
Kocián P. (2014c): První nálezy invazního starčku úzkolistého (Senecio inaequidens) na dálnicích a rychlostních
silnicích Moravy a Slezska (Česká republika). – Acta Carpathica Occidentalis, 5: 46–55.
6
Kocián P. (2015): Novelties in the roadside flora of Moravia
and Silesia (Czech Republic) – 1. Spergularia media. – Acta
Musei Silesiae, Scientiae Naturales, 64: 265–269.
Melečková Z., Dítě D., Eliáš P. jun. et Galvánek D.
(2013): Flóra a vegetácia Prírodnej rezervácie Čistiny –
minulosť a súčasnosť. – Bulletin Slovenskej botanickej
spoločnosti, 35: 61–75.
Meusel H. et Jäger E. J. [eds] (1992): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Vol. 3. Gustav Fischer
Verlag, Jena, Stuttgart, New York.
Pignatti S. (1972): Limonium Miller. Pp. 38–50. – In: Tutin
T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M. et Webb D. A. [eds], Flora
Eropaea. Vol. 3. Cambridge University Press, Cambridge.
Raabe U. (2009): Dittrichia graveolens (L.) Greuter. – In:
Hadinec J. et Lustyk P. [eds], Additamenta ad floram
Reipublicae Bohemicae. VIII., Zprávy České botanické
společnosti, 44: 235–238.
Řehořek V. et Maglocký Š. (1999): Limonium gmelinii
(Willd.) Kuntze subsp. hungaricum (Klokov) Soó, P. 221.
– In: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký
Š. et Procházka F. [eds], Červená kniha ohrožených
a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší
rostliny. Príroda, Bratislava.
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. Pp.
103–121. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds], Květena České
socialistické republiky. Vol. 1. Academia, Praha.
Slavík B. (1971): Metodika síťového mapování ve vztahu
k připravovanému fytogeografickému atlasu ČSR. – Zprávy Československé botanické společnosti, 6: 55–62.
Svobodová Z. et Řehořek V. (1985): Súčasný stav flóry
a vegetácie Štátnej prírodnej rezervácie Kamenínske slanisko a problematika jeho ochrany. – Iuxta Danubium,
Spravodaj Oblastného podunajského múzea, prírodné
vedy, 5: 67–74.
Szénási V. (2013): Sibinia beckeri (Desbrochers, 1873) in
Hungary (Coleoptera: Curculionidae). – Folia Entomologica Hungarica, 74: 111–121.
Šída O. (2008): Senecio inaequidens DC. – In: Hadinec J. et
Lustyk P. [eds], Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. VII., Zprávy České botanické společnosti, 43: 316.
Zorić L., Anačkov G., Karanović D. et Luković J. (2013):
Leaf structural adaptations of two Limonium Miller (Plumbaginales, Plumbaginaceae) taxa. – Zbornik Matice srpske
za prirodne nauke, 125: 43–54.