V tomto čísle nepřehlédněte: Pojďte si zobnout!

V tomto čísle nepřehlédněte: Pojďte si zobnout!

V tomto čísle nepřehlédněte:
Atomový týden – 123
Vysvědčení – 126
Sněhové „radosti“ – 128
Praotec Čech nebyl první – 134
Jak nás vidí zvířata – 137
Počátky her – 140
Pojďte si zobnout!
Už jste si všimli nového krmítka pro ptáčky? Vyrobil ho pan školník
a veškerou potravu zajišťuje váš oblíbený časopis Druhé patro. Ten
zatím obstaral 5 kg slunečnice a dvě lojové koule. Krmítko se nachází
v blízkosti vstupu na školní hřiště a nejlepší výhled na ně je ze třídy
6. A.
První
návštěvnicí
krmítka
byla
sýkorka,
zřejmě jí
chutnalo,
tak
pozvala i další tři sýkorky
a kosa. Dávali přednost
slunečnici.
Věděli jste například, že
tělíčko malého ptáčka ztratí
přes mrazivou noc skoro
pětinu své hmotnosti? I proto
jsou důležitá krmítka, zvlášť
v krutých mrazech jako jsou letos. Navíc malí pěvci musí jíst každý
den. Jak říká spisovatel František Nepil – postavte si před okno
krmítko. Je to lepší než televize, ale až přijde duben, většinou už jich na
krmítku tolik neuvidíme. Taková sýkorka spotřebuje za rok až půl kila
housenek a larev, což je v podstatě 15 000 housenek (za den to může
být i 500 hmyzích škůdců). No tak, nezapomeňme na malé ptáčky.
Lucie Stupavská
-121-
ZIMA
Bez toho, aniž bych se ráno podívala z okna a viděla krajinu pokrytou
bílou šlehačku, si neumím den představit. Ty stromy namrzlé od sněhu
mi připomínají nanuky. Nadechnu se a chlad mě začne štípat do nosu.
Cítím vodu z roztátého sněhu na silnicích. I když je zima studená
a rozhodně ne suchá, mám vždy žízeň. Proto neodolám a musím
ochutnat ten sníh. Začne se mi přilepovat k jazyku. Typická chuť zimy
je pořádný řízek a bramborový salát. Nesnáším, když mi ruka přimrzne
k zábradlí. To by se jeden „picl“.
Žaneta Stránská 8. B
Zima je krásná a ledová. Když padají vločky
z nebe, tak to vypadá, jak kdyby padalo peří.
A když ho ochutnám, tak necítím nic. Když
ho vezmu do ruky, tak se rozpustí jako
zmrzlina. A když se nadechnu, tak cítím svěží
vánek, jak mi prochází celým tělem.
Rebeka Fuksová 8. B
Když se blíží zima, tak cítím tu svěžest vzduchu a okurku v něm.
Začíná sněžit a já na své ještě z léta opálené kůži cítím, jak mi jemné a
studené vločky ochlazují zčervenalou tvář. Vždy, když udělám
z jemného sněhu pevnou kuličku, tak mi pod rukáv ukápne již ve vodu
rozpuštěný průhledný sníh. Příjemně to zastudí. Jen se kouknu směrem
k nebi, uvidím ty vznášející se bílé vločky, co mi dávají ledové polibky
na odhalenou tvář. Otevřu ústa a na jazyku ucítím svěží chuť.
Kristýna Babincová 8. B
Všude je bílo, jako když se podíváte do kelímku s vanilkovou
zmrzlinou. Nic nejde cítit a když se pořádně nadechnete, do nosu vám
vletí sněhové vločky. Když zkusíte olíznout sníh, neucítíte žádnou
chuť, chutná nijak a trnou vám zuby. Bez rukavic štípou ruce. Když se
zaposloucháte, slyšíte vítr, který si hraje s vločkami jako na podzim
s listím.
Dominik Pokorný 8. B
Když otevřu okno, vidím krásně bíle sněhové vločky padat na auta,
která jsou pod tenkou vrstvou sněhu. Všude je bílo a já slyším ze
střechy padat sníh a rampouchy, taky slyším, jak lidé nemůžou
nastartovat auta a seškrabují námrazu a sníh z oken. Vyjdu ven a hned
-122-
cítím, že je tam tak deset pod nulou a mrznou mi prsty. Za chvíli
dostanu sněhovou koulí do obličeje a hned ochutnám planou chuť
sněhu. Jak dělám další kouli, tak už mám úplně zmrzlé prsty. Taková je
zima.
David Zrubek 8. B
Atomový týden
Atomový týden proběhl poklidně, pointa spočívala v tom, že jsme se
bavili o atomových bombách, o výrobě atomové energie, o důsledcích
atomového výbuchu atd. Popudem byl jaderný útok na Hirošimu
a Nagasaki. Do atomového projektu se zařadila většina předmětů: D,
ČJ, M, Ch, VV, Z, AJ, F. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí.
Tento projekt, jako většina podobných, proběhl již v minulých letech.
Učitelé se shodli, že letos jim příprava nezabrala mnoho času, jelikož
materiály měli z předešlých let a letos jen dolaďovali drobnosti. Ale
také se většina shodla, že když materiály
sháněli poprvé, zabralo jim to opravdu
hodně času. Nedivte se, ono to opravdu asi
není jen tak.
V dějepise se projekt týkal Nagasaki
a Hirošimy. P. uč. Ondryášová si musela
přečíst různé informace, abychom byli
pravdivě informováni a věděli jsme
i zajímavosti, naskenovat různé obrázky,
jelikož všechny na internetu nenajdeme,
a abychom viděli, jak to vypadalo, musí se
vybrat dobré video a jelikož jej p. uč. měla
na kazetě, musela jej přehrát na DVD. To,
jak jsme zjistili, nefungovalo a p. uč. jej musela přehrávat znovu. Do
literatury musela najít vhodnou ukázku a vymyslet téma do slohu.
V matematice bylo nutné vymyslet různé příklady týkající se právě
probíraného učiva. To měla na starosti p. uč. Bartošová, která dostala
zadané letopočty a k nim vymýšlela příklady. V chemii měla p. uč.
Maňasová připravenou prezentaci s videoklipy o jaderné elektrárně,
kterou měla z minulých let, jen ji musela předělat do jiného programu.
Určitě byste neřekli, že se dá jaderný projekt realizovat i ve výtvarné
výchově. P. uč. Bartošová našla materiály o ozářené dívce s jeřáby
(podle pověsti mělo platit, že pokud jich z papíru složí tisíc, uzdraví se).
V zeměpise loni p. uč. Parmová vymyslela tabulku plaveb a letů do
-123-
Japonska, což bylo náročné na čas. V angličtině a ve fyzice to tak
akční, jako například v dějepise nebo matematice nebylo, ve fyzice
jsme se dozvěděli něco málo o jaderných bombách, ale v podstatě to
nebylo o moc jiné než v chemii, tady nebyla zapotřebí nějaká zvláštní
příprava, stejně jako v angličtině, kde p. uč. Šmírová dostala před
hodinou text od p. uč. Ondryáše a ten jsme měli během asi 10 min.
přeložit do angličtiny.
Pak už se jen musí naplánovat týden, ve kterém to celé proběhne,
abychom v tom týdnu měli také výtvarku, protože ta je jen jednou za 14
dnů, a domluvit se s ostatními kolegy (i tak se stane, že někdo
zapomene).
Většina učitelů se tedy do projektu pustila s vervou a shodli se na tom,
že příprava zabere spoustu času, někteří to však pojali jen povrchně,
což některým z nás (žáků) bylo líto.
Katka Žingorová
Poslední okamžiky – zahlédl jsem výbuch atomové bomby
Mě by napadlo, že v tu chvíli tam chci být se svýma nejbližšíma. Že
jsem tolik věcí neudělala a nezažila. Mrzelo by mě všechno, co jsem
komu provedla. Že tak často jsem nenavštěvovala babičku a zbytek
mojí rodiny. Asi bych chtěla ještě naposled rychle zavolat někomu
nejbližšímu a říct mu to, co jsem měla na srdci.
Klára
Asi bych myslela na to, co dělá mamka s taťkou a že bych chtěla být
s nimi. Pak by mi možná bylo líto toho, že umřu tak brzo, aniž bych
Katka
stihla to, co jsem měla v plánu.
Myslel bych na to, že bych byl nejraději s rodinou, kamarády, …
a na to, že nemusím do školy.
Roman
Myslím, že bych myslela na svoji rodinu. Měla bych pocit beznaděje
a jen doufala, že umřu já a ne má rodina. Myslím, že by mi slzy stékaly
po tváři a já myslela, co budu dělat, když přežiju. Myslím, že v té
situaci by mi došlo, co znamená milovat.
Andrea
První z myšlenek by asi byla, jak se zachránit. Když bych zjistila, že
to asi nepůjde, myslela bych na rodinu, na nejhezčí zážitky, co jsem
s nimi zažila. Potom by mě asi mrzelo to, co jsem nezkusila, i když mě
k tomu přemlouvali, nebo to, co jsem měla v plánu udělat. Chtěla bych
asi být se svou rodinou.
Míša
Myslel bych na smrt, na to, jak jsem život celkem promarnil. Asi by
mě nejvíc strašilo to, že již nikdy neuvidím svoji rodinu, přátele,
kamarády, … jediné, co bych dělal je, že bych s panikou zdrhal. Emil
-124-
Myslel bych na rodinu, co zrovna dělají, myslel bych na to, že jsem
se s nimi nerozloučil. Potom bych si sedl a čekal, co se stane. Pak bych
šel na houby, kdybych byl v lese.
Lukáš G.
Co mám dělat? Seběhnout dolů nebo zůstat nahoře? Schovat se nebo
se dívat na zkázu? V hlavě by se mi honila určitě spousta otázek.
David
Myslel bych asi na rodinu a asi by se mi promítl život před očima a
v poslední řadě bych se snažil věřit, že to přežiju.
Marek
Šel bych do hospody, dal bych si panáka a pořádně bych se ožral.
Jarek
Olympiáda dětí a mládeže - Horečky
Bylo nás pět
Ve čtvrtek 2. 2. – den před pololetními prázdninami – nás přišlo do
třídy jen pět. Nemohli jsme tomuhle počtu uvěřit, ještě se nám to
nestalo. První hodinu nás čekala chemie, paní učitelka sepsala všechny
chybějící žáky a poté jsme se dívali na videa pořadu Discovery. Všichni
jsme seděli v prvních lavicích a za námi celá třída prázdná, židličky
byly nahoře. V dalších dvou
hodinách jsme zůstali s paní
učitelkou třídní a sledovali
jsme
videa. To
ticho
o přestávkách bylo opravdu
neuvěřitelné. O půl jedenácté
jsme se vydali na můstky a
šli jsme „jako třída“ podpořit
naši
skokanku
Míšu
Rajnochovou, která skákala
opravdu dobře. Pak jsme se vrátili zpátky a po chvilce šli na oběd.
Tento den utekl rychle, ale byl opravdu dobrý, neučili jsme se, zasmáli
se a vyhnuli se recitaci a písemce z chemie. Myslím, že by nebylo
špatné, kdyby v každé třídě bylo tak málo žáků. Dobře, 5 je možná
opravdu málo, ale tak těch 10 by šlo… Učitel by měl na všechny více
času a učivo bychom lépe chápali. Také by byly třeba lepší vztahy mezi
žáky a ve třídě by byl klid. Po pololetních prázdninách se však nemocní
žáci uzdraví a vše se vrátí do starých kolejí a písemka z chemie
a recitace nás asi nemine.
Nikola Španihelová
-125-
Proč?
Ve čtvrtek jsme se vydali na Horečky fandit našim skokanům. Byla
celkem slušná zima (nějakých 14 stupňů pod nulou) a my se snažili
povzbuzovat ze všech sil, aby skokanům bylo tepleji. Náhle jsme si
všimli nevelké skupinky ze Záhuní, kde byl s transparentem také jeden
náš spolužák z 8. A. Snažili jsme se přijít na to, proč fandil zrovna
Záhuní.
Protože tím mrazem mu zmrzl mozek a když viděl své kámoše
z vedlejší školy, tak si myslel, že už k nim patří.
Záhuňáci ho podplatili, aby jim dělal
reklamu.
Chtěl si vyzkoušet, jaké to je držet
transparent, protože to nikdy neviděl a nedržel.
Asi se chtěl zviditelnit nebo chtěl chodit na
Záhuní a mamka ho poslala na Tyršovku.
Z velkého mrazu se nakazil velmi nakažlivou
nemocí tzv. Záhuňka obecná.
Nevím, asi chce, abych ho zamknul v kanále.
Chtěl být zajímavý a předvádět se asi před holkama ze Záhuní.
Jsem vysvědčení v 8. B
Slyšelo jsem mnoho slov, kterým jsem vůbec nerozumělo. A vůbec
mi to nevadí.
Timi
Já vysvědčení jsem dorazilo domů a holčička mě položila na určitou
skříňku na chodbě. Po této události dorazil nějaký chlápek, chytl mě do
ruky, podíval se na mne a zařval: „TO JE HOROR!“ Pak jsem asi za
dvě hodiny šel přes tu otřesnou zimu k jinému chlápkovi, ten se podíval
a se zavřenou pusou mě znovu položil.
Lucie
Před chvíli jsem se mělo úplně perfektně. Bylo jsem uschováno
v oranžové složce. Bylo jsem pochváleno, že jsem nádherně otisklé,
rovné. Ten státní znak se mi velice líbí. Dokonce mi řekli, že jsme
hezké, ale mohl bych být i hezčí (nevím, co si pod tím představovali),
protože jsem totálně nádherný kus papíru. A pak to přišlo, pokrčil jsem
se. Ale majitelka tvrdila, že to nejde vidět. Bylo to velké asi tři
milimetry. Je to hrůza, jsem znehodnocen. Asi to nepřežiju. POMOC!
Jsem vysvědčení a je dost divné, že se o mně (kusu papíru) baví celá
rodina. Moje majitelka mě mačkala až do příchodu domů v sešitě
matematiky. Není schopná si mě vážit a donést si na mne složku. A to
-126-
jsem tak pěkné. Teda aspoň co jsem se vidělo
v odraze brýlí paní učitelky Pavlasové. Největší
noční můrou je ten pohled rodičů, když se na
mne podívali. Ten úsměv! Nepochopím, proč já
jsem tak důležité, vždyť vážím jen jedenáct
Žaneta
jedniček a čtyři dvojky.
V rodině mě přijali dobře, bylo o mne dobře
postaráno. Žák mě dal rodičům, kteří říkali, že je
to na osmou třídu dobré, protože vyznamenání
v osmé třídě moc lidí nemělo. Za odměnu jsem
bylo vystaveno na čestném místě, aspoň do té doby, než se vrátím do
školy.
Jaroslav
Jaké to bylo s vysvědčením? (3. B)
Donesla jsem domů pololetní vysvědčení. Měla jsem pocit, že budu
řvát na všecky strany: „Já jsem blbec, já jsem takový blbec!“ Ale když
jsem přišla domů, tak to bylo jiné, než jsem předpokládala. Všichni mě
pochválili, až jsem se rozbrečela.
Markéta
Bylo to, že jsem domů přinesla vysvědčení a myslela jsem, že něco
dostanu. Ale potom jsme nic nedostala a byla jsem zklamaná a smutná.
Ale mě pochválili.
Terezie Š.
Cítila jsem se super a maminka, strejda a teta mě pochválili. Byla
jsem tak šťastná, že mě pochválili.
Tereza H.
Přišla jsem domů, učila jsem se a přišla mamka. Řekla: „Ukaž mi
vysvědčení.“ Podívala se a řekla, že to může být lepší. Potom jsme
objednali dvě pizzy a potom přišli bratranci a sestřenice se strýcem.
Bratranec ukázal vysvědčení a měl tři dvojky. A mamka řekla, že mám
to samé vysvědčení a že ji tělocvik nezajímá.
Amálie
Maminka mě pochválila a byla ráda, že nemám žádné škaredé
známky. Já jsem byla šťastná z brášky, protože měl samé jedničky.
Maminka ho pochválila.
Kamila
Dopis od Rosaline
Conakry, prosinec 2011
Drazí rodiče,
píši tento krátký dopis jako poděkování, ale nejprve přijměte mé
nejupřímnější a milé pozdravy. Drazí žáci a profesoři, velmi vám děkuji
za dopis z října. V Guinejské republice skončily tříměsíční prázdniny
-127-
a všichni žáci z Conakry se vrátili do školy. Během prázdnin jsem
navštívila rodiče v Bamako, hlavním městě Mali. Když jsem byla
v Bamaku, navštěvovala jsem dvouměsíční prázdninové kurzy těchto
předmětů: fyziky, chemie, francouzština a
matematika. Nyní píšeme stále písemné
práce, protože ministr školství zvolil
kompozice z důvodu nedostatečné úrovně
mnoha žáků. V Guineji jsou dvě období:
období sucha a dešťů. Období dešťů:
hodně prší a je čerstvý vzduch, když se
blíží deště, staré listy stromů mění barvu a
období sucha: je velké horko a teplota
stoupá, mnoho zvířat umírá žízní.
V listopadu, prosinci a lednu bude zima.
Budu chodit do školy 10 měsíců, protože
jsem ve zkouškovém ročníku a střední
školy chodí do školy 9 měsíců. Chodím do
školy od pondělí do soboty, od pondělí do pátku od 8 do 16.30 hod., to
znamená, že jsem ve škole od 8 do 14 hod. a když ostatní žáci odejdou
domů, zkouškový ročník zůstává na hodiny opakování, žáci si 30 min.
odpočinou a pokračují ve vyučování od 14.30 do 16.30 hod. a v sobotu
od 8 do 12 hod. Zbývá mi sedm let studia, dá-li Bůh. Brzy budou
vánoce, přeji vám všem dobré a veselé Vánoce. Hodně zdraví, všechny
vás zdravím, jsem ráda, že jste si mne vybrali k adopci, zdravím vás mí
rodiče a přátelé.
Ať Bůh bdí nad vámi, mám vás všechny ráda. Na shledanou. Bye! Bye!
Rosaline Bongono
Jsem sněhová vločka
Narodila jsem se v oblacích nad Ruskem, ale s rodiči jsem se
přestěhovala do Čech. Vítr nás ale shodil na zem. Chvíli, asi dvě
hodiny, jsme letěly dolů, až jsem zůstala na okně v nějaké škole
a dívám se do jedné z tříd. Je to tam zajímavé, je tam hodně stolů a
židlí, všude sedí děti. Někteří jsou divní, ale ostatní mi připadají dobří.
Je super, že jsem zůstala na okně školy, aspoň se něco přiučím.
Přestávky jsou tu ale šílené, no co, aspoň je to sranda. Celé to v té škole
je bláznivá komedie. Co se to děje? Otvírají okno, dělají ze mne
kuličku. Bože! Oni se se mnou chystají hodit. I ostatní mají kuličky.
-128-
Cože, oni se mnou hodili, já letím! Au au au, rozplácla jsem se na tabuli
– to bolí. No to je konec, teď je ze mne sračka. Fuj, to je život. No a to
Pavlína Mertová 6. A
jsou ty jejich přestávky.
Jsem sněhová vločka, objevila jsem se
v mracích. Teď padám dolů a vítr se mnou
háže tak silně, že jsem se přicucla na okno.
Vidím tam nějaké žáky, kteří něco píšou,
a já se jim snažím zamávat, ale oni mě
nevidí a do té doby, než se na mne
podívají, tak se roztopím. Mávám a
mávám, ale nikdo mě nevidí. Ale už je
pozdě, protože se roztápím a už je ze mne kapička vody.
Veronika Horáčiková 6. A
Jsem sněhová vločka, která právě padá z nebe. Aáá, au, připlácla jsem
se na sklo jakési školy. Přes okno vidím nějaké roboty, kteří chodí.
Když něco zaslechnu, tak i mluví. Je to divné, chvíli řvou, lítají a pak
delší dobu jsou ticho a ani se nehnou. Chtěla jsem se jich zeptat, proč to
dělají, ale nějak se mi to nepovedlo. Řvala jsem, ječela, vyváděla, ale
nic. Škoda. Po dlouhé chvíli jsem se odlepila a letěla na další školu.
Tam to bylo podobné, tak jsem pokračovala do nekonečna. Moc se mi
to líbí.
Jana Strnadlová 6. A
Jsem sněhová vločka a pomalinku padám. Připlácla jsem se na okno.
Hned za oknem jsou děti a tamten chlapeček se šťourá v nose. Proč se
na mě tak divně dívají? Možná obdivují mou krásu. Tamta holčička
zase kreslí, třeba kreslí mne. Ach ne, ten kluk chce otevřít okno, ale
když ho otevře, tak se roztopím a umřu. Musím se odlepit. Jupí a už
letím pryč.
Pavlína Rudelová 6. A
Proč bych nechtěl být sněhulák? (3. B)
protože stojí v mrazu, není oblečený a nemůže chodit.
Dominik
chtěla bych, protože bych byla ze sněhu a děti by mě oblékaly do
šátků, rukavic a čepic a měli by ze mne radost.
Tereza H.
nechtěla bych být sněhulákem, protože by mě nebavilo se jenom
dívat na děti, jak si hrajou. Byla by to velká nuda. Některé děti by mě
zbořily.
Kamila
-129-
protože bych se narodila jednou za rok a jednou za rok roztála.
Kdyby nebyl sníh, tak by mne nepostavili.
Lucie
byl bych ze sněhu a nemusel bych se učit. Nos bych měl z mrkve.
Bylo by to pro mne úžasné.
Lukáš
Moje cesta do školy – když napadlo hodně moc sněhu
Otevřela jsem dveře, když tu nastalo hrozné ticho. Za chvíli se ale všem
do obličejů rozehnala strašná vánice. Sníh se valil ze všech stran.
Rychle jsme nasedli do auta, kde jsme se snažili zateplit. Cesty byly
zavalené sněhem, takže jsme se snažili dojet aspoň do školy. Nakonec
Sofie Zahradníková 6. C
se vše podařilo.
Sníh mě překvapil, ale zase na druhou stranu se mi to líbí. Když jsem
vstávala, měli jsme celé zasněžené okno. Taťka říkal, že v šest hodin
šel vyhazovat sníh, ale moc to tak nevypadalo. Na chodníku a ve vjezdu
byly velké závěje. U cesty nám nasněžila tak
velká kopa sněhu, že to skoro přesahuje
sousedův plot. Když jsme s babičkou
vycházely ven, nemohly jsme otevřít hlavní
dveře. Taťka sníh musel rychle odházet,
abychom se dostaly ven. Na naší zahradě jsme
měli sněhu až skoro po pás. Ani bránu jsme
nemohli otevřít, bylo tam tolik sněhu, že jsme
vypadali jako vyhrnovači. Skoro jsme nemohli
dojet do města, protože tam byly velké závěje
sněhu. Už se těším, až si tu kopu, co nám napadala před naši bránu,
zvětším a budu na ní jezdit na lopatě nebo na bobech.
Sabina Konvičková 6. C
Ráno mě sníh velmi zaskočil, když jsem zapadl do sněhu až nad kolena.
Než jsem došel na zastávku, už jsem měl dost. Sněhu bylo tolik, že
jsem se málem nevyhrabal. Na zastávce už ho tolik nebylo, ale dostat
se tam nebylo lehké. Autobus měl zpoždění.
Martin Bordovský 6. C
Ráno jsem vstal asi o půl šesté, protože jsem musel odhazovat sníh.
Posnídal jsem, oblékl se a šel ven. Musel jsem odhazovat asi 50 cm
nového sněhu. Když jsme dojeli na parkoviště u tátovy práce, bylo na
parkovišti hodně sněhu, a tak jsme tam vjeli, ale asi v půlce parkoviště
-130-
se nám zaseklo auto. Dalších 10 minut jsme zkoušeli na parkovišti
zaparkovat. Nakonec se nám to povedlo.
Pavel Pajlík 6. C
Nechtělo se mi moc vstávat. Posnídala jsem,
vyčistila si zuby a oblékla si bundu. Vyšla jsem ze
dveří a uviděla velkou hromadu sněhu a hned jsem
do ní skočila. Babička mi řekla, že už do nich
nemám skákat. Šla jsem do školy bez žádného
skákání.
Kiki Šenkýřová 2. B
Spala jsem a taťka mě vzbudil a snesl mě dolů. Pila jsem kakao
a potom jsme se oblékli a šli. Otevřela jsem dveře a vkročila jsem do
sněhu a měla jsem ho až po kolena. Došli jsme k autu a taťka ometal
auto a pár minut odhazoval sníh před autem.
Anna Marie Měrková 2. B
Probudil jsem se dobře a pak jsem šel ven do školy, ale sníh padal
šikmo a přímo do pusy. Bylo hodně sněhu, bylo to asi po boty a pak
jsem šel a šel a pak jsem šel do pekárny koupit svačinu a pak jsem byl
Tom Marišek 2. B
u školy.
Dnes ráno musela mamka odhazovat sníh a musela zavolat do práce, že
přijde později. Já jsem se divila, že můžu spát tak dlouho. Oblékla jsem
se a jely jsme do školy. Lidé všude odhazovali a odhrnovali sníh.
Mamka nám říkala, že můžeme jít odpoledne ven odhrnovat sníh, že
přijede v sobotu návštěva. Já však budu u kamarádky.
Naty Ličková 2. B
Dneska ráno jsem šla do školy. Musela jsem se brodit sněhem. Když
jsem šla, byla jsem úplně promočená. Pod stromem na mne spadl sníh
a na chodníku jsem spadla. Přišla jsem konečně do školy.
Anežka Dudková 2. B
Vyšla jsem ven a lekla se, ale po chvilce jsem se vzpamatovala. Šla
jsem a ten sníh mi byl až po kozačky. A tak mě to baví se brodit, možná
proto, že jsem Brodská. Tatínek to měl lehčí, protože je vysoký, takže
mu byl sníh po boty. A ten vítr mě odfoukl až do sněhu.
Eli Brodská 2. B
-131-
V naší třídě mi chybí…
Většina tříd má hodiny, ale my ne, je to taková velká záhada, proč jsme
je vůbec nedostali. A proto se vždy ptáme Ondřeje Sladkého nebo
někoho, kdo hodinky nosí na ruce, ale spíš Ondry. Ten nám to vždy
řekne. Jelikož jsme my do třídy nedostali hodiny, tak by měly být
něčím výjimečné, třeba tím, že by začaly zvonit vždy na přestávku a na
hodinu, na přestávku by zvonily krátce a na hodinu dlouze, zvuk by byl
stejný, jako nám zvoní normální zvonek ve škole. Taky by tam mohly
být ještě jedny ručičky a ty by ukazovaly měsíce, ty by tam byly
napsané zkratkou (Le, Ún, Bř, Du, Kvě, Červen, Červenec, Sr, Zá, Ří,
Li, Pr). Naše hodiny by měly být kulaté s červeným rámem a černými
ručičkami a čísly. Visely by nad naší tabulí přesně uprostřed a byly by
na baterky. Čísla by byla pouze na těch hlavních (12, 3, 6 a 9). Tikaly
by potichu, že by je nebylo vůbec slyšet.
Jana Horáková 6. A
Rozhovor s paní učitelkou Vodrážkovou
? Jak dlouho učíte v téhle škole?
! Od září 1976.
? Učila jste někde předtím?
! Po ukončení studia jsem nastoupila ve
Frenštátě p. R. na tzv. zvláštní školu.
Učila jsem tam jeden rok a mám na tu
dobu hezké vzpomínky. Od dalšího září
až do dneška jsem na naší škole.
? Změnili se od té doby žáci nějakým
způsobem?
! Dnes jsou často průbojnější,
sebevědomější, ale zároveň někdy méně
samostatní a pohodlnější, spousta věcí se
jim totiž „přinese až pod nos“. Někteří se
snaží upozornit na sebe aspoň zlobením, když to neumějí jinak. Ale
většina našich žáků jsou bezvadné děti. A podobně tomu bylo i před
třiceti lety.
? Co vše se od té doby ve škole změnilo?
! Změn bylo ve škole opravdu hodně. Měnily se třeba počty žáků ve
třídách, ty dosahovaly běžně čtyřiceti. Nebyly k dispozici dnešní
pomůcky a „ulehčovadla“ (internet, kopírky, mobily, …), žáci i učitelé
-132-
si museli spoustu věcí opisovat ručně, vyhledávat, vyrábět. Přesto se to
všechno nějak stihlo, dokonce i ve větším klidu a pohodě.
? Je nějaká třída, na kterou nezapomenete?
! Určitě nezapomenu na žádnou „svoji“ třídu, kde jsem byla třídní, ty
vždycky víc přirostou k srdci. Na ty kázeňsky nejhorší se také nedá
zapomenout. Nechci žádnou třídu konkrétně jmenovat, ale v některých
pro mne bylo učení opravdu potěšením. A žáci to většinou poznají.
? Chtěla jste být vždycky učitelka?
! Ano, myslím, že vždycky jsem chtěla být učitelkou. Žádná kadeřnice,
letuška, herečka. Když už jsem uměla číst a psát, rodiče mi koupili
dětskou tabuli a já jsem doma „učila“ své kamarádky. Těžko říct, jestli
se jim tehdy to hraní na školu líbilo.
? Proč učíte zrovna češtinu a dějepis?
! Čeština – to bylo naprosto jasné, tam jsem neměla při výběru žádné
pochyby. Myslím, že mě hodně ovlivnila na základní škole moje
češtinářka – paní učitelka Chalupová. A dějepis, ten prostě byl
s češtinou v kombinaci.
? Baví vás více učit čeština nebo dějepis?
! Jak už jsem řekla, češtinu mám ráda odjakživa. Vždycky mě bavila
skladba, přispívá k logickému myšlení. No a samozřejmě literatura – ta
má obrovské možnosti ovlivňovat čtenáře. Nikdy jsem se nesmířila
s tím, že v 7. a 8. ročníku je ošizena její výuka o 1 hodinu týdně.
A dějepis? Ten mě ještě na základní a střední škole moc nebavil. Zaujal
mě až na vysoké a o něco později už jsem věděla, že to vůbec není
nudný nebo zbytečný předmět.
? Je vám líto, že už neučíte češtinu?
! Někdy velice, ale tak to chodí, nic netrvá věčně.
? Když teď budete v práci jen někdy, co budete dělat?
! Budu si všeho více užívat. Jak učení, tak snad i věcí, na které předtím
nebyl čas.
? Máte ráda čtení? Jaká je vaše oblíbená knížka, kterou byste ostatním
doporučila?
! Dřív jsem četla opravdu hodně. Líbily se mi knížky Jacka Londona,
Karla Čapka, Wilbura Smitha, ráda jsem četla detektivky. Z tak velkého
množství skvělých knížek je nemožné vybrat jednu. Ale pokud mohu
něco poradit, řeknu: „Čtěte.“ Zkoušejte různé autory, různé žánry.
A nikdy nepovažujte četbu za ztracený čas.
Děkujeme za rozhovor.
Nikola Španihelová, Kristýna Kampová
-133-
Třída hrdinů
Zdravím, opět pro vás mám článeček o 9. B. Znáte ty takzvané hrdiny,
ty kluky, co se vydávají za největší machry a dělají spoustu problémů,
ale když se mají ke svým činům přiznat, tak hrají mrtvého brouka?
Pokud ne, tak zaskočte k nám do 9. B, tam pár takových hrdinů máme.
Naše třída je totiž učitelskému sboru trnem v oku, to kvůli častým
případům, kdy je to u nás vzhůru nohama. Několik expertů se tak moc
snaží předvést, že to končí dírami ve zdi, zničenými květinami a dalším
podobným ničením. Dokonce k nám poslali i psycholožku, avšak záhy
se ukázalo, že se spolu nedokážeme dohodnout i na naprosto
jednoduchých věcech. Jediné, v co doufám, je, že učitelé budou natolik
spravedliví, aby kvůli "hrdinům" nemuseli za jejich činy pykat druzí.
Kristýna Maková 9. B
Puberta
Puberta teď s námi šije,
to zas budou roky.
Nic nás nebaví, nic nám nejde
snad to přejde brzy.
Neměli jsme vůbec zdání,
co je to facebook.
A že počítač jsme neměli?
To nám bylo fuk!
Je to s námi velmi špatné,
hlavně ve škole, že?
Doktora nám nevolejte,
vždyť ten nepomůže!
Teď jen u počítače sedíme,
místo toho, abychom šli ven.
S kámoši přes počítač mluvíme
a tak vypadá téměř každý náš
den.
Aspoň na chvíli vrátit se
do těch dětských let.
S kamarády ven projít se,
a u počítače pořád nesedět.
Kamila Skurková
Praotec Čech tady nebyl první???
(druhý díl)
Kdysi dávno žila v opuštěné maličké zemi obrovská parta veverek.
Byla to chudá země a nebyl tam dostatek jídla. Veverky měly obrovský
hlad, v jejich zemi už bylo málo stromů a většinou už byly staré,
nerostly na nich oříšky ani jiná potrava. Jednoho dne se proto hlavní
-134-
vůdce party veverčák Tom rozhodl, že se přestěhují a hned večer to
ostatním oznámil. Všichni si sbalili pár svých věcí a ráno před svítáním
odešli. Cesta byla pro všechny náročná. Chvíli šli lesem a skákali ze
stromu na strom, chvíli po louce. Chvílemi si udělali odpočinkovou
přestávku. Za celý den namáhavého putování nenašli místo vhodné pro
bydlení s dostatkem jídla. Večer si proto v jednom lese vyhlídli
obrovský strom a řekli si, že na něm přespí.
Usnuli se západem slunce. Druhý den opět
pokračovali v cestě a s sebou si ze stromu
nasbírali trochu oříšků. Kolem oběda došli
k velkému kopci. „Pokusíme se vylézt až na
vrchol!“ zakřičela jedna čiperná veverka.
Všichni souhlasili. Při stoupání na vrchol se
kolem nich začaly objevovat stromy a lesy.
Začali se radovat a skákat po stromech.
Našli spousty oříšků a vhodné potravy. Poté
radostně pokračovali v cestě. Když vyšli z lesa, uviděli jakousi louku,
blízko které byly lesy a šlo z ní vidět široko daleko na celou krajinu.
Všichni byli nadšení. „Tolik potravy!“ křičeli. „A všude v lese rostou
krásné, mohutné javory, na kterých můžeme přespávat a hrát na
hoňku!“ říkala malá veveřátka. „Ano, a proto tuhle horu pojmenujeme
Javorník. Tohle je to pravé místo pro život, které bude ode dneška
naším domovem.“
Nikola Španihelová 9. A
Daleko na severu, v zemi vodky, sněhu a věčného ledu, v Rusku žil vlk
Olaf se svým kmenem, vedle jejich osady sídlil jeho bratr Vladimír.
V té době byl nedostatek potravy a v kraji řádili Vlkojedi, mocný kmen
králíků, kteří byli závislí na vlčí krvi. Olaf s Vladimírem se proto
rozhodli svou rodnou zem opustit a vydat se na západ. Cesta jim trvala
několik týdnů. Během pochodu se k nim přidaly další vlčí kmeny, které
odcházely ze země, aby našly potravu někde jinde. Až dorazili do
Polska, velice bohaté země na úrodnou půdu a dostatek potravy.
Vladimír se v Polsku rozhodl usadit, jeho bratr se ale nechtěl s bratrem
dělit o půdu, a tak se vydal ještě dál. Až se svým kmenem dorazili
k Vltavě. Kolem ní byla úrodná pole a lesy, navíc v kraji nebyly žádné
osady, a tak se zde Olaf usadil a s kmenem vybudoval osadu. Později
shromáždil lid kolem „Velkého zeleného kopce“ a pronesl řeč k lidu:
„Zde budeme žít v této zemi, která poskytuje tolik potravy a je jenom
-135-
naše a bude se jmenovat po mně – Olafova zem“. A tak se Olaf stal
králem a vybudoval velkou říši.
Jan Michna 9. A
Žraví kamarádi II.
Je tady pokračování článku žraví kamarádi. V předminulém díle jste se
mohli dočíst, které spotřebiče kdo používá nejčastěji a jestli bychom se
bez „žroutů energie“ obešli. A teď jsme se pokusili zjistit, kolik
elektřiny je za tím, když se rozsvítí celá škola. Trvalo to docela dlouho,
spočítala jsem všechna světla ve škole, sčítala jsem a násobila a tady je
výsledek: celkový výkon světel je 35 400 W. Je to hodně nebo málo?
A to jsem nezmínila počítače ve třídách, kabinetech, dataprojektory,
CD přehrávače, televize, videa, varné konvice, mikrovlnky (nepoužívají
se celý den), které by spotřebu zvedly ještě více. Úplně stranou zůstala
i školní kuchyně, tam je na elektřinu skoro vše (můžete si najít článek
o naší exkurzi do školní kuchyně v 8. čísle 8. ročníku – je i na
internetu).
Vraťme se zpátky k matematice: výkon jednoho bloku atomové
elektrárny Dukovany je 440 MW (mají
tam čtyři bloky).
Vzala jsem výkon jednoho bloku
elektrárny (440 000 000 W), vydělila jej
spotřebou školy (35 400 W) a zjistila,
že hodinový výkon jednoho bloku
z Dukovan bychom spotřebovávali
12 429 hodin. Během jednoho školního
dne se svítí asi 6 hodin (od osmi do
dvou odpoledne), takže bychom svítili 2071 školních dnů. Pokud má
školní rok asi 190 dní, vystačilo by nám 440 000 000 W na skoro 11 let.
Tedy pokud jsem někde ve výpočtech neudělala chybu ☺
Netušila jsem, že "výroba energie" je taková vysoká, ale když si
vezmeme, že musí stačit pro domácnosti, školy, firmy, zdravotnická
zařízení a vše ostatní, tak je to možná i málo... Myslím, že bychom si jí
měli vážit a šetřit s ní, protože to stojí peníze a v poslední době se
částky zvedají. A proto by se měl každý z nás zamyslet, jestli
spotřebuje opravdu poslední watt, který za vysoké náklady dostává,
nebo by měl k spotřebě energie přistupovat střídměji..
Nikola Španihelová
-136-
Jak nás vidí zvířata?
Panda
Ach, ti hrozní tvorové, oni snad skoro nespí ani
nejí a přitom vypadají jako by jedli ještě více než
já, vždyť já jsem taková štíhlá a to jím skoro
pořád. Nechápu, že je baví pořád nás chodit
pozorovat a proplétat se houštím a tohle vydrží
dělat celé hodiny a ani na chvilku neusnou. My
pandy potřebujeme spát každou chvíli nebo aspoň
ležet a jíst naše nejoblíbenější jídlo bambus a listy
blahovičníku. Mimochodem to jejich jídlo není
nic moc, jí z nějakých nesmyslných věcí a potřebujou k tomu nějaké
nástroje. Tuhle mi kamarádka říkala, že ti zvláštní tvorové, kteří chodí
po dvou, bydlí v něčem, co se podobá krabicím. Proč raději nespí ve
větvích stromů na čerstvém vzduchu? A vrchol všeho je to, jak se
nazývají? Prý lidi, pch!
Míša Dobiášová 9. C
Pavouk
Já se jmenuji pavouk Pepa a bydlím v pražské ZOO jménem Trója.
Každý den vstávám ze své pavučiny a sotva otevřu oko po oku, už na
mě civí víc očí, než mám já. Co to je za mimozemšťany, říkám si
a snažím se nevšímat si jich. Jenže to nejde. Ty obrovské bílé bulvy
s černými tečkami mě znervózňují tak, že
když mi přijde krmení, nedokážu ho ani
ulovit. Jsou divní, mají jenom čtyři něco
jakoby nohy, jenže chodí po dvou, srst nemají
skoro žádnou. Mají na sobě navěšené jenom
nějaké hadry, které jim vůbec nesluší.
A vůbec jsou to nejdivnější tvorové, které
jsem kdy viděl.
David Sobota 9. C
Tučňák
Co je? Zase nový den? A sakra…
Zase se musím dívat na ty nahé kůže, které se mi posmívají, že se
kolíbám sem tam a neumím chodit. A co mám jako dělat? Raději se
podívejte, madam, na sebe. Máte drápy dlouhé jako někdo… Na
zobáku máte červenou linku, která má znázorňovat jako co? Možná vy
se mi smějete, že jsem slizký a neumím chodit, ale vy? Máte na sobě
-137-
kusy hadrů, přitom ani nechápu proč! Jaké by bylo, kdybych měl já
drápy červené a dlouhé jako tady madam. Možná bych vám připadal
ještě vtipnější. Ano, je to mrzuté. Ale aspoň nenosím ty hrozné nudle na
hlavě v ruce nějakou tašku a na krku lano nebo co to je.
Andrea Kociánová 9. C
Mamba černá
Jsou tak ubozí a arogantní, jak si mohou vůbec dovolit něco takové říct,
jako třeba to, že jsme odporní a slizcí. Slizcí jsou slimáci a občas i lidé
vypadají jako ti plži, když jsou upatlaní od sladké tekutiny nebo zaschlé
omáčky na bradě. Mají mnoho hrozných vlastností a málokdy dokážou
demonstrovat se svou dobrou vlastností. Lidé nejenže jsou slepí, ale
také sobečtí a cítí se nadřazeně. Zavřou mě do malé místnosti a pak mi
tisknou ošklivé obličeje na sklo, nebo když paní učitelky jdou krásným
vzorem svým dětem a opouští můj pavilon se slovy: „To je odporná
havěť.“ Všichni jsou stejní, jedním pohybem bych je mohla zabít a
trvalo by to jenom minutu, než se jed dopraví do jejich tukem
obalených srdíček. Ještěže mě krmí. Když je tak sleduji, vypadá to, že
se brzy navzájem povraždí.
Drahoslava Máchová 9. C
Zvířata na Skype? (6. A)
Letošní zima byla zajímavá. Chvilku sníh, chvilku bez sněhu, chvilku
mrazy, chvilku teplo. Žákům 6. A se podařilo dostat na Skype, na
zvířecí konferenci, která se týkala, jak jinak, počasí
vrabec: Haló, je tam někdo? Dobrý den, tady vrabec Tereza, stále tady
mrznu, protože je tu děsná zima, -21°C, ale naštěstí
jsem před dvěma dny objevila domeček (krmítko), má
super stříšku. No a proto nejsem mokrá, ale to není to
nejlepší, každý den mi tam dávají kupu zrní (mňamky),
a dokonce jsem našla i nové kámoše. Jo a volám z mé
budky (jen pro zajímavost). A jestli chcete, tak mi
kupte křeslo s LCD, budu velmi šťastná. Takže, díky.
Čauki, vrabec Tereza.
Tereza Mičulková
morče: Jsem morče, hlásím se z akvárka ve Frenštátě. Mám se dobře,
celý den si ležím v pilinách ve svém proskleném domečku. Mám tu
teplo, 25 stupňů plus, zima je super, v bytě máme vytopeno. Na jídlo
-138-
seno, jablka. Nic mi nechybí, z akvárka se dívám do okna. Všude bílo.
Krásný pohled, ale jak se kouknu na teploměr venku, hrůza -40. Mám
rád zimu. A tahle je obzvlášť vydařená. Protože se mně nechce chodit
po bytě, můžu mít svůj netbook zaplý 12 hodin denně. A dokonce mi
zaplatili internet v mobilu. Boží!
Pavlína Mertová
křeček: Jsem doma v akvárku a hrozně se nudím, doufám, že si se
mnou už konečně někdo začne hrát. Ještě k tomu je tady strašná zima,
protože se rozbilo topení. No konečně někdo přišel. Je to moje panička
Lucka, asi mi jde dát jídlo, tak já na chvilku končím čau. (Za pět minut)
Už jsem tady zase, Lucka mi dala jen vodu a vzala si učení a odešla asi
do školy. Jdu se podívat na internet, víte o tom, že tam jsou nové super
písničky o křečcích? Jejda, někde se mi ztratila sluchátka a nahlas to
nemůžu pustit (ještě aby to někdo slyšel) no tak nic, no! Ááá, už je tady
Lucka. To byl fofr, už je pryč. (Za dvě hodiny) Lucka přišla jako
sněhulák, asi byla s někým venku. Radši si dám čepičku, protože právě
otevírá okno. Budu muset končit, protože se chystá mne někde vzít, tak
ahoj. Budu tady zase zítra, jak Lucka bude ve škole.
Daniela Skřehotová
veverka Lucka: Prosím pomozte mi, je mi moc zima, když skočím na
větev, udělám salto a spadnu na zem. Oříšky mi zmrzly a kožíšek se
namočil. Naštěstí vedle jedné zahrady bydlí holčička, která mi dává
staré oříšky. Jinak mě tu nic netěší. Kdybyste mi tu poslali víc tepla,
Lucka Kalmusová
měla bych se líp. Ahoj.
kočka: Jejda, co já si tady v zimě počnu bez myší? Je tady až -17
stupňů a nic ze země nevylézá. Zima je pro mne nejhorší období v roce,
protože jen těžko sháním potravu. A taky venku, když si chci
odpočinout a najdu něco na spaní, tak si lehnu, a za pár minut je mi
obrovská zima. Proto vždy uteču k nějakému domu a tam se schovám,
dokud se to nezlepší. Píšu z jednoho domu v Beskydech, konkrétně
z Frenštátu pod Radhoštěm. Ale musím končit, protože jde domovník.
Tak čau :-D
Matěj Pitucha
tučňák: Celkem mi nevadí zima, protože jsem tučňák ze severního
pólu a v zoo se mi daří dobře. Učím se lítat, vždy skočím ze skály do
vody, ale moc mi to nejde. Spíše mi jde více karate, už mám černý
Jan Šandor
pásek.
-139-
labuť Jessi: Ahoj, hlásí se labuť Jessi. Jsem na zamrzlém potoku,
kolem mne se prohání lidi na jezdících botách. Zkoušela jsem to taky,
ale vůbec mi to nešlo, flákla jsem sebou při první příležitosti. Vidím
odsud tolik zmrzlých věcí, asi si koupím topení, ať je mi více teplo.
Kolem mne dělají sochy z ledu a je to moc hezké, přijďte se taky
Jana Strnadlová
podívat a uvidíte. Těším se na vás, ahoj Jessi.
PČ se Sevou a Legem
Většina z nás pracovala se Sevou, ale Lego si své stavitele také našlo.
Já jsem stavěl ze Sevy a musím se přiznat, že mě to moc bavilo.
Některé dílky nechtěly zapadnout do druhých. Bylo to tím, že
stavebnice byla novější, tudíž méně používaná. Ale moc nám to
nevadilo. Někdo stavěl podle návodu a někdo podle vlastní fantazie.
Kdo stavěl podle vlastní fantazie, si toho mohl vymyslet stovky a ten
kdo stavěl podle návodu, si mohl vybrat z pěti předmětů. Já stavěl
nejprve podle návodu, ale potom mi začaly docházet díly, a tak jsem
zapojil svůj mozek a fantazii. Z mého přemýšlení nakonec vznikl
dragster, který si u paní učitelky vysloužil jedničku.
Jiří Kubica 4. C
Stavěli jsme po skupinách ze stavebnice
Lego a Seva. Všichni si navzájem brali
kostky, takže jsem nemohla postavit
autobus, ale postavila jsem jenom žirafu.
Ti, co stavěli z lega, stavěli většinou
domy. Ze Sevy byla většinou auta.
Překvapilo mě, že jsme stavěli v PČ. Byla to velká legrace.
Hanka Bialková 4. C
Neznámé počátky slavných her - Vybíjená
Vybíjenou hráli lidé už v pravěku, kdy obalili kámen mamutí
kůží. Hrálo se na ohraničeném území. Když byl někdo vybitý, byl bez
večeře a naopak ten, kdo vyhrál, měl právo sníst tolik, kolik bude chtít.
Ve středověku se tento sport zdokonalil. Hrálo se s dřevěnou koulí
zabalenou do látky. Poražený (ten, co byl vybit jako první) byl
připoután na den na pranýř. Tato hra se hrála vždy v pondělí, středu
a pátek odpoledne.
-140-
V přítomnosti se už hraje jen pro zábavu. Nikdo už není bez
večeře, nebo připoutaný. Hrají ji malé děti i dospělí. Nejdelší zápas se
hrál dvě hodiny 36 minut a 26 vteřin. Vítězný tým vyhrál 20 000,a titul Mistr České republiky. Tuto hru ale hrají lidé po celém světě,
s výjimkou Antarktidy.
Hráči si díky této hře zdokonalují mrštnost, chytání míče, sílu
v rukou, ale i v nohou. Ten tým, který vyhraje titul mistra světa, se
rozdělí na půl, vítězná půlka se opět dělí, a to tak dlouho, až zůstanou
pouze dva hráči. Ti hrají mezi sebou. Výherce pak pojede na dovolenou
na měsíc na Rádži s celou svou rodinou a třemi kamarády, získá nové
auto Ford Mustang GT, nový dům s bazénem, vířivkou, saunou a
sportovním hřištěm.
V budoucnosti se tato hra přestane hrát kvůli lenosti lidí a bude
se hrát jen na PC, PS, PSP. Lidé by dokonce mohli být tak líní, že by je
mohli přestat hráti na svých zařízeních.
Dominik Štefek 8.C
Ovečky
Historie této deskové hry je nejasná. Vznik je popsán v bájích
a pokaždé je objevitelem někdo jiný. Vybereme tedy jeden a to
O babičce Vlastičce.
Tato dáma žila asi v 17. století našeho letopočtu. Vlastička
pekla buchtu a na těsto jí napadaly rozinky. Její vnučka začala rozinky
různě přemisťovat. Ke hře se připojila babička. Později vzaly papír
a nakreslily plán hry. Vnučka hru ukázala ve škole a babička ji
prodávala s buchtami. Tak se hra rozšířila, až se stala slavnou deskovou
hrou tehdejší doby.
Hra se od 17. století nezměnila. Princip zůstává stejný, akorát
kresby postaviček jsou větších velikostí a barevně. Největší postavička
ovečky je vysoká asi 3 metry. Hra však není tak známá. Děti znají hru
jen od svých babiček a její budoucnost není jistá.
V zahraničí hra existuje na podobném principu. Například
v Číně je ale namísto oveček faraón a vlka nahradil ďábel.
Hra posiluje logiku a komunikaci s protihráči. Jedno dítě
v Austrálii hrálo hru pouze pět minut. Dokázalo předvídat myšlení
protihráče a jeho následné tahy. V Africe tato hra posiluje i bojovou
taktiku. Díky této hře se kmeny naučily pochopit taktiku boje. Doktoři
tuto hru doporučují každému.
-141-
Jak bylo řečeno, budoucnost je nejistá. Lidé na ni časem
zapomenou. Tato hra by mohla být volně dostupná na internetu.
Nejmenovala by se Ovečky, ale Slabší, padni! Pokud chcete, aby se hra
v budoucnosti hrála, neváhejte a naučte ji kamarády. Budoucnost závisí
na vás!
Zuzana Piskořová 8.C
Pojďme si zahrát!
Proč nemůžeme v zimě hrát golf? Golf je typický letní sport. Co by se
asi stalo, kdybychom jej hráli v zimě? Těžko říct. Záleží na tom, jestli
jsme v nějakém parku nebo doma. V parku by to vypadalo asi takhle:
Přijeli bychom, vytáhli golfové hole a šli na místo, kde budeme hrát.
Než bychom se nadáli, míček by přimrzl ke golfové holi. A doma? To
by bylo mnohem horší. Ještě než bychom je vytáhli, už by byly
přimrzlé v nosiči. No, co dodat? Golf se v zimě prostě hrát nedá.
Aneta Havlová 6. A
Valentýn
Pro někoho komerční přeslazený svátek, pro jiného
nejromantičtější den v roce. Každý ho vnímá jinak,
ale asi každému se tento den – 14. únor – spojuje se
srdíčky, růžovou a červenou barvou a se spoustou
párů vodících se po ulici za ruce. I na naší škole je
spousta lidí, kteří tento svátek milují, jelikož jsou
právě zamilovaní a protože nám bylo jasné, že
budete zvědaví na to, jak u nich Valentýn probíhá,
vyzpovídali jsme pro vás dva Anonymy.
Jsi zamilovaný/á?
Anonym1: Ano jsem.
Anonym2: Já taky.
Jak jsi strávil/a Valentýna?
Anonym1: Hezky, byl to super den.
Anonym2: Se svým protějškem samozřejmě.
Byl/a jsi s tím, koho miluješ?
Anonym1: Ano, byl/a a měli jsme se hezky.
Anonym2: Já jsem taky byl/a se svým miláčkem.
Jaký máš na Valentýna názor?
-142-
Anonym1: Moc ho nemusím, podle mě by si lidé měli prokazovat lásku
po celý rok a ne jenom na Valentýna…
Anonym2: Dobrý, sice je to moc přechválené, ale stejně je to fajn
svátek.
Jak vidíte, názorů je na naší škole na tento svátek opravdu spousta.
Doufáme, že vy jste tento den strávili přesně podle svých představ, ať
už ho slavíte, anebo je to pro vás jen dalším dnem v roce.
Kristýna Kampová
Co mi zlepší náladu, když přijdu ze školy?
Zeptali jsme se žáků od čtvrté do deváté třídy.
Nejvíce hlasů získal počítač, druhé místo patří domácím mazlíčkům.
Třetí skončilo dobré jídlo, těsně pod stupni vítězů skončila oblíbená
hudba. Co nás zaujalo z dalších odpovědí? Rodina; lehnu si do postele;
napíšu si úkoly; když nemáme úkol; jdu ven; projedu se na kole; když
nemáme úkol; krásná SMS; návštěva kamarádky; jdu do kroužku.
Kamila Skurková
SBĚR PLASTOVÝCH VÍČEK
Od listopadu 2011 se naše škola zapojila
do soutěže „NAKRMTE PLASTOŽROUTA
2011/2012“.
Tuto soutěž vyhlásila společnost JELÍNEK TRADING s.r.o. ze Zlína, která se mimo jiné
zabývá zpracováním plastových víček z PET
lahví.
U nás ve škole se víčka pravidelně vybírají ve
čtvrtek v kabinetě přírodopisu o velké přestávce.
Mezi nejaktivnější kolektivy patří třídy prvního
stupně a to: 1. C, 1. D, 2. A, 2. C, 3. B, 4. A, 4.
B.
Uzávěrka soutěže je 30. 5. 2012.
Takže: Hurá… Víčka od „petek“, do školy doneste ve čtvrtek.
Co si přečtete příště?
co si pamatujeme a co zapomínáme
jaká byla Olympiáda 1. stupně
voda měla svůj svátek
jaké jsou nejčtenější knížky
-143-
Zlatá přednostenka se vrací!
Chceš získat pro sebe a jednu svou kamarádku (jednoho kamaráda) na
týden Zlatou přednostenku, která vás posune na obědech přímo
k okénku? Bude to chtít trochu štěstí (při losování) a trochu práce
s hledáním. Co budeme chtít tentokrát? Jistě jste si pozorně přečetli toto
číslo Druhého patra a nebude problém vybrat si tři články, které vás
zaujaly. Napíšete na lísteček název článku, jeho autora a stručně
vysvětlíte, co se vám na článku líbilo (u všech tří článků). Připíšete své
jméno a třídu a doneste Kamile Skurkové do 8. A. Zlatou přednostenku
získáte nejen vy, ale i autor vítězného článku!
Čas máte do 16. března 2012
Zima u krmítka
Školní krmítko
Komiks
Běžné krmítko
Druhé patro – to se nám líbí!“
Na vydání 96. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna
Kampová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová,
Adéla Romanovská, Katka Žingorová
Obrázky kreslili: Adéla Romanovská, Tomáš Wolf, Kristýna
Kociánová, Monika Lančová
Komiks: Dominik Bražina
Fotografie: Petr Ondryáš (str. 121, 125, 126, 132, 140),
Pro-Contact (str. 128)
(Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš
e-mail: [email protected], http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát p. R.
Vydáno 2. 3. 2012
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
-144-