Pentagram - Lectorium Rosicrucianum

P e nt a gr a m
Lectorium Rosicrucianum
Tajný Hermov chválospev
O mysli a člověku
Perly hermetiky
Jako úsměv z nebe
Pythagoras a jeho škola
Průzkum v sedmi částech
2014
ČÍSLO
2
Šéfredaktor
Peter Huijs
Redakce
Kees Bode, Wendelijn van den Brul,
Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe,
Peter Huijs, Hans Peter Knevel, Frans
Spakman, Anneke Stokman-Griever,
Gerreke Uljée, Lex van den Brul
Design
Studio Ivar Hamelink
Sekretariát
Kees Bode, Gerreke Uljée
Adresa redakce
Pentagram
Maartensdijkseweg 1
NL-3723 MC Bilthoven
e-mail: [email protected]
Administrace
Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža
Lectorium Rosicrucianum
Masarykova 1 2
SK-040 01 Košice
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Křesomyslova 8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Nové sady 4
CZ-602 00 Brno
e-mail: [email protected]
www.lectoriumrosicrucianum.org
K překladu použito:
německé vydání Pentagramm 3/201 3
anglické vydání Pentagram 5/201 3
maďarské vydání Pentagram 5/201 3
Vydavatel
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Křesomyslova 8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Autor
© Stichting Rozekruis Pers
Bakenessergracht 5
NL-2011 JS Haarlem
e-mail: [email protected]
www.rozekruispers.com
Kopie ne bez písemného souhlasu
Evidenční číslo MK ČR E 1 8833
Časopis Mezinárodní školy
Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na
novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.
Pentagram byl za všech časů symbolem
znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.
Je však také symbolem Universa a jeho
věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.
Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li
uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když
člověk uskutečňuje pentagram ve svém
mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve
pak vstoupil na stezku transfigurace.
Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,
aby tuto duchovní revoluci v sobě samých
připustili a uskutečnili.
P e nt a g r a m
Číslo 2/2014
Cesta k slnku
A potom som zanechala tú oblasť za mnou
a vystúpila som do prvej sféry, žiariac jasne,
štyridsaťdeväťkrát jasnejšie, než som žiarila na
nebesiach. Keď som prišla k bráne prvej sféry,
všetky jej brány sa naraz zatriasli a otvorili.
Vstúpila som do príbytkov tejto sféry a všetci
jej vládcovia a všetko v nej sa zdvihlo vzruše­
ním.
Tento výrok z evanjelia Pistis Sophia označuje
slnečné pole, pričom toto pole nazýva „prvá
sféra“. Ide o pole slnečného systému, ktorého
súčasťou je aj Zem. Ak niekto chce do tohto
poľa vstúpiť, žiarenie tretieho svetelného šatu
musí byť štyridsaťdeväťkrát silnejšie – a to je
možné. To prírodné, slabé a nevýznamné sa
stáva silným a majestátnym, pretože gnostická sila, ktorá sa vymyká akejkoľvek kontrole
a vedeckému pochopeniu, vibruje a žiari naprieč celým univerzom – gnostická sila, prostredníctvom ktorej môže každé dieťa Boha
opustiť všetko, čo je viazané na pozemské
poznanie a nadvládu, a to za jediného predpokladu – schopnosti sa s ňou spojiť.
J. van Rijckenborgh, Gnostické mystéria Pis­
tis Sophia
Tajný chválospev
O znovuzrodení a zasvätení
Slnko 6, 43, 53, 59
O mysli a člověku
I Perly hermetiky
7
2
11
III Člověk je smrtelný bůh 15
IV Inspirace skrze mysl 17
V Probuzení mysli 18
Jako úsměv z nebe 21
Pythagoras a jeho škola –
průzkum v sedmi částech
II Bůh, kosmos, člověk
I
Myšlenka stará
24
2600 let
II Mýtus o Dionýsovi
III Tetraktys
27
IV Obnovení triády
V Zlaté verše
31
25
29
VI O čtyřech abstraktních
vědách
36
38
Svetová revolúcia duše
VII Za oponou
Dojmy a skúsenosti
45
Putovanie po zemi nikoho
O ne­znalosti a inom 54
na cestě žiaka
O ZNOVUZRODENÍ A ZASVÄTENÍ
Tajný chválospev
Hermetická gnóza Hermesa Trismegistosa ponúka trojakú víziu stvorenia. Svet a ľudstvo dokonale prejavuje vo forme, v ktorej sa človek
môže stať vedome začlenený. Za týmto účelom je nutné, aby sa človek učil spoznávať dušu a považovať ju za svojho sprievodcu. Duša
sa potom otočí dovnútra k sebe a bude reagovať na to, čo je pravdivé
a spravodlivé. V štrnástej knihe Corpus Hermeticum, Hermes a Tat,
alebo Duch-Duša a človek, ktorý vie ako načúvať, pozdvihujú pieseň
chvály k Jedinému, k nekonečnému Stvoriteľovi.
T
at: „Otče, rád by som počul ten
chválospev, ktorý, ako si mi spo­
mínal, si počul spievať sily, keď si
dosiahol Ogdoad.“
Hermes: „V súlade s tým, čo Py­
mander odhalil v Ogdoade, je chvály­
hodné, že chceš čo najrýchlejšie zbúrať
tento stánok tela, pretože si očistený.
Pymander, Duch, mi neodhalil viac,
než som napísal, vedel dobre, že som
schopný pochopiť, počuť a vidieť
všetko, čo si želám, a nariadil mi,
aby som robil všetko, čo je dobré.
To je dôvod, prečo sily, ktoré sú vo
mne, spievajú po celý čas.“

2
Ogdoad znamená „ôsmy“, je to fáza
premeny v Boha, na úplného Ducha.
Pentagram 2/201 4
Tat: „Otče, tiež chcem počuť
a poznať všetky tieto veci.“
Hermes: „Tak sa utíš, syn môj,
a počúvaj pieseň chvály, ktorá sa
týka týchto vecí – hymnu na zno­
vuzrodenie. Nechcel som, aby to
bolo známe tak ľahko, okrem vás,
ktorí ste dosiahli koniec tohto za­
svätenia. Táto pieseň chvály sa pre­
to nevyučuje, ale zostáva skrytá
v tichu. Choď teda, a postav sa na
miesto pod holým nebom, svoju tvár
obráť smerom k južnému vetru po
západe slnka. Potom si kľakni a modli
sa, a urob to isté za úsvitu, ale potom
sa otoč na východ. A teraz sa utíš,
syn môj!“
Hermes je. Hermes je ozajstným, nebeským človekom, ktorý
prešiel cez brány Zlatej hlavy. Z tohto dôvodu sa nazýva
„Trismegistus“, „trikrát Veľký“ alebo „trikrát Vznešený“,
na nebeského človeka je povýšený v trojnásobnom zmysle:
náboženskom, vedeckom a umeleckom. Náboženstvo, veda
a umenie v ňom tvoria dokonalý rovnostranný trojuholník.
J. van Rijckenborgh
Giovanni Fattori (1 825–1 908), Západ slnka nad morom, 1 890
Tajný chválospev
3
TAJNÝ CHVÁLOSPEV „Nech celý
vesmír počúva túto pieseň chvály.
Otvor sa, ó zem! Nech vody ne­
bies otvoria stavidlá, keď počujú môj
hlas.
Nehýbte sa stromy! Chcel by som
ospevovať Pána stvorenia, ktorý je Je­
diným a Všetkým. Otvorte sa nebesá!
Ó vietor, utíš sa, nech nesmrteľný
kruh Boží môže prijať moje Slovo.
Budem spievať chválu na Toho,
kto stvoril Všetko, kto dal zemi svoje
miesto a zavesil oblohu; kto prikázal
čerstvej vode opustiť oceán a rozliať
sa na obývanú a neobývanú zem, slú­
žiac prežitiu a existencii všetkých
ľudí; kto prikázal ohňu, aby sa obja­
vil na akýkoľvek úžitok bohov a ľudí
podľa želania.
Vzdajme všetci spoločne chválu
Jemu, ktorý je vyvýšený nad všetky
nebesia – Stvoriteľ všetkého, čo exis­
tuje. On je okom Ducha: Jemu patrí
chvála všetkých síl.
Ó vy sily, ktoré ste vo mne: ospe­
vujte Toho, ktorý je Jediným a Všet­
kým; spievajte v harmónii s mojou
vôľou, ó vy sily, ktoré ste vo mne.
Gnóza, ó sväté poznanie Boha,
osvietený tebou, je mi dané spievať
chválu na svetlo poznania a radovať
sa z radosti Duch­Duše.
Ó vy sily, spievajte so mnou túto
pieseň chvály. I ty, skromnosť, i ty,
spravodlivosť vo mne, ospevujte skr­
ze mňa, čo je spravodlivé.
4
Pentagram 2/201 4
Ó láska k Všetkému vo mne, spie­
vaj vo mne chválu Všetkému; spievaj
chválu, ó pravda právd; spievaj chvá­
lu, ó cnosť, o tom, čo je Dobro. Pieseň
chvály, ó život a svetlo, prichádza od
Teba a k Tebe sa vráti.
Ďakujem Ti, Otče, Ty, ktorý si
prejavom síl. Ďakujem Ti, Otče, Ty,
ktorý podnecuješ to, čo je možné
k činnosti.
Tvoje Slovo spieva svoju chválu
skrze mňa. Prijmi skrze mňa Všetko
ako Slovo, ako obetu Slova.
Vypočujte si, čo sily, ktoré sú vo
mne volajú: spievajú chválu na Všet­
ko schopné plniť Tvoju vôľu. Tvoja
vôľa pochádza od Teba, a všetko sa
vráti k Teba znova. Prijmi zo všetké­
ho obetu Slova.
Uchovaj všetko, čo je v nás. Osvieť
nás, ó život, svetlo, dych, Bože, pre­
tože Duch­Duša je strážcom Tvojho
Slova. Ó nositeľ Ducha, ó Stvoriteľ,
Ty si Boh.
Toto je volanie toho, ktorý patrí
tebe, skrze oheň, skrze svetlo, skrze
zem, skrz vodu, skrze Ducha, skrz
Tvoje výtvory.
Od Teba som dostal túto pieseň
chvály z večnosti a skrze Tvoju vôľu
som taktiež našiel pokoj, ktorý som
hľadal.“
Tat: „Videl som, Otče, ako podľa
tvojej vôle, táto pieseň chvály by mala
byť prednesená. Teraz som si to tiež
uložil do môjho sveta.“
Hermes: „Nazvime to, syn môj,
pravda, to jest: Boží svet.“
Tat: „Áno, Otče, v skutočnom svete
mám moc. Vďaka tvojej piesni chvály
a vďaky osvietenie mojej Duch­Duše
bolo dokončené. Z môjho vnútra i ja,
teraz si želám vzdať vďaku Bohu.“
Hermes: „Nenáhli sa, syn môj.“
Tat: „Počúvaj, Otče, čo hovorím vo
svojej Duch­Duši: Tebe, prvej príčine
znovuzrodenia, Tebe, Bože môj, ja,
Tat, predkladám obeť Slova. Ó Bože,
Ty Otče, Pán a Duch: prijmi odo mňa
obeť, ktorú si praješ. Lebo všetko sa
završuje podľa Tvojej vôle.“
Hermes: „Syn môj, tak predkladáš
Bohu, Otcovi všetkého, obeť, ktorá
Ho teší. Ale teraz k tomu ešte niečo
dodaj: skrze Slovo.“ 
Fragment zo štrnástej knihy Corpus
Hermeticum.
Tajný chválospev
5
S
L
N
K
O
Viditeľné slnko je výrazom neviditeľného duchovného slnka nazývaného
Ra alebo Aton Egypťanmi; Helios alebo Apolón Grékmi; a Vulkán
Rimanmi. Je oveľa viac, než len materiálny protipól neviditeľného slnka.
Odovzdáva sily, ktoré neviditeľné, duchovné slnko – ako Logos slnečnej
sústavy – uvoľňuje do nášho vesmíru. Je to ako volanie, zaznievajúce
z východu a obiehajúce bez prestania od východu na západ v bežnom
a duchovnom živote každého jedinca. Preto sa hovorí: „Pracuj pokiaľ
je deň a je ešte čas.“ Takto môže človek svedčiť o sláve jediného,
nekonečného tvorcu.
6
Pentagram 2/201 4
O mysli a člověku
I PERLY HERMETIKY
„Nechej se proniknout myšlen­
kami, že pro tebe nic není nemož­
né, považuj se za nesmrtelného
a schopného porozumět všemu,
veškerému umění, veškeré vědě,
povaze všeho, co žije.“ (2. pojed­
nání, verš 80)
C
o je hermetika? Chtěl bych ji
označit jako duchovní proud,
který nás provází – prokazatelně –
přibližně od počátku letopočtu. Její
základ byl sice položen již ve staro­
věku v ještě dřívějších dobách, ovšem
člověk ji vztahoval k Hermovi Tris­
megistovi, třikrát velkému Hermovi,
a spojoval ji se světem egyptských
bohů. Avšak tato interpretace se ztrá­
cí v temnotě historie. Je­li příhodná,
nebo ne, musí zůstat otevřeno. Po­
hlédneme­li zpět do historie lidstva,
jak se traduje, vidíme velké množství
vláken idejí nebo duchovních posto­
jů, které přicházejí, odcházejí, opět
se objevují a mizí. Jsou zčásti ovliv­
něny více filosoficky, zčásti více
nábožensky a vždy vsazeny do kul­
turního kontextu. Je to jako u něja­
kého provazu, který je spleten z ba­
revných provázků, které se nejednou
objevují na povrchu a pak se opět
vnořují dovnitř. Jedním z těchto pro­
vázků je hermetika. Jiná jsou sta­
roegyptská mystéria, helénistická
filosofie, judaismus, křesťanství,
Gnose, buddhismus, islám, súfismus,
racionalismus, věda – nechceme zde
být úplní. A není to tak, že by tyto
proudy mezi sebou neměly nic spo­
lečného – často mají pospolitost.
Hermetika má například mnoho spo­
lečného s částmi helénistické filoso­
fie a gnostického duševního jmění.
Hermetika nám jde poprvé vstříc ve
spisech Corpus Hermeticum. Přitom
musíme vidět, že pojem hermetika asi
nebyl ovlivněn prvními hermetiky,
nýbrž je přiřazen později. Brzy je ale
brán zřetel na Herma. Hermetika také
není žádný jednotný blok, nýbrž uka­
zuje popisovanou mnohotvárnost.
Obdobně existují vědci, kteří vidí
uvnitř hermetiky mezi jednotlivými
texty velké rozdíly. Rozdíly zde
jsou – ale tento úhel pohledu podle
mého názoru zabraňuje pohledu na
podstatu.
Dílo Corpus Hermeticum vzniklo
přibližně 100 až 300 let po Kristu. Ob­
sahuje 18 pojednání ve formě učené
O mysli a člověku
7
rozpravy mezi mistrem a žákem, ká­
zání a jednotlivých modliteb. Pojedná­
ní Corpus Hermeticum jsou doložena
také z jiných zdrojů, zčásti v jiných
jazycích než řečtině, jako koptštině
a aramejštině. Autorství Corpus Her­
meticum je nejasné.
Jeho kořeny jsou rozmanité. Pro­
jevuje se to helénistickým vlivem, ale
také egyptským a židovským, stejně
jako gnostickým. Dílo Corpus Her­
meticum vzniklo na území Alexandrie,
kulturním centru starověku, která také
přechovávala známou ohromnou kni­
hovnu. Alexandrie by se mohla ozna­
čit jako New York té doby. Během
staletí upadlo dílo Corpus Hermeti­
cum v zapomenutí a bylo známé jen
přes citáty kritiků. To se změnilo,
když Marsilio Ficino v 15. století ve
Florencii Medicejských přeložil po­
jednání na základě rukopisu z řečtiny
do latiny. Dílo Corpus Hermeticum
ovšem nikdy nebylo bestseller (kdy­
by tedy člověk mohl tisknout knihy),
není ani dnes. Ne protože by bylo
těžko pochopitelné, ale protože po­
jednává o velmi esoterických, ano,
dokonce intimních duchovních téma­
tech. Ostatně člověk se může také dnes
pohoršovat nad některými obsahy,
8
Pentagram 2/201 4
V našem namáhavém a zmateném životě jsou perly hermetiky,
moudrost Herma Trismegista,
výsadou a skutečným darem.
© Giovanni Fattori, Věž Magnale,
asi 1 895. Museo civico Giovanni
Fattori, Livorno.
vysvětlitelnými jen z tehdejšího spo­
lečenského prostředí. Člověk může
texty pociťovat také jako poučné, po­
krytecké nebo naivní. Ale nejsou to
podružné stylistické problémy?
Neboť jádro těchto textů je nádher­
né. Stále znovu tyto texty ovlivňovaly
duchovní dějiny. Velmi se dotýká, ano,
je dojemné, když člověk při čtení Cor­
pus Hermeticum pociťuje: Zde někdo
O mysli a člověku
9
Hermetika je nábožensky ražená
filosofie. Objasňuje vztah mezi
Bohem, kosmem a člověkem
a jejich vývoj.
píše o mně. Zde mi někdo rozumí. Zde
někdo před téměř 2000 lety zažil to
stejné, co já dnes. Je to, jako kdyby
těchto 2000 let nehrálo žádnou roli.
A – když to člověk bere doslova:
Také žádnou roli nehrají! Hermeti­
ka je nábožensky ražená filosofie.
10
Pentagram 2/201 4
Objasňuje vztah mezi Bohem, kosmem
a člověkem a jejich vývoj. Důležitý­
mi tématy jsou stvoření; vztah mezi
Bohem, světem a člověkem; podsta­
ta pravdy; podstata dobra a zla; struk­
tura člověka, jeho povolání a úkol.
Z množství těchto témat v Corpus
Hermeticum jsme provedli výběr
základních hermetických myšlenek:
vztah mezi Bohem, kosmem a člově­
kem, člověk jako smrtelný bůh a in­
spirace a probuzení skrze „mysl“. 
O mysli a člověku
II BŮH, KOSMOS, ČLOVĚK
„Vskutku, základem existence ves­
míru je Bůh, Otec, Dobro a žádné
jiné jméno pro Něho není tak při­
léhavé.“ (17. pojednání, verš 5)
S
tará filosofická otázka: Co je
poslední příčinou? je v Corpus
Hermeticum zodpovězena: „Bůh“.
Přitom se zdůrazňuje, že Bůh je pro
člověka nepoznatelný – pak nechť
člověk prokonává vnitřní vývoj, aby
překonal svou oddělenost od Boha.
K tomu více později.
Bůh je také označován jako „Dobro“
nebo „jediné Dobro“: Dobro a žádné
jiné jméno pro něho není přiléhavé.
Proč? V pojmech jako „Dobro“ se pro
trvalost, neproměnlivost, věčnost uka­
zuje zřejmá přednost. Změna je poklá­
dána za negativní – v protikladu k dneš­
ní době. Když dnes hovoříme o dyna­
mickém, pak je to míněno pozitivně.
Avšak Corpus Hermeticum zastupuje
jiný pohled. Nehledá pohyb, ale klid.
„V tom spočívá utrpení světa: ko­
loběh a mizení v tom, co člověk
nazývá smrtí. Ale koloběh je opa­
kování, otáčení kola a mizení je
obnova.“ (1. pojednání, verš 62)
To ostatně stojí v Corpus Hermeticum
a ne v buddhistickém spisu. Také se
ostře rozlišuje mezi nám známým
světem (s jeho protiklady, konečností,
změnou, smrtí, s jeho složitostí) a je­
diným Dobrem. A přece je Bůh ve
všem jsoucí.
„Nebo ještě správnější je říci, že
On má všechna stvoření ne v sobě,
ale ona všechna je vpravdě sám!
… Neboť Bůh v sobě zahrnuje vše,
nic neexistuje mimo něho, a On je
ve všem.“ (11. pojednání, verše 23
a 24)
Bůh je ve všem, je podivuhodné po­
selství. Mnozí pak jdou dále a usuzu­
jí z toho, že musíme jen definitivně
uznat tuto skutečnost; že musíme
opustit iluzi, že jsme od něho oddě­
leni – a již oddělení od Boha překonat.
Potom jde také jedině o to zpozorovat,
že Bůh je ve všem. Měli jsme tedy
jen problém s vnímáním.
V Corpus Hermeticum se objevu­
je, co se toho týče, jiný postoj. Nemá­
me problém jen s vnímáním, ale také
problém ve vibraci. Je třeba nejen
změnit vnímání, aby bylo oddělení
O mysli a člověku
11
od Boha překonáno, je třeba vnitřní
proměna, znovuzrození toho božské­
ho v nás. „Bůh je ve všem“ nezna­
mená, že se vše nachází v božském
stavu; znamená to ale, že v zásadě
existuje pro všechny možnost vrátit
se k Bohu.
Corpus Hermeticum zřetelně
rozlišuje mezi pozemským a bož­
ským světem. Jinými slovy se to
objevuje na Smaragdové desce
(Tabula Smaragdina), jiném svě­
dectví Hermetiky:
12
Pentagram 2/201 4
„Co je dole, je stejné jako to, co je
nahoře, a co je nahoře, je stejné
jako to, co je dole, aby se usku­
tečnily zázraky Jednoho.“
Návrat toho, co je dole, k tomu, co
je nahoře, náleží k zázrakům Jedno­
ho. Zázraky Jednoho naznačují pů­
sobnost Boha. A na těchto zázracích
smíme spolupůsobit. Můžeme to činit
vědomě a aktivně – ale také jako di­
vák, pak se ovšem v našem vědomí
nestane žádný zázrak, nýbrž jsme
bez porozumění taženi do jiných si­
tuací.
„Co je dole, je stejné jako to, co
je nahoře“ neznamená, že se zde na­
vzájem srovnávají dva paralelní svě­
ty a existují rovnoprávně vedle sebe.
Spíše to znamená, že se navzájem
ovlivňují. Přitom jemnější (nahoře)
prostupuje hrubší (dole). Co je dole,
přizpůsobuje se působení toho naho­
ře – slovy Corpus Hermeticum:
„Dokonce i nesprávné účinky zde
dole jsou závislé na tom nahoře,
na pravdě samotné. A protože je
tomu tak, prohlašuji, že klam je
dílem pravdy.“ (17. pojednání,
verš 21)
Plán toho nahoře se zobrazuje v tom
dole; v tomto smyslu, co se děje dole,
není stejné jako to, co je nahoře, ale
je svědectvím o působení toho nahoře.
Transforming the Fragmented Community Through Deep Dialogue (Transformace roztříštěného společenství pomocí hlubokého dialogu). Ashok Gangadean.
www.http://thelearningcontinuum.biz
O mysli a člověku
13
A může pro ně být podobenstvím. Cor­
pus Hermeticum ostatně nemíní tím
„nahoře“ a tím „dole“ onen svět a ten­
to svět. Dole není oblastí zemřelých.
„Člověk … vystupuje nahoru
k nebi a měří jej; zná jak vzneše­
nost nebe tak i věcí, které jsou
14
Pentagram 2/201 4
dole; vše v sobě přijímá s největ­
ší důkladností a, co je velké nad
všechna měřítka: Aniž by opustil
zemi, může vystoupat do nebe.“
(7. pojednání, verš 75)
Tak nemusíme být mrtví, abychom
zažili toto nebe. 
O mysli a člověku
III ČLOVĚK JE SMRTELNÝ BŮH
P
o tomto vysvětlení ke vztahu
mezi tím nahoře a tím dole pře­
cházíme k člověku.
„A proto je ze všech přírodních
stvoření jediný člověk dvojná­
sobný, totiž smrtelný podle těla
a nesmrtelný podle pravého člo­
věka.“ (1. pojednání, verš 38)
„Neboť člověk je božská bytost,
která nemá být srovnávána s ji­
nými na zemi žijícími stvořeními,
ale s těmi, které jsou z výšin, na­
zývanými nebeskými, božskými.“
(12. pojednání, verš 73)
„Odvažme se proto říci: pozem­
ský člověk je smrtelný bůh, ne­
beský bůh je nesmrtelný člověk.“
(12. pojednání, verš 76)
Člověk je božská bytost, smrtelný
bůh. To je hermetický axiom. Smrtel­
ný bůh, to je přirozeně protiklad.
Avšak smrtelnost se netýká celého
člověka. Pozemský člověk je smrtel­
ný, „skutečný člověk“ je nesmrtelný.
Člověk je tudíž složenou bytostí,
dvojitou bytostí. Říkám­li: „Člověk“
je dvojitou bytostí, pak říkám také:
Všichni jsme dvojitou bytostí. Po­
zemskou část z nás známe – ale kde
je tento skutečný člověk? Zde vstu­
pují do hry pojmy Pymander a mysl.
To jsou náznaky pro duchovní duši,
pro božskou bytost v nás. Myslí není
míněn charakter osobnosti, ale aspekt
toho nesmrtelného v nás.
„Neboť mysl se nemůže, kvůli své
podstatě, zcela neoděná usídlit
v pozemském těle; ani nemůže po­
zemské tělo snést tak velké božství,
ani nemůže snést tak nádhernou,
čistou sílu, svázána v přímém sty­
ku s tělem, je podřízena vášním.“
(12. pojednání, verš 51)
Mysl je částí „skutečného“ člověka.
Není v nás jednoduše přítomná, ale
může se v nás usídlit, nebo, jak je to
označováno na jiném místě v Corpus
Hermeticum, může v nás být znovu­
zrozena. Božská bytost a pozemský
člověk jsou tak říkajíc neslučitelní.
Mohli bychom také říci: pro oba
současně není místo. Také je nemů­
žeme jednoduše vyměnit, když se
nám to právě jeví jako správné; není
O mysli a člověku
15
žádný „přepínač“ od pozemského
k božskému člověku.
Corpus Hermeticum poukazuje na to,
že jako pozemští lidé jsme podřízeni
vášním. Jsme citové bytosti. To všich­
ni dobře známe, se svými příjemnými
i nepříjemnými stránkami. Ovšem
mnozí znají také bytí, zmítané sem
a tam mezi rozdílnými hlasy v nás
samotných. Mnozí znají odstup, za­
chovávaný ke svému já a znají vnitř­
ní hlas, který poukazuje na to božské.
Když tento hlas slyšíme, není to jed­
noduše obrazotvornost. Nejsme právě
16
Pentagram 2/201 4
jen pozemské bytosti, ale také spící
bohové. Nebo slovy Corpus Herme­
ticum: smrtelní bohové; to znamená:
vlastně bohové, ale v tomto okamži­
ku smrtelní. Nesmrtelnost skutečné­
ho člověka přitom není myšlena ve
smyslu duše, která se po smrti na­
vrací k Bohu. Cesta zpět musí být
naopak nastoupena před smrtí.
Smrt vede podle Corpus Hermeti­
cum k nové inkarnaci a tato opět ke
smrti. To je další prvek hermetické
filosofie. Ale jak tedy může být do­
saženo znovuzrození nesmrtelného
člověka? 
O mysli a člověku
IV INSPIRACE SKRZE MYSL
J
„A toto všechno ke mně přišlo,
protože jsem přijal od Pymandra,
své mysli, ze sebe samé jsoucí by­
tosti, slovo počátku.“ (1. pojed­
nání, verš 72)
ak se v nás skutečný člověk vy­
víjí, je také otázka poznání, po­
chopení toho, co se musí dít. Avšak
toto poznání k nám nepřichází, pro­
tože nás je někdo učí. Přichází z nitra,
z vnitřního rozhovoru: rozhovoru
s Pymandrem.
Můžete tedy říci: „Zjev se mi Py­
mandre.“ To já nemohu. Pymander
není vnímatelný přímo. Pymandra
nemůžete zapnout. Pymander se ve
vás zjevuje, jste­li připraveni přijmout
ho. A pak přijmete slovo počátku.
Co je tímto slovem? Paralela k Ja­
novu evangeliu je zřejmá, ke slovu,
které bylo na počátku. To přirozeně
není žádná náhoda, ze dvou důvodů
ne: za prvé, protože se za slovem
skrývá duchovní skutečnost – v ko­
nečném důsledku jediné Dobro, a za
druhé, protože Janovo evangelium
a Corpus Hermeticum si stojí časově
a kulturně blízko.
„Nyní jsi v mysli uviděl krásnou,
původní lidskou postavu, pratyp,
původní princip před počátkem
bez konce.“ (1. pojednání, verš 23)
Corpus Hermeticum nepopisuje jas­
ně, co mysl skutečně je – jestli je to
duchovní duše nebo jestli označuje
vědomí, které je dotknuto Duchem.
Ale to také nemá v konečném dů­
sledku zásadní význam. Nejde o to
vysvětlit mysl, popřípadě Pymandra,
ale probudit je a nechat se jimi vést
k životu. Když v nás mysl jednou
žije – pak vidíme dále, pak se kon­
kretizuje vnitřní člověk, nabývá po­
doby, pak se v nás projevuje původní
lidská postava. 
Když v nás mysl jednou žije – pak vidíme dále, pak se konkretizuje
vnitřní člověk a nabývá v nás podoby.
O mysli a člověku
17
O mysli a člověku
V PROBUZENÍ MYSLI
N
yní možná myslíte: Probudit
mysl, to já nemohu. Možná se
cítíte být nehodným. Corpus Herme­
ticum s tímto pocitem počítá.
„Nechej se proniknout myšlen­
kami, že pro tebe nic není nemož­
né, považuj se za nesmrtelného
a schopného všemu porozumět,
18
Pentagram 2/201 4
veškerému umění, veškeré vědě,
povaze všeho, co žije.“ (2. pojed­
nání, verš 80)
Když se zažíváme jen jako smrtelní
lidé, pak je myšlenka být nesmrtelní
pouhým snem a odmítnutím skuteč­
nosti. Avšak potom negujeme svou
nesmrtelnou část, mysl.
„Vyrůstej k bezmezné velikosti,
vystup ze všech těl, pozvedni se
nad veškerý čas, staň se věčností!
Pak pochopíš Boha.“ (2. pojed­
nání, verš 79)
Avšak Corpus Hermeticum nenačrtá­
vá prostě jen fantastické vize. Nena­
padá jen naši malomyslnost, naši tak
ušlechtilou skromnost, která má mož­
ná skrýt naši netečnost. Corpus Her­
meticum poukazuje také na konkrétní
pomoc, kterou získáváme chůzí po
stezce.
„Při chůzi po stezce ti bude To
[božské] všude přicházet vstříc,
všude se ti To učiní poznatelným,
dokonce i tam a tehdy, kdy To ab­
solutně neočekáváš.“ (1. pojed­
nání, verš 84/85)
okrášleně, nýbrž po­
měrně bez příkras.
A tím – překvapivě
moderně. Také je ná­
padné, že vyzývá,
abychom všichni pohlíželi srdcem
(vzhlíželi – uctívali) a ne sotva očima.
Je to odkaz na skutečného člověka
a relativnost smyslového vnímání.
Smysly nejdou v Corpus Hermeticum
dobrou cestou – na dnešní vkus možná
poněkud příliš špatnou. Smysly jsou
popisovány jako klamavé – protože
zkreslují a odchylují. V odmítnutí po­
zemského člověka a jeho schopností
je Corpus Hermeticum radikální.
„Neboť nejprve musí [duše] zahájit
boj proti sobě samotné, uskutečnit
velké rozloučení a přenechat jedné
části překonání nad sebou samot­
nou. Mezi jednou částí a dalšími
dvěma částmi totiž vzniká konflikt,
kterému se ta první pokouší unik­
nout, zatímco obě druhé se ji snaží
zdola stáhnout dolů.“ (5. pojed­
nání, verš 10)
„Hledejte Toho, který vás vezme
za ruku a doprovodí k branám
Gnose, kde září jasné světlo, ve
kterém není žádná tma, kde není
nikdo opilý, nýbrž všichni jsou
střízliví a srdcem pohlíží k Tomu,
který chce být poznán.“ (3. pojed­
nání, verš 4)
Vnitřní konflikt mezi časem a věčností
je naznačen drasticky.
Jsme tedy bráni za ruku a vedeni!
A v Corpus Hermeticum to není vy­
světleno mysticky – anebo jen v ne­
patrné dávce (ruka, za kterou jsme
vedeni). Není to znázorněno nasládle
„Když nebudeš nejprve nenávidět
své tělo, můj synu, nemůžeš milo­
vat své pravé já. Když ale budeš
své pravé já milovat, budeš vlast­
nit duchovní duši; a když budeš
O mysli a člověku
19
jednou vlastnit duchovní duši, bu­
deš se také podílet na jejím živém
poznání.“ (7. pojednání, verš 16)
Výrok je jasný a bez pochybnosti.
Vyžaduje rozhodnutí. Jde o to, stano­
vit v životě priority. Dnes bychom
stěží mluvili o „nenávidění“ těla – to
může vést na bludné cesty. Jde ale
o to, dát prioritu pravému já uvnitř.
20
Pentagram 2/201 4
„Tak jsem tedy, ó Tate, nakolik
je to možné, podal obraz Boha
jako příklad. Když se do toho
vnitřně pečlivě zahloubáš a vy­
trvale to budeš pozorovat zra­
kem svého srdce, najdeš, věř mi
to, můj synu, cestu do nebe. Nebo
ještě lépe: Obraz Boha tě sám při­
vede na tuto cestu.“ (7. pojednání,
verš 30) 
Jako úsměv z nebe
Teenager „v dobrém postavení“ měl nové přátele. Jeho otec, vědom
si své odpovědnosti, se ho na to vyptával. To vedlo k okamžitému konfliktu a k teenagerské reakci: „Nemusíš mě kontrolovat!“ Vztah otce
a syna se rychle zhoršil, ale otec nakonec akceptoval radu, „Dej mu
svou důvěru“. A tak se stalo.
K
ouzlo této důvěry zůstalo obsa­
hem tohoto příběhu a bez ohle­
du na nevinnost a předvídatelnost mi
pomohla – bylo v ní „světlo“. Toto
téma mě opustilo s nepříjemnou otáz­
kou, připomínající mi velmi dobře
známého súfí, který říká: „Přijď, i po­
kud jsi stokrát porušil svou přísahu,
přijď.“ Dobrá, ale jak si například
zachováš důvěru v případě notorické­
ho lháře, který to udělá i po „sté“?
Zvýšená mozková aktivita je jako
ve zkratu a já už hledám způsoby a pro­
středky, abych tuto důvěru drasticky
omezil. Pak to ve mně ztichne, světlo
dělá svou práci: Omezená důvěra není
žádnou důvěrou. Co tedy musím dát?
Prázdnou nádobu.
Chcete­li být schopni dát důvěru,
nejdříve ji musíte mít. To není samo­
zřejmé, dokonce i Světlo samo –
v Kristu – zakoušelo své nejbližší
následovníky jako „malověrné“.
Důvěra v kouzlo Světla! Důvěra
je světlo. Ta se nevztahuje jen na na­
hodilé vztahy a konflikty. Je mnohem
širší, neomezená, svobodná. „Přijď,
i pokud jsi stokrát porušil svou přísa­
hu, přijď.“ Důvěra již obsahuje přije­
tí každé reakce, jakož i její důsledky,
bez ohledu na směr, kterým se ubírá.
Jestliže mám důvěru ve světlo a také
v tebe, znamená to, že ti dávám tuto
důvěru – nikoliv své podezření, niko­
liv svůj strach. Každý, kdo zakotvil
svou důvěru ve Světle, je schopen
šířit světlo a nabízet útěchu.
Již nejsou šířeny povrchní fráze
jako „Zítra bude lepší den“ a „hlavu
vzhůru“. Nyní je útěcha nabízena
jako světelná sprcha, kde může být
uvolněná duše schopna poznat svůj
původ a obnovit jak víru v něj, tak
také spojení s ním. Prostor pro dýchá­
ní se otevírá neosobním způsobem.
Ne více já a ne více další osoba. Blo­
kovaný proud znovu začíná proudit,
zabouchnuté dveře se otvírají, vzniká
trhlina a rozšiřuje Světlo, ve kterém
není tma – pohled na Svatou zemi,
nový Jeruzalém. Je to jen na chvíli,
ale je to dost na to, abychom vnímali
Jako úsměv z nebe
21
„Hledáním moudrosti nalezneš smysl.“ © neznámý fotograf
první krok na cestě k návratu – ten
krok, ten pevný základ, nazývaný
také „víra“.
Terminologie „důvěra – útěcha –
víra“ je odvozena z obrazného slova
pozemské přírody, ale svou podstatou
patří zcela ke světu Světla. To může
ospravedlnit určitou zdrženlivost
v každodenním životě. Možná to zní
22
Pentagram 2/201 4
trochu neomaleně, ale v tomto světě
by mohl být protějšek „důvěry“ nazý­
ván „podvod.“ To je nesporná skuteč­
nost. Tato příroda, náš samostvořený
svět, je už sám o sobě fikcí, iluzí. Lest
je nedílnou součástí této přírody a byla
povýšena na umění. Zvířata, rostliny,
dokonce i skály slouží štědře a rafino­
vaně sami sobě skrz podvod v zájmu
zachování sebe sama. Nesčetné ilu­
strace mluví sami za sebe: obyčejný
malý pavouk se proměňuje v mon­
strum, nebeský květ se pro nic netu­
šícího návštěvníka přemění v past.
Lidská činnost pracně uzavírá kom­
promis mezi spravedlivým obchodem
a právním podvodem, okořeněným
mrknutím oka a dotekem humoru.
Jako spojení mezi nebem a zemí,
běží v člověku souběžně dva světy
v sobě. Důvěra má svůj zdroj v dote­
ku Principu, jednoty, ve které můžeme
vidět ve všem světlo, Boha a – ačkoli
možná ještě nevědomky – pravé spo­
jení. Tímto způsobem určuje vhled
a sebepoznání náš postoj, do značné
míry závislý na úrovni, na poli, kde
jsme schopni navzájem se v danou
chvíli setkat; subtilní pocit možností
a hranic bez jakéhokoliv sklouznutí
do souzení a zvláště: Ve vědomí, že
navzdory stonásobnému selhání
může zkušenost důvěry přinést zá­
zraky oběma, dárci, stejně jako pří­
jemci. Jako úsměv z nebe. 
Jako úsměv z nebe
23
Pythagoras a jeho škola
I MYŠLENKA STARÁ 2600 LET
Č
lověk této doby se může cítit
ztracený, jako prchavé, osamě­
lé smítko prachu v čase a prostoru.
Přebývá ve zdánlivě náhodném městě
a má zdánlivě náhodnou rodinu a so­
ciální vztahy. Vidí a slyší své blízké
a má k nim pocity sympatie nebo
antipatie. Má strach z budoucnosti
a hledá lásku a jistotu. Není jako malý
plamen v temném vesmíru, který se
krátce rozsvítí a opět pohasne?
Jaký je účel takového života?
Avšak kdyby se mohl setkat
s moudrým Pythagorem, například
v knize, ten by mu řekl: „Se svým
tělem a svým osobním vědomím sice
existuješ na určitém místě v neko­
nečném časoprostorovém světě, ale
jako tělo se svým já jsi přechodným
vtělením věčné bytosti, Boží myšlenky,
která jako samotné božstvo vědomě
prochází veškerým časem a prosto­
rem a je schopna se vyvíjet ke stále
větší slávě.
Jenže teď ještě nevnímáš věčnou
božskou ‚harmonii sfér‘, která prostu­
puje a obklopuje celý časoprostoro­
vý svět láskou, svobodou a mírem.
Neslyšíš ji, protože tvé tělo a tvé já
24
Pentagram 2/201 4
nemá orgán pro její vnímání. Od
počátku času tvá nesmrtelná bytost
znovu a znovu vytváří nový smrtel­
ný nástroj projevu, tělo s já. V celé
hloubce prostoru a času tvoří tyto
subjekty řetěz inkarnací. Až dosud
žádný článek v tomto řetězu nevyvi­
nul orgán vnímání ‚harmonie sfér‘.
Nicméně ty toho schopen jsi. Ty
máš ten úkol a rovněž tu možnost ta­
kový orgán rozvinout. Na duchovní
vývojové cestě by se tvá nesmrtelná
bytost mohla stát vědomou si sebe,
svého božského původu, věčnosti
a božského světa. Pak by se zcela
změnila podoba těla a tvé osobní
vědomí. A s novýma duchovníma
očima bys viděl, že tvůj současný
život, tento zdánlivě náhodný bod
v časoprostorovém světě, je nezbyt­
ným důsledkem bezpočtu inkarnací.
Porozuměl bys významu své součas­
né inkarnace. Pak by mohla zmizet
náhoda a svévole, která se teď tvému
životu zdá být vrozená. Pochopil bys,
jak malé a omezené jsou tvé současné
zájmy, touhy a obavy, a jak velká a ne­
omezená je soudržnost, v níž se tvé
tělo a tvé já nachází.“ 
PRŮZKUM V SEDMI ČÁSTECH
II MÝTUS O DIONÝSOVI
P
ythagoras (569–474 př. n. l.)
o sobě prohlašoval, že ví
o svých předchozích inkarnacích
a že ve své poslední inkarnaci byl
jistým Euphorbem. Slyšel také „har­
monii sfér“, protože na mysterijních
místech starověkého Egypta, Persie,
Fénicie a Řecka vyvinul orgány
duchovního vnímání. V průběhu
desetiletí se stal takzvaným osvo­
bozeným nebo „zasvěceným“ do
tajemství života, a tímto také opráv­
něným, aby pomáhal dalším hleda­
čům pravdy při získávání takových
kvalit. Založil duchovní školu nebo
školu mystérií pro všechny lidi, kteří
toužili poznat všezahrnující smysl své
existence.
Pythagoras,
kresba podle reliéfu
z katedrály
v Chartres,
1 2. století
Ve městě Krotón, současné jižní
Itálii, našel kolem roku 530 řadu lidí,
kteří jej přijali za svého učitele. Všech­
na uspořádání a pravidla Pythagorovy
školy mystérií byla založena na jeho
vhledu, že božský řád a energie pro­
stupují vesmír a chtějí se v lidské by­
tosti stát vědomými. Starověký autor
o tom napsal: „Všechno, co (pytha­
gorejci) zjišťují o přicházejícím a od­
cházejícím, o konání a nekonání, lze
vysledovat zpět k tomu, co je božské
[…], protože lidé dělají cosi směšné­
ho, pokud očekávají (svou věčnou)
spásu od jiných než od bohů.“
Cíl vědomého propojení s bož­
ským ve vesmíru prostupoval a ur­
čoval život žáků a dával jim sílu jít
stezkou. Dny trávili pravidelným
obětováním jídla, pití a kadidla, což
učiteli a žákům neustále zajišťovalo
jejich vztah s bohy.
Kolem Dionýsa musel existovat
zvláštní kult, rituály, které jsou pro
nás bohužel ztraceny. Není to pře­
kvapivé vzhledem k absolutnímu uta­
jení, které bylo v antických školách
mystérií udržováno. Víme však, že
těžištěm tohoto kultu byl mýtus
o Dionýsovi.
Pythagoras a jeho škola
25
Dionýsos symbolizuje duchovní
vytržení a nesmrtelné, vnitřní božství.
Byl roztrhán na kusy Titány, symbo­
ly přitažlivé a hnací síly nebožského
světa, ale ženské božstvo, symbol
obnovující síly duše, kousky spojilo
a proměnilo je znovu na celek. Syn,
Dionýsos Zagreus, který byl zplozen
Dionýsem a tímto ženským božstvem,
Titány porazil. Zdánlivě mrtvý Dio­
nýsos tak mohl být oživen. Bůh, kte­
rý byl roztrhán přitažlivými silami
pomíjivého světa, se stal znovu ži­
vým a vrátil se na své místo v bož­
ském světě. Teď měl, jako prostředek
vyjádření, k dispozici svého syna,
26
Pentagram 2/201 4
který byl schopen pracovat ve světě
a byl nesmrtelný.
Možná byl tento mýtus uváděn
Pythagorovými stoupenci při zvlášt­
ních slavnostech jako mysterijní hra.
Možná sochy a obrazy v budovách
školy představovaly postavy z mýtu.
V každém případě byl žákům přísluš­
nými rituály znovu a znovu připomínán
jejich úkol, a tím k tomu také dostávali
potřebnou energii. Ve své vlastní by­
tosti museli novou duševní silou oži­
vit zdánlivě mrtvého boha Dionýsa,
zrušit spojení s pozemským světem,
Titány, a povstat jako nová, nepomí­
jivá bytost, jako Dionýsos Zagreus. 
Pythagoras a jeho škola
III TETRAKTYS
J
ak sloužili tomuto velkému cíli
ve svém každodenním životě?
Představme si, že mladý muž byl
přijat jako Pythagorův žák. Pak pro
něj začalo období pěti let naslouchá­
ní a učení. Učil se nesoudit ukvape­
ně to, co slyšel, a ani nekritizovat,
ale především být tichým a chápat,
že vlastně nic podstatného neví. Ne­
chal na sebe působit Pythagorovo
učení a zcela mu otevřel své srdce,
aby se v jeho vnitřní bytosti stalo
aktivním.
Tento postoj být připraven pro
naslouchání spolu s mlčenlivostí byl
symbolicky vyjádřen ve škole pytha­
gorejců tím, že nováčci seděli před
oponu, za kterou pro ně neviditelný
Pythagoras vysvětloval své učení. To
vyjadřovalo, že přímá zkušenost mezi
žákem a božským světem stále nepři­
chází v úvahu, ale že nejprve by měl
být závoj odhrnut. Nebo jinými slovy,
smyslové orgány a rozum nejsou ná­
stroje, s nimiž by mohla být pozoro­
vána povaha a energie božského světa.
Za tímto účelem musí být ještě vyvi­
nuty duchovní orgány.
Od té doby rozlišujeme mezi exote­
riky a esoteriky. Exoterici žijí navenek,
stále ještě stojí před mystérii a slyší
o nich jen hovořit. Esoterici již vlast­
ní jakousi sílu duchovního vnímání
a nacházejí se v mystériích. Proží­
vají je.
Pythagorovo učení se v této tiché
fázi jeho posluchačů zabývalo teore­
tickými i praktickými tématy. Teorie
se skládala z popisu struktury původní
přírody, božského světa a světa člově­
ka. Pythagoras vysvětloval: „Počát­
kem existence je Bůh.“ Sestává ze tří
hledisek:
1. Je vše pronikající tvůrčí vůlí, jiný­
mi slovy: „Otec“, Duch.
2. Bůh je také vše naplňující prvotní
substancí, něco jako energie­hmota,
jak bychom to v současnosti popsa­
li, která do sebe přijímá vůli Otce:
„Matka“, duše světa.
3. Jako výsledek spolupráce mezi
oběma těmito aspekty, které se
zrcadlí v sobě navzájem, vzniká
Světlo: „Syn“, vědomí.
4. Z těchto tří aspektů povstávají
emanace, stvoření, myšlenky
z božského myšlení, mikrokosmy
z makrokosmu. K nim patří také
nesmrtelný aspekt lidské bytosti –
my sami jako věčné bytosti.
Pythagoras a jeho škola
27
Na počátku veškerého života je
tedy čtyřnásobný základ, rozvíjející
se makrokosmos, jehož vývoj je pro­
stupován a udržován Bohem. To není
jen globální mechanismus, řízený kau­
zalitou nebo náhodou vzniklý z velké­
ho třesku.
Typické pro Pythagora bylo, že vi­
děl číselné vztahy všude v božském,
věčném, stejně jako v časoprostorovém
vesmíru. Jedním z jeho výroků bylo:
„Čísla obsáhnou všechny věci.“ Pro
něj nebyla čísla omezena na něco kvan­
titativního, jako to platí u nás, ale každé
číslo představovalo především kvalitu.
Úplně první počátek byl symbolizo­
ván jedničkou, samotným Bohem,
28
Pentagram 2/201 4
všeobsahující jednotou. Ta od začátku
vlastnila polaritu a byla rozdělena na
dva póly: otce, matku – dvojka.
Je docela pozoruhodné, že dvojka
nevzniká sečtením dvou jedniček, ale
rozdělením jedničky, z níž vzniká nová
kvalita: polarita, dvojka. Dynamika
mezi těmito dvěma póly generuje troj­
ku, syna, který je jedničkou, rozdělenou
harmonickým způsobem. A z těchto
tří je znovu vytvořeno další stvoření:
mikrokosmos, čtyřka.
1 plus 2 plus 3 plus 4 je 10. To je
Pythagorův slavný Tetraktys, čtyřná­
sobnost, která se znovu stává jednič­
kou a nulou, vyšší oktávou jedničky,
desítkou. 
Pythagoras a jeho škola
IV OBNOVENÍ TRIÁDY
U
žáka se předpokládalo, že bude
dlouze a hluboce uvažovat o tom­
to schématu a postupně objeví, že se
vztahuje nejen k makrokosmu, ale také
k němu samotnému – dnes bychom
řekli: k mikrokosmu.
Neboť je v něm aktivní také otec,
zatím stále jako nevědomá, božská,
tvůrčí vůle, jako Dionýsos. Mohli by­
chom říci: jako jiskra Ducha.
Také matka v něm, ženská bohyně,
přijímá Ducha jako prozatímní, dosud
zcela nediferencovanou božskou prvot­
ní substanci, jako energii­hmotu, jako
duši.
Také syn v něm, Dionýsos Zagreus,
může být důsledkem spolupráce mezi
otcem a matkou, jako záření, jako nové
světlo vědomí.
A v něm lze také nalézt možnost
vytvořit nesmrtelné dílo ze všech tří
aspektů: ten čtvrtý.
Současně však student zjistí, že
ve své současné postavě již žádným
způsobem nereprezentuje tuto doko­
nalou čtyřnásobnost. Jiskra Ducha,
otec v nás, je stěží aktivní, matka,
naše původní duše, je pohřbena pod
vášněmi a zápletkami přechodných
projevů. Právě proto zde neexistuje
žádný prostor pro přijetí Ducha. A co
se nyní stalo našemu vědomí, synovi?
Naše vědomá osobnost měla být
nesmrtelným projevem Boží vůle
a čisté, božské duše, pravým já,
„obrazem Boha“, jak říká Bible.
Avšak místo toho se vyvinula smr­
telná já­osobnost, která žije ve velmi
omezeném horizontu a tak se často
cítí osamělá, ztracená v tichém časo­
prostoru. To co pak generuje, čtvrtý
aspekt, jsou velmi nedokonalé výtvo­
ry: války, nemoci, chaotické sociální
podmínky a psychické deformace.
A cokoli dobré a krásné může vznik­
nout, je často pomíjivé a každopádně
zahyne, jak víme. Ať tedy z jakého­
koli důvodu, jsme připoutáni ke svě­
tu Titánů, symbolů pro množství
motivů, tužeb, zájmů a iluzí, a pro­
to božstvo, ten Jediný, je v nás roz­
tříštěné.
Je to právě tato nešťastná situa­
ce, se kterou by Pythagorův žák rád
skoncoval, když začíná svou cestu.
Co může udělat? Dbá na to, aby bylo
vytvořeno místo pro duši, aby se
vnitřní „matka“ stala znovu čistou
a mohla vědomě přijmout Ducha,
vnitřního „otce“, který se stal znovu
Pythagoras a jeho škola
29
celistvým. Pak z této dvojjednoty
povstane nesmrtelná osobnost, jeho
30
Pentagram 2/201 4
pravé já, které bude vytvářet svá díla
v souznění s otcem­matkou. 
Pythagoras a jeho škola
V ZLATÉ VERŠE
P
rvní principy této cesty, praktic­
ký aspekt Pythagorova učení,
byly vysvětleny jeho stoupencům
během prvních pěti let, které strávili
před oponou. Takzvané Pythagorovy
„Zlaté verše“, které se nám dochova­
ly ve své úplnosti, popisují celou du­
chovní cestu jako druh matrixu, od
nevědomého, božského stavu a smr­
telné osobnosti ke vzkříšení naprosto
vědomého mikrokosmu s nesmrtel­
nou osobností. První polovina Zlatých
veršů se zabývá výstavbou nové, čisté
duše přizpůsobeným chováním, které
by měl žák přijmout a podle kterého
by měl žít.
Naše původní, nesmrtelná osob­
nost vlastnila tři velká centra vědomí:
jedno v těle, v němž byly aktivní ener­
gie božské lásky, další v srdci, v němž
byla zakoušena jednota s Bohem a jed­
no v hlavě, v němž ve svobodě vládla
Boží moudrost. Naše současná, smr­
telná osobnost má také tato tři centra
k dispozici, i když v degenerovaném
stavu. V těle přebývají egoistické
motivy, vášně a touhy, v srdci kromě
impulsů dobroty a upřímného úsilí
bydlí také sentimentální pocity, žárli­
vost, touha po moci a strach. Obrazy
a přesvědčení morální povahy v hlavě
jsou schopné zmírnit negativní dopady
dalších dvou center jen nedostatečně.
Tato degenerace jednotlivých center
a jejich vzájemné vztahy by na du­
chovní cestě měly být následně neutra­
lizovány. To je vysvětleno v první po­
lovině Zlatých veršů.
Tam se například říká: „Vezmi si
dobře k srdci toto: musíš získat kon­
trolu nad svými zvyky; nejprve nad
žaludkem, pak spánkem a pak roz­
koší a hněvem.“ To znamená: učit
se „umírněnosti“, nejen pokud jde
o potravu pro žaludek, ale ve všech
ohledech spotřeby, dnes například co
se týče médií. Naučí se překonávat
svou letargii a samolibost, „spánek“.
Udrží v mezích jakoukoli formu „roz­
koše“. A učí se nastavit limity svému
„hněvu“, to znamená své agresivitě
a destruktivní kritice. Tímto způso­
bem do jisté míry ovládá fyzické vě­
domí, soustředěné v nižších čakrách,
a uvádí je v soulad s potřebami nové­
ho oduševnění.
Stejně tak se zabývá vědomím
v srdci. Učí se nahradit strach odva­
hou, závislost na názoru jiných lidí
nezávislostí a lhostejnost vůči etickým
Pythagoras a jeho škola
31
požadavkům nahrazuje patřičným
smyslem pro čest a střízlivost. „Co ti
přináší ostudu, nedělej ostatním ani
sobě. Nejvyšší povinností je být poc­
tivý k sobě samému,“ říkají Zlaté
verše. Pojem „statečnost“ shrnuje
prakticky všechny tyto vlastnosti.
V hlavě se rodí nezávislé myšlení,
moudrost, která ví, co je prospěšné
zdraví, rodinné a sociální situaci.
„Nenech nikoho oklamat tě řečí nebo
skutky, abys udělal nebo řekl, co není
nejlepší.“
Všechna tři centra by měla harmo­
nicky spolupracovat: myšlení, cítění
a životní energie. To je „spravedlnost“,
čtvrtá z velkých ctností, kterou se
Pythagorovi žáci a všichni duchovní
studenti učí praktikovat. Ten, kdo je
v sobě schopen rozvíjet tyto vlastnos­
ti a tak nalézá sebe, bude osvobozen
jako Dionýsos Zagreus, syn Dionýsův,
od nesčetných zápletek, očekávání,
obav a iluzí přechodného světa, od
„Titánů“, které mu nedovolují na­
lézt sebe a tříští jeho vnitřní jedno­
tu. Zkrátka buduje novou, čistou,
čtyřnásobnou duši, která opět odpo­
vídá Tetraktysu: otec (myšlení hlavou),
matka (cítění srdcem), syn (vědomá
životní energie) a, jako čtvrté, s tím
sladěné jednání.
V Pythagorově škole byl tento
vývoj podporován symbolickými vý­
roky, úkoly připomínajícími kóany,
obrazy z každodenního života, které
32
Pentagram 2/201 4
mu znovu a znovu připomínaly jeho
úkoly. „Nejprve si obuj pravou botu.“
Ihned poté, co vstaneš, mysli „se svou
pravou botou“ na to, že jsi na své ces­
tě za důležitým cílem. Podřiď „svou
levou botu“, to jest své každodenní
činnosti, tomuto cíli. Existuje mnoho
takových příkladů.
Na základě čtyř velkých ctností:
umírněnosti, odvahy, moudrosti a spra­
vedlnosti, nechával Pythagoras své
studenty pracovat na nové osobnosti,
naladěné na řád božského makrokosmu.
Pythagorejci v tomto kontextu neměli
zájem stát se čestnými hrdiny nebo
svatými. Vše sloužilo jen jako pro­
středky k dosažení cíle, kterého moh­
lo být dosaženo prostřednictvím síly
Ducha, energiemi, které volně prou­
dily v silovém poli Pythagorovy ško­
ly. Osvícení a pozvednutí vědomí ur­
čovaly způsob průpravy a prostředky
k dosažení cíle.
Studentům nešlo ani o získávání
kontroly nad vnějšími a vnitřními
okolnostmi, aby tím uskutečnili po­
těšení, moc nebo ideály. Prostředky
sloužily v člověku jen ke „zmenšo­
vání“ jeho usilování o prestiž, moc
a štěstí, aby se nové, čisté oduševně­
ní bylo schopné „zvětšovat“.
Tímto způsobem žák vstoupil do
druhé velké fáze své cesty: do koneč­
ného rozloučení se s pozemským hla­
dem po životě, mocí a štěstím a spojení
se s mystériemi. Takzvaný „Pythagorův
slib“, který se nachází přesně upro­
střed mezi první a druhou polovinou
Zlatých veršů, vyjadřuje tuto velkou
změnu. „Ne, přísahám při tom, kdo
odhalil naší duši Čtveřici, pramen
věčné Přírody.“ Žák oznámil své
neodvolatelné „ne“ závislostem na
pohánění, nevědo­
mosti a zlosti, na
vnějších vlivech,
iluzi a strachu, a své
definitivní „ano“
božskému světu, do kterého nyní po
dlouhé přípravě váhavě vstupuje. 
Zlaté verše
1. část
1. Především cti nesmrtelné bohy,
jak stanovuje zákon;
2. pak zachovávej svou přísahu
a měj v úctě slavné hrdiny;
3. pak uctívej božstva pod zemí
patřičným prováděním obřadů,
4. pak cti své rodiče a všechny své
příbuzné;
5. z těch ostatních zvol nejctnost­
nějšího za svého přítele;
6. rád využívej jeho dobré rady
a pouč se z jeho skutků, které
jsou užitečné;
7. ale nezlob se na milovaného
přítele pro bezvýznamné chyby,
8. snášej vše, co můžeš, jak můžeš,
vždyť moc bydlí blízko nutnosti.
9. Vezmi si dobře k srdci toto: musíš
získat kontrolu nad svými zvyky;
10. nejprve nad žaludkem, pak spán­
kem a pak rozkoší a hněvem.
11. Co ti přináší ostudu, nedělej ostat­
ním ani sám sobě.
12. Nejvyšší povinností je být poctivý
k sobě samému.
13. Nech průchod Spravedlnosti ve
slovech i činech;
14. navykni si nikdy nejednat neuvá­
ženě;
15. a nezapomeň, že zemřít je souze­
no všem;
16. ty majetky zde s radostí nashro­
mážděné zde musí být zanechány;
17. sudba bohů nám sem může seslat
jakékoliv utrpení,
18. snášej, cokoliv tě potká, trpělivě
bez reptání.
19. A zmírňuj to, pokud je to možné.
20. Ale uvaž, že není mnoho neštěstí,
kterého Osud přináší dobrým.
Pythagoras a jeho škola
33
21. Řeč lidí je různá, teď dobrá a teď
zlá;
22. tak se tím nenech vystrašit ani
zdržet od svého cíle.
23. Jestliže uslyšíš falešnou pomluvu,
snášej ji klidně;
24. ale vše, o čem teď mluvím, věrně
naplň:
25. Nenech nikoho oklamat tě řečí
nebo skutky,
26. abys udělal nebo řekl, co není
nejlepší.
27. Rozvažuj před činem, abys nejed­
nal nerozumně;
28. jednat neuváženě je rolí blázna;
29. ty však jednej tak, abys toho poz­
ději nelitoval.
30. Nedělej nic, co neumíš,
31. ale nauč se, co můžeš potřebovat;
tím učiníš život spokojenějším.
32. Nezanedbávej tělesné zdraví;
33. zachovávej správnou míru v pití
a jídle a v tělesných cvičeních;
34. správnou mírou myslím to, co ti
později nebude způsobovat bolest;
35. následuj prosté životní návyky, ne
ty přepychové;
36. vyhýbej se všem věcem, které
vzbuzují závist.
37. Nebuď v nevhodnou dobu marno­
tratný jako člověk, který neví, co
je správné.
38. Ani nebuď lakomý, správná míra
je vždy nejlepší.
39. Čiň to, co ti neškodí, a před činem
uvažuj.
34
Pentagram 2/201 4
40. Nikdy nevpouštěj spánek pod svá
unavená oční víčka,
41. dokud třikrát nepřezkoumáš, co
jsi tento den dělal:
42. V čem jsem se provinil? Co jsem
udělal? Jaké povinnosti jsem opo­
menul?
43. Vše, od prvního do posledního,
přezkoumej;
44. a pokud jsi chyboval, truchli ve
svém duchu, a raduj se ze všeho,
co bylo dobré.
45. S nadšením a pílí toto pak opakuj;
a nauč se to opakovat s radostí.
46. To tě pak přivede na stezky nebes­
kých ctností.
Přísaha Pythagora*
47. S jistotou přísahám při tom, který
do našich duší přenesl posvátnou
Čtveřici [Tetraktys],
48a. pramen věčné Přírody!
2. část
48b Nyní přejdi k činu.
49. Nikdy nezačínej svůj úkol, dokud
sis nevyprosil požehnání bohů.
50. Budeš­li takto jednat, brzy pocho­
píš bohy a smrtelné lidi,
51. pravou podstatu bytí, jak všechno
probíhá a vrací se.
52. Pak uvidíš, co je pravdivé, že Při­
rozenost všeho je úplně stejná,
53. takže nebudeš věřit v nic, v co ne­
jde doufat, ani ti nic neunikne.
54. Poznáš, že si lidé zaviňují strasti
sami,
55. ubožáci, kteří nevidí Dobro, které
je tak blízko, ani nic neslyší;
56. málokteří vědí, jak si pomoci z ne­
štěstí.
57. Je to Osud, který zaslepuje lidstvo;
v kruzích,
58. sem a tam běhají v nekonečném
trápení;
59. neboť jsou následováni neblahým
společníkem, rozkolem v sobě sa­
mých;
60. nepovšimnutým; nikdy ho nevyvo­
lávej a utíkej před ním!
61. Otče Die, ach osvoboď je všechny
od tak velkého utrpení,
62. nebo ukaž každému z nich Démo­
na, který je jejich průvodcem!
63. Ale neměj strach, vždyť smrtelníci
jsou božskou rasou,
64. kterým svatá Příroda všechno od­
halí a ukáže;
65. cokoliv jsi obdržel, pak uchovávej,
jak tě učím;
66. léčením své duše zůstaneš uchrá­
něn od všelikého zla.
67. Vyhýbej se zakázaným pokrmům,
nezapomínej, že to přispívá k čis­
totě
68. a vykoupení tvé duše. Zamysli se
dobře nad všemi věcmi:
69. Nechť rozum, ten Boží dar, je tvým
nejvyšším průvodcem;
70. pak jednou opustíš své tělo a bu­
deš se vznášet v éteru,
71. budeš nesmrtelný bůh, více nepo­
míjející.
Zdroj: http://www.theosophyonline.com/ler.ph
p?id=1 46#.UgyqZVLhfRo
*Přísaha
byla číslována jako verše 47 a 48a
Ilustrace s řeckým textem Zlatých veršů byly převzaty z Pythagore, Les Vers d’Or, kaligrafováno
Marcelem Boinem, Bourges (Francie), 1 948
Pythagoras a jeho škola
35
Pythagoras a jeho škola
VI O ČTYŘECH ABSTRAKTNÍCH VĚDÁCH
V
Pythagorově vnitřní škole byla
velmi důležitá abstraktní věda,
s cílem podpořit další rozvoj duše;
bylo to utváření a získávání neosob­
ního vhledu do souvislostí života. Pro
Pythagorejce to bylo obzvlášť důleži­
té. Studovali čtyři abstraktní kvalita­
tivní vědy: první byla aritmetika, další
hudba, pak geometrie a nakonec astro­
logie.
Vše je dáno čísly. Z jednoty, Boha,
vzniká rozdělením na dva póly duali­
ta, otec­matka. Z jejich interakce po­
chází trojnost, otec­matka­syn, a z ní
se pak tvůrčím procesem vyvíjí čtver­
nost.
Druhou vědou, která byla Pythago­
rejci praktikována, byla hudba. Byla
to opravdová věda. Pythagoras obje­
vil nebo přinesl s sebou z Egypta, že
intervaly na stupnici – tercie, kvarta,
kvinta, oktáva atd. jsou založeny na
celých číslech. Například kvinta se
vztahuje k základnímu tónu v poměru
3 : 2, takový zázrak čísel. Proto musí
být stejný poměr založený na celých
číslech také v nás, v našem sluchu
nebo ve vzájemných vztazích mezi
určitými fyzickými elementy, které
vibrují podobně jako vibrace vzduchu
36
Pentagram 2/201 4
a ovlivňují je v poměrech, založených
na celých číslech. Právě proto proží­
váme takové intervaly jako příjemné.
Mezi těmito zvuky, vnějšími vibrace­
mi vzduchu a našimi pocity existuje
vnitřní harmonie. Analogicky si mů­
žeme představit, že takto je také možné
vnímat vibrace oběžných drah planet
jako „hudbu sfér“.
Pythagoras používal hudbu také
v oblasti magie. Věděl přesně, jaké
melodie a nástroje mají uklidňující
účinek na mysl a jaké způsobují ne­
klid. Využíval to k léčebným účelům.
Vzrušující hudba však byla v jeho
škole zakázána. Nebyly zde žádné
dechové nástroje, které zneklidňova­
ly mysl, ani bicí, které stimulovaly
centrum v dolní části těla. Takto byla
mezi aspekty duše, moudrostí (svaty­
ně hlavy), odvahou (svatyně srdce)
a umírněností (svatyně pánve), zacho­
vávána vyvážená harmonie.
Třetí vědou, která podporovala
u Pythagorejců rozvoj duše, byla geo­
metrie. Pythagorův následovník/žák
byl například postaven před souvis­
losti mezi dvěma odvěsnami v pra­
voúhlém trojúhelníku a jeho přepo­
nou. Zažíval zázrak, že se v každém
pravoúhlém trojúhelníku součet čtver­
ců nad odvěsnami rovná velikosti
čtverce nad přeponou: a² + b² = c².
Ten, kdo se ponoří do těchto sou­
vislostí v neosobním zamyšlení, je
také schopen toto aplikovat na jiné
věci v životě nebo to tam najít. Jen
pomyslete na generační konflikt.
Pythagorejci porovnávali myšlenky
mladého člověka s myšlenkami do­
spělého, které byly momentálně pro­
tichůdné, jako je jedna odvěsna kolmá
k druhé. Pak se snažili uvést oboje do
nového typu spojení podle přepony
v trojúhelníku. Proto bylo jejich myš­
lení schopné neosobním zapojením
geometrie rozlišovat stejné od nestej­
ného v každé situaci a rozvážit mož­
nosti kompromisu. Kolika neštěstí
mohli být lidé ušetřeni, kdyby si muži
i ženy před svatbou vyjasnili, co se
týká rovnosti a nerovnosti jejich po­
vah a životních podmínek, aniž by
byli rušeni sexuální přitažlivostí nebo
romantickými iluzemi.
Čtvrtou a poslední vědou byla
astronomie nebo spíše astrologie,
logika a porozumění hvězdám, opět
v kvalitativních vztazích a analogiích.
Makrokosmické postavení planet při
zrození člověka
analogicky ukazuje
mikrokosmické vzta­
hy jeho povahových
rysů. Horoskop to
popisuje schematicky. Každá planeta
není jen těleso, ale také sféra, vyzařu­
jící pole, které vyplňuje celou sluneční
soustavu. Všechna pole záření planet
a slunce se navzájem pronikají a tedy
i zemi a každou entitu na ní. V oka­
mžiku zrození zanechává konstelace
makrokosmu na dané mikrokosmické
konstelaci, na souhře sil charakteru
a osudu novorozence svou pečeť.
Pokud duchovně vyvinutý člověk
pozná tyto věci, může pomoci ostat­
ním, kteří pokročili ve svém novém
myšlení, aby to také viděli. K tomu
nepotřebuje horoskop. Jak tedy astro­
logie vznikla? Vznikla tak, že lidé vi­
děli na obloze malé pohyblivé tečky,
které pomocí výpočtů přiřadili osudu
daného novorozence? Uznáte, že je to
nanejvýš nepravděpodobné! Ne, oni
vnímali radiační pole planet, povahy
i osudu novorozence, který byl těmi­
to poli záření ovlivněn. Tak rozpozná­
vali souvislosti mezi tím nahoře a tím
dole. 
Pythagoras a jeho škola
37
Pythagoras a jeho škola
VII ZA OPONOU
N
yní se žák setkal za oponou
tváří v tvář s Pythagorem, upro­
střed mystérií, které se postupně učil
poznávat. Jeho vědomí a jeho myšle­
ní se stalo osvobozené od (vlastních)
zájmů. Vyvíjelo se objektivní vnímání
a nové oduševnění. Na tomto základě
mohl následovat další vývoj nových
duchovních orgánů vnímání.
Čím to může být příznivě ovlivně­
no? V prvé řadě upevněním nového
duševního stavu. K tomuto účelu měla
Pythagorova škola skvělé prostředky.
Ve Zlatých verších krátce před pře­
chodem od první do druhé části čte­
me: „Nikdy nevpouštěj spánek pod
svá unavená oční víčka, dokud třikrát
nepřezkoumáš, co jsi tento den dělal:
V čem jsem se provinil? Co jsem udě­
lal? Jaké povinnosti jsem opomenul?
Vše, od prvního do posledního, pře­
zkoumej. A pokud jsi chyboval, truchli
ve svém duchu, a raduj se ze všeho,
co bylo dobré.“
Sebereflexí, opakovanou každý
večer, jsou nové dispozice duše ne­
smírně posíleny.
Pythagorejci věděli, že smrtelná
lidská bytost není hračkou vydanou
napospas osudu nebo karmě, ale že je
38
Pentagram 2/201 4
schopná naučit se s ní vyrovnat tak,
aby jí nebylo bráněno v cestě k osvo­
bození. Na své cestě životem si může
vytvořit novou karmu nebo ji zmen­
šit. Všechny činy smrtelné bytosti
jsou zapsané v nesmrtelné bytosti,
mikrokosmu. Suma údajů ze životů
všech předchozích inkarnací určuje
karmu stávající bytosti. Co jsme v ži­
votě zaseli, vytváří nové příčiny, a po­
kud to není zpracováno nebo vyřeše­
no během tohoto života, pokračuje to
dál a tvoří výchozí bod další inkarna­
ce. Ta další pak sklidí, co bylo zaseto
ve všech předchozích inkarnacích.
Může to být těžké břemeno. Indivi­
duální stejně jako kolektivní karma
mohou být někdy tak těžké, že člověk
je jen stěží schopen je unést. Ve Zla­
tých verších můžeme číst: „Je to Osud,
který zaslepuje lidstvo; v kruzích, sem
a tam běhají v nekonečném trápení.“
Člověk ale může získat vhled do
toho, co stále znovu způsobuje novou
karmu. Může se naučit chápat, že je
to konfliktní vědomí, boj o přežití,
životní nutkání k sebeprosazování,
které určují jeho život a přináší veš­
keré neduhy existence do světa. Pytha­
goras dokonce hovoří o „démonu“.
„Neboť jsou následováni neblahým
společníkem, rozkolem v sobě samých.
Nepovšimnutým, nikdy ho nevyvolá­
vej a utíkej před ním!“ Takto se píše
ve Zlatých verších.
Pokud může žák rozpoznat toho­
to démona s pomocí božské energie
a učitele jako je Pythagoras, pak je
schopen osvobodit se od něj, od kon­
fliktu, od svého hladu po životě a od
nevědomosti. Na základě pomáhají­
cích sil přijme svůj osud. Ve Zlatých
verších čteme: „Snášej, cokoliv tě
potká, trpělivě bez reptání.“ A dále:
„A zmírňuj to, pokud je to možné.“
Žák jdoucí cestu osvobození není fa­
talista. Na základě duchovní energie
v jeho mikrokosmu se postupně stane
zcela osvobozeným. „Otče Die, ach
osvoboď je všechny od utrpení tak
velkého a ukaž každému z nich Dé­
mona, který je jejich průvodcem!“
Pokud v sobě a vně sebe nechal
Pythagorův následovník působit záko­
ny a energie božského světa, byl scho­
pen uvolnit pouta a přijmout Ducha,
osvícení. A když pak vytrval v jed­
nání z božských zákonů a sil, stal se
tento stav jeho součástí. Proto se říká
na konci Zlatých veršů: „Nechť ro­
zum, ten Boží dar, je tvým nejvyšším
průvodcem. Pak jednou opustíš své
tělo a budeš se vznášet v éteru, budeš
nesmrtelný bůh, více nepomíjející.“
Kde je pak osamělost, pocit bezvý­
znamného smítka prachu ve vesmíru?
Takový člověk je
naplněn novým vel­
kolepým řádem
a vlastní vědomí
všudypřítomnosti,
jednoty s Bohem, všemi věcmi a by­
tostmi, a svobodu v rámci Božích zá­
konů. Spolupůsobí v tvůrčí božské
lásce pro všechna stvoření na zemi.
Nesmrtelný Dionýsos v něm, Duch,
který byl zdánlivě zabit a roztrhán,
byl znovuzrozen pomocí nové očiš­
těné duše a má k dispozici novou ne­
smrtelnou osobnost.
Z toho všeho bude jasné, že to není
omezené, sebe­udržující a neodbytné
já, které dosáhne osvobození v éteru.
Právě naopak, ono je výsledkem od­
loučení od Boha, které bez přestání
udržuje „konflikt“, oddělení, svým
sebe­udržováním. Smrtelné vědomí,
hrubé nebo jemné, urputné nebo obe­
zřetné, je překážkou pro pravé já, ale
na dlouhé cestě v Pythagorově škole
se naučilo mlčet a sloužit pravému já.
To je základní princip všech duchov­
ních škol, jak v minulosti, tak i v sou­
časnosti.
Studenti a žáci těchto škol musí
i nadále pracovat v každodenním
životě, aby vyvinuli nové orgány
poznání. Skrze svou duchovní jis­
kru se odpoutají od očekávání,
obav a iluzí a uskuteční tak stále
vědomější propojení s božským
světem.
Pythagoras a jeho škola
39
Mezi mnoha shodami, nejen v jejich učení, ale i v životech Pythagora a Ježíše, zaujímá tato scéna lovení zvláštní místo. Pythagoras
se setkal s rybáři na pláži a řekl jim, že předpoví velikost jejich
úlovku na přesný počet chycených ryb, když znovu vyplují. Jeho
podmínkou bylo, že oni pustí úlovek zpět do moře, pokud bude
jeho předpověď správná. Během počítání všechny ryby – které
byly nad vodou – zůstaly naživu. Pythagoras koupil ryby a rybáři
je hodili zpět do moře. Rybáři rozšířili tento příběh a od těch dob
byl Pythagoras uctíván jako polobůh.
Salvator Rosa, 1 662. Staatliches Museum (Státní museum), Berlín.
40
Pentagram 2/201 4
Zaklínadla, modlitby nebo channe­
ling mají v této souvislosti malý vý­
znam. Takové pokusy vedou přinej­
lepším ke kontaktu s oním světem,
světem mrtvých, který byl u Pythago­
rejců nazýván „podsvětím“. Stoupenec
Pythagorejců bral tento svět v úvahu
a respektoval ho: „Pak uctívej božstva
pod zemí patřičným prováděním ob­
řadů.“ Více se o něj nezajímal.
Pomocníci z božského světa se
dobrovolně inkarnují, aby pomohli
lidem dosáhnout nezávislosti a du­
chovní svobody. Berou na svá bedra
všechny potíže související s životem
v hrubohmotném světě, aby pomohli
svým žákům v jejich překonávání.
To byl Pythagorův případ. Po
dvaceti letech intenzivní aktivity on
i jeho škola upadli v nemilost a byli
pronásledováni. Musel opustit zemi
a jeho následovníci byli rozptýleni.
Bylo to způsobené především poli­
tickými důvody. Zpočátku měl Pytha­
goras s vládnoucí aristokracií v Krotónu
dobré vztahy. Stejně jako se nejlepší
lidé (aristos = nejlepší) vnitřně vy­
víjeli v jeho škole, tak to mělo být
Pythagoras a jeho škola
41
ukázáno také ve vnější politické struk­
tuře: prostřednictvím aristokratické
signatury. Dokonce doufal, že by mohl
energií vycházející z jeho školy přízni­
vě ovlivnit politické vztahy.
Nicméně v celém Řecku bylo aris­
tokratické uspořádání postupně na­
hrazeno demokratickým, toto tehdy
např. v Magna Graecia (Sicílie) zna­
menalo uspořádání, které spočívalo
Pythagoras
Život – škola mystérií –
Zlaté verše
Konrad Dietzfelbinger
Článek je založen na
přednášce autora.
www.rozekruispers.com
42
Pentagram 2/201 4
v neomezené svobodě a nespoutaném
egoismu. Nutně to vyvolalo odpor
proti Pythagorově škole, ve které pa­
novalo sebeovládání a přátelství. Je to
vždy ošidná situace, když se duchov­
ní škola stává závislou na vnějších
politických nebo ekonomických pod­
mínkách.
Neexistuje žádný lepší ukazatel
pro přípravu na duchovní cestu než
aforismus, který Pythagoras stále zno­
vu opakoval svým následovníkům:
„Netříštěte vnitřního Boha.“ Člověk
je obraz Boha, potenciální bůh, ne
jako já, ale jako duchovní bytost, jako
mikrokosmos. Nerozdrobujte tento
duchovní princip ztrácením se v mno­
ha aspektech pozemského světa a ne­
možností navrácení se k sobě samému.
A pokud jste na cestě, netříštěte
více vnitřního Boha, ale znovu ho
spojte. Stáhněte svou duši zpět od
ztotožňování se s mnoha pozemský­
mi dobrými nebo zlými věcmi, a tak
získejte jednotu a dostanete k dispo­
zici vnitřní božskou energii. „Netříš­
těte vnitřního Boha!“ 
S
L
U
N
C
E
„Je absolutně nutné vědět, že existují dvě slunce, jedno duchovní a druhé
přírodní – duchovní slunce pro ty v duchovním světě a přírodní slunce pro
ty v přírodním světě. Dokud tomu nebude dobře porozuměno, nemůže být
nic ohledně stoření a lidstva správně pochopeno…“
Emanuel Swedenborg (1688–1772), Božský život a moudrost, str. 107
Justinián Odpadlík (331–361) učil: „Existují tři slunce v jednom, první
je univerzální příčina všeho, nejvyšší dobro a dokonalost. Druhá síla je
nejvyšší rozum, který panuje nad všemi rozumnými bytostmi. Třetí
je viditelné slunce.“
Anděl ve slunci, William Turner, 1 846
Slunce
43
44
Pentagram 2/201 4
Svetová revolúcia duše
Svetová revolúcia duše
45
DOJMY A SKÚSENOSTI NA CESTE ŽIAKA
Každý rok sa stretnú Arabi a Afričania, aby sa navzájom povypytovali
ohľadne vedy a umenia, či nebolo objavené niečo lepšie, alebo či ich
prípadné skúsenosti urobili ich zmýšľanie zastaraným. Týmto spôsobom sa každý rok objaví niečo, čo vylepší matematiku, fyziku a mágiu,
(pretože v týchto vedách majú Fesania [obyvatelia Fesu] najviac skúseností). Vo Fese sa zoznámil s tými, ktorých zvykli nazývať prapôvodnými obyvateľmi. Oni mu odhalili mnohé svoje tajomstvá, rovnako ako
aj my Európania by sme spolu mohli zhromaždiť mnoho našich myšlienok, ak by sme to vážne chceli a hľadali.
Fama Fraternitatis, 1 61 4
46
Pentagram 2/201 4
I
Z
médií poznáme, akí sme: víťaz­
stvo vo futbalovom zápase, váž­
na dopravná nehoda, zo žiarlivosti
vykonaná vražda, výsledky dvíhajú­
ceho sa exportu, kancelárka cestuje
do Číny, vaša obľúbená hudobná sku­
pina sa chystá koncertovať. Sme to
my? Sme informácie, ktoré vstrebá­
me, či vzťahy ktoré máme? Čo z nás
zostane, keď sa vzdáme týchto infor­
mácií a vzťahov? V detstve a mladosti
som mal pocit, že niečo s nami nie je
v poriadku. Odlišujeme sa od tých, čo
stretáme. Nedokážeme sa navzájom
v celistvosti stretnúť. Len naše časti
alebo fragmenty sa navzájom stretá­
vajú. Podstatná časť zostane zastretá,
ale vplýva na všetko, čo robíme. Aj
keď závoj deformuje, skresľuje a zve­
ličuje, darí sa nám spolu komuniko­
vať, ale nie je to jednota. Naše myš­
lienky a slová vytvárajú svoju vlastnú
realitu. Sme navzájom tesne spojení
a zároveň od seba rozdelení. Tento
Medresa Nou Inania je náboženská škola
v marockom Fese, v ktorej sa vyučuje Korán. Postavili ju približne okolo roku 1 350.
Podľa Famy Fraternitatis sa tu stretávali
arabskí a africkí mudrci, ktorí hoci bývajú
ďaleko od seba, nielen že nemajú medzi
sebou žiadne roztržky, ale v porozumení
sú ochotný a pripravení si s plnou dôverou odhaliť svoje tajomstvá. Tu sa Kristián
Ružokríž zoznámil s tými, ktorých zvyčajne nazývali „prapôvodnými obyvateľmi“.
Foto © Ivar Hamelink
stav je dobre vyjadrený v Piesni Krá­
ľových detí: Nemôžu sa spolu stret­
núť, lebo voda je veľmi hlboká. Ako
môžeme žiť takýmto spôsobom? Preto
tak konáme, lebo nevidíme inú alter­
natívu. Vidíme seba samých akí sme
a pokúšame sa z toho získať to naj­
lepšie. Mnoho ľudí sa búri proti tejto
forme existencie. Odmietajú ju v jej
jednotlivých detailoch, alebo v jej
celistvosti.
II
Trendy, presvedčenia sa nás môžu
zmocniť a na určitý čas môžu určovať
naše správanie. Raz ukazujeme takú,
inokedy inú tvár. Ale kto sme v sku­
točnosti? Nevieme. Ešte sme sa ne­
prebrali (neprišli k sebe). Ešte sa
nevlastníme. Kde je miesto mojej
existencie, miesto, ktoré len ja a nikto
iný nemôže obsadiť? Kde je to miesto,
kde som v kozme nenahraditeľný? To
Svetová revolúcia duše
47
nedotknuteľné miesto môjho bytia?
Život mnohých takto hľadajúcich ľudí
sa podobá výkriku, výkriku bez slov.
Príde však odpoveď? Celý život sa
točíme okolo niečoho, bez ohľadu na
to, čo robíme. Chodíme okolo najvnú­
tornejšej časti našej bytosti, ale nepo­
známe ju. Niekedy sa nám prederie
z hĺbky vzdych. Vtedy pocítime zvlášt­
ny dotyk. Zastaneme v údive a pozo­
rujeme našu existenciu. Možno úsilie
o vyslobodenie nás povzbudzuje k od­
pútaniu sa od všetkého, v čom sme.
Ale či by to všetko naozaj pomohlo?
Tak sa zdá, ako keby sa môj život
pohyboval po periférii a v strede sa
nachádza moja najhlbšia (vnútorná)
bytosť. Má význam niečo meniť na
periférii? Vzdialenosť od nej k mo­
jej najhlbšej bytosti zostane tá istá.
Chcem preskúmať túto vzdialenosť.
Chcel by som z toho stredu získať in­
formácie. Je ako nehybné javisko, na
ktorom sa odohráva môj život. Hoci
mám mnoho rol, cítim, že javisko zo­
stáva nemenné, nedotknuté a nehybné.
Aký zmysel majú role, ktoré hrám?
Pôsobia vo mne rôzne sily, ľudia a tur­
bulencie. Aj to, čo prijímam z médií
vo mne pôsobí. Prostredníctvom toho,
čo sa deje vo mne, sa stávam súčasťou
toho, čo sa deje vo svete. A moja my­
seľ (psyché) vnáša pohyb do všetké­
ho, čo sa vo svete deje. Vpletám sa
do diania a som súčasťou všetkých
udalostí.
48
Pentagram 2/201 4
III
Už dávno v sebe cítim pocit odcudze­
nia voči sebe, voči všetkému, čo sa
deje. Niekedy si myslím, že môžem
podvihnúť závoj a vnímať skryté
oblasti vedomia a neobjavené iden­
tity. Vtedy sa ma zmocňuje radosť
a túžba. Viem, že nás čakajú veľké
veci, ktoré musíme nájsť. Oprav­
divá, vnútorná bytosť čaká na chví­
ľu, keď zahráme skutočnú postavu.
Mám zvláštny vzťah k stromom.
Keď vidím stromy, vždy mám pred­
stavu, že čakajú. Pôsobí v nich koz­
mická trpezlivosť. Ba aj niektoré
zvieratá ako keby čakali. Ešte aj
vesmír, v ktorom sa Zem pohybuje
budí dojem, že čaká a hviezdy sa na
nás pozerajú.
Na čo všetko čaká? Na rozhodnu­
tie, aby sme sa vydali na cestu, ktorá
smeruje (vedie) k nášmu najvnútor­
nejšiemu bytiu. Keď to urobíme,
akoby sme vyzdvihli svet z pólov.
Bude to znamenať svetovú revolú­
ciu duše, revolúciu, ktorá všetko
zmení. Ak v živote človeka nastane
kritický okamih, keď príde na ráz­
cestie, na ktorom sa mu ukáže cesta
k vnútornej bytosti, evolúcia sa na
okamih zastaví. Beh času na chvíľu
zmeravie. Oslobodený od bremien
minulosti, človek dostane možnosť
urobiť dôležité rozhodnutie. Na oka­
mih bude uvoľnený zo zviazanosti
(z väzieb).
IV
Na chvíľu sa ukáže (odhalí) najvnú­
tornejšia bytosť. Zjaví sa v podobe
dverí, ktoré vedú do transcendentálnej
oblasti nachádzajúcej sa mimo času,
ale tento okamih sa rýchlo pominie.
Svet vtečie do vákua. Sedem miliárd
ľudí chodí okolo najvnútornejšej by­
tosti. Vytvárajú tak obrovské otáčanie
kolesa, ktoré každého strháva zo se­
bou. Každý sa podobá planéte, ktorá
krúži okolo vnútorného slnka. Kto do­
káže z toho vykĺznuť? Predstavte si,
že väčšina planét sa rozhodne, že zme­
ní svoju obežnú dráhu na takú, ktorá
je bližšie k stredu, ktorou lepšie pre­
nikne nadzmyslový svet. Celé ľudstvo
by na to malo reagovať jednotne, pre­
tože všetko so všetkým súvisí. Staré
istoty by zmizli a nahradila by ich ne­
istota. Vo svete by postupne zosilnel
duchovno­duševný aspekt. Boli by
možné úplne nové vývojové trendy.
Je možné, že sa to práve deje v našich
časoch? Transcendentno nám opäť
chce dať našu skutočnú identitu. Pre­
budí to vyššie, univerzálne, ktoré je
nadradené nad osobnosťou. Prebudí
túžbu po jednote, pretože ono samo
je jednota. Sme ľudia a v našej vše
objímajúcej jednote je ľudstvo. A to
nielen vo vonkajšom, ale aj v hlbšom
zmysle: – ľudstvo, ako večné bytosti,
ako rad duší, ako jednota duší, ktoré
sú oslobodené od pozemského tela, od
smrteľnosti, od viazanosti a od intríg.
Je to prehnaná vízia? Už v mlados­
ti som mal podobné zážitky jednoty.
Teraz môžem povedať, že ich vyvo­
lala vnútorná bytosť. Rád by som túto
situáciu prirovnal k horolezcovi, kto­
rý sa cíti byť priťahovaný vrcholom
hory. Priatelia mu hovoria: „Zostaň
tu. Prečo tam chceš ísť? Prečo sa chceš
vydať na nebezpečnú cestu?“A horo­
lezec im odpovie: „Musím to urobiť,
nemôžem to ináč konať.“ Skontroluje
si svoju výstroj a mnoho vecí zanechá.
Spolu s manželkou sme vykročili
po tejto ceste. Hľadali sme, študovali
sme rôzne smery a hnutia, až nakoniec
sme našli skupinu, ktorá nám vyhovo­
vala. Aj v súčasnosti sme členmi tejto
skupiny.
Charakteristika cesty je seba­odo­
vzdanie: odovzdanie sa najvnútornej­
šej bytosti, odovzdanie sa odrazu naj­
vnútornejšiemu poľu skupiny. Je to
hmlistá predstava? Samotná myseľ
to nedokáže pochopiť. Pocítili sme
to ako rozpoznanie, ako určitú spo­
mienku na zatopenú životnú oblasť,
ktorá sa opäť v atmosfére začína vy­
nárať ako budúcnosť, ktorá sa musí
znovu dosiahnuť. Istota sa v nás zo­
búdza. Skupina používa slová, aby
ukázala cestu. Sú to slová evanjelia,
slová Lao Tse i Budhu, a zároveň
používa aj slová súčasnej doby. Aký
účinok majú tieto slová? Pomáhajú
nám rozoznávať rozličné veci, s kto­
rými sa stretávame. Inšpirujú skryté
Svetová revolúcia duše
49
Vychádzajúc z kresťanského pozadia nazývam najhlbšiu bytosť spasiteľom, Emmanuelom, Bohom, Kristom vo mne.
pozdvihnúť z tohto močiara. Je jed­
noducho nemožné, aby si sa odvrátil
od všetkého, čím si ty sám. Ale naj­
vnútornejší spoznal sám seba. Objas­
nil, že sa úplne líši od mojej terajšej
osobnosti.
V
možnosti vedomia a aktuálne vklada­
jú sily cesty do priestoru. Tieto sily sa
stávajú účinne prostredníctvom tých,
ktorí vyslovia tieto slová. Zároveň sa
ihneď zjavia aj tiene a nepriateľské
reakcie. Tieto sa vynárajú z mnohých
aspektov našej povahy. Rovnako ako
Barón Prášil, ani ty sa nedokážeš sám
50
Pentagram 2/201 4
Vychádzajúc z kresťanského pozadia
nazývam najhlbšiu bytosť vo mne
spasiteľom, Emmanuelom, Bohom.
Kristom vo mne, podstatou a elemen­
tom toho druhého. Stojí oproti mne.
S veľkou dôverou mu môžem pove­
dať „ty“ a predsa viem, že on je moje
naozajstné Ja. Aj to je rušivá skúse­
nosť, že keď sa rozhodnem, že sa
k nemu obrátim, zažívam temnotu,
prázdnotu, ničotu. Záblesky myšlie­
nok sa mi vynárajú v mysli, rovnako
ako aj emocionálny a telesný nepo­
koj. Zmocňujú sa ma túžby, staré,
tajomné a dávno zabudnuté dedič­
stvo podvedomia. Ale to všetko ne­
pochádza od vnútornej bytosti. Ako
je možné, že ju neviem nájsť? Ale
jedného dňa mi spadol zákal z očí.
Keď svojim svetlom vedomia zasvie­
tim do hĺbky, potom natrafím na to,
čo patrí mne. Večnú, nesmrteľnú, nao­
zajstnú bytosť neviem týmto spôso­
bom odhaliť. Neodzrkadľuje sa v sile
môjho vedomia, patrí k inej dimenzii.
Bolo to oslobodzujúce poznanie. Mu­
sel som sa smiať nad mojimi mnohý­
mi zbytočnými pokusmi, a tak som
sa od toho oslobodil. Až teraz som
pochopil, prečo ateista hovorí s isto­
tou: „Boha som nikde nenašiel.“
Ale ja som predsa zažil najvnú­
tornejšieho! Ako sa to stalo? Najčas­
tejšie sa to stalo pri stretnutiach našej
komunity, ku ktorej patrím. Tu som
zažil a opätovne znovu prežívam
duchovno­duševné svetlo. Ako je to
možné? Sedím v skupine a som otvo­
rený slovám, ktoré hovoria o ceste.
Som otvorený bez očakávania. A zra­
zu je tu svetlo, ktoré sa odzrkadľuje
vo mne. Zdieľam ho počas našich
stretnutí, alebo aj neskôr. Jasne som
si uvedomil, že najvnútornejší potre­
buje možnosť, aby si postavil svoje
vlastné, rezonujúce telo vo mne. Več­
ný potrebuje svoje vlastné zrkadlo,
v ktorom sa môže odzrkadľovať. Po­
chopil som, že toto zrkadlo som stále
zatemňoval svojim strachom, silnými
emóciami a zlým myslením. Zrkadlo
neznamená nič iné, ako úroveň vedo­
mia. V starej telesnosti sa vyvinie
úroveň nového duševného. Nové ve­
domie hovorí „ja“ tými istými ústami,
ako staré vedomie.
VI
Skupina, ku ktorej patrím, mi vždy
poskytuje rozhodujúcu pomoc pri
spracovaní oslobodzujúcich energií
a obsahu. Rozhodujúca je vždy kvalita
vedomia. Dlho som nad tým rozmýš­
ľal, ako sa vedomie mení z nižšieho
na vyššie, hoci je to veľmi jednodu­
ché. Najvnútornejší je pôvodcom
všetkého. Prebudí vyššiu úroveň ve­
domia, ale zároveň vplýva aj na tú
nižšiu časť vedomia. Vyvolá túžbu
v starom ja, prebudí vznešené obrazy
a najmä povzbudzuje k ochote ozaj­
stného odovzdania sa. Seba odovzda­
nie je najdôležitejší kľúč celého vý­
voja. Len prostredníctvom neho sú
možné nové skúsenosti. K nim patrí
aj schopnosť rozlišovať sily vnútor­
nej bytosti od tých, ktoré patria k po­
vahe starej bytosti. K tomu patrí aj
možnosť viesť náš život novým spô­
sobom, a náš vzťah k všetkému sa
zmení. Takto sa zmenia aj naše stret­
nutia na úrovni duše. Urobia nás ne­
uveriteľné šťastnými.
Ak zostaneme verný chodníku,
na ktorý sme vstúpili, vtedy aj chod­
ník nám bude verný. Vytvorí sa nová
obežná dráha. Nová úroveň vedomia
sa stane novou duševnou sústavou
a najvnútornejší sa v nej usídli. Inak
sa bude prejavovať u nás a ináč u tých,
ktorí žijú svoj život na periférii. Ten
Nadzmyslový, ten spasiteľ, stavia vo
vnútri starého tela novú, duševnú te­
lesnosť. Tento proces zažívame ako
veľkú, podporujúcu silu. Teraz sa už
môžu obe úrovne vedomia vyvíjať
spolu. Nové vedomie už získalo svoju
Svetová revolúcia duše
51
štruktúru a to staré sa môže rozpustiť
v tom novom.
VII
Verím, že tento proces je nasledujúcim
krokom v evolúcii, ktorú svet očakáva.
Sme spojení so všetkým. Sú nevyhnut­
né rôzne spirituálne cesty. To transcen­
dentálne sa môže odzrkadľovať len
v mnohorakosti. Vnútorné bohatstvo
sa môže navonok prejaviť len veľkou
rozmanitosťou foriem. Vskutku každý
jednotlivec môže kráčať na ceste ve­
dúcej k jedinému. Najväčšie šťastie,
52
Pentagram 2/201 4
najväčšie požehnanie je to, keď Jeden
spozná seba vo forme iného. Všetko
čaká na prebudenie srdca, v ktorom
prebieha tento proces. Všetko čaká na
zobudenie najvnútornejšej bytosti.
Skupina rovnako zmýšľajúcich
ľudí môže slúžiť silám vnútornej by­
tosti oveľa intenzívnejšie ako jednot­
liví jedinci. Potrebujeme ohniská pre
duchovno­duševné sily, ktoré by vrhali
svetlo na svet. Tieto ohniská sa vytvo­
ria a prevýšia všetky kultúry a všetky
náboženstvá! Spolu vyvolajú svetovú
revolúciu duše. 
S
L
N
K
O
Božie slnko, o ktorom sme hovorili, vyžaruje sedem druhov žiarenia do
tohto strateného padlého sveta. Tieto lúče tvoria celé spektrum červenej,
oranžovej, žltej, zelenej, modrej, indigovej a fialovej. Tieto sedmoraké lúče
božieho slnka, s ktorými z času na čas spájame žiakov Školy
v mantryckých piesňach:
„Tak ďalej kráčame v červeni pokrvného spojenia, žijúc v oranžovej nádhere
Božej prány. Naše je zlaté srdce slnečnej slávy Krista. Spolu stojíme
v zelenajúcej sa ríši nádeje. V diaľave sa pred nami nádherne otvára modrý
obzor. Pánov mrak vo farbe indiga postupuje pred nami. Z každej tváre je sňatý
závoj. A čaká nás fialový plášť kňaza­kráľa.“
J. van Rijckenborgh, Prichádzajúci nový človek
Helios vedie slnečný voz. Zobrazenie z aténskej vázy, približne 5. storočie pred n. letopočtom.
Slnko
53
Putovanie po zemi nikoho
Jeden človek je zvedavý a jednoducho chce vedieť. Ďalší chce vedieť
aspoň toľko ako prvý alebo ešte viac. Niektorí chcú absolútne poznanie, najvyššiu pravdu a najhlbšiu múdrosť. Kto by nepoznal túto silnú
túžbu po poznaní, ktorá všetkých uchvacuje?
C
hceme vedieť. Poznanie upoko­
juje a je prospešné. Vedieť sa
oplatí. Dáva nám to pocit bezpečnos­
ti a ochrany. Poznanie dominuje – na
všetko dohliada a kontroluje chaos.
Poznanie umožňuje človeku vládnuť,
kontrolovať, vlastniť. Poznanie nás
robí silnými a poskytuje nám oporu.
Vyzbrojuje nás proti nevedomosti
a tým stavia okolo seba múr. Je to
silná pevnosť uprostred obrovskej
krajiny nevedomosti, ktorá nás obklo­
puje. Poznanie stanovuje podmienky:
ak budeme zdraví, ak budeme mať
strechu nad hlavou, ak budeme mať
54
Pentagram 2/201 4
prácu, tak potom… Ale sú aj menej
materialistické podmienky: ak bude­
me čestní, spravodliví, spoľahliví, po­
korní, priateľskí, mierumilovní, tak
potom… Áno. Tak čo potom? Potom
je všetko podľa nás v poriadku. Inte­
ligentné porozumenie nás robí silný­
mi, zabezpečuje našu existenciu a po­
kúša sa naplniť náš život. Ne­znalosť
ale nezmizla. Neustále nás ticho hlo­
dá – zvonku i zvnútra. Pozeráme na
inú stranu, pcháme hlavu do piesku
alebo pokrčíme ramenami a hľadá­
me úkryt. Pokúšame sa jej uniknúť.
Ne­vedomosť je ale trpezlivá a miluje
O NE-ZNALOSTI A INOM
obchádzky. A jedného dňa sa zrazu
ocitneme v jej strede.
Skôr či neskôr, tvárou v tvár k zá­
sadným životným otázkam zistíme,
že naše znalosti nás nechali v úzkych.
A kto ešte nikdy necítil úzkosť,
zmätenosť, nepokoj aj obavu, ten ne­
príjemný pocit, ťažké doznanie, mož­
no i hanbu a poníženie, keď náš hlad
a túžba po úplnom poznaní a pocho­
pení nie je uspokojená?
Tak či onak všetci zažijeme túto:
„ne­znalosť“, alebo „už ne­pokračujúce
poznanie“. Ne­znalosť neznamená ne­
dostatok vzdelania či všeobecných
vedomostí, ako je napríklad neschop­
nosť opraviť mechanickú poruchu
na aute alebo neschopnosť uhádnuť
správnu odpoveď na súťažnú otázku.
Nie je to nedostatok vedomostí, ktorý
sa vzťahuje na vnímané a pozorova­
teľné javy dočasného sveta, v ktorom
žijeme.
Táto ne­vedomosť nie je spôsobe­
ná nevhodným vzdelaním, nedosta­
točnými vedomosťami, faktami, ktoré
sme sa kedysi učili, ale medzičasom
zabudli. Nehovoríme tu o nepodstat­
nej nevedomosti každodenného živo­
ta. Ne­vedomosť, o ktorej tu píšeme,
Putovanie po zemi nikoho
55
je tichá. Nedáva nám odpoveď na
naše povrchné a netrpezlivé otázky
o najhlbších hlbinách a najvyšších
výšinách života. Ak nás vpred ženie
len túžba po poznaní, potom sa kvôli
nášmu intenzívnemu klopaniu neotvo­
ria dvere. Najvyššia pravda nemôže
byť zmanipulovaná našimi očakáva­
niami a podmienkami.
Keď píšeme o ne­znalosti, jasne
rozlišujeme medzi našou svetskou,
nepodstatnou nevedomosťou a ne­
poznateľnou Veľkou Neznámou, kto­
rá patrí k inej oblasti. Veľké Nepozna­
né nemôže byť definované našimi
svetskými parametrami. Je otvorené
zo všetkých strán, nemá ohraničenie,
je nepopierateľné a týči sa nad pozi­
tívnym i negatívnym. Veľké Nezná­
me – niečo, čo je v zmysle nášho
dialektického vedomia nedotknu­
teľné –, obsahuje v rámci seba inú
silu, silu, ktorá tvorí základ všetkého.
Táto sila je esenciou všetkého a udr­
žuje silu všetkého. Silou nášho inte­
lektu ju nemôžeme uchopiť či jej
porozumieť.
Čo je tá sila, tá energia? Ako ju
môžeme opísať?
Detská pieseň hovorí o nádhernej
zemi anjelov, do ktorej chceme ísť,
ale brána do nej je zavretá a kľúč sa
zlomil. Kto ukuje kľúč?
To Veľké Neznáme, esencia všet­
kého, sila, ktorá tvorí základ všetké­
ho – mohla by byť kľúčom do zeme
56
Pentagram 2/201 4
anjelov, do nirvány? Je to cesta do
božej ríše? Aký kľúč zapadá do zám­
ku? Aké poznanie použijeme na jeho
odomknutie? Neotvoríme ho našim
intelektuálnym poznaním, našimi ve­
domosťami. Priznajme si, že nepozná­
me odpoveď, ako ho hľadať. Ako často
sme si mysleli, že sme ho už našli, ale
vždy sme sa sklamali. Napokon mu­
síme priznať, že nedokážeme nájsť
odpoveď. Je veľmi ťažké uznať, že
po vyskúšaní všetkého sme sa nikde
nedostali a nenašli sme odpoveď. Čím
viac vieme, čím viac poznania sme
počas rokov nahromadili, tým viac si
uvedomujeme, že nič z tohto pozna­
nia nám nedá odpoveď na základné
životné otázky. Každý pokus ega,
v zmysle „ja chcem poznať“ je poto­
pený v bezodných hĺbkach ne­poznania
a ostáva z neho len „ja neviem“. Ego
sa unaví, vzdá sa, kapituluje.
Čo nám ostane potom, keď tam
stojíme s vedomosťami, znalosťami
a mnohoročnými skúsenosťami, ktoré
sme nadobudli počas života, ale stále
nepoznáme to najpodstatnejšie? Skla­
manie, výkrik zlomeného srdca alebo
tichá, úpenlivá modlitba? Táto nevedo­
mosť je bodom obratu na našej ceste.
„Zostúp nižšie, zostúp len
Do sveta ustavičnej samoty,
Svet ne­svet, čo však nie je svetom,
Vnútorná temnota a nedostatok
Zbavenie sa všetkého majetku,
Odparenie sveta zmyslov,
Vyprázdnenie sveta ilúzií, …“
(T. S. Eliot, Four Quartets, Burnt Nor­
ton III 114 – 120)
Ak ostaneme ticho a nebudeme bez­
hlavo v panike utekať do bezpečného
prístavu nášho svetského poznania –
ako sa to zvyčajne stáva –, vtedy zis­
tíme, aká šíra, svetlá a čistá vie byť
ne­vedomosť, koľko kyslíka má k dis­
pozícii. Môžeme tam bez opory ticho
stáť a dýchať. Spočiatku sa možno
budeme chvieť a triasť, ale odovzdá­
me sa ne­vedomosti. Ostaneme stáť
v tejto nekonečnosti, ktorá odvrhne
každú predstavu, ideológiu, princípy
a obrazy.
Ak nás vôľa, nutnosť a túžba ťahá
za kabát, keď sa naše ja pripravuje na
ďalší výpad proti Veľkej ne­vedomosti:
vtedy je potrebné, aby sme zotrvali
v tichu.
„Povedal som svojej duši, zostaň tichá
a nechaj nech Ťa zahalí temnota.
Bude to Božia temnota…“
(T. S. Eliot, Four Quartets, East Co­
ker III 112 – 113)
Zotrvanie v ne­vedomosti nie je to
isté ako kapitulácia. Akceptovať
ne­vedomosť si vyžaduje neuveri­
teľnú statočnosť a odvahu. Zostať
v nej znamená oslabiť našu ochranu
a pootvoriť dvere. Znamená to novú
Čo sa stane potom, keď tam stojíme s vedomosťami, znalosťami
a mnohoročnými skúsenosťami,
ktoré sme nadobudli počas života, ale čo sa týka tej skutočnej
podstaty, ostávame nevedomí –
čo potom?
krv, otvorenie sa obnove, pre toho
druhého. Ne­vedomosť znamená tiež
pomalé spoznávanie, že v tomto svete
má každá strana opačnú stranu a všet­
ko má svoju prednú aj zadnú časť.
Zistíme, že všetky tie rozdielne stra­
ny pochádzajú z jednej.
Tento náhľad je podstatný. Súčas­
ne s jeho dôležitosťou prichádza ľah­
kosť a bezstarostnosť, ako aj odhale­
nie. Nemusíme sa snažiť získať viac
a viac vedomostí, aby sme našli prav­
du, my ju už máme v nás. Ale pozor,
namyslená ne­vedomosť nesie ne­
bezpečenstvo, že vytvoríme napo­
dobeninu poznania. Potom to nepo­
chopiteľné a nevysloviteľné bude
stiahnuté na hmotnú úroveň.
Ne­vedomosť nemôže byť pridaná
na zoznam našich úloh. Nejestvuje
žiadny manuál alebo príručka, ktorá
by krok za krokom poskytla návod,
ako ju dosiahnuť. Len keď naše ego –
so všetkou svojou energiou a silou
vôle – už vyskúšalo všetko, aby ju
našlo; len keď sa naše vyčerpané
ego, proti svojej vôli, vzdá nášmu
ne­poznaniu – tak vtedy ju možno
Putovanie po zemi nikoho
57
objaviť. Ne­vedomosť znamená to
isté, ako „byť chudobný duchom“
(Mat. 5,3).
Zovretie dialektiky sa znižuje.
Ne­vedomosť znamená pre ja do­
siahnutie prahu. Nie je to konečný
bod, ale sú to dvere, bod obratu, začia­
tok cesty. Táto cesta má mnoho odbo­
čiek a jej zakončenie môže trvať dlho.
Ego je ako húsenica, ktorá čaká
v zámotku ne­vedomosti. Najdôle­
žitejší úsek cesty sa nedá dosiahnuť
či uchopiť egom. Môžeme ho len
očakávať. V ne­vedomosti sa vzdá­
vame kontroly a odovzdávame sa do
rúk toho Druhého. V ne­vedomosti
sa nachádzajú zázraky i mystéria.
Ne­vedomosť je šťastím aj požehna­
ním. V ne­vedomosti ustane hľadanie
i objavovanie a namiesto toho bude­
me my hľadaní a nájdení. Čakanie
znamená napredovanie.
Vtedy celkom nečakane spozná­
me a zažijeme, že máme podiel na
58
Pentagram 2/201 4
skutočnom poznaní. Na poznaní, kto­
ré vyžaruje z inej ríše. Je to znalosť,
ktorá nepochádza z ega, lež z toho
Jediného.
Naše svetské, bezvýznamné pozna­
nie nedokáže preniknúť to Veľké Po­
znanie, hoci sú od seba neoddeliteľné.
Dovoľ nám, aby sme teda v tejto
zemi nikoho čakali na motýľa.
„Povedal som svojej duši:
ostaň ticho a čakaj bez nádeje,
lebo mať nádej by znamenalo
dúfať v nesprávnu vec;
čakaj bez lásky, pretože mať lásku
by bolo milovať nesprávnu vec;
jestvuje ešte viera, ale viera,
láska i nádej spočívajú v čakaní.
Čakaj bez premýšľania,
pretože nie si pripravená premýšľať:
A tma sa stane svetlom
a nehybnosť tancom…“
(T. S. Eliot, Four Quartets, East Co­
ker III , 123 – 128) 
S
L
N
K
O
Tak ako v ľudskej hlave sú dva ústroje sluchu, dva zraku, dva čuchu
a jeden orgán reči, bolo by márne očakávať, aby uši prehovorili alebo oči
načúvali. Rovnako, ako bolo obdobie, keď ľudia videli, bol čas, keď počuli,
a bola doba, keď vnímali čuchom. Teraz už len jazyku zostáva, aby v behu
krátiacich sa dôb, prijal rovnakú poctu, aby bolo konečne vyslovené to, čo
bolo kedysi videné, počuté a vnímané čuchom. Nech potom, čo sa svet po
vypití jedovatého a omamného pohára vyspí z omámenia, mohol
predstúpiť bosý s otvoreným srdcom a obnaženou hlavou, veselý
a jasajúci, pred vychádzajúce ranné slnce.
Confesio Fraternitatis, kapitola VIII. Na obrázku je Egyptský vták duše označovaný
tiež „Ba“, približne 330 rokov pred n. l.
Slnko
59
SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK
dvíhať = zvedat
hmlistý = mlhavý
hoci = ačkoli, přestože, třebaže
naozajstný = opravdový
napredovanie = pokrok
odcudzenie = odcizení
odrazu = najednou, naráz
odzrkadlovať = odrážet
ozajstný = opravdový, skutečný
pchať = strkat
60
Pentagram 2/201 4
počúvať = poslouchat
ponúknuť = nabídnout
skôr = dřív
správanie = chování
tieň = stín
terajší = dosavadní, nynější
trpezlivosť = trpělivost
zmeravieť = ztuhnout
zrazu = najednou
žiariť = zářit
V starobylých mystériách predstavoval Ozíris kreatívnu silu celého
vesmíru a Izis silu formujúcu. Kandidát môže po prvýkrát vidieť Ozíris, najvyššiu Inteligenciu, počas
vízie Hermesa, ktorá sa odohráva
v tajnom pohrebnom chráme v obklopení hierofantov a mágov.
Inde sa hovorí, že kandidát vníma sedem lúčov Slova, ktoré je
Svetlom, a ktoré zodpovedá jednej
fáze života duší. Zažíva sedem géniov Mesiaca, Merkúru, Venuše,
Slnka, Marsu, Jupitera a Saturnu;
počuje a rozpoznáva hlas Svetla;
číta z knihy Amduat, Egyptskej
knihy mŕtvych, o dušiach, ktoré sa
po istom čase, a to v závislosti od
ich čistoty (to jest odpútania sa od
chýb materiálneho človeka, zakuklenia), vydali v bárke Izis na cestu
k Svetlu.
Všetky tieto obrazy, načrtnuté
v niekoľkých riadkoch hrubo, ale
s pevnou rukou a osvietenou mysľou, obklopujú jeho vedomie vo
veľmi zásadnom zmysle tak, ako
to prastaré národy vyjadrili. Je si
vedomý, aké veľké je dedičstvo,
na ktorom sa podieľa. Toto dedičstvo ho spája s Atlanťanmi, Hinduistami, Peržanmi, Babylončanmi
a Egypťanmi.
Myšlienka od Antonina Gadala
„Poznanie“ sa usiluje pevne a bezpečne
zakotviť našu existenciu vo všetkých
smeroch – avšak ne­poznanie nie je
zároveň nikdy veľmi ďaleko. Neustále
nás ticho hlodá – zvonku i zvnútra.
Pozeráme sa na inú stranu, skrývame
hlavu do piesku alebo krčíme ramena­
mi a hľadáme úkryt. Pokúšame sa mu
uniknúť. Ne­poznanie je ale trpezlivé
a miluje obchádzky. A jedného dňa sa
zrazu ocitneme v jeho strede. Skôr či
neskôr, tvárou v tvár k zásadným život­
ným otázkam zistíme, že naše znalosti
nás nechali v úzkych. Ne­poznanie je
šťastím aj požehnaním. V ne­poznaní
ustane hľadanie i objavovanie a na­
miesto toho budeme hľadaní a nájde­
ní my sami. Potom čakať znamená
napredovať. Vtedy celkom nečakane
spoznáme a zažijeme, že máme podiel
na skutočnom poznaní. Na poznaní,
ktoré vyžaruje z inej ríše.