MASKOVÁNÍ Ukazatele cílů

Příručka snipera 1. díl
Tato kapitola vysvětluje tyto techniky a dovednosti, které sniper musí znát předtím neţ bude
nasazen v bojové akci. Pouţívání těchto dovedností odstřelovači ovlivní jejich přeţití na
bitevním poli.
MASKOVÁNÍ
Maskování je jedna ze základních zbraní ve válce. Může znamenat rozdíl mezi úspěchem a
neúspěchem mise. Pro snipera znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Rozsah maskování je důležitý
od doby kdy sniper nesmí být odhalen. Ať už když je sám nebo jako část celku nebo dokud je v
palebném postavení. Střelecký výcvik naučí snipera jak zasáhnout terč a znalosti maskování ho
naučí jak se nestat z lovce kořistí. Pozornost věnovaná maskování je známkou velmi dobrého
odstřelovače.
Ukazatele cílů
Aby se stal sniper zručným v maskování musí nejdřív porozumět ukazatelům cílů. Ukazatele
jsou chyby které vojáci dělají a které mohou znamenat jejich odhalení. Odstřelovači musí
vědět jak se vyhnout odhalení zaviněným těmito ukazateli, ale také jak odhalit protivníka na
základě těchto chyb. Jsou to zvuky, pohyb, nevhodná kamufláţ, vyrušení zvěře a pachy.
a. Zvuky
Hodně rozpoznatelné za tmy
Zvuky způsobené pohybem, chrastěním výstroje nebo mluvení
Slabé zvuky mohou být přirozené pro prostředí, ale mluvení ne
b. Pohyb
Hodně rozpoznatelný za světla
Pohyb přitahuje lidské oko
Rychlý pohyb je snadněji odhalitelný neţ pomalý
c. Nevhodná kamufláţ
Odlesky, třpyt
Obrysy
Kontrast s pozadím
d. Vyrušení zvěře
Vyplašení ptáků
Náhlé ztichnutí zvířat (nepřirozené ticho přírody)
Vyplašení zvěře
e. Pachy
Vaření
Kouření
Mýdlo, pleťová voda, deodoranty
Repelenty proti hmyzu
Základní postupy
Sniper můţe pouţívat tři základní metody maskování. Můţe je pouţívat samostatně nebo
kombinovat s dalšími vyţadují-li to okolnosti. Tyto základní postupy jsou skrývání, splývání a
klamání Skrývání Splývání Klamání
Druhy maskování
Dva základní typy které pouţívají odstřelovači jsou přirozené a umělé.Přirozené Umělé
PruhySkvrny Kombinace
Hejkal (Ghillie)
Hejkal je speciálně vyrobená maskovací uniforma s nepravidelnými maskovacími vzory nebo
sítí.
Je vyroben z běţné polní uniformy nebo z jednodílné letecké kombinézy. Tato je obvykle
otočená naruby, takţe kapsy jsou vevnitř. Toto opatření chrání obsah kapes před zničením
při plíţení po zemi. Přední strana hejkala můţe být vyztuţena pevnějším materiálem. Kolena
a lokty jsou překryty dvěma vrstvami pevnějšího materiálu a na švy je pouţit nylon.
Maskování nebo síť překrývá ramena a sahá aţ k loktům na rukávech. Je pouţito na zadní
straně obleku musí být dostatečně dlouhé na zakrytí zad a boků snipera kdyţ leţí na zemi.
Mělo by také zakrývat hlavu a krk ale nesmí zasahovat do obličeje a omezovat tak vidění
nebo bránit v pohybu.
Část můţe být ze síťoviny. Tento díl slouţí k zakrytí zbraně a hlavy v palebné pozici. Můţe
být našit na hejkalovi nebo je to oddělená část. Hejkal vás neudělá neviditelným a je to pouze
základ maskování. Ţivá vegetace která se dá přidělávat vám pomůţe splynout s okolím.
předchozích dvou se pouţívá při pohybu proměnlivým terénem. Obvykle je to nejlepší vzor
pro většinu oblastí. se pouţívají v oblastech s hustou listnatou vegetací se pouţívají v silně
zalesněných oblastech a kdyţ je listnaté vegetace řídká maskování je jakýkoliv materiál nebo
prostředek který je vyrobený za účelem ukrytí. Kamufláţní barvy se pouţívají na všechny
odhalené části těla jako jsou obličej, ruce, týl a krk. Tmavší části obličeje se zesvětlují a světlé
se ztmavují. Jsou tři vzory které se na tyto části těla malují. maskování je vegetace nebo
materiály vlastní prostředí ve kterém operujeme. slouţí k odvedení pozornosti od skutečného
umístění odstřelovače je porovnání osobního maskování s okolím v místě kde sniper nemůţe
být spatřen se pouţívá k ukrytí před pozorováním za hustou vegetací
Příručka snipera 2. díl
Pokračování překladu manuálu snipera podle U. S. Army. V druhém dílu si
rozebereme pouţívání improvizovaného maskování a způsoby krytí a urkývání
odstřelovače.
Improvizované a rozšířené maskování
Ostřelovači by měli umět pouţívat improvizované a rozšířené maskování pro
případ, ţe by jiné prostředky nebyly kdispozici. Místo maskovacích barev vtubě
se dají pouţít saze, uhelný prach, skvrny způsobené zelenými slupkami ořechů,
bláto nebo cokoliv co splní svůj účel. Nedoporučuje se pouţívat olej nebo
kolomaz kvůli silnému zápachu. Přirozená vegetace můţe být připevněna ktělu
tkaničkami zbot, nitěmi zopasku nebo kusy látky.
Odstřelovač musí zamaskovat i výstroj a výzbroj. Maskování však nesmí bránit
pouţívání těchto předmětů.
Puška
Na odstřelovačce musíte odstranit charakteristické obrysy. Zbraň můţe
být umístěna vpřepravní tašce. Měla by být ovšem zamaskovaná stejně
jako ostatní věci včetně vás.
Optika
Platí to stejné jako pro pušku
Batoh
Platí totéţ
Odstřelovač se musí svým maskováním přizpůsobovat terénu ve kterém operuje.
Například:
Sněhové oblasti: Splývající barvy jsou mnohem efektivnější než potisknutá kamufláž.
Voblastech svelkým množstvím sněhu nebo vzalesněných oblastech se sněhem se
osvědčuje oděv který je celý bílý. Voblastech kde sníh je na zemi, ale ne na stromech
je vhodné si obléci bílé kalhoty a zelenou nebo hnědou blůzu.
Poušť
Džungle
Městské oblasti
Sniper si musí uvědomovat své maskování od doby kdy se vydá do akce aţ do té
doby neţ se vrátí.. Musí neustále vyuţívat terénu, vegetace a stínu k tomu aby se
vyhnul objevení. Nejvíce chyb se dopouštíte při návratu kvlastním jednotkám.
Na únavu a zní vyplývající spěch byste měli myslet uţ při plánování. Proto je
nutné dodrţovat maskovací kázeň dokud se nevrátíte zmise.
Krytí a ukrývání
Správné pochopení a aplikace principů krytí a ukrývání pouţívané se správným
pouţití maskování ochrání snipera před zpozorováním protivníkem.
Kryt je přirozenou nebo umělou ochranou před nepřátelskou palbou. Přírodní
úkryty (strţe, díry, odvrácené svahy) a umělé kryty (palebné pozice, zákopy, zdi)
ochrání snipera před přesnou palbou a částečně i před účinky atomového
výbuchu. Kaţdá malá proláklina můţe vpřípadě potřeby slouţit jako kryt.
Sniper musí umět najít a vyuţít kaţdého krytu. Na ochranu před palbou při
přesunu sniper pouţívá krytů mezi sebou a protivníkem
Úkryt je přírodního nebo umělého původu. Okolí můţe poskytnout přírodní
úkryty které nemusíme upravovat (tráva, křoví a stíny). Odstřelovač můţe
vytvořit umělé kryty z materiálů jako je pytlovina a maskovací síť. Případně
taky zmateriálů zokolí úkrytu (křoví, tráva, listí).
Základní principy:
Vyhnout se zbytečnému pohybu
Pouţívejte všechny dostupné úkryty
Pozadí
Stín
Při pozorování zůstávejte přikrčení
Vyhněte se odleskům výstroje
Pozor na siluetu
Změňte dobře známé obrysy
Buďte potichu
: Zvuky, zvláště hovor můţe nepřátelská hlídka zaregistrovat nebo
pozorovatelny. Před misí zkontrolujte jestli vám něco nechrastí nebo necinká, ať
uţ při chůzi nebo běhu.: Rysy vojenské výstroje a lidského těla jsou protivníkovi
dobře známé. Vyuţijte hejkala a maskovací uniformu. Rozptylte obrysy od
hlavy aţ kpatě.: Silueta na obzoru je viditelná zvelkých vzdáleností a to i vnoci
protoţe tmavší linie postavy se dobře rýsují proti světlejší obloze. Silueta zvás
dělá dobře viditelný cíl.: Odlesky přitahují pozornost oka a jsou viditelné na
velké vzdálenosti. Odkrývejte puškohled pouze kdyţ vybíráte a zaměřujete cíl.
Pouţívejte ho opatrně pokud svítí slunce.: Čím menší silueta, tím hůř viditelná.
Proto pozorujte přikrčení, ve dřepu nebo vleţe. – na otevřeném prostoru je vše
jasně viditelné, ale pokud vyuţíváte stínu je to těţší. Stíny jsou obvyklé ve dne
vnoci. Nikdy byste neměli střílet zokraje lesa, lepší je pozice hlouběji vlese pod
větve stromů. – je nutné splývat spozadím. Stromy, keře, tráva, hlína a stavby
mění barvu a vzezření pozadí. Stím vším můţete splynout. Vybírejte si stromy
nebo keře se kterými vaše uniforma splyne a které pomohou rozrušit obrys
postava. Odstřelovač musí vţdycky předpokládat ze ho někdo pozoruje. : :
Zapamatujte si, ţe pohyb přitahuje pozornost. Pozice zůstává utajená pokus se
nehýbete, ale lehce odhalitelná pokud se pohybujete. Pohyb před statickým
pozadím je jasně viditelný. Pokud pozici musíte změnit, pohybujte se opatrně a
pokud moţno celou cestu skrytě, nejlépe za omezené viditelnosti. Pohybujte se
po centimetrech a opatrně, vţdycky si prohlédněte místo kam se chcete dostat.:
Nejrůznější odstíny šedé jsou velmi účinné. Maskovací vzory nejsou moc
důleţité.: Natisknuté maskovací vzory, kontrastní barvy a přirozená vegetace
jsou nutností.: Vpísečných pouštích sminimem vegetace jsou kombinace
ţlutohnědé barvy velmi důleţité. Na poušti musí sniper dokonale vyuţívat terén
a vegetaci (pokud je dostupná) ktomu aby zůstal bez povšimnutí.
Příručka snipera 3. díl
Pokračování příručky snipera tentokrát popisuje způsoby pohybu odstřelovače.
Kapitola 2
POHYBMetody práce ostřelovačů se v mnoha směrech liší od metod běžného vojska.
Nejlépe je to vidět na způsobu pohybu. Ostřelovač nesmí být za pohybu odhalen ani
nesmí být podezřelý. Proto musí dokonale ovládat techniky pohybu.
4-7 PRAVIDLA POHYBU
Ještě před tím, neţ se ostřelovač vydá na cestu vţdycky musí dodrţet tato
pravidla:
Vţdycky předpokládejte, ţe oblast kterou jdete je pozorována
protivníkem
Pohybujte se pomalu. Ostřelovači se pohybují po decimetrech a
centimetrech
Dejte si pozor abyste nezpůsobili pohyb stromů, keřů a vysoké trávy
Naplánujte kaţdý pohyb v jednotlivých částech cesty
Často zastavujte, pozorujte a poslouchejte
Při svém pohybu vyuţívejte hluku střelby, výbuchů, letadel, větru nebo
čehokoliv jiného
4-8 TECHNIKA POHYBU
Jak bylo zmíněno výše, odstřelovači pouţívají takové techniky pohybu, které co
nejvíce omezí moţnosti zpozorování protivníkem.. Jsou to nízké plíţení, střední
plíţení, vysoké plíţení, plíţení po rukou a kolenou a chůze.
Nízké plíţení se pouţívá v případech kdy moţnost skrytého pohybu je extrémně
omezená nebo při zaujímání palebné pozice. Nohy jsou u sebe, odráţíme se
špičkami bot, prsty na rukou se přitahujeme, zbraň drţíme za řemen(v místě
kde je připevněn ke zbrani vepředu) a máme ji poloţenou na předloktí.
Střední plíţení se pouţívá v případě kdy je moţnost skrytého pohybu omezená,
ale je třeba se pohybovat rychleji neţ dovolí nízké plíţení. Technika provedení je
stejná jako u plíţení pouţívaného běţnou pěchotou tzn. ţe vţdy pokrčíme jednu
nohu a natáhneme druhou ruku. Mírně se nadzvedneme a posuneme se vpřed.
Vysoké plíţení je uţíváno v případech omezené moţnosti skrytého pohybu a
nemí moţné odlepit tělo od země. Zbraň drţíme na předloktích obou rukou.
Pohybujeme po loktech a kolenou
Plíţení po rukou a kolenou je vyuţíváno v situacích kdy je moţné se pohybovat
častečně skrytě a odstřelovač se potřebuje pohybovat rychleji neţ dovoluje
střední plíţení. Lezeme po kolenou a opíráme se rukou o zem. Pušku drţíme v
podpaţdí optikou nahoru.
Chůze se pouţívá kdyţ jsou dobré moţnosti krytí, nepřítel není blízko a
potřebujeme se pohybovat vyšší rychlostí. Celé tělo je přikrčené, kolena
pokrčená. Zbraň drţíme v linii těla ústím dolů.
Příručka snipera 4. díl
Další pokračování manuálu snipera pojednává výběru a dosažení odstřelovačské
pozice.
Kapitola 3
VÝBĚR, DOSAŢENÍ A KONSTRUKCE
ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
Výběr umístění pozice je jeden z nejdůležitějších úkolů, které odstřelovačský tým
splní v průběhu přípravné fázi mise. Po výběru prostoru tým určí jak se přesune do
prostoru a umístí a dosáhne konečného postavení.
4 - 10. VÝBĚR
Po obdrţení mise odstřelovačský tým určí cílový prostor a nejlepší umístění pro
předběţné postavení za pomoci jednoho nebo více z následujících zdrojů
informací : topografické mapy a letecké snímky, vizuální průzkum před misí a
informace získané od jednotek operujících v daném prostoru.
A. Tým zajistí pozici připravením optimální rovnováhy mezi následujícími
zřetely :
 Maximální palebný prostor a moţnosti pozorování cílového prostoru
 Ukrytí před nepřítelem
 Pokryté trasy od a k pozici odstřelovačského týmu
 Umístění postavení ne blíţe neţ 300 m od cílového prostoru
 Přírodní nebo vyrobené překáţky mezi pozicí týmu a cílovým
prostorem
B. Tým si musí uvědomit, ţe pozice vypadající jako ideální můţe být cestou k
objevení nepřítelem. Proto se jednotka vyhne výběru pozic, které jsou :
 Na vrcholu nebo hřebenu vyčnívajících terénních objektů
 Blízko osamocených objektů
 V zatáčkách nebo na konci cest, stezek nebo proudu vodních toků
C. Tým musí vyuţít veškerou představivost a důmysl při výběru dobrého
postavení pro danou misi. Tým vybírá pozici, která není nejen výhodná
vzhledem k efektivitě splnění mise, ale zároveň musí nepříteli připadat
jako nejméně pravděpodobná pozice týmu. Příklady takovýchto postavení
:
 Pod kmeny v lesních polomech
 Tunely vyvrtané z jedné strany pahorku na druhou



Baţiny
Hluboké stíny
V hromadách sutě
4 - 11. DOSAŢENÍ ODSTŘELOVAČSKÉHO POSTAVENÍ
V průběhu přípravy mise odstřelovač vybírá shromaţdiště. Z tohoto
shromaţdiště tým prozkoumává předběţnou pozici k určení přesné polohy
konečného postavení. Poloha ORP (objective rally point - shromaţdiště) by měla
zajišťovat krytí a ukrytí týmu před nepřítelem, měla by být co nejblíţe k
vybranému prostoru a měla by mít dobré přístupové trasy k vybranému
prostoru.
Z ORP se tým pohybuje kupředu do prostoru, který dovoluje týmu vidět
prostor předběţné pozice (obr. 4 - 8). Jeden člen zde zůstává a kryje zbylé členy
týmu, kteří prozkoumávají prostor, aby lokalizovaly konečnou pozici. Jakmile je
vybráno vhodné umístění, člen týmu, který kryl ostatní, se do ní přesune. V
průběhu vedení průzkumu nebo pohybu k pozici se tým musí :




Pohybovat pomalu a opatrně
Vyhýbat zbytečným pohybům stromů, keřů a trávy
Vyhýbat se působení jakéhokoliv hluku
Zastavovat, pozorovat a poslouchat pravidelně po několika uraţených
metrech
Kdyţ odstřelovačský tým dorazí k palebné pozici :




Provede detailní průzkum okolí a cílové oblasti
Uspořádá vybavení tak, aby bylo lehce dostupné
Začne stavět palebné postavení, je-li to třeba
Ustanoví systém stravování, odpočinku a konání tělesných potřeb
Příručka snipera 5. díl
Kapitola z manuálu US Army pro odstřelovače s názvem Konstrukce postavení.
4 - 12. KONSTRUKCE ODSTŘELOVAČSKÉHO
POSTAVENÍ
Odstřelovačská mise vţdy vyţaduje po týmu, aby dosáhl určitého typu
postavení. Tato postavení mohou být od "rychlé" pozice, kterou tým pouţívá jen
několik hodin, aţ po více stálou pozici, kterou můţe tým obývat několik dní.
Tým by měl vţdy naplánovat a uskutečnit výstavbu takovéto pozice, kdyţ je
sníţená viditelnost.
Na co brát ohled výběru odstřelovačského postavení :
Jestli je tým v postavení na několik minut nebo dní, základní činitelé výběru
pozice jsou vţdy stejné:
Umístění:
Druh terénu a půdy
Kopání a hloubení tunelů můţe být velmi namáhavé ve tvrdé půdě nebo v
jemném, sypkém písku. Tým vyuţívá výhod, které nabízí sám terén (díry,
průrvy, díry po pařezech atd.)
Poloha a schopnosti nepřítele
Nepřátelské hlídky by mohly být dost blízko, aby slyšely veškeré zvuky, které
mohou náhodně vzniknout při výstavbě postavení. Tým musí zváţit nepřítelovu
viditelnost a prohledávací činnost.
Čas:
Mnoţství času k pobytu
Jestliţe mise vyţaduje, aby byl tým po dlouhou dobu, tým buduje postavení,
které zajišťuje lepší podmínky k přeţití.
Čas poţadovaný ke zbudování postavení
Vyţadovaný čas k výstavbě postavení musí být vzat v úvahu hlavně v přípravné
fázi mise.
Vybavení
Jednotka si předem naplánuje jaké bude potřebovat nářadí a vybavení (pily,
sekery, lopaty, krumpáče atd.)
Způsoby konstrukce:
Úkryty mohou být vystavěny z kamení, cihel, dřeva nebo drnů. Bez ohledu na
typ úkrytu a materiál je největší úsilí vynaloţeno na výrobu neprůstřelných stěn
úkrytu.
Odstřelovači mohou vyuţít následujících způsobů :
Svázání ochranných vest okolo úkrytu
Pouţití pancířů zevnitř i zvenčí úkrytu
Umístění pytlů s pískem okolo střílen
1. Jáma
Samotná konstrukce začíná vykopáním jámy. Veškerá vykopaná hlína je
odstraněna nebo dána do pytlů.
2. Krytí nad hlavou
V dlouhodobém úkrytu mohou být jako základ střechy pouţity kmeny
padlých stromů. Základ je potom zasypán prachem, vrstvou hlíny a
vrstvou štěrku a nakonec mohou být přidány drny. Potom je střecha
zamaskována.
3. Vchod/východ
Vchod/východ by neměl být příliš velký kvůli zamaskování, ale ani moc
malý kvůli snadnému vstupu/výstupu. Opět je potřeba jej kvalitně
zamaskovat
4. Střílny
Konstrukce střílen vyţaduje péči a zkušenosti, aby zajistily maximální
palebné pole.Střílny musí být výborně zakamuflovány materiálem, který
splývá s okolím.
5. Pohyby z/do úkrytu
Všechen čas a úsilí, který tým věnoval stavbě postavení jsou zmařeny,
jestli nepřítel spatří odstřelovače, jak vcházejí nebo vycházejí z úkrytu.
Odstřelovači by měli vstupovat/vycházet z úkrytu jen kdyţ je tma. V
zastavěných oblastech je toto víc neţ nutné (je dobré pouţít kanály, je-li to
moţné).
Typy postavení
Spěšná pozice
Spěšná pozice je pouţívána, pokud je tým v nasazení krátkou dobu a nemůţe
zbudovat postavení kvůli nepříteli nebo náhlé změně pozice. Spěšná pozice má :
Výhody:
Nevyţaduje ţádnou konstrukci
Můţe být pouţita v krátké době - jakmile odstřelovač najde vhodné
umístění, vyrobí pouze "střílnu" posunem malého mnoţství vegetace nebo
posunutím střelce dozadu, aby nebyl vidět záblesk při výstřelu a hlaveň
zbraně
Nevýhody
Málo prostoru k pohybu - kaţdý neopatrný pohyb můţe vést k prozrazení
Omezuje kontrolu většího území - hodí se na krytí křiţovatek, přejezdů,
zatáček atd.
Ţádná ochrana před nepřátelskou střelbou
Závisí na schopnosti maskování jednotlivce
Čas pobytu by neměl překročit 8 hod.
Nouzová pozice
Nouzová pozice sniţuje odstřelovačovu siluetu a stále mu dovoluje efektivně
pozorovat a střílet. Nouzová pozice má:
Výhody:
Vyţaduje malou konstrukci - jednotka vykope díru velkou pouze pro lidi a
vybavení
Skrývá velkou část těla a vybavení - nad úrovní terénu je pouze hlava
odstřelovače a jeho zbraň. Je NEZBYTNÉ si dát pozor na odlesky čoček
dalekohledu a optiky zbraně.
Díky zmenšené siluetě trochu ochraňuje před střelbou
Nevýhody:
Málo prostoru k pohybu
Malá ochrana před granáty a jinými předměty padající do úkrytu
Odstřelovač si musí dát pozor na důkladné zamaskování zbraně a hlavy
Čas stavby je kolem 1 - 3 hod., čas pobytu je mezi 6 - 12 hod.
Nora
Nora je podobná nouzové pozici, ale odstřelovači mají krytí nad hlavou. To
umoţňuje i více pohybu. Úkryt můţe být vykopán pod stromem, skálou nebo
jiným místem, které zajišťuje ochranu nad hlavou. Nora má :
Výhody:
Větší volnost pohybu - temno v úkrytu dovoluje odstřelovačům, aby se
pohybovali volněji Musí si ale dát pozor na zakrytí vchodu/východu, aby
je světlo prostupující dovnitř neprozradilo
Lze ukrýt všechno vybavení
Zajišťuje ochranu před střelbou a granáty - jednotka by se měla pokusit
najít objekt, který zajišťuje kvalitní ochranu před nepřátelskou palbou
Nevýhody:
Vyţaduje více času pro konstrukci
Potřeba speciálních nástrojů - pily, sekery, vodě odolný materiál
Čas stavby - 4 aţ 6 hod., čas pobytu - 12 aţ 48 hod.
Dlouhodobý úkryt
Dlouhodobý úkryt je pouţíván hlavně v obranných situacích, vyţaduje
doplňkové vybavení a více lidí pro stavbu. Tak či tak, dovoluje odstřelovačům
zůstat na místě dlouhou dobu a jednotlivé týmy se mohou střídat. Dlouhodobá
pozice má :
Výhody:
Úplná volnost pohybu
Ochraňuje před střelbou a granáty
Dokonalé ukrytí - Pokud je kvalitní maskování tak jedinou viditelnou částí
jsou střílny. Tyto střílny by měly mít uvnitř úkrytu velký průměr (25 - 35
cm) a zuţovat se asi na 10 - 20 cm. Nepouţívané střílny je lepší zakrýt
kusem látky nebo něčeho podobného.
Vydrţí dlouhou dobu
Nevýhody:
Ke konstrukci je třeba nářadí a lidi navíc - toto postavení by nemělo být
stavěno k nepříteli, mělo by se začít stavět, kdyţ je tma a být dokončeno
před úsvitem
Časem vzrůstá riziko odhalení - několikadenní pouţívání úkrytu nebo
střídání týmů riziko odhalení.
Čas stavby je asi od 4 do 6 hodin, čas pobytu je víc jak 48 hodin.
Ţivot v úkrytech
Přestoţe způsoby stavby a provedení se liší, "ţivot" v nich je vesměs stejný.
Kaţdý člen týmu má přidělenu nějakou funkci (střelec, pozorovatel, atd.). Kniha
záznamů, pozorovací záznamy, mapa a rádio by měly být mezi osobami, aby k
nim měl kaţdý snadný přístup. Všechny tělesné potřeby jsou konány, pokud
moţno, za tmy venku. Protoţe nepřítel je schopen podle výkalů a jiných lidských
produktů najít postavení, je lepší vykopat díru a tam to všechno schovat.
4 - 13. POSTAVENÍ V MĚSTSKÝCH OBLASTECH
Pozice v městském prostředí jsou trochu odlišné od pozic v poli. Odstřelovači
mají výběr z několika moţností - od střechy aţ na ulici. Tento terén je pro
odstřelovače ideální. Kvalitní tým odstřelovačů můţe ve městě dokonce zastavit
postup nepřátelské pěchoty nebo ji alespoň demoralizovat.
Při výstavbě postavení si musí dát odstřelovači pozor na vzhled stavby. Nepřítel
musí být co nejvíc zmatený. Kdyţ odstřelovači střílí z oken, měli by jich
zabarikádovat co nejvíc (nepřítel hůř určí místo, odkud střílí a odstřelovači mají
více moţností odkud napadnout nepřítele). Samozřejmostí jsou falešné střílny.
Pokud odstřelovač střílí ze střechy a je třeba odstranit tašky, je dobré střílet ze
střechy, která uţ díry má.
Odstřelovači nesmí být v nápadné budově, která upoutá na první pohled nebo s
kontrastním pozadím v zádech.
Odstřelovači NESMÍ vystrkovat hlavně z oken, hlavně zdraní musí být od
střílen co nejdál, aby nebyl slyšet výstřel a záblesk, nejlepší je střílet z úplně jiné
místnosti (skrz otevřené dveře, díru ve zdi,...). Neměli by střílet ze stejného
místa.
Úkryty v městském terénu jsou úkryty v místnostech, na půdě nebo mezi patry
budov.
TYPY POSTAVENÍ
1.
Úkryt v místnosti
Odstřelovači mohou z místnosti střílet z oken, dveří nebo děr ve zdi. Ke
krytí nebo zpřesnění střelby můţou odstřelovači pouţít nábytek. Při
výběru úkrytu si musí odstřelovači uvědomit, jestli jich je dost na to, aby
mohli kontrolovat celý prostor okolo úkrytu. Tvoření siluet se lze vyhnout
zavěšením koberce, kusů látek a podobného materiálu doprostřed
místnosti jako tmavého pozadí. Problém jsou záclony, skrz které nejde
dobře vidět dovnitř, ale jejich pohyb můţe odstřelovače prozradit.
2.
Úkryt mezi patry
Tato pozice je poněkud nepohodlná, protoţe se v ní leţí. Je obtíţné udělat
střílny, ale poškození budov můţe být ku pomoci (díry ve zdech, praskliny,
atd.). Vchod/východ je vybudován ve stropě nebo v podlaze zakrytý
kobercem a nábytkem.
3.
Úkryt na půdě
Tento typ postavení je v budovách se střechou ve tvaru A. Tyto střechy
mají většinou tašky, o kterých jsem se zmínil výše. Střílení zevnitř, zpoza
komína nebo jiné budovy výrazně zlepšuje ochranu před nepřítelem.
Odstřelovačský tým v městských oblastech vyuţívá:
Pro umístění úkrytu je nejlepší 2. patro budov. Zajišťuje dobré krytí a
zároveň se odsud dá pokrýt střelbou relativně dost prostoru okolo budovy.
Nejlepší pozorovatelna/střílna je okno. Je to ale zároveň nejzranitelnější
místo, proto :
1. Jestli je okno špinavé, nečistěte jej
2. Pokud jsou v oknech okolních domů záclony, z oken úkrytu je
neodstraňujte
3. Jestli vítr se záclonami pohybuje, tak je uvaţte, roztáhněte nebo
zajistěte něčím těţkým
4. Střelba skrz záclony má velmi malý vliv na přesnost a pomáhají
zakrýt záblesk při výstřelu
Odstřelovači by se měli vyhnout střílení skrz sklo, pokud nejde o jeden
výstřel
Jako střílny lze také vyuţít vyvrtané otvory, vytaţené cihly, díry po
granátech,...
Střílny musí být "čisté" tzn. bez výstupků nebo velkých vrstev prachu
Je dobré si uvědomit pohyb Slunce ( i v polních úkrytech ) a případně
zajistit, aby při střelbě nevadilo sluneční světlo (zástěny, husté sítě,...)
Pokud je úkryt jednopokojový, je uţitečné oddělit závěsy operační a
"odpočinkový" prostor
Odstřelovačský tým by měl mít vţdy únikovou cestu vedoucí k nouzovému
shromaţdišti. Proto si uţ předem připraví únikovou cestu a prostředky k
tomu potřebné (lana nebo ţebříky z oken, výbušniny, kterými mohou
odstřelit kus stěny atd.).
!!!POZOR !!!
POKUD SE ODSTŘELOVAČI POHYBUJÍ V KANÁLECH,
MUSÍ SI DÁT POZOR NA PASTI A OTRAVNÉ PLYNY
Příručka snipera 6. díl
Opět jedna kapitola s manuálu – zábývá se jednou z nejdůleţitějších činností snipera.
Průzkum a porozování.
ČÁST IV.
Průzkum
V průběhu historie byly vyhrávány bitvy a poráţeny národy. Hlavně díky
přesnému odhadu a popisu síly, vybavení a pozice nepřítele. Na tom, jak
odstřelovačský tým provede průzkum nepřátelských jednotek závisí, jestli bude
velitel pozemního resp. jiného vojska reagovat při styku s nepřítelem. Účelem
pozorování je shromaţďování fakta a zajistit informace zaměřené na
specifickou oblast. K pozorování je třeba všech 5 smyslů, nejvíc zraku a sluchu.
Shromáţděné informace jsou odeslány zpravodajské sluţbě, která je analyzuje a
zpracuje.
Úspěch odstřelovačského týmu závisí na jeho schopnostech a vybavení. K optice
na zbrani má odstřelovač k dispozici dalekohled, noční vidění a pozorovací
dalekohled ke zvýšení schopnosti pozorovat, popř. napadnout cíl. Členové týmu
si musí navzájem pomoci při pouţívání tohoto vybavení, protoţe delší pouţívání
jednoho přístroje můţe dočasně zhoršit zrak a tím pádem i průzkum. Nejlepší
způsob je střídat se. Ve dne by mělo být pozorování dlouhé 10 min., poté
následuje 10ti minutový odpočinek. Podobné je to s pouţíváním nočního vidění.
Po několika “výměnách” je moţné čas pozorování a odpočinku zvýšit na 15
minut.
4 – 14. Spěšné a detailní pozorování
V průběhu průzkumu cílového prostoru pouţívá tým dva způsoby pozorování –
spěšné a detailní
Spěšné pozorování
Spěšné pozorování je první fáze sledování cílové oblasti. Pozorovatel provede
toto pozorování hned po dosaţení palebného postavení. Jedná se o rychlý pohled
dalekohledem na nejvýraznější body, terénní jevy nebo další prostory, ve
kterých by se mohl skrývat nepřítel. Pozorovatel se napoprvé soustředí na ta
místa, která jsou nejblíţe pozice týmu, protoţe představují moţnost
bezprostředního ohroţení nepřítelem. Potom zkoumá místa vzdálenější, dokud
není cílová oblast prohl edána úplně. Pokud pozorovatel vidí nebo někde tuší
nepřítele, pouţije pozorovací dalekohled M49 pro detailní pohled. Tento
dalekohled by neměl být pouţíván na prohledávání velkých oblastí, protoţe by
jeho velké zvětšení a delší pouţívání dočasně oslabit zrak pozorovatele.
Po spěšném průzkumu provedou pozorovatelé detailní
to bliţší a důkladnější průzkum cílového prostoru.
průzkum oblasti. Je
Tento cyklus (spěšný & detailní) by měl být 3x nebo 4x zopakován. Tímto si
odstřelovači zvyknou na okolní terén a mohou připravit další postup oblastí. Po
počátečním průzkumu by měl pozorovatel v průzkumu pokračovat za pouţití
jak spěšného, tak detailního průzkumu. Zatímco pozorovatelé provádí průzkum
oblasti, odstřelovač si zaznamenává výrazné terénní jevy (velké nebo uschlé
stromy, skály atd.) a vzdálenosti (do mapy, na kus papíru,...). Členové týmu by
se měli vystřídat asi po 30ti minutách.
4 – 15. Prvky (základy) pozorování
1. Všímavost
2. Vědomosti
3. Záznamy
4. Reakce
Odstřelovač si musí dát pozor na okolí a nesmí být ničím překvapen.
Odstřelovač si musí uvědomit určité základy, které ovlivňují a zkreslují
pozorovaný cíl :
Rozměry objektu mohou být zkresleny, je-li cíl viděn pouze z
části nebo rozmazaně
Odstřelovač / pozorovatel musí být maximálně soustředěný,
nic jej nesmí rozptylovat
Psychické schopnosti (5 smyslů) mají své meze
Stav počasí ovlivňuje přesnost střelby (vlhkost vzduchu atd.)
Přespřílišná představivost můţe vést k přehánění nebo
nepřesnosti ve střelbě
Vědomosti získá odstřelovač vzděláním, výcvikem, trénováním,
zkušenostmi. Vědomosti zvyšují moţnosti členů týmu provádět kvalitní
pozorování, vědomosti rozšiřují schopnost vidět a uvědomit si všechny
moţnosti průzkumu a pomáhají ve vyhodnocování získaných
informací.Záznamy slouţí k zachování a vybavení si předešlého
pozorování. Odstřelovači pouţívají psací potřeby, knihu záznamů pro
odstřelovače, náčrtky okolí, diktafony a kamery ke zkvalitnění záznamů o
událostech; tak či tak, nejlepší metoda uchování informací je paměť.
Schopnost zapamatovat si, udrţet v paměti a vybavit si závisí na
schopnostech odstřelovače (kapacita paměti, schopnost rozpoznat, co je
podstatné si zaznamenat). Faktory ovlivňující zaznamenávání :
Mnoţství tréninku a cvičení se v pozorování
Dovednosti získané zkušenostmi
Podobnost předchozích situací/událostí
Časový úsek mezi pozorováním a zaznamenáváním
Schopnost pochopit či vyjádřit zprávy ústně nebo jinak
Jedná se o reakci odstřelovačů vzhledem k získaným informací – kvalitní
zaznamenání situace nebo přesná střelba na cíl.
POZNÁMKA : Viz kapitola 9 a pojednání o “keep-in-memory” (uchovej si v
paměti) hře.
4 – 16. Techniky v šeru
Šero působí falešným dojmem bezpečí a neviditelnosti, a proto musí být
odstřelovači velmi opatrní. Nepřítel má také sklony k neopatrnosti a “vychází”
ven, čehoţ můţou odstřelovači vyuţít.
4 – 17. Noční techniky
Bez nočního vidění se musí odstřelovači spoléhat na vlastní zrak. Pro maximální
efektivitu musí tým pouţít následující způsoby vidění v noci :
Adaptace na noční tmu
Kdyţ tým odjíţdí do noční mise, tak by členové měli mít v osvětlených
oblastech tmavé sluneční brýle. Po příjezdu na místo si tým udělá 30ti
minutovou přestávku na “rozkoukání se” ve tmě.
Boční vidění
Tyčinky lidského oka jsou velmi citlivé na světlo. Za denního světla se
musí odstřelovač dívat přímo na cíl, aby jej spatřil. Buňky čípků na sítnici
v noci cíl nezaregistrují. Při odvrácení pohledu o 5 – 10° bokem bude cíl
viditelný, protoţe na tyčinky dopadne světlo.
Faktory ovlivňující noční vidění
Odstřelovači musí mít kontrolu nad následujícími faktory :
1. Nedostate k vitaminu A zhoršuje noční vidění, ale předávkování tímto
vitaminem noční vidění nezlepší
2. Zima, oční vady, kouření, alkohol, narkotika i bolest hlavy sniţují
schopnost nočního vidění
3. Vystavení přímému světlu znehodnotí schopnost vidění v noci a
odstřelovač se potom musí znovu “rozkoukat”.
4 - 18. “Světelná” pomoc
Odstřelovačský tým můţe příleţitostně vyuţít “cizího” světla k pozorování a
střelbě.
Příklady:
Dělostřelecká palba - Dělostřelecké granáty – světlice (typ M301A2)
vytvoří světlo o síle 50000 svíček
Ohně - Nedisciplinovaní nepřátelští vojáci mohou dělat ohně; ohně můţou být
způsobeny i bojovým poškozením. Ohně dávají odstřelovačům dostatek světla
pro míření.
Osvětlené budovy - Odstřelovači mohou vyuţít světel kolem a v budově k
likvidaci nepřátel uvnitř a okolo objektu.
říručka snipera 7. díl
Zaznamenávání typu a polohy cíle pomáhá odstřelovačům vybrat cíle, na které lze nejlépe útočit.
Odstřelovač musí zaútočit na ty cíle, jejichž zneškodnění způsobí nepříteli pokud možno co největší
škodu v dané situaci.
ČÁST V.
Nalezení a výběr cíle
Zaznamenávání typu a polohy cíle pomáhá odstřelovačům vybrat cíle, na které
lze nejlépe útočit. Odstřelovač musí zaútočit na ty cíle, jejichţ zneškodnění
způsobí nepříteli pokud moţno co největší škodu v dané situaci. Musí zároveň
zváţit moţnost pouţití nepřímé střelby na cíl, protoţe na některé cíle se lépe
útočí nepřímou palbou (jejich velikost, vzdálenost atd.).
4 - 19. Určování cílů
K zaznamenání cílů pouţije tým vzdálenostní kartu, coţ velice pomůţe při
útoku. Kdyţ pozorovatel oznamuje odstřelovači polohu cíle, určí ji pomocí cílu
nejbliţšímu a zároveň v okolí výrazného terénního jevu (strom, skála,...).
A. Smysl: Odstřelovači značí cíle z těchto důvodů:



Kvůli dalšímu moţnému postupu je dobré vědět o přibliţné poloze
nepřátel
Střelba bez předchozí přípravy vzbudí pozornost u nepřátel blízko
pozici odstřelovače
Tento systém je uţitečný, kdyţ je v oblasti mnoho cílů
B. Zřetele: Členové týmu si musí uvědomit následující :



Čas viditelnosti cíle - cíl se můţe pohybovat, a pokud se pohybuje v
pravidelných periodách, tak si na něj můţe odstřelovač “počkat”
Počet cílů - jestli se v oblasti pohybuje velké mnoţství cílů najednou,
je nutné, aby si odstřelovač vybral ty, které jsou pro nepřítele
nejdůleţitější
Prostor / vzdálenost mezi cíli - pokud jsou cíle od sebe vzdáleny, je
těţké kontrolovat jejich pohyb; odstřelovač by měl proto střílet na
cíle blízko sebe
C. Určení
polohy skrytých střelců:
Tým pouţije metodu výstřel - dopad (zvuk vydaný při výstřelu - náraz
vystřelené kulky do tělesa). Pomocí tohoto mohou odstřelovači určit jak
vzdálenost, tak směr, kterým kulka letěla.

Vzdálenost střelce - časový rozdíl mezi výstřelem a dopadem můţe
slouţit k určení přibliţné vzdálenosti:
 Odmlka trvající 1 vteřinu = asi 548 metrů
 Odmlka trvající 1/2 vteřiny = asi 274 metrů

Poloha střelce - pozorováním ve směru dopadu střely a předem
určené přibliţné vzdálenosti má tým velkou šanci vidět
nepřátelského střelce (záblesk při výstřelu, špatné maskování)

Omezení
 je obtíţné určit odmlku, kdyţ je vystřeleno víc střel najednou
 hory, vysoké budovy atd. mohou způsobit ozvěnu
D. Analýza
děr po kulkách:
Pomocí vystřelených děr (min. dvou) ve stromech, zdech, skalách,
nastrčených figurínách je moţné určit směr, odkud kulky přilétly.
Nastraţením nějakého objektu (např. helmy, umělých figurín atd.) mohou
členové týmu určit přesnou pozici nepřítele. Metoda “děr po kulkách”
funguje jenom tehdy, pokud nepřítel střílí ze stejného místa.
4 - 20. Výběr cíle
Určení cíle závisí na odstřelovačích. Ti ale musí zváţit moţnost ohroţení své
pozice. Při výběru cíle si musí uvědomit:
1. Ohroţení nepřítelem - tým si musí dát pozor na moţnost ohroţení
nepřátelskými vojáky
2. Pravděpodobnost zásahu první kulkou - aby mohl střelec zasáhnout první
kulkou, musí mít na paměti:
 vzdálenost cíle
 směr a rychlost větru
 viditelnost v cílovém prostoru
 viditelnou plochu cíle
 mnoţství času, kdy je cíl vidět
 směr a rychlost pohybu cíle
3. Jistota o identitě cíle - odstřelovač musí vědět, po kom střílí
4. Důleţitost cíle - odstřelovač vědět, zda zasáhne co moţná nejcitlivější
sloţku nepřítele
5. Nepřátelská reakce na střelbu - tým musí být připraven na všechno –
opětování palby, dělostřelectvo, vrtulníky, nepřátelští odstřelovači atd.
6. Dopad na splnění mise - ne v kaţdé misi je třeba zabít co nejvíce
nepřátel...
4 - 21. Klíčové cíle
U osob záleţí na hodnosti nebo typu zbraně, kterou nese.
Odstřelovači - Cíl číslo jedna. Odstřelovači představují obrovskou
hrozbu pro pěchotu a jiné jednotky
Psovodi se psy - Hrozba zvláště pro odstřelovače nebo jiné speciální
jednotky. Při útoku na tuto jednotku by měl odstřelovač zabít nejprve
psovoda, coţ zmate psa, který je pak těţko vladatelný.
Zvědové - Jsou to lstiví průzkumníci a poskytují nepříteli informace o
spřátelených jednotkách. Musí být eliminováni.
Důstojníci - Pokud nepřátelský útvar ztratí velitele, jeho další
koordinace v akci můţe trvat i několik hodin.
Niţší důstojníci (poddůstojníci) - Jejich odstraněním není
nepřátelský útvar zas tak dezorientován, ale sniţuje to morálku kolegům
niţších hodností.
Velitelé a řidiči vozidel - Mnoho vozidel je zbytečných bez velitele
nebo řidiče.
Radisté - V některých jednotkách, pouze znalá osoba ví, jak zacházet se
sloţitějšími druhy komunikačního zařízení. Jejich likvidací můţe
odstřelovač přerušit spojení nepřátelského útvaru s okolím.
Ozbrojené jednotky - Zničením ozbrojených jednotek nepřítele,
hlavně kulometčíků, raketometčíků, granátometčíků sníţí odstřelovač
palebnou sílu nepřítele.
Optika na vozidlech - Posádky některých vozidel vidí pouze díky
optice. Zničením optiky je vozidlo nepřítele “oslepeno”.
Radarové a komunikační zařízení - Dobře mířená střela můţe
úplně vyřadit radar z provozu. Poškozené zařízení lze ale někdy opravit.
Umí to speciálně vycvičení lidé, které je taky dobré zastřelit.
Zbraňové systémy - Mnoho zbraňových systémů, zvláště počítačem
naváděné, lze zničit jednou střelou do naváděcího systému.
Příručka snipera 8. díl
Po odstřelovačích je vyţadováno, aby přesně určili vzdálenost mezi nimi a cílem, díky tomu si
přesně seřídili zaměřovací systém zbraně a připravili topografické náčrty nebo vzdálenostní
karty. Kvůli tomu musí být členové týmu vycvičeni v několika způsobech odhadu vzdálenosti.
4-22. Prvky negativně ovlivňující odhad vzdálenosti
A. Vzhled cíle :
B. Vzhled terénu :
C. Světelné podmínky :









Objekt, který má pravidelné obrysy (např. dům), se jeví být blíţ neţ
nepravidelný objekt (např. shluk stromů)
Cíl, který kontrastuje s pozadím, se jeví být blíţ, neţ je ve
skutečnosti
Částečně viditelný cíl se zdá být dál neţ ve skutečnosti
Kdyţ pozorovatel sleduje okraj terénu (horizont) má tendence
přecenit vzdálenost cíle
Pozorování v rovném terénu (voda, sníh, poušť atd.) způsobuje
podcenění vzdálenosti cíle
Kdyţ se pozorovatel dívá nahoru, cíl vypadá vzdálenější
Kdyţ se pozorovatel dívá dolů, cíl vypadá, ţe je blíţ Čím zřetelněji a
“čistěji” je cíl vidět, tím se zdá být blíţ
Kdyţ je Slunce za pozorovatelem, cíl vypadá, ţe je blíţ
Kdyţ se pozorovatel dívá proti Slunci, cíl je špatně vidět a zdá se být
dál
4 - 23. Způsoby odhadu vzdálenosti
A. Metoda ústřiţků papíru
B. “Stometrová” metoda
C. Pouţití vzhledu objektu
D. Průměr
E. Pouţití vzdálenostní karty
F. Výpočet vzdálenosti pomocí vzorce
G. Kombinovaný způsob
Metoda ústřiţků papíru (obr. 4-17) je uţitečná při určování větších
vzdáleností (nad 1000 m). Odstřelovač poloţí papírek na mapu tak,
aby přímkou (rovný okraj ústřiţku) spojil pozici cíle a svoji pozici a
označí to do papírku. Potom porovná vzdálenost mezi dvěma
značkami na papíru s měřítkem mapy.K pouţití tohoto způsobu
(obr. 4-18) musí být odstřelovač schopen určit vzdálenost 100 m v
terénu. Pro vzdálenosti do 500 m, určí počet “stometrů” v prostoru
mezi dvěma objekty. Pro vzdálenosti nad 500 m určí bod v polovině
vzdálenosti mezi objekty, do půlky nacpe “stometry” a vynásobí to
dvěma.Tato je způsob určení vzdálenosti pomocí velikosti a jiných
charakteristických znaků objektu. K pouţití tohoto způsobu tak, aby
bylo dosaţeno určitého stupně přesnosti, musí být odstřelovači
obeznámeni s charakteristickými detaily objektu, které se se
vzdáleností mění.Jednoduché. Odstřelovač si řekne, ţe cíl není dál
neţ X metrů a ţe není blíţ neţ Y metrů. Potom jenom spočítá
průměr X a Y ( X+Y)/ 2, a to bude přibliţná vzdálenost.Odstřelovač
zaznačí nelezený cíl do vzdálenostní karty a díky tomu určí
přibliţnou vzdálenost.Výpočet vzdálenosti pomocí vzorce je
preferovaná metoda určení vzdálenosti. Tato metoda vyuţívá
nitkového kříţe v dalekohledu M19 nebo optiky M3A na zbrani.
Odstřelovač musí znát výšku cíle v palcích nebo metrech (převod
palců na metry: počet palců x 0.0254). Pokud ji zná, srovná ji se
stupnicí v optice a pouţije tento vzorec:
velikost cíle v metrech x 1000 / velikost v milimetrech na nitkovém
kříţi = vzdálenost v metrech
V prostředí boje zřídka existují ideální podmínky. Proto pouţití
jedné metody nestačí. Například terén s mnoţstvím “mrtvého”
prostoru (pastviny, poušť, tundra, rovná step atd.) znesnadňují
pouţití “stometrové” metody, špatná viditelnost sniţuje přesnost
způsobu vyuţívajícího vzhledu objektu. Tak či tak, pouţitím více
metod určí zkušený odstřelovač vzdálenost velice přesně.
4 - 24. Laserový zaměřovač
Laserový pozorovací systém AN/GVS-5 zajistí odstřelovačům velice přesné
určení vzdálenosti. K úplné dokonalosti je moţné poţít laser paralelně s optikou
na zbrani a výsledky zprůměrovat. Pokud je zaměřovaný cíl moc malý, je dobré
zamířit na nějaký větší objekt blízko cíle (budova, vozidlo, strom, skála,...).
Poznámka: Při pouţívání laserového dálkoměru musí odstřelovači dbát
opatrnosti. Některé zbraňové systémy mají detektory, které odhalují právě
záření z dálkoměrů. Proto např. po zaměření tanku T-90 můţete vidět
nepříjemné otáčení věţe vaším směrem.
4 - 25. Vzdálenostní vodítka
Jestli je špatně vidět spodek objektu, měl by být objekt “rozpůlen”
Pokud je výška z poloviny viditelného cíle např. 70 palců, je výška rozdělena na
poloviny a je pouţit vzorec :
35 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
Pokud je vidět pouze malá část (průměrná vzdálenost hrudní kosti a hlavy je 19
palců):
19 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
nebo (průměrná výška hlavy je asi 10 palců):
10 palců x 0.0254 x 1000 / velikost cíle v zaměřovači = vzdálenost v metrech
Tento příklad může být použit proti nepříteli v bunkrech nebo hustém porostu.
Odstřelovačská kniha záznamů
Odstřelovači by měli mít odstřelovačskou knihu záznamů se všemi velikostmi
objektů.
Vozidla
Průměrná výška lidských terčů v operačním prostoru
Městské prostředí







Výška kol
Rozměry vozidla
Délka děl u tanků
Délka / velikost jiných zbraňových systémů
Průměrná velikost prostoru okolo dveří
Průměrná velikost oken
Průměrná šířka ulic a uliček
Příručka snipera 9. díl
Jedním z úkolů pro členy týmu je shromáţdění a podání informací. Ke splnění tohoto úkolu,
odstřelovači nejen potřebují být lstivými pozorovateli, ale také musí umět přesně odeslat
získané informace. K záznamu těchto informací pouţijí členové týmu odstřelovačskou knihu
záznamů, která obsahuje vzdálenostní kartu, vojenské náčrty a pozorovací protokol.
ČÁST VII
Záznam informací
4 – 26. Vzdálenostní karta
Vzdálenostní karta představuje cílový prostor viděný z výšky s poznámkami o
vzdálenostech v oblasti. Data jsou zaznamenány ve vzdálenostní kartě, která
odstřelovačům zajišťuje rychlé zaznačení cíle a porovnání jeho vzdálenosti s
předtištěnými vzdálenostmi na kartě. Tyto karty mohou být přerušovanými
čárami rozděleny na sektory. Toto zajistí odstřelov ačům rychlou orientaci při
hlášení objektů např.: “Křiţovatka v sektoru A.” Karta můţe být vyrobena z
jakéhokoliv papíru, který má tým k dispozici. Pozice odstřelovačů a vzdálenosti
k různým terénním jevům jsou na kartě zaznačeny taky.
Informace obsaţené v kartě obsahují :
Jméno, hodnost, číslo a jednotku
Způsob dosaţení prostoru
Maximální moţný dosah útoku
Výrazné terénní jevy, silnice a stavby
Vzdálenost, vliv větru na let střel, míra naklonění hlavně
Vzdálenosti v oblasti
Teplota a vítr (vyškrtnout, pokud se něco z toho změní a napsat nové
hodnoty)
Údaje o cíli (vzdálenost, azimut, popis cíle atd.)
4 – 27.Vojenský náčrt
Vojenský náčrt je pouţit k záznamu informací o celkovém prostoru, krajinných
prvků nebo člověkem vyrobených stavbách, které nejsou zaznačeny v mapě.
Tyto náčrty neposkytují odstřelovači pouze pohled na prostor v různých
náhledech, ale také poskytují informace o detailech jako např. o typu plotů,
počtu telefonních drátů atd. Jsou dva typy náčrtů:
1. Panoramatický náčrt
2. Topografický náčrt
Panoramatický náčrt ukazuje cílovou oblast tak, jak ji vidí odstřelovač ze
své pozice. Informace obsaţené v panoramatickém náčrtu:
Jméno, hodnost, ČSZ a jednotka zaznamenávajícího
Název náčrtu
Souřadnice týmu
Počasí
Magnetický azimut ve středu náčrtu
Číslo a měřítko náčrtu
Datum a čas
Topografický náčrt je nákres oblasti shora. Náčrt umoţňuje
odstřelovačům popsat velké oblasti, spolehlivě v nich určit vzdálenosti
jednotlivých objektů. Tento náčrt je uţitečný při popisování silniční sítě,
toku řek/potoků nebo polohy přírodních a člověkem vyrobených
překáţek. Polní náčrt můţe být pouţit jako překryv vzdálenostní karty.
Informace obsaţené v topografickém náčrtu :
Souřadnice týmu
Jméno, hodnost, ČSZ a jednotka zaznamenávajícího
Název náčrtu
Souřadnice
Počasí
Azimut
číslo a měřítko náčrtu
Datum a čas
Vodítka pro kreslení náčrtů
K nakreslení náčrtu není třeba zvláštní výtvarné nadání, ale zkušenosti, které
získá cvikem kaţdý.
1. Kreslí se od největších objektů k nejmenším – vyznačit hranice náčrtu,
potom hory, řeky, obrysy velkých budov. Nakonec detaily.
2. Stejný nákres / tvar pro stejné objekty – nemá smysl kreslit kaţdý strom
jinak tzn. přesně tak, jak vypadá. Pro stromy se pouţije společný znak,
pro budovy, skály atd. taky. Nesoustřeďte se na velké detaily, pokud to
nemá taktický význam.
3. Pouţívá se kreslení v perspektivě; mizející body – Je lepší zkusit kreslit v
pers pektivě. Pro toto se pouţívají “mizející body”. Rovnoběţné čáry na
zemi jdoucí v horizontálním směru mizí (setkávají se) se v bodě na
horizontu. Čáry jdoucí dolů ze svahu směrem od pozorovatele mizí pod
horizontem. Čáry jdoucí nahoru do kopce od pozorovatele mizí v bodě nad
horizontem. Čáry ztrácející se směrem doprava mizí vpravo ty, které jdou
doleva, mizí vlevo.
4 – 28.
Odstřelovačská kniha záznamů
Odstřelovačská kniha záznamů je napsaný, chronologický souhrn všech aktivit a
událostí, které se staly v prostoru působení odstřelovačského týmu. Je pouţívána
s vojenskými náčrty a vzdálenostními kartami; tato kombinace nedává
velitelství a informační sluţbě pouze informace o vzhledu terénu, ale také
poskytuje přesný souhrn aktivit v dané oblasti.
Informace v pozorovacím protokolu obsahují :
Číslo protokolu a počet listů
Jméno, hodnost, a jednotka zaznamenávajícího
Datum a čas pozorování a viditelnosti
Souřadnice týmu
Události, které se staly
Číslo, čas a souřadnice kaţdé události
Uskutečněné akce odstřelovačů a komentáře
PRAVIDLA POHYBU
Ještě před tím, než se ostřelovač vydá na cestu vždycky musí dodržet tato pravidla:
 Vždycky předpokládejte, že oblast kterou jdete je pozorována protivníkem
 Pohybujte se pomalu. Ostřelovači se pohybují po decimetrech a centimetrech
 Dejte si pozor abyste nezpůsobili pohyb stromů, keřů a vysoké trávy
 Naplánujte každý pohyb v jednotlivých částech cesty
 Často zastavujte, pozorujte a poslouchejte
 Při svém pohybu využívejte hluku střelby, výbuchů, letadel, větru nebo čehokoliv jiného
4-8 TECHNIKA POHYBU
Jak bylo zmíněno výše, odstřelovači používají takové techniky pohybu, které co nejvíce omezí
možnosti zpozorování protivníkem.. Jsou to nízké plížení, střední plížení, vysoké plížení, plížení po
rukou a kolenou a chůze.
Nízké plížení se používá v případech kdy možnost skrytého pohybu je extrémně
omezená nebo při zaujímání palebné pozice. Nohy jsou u sebe, odrážíme se
špičkami bot, prsty na rukou se přitahujeme, zbraň držíme za řemen(v místě kde
je připevněn ke zbrani vepředu) a máme ji položenou na předloktí.
Střední plížení se používá v případě kdy je možnost skrytého pohybu omezená,
ale je třeba se pohybovat rychleji než dovolí nízké plížení. Technika provedení je
stejná jako u plížení používaného běžnou pěchotou tzn. že vždy pokrčíme jednu
nohu a natáhneme druhou ruku. Mírně se nadzvedneme a posuneme se vpřed.
Vysoké plížení je užíváno v případech omezené možnosti skrytého pohybu a nemí
možné odlepit tělo od země. Zbraň držíme na předloktích obou rukou. Pohybujeme
po loktech a kolenou
Plížení po rukou a kolenou je využíváno v situacích kdy je možné se pohybovat
častečně skrytě a odstřelovač se potřebuje pohybovat rychleji než dovoluje
střední plížení. Lezeme po kolenou a opíráme se rukou o zem. Pušku držíme v
podpaždí optikou nahoru.
Chůze se používá když jsou dobré možnosti krytí, nepřítel není blízko a
potřebujeme se pohybovat vyšší rychlostí. Celé tělo je přikrčené, kolena
pokrčená. Zbraň držíme v linii těla ústím dolů.
Odstřelovač: Nejdůleţitější je první rána
Trefit desetkrát za sebou pětikorunu na sto metrů? Pro zkušeného odstřelovače prý ţádný
problém. Nejdůleţitější je však první rána, na chyby není čas, říká policejní specialista, který
trénuje i armádní střelce.
Pozorování, vynikající orientace, trpělivost a samozřejmě dobrá muška. "To jsou hlavní
podmínky pro to, jak se stát dobrým odstřelovačem," říká policejní specialista, který uţ deset
let působí jako instruktor odstřelovačů u elitní zásahové jednotky Středočeského kraje.
Jméno nesmí kvůli svému utajení prozradit.
Spolu s několika kolegy trénuje i armádní střelce ze 7. mechanizované brigády, kteří se jako
odstřelovači chystají do zahraničních misí v Kosovu, Bosně a Iráku.
Mezi odstřelovače se nedostane kaţdý. Jako instruktor uţ za roky praxe pozná, kdo ze
zájemců o tajemstvím opředeném povolání má pro takovou sluţbu vlohy. "Prvotní je
pochopitelně střelba, ale pak záleţí i na citu, jestli se člověk dokáţe v přírodě nebo jiném
prostředí zamaskovat tak, aby ho nikdo neobjevil," říká specialista.
Ukazuje směrem ke dvěma kopečkům sněhu na poli, které na první pohled nevypadají nijak
zvláštně. Aţ metr od nich zjistíte, ţe jde o dva odstřelovače, dokonale zamaskované.
Na opakování není čas
Ostatně kvůli skvělému krytí prý odstřelovači často sahají i do vlastní peněţenky. "Existují
pokusy firem udělat maskovací oděv pro odstřelovače, ale zatím je to v plenkách. Kluci si
proto seţenou, co můţou. Natrhají obvazy, hadry, pošpiní je. Dávají do toho kus sebe,"
konstatuje.
Stát se odstřelovačem podle něj trvá několik let. Předpokladem je i dobrá fyzička, aby by se
při přesunech na pozice střelec nezadýchal a na místě si místo akce nesednul na patník a
neodpočíval. Samotná výstroj a výzbroj zase tak těţká není: 5 kilogramů váţí radiostanice, 3
kila speciální zbraň a zhruba půl kila munice.
"Musí vás to bavit a musíte být trpěliví," tvrdí. Pamatuje si, jak při jednom z výběrů stříleli
nováčci na zavěšené kompaktní disky na vzdálenost 150 metrů. Kaţdý závan větru cédečka
pokaţdé roztočil.
"Střelec si prostě musí počkat, nesmí být zbrklý. Jinak to můţe stát někoho ţivot," říká
specialista. O ostrých akcích, do kterých se uţ dostal, ale mluví nerad.
O umění odstřelovačů přitom kolují legendy. "Není problém trefit desetkrát z deseti pokusů
pětikorunu ze sto metrů," tvrdí specialista, který pracuje s odstřelovací puškou uţ patnáct let.
Profesionálem v pravém slova smyslu ale není kaţdý hned. Za neomylností snajprů se
ukrývají hodiny dřiny.
Samotný střelecký výcvik není nijak sloţitý, popisuje odstřelovač pravidelnou rutinu.
"Přijedu na střelnici, dám si terč na nějakou vzdálenost a vystřelím. Nejdůleţitější je přitom
právě ta první rána," konstatuje. Odstřelovač si ti totiţ při úkolu nevystřelí čtyřikrát nebo
pětkrát. Potřebuje první ránou útočníka stoprocentně paralyzovat nebo ho absolutně
zneškodnit.
Stoprocentní smrtelný zásah
To je podle specialisty i jeden ze základních rozdílů mezi armádním a policejním střelcem.
Policejní odstřelovač musí pachatele zneškodnit. Vojenskému stačí pouze zranit, protoţe
nepřítel musí pro zraněného poslat zdravotníka nebo další vojáky s nosítky a zaměstná tak
spoustu lidí.
Jak dlouho lze takovou práci dělat je prý individuální. Kdyţ je odstřelovač spolehlivý a navíc
umí své znalosti předat mladším, můţe vydrţet i do šedesátky. "V Belgii jsou odstřelovači v
aktivní sluţbě do 45 let. Kdyţ je člověk stoprocentně přesný, tak není třeba ho zatracovat,"
tvrdí policejní specialista.
Tím stoprocentní přitom myslí neomylný zásah aţ na vzdálenost půl kilometru. "Střílí se na
malý mozek člověka, tedy na nervové centrum o velikosti tenisového míčku. Kdyţ zasaţený po
zásahu nikam neodlítne, nemáchá rukama a jen se sesune bezvládně k zemi, pak je to úspěšný
stoprocentně smrtelný zásah," dodává.
Přesná střelba z dlouhých palných zbraní
Přesná střelba, 1. část
Jestliţe dokáţete trefit svůj cíl, alespoň s dostatečnou přesností, můţete být se
sebou spokojeni. Někteří se však snaţí mnoho let rozvinout a zlepšit své střelecké
schopnosti aby byli lepší, přesnější a smrtivější. Chtějí vědět, ţe dokáţí zasáhnou
cokoliv pohybujícího se v dostřelu své zbraně. Tyto lidi nezajímá jestli fouká,
prší či sněţí, zajímá je pouze odkud. Zajímá je jestli je vítr suchý, vlhký, fouká-li
zepředu či zezadu - chtějí vědět, ţe zasáhnou jiţ první ranou. Snipeři.
Tento článek se má věnovat opravdu základním radám a vědomostem o střelbě
na dlouhé vzdálenosti, resp. o střelbě puškou jako takové. Je zde spousta faktorů
které ovlivňují přesnost, budu se snaţit zmínit alespoň ty nejvýznamnější z nich.
(Pominu zde faktor druhu střeliva, o tom snad někdy jindy.) Pokud se chcete
snipingu věnovat, vyzkoušejte prosím následující:
Měli byste dokázat zasáhnou puškou s dalekohledem (max. 9x
zvětšení) uspokojivě zasáhnout cíl (maketu postavy, či jiný, plošně
srovnatelný terč) na vzdálenost 900 m.
Jestliţe to nedokáţete, trénujte. (Tohle se údajně podařilo
jednomu lovci v USA, kdyţ první ranou zasáhl terč. Nic zvláštního, vţdyť
to byl lovec. Ale jaký? Takový, co svou pušku a mířidla nechával seřídit
jednou za rok…)
A teď uţ váţně:
TĚLESNÁ FYZIOLOGIE
Naše srdce pohybuje naším tělem. Nejen ve smyslu dárce ţivota, také proto, ţe s
kaţdým úderem se nepatrně pohne celé naše tělo. V normálním ţivotě pohyb
neznatelný, ovšem jak významný je ve chvíli kdy ovlivňuje alespoň metrovou
hlaveň? Lze si jej všimnout přes opravdu přesné dalekohledy, i průměrný
lovecký 9x dalekohled stále ještě tyto změny tlumí. Samozřejmě, tlukot srdce
neovlivníme, můţeme se ale naučit nezvyšovat výchylky hlavně. Je potřeba
naučit se pohybovat přesně a pomalu. Vezměte si pušku s dalekohledem a
pomalu, velmi pomalu změňte svoji pozici. Nespouštějte přitom mušku z cíle a
sledujte výchylky záměrného kříţe. Naučte se nejprve přečíst své tělo. Zjistěte ve
které pozici vás puls ovlivňuje nejméně.
Další věc kterou tímto cvičením zjistíte bude, ţe mnohem více neţ tlukot srdce
ovlivňuje vaše míření váš dech. Pokud nemáte alespoň průměrné zkušenosti při
střelbě z pušky zjistíte, ţe pokud se zaměříte na pokus dýchat co nejklidněji,
pohyb mířidel se ještě zvýší. Proč? Protoţe vaše svaly začnou umdlévat a zvyšuje
se třes. Zkuste přestat dýchat - ruce jsou jiţ skoro neudrţitelné. Jaký je závěr?
Nechte své tělo ať si dýchá, naučte se své pohyby předvídat.
Ve chvíli kdy se s těmito fakty smíříte a dostatečně sţijete, je načase přistoupit k
procesu jejich zpomalení. I malé dítě ví, ţe srdce bije pomaleji v klidu neţ ve
vypjatých, stresových situacích. Zůstaňte klidní, vyuţívejte všechny své smysly,
neupírejte se na cíl pouze zrakem. Přemýšlejte o tom pokaţdé kdyţ minete,
pokaţdé kdyţ svůj neúspěch svedete na pušku, střelivo nebo zaměřovač.
Zůstaňte v klidu. Zejména pokud je vaším cílem velitel jednotky a máte
příleţitost zasáhnout i další cíle (pokud je pozice výhodná a dobře skryta, ne
však více neţ dva výstřely z jednoho místa - technika a taktika později). U
mnoha začínajících střelců se projevuje „buck fever“ (euforie). Co to je? Je to
situace, za které je střelec natolik zaslepen svým úspěchem, ţe je schopen
stisknout spoušť zcela mimoděk a vystřelit např. do vzduchu (co to udělá s
osazenstvem střelnice je jasné, ještě jasnější je pohroma při skrytém ústupu).
Mnoho lidí dostane „buck fever“ právě při pohledu na hemţení kolem cíle (ostrá
střelba). V tu chvíli se radikálně zvyšuje tepová i dechová frekvence. To
samozřejmě zmenšuje efektivní dostřel atd. Co dělat pokud dostanete „buck
fever“?
Relaxujte, uklidněte se.
Zkuste cítit přítomnost cíle.
Zkuste „vdechnout“ cíl.
Snaţte se dýchat rovnoměrně. Jestliţe je cíl blízko, otevřete ústa budete dýchat tišeji.
Nepřemýšlejte nad ničím, vyčistěte si mysl. Myslete pouze na to,
co musíte udělat.
Ovládejte se, máte pouze jednu příleţitost.
ÚNAVA
Ano, i svou tělesnou únavu můţete kontrolovat. Být psychicky připraven je
dobré, ale pokud nemáte zdatnou fyzickou kondičku, stejně u vás dojde k třasu.
Sniper nemusí být namakaná hrouda svalů ala Stallone, musí však mít svaly
pevné a pruţné (tak tohle zní příliš agitačně i mě). Naučte se vyuţívat svého těla
jako vzpěry své zbraně. Nesnadnější je samozřejmě střelba na břiše, resp. na
levém boku, tělo velmi mírně esovitě prohnuté a nohy v přes sebe a poloţeny
jedním kotníkem na zemi. V této pozici musíte mít volný výhled před sebe, mít
zaměřovač ve výhodné pozici (vzhledem k oku) a tělo musí být pevné a zároveň
dokázat rozloţit zpětný ráz zbraně. Naučte se vyuţívat gravitace - mnohdy stačí
k upevnění těla, takţe není zapotřebí svalů - drţte vše kolmo k zemi.
Najděte si svou pozici. Jak na to? Drţte paţe kolmo pod paţbou (resp. chytněte
zbraň).Normálně je uvolněte, vzepřete a opět uvolněte. Najděte pozici ve které
vám gravitační síla pomáhá udrţet ruce, nerozkývává vám je. Vaše tělo musí
leţet v klidné a vyrovnané poloze. Otočte palce na nohou tak, aby směřovaly
šikmo a ploše k zemi. Začnete nohama a pomalu si procházejte celé tělo aţ k
prstům na rukou. Pokud k udrţení této pozice uţíváte svaly, začněte znovu, brzy
byste se začali chvět.
V této pozici budete muset vydrţet hodiny bez jakékoliv známky únavy, bez
pohybu. Zkoušejte všechny moţnosti zapření paţby v rameni. Najděte polohu ve
které poslední zbytky tělesných vibrací vyuţijete například k opětovnému
nabití. Pokud si cíl ţádá vaši neustálou pozornost, musíte být schopni nabít
znovu s co nejmenšími známkami pohybu.
Pokud jste jiţ tuto pozici našli, vryjte si do paměti kaţdý detail. Zapamatujte si,
jak se která vaše část v této poloze cítí, podívejte se na své ruce, lokty a na
všechna místa na kterých spočívá puška vzhledem k vašemu obličeji. Cvičte
„skládání“ se do této pozice, dokud to nedokáţete rychle a tiše, dokud potom
nebudete schopni přesně zacílit a vystřelit. Tato poloha se musí stát vaši druhou
přirozeností. Jestliţe nestřílíte pravidelně, raději si ji někam zapište, můţete si ji
kdykoliv připomenout (neţertuji, je to rychlejší neţ těţce vzpomínat).
Pokud jste lovci, je samozřejmé ţe si nebudete neustále lehat, principy hledání
výhodné pozice, ať uţ vkleče či vstoje opřen o strom, jsou stejné.
MÍŘENÍ A VÝHLED (POHLED) NA CÍL
Kdyţ střílíte z pušky bez dalekohledu, je důleţité mít perfektně seřízené obě
mířidla. Taková střelba je totiţ rovnicí o čtyřech členech: vaše oko, zadní
mířidlo, přední mířidlo, cíl. Vzdálenost mezi mířidly se nemění, měnit se můţe
pouze vzdálenost vašeho oka - je potřeba eliminovat změny této vzdálenosti.
Vztah mezi vaším okem a zadním mířidlem je důleţitý. Ve chvíli kdy najdete
správnou pozici, zapamatujte si postavení nosu a závěru, popřípadě spouště.
Pokaţdé neţ začnete mířit, dejte nos na to samé místo. Tohle vám pomůţe získat
konzistentní pohled na cíl.
Pokud jiţ pouţíváte dalekohled, je také důleţité zapamatovat si tuhle pozici. V
šeru, pokud vaše oči nebudou přesně přichystány, ztratíte spoustu času
„naháněním“ cíle do hledáčku a ztratíte mnoho z výhledu. Samozřejmě, to samé
se přihodí i za přílišného světla. Kaţdý, kdo uţ někdy měl co do činění s
dalekohledem ví, ţe pokud nebude mít oči správně „nastaveny“ uvidí v
dalekohledu při okrajích „černé místa“, popřípadě ztmavne celý obraz… Musíte
vědět, jaká je správná pozice očí ještě předtím neţ se skrz dalekohled podíváte,
musíte si být jisti ţe ten pohled uţ cíl jen přiblíţí.
DÝCHÁNÍ
Jak jiţ bylo řečeno, pokud nebudete dýchat, budete se třást. Tohle je správný
způsob dýchání, vyzkoušejte si ho:
Nadechněte se.
Vydechněte.
Všimněte si, ţe kdyţ vydechujete, v určitém bodě nemáte potřebu
ani vydechovat dále, ani se znovu nadechnout.
Zkuste to znovu. Tentokrát, aţ se dostanete k tomu místu,
přestaňte na jednu nebo dvě vteřiny dýchat.
Tohle je ta perioda ve které můţete střílet. Ve chvíli kdy jste schopni klidně
stisknout spoušť, musíte ještě ale synchronizovat s dýcháním i tlukot srdce,
pohled přes zaměřovač a stisk spouště. Všimněte si, pokud se nadechujete,
hlaveň klesá, pokud vydechujete, stoupá. Kdyţ se vám zvětší hrudník, vysune se
rameno ruky která drţí pušku a nehýbe se, tedy rameno skrze paţbu pohne
hlavní. Opravdu je potřeba načasovat výstřel někam mezi ono stoupání a
klesání, tak, aby cíl byl stoprocentně uprostřed kříţe.
ZMÁČKNUTÍ SPOUŠTĚ
Podívejte se na svůj prst. Ohněte ho, jako byste ho měli na spoušti. Teď tu
pomyslnou spoušť zmáčkněte. Všimněte si ţe prst nikdy nejde přímo zpět. Jeho
pohyb je vţdy do strany a zpět. Nehledě na to jak chytíte spoušť, vţdycky budete
z boku působit silou na spoušť. A co myslíte, ţe to udělá s hlavní?
Jestliţe jste praváci, hlaveň se pohne doprava, protoţe tlačíte tu část pušky za
svým předloktím doleva. Místo na vašem prstě, jehoţ trajektorie se při stisku
spouště podobá přímce, je opravdu velice malé. Na spoušť musíte poloţit pouhý
konec (koneček) prstu. Samozřejmě ţe nebudete pouţívat nehet, či kousek toho
měkkého místa pod nehtem! Pokaţdé, neţ stisknete spoušť, připomeňte si to a
zkuste nevyvíjet na spoušť ţádný boční tlak. Kdyţ tlačíte na spoušť, pouţívejte
rovnoměrně se zvyšujícího tlaku neţ zbraň vystřelí. Výstřel je vţdy
překvapující, faktor jeho překvapivosti se dá sníţit (např. zjištěním „mrtvého
bodu“ spouště, kdy zbraň ještě nestřílí, při sebemenším tlaku však jiţ ano).
Pokud se nenaučíte výstřel předvídat a vţdy překvapením ucuknete, nikdy
nebudete střílet dobře.
Největší chyba, které se nováčci dopouštějí je, ţe si vezmou „hlasitou“ a příliš
„kopající“ pušku a ţádnou ochranu sluchu. Proč? Nejenţe výstřel můţe
poškodit váš sluch, tu protivnou, ohlušující ránu si mnozí spojí i se zpětným
rázem. Pro vaši mysl pak hluk a zpětný ráz budou jedno a to samé - nepříjemná
událost. Ve chvíli kdy oddělíte hluk od trhnutí, podaří se vám lépe předejít
škubnutí sebou před, při a po výstřelu. Aţ si uvědomíte, ţe zpětný ráz není aţ
tak špatný, ţe uţ vás nezraňuje ani nepřekvapuje jeho síla, máte více prostoru
pro zaměření se na cíl, dýchání a stisk spouště.
7,56 mm Win. opravdu tvrdě kope. Je to něco, na co si musíte zvyknout. Mnoho
„expertů“ doporučuje lidem se slabší tělesnou stavbou pouţívat lehčích zbraní.
Ráţe s tím nemá však co dělat. Důkaz? Carlos Hathcock, 75 kg, zastřelil všech
svých 93 potvrzených cílů 7,62 mm a poté ještě vyhrál v roce 1965
wimbledonský pohár s 7,56 mm Winchester Magnum.
SHRNUTÍ
Pevná, pohodlná pozice těla
Dech
Výhled na cíl
Stisk
LET STŘELY
Balistika bude vysvětlena v kapitole tomu určené, teď jen zmíním pár základů.
Ve chvíli, kdy náboj opouští hlaveň, začíná padat. Nenechte se vyvést z klidu,
pokud uslyšíte nějaké lidi mluvit o tom, jak ty jejich (střely) stoupají mezi 100 150 m. Pro tyhle lidi opravdu neplatí jiné fyzikální zákony, pouze nerozlišují
mezi linií dohledu (LOS - angl. Line Of Sight) a trajektorií střely (BP - angl.
Bullet Path).
LOS je přímá a rovná, v tomto případě záleţí na nastavení mířidel. Jestliţe jsou
mířidla nastavena na nulové výšce a projektil vţdy klesá, pak jediný způsob jak
dosáhnout protnutí těchto dvou linií je upravením LOS. To je ten případ, se
kterým při střelbě počítáme. Jestliţe je zadní mířidlo výše neţ LOS (M-16),
potom BP opravdu překříţí LOS. Ve skutečnosti BP překříţí LOS dvakrát.
Projektil rovnoměrně padá dokud nedosáhne opět úrovně LOS (bohuţel nemám
moţnost naskenovat obrázek, pokud by však někdo z vás měl, neváhejte
přispět).
Mezi mířidly a prvním průnikem je projektil pod LOS.
BP kříţí LOS, po prvním průniku je projektil nad LOS.
Projektil i nadále padá a opět překříţí LOS.
Bod, ve kterém se tyto dvě dráhy poprvé kříţí se nazývá „battle sight zero“
(převzato z US Army) - jestliţe jsou mířidla M-16 „vynulovány“ při 25 m, budou
taky „vynulovány“ při 250 m, kdy se dráhy opět překříţí. To znamená, ţe do
vzdálenosti pod 25 m bude zbraň střílet níţ, mezi 25 aţ 250 m bude střílet výš a
po 250 m bude opět střílet nízko. Toto tito lidé povaţují za stoupání střely. Mají
prostě jinak nastaveny mířidla.
Není také tak úplně pravdou co jsem psal, tedy to, ţe projektil klesá konstantně.
V podstatě ve chvíli, kdy opustí hlaveň, stane se otrokem gravitace a nejenţe
klesá, je také taţen dál. Čím déle kulka letí, tím déle je vystavena působení této
síly. Ve chvíli kdy střela opouští hlaveň, má značnou rychlost. Třicet procent
svého efektivního dostřelu dosáhne velmi rychle - vzhledem k této rychlosti je
účinek gravitace v této chvíli. Naopak, ona „taţná“ síla kterou na ni gravitace
působí je vysoká. Jak letí střela dál, tyhle dva účinky si pomalu vyměňují místa.
Ve chvíli kdy dosáhne šedesáti procent svého efektivního dostřelu, je jiţ
gravitační síla tak velká, ţe střela začíná klesat rychleji a rychleji (tohle by
ovšem mělo být pojednáno v kapitole o „aplikované“ balistice…
Přesná střelba díl.2
Kaţdopádně, měli byste mít připravenou alespoň hrubou tabulku výkonů vaší
zbraně při různých nadmořských výškách - jakmile si zapamatujete tyto změny,
budete střílet opět o něco přesněji - doporučuji samozřejmě své domněnky
nejprve „odzkoušet“ naostro.
STŘÍLENÍ Z KOPCE/DO KOPCE
Ať uţ střílíme nahoru nebo dolů, klesavost střely se příliš nemění. Ovšem jiţ se
mění ono minule zmíněné „nadstřelení“. Ve skutečnosti, to o kolik střílíme výš
závisí spíše na sklonu kopce neţ na směru střelby - opět je potřeba znát
vlastnosti svého střeliva a pokud moţno si pamatovat příslušné tabulkové
hodnoty korekce míření. Umět přesně odhadnout sklon kopce taky není na
škodu.
VLIV VĚTRU
Samozřejmě nejvlivnější činitel při střelbě na jakoukoliv vzdálenost - dokud
nepoznáte vítr, nebudete střílet přesně. Nalezli bychom spoustu vzorců a
přesných výpočtů, praxi však nenahradí nic.
Pro naše účely nyní postačí určovat směr větru podle tzv. hodinové metody 12:00 je přímo proti nám, 6:00 za námi. Ovlivnění střely větry (vertikální) z
těchto směrů je jen pár centimetrů při doletu i za větru o síle 22 km/h (4. stupeň
- mírný vítr; pohybují se větve). V téhle části opomeneme větry vanoucí zepředu
či zezadu, správné nastavení zaměřovače si budete muset najít sami. Pokud tedy
vypustíme 12:00 a 6:00 a uváţíme ţe rozdíl v dostřelu je pro nás zatím
zanedbatelný, pak zjistíme, ţe horizontálně bude střelu ovlivňovat vítr 2:00
stejně jako vítr 4:00, 8:00, 10:00 (to samé platí i o 1:00=5:00, 7:00, 11:00) - stačí
nám tedy zapamatovat si posun mířidel při 1:00, 2:00, 3:00. Pokud byste se na
vítr zeptali námořníka, řekl by vám, ţe vítr se samozřejmě neustále mění,
nemůţeme tedy předpokládat ţe vítr v místě výstřelu je stejný jako u cíle. Kdyţ
střílíte můţe být u vás vítr 4:00 o síle 3 km/h, v půlce letu uţ bude 7 km/h a mít
trochu jiný směr, u cíle třeba opět slabší z jiného směru.Vítr e s oblibou točí a
mění směr - nezapomeňte na to. Často se stává, ţe se vítr utiší jen proto, aby se
za chvíli ozval plnou silou z jiného místa. Vít se točí okolo Země v obrovských
systémech, kaţdý z nich se skládá z milionů mikrosystémů. Pozorujte někdy vítr
na mořské hladině nebo na velké louce.
Ráno, kdyţ vychází slunce a země se zahřívá, na východní straně kopce se
vzduch pomalu slabými proudy zvedá a proudí přes kopec - západní svah bude
tedy větrnější neţ východní.
Večer se samozřejmě děje věc opačná, studený vítr uvolňuje místo teplejšímu.
Poněkud sloţitější je kalkulace s větrem u větších vodních ploch - teplý vzduch
okolo země se pomalu zvedá a je nahrazován studeným vzduchem od vody (u
moře se tomu říká bríza, občas se objevuje také ráno). Nejpozorovatelnější je
tato změna pozdě odpoledne. Naopak, ke konci rána aţ do této chvíle se neděje s
větrem téměř nic neobvyklého. Střelec se musí naučit ponat proudy větru i z
nejmenších náznaků.
Nejlepší, jak jsem jiţ řekl, je studium vzduchu na nějaké louce, popř. poli. Co
však dělat, pokud střílíme přes rovnou, holou zem? Sledovat chvění vzduchu při 2-3 km/h bude ono „tetelení“ téměř kolmé, postupně se bude ztrácet aţ při
22 km/h bude samozřejmě zcela pryč. Jak poznat sílu větru? Připojím
Beaufortovu stupnici síly větru.
Stupeň
1
2
Příznaky
Bezvětří - Kouř stoupá kolmo vzhůru
Vánek - Tráva se mírně pohybuje, můţeme si všimnout
víření větru, kouř se lehce uchyluje
3
5-10
Větřík - Tráva se začíná zřetelně pohybovat, pohybují se
listy a menší větvičky
4
11-16
Slabý vítr - Tráva je silněji tlačena větrem, pohybují se
větvičky
5
17-22
Mírný vítr - Pohybují se větve a mírně koruny, tráva je v
neustálém pohybu.
Při vyšších rychlostech větru střílet nedoporučuju…
Dávejte si také pozor, obzvlášť při střelbě přes rozlehlejší otevřené prostory, na
stromy a jiné větrolamy. Je pravda, ţe na návětrné straně sice více fouká vítr, na
straně závětrné se zase tvoří víry. Teď jsme si snad vysvětlili, ţe snaţit se
spočítat a počítat s větrem je nemoţné, popřípadě zcela zbytečná práce. Důleţitý
není vítr okolo vás, záleţí na větru u cíle, kde se střela pohybuje mnohem
pomaleji.
Jak jsem uţ řekl, stačí zapamatovat si ovlivnění větru 1:00, 2:00, 3:00. Vztah
mezi nimi je takový, ţe pokud ovlivnění ze směrů 9:00 a 3:00 budeme brát jako
100%, potom ovlivnění z 1:00 (5, 7, 11) bude 50% této hodnoty, u směrů 2:00 (4,
8, 10) bude 90%. Tyto hodnoty jsou samozřejmě pouze hrubě odvozené, jak
jsem několikrát říkal, nejjistější způsob je zkoušet, zkoušet, zkoušet…
Km/h
1-2
3-5
Přesná střelba, 3. část
V několika minulých týdnech jsem dostal pár mejlů s dotazy ohledně nejlepšího
optického zaměřovače, co si myslím o Meoptě atd… na začátek bych tedy
podotkl, ţe tento článek nebude udílet rady jak dýchat či jak střílet, budu se
věnovat pouze problematice „skoupů“.
Na začátek je nutno ujasnit si snad to nejdůleţitější - proč vlastně pušku s
dalekohledem chcete? Pro policejní práci? Jste voják? Civilní soutěţe, lov? Nebo
se prostě jen chcete vytahovat s nejlepším a nejdraţším? Mnoho z těchto účelů
se sice víceméně kryje, některé z nich však potřebují speciální typy „skel“.
Policie - a tady prosím o jakékoliv připomínky či kritiku ze stran policistů potřebuje spíše slabší, ale světelnější dalekohledy. Podle mého názoru i 6x je uţ
moţná i moc. Divíte se? Zkuste se nad tím zamyslet… Kdyţ uţ je policista
donucen střílet, je to většinou maximálně do vzdálenosti 100 m (statistika
dokonce uvádí < 70 m). 10x zvětšení vám poskytne absolutně nepouţitelný a
malý výhled na celou situaci, na cíl. Zkusme si v téhle situaci představit 4-6x, ve
velmi zastavěných prostorách moţná ještě méně. Připomeňme si například 2. sv.
válku, kdy i ti nejlepší němečtí odstřelovači měli zaměřovače 4x a stříleli s
velkou přesností na vzdálenosti okolo 600 m. Kdybych tedy měl střílet na
teroristu nebo únosce na vzdálenost oněch 70 m, rozhodně bych nevsadil na 20x.
poţadavky na zvětšení při takovýchto vzdálenostech nejsou vysoké, obzvlášť
pokud máte moţnost se nepozorovaně dostat k cíli blíţ. Jistě, bylo by to obtíţné,
ale ne nemoţné. Proč si zbytečně zmenšovat výhled?
Vojsko - potřeby vojenského odstřelovače jsou trochu jiné. Zde je asi
nejvhodnější zvětšení 10x, protoţe se střílí nejčastěji mezi vzdálenostmi 250 1000 m. Pod tyto vzdálenosti je opět, jako v předešlém odstavci, tak velké
zvětšení nevhodné. Cíl, byť jenom pouhou pomalou chůzí, vám můţe „utéct ze
zaměřovače a věřte, velmi těţko se tam potom dostává zpět (nejlépe pokud
odkráčí tak, ţe k jeho opětovnému zacílení potřebujete změnit pozici/polohu).
Naopak, pro střelbu na střední Dlouhé vzdálenosti, taková průměrná „desítka“
nabízí dostatečně široké pole výhledu, dostatečnou světlost a není natolik velký
aby celý systém (osoba/puška/zaměřovač) udělal příliš těţkopádný, nebo
neobratným. Naopak, na velmi dlouhé vzdálenosti nemá „desítka“ natolik velké
zvětšení, aby měla problémy se zrcadlením předmětů v horkém vzduchu (taková
malá fata-morgana). Takový zaměřovač 20x uţ, ve velmi horkém dni, můţe
doslova nechat zmizet cíl v tetelícím se horkém vzduchu, nebo „jenom“
rozechvěje obraz. Čím menší zvětšení, tím menší nepříjemnosti. 10x je tedy zlatá
střední cesta.
Pro „hobíky“ a lovce - tady je vlastně výběr poněkud široký. Takový průměrný
člen této skupiny si vyhraje se 4x, 6x, i s 10x. tady uţ nehraje takou roli
(obzvláště u sportovních střelců) potřeba neustálého sledování pohybujícího se
cíle. Terč většinou neuteče, není tedy potřeba mít zaměřovač se širokým
výhledem okolo terče. Navíc, tito střelci mají spoustu času, většinou nejsou pod
takovým tlakem jako policisté či vojáci. Střelit kartonový pohybující se cíl 10x
na 100 m není nemoţné, něco jiného je ovšem střílet na myslícího, pohybujícího
se nepřítele. Takţe doporučení? 3-10x jsou dostatečně široké pole na to, aby s
kaţdý vybral co potřebuje a co mu nejvíce sedí.
Další věc, a tím se vracím zpět k vojákům, kterou je potřeba si uvědomit, je
pevný nebo nastavitelný zaměřovač. Vojenský sniper většinou pouţívá pevný
zaměřovač, uţ jenom z důvodů popsaných v dřívějších článcích (zná svou zbraň,
zná tabulkové hodnoty tohoto nastavení, ví jak nastavit míření), či pro popsané
zde (pohyb cíle). Kdyţ budu mít k dispozici několik zvětšení, potřebuji vědět a
znát hodnoty téměř všech, vědět kolik mám nastaveno - dávám radši přednost
nadprůměrnému ovládnutí jednoho zvětšení neţ průměrnému čtyř. Ale proti
gustu, ţádný dišputát. Co si budeme zapírat, dalekohledy s různým zvětšením za
chvíli vytlačí staré dobré jedno-velikostní skoupy. Vidím v tom ale nejednu
nevýhodu, například větší křehkost celého systému. I „nerozbitné“ lze rozbít.
Co se týče policie a civilů, zde samozřejmě proměnné zvětšení nemůţe nic zkazit,
naopak, můţe být velmi účinnou, vítanou a uţitečnou vlastností.
Poslední věc k výběru dalekohledu - šířka čoček. Kolik je rozumné, kolik
pouţitelné? Můj osobní názor je, ţe nemá valného vyuţití cokoliv širšího neţ 4042 mm. Dobrý a kvalitní zaměřovač i při těchto šířkách uţ „pochytá“ dostatek
světla. Co se šířky týče, jedinou výjimku tvoří snad 50 mm, ale to pouze pro
lovce v noci, popřípadě pro střelbu bez NV zařízení. Pokud máte jako policista
širší zaměřovač, přílišně vás oslňují třeba blesky foťáků reportérů, pouliční
osvětlení.
O výběru správného zaměřovače by se daly napsat dlouhé návody, zaplnit
stránky spoustou rad. Faktor, který jsem nezmínil, je třeba i takový malý titěrný
otočný elevační knoflík a důleţitost moţnosti jeho co největšího rozpětí. To, co
jsem sem napsal, není v podstatě nic víc, neţ jen velmi povrchní pomůcka k
výběru. Opět platí - střelba je věc kaţdého jedince, jeho potřeb a zvyků,
schopností. Není ţádná univerzální škatulka „nejlepších zaměřovačů“. Vţdyť
pro vojáka má neskutečnou cenu i třeba stupnice v zaměřovači PSO-1 ruského
SVD (jedna z nejlepších s jakou jsem se setkal - paradoxně je to 4x24 !!! )