V proměnnách času 2. díl

UVOD
Od roku 1961 do roku 1998 jsem byl dopisujfdm Clenem Narodopisne spolecnosti v Praze. Za 37 let jsem vyplnil desftky dotazniku, ktere mi badatele posilali. Byla to mnohdy detektivnf prace
zjistit odpovedi na otazky v dotaznfdch. Musel jsem vyhledat a
vyslechnout pametnfky a lidi, ktefi meli lasku ke svemu rodu,
dejinam obce, kraji a zemi. Dotaznfky peclive vyplnene jsem posilal
do Prahy a kopie poznatku jsem soustred'oval a ukladal do spisu a ty
daval vazat. Vzniklo tak nekolik knih, z nichZ jsem vybral jen neco
malo do 2. dilu v promenach casu, aby ti mladSf, a i ti, ktefi pfijdou
po nich se dovedeli, jak zili jejich predkove ve 20. stoletf, i v
dfivejsfch dobach na venkove.
Fr. J. Vavak popsal zivot na vesnidch na Podebradsku v letech
1770-1816, v dobe Marie Terezie a Josefa II. Pro nas jsou blizSf
zpravy z hradeckeho kraje, Antonfna Kodytka v Kunvaldske kronice
1740-1786. Nechame tedy promlouvat historicke dokumenty,
zaznamy lidf, ktefi zili pred nami v davnych i nedavnych casech,
trebas pisatele vice se zminujf o tom horSfm.
I my se budeme ddet v nasem kraji, kde, jak fika Fr. Halas: ...
Ty muj kraji. Tva hlfna mnuta v prstech vonf po zetlelych vlasech
davno pohrbenych tkalcovskych dedu ababa je pfisaha nasf krve ...
Sebral a zpracoval: Karel Janacek Sobenovsky.
K tisku pfipravil: Bohumil Cernfk.
Vydano pro potfebu autoru.
Neproslo jazykovou upravou.
L.P. 2000.
Chtel bych se vrdtit zpet,
aspoii o tfista let tenkrdt to byvalo krdsne,
tenkrdt byl jinaC£ svet.
Na lokte mefili,
srdce si svefili,
tenkrdt to byvalo krdsne,
•
tenkrdt byl jinaC£ svet ...
Tak se zpfva ve stare pfsni a my pokracujeme:
Potom bych zvedel hned,
jak tenkrdte zil praded.
3
]ak jii jsme uvedli v uvodu, pujdeme po stopdch nasich pfedku od casu
dosud iijicich pametniku zpdtky do minulosti. Budeme si vsimat jejich
iivota, prdce, leceni nemoci a zvyku. Povime si o hospodafeni,
vcelafstvi, historii pestovdni brambor. Oiivime si jejich zvyklosti.
Dovime se o jejich iivotnich osudech, proiitcich v rodne vlasti, i v
cizine.
U Sopot v mlyne dlel,
pro lidi mouku mlel.
jak jeho iivot sel?
To nevim, bohuiel!
Snad nemel v mlyne hlad,
na ryby jiste klad
udici i ten sak,
v nemi uviz mnohy rak.
VZPOMINKY KARLA JANACKA, narozeneho roku 1928
Moina i teiko iil,
o chleb nouzi zaiil,
kdyi pfisly zle easy
a nevzrostly klasy.
Vdlky casto byly,
nemoce fddily,
brambory neznal lid,
nebyl mir a klid.
Zpet se nejde vrdtit
a chod sveta zvrdtit zustanu kde jsem o tech ddvnych casech
sniti budu jen!
Obsah teto knizky vznikl na podklade rypovedi pametniku a
ucastniku, studiem dokumentu a historickych zpracovani. u kazdeho
pojednani je odkaz na moznost rozsifenejsiho souhrnu urcite veci.
Bohumil Cernik
a Karel Janacek Sobenovsky
L.P. 2000
4
Bylo nas sest deti. Mirna otce a matky meli jsme jeste dve babiCky
- matka otce a matka maminky. Tedy celkem deset osob. Bydleli jsme
ve stare kamenne chalupe prestavene z dfevene roku 1823, v ktere
byly dve obytne mistnosti. Ve vetSi byly dva tkalcovske stavy,
kachlova kamna, dve postele, stul a zidle. Ve velke mistnosti 6x6
metru prakticky zila cela rodina. V male byl rymenek babicky matky otce, kde tez byly dve postele a skfine na saty. Otec s matkou
spali na siroke posteli, uprostfed s nejmladsim ditetem, babicky
mely samostatna luzka. Deti spaly i na pude, pod stavem a v kanapi.
Pfibuzne jsme meli snad v kazde druhe chalupe nasi obce. Rod
Janacku je stary rod. Jeho koreny sahaji az do zacatku 15. stoleti.
Vsem pfibuznym jsme fikali strycku, teticko a vykalo se jim. Radice
se zamestnavali: otec tkalcovstvim a malym hospodarstvim, matka
mu vypomiliala. v chleve bY'valy 1 az 2 kusy hoveziho dobytka,
pestovala se drubez - slepice, husy, kachny, kralici. Prase v mem
mladi bylo jen dvakrat.
Otce i matku jsme oslovovali tatinku, maminko a vykalo se jim.
Otec fikal mamince - mamo, nebo Albino, matka otci ·~ · tato, tatinku,
Pepiku. Vztah mezi rpdiCi byl staveny na vzajemne ·ucte, z hlediska
praktickeho kfesfanstvi. Otec sice mival hlavni slovo, ale vzdy se
radival napred s maminkou.
Otec prosel jako vojak v prvni svetove valce veliky kus sveta,
ledacos videl a prozil. Mel sice jen obecnou skolu, ale rozhled mel
veliky. Podrobne ovladal dejiny ceskeho naroda, hodne cetl, pekne
psal, dobre poCital. Byl i politicky cinny v kfesfanske strane. Do
5
hospody nechodil, doma v letnf dobe nekdy vypil sklenici piva, ktere
jsme pi'inesli z hospody. Koufil a pozdeji i siiupal. Zajfmave, ze
nikdo z mis detf teto vasni nepodlehl.
Otec vedl delbu price na poli, v hospodarstvf, za stavem. Matka
se starala o deti, vafila, obsluhovala kravy a drubei. Samozrejme, ze
konala i jine ruzne price - otci soukala dvky, pomihala na polfch.
Postupne, jak jsme vyrustali, jsme museli v mnohych pracecb tez
vypomahat. Nejvfce a nejobetavejsf byla nejstarSf sestra Lfda. Ta byla
maminCinou pravou rukou.
Kdyz jsme sli ke zpovedi, museli jsme otce a matku odprosit a
polfbit jim ruku. Rodice jsme poslouchali na slovo. Nikdo se neodvazil prfkaz rodicu odmftnout. Tresty za prohfesky byly pffsne a
davaly se hned po provinenf. Vyplacel otec. Zvlaste ja byl hodne bit,
kdyz jsem se nevratil v urcenou dobu domu, nebo sveden kamarady
proved! nejakou darebaCinu. Vetsinou ryplata byla na sedad cast
tela, ale take i na zada a nohy a to opaskem, kterym mel otec
pfipasane kalhoty. Ten mfval vmziku v ruce a uz byl pasek v cinnosti.
Nikdy jsem to otci nemel za zle a dodnes nemim, nebot jsem byl
pekne kvftko! Matka me nikdy neuhodila, ale mnohdy pred ryplatou
ochranila.
Pochvalu a odmenu za praci jsme dostavali. Na pffklad za ofrancovanf garnitury - to je za ouzlfCkovanf okraju pfikryvek - dve na
postele, jedna na stul, ktere otec utkal na stavu - verstatu, jsme
obdr:leli 1 az 2 koruny. Penfze jsme si vkladali do hrnfcku a kdyz jich
bylo vfce, koupila za ne maminka potrebnou vee - treba kosili.
Jak jsem jiz rekl, otec byl velmi pffsny, ale za chvfli jeho hnev
presel, usmal se, pohladil nas po vlasech a zazpfval vesele za stavem,
maminka a my deti se pfidaly a bylo tak krasne, ze pri vzpomfnkach
slzy z oCf vyrazf, jake my jsme meli mladf, krasne a stastne.
V poledne bylo jfdlo, sice proste, ale chutne - dobre brambory,
nebo kastrol usmazenych vajec s krupid a treba zase couracka a v nf
varena vajfCka. Nebo takory jahelnfk, a jindy vdolky, buchty s
makem, tvarohem, povidlfm a nebo jenom s mrkvf. Vsichni jsme se
najedli rano, v poledne i vecer dosyta. Bfdu tatfnek s maminkou do
chalupy nepustili!
6
I na navstevy se udelal cas. Tyden pred posvfcenfm maminka
napekla kolace, narovnala na talife, zavazala do bileho satku a my je
roznaseli pfibuznym do sousednfch vesnic a zvali je na posvfcenf.
Strycove a tety pak prichazeli k nim a v tu slavnostnf nedeli na
posvfcensky obed. By1vala na pekaci do zlatova vypecena husa napred bytelne vykrmena, nezli se zabila. Dobra polevka s
knedlfCkama, byla pripravena z husfch jater. Bylo i pivo, vfno a cerna
kava.
Podobne navstevy pfibuznych byly o poutfch, ktere v nasi farnosti
se konaly ctyfi. Dve hlavnf v prvnf a druhou nedeli v cervenci by1valy
nejslavnejsf. Tfetf byla v srpnu a ctvrta v zarf. Jine navstevy
pfibuznych a sousedu by1valy vecer po praci, zvlaste v zimnfm
obdobi, kdy se nemohlo pracovat na polfch, pak o nedelfch a
svatdch. Chodilo se na tic - na besedu. By1valy navstevy k rodicce, do
kouta, k novorozeneti. Nosilo se neco na prilepsenf.
Koho z dospelych jsme meli nejradeji, je tezke fici. U nas byla
vzajemna laska. Otec s matkou nam vsem byli zarnym vzorem a
stepovali nam lasku ke kazdemu cloveku. Snad jen s babickou jsme
mfvali mala nedorozumenf. Ta vychoval deset detf a byla zvykla
vladnout, nebof dedecek byl marodiry a tak casto udelovala rozkazy i
nim vnoucatum. Ale kdyz otevrela ve sve svetnicce stul, v nemz
mela zasobirnu a pocala nas podelovat dobrotami od srych deer a
synu, ktefi ji casto navstevovali - bylo to zase dobre - byla -to nase
zlata babiCka. Druha babiCka byla leta slepa, nemocna, polehivala, ta
byla tichounkou trpitelkou. Trpela, az tiSe zesnula.
V kom jsme se vzhlfzeli - to byla nejstarsf sestra Lfda, ode mne
star8f o osm roku - ta byla nase druhi mama. A jak umela zpfvat!
Pak bratr o pet roku stars{, toho jsem mel nejvfce rad, jak sebe. Kdyz
ho v revoluci roku 1945 zastfelili Nemci a ja se z mfsta boje
zachranil raneny, brecel jsem, ne z bolesti roztr:leneho boku, ale nad
jeho ztratou. Volal jsem: ,Proc jsem tam radeji nezustal ja mfsto
Pepfka!"
Kdy£ v roce 1941 tatfnek zemfel na rakovinu plic 51 lety, bratr
Josef se nam stal druhym otcem. Maminka do staff na neho
vzpomfnala, jak byl obetary. Smutne dodavala: ,Tolik touzil jft na
7
gymnasium a my jsme mu jeho prani nemohli splnit a presto
nezatrpknul."
Jaky byl vztah k dospelym vubec? Jak jsem se zminil na zacatku, v
obci jsme meli mnoho pribuznych a ti pro nas byli stryckove a
tetiCky. I vetsine sousedu se fikalo strycku, teticko. Byly ale vjjimky.
Mistnimu duchovnimu se fikalo: dustojny pane, pane farari, fidfdmu
a uCitelum pane a take nekterym obchodnikum, hostinskym. Vubec
lidem majetnejsfm a pristehovalym. Mimo rozvetveny rod Janacku
byly v Sobfnove rodiny Starych, Zvolanku, OndraCku. Aby se rozlisovaly, mely pffzviska. Tak se stavalo, ze jako deti jsme souseda
pravjm jmenem dlouho neznaly. Pro nas to byl strejc Hajku, Petru,
Kudrnu, Holcmanu, i kdyz pravjm jmenem byli Starych.
NejvetSf respekt byl pred uCiteli, fararem, starostou, policajtem.
Postak take byl ve velike ucte. Jeho uniforma s vlajidm plastem
upoutavala nasi detskou pozornost. Dale to byl zeleznicnf straznfk vochtr, ajzplnak, nadrazak, ktery pri pfijezdu, odjezdu a prujezdu
vlaku stal na mfstnf zastavce jako svice v pozoru a zdravil obsluhu
vlaku.
Hrat si s jinymi detmi u nas, nebo u nich nam rodice povolovali.
Musely to vsak byt deti z dobrych rodin. Byli to vetsinou bratranci a
sestfenice. Meli jsem zakaz stykat se s detmi z rodin, jejichz povest
byla nevalna pro drobne kradeze, neslusne feci, lenoseni, nemravnost.
Kdyz jsme pfi hre vyhladli, dostali jsme krajfc chleba, nebo ovoce
tam, kde jsme si hrali. Nedelaly se vjjimky, dostali jsme vsichni
stejne. Oblecenf se dedilo po starsfch, a:Z do roztrhani. Mnoho
rozdilu v obleceni nebylo. V obleku, v kterem se chodilo do skoly, se
behalo cely den. LepSf saty byly na nedeli do kostela. Taky boty se
nosily jen o svatdch. Oblecenf nestacila maminka spravovat. V potrhanych satech nas nenechala chodit.
Do luzka jsme museli jenom umyti a prevleknuti. Na cistotu a
poradek se dbalo. Zvlaste sestry v sobotu drhly podlahu do bela a vytfraly i podlahu pod postelemi. Denne se v hlavni svetnici zametalo,
nebo{ pri tkani na dvou stavech se nadelal prach. Umjvali jsme
se vsichni v lavoru, skopiku, v drevenych neckach. Hlavni ocista
8
byla v soboni vecer. Do svetnice se pfinesly necky, daly se za vysoka
kamna do kouta. Pred ne se natcihla deka, aby hlavne dospivajid
sestry byly kryte. My kluci v letnf dobe jsme se chodili koupat do
Doubravky, v ktere byla voda krasne Cista. Kazdou sobotu byla take
vjmena pradla.
Kdyz nekdo z nas onemocnel, byla hlavni pece maminky. Babicka
bylinarka znala spoustu leCivjch rostlin, ktere za leto ususila. Z nich
se vafily tche, lektvary - caje. Pri nachlazeni, aby jsme se zapotili,
jsme hlavne pili caj z lipoveho kvetu a bezu. Kdyz byla teplota,
dostal nemocny zabal. Cele telo nam maminka zabalila do mokreho,
vyzdimaneho prosteradla a zakryla az po hlavu pefinou. Dohlizela,
abysme se neodkopali a skutecne zapotili. Po teto nemile procedure
jsme byli omyti vlaznou vodou, ususeni a jinou suchou provetralou
perinou znovu pfikryti. Pomahalo to!
Kdyz jsme se uzdravovali - nemoc netrvala dlouho, 2 az 3 dny maminka vzdy neco lepsiho podstrojila. Stavalo se, ze nektery z
mladsfch sourozencu take si pocal nafikat na potize, jen aby take
dostal kousek dobroty - trebas nekdy slo jen 0 usmazene vajiCko.
Mnoho se nemarodilo, byli jsme otuzili a zdravi. Lekar nas prohlizel,
jen kdyz radila nejaka epidemie - zaskrt, spala, a to bjvaly prohlidky
ve skole. Sam jsem prozil, uz jako patnactilety chlapec zaskrt - obrnu
patra. Mel jsem od lekare nafizenou izolaci v druhe vjmenkarske
svetnici. Ale moe jsem nafizenf nedodr:Zoval.
Do skoly jsme chodili pravidelne, ale na dohled, aby jsme se
doma uCili, rodice nemeli cas. Vsichni jsme prosli zakladnim
vzdelanim, . ja jsem take jezdil na mestanku do Chotebore, sestra
Marie vystudovala zdravotnickou skolu.
Kdyz tatinek v jednaC.tyricatem zemrel, rekla mi maminka, ze mou
touhu nemuze splnit- chtel jsem se stat knezem, bez odporu jsem ji
uposlechl (vice v knizce Stastny Clovek). Byla druhci svetova valka,
potraviny byly na lfstky, dala me tedy uCit do Libice kovarem, kde
jsem byl na stravu a byt. Byl to muj nejtezSi usek zivota.
Po vyuceni jsem dlouho kovarinu nedelal. To, ceho jsem nemohl
dosahnout ve skolach, nabjval jsem tezce v dalsfch letech soukromym studiem. Mimo praci v tovarne jsem se stal naruzivjm a veci
9
oddanym historiografem rodneho kraje. Naucil jsem se cizfmu jazyku
- polStine, jezdil s rypravami do Polska. Vniknul jsem do stare mluvy
nasich predku, naucil se badat v listinnych pamatkach a v mnohem
dalSfm.
Vradm se jeste k mladf. V desfti letech, v roce 1938, jsem se stal
skautem. Naucil jsem se milovat prfrodu. Do staff rna cesta vedla do
lesniho ticha, kde se tak hezky vzpomfna a clovek pookfeje.
Rad vzpomfnam na chlapecke hry, boje s chlapci ze sousednfch
vesnic, na koledy, zpevy pfi vecernich korsech po silnici. Vzpomfnky
jsou jak vzacne perly ulozene v pameti.
VZPOMINKY vACLAVA FIALY, Zdirec nad Doubravou, .
narozeneho roku 1941
,Meli jsme hospodarstvf 9 ha, 1 kone, 4 az 5 kusu hovezfho
dobytka, 3 az 4 prasata, drubeZf lfheii 100 az 150 kusu. Nase rodina
- otec, matka a 5 detf. Na rymenku dedecek s babickou.
Vstavalo se kolem pate hodiny, v dobe senosece jeste drfve, o tretf
hodine. UmJ'vali jsme se v umJ'vadle studenou vodou. Snfdane byla
kolem sedme. V senach se nosila sekacum snfdane na louku. Byl to
domad chleb s maslem, tvarohem, medem a i s povidly. Ke chlebu
bJ'vala bila kava, nebo mleko. Nebylo zvlastnostf po cely rok. Vetsinou otec rozhodl, jaka prace se bude vykonavat, po dohode s matkou. Ostatni podle srych moznostf a sfly jak vyspfvali pracovali, jak
rodice rozkazali. Matka mela na starost varenf jfdel a krmenf
dobytka. I pfi techto pradch musely pomahat dospfvajid deti. Deda s
babiCkou na rymenku tez prikladali sve ruce k praci. Bydleli zvlast,
ale s nami se stravovali. Otec tez mnohdy vypomahal ve chleve,
nebot matka mela hodne prace s dojenfm. Nekdy i podojil kravy. Byla
to nutnost, ktera neznala odkladu, kravy a dalSf zvfrata se nemohly
nechat hladove a nepodojene. Po otavach deti pasaly kravy. Pastyr ve
Zdfrci nebyl. Kravy se vyhnaly na sklizene louky a nikdo nebranil,
aby spasaly travu i na pozemdch cizich. Bylo to tak zvykem. Rano,
kdyz musely deti do skoly, bJ'val u krav otec, matka, az se kravy
10
dobre napasly. Suche krmenf se setrilo. Pasavalo se az do prvnich
mraziku a jeste pozdeji odpoledne, kdyz jiz trava oschla. Pri pasenf
se palily ohynky a v nich se pekly brambory a byly pri tom i jine
zabavy, ale hlavnf povinnost pasenf se nesmela zapomenout. Pak by
kravy zasly do jetele, to by spatne dopadlo. Na pole a louky se
chodilo pesky, na kole i na voze. Zalezelo, jaka prace se vykonavala.
Jeste dHve pred socializad, kdyz byli lide zboznejsi, kazda prace
se zahajovala modlitbou nebo aspoii pokfizovanfm. OdpoCinek bJ'val
pfi sekani travy, kdyz hospodyne pfinesla snfdani. Jinak byly
prestavky pfi susenf sena po obracenf, pokud bylo spolehlive pocasf.
Na jare, pokud byl cas a puda schopna k oranf, seti, se pracovalo
co nejdrfve. ]en s bramborami se tolik nepospichalo. Vetsinou se
tady sazely koncem dubna, zacatkem kvetna. Zelenina a jine plodiny
at po "zmrzlych" Pri sklizni sena, obilf se hledelo, aby vse bylo co
nejdrfve ve stodole, na pude. Za spatneho pocasf se trava davala na
sraky, stojany. Obilnf snopky se na panadch prekladaly, aby obili
nevzrostlo. I mlatba, pokud bylo mozne, se konala hned po sklizni
nebo pri sklfzenf z poli. U nas mlatili i mensf hospodari, kteff
mlatiCku nemeli.
v dobe polnich prad, 0 znich, senach nikdo nemel cas povstavat
nekde na navsi, kazda ruka byla dobra k praci. Snad k veceru, nebo
kdyz bylo volneji se obcas sesli starsf lide, sousedky na kus feci.
V zime se chodilo na besedu. Zeny draly perf, vzdy po baraku.
v poledne a k veceru (klekanice) se ohlasovaly zvonenim zvonu z
vezf kostelu a kapli. Zvonfci navazovali zvonenf jeden na druheho,
takZe nekdy pfi klidnem pocasf bylo slys~t nekolik zvonu najednou.
Postupne, jak umfrali zvonfci, umlkaly i krasne tony zvonu. Na
pffklad v Sopotech skoncilo pravidelne vyzvanenf roku 1975. Podle
zvonenf pracujfd na polich vedeli, ze je poledne a nebo se blfzi vecer.
Lide zbozni se pfi zvonenf modlili nebo se kfizovali. Zvonenf bylo
znamenfm konCit praci a vracet se domu."
11
z VYPMVENI STARYCH ROLNIKU A PAMETNIKU
Hospodarska Cinnost, n1zne obyceje byly podobne na venkove, na
cele Vysocine, i v ceskych zemfch. V dnesni dobe jiz malokdo vi, jak
probihal zivot v soukromem hospodareni jeste pred padesati lety.
Snad ctenarum tato vypravenf tuto dobu trochu pfiblfzf a osvetlf.
Poklizeni dobytka v poledni dobe
Kone se odstrojili, napojili, nakrmili a po dvou hodinach se s nimi
zase jelo na pole. Kravam staCila hodina a pul.
Pri pfijezdu domu z polnich praci usedli vsichni k pripravenemu
obedu a najedli se. Zatim domad se postarali o dobytek. Jedlo se s
klidem a po jfdle se chvili odpoCivalo. Kdo zustaval na poli, louce
mel sebou na pfiklad smazena, varena vajfcka, chleb, nebo rozdelany
tvaroh. Nebo mu nekdo z domu prinesl teply obed. Nadoby se
obalovaly latkou, aby se v nich strava uddela tepla.
Pokud byl ve statku celedfn, ten, jak bylo zvykem, spaval ve
chleve u konf. Mel na starost vyvazenf hnoje, orbu atd. Samozrejme
nejvetSi starost mel o kone a vuz. Devecka byla k ruce hospodyni,
pomahala pfi krmeni, vareni, uklidu. Mela praci od rana do vecera,
az do noci.
Setktivtini mltideie a obcanu
Silnice, naves b'9'valy shromazdiStem mladych . Pred chalupami
stavaly lavicky, pevne zadelane v zemi, na nichz se sedavalo do
pozdnfch vecernfch hodin. Devcata s chlapci se slusne bavili a
zpfvali. ]indy se ddeli za ruce a prochazeli se zpevem pres vesnici.
]ina skupina zase sedala na kladach, slozenem dfivi nebo jen na
travnfku a pri veselem vypravenf travila vecer. V hospodach
vysedavali starSi strycove a zenaCi pfi pive.
Nedele na vesnici v Sobiiiove a okoli
Rano se nakrmil dobytek a vefid katolfci sli do Sopot do kostela
na bohosluzby, evangelfci kraceli az do Krucemburku, pozdeji do sve
b'Yvale skoly v obci, kde meli mistnost pro sva nabozenska setkani.
12
Odpoledne se sousede navstevovali a vypraveli si navzajem, co ktery
knez kazal. Byli u nas lide snasenlivf a meli se radi. Hodne taky byli
v pribuzenskem svazku a brali se mezi sebou. Bylo zde dost
smiSenych manzelstvi.
V hospodarskem stavenf se musel obslouzit dobytek, ale ddel se
den svatecnf - den Pane. Lide odpoCivali po celotydennf praci.
Hospodari chodfvali na prochazku do polf, obhlfzeli jak zraje uroda a
delali plany pro dalSf dny. Tkalcovske stavy taky staly. Ticho bylo po
cele vesnici. Nektefi chlapci vychazeli do blfzkych lesu.
Poute, svtitky, trhy
0 poutich se konaly tanecnf zabavy - tancovacky. Hravala se
divadla, poradaly se ruzne veCirky. Spolky se predhanely v kulturnf
Cinnosti. 0 zabavu nebyla nouze. Kdyz jsem ptipravoval historii
hasicskeho sboru v Sobfiiove a v HavliCkove Borove a probfral seve
starych zaznamech, divil jsem se tomu, jak nasi otcove, dedove
mohli pri te dtine na polich, v tovarnach, pti tkalcovine nacviCit 4
aZ 5 divadelnfch her, poradat nekolik tanecnfch zabav a jinych
podniku za rok. Jejich nadsenf prekonavalo vsechny prekazky. ]en
prestavky byly v obou valkach, jinak kultura byla vsude na vysoke
urovni.
NejvetSimi svatky pro lid b'9'valy vanoce a velikonoce. Taky slavny
den Boziho Tela probihal honosne. Nikdy se neobesel bez strelby z
hmozditu, oltaru ztizenych na navsi u kostela, u nichz se konaly
obrady. ]indy za vyprosenf dobre urody prochazely pruvody veticich s
knezem vesnid. V dobe totality byly pak vsechny drkevnf verejne
slavnosti zakazany.
Na trhy se chodilo vetsinou do Chotebore. I menSi mestecko
Krucemburk melo trhy. Vetsinou se chodilo pesky, trebas obci
prochazf zeleznice. Nebo aspoii jedna cesta se sla pesky. V meste se
udelal nakup a kdo tam mel pribuzne, navstfvil je.
0 dfivejsfch poutfch by se dalo napsat mnoho. Byly slavne a
pocetne navstevovane. Sopoty byly vyhlasenym poutnfm mistem.
Farnf kronika uvadi kolem 1. svetove valky pocet poutnfku 10 az 12
tisfc. Kramari se sjizdeli jiz v sobotu. Chodivali do Sopot pocetne i
13
Nemci z nemeckych vesnic od jihlavy a Nemeckeho (HavliCk.ova)
Brodu. jeste pred 2. svetovou valkou bylo v kostele slyset modlitby v
nemeckem jazyce. Komedianti pfijfzdeli jiz cyden napred.
Odtud se zase lide vydavali na pout ke Svate Anne u Pohledu, Na
Zelenou horu do Zd'aru, HavliCk.ovy Borove, Krucemburku, Studence, Libice. Procesf byla vedena knezem, ktera vsude i tady byla
vftana mistnim duchovnfm s ministranty a obyvateli. Skllpina
poutnfku se vydavala az do Luze, Chrudimi, na Svatou horu i jeste
dal, az do Vambefic a jinde.
Svatby
Svatba ve vsi byla pro mnohe svatkem, zvlaste pro deti, ktere
cekaly az pruvod vyjde z kostela a bude jim hazet bonb6ny. Nekolik
lidf se zucastnovalo zatahovanf u brany pred kostelem. zenich se
musel vykoupit. To se kona dosud, i kdyz svatba treba jede v
autobuse do Chotebofe jen k urednfmu snatku. Hodne se tohoto
zvyku zucastiiujf hasici.
Pohfby
Pohfeb obcana na hfbitov je tez velkym setkanfm pfibuznych a
pfatel zemfeleho. Na rozloucenf do HavliCk.ova Brodu vsak vetsinou
odjfzdf jen jeden autobus s temi nejblizsfmi pfateli a znamymi.
Zvlaste pro starSf je cesta unavna a tak se nemohou se spoluobcanem rozlouCit a byt pfitomni pfi obradu.
iivelne katastrofy
Pfi zivelnych katastrofach se poznava, jak lide jeste nejsou spatni.
Pomahajf si navzajem. Konajf se sbirky na postizene a penfze se
pfedavajf postizenym.
HOSPODARENI NASICH PREDKU
Pfed rokem 1900 bylo na VysoCine hospodafenf tzv. trojpolni.
Lezelo-li pole uhorem a nehnojilo se, selo se po uhoru zito uhorove,
14
pak se nasazely brambory nebo jina okopanina, posleze oves, do
nehoz sfvali cerveny jetel. Po sklizni jetele se pole nechalo opet
uhorem, nebo se pohnojilo a zasela se psenice. A to se mluvilo o
ctyfpolnfm hospodafstvf, nebot teprve po psenici pfislo zito, pak
brambory, zeli nebo fepa, nekdy len a konecne oves, jenz takto pfiSel
do ctvrteho seti, s kterym opet zaseto jetelove semfnko. Nekde se
selo na podzim zito na uhor, jenz byl vypasen a v srpnu fidce radlem
a melee zoran, pak zavlacen a pohnojen. Zaselo se na pocatku zari.
Po zite seli oves, pak brambory. Mely-li se tyto sazet po ovsu nebo
po jarnfm zite, hospodari zoravali pole na podzim sikmo na smyk a
na jafe je uvlacili a pohnojili. Po zite i po bramborach seli len. Nekdy
hledeli pfi osevu spfSe jen k jakosti pudy. ]en len se nesel nikdy brzy
po sobe a nikdy po zeli a fepe. Pole se na podzim podoralo pluhem a
na jafe uvlacilo, zaselo, zavlacelo. Pfi vlacenf sedeli hospodafi na
konich. Vlacilo se na lichy nebo stezky (zahony). Pfi vetsfm poli meli
u vlacenf 3 nebo 4 kosy najednou, aby nemuseli obracet, nybd jen
zahybat. Tu se vlacelo sikmo pres pole k druhe mezi s ni
bezprostfedne sousedfd, od teto k mezi, jez byla naproti prve a kdyz
pole melo tvar obdelnfka nebo ctverce, konecne k ctvrte mezi a od
teto zase k prve mezi a tak dale. Kazdy nedovedl takto vlaCit. Bylo k
tomu zapotfebi znacne obratnosti. Na sousedove pozemku se
nesmelo obracet, nybd musela se udelat ouvrat na svem. Ten kus
okraje, jenz nemohli zorat, okopavali motykami. Kdyz vsak bylo po
znich a byla strniska a nedelala se sousedovi skoda, mohl druhy
soused otoCit s potahem i na cizim pozemku. Majitel svolil k tomu z
dobre vule.
Na mfstech bY'valych rybniku, zvlaste kde byla puda mokra, se
zoravalo a2 do tricatych let 20. stoleti do zahonu. Zahony se zoravaly
do stfedu tak, aby uprostfed byly vysSf a ke krajum se svazovaly do
struh, ktere se ponechcivaly po obou stranach zahonu, aby se do nich
voda vstahovala.
Davno neni pametnika uhoroveho hospodafeni. UbY'va i tech,
ktefi pamatujf tezkou praci v polich s konmi a kravami.
V t1stene zprave z roku 1840: Zlata abeceda, aneb verny raditel
a vudce, jak hospodaf cfm dal rozumejsfm, lepsim, mohovitejSfm a
15
sfastnejsim byti muze, se uvadi navod, jak pole nejlepe ptipravit, aby
pi'ineslo dobrou a velkou urodu. Sklizene plodiny navrhovanymi
radami, sice pracne ziskane, neobsahovaly prvky chemickych
prosti'edku jako v dnesni dobe a byly chutnejsi a hlavne zdravejsf!
Z cele obsazne zpravy uvedeme jen § 8, ktery by mohl platit i
dnes, kdy jsou z poli nadelany lany a nepamatuje se, ze muze pfijit
~
vodni pi'ival a ten smest urodnou pudu:
§ 8. V polich na stranich musime se i'iditi podle polohy. Brazdy
nikdy nesmeji se dolu po strani delati, nybr2 napi'ic, neb kolmo, sice
by desfova a snehova voda pfilis mnoho zeme splachla ...
V jinem spisu pro zemedelce z prvni poloviny 19. stoleti je
chvalozpev na vynalezce pluhu. ZaCina i'ikankou:
Tomu muzi patf£ veru velkd cest,
jeni vyndlezcem pluhu jest,
vets£ jest, nei kdo si mysli z nds!
K porovnani k dnesnimu "intenzivnfmu" hospodai'enf strojovou
technikou, uvadfme nastroje a naradf pouzfvane nasimi pfedky:
Kazde i'emeslo tim lepe se provozuje, Cim dokonalejsf jsou
nastroje, kterych se k tomu uziva. Totof plati take o polnfm
hospodai'stvi. Jak poti'ebne kypi'eni pudy k pi'ijmuti semena jest, lide
brzy pochopili a vynalezli rozlicne nastroje. ]eden z nejprvnejsich byl
snad klonik ze stromu a po vynalezenf zeleza rejc neb lopata. Nenf
pochybnosti, ze lide za nejprvnejsich casu zemi vlastnfma rukama
zdelavali a sice prave v potu tvare. Ponevadz tento zpusob zemi
zdelavati velmi tezky a pracny byl, a jen malo zeme zdelati se mohlo,
nebof pilny delnik za deset hodin denne nemuze vice nez 30
ctverecnich sahu na 8 palcu hloubky zkopati, tedy se nasli vtipne
hlavy, kterez se pokusily stroje vynalezti jimiz by pudu zkypfovati
mohli, a pi'itom silnejsf dobytek, aby je tahati mohl. Takory . nastroj
byl pluh, jehoz vynalezeni v nejstarSf davnovekost se trati ...
Za starodavna byl cely pluh ze dfeva, jen radlice byla zelezna.
K pluhu byla pfipojena rozpora na skfipce. Pluh mel hi'idel, splaz,
radlici, klece a pluznata. Pluh zeleznak byl zaveden v letech 1850-60,
tehdy tez byly zavedeny zelezne napravy.
16
Slozeni pluhu, nazvy nai'adi, nastroju a stroju, napi'. dvojak,
ruchadlo, radio, pospichac, valec, trakai', cep, fitice, zentour, vetrnik
na obili a mnoho daiSich nazvu pi'i zemedelstvi pfichazi k zapomenutf po zavedenf modernich rykonnych stroju, bez kterych se v
dnesni dobe zemedelstvf neobejde.
Rolnickd
-Karel Dostal, Lutinov
Vychdz£ slunko, jarj den,
hrd rosa v osen£,
tei rolnik srasten, svoboden
chce slavit vzkfisen£,
chce tela silu, volnost duch,
kde svoboda, tam Bilh.
Mohutne zem, nds brdzd£ pluh,
kde prdce, tam je Bilh.
Skfivdnci pej£ nad hlavou
a chvdli Boi£ svet,
a z meze ruckou modravou
ndm kyne jarn£ kvet.
Tu modlitbou se vznds£ duch,
kde zboinj duch, tam Bilh.
Sedlak je mirumilovnj,
on nendvid£ zbraii,
kdyi tfeba cep znd bojovnj
a potfe vrahil saii.
Hajme sve rodne pudy pruh,
kde pilda, tam je Bilh.
Rolnik znd prdce slast i strast,
on cen£ prdci vsech,
rodinou velkou je mu vlast
a bratrem kaidj Cech.
Milujem svornost, druiny ruch,
kde ldska, tam je Bilh!
Chlib ddvd krdli, iebrdku
ta tvrdd nase pest,
nutime hroudu k zdzraku,
z n{ clovek stvofen jest.
Velke, sire, rodne ldny - JosefVaclav Sladek
Velke, sire, rodne ldny,
jak jste krdsny na vse strany,
Nad vdmi se nebe klene
jako v kvetu pole lnene,
17
nad lesy jen z modrosira
pdra v tichj deSt' se sbird.
A jak slunce vds tak zhfivd
a jak cvrcek v klasech zpivd,
v sif i v ddl vy rodne ldny,
buate vy ndm pozehndny!~
od souvrati ke souvrati
jak vds dnes to slunce zlati!
Vlave zito jako bfehy,
kvetnd luka plnd nehy,
na uhoru, v zirne krdse
pokojne se stddo pase.
18
CHLEB
NAS VEZDEJSI ...
Chleb byl odedavna hlavnim zdrojem obzivy naroda. Chlebem a
soli se vitali vzacni haste, statnici, drkevni hodnostari. V krajicku
chleba je skryt nas domov, na ktery nikdo nezapomina, i kdyz je
daleko od nej vzdalen. ]sou v nem rodna pole, se vSi prad a peCi
zemedelcu. Drive byl pecen chleba u mnohych lidi vzacny. Byl i
zamykan a krajen jenom pri hlavnim jidle.
Poslechneme si vzpominky dvou starsich hospodaru o peceni
chleba v domacnostech, v dobach jejich mladf - pred 1. svetovou
valkou a za prvnf republiky.
bochnicku "usousku", ktere byly posypany makem. Po vychladnuti
se uskladnily v komurce na polidch.
V dizich se vzdy nechal kousek testa, tak zvany rozkvasek, aby v
priStim peceni byl do ceho zadelat kvas. Kdyz se pekl chleb, byl to
jak svatecni den. v poledne se jiz krajelo z cerstrych bochniCku ke
kave a polevce.
V domadch pekarnach mimo peceni chleba se na svatky, poute,
posviceni a svatby pekly buchty, kolace, prokladane makem, tvarohem, povidly. Na vanoce k peceni chleba se pridavaly jeste vanocky."
KAREL PILNY z Hluboke u Trhove Kamenice, narozen roku
1898- rok 1978
JOSEF KR.AM z Kfece, narozen roku 1919
,;vzpominam, jak maminka v peci pekla chleb. Pekla vzdy devet
deset bochnicku a ty nam vydriely tak na deset dni. Kdyz byl
cerstry, moe ub"Yval. Proto, kdyz zb"Yvaly je5te dva bochanky, pekl se
nary. Pfitom ale naprosto nic nepriSlo nazmar, i kazda kurka se zuzitkovala. Vafila se z nich chlebova polevka a tvrdSi cheb se rozpekal
na plotne na topinky. Tenkrat bylo povinnosti kazde hospodyne umet
peci dobcy chleb.
jak se tehdy chleb pfipravoval?
Byly velke dize, do ktecych se vecer zadelal kvas, a nechal se pres
noc kvasit. Rano se do neho pridala zitna mouka a pfisady, mesidlem
se vse dukladne omisilo. Ponevadz to byla tezka prace, vykonaval ji
otec. Kdyz bylo vse dobre promfseno, testa se nechalo kynout.
Pekarna byla temer v kazde vetsi domacnosti a v te se podpalilo
rozlozene polenove drevo. Vykynute testa se na velkem vale
prohnetlo a delaly se pecny, ktere se ukladaly na slamene osatky.
Mezitfm dohorely v peci polena, zbytky se pometlem smetly do
jednoho rohu pece. Z osatek se pecny vklapely na dlouhou lopatu a
sazely se do pekarny jeden vedle druheho. Jak byly do zlatova
upeceny, jednotlive bochnfky se z pece vyndaly a davaly se zpatky
na osatky, kde se um"Yvaly vodou nebo mlekem, mimo malych
]ak se doma vafilo a peklo?
,Kamna byla postavena z kamene a maznice pripravena z jilu. Na
prostredku kamen byl rost, po obou stranach pecinky. Na rost se
postavil rendlik a pod nim se topilo a tak se varilo a smazilo.
Zpevava kucharka obzvlast v dozinkach si prozpevovala: Uz je to
udelano, uz je to hotovo, par vajicek na rendlicek, kousek speku do
toho, juchacha. Na odstaveni rendliku z ohne se pouzivalo dvourohych kovanych vidli s drevenou nasadou, na ktere bY'vali namalovani
certi. Placky nebo repa - turin, nakrajena na platky, se pekly na
velkem plechu nad ohnem. Ten byl podlozen na pecinkach kameny.
Kdyz se peklo vice peciva, tak se peklo v pekarne.
Pekarna byla postavena z kremene a z maznice. Nejdfive na
zaklade z kamene bylo vyrovnane dno. Kdyz zatvrdlo, vyrovnal se ze
stipaneho dfivi tvar pekarny, vse se vyzdilo kfemenem spojovanym
maznici. Kde nebyl kremen, pouzival se misto neho ficni pisek
zapracovany do maznice. Pri obezdivani zminene formy ze stipaneho
dfeva muselo se pamatovat na pruduchy - capouchy pro kouf. Kdyz
vse zatvrdlo a vyschlo, tak se dfivi v pekarne zapalilo a kdyz dohofivalo, tak se je5te nekolikrate pfilozilo.
Pekarny se stavely pro 6, 9, 12 i 16 bochniku podle velikosti
hospodarstvi. Kdyz byla pekarna radne vypalena, mohl se peci chleba
20
21
i kolace. Kolace, housky a mazance se pekly na kolacorych plechach.
Babovky se pekly jako chleba, jenze testo bylo vlozeno do hlinenych
pernic, nadob, kterfm se pozdeji fikalo babovky. Byly uvnitf n'izne
zdobeny. Pekly se vetsinou pfi chlebe. Hospodyne mela tyto formy
zpravidla dve.
Peceni chleba: odpoledne se pfinesla zitna mouka na osatkach a
dala se kolem kamen, aby se prohrala. Dfz s kopistf byla ve~ svetnidch od rana. Vecer kolem devate hodiny se nalila do dfze tepla
voda potfebna pro kvasek. V dfzi bylo kousek testa od pfedchazejfdho pecenf, fikalo se mu kvasek, byl asi jako zenska pest. Kdyz
kvasek nebyl z n1znych pfiCin pouzitelny a muselo se pouzft kvasnic,
to uz nebyl chleba tak dobrf. Kdyz se prvnf osatka mouky nasypala
do dfze, udelaly se kopisti v ni tfi kffze, pak se nasypaly jeste dve
osatky mouky, potfebne mnozstvf soli a kmfnu.
Ty tfi kfize se delaly jako pozehnani. Radne promfchany kvasek
kopisti byl znovu pozehnan a pfikryt teplou pefinou. V lete se
kvasek musel k ranu hlidat, aby nepfekypel, a v zime, kdyz malo
kysal, po vymiseni, kdyz se do neho pfidala potfebna mouka, muselo
se testo v dfzi zahfivat polStarem a pokliCkou. Kdyz bylo testo v dfzi
dostatecne zkysane, valely se z neho bochnfky a na osatkach se jeste
nechaly kynout. Nez se testo vybralo na osatky, zatopilo se v pekarne. Nezli dfivf shofelo, chleba na osatkach zatfm vykynul. Zbyle
uhli se z pekarny dfevenym hfeblem vyhrnulo na rost a pfikrylo se
velkym plechem, na kterem se pekly placky. Pometlem ze zeleneho
jedliCf se vymetl z pekarny popel.
Pfi sazenf a vyndavanf chleba svftila v ustech pekarny louc. Do
ust pekarny se pfipravila dfevena lopata a na ni se vsadil nacvicenym
skubnutim bochnfk z osatky a rychle se omyl pfipravenou teplou
vodou, cemuz se fikalo vlazidlo. Pak se vsunul na urcene mfsto v
pekarne, kde se opet vhodnym skubnutfm lopatou umfstil bochnik
neporusen na urcene misto. To se provadelo velmi rychle. Podle
praskanf pometla, kdyz se vymetal popel, se urCilo, zda je pekarna
dost vytopena, kdyz byla mene, tak zar z uhli se vedl jiz pod
zmfnenym plechem do pekarny. Kdyz byla dost vytopena, zavfela se
tim plechem usta do pekarny a uhli se pouzilo k vafenf v rendliku.
22
Za dve hodiny byl chleba upeceny. Vyndaval se zase tou lopatou a v
ustech pekarny se vlazil vlazidlem, t:fm se dodlilo krasne leskle
vrchnf kurky. Chleba se rovnal na osatky.
Po vyndanf chleba se na kolacorych plechach daly do pekarny
susit svestky, hrusky nebo kffzaly. Do druheho dne byly suche a na
pekarne se spalo bez pfikryvky. V capouchach se pfi pecenf chleba
pekly brambory nebo cepochy. Kdyz byl chleba v pekarne, byly
capouchy podle potfeby uzavfeny."
NAVOD NA PECENf CHLEBA Z ROKU 1840
Nejchutnejsf potrava z mouky je dobfe vypeceny chleb. Chleb je
bud' bily, psenicny, nebo cerny, zitny. Nekdy se dela i ze smichane
psenicne a zitne mouky. K bilemu chlebu se pouzijf dobre, cerstve
kvasnice, nebo drozdf z piva. K zitnemu vsak kus kyseleho testa,
ktere je ponechane od poslednfho peceni. Toto testo rozmocime v
dfzi ve vlazne vode, pfidame trochu mouky a zamichame v ffdke
testo. Po sesti hodinach kvasenf se do dfze sype sucha a vyhfata
mouka a vleva vlazna voda a pofadne se vse zamicha.
K receptu je pfipojen verSfcek:
Chleba mdme nejvice zde v svete ctiti,
bez toho nemuie ani kniie byti.
DalSi postup kynutf a zpracovanf testa zustal i o sto let pozdeji
stejny, jak o nem vypraveli kronikafi Josef Kram a Karel Pilny.
Zkusenost pecenf chleba pfechazela z generace na generaci. V dnesnich casech jsou lide zavisli na specializovane pekarny. Doma se jiz
davno chleba nepece. V mestech je mozno koupit chleb n1zneho
druhu, ruzne velikosti i kvality. Pametnfci vsak vzpomfnajl na vonid
chutny chleb domad!
Odkaz: Kniha pro selsky stav - vyd. v Praze, r. 1840.
Kniha Lid na Hlinecku - dr. Karel Addmek, vyd. v Praze, r. 1900.
Pfispevky Ndrodopisne spolecnosti v Praze- r. 1978.
K. ]andcek.
23
Chleb v pfislovich a povenich
Ka2dodenni pokrm chudych i bohatych, chleb tolikrate v nouzi
volany, zadany v modlitbich, je od pradavna v nasem narode ve
velike U:cte. Zlata jsou slova babicky v nesmrtelne "Babicce" Bozeny
Nemcove, zlata jsou slova i nasich babicek o chlebu s uctou a laskou
promlouvajidch. Vazme si tohoto pokrmu, ktery neda zahynout nam
i budoudm, dokud bude cesky rolnik pilne pracovat na polich -n.asi
vlasti. Poslechneme, jak o chlebu se mluvi v pfislovich:
Kdo se nesnasi s chlebem, nesnasi se s lidmi.
Kdo zakrojuje chleba po strane, zakrojuje Panu Bohu paty.
Cizi chleb se brzy preji.
LepSi doma krajic chleba, nez v cizine krava cela.
]ez chleba hojneji, ale mluv stfidmeji.
Hostte chlebem, soli, nezdvoraka holi.
u rolnika cerne ruce a krajicek bHy.
Pot chlebu prvni vlahu dal, beda tomu, kdo ji pohrdal.
Chleb je tak vzacne jidlo, ze se rna polibit, kdyz na zem upadne.
LepSi kurka v pokoji, nezli krajic v rozbroji.
Kdo chce chleba, pracuj co treba.
Bez chleba, polovice obeda.
Kdo po tobe kamenem, ty po nem chlebem.
Mnohy chlebem pohrdal a nakonec suchou kurkou za vdek vzal.
Chlebicek - taticek, kase, to je matka nase.
Bez soli, bez chleba, spatna beseda.
Cizimu do dize nekoukej, hled', abys doma dobre pek.
Chleb peceny na "Velky patek" zapuzuje lijavce a krupobiti.
Po chlebe pres koreny nesenem neboli zuby.
BY'valo mnoho fikinek nejen o chlebe. Kdopak si dneska
vzpomene, ze matka, ktera s posvatnou U:ctou zadelavala chleb, od
dize ka2deho odhanela, aby ji chleb neuhranul a nakonec detem
um"Yvala tvare vodou, kterou natirala bochniky, aby je lide meli radi a
vsem se libily.
DOBRY A LACINY CHLEB S BRAMBORY- recept z roku 1847
Oloupame a rozstrouhame syrove brambory a studenou vodou je
polejeme a cely den nechame stat. Pak vodu vylejeme a brambory
rozmackime v kasi a vafime, aZ je z ni omacka. Kdyz kase vychladne,
dame do ni kvasek a pak zitnou mouku, jenom kolik je treba, aby
testa bylo dost huste. Pres noc testa kyne a druheho dne se misi.
Timto zpusobem ziskame velmi dobry chleb, v nemz se brambory
nepoznaji. Mnoho tim usetfime, nebot korec brambor vyda tolik,
jako pul korce zita. (Korec = 93 1.)
Je to jen nekolik pfislovi 0 chlebe, ktera byla na venkove znama.
Uvadime jeste nektera poverciva rceni:
Jak dlouho nechas chleb nakrojeny, tak dlouho budd umirat.
Kdyz se da chleba na tmavou kurku, privolava se bida.
Drobecky patfi ohnicku.
Po chlebe se nesmi slapati, aby dusicky v ocistci neplakaly.
Kdo zapichuje nuz do chleba, bude mit tezkou smrt.
Tfi kfizky musi hospodyne udelati, kdyz vyndava posledni pecen z
pece, jinak by priSti chleb spatne vykynul.
24
25
0 BRAMBORECH
Vune bramborove nate - kdo by na venkove neznal ten typicky
podzimni den, kdy mlha k veceru tahne z poli nasi VysoCiny a kdy
citime opojnou, ale trochu stiplavou vuni usychajici bramborove
nate. Nas kraj je nejvetsi zasobarnou brambor pro celou repu~liku,
zde je hlavni centrum uslechtitelu a take nejvetsi pocet skrobaren.
Historie brambor je dostatecne znama a vime, ze se dostaly do Cech
jako zahradni rostlina pred tricetiletou valkou a jako pozivatina byly
zavadeny po sedmilete valce - jejich nazev podle Braniboru. Postupne
byly prekonavany vsechny predsudky a pestovani brambor se zacalo
rozsirovat zejmena v horskych krajich. Brambory se stavaji hlavni
potravinou venkovskeho lidu a napomohly, aby z ceskych zemi
zmizel nevitany host - hlad.
Byly ovsem doby, kdy byla neuroda, vyskytovala se hromadna
plisen bramborova a mokra hniloba (1840-1850), a to bylo pro
VysoCinu katastrofa. Jak uvadi jeden kronikarsky zapis v roce 1847 se
pry brambory prodavaly jako hrusky, 4 za jeden krejcar. Kdyz se vsak
v letech 1850-1854 pomery zmenily a dostavily se opet prebytky
brambor, likvidovaly se jiz i z casti zpracovanim po domacku na
skrob. v tu dobu se zabyval na zaklade dfivejsich pokusu ryrobou
skrobu Jan Royka v Pribyslavi, ktery roku 1855 postavil u louckeho
mlyna prvni primitivni skrobarnu, ale byl to jiz podnik zarizeny na
tovarni provoz. Za nekolik let nasledovala cela rada podobnych
skrobaren po okoli, az v roce 1912 byla zalozena akciova spolecnost
nesouci nazev Amylon.
Mnohe velkostatky se snazi zvelebovat kultury brambor a opatruji
si kvalitnejSi sadbu. Za tim ucelem je jiz roku 1869 zfizena na
velkostatku hrabete Salma Reifferscheida ve Valecove, nedaleko
Havlickova B~odu, stanice na pestovani zemcat. V roce 1877 nabizi
toto panstvi v brozurce psane cesky a nemecky sadbove brambory a
piSe jiz o odrudach stolnich, ryrobnich a hospodarskych, ranych,
poloranych a o odrudach domacich.
Tak postupem doby nabyvalo pestovani brambor stale vetsiho
ryznamu, zakladaly se dalSi skrobarny a lihovary, snad v kazde vetsi
26
vesnici. Brambory se staly hlavni plodinou naSi VysoCiny a nasly zde
v prihodnych pudnich podminkach svuj druhy domov.
V roce 1952 byly vsechny stanice, ktere se zabyvaly slechtenim
brambor, prevedeny do Vyzkumneho ustavu bramborarskeho v Havlickove Brode. NejznamejSi ze slechtitelskych stank je Kerkov, zde
bylo vypestovano a prozkouseno jiz vice nez pet set druhu brambor.
Presto, ze jsme bramborarska velmoc, horSi je to stale s tou naSi
YJ'zivou a snad jeste i dnes po 150 letech pretrvava u nekterych
nasich spoluobcanu jeden stary popevek z roku 1839, ktery odsuzoval bramborove pokrmy. Slozil jej jakysi Vojtech na Polensku:
Podivnd to veru m6da, na planinu na hory,
na zahradu i pod lesem, vsude sdzet brambory.
Brambory mdm ke snidani, nei na pole vyjedu,
brambory jak s kminem pokrm, dostanu zas k obedu.
Ke svaCine na loupacku, k veeefi z bramboru mok,
brambor dneska, brambor zejtra, celj tjden, celj rok.
Brambor lei{ na spejchafe, v chlive, take v kuchyni,
do tech brambor tisic hromu! Mne ui brambor nevonif
Podle statistiky z roku 1980 prumerny Polak sni do roka 200 kilo
brambor, Nemec 179, Francouz 125, Rus 120, Anglican 107 a Cechoslovak se svou spotrebou 100 kilo a v Praze dokonce jen 90 kilo je
kdesi az na konci tabulky. Prestoze propagujeme konzumovani
brambor, jsme stale knedlikorymi krali. Zalistujeme-li v nejruznejSich kucharkach, snadno se presvedcime, ze v zadnem jinem
oboru jsme nebyli tak vynalezavi jako v jidlech z brambor. Kazdy kraj
a zejmena ty horske kraje vymyslily desitky jidel z brambor tak, aby
byly co nejpodobnejSi knedlikum, siSkam, plackam a aby co nejmene
pripominaly brambory, michaji se s moukou, zelim, skvarky, sypou
se makem, pracharandou, tvarohem, polevaly se rozvarenymi povidly
- aby, jak se lidove fikalo, nas v noci netlacily jako mura. Jak je
krasne a jadrne lidove nazvoslovi techto jidel z brambor podle
ruznych kraju: v Krkonosich maji sve sejkorky - to jsou bramborove
placky pecene na plotne; na Nachodsku jim fikaji kramfleky; na
Plzensku vafi lepenec; na Valassku si dopravaji bambuchy a u nas na
VysoCine marne sve sulanky, chlupate knedle, modraky, klouzaky, ale
27
i pecivalky, sisky, skubanky, susterky, trpalky, tasky, ale nejznamejsf
jsou bramborciky a bramborova polevka - ta i'idkci se nazJ'va sklenena
a ta nase se jmenuje husta a rna se vaJit vzdy ze 16 veci- brambory,
kmin, kroupy, por, cibule, mrkev, houby, celer, petdel, sui, jiSka,
omastek, cesnek, majoranka, pepr a nove koreni.
Bylo-li jiz o bramborach napsano i strucne o jejich kon~umu,
nesmime vynechat jeste jednu vee, a to je lidova moudrost nasich
predku o bramborach. Neni toho sice tolik jako o jine plodine, vsak
brambory jsou v nasem zemedelstvi nejmladsi:
Svaty Jakub (25. cervence) plete provazky k mechum (k pytlum
na brambory).
Na svateho Jakuba ceka mnoha huba.
Na svateho Vavfince (10. srpna) brambory do hrnce.
0 svatem Rochu (16. srpna) brambor jen trochu.
Na Havla svateho (16. fijna) kaidy brambor do pytle sveho.
Zahon na kobzole, zahon na zeli, jak se nam urodi, budem veseli.
Horo, Horo bramborova, rna panenka nenf doma, nenf doma je na
poli, vykopava tam brambory.
Nas Matej, nas Matej, ten je hodne nohatej, on rna dlouhe nohy,
chodf lidem na brambory.
Esi, esi, esfka, Cuda jede z lesfka, Vojta jede z vobory, loupajf si
brambory.
Slunfcko zachazf za hory, pasaci pecou brambory, slunfcko zachazf
za kostel, pasaci lezou na postel.
Ja jsem maly bandur, sned jsem mfsu brambur, jednu jsem si
upek, roztrh jsem si pupek.
BRAMBOROVEPOKRMY
Brambory, brambory chudych jsou tolary,
popfej ndm jich Boie, a bude ndm dobfe!
Varene brambory na loupaCku se jedly suche, z jedne misy a kazdy
brambor se soli! zvlast. To bylo caste jidlo k veceri.
Bramborova kase - rozmaCkane brambory vafene, skvarky, sadlo, sui.
Knedlfky z varenych brambor - napln boruvky, jahody, povidla,
tvaroh, svestky aj.
Knedlfky ze syrorych brambor - zvane bosciky, chlupate, klouzaky
se zelfm, omastene.
Pecivalky - pecene z varenych brambor nakrajene ctverecky,
obdelnfCky, sparene v mleku, posypane mcikem.
Mrkvanky, ci repanky, jakbanky- placky s mrkvf, cukrovou repou
a makem, jablky atd.
SiSky - z vatenych brambor, posypane makem, tvarohem,
strouhankou, pracharandou, susenou mrkvf smfchanou s makem,
omastene maslem.
Placky, pekcicky - pecene na plotne, ze syrorych i varenych
brambor, potfene sadlem, maslem nebo zavareninou.
Macek - placky ze syrorych, varenych brambor, se skvarky,
smazene na panvi.
KocW tanec - uvarene, klofane brambory smfchane s varenym
kyselym zelfm.
Salat - drive zvan kysele brambory - varene rozkrajene brambory s
kousky kyselych okurek, varena mrkev, zeleny hrasek atd., drive bez
majonezy, jen mfchanina omastena a osolena.
Uvedly jsme jen nektera jidla z brambor, ktera byla znama za dob
nasich babicek jiz pfed prvnf svetovou valkou.
V dnesnf dobe se lide vice zivi masitymi pokrmy, uzeninami,
ktere podle Iekaru nejsou vhodne pro ryzivu. Jfdla nasich predku
byla jiste pracnejsf, ale taky zdravejsf!
z RUZNYCH PRAMENU 0
BRAMBOAACH
Brambory se vafily ve slupce i bez slupky. Pekly se v troube i na
plotne, vetsinou ve slupce i bez slupky. Jedly se mastene, nebo suche.
Vafene ve slupce se oloupaly, rozkrajely, rozklofaly, rozmaCkaly na
bramborovou kasi, nebo rozkrajene se znovu dusily, opekaly. Omastene
sadlem a osolene se jedly a zapfjely hlavne mlekem, podmaslfm.
Kde se na Ceskomoravske vysocine nejdfive pestovaly brambory?
Na Ceskomoravskou vysoCinu se dostaly brambory ke konci 18.
stoleti. Nejdi'ive je pestoval uCitel Josef Kratochvil v Libici nad
28
29
Doubravou. Jeho pokusy v roce 1790 mely uspech a tak se brambory
rychle rozsirily po celem kraji. Dnes je Vysocina opravdovou zasobarnou bramboru, nebof zasluhou odborneho vedeni stoji v bramborarstvi na prvnim miste.
Kava z bramborii
Jedna z nejstarsich nahrazek kavy je ceskeho puvodu. Jejim
objevitelem je cesky lekar Vsemir Berchtold, ktery vydal roku 1842
obsahle dilo o bramborech. V knize byla uvedena rada receptu na
uziti bramboru v kuchyni a mezi nimi i navod na pripravu kavove
nahrazky. Brambory se uvai"i, ale jen tolik, aby nepopraskaly, pak se
oloupou, rozkraji na drobne kostky a rychle ususi. Ususene se prazi
a uzivaji jako nahrazka kavy.
Hrabe Berchtold si kavu takto dokonce velice liboval. Jeho objev
neni bez zajimavosti ani dnes. Pro porovnani uvadime, z ceho se
pozdeji pripravovaly kavove nahrazky. Na prvnim miste to byla
cikorka, pra2ene :lito a fiky.
Doktor Zikmund Winter v knize Kuchyii a stul nasich predku z
roku 1892 uvadi: ... V rakovnickych pametech Hovorkorych se piSe
... roku 1719 ponejprv do Cech pi"ivezeny erteple.
V polovici 18. stoleti si jiz cesky sedlak zpival: Kdyz jsem sel do
nebe, stavil jsem se v pekle, nejstarSf Lucifer pek si tam erteple.
Ottuv slovnik naucny: V Praze je poprve pestovali frantiSkani v
klasterni zahrade.
Slovnik spisovneho jazyka: Brambor, brambora, zemak, rostlina
puvodem z Jizni Ameriky. Zdrobnele - bramburek, bramburecek,
bramburka, bramburecka.
Odkaz: Pfispevek Ndrodopisne spolecnosti v Praze - r. 1BfO,
Frantisek Hladik, Pohled.
Pfispevek Ndrodopisne spoleenosti v Praze - r. 19 78,
Karel ]andcek, Sobiiiov.
Ceskomoravskd vysoCina - tisk r. 1939, ing Svec aj.
30
MLEKO, SMETANA A MASLO
Dojeni mleka, vyroba smetany a masla v domacnosti
Vemeno a struky kravy se umjvaly vla2nou vodou pred dojenim.
Byly kravy, ktere se uddovaly Ciste, nektere se v hnoji valely. Byli
hospodari mirumilovni a take lajdaci, ktei"i nedbali na poradek ve
chleve. Pro Cistotu mleka a masla vsak vetsina dbala o poradek a
Cistotu pri dojeni. Dojicka nebo dojic si pred dojenim umjvali ruce.
Posledni dobou byly dojacky plechove, tvaru drivejsich ovalnych
putynek ze dreva. Mleko se cedilo pres Ciste lnene bile platno,
pozdeji pres kovory cednik. Slevalo se do hlinenych nadob, hrncu,
krajacu a pi"ikrjvalo se drevenymi poklicemi, dynky. Ukladalo se do
sklepu, komor, haltyru, kde bylo chladno, pi"ipadne do melke
studanky, kam krajac, hrnec s mlekem se castecne ponoril.
V mistech ulozeni se dbalo na cistotu, vetrani okenky, ktere byly
zabezpeceny siti proti koCkam. Okenka bjvala zamrizovana a mala
proti zlodejum, kteri pidili hlavne po smetane. Vypravelo se o
zlodejich, ktei"i trhali u sklipku, haltyru zamky a ukradenou smetanu
prelevali do srych nadob. Byly to drevene putny, zvane pantovnice,
nosili je na zadech. Pantovnice mely pi"ilehava vika, aby se smetana
nevylevala.
Smetana se sbirala naberackou - sberaCkou. Odstredivky se pocaly
uzivat v tricatych letech 20. stoleti. Po venkove chodili obchodni
zastupci ruznych firem a nabizeli hospodarum odstredivky Diabolo
Separator (svedske ryroby) a ryrobny Jezek, Pichner atd. Nabizeli i
maselnice na kliku. Za valky 1939-1945, kdy odstredivky byly nejvice
potrebne, musela se ze stroje odevzdat jedna cast, aby se mleko
nemohlo "di"it", ale odvedlo se plnotucne. Tez i cast rucni maselnice
korbilek, se musel odevzdat na obecni urad. Nai"izeni se obchazela,
odevzdala se nejaka starSf nepotrebna vee a doma se mleko pro svou
potrebu odstred'ovalo a smetana se pi"i zavrenych dverich stloukala
na maslo. Odstredivky se Sfrily i do mensich hospodarstvi, i kdyz
nekdy dalo !idem hodne uvazovani o cene a koupi. Byly dobre kupni
podminky, na splatky a kdyz lide poznali ryhodu odstred'ovani, sii"ily
se pak dost rychle. Klady uzivani odstredivek - bylo vice smetany.
31
Vyroba a tvarovani masla
Na jedno stloukani se pripravovala smetana podle mnozstvi krav
a hlavne podle obsahu maselnice, i tez podle brezivosti a tucnosti
mleka. Obsah krajace mival asi 10 litnl.
Pred stloukanim se maselnice poctive vydrhla a vypafila horkou
vodou a dala se, bylo-li to v lete, na liSetkory plot, aby ji slunce
vysusilo. V zime ke kamnum, ale tak, aby nedoslo k rozeschnuti.
Kdo maslo prodaval, vazil jej na kila na viliach. Jinak na delSi
uskladneni se maslo prevarelo a ukladalo do kameninorych
hlinenych nadob, ktere mely uz svou miru. Smetana pred stloukanim
musela mit urCitou teplotu, kterou znala hospodyne a doba stloukani
bjvala asi hodinu. Maslo se hnetlo na mise do tvaru siSky.
V 19. staled i drive se maslo vtlacovalo do drevenych forem, v
nichz byly na dne umne vyrezane obrazce, vetsinou ruzne kvety. Po
vyklepnuti z formy bylo pak maslo krasne zdobene.
Pro prodej a domacnost se maslo balilo do masloveho papiru a do
krenorych listu.
Podmasli bylo pochoutkou k bramborum ruzne pfipravenych.
Nejvice chutnalo s krajicem domadho chleba, jenz byl potren silnou
vrstvou cerstve stluceneho masla. Zvlaste, kdyz podmasli bylo plne
maslove krupice. To byla chut!
Po stloukani se maselnice zase peclive vymyla, vyparila a ulozila
na misto, kde nemohla zvlhnout, zplesnivet, ani do velkeho tepla,
kde by mohla rozeschnout.
Kareljandcek- r. 1980
32
DEJINY VCELARENi
v CECHACH
Jako vsechny deje, tak i dejiny naseho vcelareni poCinaji mnohymi
povestmi. Muzeme podle nich soudit, ze si nasi predkove v nejdavnejsich dobach vcelareni velice hledeli. Jiz slova praotce Cecha na
hore Ripu pronesena k lidu tomu nasvedcuji. Pravil: ,Toto je ta
krasna zeme, mlekem a medem opljvajid!"
.Ze vcelarstvi u nas je od pradavna, o tom svedei i nadacni listina
brevnovskeho klastera z roku 993 vydana vevodou Bretislavem II.,
kde se ryslovne mluvi o medorych ptijmech. Rovnez v listine
zakladajid kollegiatni kapitulu staroboleslavskou z roku 1039
pripominaji se ryslovne desatky z ptijmu medorych. V nadacni
listine kapituly vysehradske z roku 1070 cini se i rozdil mezi vcelari
lesnimi a domadmi. I Dalimil ve sve kronice doznava, ze Cechove
byli milovniky vcel, mnoho divokych jich v zemi nalezli a z medu
medovinu delali. V povesti o Sarce se opet pravi, ze ta krasna deva,
chtic potrestat Ctirada za jeho odpor k zenam, opila jej medovinou a
na Devine ho dala upalit.
Z mnohych starych listin a rysad poznavame, ze vcelareni bylo
dvoji, chov vcel divokych v lesich, jejichz osetrovatele se jmenovali
brtnici, a chov vcel domadch, jejichz majitele zvali vcelniky. Domad
vcelari nebyli vazani zvlastnimi pravidly a mohli jednat svobodne.
Vcelari byli seskupeni v obce se zvlastni svoji spravou. Meli sveho
rychtare a ctyti pfisezne znalce, kteri byli povinni rovnat spory mezi
vcelati, vydavat povoleni ke zrizovani brti a skudce vcelarstvi trestat.
Take meli ukol zjiStovat, zda-li brtnici odvadeji z kazde brti poplatek,
nebot, jak lze usuzovat z listin, pfisluselo lesni vcelareni k panskym i
zadusnim statkum. Temto dditelum se davalo urCite vcelne.
Medari tez obddeli pravo medarske Karlem IV., otcem vlasti,
potvrzene roku 1350, podle nehoz museli lesnici setrenim medujidch stromu je v jejich zivnosti podporovat, a rolnici opet za
primereny poplatek postoupit jim misto v poli.
Z tohoto jakehosi sdruzeni povstaly pozdeji vcelarske cechy, ktere
mely korouhev s obrazem sv. Ambroze na jedne a Samsonem se
lvem, z jehoz tlamy Samson vydira plast medu, na strane druhe.
33
Vcelareni do mad vzniklo ovsem pozdeji z lesniho, nebot lide
casto stromy, v nichz meli usazovat vcely, odffzli a z lesa odvezli
domu. Zde je pokladali na sochory - klaty lezany, nebo pouze staveli
staveli ke kulUm - klaty stojany. Uly zavirali zavorami, aby znesnadnili zlodejum se do nich vloupat. Vcelfny byly cislovany, zapsany do
gruntovnfch knih a skudci odevzdavani hejtmanu k potrestanf. Kdo
vsak pred nepfftelem utfkal a uschoval se ve vcelfne, nesmel-byt
pronasledovan, dokud jeho vina nebyla pred soudem prokazana. K
soudu u "lamfojta", ktery se konal dvakrate do roka, museli se
dostavit jak brtnici, tak vcelnici.
Nakazu hniloby plodu jiz znali a lecili ji zrusenim vcelstva.
Krestanskym nabozenstvim v cechach se vcelareni znacne
rozSffilo, nebot ke katolickym bohosluzbam bylo treba svetlo voskorych svicf. Spotreba vosku vzrostla. Tez mnohe pokuty cechum a
davky klasterum se platily medem a nektera mesta odvadela desatek
z vytezeneho medu.
Jiz v 11. a 12. stoletf se vyvazely do okolnich zemi med, vosk a
medovina. V Praze byly konany zvlastni medove trhy, na nichz se
prodavaly med a medovina v nadobach s urCitou merou jako sud,
vedro, liliev a pinta, med tez na hrnce a pozdeji na viliu.
Ceska zeme davala tolik medu, ze byl vymerwvan za stejnou viliu
soli, kterou nemame. Cena medoviny byla v starsi dobe stejna jako
cena vina, pozdeji vsak pricitana ji pouze cena koralky.
z remeslnfku jmenuji se v te dobe vostnici, kteri z vosku vyrabeli
svfce, mednici, kteff pfipravovali medovinu, senkeri, kteff medovinu
prodavali a pernfkari, ktefi pernik a medove pokrmy zhotovovali.
Med byl tehdy jedinym znamym sladidlem.
valky husitske a valka trice til eta byly pffCinou velkeho lipadku
naseho vcelarstvi zvlast. Mesta a dediny byly opusteny. Krajiny puste
a nevzdelane a utlacovani poddani se museli starat o chleb, na
vcelareni jim cas nezb"Yval. Pozdeji med nahrazen tftinorym cukrem
a medovinu vytlaCilo pivo a koralka. Tim cena vcelarskych ryrobku
poklesla a vcelarstvi se stalo takfka libustkou jednotlivcu. Tesilo se
sice v 17. a 18. stoletf dosud zakonite ochrane, ale zpravy o nem z te
doby jsou velmi chude.
Jan Amos Komensky (1592-1670) si horlive hledel vcel a lasku k
nim i vcelareni v lidu probouzel.
Vzld'fSenim vcelarstvi se stala doba panovani dsarovny Marie
Terezie. Panovnice ve svem patentu ze dne 30. srpna 1776 uznala
uzitecnost vcelarstvi i praktickemu vyucovani vcelaru. Osvobodila je
od vsech poplatku a davek z chovu vcel a dovolila vykoupenf desatku
za mirnou niliradu. Kazdy mohl vcely v libovolnem mnozstvi chovat,
kamkoli je na pastvu vozit, med a vosk bez prekazky prodavat.
V roce 1770 zalozeny "Spolek ku zvelebovani hospodarstvi" tez si
vcelarstvi hledel. Roku 1776 byla zffzena vcelarska skola v Novem
Knine, uCitelem na ni ustanoven Jan Hallman. Ponevadz skola svemu
likolu nevyhovovala, byla roku 1781 zrusena.
Na sklonku 18. stoletf (rok 1779) vydal hostivarsky farar Josef
JaniS prvni samostatny cesky vcelarsky spis s nazvem: UCinlive
spracovani vcel pro lid obecnf', v nemz jiz se zmiiiuje, ze neoplodnena kralovna klade vajiCka, z nichZ se pouze vyvinou trubci.
Jednotlivi vcelafi dostavali za svou rocni pili odmeny po 2 az 6 zl.,
ale udelovani odmen roku 1792 prestalo.
Jake mnozstvi vcelstvech se v Cechach chovalo ve starsich
dobach, je neznamo. v polovici 18. stoletf jich bylo pouze podle
vfpoctu K. Adamka asi 60 tisic.
Na pocatku 19. stoletf se vcelareni jen pozvolna rozsifovalo,
nebot bylo ponechano samo sobe, nikym nepodporovano zustalo na
temze stupni v"Yvoje, jako koncem 18. stoletf. V kosfch a klatech se
vceliCkam dobre darilo, vcelari jim sami pffbytky zhotovovali, na
polfch lihorem leticfch a v hustych lesfch bylo hojne medujidch
rostlin, a vcelky bez velike pomoci hodne medu a vosku poskytovaly.
Vedomostf velkych nebylo treba, nebot v katde obci se nekdo nalezl,
kdo usadil roj, vycistil lily a vybral med. Az teprve roku 1845, kdy
karlovicky farar Dzierzon pocal vcelarit v lilech, zhotovenych na
pohyblive dflo a tim bylo umozneno nahlednout do zivota vcelek,
vzrustalo nadseni pro vcelareni netusenou merou.
Brzy bylo v Cechach hojne stoupencu Dzierzonorych. Z nich
zvlaste farar Oettl navodem, jak se hotovi lacine slamene lily, k
rozvoji vcelarstvi velice pfispel. Byl tez zakladatelem zprvu cesko-
34
35
nemeckeho "Spolku ku zvelebovanf vcelafstvf v Cechach" a jeho
nastupcem v pfedsednictvf G. Budiegickym zlepsen a rozSffen tehdy
spolkory ul delitelny "Prine".
Roku 1888 zalozeny Nemecky vcelafsky spolek ustfednf pro
Cechy" byl u nemeckych krajanu velmi oblfben. Oba spolky se
sloudly roku 1902 v jeden. Na Chotebofsku byl zalozen vcelafsky
spolek roku 1901. Mezi zakladateli byl i sopotsky farar Havlik. ~
Zkusenosti vcelafu sifil roku 1867 zalozeny casopis Vcelaf, jenz
od roku 1875 jako Cesky vcelaf se vydaval. Bylo sice z pocatku malo
pfispfvatelu, ale po mnohych pfekazkach bylo dosazeno, ze srym
nakladem jej pocal vydavat roku 1883 "Zemsky ustfednf spolek
vcelafskf', k nemuz vsechny jiz dffve zalozene okresnf spolky pfi
jeho zffzenf roku 1872 pfistoupily.
]ak pfisly na svet vcely a taky vosy
-Jan Zahradnicek (1905-1960)
Dlouho chodili ui Petr s Kristem Pdnem
po polich a lesich v kraji poiehnanem.
Klanel se jim cestou kaidj strom a klas.
Ptdci zvali je. Byl odpoCinout cas.
Hlad se take hldsil. Pfisli do dediny,
domy vsechny stejne a pfec kaidj jinj.
z jednoho jen vdlo vuni chlebovou,
a tam zaklepali s prosbou pokornou.
Selka pfed pekdrnou s lopatou tam klee£,
tahd cerstve pecny . .. Mysli: PovaleCi,
jen s rukama v kapsdch svetem toulat se,
zatimco jd letim z prdce do prdce.
A kdyi pozdravili: "Dej i Pdn Buh zdravi,
hladov{ jsme velmi, sklesli od unavy".
Zle se osopila selka lakomd,
ne, ne, nic jim nedd, sama mdlo md.
36
Pecny jako slunce na osatkdch zdfi,
marne domlouvd ji Petr s mirnou tvdfi.
Selka lopatou se zlostne rozhdni
a v tom Krista Pdna v celo porani.
]ak na Velkj Pdtek pod Korunou s trny
kapky krve skrdpi celo bez poskvrny.
A tu z kaide kapky musku videti,
zatoe£ se kolem, k lesu odleti.
Prvni vcely! To, ie zrodily se z rdny
v celo Kristovo, tea vcelami jsou zvdny.
Ze to celo sidlem Boii moudrosti,
med ndm ddvaji po kvetech nasbiranj
a jak moudrost Boii piny sladkosti.
Selka pozndvd v tom divu Krista Pdna,
na kolena padd, hostit se ho chystd ...
Vsichni Pdna chvdli pro stvofeni vcel,
d'dbel zdvistnik vsak Bohu zdvidel.
Rekl si: Stvofim jeste lepsiho jd cosi.
Ale ie je sdm zlj, stvofil jenom vosy.
Vosy sobecke, ten iravj hmyz,
med pro lidi sbirat sotva nasel bys.
Ddbel zlosti pukd, nad prohrou se kraut£.
Vosy chytd, chce je vzteky pfetrhnouti ...
proto jejich tela v puli ztrhand
zdaji se ndm dodnes. Ddbel hanbu md.
0 VOSKU A ARTIKULICH
V artikulfch tkalcovskeho cechu ve Vojnove Mestci z roku 1656
nalezame dukaz o dulezitosti vcelfho vosku.
Z celkoveho poctu 38 artikulf se jich 12 zminuje o vosku, jako
poplatku Ci pokute.
37
Artikul sedmy
Synove mistrovsky bud' domacfho neb prespolniho uceni, zvlaste
ktery by se jinde uciti, jeden kazdy prednesti rna listovni vysvedceni
od remesla, kdy, kde a u ktereho mistra se vyuCil. Chteli by potom
do spolecnosti se pfivteliti a pripojiti, bude povinen starsich cechmistruv, za dozadovanymi svy'mi prateli v cechu uctive svou potrebu
prednesti a kdyz toho uzije a za mistra pfijat bude, pfijemnyho do
cechu dvanact tenkych sajnu a vosku dve libry odvezti rna.
Artikul ctrnactj
Jestli zeby se pak trefilo a ucedlnik nektery pri poradnem cechu a
poradku uceny nebyl a chtel by se u mistra spolucechovniho uciti,
ten s mistrem svy'm jistou smlouvu uCiniti, to vsechno jako jini
ucedlnici vyplniti, do cechu jeden zlaty rynsky, deset krejcaru, vosku
jednu libru kdyz se prijima, jako take i po vyuceni, jeden zlaty
rynsky, deset krejcaru a jednu libru vosku sloziti rna.
Artikul sedmnacty
Kteryby mistr jeden druhemu tovaryse vyloudil, aneb nejakym
neradnym zpusobem, krome dobreho radu jeho sobe osobovati chtel,
a to na neho uznano bylo, takovy' tovarys tomu mistru rna vyzvizen
byti. Apakliby cech uznal, ze se to bez slusne pficiny stalo, ten mistr
ktery loudil, starSi pokuty vosku dve libry a mladsi jednu libru
povinen dati bude.
Vcely byly ve velke vaznosti. Mivali je uCitele, mlynari, sedlaci a
pfi mensich chalupach, kde meli na vcelafstvi vice casu, take chovali
vcely. ze byla vetSi vaznost ke vcelam, nez k jinym tvorum, vysvita z
toho, ze se fikalo a fika, ze vcely umiraji, kdezto 0 jinych zivoCisich
se pravi, ze zcepeneli.
Vcely pry rozumeji lidske feci. Kdyz zemrel hospodar, sli do mad
k ulum, u nich zazvonili nebo zaklepali na uly, a pronesli: ,,Vcelicky,
vcelicky, zemrel vam hospodar." Kdyby pry tak neuCinili, vcely by
pomrely.
.
Vcela byla vzorem pilnosti. Kolednici, ktefi o smrtelne nedeli
koledovali, davali stromek (lito) nekteremu vcelari. Ten je claval ke
vcelam, aby se jim dafilo.
Adamek nejvice zvyku a pover z chovu vcel a jine Cinnosti obyvatel nacerpal, jak casto uvadi, ze Zapisku secskeho mlyna. Jmenuje
vesnice z celeho okoli Hlinska, v kterych byly tyto zvyklosti obvykle.
Hospodar - vcelar, kdyz pfisel na Bozi narozeni, i na Velikonocni
nedeli a o Svatodusnim svatku z kostela, nez vstoupil do domu, sel k
ulum a do otvoru nekolikrate silne vdechl, aby mel hodne roju.
Med se vybiral na Zeleny ctvrtek nebo ve stredu pred ctvrtkem.
Hospodafi, ktefi meli vcely, posilali med znamym, obycejne cely
plast - aby je vcely nepostipaly. Na Zeleny ctvrtek i jini lide jedli na
lacny zaludek medem namazene pecivo "jidase", aby vcely, vosy a
jina kousava havet je po cely rok nepostipala.
Artikul dvacaty prvni
Ottuv slovnik naucny, strana 481:
Bylliby kdo z mistru a nebo tovarysu v jakekoliv kradezi postizen
a polapen ten kazdy v cechu trpen byti nema. Tez take kdo by se
neceho neslusneho proti dobremu a chvalitebnemu radu doCinil,
pokuty do cechu povinen jest sloziti, jeden zlaty rynsky, triceti
krejcary a vosku jednu libru.
Roku 1900 bylo v Cechcich 199.604 ulu. Cesti vcelari se sdruzili v
Zemsky ustr. spolek pro kralovstvi ceske, predsedou byl P. Josef
Kebrle, farar v Pristoupimi, ktery byl zarovei'i redaktorem Ceskeho
vcelafe, ktery vychazel v 5500 vy'tisdch a prodaval se clenum vcelarskeho spolku po 2 K.
V obsazne narodopisne praci, 385 stran, dr. Karla Adamka - Lid
na Hlinecku (1900), najdeme 42x zminku o medu. Tento vceli
produkt se pouZival na Hlinecku na ruzne leky pro lidi i dobytek, byl
i opreden ruznymi zvyky a poverami. Vybrali jsme jen malou cast z
dob pred vice jak sto lety.
V kalendafi pro hospodafe na rok 1848, str. 92:
38
v
Cechach je asi 106 tisic ulU vcel, nejvetSi castka v Chrudimskem kraji - asi tretina ulu. Statisticke tabule udavaji, ze roku 1842
se vytezilo 3155 q medu a 2613 q vosku.
39
Pro zajimavost, kdo se zabrval vcelaistvim v okrese Chotebof
pfed devadesati lety: Na okrese bylo 1420 uhl. V fadach Clenu spolku
vcelafu: 16 uCitelu, 12 rolniku, 8 duchovnich, 6 obchodniku, 5
femeslniku, 1 soukromnik, 1 tovarnik, 1 advokat a 1 zena. V roce
1907 vytezili 1265 kg medu a 81 kg vosku.
Chvdla vcely- Chmelensky, v knize pro selsky stav, r. 1840
Vsak my vcelu uvitejme.
sdzejme ji lipy vhod,
kvitky sladke ji zasejme,
sladky jest i jeji plod.
Zveselite bratfi cela,
pilnd, vdecnd je vzdy vcela.
VCeU ul z roku kolem 1790,
puvodem ze Stude nee,
nyn( v muzeu v Nove Pace
- foto A. Dubsky, Bz(
Odkaz: Pamdtnik vcelafu ceskoslovenskych - r. 1896.
VCelafskd Citanka - r. 1909.
Ottuv slovnik naucny- str. 478.
Cechy- Dejiny ceskeho vcelafstvi- str. 145.
casopis cesky vcelaf.
Kalenddf Vincentina - r. 1941.
40
ZPRACOVANI LNU NA ZELEZNYCH HORACH
- koncem 19. stoleti
Z umoceneho jiz sklizeneho lnu se nejdfive odrhly hlavky pres
velky zelezny hreben (drhlen) zasazeny do drevene kozy. Z odrhnuteho lnu se oddelily stonky k prodeji. Pro domaci potrebu se susil
len v malych domcich - suskach. Suche stonky se zbavily pazdefi na
poteracce. Odpad od poteraCky se nazrval pazdefim a hackami.
HaCku se pouzivalo na ucpavani ruznych der v domcich, coz pry
vydrtelo dele nez drevo. Dale se pak len tridil na vochli, koudel,
hruba vlakna a jemna vlakna. Z koudele se delaly provazy, z hrubeho
vlakna hruba nit, ze ktere se tkalo hrube platno. Na zpracovavani lnu
na platno se pouzivalo nafadi nebo nastroju pojmenovanych drhlen,
poteracka, vochle, preslice, kolovrat, kuzel na upevneni vlakna,
vretenko jako soucast preslice i kolovratu, na ktere se stacely i navinovaly nite. Pak tu slouzilo motovidlo na pradena. Pradena pfejimal
jiz tkadlec. Platno, ktere tkadlec vyrobil, bylo hnede a proto se
prostiralo na belisti, kde ucinkem slunce a casteho kropeni zbelelo.
Hlavky lnu se mlatily cepy a semeno se Cistilo jako obili.
Hlavni stravou pfi techto pracich byly brambory, zeli, repa turin,
kroupy a hrach. Chleba brval cerny az do modra zbarveny od plevelu
lustince. Bylo ho malo a proto byl pod zamkem. Jen hospodar nebo
hospodyne ho po pozehnani mohli krajet a rozdelovat. Pro dite do
skoly na cely den byl bud' krajicek chleba nebo nemastne bramborove placky, anebo jen brambory a jablka z vlastni sklizne. Majetkove pomery se nejvice zrcadlily ve skole. NejchudSi mivali jen
brambory a zadonili od strednich, tito zaci mivali vetsi krajic chleba
a nekdy i kupovanou housku, ktera stala 2 krejcary. Pak byly deti ze
zamoznych rodin, spravcu tovaren, sklarny, auerspergskych lesu z
Rohozne a Petrkova. U tech se zebrat nesmelo, zvlast ne u deti
velkostatkare z Hamru. Tyto deti vozili do skoly v kocarech a na
svaCiny a obedy je doprovazel skolnik do hostince u Zabskych.
UCitele i deti jim museli vykat. Hamersky velkostatek mel pan
Halama a rozkladal se od Srneho mezi Rvacov a Kamenici pres
Drevikov po statnf silnici po Jancour a Tobolky a katastr Mozdenice.
41
Po roce 1885 zacali dfevikovstf zide kupovat dlouhe vlasy i vycesane a davali z nich delat sifky na vlasy pro damy ve mestech. Brzy
obchod rozsifili za hranicemi, nejprve do Ameriky. Po roce 1900 se
vjroba sftek rozsffila do okoli Kamenic a Chotebofe. Vlasy nakupovali vlasafi v chudych krajich v Cechach, na Morave, Slovensku,
Mad'arsku i Jugoslavii. Vlasy prodavaly jen nejchudsf zeny a to z nejvetSi nouze - tenkrat byly dlouhe vlasy nejvetsf ozdobou zeny. ~.
Nafadi a zafizeni ke zpracovani lnu
Drhlen- slouzil na odrhnutf hlavek semen ze lnu.
Cep- se pouzfval na roztlucenf lnenych hlavek.
Drevena lopata - zvana versof- z nem. Werschaufel, pomoci ktere
se prehazovanim oddelilo semeno od plev.
Poteracka - slouzila na vytreni pazderi ze stonku lnu.
Vochle - na tridenf vlaken lnu na jemne a hrube.
Kuzel - na ktery se nadfval rozpleteny stenfk.
Stenfk - byl nazev pro stocene prameny vlciken, spletenych jako
houska.
Stojanek - na nej se navlekl nadity kuzel a na jeho stolicce
spoCivala leva noha, ktera ho pfiddovala, aby dobre sta.I.
Kolovrat- na kterem se predly tenke nite na tenke platno.
Preslice - na ni se predly hrubSf nite na hrubsf platno.
Motovidlo - na to se namotavaly nite do praden, ktere byly oddelovany pasemnici do pasfmek, pradeno hrubsfch nitf jich melo jen 30.
Prize - to byly nite jiz v pradenech, ty se na belidle v zeleznych
kotlich vyvarely a castecne sluncem a kropenfm vodou bilily. Pak je
prevzala rodina tkalce, ktera mela tkalcovsky stav.
Navijcik - na ten pomocnice tkalce navlekla pradeno.
Sukac (sukadlo) - pomocnice rozlozila pasfmka soukala (navinovala) nit na drevene spulky (civky, civeCky) na sukaci.
Spulky s nitemi se vlozily do Clunku a tyto nite ze clunku se
naz"Yvaly pricne a tvofily v platne outek. Ve stavu byla osnova, to
jsou nite v platne po deice a ty se navadely do stavu primo z navijciku. Prohazovanfm clunku s outkem mezi osnovou a pfitloukanfm
outku bidelcem se tkalo platno.
42
Pouziti lneneho platna
Z prize se delal kanafas bud' na povlaky na periny z dvoji barvy,
nebo na sukne z troji barvy. Tak se obarvila pfadena prize. Na
povlaky pefin polovic pfaden bile a polovic cervene. Na sukne se
barvila jedna tfetina cervene, druha zelene a tretf bile. Kanafas tkal
jen opravdovj mistr. Takovj kanafas nebylo mozno roztrhat. Take byl
opevovan: Proto jsem si kanafasku koupila, abych se ti, muj milacku,
libila, mam zelenou, cervenou a bilou, abys me nechodival za jinou.
V bohatych rodinach se pouzfvalo jen tenke platno na vsechny
kosile. zeny mely vySivane (strykovane) kosile i spodnicky s krajkami. Periny byly povleceny v ruznobarevny kanafas, vsednf sukne
kanafasky zdobene cernym sametem. Pokr"Yvka na ustlanou postel
byla z tenkeho bileho platna s krajkami. Svatecni byla hackovana,
ruzneho vzoru. Podobne byl pokryt i hlavnf stul. PokryYkcim se rikalo
lantuchy z nem. Leintuch. Muzske svatecni kosile mely skrobene
limce, naprsenky i manzety. Melo to vjhodu, ze se nemusela prat
cela kosile. V bohatych rodinach meli i poslamky z tenkeho platna ty meli prostfeny na "strozoku", to jest na slamniku. Slamniky byly
usite tak, aby po vycpani slamou se vesly do postele, tez podhlavniky
byly vycpavany slamou. Tyto byly usity z nebileneho hrubeho platna.
Hospodyne musela mit v~ vjbave 6 pytlu z hrubeho platna pro
zitnou nebo jecnou mouku, krupici a kroupy. Muzi a hosi v takovjchto rodinach meli svatecnf saty stofove, vsedni struksove,
jen v horkych dnech platene. Takove vybavenf mela na priklad rodina
v Hluboke u Trhove Kamenice ve statku cp. 6 koncem 19. stoleti.
ChudSf lide pouzfvali tenke platno jen na detske kosilky, na
muzske a zenske jenom od pasu nahoru. Od pasu doiU mely zeny
kosile z hrubeho platna, rfkalo se tomu podolky a muzi meli tez z
hrubeho platna obarveneho na modro spodky, podvlekacky.
Pokr'Yvky na postele byly tez z hrubeho platna, na obou delSich
stranach s trasnemi, nekdy i s krajkami. I spodni hrube pokryYky,
opravdove poslamky, pfikr'Yvaly v posteli slamu cepy mlacenou.
Svatecni saty meli muzi struksove, ktere kdyz jiz byly hodne
obnosene a musely se zaplatovat, nosily se na vsedni den. V lete
meli saty jen z hrubeho latna. zeny mely cervene kanafasky zdobene
43
dokola pasem 5 em ze sametu a sametove cerne bluzy Qupky)
zdobene krajeckami nebo knoflfcky.
Jeste chudSf lide - baracnfci, ktefi nemeli pole ani len a meli doma
zafizeni na spradanf lnu, vyprosili si za praci nejakou ot-ypku od
sedlaka, pfipadne na panske nebylo daleko. Kdyz je hajny pfi kraddi
nechytil, sedlak dosvedcil, ze je to len od neho a i kdyby h'!iny
poznal, ze je to pansky, musel mlcet.
Se zafizenfm si sousede vypomahali.
v hrubem platne zbyl casto v niti kousek pazdefi, ktery dokazal
pri praci dost rozskrabat telo.
Hrube platno, nez se z neho silo, radne se na truhle nebo stole
valkem s deskou vyvalelo. Platno se koulenfm valku na valek navinovalo a deskou pritisknutou na valek se mandlovalo. Tim se pazdefi
z platna nebo pradla vydrolilo. V bohatsich rodinach si porizovali
mandl.
Vzpominky Karla Pilneho, rolnika z Hluboke u Trhove Kamenice - r.
1978.
Archiv - K. Janacek.
44
TKALCOVSTVi NA CHOTEBORSKU, HLINECKU
A PRIBYSLAVSKU
Kdy v teto krajine vznikla textilnf ryroba, nemuzeme s urcitosti
fici, ale jiz roku 1559 Ferdinand Dietrichstein, majitel panstvf
polenskopribyslavskeho, vydal pravidla, kterymi se fidili tkalci
pfibyslavstf, ktefi jiz tehdy meli svuj samostatny cech. Ve Vojnove
Mestci meli svuj samostatny cech jiz roku 1545. Dokazuje to original
tak zvanych artikuli, ktere v roce 1962 mel ve vlastnictvf pan Krcil,
hrobaf z Vojnova Mestce.
Na Hlinecku platenictvf a po nem tkalcovstvf bylo hodne rozSfreno kolem Skutce PoliCky. Velka cast vyrobeneho zbozi se vozila
do Hlinska, kde bylo nekolik faktoru. Byli to vetsinou snazivf vyucenf
tkalci ve Vfdni, ktefi byli poslani tamnejSfmi podnikateli na venkov
do Cech. Ti ve vesnidch zrizovali faktorie - sberny, v nichz vydavali
tkalcum suroviny a od nich prijfmali hotove ryrobky. Nektefi z nich
se pozdeji osamostatnili a staveli textilky. Hotove zbozi odvazeli
formani na tezkych vozech do Vfdne. To trvalo do postavenf
zeleznice. Na trati HavliCkuv Brod - Pardubice se pocalo jezdit roku
1871.
Zacatkem 20. stoleti a po prvnf svetove valce rostly textilnf
tovarnicky jako houby po desti. Jejich majitele zamestnavali patnact,
tricet, padesat domadch tkalcu. Postupne je ale soustred'ovali do
srych dilen a tak domad ryroba na vesnidch ustavala.
Pred druhou svetovou valkou vsak jeste na vesnidch, ve velke
casti chalup, mimo sedlaku, klapaly tkalcovske stavy. Hotovenf
ryrobku se zucastnovala cela rodina. Vetsinou mfval tkadlec jeste
kus poliCka a kravku. Plat za vyrobene dilo, na nemz se podileli
vsichni Clenove rodiny, byl velmi chudy a nestacil k ryzive, proto
tkalci museli i hospodarit.
V sobotu se jezdilo odvadet dilo. Tkadlec nalozil ryrobky na
trakar, v zime na doma zrobene sanky, a jeho syn nebo dcera
pomahali mu naklad tlacit nebo tahnout a jeli do Zdfrce, Vojnova
Mestce nebo do Hlinska k tovarnikovi. Ten bedlive pfivezene dilo
prohledl, byla-li nejaka zavada, nezapomnel strhnout na ryplate,
a
45
ktera byla, i kdyz vse bylo v poradku, skromna a hubena. Tkadlec
dostal nory material a jelo se domu. Penfze, ktere se prinesly,
odnesly se vetsinou na dluhy, ktere se za minuly tyden udelaly a
pracovalo se znovu.
Pfisla druha svetova valka a s nf upadek tkalcoviny. Lide museli
do tovaren. Po valce se znovu tkalcovina vzkffsila, ale jiz ne doma. V
tovarnach se ryroba postupne mechanizovala, takze muzi- byli
nahrazovani vyucenymi tkadlenami - zenami, ktere stacily na
obsluhu i nekolika stroju.
Z vyprdveni starych tkalcu]osefa Docekala z Nove Vsi c. 141, nar. 1893
a]indficha Zvoldnka ze Sobiiiova c. 31, nar. 1886.
K. ]andcek- r. 1962.
Cely stav byl postaven v rohu svetnice. Kdyz byl nfzky strop, bud'
zrysili strop nad stavem nebo vykopali jamu do zeme, kdyz nesel
strop zdvihnout.
Sukadlo - kostra na 4 nohach, kolo mensf Ci vetsf podle potreby
na prave strane kostry. Na leve strane bylo vreteno na dvky, pres
kolo na vreteno sla struna a otacenfm kola a soucasne vretenem se
natacela nit na dvky. Pradenko bylo na stojanku, ktery mel uvijacek.
Toto pradenko se navleklo na uvijak a z pradenka nit na dvku.
Nasoukana dvka se vlozila do clunku a tfm se prohazovala osnova.
Co se tkalo: platno rezne ze lnu, bavlny nebo vlny. Satky, saly,
gobeliny, soupravy na postele i stoly, nastenky, zanilove zbozf,
rucnfky frote, atlasky a jine.
Popis tkalcovskeho stavu a prace tkalce
Stav (veftat) 4 statiny, pres pffc schurky. Vzadu stavu vratidlo
(valec), na kterem byla osnova, vpredu prsnfk (regurat), na nej do
bidla skrz paprsek (ten byl v bidlech). V bidlech se prenasely tkane
nite. v bidlech byl clunecnfk pro clunky, v clunkach dvky s uotkem.
Clunek byl hazen pajcem. Pajc byl na silnejsfm provaze. Na valci
reguratu byla dracna (ostnaty pas) pod reguratorem byl valecek na
hotove zbozf. Ke vsemu slouzily podnuzky dve i vice. Kdyz se delalo
dflo listove, stav nemel masinu, ta byla vzdy nahore nad stavem.
Kdyz se delaly soupravy (garnitury) se vzorem, mus~la byt masina.
Masina se skladala (sagatka) z platin, kffdla cilindru, karet (vzor
dfla) a jehly.
v casti 0 historii medu jsme uvedli nekolik clanku tkalcovskeho
cechu ve Vojnove Mestci tykajfd se vosku. Nelze tedy pominout
ryber z nich i v pojednanf o tkaldch. Dovfme se o jejich povinnostech a pravech:
v nedeli a ve svatek vsichni mistfi s celadkou domad a prespolnf
byli povinni jft do chramu na msi svatou, vyslechnout Slovo Bozf,
v case Cfrkvf ustanovenem vykonat zpoved', pfijmout Svatost oltarnf
a chodit s procesfm na poute. Na kazdou ryrocnf slavnost meli
pfinest dve voskove svfce a zucastnit se pohrbu zemreleho tkalce.
v pffpade umrtf tkalce mohla jeho manzelka provozovat remeslo
dale s najatou silou, az do te doby, dokud by se znovu nevdala.
Kazdy mistr mohl mft jenom jednoho ucednfka. Ten musel mft
slusne rodice, radne oddane.
Clen cechu mohl mft doma nejryse 3 tkalcovske stavy. Ctvrty mu
byl dovolen jen s podmfnkou, ze ten stav bude u jineho mistra, ktery
jich nema urceny pocet.
Z:adny z clenu nesmel jinemu tkalci pretahovat tovaryse.
Tovarys musel poctive pracovat. Kdyz tak i po napomenutf neuCinil, byl pokutovan osmnacti krejcary a pffpadne z mfsta propusten.
Poklesky tovarysu se zapisovaly do cechovnfho rejstffku. Tovarys
nebo mistr dopustil-li se kradeze nebo nejakeho neslusneho cinu, byl
46
47
Rikadla pfi tkalcovine:
Stavy zpfvaly: ,;vern pytel, di zebrat - vern pytel, di zebrat ... "
Nebo: ,Dluh, dluh, dluh, dluh ... "
Popffpade: ,Co nadelam, nic nevydelam, nic nevydelam - zuk,
zuk, zuk."
Ale zpfvaly i veseleji: ,Penfze dou, penfze dou ... "
Lide se pak pfidavali: ,Zadnemu tak nenf, jako tomu kalci, clunek
se mu zenf, dvky mu dou k tanci."
potrestan pokutou 1 zlaty rynsky a 30 krejcaru a jednou librou
vosku. Pak mel byt z cechu vyloucen.
Vsichni clenove museli hotovit poctive dilo a podle urcene ceny
ho prodavat. Mohli sve vfrobky ubrusy, rucniky, servity, platno i pfizi
volne prodavat, od jinych mistru je kupovat a svou manzelku i dceru
femeslu uCit.
Artikul dvacaty sesty pod pokutou zakazoval mistrum i cehid~::e v
opilstvf se potacet po rynku, v ulidch a delat povyk.
Za povinnost se clenum ukladalo pfijat ciziho vandrovnfho
tovaryse, dat mu stravu, nocleh, pfipadne i praci.
Mistr, ktery ovladal nejaky hudebnf nastroj, nesmel hrat po
hospodach v nocnfm case, ale pro obveseleni svfch spoluobcanu pfi
ruznych pfilezitostech, mel to povoleno.
Za nedoddenf pfedpisu, neuposlechnuti a pomlouvanf pfedstavenych cechu a nechtel by provinilec slozit za sve prohfesky
pokutu, byl mu stav zamcen.
Artikul tficaty osmy - poslednf, pfipomfna starsfm cechu opatrovat pecef, pokladnici, vosk, zbroj a jine veci pfinalezfd cechu
a pofadne vest registr a davat bedlivf pozor na pfijmy a vydanf penez
a vosku.
s uctou jsem se dotykal knihy artikuli a procftal uhledne napsana
pravidla davnym pfsafem. Kniha je vazana v pergamenu puvodnfho
zaznamu z let 1545, tedy pfed 455 roky a pfepsana o 111 let pozdeji
roku 1656.
Zamyslel jsem se nad moudrymi zasadami pfedku, ktere jsou
vlozeny do kazdeho clanku.
Mnoho lidf 20. stoleti, obklopenych technikou, mozna nepochopf,
co pro ty tkalce znamenalo clenstvf v cechu sveho oboru a jakou
vaznost u nich mela zapsana pravidla.
Karel Janacek- r. 2000.
48
LECENi NEMOCNYCH ZA STARYCH CASU
Dnesni pece o nemocne se vubec neda srovnat s lecenfm nasich
pfedku. Ziji vsak jeste lide, ktefi pamatuji leceni nemocnych a
praktiky, jenz se drive pfi nemocech pouZivaly. Vrafme se ale napfed
dve ste let zpatky, do zacatku 19. stoleti, z nehoz zustalo dost
listinnych pramenu, ktere nam mohou pfiblizit leCbu chorych.
Z LEKARSKYCH RAD Z POCATKU 19. STOLETI
Nekdy nafizuje lekaf koupele, obkladky, klystyry a pijavky.
Obsluhovac nemocneho musf vedet, jak s temito vecmi zachazet.
Koupele jsou bud' studene nebo teple. Teple se zkouSi, kdyz do vody
strCime az po loket ruku. Kdyz ruku v nf vyddime, je lazen spravne
pfipravena. Koupele provadime pfed jidlem. Kdyz jde nemocny do
koupele, pfikryjeme ho prosteradlem a kdyz z vany vystoupi, dobfe
ho otfeme a pak ulozime do luzka.
Taky vlazne koupele na nohy jsou v mnohych pfipadech
prospesne. Pfidanfm do nich soli a popele a psenicnych otrub se
posili koncetiny. Koupel muze trvat ctvrt hodiny, nejvfse pul hodiny.
Obkladky jsou bud' suche, mokre a teple, nebo mokre a studene.
Suche obklady se delaji ze suchych psenicnych otrub, z hefmanku a
nadrobno nafezaneho bezoveho kvetu. Vlozi se do pytliku a zasijf.
Pak se kladou na bolavf ud, zvlaste kdyz je zaniceny a otekly, jemuz
ffkaji ruze.
Teple obkladky se delaji, kdyz namoCime plateny satek do teple
vody, tepleho mleka, nebo do tepleho odvaru z bezoveho kvetu a z
hefmanku. Satek vyzdimame a pak na bolave misto polozime. Nebo
bezovf kvet a hefmanek s mlekem, lnenym semenem, s ovesnymi
krupkami, zemli, ci se zitnou moukou svafime na hustou kasi a tu
do nejake latky zabalime a pak polozime na bolavf ud.
Obkladky se musi vymenovat, aby nedoslo k zastuzeni.
Studene obklady se namaceji do studene vody, do ktere v zime,
aby byla chladnejsi, se pfidava rozpusteny snfh a led.
Klystyry se davajf cinovou stfikackou, ktera by mela byt v kazde
osade. Nemocny si lehne na bok a trubicka stfikacky namazana
49
dfevenym olejem se opatrne vsune do konecniku a mok se tam
vstfikne. Ve stfikacce nesmi byt mok pfilis horky, jenom teply tak, ze
kdyz naplnenou stfikaCku pfilozime k tvari, udtime jemne teplo. Po
vytazeni trubicky musi nemocny klidne lezet, az pocne klystyr
uCinkovat. Je tfeba se fidit radou lekafe, jak casto klystyr davat.
Pijavky se sazeji takto: Misto, kam chceme pijavku vsaditi, napfed
Ciste umyjeme vlaznou vodou s mydlem, nebot snad na tom miste
byla mast, nebo kysele testo. Pak se misto potfe mlekem nebo
cukrovou vodou, jinak by se pijavky nepfisaly. Pak se vezme pijavka
jemne satkem, nesmi se tisknout a ddi se hlavou tak dlouho na
urcenem miste, az se chyti. Kdyz se pijavky do syta napily, samy
odpadavaji. Nesmi se je nasilne odtrhovat.
Chceme-li, aby se drive pustily, posypejte je soli nebo popelem.
Kdyz odpadly, nechame nakousnuta mista 3 az 4 hodiny krvacet
podle toho, jak nafidil lekaf, a om"Yvate misto nekolikrate teplou
vodou.
Vybral Karel Janacek - r. 2000.
LECENI 0 STO LET POZDEJI- KOLEM ROKU 1900
Postup leceni nemocnych za sto let se mnoho nezmenil, hlavne na
venkove. Vypravel o tom Jan Blazek z Vesele u Pocatek, narozeny
roku 1899, jak to slysel od srych rodicu a prarodicu a vidal za sveho
mladi.
Nemocnym, ktefi meli nejake vnitfni bolesti, byly podavany
odvary z ruznych bylin. LeCive rostliny sbiraly starsi hospodyne,
babiCky, ktere znaly jejich leCive vlastnosti. Znalosti se pfedavaly z
generace na generaci. Snad v kazde vesnici se nasla zena, ktera se
sberem a lecenim zab"Yvala. Mimo leceni caji byla casto znala i
osetfovani poranenych koncetin a casti tela. Jednalo se 0 to, Cim
poranene misto potirat nebo co na ranu pfikladat.
Bylo hodne domacnosti, kde meli v lahvickach Hofmanske kapky.
Kupovali je v lekarnach. Byly urceny pacientum, ktefi trpeli
zaludecnimi bolestmi, nekdy i na jine bfiSni potize. Podavaly se
nakapane na cukr. Byly to kapky uCinne.
50
Na vnejsi poraneni nebo otekliny se pouzivala arnika. Bylinarka ji
fezala nakratko, nacpala do lahve a zalila cistym lihem a nechala
louhovat. Roztokem se natirala ruzna poraneni. Arnika nahrazovala
pozdejsi tinkturu. Byla tez dost uCinnym prostfedkem. I octan hlinity
byl dobry na otoky a zanicenosti.
Vetsim detem, kdyz mely nejake bfiSni bolesti, pfikladaly babicky
kofenafky na pupek sklenicku. Napfed do ni dala leCitelka do jedne
tfetiny na hrubo rozdrcene kofeni a pak trochu jemne koudele.
Pacient si lehl na znak, obnazil pupek, osetfovatelka koudel zapalila
a rychle pfilozila sklenicku na urcene misto, dnem vzhuru. Koudelrychle vzplala, tez kofeni, ale k zadne popalenine nedoslo. Teply
vzduch posileny ryparem onoho kofeni vtcihl pokozku pupku az do
jedne tfetiny skleniCky. Ta zustala kolmo trcet, nekdy vice jak dve
hodiny. Nemocny vsak musel lezet nehybne. Kdyz sklenicka chytla,
byla procedura uCinna. Bolesti bfisni hodne polevily, nekdy pfestaly
uplne.
Sam vypravec pan Blazek vzpominal, ze toto leceni dvakrate
prodelal a bolesti mu ustaly.
Jeste za jeho mLidi byla ve Vesele rymenkafka, ktera pestovala
pijavky a ty nemocnym pfikladala. Kdyz nektera zena postonavala,
mela bolesti hlavy a usoudilo se, ze je moe krevnata a potfebuje
pustit krev, zavolali majitelku pijavek. LeCitelka nasadila chore
pijavky na krcni zily. v kratke dobe byly pijavka 2 aZ 3 krat silnejSi,
nez pfed pfilozenim. Ovsem pfizniry rysledek nebyl vzdy znatelny.
Osetfovdni prasklych, puklych pat
V letni dobe chodily deti bosi, ale i dospivaji mladez a dospeli, at
bylo spatne nebo pekne pocasi. Boscikum tim trpely nohy, hlavne
chodidla. Lidem kuze na patach zacala tvrdnout a krabatet. Kdyz
nohy nebyly vcas osetfeny, tvrdlina praskla a puklina se zvetsovala a
pusobila bolesti.
Vetsinou si postizeni kapavali do pukliny nad plamenem rozehfaty terpentyn, ktereho se dala koupit krabicka za dva krejcary. Na
osetfenou nohu se pak pfilozil tuzsi papir a pata se ovazala obnosenym satkem. Obnosene satky zen se vubec pouzivaly jako obvazy.
51
Taky si nektefi kapali do puklin sevcovskou smulu, kterou poslouzil
kazdy vesnicky svec.
Jine ra.ny, podlomy pod prsty na nohcich se lecily pfiklcidanim listu
podbelu. v nekterych domacnostech meli v kvetinaCi mofskou cibuli.
Odlomeny lupen se lehce naklepal, aby v nem zustala stava a pfilozil
se na bolest a pfitilil obvazem.
Kdyz leceni po domacku nepomahalo, teprve pak se chodilo k lekarnikovi. Lekarnici pacienty nevysetfovali, jako doktofi, tudiz se jim
nemuselo platit za prohlidku. Byl to jeden z duvodu, proc k lekarnikum chodili i pacienti chudi. Lekarny b)fvaly prostorne s 8 az 10
zidlemi, na ktere si pfichozi mohli sednout, nez na ne pfisla fada.
Lekarnici podle rypovedi pacientu nebo jejich zastancu odhadli
diagn6zu a pfipravili vhodne leky. Pochopitelne, ze odhad nebyl vzdy
spravny, ale to i lekafi, kdyz vysetfovali, se v urceni nemoci casto
zmylili. V dobach, kdy jeste nebyly rentgeny a dalSi vysetfovad
pfistroje, byly omyly castejsi. DalSi duvod, proc nektefi lide sli
pfednostne k lekarnikovi, byl ten, ze kdyz pacientovi lezidmu v posteli pomohl lek od lekarnika, nemuseli domad shcinet povoz, ktery
by doktora pfivezl.
Hodne pfipadu, ktere jsou dnes vcas zachyceny lekafskou peCi,
tenkrate koncilo i umrtim nemocnych. ]sou pametnici, ktefi pamatuji
fadeni epidemii, na pfiklad zaskrtu, spa.Iy, obrny, na nez umiraly
hlavne deti. Kolik lidi mladych i starych zemfelo na souchotiny,
zapaly plic a jeste drive na choleru! Modern£ doba rna vsak nove
choroby, s kterymi se musi vedci a lekafe stale potykat.
febficek, tfezalka, divizna, kvet a listy bezu a jeho bobulky, bfezove
listy, susene boruvky, jalovcove plody, toten, jitrocel, kontryhel,
hluchavka, jahodove a malinove listy, jefabiny a dalSi. Na okne
pestovala bodlak (aloe). Mel-li nekdo nejakou feznou ranu, pfikladala rozfiznuty list bodlaku vnitfni stranou a zavazala platnem.
Vzdy na jafe nakladala do denaturovaneho lihu mlade smrkove
ryhonky. Po jejich prolezeni se roztokem natirala bolava mista pfi
revmatismu. Tez z kofene kostivalu se delalo mazani na nohy.
Susene byliny Anna JanaCkova "pfedepisovala" na ruzne neduhy, jake
se doporucuji i nyni v poslednich letech ve vydavanych publikadch.
Albina]anaCkova, rozena Henzlova (1892-1983), Sobiiiov c. 27
- matka pisatele Karla Janacka. Moje matka se naucila masazi pfi
ruznych bolestech v zadech, hlavy a krku, od sve starsi sestry a ta od
sve rodicky. Pfichcizely k nam sousedky, ktere matka masirovala. Na
masaz pouzivala maslo, sadlo a take mast od lecitele Antonina
Sedlaka ze Zdirce nad Doubravou. 0 nem bude dale.
,Nebylo to tak jednoduche", jak prohlasila, ,musela nalezt bolava
mista a citlirym tlakem prstu, pffpadne celyma rukama projizdet od
hlavy smerem dolu."
Stavalo se, ze zenam bolesti masazi snizila nebo odstranila, ale
sama mela svoje ruce znavene, az bolely.
V pojednani o lidovem leceni a bylinkafstvi nasich pfedku nelze
zapomenout na nektere dfivejSi i nynejSi leCitele pusobid na pomezi
Cech a Moravy.
Vladimir Omes, osetfovatel v nemocnici v HavliCkove Brode
Zemfel na zhoubnou nemoc v roce 1977 ve veku 48 let. Zab)fval
se vice jak dvacet let sberem lecirych bylin. Doporucoval a leCil s
nimi podle odborne literatury nemocne na Pfibyslavsku a sve zname
a pfatele i ze vzdalenych mist. Pomohl srym lecenim mnohym !idem.
To se ukazalo jak byl obliben na jeho pohfbu, kdyz za jeho rakvi sel
pocetny zastup.
Anna]anaCkova, rozena Stara (1865-1952), Sobiiiov c. 27
se mnoha leta zab)fvala sbiranim a susenim bylinek. Susila je na
s)fpce a ususene ukladala do sacku, ktere pak zavesovala mi. tramy.
Byly to tyto rostliny: mata peprna, pelynek, lipory kvet, fepik,
Antonin Sedlak (1863-1945), Zdirec nad Doubravou
Byl bezesporu nejzajimavejSi osobou ve zdejSim kraji. Byl to
lidory lecitel, ranhojic, zvany po pffzvisku na jeho chalupe - Santrucek. Antonin Sedlak byl nemanzelsky syn. Kdyz byl mlady, jeho
52
53
matka :lila s panem Tlaskalem z Hlinska v Cechach. Tlaskal byl kdysi
ve vojsku marsalka Radeckeho ranhojicem. Od Tlaskala se matka
Sedlcika i on sam naucili lecebnym proceduram a vafeni n1znych
hojirych masti.
Antonin Sedlak byl take delSi cas v Rusku, kde pracoval u sveho
stryce, tovarnika cukrovarnickych stroju, jako jeho firemni zastupce.
Je mozne, ze si v Rusku zdokonaloval sve lecebne umeni. Po navratu
do Cech, jiz 55-ti lety se ozenil a mel jednoho syna. Zil v chalupe,
kterou dfive koupil Tlaskal, a v te provozoval svou lecebnou Cinnost
se svou manzelkou. Nejvice uspechu mel s lecenfm povrchorych ran,
zlomenin a trhanf zubu. Jezdili k nemu lide zblizka i daleka.
Podle svedectvi jeho syna vafily a pfipravovaly se u nich masti v
barve cervene, cerne, zlute a zelene. Dale vodiCka (olejicek), zluta
byla na bolesti v krku (angfny). Zelene byly zaludecni kapky. Mast
cervena odstranovala horkost, zanety, vfedy (tcihla). Mast cern a
hojila rany, bolciky. Tyto dve masti se take pfikladaly stfidave pfimo
na otevfenou ranu. Zlute mazani zmfrnovalo revmaticke bolesti.
Mast zelena se uzivala na lupenku.
V dobe mezi valkami, za prvni republiky, byl Antonfn Sedlak
nejagilnejsi, mel take nejvice uspechu.
V race 1977, kdy jsem zpracovaval dotaznik o lidovem leceni
Narodopisne spolecnosti, jsem vyslechl fadu lidi, ktefi vzpominali na
jeho zazracne masti.
A. JanaCkova, Sobinov: ,Kdyz bylo memu synovi tfi roky, pfi hrani
s detmi si narazil nozku. Donesla jsem ho k Santruckovi. Zdrcihal se
a posilal nas k doktorovi. Kdyz jsem ho znovu prosila, pfece chlapci
noziCku prohledl a kdyz nezjistil zadnou zlomeninu, dal mi cervenou
mast. Podle jeho rady jsme na bolave mfsto mast pfikladali a zakratko synek behal.
Pfi prohlidce mi pan Santrucek vypravel, jak se mu podafilo
spravit zlomenou rucku novorozeneti. Matce dfte pfi koupani
vyklouzlo z rukou do vanicky a padem si zlomilo rucicku.
Oldfich Novak, Zdirec n./D.: ,Jako deti nas vodili k Sedlakum,
kdyz nas bolelo v krku. Sedlak vzal vatu na spejli a pofadne vytfel
v krku. Druhy den bylo po bolesti."
54
Jiny abean ze Zdfrce: ,Rizl jsem se do ruky. Santrucek mi ranu
sesil, pomaznul masti a zavazal a brzy se rana zahojila."
Pan Musflek, Svine u Chotebofe: ,Moje :lena mela rozbofenou
. nohu (bercory vfed), nic od doktora pfedepsaneho nepomcihalo.
Dosel jsem tedy k Santruckovi a ten mi dal cervenou mast. Parkrat si
ji :lena na nohu dala a za tyden mela nohu v pofadku.
Za nejaky cas ncim padlo na nohy prase. Vzpomneli jsme si na tu
mast a natfeli jsme praseti nohy. Uzdravilo se a bylo zase Cile."
A. Sedlak (syn) vzpominal na otcovo leceni. Uvedl jeden pfipad:
;:.; Chrudimi mlada :lena Teznerova onemocnela otravou v celem tele.
Lekafi nedavali zadnou nadeji. Pfivezli ji k nam v hroznem stavu,
opuchlou a plnou horkosti. Otec z tohoto pfipadu mel obavy a
doporucoval ji nemocnici. Ale nakonec ho pfesvedcili a otec se
uvolil. Denne pro neho jezdili autem a on ji leCil. Byly to pfimo
kyble mastf, ktere sebou vozil a tou snad celou obkladal. Zachranil
ji a vsichni mu byli vdecni."
FrantiSek Culek, Zdfrec n./D.: ,Sedlak lecil meho bratra Antonina, letce z Olomouce. Ten po havarii letadla dlouhy cas trpel
zranenfm na noze, nechtelo se mu hojit. Az Sedlak mu zranenf
vylecil."
Bohumil Jirka, Nove Ransko: ,Muj pfibuzny Josef Petr z Cibotina
mel v roce 1938 zachvacenou ruku prudkou otravou. V nemocnici
Havlickove Brode mu chteli ruku amputovat. Petr se dovedel o
leciteli Sedlakovi ve Zdfrci a pozadal ho o leceni. Sedlak mu mastemi
ruku zachranil."
Tehdejsf lekafi nemeli Sedlaka v lasce, ponevadz mel hodne
zachranenych koncetin a zpravy o tom se sifily krajem. Snazili se mu
jeho Cinnost znemoznit. Az kdyz mel uspechy i v lecenf doktoru, na
pfiklad primafi chirurgie v HavfCkove Brode, dr. Zahradnickemu,
vyleCil vfedy na krku, dr. Pujmanovi v Pelhfimove lecil koleno a
obraceli se na neho i bohatsf lide, tehdy zname osobnosti, teprve v
pozdejSfch letech obdr:lel Sedlak diplom, ktery mu stvrzoval jeho
zasluznou praci.
Po smrti lecitele Antonfna Sedlaka roku 1945 jeste krcitce vafila
masti jeho manzelka se synem, ale zmenene pomery jak rodinne, tak
i politicke zabninily dalsimu vyuziti starych receptu, ktere snad mely
puvod az z dob napoleonskych valek.
Nepodafilo se mi ani s pomod dvou vedcu - lekafu, dojit k odbornemu rozboru SantruCkorych leku, ani zjistit, zda-li obsahuji
neco, co dosud lekafska veda nezna.
Moje patrani skoncilo v roce 1977.
Na zaver lidoveho leCitelstvi uvadim jmena nejznamejsich citlivcu
- diagnostiku a bylinkafu pusobidch dosud ve zdejSfm kraji:
0 panu Pasekovi ze Svratoucha jiz bylo hodne publikovano.
FrantiSek Misaf z Krucemburku je znam v sirem okoli, i v Praze Na
Homolce.
LeCivky sbira hodne lidi, i deti ve skolach. Ale jsou tad, ktefi }e
podle vyzkousenych receptur pfipravuji a lidem je v sacdch
rozdavaji. Jednim z takorych bylinkafu je Bohumil Cernik z Ceske
Rybne, jenz spolecne se svou manzelkou tuto zasluznou praci kona.
Skromne se o teto Cinnosti zmifmje jen ve srych knizkach, ktere piSe
pro velky okruh pfatel a k nim leCivky pfidava.
K. ]andcek - r. 2000
56
MEDAILONEK TKALCE A RAKOUSKEHO VOJ.AKA
KARLAJAN.ACKA (1899-1993), Sobinov c. 27
Narodil jsem se 1. bfezna 1899 jako sesty z deseti deti. Byli jsme
velmi chuda rodina. Tatinek byl vetsinou nemocny, rydelek z rucniho
tkalcovstvi a sitkovani vlasorych sitek byl pro velkou rodinu maly.
Jakmile nekdo z nas povyrostl, byla mu hned pfidelena nejaka prace.
Ja jsem ze zacatku pasl husy. DalSi moje prace byla navazovat vlasy
a natacet je na dvecky. Pozdeji jsem zacal sitkovat take ja. Pamatuji
se, jak jsem nejaky cas nechodil do skoly a pilne jsem sitkoval.
Vydelal jsem si tehdy 3 zlate (6 K), za to mi maminka koupila latku
na oblek, tzv. tisk.
Do skoly jsme chodili v zime v botech - polobotky jsme neznali jinak bosi. Dfevaky nam rodice nechteli povolit, ze bychom si zlamali
nohy. Teprve vetsim nam to svolili, ale dfevaky musely dostat ostre
cvocky, ne ty hladke, aby se brzy neojezdily. Od evangelickeho
hfbitova az dolu k zeleznicni zastavce v Sopotech se to totiz s kopce
pekne jezdilo.
V roce 1910 zjara byla k spatfeni velka vlasatice - Halleyova
kometa. Poprve jsme vybehli do snehu bosi, abychom ji videli. Bylo ji
videt vzdy po zapadu slunce.
V roce 1911 bylo velike sucho. Za Chotebofi vyhofela cela vesnice
Vepfikov. Tenkrat jsme s ostatnimi pozorovali pozar z Bfezinky.
Oheii zavinily deti.
V tomto roce se z luk u Doubravky sklidila jen sena. Vrchnost v
Polne dovolila past na techto lukach hovezi dobytek, coz jsme take
ucinili.
V temze roce byly volby poslancu do fiSskeho parlamentu ve
Vidni. Tehdy jeste nebyly vazane kandidatni listiny. Byly volebni
obvody. Pokud pamatuji, kandidoval ve zdejsim volebnim obvode 1
kfestansky social, 1 socialni demokrat a 1 agrarnik. V Cechach
udelali agrarnici se socialnimi demokraty dohodu a tak se stalo, ze v
Cechach nebyl zvolen ani jeden kfestansky social.
Ve 12. roce vypukla balkanska valka. Zahajil ji rystfelem z dela
cernohorsky princ Danilo. Spojenymi silami Cernohorcu, Srbu a Bul57
haru byli Turci temef vyhnani vlibec z Evropy nebyt zakroku
Nemecka a Rakouska, kteff mely strach, aby Rusko neovladlo
Dardanelskou uzinu.
Bratr Josef byl v te dobe odveden k vojsku - ve druhe tfide, v
prvnf byl schwach - slaby. Tenkrat si odvedenec mohl fici ke ktere
zbrani chce a take mu bylo vyhoveno. Bratr si vybral delostfelectvo.
Protoze bratr jako jediny vydelaval v tkalcovstvf na rodinu, zadali
rodice, aby bratr jako zivitel rodiny mohl slouzit na vojne jen 8
cydnu. Ponevadz si vsak vybral delostrelectvo, kde byl delSi v;'cvik
nez u pechoty a vzhledem k napjate situaci s Ruskem pfisel domu az
za 13 tyctnu. Valka balkanska skoncila v roce 1913.
Uvadfm neco ze statistiky z roku 1914: 1 kg mouky stalo 42
haleru, 1 kg ryze 48 hal., 1 kg brambor 10 hal., 1 kg chleba 36 hal.,
1 kg hovezfho masa 1, 70 K, 1 kg sadla 1,90 K, 1 kg masla 2,90 K, 1
kg margarinu 1,60 K, 1 kg cukru 80 hal., 1 1 mleka 24 hal., 3 rohliky
10 hal., 1 rohlik 4 halere.
V bfeznu 1913 jsem vysel z obecne skoly. Bratr Josef mi pfipravil
tkalcovsky stav a zacali jsme tkat na trech stavech, ne vsak dlouho.
V cervenci 1914 vypukla prvnf svetova valka. Bratr Josef musel
narukovat. Prace na stavech se zastavila. Tkal jsem sice nejaky cas na
sestistovce flanelove pokryvky pro vojsko. Byl na tom rydelek maly a
brzy ani ten nebyl.
Koncem roku 1915 k nam pfiSel pantata "Z chalupy" Jan Stary z
c. 8, ze musi take na vojnu a fikal, jestli bych k nim nesel za
celedfna. Prace nebyla, jist se chtelo a penez bylo malo. Za bratra
Josefa dostavali rodice vyzivovad pffspevek, ten byl tez maly. Sel
jsem do "Chalupy" a byl jsem tam az do doby, kdy jsem byl jako
osmnactilety take odveden. To bylo v unoru 1917.
K odvodu do Chotebofe jsem jel poprve ve svem zivote vlakem,
ze to bylo zadarmo. Drive maminka fikala, kdyz slo o cestu do
mesta, ze mohu jft pesky. Stalo to tehdy asi 15 krejcaru - 30 hal.
10. brezna 1917 jsem nastoupil k vojsku v Caslavi. Tam jsme byli
jen 3 dny a pak nas zavezli do Nagy Kanisza v jiznfm Mad'arsku, kde
jsme prodelavali vojensky rycvik. Na podzim 1917 jsme jeli na
ruskou frontu, kde se jiz nebojovalo. Odtamtud se v lednu 1918 jelo
Stryc Karel Janacek, muj kmotficek, prozfval svuj dlouhy zivot
skromne, az asketicky, v hluboke vffe a poctive praci. Ani ve staff
nezahalel. Na fare v Krucemburku, kde dlouhy cas bydlel, psal farnf
kroniku, hodne cetl a modlil se. Sledoval den! ve svete tim, ze
poslouchal rozhlasove vysilanf z Vfdne. Ovladal velmi dobre
58
59
na italskou frontu. Se mnou na vojne se stale dr:Z.el bratranec Jaromfr
Jelinek. Na tomtez useku byli ze Sobliiova ]aroslav Stary, Karel
Janacku, rovnez bratranec a Arnost Jenfcku. Jelinek padl 3. cervna
.1918, bratranec Karel byl stfelen do jazyka a zemfel v nemocnici v
Inspruku. Arnost Jenfcek pfisel 15. 6. 1918 o nohu, ja jsem byl tezce
ranen 10. cervna tim, ze jsem priSel o pravou nohu.
Jako raneny jsem cestoval do Inspruku, Terezfna, Hlinska v Cechach, Caslavi a konecne do Prahy. Tam mi ustanovili, abych
navstevoval tkalcovskou skolu v Humpolci a pak v Lomnici nad
Popelkou. Prvnf rok jsem dostaval stipendium 360 Kc, druhy rok 450
Kc mesfcne. Po vyjiti skoly jsem shanel mfsto. Odpoved' na zadost
znela: mfsto bylo obsazeno jinak.
Arnost Jenfcek, ktery byl zamestnan od roku 1921 na Slovensku,
mi sdelil, ze v Ostrave u policejnfho feditelstvf se obsadi 100 mist
kancelarskych pomocnfku. Podal jsem zadost a odpoved' pfiSla
stejna: mfsto jiz obsazeno. Arnost mi povedel, ze se to dela tak, ze se
rozepiSe konkurs na uprazdena mista, aby se vyhovelo predpisu, ale
ze uz urad lidi na tato mfsta rna.
Napsal jsem proto v tom smyslu do Ostravy. Za to jsem mel byt
trestne stihan. Policejni feditelstvf v Ostrave zadalo okresnf hejtmanstvf v Chotebofi o vysetreni, jestli jsem to psal. z Chotebore se
obratili na obecnf urad o sepsanf protokolu se mnou. S pomod
starosty Dvofaka a okresniho hejtmana jsem se z toho dostal, ze
dalSi vysetrovani bylo zastaveno.
Pfispenfm jednoho poslance Lidove strany jsem prece dostal
misto urednika u Krajskeho soudu v Olomouci, kde jsem pracoval a:Z.
do duchodu. V roce 1956, jiz jako padesatisedmilety, jsem se ozenil.
Manzelka mi za 11 roku zemfela. Na radu sourozencu jsem se vratil
do sveho rodneho domova roku 1970."
nemecky jazyk a mnoho listin psanych svabachem a starou nemCinou
mi prelozil. Pri navstevach jsme spolu dlouze rozmlouvali. Jeho
zaliba byla sledovat pocasi, v kazdem dopise se 0 nem zminoval. 75
let trpelive snasel bolesti na zmrzacene noze i na druhe, kterou mel
postizenou bercorym vredy. Odpociva na hrbitove v Krucemburku.
Nasledky zranenf si neslo do konce zivota tisice podobne
postizenych ceskych muzu, ktere utrpeli v nesmyslne valce za
"velkou rakouskou fisi".
Jak mnozf prozivali i hlad v dobe valecne litice, nam ukazuje
dopis vojina Rudolfa Stareho ze Sobinova c. 24, ktery poslal sve
sestre z Krakova roku 1916.
Mila sestro!
Prijmi ode mne srdecny pozdrav a milou vzpomfnku. Musim Ti
napsat, ze jsem se do Krakova dostal stastne. Je to krasne mesteCko,
ale mne se tady nelibi. To viS, kdyz nemam kousek chleba, ani par
krejcaru, to je vojna k nevydr2eni. Jen kdyby nam dali pokoj, aspon v
noci a to nas prohanejf porad, je to zkratka horSf nez v Terezine. Tak
Te sestro, pro Boha, prosfm o kousek chleba a dve koruny, kdybys
mne sem poslala, jinf tady maji maslo a spek a ja bych se spokojil,
abys mohla dat do bednicky a nebo balicku kousek chleba nejakeho
tvrdeho, aby mi dele vydr2el, vzdyt slabostf sotva chodfm ...
Ja jsem mel spatne svatky, byl jsem na cestach a jeste 0 hladu, jen
jsme dostali v Olomouci kousek kukuricne kase.
Prosfm Te, to bys musela poslat hned druhy den a nebo tak, my
pojedeme za tri nedele do pole . . .
Tvuj upfimny bratr Rudolf
vladnoudmu rezimu nahle stali hlasatele a vyznavaCi svobododemokratickych zasad???
Rok 1915 - skolni kronika Sopoty - Sobiiiov
Po msi svate 15. 3. 1915 se se5li zaci vI. tfide, v jejiz pruceli mezi
ozdobnymi draperiemi a bujnym zelenfm byl zavesen obraz Jeho
Velicenstva. Spravce skoly promluvil zcikum o poslednich rekovnych
Cinech a vitezstvich statecne nasi armady, hlavne pak o znovudobyti
hlavniho mesta Halice, Lvova, a vyslovil duveru v konecne vitezstvi
nasich chrabrych vojsk. Cela fee spravce skoly vyznela v ujiSteni o
neochvejne vernosti ditek i uCitelstva k Jeho Velicenstvu a Nejjasnejsimu panujidmu rodu. Slavnost ukoncena provolanfm "Slava"
Jeho Velicenstvu a zapenfm rakouske narodni hymny. Pfitomni byli
mimo zactvo vsichni clenove ucitelskeho sboru ...
Tentyz spravce skoly sopotske, fidici uCitel K.K., po 28. ffjnu 1918
napsal: Mohutne nadseni zavladlo v celem ceskem narode po
dlouhych letech tezkych utisku a soustavneho pffkori. Zasvitl mu
velky den svobody. Samostatnost ceskeho naroda vstava v mocnem
rozmachu k novemu a bohda i lepsimu zivotu . ..
KOHO CHLEBA JlS, TOHO PIS EN ZPIVEJ - fika stare pfislovi
Vybery z pametnfch knih z casu prvnf svetove vcilky a kratce po nf
nam mohou byt k zamyslenf a dat otazku: Nedoslo ve 20. stoleti k
prevlekanf kabatu mnohych cinitelu nekolikrat - po obou vcilkach a
hlavne po "sametove revoluci", kdy se z lidf oddane slouzidch
Provolani k uCitelstvu uCinil i skolnf inspektor J.Z. 6. listopadu
1919: ,Ze sutin Rakousko-uherske riSe vyvstal svobodny ceskoslovensky narod. 0 cern jsme snili, stalo se skutkem. Jsme zbaveni
jha, jez nesnesitelne tizilo ka2deho Cecha. S trpkosti vzpomfname
nedavne minulosti, kdyz srdce nase bila laskou k deptane vlasti a k
nositelum nasili. K tomu nutila nas vlada a musel se ji poddati uCitel
i okresnf skolni rada. A vedlo se uradu skolnfmu hure ne2 uCitelstvu.
Rdeli jsme se a spravedlnost dejin nam odpusti, nebot zpfvajfce
'Zachovej nam' modlili jsme se v duchu za svou pravou, jedinou
vlast ceskou.
Jaky obrat - uCitel i okresnf rada jsou zbaveni techto pout, s
radosti a opravdovosti oddajf se rychove mladeze pro lepSf budoucnost naroda. v cistern vzduchu nemaji jiz mfsta cftanky, ktere nas
ponizovaly, ani pfsne, ktere zatlacovaly krasne pfsne narodni, ani
osnovy, jez vedly k vrcholnym poznatkum Vfdne a Habsburku.
60
61
Osnovy si pfipravime k budoucimu skolnimu roku. Zakony a nafizeni stare jsou dosud v platnosti, ale budou ovivany duchem
svobody, lasky a narodni kazne. Jasavou radost nad vitezstvim
spravedlnosti oslavte s mladezi, pokud se tak jiz nestalo. Nestaci
jeden den, v nemz srdce zahofi, ale je potfebi rozum deti osvecovati
systematickymi ryklady o ryznamu pfevratu, o pojmu svobody,
demokracie, o povinnostech svobodnych obcanu, o lize miru, o'lasce
k pravde a k vlasti, ke bliZnimu, jak je projevovali cestni lide za
va'lky ... "
Okresni inspektor ve svem provolani dale pokracuje a doporucuje
uCitelum spisovatele, basniky i politiky, ktere maji detem davat za
vzor. Uzavira vetami, ktere by mely platit stale:
,Bud'te vsak sami nejprve vzorem. Prokazte lasku k narodu
usilovnou praci ve skole srym vzdelavanim, mravnym, bezuhonnym
zivotem, uslechtilosti a bratrstvi v jednani bez sobectvi, nenavisti a
zasti . .. "
g
a
~
~
N
~
....,
s
V)
62
Muj milj!
VERSE OD PAATEL
Jos. Vlast. Kavka- zem. ing. (1894-1958), Slavetin
Never tern slovum
Never tern slovurn sladce kdyz zneji,
oei tech zapornen vdbivy hled.
Dnes jiz Te hladily, zitra Ti zaryji
spdry sve chvejici, vrouci Tvuj ret . . .
Srnutku se nepoddej, lee srnutku slavnernu,
v okovech uzfis-li jak blizni spjat.
Srdce sve otvirej Bohu, bliznirnu,
ruze jen kvetou tern, kdo rnd je rdd ...
Vernemu druhu
]iz netruchli, ze zena pozvedla sve ruce
a do srdce Ti vbodla ostfi rneee,
jak bidnd jest a radost divnou hledd
a jeji oko zdfi, kdyz krev teee ...
]ak plytke srdce lidske kazdd chvile hldsd:
kdo bidny jest, jen bidne plody nese.
Co zddds od te, jez jenorn lzi se zivi,
pred svetskyrn soudern s osykou se trese.
Ty pevny buc! jako dub, jenz rnnohe prehlid easy,
vsak k nebesurn i v houri hrde zird.
kdo velky jest, kdyz zklarndn staCi sobe sdrn.
Sve srdce luze ddle neotvird ...
64
Srnutku se nepoddej,
slzy at netekou,
zbabelcurn prenechej smutek i zal.
Slzy Tve zneucti, ldsku Tvou velikou
pohrbi jen v sutindch, hod£ ji v kal.
]sou dnove radosti i dnove strdddni,
u zddnych nezustan bezradne stdt!
Svet rdd se vysrnivd. Az prijde klekdni,
neklfi a nevzdychej, zal nedej zndt!
Ing. J. V. Kavka napsal knihu o hospod<ifstvf a prispfval do n1znych odbornych zemedelskych casopisu Clanky a basnemi.
Tfi citovane basne byly otisteny v Caslavskych novinach a venovany pffteli, ktery byl zrazen svou manzelkou.
Ing. Kavka byl v roce 1954 vystehovan ze sveho statku (42 ha)
v Slavetfne do samoty Hute u Jilmu. Tam pobyl tfi a pul roku, kde
onemocnel (sklerosa multiplex) . 12. 5. 1958 zemrel v nemocnici v
Havlfckove Brode. Je pohrben v rodinne hrobce na hrbitove v Havlfckove Borove.
Vladimir Omes (1929-1977), Pfibyslav 60
- viz pojedncini o lidovjch lecitelich
Vysocina
Vzdy kouzelnd,
plnd pohody, klidu a miru ktery dovede ddti jen Ten,
jenz stvoril nebe i zerni.
Zpivajici tvrdou praci zernedelcu,
]eji cesty jsou poznarnendny
svedky rninulosti - BoZirni rnukarni,
Cyrilornetodejskyrni kfizi.
Opevovand lidovyrni pisnerni,
ertarni i olejern rnalifu,
65
tolikrdte nicena ndjezdy cizdkil,
vonici chlebem a pisnemi,
krdsnd za kazdeho pocasi.
Mild za jasu slunecniho
i temnych mrakil a boufe.
versi bdsnikil, pohddkami
i romdny spisovatelil hroby svych stateenych synil.
Nikdo nikdy nevyslovi - co
krdsy z ldsky k ndm Bilh
stdle tvofi . . .
Zac{najid podzim
Zbarvil si list£ pestrou skdlou barev.
ilut poli vymenils za hnedou zem.
]en brambory a fepa zbyly v zemi
a hold strniste se zelenaji jetelem.
Kastanil plody padaji v cesty vetrem,
slunicko odvraci jiz ad nds svoji tvdf.
Kolik jen radosti dd paseka svym vfesem, ·
v pohledu krajinou - kdyz den jiz ztrdci svoji tvdf . . .
Pak mesicni svit se stal kouzelnikem.
Hladina potilfku je zrcadlem.
Srnka zde svoji krdsu zhlizi.
Carovnd noc jde kolkolem ...
Ztemneld obloha zas stfibrem zdfi
a nad hlavou mds mlecne drdhy lem.
Vse utichlo - mir klid jde krajem.
Zdd se, ze je to jenom pouhy sen!
jdou rychle za sebou ti Ctyfi vlddci roku
a kdyz si nedds pozor - a je nehlidds utekou jako zivot lidsky Clovece, pochop - kolik jen krdsy kolem sebe mds!
66
Dr.]. Linhart (narozen 1999), Libice n./D.
Ceskomoravskd vysocina
Ty nds kraji mily z policek a pasek,
tve kopce milujeme s tvymi udolimi,
kdmen s bramborem, skfivan a beldsek jsou tvymi znaky erbovnimi.
Vitr casta suzuje tve horaly
a snih po strdnich tanCi carddse,
generace v tve ndruCi umiraly vsak ddl jsi ldska nejzivejsi nase!
Tve chaloupky mezi poli a v lesich,
kde sipek s trnkou rostou na mezich,
jsou jako zivd srdce vsech tvych hordkil!
A ty cely vonis matefidouskou,
pro nds jsi nejsvetejsi krdsou bozskouTy cely jsi nds - vernych roddkil!
Hlas Vysociny
]ses zrnkem a kapifkou rosy
z mych roddkil, roddku z Podoubravi.
Odesels a jiny kraj te ted' nasi,
v nemz stesti hledds a stfezis svoje zdravi.
]sem s tebou, budu ddl, jsem jak tvd matka,
z me vody vyrostl jsi, z mych kamenil!
Nyni, kdy tvilj vlas barvi jinovatka citis, co matefstvi md za cenu!
Tvrdost me zuly s chladem spodnich vod,
ti moje dite, v kazde dobe,
vzdy deldvaly verny doprovod.
67
]en vUli mej, kdyi cas te rve jako sup,
a v ni pevny bud' predevsim sam sobe:
z me vody, z me iuly roste i dub!
Verse od pfatel mi venovane jsou na ne malou vzpominkou.
Vsichni tfi lidovi basnici byli v dobach totality pro svoje kfestanske
mysleni, inteligenci a majetek bezohledne stihani a trestani. Jejich
prozitky by vydaly material na obsahlou knihu.
Karel Janacek - r. 2000
Kolik jen lid£ hleda techu kdopak je v bolu posili?
Dnes iije lidstvo v stalem spechu kdopak by nasel, pro ne chvili?
Ztvrdla jsou srdce dnesnich lid£,
Moloch je svira v objet£ nehledi co za svou krutost sklidi,
moina i od svych deti!
Kde najit lek by Iaska iila?
]en bratfe, sestro ve vife!
V ni je ta velka, mocna sila,
by neiil clovek jak zvife!
Karel Janacek (brezen 2000)
Kristus - ne Caesar!
Voldni stdrnouciho poety
Kde jsi ma pan£- skromna poesieproc nezn£ mi v dusi housl£ jas vidy( moje srdce jeste bije nespatfil jsem te dlouhy cas?!
Tou snad staff mou siji sklani v me hlave pusto, temno, chlad ja chtel bych jeste tolik fici, pan£ kdyi kolem mnoho pustych lad.
Chtel bych dal zpivat choral lasky,
lahodnym t6nem lidem vsem,
v mych prostych versich, jeni jsou jak sedmikrasky by jimi byl kaidy potesen!
I mne jsi hodne dala, pro mou dusikolik to bylo krasnych chvil!
Trebas kolem mne byli mnozi hlusi,
kdyi ja jsem verse v mladem veku vil!
68
Pojd' milj mily, se mnou v mysli,
projdem spolu cesky kraj,
ktery liby, neiny, slicny,
jak pozemsky raj!
Na namest£ lid se roji uprostfed sloup Panny stoji,
kolem neho plno stankil
nasich lid£ i Vetnamkil.
Pohled' na ty nase hory,
lesy, pole, strane,
na samoty, visky s chramem pohled' s rozkosi jen na ne!
Pohled', drahy, na ten ruch,
v nasi krasne vlasti,
vef, ie narod preklene
vsechny dnesn£ strasti!
Tam zas mesto plne vei£,
skrze neho feka beii,
parky, domy a palace vse zachytit zrakem stei£!
Dobra, pravo zvitez£ vefim tomu pevne,
ai se k Bohu navrati,
lide nasi zeme.
69
BASNE X. FRANTISKA BOSTiKA
. . . jako student piaristickeho
gymndzia v Litomysli (1902)
Pusobil v duchovnf sprave v Ubislavidch a ve Vsestarech jako
katecheta v Pardubidch. Od roku 1917 na gymnaziu v Chotebori a v
HavliCkove Brode do roku 1948. Od tohoto roku vypomahal ochotne
a obetave v duchovni sprave v Chotebori az do nedele 2. tinora 1964.
Zemrel po kratke nemoci na Popelecni stredu 12. tinora 1964, ve
veku 80 let, v 57. roce sveho knezstvi. Je pohrben na choteborskem
hfbitove.
Za sveho zivota vydal: U zpivajicich vod - 1939, Krvave vavfiny 1938, Plamenky srdce - ?, Karel Bayer- pfeklad z nemciny- 1941 .
Byl cinny i literarne. Psal clanky do turistickych casopisu, aj .
PROLOG
NEKROLOG
Nedavno v Chotebori, skoro po sedesati letech, byla znovu vydana
kniha versu profesora P. X. Fr. Bostfka - U zpfvajfdch vod. Do
publikace nebyly dany jeho dalSi basne, ktere Otec Bostfk tvofil az
do srych osmdesatin. Sebral jsem je poruznu od lidf, kterym je
daroval nebo je meli od prate! opsany. Obddel jsem jich nekolik od
Frantiska Kubanka z Chotebore, ktery poezii Bostikovu zbozfioval.
Dlouha basefi o Ruzovem paloucku je z pozustalosti P. Josefa Maleho
z Morasic u Litomysle. I kdyz Bohumil Cernfk, muj pfitel a netinavny spolupracovnfk, verse o Ruzovem paloucku uvedl v knfzce:
Jindrich Nermut - poslanec VysoCiny, budou jiste i s dalSimi, dosud
neotiStenymi basnemi uvftany nasimi pfiznivci, hlavne v Podoubravi.
Pro nas soukromy spis jsme tez pouzili Bostfkovy verse ze specialu
Choteborske Echo (27. 4. 1995). Vsem tern, ktefi se o zvlastnf cfslo
Choteborskeho Echa zaslouzili, patti veliky dik!
Na Popelecni stredu, v den poznamenany znamenim pomijejicnosti, po kratke nemoci tichounce zemrel v Chotebofi vdp. profesor
FrantiSek Bostik. Lofiskeho roku na svatek Je:ZiSe Krista Krale slavil
sve 80. narozeniny - a choteborsky pan dekan muse! mnoho prosit,
aby jubilant dovolil vefejnou oslavu. Knez pokorny a skromny basnfk, malif, hudebnfk, cestovatel - ale predevsfm knez piny
obetavosti a dobroty, neradoval se dlouho z vdecnosti a lasky srych
zaku i vseho okoli. Jeho slavna mse sv. byla uz posledni skfivanCi
pisni pred odletem do jineho kraje. Snad proto tenkrat se rozplynula
v slzach dojetf a lidskeho stesti.
S brevifem v ruce a se slovy zalmu na rtech vydechl svou uslechtilou dusi. Uz se nepodfva k perejfm Doubravky, ktere tolikrat oslavil
srym versem. Po toulkach v cizine se vzdycky vracel k jejim brehum
odpocinout si a nacerpat do srdce kouzelnou krasu sveho domova.
Ones vsak vftezna pisefi noveho zivota huCi v jejich vzedmutych
vlnach a provazf sveho pokorneho poutnfka slovem Cirkve sv.: ,Trym
vernym, Pane, zivot se neodnfma, jen se jim promeiiuje . .. " Az do
posledni chvile rozseval pan profesor dobro a lasku v milovane
Chotebori. Tam je take misto jeho posledniho odpoCinku. Tam byl
pochovan v sobotu 15. tinora 1964 ...
K. jandcek - Sobenovskj, r. 2000
ZIVOTOPISNA DATA
P. FrantiSek Xaver Bostik, emer. prof. nabozenstvi, latiny, kreslenf
a zemepisu, spisovatel a basnik, se narodil v Hornim Ujezde u
Litomysle 27. 10. 1883. Stredoskolska studia absolvoval v Litomysli,
theologicka v Hradci Kra.Iove. Na kneze byl vysvecen 14. 7. 1907.
70
Katolicke noviny - 1964 - VZK
71
Muj epitaf
Zde marnotratny syn spi, - zrno v hline -.
Knez Kristilv, vildce k vecne domovine.
Dost nabloudil se ldkajicim svetem,
raC, Otce nds, ho pfijmout ke svym detem!
Nejkrdsnejsi bdseii
Svet - harfa Boii. Tajemnych strun tony
z ni zvuC£ vecnych prstil dotekem,
ve vichril kvil se misi hromil zvony,
sfer choral chvi se v kosmu dalekim.
Strun tolik, kolik tvoril host£ zeme,
zni ndpevem svym vlastnim kaidd z nich,
cink, cink . . . hrd krilpej na okenko jemne,
fve vodopdd a sumi slapil smich.
Nad modrym kvetem prozpevuje vcela
a v rozvdsnenych vetru poryvech
se rdkosovd tftina rozepela,
hlas jeji sipavy je samy vzdech.
]i odpovidd list{ na topolu,
zas kobylky zni cvrkot z luna trav
a tichym vecerem se v sladkem bolu
stesk krdle pevcil vlni do ddlav.
Tvor kaidy notuje si ldsky pisen
a touhou zachvivd se v hlubindch,
dech rytmu stoupd v radost, klesd tisen,
ze svitil jitra v zdpadil jde nach.
Svet chrdmem jest a Clovek knezem jeho,
tep pfirody v sat pfiodivd slov,
72
ai k hvezddm vold z nitra vzruseneho
a zlato meni zrezavely kov.
Vse, k cemu pfilne srdce ve vesmiru,
se snaii zvucnym versem zapeti,
kvet, rosnou perlu, bolest, klid a viru .. .
svych ialmil kalich zdvihd k obeti.
Sdm- elegie marne hledajici
rdj ztraceny a jeho vdbny car se stinem smrti, pfitisknutym k lici,
v hrob klopytd ze slibnych mlddi jar.
Cim blii se vzndsi k pravde, dobru, krdse
a kfidla nuti vys nad slizkou zem,
tim jimavejsi notou ozyvd se
hrucf jeho skvoucich pisni ohlasem.
]e povoldn, by snimal bfime viny,
tii ddvne kletby svirajici svet.
md svetlo vndset, kde se tisni stiny,
kde truchli pldc, tam pro utechu pet.
Vln morskych nespoCitds bataliony,
vidy nove s hukotem se roj£ v ddl
a srdce lidske novymi vidy tony
svou vyjadfuje radost, svilj i ial.
Zn£ loutny steskem pod balkonem mile,
kdy mesic zdob£ mfii£ jasminem
a ldska kouzli postfibreni chvile,
v sad Hesperidek menic serou zem.
Zas pisni propukd ve hrudi jatych,
jii z ciziny svi vlasti zdrav£ klin,
je pln slz a touhy jisker zlatych,
proud ldvy vyzaruje ze hlubin.
A neplesaji klenby chrdmu Pdne
v den slavny hymnem varhan bouflivym!
73
Duch v modlitbdch se vznds£ odevzdane
v tyn nebes, kadidla jak vonny dym.
Vsak nejvzdcnejs£m poesie kvetem
se stdvd pfec jen tehdy zit£ zpev,
kdyz z ldsky k Bohu, vlasti, lidskym detem
vse clovek ddvd: s£lu, klid a krev!
,]sou mile vase sloky, pevce krdsy,"
snad fekne ten, kdo zamknuv stinne fasy,
se o samote nad jich smyslem zasn{" vsak zivot ndS, pfec nejleps£ byl bdsni!"
I
Unor
Kraj vyhl£z£ jak o vdnodch,
kdyz oblekne si b£ly sat,
led chladny c£t£s v drobnych krodch,
z mlh slys£s smeCky vlku fvdt.
Dnu unorovych zbyvd mdlo,
vsak byly krute, plne bed.
Co prachu, mrazu s vetry vdlo.
Sibifskou nesly tmu a led.
Ne, nevyj£ to vlku davy,
jen vichfice to vzlykd jek.
Do srdce stesk se dere zhavy,
radost se dala na utek.
jako nevesty se zddte,
v aureole siunka ziate.
biankytnych par mlzne tkdne
venC£ vase iepe skrdne.
Kdyz se zeme bud£ ze sna
hrua vdm zdob£ siicnd Vesna,
petrkl£Ci, fiaikami,
jakd rozkos byti s vdmi.
Touha tdhne, touha muc£,
padnouti vdm do ndruc{,
z nader vasich vznest se vyse
v nekonecne blaha f£se.
ielezne hory II.
Sik vrchu pfed oCima stoj£,
jsou sefazeny v pevny sraz,
jak ryt£fi semknuti k boji
se skudci v nepokoju cas.
V ]aponsku siicnou Fudzi maj£,
Oiymp se Rekum svatym zddi,
ze rdj tam zfeii ve sve bdji.
v sat hedvdbny se rddy stroj£
My, chotebofst£, upnem zory
vzdy rddi v saf£rovy ddi,
kde zeiezne se pysn£ hory.
a v zdvoj opdiovych krds,
zrak pfitahuj£ nehou svoj£
a radost bud{ v st£nu fas.
Sve vlasti
ielezne hory
Hory madre, saf£rove
v krdse sv£t£te vzdy nove,
vcera v lesku smave zdfe,
dnes ndm smutek hal£ tvdfe.
v zdru leta z hdje st£nu
sladko hledet ve hiubinu,
kde se proudem voda toe£
stf£bro nese pod uboC£.
Plne vnad a pine nehy,
kdyz vds kryj£ tfpytne snehy
Hory, hory srdce vdb£
car vds oden do hedvdb£
74
Pod okny viasti miiovane
bych p£sen ldsky zapei rdd,
bard chudy, struny potrhane
vsak v srdci ruz£ ceiy sad.
Chci venovat j£ poupe ziate
a upevnit je v ieskly vias,
by poznala, ze idsky svate
zdr v srdci mem k n£ neuhas.
Chci utrhnout j£ poupe b£le
a poiozit je v teplou dian,
na znamen£, ze usiechtile
k n£ oddanosti kion£m skrdn.
Pod okny viasti miiovane
bych p£seii idsky zapei rdd,
na ioutne struny potrhane,
vsak v srdci ruz£ ceiy sad.
75
Chci prinesti ji poupe rude
a ozdobiti muinou hrud',
by vedela, ie duch muj bude
ji veren vsudy, bua kde bua.
Sen o svatem Mikuldsi
Chotebori
Chudy kraj, bez zlatjch ldnu,
bez palem a bez bandnu.
kadefavjch kapek more,
venCi strdne Chotebore.
Chudd zem, vsak najdes tady
koutky pohddkove vnady.
Krdsy vice, bohatstvi spore,
v tom udal£ Chotebore.
Nejsem bard, vsak chtel bych peti
jako ptdk na ruie sneti,
v tom, co v mem srdci hofi,
kdyi te vidim, Chotebori.
Vlny Doubravky se smeji,
v ndruci skal dovddeji,
chteji utisit sve hare
na zdpraii Chotebore.
Ve znaku tvem lev se vzpind,
silu, sldvu pripomind,
tak tvuj hlas zni od pohofi
modrem ddlav, Chotebori.
Zpev svatyne
Pejme vrouci piseii sldvy,
ke cti nebeskemu Pdnu,
v chleba dum nds void pravj,
otvird v kraj vecnj brdnu!
Nesmirnj jsi, Krdli krdlil,
vets£ nei nds rozum tusi,
prijmi vsak i skromnou chvdlu,
jii Ti pejem z celjch dusi.
Ten, jeni sire vlddne zemi,
hvezdy vodi nebes bdni,
more brdzdi pefejemi,
iehnati chce nasi skrdni.
76
Noc zastinila kraj. Svit vecernice
slit z nadoblacnjch vjsin do svetnice,
kde leiel chlapec na chatrnem loii
a snil: Dnes vyprovdzi andel Boii
a zloduch ze druiiny satands
na pouti s ddrky svetce Mikuldse.
Zda take pohlidne na moji misku,
jii poloiil jsem prdve na ohnisku?
Vsak rdd bych spatril na sve vlastni oCi
jak biskupa, tak co md za pruvodCi.
Mi kamarddi rozhodne se spletli
tvrdi-li, maminka ie ddvd metly
i cukrdtka detem. ]d chci sdm
se presvedcit co pravda je, co klam.
Noc stfibrnd. _Svit Ciste vecernice
se pousti oknem dolil do svetnice,
kde lei£ hosik, spdnek z oCi plasi
a v tichu septd: Svatj Mikuldsi,
tys dobrotivj pfitel hodnjch deti,
dej, abych mohl v lie ti pohledeti.
V tom zvonku hlas se ozval pred vraty
a v okenku se zjevil andel svatj.
,Poja, hochu," vold ,seskoc z loie sveho,
tea muies uzfit svetce blaieneho!"
]ii jdu! Vmiik z luika vyskocil a jare
sklouz oknem, jak by prchal ze ialdre.
Ach, jakd krdsa! Privrel oci plase,
to( prece andel svetce Mikuldse,
a za andelem liliovjm leskem
sdm svatj biskup zdfi sluncem bleskem.
77
]e oden v orndt, z mitry sviti perly
a duhou klenotil pld vrchol berly.
Vous zavdl hrua, vsak nade vsecku krdsu
se dobrota skvi v neznem oci jasu.
Hoch klesd na kolena, spind dlane
a pros£ zmatene a prerjvave.
Ach, milj pane, svatj Mikuldsi,
smim vyprovoditi vds na ceste vas£?
Milj hochu, touzis se mnou putovati,
coz chtel bys odejit od drahe mdti?
]ak vidis, ddrkil detem,
jen ldsku jdeme rozsevati svetem,
by bohati, kdyz sami maji dost
i chudjm dali neco pro radost.
Nu, kousek cesty milzes konat s ndmi,
bys rozhledl se z vjsin pod hvezdami,
jak Cluny obldckil jdou nebem tise
a mifi vpred, hoch rozhliZi se z vjse.
Tu cermf lesy zri a sneznd pole pred prahem mesta vlna tise zmird.
Kde jsme? hoch ptd se. To je mesto Myra.
Zde stdval biskupskj triln svetce tveho
zde slouzil Bohu, hostil uboheho.
Tak andel, hlede dolil, mluvi sladce
a hebkou dlani pridrzuje chlapce.
Za krdtkou chvili preleteli more
a blizili se k Olivetske hore.
Ve hloubi pldn se pysni zdobou palem
a za ni ]udske hory, ]eruzalem,
na prikre skdle, spjatj hradem lemy,
cni k hvezddm hroty bast a kopulemi.
78
Nad nim se v letu zastavili chvili,
by svatd mista slzou pokropili,
kde spldcel Kristus krvi srdce sveho,
dluh za neldsku lidu ztraceneho.
Pak pres propasti, rokle ]asafatu
na Olivetskou horu sletli v chvatu.
Tam andel hocha na skalinu stavi.
Ty ddle nemilzes, ddl vede cesta sldvy!
Zde misto -Spasitel kde vstoupil v nebe,
az umres - tudy povold i tebe!
Mdv andel perutemi prudce k letu
a necitil ve svate touze vzletu,
ze hoch se zachyt satu jeho rasy
a s nim se vzndsi do nadpozemske krdsy.
Co sily md se drobnou rukou drzi,
by nespad z vjsin hvezd do temna strzi.
Uz v ddlce sviti veze svitem perly
a zlate brdny v hradbdch . . .
Koncem berly se svetec dotkl vrat
a v okamzeni z nich hlaholilo zvonil zneni
a branou prouzek nevjslovne zdre
sleh odleskem i do chlapcovy tvdre.
Kdo z lid£ milze takovj jas zfiti?
Hoch skrjvd zrak, vmzik do hlubin se fit£,
v tmy padd, padd ... Kde se octne asi?
Pot rosi celo, hrilza jezi vlasy.
Ach, maminko, v krik nuti uzkost desnd.
V tom, jake stesti, probouzi se ze sna.
Se svetlem pristupuje matka prdve
a schyluje se k syndckove hlave.
Co volds na mne? Co ti spdnek plasi?
Ach, mami, v tvdr jsem hledel Mikuldsi
79
i andelu a letel s nimi spolu.
Vsak od bran nebe zfitil jsem se domu.
Sen podivny, di matka. Ale hochu,
i pravdy v sobe obsahuje trochu.
Tys do rdje chtel vletet jako ptdce,
kam vede cesta strdddni a pldce.
jak svaty MikuldS svuj dldidil ctnosti,
i my jen pres ldsku mifime k blaienosti.
Vsak hlea, zda svetec pri ndvsteve visky,
ti neco nedal do hlinene misky!
Dal, dal ... ui vidim knihu, barvy, capku, stetec.
To je od vds? To vy, mami? Dal to svetec?
A( tak ci tak, vim dobre, drahd mdti,
ie vdm byl vzorem svetec nad hvezdami.
A nech( mi dala ddrky ruka vase,
prec v ldsce mdm i svetce Mikuldse.
Vzpominky
Kdyi iena Lotova na domov drahy
svuj roztouieny obracela zrak,
tu tesknotou ji tuhly tvdre tahy
a v solnou sochu zmenila se pak.
Za rdje ceskeho vlidnymi prahy
i mne se vedlo skoro take tak,
nad ieleznici Tyn se zvedd nahy,
na Zirne pldni rzivy skdly vrak.
Patr odtud dolU! More krdsy v ddli
te vitd Bradlec, Kumburku, pusty hrad,
lem sametovych lesu obzor half ...
Tam v opdl mlh zatouiil krok muj vratky.
Kdo v mladosti - kvet nevidel by rdd?
80
Se skdlou vsak jenom srost z ni nemoh zpdtky.
Na konec mdje
Co nejvic blaii nds, to nejdfiv mizi.
Ui ke konci se schylil mesic mdj
se smavym jarem, s pisni ldsky ryzi
ke Kvetu, na neji nemel ani rdj.
Pred oltdr Tviij, Maria, boiskd mdti,
jsme prisli sem, ui letos naposledy
chcem jeste spoleenou Ti uctu vzddti,
za milost poprosit do ziti bed.
Tys nase nejmocnejsi pfimluvkyne,
ke komu muies obrdtit se spis?
Kdo pomuie ndm nest starosti bfime
a ulehcovat utrpeni kfii?
6, prijmi vsecky modlitby a zpevy,
jei z nasich dusi k robe vzletaly,
vis, ie v nds proud£ zkalend krev Evy,
odpus( v cern chyboval duch nestdly!
Touiime ndleiet k Tvym hodnym detem,
jit s nimi za Tvym zdrnym pfikladem,
za ruku ved' nds nebezpeenym svetem
ve vecne sldvy zaslibenou zem.
Chraii od nestesti nds i nase mile,
zastirej vlast matefskou dlani svou,
splii prdni tech, co v podvecerni chvile
sem ubirali se na mdjovou.
Zvlds( panu dekanovi, svatd Mdti,
za vse, co k oslave vykonal,
81
rae na tele i duchu poiehnati,
by utechu jen sklizel, iddnj ial.
Stesk svird hrud', ie louCiti se mdme
s mesicem Tvjm, Marie, plnjm krds,
kei kaidj den si na re vzpomindme
a za rok smime oslavit re zas.
A pokyne-li Bilh nekomu drive
ze vzdechu udoli jit v jinj kraj,
kei u Tebe, Krdlovny milostive,
smi slavit svilj vecnj mdj.
Setkdni se smrti
Disk sluneeni se skldni za pohofi,
stin veeera kles na vadnouci kvet,
snad blizko sionskjch bran zlato zdfi,
vsak pro sero jich jeste nevidet.
Zfim v minulost a ze zamiene ddli,
jak by se vonne rilie usmivaly,
zpev Siren ldkd vrdtiti se zpet,
vsak zase Scyll, Charybda klid kali,
kdo chtel by znovu v utrapy a ialy?
"Bua ville tvd!" si zboine septd ret.
Ruzovf paloucek
Na osamele ceste z rokle klinu
smrt pfidala se ke mne s usmevem:
]des sdm, jd touhou po tvem srdci hynu,
chci vest te jinam nei je tato zem!
Bez ostychu mi klesla do ndruCi,
ai v hrudi se mi zatajoval dech.
Tve lokty, milenko, me steskem muCi,
a nechce se mi s tebou. Nech me, nech!
Krok vdzl, v chilzi chytal jsem se plotu
jak vroucne objala me nevesta,
Na cele krilpej vytryskleho potu,
jen steii jsem se dostal do mesta.
Do osmdescitky
Ui osmdesdt rokil v ziti mofi.
Mdm uvefit, ie tolik je mi let?
· Hned s mysli veselou, hned v tesknem hofi
na vlndch dnil se plavim v jinj svet.
82
Mlhy kalne, stfibfite, se plouii vzduchem,
vse zdd se neskutecne v seru hluchem,
kam oko zabloudi, potkdvd stin kdy sleti paprsek sem do hlubin?
Kraj iirnj, rozvlnene poli ldny,
ves, hdj, jak na hedvdbi vysivdny,
zde ujezdeckjch statkil krov,
tam silnice, tesknd jak na hfbitov.
Bfiz blede vily v spalir se k ni stavi,
jim smutecni vld zdvoj v neine hlavy,
ke brdne vedou, v slicnj parku rdm,
v nemi Riliovj paloucek stfed a chrdm.
To smeCka divjch vlkil slunce dusi,
ie zdd se zmirat, roztrhdno v kusy na Paloucek se spustil temna hdv,
ne, ne, to vyvstal duchil pestrj dav.
Zrec vraidi obef na kamennem stolu,
lid jdsd, tanci, krev kdyi se stekd dolil 83
zda orgiemi mrzke obeti
i misto obfadne se posveti?
Tmy zapadly, den zdfivejsi svitd
v troskdch jsou madly Lady, Svantovita,
a kfes(an necti "vrdii" obetnich,
kde hnizdi blud a buji mrzky hfich.
Spis neili pfedmetem poboine viry
se Paloucek stal pfedkum vzorem miry,
tfi panstvi k nemu speji ze tfi stran,
v nem najde rozmer, kdo chce merit ldn.
Snad v dnech, kdy bledne Pfemyslovcu sldva
se Paloucek v cti zvldstni uchovdvd,
lee cas kdyi pfemit navy dejin list,
kdo zfel v nem svatost utocistnych mist?
Od veku byla ve vdinosti puda,
kde oslnila oko zlatd ruda,
vsak vice ta, kam utikal se lid,
na mucednika hrob pro mir a klid.
Blesk roz(al chmury, mraku karavany
se fiti vpfed, ohnivym bicem hndny,
vztek vichfice zle fddi v korundch,
rve fisty bfiz, ze silnic sbird prach.
Od Kutnych Hor boufe Husitu se vali,
zbraii blyskd se, roj vozu duni v ddli,
kam vtrhne beda hradum, kldsterum,
jich krdsa v popel zmeni se v rum.
Ui padla Chrudim, Myto, zkdza kvapi,
na Kartouz v Triku sup rozpind drdpy,
sbor feholniku kleei v modlitbdch,
chce vzddlit se, nei vzejde jitra nach.
Vzit tfeba kalich, orndt vzdcne ceny,
by rouhdnim nebyly zneucteny
84
a Trstenickou stezkou utikat
nei palcdt udefi do slabych vrat.
Vsak teiko opousteti Boii Matku,
chrdm, celu, knihy, ... prchat v slepem zmatku.
6, kdyby bylo moino jako ptdk
se v okamiiku vznest ai do oblak!
Sli zahradou a nizkou brankou vzadu,
lee sotva vysli z kldsterniho sadu
a zachdzeli v temnou alej lip,
hluk zaslechli a tecf - bzucici sip.
Kles jeden z mnichu s ostrym hrotem v hrudi.
Oh, toho andelsky jen pozoun vzbudi!
Na pldst ho uklddaji, nesou v ddl,
ui Paloucek se v poli ukdzal.
Znel zvonu hlas a jitrem zdfe pldla,
ui hofel Triek, jeho katedrdla ...
Hle, domova ndm pozdrav posledni
na rozloucenou tesknym "sbohem" zni.
Zde pochovdme bratra zesnuleho.
Pro viru zabit. Pokoj telu jeho!
I kalich orndt uloiime s nim,
v klin "poldnky" pfi ialmu pohfebnim.
Kdyi mdj zavonel, kdo se divit muie?
Nad hrobem zkvetly drobne stepni ruie,
jich pokorny a rubinovy zjev
do mysli volal mucednika krev.
Rov opu5teny dobrotive vily
slz tfpytnych krupejemi orosily
a hofem rozvlneny lidsky cit
sem rdd se uchyloval pomodlit.
Vse minulo, zas pfisla jind leta,
vek pisne "Horo bild- horo kletd" 85
Hus s Lutherem si u nds podal dlaii,
lid od Rima zrak upfel na Poznan.
Bes nesvdru jedne matky syny,
ved exulanty z domu do ciziny,
v zem volal vojska s pdny divnjch jmen
a odmenou jim krdlovstvi dal v plen.
Mest puvab obracel se v rozvaliny,
rdj stedrjch poli v pouSf zarostlou bliny,
hlad, hliza morovd, vraiednj kov
tvdf otCiny menily na hrbitov.
Tu Cesti bratfi v litomyslskem kraji
Klejch, Litochleb ... se na PalouCku v taji
prj schdzeli za noci v pustjch tmdch,
zde jistejsi nei v lesu roklindch.
Pfed trudnou pout{ do Polska ci Saska
je k posvdtnemu mistu zvand ldska,
by hliny posvdtne si kazdj vzal
hrst z vlasti sladke v nehostinnou ddl.
Zas mraky bed se v propast pfevalily,
z mdlob ndrod vstal a nove nabyl sily.
PalouCka usetfil proud dravjch let,
ac mnohou pamdtku v tuii zhouby smet.
Kdyz Napoleon na vdleenem ofi
se projizdel po sarlatovem mofi,
i rusti vojdci, jak bdji lid,
se na Paloucek pfisli pomodlit.
Moe vyssi pudu na PalouCku chrdni
a ztrestd ty, kdo !acne sdhnou na ni,
k ni posledni se vojny stoCi vir,
pak zmlknou dela - vecnj vzejde mir.
Tak mluvi povest. Zamysli se chvili
a zpytuj, kdy pravdu di a kdy se mjli?
86
Zda neni v nejryzejsim jddru svem
jen menici se duse odrazem?
Trav bujne rouno starj balvan kryje,
zfit lyru hudby v nem a poezie,
pak pribyl symbol viry - svatj kfii,
dnes marne hledis - nespatfis ho jiz.
Sloup kovovj ted' cni na jeho miste,
tfpyt koule nese - osvety znak jiste,
vidyt rdd sem vyddvd se pokrokdf,
by hlasne vzdelanosti sifil zdf.
Div, ie sem jeste nevnik komunista,
by rudou hvezdou zdobil tato mista.
Krok stavi tu pred prchajici cas
a vyrjvd pro pamdtku svuj rdz.
Den zmird v purpurovjch barev hdvu,
pfed skonem Paloucek odivd v sldvu,
chce vyplakanjch perel matnj svit
v des( briliantovjch jisker obrdtit.
Kez milovane vlasti tezke boly,
jei pfipomind Paloucek ndm v poli,
se rozviji v radosti vonnj kvet,
a nikdy, nikdy nevrdti se zpet!
Z rodiste Igndta Herrmanna
Mljn v udoli pod krouzlatjmi svahy,
kde ozjvd se Doubravky vod peni,
tam na zdi v kov jsou vryty tvdfe tahy
bodriho Mistra v lehkem zamysleni.
Zde sudiCky mu vytkly ziti drdhy,
a urcovaly osud: Pro umeni
87
se nadchne, tluk jak poznd srdce Prahy
a kornout kupecky za pero zmen£?
Cas kvapne let£. Z hlubin kalamdfe
smich vylovil i bol drobneho lidu,
vidyt' sdm zakusil dosti chmur, dost zdfe.
Smrt vyrvala mu pero, v nitru ale
Ctendfil svych za ru5njch dnil i klidu,
ovencen kvety dikil iije ddle.
Doubravce
Rdd vyddvdm se na pout' v fisi snen£
a bloudim alejemi vzpominek,
kde iivota stin v pohddku se men£
a v utrpen£ nabiz£ se lik.
Sit' pameti zachytla jezer lesky,
pout' osmahlou, car svitil pillnocnich,
vejife palem, jjordil koutek hezky,
safiry hor i vodopddil snih.
V myslenkdch vracim se do Neapole,
v sluch pisen Santa Lucia mi zn£,
rdd zatouldm se v norskych jjordil pole,
kam ldkd samoty kvet smutecn£.
Z poldrnich skal me perut' k Alpdm nese,
na strdnich odhaluje rili£ nach,
cekds, zda nad propastmi neozve se
zpev andelsky ve slunnych vjsindch.
Vic nei-li na Versailess vsak, na bulvdry,
na cizich krajil kouzla tfpytivd,
na pilvab tvilj, Doubravko, ac jsem stary,
me srdce v roztouien£ myslivd.
88
Tys nikdy srdce smutkem nezkalila,
jen usmevy jsi plnila mou hrud',
za vsechno to ti, feko moje mild,
milj nejvfelejs£ dik a chvdla bud'!
Choteborskd
Srdzy nedalekjch strdn£
slicne Doubravky proud chrdn£,
v nemi se shlii£ pycha skal ...
Znejte zvucnych pisn£ tony
v chotebofsky kraj jak zvony,
neste jdsot, ztiste ial!
Srdce vznate ohnem ldsky
opevuje pilvab krdsky,
chvdli oCi, vlasil jas,
stejnou touhou nitro hoff
zpivat pisen Chotebori,
vzpomind-li jejich krds.
K nivdm v ieleznych hor rdmu
hled£ ztepild vei chrdmu,
stfei£ mesta, zdmku skvost.
Z rybniku lesk stfibra sviti,
luhy nabizej£ kvit£
na kyticku pro radost.
Cirkus Central - 21. cerven 1944
Kde jsem? Nad hlavou plachty, kolem rdhna,
pne stoidril, jak na palube lodn£,
vsak dole arena a kol n£ more
hlav detskych, pestrych satil, slunnych oC£
se vys a vyse zvedd, sum£, hue£.
Svit idrovek se ostfe vrhd v stiny
a hudba valCik hrd Dunajski vlny.
89
Kde jsem? Zas moje roztouzeni zraky
zff zasly cas, kdy - utly jeste student jsem udivene hltal skoky clownu
a v hlave rovnal bfeskni fanfdr vzlety.
Bic prdskd, kuii se fit£ v okruh svetla
a na nem kfepCi smeld amazonka
jak zdvoj kmitavy ve vlndch vetru.
Kde jsem? Tu lamy belostnd se mihla sije,
pres pfekdzku se vzpjala pruznym perem,
tu hrdy velbloud poust mi kouzli ddvnou
pfi bfezich Nilu, pod pyramid tyny.
Smich .augustuv se misi do pfemetu
tel sviznych, rychlych jako blesky na volnim zebfi vez en£ zivi krdsy
a s hrazdy vyletuje lehkd rajka,
na vratkim drdte tanC£ najadera.
Miss Albertis ve stffbrosedi f{ze,
jak pevne tisknete svych zoubku perly
v cip lana ztuzeny a jako andel
se vzndsite do kalnych oblak plachty!
Ted' vldcni rozmdchnuti paz£ - s ramen
se smekd fize, v malebni by kfivce
se snesla k bariife. Bledd ruze
ve vysi duhovych pld jisker svitem,
jak hvezdny pavoucek na nitce vis£
a v plavnim krouzeni se spousti nize.
Uz nezfit eben vlasu, oC£ nehu
pod cernou brvou, ani stihli udy,
pds kolem hrudi, beder clonu temnou . . .
To( vlcek, toCici se v prudkim viru,
jen tekutiho zlata, broskvi, ruii
a Cinski tu5e lesk se misi v chvatu.
90
Uz doznel Cinel zvonu, uz zhasla svetla,
sum potlesku a rozreeenych hlasu,
i v pameti uz blednou barev jasy6, lidskd sldvo, co zbude z tvi krdsy?
Vzpominka - (Na smrt reditele ]ana Ullmanna- 6.
11. 1946)
Nic se nezmenilo. M!Ci lesy
v pldsf zlatem protkdvany zahaleni,
buk s dukdty se chouli pod utesy
a reka klidne udolim se zene.
Dve srny vysly popdsti se v trdve nad stfibrem patoka, na strmi strdni Proc muznd tvdr se zjevila mi prdve
a temni oci zasvitly zpod skrdni?
Ne, nic se ... Proc vsak citim,
ze srdce kus se utrhlo z me hrudi
a s tvym, pfiteli drahy, kleslo zitim
v kraj, kde uz slunce zapadlo, mlha stud£?
Proc ndhle mizis v zachmufeni ddli,
pryc od hor, lesu, od vzpominek mlddi,
vzdyf jsme si ani ruku nepodali?
Ach, vim- staci, ze meli jsme se rddi.
Vidiny skolni- (sVJ'm drah-yrn zakum z almanachu gymnazia)
]ak vlny bystfin z hor, tak kvapi easy,
rok za rokem se soumraky i jasy
se fiti v propast tmy. Vzdy Vesna z pol£
rubdse strhne cdr a po udal£
rozsivd fialek a primul skvosty,
91
stroji v sat druiiCky kef trnky prostj
a vpadd laskujicim "kuku" z lesa
v ialm skfivdnka zvonici o nebesa.
Pak lito rozvlni se pod oblaky,
chlib zavoni a krvi zrudnou mdky,
vsak jii tu podzim hojnosti roh kloni,
v brokdtu harcuje na mlinem koni,
ai opet zima klade pfikrov novj
ze sneinjch lilii na tiche rovy.
Snad nikde nevifi tak leta v kole,
jak v sinich mladosti, ve slunne skole.
Proud malickjch k ni spechd - do oasy pit z pramenil, jei zprahlost duse hasi,
a jako v nitru carovneho mljna
se pfemild na vzrostle drobotina.
Ruch, kvap a chvat se v auldch skoly
s jar pisni snoubi na zelene roli.
Tot pfistav, k vypluti, kde pracne v taji
se zdsoby v klin lodi naklddaji.
jak biji touhy, stoidry se chveji,
jei kolibat se dychti ve vln reji;
vsak pfijdou vichfice a kordb vratkj
by rdd se rozjel do pfistavu zpdtky.
0 vzpominky, jak casto znenaddni
se rojite zpod nachjlenjch skrdni!
Snad ddvno zapadla ui skolni vrata,
vsak, zadri mysl, piece do nich chvdtd
a vold zpet, co ztratilo se v ndve:
Zas hoch, pod pazi knihy, starost v hlave,
pod tichj krov Mus, usedd si
v kruh bujare a vedichtive chasy
od zcfdrskjch lesil, z tkalcil metropole,
92
od safirovjch hor a z visek dole
u stfibrnjch rybnikil s raselinou.
Zas zvonku udery se v tfidy linou,
ve dvefich zjevuje se vdind hlava
a mlddi vstfic ji k uvitdni vstdvd.
Zas vjbojnjch i neinjch profesoril
hlas zarjvd se rddlem do uhoril.
Mrak konference hrozi, blednou lice,
krev zlovestnd se ron{ z komposice
a zkouseji notes ve sndch jeste
hrucf svird uzkosti jak mocne kleste.
Vsak do tech trudil, dfiny, bdeni sovich
zn{ "Gaudeamus" ze rtil studentovjch.
Co vyrovnd se chvilim poiehndni,
kdy Musy poddvaji plnou dlani
sill moudrosti, ved otviraji svety
a odkrjvaji zrakilm krdsy kvety?
Car slicne zdbavy, sport, umen vnady,
to stuhy, viiici svet dohromady,
jich opdlove zdblesky z dnil sedi
hrou leskljch kordlilv a perel hledi;
vsak krdlovnou jest ldska. Srdce bez ni
je pohdr bez vina, zvon, kterj nezni.
Svou ldskou k Bohu, k vede, k vlasti
nad vsecky poklady chce student kldsti,
a kdyby zdmky mel, je chud a malj,
ztratil-li ldsku, viru, idedly.
Sny o ldsce se rodi v hlave samy,
kdyi nakldni se vecer nad knihami
a misto suchjch vet cte v hvezdne zdfi
pohddku ldsky jako v slabikdfi.
Hrd hudba, vlnive zni valcik salem,
93
dev usmevy se stkveji. v srdci mladem
svit prvni ldsky, dojmy rozechvele,
snad rozzehuji se pro ziti cell
]ak vlny bystfin z hor, tak kvapi easy,
kvet mlddi uvadd a stiny let se hldsi,
ba mnohj dose[ posledni cile
a odebral se k spdnku za zdi bile;
tam v pokoji, za chmurnjm smrti prahem,
sni 0 ruzovem veku, cistern, blahem.
]ak fata morgdna pld v tmy a holy
zdf bledjch obrdzku ze zlate skoly necht ld a v jejim svitu, v jara bdji,
necht pomnenky a ruze rozkvetaji!
Po padesdti letech - (Basen k so. ryroci zalozeni gymncizia)
Byl cas, kdy syrove zdi stfedni skoly
na prahu mesta kryly palouk holy
a drobnjch studentiku houfec malj
po domech soukromjch jsme ucivali.
jak sohaj galdnce se vlidne dvofi
dnes na pozdrav vsak mdvd Chotebofi,
v myslenkdch stavim se pied lavicemi,
kde kvety nejvzdcnejsi mezi vsemi
vic ldkaji nez kdesi na vjsluni
svjm usmevem a nevinnosti vuni.
Zas pfedstavuji si, jak v madre ddli
k ndm studentiku roje putovaly,
slysim, jak hlaholily zvucne hlasy,
smich na rtech pldl a puvab detske krdsy,
Do mysli navraci se zdfnd vesna,
94
probouzi v pameti zasli dny ze sna.
]en jeden pohled, ale staci k tomu,
by uctu sifil k studentskemu domu.
Let padesdt, tot prdve pul stoleti
v noc minulosti prchlo, jak cas let£,
a zapadly s nim radosti i zaly.
Kj div, ze padesdti let vzpomindme,
co v Chotebofi gymndzium mdme,
na mile, obetave profesory,
v nichz zdci vidali sve zive vzory,
vzdyt do budoucna smernice jim dali!
Za padesdt let pfemnoho se zmeni,
pfindsi pfevrat casta okamzeni.
Uz padesdt let stoji nase skola,
dnes proto v nitru nadseni hlas void:
"Kez v neochvejnem usili ddl vzkvetd
po vsecka dalSi budoucnosti leta!"
Rakety nad mestem - (1945)
Rakety sip svisti do zdvratne vjse,
ke hvezddm hvezda prodird se vzhuru
nad kominuv a vezi tjn - ve slepe pjse
snad od andelskjch proniknout chce kuru.
Snad letavice pod oblaku branou
se trhd v blesky smaragdovjch kvetu,
v mzik sndseji se dolU, kazdj jinou stranou
a blednou, hasnou, ztrdceji se v letu.
To k nebesum az radost mesta vzlitd
a hjfi barevnjmi jisker roji,
vzdyt zlomend jsou ujafmend pouta kletd.
95
Z tmy, z krve purpuru den vzchdzi smavy
den vitezstvi po rozhofcenem boji . . .
At zije svoboda! At zije doba sldvy!
Svym drahym - (Chotebor 20. 7.
1957)
Tak bjvd: Potkd-li nds znenaddni
v lesk tfpytne sldvy pfiodeny den,
vzdy zanechdvd v nitru zdfne pldni,
cervdnku brokdt, pomnenkovy sen.
Mne ldska drahych nesla v bile dlani
slav nehu, pisni skvost a ruze jen,
i vavfin chtela kldst kol zvadlych skrdni,
ze muj duch zalirdvoral udiven.
Lie, ubel cela rozryly uz vrdsky,
run pismem zapsaly tiz zaslych let,
vsak v srdci neztlumily plamen ldsky.
Ten hoff vsem, co vzpomneli si na me,
ve vrouci modlitby se nit£ kvet,
by k radosti je vedlo BoZi rdme.
Za milou gratulaci dekuje a rovnez vsecko
potrebne a pfijemne z ruky Bozi pfeje
s upfimnym pozdravem Xaver Bostik.
Na poli traktor hluc£ rachotive,
rozordvaje [adem spici ldn,
hedvdbnd zelen vesnu ldkd k nive,
les zas je mlznou rouskou obetkdn.
Ted' perly deste kanou z chmurnych mraku
na pueici bezovou ratolest,
je Stedry den dnes, uplakanych zraku,
na sldvu pfipravou ci na bolest?
Ve vzpominkdch zaletdm ku Betlemu,
me srdce ]ezuldtko k sobe zve,
by za jeslicky smelo slouzit jemu,
do nichz by ulozil milosti sve.
Louceni s kostelem - (napev: M. Cakrt; slova: prof. EX.
Bostik;
zpivano pri pohrbu profesora Bostika 15. 2. 1964 v Chotebofi)
1. Chotebofsky kosteliCku,
uz se s tebou loucit mdm.
]este jednu modlitbicku
pfijmi, nez ti sbohem ddm.
Uplynuly mile chvile,
kdy jsem v tobe klekdval,
z hlubin duse zasmusile
vyleval tu stesk a zal.
2. Ubirdm se v jine kraje,
karns mi cestu otviral.
Ve svou f£5 me vold prdve
Otec muj a vecny Krdl.
Kdo by neopoustel s bolem
mista, jez mel tolik rdd.
kosteliCku muj, bud' sbohem,
budu na te vzpominat.
stedrf vecer 1958
Proc bily sat si kraj dnes neoblekd,
jak o vdnocnich svdtcich Cinival?
Na stfibro ledu marne cekd feka,
proud nespoutany volne val£ v ddl.
96
97
NA
zAVER
Docetli jste 2. dil knizky "V PROMENACH CASU". V obou
dilech jsou vzpominky na doby minule i doby, ktere jsme my starSi
prozivali na vlastni kuzi. Neco zname z vypniveni otcu a dedu a neco
nam vypraveji pomniky po nasich krajich 0 tom, jak nasi pfedkove
museli chodit na robotu k ruznym panum hrabatum, slechticum, a
jak si ti milostpani davali fikat. Poddany lid se pfed nimi musel
hrbit. Drabove byli obavanymi sluzebniky techto panu. Lide byli
trestani i tresty telesnymi a v mnoha pffpadech byli popraveni. Beda,
kdyz se nektery clovek ozval proti nelidskemu jednani.
V tomto druhem dile je nekolik bcisni od dp. profesora Frantiska
Xavera Bostika. Narodil se v Hornim Ujezde na b)fvalem panstvi
litomyslskem. Tyto basne nebyly dosud zvefejneny. V roce 1938 byla
vydana knizka "Krvave vavffny", ve ktere se piSe o vzpoufe sedlaku
proti vrchnosti. Vzpouru vedl rychtar z Ujezda Lukas Pakosta. Byl
jeste s dalSimi tfemi sedlciky popraven v Litomysli. Babicka dp.
Bostika byla rozena Pakostova a jak v rodokmenech vycetl velky
historik Dp. Josef Maly byla z rodu Lukase Pakosty. Kdyz byla
zrusena robota, nastal utisk venkovskeho lidu, protoze slechta mela
politickou moe. Republika s tatiCkem Masarykem tez nepfcila venkovskemu lidu. Nemci zavedli povinne dodavky a zemedelci byli
vystaveni pronasledovani, zavirani i popravam.
Zemedelci si oddechli po valce, ale jen na dva roky. Zacala nova
robota - kolchozy. Po nasich mestech jsou pomniky obetem komunismu. Jdete si vsak od vesnice k vesnici a nechte si vypravet o
pronasledovanich zemedelcu za doby komunismu. Muzete vsak
micky prochazet krajem po cele naSi vlasti. Kdysi rozsilile statky,
rystavne, patrove, jsou v sutinach. Nekde jeste stfechy jsou, ale jak
dlouho, kdyz na mnoha mistech tece. Majitele byli vystehovani
daleko od srych domovu, jejich deti jsou ve svete a tyto rystavne
statky jsou temi pomniky, jako rystraha budoucim pokolenim.
v soucasne dobe jsme vsechno, co melo nejakou cenu, prodali
lacino cizincum. Dobrovolne jsme se stali protektoratem Nemcu,
Francouzu, Americanu i Africanu. Co asi budou psat o nasi dobe za
98
1\
padesat let? Co ze jste si to zvolili za vladu, ze toto dopustila. A my
musime sklonit hlavu a pfiznat si, ze jsme se nechali zlakat na
pfepychova auta a miliony. Brzo jsme vsak poznali, ze to bude mit
jen hrstka lidi. A teto hrstce lidi jsme srymi hlasy pomohli. My
kfestane v tom vidime dopusteni Bozi a s duverou v pomoc Bozi
pujdeme dal timto zivotem. Verime, ze sv. Vaclav se na nas diva a
prosi za nas, ze neda zahynouti nam, ani budoucim.
J
99