LIBOR VACULÍK

LIBOR VACULÍK
Choreograf, Libretista, Pedagog, Režisér
email: [email protected]
Pracovní zkušenosti
Režisér, Choreograf, Libretista, Pedagog
Sólista baletu SND Bratislava (09/1977 - 12/1990)
Choreograf NS Bratislava (09/1992 - 07/1995)
Choreograf baletu ND v Praze (09/1994 - 05/1999)
Umělecký šéf Baletu Praha (01/1998 - 12/2000)
Taneční vzdělání
1969 - 1976 - Konzervatoř Praha
1980 - Dance Academy de Marika Bezobrazova Monte Carlo
1987 - 1991 - VŠMU Bratislava - choreograZe a režie baletu
Pedagogická činnost
1988 - 1989 - HTŠ Bratislava
1995 - 1997 - VŠMU Bratislava
Hostování v zahraničí
Japonsko, Mongolsko, Rusko, Francie, Itálie, Rakousko, Cuba, Něnecko
Polsko, Řecko, USA, Španělsko, Anglie, Tunis, Maďarsko, Finsko...atd.
Seznam vytvořených postav
SND Bratislava
Vronskij - Anna Karenina
Princ, "pas de trois" - Labutí jezero
Franz - Coppélia
On - Poema macabre
Spartakus, Harmodius - Spartakus
Švec, princ - Špalíček
Tatar - Bachčisarajská fontána
Quasimodo - Zvoník od Matky boží
Don José - Carmen
Syn - Marnotratný syn
Herman - Tři karty
Alexander Dumas ml.- Dáma s
kaméliami
Mozart - Extáze ducha
Smrt - Písně potulného tavaryše
Muž - Im memoriam
Albert, venkovský clapec - Giselle
Princ - Popelka
Romeo - Romeo a Julie
Sólista - Římské fontány
Čert - Čert na vsi
Skot - Ples kadetů
Ferchád - Legenda o lásce
Petruška - Petruška
Dafnis - Dafnis a Chloe
Šaman - Svěcení jara
Orfeus - Věčný Orfeus
Kaščej - Pták Ohnivák
Mandarin - Podivuhodný mandarin
Smrt - Requiem
Jago - Othelo
Ježibaba - Sněhurka a sedm závodníků
Státní divadlo Brno
Chlapec - Bolero
Colas - Marná opatrnost
Vezír - Polovecké tance
Harmodius - Spartakus
Princ - Labutí jezero
Princ - Spící krasavice
Státní divadlo Košice
Sólista - Weselé paničky z Winsdoru
Princ - Louskáček
Romeo - Romeo a Julie
Národní divadlo Praha
Romeo - Romeo a Julie
"Matka" - Psycho
Smrt - Život a Smrt (Písně potulného
tovaryše)
Muž - Adagietto
PKB P. Šmoka
Muž - Z mého života
Che Guevara - Che Guevara
Laterna Magika
Odysseus - Odysseus
Nová scéna Bratislava
Paganini - Paganini
Ballet theatre Francais de Nancy
Chlapec - Nedokomčená synfonie
Muž - Cooking French
Chlapec - Petruška variation
Sólista - Les Biches
Mladík - Náměsíčná
Stadt theatr Bonn
Romeo - Romeo a Julie
Sólista - Suita v bílém
San António Dance company
Zlatý otrok - Šeherezáda
Apollon - Apollon musagéte
Pas de deux Korsár
Choreografové nebývají často ve své, většinou "předešlé" interpretační kariéře skvělými tanečníky, brilantními techniky, výraznými tanečníky - herci, hvězdnými
danseurs-noble, nebo plnokrevnými aktéry tanečního divadla. Libor Vaculík mezi tu nepatrnou skupinku vyvolených patří.
Jako většina těch, co se upíší tanečnímu umění, začal s tancem pochopitelně v dětství, a to "až" v devíti letech, kdy byl převeden z krasobruslařské ledové
plochy na sál přípravky baletu Národního divadla k prof. Olgy Páskové. Pražskou konzervatoř navštěvoval od r. 1969 a ve třídě prof. Zdeňka Doležala ji v r. 1977
také absolvoval. Stává se nepsaným pravidlem, že nejlepší a nejtalentovanější frekventanti pražské konzervatoře nastupují angažmá v Národním divadle. Libor
Vaculík je výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Domovskou scénou se mu na dlouhá léta, vlastně na celou interpretační kariéru, stalo Slovenské národní divadlo.
Pro první slovenskou scénu byl sólistou par excelence. Ztvárnil zde nejslavnější role klasického repertoáru (Princ v Labutím jezeře a Popelce), ale také
dramatičtější postavy (Vronskij v Anně Karenině, Don José v Carmen, Quasimodo v Notre Dame de Paris, Franz v Coppélii, Spartakus a Harmodius ve
Spartakovi, Ferchad v Legendě o lásce). K nezbytné technické rutině přidával elegantní a osobitou dynamiku, nádhernou práci paží, které dotvářely pohyb a
evokovaly pocit z harmonie renesančních skulptur. Jeho projev byl citlivý, strhující, přitom uměřený v prožitku. Zúčastňoval se a přivážel ceny z domácích i
zahraničních baletních a choreograZckých soutěží. Z Varny, Jacskonu a Osaky (zde ze soutěže baletních párů s Lenkou Jarošíkovou) to byly bronzové medaile.
Stal se pravidelným a neodmyslitelným účastníkem a vítězem téměř všech ročníků domácí Československé interpretační a choreograZcké soutěže od jejího
samého počátku v r. 1975. Absolvoval také stáže na Palucca Schule v Drážďanech a u M. Bezobrazcové v Monte Carlu. Vedle bratislavské scény pohostinsky
vystupoval v Košicích (Veselé paničky windsorské, Romeo a Julie), Brně (Bolero, Labutí jezero, Spartakus, Marná opatrnost a stálé angažmá v r. 1980), Praze
(Romeo a Julie, Odysseus), Nancy (Petruška J. Neumeiera, Laně B. Nižinské, Přestupní stanice J. Butlera, Nedokončená symfonie P. van Dyka), Barceloně
(Paquita, Polovecké tance), Bonnu (Romeo a Julie, Korzár, Suita v bílém), San Antoniu (Šeherezáda) a dalších.
Libor Vaculík odešel z jeviště v době, kdy byl na vrcholu své interpretační dráhy. Kariéry tanečníka se vzdal pravděpodobně předčasně, ale tato volba dokresluje
i jeho civilní portrét osobnosti citlivého, impulsivního, rozhodného a volnost vyznávajícího kumštýře. Věnuje se nyní plně choreograZi, která ho přitahovala i
před studiem na VŠMU, které ukončil v roce 1991, konkrétně od roku 1984, kdy v Košicích postavil svůj první opus. Jako choreograf se rozhodně neztratil,
nepropadl se ani do průměru. Tvůrčí práce se mu nestala náhražkou a vyplněním mezery po opuštěné sólistické dráze. Je bezesporu naším nejtalentovanějším
choreografem střední generace. Sám se umí jako skvělý tanečník vcítit do "těl" svých interpretů, tvoří a šije jim pohyb na tělo, vychází z jejich jedinečnosti, typu
a možností. Kdo si pamatuje Libora Vaculíka jako sólistu, tomu jsou jeho choreograZe blízké svou "duší", atmosférou a pravdivostí sdělení. Obraz Vaculíka tanečníka má k Vaculíkovi - choreografovi velmi blízko. Jeho pohybový slovník nezapře klasický základ, ale stavba nad ním je modelována a obohacována
nevtíravě, přirozeně, dalšími komponenty, z kterých je evidentní, že jdou cestou citu, přemýšlivosti i srdce. Zejména jeho pánské variace a dueta jdou až na dřeň
kosti (Život a smrt, Malý pan Friedemann, Hirošima - Svědomí). Ve svých choreograZích se vrací k velkým tématům, problémům lidských vztahů, svobodě
(připomeňme zde zejména předrevolučního Petrušku v Brně), lásce, smrti a osudu. Ale umí si také pohrát s lehčím tónem - úsměvem a humorem (Stmíváníčko,
Grand pas de "kufr", Slovanské dvojzpěvy, Sen noci svatojánské). Do týmů svých projektů si umí vybrat opravdové osobnosti z režisérského a scénograZckého
řemesla (J. Bednárik, B. Slovák, L. Várossová, J.Dušek, P.Čaněcký, M.Černý, R.Šolc, P Weigl, Z.Černín). Dokázal to v mnoha svých předešlých choreograZích,
např. Romeo a Julie, Broučci (Wroclaw), Petruška, Marie Stuartovna, Notre Dame de Paris, Oedipus Rex, Ivan Hrozný, Úplné zatmění, Svěcení jara (Brno), Dáma
s kaméliemi, Sněhurka a sedm závodníků, "V"- jako Vivaldi, Co ti říká člověk, co ti říká láska, Mahlerovy písně I. a II., Grand pas de "kufr", Notre Dame de Paris,
Ivan hrozný (SND Bratislava), Amarus, Malý pan Friedemann a Psycho, Čajkovskij, Coppélie, Mauglí, Romeo a Julie, Isadora Dunncan, Někdo to rád… , Lucrezie
Borgia, Faust, Valmont (ND Praha), Odysseus, Minotaurus, Sen o kouzelné {étně (Laterna Magika), Sen noci svatojánské, Fantom Opery (Státní Opera Praha ),
Mr.Faust, Stmíváníčko, Moře plné slz, Slzy v tvých očích, Mr. Faust (Györ) Edith, vrabčák z předměstí, Dáma s kaméliemi, Macbeth, Čachtická paní, Zvoník od
Matky Boží, Anna Karenina, Freddie - the king of Queen (divadlo J.K.Tyla - Plzeň) a v dalších choreograZích pro televizi nebo operní soubory (Faust a Markétka,
Romeo a Julie, Carmen, Prodaná nevěsta, Aida, Růžový kavalír, Fantastická… aj.). Je také režisérem, choreografem a libretistou úspěšných komerčních
muzikálů - Tři mušketýři, Mona Lisa, Kat Mydlář (divadlo Broadway). Řekne-li se Libor Vaculík znamená to také Balet Bratislava. Zde se Vaculíkovi splnil sen
každého choreografa - mít "svůj" soubor. Tanečníci Baletu Bratislava "patřili" ovšem také souboru SND a existence "souboru v souboru" se stala pro obě strany
neúnosnou, vlastně také uspíšila Vaculíkův odchod ze stálého angažmá v roce 1991.
Jana Holeňová