SÁGA O TRISTRAMOVI A ÍSODDĚ. islandská parodie norského

SÁGA O TRISTRAMOVI A ÍSODDĚ. islandská parodie norského

SÁGA O TRISTRAMOVI A ÍSODDĚ. islandská parodie norského dvorského textu
Markéta Ivánková
Saga af Tristram ok Ísodd
„Ek vil,“ sagði hann, „fara brott héðan, ok fá mér skip gott ok á sex tigu manna. Þeim skal svá vera
háttat, at sumir skulu vera bræðr eða fóstbræðr eða frænðr, en allir skulu þeir vera í nokkrum
venzlum saman bundnir.“
Kóngr lætr þetta þegar uppi, ok var búit skip ok menn eptir því, sem Tristram sagði fyrir. Ok er hann
var búinn, fór hann til skips ok menn hans. Draga þeir segl við húna ok sigla þegar í haf. Þeim gaf vel,
þar til er þeir kómu mjök avá at Írlandi.
Þá kallar Tristram til sín einn félaga sinna ok mælti til hans. „Vittu,“ sagði hann, „at hér er einn maðr í
skipinu, at heldr illa til þín.“ Hann spyr, hverr sá er.
Tristram nefnir til einhvern mann þann, er honum sýndiz. „Ek er þess víss orðinn,“ sagði Tristram, „at
hann vill bana þinn, en ek segi þér af því til, at mér er hann falari en þú, at hann fái illt af, ok er þat
mitt ráð, at þú þolir honum ekki ósæmd, ok drepir hann.“
Nú þykkkiz hann ekki mega við dyljaz, at þetta muni svá vera, sem Tristram sagði. Hann leitar sér
ráðs, ok þegar honum þykkir helzt færi á, þá höggr hann til þess, er Tristram hafði honum frá sagt, ok
klýfr hann í herðar niðr. Þetta sér hans fóstbróðir ok vill hafna síns félaga. Síðan stendr upp hverr at
öðrum, ok svá kemr því máli, at þar slær í bardaga, ok fellr þar hvert mannsbarn nemá Tristram. En
þeir, er honum þóttu lífvænir, þá skreið hann til ok drap þá alla, svá at hann lifði einn eptir. (…)
Svá bar til þann morgin, at Tristram hafði komit við Írland um náttina, at Kollr þræll gekk til sjóvar;
hann sá hvar skip var komit við land. Þetta þótti honum tíðindi, þvíat þar var engi höfn, en skipit var
rekit flatt upp. Hann sá ekki tjöld á landi ok egna menn á skipinu. Þat verðr honum fyrir, at hann gengr
þangat, er skipit var upp rekit. Hann kallar út á skipit ok fréttir, hvárt nokkut sé manna á skipinu; hann
fekk engi svör í móti. Þá gengr hann út á skipit; þar sér hann liggja mannsbúka um allt skipit.
„Chci,“ řekl, „odsud odjet a opatři mi loď s šedesáti muži. Ať jsou vybráni tak, aby někteří byli bratři,
pobratimové, nebo jiní příbuzní, ale všichni musejí být navzájem nějak spřízněni.“
Král mu vyhověl a loď s posádkou dal vystrojit podle Tristramova přání. Když byl Tristram připravený,
odebral se na ni i se svými muži. Vztyčili plachtu a vypluli na moře. Dostali příznivý vítr a byli už blízko
Irska.
Tehdy si Tristram k sobě zavolal jednoho ze svých druhů a řekl mu: „Víš, že tady na lodi je jeden muž,
který ti vůbec není nakloněný?“ Ten se zajímal, o koho jde.
Tristram jmenoval jednoho muže z posádky, který mu připadal vhodný. „Jsem si jistý,“ pokračoval
Tristram, „že se tě chystá zahubit, a říkám ti to proto, že chci, aby z toho vyšel hůř on než ty. A radím
ti, abys mu žádnou neuctivost netrpěl a zabil ho.“
Ten si myslel, že nemá důvod nevěřit tomu, co Tristram říká, a že je to skutečně pravda. Vymyslel si
plán, a jakmile se naskytl příhodný okamžik, ťal muže, o němž mu Tristram pověděl, až ho rozsekl k
ramenům. To viděl jeho pobratim a chtěl svého druha pomstít. Muži se stavěli jeden proti druhému,
až nakonec došlo k bitvě a padli všichni muži na palubě kromě Tristrama. Ten se přikradl ke všem,
kteří podle něj měli naději přežít, a všechny je zabil, takže naživu zůstal jen on. (…)
Jednou ráno se otrok Koll vydal k moři a právě tu noc Tristram připlul k Irsku. Viděl, kde loď přistála u
břehu. Připadalo mu to jako velká novina, protože tam nebyl přístav, a přesto tam byla vyplavená loď.
Na břehu neviděl žádné stany a na lodi žádné muže. I rozhodl se, že k té vyplavené lodi půjde. Zavolal
směrem k ní a ptal se, jestli tam někdo není. Žádnou odpověď nedostal, vydal se tedy blíž a spatřil, že
paluba je posetá mrtvolami.
kapitola 8, 9
Tristrams saga ok Ísöndar
Því næst skip Tristrams búit með gnógum vistum ok því, sem hann þurfti at hafa. Ok fylgðu honum þá
allir til skips ok hörmuðu brautferð hans. Ok sigldu nú braut í haf út. Báðu nú allir fyrir honum, sem
eptir váru, at guð skyldi gæta hans ok miskunna honum.
Nú rak þá svá lengi í hafi fyrir vindi ok straumi, at þeir vissu ekki, hvar þeir fóru. En um síðir komu þeir
at Írlandi. Ok var þeim þegar sagt, hvar þeir væri niðr komnir. Ok var nú Tristram óttafullr um hans
þarkomu, at kóngr ok hans óvinir yrði varir, hvarr hann var, ok kallaði sik því at nafni Trantris.
Bez meškání vybavili Tristramovu loď dostatkem zásob a všeho, co potřeboval. Všichni želeli jeho
odjezdu a doprovodili ho k lodi. Pak Tristram s posádkou vypluli na moře. Všichni ti, kteří zůstali, se
modlili, aby ho Bůh ochránil a slitoval se nad ním.
Vítr a mořské proudy je hnali tak dlouho, že už nevěděli, kam plují, ale nakonec Irska dosáhli. Když se
doslechli, kde přistáli, obával se Tristram, že se král i jeho další nepřátelé dozvědí, kdo je, a tak říkal,
že se jmenuje Trantris.
kapitola 30
(lež o přepadení na moři v tomto textu zcela chybí)
___________________________________________________________________________________
Tristram a Izalda
und allez, daz dâ lebende was.
7585
Tehdy vece Tristram, člověk on:
daz aber ich eine genas
„Já jsem z Jenichretie a tu jest mój dóm,
mit dirre wunden, die ich hân,
i vyjel sem ven pro své kupectvie,
daz hât diu harpfe getân,
na jezeru stala mi sě škoda, to Buoh vie!
an der ir iegelîcher sach,
Já jsem měl dřiev sbožie mnozstvie,
als ich in selbe verjach,
7590
ale již mi sě děje podlé božieho chtěnie:
ich waere ein art spilman.
olúpen jsem na moři,
sus gewan ich in mit noeten an
morská búře mě sem připudi,
diz selbe cleine schiffelîn
na němž jsem až do smrti raněn
und sô vil spîse dar în,
a všeho svého kupečstvie zbaven.“
daz ich ir hân biz her gelebet.
7595
sus bin ich eine sider geswebet
Gottfried von Straßburg: Tristan
mit marter und mit maneger clage
zuo gesellen ich gewan
7575
wol vierzic naht und vierzic tage,
einen rîchen koufman
swar mich die winde sluogen,
und luode wir zwêne einen kiel
die wilden ünde truogen
7600
mit allem dem, als uns geviel,
wîlent her und wîlent hin.
dâ heime ze Hispanje
und enkan niht wizzen, wâ ich bin,
und wolten ze Britanje.
7580
und weiz noch minre, war ich sol.
alsus bestuont uns ûf dem mer
nu tuot ir hêrren alsô wol,
in einem schiffe ein roupher,
daz iu lône unser trehtîn,
7605
die nâmen uns cleine unde grôz
und helfet mir, dâ liute sîn!»
und sluogen mînen koufgenôz
Saga af Tristram ok Ísodd (Peter Jorgensen ed.) Norse Romance I. Cambridge: D. S. Brewer 1999.
Tristrams saga ok Ísöndar (M. E. Kalinke ed.) Norse Romance I. Cambridge: D. S. Brewer 1999.
Tristram a Izalda (Zdeňka Tichá ed.). Praha: Mladá fronta 1980. s. 38.
Gottfried von Straßburg: Tristan (Rüdiger Krohn ed.). Stuttgart: Reclam 1980.