Kreativní klastr Letná

Komentáře

Transkript

Kreativní klastr Letná
Kreativní klastr
Letná:
kultura, lidé, město
Lenka Polakovičová
1
Abstrakt:
E-book se zaměřuje na fenomén tzv. kreativních klastrů. Jeho cílem je
zmapovat konkrétní kreativní klastr, pochopit jeho vnitřní strukturu, vazby
a dynamiku. Pro případovou studii byl zvolen klastr v oblasti pražské Letné,
v rámci kterého jsou soustředěny galerie, umělecká a designerská studia. Pomocí
metod kvalitativního výzkumu, semistrukturovaných rozhovorů, mentálních map
a pozorování, byly určeny faktory, které stály za rozhodnutími vybraných jedinců
pro tuto lokalitu, pozornost byla věnována významu místa a jeho roli pro vznik
klastru, symbolické a užitné hodnotě místa.
E-book se soustředí na vnitřní fungování klastru pohledem jeho
účastníků, hledá předpoklady a podmínky pro vznik a rozvoj kreativního klastru.
Mikro pohledu na kreativní klastry nebyla dosud v českém prostředí věnována
plná pozornost.
E-book vznikl na základě diplomové práce Kreativní klastr Letná: vnitřní vazby,
struktura a dynamika, která byla obhájena na katedře Arts managementu Vysoké
školy ekonomické v roce 2014.
.
Prohlášení:
Tento materiál je informačním produktem.
Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez
souhlasu autorky je zakázáno. Děkuji za pochopení a
respektování tohoto sdělení. Stažením tohoto materiálu
rozumíte, že jakékoli použití informací z tohoto
materiálu a úspěchy či neúspěchy z toho plynoucí, jsou
pouze ve Vašich rukách a autorka za ně nenese žádnou
zodpovědnost. V tomto materiálu můžete najít informace
o produktech nebo službách třetích osob. Tyto informace
jsou pouze doporučením a vyjádřením mého názoru
k této tematice.
2
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Obsah
1.Úvod4
2.
Teoretická část3
2.1.
Kreativita a kreativní průmysly
2.2.
Město a společnost
2.2.1. Tofflerovy vlny
2.2.2. Nová ekonomika
2.2.3. Města v postindustriální společnosti
2.2.4. Kreativní třída
2.3.
Význam místa
2.3.1. Sociální prostředí
2.4.Sítě
2.4.1. Small world networks
2.4.2. Teorie sociálních vazeb
2.4.3. Třetí místa
2.5.Klastry
2.5.1. Industriální klastry
2.5.2. Kreativní klastry
2.5.3. Lokální a nelokální sítě
2.5.4. Sousedství
3.
Praktická část33
3.1.
Cíl práce
33
3.1.1. Výběr případové studie
33
3.1.2. Sběr a analýza dat
33
4.
Případová studie - Letná38
4.1.
Historické souvislosti
40
4.2.Současnost
41
4.2.1. Budova bývalých Elektrických podniků
42
4.2.2. Lokální aktivity
45
4.3.
Proč Letná
46
4.3.1. Shrnutí
50
4.4.
Život klastru
52
4.4.1. Shrnutí
60
3
10
10
12
12
14
15
18
20
21
23
23
25
25
27
28
29
5.Závěr
61
Seznam použitých pramenů69
3
Úvod
Znalosti, inovace, nápady a kreativita jsou považovány za klíčové prvky
nové ekonomiky. Se změnou socioekonomického paradigma v 21. století se
do popředí dostává člověk jako nositel těchto atributů. Probíhající změna je
lidsky orientovaným přístupem promítnuta v odborných konceptech, například
ve Floridově kreativní třídě či Landnryho kreativním městě, ale i v kreativních
průmyslech, které podtrhují význam kreativity nejen v kulturní tvorbě. Lidský
kapitál je považován za motor ekonomického a sociálního rozvoje a zdroj
konkurenční výhody.
V souvislosti s měnícím se společensko-ekonomickým nastavením
a orientací na lidský kapitál je tématem diskuze společenskovědních oborů
relevance místa. Podle předpokladu je s místem výskytu talentovaných lidí
spojován ekonomický rozvoj. Obecně přijímaným tvrzením je, že na místě
záleží, a že lokální vazby zůstávají, i přes probíhající globalizační procesy,
důležité. O významu umístění svědčí i shlukování příbuzných činností
na konkrétních místech. Právě geografická blízkost subjektů a jejich vzájemné
interakce jsou považovány za hlavní přínos klastrování. Zkoumání kreativních
klastrů pomáhá porozumět dynamice kreativních průmyslů a tím lépe využít
jejich potenciál.
Kreativním klastrům je v poslední době věnována značná pozornost.
Většina odborných prací (Scott, 2000, Brown, 2000, Pratt, 2000) se zabývá
problematikou klastrování kreativních činností na makro úrovni. V této rovině je
řešen vztah kreativních klastrů a regionálního či městského rozvoje, především
to jaký dopad má jejich fungování na budování nebo revitalizaci oblastí. Tento
text se však zaměřuje na často opomíjený mikro pohled na kreativní klastry,
především na pochopení procesů v rámci klastru, jeho fungování, původ vzniku.
Propojení obou pohledů je nutné k vytvoření celistvého obrazu problematiky
kreativních klastrů, který může sloužit jako vhodným podkladem pro tvorbu
politik městského rozvoje.
4
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Jak již bylo naznačeno, cílem toho e-booku je zmapovat kreativní klastr
vzniklý v Praze v oblasti Letné. Byly stanoveny výzkumné otázky, a to proč se
dotazovaní rozhodli působit na Letné a jak daný klastr funguje. První výzkumná
otázka směřuje k určení faktorů, které byly rozhodující pro volbu oblasti, pochopení
původu vzniku klastru a relevanci místa. Další výzkumná otázka se zabývá tím, jak
klastr funguje, zaměřuje se na třetí místa, užitnou a symbolickou hodnotu místa,
význam zázemí pro neformální výměnu, spolupráci a zpětnou vazbu. Pro potřeby
této práce byl zvolen kvalitativní přístup, a to formou případové studie, která se
soustředí na konkrétní kreativní klastr. Pomocí semistrukturovaných rozhovorů,
mentálních map a pozorování získat vhled do vnitřní struktury, vazeb a dynamiky
klastru.
Kreativní klastr chápeme jako oblast s vysokou koncentrací kreativních
subjektů (kreativní firmy, neziskové organizace, kulturní instituce, umělecká
dějiště), přičemž klastr může nabývat různých forem a podob – může se jednat
o budovu, skupinu budov či celou čtvrť (Van Aalst a Hitters 2005, Evans). Oblast
Letné, která je předmětem této práce se stala místem působení řady galerií a
především osob působících v kreativní sféře koncentrovaných v budově bývalých
Elektrických podniků. V této práci označení Letná neodpovídá oficiálnímu
vymezení městských oblastí, ale bylo zvoleno na základě vnímání dotazovaných
jedinců působících nebo žijících v oblasti. Jako Letnou chápeme v této práci
oblast vyznačenou na obr 3.1 na straně 34.
Práce se skládá ze dvou velkých celkůí. První část práce předkládá
teoretický rámec, v němž se skrze související témata, jako jsou kreativita, kreativní
průmysly, charakter místa, sociální vazby, dostává až k problematice klastrování,
průmyslových a kreativních klastrů. Tento rámec sloužil jako podklad pro prvotní
formulaci výzkumných otázek.
Druhá, praktická část představuje zkoumanou oblast včetně historických
souvislostí. Poté je prostor věnován hledání odpovědí na výzkumné otázky.
Závěrečné shrnutí poskytuje ucelený pohled na práci, empirická zjištění jsou
5
2|
2.1.
Teoretická část
Kreativita a kreativní průmysly
Jak upozorňuje Karlsson (2010), v posledních letech je pozornost mnoha
odborníků čím dál tím více soustředěna na kreativitu. Tento fakt dokládá mimo
jiné statistika vyhledávání na Google Scholars. V období 1990-2008 vzrostl počet
vyhledávání tohoto termínu více než třikrát, v oblasti podnikového řízení, financí
a hospodářství téměř čtyřikrát. Kreativita se stává velmi skloňovaným pojmem
v mnoha oblastech lidské činnosti, je vnímána jako zdroj ekonomického rozvoje
stejně tak jako osobního růstu (O´Connor, 2007). Od počátku devadesátých let
se kreativita stává ústřední hodnotou v podnikání (Howkins, 2001).
V literatuře se lze setkat s různým vymezením pojmu kreativita, zpravidla
v závislosti na oblasti, ke které je pojem vztahován. Obvykle bývá kreativita
spojována s inovací, novým nazíráním na věci, novým způsobem myšlení. Pro
ilustraci uveďme některé definice autorů zabývajících se touto problematikou.
Podle Anderssona (1985) je kreativita „schopnost kombinovat znalost
(tzn. známost a porozumění) a způsobilost (tedy schopnost využít znalosti pro tvorbu
něčeho nového), což znamená, že změna je jádrem kreativity.“
Törnquist (1983) zdůrazňuje vliv okolí na proces vzniku něčeho nového,
jinými slovy vztah kreativity a místního prostředí. Podobně smýšlí i Simon (1985),
který spatřuje přímou úměru mezi kreativitou jedince či týmu a množstvím
různých podnětů, kterým jsou vystaveni. Problematice prostředí a vlivu místa
bude věnována jedna z následujících kapitol. Cohen a Levinthal (1990) vnímají
kreativní schopnost jako schopnost vyhledat, ohodnotit a použít informace,
nápady a koncepty. I v tomto nazírání hraje okolní prostředí a způsob získávání
informací svou roli. Czikszentmihalyi (1990) tvrdí, že kreativita není atribut jednotlivců,
nýbrž sociálního systému, který dělá úsudky o těchto jedincích. Bordieau (1993)
sdílí podobný názor a kreativitu pokládá za výsledek působení sociálního,
6
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
ekonomického zázemí a vzdělání jedince.
V dnešní době lze sledovat nárůst významu kreativity v rámci skupin a
pracovních týmů oproti jednotlivcům (Karlsson, 2010). Vlivem skupin na kreativitu
se zabývají i Spiro a Uzzi (2005), kteří zmiňují, že kreativita je mimo jiné výsledkem
působení sociálního systému, ve kterém dochází k rozvíjení kreativity mezi jedinci
navzájem. Dle nich zásadní inovace z oblasti umění, vědy či politiky vznikly díky
uměleckým či vědeckým kruhům (sítím), které umožňovaly jejím účastníkům
sdílet nápady a dostávat zpětnou vazbu od ostatních členů. Na kreativitu mají
vliv vnitřní faktory (osobnost, charakter, schopnost pracovat se znalostmi) a vnější
faktory (prostředí a podněty, kterým jsou skupina či jedinec vystaveni).
Negativní stránkou tohoto trendu je nadměrné a někdy nemístné užívání
termínu kreativita, na což upozorňují Banks a O´Connor (2009), kteří si kladou
otázku, kde leží její specifická hodnota, jestliže dnes může být téměř vše kreativní
– například manažerský model etc. Podobně se o kreativitě zmiňuje Negus a
Pickering (2000) „kreativita je jedním z nejužívanějších a zároveň nejvíc zneužívaných
slov v moderní slovní zásobě. Je spojena s řadou významů, konotací a užití, které jsou
importovány do rozmanitých oblastí.“
Od pojmu kreativita přesuňme pozornost ke kreativním průmyslům.
Stejně jako u pojmu kreativity i u kreativních průmyslů se setkáváme s jejich
komplikovaným nejasným vymezením. Drake (2003) upozorňuje na nejasně
vymezenou hranici mezi kulturními a kreativními průmysly. Dle něj je obecně
vnímán fakt, že mezi kulturními a kreativními průmysly existuje rozdíl, nicméně
odbornou veřejností přijímaná jednoznačná linie, která by tyto průmysly od sebe
oddělila, neexistuje. Pokusme se tedy předložit některé pohledy na kulturní a
kreativní průmysly.
V druhé polovině devadesátých let se poprvé objevil termín kreativní
průmysly (KP), který měl nahradit dříve užívané označení kulturní průmysly. Toto
přejmenování a rozšíření o digitální a informační technologie, jež bylo součástí
nové kulturní politiky DCMS (Department of Culture Media and Sport) Velké
7
Británie, lze označit za tah, který byl spíše soustředěn na zdůraznění ekonomické
hodnoty kulturních produktů než na důležitost kulturních statků pro ekonomiku
(Drake, 2003). Změna v názvosloví také přivedla řadu nejasností, zejména v chápání
a vymezení KP a s tím spojené odlišné výsledky statistik a měření ekonomických
efektů KP.
Dle DCMS (1998) jsou kreativní průmysly „činnosti, jež pramení z
individuální kreativity, dovednosti a talentu a které mají potenciál k bohatství a tvorbě
pracovních míst díky vytváření duševního vlastnictví. Lze mezi ně řadit následující
sektory: reklama, architektura, trh s uměním a starožitnictvím, řemesla, design, móda,
film, interaktivní volnočasový software, hudba, živé umění, nakladatelství, software,
televize a rádio.“ Je zcela zřejmé, že výše zmíněné vymezení je poměrně obecné,
a že činností založených na
individuální kreativitě je
mnohem více než definice
předkládá.
Work
Foundation
(2007) spolupracující s DCMS
uvedlo následující definici
respektive odlišení kulturních
a kreativních průmyslů.
Obrázek 2.1 - Vymezení
kreativních průmyslů podle Work
Foundation (zdroj: WF report:
Staying ahead: The economic
performance 2007)
Dle modelu WF se ve středu nachází kreativní jádro, které zahrnuje
všechny formy původních produktů - patří jsem produkty populární kultury, ale i
software. V další vrstvě jsou kulturní průmysly, do nichž spadají TV, rádio, hudební
průmysl, počítačové hry. Kreativní průmysly jsou ještě rozšířeny o ‚užité umění‘. Jak
upozorňuje O´Connor (2007) mísí se zde originální výstup a určitá dávka funkčnosti
– budovy musí stát, reklama musí prodávat, design musí fungovat. Kromě toho
WF zmiňuje expresivní hodnotu, za kterou si můžeme představit „každou dimenzi,
která zvětšuje kulturní význam a porozumění.“ Expresivní hodnota je nejvyšší
v jádru modelu a směrem k povrchu slábne.
8
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Scott (1999) se svou definicí zaměřuje spíše na stranu poptávky, dle něj
jsou výstupy kreativních průmyslů „artefakty s nápaditým, estetickým
a sémiotickým obsahem, které jsou vyráběny sektory, které uspokojují spotřebitelovu
poptávku po zábavě, výzdobě, sebepotvrzení, společenském projevu atd., tyto
výstupy mají vysokou symbolickou hodnotu ve srovnání s utilitárním smyslem, cílem,
účelem.“
Řada definic kreativních průmyslů upozorňuje na určitý přesah typický
pro výstupy KP. Tento přesah bývá označován jako symbolická nebo expresivní
hodnota.
Různé definice jsou pak použitelné pro rozdílné účely. Pro úplnost
uveďme definici Divadelního ústavu, který se věnuje problematice kulturních
a kreativních průmyslů v České republice. Ve studii z roku 2011 jsou vymezena
odvětví spadající do KKP následovně:
1.umění
- výtvarné umění (řemesla, malířství, sochařství, fotografie, trhy s uměním
a starožitnostmi), scénická umění (opera, orchestry, divadlo, tanec, cirkus),
kulturní dědictví (muzea, pamětihodnosti, archeologické lokality, knihovny
a archivy)
2. kulturní průmysly
- film a video, TV a rozhlas, videohry, hudba (hudební nahrávky i živá
vystoupení), knihy a tisk (vydávání knih a tisku)
3. kreativní průmysly
- design (módní návrhářství, grafický design, design interiérů, design
produktů), architektura, reklama
4. příbuzná průmyslová odvětví
- výrobci PC, výrobci MP3 přehrávačů, odvětví mobilních telefonů atd.
2.2.
Město a společnost
Jsou to především města, ve kterých se odehrává hlavní kulturní,
společenské, ekonomické, historické dění. Města stejně jako společnost prochází
v čase určitými změnami. Jelikož jsou důležití lidé, kteří obývají města, urbánní
změny jdou ruku v ruce se změnami společenskými. Z tohoto pohledu dává smysl
se nejprve stručně zaobírat společenským vývojem a následně jeho dopadem na
města jako taková.
9
2.2.1. Tofflerovy vlny
Toffler (1980) rozčlenil vývoj společnosti do tří období – tří vln. První vlna
je období zemědělské revoluce, jejíž počátky lze datovat v období 8000 p.n.l..
Ústřední roli ve společnosti hrála půda (land), ekonomika byla decentralizována,
tudíž každé město (komunita) zabezpečovalo své vlastní potřeby, převládala
jednoduchá dělba práce, narození určovalo postavení v životě.
První vlna byla následována druhou vlnou, která je spojována
s průmyslovou revolucí, která započala v 17. století. Ta výrazně změnila životy lidí
a chod společnosti. Do popředí se dostal kapitál, stroje nahradily lidskou práci.
Lidé se přesouvali z vesnic do měst. Kvůli časté migraci došlo k rozdrobení rodin
a vzniku tzv. nukleární rodiny, generace rodin přestaly být spojovány s jedním
místem. Továrny se staly místem produkce. Toffler užívá pojmu továrna v širším
významu
– škola jako továrna na vzdělání, nemocnice jako továrna na zdraví. Všechny tyto
instituce přijaly principy ve fungujících továrnách – hierarchii a určitou dávku
neosobnosti. Druhá vlna je spojována s masovou produkcí, spotřebou a distribucí.
Jako jednu z hlavních změn oproti první vlně Toffler uvádí oddělení
výroby a spotřeby. V první vlně byly statky vyrobeny a spotřebovány stejnou
skupinou lidí, v druhé vlně lidé ztratili svou soběstačnost. Stali se závislí na výrobě
někoho jiného. Jak uvádí, společnost fungovala spíše na základě smluvních
vztahů než na přátelství, spřízněnosti.
Toffler identifikuje skryté principy, na kterých byla společnost ve druhé
vlně založena. Tyto principy dle něj vycházejí právě z oddělení výroby a spotřeby
a ovlivnily mnoho aspektů lidského života.
Těmito principy jsou:
• Standardizace. Setkáváme se se standardizovaným vzděláním, pracovní
dobou, životním stylem, volnočasovými aktivitami.
• Specializace. Se specializací přišel nástup profesí, které Toffler označuje za
•
10
způsob monopolizování znalostí. „Zdraví není ve v druhé vlně vnímáno jako
výsledek uvědomělé péče pacienta o sebe samého, ale jako produkt lékaře a
zdravotnické byrokracie.“
Synchronizace. Za motto druhé vlny lze označit ‚čas jsou peníze´. Proto se
synchronizace, která v určitém směru zamezovala plýtvání času, stala jedním
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
•
•
•
z principů. Synchronizace nezasáhla pouze do pracovního života, ale také
do společenského.
Koncentrace energie, peněz a moci. Koncentrace populace - přesun z venkova
do měst, vznik korporací - většina produkce vyráběna malým počtem
obrovských korporací.
Maximalizace. Podle Tofflera je maximalizace vyjádřena „poblázněností
velikostí a růstem“. Přikládání přehnanému významu ekonomickému růstu,
zaměňování pojmů velký a efektivní.
Centralizace. Vznik centrálních bank jako nástrojů k centrální kontrole peněz
v ekonomice, centralizované řízení ve firmách.
Během druhé vlny lidstvo přišlo na řadu důležitých objevů, avšak
dlouhodobě nebyl systém druhé vlny spojený s masovostí udržitelný. Proto
Toffler přichází s konceptem třetí vlny. Mnoho věcí předpověděl v 80. letech
20. století, kdy kniha The Third Wave vyšla, v roce 2006 vydal knihu Revolutionary
Wealth, která navazuje na The Third Wave a v určitých směrech přináší doplňující
a upřesňující informace.
Třetí vlna bývá také označována za postindustriální či informační dobu.
Hlavní změny, ke kterým dle Tofflera dochází v rámci třetí vlny, se týkají vnímání
času, prostoru a využívání znalostí.
Od standardizace typické pro druhou vlnu se přechází ke kustomizaci,
přizpůsobení individuálním potřebám a přáním jednotlivců. Lze sledovat
nárůst využívání konceptu DIY (do-it-yourself), kdy se spotřebitel stává částečně
i výrobcem přestává tedy být pouhým pasivním příjemcem, ale stále větší měrou
zasahuje do celého výrobně spotřebního procesu. V tomto můžeme spatřovat
návrat k principům první vlny, avšak posunutých na jinou úroveň. Postupně se
mění hodnoty společnosti, dochází k přechodu od materie k ideji.
2.2.2. Nová ekonomika
Termíny nová ekonomika, kreativní ekonomika, znalostní ekonomika
jsou označení reflektující společenskoekonomické změny, ke kterým dochází
v postindustriální sféře (Durmaz, 2012). Nová ekonomika je podle Scotta (2006)
„formována na základě technologického vývoje, změn ve struktuře výroby, trhu práce
a dynamice místních seskupení.“
Pojem znalostní ekonomika podle Madanipoura zahrnuje spíše různé
trendy než popis konkrétní situace (Durmaz, 2012). „Znalostní ekonomika je
11
spojována s rozšířením informačních a komunikačních technologií, produkcí
nehmotných statků, nárůstem a vývojem nových poznatků a koncentrovaným
výskytem vysoce kvalifikovaných pracovníků.“ (Madanipour, 2011)
Do centra pozornosti se dostává lidský kapitál. Lidé jako nositelé znalostí,
zkušeností a dovedností se stávají předmětem zájmu firem a jsou považováni za
zdroj růstu. Zásadní roli hrají moderní technologie. S nimi přichází také nový přístup
k práci. Stále více je využívána flexibilní pracovní doba a výkon práce je čím dál
méně fixován s jedním konkrétním místem. Přesto sídlí management firem stále
ve velkých městech. Hodnotu, kterou jim města přinášejí, Sassen (2002) nachází
ve výhodách plynoucích z místní koncentrace firem (agglomeration economies ),
zejména pak v obchodních sítích (business networks), které byly pro podnikání
důležité ještě před příchodem nových technologií. Daná úvaha se dá aplikovat
i na problematiku této práce a blíže se jí bude věnovat kapitola zaměřená na
klastry.
2.2.3. Města v postindustriální společnosti
Přerod či redefinice sídel je často spojena se změnami fungování
společnosti a hospodářství. Jako příklad z minulosti lze uvést přechod k industriální
éře, se kterým byla spojena migrace obyvatel z vesnic do měst. To mělo dopad
na strukturu, ale i správu měst. Dalším změnám města čelí v současné době
při přechodu k postindustriální éře, která se nese ve znaku nové ekonomiky. Velká
města přestávají být vnímána jako centra sociálních a ekonomických problémů,
v perspektivě nové společnosti jsou chápána jako oblasti s ekonomickým
potenciálem (Peck, 2005). Florida (2002) v nich spatřuje zásadní význam pro
ekonomický rozvoj regionu, ten spojuje s výskytem vzdělaných a talentovaných
lidí. O´Connor (2009) označuje moderní města za hospodářský motor, a to
díky schopnosti zpracovávat znalosti a manipulovat se symboly. Právě znalosti a
kreativita jsou považovány za ústřední prvky rozvoje v nové ekonomice. Durmaz
(2012) zmiňuje Montgomeryho předpoklad, že města, která budou v rámci nové
ekonomiky úspěšná, budou ta, která budou významně investovat do potenciálu
pro rozvoj kreativity a budou si vědoma důležitosti lokality a místního kulturního
dědictví (Montgomery 2007). Vztahu měst a nové ekonomiky je věnována
stále větší pozornost. V procesu přizpůsobování se měst novým ekonomickým
(společenským) podmínkám hrají významnou roli znalosti, kreativita a umění
(Sharp a kol., 2005). Madanipour (2011 z Durmaz 2012) se například zabýval
otiskem nové/znalostní ekonomiky v městském prostoru a podařilo se mu označit
12
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
několik městských struktur, mezi nimi vědeckotechnické parky, kulturní a kreativní
čtvrti, kancelářské klastry, ale také gentrifikované městské části a zanedbaná ghetta.
Peter Hall (1998) ve své knize Cities in Civilisation nahlíží na vybraná
města v odlišných souvislostech a snaží se zodpovědět otázku, co stojí zatím,
že se určitá místa v určitém čase stanou inovativními a kreativními centry. Mezi
faktory způsobující výše zmíněné řadí dynamické sociální prostředí, přítomnost
kreativních jedinců ale také fázi v ekonomickém cyklu. To vše ilustruje na
příkladech měst jako Florencie v 16. století, Berlín před 2. světovou válkou, Paříž
nebo Vídeň. Vztah kreativity, inovací, znalostí a měst tedy není ničím novým.
Nicméně v kontextu nové ekonomiky se tato spojitost ještě násobí.
Kunzmann (2004) spatřuje v kulturním rozměru měst klíč vedoucí
k místnímu rozvoji a udržení identity evropských měst a upozorňuje na důležitost
kultury, kreativní místní správy a územního plánování v tomto procesu.
Landry (2000) představil koncept kreativního města, ve kterém se
zabývá strategickým územním plánováním a způsoby, „jak je možné přetvořit
městský prostor, aby podněcoval kreativní myšlení a konání lidí.“ Pokud vycházíme
z předpokladu, že nápaditost, kreativita, inovace jsou spjaty s lidmi, pak kreativní
města usilují o vytvoření takového zázemí, které umožní lidem snadnou výměnu
nápadů, příležitosti pro jejich převedení ve výrobky, služby nebo inovativní řešení
městských problémů (Durmaz 2012). Lidé jsou považováni za zásadní zdroj
rozvoje/blahobytu kreativních měst, proto je v zájmu těchto měst zvyšování
kvality místa (viz následující kapitola) a tím poskytnutí potřebných podmínek pro
stávající i nové obyvatele. Myšlenka, kterou předkládá Musterd a kol. (2007), je
založena na tom, že kreativita by měla být podporována, neboť potenciál, který
v sobě nese kreativní lidský kapitál (kreativní jedinci) se dá zachytit a přeměnit
v ekonomický a sociální blahobyt, rozvoj města a jeho konkurenceschopnost.
Není divu, že se podpora kreativity a inovací dostala do strategického plánu
EU Evropa 2020 1, v rámci které jsou inovace považovány za klíč lokálního a
městského rozvoje. Řada evropských měst zařadila koncept kreativního města do
svých politických programů (Creative City Challenge, 2012).
O´Connor (2007) si všímá přeměny veřejného prostoru, ke které v rámci
probíhající transformace západních měst dochází. Jedná se zejména o pořádání
pouličních trhů, nové formy umění ve veřejném prostoru, úpravu terénu v rámci
města, regenerace a rekultivace městské zástavby. Právě v soudobé estetice
1http://ec.europa.eu/europe2020/index_cs.htm
13
a urbanismu spatřuje základ nové městské vize.
Na transformaci měst v souvislosti s jejich ekonomikou poukazuje Currid
(2009). Dříve byl ekonomický růst zapříčiněn především výrobním procesem a
produkcí materiálních věcí, dnes je způsoben spíše propracovaným systémem
založeném na přenosu nápadů a znalostí. Není pak divu, že se řada autorů
zaměřuje na pojmenování faktorů, které vedou k přilákání nositelů těchto znalostí
a nápadů do měst (viz Florida 2002, Clark 2004). Jak zmiňuje Currid (2009),
na souvislost mezi lidským kapitálem a rozvojem města poukázala Jacobs už
před více než čtyřiceti lety, nicméně plné pozornosti se dané problematice
dostává až v poslední době.
2.2.4. Kreativní třída
Kreativní třída je koncept, který předložil Richard Florida (2002). Kreativní
třída je dle něj tvořena lidmi zaměstnanými v oborech jako kultura, umění, věda
a technologie, zábava (entertainment) a obecně v profesích založených na
znalostech. Florida poukazuje na skutečnost, že podíl lidí pracujících v těchto
oborech se postupně zvyšuje, a to zejména s počátkem nového tisíciletí. Právě
s výskytem těchto jedinců spojuje ekonomický rozvoj. Proto by se dle něj města
měla snažit o jejich přilákání. Podle Floridy lze sledovat následující řetězec.
Firmy se stěhují do míst, kde se vyskytuje kvalitní lidský kapitál (dle Floridovy
terminologie – zástupci kreativní třídy) a s ním spojené inovace, nápady, znalosti.
Místa, která jsou schopna přilákat kreativní jedince, jsou schopna přilákat i firmy
a odtud potom plyne ekonomický růst. Vyjádřeno slovy Floridy (2012) „kamkoliv
talentovaní lidé směřují, tam je s jistotou následují kreativita inovace a ekonomický
růst“.
Florida se snaží své čtenáře přesvědčit o tom, že i v dnešním
globalizovaném světě na místě záleží (place matters). Zároveň se snaží pojmenovat,
to proč se lidé s určitým talentem a schopnostmi nacházejí v určitých místech (a
ne jiných). Za rozhodující z pohledů zástupců kreativní třídy považuje otevřenost,
různorodost v různých formách, bohaté zážitky. Florida též své knize též představil model 3T, který popisuje 3 klíčové
veličiny zvyšující atraktivitu určité oblasti, tedy klíč směřující k růstu (urban
growth). K úspěchu regionálních ekonomik v postindustriální éře je dle tohoto
modelu zapotřebí vysoká koncentrace hi-tech odvětví (průmysl, firmy), nízké
bariéry vstupu pro talenty a vysoký stupeň sociální heterogenity (tolerance).
14
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Za svá tvrzení si však vysloužil kritiku (Heebels, van Aalast, 2010). Scott
(2009) vnímá Floridovo tvrzení, že ekonomický růst je determinován rozhodnutími
kreativních jedinců o volbě lokace, jako značně zjednodušující. Dle něj je třeba
na celou problematiku nahlížet v rámci širšího kontextu a zaměřit se spíše na
produkční stránku než na preference spotřebitelů. Nathan (2005)připouští, že
firmy do svých rozhodnutí o umístění zahrnují přítomnost kvalifikovaných lidí a
zároveň dodává, že i tito lidé se stěhují tam, kde jsou pracovní příležitosti. Tudíž
tato vazba je spíše oboustranná. Další kritika směřuje vůči jednostrannému
zaměření na kreativní třídu, podle Landryho (2006) a Markusena (2006) by města
měla poskytovat kreativní příležitosti všem svým obyvatelům, nejen zástupcům
kreativní třídy. Kromě snahy o přilákání nových talentů by měla hlavně využívat
místních zdrojů k rozšiřování kreativní komunity.
I přes různé výtky vůči Floridovu dílu, nelze tomuto autorovi odepřít
zásluhy za zpopularizování tématu a přilákání pozornosti laické i odborné
veřejnosti.
2.3.
Význam místa
V předchozím textu byla zmínka o estetice a symbolice města. Tyto
pojmy zaštiťují cosi nehmatatelného spojeného s určitým místem. Pokusme se
tedy blíže rozebrat daná označení a pojďme se podívat, co se za nimi skrývá.
Vztahem prostředí a produkce se zabýval již Alfred Marshall (1920/2010),
který použil pojem industriální atmosféra (industrial atmosphere) k označení
jedinečných atributů místa, „něčeho ve vzduchu“ (something in the air). Vychází
z tvrzení, že v průmyslové oblasti (industrial district) jsou vlastníci i pracovníci
součástí jedné místní komunity, která je díky minimální migraci stabilní, což vede
ke vzniku lokální kulturní identity a sdílené znalosti. Pracovníci jsou vázáni k dané
oblasti, méně pak k firmě. Marshall tím připouští, že místní atmosféra může být
tím, co činí produkci jedinečnou.
Drake (2003) uvádí, že i přes rostoucí globalizační tendence má koncept
místa – lokality význam, a to zejména ve vztahu k ekonomické činnosti. Jak
již předeslal Alfred Marshall, rozdíly mezi lokalitami mohou vést ke vzniku
konkurenční výhody. Drake kromě klasických faktorů stojících za konkurenční
výhodou místa, jako jsou například nízké náklady, infrastruktura, povaha a
velikost místního trhu, řadí také výzvy a podněty působící na aktéry. Pokud
vnímáme místo jako zdroj stimulů pro tvůrčí práci, pak je podle Drakea důležité
na něj nahlížet z dvou pohledů – subjektivního a objektivního. Subjektivní pohled
15
je spojen s emocemi a vlastním vnímáním místa jednotlivci. Reakce jedince
na místo (a jeho možné promítnutí do tvorby) je dána individuálními prožitky
a vnímáním místa spolu s osobními přesvědčeními, jistý vliv mají také představy
a emoce pramenící z místních skupin a subkultur. Lippard (1997) zmiňuje, že vztah
jednotlivce (skupiny) a místa je vzájemný. Jako jednotlivci (skupiny) jsme utvářeni
osobním vtahem k minulosti a místu a zároveň se podílíme na jejich tvorbě.
Podle Drakea (2003) se objektivní a subjektivní vnímání místa v určité
rovině ovlivňují. Stejné místo je různými lidmi interpretováno rozdílně, což
vyplývá z rozdílných predispozic. Umělec do svého díla promítne vlastní vnímání
místa a své individuální prožitky. V určitých případech např. umění ve veřejném
prostoru, se pak toto dílo nesoucí subjektivní zprávu stává součástí objektivního
„reálného“ místa.
Molotch (2003) kromě tvrdých faktorů lokace jako například již uvedená
infrastruktura či přístup ke zdrojům zmiňuje i měkké faktory. Nárůst jejich
významu lze sledovat s přechodem od industriálně založeného hospodářství
k službám. Mezi tyto měkké faktory řadí lidský, sociální a kulturní kapitál. Sociální
kapitál je reprezentován vazbami a znalostmi lidí o dovednostech a zdrojích
v daném místě, přičemž je důraz kladen na kvalitu a méně na kvantitu. Kulturní
kapitál je považován za „institucionalizované široce sdílené kulturní signály (postoje,
preference, formální vědění, jednání, statky, oprávnění) používané jako nástroje
sociální a kulturní exkluze“ (Lamont, Lareau 1988). Ve snaze postihnout, to těžko popsatelné, co způsobuje rozdíl mezi
místy, Molotch předkládá dva pojmy, charakter místa (place charakter) a místní
tradici (place tradition). Charakter místa dle něj vyjadřuje způsob uspořádání
v daném místě a čase. Něco, co je jedinečné pro dané místo, místní improvizace.
Tradice, pak znamená místní charakter v čase. Čas tedy dává místnímu charakteru
určitou stálost – tradici. Pro lepší ilustraci uveďme nějaké příklady, i když je nutné
připustit, že v následujících spojeních je jistá míra zjednodušení: Berkley jako
oduševnělé místo, Londýn označme za tradiční a New York za bystré.
Podle Floridy (2002) „na místě záleží“ (place matters). Jak upozorňuje
Milligan (2003) Florida uvažuje místo na úrovni města nebo regionu. Jsou to
atributy místa a jeho kvalita, co přiláká kreativní jedince. Podobně jako Florida
smýšlí i Michael Porter (1998), který uvádí „se zvyšující se mobilitou věcí roste
význam umístění“. Jestliže nám moderní technologie a nové pojetí práce umožňují
pracovat odkudkoli na světě, nejsme již tolik limitováni. Rozhodnutí o místě,
ve kterém chceme žít, budeme věnovat velkou pozornost.
16
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Kvalitu místa Florida (2002) definuje jako soubor charakteristik, které
dělají místo přitažlivým. S použitím jeho slov se pak jedná o to „co a kdo se tam
nachází“ a „co se tam děje“. Pokud budeme o něco konkrétnější, je to například
architektura a urbanistický koncept místa, autenticita, rozmanitost populace,
tolerance a celková živost místa (život v ulicích, kavárny, bary, kulturní vyžití).
Molotch (2003), který se též zabývá důvody způsobující migraci lidí
z místa na místo, uvádí kromě ekonomických faktorů také často přehlížené vlivy
jako náboženství, sexuální orientace, příslušnost k určité etnické skupině, ale také
estetický dojem z místa či jednoduše pocit, že „sem člověk zapadá“. Vezmeme-li
toto v úvahu, pak není divu, že určitá místa přitahují podobně smýšlející lidi, kteří
se pak spolupodílejí na tvorbě jedinečnosti daného místa.
Kvalita místa zahrnuje jak měkkou infrastrukturu (podoba a pocit z místa,
sociokulturní rozměr), tak tvrdou infrastrukturu (pracovní příležitosti, výše platů,
dostupné bydlení) (Baum a kol., 2007; Braun a Meczynski, 2009 z Durmaz, 2012).
Rozhodnutí jedinců nebo firem o umístění je ovlivněno kvalitou místa. Zvyšování
kvality místa má význam nejen díky související ekonomické činnosti, ale také pro
uspokojení a blahobyt obyvatel. (Trip, 2007; Turok, 2004 z Durmaz, 2012).
Další pojem, který bývá uváděn v souvislosti s teorií místa, je jeho
autenticita. Podle respondentů, kteří byli dotazováni Richardem Floridou, znamená
autenticita ‚opravdovost‘ místa, přítomnost opravdových lidí, budov, příběhů a ne
poboček velkých řetězců a nadnárodních korporací. Zde lze spatřovat podobnost
s Oldenburgovým pojetím třetích míst (viz níže), která by v tomto kontextu byla
vnímána jako autentická. Podle Carr a Servonn (2007) přispívá kultura a umění
k autenticitě místa.
Jaký je vztah mezi uměním, kulturou a lokalitou? Ke kulturní spotřebě a
tvorbě často dochází ve stejné lokalitě, tudíž celkem snadno vzniká vazba mezi
místem a místní kulturou (Currid, 2009). Umění a kultura zvyšují místní kvalitu
života a tím přispívají k vyšší atraktivitě. Markusen a Schrok (2006) vyzdvihují
význam umělců a kulturně-kreativních firem ve vztahu ke tvorbě jedinečnosti
místa. Místní kultura, na které se podílí, je jedním z prvků tvořících jedinečnou
identitu místa.
Markusen a Schrok (2006)se snažili pojmenovat faktory, na základě
kterých se umělci rozhodují o lokalitě. Došli ke zjištění, že umělci jsou spíše
vázáni k určité čtvrti nebo městu než k firmám nebo průmyslu. Kromě toho pro
ně v rozhodovacím procesu hrají roli faktory jako sítě, sociální vazby a veřejné i
soukromé investice do umělecké komunity.
17
Pokud tedy doplníme dříve zmiňovaný řetězec, umění a kultura zvyšují
kvalitu života a spolu s dalšími více či méně hmatatelnými atributy, přitahují
vzdělané jedince, kteří svou přítomností/činností přispívají k ekonomickému
růstu. Zjednodušeně řečeno, atributy daného místa přilákají umělce, kteří se
svou přítomností a tvorbou spolupodílejí na jedinečné atmosféře místa, která je
lákadlem pro kreativní třídu, jejíž přítomnost má podle Floridy přilákat firmy
a společně se pak podílejí na ekonomickém růstu místa.
Dopady globalizace do svého uvažování zahrnuje i Neff (2005) a
upozorňuje na dva protichůdné směry, které můžeme sledovat zejména u
moderních průmyslů (kreativní, hi-tech). Na jednu stranu se část výroby přesouvá
do oblastí s nižšími výdaji, na druhou stranu je vynaloženo velké úsilí, aby produkce
byla spojována s určitým městem nebo jeho částí. To poukazuje na symbolickou
hodnotu, kterou v sobě některá dnešní města mají.
2.3.1. Sociální prostředí
Vztahem sociálního prostředí (social milieu) a kulturních a kreativních
průmyslů se ve své práci zabývají Currid a Williams (2010). Sociální prostředí je
podle nich založeno na interakci jedinců či skupin v určitém čase a místě, přičemž
platí, že toto prostředí je dynamické. Je neustále v pohybu, posouvá se z místa
na místo v závislosti na kulturních akcích jako jsou například vernisáže, divadelní
či filmové premiéry apod., zároveň se v čase mění jeho účastníci. Z těchto
charakteristik vyplývá, že je velmi obtížné toto prostředí určitým způsobem
zmapovat. Currid a Williams využili ve své práci databázi fotografií Getty Images2
a vybrali přes 300 000 fotografií z 600 kulturních akcí v New Yorku a Los Angeles.
Šlo o akce spojené s uměním, módou, filmem a designem. Jelikož je Getty Images
založena na komerční bázi, jednalo se o události, o kterých se psalo v médiích,
tudíž lze předpokládat, že se kolem nich utvořil tzv. „buzz“ a byly orientovány
spíše na masový trh. Zároveň pomocí GIS 3 zmapovali všechna místa, ve kterých
se kulturní akce zaznamenané Getty Images konaly. Ve své práci došli k několika
závěrům:
• Kulturní a umělecká spotřeba není místně nahodilá. Kulturní akce se konají
v městských uzlech v rámci poměrně malého území. Na základě prostorové
korelace lze pozorovat statisticky významné znaky klastrování. Dále
sekundární kulturní uzly se nacházejí v blízkosti těch hlavních, a tím těží
2 Agentura poskytující fotografie, která cílí zejména na kreativní profesionály (reklama, grafický design), média a právnické osoby. (wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/Getty_Images)
3
Geographical information system
18
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
• z výhody „přelévání“.
• Připouští existenci mechanismů, které vedou k tomu, že se určité místo stane
centrem sociálně kulturního dění. Určité kulturní statky usilují
• o spojení s daným místem právě s cílem využití tzv. „buzz“ místa.
• Lze sledovat homogenní prostorové znaky napříč kulturními průmysly. Akce
•
•
spojené s uměním, módou, designem se konají na stejných místech.
Výběr lokace je významně ovlivněn geniem loci místa (historie, architektura)
a infrastrukturou.
Klastrování sociálního prostředí zahrnuje také, ač neúmyslně, klastrování
médií. Média hrají významnou roli při kultivaci kulturních uzlů a místním
rozvoji.
Dále se Currid a Williams (2010) zabývají sociálním prostředím (social
milieu) a jeho vlivem na uměleckou tvorbu respektive spotřebu.
V případě kulturních statků se vliv prostředí násobí, což je dáno podstatou jeho
tvorby respektive spotřeby, které jsou subjektivně založeny (Currid
a Williams, 2010). Sociální prostředí pak vytváří rámec, na základě kterého jsou
určité kulturní statky přijímány, či ne.
Rozhodnutí o spotřebě kulturního statku je zpravidla ovlivněno rolí
vrátného (gatekeeper) nebo kolektivní spotřebou. Vrátný, například kurátor,
nakladatel apod., vytváří hodnotové soudy o kulturních, uměleckých statcích,
čímž ovlivňuje spotřebitele (Caves, 2003). Rosen (1981) tvrdí, že v případě zboží
masové spotřeby, spotřebitel minimalizuje náklady na hledání tím, že konzumuje
to, co většina. V době, kdy je spotřebitel zahlcen množstvím rozličných kulturních
statků, roste význam agregátorů, které spotřebiteli ulehčují výběr a tím snižují
jeho náklady. Podobně může sloužit i hodnocení předchozích spotřebitelů nebo
doporučení známého, tedy využití účasti v sítích, o kterých se zmiňuje následující
kapitola. Salganig a kol.(2006) v řízeném experimentu prokázal, že noví posluchači,
kteří měli k dispozici předešlá hodnocení skladeb, měli tendence přiřazovat vyšší
hodnocení těm skladbám, které již tímto označením disponovaly, čímž docházelo
k posílení jejich pozice.
Potts, Cunningham a Hartley (2008) upozorňují, že na základě nejistoty a
novoty, která je spjata s produkcí kreativních průmyslů je rozhodnutí o tom, zda
vyrábět či spotřebovávat založeno na rozhodnutí ostatních v rámci sociální sítě
(social network). Sociální sítě pak fungují jako trhy (markets).
„Spotřeba kreativních statků je významně ovlivněna subjektivním
vnímáním a vkusem každého člověka. Tyto schopnosti se mění a vyvíjejí, lidé jsou
19
ochotni investovat do jejich rozvoje. Na hodnotu kreativních statků má významný
vliv společenský kontext, ve kterém vznikají, a je obklopující „buzz“ a reference přímo
předávané jeho účastníky. Tyto osobní reference jsou pro konečný úspěch kreativních
statků klíčové.“ (Caves, 2003)
Zde tedy můžeme poznamenat, že sociální prostředí, které úzce souvisí s
daným místem má vliv na tvorbu a spotřebu kulturních/kreativních statků.
2.4.Sítě
Již v kapitole věnované městu byla zmínka o důležitosti obchodních
sítí (business networks). Síťování neboli networking je též součástí sociálního
prostředí a hraje roli při utváření názorů, tvorbu a inspiraci obecně. Dá se říci, že
mnohdy je důležitější, koho člověk zná, než co opravdu ví. V následujícím textu
bude dán prostor sítím obecně, ale také teoriím, které popisují fungování sítí.
Síť můžeme chápat jako strukturu skládající se ze subjektů a vazeb mezi nimi
(Karlsson, Johansson, Stough, 2005).
Karlsson (2010) věnuje ve své práci část pozornosti právě sítím (networks).
Dle něj se můžeme setkat se sítěmi jak na lokální, tak na globální úrovni, mohou
být záměrné vytvořeny za určitým účelem nebo mohou též vznikat samovolně.
Karlsson se též soustředí na vztah mezi sítěmi a kreativním procesem. Účast v
síti je spojena s přijímáním rozmanitých stimulů, informací, znalostí a vzájemné
podpory, tudíž zde lze sledovat přímý dopad na tvůrčí proces, a to bez ohledu na
to o jaký druh sítě se jedná – síť dodavatelů a zákazníků, lokální síť sousedících
firem, profesní nebo znalostní sítě. Se zajímavým poznatkem přišel Collins (1998),
který tvrdí, že významné objevy lidí jako je Pythagoras, Freud, Picasso, jsou
výsledkem účasti těchto lidí v rámci osobních sítí. V rámci těchto sítí byla jejich
vlastní kreativita stimulována.
Uzzi & Dunlap (2005) shrnují význam sítí ve třech bodech: poskytují
soukromé informace, přístup k různorodým dovednostem a moc (power).
Karlsson (2010) přibližuje další charakteristiky sítí s pomocí teorie sítí (network
theory). V rámci sítí se vytvářejí horizontální vazby, které přímo spojují jedince
či organizace. S využitím moderních technologií dochází k rychlému přenosu
informací bez ohledu na vzdálenost. Lidé pak z obdržené informace pomocí
syntézy vytvoří novou informaci, tím dochází ke sdílení a vytváření nápadů.
Zásadní roli při předávání tacitních znalostí hrají lokální osobní sítě (local
personal networks), neboť při předávání tohoto typu znalostí je důležitý osobní
kontakt trvající po delší dobu.
Třetí charakteristika, kterou předkládá, souvisí s povahou informací,
20
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
znalostí a nápadů. Na jejich získání jsou vynaloženy náklady, které jsou nezávisle
na rozsahu jejich použití. Logicky z toho pak vyplývá, že jsou s nimi spojeny
rostoucí výnosy s jejich použitím.
2.4.1. Small world networks
Další část textu je věnována specifickému typu sítí, a to small world networks.
Uzzi a Spiro (2005) se ve své práci zabývají vlivem small world netwoks
(SWN) na kreativitu a výkon, odkazují na dílo4 Stanleyho Milgrama, který popsal
fungování SWN. Dle něj v rámci velkých seskupení (sítí) platí, že kruhy přátel
(friendship circles) jsou vysoce klastrovány tudíž přátelé přátel se stávají také
přáteli. V rámci SWN jsou jednotlivé klastry propojeny osobami, které jsou součástí
více klastrů najednou. To umožňuje udržení vysokého stupně propojenosti
a soudržnosti i v rámci větších komunit, které jsou tvořené řadou relativně malých
klastrů.
K ilustraci SWN použil Milgram experiment, ve kterém náhodně zvolil
makléře z Bostonu a 160 obyvatel malého města v Nebrasce (vzdálenost mezi
oběma místy je přibližně 2 300 km). Všem vybraným obyvatelům Nebrasky zaslal
dopis a požádal je, aby ho přeposlali dotyčné osobě v případě, že ji osobně znají,
nebo aby dopis poslali někomu ze svých známých, kdo by mohl být schopen dopis
danému člověku doručit. Na základě tohoto pokusu Milgram zjistil, že v průměru
bylo třeba šesti prostředníků, aby byl dopis doručen mezi dvěma navzájem cizími
osobami. Tento poznatek je znám také jako šest stupňů odloučení (six degrese
of separation). V praxi to znamená, že díky husté propojenosti klastrů se snižuje
stupeň odloučení (osoba A zná osobu B, ta zná osobu C atd.) a skrze prostředníky
mohou být propojeni i vzdálení jedinci. To umožňuje snadné šíření nápadů a idejí
v rámci společnosti, a to i v globálním měřítku. Uzzi a Spiro uvádějí, že jednotlivé
klastry disponují specializovanými znalostmi a zdroji, pokud se vzájemně smísí,
lze očekávat vznik něčeho inspirativního či inovativního.
Podle Wattse (1999) je SWN vymezena dvěma charakteristikami: krátkým
globálním odloučením (short global separation) a vysokým místním seskupením
(hight local clustering). Globální odloučení je určeno jako průměrný počet
prostředníků mezi všemi páry jedinců v síti, míra seskupení pak jako průměrný
podíl spolupracovníků jedince a těch, kteří jsou spolupracovníci mezi sebou
navzájem (Holland, Leinhardt 1971, Feld 1981).
Uzzi a Spiro (2005) ve své práci zjistili, že SWN mají nepřehlédnutelný vliv
4
Milgram, S. 1967. The Small World
21
na výkon v umělecké branži. Výhody z SWN jsou dle jejich zjištění rostoucí pouze
do určitého bodu, poté s vysokou propojeností a soudržností (connectivity and
cohesion) klastru, se stávají negativními.
Předpokládají, že propojenost a soudržnost jsou do jisté míry odpovědné
za kreativitu. S vysokou soudržností uvnitř klastru je spojena tendence přehlížet
důležité informace, které jsou odlišné od současného způsobu myšlení, a to
z důvodu, že členové skupiny spíše sdílejí společný pohled na věc, než aby se
snažili hledat jedinečné perspektivy. Moody a White (2003) zjistili, že s rostoucí
propojeností klastrů se jejich účastníci chovají podobně, přestože mají svobodu
být odlišní.
S nízkou propojeností klastrů dochází k isolování kreativního materiálu.
Klastry se stávají více propojeny díky osobám, které znají jeden druhého. To
pomáhá k vytvoření sociálního systému, ve kterém snadno dochází k výměně
kreativního materiálu a spolupráci. Po dosažení určité hranice tento stejný proces
může znamenat limit pro spolupráci. Zvýšená propojenost vede ke snížení
odlišnosti klastrů, což ovlivní příliv ‚čerstvého větru‘. Stejně tak škodlivá může být
vysoká soudržnost, nápady jsou spíše konvenční než čerstvé a novátorské, pro
nově příchozí je těžší vstoupit do takového klastru.
Z toho plyne že SWN ovlivňují výkon, tím že utvářejí distribuci kreativního
materiálu a talentu, který je jim dostupný. Propojenost a soudržnost klastrů
v globální síti ukazují, jak je distribuce kreativního materiálu efektivní nebo
neefektivní.
2.4.2. Teorie sociálních vazeb
Se síťováním souvisí teorie sociálních vazeb. Rozlišujeme pevné a
slabé vazby (Florida 2012). Pro pevné vazby je charakteristický jejich malý
počet (průměrný člověk jich má v řádech jednotek) a vysoká kvalita (tyto vazby
máme s nejbližšími lidmi, které dobře známe, kterým věříme a podporujeme
je). Z pohledu síťování jsou však zajímavější slabé vazby, k jejichž tvorbě není
potřeba tolik času a energie. Pro slabé vazby je typický pouze občasný kontakt
a absence citových vztahů. Díky slabým vazbám je možné propojení různých
zájmových skupin, a tím je umožněn snadnější přístup ke zdrojům – informacím,
nápadům, inovacím. Putnam (2000) tato spojení nazývá bridging of social capital
(přemostění sociálního kapitálu), které má význam zejména pro tok informací a
vzdělávání. Granovetter (1983) ve svém článku Strenght of Weak Ties poukazuje
na význam slabých vazeb při hledání zaměstnání, svou roli však také hrají při
řešení problémů či spouštění nových projektů. Některé výzkumy ukazují, že lidé
22
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
jednají ve shodě s informacemi, které obdrželi z médií až poté, co jsou tyto zdroje
k nim přeneseny skrze osobní vazby (Kavanaugh, Reese, Carroll, Rosson 2005), což
potvrzuje význam slabých vazeb.
Florida zmiňuje slabé vazby ve vztahu s kreativní třídou a poukazuje na
jejich důležitost v rámci tvůrčího prostředí, a to zejména pro rychlý vstup nových
lidí a vstřebávání nových nápadů a myšlenek.
2.4.3. Třetí místa
Obraťme nyní pozornost k lokálním sítím a položme si otázku, kde
tyto sítě vznikají. Možnou odpověď nám nabízí Ray Oldenburg. O takzvaných
třetích místech (third places) se zmiňuje Oldenburg ve svých pracech (1996,
1999). Podle něj se jedná o místa neformálních setkání, jako příklad uvádí
kavárny, místní knihkupectví, bary. Pojmenování třetí místa vychází z úvahy, že
první místo v našem životě zastává domov, druhé práce a třetí místo zabírají
zmiňovaná neformální místa. Oldenburg hovoří o třetích místech v souvislosti se
společenskými změnami ve 20. století, které vedly k privatizaci domácího života
(home life) a do určité míry eliminovaly běžný kontakt mezi lidmi žijícími ve stejné
oblasti. Třetí místa pak vnímá jako místa, která měla do určité míry nahradit
ztracený kontakt a utvářet mezi jejími návštěvníky pocit sounáležitosti, komunity.
Oldenburg shrnuje význam třetích míst v několika bodech, pro ilustraci uveďme
některé z nich.
• Pomáhají sjednotit sousedství/čtvrť.
• Slouží jako vstupní místa pro návštěvníky a nově příchozí do čtvrti.
• Pomáhají rozřadit oblast. Místa, ve kterých si lidé se společnými zájmy najdou
jeden druhého (čtení poezie, amatérské divadlo atd.).
• Pomáhají v péči o okolí/čtvrť. Lidé, kteří provozují tato místa, často bývají
označováni za veřejné postavy (public characters) podle Jane Jacobs.
• Pomáhají snižovat životní náklady. Pokud se lidé dobrovolně pravidelně
setkávají, po čase vzniká prostor pro vzájemnou pomoc a přirozenou podporu.
Místo pro získání různých rad vedoucích k úspoře práce, času, peněz.
• Jsou zábavná. Zábava je tvořena lidmi a jejich vzájemnou interakcí.
• Spojují různé generace populace.
Oldenburg dodává, že uvedené charakteristiky platí pouze v případě,
že jsou tato místa lokální a nacházejí se v docházkové vzdálenosti pro jejich
návštěvníky. Dle něj uvedený princip funguje nejlépe, pokud jsou podniky
23
vlastněné nezávislými jednotlivci. Podniky vlastněné velkými korporacemi jen
stěží dosahují atributů třetích míst. Oldenburg též kritizuje místa typu Disneyland.
„Disneyworld a obchodní centra jsou navržena tak, aby zákazníky odradily
od vzájemného působení. Což je pravým opakem třetích míst, která jsou založená na
interakci… obchodní centra nemají žádnou sociální hodnotu.“ (Oldenburg 2004:17Jacke).
Jacke (2009) ve své práci vychází z Oldenburga, avšak dodává, že třetí
místa prošla během let určitou proměnou a to zejména s ohledem na rozpuk
mediální kultury. Ve své studii na příkladu hudebního klubu a fotbalového
stadionu (představitelích pop kultury) zkoumá, jaký vliv má komercionalizace a
média vliv na třetí místa. Dochází k závěru, že si tato místa zachovala původní
charakteristiky třetích míst a zůstala místy pro zábavu, komunikaci, spotřebu a
socializaci.
Na Oldenburga navázal Florida (2012) a představil koncepci čtvrtých
míst (fourth places). Tato místa dle něj slouží představitelům kreativní třídy jako
prostor pro práci, stejně tak pro odpočinek nebo k náhodnému setkání. Těmito
místy se mohou stát například kavárny.
2.5.Klastry
Předešlé kapitoly věnující se kreativitě, významu místa, sítím a sociálním
vazbám položily základy pro další výklad, který se bude věnovat klastrům. Na
následujících stránkách se seznámíme s industriálními a kreativními klastry
a představíme si čtvrť, jako specifickou část města, která se stává místem pro
kreativní klastrování.
Zmínky o klastrech lze nalézt již v 19. Století, od té doby se jim věnovala
řada odborníků jako například Marshall, Weber nebo Hoover (Karlsson 2008).
Existuje obecná shoda na základním konceptu klastru, který je považován za
„nenáhodnou koncentraci činností“, dále se však jednotliví autoři rozcházejí
(Ellison, Glaeser 1997).
Existují různá členění klastrů, pro příklad uveďme rozdělení McCanna, Arita a
Gordona (2002), kteří dělí klastry do tří skupin:
• Čistá aglomerace (pure agglomeration). Tento model se vyznačuje vysokou
konkurencí v rámci klastru, neexistující loajalitou a dlouhodobými vztahy
mezi firmami. Výhody tohoto uskupení jsou založeny právě na místní
24
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
příslušnosti. Výkonnost klastru indikují ceny nemovitostí v oblasti.
(industrial complex). Pro průmyslový komplex jsou
charakteristické dlouhodobé předvídatelné vztahy, vzájemné nákupy a
prodeje a poměrně vysoké investice spojené se vstupem do klastru. Firmy
díky účasti v klastru snižují své transakční náklady.
Sociální sítě (socialnetworks). V rámci tohoto modelu se do popředí dostávají
sociální vazby, budování důvěry a vzájemná spolupráce.
• Průmyslový komplex
•
Autoři tohoto rozdělení připouštějí, že v praxi je velice nepravděpodobné, aby
určitý klastr splňoval charakteristiky pouze jedné ze skupin. Ve skutečnosti
se lze spíše setkat s „hybridním klastrem“, který se bude vyznačovat rysy z více
zmíněných skupin.
2.5.1. Industriální klastry
Ekonomicky zaměřený pohled na klastry předkládá ve své práci
Porter (1998), jeho pozornost se upíná zejména na vztah konkurenční výhody
a klastrování. Porter upozorňuje na již z části zmíněný paradox, a to, že trvalá
konkurenční výhoda v globální ekonomice je založena na lokálních věcech, jako
jsou například znalosti, vztahy či motivace, které jsou pro vzdálené konkurenty
nedostupné.
Zde tedy opět narážíme na vztah mezi globálním a lokálním a je třeba
tento vztah vnímat uceleně, tedy neopomíjet význam jednoho či druhého.
Porter, který se dlouhodobě věnuje problematice konkurenční výhody podniků,
zdůrazňuje, že pro úspěch firem je kromě vnitřních faktorů důležité i okolí, tedy
prostředí, ve kterém se podnik nachází. Možná právě na základě tohoto nazírání
spatřuje Porter v klastrování budoucnost, která může poskytnout konkurenční
výhodu nejen podnikům, ale třeba i státům. V čem tedy spočívá jejich výjimečnost?
Porter to shrnuje ve třech bodech:
• Zvyšují produktivitu podniků v oblasti.
• Řídí směr a tempo inovací, důležitých pro budoucí růst produktivity.
• Povzbuzují vznik nových podniků, čímž posilují svou pozici.
Porter (1998) uvádí svou definici klastrů, dle něj se jedná o „zeměpisnou koncentraci
vzájemně propojených firem a institucí v konkrétním oboru.“ Dle něj mají klastry i
další charakteristiku, a to existenci jak spolupráce, tak konkurence v rámci klastru.
25
Ty mohou existovat vedle sebe díky tomu, že konkurence a kooperace probíhají
mezi odlišnými subjekty v různých dimenzích.
Tím, že se určitý subjekt nachází v rámci klastru, může dle Portera těžit
z následujících výhod. Má lepší přístup k zaměstnancům a dodavatelům. V rámci
klastru se vyskytuje množství specializovaných a zkušených pracovníků, je snazší
je oslovit a získat, čímž se snižují náklady na vyhledávání. Zároveň existence
klastru, může být určitým signálem (příležitostí) pro talentované jedince, kteří se
mohou do místa přemístit z jiné lokality.
Dále mají subjekty snazší přístup k odborným informacím. Tyto informace
se hromadí v rámci klastru, jehož členové k nim mají snazší přístup. Zároveň díky
vzniklým vazbám a pocitu sounáležitosti, komunity, je předávání těchto informací
více plynulé a přirozené.
Může docházet k synergickému efektu v rámci klastru, tedy že suma je víc
než součet jednotlivých částí. Jelikož jsou subjekty v klastru určitým způsobem
provázány, ovlivňuje výkon jednoho do určité míry i výkon ostatních. Z tohoto
pohledu tento bod můžeme považovat za výhodu, ovšem v nějakých případech
to lze označit i jako nevýhodu.
V neposlední řadě Porter uvádí zvýšenou motivaci, neboť zde existuje
touha být dobře vnímán v rámci vzniklé komunity, což v jistých směrech může
fungovat jako „být lepší než ostatní“, a to i přes to, že si subjekty přímo nekonkurují.
Nyní se zaměřme na to, jak a z čeho takové klastry vznikají. Porter
(1998) nabízí několik možností. Jednou z nich je, že klastry vzniknou z určitých
historických okolností. Jako příklad uvádí klastry ve státě Massachusetts, jejichž
existence vychází z výzkumu, který probíhal na MIT.
Klastry mohou též vzniknout na základě specifické místní poptávky, zde
Porter uvádí jako příklad klastr vzniklý v Izraeli, který se orientuje na zavlažovací
systémy, což odráží záměr Izraele být soběstačný v produkci potravin a zároveň
skutečnost, že přírodní podmínky nejsou v dané oblasti příliš příznivé pro
zemědělskou činnost.
Další možný způsob je, že nový klastr naváže na existenci dodavatelských
nebo příbuzných průmyslů. Klastr též může vzniknout z úspěchu jedné či více
inovativních firem, které pak stimulují růst a vznik nových firem. Jakmile začne
klastr úspěšně fungovat, zpravidla se stává lákadlem pro talentované lidi, což
vede k jeho dalšímu růstu.
26
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
2.5.2. Kreativní klastry
Většina odborníků se zaměřuje právě na industriální klastry, my však
přesuneme pozornost na klastry kreativní. Oba typy klastrů fungují na podobných
principech a většina uvedených charakteristik týkajících se industriálních klastrů
se dá uplatnit i na kreativní klastry.
V čem tedy spočívá rozdíl mezi oběma klastry? Karlsson (2010) si položil
podobnou otázku, a to, jaké výhody plynou z klastrování pro kreativní činnosti.
Shodně jako Porter vidí přínos právě v konkurenční výhodě, kterou nazývá
kreativní výhodou.
Boix a Lazzeretti (2008) ve své práci zkoumali, zda a jak se klastrují
kreativní průmysly. Při šetřeních, která provedli současně ve Španělsku a Itálii
zjistili, že ke klastrování dochází ve velkých městských oblastech s vysokou
hustotou osídlení. Karlsson (2010) k tomu dodává, že pokud budeme vycházet
z toho, že kreativita je do jisté míry sociální proces a vychází z podnětů, které
nám poskytuje okolí, pak ve velkých oblastech s hustým osídlením jsme častěji
vystaveni většímu množství rozličných stimulů – nápadů, informací, znalostí
apod. Z tohoto tvrzení pak vyplývá, že jedinci či skupiny, kteří se zabývají tvůrčí
činností, se budou spíše shromažďovat v těch oblastech, kde mají snazší přístup
k velkému množství rozdílných podnětů. V předchozím textu byl zmíněn význam
osobních setkání při předávání tacitních znalostí (a nejen těch), zde opět můžeme
uplatnit danou úvahu. Ve velkých městech s hustým osídlením je větší šance
potkat větší množství lidí, kteří jsou schopni nám „něco“ předat, můžou to být
znalosti, nápady nebo může jen docházet k tvorbě slabých vazeb a rozšiřování sítí
(networks). Zároveň ve velkých městech je větší rozmanitost, tudíž se opět zvyšuje
pravděpodobnost toho, že předávané podněty budou různorodé. Připomeňme
si též výrok Marshalla (1920): „něco je ve vzduchu“, v případě kreativních klastrů
tím něčím mohou být právě nápady. Přičemž podle Karlssona (2010) platí, že ke
sdílení a předávání místní znalosti skrze sociální vazby, ale i instituce, dochází
snadněji, pokud účastníci klastru mají společný cíl nebo vizi.
Z výskytu kreativního klastru v oblasti plynou i další výhody. Norton
(2004) při studiu uměleckých klastrů v Paříži a New Yorku pojmenoval některé z
nich. Řadí mezi ně například výchovu veřejnosti ke vztahu k umění respektive k
nákupu umění, rozvoj veřejné infrastruktury muzeí, škol, galerií.
Hovoříme-li o klastrech z pohledu jejich členů, je třeba si uvědomit,
že samotná účast v klastru neznamená, že se k jedinci zmiňované nápady, znalosti
a informace dostanou. Zde je opět nutné upozornit na význam sítí (networks).
Jedinec, který je součástí různých profesionálních i neprofesionálních sítí se
27
k informacím dostane snadněji. Sítím již byla věnována samostatná kapitola,
následující text poznatky o sítích rozvede, a to zejména v souvislosti s klastry.
2.5.3. Lokální a nelokální sítě
Karlsson (2010) rozlišuje sítě (networks) na dva druhy, lokální a nelokální.
Toto rozlišení zakládá na umístění subjektů, které jsou vzájemně propojeny
a dohromady tvoří síť. Pokud se všechny subjekty vyskytují v rámci stejné lokality,
jedná se o lokální síť, v případě, že se alespoň jeden subjekt nachází v jiné lokalitě,
hovoříme o nelokální síti. Účinnost sítě je pak závislá na schopnosti jejich členů
vyhledávat a vyměňovat si informace, znalosti, nápady. Čím více jedinců se
vyskytuje v rámci sítě, tím je větší šance na objev něčeho nového. Zároveň je
nutné upozornit na skutečnost, že zejména tacitní znalosti jsou nejlépe předávány
při častém přímém kontaktu. Odtud pak plyne logika rozdělení sítí na lokální a
nelokální, neboť v rámci lokálních sítí dochází k této výměně snadněji.
Oba typy sítí mají svůj význam pro kreativní průmysly, v rámci klastru se spíše
setkáme s lokálními sítěmi, které však často bývají doplněny o sítě nelokální.
Neff (2005) shrnuje význam lokálních sítí takto: „podporují spolupráci v
rámci a mezi organizacemi a pomáhají šířit informace, které se zejména v technických
oborech neustále mění. Dále utvářejí inovativní prostředí poskytující pozitivní
externality firmám i jejich pracovníkům.“
Důležitost nelokálních sítí spočívá v tom, že pomáhají ucelit často
fragmentované znalosti a informace předávané v rámci lokálních sítí, zasazují je
do širšího kontextu a doplňují o nutné souvislosti (Törnquist 1983).
I zde narážíme na vztah mezi globálním a lokálním. Lange (2011)
upozorňuje na globalizační paradox, který poukazuje na rozpolcený charakter
‚kreativních prostředí‘ (creative milieus). V rámci tohoto paradoxu‚ kreativní
prostředí oscilují mezi lokálním kontextem jejich profesní praxe a nutností mít
přístup a být přítomen na světovém trhu (Zhang 2004). Jde o to být schopen
působit celosvětově a zároveň být včleněný do místní komunity a tím mít
přístup k místním znalostem (Wenger 1999). Storper a Venables (2004) si všímají
podobné skutečnosti v souvislosti s velkými městy. Dle nich jsou „buzz cities“,
tedy města se specifickou lokální atmosférou, právě ta, která bychom si mohli
spojovat s globalizací. Vysvětlení je podle nich zřejmé. Daná města jsou zpravidla
významnými obchodními a kulturními uzly, jsou místem působení imigrantů, více
či méně kvalifikovaných pracovníků, místem setkání a turistickým cílem. Z těchto
důvodů jsou lákavá pro mezinárodní společnosti.
Vrátíme-li se k lokálním sítím, pak „zeměpisná blízkost firem může
28
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
podporovat opakující se spolupráce a vzájemnou závislost peněz a nápadů“, platí to
zejména v rámci inovativních a hi-tech průmyslů (Powell et al. 2002).
Největší výhody kolokace (colocation) podle Neff (2005) přinášejí vazby
přesahující hranice organizace, a které vznikly mezi jednotlivci. Wellman (2001)
je nazývá síťový individualismus (networked individualism), podle něj podporují
produkci v rámci komunity a propojují firmy skrze jednotlivce.
2.5.4.Sousedství
Dle Zukin (1995) stojí symbolický kapitál za přeměnou městského
prostoru, kterou můžeme sledovat s nástupem postindustriální éry. Již zde byla
zmínka o tom, jak určité oblasti přitahují talentované lidi, respektive firmy. Pro
připomenutí, mezi důvody pro tento jev byly uvedeny věci nemateriálního rázu,
jako je atmosféra, pocit z místa, život v daném místě. Nyní zaměřme pozornost
na čtvrť, tedy část města, kterou lze odlišit od ostatních částí a která je takto
obecně vnímána. Tiesdell a kol. (1996, z Durmaz 2012) vymezují čtvrť jako oblast
vytyčenou určitou fyzickou hranicí (řeka, rušná ulice, administrativní pohodlnost
apod.) s vlastní identitou, charakterem a funkčními a ekonomickými vazbami.
V některých městech jako je například New York nebo Berlín lze celkem
snadno jednotlivé čtvrti od sebe oddělit, a to na základě specifické atmosféry,
kterou v sobě nesou. V případě Berlína tato atmosféra vychází zejména z minulosti.
Lze to ilustrovat na příkladu známé čtvrti Kreuzberg. Po rozdělení Berlína na
západní a východní část Berlínskou zdí, se tato čtvrť nacházela na okraji západního
Berlína blízko Berlínské zdi. Do centra západního Berlína to bylo celkem daleko
a blízkost zdi způsobila, že tato oblast byla vnímána jako méně atraktivní, tudíž
nebyla plně obydlena. Volné obytné prostory a nízké životní náklady přilákaly
rozličné skupiny lidí: studenty, squattery, umělce, levicově smýšlející jedince,
později též přistěhovalce (zejména z Turecka). Tato zajímavá směs obyvatel se
výrazně podílela na vytvoření jedinečné atmosféry, která i když mírně zeslabena a
pozměněna přetrvala i do dnešní doby. S Berlínem je spojován ještě další lokální
termín, a to Kiez. Kiez zpravidla označuje oblast o několika přilehlých ulicích, a
má pro místní obyvatele specifický význam a atmosféru, od toho pak odvozují jistý
lokální patriotismus (Varyš 2014).
Kromě atmosféry též hraje roli sociální dimenze čtvrti, to jak jsou lidé
propojeni (v sítích), jak a kde se stýkají. Sassen (2002) v souvislosti se sociální
provázaností (social connectivity) v rámci sousedství5 uvádí, že může být
5
V sousedství ve kterém figuruje určitý průmysl
29
paradoxně posílena díky digitálním technologiím. Města jsou v rámci vysoce
technicky provázaných průmyslů podporována převážně elektronickými vazbami
se světem, zároveň si cenní svých odlišností - lokálních institucí, setkání a unikátního
prostředí a zvyků (Mitchell, 1995). Neff (2005) pak dává výše zmíněné do kontextu
kreativních průmyslů, když uvádí, že sociální vazby a vazby technologické si nejen
že nekonkurují, ba naopak se vzájemně doplňují. Zde svou roli hrají místa setkání.
Místa, která umožňují náhodná či smluvená setkání a komunikaci ‚z očí do očí‘,
například taková místa, která Oldenburg nazývá třetí místa (viz kapitola třetí
místa).
Tato místa hrají nezastupitelnou roli při tvorbě něčeho, co Neff (2005)
nazývá „šum“ (noise) – zvěsti, pověsti, dojmy, doporučení, zvyky, dezinformace.
Tento šum se stává prostředníkem, který napomáhá vzájemnému přiblížení
kreativních pracovníků, a to skrze společnou snahu o interpretaci, nalezení jeho
smyslu (Grabher 2002 b). Svůj význam má též při procesu socializace a enkulturace
pracovníků, neboť jsou skrze něj předávány normy, praktiky a příběhy komunity
(Grabher 2002 b).
Zmíněným skutečnostem se dostává různých pojmenování: atmosféra,
‚noise‘, ale také ‚buzz‘, o němž již v práci byla zmínka. Pro úplnost však zmiňme
‚buzz‘ i zde. ‚Buzz‘ lze v souvislosti s klastry či čtvrtěmi vnímat jako informační
a komunikační prostředí, které vzniká na základě osobního kontaktu, vzájemné
přítomnosti a společného umístění (kolokace)v rámci klastru. Skládá se z nápadů,
znalostí a informací, které jsou neustále aktualizovány a revidovány (Karlsson 2010).
Čtvrti mají určitý vliv i na výrobu a spotřebu kulturně-kreativních
statků. Jak je toto možné? Podle Lloyda (2002) určité čtvrti poskytují tvůrcům
jak materiální, tak symbolické zdroje, což jim pomáhá zejména v raném období
tvorby. Produkce statků zpravidla vychází ze spotřeby. Lloyd (2002) upozorňuje
na místa, jako jsou galerie, bary, restaurace apod., která dle něj představují „střet
spotřeby a produkce v městském prostoru, který lze označit za důležitý rys nového
režimu kumulace kapitálu.“
Uvedené lokality napomáhají navázat kontakty mezi kulturními
producenty a zároveň utvářejí místní trh kreativních průmyslů (Neff, 2005).
Specifickou roli v rámci kreativních čtvrtí hraje noční život, ten podle Kotkina
(2002) tvoří jádro celého komplexu a láká do oblasti kreativní jedince.Na výše
zmíněné navazuje Lange (2011) se svou úvahou o nemateriálních statcích
produkovaných v rámci kreativních průmyslů. Za nemateriální statky označuje
symboly, znaky, zvuky, etc. Při snaze o jejich interpretaci hraje roli prostředí, do
kterého jsou zasazeny. Pomáhá rozklíčovat jejich performativní a atmosférické
kvality. Aby bylo vůbec umožněno těmto statkům „se projevit“ je důležité zvolit
30
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
odpovídající prostředí, to mohou poskytnout výstavy, vernisáže, kluby, etc.., právě
na těchto místech si lidé utvoří vlastní dojem, který jsou schopni dále komunikovat.
Zde Lange upozorňuje na skutečnost, že produkce statků symbolické povahy je
sociální proces, který je do značné míry vychází z umístění (spatial context).
Lange (2011) též věnuje pozornost pojmu scéna a upozorňuje na dvě
roviny, ve kterých může být toto slovo vnímáno a které jsou vzájemně provázané.
První vychází ze spojení „být na scéně“ a vyjadřuje určité místní určení, být ve
světle ramp, druhá je spojena se scénou jako sociologickou kategorií. Dle Langeho
lze nazírat na kluby, galerie, vernisáže jako místa, na kterých se odehrává scéna v
sociologickém pojetí.
„Sociální útvar, který můžeme nazývat scénou, se projevuje emocionální
přítomností a souhrou s místy, která si vybere. Vědomě utvořená místa umožňují
jedincům vidět a být viděn, testovat své identity a produkt. Tito protagonisté jsou
současně účastníci i diváci vybaveni znalosti o tom, jak se dostat na scénu a jak zůstat
mimo ni.“ (Lange, 2011)
Ačkoliv existují i studie o kreativních klastrech v rurálních oblastech
(například Harvey, Hawkins, Thomas 2012), většina kreativní produkce je
spojována právě s městy, a to nejen díky větší diverzitě, kterou disponují, ale také
díky zázemí, které poskytují. Pod tímto zázemím si můžeme představit zařízení
a instituce, s jejichž pomocí se lépe šíří a uchovávají vložené znalosti a praxe
(Karlsson 2010).
Následující ilustrace se pokouší zachytit podstatu klastrů a shrnout tak
hlavní poznatky z této kapitoly.
Obrázek 2.2 Konkurenční
výhoda klastru (zdroj:
autorka)
31
Vše začíná u prostředí (miliueu). Prostředí je určeno jak hmotnými tak
nehmotnými prvky. Přičemž v souvislosti s kreativními klastry se do popředí
dostávají spíše nehmotné aspekty prostředí – atmosféra, „buzz“, „šum“, „něco
ve vzduchu“ – něco neuchopitelného a zároveň podněcujícího a inspirativního,
něco, kvůli čemu stojí za to se do místa vydat. Původ onoho zmíněného lze hledat
v sociokulturním uspořádání místa, jeho historii, architektuře v jeho geografické
poloze a vztahu k okolí. Díky těmto atributům se do místa shromažďují lidé, kteří
se stávají součástí prostředí, dotvářejí ho a do jisté míry i přetváří.
Mezi jedinci v rámci daného prostředí dochází k různým interakcím a
začínají se mezi nimi tvořit vazby a vznikají sociální sítě. Z důvodu prostorové
blízkosti dochází k častým kontaktům, které umožňují předávání znalostí,
informací a nápadů a tvorbu místní identity. Samozřejmě daný prostor není
izolován, tudíž na něj působí i vnější vlivy. Právě kombinace místních zvyků,
znalostí, nápadů s těmi obecněji rozšířenými dává za vznik něčemu jedinečnému,
z čehož pak vzniká konkurenční výhoda místa/ klastru.
Do celého procesu vzniku konkurenční výhody zasahuje řada aktérů,
mezi nimi: lidé působící v kreativních firmách a organizacích, kreativní jedinci,
instituce, provozovatelé třetích míst (bary, kluby, výstavní prostory, kavárny) i
obyvatelé oblasti.
32
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
3|
3.1.
Praktická část
Cíl práce
Cílem práce je zmapovat konkrétní kreativní klastr vzniklý v Praze
v oblasti Letné. Zároveň byly určeny dvě výzkumné otázky:
1.
Proč se kreativní jedinci a firmy klastrují v oblasti Letná?
Tato otázka je zaměřena na klastrování a význam lokace se snahou
porozumět, zda a do jaké míry v nové ekonomice na místě záleží.
2.
Jak klastr funguje?
Tato otázka je zaměřena na fungování konkrétního klastru tzn., jakou roli
hrají třetí místa, jak vznikají spolupráce mezi subjekty, zda funguje zpětná vazba.
Soustředí se na užitou a symbolickou hodnotu místa, význam zázemí v rámci
oblasti (třetí místa) pro neformální výměnu, spolupráci
a zpětnou vazbu.
K zodpovězení stanovených otázek a splnění cíle práce bylo využito
kvalitativního výzkumu konkrétně přístupu případové studie. Jako metody
pro sběr dat byly použity semistrukturované rozhovory, pozorování, dokumenty
a myšlenkové mapy.
V této práci označení Letná neodpovídá oficiálnímu vymezení městských
oblastí, ale bylo zvoleno na základě vnímání dotazovaných jedinců působících
nebo žijících v oblasti. Jako Letnou chápeme v této práci oblast vyznačenou
na obr 3.1 na straně 34.
3.1.1. Výběr případové studie
Případová studie je uplatněna na oblast Letné. Celá tato oblast je
zobrazena na obrázcích 3.1 a 3.2, a to pomocí fialového podbarvení. Jak je z mapy
patrné, oblast je ve své dolní části vymezena železniční tratí, která tvoří umělé
přerušení prostoru. Dochází tak k oddělení části Holešovic, která byla historicky
spíše spjata s průmyslem a částí, která sloužila pro obytné účely (viz historie).
V horní části tvoří hranici ulice Korunovační. Jižní hranici pak tvoří břeh Vltavy.
33
Obrázek 3.1 - Vymezená oblast pro případovou studii – širší kontext (zdroj: autorka, podklady
Google maps)
Obrázek 3.2 - Vymezená oblast pro případovou studii – detail (zdroj: autorka, podklady Google
maps)
34
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Tato oblast byla vymezena na základě rozhovorů s osobnostmi působícími
v lokalitě a také vychází ze zkušeností autorky práce. To, že je daná oblast určitým
dějištěm dokládá i krátká studie Josefa Štěrky (2013), jejíž součástí je i mapa
na obrázku 3.3. Ta zobrazuje intenzitu používání mobilní aplikace
Instagram (která slouží ke komunikaci pomocí sdílení fotografií),
v různých částech Prahy. Z mapy vyplývá, že výše definovaná oblast se vyznačuje
poměrně vysokou intenzitou používání Instagramu, což lze interpretovat tím,
že lidé vyskytující se v dané lokaci mají potřebu sdílet životní okamžiky právě z této
oblasti. Od toho můžeme odvodit, že se tam „něco děje“, tedy se dá předpokládat,
že v místě je specifická atmosféra, která bývá popisována také jako „noise“ nebo
„buzz“ (viz teoretická část práce).
Daná lokalita v sobě nese umělecký odkaz a specifickou atmosféru.
S ohlédnutím na historii a působící subjekty (AVU, Národní galerie) je místo
spojeno s uměním, zejména vizuálním. Vyskytuje se zde řada subjektů, ať už
jedinců či organizací, jejichž činnost spadá pod kulturní a kreativní průmysly.
Obrázek 3.3 - Intenzita posílání fotografií s GPS informacemi přes Instagram (zdroj: Josef Štěrka)
35
3.1.2. Sběr a analýza dat
Výzkum je založen na kvalitativním přístupu. Ke shromáždění informací
jsou použity semistrukturované rozhovory (rozhovory pomocí návodu), mentální
mapy, pozorování a dokumenty.
Rozhovory pomocí návodu umožňují lepší srovnání při dotazování více
lidí. Díky návodu je udrženo zaměření rozhovoru a je zajištěno, že se dostane
na všechna důležitá témata. Zároveň je dotazovanému umožněno uplatnit vlastní
perspektivy a zkušenosti (Hendl 2008). Přehled okruhů otázek nabízí tabulka 3.1.
Téma
Okruhy otázek
Zázemí dotazovaného •
•
•
jak jste se dostal/a k tomu co děláte?
co vás k tomu vedlo
co tomu předcházelo
Činnost organizace
•
•
•
•
okolnosti vzniku organizace
důvody vedoucí k jejímu založení
pomoc/spolupráce při vzniku
zaměření a činnost organizace
Lokace
•
•
•
•
•
důvody pro výběr dané lokace
hlavní důvod
vliv lokace na činnost subjektu
zázemí dané lokace- vyhovuje/nevyhovuje, důvody
místní dějiště
Místní kontext
spolupráce, sítě
•
•
•
•
•
dochází ke spolupráci a výměně informací s dalšími
subjekty v blízkém okolí
jak a kde se navazují kontakty
příklady spolupráce
dochází ke zpětné vazbě z okolí
od koho a jak, její důležitost
Význam místa
•
•
•
vnímání lokace
pocit z dané lokace
výjimečnost
Tabulka 3.1 - Návod k rozhovoru (zdroj: autorka)
36
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Jednotlivá témata rozhovorů byla volena tak, aby pomohla k naplnění
cíle a zodpovězení dílčích otázek práce. Zároveň byl v rozhovorech nechán
prostor pro osobní a životní zkušenosti dotazovaných, pro lepší pochopení jejich
motivací
a cílů.
Vzorek respondentů byl vybrán na základě informací o kulturních
a kreativních subjektech shromážděných z databází a kulturních přehledů
(foursquare, facebook, artmap.cz, gouout.cz, zelenamapa.cz, praha7.cz) a periodik
(Dolce Vita 02/2013, Rajon6), kritérii pro výběr byla přítomnost ve vymezené lokaci
a možné zařazení do kulturních a kreativních průmyslů. Předvýběr byl upraven
s pomocí metody sněhové koule. Tato metoda je vhodná pro vzorkování v rámci
kvalitativního výzkumu. Metoda spočívá v tom, že další případy jsou voleny
na základě doporučení již zkoumaných jedinců. Případy se tedy nabalují jako
sněhová koule. Metoda je vhodná pro sběr dat pomocí rozhovorů. Zpravidla
dochází k doporučování stejného okruhu jmen, tito jedinci jsou klíčoví
pro zkoumání dané tématiky (Patton 1990).
Pro rozhovory bylo vybráno celkem 12 jedinců, kteří splňovali daná
kritéria. Jedná se o zakladatele či významné představitele organizací či samostatně
figurující jedince. Jejich přehled je uveden v příloze. Pro lepší pochopení fungování
oblasti byl též proveden rozhovor se zástupci městského úřadu Prahy 7, ve které
se vymezená oblast nachází. Rozhovory trvaly průměrně 40 minut.
Dotazovaní byli též požádáni o nakreslení mentální mapy, která by
znázornila jejich vnímání oblasti. Celkem bylo shromážděno 10 mentálních map
(viz příloha). Rozhovory a mentální mapy byly koncipovány tak, aby umožnily
identifikovat významné prvky a jevy v dané lokalitě a porozumět vnímání místa
z pohledu dotazovaných osob. Rozhovory byly použity jako zdroj informací
pro určení důvodu pro volbu lokace dotazovanými.
Ve studii je využito také zúčastněného pozorování. Pomocí něj, je možné
popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se
objevují a proč (Hendl, 2008). Docházelo k němu v rozmezí duben až srpen 2013 a
leden až březen 2014. Jednalo se o pohyb v oblasti, účast na vernisážích a akcích
pořádaných v oblasti.
Získaná data byla doplněna o další dokumenty. Šlo o výstupy z masových
médií (články a zmínky v časopisech, novinách) a virtuální data (stránky organizací
– oficiální i facebookové, informační servery, aplikace).
6
Čtvrtletník se zaměřením na uměleckou scénu v Praze, zejména na Praze 7
37
4|
Případová studie - Letná
Oblast se vyznačuje na Prahu poměrně vysokou koncentrací uměleckých
galerií, novými kavárnami, řadou barů z dob dávných i současných. Zajímavým
úkazem je budova bývalých Elektrických podniků, která se v několika posledních
letech stala útočištěm umělců, designerů, architektů a obecně osob pohybujících
se v tvůrčí sféře. Současná dynamická atmosféra není výsledkem strategického
plánování a zásahů „shora“, ale vznikla přirozeně z místního společenského dění.
4.1.
Historické souvislosti
V následujícím textu je stručně představena Městská část Praha 7, jejíž
součástí je vymezená oblast Letná/Bubny. Záměrem je zasadit oblast do kontextu
historického, prostorového a kulturně-společenského, a tím odkrýt možné vazby
na současný stav.
Městský obvod Praha 7 se nachází ve střední části Prahy v levotočivém
záhybu řeky Vltavy. Celá oblast má přes 42 000 obyvatel, z toho převažují mladší
obyvatelé do věku 49 let, se středním až vyšším vzděláním, v oblasti je evidováno
16, 2 % cizinců a z celkového počtu domů tvoří 95,7 % bytové domy (ČSÚ 2011,
Polák a kol. 2012).
Jednotlivé oblasti, které tvoří dnešní Prahu 7, se historicky vyvíjely trochu
odlišně. Holešovice se v 19. století staly průmyslovou zónou Prahy s řadou větších
či menších továren, přístavem a nádražím. Z důvodu svého zaměření se
v oblasti vytvořila dělnická kolonie, jejíž připomínkou je současná Dělnická
ulice v Holešovicích. Bubny byly původem spíše zemědělská oblast, přičemž
od 19. století se zde začaly ve větší míře stavět obytné budovy a docházelo tak
k postupné přeměně na rezidenční čtvrť (Polák a kol., 2012). Letná byla podobně
jako Bubny spojována spíše se zemědělstvím a pro svou polohu měla v historii i
vojenský význam, její přeměna byla započata taktéž výstavbou obytných budov
v 19. století. Do tvorby novodobého rázu oblasti se jistě významně zapsala
přítomnost Akademie výtvarného umění, jejíž budova zde byla postavena
na přelomu 19. a 20. století, později k budově přibyla také přístavba pro obor
38
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
architektury od architektů J. Kotěry a J. Gočára. Akademií od jejího vzniku prošla
řada významných českých umělců, kteří trávili v přilehlém okolí spoustu času.
Na počátku 20. století se jejich oblíbeným místem stala kavárna Belvedér, sídlící
v blízkosti Letenského náměstí. Kvůli jedinečné atmosféře, která místem pulzovala,
bývala tato část nazývána „Letenskou republikou výtvarníků“ (Broncová, 1998;
Polák a kol., 2012). Mnoho z nich mělo v oblasti také své bydliště nebo ateliér.
K rozvoji a významné urbanistické přeměně Prahy 7 došlo v první
polovině 20. století, zejména v období mezi světovými válkami. S posílením
infrastruktury byla spojena výstavba bytových domů a postupně došlo
k zastavění většiny volných parcel. Když již nebylo možné ve výstavbě pokračovat,
začalo se s modernizací existující zástavby. Právě četné architektonické zásahy
v meziválečném období významně změnily vzhled i funkční stránku této
oblasti a vtiskly jí novou specifickou atmosféru. V rozmanité výstavbě lze nalézt
funkcionalistické budovy, kubistické přestavby, ale také blok domů nazývaný
„Malý Berlín“ pro svůj pro Prahu v té době ojedinělý koncept7. (Krajčí a kol., 2011).
V knize Slavné stavby Prahy 7 je shrnut architektonický význam městské části
takto:
„Celkové dispoziční rozvržení, výtvarné řešení průčelí včetně nápisů,
architektonické detaily stavebních prvků v exteriéru a kultivovaných interiérech
v bohaté škále různých typů budov - ze všeho toho mohou dodnes čerpat inspiraci
odborníci, nostalgici i pouzí milovníci dobré architektury
a stavebních řemesel.“ (Krajčí a kol., 2011)
Mezi nevýznamnější budovy postavené ve 20. století patří
funkcionalistické budovy Veletržního paláce a Elektrických podniků či klasicizující
budova Dělnické úrazové pojišťovny.
Účel funkcionalistické budovy Veletržního paláce je patrný již
ze samotného názvu. Budova vznikla na základě návrhu architektů Josefa Fuchse
a Oldřicha Tyla a měla sloužit jako prostor pro pořádání veletrhů a obecně
7
Infrastruktura v rámci bloku činžovních domů
39
k podpoře obchodu. Po požáru budovy v 70. letech se začalo uvažovat o dalším
možném využití budovy. Po dokončení rekonstrukce v 90. letech se zde nachází
sbírka moderního umění a výstavní prostor Národní galerie. (Broncová, 1998;
Krajčí a kol., 2011)
Administrativní budova Elektrických podniků byla postavena architekty
Adolfem Benešem a Josefem Křížem v letech 1930 až 1935. Kromě kancelářských
prostor byly do budovy začleněny i prostory pro obchody a velký univerzální sál.
Na svou dobu to byla budova velmi moderní, jednalo se o první velkou stavbu,
která byla uměle větrána a vytápěna vzduchotechnicky. Budova je charakteristická
svým pravoúhlým tvarem s výraznými horizontálními liniemi, zvenku dominují
pásově uspořádaná okna a bílý keramický obklad budovy. (Krajčí a kol., 2011;
Broncová 1998; Polák a kol., 2012)
Budování dopravní infrastruktury 70. letech výrazně poznamenalo ráz
některých oblastí Prahy 7. Jedná se zejména o výstavbu stanice metra Vltavská a
mimoúrovňové křižovatky Severojižní magistrály. Tyto zásahy do urbanistického
konceptu z dob první republiky, postavily budovy Elektrických podniků a bývalé
Dělnické úrazové pojišťovny (dnešní magistrát Prahy 7) mimo jejich přirozený
kontext. (Krajčí a kol., 2011)
Kromě architektonicky různorodé zástavby jsou pro tuto městskou část
význačné také zelené plochy. Nachází se zde dva významné parky, Letenské sady
a Královská obora Stromovka. První jmenovaný sloužil v minulosti jako vinice,
později jako vojenský prostor a v druhé polovině 19. století byl přeměněn
na veřejný park, jehož součástí bylo i zázemí pro volnočasové aktivity. Přes různé
peripetie, kterým musel prostor parku čelit během 20. století, si zachoval otevřený
ráz. V blízké budoucnosti bude však park spíše negativně ovlivněn vyústěním
tunelu Blanka v přilehlém okolí. Královská obora Stromovka je v současnosti
největší zelená plocha v Praze. Na parkové přeměně obory se koncem 19. století
podíleli stejní zahradničtí architekti jako u Letenských sadů (Bedřich Wünschr
a Jiří Braul). Největší obliby mezi obyvateli Prahy si získala v době první republiky.
I dnes je park častým cílem široké veřejnosti, je místem konání kulturních,
společenských a sportovních akcí. (Krajčí a kol. 2011, Polák a kol. 2012)
Opět využijme citace z knihy Slavné stavby Prahy 7: „Letenské sady a Stromovka
vytvořily zelené zázemí od středověku formované a kultivované k užitku i potěšení
obyvatel.“ (Krajčí a kol. 2011)
40
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
4.2.Současnost
V další části je pozornost upřena na specifika oblasti Letná. Nejprve se
část textu věnuje autenticitě, atmosféře místa a hmotnému zázemí v podobě míst
pro setkávání. Poté je prostor věnován budově bývalých Elektrických podniků
v Bubenské, která v oblasti figuruje jako tvůrčí dějiště, na to navazuje „nehmotné
zázemí“, tedy různé aktivity a iniciativy v rámci čtvrti, které pomáhají formovat její
identitu. Záměrem je tedy přiblížit specifický charakter oblasti.
Místo disponuje svou specifickou atmosférou, má v sobě autenticitu,
uvěřitelnost, opravdovost. Ta je dána jednak kontinuitou, ale zároveň nově vzniklé
věci reagují na místní prostředí, tudíž se podílejí na tvorbě nové stále autentické
podoby oblasti a tím v kontinuitě pokračují. V oblasti jsou obchody fungující
desetiletí, hospody fungující řadu let vedle nových stylových kaváren. To vše
v citlivé kombinaci. Do dané úvahy nejsou zahrnuty řetězce, protože s autenticitou
nesouvisejí. V oblasti se vyskytují, ale výrazně neovlivňují její ráz, autentické
podniky zde převládají. Významné odkazy na minulost jsou všudypřítomné
v místní architektuře. Dále můžeme zmínit kontinuitu v kontextu uměleckého
prostředí, která je spjata s přítomností AVU v oblasti.
Mapa 4.1 znázorňuje místa, která můžeme v návaznosti na teoretickou
část práce nazvat místy setkání, třetími popřípadě čtvrtými místy. Jsou to
kavárny, lokální hospody, bary, restaurace, bistra, divadla, galerie. S odkazem
na Oldenburga a jeho teorii o třetích místech nejsou v mapě označena místa, která
jsou součástí nadnárodních řetězců. Jak ukazuje obrázek, oblast se vyznačuje
poměrně vysokou koncentrací těchto míst. Téměř každý blok by s trochou
nadsázky mohl mít své místo setkávání. Světle zelenou barvou jsou označeny
kavárny s večerním/nočním provozem, z mapy je patrné, že takových je většina.
Naopak tmavě zelená označuje kavárny s denním provozem. Ve čtvrti se nachází
kombinace nově vzniklých podniků a těch, které jsou v oblasti po dlouhou dobu.
Oba typy hrají v místě svou roli. Dlouhodobě zavedené podniky pomáhají udržet
kontinuitu, jsou kotevními body pro původní obyvatele. Nové podniky upravují
tvář prostoru, jsou zdrojem nové dynamiky.
41
Obrázek 4.1 - Mapa třetích míst (zdroj: autorka, podklady Google maps a Foursquare)
4.2.1. Budova bývalých Elektrických podniků
V kancelářské budově bývalých Elektrických podniků v minulosti sídlily
různé podniky služeb města Prahy. Dnes je vlastněna developerskou společností
Orco, která prostory pronajímá. Ve dvou podzemních a sedmi nadzemních
podlaží se nacházejí kanceláře, sklady, obchodní plochy s velkými výkladními
skříněmi (Polák a kol. 2012). V budově dnes mimo jiné sídlí řada architektonických,
designérských studií, návrhářů a umělců. Také se zde nachází kavárna a bistro.
Budova v sobě nese funkcionalistický odkaz a ve své době měla vysoký
standard, současné požadavky na kvalitu administrativních prostor však vzhledem
k zanedbané údržbě nesplňuje. Vnitřní členění budovy na velké množství malých
uzavřených prostor a absence parkovacích míst neodpovídá současným trendům
ve výstavbě a fungování kancelářských budov. Navíc z „business pohledu“ není
lokalita příliš zajímavá. Od toho je odvozena problematická využitelnost prostor
na současném trhu administrativních nájemních nemovitostí, na kterém i tak
převažuje nabídka nad poptávkou. Výše uvedené charakteristiky mohou sloužit
42
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
jako indicie vedoucí k vysvětlení současného využití budovy, a s tím úzce související
nízké ceny za nájem prostor. S ohledem na zmíněné skutečnosti se cesta, kterou
se vydalo Orco (pronájem prostor za nižší cenu, ovšem bez výraznějších investic
do budovy), jeví jako výhodné řešení celé situace.
V roce 2010 byla společnost Orco hlavním partnerem přehlídky
současného designu – Designblok. V té době se budova Elektrických podniků
stala hlavním dějištěm celé akce. Za dobu konání ji navštívilo více než 23 000
návštěvníků a vystavovalo zde přes 100 účastníků, od designových obchodů,
návrhářů, designerů až po školy a instituce8. Právě zde, v kombinaci inspirativního
prostoru a přítomností současných tvůrců, lze hledat počátky fenoménu
Bubenská. Jedni z prvních nájemníků měli své umělecké ateliéry v budově
ještě před Designblokem, nicméně jejich skutečný nárůst započal právě v době
po skončení přehlídky.
Na základě seznamu nájemníků z dubna 2013 byly vytvořeny grafy 4.1
a 4.2, které zobrazují skladbu nájemců podle členění společnosti Orco. Celkem v té
době bylo v budově 201 subjektů, z toho 43 % spadalo do kategorie obchodních
služeb, do kreativní oblasti připadalo 42 % (tisk a vydavatelství + design, správa
a kreativní management). To znamená, více než jedna třetina subjektů podle
kategorizace společnosti Orco přímo spadá do kreativní oblasti. Při bližším
zkoumání bylo možné kategorii design, správa a kreativní management rozložit
na dílčí kategorie architektura, grafický design, móda a design umělecké studio
a další, tak jak to zobrazuje graf 4.2. Při studiu grafů je třeba mít na paměti, že se
jedná o kategorizaci společnosti Orco, která slouží pro vnitřní účely firmy a není
zcela totožná s kategorizací kulturních a kreativních průmyslů. I přes to, nám
grafy poskytují užitečný pohled na obsazenost a budovy.
Vlastník budovy, společnost Orco, plánuje v blízké budoucnosti
rekonstrukci celé budovy. Budova by měla projít kompletní modernizací a zároveň
si ponechat své funkcionalistické rysy. V plánech se uvažuje o vytvoření openspace kanceláří v části budovy (Polák a kol. 2012). V rámci celé rekonstrukce bude
třeba budovu uvolnit na dobu minimálně jednoho roku, čímž dojde k ukončení
stávajících aktivit v rámci budovy. Lze předpokládat, že tento zásah změní
charakter budovy a skladbu subjektů, které budou budovu využívat. Přesný
termín rekonstrukce zatím není znám, dle vyjádření zástupce managementu
budovy rekonstrukce začne v okamžiku, kdy bude zajištěna významná obsazenost
budoucími nájemci, nejbližší technicky možný termín připadá v úvahu třetí kvartál
roku 2015.
8 Informace z oficiálních webových stránek Designbloku: http://www.designblok.cz/#/cz/
archiv/2010
43
Graf 4.1 - Skladba nájemníků budovy Orco (zdroj: vlastní zpracování na základě dat
poskytnutých společností Orco)
Graf 4.2 - Skladba kategorie nájemníků “Design, správa a kreativní management” (zdroj:
vlastní zpracování na základě dat poskytnutých společností Orco)
44
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
4.2.2. Lokální aktivity
Charakter oblasti je ovlivněn aktivitou řady nezávislých organizací, které
jednotlivě nebo ve vzájemné spolupráci zasahují do dění ve čtvrti. V následující
části jsou jednotlivé projekty krátce představeny.
Máme
otevřeno.
Máme
otevřeno
je
iniciativa,
která
vzešla
ze
spolupráce
galerie
Laboratorio
a
galerie
m.odla,
s pozdějším přispěním galerie Berlínskej model. Proběhla celkem pětkrát, poprvé
v září roku 2011. Jedná se o galerijní večer, v rámci kterého mají galerie na Praze
7 (převážná většina ve vymezené oblasti) prodlouženou otevírací dobu, speciální
program jako například komentované prohlídky, setkání s umělci, koncerty a to
vše zdarma. Do poslední akce se zapojilo 18 subjektů sídlících na Praze 7. Díky této
iniciativě je umění přiblíženo široké veřejnosti, zároveň se podporuje pospolitost
a provázanost, jednak zúčastněných subjektů a jinak návštěvníků akce.
Periodikum Rajón. Na popularitu akce Máme otevřeno navázal časopis
Rajón, který je výsledkem spolupráce galerií Laboratorio, Berlínskej model a
m.odla (všechny sídlící ve vymezené oblasti). Časopis vychází několikrát za rok,
poprvé se tak stalo na podzim 2012. Časopis primárně reaguje na umělecké dění
v Praze, ale má i zahraniční přesah. Vzniká díky spolupráci iniciativ v rámci čtvrti/
Rajonu.
Letná sobě. Původně architektonická iniciativa vzniklá v roce 2011, dnes
občanské hnutí Letná sobě se snaží o vytvoření celistvé vize pro oblast Letné a
přilehlého okolí, tak aby byla zachována její jedinečnost. Hnutí se snaží poukazovat
na problémy veřejného prostoru a hledá možná řešení. V rámci projektu Letná
sobě jsou pořádány přednášky, diskuze, workshopy, komentované prohlídky a
přátelská setkání.
Františkovy lásky. Františkovy lásky je městský festival, který se konaná
prvního května ve spolupráci organizaci Motus (Alfréd ve dvoře), Bio Oko a
Auto*Mat. Poprvé se uskutečnil v květnu 2013. Součástí festivalu konaného na
ulici a v přilehlém kině Oko jsou divadelní a filmová představení, workshopy,
tančírna, občerstvení a další doprovodné akce. Podstatou akce je sousedské
setkání, prolomení bariér, vznik nových vazeb a utužení těch stávajících, utváření
vztahu k lokalitě.
Zažít město jinak. Do festivalu Zažít město pořádaného sdružením
Auto*Mat po celé Praze se zapojuje i oblast Letné. Festival se zaměřuje na oživení
ulic pomocí kulturních aktivit, upevnění vztahů občanů vůči sobě a svému okolí.
V oblasti Letné se na pořádání festivalu podílí Bio Oko, Motus (Alfréd ve dvoře) a
Auto*Mat.
45
4.3.
Proč Letná
V následujícím textu se pokusíme odpovědět na výzkumnou otázku „Proč
se právě na Letné koncentrují kreativní jedinci?“ Cílem je zjistit původ tohoto jevu
a odkrýt důvody, které stály za rozhodnutími kreativních jedinců působit právě
v daném místě. Podkladem pro tento rozbor jsou sdělení získaná z rozhovorů
s vybranými jedinci. Tyto rozhovory nejsou zaměřeny na získání statistických dat,
jde nám především o pochopení tohoto fenoménu, proto je použita kvalitativní
metoda vyhodnocení, která jde více do hloubky.
Motivace každého z dotazovaných vyplývala z jejich specifické situace,
potřeb a priorit, nicméně na základě jejich výpovědí lze odvodit určité faktory, z
nichž vycházela jejich rozhodnutí. Mezi ně řadíme existenci prostoru splňujícího
specifické požadavky pro plánovanou aktivitu (kino, divadlo), osobní vazby
na místo, dopravní dostupnost, koncentraci kreativních živlů (buzz) a zejména
fenomén budovy bývalých Elektrických podniků (Bubenská 1). Některé faktory
jsou pro dané jedince tak významné, že působily samostatně, jindy působila
kombinace faktorů. Jednotlivé faktory budou blíže představeny a rozebrány.
Bubenská
Významný podíl na vzniku kreativního klastru v oblasti Letná má
přítomnost budovy Bubenská. Z tohoto důvodu je jí věnován samostatný prostor,
v rámci kterého budou osvětleny faktory, které přímo souvisí s budovou a stály
za rozhodnutími kreativních jedinců pro volbu právě tohoto místa. Z celkového
počtu dvanácti dotazovaných se jich osm nachází v této budově, právě jejich
výpovědi byly zdrojem pro následující rozbor.
Důvody, které dotazovaní uvedli lze rozdělit do dvou skupin na tvrdé
faktory – cena, architektura budovy a s ní související dispoziční řešení a měkké
faktory – atmosféra, sociální vazby (do rozhodnutí zasahovaly i faktory, které
nejsou přímo vázány na budovu a jsou společné pro celou část Letné). Dotazovaní
vždy uvedli kombinaci více faktorů, od toho lze usuzovat, že jedinečnost budovy
spočívá v tom, že nabízí v danou chvíli tu správnou kombinaci atributů důležitých
pro tuto specifickou skupinu nájemců
Faktor, který zmínili všichni dotazovaní nacházející se v budově, je
přijatelná cena, v tomto případě cena za nájem prostor a služby s ním spojené.
Pro tuto lokalitu podprůměrná cena souvisí s horším stavebně technickým
stavem budovy, její původní koncepcí a dispozičním řešením, které neodpovídá
46
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
současným trendům (těmto podmínkám se podrobně věnuje kapitola v úvodu
praktické části).
Současný stav budovy však dle vyjádření dotazovaných není překážkou
pro jejich činnost a nízká cena je pro ně podstatná a činí pronajímané prostory
dostupné i pro neziskové subjekty, kterými jsou například galerie, které v budově
sídlí.
„Teď je ten barák relativně neudržovaný, žije si svým vlastním životem. V létě je
tu neuvěřitelný vedro, ale lidi tu jsou, protože je to baví nebo se jim to vyplatí.“
(respondent GD2)
Nízká cena za nájem dává umělcům/ tvůrcům do jisté míry svobodu.
„Umělci, designéři nejsou tlačeni k tomu, aby dělali nějakou srágoru, jen aby
měli na zaplacení nájmu. Snížení ekonomických nákladů dává větší prostor
pro to si vybírat.“ (respondent GD2)
Ekonomický faktor byl rozhodující, ale vždy v kombinaci s dalšími faktory, které
budou níže popsány.
„Šlo o to získat prostor, kde to bude příjemné a nebude to příliš drahé.“
(respondent GD1)
Dotazovaní se shodují na tom, že atmosféra budovy hrála při jejich
rozhodování svou roli. Ta na jednu stranu vychází z její architektury, zároveň se
na ní podílejí lidé a jejich aktivity v rámci budovy.
Dva z dotazovaných přímo uvedli význam budovy jako představitele
funkcionalistické architektury, a to i v evropském měřítku. Další hodnocení
budovy s architekturou souvisí nebo z ní přímo vychází. Velká pásová okna
poskytují dostatek světla a zajímavé výhledy, což bylo označeno za důležitý
prvek, a to u architektonické kanceláře a designérského studia jako součást
pracovních podmínek. Jeden s respondentů vyzdvihl dispoziční řešení
prostoru, neboť prostor, který se v budově nacházel, přesně odpovídal jeho
potřebám. S architekturou respektive se současným stavem budovy jsou
spojeny i komplikace. Budova nabízela ve své době moderní systém centrálního
vzduchotechnického vytápění a chlazení budovy, ten však v dnešní době
není plně funkční. Nemožnost otevření oken a přirozeného větrání vyúsťuje
47
v nepřiměřené horko během teplých letních měsíců. Ačkoliv někteří zmínili toto
negativum, pro nikoho to nebyl závažný důvod vedoucí k opuštění budovy.
Z architektury vychází i určitý genius loci místa, který většina
dotazovaných popsala jako příjemný pocit/ specifickou atmosféru.
„V domě jsem byla poprvé, když tu probíhala přehlídka módy Code:mode a ten
prostor a atmosféra mě nadchly.“ (respondent A1).
Akce, které se v budově v počátku konaly (Code:mode zima 2010,
Designblok 2010) propůjčily prostoru náboj, který si budova zachovala. Tento
náboj byl jeden z faktorů výběru tohoto prostoru pro některé dotazované.
Je ovšem důležité zmínit, že podle výpovědí je atmosféra dána budovou
jako takovou a nesouvisí s okolím, není dána umístěním budovy. To do jisté
míry vychází z její izolovanosti. Kvůli stavebním zásahům do bezprostředního
okolí budovy (výstavba metra, pražské magistrály) je od okolí odříznutá silnicí a
kolejemi.
„Bubenská je trochu izolovaná od Letné, je to objekt sám pro sebe.“
(respondent GD2)
Celkem jasná prohlášení dotazovaných ilustrují vnímání budovy v kontextu
lokality.
„Kdyby byl tenhle dům na Žižkově, tak jsme na Žižkově.“ (respondent A1)
„Kdyby byl tento prostor za slušné peníze na Praze 4 nebo 8, tak jsme tam.“
(respondent G1)
„Géniu loci Letné jsme nepodlehli, náš rajón je tenhle barák.“ (respondent
GD2)
„Nám se nejvíc líbí prostor, kde jsme. Město odsud skoro nevidíme.“
(respondent GD3)
„Tenhle model by fungoval i na Smíchově, ale jinak.“ (respondent U1)
To, že se většina subjektů sídlících v budově shodla na tom, že je pro
ně rozhodující budova, nikoli okolí však nepopírá význam oblasti jako takové.
Dotazovaní si cení zázemí, které jim okolí poskytuje – kavárny, restaurace,
48
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
specializované obchody, nicméně toto pro ně při rozhodování nebylo určující a
je to spíše vnímáno jako faktor důležitý pro další fungování a rozvoj oblasti (tato
problematika je podrobně řešena v následující kapitole).
Svou roli při volbě této budovy hrály sociální vazby. Pro řadu dotazovaných
byli kamarádi a známí impulzem k tomu, aby se o budovu začali více zajímat. Pro
některé byla přítomnost kolegů a kamarádů v budově zásadním faktorem pro její
volbu a i pokud to nebyl primární důvod k nastěhování, tak vazby z minulosti
či potenciál pro vznik nových jsou hodnoceny jako velké plus. Nově vznikající
sociální vazby hrají nezanedbatelnou roli v rámci fungování budovy obecně (viz
následující kapitola). Budova v Bubenské se stala tvůrčím dynamickým prostorem,
který vznikl souhrou příznivých podmínek a okolností.
Osobní vazby
Při volbě figurovaly i zcela subjektivní důvody, a to primárně osobní vazby
na danou lokaci. Tu uvedli tři dotazovaní, všichni v lokalitě strávili významnou
část svého života (včetně studia na AVU), dva z nich dokonce celý svůj život. Díky
znalosti oblasti a prostředí měli povědomí o tom, co se tam děje/vzniká. Dále
kladně hodnotí blízkost práce bez nutnosti dojíždění.
„Je tady koncentrace umělců, já k tomu tady osobně mám vztah, co jsem přišel do
Prahy, tak se pohybuju v téhle oblasti. Každý má v Praze nějaké místo, které má rád. Já
mám prostě rád Letnou, je tady AVU, spousta galerií, parky.“ (respondent G3)
Dopravní dostupnost
Dopravní dostupnost je dalším faktorem, který měl vliv na rozhodnutí.
Oblast je součástí rozšířeného centra a díky kvalitnímu pokrytí městskou
hromadnou dopravou je snadno dostupná. Dopravní dostupnost jako jeden
z důvodů přímo uvedli dva dotazovaní (GD2, U1). Dostupnost hraje roli jak pro
samotné subjekty, ale také pro jejich klienty.
Koncentrace umělců/galerií
Jeden z dotazovaných subjektů označil za hlavní důvod svého rozhodnutí
přítomnost galerií a umělců v oblasti respektive v budově Bubenská. Jedná se
o subjekt, který se ze všech dotazovaných v budově vyskytuje nejkratší dobu.
„Kdykoliv jsme přemýšlely o tom, kde bychom chtěly působit, tak jsme si
vybíraly centra, která jsou považována za umělecká. Je to určitě důležitý
49
aspekt.“ (respondent G4)
„Galerie jsou různorodé, každá má svůj okruh návštěvníků a v momentě, kdy se
spojí je i ta návštěvnost mnohem vyšší a je to více prestižní a i tohle byl důvod,
proč jsme vybraly Bubenskou. Je tu koncentrace různých galerií a zajímavý mix
lidí.“ (respondent G4)
Pro tohoto respondenta byla jedna z hlavních motivací pro výběr lokace
atmosféra (buzz, něco se tam děje) a vzniklý klastr. Respondent oceňuje výhody,
které z klastrování podobných činností plynou.
Existence prostoru splňujícího specifické požadavky pro plánovanou činnost
Důvodem, proč někteří respondenti (K1, D1, D2) působí právě v oblasti
Letné je ten, že v dané oblasti byl prostor, který jim umožnil vykonávat specifickou
činnost. V kontextu této práce se jedná o prostory pro divadelní činnost a
provozování kina. To, že byl daný prostor v určitém čase zrovna tam, bylo pro
jejich rozhodnutí určující a ostatní faktory hráli velmi minoritní role. Nicméně
se v průběhu času stali významnými spolutvůrci místní atmosféry a vytvořili si
k místu vztah.
4.3.1. Shrnutí
To, že se dotazovaní jedinci vyskytují zrovna v oblasti Letné, je dáno
kombinací výše zmíněných faktorů, které působily v určitý čas na zkoumaném
místě. Do rozhodnutí se promítly kromě měkkých faktorů vycházejících z osobní
situace dotazovaných, také faktory tvrdé/objektivní.
Z této studie vyplývá, že pro rozhodování jsou obě skupiny faktorů
důležité. Dále je zjevné že pro každého z respondentů mají jednotlivé faktory
různou váhu a v konečném důsledku je zásadní jejich optimální kombinace
v daném čase. Zároveň lze sledovat proměnu faktorů v čase, vyvíjí se spolu se
svými nositeli a je tedy nutné je chápat jako časově proměnné veličiny. Dalším
důležitým prvkem vstupujícím do celého procesu je souhra okolností a prvek
náhody obecně, jehož vliv nelze přehlížet.
Jako tvrdé faktory chápeme ty, které jsou podloženy objektivními
skutečnostmi, je možné je kvalitativně i kvantitativně porovnávat, lze podle nich
racionálně posuzovat skutečnost. V našem případě jsou to ekonomický faktor
(faktor ceny), dopravní dostupnost, existence specifických prostor a koncentrace
kreativních subjektů.
Faktory subjektivní (měkké) vycházejí z pocitů, emocí a nastavení
50
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
dotazovaných. Jsou jimi osobní vazby na lokalitu, sociální vazby, atmosféra. Ačkoli
se jedná o faktory subjektivní, tak například při popisu vnímané atmosféry se
dotazovaní vyjadřují velmi podobně. Lze to vysvětlit tím, že atmosféra jako jeden
z rozhodujících faktorů měla funkci filtru.
Měkké faktory
Tvrdé faktory
Osobní vazby na lokalitu
Ekonomické faktory
Sociální vazby
Dopravní dostupnost
Atmosféra místa
Koncentrace kreativních subjektů
Prostor
Tabulka 4.1 - rozdělení faktorů (zdroj: autorka)
Vzhledem k charakteru a konkrétnímu pojetí činností dotazovaných
jedinců je ekonomický faktor pro ně velmi důležitý. Většina respondentů tento
faktor zmiňovala v souvislosti s tvůrčí svobodou, kterou jim výhodné ekonomické
podmínky pronájmu prostor umožňují. V některých případech je vede tento
faktor k uskutečnění jejich záměrů (např. provoz galerie). I přes zjevnou důležitost
ekonomického faktoru nebyl zmiňován tento faktor samostatně, ale vždy v
kombinaci s faktory prostředí. Nejčastěji dobrým pocitem z místa, atmosférou,
sociálními vazbami apod.
Prostor zde chápeme jako obecně stavebně technicky, architektonicky
a dispozičně vyhovující místo. Tímto prostorem jsou v kontextu této studie
jak velmi specifické místa (kinosály, divadla), tak místa bez jednoznačného
provozního určení (Bubenská).
Dobrá dopravní dostupností a to, že se jedná o oblast relativně v centru
města, též hrálo svou roli.
Koncentrace umělců v oblasti se stala relevantním faktorem pro
rozhodování, poté co působením ostatních faktorů se oblast začala obsazovat
kreativními jedinci, což se stalo motivem pro další subjekty do oblasti vkročit.
Atmosféru jako faktor ovlivňující rozhodnutí, je možné chápat velmi
široce. V kontextu této práce je atmosféra spojována s architektonickými kvalitami
konkrétní budovy a s tím, že se v místě něco děje, je tam specifická skupina lidí a
související buzz.
Jedním ze zcela subjektivních a citově podbarvených faktorů jsou osobní
vazby k místu, které jsou výsledkem dlouhodobého působení v oblasti, vznikaly
51
v průběhu života dotazovaných. Tento faktor byl vnímán jako velmi silný a jeho
podstata je nepřenositelná.
4.4.
Život klastru
Následující část práce vede k zodpovězení druhé výzkumné otázky, a to
„jak funguje kreativní klastr v oblasti Letné“. Soustředí se na užitou a symbolickou
hodnotu místa, význam zázemí v rámci oblasti (třetí místa) pro neformální
výměnu, spolupráci a zpětnou vazbu.
Východiskem pro rozbor jsou vyjádření respondentů a jimi zpracované
mentální mapy. Nejprve je pozornost zaměřena na symbolickou hodnotu místa,
tedy na to, jak dotazovaní vnímají toto místo, jak místo vypadá v jejich očích a jak
na ně působí. Poté je prostor věnován zázemí, které poskytuje daná lokalita a jeho
vliv na setkávání, neformální výměnu informací, spolupráci, networking. Zvláštní
pozornost v tomto kontextu je věnována budově Bubenská.
Dotazovaní si všímají změny, kterou čtvrť prochází, zpravidla řadí její počátky
do období let 2010 až 2012.
„Za poslední dva roky se to tu začalo měnit. Čtvrť zpestřila svůj program. Je tu
zajímavé prostředí, když jdeme někam na oběd, tak tu potkáváme známé tváře,
to se tady před rokem ještě moc nedělo.“ (respondent GD2)
„V rámci posledních tří, čtyř let dochází k velké změně. Je tu spousta nových
míst, hodně nových kaváren, galerií. Já jsem si celou dobu říkal, že se odstěhuju,
ale tím, že se ta Letná dala do pořádku, tak už nemám důvod. Je mi tady dobře.“
(respondent GD1)
„Nějaká dobrá změna se děje.(…) Protože tu bydlíme, uvědomujeme si, že tu
něco vzniká.“(respondent U1)
„Na Letné a v Holešovicích začala vznikat svébytná kulturní čtvrť. Začala tady
spontánně vznikat spousta galerií, ale i různých zájmových projektů. Lidi do
toho jdou, otevírají komunitní věci. Vzniklo něco, co do té doby v Praze nebylo.
Tady to vzniká jako čtvrť od lidí.“ (respondent D2)
Velmi často poukazují na to, že to, co se ve čtvrti děje vychází z aktivit
místních lidí, kteří vzali iniciativu do vlastních rukou. V této souvislosti též zaznívají
vyjádření o nedostatečné nebo žádné podpoře ze strany městské části Praha 7.
52
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
„Lidé se snaží, protože jim nic jiného nezbývá. Snaží se prostředí upravit podle
sebe, otevírají nové podniky.“ (respondent GD3)
„Zatím to spíš vypadá na soukromé aktivity. Vzniká to nekoordinovaně ze
soukromé iniciativy zespodu, což je dobrý způsob. Kdyby tomu pomohla
iniciativa seshora, tak by to tomu určitě pomohlo.“ (respondent G1)
„Já myslím, že tady opravdu v rámci Prahy vzniká typický rajón, kde je
ta kultura soustředěna. Paradoxně, je to městská část, kde kultura není
podporována.“ (respondent D1)
Zároveň probíhající změnu někteří nevnímají jako vyloženě lokální
záležitost Letné, ale součást určitého trendu probíhajícího ve větších městech.
„Můj rajón je celkově levý břeh, náš rajón je umělecká pražská komunita, kterou
znám celkem důvěrně, není to omezené jen na tuhle oblast. O té ulici to není.
Praha je malá, ale je tady spousta malých galerií.“ (respondent G3)
„Co tady vzniká je vlastně taky zajímavý…něco podobného je i na Žižkově,
kolem Café V lese ve Vršovicích, možná bych to nebral úplně lokálně, je to
taková pražská doména.“ (respondent GD1)
Mezi často zmiňované charakteristiky lokality patří její umělecký
charakter, specifické umístění mezi dvěma parky, přítomnost mladých lidí a to, že
se tam něco děje.
„Myslím, že je to tady jiné než v ostatních pražských čtvrtích. Hlavně to je
specifické tím, že jsou tady dva velké parky. (…) Je to o těch příbězích, většina
kaváren má svoje příběhy...všechny tyhle věci se dějí. Je to ve vzduchu.“
(respondent GD1)
„Je tu genius loci. Stahují se sem mladí lidé, funguje tu ten efekt, že se to
nabaluje. Vznikají tu další a další věci je tady například Rajón (místní časopispozn. autorky), ty tomu dávají nějaký rámec. Charakterizují spoustu věcí.“
(respondent K1)
„Z oblasti mimo centrum je to čtvrť, která toho nabízí nejvíc ze současného
uměleckého dění v Praze. Dlouhodobý charakter čtvrti se mění ve vlnách a
pravděpodobně pokud to bude dle toho, jak se to děje v jiných městech Evropy,
tak se to stane dražší a méně umělecké. Zatím se zdá, že zrovna zažíváme
zlatou éru.“ (respondent D1)
„Praha 7, to je takový pražský art distrikt.“ (respondent G2)
53
„Jsou tu parky, kavárny, galerie, je tam Laboratorio, Divus, Berlínskej model, je
tu akademie. To místo známe a víme, že má velký potenciál.“ (respondent U1)
„Horní Holešovice a Letná jsou ještě takový lidový, dostupný. Je tu hodně
mladých lidi.“ (respondent GD2)
Ne všechny reakce na okolí se nesou v pozitivním tónu.
„Magistrála je opravdu otřesná záležitost. Já osobně k Praze nemám nějak
romantický vztah. Obliba Holešovic je neoprávněná. Je to velmi hlučné místo a
v podstatě nevhodné k životu.“ (respondent GD3)
Již zde byla zmínka o tom, že probíhající přeměna je zásluhou jedinců
popřípadě skupin, kteří svou činností ovlivňují ráz oblasti. Dotazované lze na
základě jejich výpovědí a aktivit rozdělit do několika skupin, podle toho, jak se
vymezují vůči místnímu prostředí a jaký dopad mají jejich aktivity na danou
oblast. Na základě určitých vzorců, které se opakují, lze identifikovat následující
skupiny:
• Tahouni - aktivně se zapojují do dění, pořádají společenské akce, vytvářejí
•
•
•
•
příležitosti pro setkávání, iniciují dialog mezi kulturní scénou a širokou
veřejností, „živí místní buzz“, respondenti D1, G2, G3, K1, U1
Místní - v oblasti bydlí, mají k ní pozitivní citově podbarvený vztah, znají to
tam, pohybují se tam, tráví tam hodně času, svou přítomností spoluutvářejí
„buzz“, respondenti U1, GD1
Příchozí aktivní - nejsou místní, oblast využívají pro své profesní
i volnočasové aktivity, navštěvují místní podniky, účastní se akcí pořádaných
v lokalitě A1, G4, D2, G1
Příchozí pasivní - nejsou místní, oblast využívají pro své profesní aktivity,
k oblasti nemají silné vazby, má pro ně primární význam k uspokojení potřeb
spojených s prací (dojít si na jídlo, kávu, případně pořídit si v okolí pomůcky
související s výkonem jejich práce), netráví tam volný čas, respondenti GD2,
GD3
Všichni zmínění se svým specifickým způsobem podílejí na tvorbě místní
atmosféry. Rozdíl mezi nimi je dán mírou a intenzitou zapojení.
Bez ohledu na předchozí zařazení do skupin, dotazovaní společně
využívají zázemí oblasti, které hraje významnou roli pro předávání informací,
znalostí.
54
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Dotazovaní byli požádáni o vytvoření mentální mapy, která by
zobrazovala jejich subjektivní vnímání oblasti Letné. Jejich ztvárnění nejčastěji
zobrazovala místa relevantní pro danou osobu (jednalo o podniky spojené s
konzumací jídla, nápojů, místa pro volnočasové aktivity, osoby nebo firmy, které
jsou pro ně důležité - profesně nebo osobně). Obrázek 4.2 – Oblíbenost třetích míst (zdroj: autorka, podklady Google maps)
Tyto mapy spolu s výpověďmi z rozhovorů sloužily jako podklad pro
vytvoření obrázku 4.2. Cílem obrázku je vizualizovat relevanci jednotlivých
míst pro zkoumanou skupinu. Pomocí barev jsou respondenti odlišeni v daných
místech, zároveň celková velikost zobrazení odkazuje na četnost uvedení, tedy
význam tohoto místa.
55
Na obrázku 4.2 jsou vyznačena místa, která uvedli minimálně dva
dotazovaní, celkem se jedná o 14 míst, převážně kavárny, bistra, restaurace,
bary výběr zahrnuje též jednu prodejnu knih a AVU. Kromě těchto míst byly
často uváděny parky, kterými je oblast ze dvou stran obklopena. Společným
jmenovatelem pro vyznačená místa je jejich osobitost (nejedná se o franšízy nebo
součásti velkých řetězců) a dotazovaní si je spojují s pozitivními vjemy.
Nejčastěji zmiňovanými místy byly: Bistro 8 (bistro s provozem do 20 h),
Bio oko (kavárna, bar), Berlínskej model (galerie fungující na systému středečních
jednodenních výstav spojených s vernisáží), Liberál (kavárna, hospoda s provozem
do pozdních nočních hodin) a Divus (kavárna, bar, bistro v budově Bubenská).
O těchto místech lze říci, že slouží jako prostor pro setkávání, a to jak
zamýšlená, tak náhodná o čemž svědčí i některé z výpovědí:
„Bistro 8 je teď dost populární. Když tam přijdu, tak potkám minimálně tři
známé z okruhu fotografů, grafiků, umělců.“ (respondent GD1)
„Místo, kde se setkávám s lidmi je Divus, ale ne účelově, prostě se tam
potkáváme.“ (respondent D2)
„Místo, kde se setkáš s lidmi, je Berlínskej model. Každou druhou středu. Všichni
se tam dostaví, je to pravidelný meeting point.“
(respondent G4)
Kromě toho, že místa plní svou primární funkci (poskytování služeb), mají
přidanou hodnotu, která spočívá v tom, že umožňují setkávání, seznamování,
neformální výměnu informací i pracovní aktivity. Tyto interakce nejsou jasně
časově vymezeny, místa jsou využívána jak v rámci pracovní doby, tak ve večerních
i nočních hodinách.
Vernisáže a společenské akce pořádané ve čtvrti poskytují časově
omezené a intenzivní příležitosti k setkávání. Na vernisáže, jako významné prvky
společenského dění, odkazuje řada dotazovaných.
„Vernisáže, to je další typ akcí, na kterých se lidé potkávají. Jde o to tam přijít.
Vždy je tam minimálně jeden člověk, kterého znáš, a ten zná někoho dalšího. A
pak už je to taková lavinová reakce.“ (respondent GD2)
„Lidi se potkávají na vernisážích, seznamují se přirozeně.“
56
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
(respondent D2)
„Všichni se víceméně známe, na vernisáže třeba chodí pořád ti samí lidé. Je to
komunita.“ (respondent U1)
Kromě hmotného zázemí v podobě jmenovaných míst jsou z iniciativy
„tahounů“ pořádány krátkodobé akce, které jsou umožněny díky spolupráci
subjektů v oblasti. Zároveň tyto akce nabízejí další příležitost k setkávání.
Akce Máme otevřeno pořádaná galeriemi Laboratorio a Berlínský
model, nabízí příležitost k setkání tentokráte se snahou přiblížit umění veřejnosti
a prolomit pomyslnou bariéru, která existuje mezi zasvěcenou veřejností a tou
laickou. Jedná se o galerijní večer, do kterého se zapojily téměř všechny galerie
v oblasti (včetně zde zkoumaných INI gallery, the Chemistry gallery, Divus,
Laboratorio, Berlínskej model). Právě galerii Laboratorio lze označit za důležitého
hráče v podpoře vnímání uměleckého charakteru čtvrti a rozšíření povědomí
mezi veřejností o kulturních aktivitách.
„Hned poté, co jsme otevřely galerii, jsme si uvědomily, že je tu velká
koncentrace uměleckých prostor, a že obyčejný divák o tom asi moc neví.“
(respondent G2)
Z iniciativy Laboratoria také vzešel čtvrtletník Rajón . Časopis vzniká ve
spolupráci s Berlínským modelem. Spolupráce vznikla na základě již existujících
sociálních vazeb a podobného pohled na věc.
Snahy o propojení různých občanských sfér a skupin jsou součástí aktivit
studia Motus (Alfréd ve dvoře) a Bio Oko, kteří společně pořádají pouliční festivaly,
o kterých již také byla zmínka dříve v této práci. Oba subjekty sídlí ve stejné ulici,
tato blízkost byla označena jako jeden z faktorů, který vedl ke vzniku spolupráce.
„Vybíráme si partnery, kterým jde o život ve čtvrti, aby akce měly vliv na štěstí
lidí a na komunikaci. Na Františkových láskách byla spousta mladých lidí, dětí,
ale i lidí důchodového věku, bylo to i rasově rozmanité. Lidé vedle sebe
a spolu si to užili, nebylo to rozdělené.“ (respondent D1)
Obecně se dotazování kladně vyjadřovali k probíhajícím a možným
spolupracím se subjekty z okolí. Vyzdvihují význam spolupráce a z jejich vyjádření
lze vyčíst podobné názorové nastavení.
57
„Je lepší dělat věci dohromady koordinovaně než proti sobě, já třeba nevnímám
ostatní galerie jako konkurenci…jsem obecně vyznavatel toho, že je lepší
spolupráce než konkurence.“ (respondent G1)
„Je zásadní zmínit, že si myslíme, že je dobrý spolupracovat. Synergie je lepší
než nějaké konflikty, než soutěžení.“ (respondent K1)
„Nám se podařilo dát o této čtvrti vědět. Má smysl se sdružovat a dělat něco
společně.“ (respondent G2)
Samostatný prostor je věnován fungování budovy Bubenská. Sociální
vazby obecně hrají v rámci budovy významnou roli. V budově se vyskytují lidé
z příbuzných nebo propojených oborů, což snadno vede ke vzniku vzájemné
spolupráce, poskytnutí zpětné vazby, rady apod. Příkladem může být probíhající
spolupráce grafického studia Lomeno a galerie The Chemistry.
„Od té doby, co jsme tady, setkávám se spoustou lidí. Řadu z nich znám ze
školy nebo z jiných spoluprací. Když se potkáme, dáme si třeba pivo a díky
tomu vznikají nějaké nové spolupráce. Je dobrý, že jsi v kontaktu s lidmi, že se
dá o věcech komunikovat, člověk se jich může zeptat na názor, takže má hned
zpětnou vazbu.“ (respondent GD1)
„Ten důvod, proč je to tady skvělý je ten, že ač si každý dělá to svoje, má svoje
malé studio, tak je pořád možná nějaká mezioborová spolupráce mezi lidmi.
Když člověk třeba něco neví, nebo potřebuje slyšet názor, poradit, stačí sejít
o patro níž. Člověk tu má známé, se kterými se může pobavit o tom, co dělá.“
(respondent A1)
„Má to tu výhodu, že celý ten barák je kreativní centrum-tiskaři, grafici, ateliéry,
takže se to vlastně nabízí. Když člověk potřebuje, má za kým zajít. Všechno do
sebe zapadlo.“ (respondent G1)
Významným společenským prostorem v budově je kavárna Divus,
provozovaná stejnojmenným nakladatelstvím. Kromě toho grafické studio sídlící
ve čtvrtém poschodí v budově se rozhodlo záměrně vytvořit prostor/příležitost
pro setkávání tím, že začali vařit kávu pro příchozí. Záměrem bylo prolomit
bariéry, které mohou být mezi lidmi, kteří se navzájem neznají, nicméně obývají
společnou budovu. Nalezli si prostředek, díky kterému umožní sdílení informací,
znalostí. „My jsme si tu otevřeli kavárnu, je tu veřejný prostor, chceme, aby se tu lidé
58
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
setkávali, trávili tu čas, podívali se na naši výstavu, četli naše knihy, časopisy. Je
úžasný, že ten barák je plný lidí, které tohle všechno může zajímat.“
(respondent GD3)
V souvislosti s budoucností budovy a jejímu využití po plánované rekonstrukci,
jejíž přesný termín není ještě znám, vyvstává otázka, zda dojde k zániku živoucího
kreativního organismu, který vznikl zde v Bubenské nebo se přesune na jiné
místo/do jiné lokality.
Dotazování jsou s nejistou budoucností objektu seznámeni, tuto
skutečnost nevnímají jako zásadní problém, spíše jako součást přirozeného
vývoje. Na situaci budou reagovat v momentě, kdy nastane.
Tři dotazovaní přímo zmínili, že by rádi zůstali v této lokalitě i po
ukončení stávajícího provozu budovy, ostatní to spíše nechávají náhodě a tomu,
co budoucnost přinese. Z jejich výpovědí lze usuzovat, že své aktivity budou
schopni vykonávat i v jiných lokalitách. Motivaci k zachování stávající struktury
a jejího přemístění do jiné lokality v podobném rozsahu nikdo nezmiňuje. Dá se
spíše očekávat, že dojde k rozptýlení subjektů v rámci Prahy.
„Tyhle kreativní komunity se vždycky stěhují. To není tak, že by si sedly a zůstaly.
Díky tomu se ta místa proměňují. Prostě se to posouvá podle toho, kde vznikne
konstelace různých náhod. Já se rozhodně nebojím, až to tu zavřou. My se
posuneme někam jinam, tam to bude určitě taky dobrý.“ (respondent A1)
„Máme to tu rádi, ale na druhou stranu na ničem nelpíme.“ (respondent U1)
„Kdybychom si mohly vybrat, tak bychom zůstaly tady, ale všechno je to otázka
financování.“ (respondent G4)
Nad budoucností celé oblasti se pozastavují i respondenti působící mimo budovu
Bubenská. Vnímají důležitost budovy v rámci celé oblasti.
„Je vlastně otázka, co se stane, až se developeři rozhodnou tu budovu, kde je
ohromná koncentrace umělců, vystěhovat a předělat. Oni se někam rozplynou.
Ale já si myslím, že to ještě nějakou dobu potrvá.“ (respondent D2).
59
4.4.1.Shrnutí
Spolupráce mezi subjekty v oblasti vzniká přirozeně. Její původ lze hledat
v názorové blízkosti, místní blízkosti, v některých případech hraje též svou roli
souhra okolností. Předpokladem pro vznik spolupráce je navázání kontaktu mezi
subjekty, tomu výrazně napomáhají místa, která poskytují zázemí pro setkávání
jak náhodná tak cílená. Relevantní místa spojená s tímto užitím pro sledovanou
skupinu v rámci oblasti jsou kavárny, bistra, restaurace, bary, vernisáže. Specifickým
prostorem je budova Bubenská, ve které díky vysoké koncentraci kreativních
jedinců na relativně malém prostoru, snadno dochází k častým interakcím různé
povahy. Jejich výsledkem mohou být drobné výpomoci či spolupráce, inspirace,
obohacení, výměna informací, zároveň je v budově snazší získat zpětnou vazbu.
Kromě spontánního kontaktu v rámci budovy je interakce podpořena jednak
přítomností společného prostoru kavárny a také iniciativou grafického studia v
podobě společného kávovaru jako prostředku k tvorbě sociálních vazeb.
Ze spolupráce mezi zkoumanými subjekty vzniklo i několik aktivit, které
mají přesah, zasahují do dění v oblasti a významným způsobem se podílejí na
tvorbě společné identity a místní atmosféry. Jsou jimi například Máme otevřeno,
Františkovy lásky.
Respondenti vnímají dění v oblasti pozitivně, odkazují na to, že se tam
něco děje, něco vzniká, oni se cítí být toho součástí. Mají užitek ze zázemí a
rozšiřující se základny, která je tvořena specializovanými obchody, kavárnami a
dalšími podniky.
60
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
5|
Závěr
Letná je jednou z uměleckých čtvrtí Prahy, o čemž vypovídá místní
kulturně společenské dění (buzz) koncentrace galerií, divadel a kreativních
subjektů, ale i přítomnost Akademie výtvarných umění. Cílem práce bylo
zmapovat kreativní klastr v oblasti Letné, nalézt odpovědi na výzkumné otázky,
jejich prostřednictvím odkrýt původ, příčiny a souvislosti vzniku kreativního
klastru, lépe pochopit jeho dynamiku a fungování. Snahou bylo nebrat teoretická
tvrzení jako samozřejmá, ale podívat se do reálného světa a ptát se, jak to je a zda
je to tak, jak nám předkládá teorie.
Z výzkumu provedeného v této práci vyplynulo, že přítomnost kreativních
subjektů na Letné je dána souhrou okolností a vhodnou kombinací faktorů v čase.
Oblast není unikátní v tom smyslu, že to, co zde vzniklo, by nemohlo vzniknout
jinde. Ale pravdou je, že místo v sobě nese potenciál daný umístěním v širším
centru města, blízkostí parků a do jisté míry i uměleckou minulostí.
Specifickým prvkem v oblasti je budova bývalých Elektrických podniků
(Bubenská). Architektonická kvalita budovy a příznivé ekonomické podmínky
stojí za tím, že se v posledních čtyřech letech stala působištěm řady kreativních
subjektů. Vysoká koncentrace těchto subjektů na malém prostoru vede k častějším
interakcím, jejich provázanosti a sdílení, efekty klastru se tím násobí. V budově
vznikl „podklastr“ v rámci kreativního klastru Letná.
Zejména v prvotní fázi vzniku klastru byly hlavními důvody pro nově
příchozí zmiňované příznivé ekonomické podmínky v kombinaci s tím, že se v místě
dotazovaní z nějakého důvodu cítí dobře, a to může být díky osobnímu vztahu
k místu, vzniklým sociálním nebo profesním vazbám nebo obecněji atmosféře.
V průběhu vývoje došlo k přirozenému růstu klastru nabalováním dalších
subjektů. Přítomnost kreativních jedinců a s nimi spojené výhody z klastrování se
později staly samotným faktorem při rozhodování a důležitým atributem místa.
Blízkost podobných subjektů v oblasti se promítla do rozhodnutí o
61
umístění až u jedinců vstupujících do oblasti v pokročilejší fázi vývoje klastru. Vliv
prostředí na rozhodnutí lze sledovat u všech dotazovaných, jeho míra je odvozena
od jejich konkrétní situace a nastavení.
Na místě záleží a na lidech záleží ještě víc.
V této práci se potvrdilo předjímané tvrzení, že na místě záleží. Místo si
každý definuje po svém, pro někoho to byla budova, na které zaleželo, pro jiného
pár bloků nebo celá oblast.
Z rozhovorů vyplynulo, že dotazovaní potřebují interakci, světlo,
podněty, inspiraci, komunikaci. Vyhledávají taková místa, která jim umožní dané
potřeby uspokojit, případně se sami podílejí na jejich tvorbě (viz kávovar v budově
Bubenská, kavárna Divus, Berlínskej model). Jsou vnímaví vůči prostředí, které je
obklopuje. Uvědomují si jeho možnosti, to co nabízí v pozitivním slova smyslu,
ale jsou také citliví k jeho nedostatkům, jak funkčním, tak estetickým (například
okolí budovy Bubenská - magistrála, podchody). Kladou důraz na estetické kvality
prostředí, čímž potvrzují teorie odkazující na to, že města by měla být koncipována
tak, aby podněcovala lidi ke zvídavosti, tvořivosti a dala jim prostor.
Relevantní zázemí pro dotazované jedince v rámci oblasti tvoří místa,
která jsou důležitá pro tvorbu a uchování sociálních vazeb, zábavu a relaxaci.
Patří mezi ně restaurace, kavárny, bary, galerie-vernisáže a v neposlední řadě
parky a městská zeleň. Na těchto místech dochází k cíleným či necíleným setkání,
jsou platformou pro výměnu informací, zkušeností a zpětných vazeb, významně
podporující fungování klastru.
Klastr je dynamickou strukturou, která podléhá změnám v prostoru i čase.
Dva z dotazovaných subjektů (Laboratorio, Divus) oblast v průběhu tvorby této
práce opustily, jiné do oblasti přicházejí. Vzniká zde nové centrum pro současné
umění, ve kterém budou působit další galerie. V souvislosti s budoucností celého
klastru je určující co se stane, až dojde k plánovanému uzavření budovy Bubenská.
Kam se přesunou současní nájemci je otázkou spekulací, z jejich současných
reakcí je patrné, že se budoucí situací nijak zásadně nezabývají a společné kroky
neplánují. Vznik a zánik kreativních komunit v rámci měst je součástí přirozeného
vývoje (viz proces gentrifikace ve světových metropolích).
Mezi dotazovanými se kromě geografické blízkosti projevuje i názorová
blízkost. Vyzdvihují spolupráci jako cestu, což dokládají dílčí kooperace a společné
62
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
projekty. Část respondentů se svými aktivitami výrazně podílí na dění ve čtvrti
a tvorbě místní atmosféry. Lidé si přetvářejí místo tak, aby se jim tam lépe žilo,
působilo. Dění v oblasti vychází z aktivit od lidí bez výraznější podpory městské
samosprávy.
Zjištění v této práci korespondují s východisky teoretické části, ilustrují
posun v myšlení s důrazem na spolupráci, kreativitu, nekonformitu. Potvrdil
se význam lokality, místních vazeb a místního dění, ale zejména důležitost lidí
v celém procesu a jejich ochoty a schopnosti věci přetvářet. Bylo by žádoucí, aby
se ve stejném duchu měnil i přístup orgánů místní správy, došlo k přehodnocení
současných hodnot, na základě kterých je přistupováno k tvorbě veřejného
prostoru a dění obecně.
63
Příloha - Mentální mapy
Obrázek 7.1- Respondent U1
Obrázek 7.2 - Respondent G4
64
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Obrázek 7.3 - Respondent G1
Obrázek 7.4 - Respondent GD2
65
Obrázek 7.5 - Respondent GD3
Obrázek 7.6 - Respondent GD1
66
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Obrázek 7.7 - Respondent D2
Obrázek 7.8 - Respondent G3
67
Obrázek 7.9 - Respondent K1
Obrázek 7.10 - Respondent A1
68
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Seznam použitých pramenů
ANDERSSON, A.E. 1985. Creativity and Economic dynamic Modelling.[online].
Economic Evolution and Structural Adjustment 1985. Berlin. Springer.s. 27-45. [cit.
2013-15-09].,Dostupný z WWW http://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-66202522-2_2#page-1
LYNCH, C. 2005. Where do we go from here? : the next decade for digital libraries. D-Lib
Magazine [online]. July/August 2005, vol. 11, no. 7/8 [cit. 2005-08-15]. Dostupný z WWW:
<http://www.dlib.org/dlib/july05/lynch/07lynch.html>. ISSN 1082-9873.
CRESWELL, J.W. 1998. Qualitative inquiry and research design: Choosing among five
traditions. Thousand Oaks, Sage Publications, 1998. ISBN: 978-1412995306
BANKS, M. 2006. Moral economy and cultural work.Sociology. 40 (3) s. 455-472. ISSN: 14698684
BANKS, M., O´CONNOR, J. 2009. After Creative industries. International Journal of Cultural
Policy 2009, vol. 15, no. 4, s. 365-373. ISSN:1028-6632
BAUM, S. a kol. 2007. The role of community and lifestyle in the making of knowledge city.
Urban research practice and policy paper 2. Brisbane, Australia, Griffith University
BOIX,R.;LAZZERETTI, L. 2008. Do creative industries cluster? : mapping creative local
production systems in Italy and Spain. Sydney : Carfax Publ. Co, 2008. Industry and
innovation, Volume 15, Issue 5, Page 549 - 567. ISSN: 1366-2716
BONTJE, M.; MUSTERD, S.2009. Creative industries, creative class and competitivness:
Expert opinions critically appraised. Geoforum. 2009 vol. 40 s. 843-852, ISSN: 0016-7185
BORDIEAU, P., 1993. The Field of Cultural Production. Columbia University Press, 1993. ISBN:
9780231082877.
BRONCOVÁ, D. 1998. Kniha o Praze 7. MILPO, Praha 1998. ISBN: 8086098109.
BROWN, A.; O´CONNOR, J.; COHEN, S. 2000. Local music policies within a global music
industry: cultural quarters in Manchester and Sheffield. Geoforum, Volume 31, Issue 4,
Page 437 - 451 Elsevier Ltd, 2000. ISSN: 0016-7185.
BROWN, J.;MECZYNSKI, M. 2009. Complexities:Locational choices of creative knowledge
69
workers. Built Environment, 35(2):238-252. ISSN 0263-7960.
CARR, J., SERVON, L.2007. Cultural authenticity and urban economic development. Paper
presented at the Assosiation of Collegiate Schools of Planning annual meeting, Milwaukee,
WI
CAVES, R.E.2003. Contracts between Art and Commerce. Journal of Economic
Perspectives 2003. vol. 17, no. 3, s.73-83. ISSN: 1307-1637.
CLARK, T.N. 2004. The City as an Entertainment Machine, Research in Urban Policy,
Vol. 9, Elsevier – JAI Press, Amsterdam, ISBN 0-76231-060-X. COHEN, W.M.;LEVINTHAL, D.A.1990. Absorptive capacity: A New Perspective on Learning
and Innovation, Administrative Science Quarterly 35, S. 128-152, ISSN:0001-8392.
COLLINS, R. 1998. The Sociology of Philosophies: A Global Theory of Intellectual Change,
Harvard University Press, 2009, Cambridge, MA. ISBN: 9780674029774.
Creative City Challenge- Highlights and best practice. 2012. WFB Bremen Economic
Development, 2012 Brémy. [online].[cit. 12-02-2014].Dostupné z WWW :<http://www.
creative-city-challenge.net/da/news/678-creative-city-challenge-highlights-bestpractices.html>
CRESWELL, J.W. 1997. Qualitative Inquiry and research design: Choosing among five
traditions 3rd ed. London: Sage. ISBN:9781412995306.
CURRID, E.; WILLIAMS, S.2010. The geography of buzz: art, culture and the social milieu
in Los Angeles and New York .[online]. J Econ Geogr (2010), vol.10 , no. 3, s. 423-451. [cit.
2013-23-09].Dostupný z WWW:< http://www.learcenter.org/pdf/CurridWilliamsJoEGBuzz.
pdf>
CURRID,E. 2009. Bohemia as Subculture; “Bohemia” as Industry: Art, Culture, and Economic
Development. Journal of Planning Literature May 2009 23: 368-382, ISSN:1552-6593
CZIKSZENTMIHALYI, M. 1990. The domain of creativity. In: Runco, M., Albert, R. (Eds.),
Theeories of Creativity. Sage, London
ČSÚ. 2011. Sčítání lidu domů a bytů 2011.[online]. [cit. 2014-23-1].Dostupné z WWW
5.3.2014: <http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=podle-tematu&tu=0&th=&v=&vo=null&v
70
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
seuzemi=null&void=>
DCMS .1998.Creative Industries Mapping Document. [online].London: DCMS. Revised 2001.
[cit. 2013-13-09].-Dostupné z WWW: <https://www.gov.uk/government/publications/
creative-industries-mapping-documents-2001>
DISMAN, M. 2000. Jak se tvoří sociologická znalost. Nakladatelství Karolinum, Praha 2000.
ISBN: 8024601397
Divadelní ústav, ŽÁKOVÁ a kol. 2011. Kulturní a kreativní průmysly v České republice.
Institut umění- Divadelní ústav, Praha 2011. ISBN: 978-80-7008-009-2
DRAKE, G. 2003. This place gives me space. Geoforum 2003. vol. 34. s.511-524. ISSN: 00167185
DURMAZ, B. 2012. Creative Clusters and place-making: Annalysing the quality of place in
Soho and Beyoglu. The University of Nottingham 2012. [online].[cit. 02-03-2014]Dostupné
z WWW: < http://etheses.nottingham.ac.uk/2720/1/Durmaz_Phd_13_July_2012.pdf>.
EVANS, S. Creative clusters. [online].[cit. 12-04-2014].Dostupné z WWW: < http://
creativeclusters.com/?page_id=1599, Simon Evans>.
FELD, S. 1981. The Focus Organization of Social Ties. American Journal of Sociology 1981,
81, str. 1015-35. ISSN:1537-5390.
FLORIDA, R. 2002.The Rise of the Creative Class: And how It’s Transforming
Work, Leisure, Community and Everyday Life. Basic Books, New York 2002. ISBN:
9780465024766
FLORIDA, R. 2012. The Rise of the Creative Class: Revisited. Basic Books, New York
2012. ISBN: 9780465029938.
GIBSON, Ch.; WAITT, G. 2009.Creative Small Cities: Rethinking the Creative
Economy in Place. Urban Studies, Volume 46, Issue 5-6, Page 1223 - 1246.
Wollongong (Australia)/Industries.ISSN: 1360-063X.
GILGUN, J. F;.2010. Grounded Theory, Deductive Qualitative Analysis and Social
Work Research. Smashwords Edition 2010.ISBN: 9781452302225.
GLAESER, E a kol. 1992. Growth in Cities, The Journal of Political Economy 100,
str.1126-1152. ISSN: 0022-380
71
GLAESER, E.L., ELLISON, G. 1997.Geographic Concentration in U.S. Manufacturing
Industries: A Dartboard Approach. Journal of Political Economy, vol. 105(5), s. 889927. ISSN: 1537-534X.
GLASSER, B. 1992. Basics of grounded theory analysis: Emergence vs. Forcing, Mill
Valley, CA: Sociology Press, ISBN: 9781884156007.
GLASSER, B.; STRAUSS, L. 1967. The discovery of grounded theory. New York:
Aldine Goldenberg (1993). Analytic Induction revisited. Canadian Journal of
sociology, 18 (2), 161-176. ISSN: 0318-6431.
GORDON, I.R.;MCCAN, P.2000.Industrial Clusters: Complexes, Agglomeration and/
or Social Networks? [online].Urban Studies March 2000, vol. 37, s.513-532. [cit.
2013-23-10]Dostupné z<http://www.sagepub.com/dicken6/Sage%20articles/
Chap%204/Chap%204%20-%20Gordon.pdf>
GRABHER, G. 2002 b. The project ecology of advertising: Tasks, talents and teams.
Regional studies 2002. 36 (3), str. 245-62. ISSN:1360-0591.
GRABHER, G. 2002. Cool projects, boring institutions: temporary collaboration in
social context. Regional studies 2002. 36 (3), str. 205-214. ISSN:1360-0591.
GRANOVETTER, M.1983. The Strength of Weak Ties: A Network Theory Revisited.
[online].Sociological Theory , Vol. 1, (1983), pp. 201-233.[cit. 2013-23-10] Dostupné
z WWW: <http://www.jstor.org/stable/202051>
HALL, P. 1998. Cities in Civilization. HarperCollins Canada, Limited, 1998. ISBN:
9780002158770.
HARNEY, S. 2010. Creative industries debate, Unfinished business: labour,
management and creative industries.[online] Cultural Studies 2010 vol. 24, no. 3,
s 431-444 .[cit. 2013-23-10] Dostupné z WWW:<http://www.tandfonline.com/doi/
abs/10.1080/09502381003750401?journalCode=rcus20#.UiTNq3-gCmQ>. ISSN
1466-4348.
HARVEY, HOWKINS, THOMAS 2012. Thinking creative clusters beyond the city:
People, places and networks. Geoforum 2012. vol. 43, s. 529-539.[online].[cit.
017-12-2013]Dostupný z WWW:<http://www.sciencedirect.com/science/article/
72
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
pii/S001671851100217X>
HEEBELS, B.; 2006. Creative Clusters and the Neighborhood. University of Utrecht
2006.
[online].[cit. 02-03-2014].Dostupné z WWW:<http://econ.geo.uu.nl/
heebels/Thesis%20Creative%20Clustering%20and%20the%20Neighbourhood.
pdf>.
HEEBELS, B.;VAN AALST. 2010. Creative clusters in Berlin: Entrepreneurship
and the quality of place in Prenzlauberg and Kreuzberg.[online].Geografiska
Annaler: Series B. Human Geography 2010, vol. 92, no. 4. s. 347-363. Dostupné
z WWW:<http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1468-0467.2010.00357.x/
abstract>
HENDL, J. 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Portál,
Praha 2008. ISBN: 9788073674854
HESMONDHALGH, D.; PRATT, S.A. 2005. Cultural industries and cultural policy.
International Journal of Cultural Policy. 2005. vol. 11, no.1, s.1-13. ISSN:10286632.
HITTERS, A.,AALST, I. Van.2005. The place 2B: exploring the logic of urban cultural
clusters. HOLLAND, P.W., LEINHARDT, S. 1971. Transitivity in structural models of small
groups. Comparative group studies 2: 107-24.
HOWKINS, J. 2001. The Creative Economy: How People Make Money from Ideas.
Allen Lane. London. ISBN: 978-0140287943
JACKE, CH. 2009. Locating Intermediality: Socialization by Communication in the
Popular- Cultural Third Places of the Music Club and Football stadium. Culture
Unbound. 2009. Vol. 1.s. 331-348. Dostupný z WWW: <http://www.culturebound.
ep.liu.se>
KARLSSON, A. 2008. Introduction. Handbook of Research on Cluster Theory,
Edward Elgar Publishing 2008, Cheltenham, 1-19, ISBN: 9781848442849
KARLSSON, C. 2010. Clusters, networks and creativity. Handbook of Creative
Cities, Edward Elgar Publishing, Incorporated 2011, ISBN: 9780857936394
73
KARLSSON, C., JOHANSSON, B., STOUGH, R.R. 2005. Industrial cluster and interfirm networks:An Introduction. In Karlsson, Johansson, Stough 2005 (ed.),
Industrial cluster and inter-firm networks, Edward Elgar, Cheltenham, 1-25. ISBN:
9781781958506.
KAVANAUGH, A., REESE, D., CAROLL, J., ROSSON, M. 2005. Weak Ties in Networked
Communities. Information Society [serial online]. April 2005;21(2):119-131.
Available from: Academic Search Elite, Ipswich, MA. Accessed December 1, 2013.
KOTKIN, J. 2002. The new geography: How the digital revolution is reshaping the
American landscape. New York. Random House. ISBN:9780375501999.
KRAJČÍ, P. a kol. 2011. Slavné stavby Prahy 7. FOIBOS BOOKS, Praha 2011. ISBN:
9788087073384.
KUNZMANN, K.R. 2004. Culture, creativity and spatial planning.The Town Planning
Review, Volume 75, Issue 4, s. 383 - 404. ISSN: 1478-341X.
KVALE, S. 1996. InterViews: An Introduction to Qualitative Research Interviewing.
SAGE 1996. ISBN: 9780803958203.
LAMONT, M.,LAREAU, A. N. 1988. Cultural capital: Allusions, gaps and glissandos
in recent theoretical developments. Sociological Theory 6 (2):153-168. ISSN:14679558.
LANDRY, C. 2000. The creative city:a toolkit for urban innovators.London: Earthscan
2000. ISBN: 9781853836138.
LANDRY, C. 2011. Roadmap for a creative city. Handbook of Creative cities, Edward
Elgar Publishing, Incorporated 2011, ISBN: 9780857936394
LANDRY,C.2006. The art of city making.London:Earthscan 2006.
ISBN:9781844072460.
LANGE, B. 2011. Professionalization in space: Social-spatial strategies of
culturepreneurs in Berlin. Entrepreneurship and regional development 2011. vol.
23. no 3-4, s. 259-279, ISSN:0898 5626
LeGATES, R. T. 2000. Cities in civilization. American Planning Association.[online]
74
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Journal of the American Planning Association, 66(2), 201-202. [cit. 2013-15-11]
Dostupné z: <http://search.proquest.com/docview/229725492?accountid=14468
>
LIPPARD, L., 1997. The Lure of the Local: Senses of Place in a Multicentered Society.
The New York Press, New York. ISBN:978-1565842489
LLOYD, R. 2002. Neo- bohemia: Art and neighborhood redevelopment in Chicago.
Journal of Urban Affairs 24: 517-532. ISSN:1360-0591.
MADANIPOUR, A. 2011. Knowledge economy and the city: Spaces of knowledge.
London: Routledge. ISBN:9780415558952.
MARKUSEN, A.,SCHROCK, G. 2006. The distinctive city: Divergent patterns in
growth, hierarchy and specialization. Urban Studies 2006. vol. 43/8. str. 13011323. ISSN: 1360-063X
MARKUSEN, A. 2006. Urban development and the politics of a creative class:
evidence from a study of artists. Environment and Planning 2006. vol. 38,
no.10, s. 1921 – 1940. Dostupný z WWW:<http://www.envplan.com/abstract.
cgi?id=a38179>
MARSHALL , A. 2010/ 1920: Principles of Economics: Abridges Edition, Lightning
Source Incorporated, New York 2010, reedice. ISBN: 9781605208008
McCANN, P.; ARITA, T.;GORDON, I. R. 2002. Industrial clusters, transactions costs
and the institutional determinants of MNE location behaviour.Elsevier, 2002.
International Business Review, Bind 11 (6), Str. 647 – 663. ISSN: 0969-5931
MILES, M. 2005. Interruptions: Testing the Rhetoric of Culturally Led Urban
Development. Urban Studies 2005, Vol. 42, No 5/6, S. 889–911, ISSN:1360-063X.
MILLIGAN, J.M. 2003. The Individual and City Life: A Commentary on Richard
Floridas “Cities and the Creative Class”. Blackwell Publishing, 2003.City &
Community, VoL.2, Issue 1, str. 21 .ISSN: 1535-6841.
MITCHELL, W. 1995. City of bits: Space, place and the Infobahn. Cambridge. Ma:
MIT Press, ISBN: 9780262631761
MOLOTCH, H. 2003. Place in Product. [online]. International Journal of Urban and
75
Regional Research 2003., 26: 665–688. [cit. 2013-6-11].Dostupný z WWW: <http://
onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1468-2427.00410/abstract>
MONTGOMERY, J. 2003. Cultural Quarters as Mechanisms for Urban Regeneration.
[online.] Part 1: Conceptualising Cultural Quarters, Planning, Practice & Research
2003, Vol. 18, No. 4,s. 293–306, [cit. 2013-17-11] Dostupné z WWW:<http://
halliejones.com/Resources/CulturalQuarters.pdf>
MONTGOMERY, J.2007.The new wealth of cities: city dynamics and the fifth wave.
Aldershot,UK: Ashgate. ISBN: 9780754647898.
MOODY, J., WHITE, D.R. 2003. Social Cohesion and Embeddedness: A Hierarchical
Conception of Social Groups. American Sociological Review 68: 103-127. ISSN:
1939-8271.
MUSTERD,S., BONTJE,M., CHAPAIN,C., KOVACS,Z., MURIE,Z.2007. Accommodating
creative knowledge: A literature review from a European perspective. [online].
ACRE Report 1. Amsterdam Institute for Metropolitan and International
Development Studies, Amsterdam: University of Amsterdam- [cit. 12-02-2014].
Dostupné z WWW: <http://dare.uva.nl/document/123534>.
NATHAN, M.2005. The wrong stuff? Creative class theory and economic
performance in the UK cities, University Library of Munich, Germany. [online]. [cit.
15-10-2013 ]Dostupné z WWW :<http://www.centreforcities.org/78.html>
NEFF, G. 2005. The Changing Place of Cultural Production: The Location of Social
Networks in a Digital Media Industry. Annals of the American Academy of Political
and Social Science , Vol. 597, Cultural Production in a Digital Age (Jan., 2005) , pp.
134-152. ISSN: 1552-3349. NEGUS K., PICKERING, M., 2000. Creativity and cultural production. International
Journal of Cultural Policy 6(2). S. 259-282. ISSN: 1477-2833 .
NORTON, R.D. 2004. From Paris to New York: creativity and face-to-face networks
in twentieth-century art capitals. Knowledge spillovers and knowledge
management Workshop, Knowledge spillovers and knowledge management;
171-203. ISBN: 1843767856
76
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
O´CONNOR, J. 2007. The Cultural and Creative industries: A Review of the
Literature ,[online], Arts Council England, London. [cit. 2013-15-11].Dostupné z
WWW: <http://kulturekonomi.se/uploads/cp_litrev4.pdf>
O´CONNOR, J. 2009. Creative industries: a new direction?. International Journal of
Cultural Policy 2009. vol. 15. no. 4. s. 387- 402. ISSN: 1028-6632.
OLDENBURG, R. 1996/1997. Our Vanishing “Third Places”. Planning Commissioners
Journal. Zima 1996/1997. s. 6-10. ISSN: 1058-5605.
OLDENBURG, R. 1999. The Great Good Place. Cafés, Coffe shops, Bookstores, Bars,
Hair Salons and Other Hangouts at the Heart of Community. New York. ISBN:
9781569246818.
OLDENBURG, R.;ROTHAUER, D. 2004. Third Places. An Email Conversation. Doris
Rothauer (ed.) Third Places: Fussbal, Videospiele, Musikvideos in Graz-West,
Frankfurt/M, 8-13
PARKMAN, HOLLOWAY, SEBASTIAO 2012. Creative industries: aligning
entrepreneurial orientation and innovation capacity. Journal of research in
Marketing and Entrepreneurship 2012 [online]. vol. 14 no.1s. 95-114 Dostupný
z WWW: <http://www.emeraldinsight.com/journals.htm?articleid=17042468>,
ISSN:1471-5201.
PATTON, M.Q. 1990. Qualitative evaluatin and research methods. Newbury Park
and London, Sage 1990. ISBN: 9780761919711.
PECK, J. 2005. Struggling with the Creative Class. International Journal of Urban
and Regional Research. Vol. 29, str. 740-770, ISSN: 1468-2427,
POLÁK, M. a kol. 2012. Praha 7 známá a neznámá. MILPO MEDIA, Praha 2012. ISBN:
9878087040256
PORTER, M. 1998. Clusters and the new economics of competition. Harvard
Business Review 1998. Vol. 76 Issue 6, p77-90. ISSN:00178012.
POTTS, CUNNINGHSM, HARTLEY, ORMEROD. 2008. Social netwoks markets: a new
definition of the creative industries. Journal of Cultural Economy 2008. vol. 32s.
167-185. ISSN: 1573-6997.
77
POWELL, W. a kol. 2002. The spatial clustering of science and capital: Accounting
for biotech firm-venture capital relationships. Regional Studies, vol. 36, str. 291305.
ISSN:1360-0591 .
PRATT, A.C. 2000. New media, the new economy and new spaces. Geoforum. 2000
vol. 31 s. 425-436. ISSN: 0016-7185
PUTNAM, R. 2000.Bowling Alone: The collapse and revival of American community.
New York: Simon & Schuster. ISBN: 9780743203043.
ROSEN, S. 1981. The Economics of superstars. American Economic review, vol. 81,
str. 845-858, ISSN:0002-8282.
ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries : a conceptual framework. Libri.
1999, vol. 49, no. 4, s. 192-202. ISSN 0024-2667.
SALGANIK, M., DODDS, P., WATTS, D. 2006. Experimental study of inequality and
unpredictabilityin an artificial cultural market.Science, 311: 854–856.ISSN: 10959203.
SANTAGATA, W. 2006. Cultural Districts and their role in development and
developing countries. Handbook of the Economics of Art and Culture, Bind 1, Side
1101 - 1119, ISBN: 9780444508706
SASSEN, S. 2002. Locating cities on global circuits.Environment and Urbanization
April 2002 14: 13-30, ISSN: 1746-0301.
SCOTT, A.J. 2006. Entrepreneurship innovation and industrial development:
Geography and the creative field revisited.[online] Small Business Economics
2006.[cit. 2013-22-10].Dostupný z WWW: <http://www.diw.de/documents/
dokumentenarchiv/17/41799/scott.pdf > vol. 26, no. 1, s. 1-24 http://www.diw.
de/documents/dokumentenarchiv/17/41799/scott.pdf
SCOTT, A.J. 2000. The Cultural Economy of Cities: Essays on the Geography of ImageProducing Industries, SAGE Publications, London 2000. ISBN: 9780761954552.
SCOTT, A.J. 2006. Creative cities: Conceptual issues and policy questions. Journal
of Urban Affairs,28(1):1-17. ISSN: 1467-9906.
SCOTT, A.J., 1999. The Cultural Economy: Geography and the Creative Field. Media
78
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,
Culture Society vol.21 (6). ISSN:807-817.
SCOTT, A.J., STORPER, M. 2009. Rethinking human capital, creativity and urban
growth. Journal of economic geography 9 (2), 147-167.ISSN: 1468-2710.
SCOTT, M.; URRY, J.1994. Economies of Signs and Space (Theory, Culture and
Society Series), Sage Publications. London. ISBN: 9780803984714.
SHARP, J., POLLOCK,V., PADDISON, R. 2005. Just art for a just city: Public art and
socialinclusion in urban regeneration. Urban Studies,42(5):1001-1023. ISSN:
1360-063X.
SIMON, H.A. 1985. What do we know about the creative process, in Kuhn, R.L.
1985, Frontiers in Creative and Innovative management, Cambridhe, MA
SPIRO, J., UZZI, B., 2005. Collaboration and Creativity: The Small World Problem.
American Journal of Sociology 2005, vol. 111, no. 2, s. 447-504. ISSN:1537-5390.
STRAUSS, L.; CORBIN, J. 1998. Bacics of qualitative research: Techniques and
procedures for developing grounded theory. 2nd edition. Thousand Oaks, CA:
Sagend, ISBN: 9780803959408.
ŠTĚRKA, J. 2013. Kde se fotí naši hipsteři. [online]. [cit. 10-9-2013 ].Dostupné z
WWW : <http://databoutique.cz/post/54265537074/kde-foti-nasi-hipsteri >. TIESDELL, S., HEATH, T. 1996. Revitalizing historic urban quarters. Oxford:
Architectural Press. ISBN:9780750628907.
TOFFLER, A. 1980. The third wave. Morrow 1980. ISBN: 9780688035976.
TOFFLER, A., TOEFFLER,H. 2006. Revolutionary Wealth. Knopf Doubleday
Publishing Group 2006. ISBN: 9780307265555
TÖRNQUIST, G. 1983. Creativity and the Renewal of Regional Life, in Buttimer, A.
1983. Creativity in context: A Seminar Report, Lund studies in geography, Gleerup,
lund, 91-112
TRIP, J.J.2007. Assessing quality of place: A comparative analysis of Amsterdam
79
and Rotterdam. Journal of Urban Affairs,29(5):501-517. ISSN:1360-0591.
TUROK,I.2004. Cities,regions and competitiveness. Regional Studies,38:,1069-1083,
ISSN:1360-0591.
UZZI, B., DUNLAP, S. 2005. How to build your network. Harvard Business Review,
2005. Harvard business review, Volume 83 (12), str. 53 - 60, ISSN: 0017-8012; VARYŠ, V. 2014. Zasvěcení do města rozkoší. REFLEX 9/2014. Ringier Axel Springer
CZ, Praha 2014. ISSN: 0862-6634
VENABLES, A., STORPER, M. 2004. Buzz: face-to-face contact and the urban
economy. Oxford : Oxford Publishing Limited(England), 2004. Journal of economic
geography, 4 (4), str. 351 - 370. ISSN: 1468-2702
WATTS, D.J. 1999. Small Worlds: The Dynamics of Networks between Order and
Randomness. Princeton, N.J.: Princeton University Press. ISBN: 9780691117041.
WELLMAN, B. 2001. Physical space and cyberplace: The rise of personalized
networking. International Journal of Urban and Regional Research, vol. 25, str.
227-252. ISSN: 1468-2427.
WENGER, E. 1999. Communities of practice. Cambridge: Cambridge University
Press. ISBN: 9780521663632.
WORK FOUNDATION . 2007. Staying Ahead. The Economic Performance of
the UK’s Creative Industries.[online]. London: The WorkFoundation.[cit. 3-092013]. Dostupné z WWW: <http://www.theworkfoundation.com/assets/docs/
publications/176_stayingahead.pdf>
YIN, R.K.2003. Case study research: Design and methods (3rd Ed.): (Applied Social
Research Methods, Volume 5).London: Sage, ISBN: 9781452242569.
ZHANG, X. 2004. Multiplicity or homogeneity? The cultural-political paradox of
the age of globalization. Cultural Critique 58: 30–55. ISSN: 1534-5203.
80
Lenka Polakovičová - Kreativní klastr Letná: kultura, lidé, město,

Podobné dokumenty

Stavební nářadí.

Stavební nářadí. Klecová metla- pro materiály, kde je zavzdušnění směsi nežádoucí. Pro řídké vyrovnávací hmoty, stěrkové hmoty, těsnicí látky, lepidla.

Více

Moderátorské tváře hlavních zpravodajských

Moderátorské tváře hlavních zpravodajských v  případě Televizních novin TV Nova může být pravděpodobně dán i tím, že od počátku moderuje Televizní noviny dvojice, zatímco Česká televize na tento model přechází až v roce 1998, ale také vyšší...

Více

Celé číslo 4/2004 v pdf - Zdravotnictví v České republice

Celé číslo 4/2004 v pdf - Zdravotnictví v České republice nového roku je čas bilancovat. Redakce splnila s malým prodlením to, co si předsevzala. Podařilo se nám za čtvrt roku vydat čtyři čísla, tak abychom splnili to základní, co se dá od čtvrtletníku oč...

Více

Teorie kreativní třídy - Fórum pro kreativní Evropu

Teorie kreativní třídy - Fórum pro kreativní Evropu na práci, příjem a také na sociální podporu v době nouze. Toho jsme v Evropě, ve Skandinávii a v mé adoptivní zemi, v Kanadě, dosáhli lépe, než se nám snilo. Současnost si však žádá víc než pouhou ...

Více