GYM 33 - Školní časopis GYM

LEAVEGYM
www.casopisgym.cz
no. 33 04/14
EDITORIAL
Chci, aby GYM rozdával hlavně radost
Je začátek května a na stole vám leží nový GYM! Na co se můžete těšit tentokrát? Z naší školy, a zároveň i redakce
GYMu odchází členové, kteří v ní zanechali nesmazatelnou stopu, a proto jsme se rozhodli, že tohle číslo bude
především o nich, proto tedy téma ODCHÁZENÍ. Můžete se těšit na velké množství rozhovorů s lidmi, kteří od
nás odešli nebo odcházet teprve budou. Tohle číslo je plné velmi kvalitních a zajímavých článků a já věřím, že si
letošní, předposlední GYM maximálně užijete!
Možná se vám to zdá jako klišé, ale je na místě poděkování všem těm, kteří se nemalou měrou podíleli na tom,
kde GYM teď je. Mezi těmi lidmi jsou Markéta Moravcová, Dominik Hořejší, Vu Thanh Huyen a v neposlední
řadě bývalý šéfredaktor Petr Čížek. Za celou redakci vám tedy děkuji za to, kolik svého času a energie jste obětovali pro GYM, a zároveň si přeji, aby to pro vás nebyl promrhaný čas a zbytečně vypotřebovaná energie.
Dost bylo děkování a loučení se. Teď je na čase vám říct, co nového pro vás redakce GYMu chystá. Každého určitě zajímá, jestli budou DRBY, když si pročtete obsah, zjistíte, že v tomhle čísle nebudou, ale já pevně věřím, že v
dalším čísle drby v obsahu najdete. Drby, které nikoho neurazí, ale všechny pobaví. Na markantnější změny se
můžete těšit od příštího školního roku. Grafická podoba GYMu je sice pěkná, ale stará, takže se budeme snažit o
celkovou revitalizaci vzhledu našeho časopisu, dokonce přemýšlíme o tom, že by GYM vycházel ve formátu A4
s menší gramáží stránek, než má teď (takže něco, jako BRIDGE). Tento formát je svěžejší a modernější grafice
mnohem více nakloněný než formát současný. Zajímá nás, jaký názor na to máte vy? Chtěli byste radši skladnější, tradiční „ápětkový“ GYM nebo barevnější, svěžejší a atraktivnější „áčtyřkový“? Budeme rádi, když nám
svůj názor sdělíte, protože chceme, aby se GYM líbil hlavně vám, čtenářům.
Je mou milou povinností vám představit nové přírůstky, které do naší redakce přišli, aby nahradili ty odešlé.
Kvintánka Simča Hrušková se zhostila focení a do budoucna by ráda také psala, prvačka Anežka Pithartová,
která pomáhá s focením, kvartán Jirka Novák, jenž se chopil úvah, sextánka Maruška Oušková, jež se společně
s kvartánem Filipem Otepkou pustila do kulturní rubriky. Sice to vypadá, že nám kumbál při redakčních radách
praská ve švech, ale pořád se tam místa pro zapálené redaktory najdou, a proto vy, kteří byste měli o psaní do
GYMu zájem, nebojte se a zajděte za někým z redakce, přivítáme každého, kdo bude mít GYM rád.
To už je nejspíš všechno, co bych vám o nových lidech i věcech v GYMu mohla prozradit, a tak vám po zbytek
školního roku přeji hlavně pevné nervy, trpělivost a radost, ke které vám GYM určitě pomůže.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám za celou redakci přeje
3
Martina Marková, šéfredaktorka
OBSAH
3
Radostný editorial – s novou šéfredaktorkou Martinou Markovou
5
Opuštěné posbíráno aneb co se stalo na škole...
6
Minirozhovor s Veronikou Pěnkavovou, novou žákyní kvarty
7
Rozhovor s Věrou Ježkovou – nová (vlastně staronová) angličtinářka na naší škole
8
Téma čísla – Odcházení – srdečné pozdravy odcházejících ročníků
10 Filmový koutek – otýpka plná filmů
11 Knihy – Toulky světem i časem
12 Po cestě napříč kraji – úvaha o jedné daleké cestě za hledáním nejenom sebe sama
14 Téma čísla – Kam odešli a odešly a jak se mají všude možně, ale hlavně jinde...
19 Učitelská anketa – co by se muselo stát, aby naši učitelé odešli ze školství?
20 Statistická úvaha o všem, co se stalo, než jsme odešli...
24 Wholock – Doctor Who @ Mr. Sherlock Holmes, anglický komiks
25 Jazykový koutek – klasické téma na tři jazykové způsoby
26 Etika – Co máte dělat, když objevíte mor...
27 Rozhovor s Martinou Markovou, novou šéfredaktorkou, nejenom o tom, jaký by měl být
nově GYM
29
30
34
36
38
39
41
42
44
Předposlední Hry
Kam to dotáhli – S Barborou Holickou a jejím studiu na University of Westminster
Počítače, mobily, internet – co dělat, když se počítače poroučejí?
Dekahovor – Petr Čížek, šéf odchází...
Projektárium – vzhůru do druhé poloviny!
GYM retirement, rozhovor s odcházejícím redaktory...
Zapomenutá místa – vše o dveřích na naší škole...
Na závěr jako vždy na závěr
Leaverce
Realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko
CZ.1.07/1.1.14/02.0050
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredaktorka: Martina Marková (-mar.mar-) Redaktoři: Petr Čížek (-chinano-), Anna Kohoutová (-ako-),
Martin Rosocha (-ros-), Vu Thanh Huyen (-iwish-), Tereza Stehlíková (-TeSt-), Pavel Mráček (-mrak-), Jiří
Novák (-jiri-), Dominik Hořejší (-nick-), Anežka Papáčková (-anezkap-), Marie Oušková (-ucho-) Markéta
Moravcová (-mm-), Eva Klímová (-blacklady-), Filip Otepka (-filipo-), Eva Zavadilová
Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Anežka Papáčková, Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka
Šimáčková, Karin Pirglová Foto: Vu Thanh Huyen, Simona Hrušková, Anežka Pithartová
Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš
Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected]. Náklad 100 výtisků.
Vydáno 9. 5. 2014
POSBÍRÁNO
-NICK-
Opuštěno
Pozdravte staré bílé karty SKA- Sluší
NMONT Prostějov, odcházejí.
Na jejich místo přišel úplně nový
vstupní systém do školy. Na první
pohled se moc neliší od toho minulého. Jeho výjimečnost máte pocítit až v dalších letech. Bude údajně zaznamenávat vaše příchody a
odchody do školy a umisťovat tyto
časy na nechvalně známý systém
Bakaláři. Ať žije svoboda.
“Račte vstoupit, mí malí bratři!”
Loučení zažíváme i vždy, když
přijede nějaký zajímavý host nebo
přednášející. Za zmínku jistě stojí
přednáška o bezpečném internetu
nebo o statistice. Poctou pro naši
školu ovšem byla návštěva předsedy české větve PEN klubu Jiřího Dědečka a především ústavní
soudkyně a bývalé členka Haagského tribunálu Ivany Janů. Po jejich
návštěvě si nezbývá než přát, aby
podobných jen přibývalo.
Své poslední dny mají za sebou
i stránky našeho časopisu. Věrný
čtenář si jistě všiml, že nějaký čas
jsou mimo provoz. Těšit se můžete
na jejich vylepšení. Zároveň s tím
by měl přijít i nový server pro Bakaláře. Tomu starému jistě všichni
rádi řekneme sbohem. A v čem
bude změna? Nový server by již
měl být bez výpadků, které nám
všem tak obtěžují život.
se pogratulovat našim
úspěšným florbalistům a florbalistkám, kteří se srdnatě porvali v
nervy drásajících bitvách a sledovali, jak poražení soupeři opouštějí
kolbiště. Nezbývá než pevně věřit,
že i ostatní sportovci naší školy budou nadále úspěšní.
Úspěšnými byli také naši olym-
pionici a všemožní reprezentanti zcela jistě inspirováni ZOH v
Soči. V uplynulých týdnech jsme
zaznamenali druhé místo loučící
se Markéty Cehákové ze čtvrtého
ročníku na krajském kole olympiády z češtiny. První místo vybojoval také Ondřej Knopp z kvarty v
krajském kole matematické olympiády devátých tříd. Úspěch také
zaznamenala děvčata (nevím kdo,
prosím doplnit do textu) ze septimy v krajském kole anglické olympiády. Posledním úspěchem byla
účast tříčlenné delegace naší školy
zastupující stát Angola na Pražském studentském summitu v modelu OSN, kde dokonce ctihodný
delegát v Hospodářské a sociální
radě Dominik Hořejší získal ocenění Skokan roku pro nejlepšího
nováčka. Navíc těsně po uzávěrce
vyrazil tým našich šachistů až na
republikové klání středoškolských
družstev. Všem moc gratulujeme a
doufáme, že i následující rok bude
takto úspěšný.
Další charitativní den zasáhl naši
školu, prohnal se městem a na památku zanechal vzpomínky pro
druháky a sextány, kteří se nebáli
a prodávali rolničky náhodným
kolemjdoucím. Získané peníze
opět putují tam, kde jsou nejvíce
potřeba.
Studenti třetího ročníku a septi-
my se v jednom z uplynulých týdnů mohli seznámit se závěrečným
prácemi a SOČ (středoškolskými
odbornými činnostmi) odcházejících maturantů. Ti je měli inspirovat k výběru jejich prací, které jim
již klepou na dveře. Doufám, milý
budoucí maturanti, že některé naše
rady vezmete v potaz a nedopadnete jako jeden ze studentů oktávy,
který si pro enormně nízký počet
bodů ze závěrečné práce odkládá
maturitu na září.
Občas se stává, že ze školy na ně-
jaký ten čas zmizí některá ze tříd.
Nejde o všem o záhadné únosy
nebo zmizení, ale o třídní exkurze
nebo v případě druháku, sexty a
sekundy o lyžařské výcviky v Jánských lázních. Na ně navázal prvák
a kvinta, ti již tradičně pro jejich
ročník vyrazili do Britského centra
a planetária v Českých Budějovicích.
“Zlatý padák jsme nedostali, tak
jdeme…”
Ostatně
5
tento student oktávy
nakonec není jediný, celkem je už
nyní sedm maturantů, kterým by
se po odchodu po naší škole stýskalo tak, že raději maturují v září.
Zbylým maturantům chystajícím
se na řádný termín přejeme hod-
ně štěstí, trpělivost, pevné nervy a
především úspěšně složení zkoušek, které budou tím posledním, co
na této škole zažijí.
A
jelikož jsem i já jedním z
květnových maturantů, nezbývá
mi, než se z tohoto místa rozloučit. Rád bych poděkoval naší pani
ředitelce, že mi přenechala tuto
skvělou rubriku a dovolila mi být
UVÍTACÍ MINIROZHOVOR
prvním studentem, který ji psal.
Rád bych poděkoval všem, kteří
se aktivně i pasivně účastnili všemožných dobrovolných a hlavně
nedobrovolných školních akcí.
Díky vám je zde o čem psát. Rád
bych poděkoval všem, kteří GYM
a Posbíráno čtou, celé redakci za
krásných 2,5 roku, které mi mnoho daly, a samozřejmě také našim
ctěným profesorkám a profesorům
-TEST-
Veronika
Pěnkavová
,,Změny školy vůbec nelituji.”
Tak jako učitelský sbor i žáci kvarty
přivítali novou kolegyni. Je jí Veronika Pěnkavová, která v předchozích letech studovala na gymnáziu
v Soběslavi a nyní přestoupila sem k
nám. Verču u nás vítáme a přejeme
hodně úspěchů ve škole.
Jak se ti u nás líbí?
Jako první mě asi nejvíc zaujala
historická budova školy a její okolí.
Spolužáci mě přijali úplně v pohodě, všichni jsou tu milí a přátelští.
Stejně tak i učitelé. Rozhodně se mi
tu líbí a změny školy vůbec nelituji.
Kdybys měla porovnat gympl
v Soběslavi a ten náš, v čem
je rozdíl?
6
Rozdíl vidím především ve výuce.
Učitelé tady mají zcela jiný přístup
- snaží se nás opravdu něco naučit,
dále ve větší vybavenosti učeben a
školy celkově. Myslím, že je na trochu vyšší úrovni než soběslavská.
za vše, co pro nás zde těch osm let
dělali a nadále dělají. Málokdo si to
uvědomuje, ale především oni mají
lví podíl na všech úspěších, o kterých se dá psát nejen zde a kterých
lze dosáhnout nejen na naší škole.
Bylo mi ctí být tu s vámi.
OPĚT NA ŠKOLE
Věra
Ježková
,,Mám pocit, že sem pořád ještě patřím.”
Učitelský sbor našeho gymnázia zaznamenal posilu. Paní Věra Ježková už zde
před lety vyučovala angličtinu, ale za
čas odešla do Českých Budějovic. Nyní
se sem ovšem usměvavá kantorka opět
vrátila. My ji tímto u nás vítáme a přejeme hodně zdaru do příštích let.
Jaký jste měla pocit když
jste po jedenácti letech opět
vkročila do budovy našeho
gymnázia?
Víte, už když jsem přicházela parkem k budově, měla jsem zvláštní
pocit...ne, nesmějte se, to není jen
fráze. Svítilo slunce, v listí pod keři
řádil kosák a já jsem se vracela po
více než 11 letech na místo, kde
jsem nechala kus života. Nazvala
bych to nostalgií. Ale měla jsem
také trochu strach. Po takové době,
jaké to bude? Jací budou studenti?
Co když už neumím učit? A papíry,
tabulky, výkazy co kolegové?
No a potom se mi otevřely dveře...
Byla zrovna přestávka, veliké hemžení lidu. A najednou se za mnou
ozvalo ,,ahoj” - jedna „stará“ kolegyně mě vítala s úsměvem, za chvíli
jsem potkala další, dokonce i kolegu. Najednou jsem zjistila, že se
usmívám také. Plus zázračný pan
Matějka a usměvavá paní ředitelka
- oba také „staří“ kolegové, moje
nová základna v kabinetu s bezvadnou posádkou podle mého gusta
(kdo nás slyšel smát se, pochopí),
úžasná vstřícnost ze všech stran,
pocit, že sem pořád ještě patřím!
-TEST-
No ano, je to můj osobní názor, ale
nějak si myslím, že nejsem daleko
od pravdy.
Pak také jiné věci (směje se) jako
jsou například elektronická třídnice, celý informační systém a vybavenost učeben - a funguje to! Teď
už to celkem zvládám s elegancí
slona v porcelánu.
Moc se mi líbí vystavené studentské práce, nové učebny v prvním
patře i v suterénu. A opravdu mě
potěšilo, že na oknech jsou pořád
ještě muškáty a v mezipatře araukárie - pěkně vyrostla!
Proč jste vlastně jako kantorka opustila naše gymnázium
a co naopak vedlo k vašemu
návratu?
Nu, bylo to do jisté míry osobní. A do času pochybností o sobě
samé přišla výzva z nově vzniklého
Britského centra. Odešla jsem s
pocitem, že zrazuji svou třídu. Ale
oni byli úžasní, pořád jsou, pochopili to. Stejně jsme se setkávali v
knihovně ...a nesetkávala jsem se
jenom s nimi. Na Britském centru
jsem znovu objevila radost z práce
a ztracenou sebedůvěru. Ale říká
se, že člověk má odejít se štítem,
ne na štítě. Přišel čas uvolnit místo
mladším a vrhnout se do „aktivního pozdního věku“. Což trvalo asi
14 dní, než jsem si přečetla e-mail
od pana Matějky a domluvila si
záskok za paní kolegyni, která učí
angličtinu. Vidíte to jako já? Kruh
se uzavřel...
Změnilo se zde hodně věcí?
Tohle je opravdu velmi krásná škola...a ano, uvědomila jsem si hned,
že se něco změnilo: atmosféra. Dokonce bych řekla, že jsem pocítila
něco hodně podobného pohodě.
“Nu ano, přesně zde je britské centrum…”
7
TÉMA
ODCHÁZENÍ
Stalo se vám někdy, že sotva jste někam přišli, jako
byste hned zas museli odejít? Naši maturanti by o tom
mohli vyprávět. Ani si na gymplu pořádně neohřáli
židli a už se s námi loučí. Ať jsou to čtyři nebo osm let,
ať se to v každém dni jeví jako nekonečná honba za
pátkem a zdlouhavý boj o přežití, rázem je to všechno
pryč. Jsme volní a začíná se nám stýskat. Jsme rádi, že
máme za sebou to špatné, ale smutníme, když zjistíme,
že nás čeká ještě horší.
STUDENTSKÁ ANKETA
Nejdůležitější je si užít každou chvíli mezi těmi dvěma
stavy, protože jak odcházení, tak přicházení má své světlé, ale i tmavé stránky. Tak už to je, život musí být v rovnováze. Život je totiž takové jedno velké odcházení. Přišli jsme do školy a do práce, abychom z nich pak odešli.
Přišli jsme na svět s pláčem, abychom odešli s úsměvem.
-Eva Zavadilová
ANEŽKA PITHARTOVÁ & -ANAP-
Time to leave!
8
Odcházení odněkud ve většině případů znamená zároveň i přicházení někam jinam do jiného prostředí mezi jiný okruh lidí. Přesně tato
situace je vlastní i letošním maturantům, které za nedlouho čeká
odchod z našeho gymnázia a příští
rok pravděpodobně příchod na vysokou školu. Zeptala jsem se proto několika studentů maturitních
ročníků na pár otázek týkajících se
odcházení:
1. Kam se chystáš po maturitě?
2. Měl/a jsi někdy opravdu chuť z
gymnázia odejít?
3. U kterého učitele sis nikdy nepřál/a, aby odešel?
4. Chce se ti z gymnázia odejít?
Dan Dvořák - VIII.
1. Hned po
maturitě bychom s pár
spolužáky
rádi
vyjeli
na pár týdnů
do západní
Evropy, abychom věděli,
kam se nikdy
pracovně nedostaneme, i když v to
občas doufáme. Po prázdninách
bych nejraději nastoupil na Mendelovu univerzitu v Brně, kde mě
ale čekají „přijímačky“, a jelikož
tam jde o biologii a matematiku,
tak jisté není nic. Zálohou je pražská ČZU.
2. Když nepočítám chvilkové pocity dětské nenávisti k určitým kantorům, po ne zrovna vydařených
testech, tak jsem žádné větší nutkání odejít neměl. Ačkoliv jedno
vážnější riziko zde bylo. A to když
jsem se dozvěděl, že na lyceu ve
Veselí nad Lužnicí, což mám jen
pár kilometrů, mají vlastní školní
minipivovar. „Bohužel“ na změnu
bylo už příliš pozdě.
3. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel, a když, tak v momentu,
kdy ten daný učitel odcházel. Za
osm let na „gymplu“ mě nejvíce
mrzel odchod pana Krejči a letošní
odchod Zuzany Dvořákové. Jinak
jsem rád, že celou dobu tu vydrželi učitelé jako Olga Tichá, Václav
Pražák nebo Martin Rosocha.
4. Teď už ano. Ačkoliv poslední
týdny jsou skvělé, kdy si stejně jako
většina třídy snažím užít poslední
dny gymnázia, vím, že tahle atmosféra je tu jen díky tomu, že se naše
působení zde uzavírá. Kdybych
měl přijít v září zpět, věděl bych, že
už se bude jen opakovat to, co jsem
si už jednou prožil. Pravdou je,
že určitá nostalgie po posledních
osmi letech, co jsem zde prožil, se
už dostavila. Zatím naštěstí jen v
užívání si drobných detailů při každodenní školní rutině. Taky mám
v plánu chodit na jakýkoliv volejbal v rozumnou dobu, i když už
budu ze školy oficiálně pryč, takže
svým způsobem bych se stejně v
září rád vrátil. Alespoň občas.
Tereza Tichá - VIII.
1. Nikam –
budu doma a
budu se učit
na přijímačky na medicínu. Prázdniny začnou
až po nich..
Při životě mě
bude udržo-
vat vidina cestování (stopem) po
Evropě v létě.
2. Ani ne. Jednou jsem zvažovala,
že se nevrátím, protože jsem měla
(teoretickou) možnost jít místo
toho na vysokou v Kanadě. To
proto, že mám pocit, že část času
stráveného na našem gymnáziu by
se dala využít užitečněji. Ten pocit
každým rokem narůstá.
3. U Lenky Janovské. Všichni jsme
se jí báli, ale jak říkala ona „strach
je mocný vládce“. Nikdo nás nikdy
nemotivoval a nenaučil tolik, co
ona. Paradoxně odešla velmi brzo.
4. Mám naši školu ráda, ale už se
těším, až budu pryč. Mám pocit, že
už tu jsem příliš dlouho a že pokud
se mám něčemu novému naučit,
musím jinam. Zejména pokud
si mám udržet tu trochu pokory,
co mám – být na škole nejstarší a
„nejdospělejší“ dlouhodobě nesvědčí nikomu.
Kristýna Vlková - VIII.
1. Po maturitě se chystám na vysokou školu,
obor medicína.
2.
Takové
chvilky
nastaly, ale
spíše kvůli
určitým lidem nebo spolužákům,
ale rychle to přešlo.
3. Řekla bych, že u všech. Rozhodně jsem si nepřála, aby odešel Pavel
Krejča, Lenka Janovská, paní Kopečková.
4. Těžko říci, přeci jenom už je to
dlouhá doba, takže další rok bych
si nedala, ale na druhou stranu je
to přeci jen 8 let s určitými lidmi,
se třídou, bude těžké odejít a rozloučit se s tím vším.
Barbora
VIII.
Šimečková
-
1. Po maturitě bych ráda
navázala
dalším studiem na VŠ,
mám pocit,
že kdybych
z tohoto režimu jednou
vypadla,
těžko se budu vracet zpátky k hodinám stráveným nad učebnicemi.
Každopádně mám i plán B - pokud
mě nikam nevezmou, chtěla bych
si najít dočasnou práci buď v Praze,
nebo v cizině, potřebuji změnu.
2.Krizové období přišlo uprostřed
studia. Z gymplu jsem mívala chuť
odejít před každým testem z matiky, a to hlavně v období kvinty a
sexty. Ze začátku studia mě tu drželo vědomí, že jsem „gymplákem“,
a teď ke konci už to přeci nevzdám.
Jsem ráda, že jsem vytrvala, protože mám skvělou přípravu na VŠ.
3.Hodně jsem nechtěla, aby odešla paní Janovská, a když jsem pak
zjistila, že ženy v tomhle věku prostě odcházejí na mateřskou, trochu
paranoidně jsem se děsila představy, že nás opustí i paní Janů. Nakonec to s námi vydržela a jsme jí
za to všichni vděční. Celkově bych
většinu současných učitelů, kteří
nás provedli oktávou, neměnila,
jsem takhle více méně spokojená.
4.Moje pocity se popravdě poslední dobou hodně střídají. Často
upadám do strašného stereotypu.
Zdá se, že je nejvyšší čas změnit fyzicky i duševně prostor. Na druhou
stranu mám někdy strach z toho
velkého přechodu, rozloučím se s
kamarády a budu muset začít od
nuly. Naštěstí zatím převládá nadšení z nacházející změny, těším se
na nové tváře a informace v oboru,
který mě zajímá.
Tomáš Fojta - 4.
1. Po maturitě se chystám hlavně
na brigádu
a udělat si
řidičák, po
prázdninách
samozřejmě
na vysokou
školu, kon-
krétně ČVUT.
2. Nikdy jsem z gymplu odejít nechtěl, neměl jsem důvod.
3. Nepřál jsem si, aby odešla p. učitelka Janovská, měli jsme jí bohužel
jen půl roku na češtinu a bavilo mě
to s ní.
4. Vůbec se mi nechce odcházet,
mám naší školu moc rád a bude mi
to všechno hrozně chybět. Odchodu se nebojím, spíše studia na VŠ.
František Maxa - 4.
1.
Reálně
jsem zvažoval možnost
zaměstnání
místo studia
VŠ. Upřímně, lákalo mě
si už teď vydělávat oborem, ke kterému mířím. Nakonec ale přeci jen
vyhrálo studium a v poslední době
dělám všechno pro to, abych se dostal do Brna na Univerzitu obrany,
kde bych rád nastoupil na studijní
obor řízení a použití ozbrojených
sil.
2. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel. Měl jsem jinou možnost
střední školy před nástupem na
gympl, ale když už jsem tady byl,
chtěl jsem to za každou cenu dokončit.
3. Nikdy jsem si nepřál, aby některý
z „prófáků“ odešel. Máme štěstí, ti
9
naši jsou lidi na správném místě.
Spíš mě mrzí odchod bývalé paní
ředitelky Mgr. Coufalové. Vyžadovala řád a měla pevný charakter –
to se mi na ní líbilo.
4. Beru to jako fakt, upřímně – nechci si to prodloužit Ty 4 roky byly
skvělé, užil jsem si to… Ale teď je
čas jít dál. Doufám, že mi někdy v
budoucnu vyjde můj plán, takže se
těším!
Jaroslav Fliegel - VIII.
1.Na školu,
konkrétně na
VŠE F1 (fakulta financí
a účetnictví),
když vyjde
maturita
a
př ij í ma čky.
Dále na bri-
10
gádu a dovolenou.
2. Celou primu a pak průběžně po
celou dobu studia.
3. U Kateřiny Janů, Václava Pražá-
FILMY
ka a Karla Pazourka.
4. Nepřipouštím si, že už bych měl
jít na vysokou, nicméně na odchod
se těším, mizerný třídní kolektiv
mi odchod značně ulehčuje.
Eliška Hauserová - 4.
1.
Podala
jsem si dvě
p ř i h l á š k y.
Jednu
na
obor Biologie, Jihočeská univerzita, druhou
na obor Lesnictví, Mendelova univerzita. Přednost bych
dala univerzitě v Brně.
2. Nikdy jsem neměla důvod odejít,
byla jsem tu vždy spokojená.
3. O tom jsem nikdy nepřemýšlela.
4. Chce i nechce. Těším se na nové
prostředí, ale zároveň vím, že gymnázium mi bude chybět.
Lenka Oušková - VIII.
1. Po maturitě strávím
celé
prázdniny v
Mexiku posloucháním
španělštiny
a vychutnáváním společenského
ruchu. Poté snad budu navštěvovat
Pedagogickou fakultu.
2. Několikrát jsem chtěla odejít,
když jsem ztrácela iluze o poctivosti studentů, nebo byla uplatněna kolektivní vina.
3. U Anny Kohoutové.
4. Teď se těším, až odejdu ze třídy.
Ale ve škole bych ráda zůstala.
Tímto za celou redakci přeji všem
maturantům úspěšné složení maturitní zkoušky a mnoho úspěchů
v příštích letech!
-FILIPO-
Otýpka plná filmů
Thelma Louis
Režie: Ridley Scott
zdroj: csfd.cz
Servírku Louisu Sawyer už
nebaví denní
stereotyp,
a
proto se vydá
se svou nejlepší kamarádkou Thelmou
Dickinson na
výlet do hor.
Cestou se staví na parkovišti, kde
se Thelma dá do řeči s neznámým
mužem. Muž se ji okusí znásilnit.
Louisa v afektu muže zastřelí. Obě
dvě nechtějí jít do vězení, a proto se
rozhodnou utéct do Mexica.
Odcházení
Režie: Václav Havel
Film je velmi dobrý a napínavý. I
dialogy jsou na rozdíl od řady amerických filmů velmi smysluplné a
do filmu se hodí. Ve filmu nepřijdete ani o policejní honičky.
zdroj: csfd.cz
Film vypráví
o bodu zlomu
v Dr. Viléma
Riegera, který
spoustu let zastával funkci
kancléře.
O
tuto velmi lukrativní práci
bohužel přišel
a neumí se s tím vnitřně vyrovnat.
Zhroutil se mu celý svět. Musí se
odstěhovat z vládní vily, která se
mu stala za ta dlouhá léta domovem. Je mu líto, že i když tuto funkci zastával tak dlouho, tak o svých
nejbližších pomocnících, rádcích
a poddaných ví opravdu jen velmi
málo.
Na tento film jsem se velmi těšil,
ale musím říct, že mne do určité
míry zklamal. Film byl původně
jako divadelní hra a přijde mi, že
patří do divadla a ne na filmové
plátno, škoda. Nebo že bych na něj
nebyl dostatečně zralý?
KNIHY
Poslední samuraj
Režie: Edward Zwick
V
Japonsku
hrozí
válka
mezi
císařským vojskem
a klany samurajů.
Americký kapitán
Wo o d r o w
Algren je veteránem mnoha
zdroj: csfd.cz
bitev v boji o
nezávislost. Je
tedy pozván do Japonska, aby cvičil
císařské vojáky v boji proti samurajům. Jenže je unesen. Začne se
cvičit se samuraji a zcela propadne
tomuto stylu boje. Nakonec bojuje
proti císařskému vojsku.
Film je neskutečně poutavý a akční, i když je tam spousta věcí, které
nedávají smysl. Co jsem mohl čekat, vždyť je to americký akční film.
Ve filmu jsou velmi dobré efekty.
Tento film doporučuji všem milovníkům akčních bojových scén.
-UCHO-
Toulky světem i časem
Při odcházení si každý (ať chce
nebo nechce) vzpomene na Havlovu divadelní hru Odcházení,
kterou reagoval na svůj vlastní odchod z politiky. Téma odcházení se
objevuje okolo nás prakticky neustále. Ranní odcházení z domova,
odcházení životních šancí i starých
dobrých časů, starých věcí, které
nám přirostly k srdci nebo v loučení; dočasném, i v tom, které bolí.
Odcházení
Václav Havel
Dr.
Vilém
Rieger, bývalý
kancléř, který
opustil politiku, stále žije
ve státní vile
se svou dlouholetou přítelkyní Irenou, s
zdroj: kosmas.cz
babičkou a nejmladší dcerou Zuzanou. S vyklízením vládních věcí
mu pomáhá jeho bývalý tajemník
Hanuš a Viktor, bývalý tajemník
Hanuše. Vilém Rieger má teď větší
čas na rodinu. Vyvstává však otázka stěhování z vládní vily.
Na jeho místo veřejného oblíbence nastupuje náměstek Vlastík
Klein. Chce po Riegrovi, aby dal
najevo, že podporuje nové vedení a
nechce je zpochybňovat.
Novináři šíří o Riegrovi a Ireně
pomluvy. Dokonce i jejich přátelé
je opouští a přisluhují vicepředsedovi Kleinovi. Ten chce vilu pro
podnikání. Můžeme sledovat, jak
lidé dříve obvinění jsou v průběhu
hry zproštěni obvinění a jsou dosazováni na vysoké posty.
Konec hry mi připadá trochu
nepřiměřený celkovému působení
děje. Je zde smíchaných mnoho
věcí najednou.
„Hlas z reproduktoru: “Děkuji
hercům, že se nepitvořili. Divadlo
děkuje divákům, že měli vypnuty
mobilní telefony. Pravda a láska
musí zvítězit nad lží a nenávistí!
Zapněte si mobilní telefony! Dobrou noc a hezké sny!“
V Riegrových rozhovorech s novináři se objevuje několik zajímavých a důležitých myšlenek ideálního státu. Např. myšlenka: „Stát je
tu kvůli občanovi a ne občan kvůli
státu.“
Ve hře se objevuje Havel rovnou
dvakrát. Jednou ho můžeme naleznout v postavě Riegra, podruhé
v Hlasu (z reproduktoru), který
promlouvá k obecenstvu. V těchto
promluvách nám autor sděluje své
vlastní názory na děj hry a odcházení a přicházení herců na jeviště
a vysvětluje princip své balábile,
zmatek na jevišti sestavený z různých víceméně nahodile vybraných replik z předchozích scén.
Hra mě osobně moc nezaujala
a připadala mi rozvleklá, nejen z
toho důvodu, že hlas z reproduktoru oznamoval „pomalé rozjíždění
děje“. Musela jsem se pousmát nad
11
nerealizovatelnou politikou Riegra
(např.: postupné snižování až rušení daní), či některými vyjádřeními typu: „…Zvedli bychom tím
zaměstnanost, což by vedlo ke snížení nezaměstnanosti.“ Ráda bych
se však stala jednou z těch, kteří v
tomto díle dokážou najít něco většího.
Tulák po hvězdách
Jack London
„Jsem Darrell
Standing,
vězeň v San
Quentinu,“
představuje se
hlavní
hrdina. Ve vězení
prožil osm let.
Neospravedlňuje se jako
jiní vězni, ale
zdroj: kosmas.cz
přiznává svou
vinu. Za svůj
čin byl odsouzen na doživotí. Později byl neprávem obviněn ze scho-
ÚVAHA
vání dynamitu ve stěnách věznice.
Protože neprozradil úkryt, dostal
pět let v samovazbě. Ve tmě. Lidé,
kteří to přežili, to nazývají smrt
zaživa.
"Avšak za těchto pět let smrti zaživa jsem si dokázal získat svobodu, jakou poznal jen málokdo.“
A teď bude Standing pověšen. Ne
za své předchozí činy, ale za uhození dozorce. Ale nebojí se smrti. Ví,
že zhoupnutí se na oprátce může
ublížit jen jeho tělu, ale duchu, který v těle sídlí, tomu nic neublíží.
„Uřízněte mi všechny prsty […]
obě nohy […] vyřízněte srdce.
Cožpak nerozumíte? Nezahynul
jsem. Zahynulo jen tělo a tělo nejsem já.“
Kde vzal takovou jistotu?
„Odjakživa jsem věděl, že znám
i jiné doby, jiná místa. Věděl jsem
o jiných osobách, které žijí ve mně.
[…] To co jsi v dětství občas letmo
zahlídl je z jiného světa, z jiného života, jsou to věci, které jsi o tomto
vymezeném světě svého vymezeného života nikdy neviděl. Ale kde
tedy? Jiné životy, Jiné světy?“
Když ho ve vězení na samotce
začali svazovat do svěrací kazajky,
bylo to pro něj zprvu neúnosné,
křičel a dusil se. Pak mu spoluvězeň Ed Morrell prozradí způsob,
jak uniknout bolesti a utrpení.
Člověk musí nechat umřít své tělo
píď po pídi a pak duch opustí
zdánlivě mrtvé tělo.
Darrell Standing získá schopnost
navštěvovat své minulé životy a
zatímco je ve svěrací kazajce, stává
se jinde mnichem, námořníkem,
velmožem i otrokem, chlapcem i
dospělým.
„Jako nejpřísněji izolovaný vězeň
jsem se toulal nejen světem, ale i
časem.“
Jack London se inspiroval skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si
vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu
procesu a Morrell byl z věznice v
San Quentinu propuštěn. Ed Morrell má v příběhu svého jmenovce,
který Standinga naučí toulat se po
hvězdách.
London použil zajímavý a neotřelý námět. Daří se mu vtáhnout
čtenáře do děje. Děj je poutavý,
zdařile se zde prolínají různé časové linie a člověk to téměř nepostřehne.
-NICK-
Po cestě napříč kraji
Kráčím po cestě, mnohdy ani nevím proč. Klikatí se. Je nerovná, má
mnoho výmolů. Někdy stoupá do
příkrého kopce, jindy téměř střemhlav padá. Vede přes údolí i hory,
lesy a louky. Zdolává řeky, pak širé
lány. Vede skrz rozlehlé a neznámé
kraje, které mi na konci připadají jako můj domov. Jen málokdy a
mnohdy zdánlivě je tato cesta bezpečná.
Potkávám na ní spousty lidí. Jdou v
protisměru, padají do výmolů, klo-
12
“Na křižovatkách rozcházení, osudem rozhozeni…”
“Za pohořím posledním dálky neznámé, úzkost přepadla, úzkost mne…”
pýtají, zdolávají překážky lépe než
já, ale i hůře. A mnoho z nich jde
se mnou. Rozcházíme se na křižovatkách, abychom se třeba později
sešli. Někdy se zamotám v bludném kruhu, jindy překonám hravě
desítky mil. Netrápí mě čas, byl již
dávno vyměřen. Jediné co vím je,
že se stále posouvám dál. Vzpomínám na některé tváře, které na
rozcestí zvolily opačný směr. Cesta
se větví a krajů je mnoho. V dáli
vidím, že se blíží zcela nový a pro
mě tak neznámý kraj. Zastavuji se
na malém pahorku a rozhlížím se.
Čeká mne poslední pohoří a pak
neznámé dálky. Ohlížím se zpět.
Přepadá mě úzkost a vzpomínám.
Krásný je ten současný kraj. Už ani
nevím, kolikrát jsem zabloudil, kolik domorodých lidí mi pomohlo v
nouzi, kdy a kde jsem upadl a pak
zase vstal. Z malého pahorku jako
bych nyní viděl zpět na všechnu tu
krásu, kterou jsem procházel. Jen
ta zatracená mlha mi brání vidět
vše ostře a jasně. Jak je to dlouho?
A není právě s tímto krajem spjat
i konec mé cesty? Jsem tady přece
doma.
Usedám na kámen a přemýšlím.
Představuji si všechny ty poutníky, kteří zde seděli přede mnou.
Mnoho dalších, stejně jako já,
hledí nyní zpět. Jiní jdou zarputile dál. Spousta jich dávno odbočila, vzpomínám na ně a pár z nich
mi velice chybí. Napadá mě, jaké
by to asi bylo, kdyby se naše cesta
znovu setkala někde v té tajemné
dálce. A kdo jiný na ní ještě čeká?
Již delší dobu to tuším. Tento kraj
není mým domovem, byť jej mohu
mít seberadši. Můj pravý domov
je až na konci cesty. Opustil jsem
jej, a vydal se na svou cestu, abych
poznal její úskalí a krásu všemožných krajů. Musím tedy jít dál po
své cestě a čelit všem neznámým
krajům a jejich rozcestím, která mě
ještě čekají. Naposledy se rozhlížím
a vydávám se vstříc taji opředenému pohoří, před nímž mě domorodci tolikrát varovali. Cesta mě
do něho neomylně zavádí a já vím,
že to bude má poslední zkušenost
s tím nejkrásnějším krajem, přes
který jsem kdy procházel.
Ostatně cesta je tím jediným, co
znám. To ona mi ukázala všechny krásy, které teď nechci opustit.
Ano, stejně tak již delší dobu vím,
že jednou dojdu jejímu konci a
vrátím se zpět domů. Ano, paradoxně je koncem cesty její začátek,
domov, kde si v klidu vychutnám
všechny zážitky této strastiplné
pouti. A kdo ví, třeba si jednoho
dne doma uvědomím, že jsem již
dlouho nepotkal staré známé a tak
se vydám znovu na tu prašnou, klikatou a záludnou cestu.
13
Kam odtáhli?
Karolína Kubínová
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Přestupovala jsem na Gymnázium
Joachima Barranda v Berouně, nicméně tam jsem se moc „neohřála“,
dalo by se říct – po roce a půl tam
jsem se přihlásila na SPŠ sdělovací techniky v Praze, kde studuju
filmovou a televizní tvorbu a s třeboňským gymplem tak můžu srovnávat hned dvě školy. V obou případech je ten rozdíl dost výrazný.
Berounské gymnázium je spíš jako
ZŠ, a tak jsem oproti studentům
-MAR.MAR-
tam byla dlouhou dobu poměrně
napřed, v chemii dokonce o rok,
protože se tam začíná vyučovat až v
tercii, kterou já tehdy už rok měla,
v matice přibližně o tři měsíce výuky, díky čemuž jsem samozřejmě
přestala dávat pozor a moje známky se najednou rapidně zhoršily. O
třídním kolektivu se tam prakticky
ani nedalo mluvit, přístup studentů ke škole a hlavně k učitelům je
naprosto strašný a někteří z mých
spolužáků kantorům záměrně škodili.
Na druhou stranu Panská, čili škola, kde studuju teď, je něco úplně
jiného. Jednak jde o školu s odborným zaměřením, kde děláme to,
co nás baví, což je vlastně důvod,
la bych, že naši učitelé jsou trochu
kritičtější.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
Tak určitě mi dal spoustu nových
kamarádů, na druhou stranu o
spoustu těch starých mě připravil.
Taky jsem rok zpívala ve sboru, a
kdybych bývala zůstala v Jižních
Čechách, asi bych nemusela vstávat ve 4 ráno, abych se dostala na
sedmou do školy.
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Na rozdíl od toho berounského
jen v dobrém. Chybí mi profesor
Rosocha – nikdy mě zemák tak
nebavil jako v Třeboni. Taky mi
“Někteří z mých spolužáků kantorům
záměrně škodili”
14
proč se tam asi většina z nás hlásila,
nad některými předměty, které tam
mám, by asi spolužáci z gymplu
valili oči, ale největší rozdíl je asi
v tom, že jako kolektiv se opravdu
snažíme navzájem držet při sobě a
když někdo něco nezvládá, snažíme se mu pomoct. Přístup učitelů
na Panské versus přístup učitelů
na třeboňském gymplu… no, řek-
chybí moji spolužáci, i když teda
zdaleka ne všichni, ale na druhou
stranu ani v Praze nevycházím se
všemi lidmi ve svojí třídě, a asi by
byl zázrak, kdyby to tak bylo. Taky
mi chybí španělština, kterou jsem
měla v Třeboni i v Berouně, ale v
Praze už ne, a bývala bych se ji ráda
doučila, ale nemůžu na ni prostě
teď najít čas. Tak snad časem.
Klára Němcová
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Přestoupila jsem na OA, SOŠ a SOU
Třeboň, na obor Obchodní akademie. Rozdílů mezi OA a gymplem
je spoustu. Moje současná škola
klade menší nároky na studenty,
ale rozhodně to neznamená, že je
na nižší úrovni. V mnoha věcech je
to spíš naopak. Studenti jsou si vzájemně rovni a není mezi nimi tak
patrný materiální rozdíl, jako tomu
je na gymplu. Učitelé jsou pro nás
nejen autorita, ale zároveň i přátelé
a tomu odpovídá i jejich přístup k
nám. Nicméně, tohle je velmi individuální názor. Říkám to tak, jak
to sama vnímám. Nehledě na fakt,
že posoudit rozdíl mezi školou se
všeobecným zaměřením a školou s
konkrétním oborem, je téměř nemožné.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
No, těžko odpovídat. Rozhodně
jsem zase našla chuť se učit, lze-li
to tak nazvat. Pro mě byla změna
nezbytná. Dřív bych to asi nepřiznala, ale dneska, s odstupem, si
uvědomuju, že jsem na to všechno
nebyla připravená a nezvládla jsem
se přizpůsobit nárokům, které na
mě byly kladeny na gymplu. Ale to
trochu odbočuju od otázky! S přestupem na novou školu přišly nové
ambice, mnohem vyšší, než jsem
měla na gymplu, zlepšila jsem si i
prospěch a jsem aktivnější, pokud
jde o různé akce školy apod. A zatím nemám pocit, že by mi přestup
na jinou školu něco vzal. Ani v nejmenším ne.
Tereza Vondrášková
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Rozhodně v dobrém! Gympl jsem
měla ráda a člověk nehodí pět let
života za hlavu! Kdyby už nic jiného, vzpomínám ráda na lidi, které
jsem měla možnost poznat. Třeba
pan profesor Rosocha, který učí
skvěle zeměpis a je velmi chápa-
la jsem si jí jako profesorky i jako
člověka. Byla jedinečná a velmi
vzácná v mnoha věcech a troufám
si tvrdit, že každý, kdo měl tu čest
ji poznat, ji vnímal podobně, jako
já. A jinak, je jasné, že vzpomínám
i na svou třídu apod., ale spolužáky
potkávám pořád, takže to není tolik patrné. Gymnázium byla skvělá
vý, tolerantní a starostlivý člověk.
Nebo paní profesorka Otepková, která je taktéž skvělá nejen ve
svém oboru, ale i mimo školu je
velmi vzácný člověk. Ale, upřímně,
takhle bych mohla jmenovat mnoho dalších jmen, přesto uvedu jen
jedno další. Paní profesorka Ilonka
Wernerová. Ačkoliv už není mezi
námi, byla to žena, která ve mně
zanechala velice silnou stopu. Váži-
zkušenost, ale dneska vím, že moje
místo je tam, kde jsem teď. Moje
současná škola mě naplňuje a jen
nerada se s ní budu po maturitě
loučit, ale jak víme, život jde dál a i
ta sebelínější řeka v moře dospěje.
Takže, na závěr, gymnázium pro
mě bylo velmi přínosné a prožila
jsem tam skvělých pět let, ale nebylo to pro mě „to pravé ořechové“.
TSG je malá škola, zaměřená hlavně jazykově - kromě povinných jazyků je jejím studentům nabízeno
mnoho jazyků nepovinných, od
latiny po španělštinu, v čemž vidím
asi největší pozitivum.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
Na třeboňském gymplu jsem se
moc dlouho neohřála, takže si
nejsem jistá, že dokážu nějak srovnávat. Ale určitě mě mrzí, že už se
“Zatím nemám pocit, že by mi přestup
na jinou školu něco vzal”
“Pokud hrajete počítačové hry nikdo se
tu s vámi mazat nebude”
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Přestoupila jsem na soukromé
gymnázium v Táboře, kde jsem poměrně spokojená, ale čas od času
si po tom třeboňském zastesknu.
Většina učitelů vychází studentům
vstříc, jak jen může (pokud chybíte nebo nezvládáte látku, stačí
za nimi přijít a oni to rádi znovu
vysvětlí), ale vše má své hranice…
Pokud místo docházení do školy
radši hrajete počítačové hry nebo
se od rána do večera a od večera
do rána někde opíjíte, nikdo se tu s
vámi mazat nebude, samozřejmě si
musíte všechny povinnosti splnit.
Když jste naopak pečlivý/á a máte
snahu dělat něco navíc, pomoc a
ochota učitele není neobvyklá.
15
moc nevídám s některými skvělými lidmi…Asi nejvýraznější změna přišla v angličtině, mám skvělou
učitelku, která ve mně vypěstovala
lásku k tomuto jazyku, v němž má
i velmi poutavé hodiny dějepisu.
V Aj se na TSG vyučovala také informatika a základy společenských
vět...
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Jako na krátkou, ale příjemnou část
života. ;)
Michaela Kubínová
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Gymnázium Joachima Barranda
v Berouně. Úroveň výuky je tak
50/50 … Některé předměty jsou tu
pro mě daleko lepší (např. biologie,
výtvarka a angličtina), ale třeba na
zeměpise se toho nikdo z nás moc
Kristýna Vacková
nenaučí, spíš je to taková volná hodina. Co se týká přístupu učitelů,
je to individuální, ale přístup žáků
se tu jednoznačně liší. Je tu víc vtipálků, takže se nikdy nedá říct, že
by byla nuda. Klidná hodina v naší
třídě prostě neexistuje.
ani nedokázala představit. Mimo
jiné je také výhodnější být tak blízko Praze (přeci jenom je tu daleko
víc možností), takže to, že jsem teď
oproti mým bývalým spolužákům
úplně někde jinde, beru jako velmi
pozitivní zkušenost.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
Přestup sem mi určitě vzal hodně kamarádů. Přeci jenom je to
celkem dálka, takže ten kontakt s
nimi už není takový, jaký byl třeba
před dvěma lety, když jsme se sem
přestěhovali. Ale díky téhle změně
jsem poznala spoustu super lidí,
bez kterých už bych si svůj život
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Určitě jen v dobrém! Super lidi,
výborní učitelé, skvělá atmosféra
… Ráda se tam jednou za čas vrátím a zajdu za svými kamarády. Je
to vždycky skvělá připomínka těch
„starých časů“.
je samozřejmostí snad na většině
všech středních škol. Protože jsme
na BiGy, přibyla nám k jazykům
ještě latina. Ovšem že by na nás
jazykáři byli třeba tvrdší nebo bychom toho brali více, to si nemyslím, řekla bych, že jde opravdu spíš
jen o čas, který na studium jazyků
máme.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
„Když něco starého končí, něco
nového začíná.“ Asi tak to beru já.
Nová škola mi rozhodně dala nové
přátele, nový rozhled. Mí spolužáci
jsou milí a super lidé a i na učitele
máme obrovské štěstí. Je to nová a
další užitečná zkušenost do života.
“Na BiGy chodí z většiny studenti, kteří
ani nejsou věřící”
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Přestoupila jsem na BiGy do Českých Budějovic. Těžko se mi porovnává např. úroveň výuky na
třeboňském gymnáziu a již zmíněném BiGy, protože kromě změny
školy to byl i velký skok z nižšího
na vyšší gymnázium, a i to je samo
o sobě už hodně velká změna.
Pravdou je, že BiGy se více zaměřuje na výuku jazyků, a to zejména
na angličtinu, té máme dokonce
4 hodiny týdně + k tomu 1 hodinu anglických reálií. Druhý jazyk
16
Učitelé se celkově moc neliší. Jako
na každé škole, i tam jsou učitelé
někteří lepší, někteří horší, někteří důslednější. Někteří jsou na nás
tvrdší a jiní to zase moc neřeší.
Některé z vás možná překvapí,
když řeknu, že na BiGy chodí z
většiny studenti, kteří ani nejsou
věřící a podobně. Samozřejmě tam
takoví studenti jsou, ale myslím, že
předsudky, že na BiGy chodí jen
budoucí knězi a jeptišky můžete
klidně dát stranou.
Je pravda, že dojíždět do Budějovic, z Budějovic pak domů, a nebo
do jiných míst, kam je potřeba, je
náročnější, Budějovice jsou pro mě
dál než Třeboň. Je to tedy náročnější hlavně časově.
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Jenom v dobrém Třeboňské gymnázium je plné skvělých učitelů, na
které vždy ráda vzpomínám, a samozřejmě i fajn lidí. Jsem ráda, že
jsem mohla chodit zrovna na tuto
školu. Byla to škola nejen mého
rozhledu, ale i života.
Čangi
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Po tercii jsem opustila náš milovaný třeboňský ústav a nakrátko
pobyla na Gymnáziu Vítězslava
Nováka v Jindřichově Hradci.
Tamní studium bych raději nijak
nekomentovala, chodila jsem tam
jen rok, jelikož jsem pak hned odešla do Prahy. Takže to byla, dá se
říci, jen taková krátká mezistanice.
Nicméně, v současné době už dru-
Nikola Straková
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Přestoupila jsem na gympl Vítězslava Nováka v J. Hradci. Liší se
v hodně věcech. Úroveň školy za
posledních několik let dost klesla a
spousta studentů to vnímá. Někteří
učitelé naučí a někteří zase naopak
absolutně ne a myslím si, že je to
hodně o výkladu. Vybavení školy
je oproti třeboňskému gymplu o
hým rokem navštěvuji gymnázium
na pražském Smíchově a musím
podotknout, že jsem tu vcelku spokojená. Stěžejním je asi fakt, že se
jedná o gymnázium čtyřleté, takže věkový rozdíl mezi studenty je
menší. Takže houf malých primánků, který běže po chodbách sejme
vše, co nestihne uhnout, u nás k
vidění bohužel není (nebo také
bohudík). Vzhledem k vyššímu
průměrnému věku studentů je pro
většinu profesorů také samozřejmostí svým svěřencům vykat. Jiné
odlišnosti však, obávám se, posoudit nemohu. Přístup profesorů/studentů je dosti individuální a podle
mého jej nelze zobecnit.
i své stinné stránky. Po těch 320
přestupech se teď lépe adaptuji na
nové prostředí, neznámé a cizí.
Mám ostřejší lokty, i když tomu tak
nebývalo. Získala jsem nové přátele, ale přišla o ty staré. Samozřejmě, že ne všechny. Ale co se většiny
týče, i když se člověk snaží udržet
kontakt se starými kamarády, tato
pouta postupně slábnou a nakonec
se zpřetrhají. Nakonec totiž stejně
zjistíte, že dotyční se stejně jako vy
v životě posunuli dál a už si spolu
nemáte, co říct.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
Taková změna s sebou přináší
mnoho užitečných věcí, ale má
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Během posledních 11 let jsem vystřídala asi šest vzdělávacích institucí, a ačkoliv jsem v Třeboni
pobyla jen tři roky, na třeboňské
gymnázium vždy ráda myslívám
jako na svoji domovskou školu.
trochu horší - mimo posledního
přistaveného moderního patra.
Co se týče přístupu studentů ke
studiu, tak si myslím, že dost lidí
na školu doslova ,,kašle". Možná
je to výukou, možná společností.
Kdyby to bylo jednoduché, hned
bych se vrátila za vámi!
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
Přestup do Hradce mi něco málo
dal, ale opravdu jen málo. Týká se
to vstávání. Nemusím dojíždět a
vstávat v 5 hodin ráno. Kdyby to
bylo na mě, tak nepřestoupím, ale
víceméně za mě rozhodli rodiče.
Vzalo mi to skvělé kamarády a
skvělé učitele! Myslím si, že jsem
měla suprovou třídu! Byli jsme
skvělá parta, co si pamatuju, tak
jsme vždy za jakýchkoliv okolností
stáli všichni při sobě. A celá banda
jsme si rozuměli. Ovšem, že se občas sehráli nějaké ,,holčičí války",
ale taky jsme byli z 90% holčičí
třída! S nikým už teď nejsem moc
v kontaktu.
A ještě vzpomínám na učitele,
kteří opravdu naučili. V hodině
jsem se toho naučila o 100 % víc
jak nyní.
Jak na třeboňské gymnázium
vzpomínáš?
Na třeboňský gympl vzpomínám
jen v nejlepším! Studium tam mi
dalo hromadu skvělých zážitků!
Upřímně, tenkrát mě odchod ze
školy docela psychicky sebral.
Bylo to těžké, ukáplo mi několik
slz a dost mě to trápilo.
Ale zvykla jsem si na nové prostředí rychle, tím nechci říct, že
bych to přešla. Do dnes lituji, že
jsem tam nemohla zůstat. Dokonce bych se i teď moc ráda vrátila, ale obávám se toho, že bych
byla hodně pozadu, co se výuky
týče. V matematice určitě.
17
Kateřina Čurdová
Na jakou školu jsi přestoupila a v
čem se liší od té naší?
Přestoupila jsem na Střední pedagogickou školu v Prachaticích
na obor Předškolní a mimoškolní
pedagogika, to znamená, že ze mě
bude učitelka v mateřské škole. Přístup učitelů k žákům se liší výrazně. Říkám to nerada, ale učitelé na
František Hartmann
Na jakou školu jsi přestoupil a v čem
se liší od té naší?
Přestoupil jsem na základní školu Pomník s vidinou nástupu na
Střední rybářskou školu Vodňany.
Tu budu porovnávat s gymnáziem.
Úroveň výuky je s gymnáziem téměř srovnatelná. Rozdílem je, že
gymnázium připravuje žáky na
vysokoškolské vzdělání, zatímco
18
přírodní vědy si z nás velice často
utahují, když se nám něco nepovede a dávají nám to hodně „sežrat“.
Naopak pedagogové vyučující výchovy a praxi si nás považují a naše
nápady jsou jim často inspirací.
Srovnávat úroveň výuky naší školy s gymnáziem je dost složité. Na
gymnáziu se sice učí mnoho předmětů, jenže důraz se klade právě na
ty, které se u nás probírají jen tak
na oko. Naše škola je zaměřená jiným směrem a není tedy zapotřebí,
abychom se příliš věnovali matematice, chemii nebo fyzice. Jsme
doslova „drilované“ ve výchovách
a v tom, co děláme, jsme dobré (já
vím – samochvála smrdí :). Samozřejmě, najdeme tu i pedárnice zajímající se jen o cigarety a taháky,
ale těch je naštěstí málo. Já jsem tu
spokojená, protože studuji to, co
chci v budoucnu dělat a co mě baví.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
Přestup na novou školu mi vzal klid
domova (jsem na internátu), úžas-
ně ujetou partu spolužáků, po které se mi hodně stýská, potom 50 %
mé osobnosti (4 roky na dívčí škole
by změnily asi každého) a pocit, že
jsem k ničemu. Naopak mi přibyly
svaly a modřiny z tělocviku, zkušenosti s opravou tiskárny, protože ta
na intru se věčně rozbíjela, trpělivost a tu nejlepší kamarádku jakou
jsem kdy mohla mít.
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Na třeboňské gymnázium vzpomínám moc ráda, poněvadž mě
tady toho páni profesoři a paní
profesorky opravdu mnoho naučili
a abych se přiznala tak jsem měla
celé tři roky krásný náskok (a to
hlavně v matematice a angličtině).
A díky tomu také patřím mezi ty,
co mají na vysvědčení vyznamenání :. Třeboňské gymnázium pro
mě byla škola sice tvrdá, ale nedám
na ní dopustit, věřte mi nebo ne,
tisíckrát jsem si vyčítala, že jsem
odešla.
naše odborná škola se zaměřuje i
na praktické vyučování (praxe v terénu, možnost vyučení myslivosti
aj.). Přístup učitelů je zde mnohem
volnější. Snaží se s námi mluvit
jako se skoro dospělými a to jak
na hodinách, tak i mimo ně. Určitě se tu nenajde učitel, který by dal
třídní důtku za např. vlhkou sportovní obuv při tělocviku nebo kvůli
jiným komickým důvodům. Víme
své, že ;). Protože většina studentů
bydlí na internátu, je jejich postoj k
ostatním mnohem přátelštější.
Jak na třeboňské gymnázium vzpomínáš?
Upřímně? Když jsem na gymnázium nastoupil, byl jsem v těžké životní situaci. Ta mě činila nevyrovnaným a s třídním kolektivem jsem
nedokázal splynout. Pomoc ze
strany učitele mé situaci nijak neprospěla, ale naopak mě onou pomocí dokonale odtrhla od zbytku
třídy. A po necelých dvou letech,
mě ještě čekala zrada od kantorky,
od které bych to ani nečekal. Musel
jsem odejít.
Takže jak na gympl vzpomínám?
Nejhorší dva roky mého života.
Co ti přestup na jinou školu dal a co
vzal?
Dal mi klid..
UČITELSKÁ ANKETA
Kdy odtáhnou?
-ROS-
Iva Ahmad
Karel Pazourek
Tereza Maříková
Kdyby po chodbách
chodili samí zamračení protivní žáci,
kolegové kdyby byli
hádaví, drbaví a zlí a
kdyby v ředitelně seděla protivná, lenivá ředitelka, která by nás všechny jenom šikanovala. To bych se pak už asi opravdu
nadechla, vzala papír, tužku a napsala žádost o ukončení pracovního poměru. Protože všechno má
svou hranici, za kterou se nedá jít
a člověk musí najít sílu zavřít za
sebou dveře a jít ... i když právě
ve školství jsem ty dveře za sebou
zavřít nedokázala od 1. 9. 1984. A
pořád mě to v něm baví :)
Muselo by mě přestat učení bavit. Nebo
bych přestal mít na
chleba. Nebo by mi
nakazovali, co a jak
mám učit, nic víc, nic míň - třeba
že jediná čísla jsou jedna a dva. To
by byla smutná matika…
Díky působení tady
ve škole mohu do
školství trochu nakukovat a po některých
"prohlédnutích
do
zákulisí" se divím, že
ve školství vůbec ještě zůstávají tak
profesionální a osobnostně celiství
pedagogové jako jsou tady nebo
vůbec nějací pedagogové. Z té práce s různými papíry, komisemi všeho druhu, normami a nařízeními,
které si často protiřečí, jde laikovi
(mně) hlava kolem a to nemluvím
o tom, že tyto hodiny do pracovního úvazku samozřejmě zdaleka
všechny započítány nejsou a mně
osobně by asi znechutily to, co se
na pedagogickém řemesle dá najít
smysluplného a naplňujícího. Jinak
můj odchod či setrvání ve školství
závisí především na shovívavosti mých dětí a maminky, která je
hlídá, když pracuji a v neposlední
řadě také na financích, které se (též
nad rámec jejich pracovních povinností) podaří či nepodaří vedení školy do budoucna obstarat.
Milada Benedová
Kdybych zjistila, že
svoji práci dělám delší čas špatně nebo že
moje snahy nenacházejí z jakýchkoli důvodů na straně žáků a
studentů odezvu. Že pro rostlinku,
kterou chci zasázet, neexistuje žádná půda.
Dokážu si představit i jiné důvody,
jako třeba skomírající zdraví, abnormální finanční krize rodiny, ...
. Moc si přeji, aby k tomu nedošlo,
protože jsem ve škole a obzvlášť na
této opravdu ráda.
Adéla Holubová
Musel by mne jednoho "krásného rána"
navštívit Ian McKellen a pozvat mne
na "an adventure"...
Anna Kohoutová
Nedovedu si představit dobrovolný odchod ze školství, tím
spíš z naší školy. Mám
ráda svoji profesi a
těžko se mi vymýšlí,
co by se muselo stát, abych dělala něco jiného nebo někde jinde.
V případě náhlého zbohatnutí a
pod podmínkou možnosti návratu
bych se ale nebránila třeba ročnímu cestování a sbírání zkušeností
v cizině.
Vilém Roženský
Poslední kapkou mé
učitelské kariéry by
bylo, kdyby studenti
při výuce četli pod
lavicí časopis Bravo,
či nedejbože GYM,
hráli hry na dotykovém přístroji,
přibrušovali si nehty, nebo si dokonce mezi sebou házeli zmačkané
oplzlosti. V případě, že by někdo
při mém výkladu svačil, bych školství opustil na minutu. Z osobního
hlediska bych kantorství pověsil
na hřebík, pokud by mně vypadaly všechny zuby a neměl jsem na
nové.
Jitka Mašková
Není to zrovna zásadní změna, co by mne
přivedlo k rozhodnutí odejít. Občas se
dostaví krize a pak si
kladu otázky: Stojí ti
to za to? Jsou ve škole lidé, kterým
na tobě záleží? Potkáváš žáky, které
to s tebou baví? Můžeš něco změnit? A tak podobně. Dokud budou
všechny odpovědi kladné, asi se nic
nezmění.
19
Petr Kopeček
Naďa Krčálová
Olga Tichá
Své
privilegované
místo, na které - jak
se často ukazuje opravdu každý nestačí, bych opustil
ve chvíli, kdybych ze
svého působení přestal mít radost,
nebo kdybych vycítil, že mě mé síly
opouštějí.
Ve školství pracuji
ráda, mám ráda mladé lidi a práci s nimi.
O odchodu budu uvažovat až uznám, že mi
sily nestačí. Zatím mě tato práce
udržuje ve formě a jsem ráda za ni.
Odchod ze školství
nebo setrvání v něm
je můj "celoživotní
boj". Je to
možná s podivem,
ale učit mě stále ještě
baví, jinak bych už tady nebyla.
Ale stále více mě vysiluje vysvětlovat, proč jsem tak přísná, proč po
studentech chci logické uvažování,
odvozování, aby rozuměli tomu, co
říkají atd. Už jsem i slyšela, že "fyziku a chemii v životě zas tak moc
nepotřebují", tak musím slevit,
ocenit, že se něco naučí....nazpaměť.
Ale to si já nemyslím, fyzika a chemie a další obory jsou o životě,
něco
se naučit musíme, ale podle mě bychom měli u studentů podporovat
logické
myšlení seč nám síly budou stačit.
Kvůli tomu na gympl šli nebo ne?
Jana Havlová
vsadila).
Pokud vyhraju pěknou
sumičku
ve
sportce (to se mi asi
nepoštěstí,
protože
jsem si ještě nikdy ne-
Martin Krynický
Stát by se nemuselo
nic, protože o odchodu ze školství uvažuji
průběžně od téměř
okamžiku, kdy jsem
do něj nastoupil.
ÚVAHA
Zdeněk Kučera
Kdyby ministr školství v rámci reorganizace
systému
vzdělávání přesunul
učitelům letní prázdniny do měsíce listopadu a zkrátil je na pouhé tři týdny.
Martin Rosocha
Odešel bych, pokud
by nebylo zbytí, byť
to zní podivně, protože pokud učitelé
odcházejí, tak pouze
ze zaměstnaneckého
postu, nikoli ze své podstaty…
-NICK-
Pár zajímavých údajů
Je to zhruba osm let, co naše třída
složila přijímací zkoušky. Bylo tehdy jaro 2006 a nám bylo 11 let. V
následujícím článku se vám pokusím přiblížit změny, které se za tu
dobu odehrály. Nejprve bych se rád
pečlivě věnoval učitelskému sboru.
Zde jsem nalezl totiž velice zajímavá data.
Při našem nástupu na gymnázium
měla sestava učitelského sboru 27
členů. Jmenovitě od spodního patra: Petr Werner, Naděžda Krčálová,
Štěpánka Otepková, Jaromíra Hrubešová, Markéta Drábková, Jana
20
Gráfová, Mája Fundová, Zbyněk
Matějka, Jana Coufalová, Petr Kopeček, Jaroslava Lhotská, Milada
Benedová, Olga Tichá, Naděžda
Matušková, Ivana Kubínová, Ivana Čurdová, Miroslava Mrázková,
Jana Haiderová, Zdeněk Kučera,
Petra Dufková, Alena Veselá, Barbora Lohniská, Lenka Zimmelová,
Blanka Černá, Ludmila Císařová,
Anna Kohoutová, Hana Chmelová.
Tuším, že většina z vás je zmatena a
spoustu jmen nezná. Z původních
27 členů pedagogického sboru je
totiž nyní ve službě pouhých 14
kantorů, z čehož dvě kantorky navíc měly v průběhu osmi let profesní pauzu. To ale není vše, abych
zejména mladším ročníkům ještě
více zamotal hlavu, doplním zde
jména učitelů, kteří na školu v průběhu těchto osmi let přišli a k tomu
stihli i odejít, ať už úplně nebo jen
na mateřskou dovolenou. Jsou
jimi: Jaroslava Vondrášková, Hana
Soukupová, Ilona Wernerová,
Martina Kukačková, Tomáš Marek, Jana Rosochová (Kalvasová),
Lenka Vetýšková (Janovská), Veronika Jandová, Pavel Krejča, Mi-
lan Sudický, Adéla Schacherlová,
Hana (???) Dušková, Tomáš Lang,
Petr Dolejší, Olga Borčická, Zuzana Dvořáková (Pešková), Ludmila
Petrželová.
A současná sestava? Na škole nyní
máme znovu 27 členů sboru. Kurzívou označím jména, která ještě
nepadla – tedy příchozí nováčci,
kteří vydrželi do současnosti. Tučně budou označena jména těch 12
vyučujících, kteří přečkali celých 8
let s námi: Petr Werner, Naděžda
Krčálová, Štěpánka Otepková,
Markéta Drábková, Jitka Mašková, Jana Psotková, Vilém Roženský,
Zbyněk Matějka, Anna Kohoutová, Petr Kopeček, Milada Benedová, Jiří Hendrych, Olga Tichá,
Ivana Kubínová, Karel Pazourek,
Ivana Čurdová, Martin Krynický,
Petra Šálková, Hana Bušková, Zdeněk Kučera, Jana Havlová, Václav
Pražák, Martin Rosocha, Adéla
Holubová, Ludmila Císařová, Kateřina Janů, Věra Ježková. Jednoduchými počty tak vychází, že naše
letošní oktáva zažila na gymnáziu
57 různých učitelů. Z nichž 41 nás
doopravdy někdy vyučovalo více
než jen na suplování.
Číselně je zde možno nadále pracovat s různými daty. Z 30 kantorů,
kteří opustili naši školu, jich 8 šlo
do zaslouženého důchodu. Mno-
hem smutnější je číslo 3, které z
30 odcházejících značí již nežijící
profesorky. Ilona Wernerová, Jana
Gráfová a Mája Fundová již bohužel nejsou mezi námi a myslím, že
na ně všichni rádi v dobrém vzpomínáme. Opačným údajem je počet narozených dětí příslušníkům
učitelského sboru za posledních 8
let. Takových dětí se narodilo celkem 13. O zápisy se postarali: 3x
Petr Werner, 2x Petr a Lenka Kopečkovi, 2x Václav Pražák, 2x Miroslava Mrázková, 1x Petra Šálková
(Dufková), 1x Lenka Vetýšková, 1x
Martin a Jana Rosochovi a 1x Veronika Jandová. Navíc je na cestě
14. přírůstek tentokráte do rodiny
Zuzany Dvořákové. K dětem se
váží svatby. Těch se za osm let odehrálo šest. Do manželského stavu
vstoupily hned dva učitelské páry:
Petr Kopeček a Lenka Zimmelová,
a šest let po nich také Martin Rosocha a Jana Kalvasová. Kompletní
výčet novomanželů doplňuje ještě
Václav Pražák, Petra Šálková (Dufková), Zuzana Dvořáková (Pešková) a Lenka Vetýšková (Janovská).
Nejčastěji se měnila sestava v kabinetu ZEM/DĚJ, kde se vystřídalo osm členů sboru: za Barboru
Lohniskou nastoupil Václav Pražák, za Lenku Kopečkovou (Zimmelovou) přišel Petr Dolejší a ten
Další díly Mr.Gyma naleznete každý týden na www.casopigym.cz
byl nahrazen Adélou Holubovou,
Blanka Černá uvolnila své místo
Miroslavě Mrázkové a ta následně
Martinu Rosochovi. Naopak postem, který by se dal bez studu přirovnat k bradavickému profesoru
obrany proti černé magii, je učitel
výtvarné výchovy. Zde jsme byli
svědky dokonce sedmi různých
zaměstnanců, chronologicky: Jana
Gráfová, Ludmila Petrželová, Ilona Wernerová, Martina Kukačková, Tomáš Marek, Jana Rosochová
(Kalvasová) a Vilém Roženský.
Mimo tyto neskutečné rošády v
učitelském sboru se v průběhu našeho studia odehrálo ještě mnoho
podstatných věcí. Na škole se vystřídalo přibližně 720 studentů a
studentek, Česká republika měla
celkem 6 předsedů vlády, USA 2
prezidenty, Ruská federace 3 (ačkoli lidsky pouze 2). Odehrálo se
patero olympijských her (ty první
jen těsně před našimi přijímačkami v Turíně), osmero MS v hokeji a letos nás čeká třetí fotbalové
mistrovství. Svět přečkal světovou
hospodářskou krizi a dokonce dva
termíny konce světa. Jak se tak na
to dívám, je vlastně zázrak, že se
vše již dávno nezhroutilo.
21
Co vzkazují odcházející ročníky
Studium berte
vážně, ale ne tak
abyste zapomněli
žít!
90 % učiva je k ničemu. Ze zbylých 10%
jich je 5% doopravdy užitečných a těch
druhých 5% možná jednou, někdy v budoucnu.
Děcka, učte se. Soustřeďte se na to, co Vás
baví. Známky nejsou tak podstatné. Včas
začněte s přípravou na maturitu a rozhodněte
se co nejdřív, z jakých předmětů chcete
maturovat. Užívejte života.
Pište si poznámky, budou se
hodit !
Užijte si to
Začněte se zamýšlet nad svojí
budoucností dřív
než v septimě a
hlavně čtěte a
koukejte se
kolem sebe.
Je to boj! Utečte
dokuď můžete.
Tak vám závidím!
Střední je skvělá!
Ale učte se, před
maturitou se vám
to vážně hodí!
Kdo uteče
vyhraje!
Užívejte si každného dne, jelikož nikdy nevíte, co se
vám v životě stane. Nezanedbávejte výuku, jelikož to,
co máte v hlavě, vám už nikdo nevezme.
Učte se! Učte se!
Nenechávejte
věci na poslední
chvíli! Myslím to
vážně!
Buďte aktivní! Dělejte
všechny možné činnosti ve
škole i mimo školu, na všem
hledejte něco zajímavého. A
užívejte si lidí kolem sebe. Ať
máte na co vzpomínat.
Začněte se učit včas a nic
nenechávejte na poslední
chvíli. Vážně, pak nic nebudete stíhat.
Nenechte si s*rát
na hlavu a
nenechávejte
věci v maturitním
ročníku na
poslední chvíli.
Studovat poctivě
se vyplatí, ale nic
se nemá
přehánět.
Kdybyste šli na
obchodní
akademii, ušetřili
byste si zbytečné
nervy
Jděte na
kadeřníka,
ještě je
čas.
Buďte k sobě
ohleduplní a milí,
ať si poslední rok
v klidu s pohodě
společně užijete!
Makejte na předmětech, které Vás baví a učte se jazyky.
Přeju Vám štěstí na lidi, se kterými chodíte do třídy…..
je smutné, když v posledním ročníku zjistíte, že polovina vašich spolužáků je falešná jako značkové zboží na
tržnici.
Nenechávejte
nic na poslední
chvíli. Může se
vám to šeredně
vyplatit. Vím o
čem mluvím.
Neposlouchejte
rady starších. A
svědomitě plaťte
na posledním
zvonění.
Nematurujte
z biologie a
chemie, je toho
strašně moc!
Modlete se,
abyste nebyli
jako my.
Hloupý lidé se
objevují na
gymplu. A blbost
je nakažlivá
Uč se, co Tě zajímá a baví. Měj
smysl života a
měj cíl. A chovej
se jako
Gentleman.
KARIN PIRGLOVÁ
JAZYKOVÝ KOUTEK
Leftovers
Everybody is magnificent when it
comes to wasting time (or for the
offensive ones "to do unimportant
things") instead of doing something compulsory or simply a bit
more meaningful. But when there
is some amount of time that should
be wasted, then waste it wisely.
During these lovely years while
you are studying in this particular
beautiful building you have enough space to grow up, to take up doing something that you might start
-IWISH-
to love, to make friends, to get to
know people. to get to know yourself or to fall in love. You will get to
party, you will get into trouble, you
will both hurt and get hurt. You
definitely fail in something that is
significant for you, there will always be somebody better than you
in something you wish to believe
you're the best. Teachers won't always understand you and you will
ditch school once in a while. But in
the end of this long, long journey,
you will end up shaking nervously
due to the comming school-leaving
exam, sentiment for the people you
will miss seeing around, hating for
those with whom you have crossed
your ways in a bad way and very
very excited for what will be coming up next.
Sometimes the best thing you can
wish for is that those leftovers that
remain will be nothing but the
good ones only.
-MRAK-
Warum die Leute nach Deutschland kehren?
In der ganzen welt ist fast immer
eine Finanzkrise. Leute haben
einfach nicht sehr viel Geld, weil
heute jeder sparen will. Und auch
die Fabriken brauchen sparen,
deswegen bekommen die Arbeiter
wenig Geld. So gilt es in immer
mehreren Länder, aber hier sind
doch ein paar Länder, die das noch
nicht so haben - z. B. Deutschland.
Dort ist die Ekonomik immer ziemlich gut und die Arbeiter beko-
mmen dort viel mehr Geld, als bei
uns. Deswegen kehren viele Leute
nach Deutschland, weil sie mehr
Geld und besseres Leben haben
wollen.
-ANEZKAP-
La migración a USA
Creo que todos saben al menos un
poco o han oído sobre la migración
de los mexicanos a Estados Unidos
de América. En la actualidad, se
van a USA hasta 390 mil mexicanos al aňo. En este país es donde
viven más mexicanos fuera de México y al mismo tiempo es la mayor
comunidad de hispanohablantes
en los Estados Unidos con alrededor de 33 millones. De los cuales
alrededor de 16,5 millones son in-
migrantes mexicanos y el resto son
sus hijos, nacidos en USA. Algunos
viven de manera legal y otros ilegalmente.
La causa de la migración es principalmente económica, por lo cual se
van a USA en busca de un trabajo
mejor pagado. Cuando el mexicano que trabaja en Estados Unidos
se entera de que va a haber un puesto de trabajo libre, avisa a su familia o amigos para que se vaya a
USA y pueda trabajar.
Para evitar la inmigración ilegal
los estadounidenses decidieron
construir una pared que divida la
frontera con México. Comenzaron
a construirla en 1994. Planearon
que el muro tendrá 595 kilómetros más 800 kilómetros de obstáculos para que no puedan pasar
vehículos. Desde que se empezó
a construir, los mexicanos han intentado cruzar por el desierto de
25
mini-slovníček:
enterar se - zde: dozvědět se
puesto de trabajo - pracovní místo
evitar - zabránit
frontera - hranice
desierto - poušť
obstáculos - překážky
Arizona, lo que ha causado más de
mil muertos.
ETIKA
-MM-
Objevil jsem mor
Byla temná noc a muž s bílým pláštěm zazvonil a vstoupil do velkého
domu. Byl vpuštěn potichu a klidně, nikdo ho nemohl vidět. Sedl si
na židli ke stolu a čekal, až přijde
postarší muž v županu.
Potichu si sedl naproti němu.
"Pane, co to tu děláte?" zeptal se
doktora.
"Pane prezidente, zvládl jsem to!
Objevil jsem mor, který zabije
všechny hlupáky! Každý, kdo by
měl zlé účely, by zmizel z toho světa, jako by se pára vypařila, a bylo
by tu dobře!!" Spustil se značnou
sílou a nadějí do života.
Prezident si popotáhl brýle. Ve
tváři zamračený výraz.
"Zmizeli by?"
"Ano, jako by vůbec
neexistovali."
"Ale pane doktore,
nemůžete
přece
26
odstranit lidi, co nejsou chytří jen
proto, že nejsou chytří." ohradil se
pan prezident.
"Těmto lidem mor nic neudělá.
Postihne opravdu jen ty, kteří ubližují ostatním, kteří podkopávají
tento svět, vyvolávají války, touží
po moci, kradou peníze na úkor
ostatních. Všichni tito lidé by prostě zmizeli. Ti hloupější, avšak hodní, by přežili." vysvětloval doktor
a odhaloval plán, co by zachránil
tento svět.
Pan se opřel o opěradlo židle a poklepal rukou o stůl. "A co kdyby
mor nevyšel, co by se stalo pak?
Nemůžu přece dopustit, aby zemřeli nevinní lidé!"
"Můj mor je naprosto bezpečný a
říditelný. Už jsem ho zkoušel na
všech hodných lidech, co znám, a
nikomu se nic nestalo! Je to opravdu bezpečné. Mor se totiž chytá
násilných myšlenek, které pak ničí.
Pokud ten člověk však někdy udělal
něco špatného, zlo se zachytilo na jeho kůži. Tuto zlou
energii mor také ničí, a
tím zničí jejich těla. Je
to naprosto bezpečné!"
Doktor
mluvil
tak
rychle, že mu bylo sotva rozumět. Mluvil tak
zaníceně, že si nevšiml,
jak rozlil sklenici vody,
která ležela na stole.
"Je to opravdu zajímavý ex-
periment," řekl pan prezident zamyšleně.
"Tak ho můžeme spustit hned od
zítřka!" zaradoval se doktor.
"Pane doktore, nemůžu si vzít na
svědomí životy tolika nevinných
lidí!" zvolal prezident.
"Proč ne?! Ty lidi nejsou nevinní!"
"Pane doktore, nemůžeme nechat
zmizet lidi, kteří se nikdy neprovinili ničím větším, než drobnou
krádeží nebo něčím podobným!"
Doktor už to nevydržel, vstal a začal v místnosti přecházet ze strany
na stranu. "A co ty lidi, kteří strádají právě kvůli těm, co jsou bezohlední, co vytvářejí války, jsou diktátory nebo kradou peníze lidem,
kteří mají sotva na chleba! Tito lidé
prostě nemají na tomto světě, co
dělat. Tohle vše, je pro vyšší dobro!
Pro dobro všech! Celý svět se pak
bude mít dobře!"
Prezident však celý doktorův proslov kroutil hlavou. "Tohle nás ale
neopravňuje něco takového udělat.
Je to přece jen lidský život, o čem
tady mluvíte. Jste snad bůh, který
může rozhodovat o tom, kdo zemře, a kdo ne?"
"A co vaše děti? Chcete se bát, až
půjdou ven, že se jim něco stane?
Chcete se bát, že za půl roku vypukne atomová válka a že stejně
zemřou lidi, kteří se však opravdu
ničím neprovinili? Vezmete si na
svědomí životy těchto lidí? Ti, co v
tuto chvíli padají ve válce proti nepříteli, který sedí v kanceláři a uvažuje, jak vyhrát další bitvu? Chcete
brát život jim?"
"Pane doktore…"
"Je mi líto, ale ten mor spustím, ať
už s vaším svolením, nebo bez něj.
ROZHOVOR
Každopádně já si toto vezmu na
svědomí, i kdyby to mělo znamenat, že ten mor zničí i mě!"
Doktor vstal a při odchodu bouchl
dveřmi.
V tu chvíli prezident vyskočil ze
židle a utíkal k telefonu. Vytočil
číslo a po deseti vteřinách řekl do
sluchátka: "Jestli se vám nepodaří
do zítřka zabít člověka, co zrovna
vyšel z mích dveří, vy i já do týdne
zemřeme."
-CHINANO-
s„Nechci
Martinou
Markovou
skončit za stolem v kanceláři průměrné firmy.“
Změna na šéfredasktorské židli
byla jistě většině z vás dobře známá
dlouho před vydáním GYMu. Na
následujících stránkách máte možnost přečíst si rozhovor s Martinou
Markovou - mimořádně osobitou
studentkou kvinty, jejíž sebevědomí a ctižádost je slyšet z každého
jejího slova. S osobností, kterou
stojí za to poznat, i kdybyste s ní
v ničem nesouhlasili. A hlavně - s
člověkem, který získal důvěru většiny redakce pro výkon šéfredaktorské funkce.
Co ráda děláš ve volném čase?
Ráda dělám vše, co jakkoli souvisí s
hudbou. Poslouchám ji a také hraji. Od malička jsem byla vedena k
hraní na hudební nástroje. Ve třech
letech jsem začala hrát na sopránovou flétnu, v první třídě jsem si
přidala klavír. Ve čtvrté třídě jsem
přešla z flétny na klarinet. S klavírem jsem skončila po absolvování
prvního cyklu, protože jsem tomu
už nedávala tolik, kolik by to potřebovalo. Krátce jsem také hrála
na varhany. Mým snem je hrát na
saxofon, který mi už dokonce leží
ve skříni, tak doufám, že tam nebude ležet dlouho a sen se stane
skutečností.
Plánuješ s hudbou svázat i svoje budoucí povolání?
“Abyste mohli dělat věci jinak, musíte je jinak i vidět. -J. Allaire”
Povolání rozhodně ne. Když se
chce někdo živit hudbou a mít
hodně podprůměrný plat, jde učit
do ZUŠky, což bych nikdy dělat
nechtěla. Když se chce někdo živit
hudbou a mít silně nadprůměrný
plat, musí hudbě obětovat naprosto
všechno, což bych nikdy neudělala.
Střední cesta v tomhle průmyslu
není.
ale rodina bude hrát vždycky prim.
Na čem ti v životě záleží?
Na rodině. Rodina je pro mě naprosto vším, samozřejmě, že mi
záleží i na ostatních věcech, jako
jsou třeba kamarádi, GYM, škola,
Jak bys popsala prototypy ideálního
a špatného redaktora?
Podle mě je ideální redaktor špatný redaktor. Nikdy bych se s ideálním redaktorem nechtěla setkat, a
I na úkor kariéry?
Těžko můžu v šestnácti letech říct,
jestli za deset let upřednostním
kariéru před rodinou. Ale pokud
bych měla polemizovat, tak bych
dala přeci jen přednost kariéře.
Nechci skončit jako šedá myš za
stolem v kanceláři průměrné firmy.
27
už vůbec ne s ním spolupracovat.
Proto popíšu redaktora, který není
ideální ani špatný, ale redaktora,
který je (dle mého názoru) dobrý.
Dobrý redaktor by měl mít především rád to, co dělá nebo o čem
píše, protože když píše o tom, o
čem se mu psát nechce, tak to na
čtenáře působí mnohem hůře než
třeba prohozený slovosled, nebo
pravopisná chyba. Dále by měl být
zvídavý a nikdy by si neměl myslet, že o problematice, kterou se
zabývá, všechno ví. Pořád by měl
objevovat nové informace, které
obohatí nejen čtenáře, ale i redaktora samotného. Rozhodně by měl
mít vlastní názor, ale zároveň mít
schopnost situaci posoudit objektivně, protože když redaktor svůj
názor čtenářům podsouvá ve větší
míře, tak už jeho dobrost hraničí se
špatností.
Měl by mít vlastní názor – i když
bude odlišný od Tvého?
Samozřejmě, může mít názor jakýkoli, ať je s prominutím třeba
sebeblbější, ale ať ho hlavně má. K
lidem bez vlastního názoru mám
averzi.
by pro sebe měl být nejdůležitější,
každý by si měl věřit a hájit svůj
názor, pokud chce v životě něco
dokázat a to já rozhodně chci.
Jaký je Tvůj vztah k literatuře?
Podle mě, by měl mít každý student
gymnázia kladný a aktivní vztah k
literatuře, ať už je redaktorem časopisu či nikoli. Já osobně čtu velmi
ráda a baví mě to. Obraz Doriana
Graye od Oscara Wildea je mou
nejoblíbenější knihou, kterou jsem
četla už počtvrté, a předpokládám,
že ne naposledy.
Jaká jsi studentka?
Snažím se za co nejméně času s
vynaložením minimálního úsilí
naučit všechno, co se naučit mám,
občas to vyjde, občas ne.
Jaké chyby Ti na učitelích nejvíc
vadí?
Velmi mi vadí, když se učitel netají
tím, že ho učitelství nezajímá a učí
jen pro peníze, když se mu povolání stane prací od - do.
Bytostně nesnáším, když učitel
přenáší své vlastní problémy mezi
studenty. Myslím, že každý učitel
by měl být profesionál a nechat si
“Může mít názor jakýkoli, ať je sebeblbější”
Co ty a tvůj duchovní život?
Mám problém věřit i věcem, které
jsou vědecky ověřené, tudíž jdou
jakékoli náboženské hypotézy
naprosto mimo mě. To ale určitě
neznamená, že by mi náboženství
vadilo. Je každého věc, čemu věří, a
proč tomu věří, já tu potřebu prostě jen nemám, také po této životní
cestě nejsem vedená.
28
Kdo je pro tebe v současnosti nejdůležitější člověk?
Možná na čtenáře může působit
můj názor nesmírně egoisticky, ale
v současnosti jsem pro sebe nejdůležitější já. A myslím, že každý
své problémy pro sebe. Vadí mi
také, když učitel řeší konflikt mezi
dvěma stranami a není schopný, či
ochotný si zjistit názor obou stran,
to je podle mě vždycky z principu
špatně. V každé situaci by měl člověk znát názory obou stran a z nich
si vytvořit vlastní. To jsou chyby,
které mi vadí nejvíc a je mi líto,
že se najdou i v našem učitelském
sboru.
S čím jdeš do své nové funkce?
S tím cílem, že chci GYM po období stagnace posunout dál a to
po stránce obsahové a hlavně grafické. Jsem si moc dobře vědoma
“Když přicházet, tak s odcházením...”
toho, že v posledních měsících
oblíbenost GYMu značně klesla,
a proto se budu snažit, jak nejvíce
budu schopná, aby se GYM dostal
mnohem výš než tam, kde se nyní
nachází. Mým hlavním cílem je,
aby se studenti naší školy v GYMu
mnohem více nacházeli, aby byl
celý GYM hlavně o naší škole a
jejích studentech, pedagogických i
nepedagogických zaměstnancích.
Měli by čtenáři očekávat velké změny?
Ano. Nebudu tady předstírat, že
poslední číslo bylo s velkým úspěchem prodáno do posledního
kusu, protože to rozhodně není
pravda. A myslím, že tato skutečnost si o velké změny žádá. Chtěla
bych kompletně změnit grafiku,
aby GYM už nevypadal jako zpravodaj nějakého zapadlého městysu,
ale jako školní časopis, který zaujme každého, kdo se na něj a hlavně do něj podívá.
Čtenářská oblíbenost je tedy pro
tebe hlavním kritériem?
Časopis by měl vznikat pro čtenáře.
Pokud je studentský, tak obzvlášť,
ale moc dobře vím, že i vyhovění
čtenářovým požadavkům má své
hranice, přes které bych nezašla.
HRY
-CHINANO-
Méně je někdy více
Vítejte, přátelé, u předposledních
her GYMu. Ách, ta nostalgie! Ale
nechme si to na příště. Nyní se
pojďme podívat, co se děje čerstvě
na videoherním trhu – není toho
málo a jak už to tak bývá, na některé se nedostane
Solidní had> Každý správný hráč
má v hledáčku několik her, které
sleduje ostřížím zrakem, hltá každé písmenko, které se o nich objeví
a někdy si na hru i dokonce šetří.
Metal Gear Solid je rozhodně pro
mnoho lidí takovým titulem. Před
rokem oslavil úspěšný návrat na
počítače a nyní podniká další
útok na náš čas a peněženky.
Tedy, s tím časem je to trochu
složitější. Ono se totiž jedná prakticky o jednu misi a pár malých
vedlejších. Za nějakých osm stovek
tak dostanete jednu misi skvělého
Solid Snakea. Opravdu – Metal
Gear je jedna z mála her, které se
povedlo zachovat původní hru, vylepšit jí a převést do nového kabátu
a nového příběhu. Vše zůstává stejné nebo vylepšené (např. střelba
pro příznivce akčního způsobu
hraní, celkový gamedesign). To
znamená, že stále platí, že v ději se
mohou orientovat jen polofanatičtí
fanoušci série, kteří hltali všechny
díly na různých platformách a také
to, že se vám, pokud jste fanoušci
MGS, bude skvěle hrát. Těžko ale
mohu doporučit tuto hru komukoli jinému: příběhové souvislosti
mu nedojdou, bude vidět spoustu
nedokonalostí v grafice a bude mít
pocit, že dal „osm stovek a takovou
kravinu“.
Ďábel – trhač duší> Možná, že
mnozí rodiče (a asi zejména prarodiče) by se mohli vytasit s takovou
přezdívkou pro vašeho čtyřjádrového miláčka. Jestli mají pravdu,
nebo ne, nebudeme rozvádět a raději se podíváme na to, co by toto
dvousloví mělo evokovat náruživému hráči. Za prvé byste měli vědět,
že toto rozšíření je velmi krátké
– dohrajete jej totiž během tří hodin. A co by vám mohlo na Diablu
3: Reaper of Souls
líbit? No co, je to
rozšíření k Diablu
III. Takže clickfest,
výtvarná
stylizace,
nová třída (křižák)
a výborný adventure mód, který
se vám otevře po
dokončení příběhové linky. A
co bych vám lhal
– příběh je dobrý (na hack’n’slash
akci obzvlášť) a
mlácení do všeho
kolem sebe, které
musíte v D3RoS
provést, vydá za
pokročilý kurs
hry na bicí. Ani
na chvilku
se tak nenudíte
a tak je jediná škoda, a sice že kampaň zabere s bídou 3 hodiny a po
chvíli se najdete spouštěje hru od
znova nebo adventure mód. Toto
rozšíření doporučuji všem s nainstalovanou základní verzí, protože
tolik koncentrované zábavy za ty
peníze stojí.
příběh? Přece MMO! Před vydáním této hry jsem si říkal, jak to, že
je to nenapadlo dřív. Nyní si říkám:
škoda, že je to vůbec napadlo. První kámen úrazu jsou vývojáři: místo naší milované Bethesdy se totiž
vývoje ujali ZeniMax Online (že
jste o nich nikdy neslyšeli? Vždyť
k dnešnímu datu už vydali tolik
titulů – třeba TESO, TES Online,
The Elder Scrolls Online atdatd.
To, že se jedná o prvotinu z rukou
Zenů, je na hře bohužel dost vidět.
Hra obsahuje spoustu bugů a programátorsky nedotažených věcí questy nefungují, expení je nuda
(!!!), loadingy jsou časté a otravné
a hra na jiné než plné detaily vypadá pomalu hůř než Morrowind.
Existují i pozitiva – například tradičně suprová epická hudba, nebo
grafika, když máte sestavu na to,
abyste to rozjeli na plné detaily,
tradičně komplexní tvorba postavy
s tolika nastaveními, že je do konce života všechny nevyzkoušíte a
výběr z devíti tradičních TES ras,
jako kočičáci (pardon, Kajiitové),
Redguardi, Nordi, Temní elfové a
další. Upřímně řečeno, nechápu,
proč by někdo chtěl tuhle hru hrát.
Když bude chtít rozlehlé RPGčko,
zahraje si Skyrim, když bude chtít
onlinovku, zahraje Star Wars, ale
proč kupovat takový paskvil? Doufám, že v době, kdy čtete, bude už
k dispozici dostatek patchů, aby byl
rozumný nemasochistický důvod
tuto hru hrát.
Prznitelka se usmívá…> Každý
správný hráč ví, že série The Elder
Scrolls nikdy nevynikala příběhem
– naopak, hlavně hratelností, rozlehlostí a volností. V jakém žánru
se takové vlastnosti dají využít?
Kam se nedá zapasovat rozumný
A jsme zase na konci! Příště se těšte
na speciální, rozšířené vydání her.
Rozhodně si nezapomeňte GYM
pořídit, ať nepropásnete naší „farewell party“! Tak na napsanou!
29
KAM TO DOTÁHLI
-ROS-
Barbora Holická
Rozhovor s Barborou Holickou
nalézáte v GYMu již podruhé
(ten první vyšel v patnáctém čísle
před čtyřmi lety a je ke stažení na
webových stránkách časopisu). Za
tu dobu se absolventka naší školy
posunula z cest po Asii a Africe
do Spojeného království, kde toho
času studuje na University of Westminster. Rozhovor o tom, jak se
vyplatí cílevědomost a trpělivost,
jak si lze naplnit sny a jak to lze dotáhnout opravdu hodně daleko…
30
1. V současnosti studujete na prestižní University of Westminster
obor rozvojová studia a zahraniční
vztahy; co vše je potřeba udělat, aby
se student na takovou školu dostal?
Nejdůležitější je termín přihlášek,
což je, na rozdíl od ČR, už v lednu.
Všechny univerzity ve Velké Británii jsou součástí systému UCAS
(University College Application
System), přes který se podávají přihlášky elektronicky. Už je to delší
dobu, co jsem to vyplňovala, ale
vzpomínám si, že je to velmi přímočarý a logicky řazený systém s
několika sekcemi, kde zadáte potřebné informace, podle kterých
si pak školy vybírají. Je tam jedna
část, kde máte sepsat osobní prohlášení, což je kratší esej, ve které
máte příležitost poskytnout škole
informace, které vás odliší od ostatních kandidátů. Jedná se zejména o
předchozí studijní úspěchy, účast v
soutěžích nebo případné pracovní
zkušenosti včetně dobrovolnické
práce. Je dobré zmínit své kladné
vlastnosti, které z vás dělají skvělého studenta, a tedy i neodolatelného kandidáta .) Samozřejmostí
je uvést důvody pro výběr oboru,
na který se hlásíte (ne ale konkrétní školy, protože se můžete hlásit
až na pět univerzit, a odevzdaná
esej je pro všechny stejná), jakou
pro to máte motivaci (např. zájem
o obor nebo budoucí kariéru v té
oblasti, pravděpodobně obojí).
Dále musíte předložit reference od
předchozích učitelů nebo zaměstnavatele a samozřejmě výsledky
maturity, na které se v Británii klade větší důraz než u nás. Poslední
důležitou součástí přihlášky jsou
výsledky testů z angličtiny TOEFL
nebo IELTS, kterými prokazujete
schopnost studovat v anglickém jazyce. UCAS má výborně vyřešené
různé rady a nápovědy, pokud si
nevíte rady, stačí chvíli hledat a odpověď jistě najdete. Při výběru škol
je dobré koukat na žebříčky a další
hodnocení, ale také na web univerzit, detailní popis oborů a profily
profesorů a mít jistotu, že se hlásíte
přesně na to, co pak chcete studovat. Důležitá je i poloha. Pro mě
byl Londýn jen jednou z možností
a jsem velmi ráda, že jsem se pro
něj nakonec rozhodla. Život tady
je úžasná zkušenost, je tu skvělé
multikulturní prostředí, vyložený
ráj pro studium politiky a sledování všeho v praxi. Navíc to nemám
příliš daleko na letiště, čímž ušetřím čas i peníze při cestách domů.
Ovšem životní náklady jsou tu dost
vysoké a k tomu je třeba určitě přihlédnout také.
slím, že pokud má člověk motivaci
a opravdovou snahu, není se čeho
bát. Jde jen o zvyk a o praxi, které je
tu samozřejmě spousta. Jezdí sem
studovat dost cizinců a všichni se
vzájemně podporují. Setkala jsem
se také se skvělými profesory, kteří
byli vždy ochotní pomoci a poradit, je tu velmi přátelské prostředí.
2. Jak moc těžké byly začátky v angličtině?
Neuvěřitelná dřina. Před příchodem do Londýna jsem strávila skoro dva roky na stážích v zahraničí
a byla jsem proto zvyklá na každodenní komunikaci v angličtině
v práci i s přáteli. Akademická angličtina je ale úplně něco jiného.
Vzpomínám si na texty, které jsme
v prvním ročníku měli číst jako
přípravu na modul teorie politiky.
Nad autory jako je Rousseau, Locke nebo Hobbes jsem seděla doslova hodiny, ale v prváku ještě práce
nebyla tak náročná a byl na to čas.
Dnes jsem za tu snahu vděčná a
moc mě baví psát v angličtině. My-
nosí, a takovým tím laxním přístupem. Národnost tam nehraje
roli. Pokud máte motivaci a snahu,
prosadíte se a líbí se mi, že tady
se proaktivita skutečně cení. To
ale neznamená biflování. Systém
je tady dost podstatně odlišný od
toho v ČR. Máme minimum zkoušek a většinu práce odvádíme v podobě samostatných nebo skupinových projektů během roku. To ale
myslím záleží jak na škole, tak na
oboru který studujete. Mezi učiteli
rozdíl myslím je, ale samozřejmě se
to mění od školy ke škole a od člověka k člověku. Podle toho, co vím
o profesorech zprostředkovaně od
přátel z Čech, může se často stát, že
3. Dá se porovnat anglický a český
student, stejně tak jako porovnání
český a anglický učitel?
První srovnání mi nic neříká. U
studentů je to klasicky rozdíl mezi
svědomitostí, která se, zejména u
těch mladších, bohužel moc ne-
jejich přístup je neosobní a takový
ztuhle oficiální. U nás ve škole se s
většinou profesorů přátelíme, chodíme za nimi o radu, občas na pivo.
S většinou mých vyučujících mám
dnes přátelský vztah a vím, že až
ze školy odejdu, budou mi chybět
tak, jako moji spolužáci. Jsem si ale
jistá, že se tohle děje i u nás, jenom
mi chybí ta přímá zkušenost.
4. Co nejzajímavějšího Vás v dosavadním studiu potkalo?
Nejzajímavější a asi také nejpřínosnější byly moje aktivity mimo
přednášky. Univerzita má velmi
pestrý výběr nejrůznějších spor-
“Nejlepší způsob lichocení je nechat druhého hovořit a být posluchačem.
-J. Addison”
tovních klubů, zájmových společností a projektů, do kterých se můžeme zapojit. Je to dobrá příležitost
jak získat zkušenosti hodící se při
hledání práce- může to odlišit váš
životopis od stovek dalších nebo
přes kontakty, které získáte vést
přímo k nabídce stáže nebo zaměstnání. Mojí hlavní motivací ze
začátku bylo zabavit se, protože mi
tady bylo smutno, chtěla jsem najít
kamarády (zní to trochu zoufale,
ale je to tak) a mít co dělat. Protože jsem ale trochu moc aktivní,
strhlo mě to a už jsem toho nenechala, ani když se situace obrátila
a ve druhém a třetím ročníku jsem
musela balancovat svůj soukromý a
31
společenský život jak se školou, tak
mimoškolními aktivitami. Mezi
ty, které mi zůstaly, až doteď patří moje působení v International
Development Society, akademicky zaměřenému projektu, který se
týká mého oboru, a kterému jsem
minulý rok předsedala, což byla
skvělá zkušenost, veslování, které
mi přirostlo k srdci, a role editora v
projektu a časopise, zabývajícím se
politickým životem mezinárodních
komunit v Londýně, který jsem ve
druhém ročníku spoluzaložila.
5. Jak moc univerzita spolupracuje
se světem a jaká je možnost případné praxe ve světě?
Na rok studia v zahraničí se dá
vyjet ve druhém ročníku, a pokud
si dobře pamatuji, tak výběr byl
pestrý, od Evropy, přes USA, po
Latinskou Ameriku. Naše katedra se aktivně snaží podpořit nás v
různých výjezdech na zkušenou, ať
32
24
„Where there‘s a will, there‘s a way“
“Tajemství úspěchu je vybrat si ze dvou možností tu třetí. -J. Rostand”
už se jedná o studium nebo stáže,
ve druhém ročníku jsme měli příležitost se zúčastnit konference v
Turecku, ale konkrétních pracovních nabídek moc není. Samotný
Londýn je ale skvělým prostředím,
kde nabrat zkušenosti, a pokud ne-
seženete přímo práci, dá se zapojit
do různých komunitních dobrovolných projektů a získat jak kontakty, tak zkušenosti. Profesoři ve
škole a studenti sami jsou skvělým
zdrojem kontaktů, jak nyní, tak do
budoucna, protože pocházejí z nejrůznějších koutů světa.
6. No a co plány do budoucna, uvažujete např. o návratu do ČR?
Moc ráda bych se vrátila. V současné době si ale nemůžu moc poroučet, a tak to možná budu muset
o pár let odložit, protože kontakty
mám teď převážně tady. V mém
oboru jsou zkušenosti z praxe naprostou nezbytností (to je asi běžné), takže je možné, že se budu
muset vypravit zase někam dál,
teď mě láká Jižní Amerika. Hned
po škole ale budu hledat příležitost tady, mám zatím neoficiální
nabídku práce na naší katedře a
také šanci získat editorskou stáž v
místním časopise, zabývajícím se
mezinárodním rozvojem, lidskými
právy a nerovnoprávností obecně,
což je něco, co mě velmi zajímá.
Zatím ale není nic rozhodnuto a
tak, jako letošní maturanti, jsem
zatím v nejistotě.
-ROS- & SIMONA HRUŠKOVÁ
POČÍTAČE, MOBILY, INTERNET
-MRAK-
Proč odcházejí počítače
Po nedlouhé době od vydání minulého čísla vás opět vítám při
čtení počítačové rubriky. Téma odcházení se samozřejmě vztahuje i
zde a tudíž se tu třeba dozvíte, proč
přístroje dnes tak rychle odcházejí.
Ač se to totiž nezdá, výrobci vlastně chtějí, aby počítače, mobily a
další strojky rychle odcházely. Stačí
přístroj navrhnout tak, aby vydržel
ty dva roky během záruky. Jakmile
záruka skončí, už za vady přístroje
neberou zodpovědnost a v tu chvíli tedy jejich očima nastává skvělá
doba na to, aby se nějaký problém
dostavil. A jelikož pozáruční oprava může obvykle vyjít na dost velkou sumu, mnoho lidí upřednostní
koupi nového stroje - což je samozřejmě cílem výrobců. Ti nějakým
problémům nebo vadám napomáhají tak, že jednoduše zařízení
vybaví lacinými vnitřnostmi, které
nemají moc velkou životnost. Oblíbeným tahem výrobců je tedy třeba
nasazování laciných kondenzátorů
nebo čipů na místa, kde se vytváří
hodně tepla, které urychluje proces
opotřebení. Dnes to tak již, bohužel, dělá čím dál víc výrobců. Když
tedy dnes vidíme třeba dvacetiletou - stále funkční - televizi, mnohdy se divíme, jak je možné, že „to
tehdy šlo“ a dnes ne. Samozřejmě,
že by to tak šlo i dnes – ale který
výrobce by se snad chtěl dobrovolně připravit o víc zisků?
Mimo to je také třeba si uvědomit,
že takový přístup hodně plýtvá materiálem. Uživatelé, kteří starý stroj
vyhodili, se ho totiž zbavují buď
právě kvůli vadě, nebo kvůli tomu,
že je moc starý. V obou případech
to ale může způsobovat třeba jen
jedna jediná součástka (třeba pro-
34
cesor, který už nemusí stačit dnešním potřebám) – zbytek přístroje je
v pořádku, ale je zbytečně vyhozen.
S revolučním řešením tohoto problému přišla před několika měsíci
Motorola (respektive Google, který
vývoj tohoto zařízení řídí). Tento
telefon lze asi nejlépe popsat jako
skládačku, protože si každý může
tento mobil přizpůsobit podle sebe
a vyměňovat jakékoli komponenty
podle libosti. Základ tvoří deska,
na níž se z jedné strany připojuje
displej a na té druhé je pak místo
pro připojení libovolných součástek. Variabilita bude skutečně vysoká: Kdo rád fotí, připojí sem větší
čočku fotoaparátu; kdo rád poslouchá hudbu, připojí větší reproduktor; kdo hodně cestuje, umístí zde
větší akumulátor… a jistě by vás
napadlo množství dalších možností využití. Zároveň by se také dal
tímto způsobem vyřešit problém se
zastaráváním součástek: Jakmile by
třeba přestala stačit rychlost procesoru, stačilo by z desky odpojit
blok s procesorem a nahradit ho
nějakým výkonnějším. Díky tomu
by pak již nebylo potřeba kvůli
jednotlivým součástkám vyhazovat celý přístroj, ale vždycky by jen
stačilo vyměnit problémovou část.
Kdybyste se chtěli o tomto zajímavém konceptu dozvědět ještě
více, můžete tak učinit zhlédnutím videa přes tento QR kód:
Když už máme to téma odcházení, neměl bych také zapomenout
zmínit, že nám 8. dubna „odešly“
Windows XP – respektive jim
byla ze strany Microsoftu ukončena podpora. Co že vlastně takové
ukončení podpory obnáší? Nejde
o to, že by počítače s Windows XP
rázem přestaly fungovat, ani ne ni-
jak nezpomalí ani nic podobného.
Přestanou se však pro ně vytvářet
aktualizace, které měly za úkol
udržovat počítač bezpečný a snížit
tak bezpečnostní rizika. Mnoho
uživatelů se proti tomuto kroku
bouřilo, což je na jednu stranu pochopitelné, protože podle statistik
jsou „ixpéčka“ stále nainstalována
na celé čtvrtině všech počítačů na
naší planetě. A tyto všechny nyní
budou vystaveny mnohem větším
rizikům. Na druhou stranu si ale
přiznejme, že je tento operační systém již značně zastaralý – byl vydán před 13 lety! Tehdy Microsoft
naplánoval podporu jen na několik
let dopředu, vyslyšel prosby uživatelů a párkrát datum ukončení
podpory posunul. Nyní už však
Windows XP definitivně odstřihl,
a v podstatě se mu není co divit:
Chce totiž, aby lidé přešli na jeho
Windows 8 – což by jistě přineslo další peníze. Sami uživatelé ale
z takové myšlenky zrovna dvakrát
nadšeni nejsou; to proto, že mnoho
z nich prostě na Windows 8 přejít
nechce. Například se jim nemusí
líbit design tohoto systému, anebo
by jim osmičky ani na starém počítači nemusely fungovat. Je jasné,
že i oni jednou na něco novějšího
přejdou, ale není jisté, že zrovna na
stroj s Windows…
Co kdyby totiž přešli třeba na
chromebook? Jde o laptop, z jehož
názvu lze hned rozpoznat systém,
co vlastně v takovém stroji běží:
Chrome. Ano, nám všem známý
Chrome od Googlu, přes nějž jistě
internet navštěvuje drtivá většina
z vás. A přesně takový Chrome je i
systémem v tomto počítači, víc ale
software netvoří. To je hlavní výhodou a zároveň problémem těchto
strojů. Mezi výhody mohu zařadit
především vysokou rychlost surfování bez velkých prodlev – počítač
je totiž navržen právě k těmto účelům a funguje takto skvěle. Horší
je to ale, kdybychom na něm chtěli
spustit nějaký program mimo
prostředí webu. To právě totiž na
těchto strojích nejde, všechno lze
spouštět pouze z webu a to také
vyžaduje stálé internetové připojení. Ve Chrome Store se sice již
začínají objevovat aplikace, které
dokáží fungovat i offline, ale většinou jsou zatím dosti jednoduché.
Kdo by chtěl tento notebook začít
používat, musí tedy rovnou zapomenout například na Microsoft
Office. Existuje sice webová verze
Office, ta však má pouhý zlomek
funkcí klasického Office a k běhu
stejně potřebuje internet. Dále
také existují třeba Google Docs,
které se s Office již funkcemi dají
rovnat a navíc fungují i offline;
stále to ale není úplně to pravé ořechové. Podobné to je
i s jinými činnostmi, pro
které bude třeba najít jejich
webové alternativy – třeba
pro editaci fotek, stříhání
videí, vytváření grafiky
atp. Takové se sice najdou,
ale lze s nimi obsloužit pouze
základy; na plnohodnotné používání to prostě není. Tato omezení ale samozřejmě nemusí vadit
tomu, kdo pouze brouzdá po internetu, Facebooku, pouští si videa na
YouTube, hledá v mapách, občas
napíše nějaký ten e-mail anebo si
zahraje jednoduchou online hru.
Pro ty je tento počítač jako dělaný, a to hned z několika důvodů:
Především je tak jednoduchý, že
na něm v podstatě není
co pokazit; a také je hodně levný:
V Americe se nejlevnější model
Acer C720 prodává za 200 dolarů,
čemuž sice odpovídá i výbava, ale
vzhledem ke skvělému odladění
systému to ani moc nevadí. U nás
se chromebooky zatím oficiálně
neprodávají (ačkoli je možné si
je obstarat neoficiálně). Jak tomu
ale už tak bývá, cena těchto strojů
bude jistě vyšší, než ta Americká (v
přepočtu
kolem 4000 kč) – musíme si totiž
přičíst DPH, CLO, náklady na vytvoření verze s českými popisky
klávesnice atd. I přes výše zmiňovaná omezení se těším, až se tento
laptop začne prodávat i u nás a věřím, že si nenáročné kupce rozhodně najde – stejně jako v Americe,
kde tyto stroje tvoří již kolem 10 %
všech prodávaných počítačů.
Tím bych nyní můj článek uzavřel.
Vy si užívejte krásného jarního počasí a doufejte, že vám v nejbližší
době žádný přístroj neodejde.
35
DEKAHOVOR
-MAR.MAR-
s„Šéfredaktorování
Petrem
Čížkem
mě naučilo obětavosti a pokoře.“
Letošní maturant a teď již bývalý šéfredaktor. To je oktaván Petr
Čížek, který vám v následujícím
dekahovoru prozradí své plány do
budoucna, zhodnotí studium na
gymnáziu a své šéfredaktorské počínání.
1. Co si po necelých osmi letech studia myslíš o našem gymnáziu?
Naší školy si opravdu vážím. Je tu
velký počet učitelů, kteří jsou odborníci a špičkoví pedagogové, lidé
se schopnostmi naprosto mimo
jejich platové ohodnocení – samozřejmě v dobrém slova smyslu.
Když vezmu v potaz přístup některých studentů, mohu v mnoha pří-
36
padech mluvit o perlách pro svině.
Netvrdím ale, že naše škola je ideální a také bych si dovedl představit na mnoha místech lepší učitele.
Třeba výuku druhých jazyků vidím
dlouhodobě jako naší velkou slabinu. A zase – neznamená to, že by tu
nebyl žádný dobrý učitel němčiny
či španělštiny. Jsem rád i za zvyšující se kvalitu technického vybavení
– hlavně ta měřidla na fyziku jsou
super – , ale mnohem důležitější je,
aby se dobře používalo ve výuce, a
to tady dělají sotva pět šest vyučujících.
2. Co plánuješ po maturitě?
Na rozdíl od mnohých spolužáků
mám štěstí, že se mě netýkají žádné „příjmačky“. To je důvod, proč
se velmi těším na období těsně
po maturitě. Se spolužáky máme
rozplánovanou cestu po Evropě –
a i mimo to si plánuji rezervovat
spoustu času na lidi. Prázdninové měsíce strávím u známých v
Houstonu. Mám naplánováno pár
cest po Texasu a uvidíme, kam se
všude dostanu. A poté už vysoká
škola. Dal jsem si tři přihlášky –
Aplikovaná fyzika na Mat-Fyzu a
dva obory na ČVUT: Energetika a
procesní technika (Fakulta strojní,
p. r.) a EEM (Elektronika, elektrotechnika a management, Fakulta
elektrotechnická, p. r.). Nevím ješ-
tě, kam půjdu, ale každopádně se
moc těším.
3. A co rodinný život?
Je zvláštní, že se na to ptáš, protože
o tom v poslední době hodně přemýšlím. Myslím si totiž, že se mi
nebude chtít se založením rodiny
čekat, až dokončím VŠ. V dnešní
době to asi zní šíleně, ale to by asi
vydalo na samostatný rozhovor. V
téhle souvislosti mě také napadá,
že jsem vždy měl se svým bratrem
naprosto skvělý vztah, ze kterého
pořád čerpám.
4. Jak si představuješ svou budoucnost?
Říkám si, jaká je dnes nejčastější
odpověď na tuhle otázku. Hádám,
že „nejdřív vysoká škola, pak kariéra, potom možná rodina“. Těším
se na to, že někam během vysoké
školy vypadnu – ideálně Německo
nebo Rakousko. Hodlám si najít
skvělou práci a tu si užívat a hlavně: mít krásnou, šťastnou rodinu.
Vždy pro mě ale bude kariéra jen
prostředkem, jak se starat o rodinu
– což neznamená, že si nehodlám
svou práci nebo kariérní růst užít.
5. Čemu se rád věnuješ?
Spoustě věcí. Od malička jsem měl
dobrý vztah ke knihám a stále bych
se bez nich jen těžko obešel. Kupuji je skoro stejně rád, jako je čtu,
a neúnavně bojuji proti herezím
považujícím knihy za překonané
v jakémkoli směru. Některé věci
vám totiž ani film, ani videohra
nenahradí. Nehledě na to, že knihy
jsou nejlepší cestou k mému dalšímu koníčku – studiu jazyků. Tak
nějak v rodině nám jde láska a nadání k volejbalu, kterému jsem se
sice nikdy závodně nevěnoval, ale
přicházím mu na chuť čím dál víc.
Samozřejmě nemůžu zapomenout
ani na činnost, která mi sežrala
mládí: florbal. Z života tráveného
zavřený v hale se sice v současnosti
stal jeden trénink týdně, ale pořád
se florbalu věnuji moc rád. A tím
výčet nekončí – kytara, GYM, fyzika, videohry – na to čekáš od začátku, ne? – a dalo by se ještě chvíli
pokračovat.
6. Co pro tebe znamená GYM?
Smysluplnou činnost. Je to spousta
hodin práce, která měla výsledky a
která nikdy nebyla zbytečná. Je to
kolektiv, který vytváří jedinečná
skupina lidí: lidé, kteří chtějí něco
smysluplného dělat a které to – alespoň po většinu času – baví.
Ale GYM pro mě znamená také
tradici. Vyslovit jeho jméno znamená zmínit desítky lidí, – možná
už jich bude stovka – kteří GYMem
prošli, a vzpomenout na ně. Když
se řekne GYM, vzpomínám na
první úvodník, který psala -ako-,
a na ten druhý od mého bratra, na
Vikyho (David Viktora, p. r.) grafiku we Wordu, KubaNovy (Jakub
Novotný, p. r.) koláže na titulku,
Klimbu (Adam Klimeš, p. r.) jako
mého prvního šéfredaktora, Adyýčta (Adam Prášil, p.r.), který byl
šéfredaktorem rekordně krátký
čas, samozřejmě Tomáše Tichého
a nespočet dalších lidí. Jsem teď
ve zvláštní pozici, kdy jsem se loučil skoro se všemi redaktory, které
pamatuji, a vítal v redakci většinu
současných – tak si myslím, že
mám na nostalgii právo. Tebe to za
pár let taky nemine :-).
7. Co ti práce v GYMu dala, a co naopak vzala?
Začnu tou snazší částí: práce v
GYMu mi vzala neuvěřitelné
množství času, stráveného ediční
byrokracií, přemýšlením, vymýšlení, popoháněním, vymáháním a
vydíráním redaktorů.
A co mi dala? Především nikdy nekončící zábavu při psaní Her – to
bylo na mojí práci vždy to nejpříjemnější. To nekonečné vymýšlení
vtípků, slovních hříček a hlavně
totálních nesmyslů mi bude určitě
chybět. Taky jsem se naučil dělat
grafy v Excelu (když jsem musel asi
čtyřikrát předělávat grafy k anketě „Ideální škola“) a snad jsem se
trochu naučil bavit se i psaním na
povel.
“A nezapomeňte se mít dobře,
přátelé!”
8. Co tě šéfredaktorování naučilo?
Obětavosti – dělat to, co je třeba
prostě proto, že je to třeba – a také
pokoře. Schopnost přijímat kritiku
je jednou z nejdůležitějších schopností šéfredaktora – protože jedině
kritika – a to ta zvenčí stejně jako
ta zevnitř redakce – může opravdu
posunout časopis dál. Také člověk
musí někdy uznat svou chybu, což
je na druhé straně čas od času vyváženo sklízením chvály za celý
kolektiv. Taky jsem se naučil nenávidět jednu vlastnost, která je mezi
lidmi bohužel docela častá. Popsal
bych jí asi takhle: „Mám s něčím
problém a stěžuji si všem okolo,
jaký jsem chudáček. Tomu, koho
se to týká a kdo s tím může snadno
něco udělat, to ale neřeknu, protože…“nevím proč, ten postoj nechápu a, jak jsem řekl, dost mě štve.
37
9. Bude se ti stýskat po naší škole?
Po GYMu?
Samozřejmě, že se mi bude stýskat
po spoustě lidí – jak učitelů, tak
žáků. Tyto pocity se ale mísí s něčím, co bych nazval ponorkovou
nemocí. Někteří lidé – kupodivu
ne ze třídy – mi lezou na nervy a
hlavně už mám pocit, že přešlapuji
na místě. Většina osmiletých maturantů se mnou asi bude souhlasit,
když řeknu, že po osmi letech vás
už sentiment nechytá. Ne, měl jsem
to tady moc rád a teď je čas jít dál.
GYM byl fajn a kdykoli mi bude
chybět, můžu do něj napsat článek
– taková byla pravidla alespoň do
teď.
10. Co bys GYMu popřál do dalších
let?
Nadšené redaktory. Vždy jsem razil
teorii, že GYM by měl být časopis,
který bere za vlastní celá redakce.
PROJEKTÁRIUM
Nadšení redaktoři jsou zodpovědní a píší dobře – proto je GYM na
takové úrovni. V současné redakci
vidím rozhodně minimálně stejný
potenciál, jako v té, která působila
před dvěma lety. Záleží na přístupu
všech jednotlivců stejně jako celého kolektivu. Důležitý je i spokojený čtenář, ale ze všeho nejvíc přeji
všem redaktorům, aby je práce v
GYMu bavila a naplňovala.
čím, co bych nazval ponorkovou
nemocí. Někteří lidé – kupodivu
ne ze třídy – mi lezou na nervy a
hlavně už mám pocit, že přešlapuji
na místě. Většina osmiletých maturantů se mnou asi bude souhlasit,
když řeknu, že po osmi letech vás
už sentiment nechytá. Ne, měl jsem
to tady moc rád a teď je čas jít dál.
GYM byl fajn a kdykoli mi bude
chybět, můžu do něj napsat článek
– taková byla pravidla alespoň do
teď.
10. Co bys GYMu popřál do dalších
let?
Nadšené redaktory. Vždy jsem razil
teorii, že GYM by měl být časopis,
který bere za vlastní celá redakce.
Nadšení redaktoři jsou zodpovědní a píší dobře – proto je GYM na
takové úrovni. V současné redakci
vidím rozhodně minimálně stejný
potenciál, jako v té, která působila
před dvěma lety. Záleží na přístupu
všech jednotlivců stejně jako celého kolektivu. Důležitý je i spokojený čtenář, ale ze všeho nejvíc přeji
všem redaktorům, aby je práce v
GYMu bavila a naplňovala.
-AKO-
A vzhůru do druhé poloviny
Do své druhé poloviny se postupně přehupuje projekt Nové výzvy
pro Třeboňsko, který od loňského
léta na naší škole realizujeme. Výraznější změnou prošla aktivita 02,
jejíž součástí byla práce externího
lektora Václava Bartušky - některé
třídy, se kterými v rámci biologických laboratorních cvičení pracoval, určitě ocenily jeho nadšení pro
zkoumání čehokoliv, znalosti živé
i neživé přírody, schopnosti nadchnout, naučit, inspirovat. Je škoda, že "nevydýchal" byrokracii, která je bohužel s každým takovýmto
projektem spojená a dal výpověď.
Jsme každopádně rádi, že jeho
touha pokračovat v započatém je
dostatečně silná a obzvláště s tercií
bude pokračovat v práci i nadále.
Další jeho povinnosti přebraly naše
bioložky Štěpánka Otepková a Jitka
Mašková - již dnes mají připrave-
nou celou řadu odborných exkurzí
a výukových programů pro některé
ročníky. Aktivita 01, kterou zaštiťuje Martin Krynický, se týká praktické fyziky - mnozí z vás jste si už
mnohokrát při hodinách vyzkoušeli práci z novými fyzikálními
čidly, začínáme pracovat s tablety.
V současné době se také intenzivně
připravuje rekonstrukce fyzikální
laboratoře, která bude změněna
k nepoznání - díky projektovým
financím budeme mít elektrifikované všechny pracovní stoly, díky
financím, které má k dispozici škola, bude vyměněna podlaha a pořízen maximálně funkční a moderní
nábytek - i toto vše koordinuje M.
Krynický za pečlivé asistence Milana Lišky. Nová fyzikální laboratoř
38
“Do druhé poloviny inovativněji a barevněji pochodem vchod!”
bude k dispozici všem třídám od
nového školního roku. Ani aktivita 03 nezůstává ve své činnosti
pozadu - krom toho, že držíte v
ruce další číslo GYMu (z projektu je financována obálka, grafický
program a kvalitní počítač, na kterém GYM připravuje hlavní grafik
MINIROZHOVOR
Honza Kurš. Gym zaznamenal v
pátek 25. dubna výrazný úspěch,
kdy získal v krajském kole soutěže
středoškolských časopisů 2. místo
a v soutěži internetových časopisů dokonce vyhrál! Suverénně tak
postupuje do kola celostátního.
Poslední projektovou aktivitou je
Šifrování Karla Pazourka - i on je
stále aktivním iniciátorem mnoha
luštitelských oříšků, stále pořádá
setkání luštitelů a snaží se zapojit
tuto metodu i do běžných hodin
matematiky.
-MAR.MAR- & -TEST-
s odcházejícími redaktory
Oktavánům a čtvrťákům dobíhá
poslední gymnazijní rok, maturita
se pomalu blíží. Ale nebude vlastně
těžší než složit zkoušku z dospělosti opustit náš ústav? Na to jsme se
tedy zeptaly maturantů-redaktorů,
jelikož jsou osobami v tématu odcházení nyní nejzasvěcenějšími.
Markéta Moravcová
Kdybys měla zhodnotit tvé působení na třeboňském gymnáziu, co bys
řekla?
Jsem opravdu ráda, že jsem šla na
gympl takhle mladá. Abych to vysvětlila – ten věk od páté do deváté
třídy v podstatě formuje osobnost,
a já si jsem zcela jistá, že bych byla
někým jiným, někým tuctovějším.
To je asi věc, co jsem se tu naučila a
co mi ta škola dala.
Jinak nevím, co víc bych mohla
říct. Jsem tu tak strašně moc dlouhou dobu, že už se těžko vzpomíná
na to, co bylo před tím.
39
Nicméně si nejsem jistá, jestli jsem
tím působením nějak zapůsobila J .
Bude se ti stýskat po naší škole? Po
GYMu?
Abych pravdu řekla, tak já a naše
škola si musíme dát na chvíli pauzu. Takže v tuto chvíli se docela těším, až už budu mít klid a až se dostanu z kolektivu neustále stejných
tváří. Jsem si ale zcela jistá, že tak
za půl roku už se mi bude stýskat
úplně po všem. Jak po škole, tak i
po GYMu.
Co bys GYMu popřála do dalších
let?
Já mu hlavně přeju, aby přežil. Aby
se stal ještě profesionálnějším než
je a aby nesklouzl k bulvárům s
prázdnými články. Nic jiného není
třeba. Hlavní je se vyvíjet a posouvat dál.
Dominik Hořejší
Kdybys měl zhodnotit tvé působení
na třeboňském gymnáziu, co bys
řekl?
Předně bych řekl, že jsem nesmírně rád za všechny příležitosti,
které mi naše škola nabídla. Díky
ní jsem nacestoval více jak 10 000
kilometrů, navštívil 10 cizích zemí,
účastnil jsem se desítek soutěží (a
několik z nich i vyhrál J), naučil
jsem se velmi dobrému kritickému myšlení, spoustě vědomostí,
bylo mi dáno dospívat v klidném,
intelektuálním a povětšinu času
přátelském prostředí. To všechno
ale nezajistila škola jako instituce sama. Je to výsledkem součinnosti několika stovek studentů a
práce mnoha desítek lidí. Každý z
nich nás všechny nějak ovlivnil. Ať
jsme měli pozitivní nebo negativní vztahy a zůstává jen na nás, co
si z toho odneseme do budoucna.
Přál bych všem, aby si uvědomili,
že za všechny své výsledky, chyby
i úspěchy, nesou odpovědnost jen
oni sami. To považuji za úplně
nejcennější vědomost, kterou mi
naše škola dala. Díky tomu od-
40
cházím s pozitivními zkušenostmi
a vzpomínkami, protože vím, že i
sebevětší problémy, kterých bylo
samozřejmě spousta, mě nakonec
posunuly dál. A nejen za to všem
strašně moc děkuji.
Bude se ti stýskat po naší škole?
Jistě, že bude. Když jste někde osm
let a prožijete tam svoje mládí a
dospívání, zůstane vám to místo ve
vzpomínkách navždycky. Navíc už
se mi částečně stýská teď. Chybí mi
někteří učitelé, co odešli. Chybí mi
starší spolužáci, namísto kterých
mi zanedlouho začnou chybět ti
mladší. Bylo by na dlouho všechno
vyjmenovávat, ale rozhodně si nedovedu představit, že by se mi po
škole nezastesklo.
Co bys GYMu popřál do dalších let?
Předně by to bylo, aby redaktory
jejich práce bavila, aby věděli, proč
tu práci dělají a co z toho plyne.
Přeji jim také spoustu zábavy, která
ke školnímu časopisu neodmyslitelně patří a která se v posledních
měsících trochu vytrácela. Ale
hlavně celému časopisu přeji, aby
prošel úspěšnou změnou, kterou
potřebuje, a aby nadále produkoval
minimálně stejně kvalitní čísla.
Vu Thanh Huyen
Kdybys měla zhodnotit tvé působení na třeboňském gymnáziu, co bys
řekla?
V tomhle ohledu se hodně ztotožňuji s názorem pana profesora
Rosochy, totiž, že když už člověk
někde tráví osm pohodových let
života, neměl by proplouvat mlčky
a beze stop. Pročež se snažím minimálně poslední tři roky dostát
tomu, co tvrdím. Angažovanost
ve věcech nemusí být nikterak agresivní, aby člověk někam patřil (a
že je tohle hodně důležité), aby byl
užitečný a aby se učil i jiným věcem
než těm, co jsou v osnovách. Snažila jsem se být aktivní, vířit prach,
být nápomocná. Ale sebe hodnotit nemůžu, já už si nepamatuju, s
čím vším jsem pomohla a naopak
co všechno jsem provedla/rozbila/
udělala.
Bude se ti stýskat po naší škole? Po
GYMu?
Těžko říct, žádné návaly sentimentu nebo nostalgie (zatím) nemám.
Rozhodně jsou však dvě věci, ke
kterým se budu ve vzpomínkách
vracet moc ráda. V prvé řadě je
to krásná neopakovatelná budova a vůbec zdejší prostory, které
si poslední týdny užívám beztak
úplně ze všeho nejvíc. A pak jsou
to učitelé, všichni ti, kterým můžu
jen smeknout za to, jak dobře dělají svou práci (Janů, Kohoutová,
Rosocha, Pazourek, Kopeček, Pražák…).
Stýskat se mi bude po Filipovi a po
Pavlíkovi – dva (pro mě) malí géniové, na které čeká velká budoucnost, které mám hrozně moc ráda
a kterým přeju jenom to dobré. A
co se týče celého GYMu, neodešla
jsem za nejlepších podmínek a v
mnoha ohledech to pro mě byla
spíše hořká zkušenost, takže ne,
stýskat se mi nebude, ale to nic neznamená v porovnání s vděčností
a pokorou, se kterými přistupuji k
tomu, že jsem mohla být 3-4 roky
součástí tak parádní projektu s tak
parádními lidmi.
Co bys GYMu popřála do dalších
let?
Aby za něj vždycky někdo bojoval,
protože ztráta tak prosperujícího a
nyní už neodlučitelného prvku naší
školy by byla neskutečná chyba.
Aby lidi, co tam jsou, věděli, proč
to dělají. Aby se další děcka naučila
skrz tenhle projekt komunikovat,
psát, ohrazovat se, třídit myšlenky,
argumentovat, ptát se, bránit a učit
se, a aby jich bylo co nejvíc.
ZAPOMENUTÁ MÍSTA
Dveře
Přemýšleli jste někdy, co je nejčastější činnost, kterou děláte a která
zároveň nesouvisí s výukou. Protože vám nechci šahat do svědomí,
nebudu to rozvádět, ale ať už jste
při hodinách zvyklí dělat cokoli, v
žebříčku výše zmíněných činností
by určitě bylo velmi vysoko procházení dveřmi. Když jsme se zamýšleli nad náplní Zapomenutých
věcí pro číslo s tématem odcházení,
nelámali jsme si moc hlavu: odchází se přece dveřmi. Správně namítnete, že o vchodových dveřích jsme
již psali, a tak se tentokráte podíváme na všechny dveře v naší krásné
budově.
Jediné původní dveře, které v naší
škole najdete, jsou ty vchodové. Jen
pro zopakování: vchodové dveře
byly za totality opakovaně natírány
černou barvou, která naštěstí dřevo uvnitř zakonzervovala. Když se
tak hlavní vchod renovoval, bylo
po odloupnutí vrstvy barvy dobře
zachované dřevo, a proto máme tak
krásné (a těžké) vchodové dveře.
Nejstarší vnitřní dveře byste našli
pravděpodobně na toaletách. Byly
pořízeny v roce 1987, kdy se modernizovaly toalety přidáním zděných příček. Dveře na záchodech
jsou bílé a až na jednu drobnost
celkem nezajímavé. Když se v roce
1997 dostavovala tělocvična, prošly
dveře a okna vedoucí do tělocvičny
bezpečnostní rekonstrukcí. Dveře
byly natřeny protipožární barvou a
okna osazeny protipožárními skly
Ostatní dveře jsou ještě mladší. Ty
na přelomu tisíciletí postupně nahradily starší, vyrobené ze stejného
materiálu, tedy měkké borovicové
dřevo. Co se ale změnilo, byl nátěr.
Původní neprůhledný email byl
nahrazen průhledným nátěrem, a
tak můžeme den co den obdivovat
-CHINANO-
krásnou dřevěnou strukturu většiny dveří v budově.
Když byly v roce 2000 vyměňovány
dveře, škola objednala dva různé
druhy dveří. Po nějaké době se vedení rozhodlo, který druh je hezčí
(šťastnou shodou okolností to byl
lé, tudy cesta nevede.
Všechny dveře jsou vybaveny centrálním zámkem (s výjimkou některých na záchodech – to je ta výše
zmíněná výjimka) A kdo má pohádkový klíč od všech těchto dveří?
Pouze pět lidí – pan školník, paní
„Ostatní učitelé mají klíče speciálně
nakombinované tak, aby nelezli, kam
nemají.“
ten levnější) a dokoupil se zbytek
dveří vybraného druhu. Schválně,
jestli víte, kde je těch několik dveří,
které byly vyhodnoceny jako méně
hezké. Můžete nad tím přemýšlet,
na konci článku je odpověď.
Nejnovější dveře byly proraženy v
létě, když se přeuspořádával administrativní prostor školy, a sice ze
sborovny do kanceláře školy. Jsou
dvoukřídlé a mají bílou barvu. A
nejnovější dveře v areálu školy? No
přece ty vedoucí do kolostavu, které se odemykají ISICem.
Dveře ale také zanikají – ti nejstarší z vás pamatují, že kdysi na
místě dnešní primy byla sborovna
a naopak. Také tehdy vedly dveře
do ze sborovny do kanceláře školy,
což by po záměně místností nebylo úplně praktické – a tak se dveře
musely poroučet.
Uvažovali jste někdy o tom, kolika způsoby se jde dostat do školy? Existují čtyři možnosti: Hlavní
vchod, vchod od tělocvičny, boční
vchod (najdete jej zezadu školy, když vejdete na zahradu školy
směrem od pošty) a konečně přes
kotelnu, ale tamtudy chodí jen pan
školník. A co vchod který je z boku
budovy naproti poště? Ten vede jen
do bytu, ale nedá se tudy projít až
do hlavního traktu, tudy ne, přáte-
ředitelka Kohoutová, pan zástupce
Matějka, paní sekretářka Ahmad a
paní účetní Veselá. Ostatní učitelé
mají klíče speciálně nakombinovaný, aby nelezli, kam nemají.
A na závěr slibovaná odpověď:
zmíněnými jinými dveřmi je osazeno celé přízemí. Tak co? Zjistili
jste, uhodli jste? Pokud ne, nezoufejte, slunce pořád svítí. Těšíme se
na shledanou v příštím čísle!
41
“Kdo zlobí, má jít za dveře. Jenže z
které strany?“
NA ZÁVĚR
Když jsem přišel do primy, nemohl
jsem často najít ty správné dveře k
jednotlivým třídám. „Jsi ještě zelenáč,“ říkaly mi ostatní ročníky a já
se nebránil. Prima časy uběhly jako
voda a já se ocitl v sekundě. Tu a
tam jsem ještě bloudil, bloudění
ale bylo citelně sebevědomější.
Také proto mne pokřiky ostatních
tříd o tom, že jsem ještě zelenáč, už
trochu zlobily, a snad právě proto
jsem totéž říkal hlasitě primánům,
kteří se nebránili. Tak uběhl rok v
sekundě, byť to zní časově jako nesmysl. V tercii jsem se začal klátit.
Po chodbách a v názorech. Dveře
po škole jsem znal již zpaměti, a
pokud jsem někdy bloudil, tak jenom proto, že jsem byl ponořen
do snů o spolužačkách, které se
mi zjevily teprve teď. „Zelenáči,“
pokřikoval jsem po sekundánech,
kteří se mračili, a po primánech,
kteří se nebránili. Do kvarty jsem
prošel v mrákotách, a příliš si toho
z ní proto nepamatuji; čas byl celý
pokřivený, rodiče a učitelé také,
jen spolužačky se tomu pokřivení
podivuhodně a s elegancí vyhnuly. „To je puberta,“ slyšel jsem od
ostatních a bylo mi to jedno. Příchodem do kvinty jsem začal rozeznávat krom obrysů spolužaček
také své vlastní, notně změněné a
vyzrálejší, neboť mi bezpečně obnažily malost všech ročníků nižšího gymnázia. Na rčení: „Kdy tě
ta puberta konečně přejde,“ jsem
nevrle odpovídal něco chytrého,
a pro ostatní samozřejmě nepochopitelného. Počátkem sexty mi
kdosi pověděl, že už jsem teď něco
jakože mazák, a já si s úlekem uvědomil, jak dlouho již na škole jsem;
znal jsem ji již docela nazpaměť,
každý kout, všechny dveře a zákoutí. Myslím, že to bylo právě v sextě,
kdy se ve mně něco zlomilo; přestal jsem rozlišovat zelenáče a
42
-ROS-
mazáky a nad tímto pokřikováním
se jen usmíval. Místo toho všeho se mi však do myšlení vloudil
podivný stesk nad tím, jak to vše
rychle ubíhá, a že se mi to nedaří
kočírovat tak, jak bych chtěl. Když
mi doma řekli: „Už to máš za pár,“
podivně mě to rozhodilo a byl jsem
nevrlý. V téhle zvláštní nevrlosti
jsem prožil celou sextu a byl vržen
do septimy. „Tak je ti osmnáct,“
plácali mne po ramenou spolužáci,
„omluvenky si už budeš moci psát
sám!“ dodávali ještě s neskrývaným nadšením. A tak jsem si psal
omluvenky sám, když už jsem byl
ten dospělý. Kolem nižších ročníků
jsem chodil s důstojností, učebny
nacházel se samozřejmostí a učitelům rozuměl tak, že mne počali
rozčilovat svou nezměrnou touhou
vzdělat i mne, který to již nepotřeboval. Když přišlo poslední zvonění oktavánů a my byli pasování na
mazáky, obestřel mne znovu ten
podivný stesk, který mne zasáhl již
v sextě, a kterému jsem nerozuměl
ani teď. Bylo jaro a vše mělo být
v pořádku, jenže nebylo; jako by
mne někdo prohodil všemi těmi
roky a já se nestačil pořádně dívat.
Tak jsem se ocitl v oktávě; všichni
pořád mluvili o maturitě, a čím
více o ní mluvili, tím více jsem je
nevnímal. Škola pojednou získala
zvláštní
pachuť,
občas
jsem
v
ní dokonce bloudil a ještě častěji odcházel, omluven sám sebou.
Zjara jsem pasoval septimány, na
kterých byl vidět stesk, kterému
jsem docela dobře rozuměl, protože jsem ho prožíval dvojnásobně.
Občas po vyučování jsem zůstal ve
škole a procházel se prázdnými třídami, v kterých jsem trávil osm let
jako zelenáč, puberťák i mazák. „A
teď jsi dospělý,“ slyšel jsem doma
po maturitě, které jsem se nakonec
bál víc, než jsem přiznával...
Sedím v aule a za chvíli na mne
přijde řada s vysvědčením. Všichni
se usmívají, jenom my, čerstvě dospělí, trochu zaraženě; snad mohu
napsat, že tomu tak trochu rozumím. Celé je to totiž o odcházení,
už od primy je to celé o velkém
odcházení, za které za chvíli dostanu diplom. A kupodivu právě teď,
když už zbývají ty poslední dveře,
ty velké, panem školníkem tak
krásně udržované, dveře, kterými
již prošly generace, a kterými mám
odejít i já, tak kupodivu právě teď
bych je nejraději nenašel. „Ale no
tak, už nejsi primán...“ slyším však
kohosi šeptat...
-BLACKLADY-
LEAVERCE
Jestli se ptáte, od
čeho tady jsme,
tak odpověď je
jednoduchá, od
cházení!
Odejít včas, toť
umění.
Život
Mirka Spáčilová
Human motto
Tenkrát na
odchodě.
Dej si odchod.
Krymské přísloví
Pochodem
odchod!
Při návštěvě
některých lidí
nás utěšuje jen
naděje na jejich
odchod.
Kdyby to alespoň ušlo, tak
bych neodcházela.
Nechceš-li
odejít, stačí
propadnout.
Kdybys mi neodešel, nestýskalo
by se mi.
Cyklická
výmluva
Slogan
milovníků školy
Maria von
Ebner-Eschenbachová
Pokračování Tenkrát na západě
Mějme je na
odchodu!
Slogan odpůrcu
přistěhovalectví
Kde je tady
odchod?
Anonymní
maturant
Michael Kocáb
Na odcházení
musíte nejdříve
přijít.
Jak jednou
přijdu, tak už
neodejdu.
Smrt
Život
Školu jsem
beztak odchodil,
takže maturitu
snad nějak rozchodím taky.
Anonymní
maturant
Bez toho se
odejdu!
Heslo neučících
se
Ona odešla a on to
nerozchodil.
Ze soudních síní
Odcházel jsem
tak často, že
už nebylo kam
přijít.
Výmluvy
alkoholika
Já přišel, viděl, já
neodešel.
Anonymní ruský
voják
Odchodúra!
Nové a
strašidelné album
Martin Chodúra
Odcházení
je nedílným
následkem rozcházení.
Život