ORL číslo 2013-4

Komentáře

Transkript

ORL číslo 2013-4
O
tevřený
R
ozšalovávací
L
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů,
surreálný, ale milý
číslo 2013-4
Motto:
Přináším odpovědi těm, kteří se neptali
http://orl.bloger.cz/
ist
Obsah čísla
Vyžádal si prokletý statek Pohádka neboli Christlhof další oběť ?...........................................................................3
HVĚZDA LIDSKÉHO RODU - Igor Chaun pro Meduňku (20. 3. 2013)........................................................................3
Jezuita o Klausovi: Nechal po sobě spálenou a rozkradenou zemi..........................................................................3
Jan Keller: Co si přejí trhy................................................................................................................................................ 5
ČR tajně spolupracovala na nezákonné deportaci osob určených k mučení..........................................................7
Bill Gates zkritizoval kapitalismus: na plešatost jde víc peněz než na malárii........................................................7
Přírodní zabiják rakoviny, který je 10 000x silnější než chemoterapie...................................................................7
Apoštolský vikář Aleppa: Západní export demokracie působí zkázu.......................................................................9
Současný společenský systém bude smeten.............................................................................................................. 10
Čtyři filmy o degradaci západní demokracie.............................................................................................................. 13
Debata o rozkrádání státu............................................................................................................................................. 13
Debatní klub o médiích v ČR - Daniel Solis / Radek Velička.....................................................................................13
CHÁVEZ: UVNITŘ STÁTNÍHO PŘEVRATU (REVOLUCE NEBUDE VYSÍLÁNA).........................................................13
Je to opravdu on, Higgsův boson................................................................................................................................. 13
Spisovatel Polansky: Havel rozdal lepší posty exkomunistům, než souvěrcům...................................................15
Medvědi v Rusku jsou závislí na čichání leteckého paliva........................................................................................16
Por ahora…. Soy muerte................................................................................................................................................ 17
Přetaňte s antikomunismem, vyzývá místopředseda lidovců vládní poltiky........................................................18
Kapitalismus bída, hnus................................................................................................................................................. 19
SISYFOS PROTI VĚDĚ ..................................................................................................................................................... 20
Mozek "reaganomiky" o Chávezovi a světě................................................................................................................ 22
Profesor Keller to vidí černě: Už naše děti budou nejspíš žít zpět ve feudalismu...............................................23
Ježíš byl první revolucionář........................................................................................................................................... 25
Hora smrti......................................................................................................................................................................... 25
ORL číslo 2013-4
Vyžádal si prokletý
statek Pohádka
neboli Christlhof
další oběť ?
ORL
V
čísle
2013-1
(http://orl.bloger.cz/_/ORL-2013-1)
jsme uveřejnili článek kompilující
informace z internetu o strašidelném
statku Pohádka. O temném místu natočila dokument i česká televize
(http://www.ceskatelevize.cz/ivysila
ni/10318730018polosero/212562222000002polosero-tajemna-mista/titulky/)
Jedním ze spoluscénaristů (zároveň v
dokumentu vystupuje) je i legenda
české záhadologie Ivan Mackerle.
Ivan Mackerle byl členem týmu, který
v Pohádce natáčel přes noc. V dokumentu je možno vyslechnout svědectví nebo spíš strašidelnou legendu,
že kdo ve statku stráví celou noc,
tomu se může v brzké době přihodit
nějaké neštěstí nebo zemřít.
V lednu nás zastihla smutná zpráva,
Ivan Mackerle zemřel. Mohla se stát
zkušenému záhadologovi, který přežil přímý útok Olgoje-Chorchoje a
další svízelné situace po celém světě
osudná naše domácí Pohádka ? Je to
jen náhoda ? Nebo zde může být nějaká souvislost ? Kdo ví.
HVĚZDA LIDSKÉHO
RODU - Igor Chaun
pro Meduňku (20. 3.
2013)
http://youtu.be/UC8uPE7K5qo
Jezuita o Klausovi:
Nechal po sobě
spálenou a
rozkradenou zemi
S přednášejícím liberecké Technické
univerzity a jezuitským knězem Václavem Umlaufem se redaktor ParlamentníchListů.cz zamýšlel nad končící
érou Václava Klause. „V době svého
odchodu z vysoké politiky za sebou
nechává spálenou zemi. Stát je v troskách, zabíjí vlastní obyvatele vinou nekontrolovatelného působení mafií
srostlých s politickými partajemi a
jeho dluh začíná nezřízeně eskalovat,“
míní Umlauf.
Klause dnes média hystericky kritizují, přitom ho předtím dvacet let
obdivovala
Povídání s Václavem Umlaufem začínáme na téma odcházejícího prezidenta Václava Klause, který se stal
českým premiérem v roce 1992, takže českou politiku z vrcholných pozic
výrazně ovlivňoval 21 let. „Teď je období, kdy všichni kopou do mrtvého
psa. Najednou všichni Klause hystericky kritizují. Přičemž mnohá média
ho po po většinu tohoto období obdivovala,“ vystihuje současnou realitu Umlauf. Což ovšem není případ
Umlaufa, který byl ke Klausovi kritický permanentně. „Nyní je Klausův
neoliberalismus v troskách. Snaží se
svoji pozici obhájit,“ vysvětluje.
Klaus podle něj ukazuje bídu české
politiky. „V žádné demokratické zemi
se nemůže stát, aby jeden člověk řídil
20 let politiku. Což se u nás v osobě
Václava Klause stalo,“ myslí si. „Vychoval celou řadu pravicových politiků – Nečase, Němcovou apod. Všichni na něm závisí. Na triku má kuponovou privatizaci, je symbolem, politickým i ekonomickým, celé éry. To je
možné jen proto, že nikdo jiný neměl
tolik průraznosti a přesvědčivosti,“
komentuje.
Nechává za sebou spálenou zemi
Václav Umlauf v osmdesátých letech
pobýval kvůli šíření Charty 77 nuceně
ve věznici na Borech. Proto se vyjadřuje i k nedávné amnestii. „Klausova
amnestie je výhodná pro tuneláře a
oligarchy, kteří tento stát vykradli,“
domnívá se.
K současné české ekonomické krizi
říká: „Nemůžeme přece vysekat díry
do vany a nechat odtékat národní bohatství naprosto vším – anonymními
akciemi, anonymními společnostmi v
daňových rájích. Stačí se podívat jak
byl tunelovaný pražský dopravní
podnik, a toto se děje ve stovkách
případů po celé republice.“
http://orl.bloger.cz
V době odchodu Václava Klause z vysoké politiky za sebou, podle
Umlaufa, nechává spálenou zemi.
„Stát je v troskách, zabíjí vlastní
obyvatele vinou nekontrolovatelného působení mafií srostlých s politickými partajemi a jeho dluh začíná
nezřízeně
eskalovat,“
popisuje.
„Klausovo oposmluvní a privatizační
dědictví přineslo své trpké plody s
tak nečekanou rychlostí, že zastihlo
pana prezidenta-zakladatele ještě v
aktivní funkci hlavy rozpadajícího se
státu,“ pokračuje Umlauf.
Klausova amnestie je výhodná pro
tuneláře, kteří tento stát vykradli
Václav Umlauf se za šíření Charty 77
ocitl v roce 1980 ve věznici na Borech, kde se setkal s Václavem
strana 3
ORL číslo 2013-4
Havlem a Jiřím Dienstbierem. Jako
bývalý vězeň má tedy co říci k prezidentským amnestiím. Jak porovnává
velkou amnestii Václava Havla zkraje
roku 1990 a tu nedávnou Václava
Klause o 23 let později? „V roce 1990
se měnil celý právní systém. Ve vězení sedělo spousta lidí za rozkrádání, za což byly drakonické tresty,
mnohdy stejné jako za vraždu.
Jednalo se tedy o výjimečnou amnestii, ale ne vzhledem k okolnostem,“
vzpomíná Umlauf. Motivy Havla jsou
podle něj jasné. „Začínáme v demokratickém státě a lidé mají dostat
novou šanci,“ míní.
Klausova amnestie, podle něj, přichází ve zcela jiné situaci. „Chápal
bych i vzhledem k přeplněnosti věznic amnestii dvouletou. Nikdo ale nemůže pochopit amnestování procesů, které běží více jak osm let. Týká
se to i tunelářů s miliardovými rozkrádačkami, kteří nebyli právoplatně
odsouzeni. Řekl vlastně – Vy jste nevinní, protože vaše procesy se táhnou příliš dlouho. Což je neslýchané z
hlediska práva, protože předjímá, že
jsou nevinní. A zrovna u tohoto typu
lidí je známo, že tomu tak není,“ objasňuje. Další důležitou věcí je, že poškození lidé se nemohou domoci svého práva o náhradu škody. „Klausova
amnestie je výhodná pro tuneláře a
oligarchy, kteří tento stát vykradli,“
domnívá se.
Krize pravice – z její ekonomiky
dluhů těží pouze jedno oligarchické
procento populace
Václav Klaus je otec zakladatel občanské demokratické strany, se kterou to po několika prohraných volbách nevypadá dobře. „Vidím krizi
pravice i levice. Na pravici vsadili na
neoliberální krédo ekonomiky, a to je
ekonomika dluhů. A ta nemůže dojít
k jinému scénáři, než k řeckému,“
myslí si.
Abychom se přiblížili k ekonomice
německé, musela by u nás být už
dávno jiná politika danění, vztahu ke
kapitálu. „Nemůžeme přece vysekat
díry do vany a nechat odtékat národní bohatství naprosto vším – anonymními
akciemi,
anonymními
společnostmi. Stačí se podívat, jak
byl tunelovaný pražský dopravní
podnik, a toto se děje ve stovkách
případů po celé republice,“ uvádí. Z
této ekonomiky dluhů těží pouze
jedno oligarchické procento populace. „Když je strana klientelistická, má
to jako svoji ideologii, velice těžce
může přehodit kormidlo na budování
moderního státu typu Německa – to
znamená
společnost
práva
a
pořádku, spravedlivě progresivního
danění, zákona, který platí pro všechny,“ vysvětluje.
Stejná krize ale, dle jeho názoru,
panuje i v ČSSD. „Klientelistické skupiny napojené na kraje se chovají
stejně. Jde o tichou formu oposmlouvy. Partajní oligarchie chce totéž napříč stranami,“ říká Umlauf.
Část vedení sociálních demokratů
však podle Umlaufa ještě na nějaké
ideje věří. Jako příklad uvádí syna
svého spoluvězně Jiřího Dienstbiera.
„Ten má čistý štít a v Praze se nenechal zatáhnout do různých machinací,“ vypozoroval.
Musí přijít nová politická generace
Krize českých stran na pravici a levici
způsobuje, že se nedrží ani toho základního, tedy svých ideologií. „Pak
by aspoň byly čitelné a přehledné a
věděli bychom, co chtějí. Přitom v
krizi jsou i samotné ideologie vzniklé
v 19. století,“ zmiňuje.
Starší generace politiků, která založila současný oligarchický a klientelistický systém, pomalu, ale jistě, odchází. Podle Umlaufa jsou nyní dvě
možnosti. Nová generace politiků
vstoupí do zavedených stran a svede
tu trochu donkichotský boj, aby se
strana vrátila ke svým ideálům. Jako
třeba v ČSSD právě Jiří Dienstbier.
„Věřím tomu, že takoví lidé jsou i v
ODS, i když asi spíše na nižších
úrovních,“ upozorňuje. Druhou – a
pravděpodobnější – možností je, že
vznikne nová politická reprezentace
odspodu. „Lidé, kteří se prosadili v
místní politice a jsou známí jako
slušní,“ konstatuje.
Zpackané církevní restituce
http://orl.bloger.cz
Václav Umlauf je také jezuitských
knězem. Nelze se ho tedy nezeptat
na žhavé téma církevních restitucích.
I v tomto případě nesouzní jeho názory s hlavním církevním proudem.
Je k nim značně kritický. „Kdo seje
vítr, sklízí bouři, vlastně církevní restituce. Ve špatně zpolitizovaném
Česku od revoluce neběží spor o nic
jiného, než o majetek a zlodějny.
Stejná politická reprezentace a
recyklovaní hoši, co spolu mluví, rozdávají ze státního jednou tomu, podruhé onomu. Nyní řešili skutečný
problém. Vyrovnání s českou minulostí. Vládní koalice tento problém
zpackala společně s církvemi,“ popisuje Umlauf.
„Proč k narovnání s diecézemi nedošlo už v roce 1990, jako tomu bylo v
případě řádů? A je možné pominout
polovinu politické reprezentace a
domlouvat se na vydání stamiliardového majetku a finančního narovnání jen s vládními stranami?“ ptá
se Umlauf.
„Jsem proti privatizaci církevního
majetku. Ať ho spravuje nadace
spravovaná státem. Co se týče platů
– co je kněžská služba, bychom si
měli hradit sami společně s věřícími.
Ale různé sociální služby, které
provádíme, by nám měl platit stát,“
domnívá se Umlauf.
Václav Umlauf se narodil 21. 2. 1960
v Luhačovicích. Český filozof, teolog,
publicista, katolický kněz.. V 19 letech
začíná mladý absolvent zlínského
gymnázia Václav Umlauf fárat jako
horník v dole Vítězný únor v Záluží u
Litvínova. Tady se k němu dostanou
materiály Charty 77. Začne je šířit
mezi horníky a o průšvih má zaděláno.
Ocitá se ve vazební věznici v Litoměřicích. Přesně tam, kde je dnes bývalý
hejtman David Rath. „Je zajímavé, že
kradl nejméně ze všech hejtmanů a
sedí právě on. Podle mě je to nejspíš
proto, že se snažil zabránit tunelování
VZP,“ říká dnes k této shodě okolností
Umlauf.
V roce 1980 dostává v následném
soudním procesu dvacet měsíců natvrdo. Odsedí si je ve věznici na Borech. „Na stejném vazebním oddělení
se mnou byl Jiří Dienstbier, ve věznici
strana 4
ORL číslo 2013-4
jsem se potkával i s Václavem
Havlem,“ konstatuje. Na Borech se naučí vázat knihy, což se mu hodí po návratu z kriminálu. Pracuje na výrobě
samizdatů. Posléze spoluzakládá neoficiální křesťanský časopis Velehrad.
V době listopadové revoluce se významně podílí na činnosti jihomoravského občanského fóra. Poté odchází
do teologického semináře v Olomouci,
vstupuje do jezuitského řádu. Studuje
ve Francii, doktorát získává v Německu. Zde učí tři roky. Dnes přednáší
na univerzitě v Praze a na Technické
univerzitě v Liberci. Václav Umlauf sleduje a veřejně se vyjadřuje k politickému dění i prostřednictvím internetu.
Založil a vede internetovou diskuzní
stránku umlaufoviny.com a pracuje
jako neplacený redaktor webu erepublika.cz.
http://www.parlamentnilisty.cz/zpra
vy/Jezuita-spraskal-Klause-Nechalpo-sobe-spalenou-a-rozkradenouzemi-264530
Jan Keller: Co si
přejí trhy
Dnes a denně slýcháme, že žijeme v
nejsvobodnější společnosti všech
dob. Přitom dobře víme, že už zase
kdosi nad naším jednáním neustále
bdí a pečlivě je sleduje. Naším dozorcem je trh se svými nekompromisními očekáváními. Je zároveň naším
strážcem, soudcem i vykonavatelem
svých rozhodnutí.
Není jednoduché se o trhu něco
přesnějšího dozvědět. Bezpečně o
něm víme jen toto: Je všudypřítom-
ný, neboť když burzy na východě večer zavírají, ty na západě právě zahajují provoz. Je všemocný a bez milosti trestá každého, kdo by se snad
chtěl protivit jeho vůli. Je vševědoucí, nelze před ním nic zatajit, a když
se o to někdo bláhově pokusí, dopadne na něho brzy trest o to
přísnější.
Trh má s námi vždy jen ty nejlepší
úmysly. Proto seslal své proroky, kteří nám laikům trpělivě vysvětlují, s jakou pokorou a oddaností je nutno
mu sloužit, chceme-li být naprosto,
ale naprosto svobodní. Tito zasvěcenci pronášejí své kouzelné formulky, zhusta neproniknutelné pro
obyčejné laiky. A platí, že pouze ten,
kdo jim bezmezně věří, může být spasen, tedy dojde stavu trvale udržitelné prosperity.
Zatím se to sice nepodařilo nikomu,
o to větší úsilí však musejí všichni vyvinout. Neboť trh pravou rukou
ukazuje vyvoleným nebe hospodářského růstu, levou pak peklo stagnace zatraceným, tedy zoufale nekonkurenceschopným.
Díky tržním věrozvěstům víme
přesně, co si trhy přejí. V rovině naprostých drobností jsou tržní přání
jednoduchá a všem srozumitelná.
Trhy by rády, aby ti, kdo pracují, neměli přemrštěné mzdové požadavky
a byli přitom schopni vyprazdňovat
ve stále kratších intervalech sklady
vyrobeného zboží, zvyšovali neustále
zájem o placené služby a k tomu všemu se ochotně připojišťovali u soukromých fondů. Trhy si také přejí, aby
zaměstnanci byli stále flexibilnější,
tedy ohebnější a pokornější ve svých
nárocích ohledně pracovních podmínek a výše odměny, a zároveň nakupovali tak jako za časů, kdy ještě měli
plnohodnotnou práci a solidní so ciální zajištění.
Rodinám dává trh jedinečnou šanci
starat se o své starší a nemocné členy, a přitom bez jakýchkoliv zábran
volně kočovat po celé zemi. Trhy
vstřícně vybízejí k tomu, aby se lidé
bleskem přemisťovali i se svými tržně
nemohoucími. Každého povzbuzují k
tomu, aby byl jako první vždy tam,
http://orl.bloger.cz
kde se třeba jen na okamžik mihne
volná pracovní příležitost.
Ohledně těch, kdo již nemají trhu vůbec co nabídnout a stávají se závislými na sociálních dávkách, si trhy přejí,
aby se proměnili v odhodlané
manažery svého vlastního života,
kteří zhodnotí svůj lidský kapitál v
tvrdé
konkurenci
s
druhými,
podobně situovanými, a tím osvědčí,
že si vlídně podanou neviditelnou
ruku plně zaslouží.
Ve společnosti rovnosti se tak
mohou zcela všichni, počínaje tím
nejrovnějším až po toho nejposlednějšího, přesvědčit, že každý má
možnost zapracovat na sobě zcela
svobodně a nezávisle právě tím směrem, který trhu momentálně nejvíce
vyhovuje.
Trh má svá drobná přání též v oblasti
sociální. Hodně stojí o to, aby bohatí
byli zdaňováni co nejméně (to proto,
aby nemuseli nikam odcházet) a aby
ti chudší byli zdaněni o to více (když
už tady musejí zůstat).
Svá hlavní přání však trh směřuje
hodně vysoko, až do výšin velké politiky. Také zde to myslí se všemi dobře a naprosto upřímně. Přeje si, aby
občané už nebyli rozptylováni a zdržováni od práce zbytečnými starostmi o politiku.
Na rozdíl od trhu nejsou lidé
všemocní a vševědoucí, takže volební
akt může mít smysl jedině jako svátek velké občanské pokory. Jestliže
už musí být více stran a jestliže
nejsou programy všech zatím ještě
zcela totožné, vůbec to neznamená,
že nezodpovědný občan si může beztrestně vybrat kohokoliv. Verdikty ratingových agentur stojí vysoko nad
politickými programy a ukazují nám,
že přes veškerou svobodu volby je jedinou schůdnou cestou ta vedoucí k
větší slávě trhu.
strana 5
ORL číslo 2013-4
Je jasné, že tržní společnost nebude
ideální, dokud manželé nezačnou
platit svým manželkám za uvaření
oběda a ustlání postele a dokud děti
nezačnou matkám platit za přebalení. Banky jim na to do začátku
ochotně dají mimořádně výhodný
kojenecký úvěr.
Bezpečně ji poznáme podle toho, že
nás vyvádí z bažiny sociálního státu a
je lemována ohlodanými kostmi průběžného penzijního systému a veřejného zdravotního pojištění. Na jejím konci bliká světlo naděje pro investory v podobě stále vyššího
školného, dvourychlostní medicíny a
soukromých penzijních fondů. Jakákoliv odbočka z této cesty vede do
bezedných pohyblivých písků státního bankrotu.
Neméně důležité než to, po čem trhy
touží, jsou věci, které si v žádném případě nepřejí. Vzdor rozšířenému
omylu nechtějí, aby se každý postaral
sám o sebe. Jestliže by si lidé
uspokojovali například své potřeby
lokálně a solidárně, světový trh by
přestal být všemocný a skončil by v
řadách nezaměstnaných. Musel by se
pak hlásit pravidelně na poště, po
dvou měsících si navléci oranžovou
vestu a začít něco dělat. Takovou
ostudu by patrně nepřežil.
Naštěstí mu nic takového nehrozí.
Vhonbě za prací mizí lokální pospolitosti, rozbíjejí se rodiny a všichni si
navzájem pečlivě účtují v kolonkách
má dáti a dal. Trh má rád nesamostatné lidi, stejně jako nesamostatné
obce a státy. Prostě takové, kteří
jsou odkázáni na to, aby si od někoho
jiného koupili vše, co k životu potřebují. Pokud si něco člověk vyrobí
sám, pokud si něco sám vypěstuje a
sklidí, trh posmutní. Jestliže si s pomocí kolegů a kamarádů postaví
někdo domek, trh se cítí být ošizen,
podveden a okraden. Fungující rodiny a sousedská výpomoc jsou z hlediska trhu ušlým ziskem. Když se však
rodiny zdárně rozvedou a lidé si jdou
houfně nakoupit do supermarketů
třeba i to, co by si mohli zhotovit
klidně sami doma, trh to s radostí
registruje jako naše další zbohatnutí.
Je totiž další pověrou, že trhy nemají
rády zadlužování. Naopak pro finanční trhy jsou dluhy totéž jako pro
sportovce
anabolika.
Umožňují
zdravý růst. Pokud by všichni své
dluhy splatili a dokázali se finančně o
sebe postarat sami, i ty nejdynamičtěji se rozvíjející trhy by rázem přestaly být všemocné a všudypřítomné.
Naštěstí nic takového nehrozí. Stačí
snížit lidem o trochu mzdy, stačí o
něco zvýšit třeba zbrojní výdaje státu
a ochablé svaly finančních trhů se
zase mocně napumpují. Prosperitu
prostě zastavit nelze.
Z hlediska trhu není v pořádku rodina
či stát, které jsou bez dluhů. V
pořádku je přesně natolik zadlužený
klient, aby stačil splácet rozumně vysoký úrok. Pokud se zadluží nedostatečně, má trh ušlý zisk. Pokud se zadluží o něco více, je možno ho začít
zachraňovat dalšími půjčkami až do
příchodu exekutora, onoho vykonavatele poslední tržní vůle.
Dalším nedorozuměním je naivní
představa, podle které trh preferuje
co nejslabší a co nejúspornější stát.
Trh neusiluje o to, nějak výrazněji zeslabit tok peněz protékajících rok co
rok od daňového poplatníka do státní kasy. Úplně mu stačí tento proud
peněz přesměrovat. Odklonit ho od
sociálně potřebných, aby o to vydatněji omýval finančně silné. Trh
vidí rád, když stoupá pomoc státu firmám a zároveň klesají dávky pro nezaměstnané. Dělá mu dobře, když
stoupají výdaje na činnost punitivního sektoru policie a soudů a klesají
investice určené pro veřejné školství.
Promíjí placení sociálního pojistného
firmám, ale nepromíjí pojistné zaměstnancům. Trh je v sedmém nebi,
když klesají daně z finančních převodů, daně z majetku a z vysokých příjmů, a vůbec mu nevadí, jestliže zároveň rostou veřejné poplatky, daně
ze spotřeby a ceny bydlení.
http://orl.bloger.cz
Státu, který se rozhodl přesměrovat
své zdroje uvedeným způsobem, nezůstává pochopitelně dostatek kapacit, aby pomáhal svým řadovým občanům. A právě v tomto smyslu se
má každý občan postarat vzorně o
sebe sám.
A tak zbývá jen jediná oblast, ve které se dost dobře neví, co si vlastně
trh přeje. Je to sféra velkých finančních spekulací, které bankám
jako z udělání nevyšly. Po takových
nevydařených dobrodružstvích jsou
ztráty bank vyrovnávány penězi, které daňoví poplatníci původně odevzdali na úplně jiné účely. Bankám
jsou tyto peníze vnuceny, ať si to
plátci přejí, nebo ne. Na rozdíl od občanů jsou totiž příliš velké a příliš důležité na to, aby jakkoliv strádaly.
Je docela dobře možné, že trhu je vyloženě nepříjemné, jsou-li banky zachraňovány tak netržním způsobem.
Vždyť co je to za podnikání, není-li
spjato s podnikatelským rizikem? Takové podnikání musí být šedé, nezábavné a nudné. Přesto vlády velkým
bankám v nesnázích peníze sypou
plnými hrstmi. Možná to dělají proto,
aby si trh nemyslel, že mu bude vyplněno jakékoliv přání. Je sice
všemocný, není však tak vlivný, aby
mohl vnucenou pomoc ze strany daňových poplatníků ze své nebeské
výše odmítnout.
Filosofové by nás poučili, že celá
figura trhu není ničím jiným než
banální formou procesu odcizení.
Jako vmnoha jiných případech také
zde byla navýsost tajemná síla vytvořena zcela prozaicky samotnými lidmi
a je jimi i uváděna do pohybu. Podařilo se jí však osamostatnit se od svého tvůrce, začít žít vlastním životem.
Postupně tak získává moc nad svým
stvořitelem, podmaňuje si ho, podřizuje ho svým vlastním imperativům a
své vůli. Nachází přitom dostatek jedinců, kteří jsou natolik bláhoví, že
svou podřízenost a absolutní loajalitu považují za vrchol své svobody.
Bezvýhradné uctívání neviditelné síly
vydávají za triumf rozumu a své služebné postavení za nejvyšší stupeň
lidské emancipace.
strana 6
ORL číslo 2013-4
A je jistě jen projevem zvláštní shody
okolností, že všechna tak různorodá
tržní přání vedou vždy jen jedním
směrem. Trhy potřebují odstranit
vše, co stojí v cestě stále rychlejšímu
zhodnocování velkých peněz, přejí si,
aby velké peníze přibývaly a
mohutněly stále směleji, i kdyby to
mělo být na úkor lidí a jejich
domácností, na úkor států a jejich výroby.
Na platonické přání zastavit růst Růstu shlíží trh z nebeských výšin svého
majestátu s lehce ironickým úsměvem. Přece se neosamostatnil od
svých tvůrců a nepodřídil své svrchované vůli jejich každodenní životy
i jejich velkou politiku jen proto, aby
si nechal radit od těch, kdo jsou pod
jeho rozlišovací schopností. Pokud by
příliš dotírali, zvedne neviditelná
ruka telefon a zařídí jim snížení ratingu.
http://www.novinky.cz/kultura/salon
/254993-jan-keller-co-si-prejitrhy.html
ČR tajně
spolupracovala na
nezákonné
deportaci osob
určených k mučení
54 států spolupracovalo na Bushově
programu tajné deportace osob k
mučení do třetích zemí. Česká republika k převozům poskytla svá letiště.
Vyplývá to z 213 stránkové zprávy
(http://www.opensocietyfoundation
s.org/reports/globalizing-torture-ciasecret-detention-and-extraordinaryrendition)
newyorské lidskoprávní organizace
Open Society Justice Initiative.
"Není pochyb, že vysoce postavení činitelé Bushovy vlády nesou odpovědnost za to, že schválili porušování
lidských práv spojované s únosem
osob prostřednictvím CIA do třetích
zemí.
Bill Gates zkritizoval
kapitalismus: na
plešatost jde víc
peněz než na malárii
šplhal k majetku. Kapitalismus jako
systém plodící nerovnost mezi lidmi
kritizovali například podnikatel Richard Branson, filmař George Lucas
nebo investoři Warren Buffett či George Soros.
http://www.novinky.cz/ekonomika/2
96231-bill-gates-zkritizovalkapitalismus-na-plesatost-jde-vicpenez-nez-na-malarii.html
Kapitalismus podle Gatese způsobuje, že se lépe daří vybírat peníze
na projekty řešící triviální problémy
bohatých lidí, zatímco se neřeší globální zdravotnické výzvy a epidemie
decimující chudé.
Přírodní zabiják
rakoviny, který je
10 000x silnější než
chemoterapie
Na konferenci Velké globální výzvy
pořádané Královskou inženýrskou
akademií v Londýně hovořil o svém
záměru získat finanční prostředky na
boj s malárií. Podle svých slov je s
požadavkem na finanční příspěvek k
této věci odbýván právě proto, že
lidé, kteří by mohli přispět, žijí v bohatých zemích a tento problém je
netrápí.
"Vakcína proti malárii je z humanitárního hlediska nutností. Ale
nedostává se jí v podstatě žádného
financování. Zatímco když budete
pracovat na výzkumu mužské plešatosti nebo podobných věcech,
dostanete díky hlasu trhu řádově
více finančních prostředků než na nějakou malárii," prohlásil Gates.
"Naše priority zkreslují imperativy
trhu," řekl miliardář Gates. Dodal, že
k nápravě tohoto nepoměru je potřeba vyřešit tuto "vadu čistě kapitalistického přístupu".
Gates, jehož majetek činí zhruba 67
miliard dolarů, si tak vzal na mušku
právě systém, který vedl k jeho úspěchu. Od roku 2008, kdy předal vedení
Microsoftu, se spolu s manželkou
Melindou
zabývá
filantropickou
činností. Není prvním miliardářem,
který rozbíjí žebřík, po kterém se vyhttp://orl.bloger.cz
Anona ostnitá je plod stromu graviola, a to je zázračný zabiják rakovinných buněk, 10 000 krát silnější
než chemoterapie. A proč to nevíme?
Jelikož některé velké korporace
chtějí dostat zpět svoje peníze utracené za roky výzkumu při snaze vytvořit syntetickou verzi tohoto k
prodeji.
Takže když to teď víte, můžete pomoci kamarádovi v nouzi, když mu to
sdělíte, nebo se občas sami napít
šťávy anony jako prevenci. Chuť není
konec konců špatná.
Je to zcela přirozené a určitě to
nemá žádné vedlejší účinky. Jestli
máte místo, vypěstujte si jednu na
své zahrádce. I ostatní části rostliny
jsou užitečné. Až si příště dáte
ovocný džus, řekněte si o anonu.
strana 7
ORL číslo 2013-4
Kolik lidí zbytečně zemřelo, zatímco
ten výrobce léčiv za miliardy dolarů
toto tajemství zázračného stromu
graviola skrýval?
Jde o nízký strom zvaný graviola v
brazilštině, guanaba ve španělštině a
v angličtině má nevýrazné jménao
„soursop“. (Graviola v češtině.) Plod
hodně velký a nakysle sladká bílá
dužina se buď rovnou jí anebo, co je
běžnější,
používá
na
výrobu
ovocných nápojů, dření atd.
Hlavní zájem o tuto rostlinu budí její
silný proti-rakovinný účinek. Ačkoliv
je účinná proti mnoha zdravotním
potížím, je to její proti-nádorový účinek, co budí největší zájem. Tato
rostlina má prokázaný hojivý účinek
při rakovině u všech typů onkologických onemocnění.
Kromě své hojivosti proti rakovině,
má graviola široké spektrum antimikrobiálních působků, jak proti bakteriálním, tak i plísňovým infekcím, a zabírá i proti vnitřním parazitním
červům, snižuje vysoký krevní tlak a
používá se i při depresích, stresu a
nervových poruchách.
Výzkumy ukazují, že pomocí výtažků
z tohoto zázračného stromu nyní lze:
Udeřit proti nádorům bezpečně a
účinně pomocí plně přírodní terapie,
která nezpůsobuje extrémní nevolnosti, ztráty na váze a vypadávání
vlasů.
Ochránit svůj imunitní systém a tak
se vyhnout smrtelným infekcím.
Cítit se po léčebné kúře silnější a
zdravější.
Posílit svou energii a zlepšit svůj náhled na život.
I zdroj těchto informací budí zrovna
takový úžas: Pochází to od jednoho z
největších amerických výrobců léčiv th! e – ta rostlina prošla více než 20
laboratorními testy vedenými už od
70. let! To, co tyto testy odhalily,
není vůbec chudé na omračující
zjištění… U výtažku ze stromu se
ukázalo, že:
Účinně útočí na zhoubné buňky 12
typů rakoviny a zabíjí je, včetně rakoviny tlustého střeva, prsu, prostaty, plic a slinivky…
O třech složkách je dokázáno, že jsou
při zpomalování růstu rakovinných
buněk 10 000 krát silnější než Adriamycin, běžně používané chemoterapeutické léčivo!
A co na víc, na rozdíl od chemoterapie složky extrahované ze stromu
graviola selektivně pronásledují a zabíjí pouze rakovinné buňky. Nepoškozují zdravé buňky!
Existuje-li jediný příklad, který dramaticky objasňuje, proč je pro Američany jako vy a já existence Institutu
zdravotní vědy tak životně důležitá,
tak jím je neuvěřitelný příběh za stromem Graviola…
Pravda je úžasně jednoduchá: Hluboko v amazonském deštném pralese roste strom, který by mohl doslova přinést revoluci do toho, co si
vy, váš doktor i zbytek světa myslí o
léčbě rakoviny a šancích na přežití.
Budoucnost nikdy nevypadala slibněji.
Úžasné protirakovinné vlastnosti
stromu graviola byly rozsáhle studovány, tak proč jste o nich ještě
neslyšeli? Když je extrakt z gravioly
tak zázračný.
Jeden z největších výrobců léčiv za
miliardy dolarů v Americe zahájil výzkum léčby rakoviny a jejich bádání
se zaměřilo na graviolu, legendární
hojivý strom z amazonského deštného pralesa.
Různé části stromu graviola – včetně,
kůry, listů, kořenů, plodů a semen z
plodů už po staletí využívali domorodí indiánští medicinmani! I jiní Jihoameričané k léčbě onemocnění srdce,
astmatu, problémů s játry a artritidy.
I když vycházela s jen malých zadokuhttp://orl.bloger.cz
mentovaných vědeckých důkazů,
společnost nalila peníze a zdroje do
testování protirakovinných vlastností
tohoto stromu – a byli výsledky šokováni. Graviola se ukázala být dynamem ženoucím hubení rakoviny.
Tím ale příběh gravioly téměř skončil.
Společnost má se stromem graviola
jeden obrovský problém – je zcela
přirozený, a tudíž podle federálního
zákona jej nelze patentovat. Není
žádný způsob, jak z něj vytěžit
pořádný zisk.
Ukázalo
se,
že
farmaceutická
společnost téměř sedm let zkoušela
syntetizovat dvě z nejsilnějších protirakovinných ingrediencí v graviole.
Kdyby mohli izolovat a vyrobit
člověkem stvořené klony toho, co
činí graviolu tak mocnou, mohli by si
to patentovat a dostat svoje prachy
zpátky. Avšak narazili. Ten originál
jednoduše nebyli schopni replikovat.
Neexistoval tedy žádný způsob, jak
by si mohli zisky ochránit, nebo i jen
dostat zpět ty miliony, co nalili do výzkumu.
Jak se tak sen o ohromném profitu
vypařoval, jejich testování gravioly se
skřípěním vázlo až se zastavilo. A co
hůř, společnost celý projekt založila
do šanonu a rozhodla se zjištění
svých výzkumů nezveřejnit.
Naštěstí tu byl však vědec z výzkumného týmu gravioly, jehož svědomí
mu nedovolilo jen tak se dívat, jak se
páchá taková ohavnost. Ač riskoval
svou kariéru, kontaktoval společnost,
která se věnuje sklizni léčivých rostlin z amazonského pralesa a pověděl
jim to.
Když byly zprávami o graviole poplašeni i výzkumníci z Institutu
zdravotní vědy ! začali pátrat po výzkumech, které se ohledně tohoto
rakovinu hubícího stromu dělaly. Důkazy omračujících účinků gravioly a
jejich šokujícího ukrývání se začaly
valit rychle a zběsile…
strana 8
ORL číslo 2013-4
… Národní institut rakoviny provedl
první vědecký výzkum v roce 1976. Výsledky předvedly, že „listy a stonky
gravioly se ukázaly jako účinné při napadání a ničení zhoubných buněk.“ Výsledky publikované ve vnitřní zprávě
však nevysvětlitelně nebyly nikdy
uvolněny pro veřejnost…
… Od roku 1976 bylo dokázalo, že
graviola je úžasně mocný zabiják rakoviny 20 nezávislými laboratorními
testy, ovšem až dosud neproběhly
žádné klinické zkoušky s dvojitým
slepým testem – což je typický benchmark, jaký mainstreamoví doktoři a
odborné žurnály používají k posouzení
terapeutické hodnoty – ty totiž nebyly
nikdy iniciovány…
… Studie vydaná v Journal of Natural
Products následně po nedávné studii
provedené Katolickou universitou
Jižní Koreje uvedla, že u jedné chemikálie v graviole zjistili, že výběrově
zabíjí buňky rakoviny tlustého střeva
„10 000 krát více než (běžně používaný chemoterapeutický lék) Andriamycin…“
… Ta nejdůležitější část zprávy Katolické university Jižní Koreje je o tom,
že graviola se ukazuje, že útočí selektivně jen na rakovinné buňky a ponechává zdravé buňky netknuté. To je
rozdíl oproti chemoterapii, která útočí
bez rozlišení na všechny aktivně se
rozmnožující buňky (jako buňky
žaludku a vlasů), čímž často vyvolává
ničivé vedlejší účinky nevolnosti a
ztráty vlasů u pacientů s rakovinou.
… Studie na Purdue University nedávno zjistila, že listy ze stromu graviola zabíjí buňky u šesti linií lidské rakoviny a zvláště účinné jsou proti rakovinám prostaty, slinivky a plic…
Po sedmi letech bylo ticho konečně
prolomenu a je tady.
http://www.ac24.cz/zpravy-zesveta/1840-prirodni-zabijak-rakovinyktery-je-10000-silnejsi-nezchemoterapie
Apoštolský vikář
Aleppa: Západní
export demokracie
působí zkázu
Řím. “Často se musím sám sebe ptát,
zda Západ chápe či nikoliv. Uvědomují
si západní vlády, že končí přítomnost
křesťanů na Blízkém východě?“ Tyto
otázky si klade apoštolský vikář syrského Aleppa. Mons. Giuseppe Nazzaro, OFM, v tomto týdnu krátce navštívil Řím a poskytl rozhovor italskému
zpravodajskému portálu PiccoleNote.
Ti, kdo hovoří o šťastném soužití náboženských komunit před vypuknutím války, mají pravdu, zdůrazňuje
italský biskup a vypráví: Před nástupem Assadova otce jsem měl stále za
zády tajnou policii a musel jsem zemi
opustit. Za vlády obou Assadů nastaly výrazné změny. Mohli jsem se
klidně pohybovat po ulicích dlouho
do noci a bez jakéhokoliv omezení
jezdit po celé zemi. Vládla svoboda a
vzájemný respekt. V květnu procházela Aleppem procesí, na která se
muslimové dívali zvědavě, avšak
uctivě. O vánocích a velikonocích
nám přicházeli přát islámští vůdci a
my jsme přání opětovali v závěru ramadánu. Všichni měli stejná práva, ve
vládě byli křesťanští ministři.
Současný ministr zahraničí je křesťan,
podotýká apoštolský vikář syrského
Aleppa a povzdechne si: Pak na vlně
arabského jara, působícího všude jen
zmatek, přišla revoluce. Každému,
kdo byl ochoten na náměstí křičet
proti Assadovi, bylo vypláceno 10
dolarů. A dalších deset navrch za každého kamaráda, kterého přivedl s sebou. Když někdo sehnal dvacet lidí,
vydělal si průměrný měsíční plat.
http://orl.bloger.cz
Syřané prý nebyli spokojeni s Assadovým režimem, pokračuje biskup
Nazzaro, v jaké zemi ale lid nekritizuje svou vládu? Většina národa
stála a stojí za Assadem. V tom, co se
tvrdí, je hodně smyšleného – např.
báchorka o uplatňování stanného
práva v Sýrii, o režimním omezování
svobody ve stavu nebezpečí. Jsou to
možná staré zákony, které ale nikdy
nebyly aplikovány.
Západ chce údajně zavést v Sýrii
demokracii.
Jakou
demokracii?
Máme ji snad v Itálii a jinde?, dotazuje se apoštolský vikář. Začalo se
válkou v Afghánistánu, pak přišel
Irák, na to Libye… Kde však rozkvetla
nějaká demokracie? Domnívám se, že
jediným důsledkem tohoto „exportu
demokracie“ je nesmírná devastace a
pokračující mizení křesťanů z blízkovýchodních zemí, říká Mons. Nazzaro a upozorňuje: V Bahrajnu
vládne sunnitská menšina šíitské –
téměř bezprávné – většině. Již delší
čas tam dochází ke střetům a represím, nikdo o tom však nemluví. V
Saúdské Arábii nepožívají šíité a
křesťané žádných práv. Západní
společenství však „vyváží“ svou
demokracii pouze do Sýrie, uzavírá
italský biskup a vrací se do svého sídelního města Aleppa: Před osmi
devíti měsíci válka dorazila i k nám,
protože obyvatelé města neprotestovali
proti
Assadovi.
Teď
manifestují, avšak proti oběma
stranám konfliktu, aby už byl klid. Bohatí Aleppané odešli a chudí přišli o
všechno. Katolická církev se snaží pomáhat, jak může; místní jezuitská jídelna vaří pro 8000 lidí denně.
Všechny křesťanské i muslimské komunity pomáhají obyvatelům nehledě na náboženské rozdíly. Převládá
bratrství, které je starobylým rysem
této země, zdůrazňuje biskup Nazzaro. Vzápětí odsuzuje zločinný způsob
financování povstaleckých jednotek –
únosy chudých lidí, za které je požadováno nereálné výkupné.
Navzdory materiálnímu nedostatku
apoštolský vikář nepomýšlí na odchod z Aleppa. Vzbuzuje to údiv, říká.
Pán nám ale neřekl, že se máme zařídit v pohodlí. Jsme v Sýrii, abychom
hlásali Krista příkladem a svědectvím. Také sv. František nevybízí k
dlouhém kázání, nýbrž ke svědectví
strana 9
ORL číslo 2013-4
prostotou vlastního života, uzavírá
biskup Giuseppe Nazzaro, člen františkánského řádu, v rozhovoru pro internetové zpravodajství PiccoleNote.
nárůst zisku na burze v roce 2012
znamená, že USA vstoupily do fáze
oživení, že bude lépe a radostněji, a
že utrácet za nepotřebnosti na dluh
je americké a vlastenecké. Stejně tak
i jinde.
Zdroj: www.radiovaticana.cz
Jaká je realita?
Současný
společenský systém
bude smeten
Na počátku každého roku jsme zahrnuti množstvím analýz a předpovědí, zejména od systémových lhářů,
kteří se snaží v zájmu toho či jiného
klienta vytvořit dojem, že se svět
bude vyvíjet tak, jako jeho klient a
sponzor chce. Prostě virtuální cochcárna. Přiznám se, že nemám
“páru”, co rok 2013 přinese. Vidím
rok 2013 jako období připomínající
manévrování řidiče v husté mlze, která zakrývá existenci překážek, které
mohou řidiče zaskočit a vyvést náhle
ze směru dosavadní jízdy, případně
havarovat. Nejvýznačnějším aspektem této jízdy je právě všeobecná nejistota, reflektovaná nejen řidičem,
ale i pasažéry plnými strachu z věcí
budoucích.
"Konzumenti přestávají utrácet, zaměstnavatelé propouštějí, odkládají
či ruší investice, cesta do supermarketu je v USA lemována nápisy
‘prostor k pronájmu’ a ‘výprodej-končíme’, bankrotujícími filiálkami kdysi
neotřesitelného řetězce SEARS,
nablýskanými pobočkami zombie
bank jako Bank of America a CITIGROUP, jejíž zaměstnanci ani netuší, že jejich ‘systémové instituce’ a
pracovní posty jsou již mrtvé. Jen oficiální oznámení dosud nedorazilo.
Těch pár zákazníků amerických chrámů konzumu, co zbývají, bloudí po
vyprázdněných prostorách jako předprogramovaní automati, aby nakonec
nakoupili věci, co reálně nepotřebují,
za peníze, které reálně nemají." Tolik
postřehy s americké ulice Jamese
Quinna z ledna 2013.
V TV bedně nám systémem zkorumpované, certifikované hlavy expertů
tlučou do hlavy, že desetiprocentní
Reálný hrubý domácí produkt (HDP)
USA, využívající zmanipulovaná data
o inflačním pohybu den, vzrostl v
roce 2012 o necelé jedno procento.
Reálný HDP, bez manipulace statistiky (BLS), poklesl o vice než 2 procenta. A to přes všechny programy financování a stimulace odbytu – od
0% leasingu na 7 let až po mnohačetné programy subvencí – od vybavení domácností po pořízení nového
bytu a studentské půjčky.
Počet lidí, kteří, z různých důvodů v
roce 2012 v USA opustili kategorii zaměstnaných a těch, kteří novou práci
našli je téměř identický (2,2 vers. 2,4
mil.). O dočasném charakteru a výdělcích nově zaměstnaných statistika
raději nehovoří. Zaměstnanost v produktivním věku poklesla na třicetileté minimum – 63,6 %.
US propaganda to vysvětluje odchodem “Baby-boomerů” do penze,
ale obchází tím zásadní generační
problém: od nástupu Obamy do úřadu – lidem ve věkové kategorii 55-69
let přibyly 4 miliony pracovních míst,
kdežto mladším ubyly 3 miliony pracovních příležitostí. Mezigenerační
konflikt přibližuje revoluci.
V roce 2012 se zvýšil počet lidí bez
příjmu závislých na potravinových
lístcích o 1,5 milionu, celkem je to za
http://orl.bloger.cz
dobu Obamova vládnutí 17 milionů
zoufalců navíc. Celých 20 % US
domácností (celkem 47,5 miliónu
Američanů) se bez potravinových
lístků neobejde. Dalších 4,8 milionu
lidí vstoupilo v roce 2012 do řad nezaměstnaných
“dlouhodobě
nemocných”, poté kdy jim vypršel
99týdenní termín pro přijímání podpory v nezaměstnanosti. Náklady na
potravinové lístky činily v roce 2008
necelých 34 miliard USD, v roce 2012
to bylo přes 76 miliard USD. To pro
nějaké oživení moc nehovoří. Reálná
nezaměstnanost činí 22,7 %. Pro
srovnání, v nejhrůznějším okamžiku
Velké hospodářské krize v 30. letech
minulého
století
činila
nezaměstnanost 25 %.
Průměrná hodinová mzda se v roce
2012 reálně v USA nezměnila. Od
Obamova nástupu poklesla o 1,5 %.
Průměrný zaměstnaný příslušník
americké střední třídy vydělává
méně, jeho kupní síla je nižší než
před 40 lety. Aplikujeme-li reálnou,
nikoli manipulovanou, míru inflačního nárůstu, dojdeme k obrázku
devastace životního standardu americké střední třídy v posledních 5 desetiletích:
Kde jsou ty časy, kdy plat amerického
muže uživil v pohodě celou rodinu.
Střední třída se sama zotročila dluhu.
Ztracený reálný příjem/kupní sílu nahradila kreditkou, leasingem auta,
hypotékou a studentskou půjčkou.
Elity mohou argumentovat růsty na
burze, ale 99 % Američanů nevlastní
žádnou akcii, žádnou obligaci, protože na to nemají prostředky. Zisky
spekulantů se jich tedy netýkají, zato
růst základních životních potřeb a
důchodového a zdravotního pojištění, se jich týká moc. Ano, od pádu
v roce 2008 vzrostla burza cenných
papírů o 88 procent za peníze napumpované do finančního sektoru z
daňových výběrů a na dluh státu. Občanů USA se to netýkalo, za to si plně
strana 10
ORL číslo 2013-4
užili růst cen potravin, energií a každodenních
potřeb.
Vítejte
v
banánové republice United States of
America! Privatizace zisků (i cizích),
socializace
soukromých
ztrát.
Banksterský komunismus uprostřed
Dickensovy monarchie . Tolik povzdechy, data a grafy od Jima Quinna.
Ti, kdo neustále omílají mantru reálně neexistujícího hospodářského
oživení, se opírají jen a jen o nárůst
cen akcií a nemovitostí. Reálná ekonomika je nezajímá. To je zásadním
problémem uvažování a jednání synchronně pracujících pilířů systému ve
složení FED, Ministerstvo financí, vláda, wallstreetská mafie a jimi kontrolované mediální konglomeráty. Vyvinuli strategii pro vlastní přežití a
pro přežití korporátních zájmů, které
vládnou USA a celému Západu. Aby
se udrželi u moci, obětovali svému
přežití celou střední třídu, důchodce
a mladé lidi na počátku kariéry. Scénář jejich plánu je poměrně jednoduchý :
1) Snížili (v rozporu s principy tržního
hospodářství) úrokové míry k nule,
aby mohly wallstreetské a na ně napojené banky (nejen v USA) získávat
peníze od FEDu téměř zadarmo, a
tyto peníze, tvořené “ze vzduchu” následně reinvestovat do vládních úpisů a dluhopisů a získávat tak zisk bez
jakéhokoli tržního rizika, aby si mohly
opětovně vytvořit neexistující kapitál. Část těchto ničím nekrytých
peněz nachází zhodnocení na burze
díky insider tradingu a podvodům HF
tradingu (automatizovaným obchodům řízeným superpočítači na základě algoritmů). Další část těchto
peněz jde do stimulace US odbytu
formou sponzorovaných nulových
úrokových měr autoleasingu, spotřebních půjček na nábytek, elektroniku a domácí spotřebiče. Toto
keynesiánští pánové systému považují za stimul ke zvýšení spotřeby a
tvorbu nových pracovních míst. Reali-
tou je, že Bernankův program ZIRP
převádí ročně cca 400 miliard USD z
kapes obyčejných spořících občanů
do kapes bankéřů Wall Streetu (ztráta úroků z depozit), zatímco vytváří
podmínky pro odpis stále rostoucího
objemu
špatných
investic
v
okamžiku, kdy se rozplyne fata morgana na trhu realit – kdy zbankrotují
všichni ti, co si pořídili domy a byty,
na které neměli prostředky a jejich
cena je nyní nižší, než výše
neuhrazených splátek hypoték, nebo
ti, co přišli o zaměstnání a o příjmy.
2) Tím, že FED a Ministerstvo financí
USA donutily agenturu FASB zrušit
oceňování majetku právnických osob
v USA dle jejich reálné tržní hodnoty,
Systém definitivně opustit základy
fungování tržní ekonomiky. Umožňuje to, aby si společnosti, ale zejména
banky oceňovaly samy svůj majetek
doslova dle vlastního gusta a dle
vlastní drzosti a schopnosti podvádět. Pro ilustraci, stroj za milion
může v účetnictví představovat kapitál třeba za 10 milionů bez ohledu na
pořizovací hodnotu a odpisy, a nikdo
to nemůže zpochybnit, ani orgán
státního dozoru. Iluzorní svět finanční stability. Podvod na podvod.
Ostatně dost napovídá to, že FED nakupuje od vyvolených napojených
subjektů aktiva pochybné kvality,
zvaná „toxický dluh“ jak zběsilý.
Kouzlem věci je skutečnost, že je nakupuje za nominální cenu, i když některé z nich nemají na trhu větší než
10 % nominálu. Neuvěřitelný sponzoring těch privilegovaných. Od roku
2008 vzrostla účetní hodnota toxického smetiště FEDu z 900 miliard
na 2,95 bilionu US dolarů, tedy více
než třikrát. A důvod? Snaha o zajištění růstu cen realit, oživení růstu
poptávky po realitách v USA za pomoci uměle vytvořených nízkých
hypotéčních
úrokových
měr.
Banksterské myšlení par excellence.
Likvidace malinvestic je dále nemyslitelná. Někteří prostě nemohou prohrát, i kdyby k tomu museli redefinovat samu Přírodu .
3) Stejně tak jako wallstreetští vyvolenci, za součinnosti federálních garančních institucí jako je Freddie Mac
a Fannie Mae, nafoukli realitní bublinu k prasknutí v roce 2007, i dnes se
Systém brání důsledkům za pomoci
http://orl.bloger.cz
nikoli tržních, ale za pomoci byrokratických nástrojů. Zmanipulovali mechanismus bankrotu dlužníků k nepoznání. Nejenže se brání přiznat rozsah rozvratu na trhu realit, kdy
dlužníci nehradí splátky úvěrů a bydlí
v domech ve vlastnictví bank gratis,
jen aby někdo ten majetek bank
chránil před devastací a udržoval ho
v provozuschopném stavu, zmrazujíce tímto proces exekuce a prodeje
novému majiteli, ale velké balíky
nemovitostí byly hromadně prodány
Freddiem a Fanny spřáteleným
členům wallstreetské mafie na účet
daňových poplatníků. Zisk kupujících:
200 miliard USD v období 2008-2012.
Skutečnost, že zainteresované banky
nepouští svoje zásoby realit na trh,
se v roce 2012 skutečně projevila
růstem cen realit při reálně existující
gigantickém počtu volných kapacit
bydlení. Zákon poptávky a nabídky ve
stádiu hybernace. Ti samí lidé, co
nafoukli realitní bublinu, co položila
USA na záda v roce 2007, ji křečovitě
nafukují opět s odůvodnění, že to přinese hospodářský růst. V hospodě 4.
cenové by to mohlo jako argument
projít, ale i blbci stačí jedno popálení.
4) Bez ohledu na to, že soukromí investoři přestali věřit ve férovost finančních trhů a spousta jich v průběhu posledních tří let z burzy a komoditních trhů prostě odešla i se svými
biliony USD, cena akcií trvale roste k
novým a novým maximům. To je
úhelným kamenem celého plánu, kolem toho se otáčí vše ostatní. Všechny ty programy TARP, ZIRP, QE 1-4
(kvantitativního uvolňování, tedy
inflatace) měly jediný cíl – vytvořit
iluzi prosperity společnosti za trvalé
socializace ztrát mafie, a privatizace
všeho hodnotného na účet daňových
poplatníků. Tyto trhy se staly místem
šmeliny s neexistujícími, či jen
částečně existujícími hodnotami a do
značné míry nesplnitelnými sliby
těch, co nemají a ani nikdy v minulosti neměly zájem ani motivaci tyto
sliby splnit. Zvláště nyní, na konci systému FIAT měn a kasinového korporativismu. Akademici typu Šaloma
Bernakeho blábolí o “Wealth Effect”
(efektu bohatství), “prokapávání”
prosperity privilegovaných do neprivilegovaných mas. Grafy v tomto
článku hovoří samy za sebe. Jediným
efektem, který je neoddiskutovatelný, je přesun majetku a bohatství
strana 11
ORL číslo 2013-4
(vyjádřeného životním standardem) z
držení 99 % neprivilegovaných do rukou jednoho procenta vyvolených.
Tomu obětovaly parazitní elity svého
živitele, reálnou ekonomiku, mechanismus tvorby kapitálu, a reálnou
tržní poptávku, společenskou stabilitu. Logika vládců z doby před zahájením průmyslové revoluce v 18.
století. Společenské rozdíly mezi superbohatými vládci bez loajality a rozumu, a ulicí nikdy nebyl větší. Amerika je zkorumpovanou banánovou
republikou a čeká na revoluci, či
vojenský převrat, co přinese diktaturu. Amerika, prolezlá parazitem, se
propadá do doby před George Washingtona před našima očima.
5) Rámec jednoho článku nemůže
uspokojit nikoho komplexním obrazem situace. Není to ani záměrem
autora. Ale nelze neupozornit na dvě
gorily velikosti King Konga, které
jsou zbraněmi hromadného ničení,
které zatlačí starému světu oči a pohřbí ho pod rumištěm cévního systému světa – globálních financí. Jsou to
grandiózně a globálně nafouknutá
bublina trhu státních dluhopisů a neregulovaný trh s finančními deriváty.
Obě tyto gorily stále rostou a bez
nich by se stávající globální finance
zhroutily již před 5 lety. Obě tyto
bubliny jsou globálně letální každá
sama o sobě. V kombinaci je to KONEC, a to bezpodmínečně. FED kupuje nyní, přes prostředníky, 3 ze 4
emitovaných jednotek světové měny
ve formě dolarových státních
dluhopisů USA. Trh s deriváty se odhaduje na 650 bilionů až 1 trilion USD
a stojí na loajalitě členů cechu podvodníků. Jeden se cukne, a domek z
karet padá. Úhrnný hrubý národní
produkt planety činil v roce 2011 70
bilionů USD. Co k tomu dodat. Stačí,
aby oko pyramidy dospělo k přesvědčení, že nadešel den „D“, a druhý den
se probudíme do jiného světa.
Kromě jiného, i do světa bez pojmu
USD, světové měny a devizové rezervy ¾ světa.. Vyznavači odporu k
monetárnímu reliktu minulosti se
otřesou, ale na ARO kumulují adepti
na přežití právě ten relikt minulosti –
včetně haldy centrálních bank. Určitě
omylem a jen a pouze ze sběratelských důvodů.
Závěr
Výše načrtnutý masterplan globálních elit uspěl ve dvou ohledech:
a) odsunul nejhorší dopady politické
a morální (vice než ekonomické či finanční) krize z roku 2007 na pozdější
dobu, tedy období 2013-2015, ne
déle. Přitom, od dob Rooseveltových
nevídaně, obohatil a zvýšil moc špičky Pyramidy. Zároveň dosáhl, neřešením reálných problémů účelnou
politikou, zesílení podstaty a charakteru krize o level či dva výše – tedy
na status globální systémové krize a
globální třídní války. Záměrně, protože cílem není rektifikace pseudokapitalismu, ale revoluční systémová změna – New World Order, nemyslitelný bez imploze, totální destrukce existujícího společenského
systému, zásadního opuštění “statu
quo”.
b) použitím nejnebezpečnějších kroků a prostředků, jejich důsledky
nejsou k dohlédnutí a jsou nepředvídatelné, elity nasadily páku strachu z
přežití lidstva do služeb svojí
nenažranosti a touhy po totalitní globální moci. Pod pláštíkem tohoto
všeobjímajícího strachu kradou, podvádí, lžou, ruší všechna po staletí
platná pravidla, zákony, uzance,
včetně mezinárodního práva, vytvářejíce z planety Divoký Západ, ve kterém právo a spravedlnost, pravidla
kooperace a kohabitace jsou nahrazovány bezohledností a neurvalostí, právem nejrychlejší a všehoschopné bouchačky. I tomu, kdo žije
ve světě virtuální politické historie vítězů, musí být jasné, že toto plodilo
vždy, za Krále Slunce i dnes za krále
Sionu, revoluci. Posledních 300 let
řízenou revoluci. Stále provokované
konflikty, intervence armád Impéria,
de facto surovinové a geopolitické
http://orl.bloger.cz
války, které se neštítí využívat žoldáky Impéria - profesionální teroristy
- pro dosažení zájmů elit dokonce i
proti vlastním občanům Impéria,
provázejí v historii období konce každého Impéria. Dle knihy sociologů
Strausse a Howea z roku 1996 nazvané “The Fourth Turning” je stávající systém na konci – probíhá zima
této parazitní civilizace. Tato, historií,
zdá se, potvrzená teorie generační
změny v horizontu 80tiletého cyklu
dokumentuje, že na konci čtvrté
generační výměny dochází k velké
nestabilitě, rozvratu společnosti,
velkým konfliktům “dobra” se “zlem”
(jako byly Americká revoluce, Občanská válka, Velká hospodářská
krize a 2. světová válka), kdy mizí
tolerance a život společnosti se stává
bojem o podstatu, o holé přežití
stylem “kdo s koho”. Dle těchto autorů jsme vstoupili do 4. generační
změny právě v roce 2007, a toto období systémových změn potrvá tedy
do zhruba roku 2022. Dále, vstoupili
jsme, ekonomicky a globálně, do
Kondratěvovy Zimy. Ať již se rok
2013 stane zlomovým z hlediska světa, tak jak ho známe po 3 století,
nebo ne, tedy, ať již skončí
odkopávání záměrně neřešených
problémů globálního korporativismu
do budoucnosti nebo bude pokračovat, v každém případě bude rok
2013 formován čtyřmi dominantními
jevy a kořeny této uměle vytvořené
krize: dluhem, insolvencí, společenským rozkladem a globalizačními
zmatky, nepořádkem a nepokoji způsobenými dodělávající kobylou a jejími stále vice nefunkčními údy a orgány.
Pozornost světa mainstreamových
médií a manipulací se přesune,
alespoň na čas, k Zemi vycházejícího
slunce a Zemi draka, avšak již v druhé
polovině roku tyto nahradí stará
dobrá Evropa. Protože v té proběhne
ten hlavní spektákl. Někde v pozadí
zájmu začne i umírat ahistorická naděje – ono světélko na konci tunelu
technokratických byrokratů – a to, že
stávající svět ze systémového kolapsu „vytáhne“ nová vědecko-technická revoluce a nové zdroje energií.
Že pánové světa vytáhnou právě teď
ze svých trezorů tisíce nerealizovaných patentů, které by stávající
zavedené konzumní artikly a jejich
výrobní kapacity vyhnaly z trhu. Ty
strana 12
ORL číslo 2013-4
všechny čekají na to, aby stádu osladily start Nového společenského
pořádku a získaly jeho podporu a loajalitu. I bolševici nejdříve rozdávali
lízátka, aby pak ta lízátka následně
zkonfiskovali, zespolečenštěli.
V komentářích k mým předcházejícím
článkům se vyskytla kritika „definitivnosti“ a nedostatku optimismu. O
té definitivnosti to skutečně je. I v
přírodě má vše svůj počátek i konec.
Byly tu před námi velké civilizace, o
kterých se již dovídáme jen v učebnicích dějepisu. Byla tu Impéria, co
skončila a jejichž vývojové fáze snesou srovnání s tou současnou verzí
Impéria. Co nemůže a nechce dál žít,
to prostě zaniká. V minulosti jaksi
samovolně, dnes dle scénáře další
systémové
„revoluce
dlouhých
peněz“. V prostředí, kde skoro nic nefunguje tak, jak by smysluplně mělo,
tak jak fungovalo po staletí, od
sešrotování mezinárodního práva,
přes absenci rektifikace vzniklých
problémů v ekonomice i společnosti,
po morální rozvrat Západu, zničení
meritorní společnosti ve prospěch
statusové formy parazitismu, odtržení člověka od Přírody, po …….., je
optimismus, řečeno klasikem, nedostatek pravdivých informací a neschopnost orientace v komplexním
virtuálním světě iluzí o světu, našem
místě v něm, a o nás samých. Tento
svět jsem prostě opustil, toť vše.
V článku využity části článku Jamese
Quinna z 23. ledna 2013.
http://outsidermedia.cz/Soucasnyspolecensky-system-bude-smeten-1.aspx
Čtyři filmy o
degradaci západní
demokracie
Dokumentární filmy ukazují, jak je v
zájmu příslušných politických elit vyráběna daná "reality show". Stejně to
dělají všechna velká média v Česku,
viz film Kandidáti.
http://news.erepublika.cz/article1571--ty-i-filmy-odegradaci-zapadni-demokracie
Je to opravdu on,
Higgsův boson
Debata o rozkrádání
státu
Klíčem k pochopení současného
debaklu neoliberálního státu je systémová korupce. Vláda a ministerstva jsou tak drzá proto, že ví, že
se jim nic nestane.
http://news.erepublika.cz/article1536-Debata-orozkradani-statu
Debatní klub o
médiích v ČR Daniel Solis / Radek
Velička
http://news.erepublika.cz/article1541-Debatniklub-o-mediich-v-R-Daniel-SolisRadek-Veli-ka
CHÁVEZ: UVNITŘ
STÁTNÍHO
PŘEVRATU
(REVOLUCE
NEBUDE VYSÍLÁNA)
Ve čtvrtek 14. března vydala Evropská laboratoř částicové fyziky CERN v
Ženevě tiskovou zprávu, v níž shrnula
nejnovější výsledky z experimentů na
urychlovači LHC. Ty byly předneseny
v týdnu od 2. do 9. března 2013 na
pravidelné jarní konferenci Setkání v
Moriondu v italském zimním středisku La Thuile. Šlo především o výsledky zkoumání procesů, v nichž se
rodí Higgsův boson, jehož objev byl
ohlášen vloni 4. července dvěma
mezinárodními kolaboracemi ATLAS
a CMS. Na té první se významným
způsobem podílejí i čeští fyzikové z
Akademie věd, Univerzity Karlovy a
Českého vysokého učení technického.
Význam a roli, kterou hraje Higgsův
boson ve standardním modelu elementárních částic, Jiří Chýla podrobněji rozebral již dříve v článkuK
čemu vlastně potřebujeme tajemný
Higgsův boson?
V polovině února byl na zhruba dva
roky provoz LHC přerušen a letošní
Setkání v Moriondu bylo první
vhodnou příležitostí prezentovat výsledky získané na úplném souboru
dat nabraných v letech 2011 a 2012.
Je dobré připomenout, že tento soubor je více než pětkrát četnější než
soubor dat z loňského července, na
němž byl objev Higgsova bosonu
ohlášen.
Proč přestávka zrovna teď
http://youtu.be/5XPfM8idCJE
Dříve, než se pokusím vysvětlit, co
přinesly nové výsledky, krátce připomenu, proč se LHC zastavuje na dva
http://orl.bloger.cz
strana 13
ORL číslo 2013-4
roky zrovna v době, kdy by bylo užitečné dále podrobně zkoumat
vlastnosti nové částice.
Na úplném začátku provozu LHC došlo v září 2008 k jeho vážné poruše,
kterou způsobilo roztavení jednoho
spoje (jichž jsou v LHC tisíce) na vodiči mezi dvěma supravodivými magnety, jimiž protékal v tom okamžiku
proud 9 tisíc Amper. K tomu, aby bylo
možno udržet protony na (zhruba)
kruhové dráze o obvodu 27 kilometrů při jejich plánované energii 7000
Gigaelektronvoltů (GeV), je potřeba
silné magnetické pole, kterého je
možné dosáhnout jen v elektromagnetu, jímž prochází proud téměř
12 tisíc Amper a vodiče jsou ochlazeny na teplotu velmi blízkou absolutní
nule (–271 stupňů Celsia).
Během dvouleté přestávky budou na
celém obvodu LHC instalovány bezpečnostní prvky, které zajistí, že v
případě podobného problému s nějakým spojem, což nelze vzhledem k
jejich počtu vyloučit, bude včas (což
znamená během zlomku vteřiny) detekován a ošetřen tak, aby urychlovač nebyl poškozen. Teprve poté
bude možné zvýšit energii svazků
protonů na plánovaných 7000 GeV.
Tato vyšší energie je důležitá z řady
hledisek. Jedním z nich je právě podrobnější zkoumání vlastností nově
objevené částice (o tom dále), důležitá je ale také pro hledání signálů
„nové fyziky“, to jest nových částic a
jevů, které se vymykají rámci takzvaného standardního modelu elementárních částic. Mám tím na mysli
například různá supersymetrická
rozšíření
standardního
modelu,
projevy extra rozměrů prostoru a
další exotické možnosti. Všechny
tyto jevy vyžadují co nejvyšší energie
srážejících se protonů, a proto je
zvýšení energie svazků protonů v
LHC na plánovaných 7000 GeV tak
důležité.
Jak se pozná Higgsův boson
Při tak obrovských proudech stačí i
nepatrná nedokonalost v místě spoje
mezi dvěma částmi vodiče (viz obrázek vpravo), aby na spoji vznikl odpor, kterým se spoj okamžitě zahřeje
a roztaví. Vyšetřování příčiny havárie
ukázalo, že mezi roztavenými konci
spoje zřejmě přeskočil elektrický oblouk, který prorazil obal, v němž bylo
udržováno chladící médium, a obrovský tlak zahřátého hélia protrhl i
vnější ochrannou vrstvu a deformoval i samotné 35 tun těžké
magnety v blízkosti místa nehody.
Aby bylo možně LHC provozovat, byl
proto po opravě, která trvala téměř
rok, snížen elektrický proud procházející supravodivými magnety na
hodnotu, která omezila maximální
energii každého ze svazku protonů
nejprve na 3500 GeV a v roce 2012
na 4000 GeV.
A nyní k tomu, co přineslo Setkání v
Moriondu, pokud jde o vlastnosti
částice, jejíž objev byl oznámen vloni
v červenci. Především je nutné zdůraznit, že oba experimenty, CMS a
ATLAS, dávají pro všechny změřené
vlastnosti zcela konzistentní – to znamená velmi blízké, ale ne identické –
výsledky.
To je velmi důležité, neboť obě experimentální zařízení mají gigantické
rozměry a cesta od zpracování „surových“ informací o samotné srážce
dvou protonů až k výpovědi o
hmotnosti pozorované částice je nepředstavitelně dlouhá a snadno by se
do ní mohla vloudit „chybička“. Ředitelství CERN proto pochopitelně
uvolní pro publikaci jen takové výsledky, kde oba experimenty dávají v
mezích chyb stejné výsledky. To je
také případ výsledků, o nichž bude
dále řeč.
http://orl.bloger.cz
Každá částice mikrosvěta má tři základní charakteristiky: hmotnost,
spin a paritu.
Hmotnost
Částice, která byla objevena vloni,
má hmotnost 126 GeV, to znamená,
že je 134krát těžší než proton. V
tomto ohledu nepřinesly nové výsledky nic zásadně nového. To, co přinesly skutečně nového, je informace
o měření hodnoty spinu a parity,
dvou veličin, pro něž předpovídá
standardní model pro Higgsův boson
konkrétní a velmi charakteristické
hodnoty, které dobře souhlasí s pozorováním.
Spin
Spin je veličina, která nemá v klasické
fyzice přesnou analogii, ale která
zhruba řečeno charakterizuje rotaci
dané částice. To je u elementárních
částic těžko představitelné, ale
přesto není zcela nesmyslná analogie
s dětskou káčou. Tu můžeme roztočit
i zpomalit a její osu rotace libovolně
naklonit.
Například elektron je takovou „kvantovou“ káčou, která má ovšem velmi
podivné vlastnosti: nelze ji zpomalit
ani zrychlit, „točí“ se pořád stejně,
odborně řečeno má jednou pro vždy
stejný od přírody daný spin. Navíc, a
to je klíčové, všechny elektrony mají
stejný spin, to jest „točí“ se stejně
rychle. V jistých jednotkách říkáme,
že mají spin 1/2. Jsou ovšem i částice,
které se „netočí“, mají tedy spin nula.
Takovými částicemi jsou například
dobře známé piony a kaony a spin
nula má také Higgsův boson. Jinou
hodnotu mít nemůže.
Parita
Ještě dál od klasických představ o
popisu částic má pojem „parita“. Ta
souvisí s popisem objektů při změně
orientace prostorových os, jinými
slovy zrcadlení. Když se podíváme do
strana 14
ORL číslo 2013-4
zrcadla, vypadá naše levá ruka jako
prvá a obráceně, srdce máme na
pravé straně hrudi a podobně. Zrcadlový obraz objektu je obvykle jiný
než vzor, ale existují i objekty, jejichž
zrcadlový obraz je s předlohou
stejný, například přesná koule v klidu.
dardního modelu doprovázeny tzv.
supersymetrickými partnery.
V mikrosvětě, kde platí kvantové zákony, jsou částice popisovány tzv.
vlnovou funkcí, což je matematický
objekt, který každému bodu v našem
třírozměrném prostoru přiřadí nějaké číslo. To si i neodborník dovede
snadno představit. V takovém případě se můžeme ptát, jak souvisí
hodnota vlnové funkce v daném
bodě o souřadnicích (x, y, z) s
hodnotou v bodě, který má všechny
tři souřadnice opačné (-x, -y, -z).
Pokud je tato hodnota stejná (pro
všechny takové dvojice), říkáme, že
parita částice je kladná, pokud má
opačné znaménko, říkáme, že parita
takové částice je záporná. Higgsův
boson musí mít paritu kladnou, na
rozdíl od již zmíněných pionů, které
mají paritu zápornou.
http://www.ceskapozice.cz/magazin/
scitech/je-opravdu-higgsuv-boson?
page=0
I kdyby se tedy časem ukázalo, že
nejde přesně o Higgsův boson standardního modelu, nebojím se ho nazývat Higgsovým bosonem již dnes.
Bouře, kde naznačil, že příbuzný
prvního českého prezidenta získal
udáním nacistům akcie filmových studií na Barrandově a rodiče Karla Schwarzenberga využívali na lesní práce
za protektorátu Čech a Moravy vězně
z tábora Lety u Písku.
O Havlově nenávisti
Higgsův boson standardního modelu
má tedy spin nula a kladnou paritu a
tyto hodnoty byly také s rozumnou
přesností stanoveny pro částici s
hmotností 126 GeV. Právě k tomu
bylo potřeba nashromáždit co nejvíce dat. Z těch, která byla k dispozici
loni v létě, to ještě neplynulo.
Spisovatel Polansky:
Havel rozdal lepší
posty
exkomunistům, než
souvěrcům
Neveřejný nepřítel Václava Havla a
Karla Schwarzenberga. Za toho je považován autor kontroverzní knihy
Bouře Paul Polansky. Právě on zaslal
ParlamentnímListům.cz svou stať
Václav Havel mě nenávidí. Podle politologa Jiřího Pehe byl vždy považován za radikála, co si trochu vymýšlí.
Důležité svědectví
Posledním a velmi důležitým svědectvím, že jde o Higgsův boson, je skutečnost, že počet zachycených Higgsových bosonů velmi dobře odpovídá
předpovědi standardního modelu.
Tak by tomu nemuselo být a případný odklon počtu zachycených
Higgsových bosonů od předpovědi
standardního modelu je, respektive
bude hlavní metodou jak zjistit, zda
pozorovaná částice je přesně ten
Higgsův boson, který předpovídá
standardní model, nebo zda jde o
jednu ze skupiny částic, která hrají
podobnou roli v nějaké teorii, jež
standardní model rozšiřuje. Například v té, kde jsou částice stan-
„To jméno mi něco říká. Kdysi psal o
Romech. Pohyboval se zde někdy v
devadesátých letech a pak se ztratil.
Znám ho z doslechu a je možné, že
jsem zde na něj narazil, ale určitě to
nebylo tak, že bych mu zprostředkoval nějaké kontakty. Nicméně určitě jsem nebyl kontaktem mezi ním a
Václavem Havlem. Jak si ale vzpomínám, neměl úplně nejlepší pověst.
Byl považován za radikála, co si trochu vymýšlí. Nevím, jestli by měl
člověk brát vážně to, co říká,“ poznamenal pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Pehe, jenž byl kdysi poradcem Havla. Tak reagoval na otázku
ohledně
spisovatele
Paula
Polanskyho, jenž je autorem knihy
http://orl.bloger.cz
„Člověk, který nenávidí, nebude
nikdy schopen vidět příčinu metafyzického selhání sebe sama a způsob,
jakým kompletně přecenil svou vlastní hodnotu,“ ocitoval Polansky na
úvod slova Václava Havla, která pronesl v hlavním městě Norska Oslo.
Stať o svých zážitcích nazval: Václav
Havel mě nenávidí, ale komunisty ne.
„ Václav Havel mě nenávidí. Spatřil
jsem opovržení v jeho dětských modrých očích, když jsme se setkali. V Letech v roce 1995 poté, co jsem donutil českou vládu, aby respektovala
Helsinskou deklaraci a postavila
skromný památník na místě koncentračního tábora, kde byli za druhé světové války umístěni cikáni, a jenž byl
spravován Čechy a ne Němci. Stál
jsem se všemi hodnostáři v řadě a
Havel každému podal ruku. Když mě
jeden disident, který mi vyjednal pozvání v prezidentské kanceláři, představil, Havel ustoupil, jako kdybych
byl vyhladovělý cikán připravený
sníst jeho malé prstíky,“ píše
Polansky.
Prý byl na událost pozván jen pod
podmínkou, že nebude znovu kritizovat prezidenta, ale jen jeho politické protivníky. „Ruka se mi zasekla
v přátelském gestu, ale pan prezident se odklonil a podíval se mi nahoru do tváře. Když uviděl, o koho
jde, zatvářil se jako by ochutnal whiskey koktejl své ženy, a pospíšil si
ukázat krásnou manikúru svých rukou dalšímu ministrovi. Přijal jsem to
tehdy jako zasloužené ignorování.
Poté, co opustil pozici ochránce lidských práv a začal létat po celém světě za čestnými doktoráty, řekl jsem o
mém velkém hrdinovi několik
hnusných slov. Ale co je špatného na
tom říci, že král je nahý, když je
nahý?“ položí řečnickou otázku na
konci příhody.
Havla přirovnal k Caucescovi
strana 15
ORL číslo 2013-4
V kritice Havla na stránkách stati
pokračuje. Prý rozdal bývalým komunistům mnohem zajímavější posty
než svým politickým souvěrcům z vězení a Romů, kteří mu uklízeli celu, se
to už vůbec netýkalo. Také podle
Polanského neudělal vůbec nic pro
politické vězně z padesátých let v
zemi, kde jejich věznitelé dostávali
obrovské důchody. Jednou se setkal
s Havlovým poradcem a ptal se ho,
proč prezident nenávidí právě jeho,
když jsou tady třeba Václav Klaus
nebo Miroslav Sládek. „Oni nenazvali
Havla pokrytcem. Celý život bojoval
proti pokrytectví a vy nyní světu tvrdíte, že je pokrytec. To je něco, co nemůže zapomenout. A taky, že ho nazýváte Caucescem,“ dostalo se mu
odpovědi. Na to Polansky reagoval:
„Jen jsem o něm řekl, že jezdil po
světě sbírat čestné doktoráty jako
Caucescu a ne, že má krev na rukou.“
Havlův poradce odvětil: „Paní Dáša
bude zanedlouho známá jako příští
lady Diana. Nečetl jste v novinách, že
se chce věnovat romské problematice?“
O dopisu Dáše
V roce 1998 napsal prezidentově
ženě dopis, jenž podepsal i romský
aktivista Lubomír Zubák. Toho i s
ostatními romskými aktivisty prý
prezident Havel odmítl přijmout na
Hradě. Důvodem podle Polanskyho
bylo, že byl Zubák českým disidentem, protože kdyby byl disidentem z Číny, tak pozvání na Hrad
hned obdrží. V dopise, který poslali
Dáše Havlové, ji žádali, aby založila
nadaci na podporu obětí holocaustu
Romů v Česku, která by pro ně vymáhala kompenzaci od švýcarských
bank, německé a české vlády.
„Apelujeme na Vás, paní Havlová,
protože většina přeživších obětí holocaustu Romů v České republice
jsou ženy. Doufáme, že porozumíte
jejich tíživé situaci lépe než političtí
představitelé. Mnoho Romů ztratilo
nejen přímé rodiny při otrocké práci
a v koncentračním táboře, ale i
značné množství zlata, které se
dostalo do rukou nacistů a posléze
do švýcarských bank. Myslíme si, že
pod Vaší patronací donutíme švýcarské banky, aby udělaly vstřícný
krok směrem k vypořádání s českými
Romy,“ napsal také v dopise, o jehož
předání Dáše Havlové prý požádali
poradce prezidenta Jiřího Pehe. Ten
to však, jak je výše uvedeno, popírá.
Spravedlnost nebyla výsledkem Sametové revoluce
„Říkat může každý o komkoliv cokoliv, ale měl by to dokázat. V devadesátých letech měla podle mě právě
proto jeho kniha špatnou pověst,
protože tam byla spousta tvrzení,
která se nedala moc doložit. To se asi
bude táhnout dál, ale nebral bych to
moc vážně,“ řekl nyní ParlamentnímListům.cz Jiří Pehe a reagoval tím
na knihu Storm, která vyšla i v Česku.
Sklady s čerstvými výtisky knihy
Bouře však byly vyplaveny a zůstalo
jen pár originálů, které si nyní Češi
kopírují jako samizdat anebo si knihu
stahují z internetu.
Ostatně k dopisu Dáše Havlové přiložil Polansky příběh pětadevadesátileté Romky z Česka, které v Letech
zemřelo sedm dětí. Přestože noviny
psaly, že finanční vypořádání pro
přeživší vězně koncentračního tábora v Letech je dostupné, tato žena
nedostala ani korunu. „Bohužel, Dáša
nám nikdy neopověděla. Její osobní
poradce napsal, že bychom se měli s
naším případem obrátit na vládní
agentury, která se těmito věcmi zabývají. O několik týdnů později pozvala několik romských školáků na
Hrad a ukázala jim, jak vypadá lepší
život,“ píše v posledním odstavci stati: Václav Havel mě nenávidí. Úplně
nakonec dopsal: „Spravedlnost nebyla výsledkem Sametové revoluce, ale
vsadím se, že Havel to nikdy nepřipustí.“
http://www.parlamentnilisty.cz/zpra
vy/kauzy/Spisovatel-Polansky-Havelrozdal-lepsi-posty-exkomunistumnez-souvercum-265919
Medvědi v Rusku
jsou závislí na
čichání leteckého
paliva
Zvláštní chování těchto šelem popsal
známý ruský fotograf a environmentální aktivista Igor Špilenok. Ten
strávil v kamčatské rezervaci s více
než 700 medvědy celkem sedm měsíců. Když poprvé narazil na medvědy čichače, věnoval se jim podrobněji a
nestačil se divit, jak hlubokou si vytvořili závislost.
Kromě čichání ze sudů se totiž fotograf několikrát stal svědkem toho,
jak medvědi sledovali vrtulník a čekali, až odletí. Pak se vydali na místo
startu a hledali, zda neobjeví v půdě
zbytky paliva, které uniklo.
Medvědi podle něj čichali palivo vždy
po dobu několika minut. Pak si vyhrabali mělkou díru v zemi, lehli si do
ní a strávili několik hodin v „pozici absolutní blaženosti“. Stávalo se také,
že medvědi neodhadli míru a ztratili
vědomí.
„Jednou z helikoptéry vyložili několik
sudů s palivem. Zaměstnanci rezervace je ale neuklidili včas, čehož využila
medvědice jménem Suzemka a sud si
odkutálela pryč. Byla jednou ze závislých,“ uvedl Špilenok.
http://orl.bloger.cz
strana 16
ORL číslo 2013-4
oba muži spřátelili a Maduro se později stává ministrem zahraničních
věcí, až ho nakonec Hugo Chávez
před svým poslední odletem na
Kubu, určuje jako svého nástupce.
http://www.novinky.cz/koktejl/2963
29-medvedi-v-rusku-jsou-zavisli-nacichani-leteckeho-paliva.html
Por ahora…. Soy
muerte
Ilona Švihlíková
Hugo Chávez zemřel po dlouhém boji
s rakovinou v pouhých 58 letech. I za
svůj krátký život toho stihl hodně:
nesmazatelně se zapsal do dějin Latinské Ameriky, do dějin boje za
práva chudých. Jeho cesta nebyla
snadná a je ukázkou nezměrné odvahy a politického mistrovství.
Hugo Chávez vyrostl v chudých poměrech, a na rozdíl od mnoha jiných
na to nikdy nezapomněl. Jedna z
knih, popisující jeho neuvěřitelnou
kariéru tak nese název: Z hliněné
chýše do prezidentského paláce (Miraflores).
Mladý Hugo si zvolil vojenskou kariéru. Znechucen politickým establishmentem v podobě pevného rozdělení si moci (Punto Fijo) a chudobou tak rozšířenou v nesmírně bohaté zemi, se v roce 1992 pokusil o
puč. Ten skončil sice neúspěšně, ale
mladý důstojník dostal možnost (než
byl uvězněn) do televize říci, že prozatím (por ahora) neuspěl. Venezuelané byli z takové odvahy v šoku a
mladý důstojník bojující proti nenáviděnému režimu, se stal miláčkem národa. Mezitím se ovšem nalézá ve vězení. Jen tak mimochodem, v té době
organizoval demonstrace na jeho
podporu jistý Nicolas Maduro, který
ho za to do vězení následoval. Zde se
Hugo Chávez v roce 1998 kandiduje
na úřad prezidenta a vyhrává. Nutno
říct, že v té době je to jiný Chávez.
Jeho politické vize jsou spíše umírněné (řekněme sociálnědemokratické),
není zásadním odpůrcem kapitalismu, ani nepřítelem USA (koneckonců
později G. Bushovi říká: chci být Váš
přítel). Na druhou stranu si ale uvědomuje, že pokud chce zlepšit situaci
chudých – vrstvy, ze které sám vzešel
– musí dostat pod kontrolu ropný
průmysl. Nastupuje do úřadu v nesmírně obtížné době. Cena ropy je na
rekordním minimu, PDVSA (venezuelská ropná firma) si dělá, co chce
(je státem ve státě, jak později
Chávez zjistí), a OPEC nefunguje. A
Chávez pro svou sociální politiku
nutně potřebuje zdroje. Oživí OPEC a
přivolá na sebe hněv USA, když nahlas rozvažuje o tom, že by se za
ropu nemělo vůbec platit v nějaké
měně (tedy ani v dolarech), ale navrhuje mezinárodní clearingový systém. Rozjíždí své sociální mise, jejichž
výsledky jsou do dnešní doby nezpochybnitelné. Ale opozice a hlavně
„elity“ napojené na USA zuří. Chávez
je pro ně „černá opice“ –ano,opravdu
o něm „nezávislý“ tisk tak píše.
Chávez je totiž jako jeho lid – má v
sobě i krev indiánskou, není elitním
bělochem. Až se k moci dostane Evo
Morales, povšimne si i Oliver Stone
ve svém filmu (South to the border),
že poprvé v dějinách Latinské Ameriky vypadají vůdcové jako jejich lid.
Přichází zlomový bod: puč na Cháveze v roce 2002. Přepadení prezidentského paláce. Když ho zatýkají a odvádějí pryč, jeho lidé na něj volají:
vrátíme se! A on s ledovým klidem
odpovídá: Ještě pryč nejsem. Pučisté, podporovaní americkou CIA, jak
se později prořekne bývalý americký
prezident James Carter, podcení
podporu, kterou má Chávez u lidu a
armády. Podpora armády mu zachraňuje život. Navzdory přerušenému
vysílání se lidé, riskujíc vlastní život,
vydávají k paláci, tlučou na brány Miraflores a volají: vraťte nám našeho
prezidenta. Do dvou dnů je Hugo
http://orl.bloger.cz
Chávez zpět. (Pro zájemce: famózní
dokument The revolution won't be
televised).
Zde je onen zlom, který dostal Huga
Cháveze na cestu radikální. Na cestu
hledání alternativy vůči kapitalismu
(později přiznává, že si myslel, že
kapitalismus jde zkrotit, ale po roce
2002 vidí, že to není možné) a zaujímá silně protiamerické postoje, kdy
se stále silněji inspiruje latinskoamerickým hrdinou Osvoboditelem Simonem Bolívarem. (jen pro připomenutí, Venezuela je oficiálně Bolívarská republika Venezuela, kde se
mimo jiné platí bolívarem).
Odpor USA vzrůstá, ale agenda
Cháveze se posiluje. Nejen domácí,
ale i ta zahraniční. Spolupráce na ose
Jih-Jih, jestřábí postoj v OPEC, podpora přátel v Latinské Americe (byl
to Chávez, kdo zachránil Argentinu,
když se na ní jako supi slétli spekulanti v čele s MMF), nové typy integrace, které popírají ideu „volného
obchodu“ – ALBA, banka Jihu pro
rozvojové projekty, univerzity, Telesur. Aktivita Huga Cháveze – v té
době spícího tak 4 hodiny denně a pijicího 40 šálků kávy – je nezměrná.
Na mezinárodním poli se stává nejviditelnější postavou a zastiňuje i
Brazílii (se kterou již dříve pošle do
pekel americký projekt FTAA). Levicová vlna se šíří Latinskou Amerikou
a Hugo už si nepřipadá tak sám proti
tlaku americkým zájmů. Spojené státy už nemají v Latinské Americe onen
„zadní dvorek“ a viník je podle nich
jasný: „diktátor“ Chávez, který prošel
nejvyšším počtem referend a voleb
ze všech politiků na této planetě. Má
své „radikální“ přátele – Evo Moralese a Rafaela Correu, a Nestora Kirchnera (argentinský prezident, který se
postavil MMF) a později jeho vdovu,
současnou
prezidentku
Cristinu
Fernandez. Jako jediný mimo rodinu
je to Chávez, který smí vdovu doprovázet k soukromé části pohřbu
Nestora Kirchnera…
Výsledky jeho politiky v sociální oblasti jsou zřejmé. Venezuela má
nejnižší míru nerovnosti (měřeno
Gini koeficientem) z celé Latinské
Ameriky. Prudce poklesla chudoba.
Jak uvádí The Independent, za
strana 17
ORL číslo 2013-4
Chávezovy éry se řada Venezuelanů
mohla poprvé najíst třikrát denně.
Hugo Chávez se vypořádal s
negramotností a Venezuela pod jeho
vedením je velmi blízko splnění všech
Rozvojových cílů tisíciletí (MDG)
stanovených OSN. Venezuelané mají
díky spolupráci s kubánskými lékaři
přístup k bezplatné zdravotní péči,
která byla před Chávezem vyhrazena
jen pro bohaté vrstvy. I politické a
kulturní výsledky jsou pozoruhodné.
Podle Latinobarometra Venezuelané
chápou demokracii poněkud jinak,
než ostatní národy v Latinské Americe, přičemž míra jejich participace –
účasti na politickém životě je bezprecedentní (v posledních volbách, které
Hugo Chávez opět vyhrál byla účast
okolo 80%). Institut Jamese Cartera
volební mechanismus zároveň označil na „nejdemokratičtější na světě.“
V rámci průzkumů prestižního Gallupu skončila Venezuela 6. na světě
(průzkum mezi 124 zeměmi) v kategorii „wellbeing“. Chávez podporoval rozvoj alternativních ekonomických struktur: od komunit po
družstva, lokální měny, podniky ve
vlastnictví komunit (které – a to
málokdo ví – mají zákonem pravomoc
„diktátora“ Cháveze odvolat). Nemluvě o rozvoji školství a jeho
dostupnosti, včetně univerzit. Nezapomněl nikdy na své indiánské kořeny, ať při zastoupení původních
obyvatel v politických procesech,
jejich práva na jazyk, kulturu a zároveň i dostupnost vzdělání. Ano,
říká se, že si Chávez „populisticky
(pracovat pro lid je populismus?) kupoval přízeň chudších vrstev. Jenže
on jim nedal jen „najíst:“ Chávez dal
svému lidu mnohem víc: vrátil mu lidskou důstojnost.
Chávez politicky provokoval, nikdy v
sobě neměl tu úslužnost, kterou Spojené státy očekávaly. Mimo to, že
přebíral kontrolu nad ropným průmyslem (který se neobtěžoval před
jeho nástupem jaksi moc platit
daně), proslul svými razantními výroky a vystoupeními. Mezi nezapomenutelné patří scény z OSN, kdy
vášnivě mával knihou od N. Chomského (se kterým se i osobně vícekrát setkal) a chtěl ji celou přečíst,
kdy nazval G. Bushe „oslem“, nebo v
reakci na krizi finanční a environmentální: kdyby životní prostředí
bylo banka, dávno byste ho zachráni-
li. Nesouhlas s kapitalismem a tedy
potvrzení své cesty k radikálnímu socialismu (Bolívarská revoluce jako
cesta k Socialismu 21. století, a pozor
Chávezovým vzorem byl Allende, ne
Sovětský svaz) pak shrnul do legendárního sloganu: Musíme zničit kapitalismus, nebo kapitalismus zničí nás.
Hugo Chávez porazil všechny své
soupeře, včetně pestré opozice
štědře financované ze Spojených států. Jen jednoho ne: rakovinu.
Zůstává jeho odkaz „chavizmo“, jako
kombinace solidarismu, občanské
participace navázané na rozvoj komunit a národního cítění se symbolem
Símonem
Bolívarem
(a
Chávezovým vzorem, se kterým se
později ztotožnil). Chávez není jen
Chávez, říká se ve Venezuele. Chávez
je lid. Venezuelský lid si svou bitvu o
národní suverenitu bez amerického
vměšování a o důstojný život bude
muset vybudovat bez svého Commandante.
Venceremos!
http://www.blisty.cz/art/67772.html
Přetaňte s
antikomunismem,
vyzývá
místopředseda
lidovců vládní
poltiky
Místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka vyzval politiky vládních stran,
aby přestali využívat antikomunistickou rétoriku v předvolebním boji.
Podle něj je to totiž právě politika
Nečasovy vlády, která stojí za vzestupem obliby KSČM.
Místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka kritizuje ministry Nečasovy vlády. Vyzývá je, aby si nedělali z protikomunistické rétoriky munici před
příštími volbami a připomíná jim, že
je to právě jejich politika, která zapříčiňuje nárůst podpory KSČM. „Doporučoval bych tedy nedělat antikomunistickou rétoriku, ale antikomunistickou politiku,“ uvedl Jurečka.
V souvislosti s nedávným pětašedesátým výročím únorových události
z roku 1948 Jurečka zdůraznil, že je
soukromý zemědělec a že mu zkušenost jeho předků nakazuje mít se
před komunisty na pozoru.
„Přesto chci protestovat proti tomu,
aby si představitelé současné vlády
dělali z protikomunistické rétoriky
munici pro příští volební tažení.
Právě politika pánů Schwarzenberga,
Nečase a Kalouska byla tím, co
spustilo rudou lavinu na krajích. Dnes
se nám snaží ukázat na komunisty v
duchu propagandistického hesla:
Nejlepší volební program je společný
nepřítel,“ zdůraznil místopředseda
KDÚ-ČSL.
Podle něj je totiž nárůst voličů KSČM
výsledkem vlády TOP 09 a občanských demokratů. „Vzestup komunistů není nepochopitelnou ranou
z nebes, která nás postihla. Za vzestupem komunistů jsou konkrétní
politická opatření, z nichž mnohá
udělala nebo udržuje naživu Nečasova vláda,“ vysvětlil Jurečka.
Mezi ona opatření řadí například zvyšování cen, které tvrdě dopadají především na rodiny s dětmi a důchodhttp://orl.bloger.cz
strana 18
ORL číslo 2013-4
ce, nulový boj vlády proti lichvě, tolerování exekuční mafie, která podle
něj vyřadila z provozu a spotřeby již
půl milionu domácností, šikanování
nezaměstnaných systémem DONEZ,
úplnou paralýzu informačních systémů pro přidělování sociálních dávek
či zavedení nadbytečných sKaret a
udržování dopravní obslužnosti venkova na špatné úrovni.
„Ruku v ruce s nezaměstnaností
opravdu výbušná kombinace,“ dodal
Jurečka a připomněl, že vláda neučinila prakticky nic na podporu ekonomiky a tvorby nových pracovních
míst. „Chci zejména panu Schwarzenbergovi, který se v poslední
době živě zajímá o mladé lidi s antikomunistickým smýšlením, vzkázat:
Největší službu nám prokážete, když
nebudete dělat středo-pravicové politice ostudu,“ uvedl Jurečka.
„Prozatím jste způsobili, že synonymem slova pravice je pro českého
člověka na venkově a v malých
městech: asociální, nekompetentní a
z Marsu spadlý politik s lehce kriminálními sklony. Vy jste příčina nárůstu komunistických preferencí, ne
jejich řešení,“ uzavřel místopředseda
KDU-ČSL.
Kapitalismus bída,
hnus
Ivan Štampach
Realizace neoliberálního ekonomického modelu chigaské školy v
praxi znamená chudnutí většiny a nebezpečné ubývání demokracie. Řešením by byla sociální participativní
ekonomika, která by rozhodování a
moc vrátila k lidem.
Na Facebooku jsem si v uplynulém
týdnu přečetl zprávu, která mi připadá důležitější než prezidentská
inaugurace
a
vyhlášení
data
konkláve. Novinka spočívající v označení prezidentského slibu výrazem
inaugurace snad nemá znamenat, že
prezident bude mít funkci augura
oznamujícího vůli nějakých bohů.
První náznaky výkonu prezidentského úřadu naznačují, že brilantní vzdělanec Miloš Zeman chce být spíše
plebejským, nikoli monarchickým
prezidentem. Přistoupil bohužel na
tradiční náboženský rituál, který
ukazuje, že Listina základních práv a
svobod je cárem papíru. Ta totiž ve
svém druhém článku určuje, že stát
je založen na demokratických
hodnotách a nesmí se vázat ani na
výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
Ale kdoví, statování protestantských
a dokonce i židovského činitele při
uctívání světce římské církve třeba už
není vazbou na náboženské vyznání.
Je to několik pečlivě vybraných vyznání, a to je možná přípustné.
Alespoň tak české právo v poslední
době funguje. Přesto, že tolerantní
ateista se v katedrále hlasitě modlil
Otčenáš, lze doufat v jednoznačně
sekulární charakter státu, nakolik na
to bude mít vliv spíše on a ne třeba
premiér a další klerikálové ve vládě.
Od pátku tedy máme zase prezidenta a ve středu tohoto týdne, ne-li o
den později možná budou mít
papeže. Racionální úvaha ukazuje, že
světadíl či názorový okruh, k němuž
budoucí hlava katolických údů patří,
není důležitý. Můj světový názor mi
však dovoluje věřit možnosti zázraku.
To, co se děje za zrakem, pokládám
za aspoň stejně důležité, jako to, co
je před ním, to co je očividné a nad
slunce jasné. Můžeme se dožít překvapení a zaznamenat na stolci římského pontifika křesťana.
Důležitější než tyto senzace je to, co
se přihodilo v jedné české neprivilegované rodině, již navštívila žena z
okruhu mých blízkých přátel. Musím
pro náležité vyznění její informace
dodat, že v osmdesátých letech patřila k opozičnímu okruhu kolem Václava Havla. Šestnáctiletého člena
http://orl.bloger.cz
hostitelské rodiny rozbolel zub a potřeboval vyčištění kanálků. Tento typ
ďábelské bolesti znám a vím, že
někdy má člověk pocit, že by si nejradši nechal utrhnout hlavu, kdyby
bolest přestala. Rodina se dověděla
se, že zákrok u zubaře by stál čtyři tisíce korun, a na to jednoduše neměli.
Moje kamarádka věru není sentimentální, ale tím spíš jí rozumím,
když psala, že se šla na balkón vybrečet. Následující den potřebovala táž
rodina pro jiné své dítě urgentně
sanitku, ale nebyla k dispozici.
Zdravotnímu zařízení už zřejmě na
její provoz nezbyly peníze. K převozu
nemocného se pak muselo sehnat
auto známého známých.
Na protivládních demonstracích v
posledních letech nabízejí organizátoři hesla a mezi nimi i to, které jsem
zvolil do názvu sloupku. Nemám sice
rád masové projevy, ale z pocitu občanské povinnosti jsem se několikrát
přidal ke skandování. Některá hesla
jsem volal s plným přesvědčením, například: Vláda proti lidu - lid proti vládě. S heslem o kapitalismu vedoucím
k bídě a plodícím hrubiánství a nevkus jsem se hned nesžil. Bral jsem je
tak trochu hravě. Jenže když slyším
tyto příběhy, přestávají pro mne být
přesvědčivé super- a hypermarkety
zavalené tunami zboží a bojující o
přízeň zákazníků. Zjišťuji, že statisíce
lidí oscilujících kolem oficiální hranice chudoby jsou rády, když si obstarají základní životní potřeby.
V rudých brožurkách minulého režimu, pokud jsme je vůbec byli ochotni
vzít do rukou a otevřít, jsme mohli
číst o ožebračování pracujících v kapitalismu, a smáli jsme se tomu při pohledu na poloprázdné regály obchodů a nedostupnost moderní techniky
na jedné straně a také při pohledu na
evropský
demokratický
sociální
právní stát, který lidem poskytoval
záchrannou síť před zřícením do naprosté bídy, na druhé straně železné
opony.
Pozdější
programová
demontáž demokratického, sociálního, právního státu nejen v Česku, ale
i v zemích, které tento model mají na
rozdíl od nás zaručen v ústavě, staví
tuto tezi do nového světla.
strana 19
ORL číslo 2013-4
Jak je možné, že západoevropské
země a oba státy Severní Ameriky vybudovaly po druhé světové válce
ekonomickou základnu pro sociální
službu státu na základě prostředků,
které stát získal od plátců daní a z výnosu státních podniků, jichž bylo v
Evropě šedesátých let nemalé procento? Vlády nenápadně, nezávisle
na politických programech vládnoucích stran zaváděly neoliberální ekonomický model chicagské školy.
Staleté přirozené místo trhu v chodu
společnosti bylo umělými zásahy
změněno. Trh se absolutizoval. Do
značné míry objektivizovaný, odlidštěný, absolutizovaný kapitál byl vyjmut z moci státu, jinak řečeno z dosahu občanské kontroly.
Mohutné firmy, vůči nimž jsou státy
se svými rozpočtovými prostředky
chudými příbuznými, a zejména
nadnárodní finanční instituce jsou
samostatnými hráči na scéně. Pokusy
některých zemí zajistit, například na
Islandu a v některých zemích Latinské Ameriky to, co o demokracii již r.
1863 řekl Abraham Lincoln, totiž, že
to je vláda lidu, prostřednictvím lidu,
a pro lid, jsou nadnárodními institucemi trestány. Ani tradičně levicové
strany si netroufají převzít demokratickou kontrolu nad ekonomickými a
sociálními procesy.
Puštění ekonomických držitelů moci,
které neradno zaměňovat za normální podnikatele, tedy za lidi, kteří
investují své prostředky, svůj organizační talent a své nápady do výroby, služeb či obchodu, ze řetězu
roztočilo kola ekonomiky. Tam, kde
stát nebrzdí zaměstnavatele sociálním zákonodárstvím a kde je neobtěžují odbory, které neexistují nebo
jsou poslušné vládní moci, se ukazuje
moc absolutizovaného trhu. Příklad
může být strmý ekonomický růst
Číny, komunistické diktatury s daleko
důsledněji
uplatněným
neoliberálním modelem, než v beznadějně
humanistické Evropě. Jenže tento
růst umožňuje jen úzkému okruhu
lidí a jen na čas pozvednout se k
lepšímu standardu. Vyšší příjmy jsou
kompenzovány drancováním životního prostředí a vysáváním výkonu z
lidí za mzdu, která sotva kompenzuje
obnovu pracovní síly.
A i tento růst končí. Tím, že systém
vrhá stále větší skupiny lidí do chudoby, snižuje koupěschopnost a také
ochotu lidí brát osudy firem za své a
dobrovolně se podílet na jejich úspěchu. Tím se postupně snižuje výroba
nebo se vyrábí neprodejné zboží,
které se skladuje a pak likviduje. Stát
vybere od chudnoucích firem a
chudnoucích lidí méně daní, než potřebuje. Nadějný rozběh končí v
dlouhodobé krizi. A je zajímavé, že
krize méně dopadá na státy, které si
hrdě uchovaly sociální zákonodárství.
V těchto zemích, například ve Venezuele, i když je tam celková životní
úroveň nevalná, se zmenšují sociální
rozdíly a občané mají důvěru v
možnost kontrolovat stát svou aktivní účastí na jeho chodu. Demokracie tam není heslo na fangličky, ale
realita.
Klub Sisyfos není akademickou organizací, nýbrž ideologickou či kvazináboženskou nátlakovou skupinou.
Jeho členové zneužívají svého akademického postavení na prosazování své
politické agendy. Slavné univerzity, jež
byly kdysi pilíři evropské vzdělanosti a
moci, kladly na své členy etické požadavky. Musíme se na ně v akademické
obci opět rozpomenout a vyžadovat je
od sebe navzájem. Jinak ztrácíme
mravní sílu vést společnost. Eklatantní
případy ztráty morálky, jako je Sisyfos,
musí vést ke konsekvencím. Musí se
buď omluvit a změnit své chování,
anebo být vyloučeni z akademických
řad. Klub ať se vrátí ke svému původnímu poslání – vychovávat k racionalitě a kritickému myšlení, anebo ať
stojí mimo akademický svět, kde fanatismus a dogmatismus nemají mít
místo.
Když nezbude v konfrontaci s realitou než dát plně za pravdu heslu o
kapitalistické bídě a hnusu, není to
ve jménu žádné osvícené diktatury,
která nabízí dokonalou společnost.
Jde o mnohem méně. Stačí uskutečnit sociální a zároveň svobodnou
a decentralizovanou ekonomiku a její
strůjci se nebudou muset bát toho,
že je pluralitní volební systém smete.
Je známé, že český klub skeptiků Sisyfos vystupuje proti pseudovědám.
Mnohem méně známé je
však to, že vystupuje i proti korektnímu vědeckému výzkumu, pokud by
tento mohl (byť i nepřímo)
vrhat nějaké kladné světlo na ideje
zařazené na černou listinu okultních
nauk. Členové klubu se snaží
takovému výzkumu předem zabránit
anebo jej zdiskreditovat. Jako
prostředek k tomuto cíli však
SISYFOS PROTI
VĚDĚ
nevolí oponenturu na odborném
fóru, jak by se na akademickou obec
slušelo. Nýbrž kuloární intriky,
ETIKA ODBORNÉHO DIALOGU A
ČESKÉ HNUTÍ SKEPTIKŮ
šíření falešných informací mezi akademickými funkcionáři i laiky, zesměšňující útoky ad hominem,
Emil Páleš
zastrašující dopisy těm, kdo na takovém výzkumu spolupracují, a páky
institucionálního násilí, jež
odepírají finanční dotace, vyznamenání, pracovní místa a možnost
publikovat. Nepřispívají
k objasnění pravdy žádnými kontrolními studiemi a protiargumenty,
ale jejich činnost je ryze
destruktivní, ničící práci jiných. Přitom opouštějí všechny zásady vědeckého uvažování i obecně
lidské morálky. Principy vědy a racionality jsou zdůrazňovány, pokud se
jim hodí – a rychle
http://orl.bloger.cz
strana 20
ORL číslo 2013-4
opouštěny, když mluví ve prospěch
protistrany.
Shrnu zde několik případů stejného
typu. Dva historické precedenty, tři
případy mých kolegů a mé
vlastní setkání se skeptickým hnutím.
Svůj vlastní případ znám nejlépe,
včetně úplného kontextu
všech událostí, proto o něm promluvím nejvíce. Tato setkání se odehrála
v rozmezí dvaceti let
s následujícími osobami, z nichž některé jsou popředními členy skeptického hnutí a další jsou jeho
sympatizanty a veřejnými obhájci:
český astronom Jiří Grygar, zakladatelé a předsedové Sisyfa Lenka
Přibylová, Jiří Heřt a Čeněk Zlatník,
Václav Hořejší z Ústavu molekulární
genetiky AV ČR, Ivan
Blecha z katedry filosofie na
univerzitě v Olomouci, Gejza Dohnal
z České statistické společnosti. Na
Slovensku Igor Kapišinský z Astronomického ústavu SAV a Vladislav Zikmund z Ústavu fyziologie
SAV. Přestože opakovaně slýchám, že
jsou to „staří blázni, které už nikdo
nebere vážně“, nemyslím
si to. Pracovníci českých univerzit
mají strach a ustupují před nimi, protože prý sedí v grantových
komisích rozdělujících dotace. V řadě
případů se jim daří deformovat vědu
i obecné mínění a
poškozovat dobré jméno svých kolegů.
V roce 1801 publikoval William Herschel
zprávu
pro
Královskou
společnost, ve které objevil zápornou korelaci mezi skvrnami na
slunci a cenami pšenice v Anglii.
Porovnal historické záznamy o
skvrnách i o cenách pšenice a zjistil,
že ceny stoupají v čase slunečních minim. Jak dnes víme, jeho pozorování
bylo zcela správné.2 Množství sluncem vyzářené energie se mění v jedenáctiletém cyklu a ovlivňuje zemské klima. Dlouhodobá minima sluneční aktivity jako Maunderovo koncem 17. století nebo Wolfovo začátkem 14. století se dávají do souvislosti s ochlazením, nižšími výnosy,
hladem a sedláckými vzpourami.
Jako objevitel Uranu byl Herschel
nejslavnějším astronomem své doby.
Přesto byl zesměšněn a umlčen. Donutili ho zrušit a odvolat všechny
další projevy na toto téma. Baron
Henry Brougham, pozdější lord kancelář jeho Veličenstva, prohlásil tuto
myšlenku v Královské společnosti za
„velkou absurditu“. Další studie na
stejné téma se objevila až o sedmdesát let později. Když se ptáme,
proč bylo tak lehké sprovodit ze světa právě tento astrofyzikální objev –
je to jeho možná asociace se starou
astrologií. Asociace sice falešná, ale
politicky účinná – s něčím, co bylo v
nemilosti úctyhodných institucí,
církevních i akademických.
Stejný Brougham zlomyslným způsobem v anonymních pojednáních napadal Thomase Younga.
Young objevil vlnovou povahu světla,
ale Broughamovi se podařilo zpozdit
přijetí tohoto objevu o
celé desetiletí. Brougham sám byl
spíše akademický funkcionář a jako
vědec nezanechal po sobě nic,
pro co by si ho svět pamatoval. Jen
množství osobních názorů, jejichž
platnost měla krátké trvání. Byl
to však on, kdo se v Královské
společnosti cítil být dědicem a mluvčím Newtonovy autority a soudil
kolegy, jež přicházeli se skutečnými
objevy. Barona Broughama s jeho
arogancí a namyšleností by si
skeptikové mohli vzít za svou ikonu.
Měsícem, Špůrek prozkoumal i to.
Zjistil korelaci sesuvů se syzygiemi
Slunce a Měsíce. Sesuvů
přibývá během úplňku a novu, což
není až tak záhadné. Slunce a Měsíc
způsobují nejen vzedmutí
oceánů, ale i pevnina mírně stoupá a
klesá vlivem slapových sil, takže ke
geologickým zlomům dojde
nejspíš tehdy, když je pnutí vrstev
největší.
Otevřen všemu se však podíval i na
jiná tělesa ve sluneční soustavě a zjistil ještě něco. Sesuvy se
periodicky množily, když planeta Saturn prodlévala mezi 270° až 330°
ekliptikální délky (což jsou
znamení Kozoroha a Vodnáře). Zveřejnil i predikci na nejbližší desetiletí,
která se splnila.4 Od
astrologů se pak dozvěděl, jak
přesně to zapadá do starých představ: Saturn je bůh země a minerální
říše, patron rolníků a horníků. Kozoroh a Vodnář jsou jeho domovská
znamení, kde působí nejsilněji.
Špůrek musel čelit obvinění z astrologie. Přestože nevěřil, že příčinou
sesuvů je planeta Saturn.
Zdůrazňoval, že může jít o zdánlivou
korelaci kvůli nějakému paralelnímu
rytmu stejné délky.
Nepomohlo mu to a v roce 1975 musel opustit Geologický ústav. Paradoxně až tyto události ho
Velice podobný případ se odehrál v
nedávném Československu. Když
koncem šedesátých let sesuv
přivedly k zájmu o astrologii, o níž
později napsal několik knih.
půdy u Ostravy přerušil tajný „rudý“
kabel mezi Prahou a Moskvou, dostala se otázka příčin půdních
(celý článek :
sesuvů mezi priority výzkumu. Tehdejší pracovník Geologického ústavu
Akademie věd, Milan
Špůrek, shromáždil údaje o 2854 zaznamenaných půdních sesuvech v
uplynulých 1600 letech.3
http://www.sophia.sk/sites/default/f
iles/Sisyfos_proti_vede.pdf)
http://www.osud.cz/sisyfos-protivede-etika-odborneho-dialoguceskeho-hnuti-skeptiku
Pak začal hledat příčiny. První nabízející se faktor bylo počasí, zejména
srážky. Počasí však nelze
dlouhodobě předvídat, a protože
tehdy kolovaly jisté domněnky o souvislosti mezi srážkami a
http://orl.bloger.cz
strana 21
ORL číslo 2013-4
Mozek
"reaganomiky" o
Chávezovi a světě
„Elity nepřežijí nenávist a hněv, o něž
si koledují“
„Chávez byl divem světa. Divem světa proto, že se neprodal Spojeným
státům a venezuelským elitám,“ píše
Paul Craig Roberts, náměstek ministra financí za Reagana – a tvůrce „reaganomiky“. A dodává: „Kdyby se
Chávez prodal, byl by to z tržeb za
ropu, tak jako královská rodina Saudů, velice bohatý muž, respektovaný
Spojenými státy ve stylu, jakým to
Spojené se svými loutkami umí“ včetně „návštěv v Bílém domě“. A
„dokud by Spojeným státům sloužil,
mohl
být
diktátorem
třeba
doživotně.“
I dnes přece „každá z washingtonských loutek, od Asie přes Evropu až
po Střední východ, úzkostlivě čeká
na pozvání, jímž Washington honoruje služby prokázané globální
imperialistické velmoci, okupující Německo a Japonsko i 68 let po 2. světové válce a Jižní Koreu 60 let po
skončení korejské války a udržující
své vojenské základny ve velkém počtu dalších ´suverénních´ zemí.“
Prodat se „by bylo politickou hračkou“ i pro Cháveze. „Stačilo by mu
pokračovat v populistické rétorice,
povyšovat své spojence v armádě,
rozdávat spodní třídě víc drobků, než
dostávala dosud, a o zůstatek tržeb
za ropu se dělit se zkorumpovanými
venezuelskými elitami.“
dalších zemích, ne ale na Harvardu,
Cambridgi a Oxfordu.“
Chávez byl ale „svůj“ - „tak jako Rafael Correa, zvolený už potřetí za ekvádorského prezidenta, který se postavil Spojeným státům a poskytl politický azyl Julianu Assangovi“. Nebo
„Evo Morales, první prezident Bolívie
z řad jejího původního obyvatelstva
od doby, kdy ji dobylo Španělsko“.
Velká „většina Venezuelců věděla, že
Chávez je svůj. Zvolili ho prezidenta
čtyřikrát a volili by ho až do konce
života. Washington ze všeho nejvíc
nenávidí právě lidi, kteří zůstanou
´sví´ a nedají se koupit.“
„Lež a démonizace“ si – upozorňuje
druhý muž Reaganova fiskálu – nedají pokoj ani po Chávezově smrti. To,
že „boj za spravedlnost nevzdal, mu
nebude nikdy prominuto“ - tak jako
„Correovi a Moralesovi, určitě také
figurujícím na seznamu kandidátů na
atentát“.
„Čím víc Cháveze démonizují západní
politici a média, tím raději ho mají
Venezuelci. Moc dobře totiž chápou,
že ten, koho proklíná Washington, je
pro svět darem z nebes.“ Kdo se však
odváží „postavit Washingtonu, platí
za to velkou cenu. Komu pro to nechybí kuráž, je za to démonizován.
Riskuje atentát a svržení pučem, organizovaným CIA tak jako Chávez v
roce 2002.“ Když se ale „venezuelské
elity, instruované CIA, o převrat
pokusily a Cháveze unesly, pučisty
svrhl venezuelský lid v ulicích a část
armádních kruhů dřív, než mohl být
zavražděn venezuelskými elitami pod
kuratelou CIA.“ Ony samy si
„prodejné kůže si zachránily jen proto, že Chávez byl, na rozdíl od nich,
humanista. Venezuelský lid se za
Cháveze postavil okamžitě a v obrovské mase, a usvědčil tak ze lži
Bushův Bílý dům, označující Cháveze
za diktátora.“
On sám přitom vůbec „nebyl nepřítelem Ameriky“. Byl „nepřítelem
hegemonie Washingtonu nad jinými
zeměmi, spojenectví Washingtonu s
kruhy vládnoucích elit, okrádajících a
zbavujících obživy vlastní lid. Byl nepřítelem washingtonského bezpráví,
vojenských agresí, bomb a invazí. Washington a Amerika nejsou jedno a
totéž. Washington je satanským doupětem.“
Chávez byl „světový lídr. Na rozdíl od
amerických politiků ho respektoval
celý nezápadní svět. Byl doktorem
honoris causa v Číně, Rusku, Brazílii i
http://orl.bloger.cz
Autor nabízí i kolekci z morbidních
textů, které “smrt nejodvážnějšího
srdce světa přímo oslavují“. Mamutí
kouzlo nechtěného předvedla jistá
Pamela Sampson, když napsala:
„Chávez mrhal venezuelským ropným
bohatstvím na sociální programy
typu potravin ze státních zdrojů,
dávek pro chudé rodiny, klinik a vzdělávacích programů, za něž se neplatí“
- místo aby za ty peníze „postavil
mrakodrapy á la nejvyšší budova světa v Dubaji nebo filiálky Louvru a Guggenheimova muzea, tak jako v Abu
Dabí“.
Washington má na svědomí „desítky
milionů obětí v Afghánistánu, Iráku,
Libyi, Súdánu, Pákistánu, Jemenu,
Somálsku, Sýrii, Palestině, Libanonu“.
V „čekárně na sankce, destabilizaci,
dobytí nebo rekonkvistu sedí i Írán,
Rusko, Čína a Jižní Amerika“. Tím spíš
byl,
píše
Roberts,
„nejlepším
projevem raného 21. století“ ten
Chávezův z 20. září 2006 na Valném
shromáždění OSN:
„Chávez zatahal za vousy medvěda, či
spíš Satana přímo v jeho doupěti“,
když tehdy řekl: „Včera stál ďábel
právě tu, na tomto pódiu, a řečnil, jakoby mu patřil svět. Síra je tu z něj cítit ještě teď. Včerejší slova prezidenta Spojených států si žádají povolat
psychiatra. Mluvčí imperialismu se s
námi přišel podělit o elixír, jímž by
rád zvěčnil dnešní podobu nadvlády,
exploatace a drancování národů světa. Byl by to skvělý scénář pro film
Alfreda Hitchcocka. Už pro něj mám i
název: ´Belzebubův recept´.“
Takový projev – glosuje to mozek
„reaganomiky“ na „Valném
shromáždění nezazněl ani v dobách,
strana 22
ORL číslo 2013-4
kdy se ho účastnil vojensky silný
Sovětský svaz. Na tvářích se rozhostil
souhlasný úsměv, zatleskat si však
nikdo netroufl.“ V sázce bylo „až příliš moc peněz“, o nichž se rozhodovalo v Americe. „Delegace USA
a Británie vyklidily scénu jako upír
před česnekem“. Kamkoli George W.
Bush pohlédne – pokračoval tehdy
Chávez - „všude vidí samé extremisty. Za extremistu má i Evo Moralese,
prezidenta, jakého si Bolívie zaslouží.
Imperialisté vidí extremisty úplně
všude. V tom, že bychom snad byli
extremisty, to však není. Je to svět,
kdo se právě probouzí. Probouzí se a
staví na vlastní nohy úplně všude.“ A
pak - „ve dvou krátkých větách o
pouhých 20 slovech, Chávez definoval Washington na prahu 21.
století i pro všechny budoucí věky“:
„Impérium se bojí pravdy a hlasu nezávislosti. Dělá z nás extremisty, tím
je však právě ono samo.“
Roberts si nebere servítky ani na
ještě delikátnější téma: „Napříč celou
Jižní Amerikou a nezápadním světem
je za viníka Chávezovy smrti považován Washington. Jihoameričané
mají v paměti slyšení v americkém
Kongresu v 70. letech, kde Churchův
výbor odtajnil inscenace CIA, mající
otrávit Fidela Castra. Oficiální dokument, předložený prezidentu Johnu
F. Kennedymu spojeným generálním
štábem USA pod názvem Northwoods Project, svět už zná a je
dostupný online. Projekt spočíval v
útoku na americké občany pod falešnou hlavičkou, majícím přenést
vinu na Kubu a zpracovat světové veřejné mínění, aby akceptovalo změnu
režimu na Kubě režírovanou Spojenými státy. Prezident Kennedy návrh
odmítl jako neslučitelný s morálkou a
transparentní vládou.“
Přesvědčení, že „Cháveze rakovinou
infikoval Washington, aby se zbavil
překážky své hegemonie nad Latinskou Amerikou“ - píše Roberts - už
Jihoameričanům nikdo nevezme.
„Bude žít věčným životem: Cháveze,
největšího syna Jižní Ameriky od dob
Simona Bolívara, zavraždil Washington. Ať už je namístě či nikoli, toto
přesvědčení už ztuhlo v kámen. Oč
víc zemí ničí Washington a globalismus, tím prekérnější bude proto i
život elit.“
„Prezident Franklin Delano Roosevelt pochopil, že bezpečnost bohatých vyžaduje ekonomickou bezpečnost spodních tříd. Roosevelt ve
Spojených státech nastolil slabší formu sociální demokracie, již evropští
politikové přijali jako nezbytnou podmínku sociální koheze a politické i
ekonomické stability. Režimy Clintona, Bushe a Obamy stabilitu, zavedenou Rooseveltem, podkopaly.
Thatcherová, Major, Blair a dnešní
britský premiér zrušily společenskou
smlouvu mezi třídami ve Spojeném
království.“ Té samé chyby se dopustili i „politici v Kanadě, Austrálii
na na Novém Zélandu“. I oni „předali
moc do rukou privátních elit na úkor
sociální a ekonomické stability“.
začala,“ říká z plna hrdla už i mozek
„reaganomiky“. Právě tou ale tsunami devastace startovalo.
http://www.stripkyzesveta.cz/cz/poli
tika/429/mozek-reaganomiky-ochavezovi-a-svete
Profesor Keller to
vidí černě: Už naše
děti budou nejspíš
žít zpět ve
feudalismu
Roberts je stejného názoru, jako ekonom Gerald Celente: „elity nepřežijí
nenávist a hněv, o něž si koledují“.
„Destrukci“ totiž podléhá už i „americká střední třída“. Z „dělnické třídy
je proletariát“. „Sociální systém prochází demolicí, mající snížit rozpočtový deficit, způsobený ztrátami
daňového inkasa z pracovních míst,
vystěhovaných ´off-shore´, válkami,
vojenskými základnami v zahraničí a
záchrannými balíčky pro krachující finanční instituce. Americký lid je nucen strádat, aby si elity mohly dál
bezstarostně lebedit.“
Právě „americké elity však vědí, co
přichází. Proto vytvořily ministerstvo
vnitra nacistického ražení, zvané
Vnitřní
bezpečnost
(´Homeland
Security´).“ A vyzbrojily je „municí,
schopnou zabít každého Američana
pětkrát“ - a dokonce „tanky, neutralizujícími práva Američanů podle
Druhého dodatku k Ústavě.“ Právě
„ochrana hrstky elit před Američany,
které uzurpují, je i důvodem remilitarizace policie, jejího převedení pod
velení Washingtonu a vybavení bezpilotními letouny, schopnými provádět atentáty na skutečné lídry amerického lidu, kteří budou v ulicích, a
ne pod střechou zákonodárné, výkonné či soudní moci“.
„Smrt a násilí, které Washington rozpoutal, se obrátí proti Washingtonu
a zkorumpovaným politickým elitám
všude jinde. Jak říká Gerald Celente,
první velká válka 21. století už
http://orl.bloger.cz
Sociolog Jan Keller se v knize Václava
Cílka Tři svíce za budoucnost - dílo
shrnuje nejrůznější texty od různých
autorů – zamýšlí nad tím, kam až se
může vydat náš svět práce, ekonomiky, ale hlavně sociálního postavení
ve společnosti, pokud budou bohaté
vrstvy obyvatel ještě více sílit, kdežto
ze střední třídy se stanou ti nejnuznější. Pokud tomu prý nezabráníme
včas, pak už i naše děti budou žít ve
feudalismu.
Filosof a klimatolog Václav Cílek v
úvodu své knihy Tři svíce za budoucnost tvrdí, že bude-li parazitismus na státních financích a na
chudších spoluobčanech pokračovat,
dojde k vyprázdnění tohoto typu
kapitalismu a režim se zhroutí. Tutéž
vizi budoucnosti pak sociolog Jan
Keller ještě přikrmuje. Bude hůř, varuje, pokud ve vývoji společnosti
strana 23
ORL číslo 2013-4
neučiníme zásadní obrat. Jinak nám
zbude jen jediná jistota: feudalismus.
Kellerův Svět po konci tří světů
„Návody a nápady, jak přežít konec
světa“, zní podtitul Cílkovy knihy.
Jan Keller pak svůj článek ozdobil
titulkem: "Svět po konci tří světů".
„Ještě zhruba třicet let po druhé
světové
válce
připomínala
společnost v ekonomicky vyspělých
zemích jablko. Ze všech nejmasivnější
v ní byly střední vrstvy, zatímco směrem nahoru i dolů od příjmového
středu se tvar rychle zužoval. Několik
málo procent obyvatelstva zcela naspodu tvořilo zbytky klasické chudiny.
Několik desetin procenta úplně nahoře vytvářelo majetkovou a příjmovou elitu,“ napsal na začátek
"konce tří světů" Keller.
„Někdy od přelomu sedmdesátých a
osmdesátých let 20. století se obraz
začíná výrazně měnit. Celkový trend
je takový, že střední vrstvy početně i
příjmově víceméně stagnují a začínají
ubývat. Celým jejich částem hrozí
pád do nižších sociálních kategorií,“
líčí dále v článku sociolog.
„Početně mírně ale sílí vrstvy horní,
které se rychle vzdalují od zbytku
společnosti....V průběhu posledních
dvaceti let se tento proces dále
urychlil,“ upozorňuje Keller.
Nikde ty bohaté nepotkáme...
Podle něj se ale tito lidé nejenom
vzdalují od společnosti, dokonce i žijí
ve svém vlastním světě, nikde je ve
společnosti nepotkáme, bydlí jinde
než my, pracují jinde než my, dovolenou tráví úplně jinde než my a
dokonce ani jejich příjmy nepocházejí
z jejich profesní činnosti.
„Jde o to, že příjmy středních vrstev
pocházejí téměř výhradně z výkonu
profesní činnosti, příjmy horních
vrstev jsou naopak na profesní
činnosti závislé jen nepatrně,“ vysvětluje k tomu Keller.
Jelikož příjmy z práce stagnují a příjmy z majetku těch nejbohatších se
zhodnocují stále rychleji, pak někteří
sociologové hovoří o riziku repatrimonializace společnosti. V tomto
procesu pak dochází k tomu, že stále
větší díl vytvářeného bohatství je
odkloněn od vrstev středních a rozmnožuje už tak astronomické majetky nejbohatších špiček vrstev
horních, jak upozorňuje sociolog s
tím, že v tomto všem nejdále pokročily Spojené státy americké.
Pozor, vlastní už čtyřicet procent
veškerého majetku
„Před čtvrtstoletím vlastnilo nejbohatší procento Američanů něco přes
třicet procent veškerého majetku v
zemi. Nyní vlastní už čtyřicet procent
a brzy to bude polovina. Naopak čtyři
pětiny chudších obyvatel USA se dělí
o pouhých sedm procent majetku.
Rozevírají se také příjmové nůžky,“
varuje Keller v článku.
Výsledkem pak je to, že jedno procento nejvíce vydělávajících Američanů si na výplatních páskách odnáší
už téměř čtvrtinu všech vyplácených
platů. Tato část si pak navíc rozděluje
i akcie, obligace a další cenné papíry.
„Jedno procento jich vlastní plnou
polovinu,“ zdůrazňuje Keller a hned
se pouští do vysvětlování toho, jak se
postupně měnilo ono jablko na hrušku.
„Když se někdy v sedmdesátých letech 20. století začalo jablko společenské struktury měnit v hrušku stále baňatější v dolních partiích, prakticky nikdo si to neuvědomoval,“ píše
sociolog s tím, že někteří jiní sociologové – například Francouz Alain
Touraine a Američan Daniel Bell - si
mysleli, že se zároveň s tímto procesem přestanou lidé poměřovat podle
majetku, nýbrž větší důraz bude kladen na to, jaké mají občané vědomosti.
Družina sloužících a sociální napětí
Jenže právě v tom přišla mýlka; jde
totiž o to, že vzniklo cosi jiného: bohatí se odlepili od společnosti až tak,
že už ani nepoužívají služeb veřejného sektoru a místo toho se obklopují
http://orl.bloger.cz
družinou sloužících. Naopak na druhé
straně roste něco zcela jiného. Tím je
sociální napětí, chátrají předměstská
sídliště ovládaná gangy mladistvých,
kteří si krátí chvíli při čekání na práci
tím, že zapalují auta a činí pouliční
šarvátky.
A co přijde dál? „Ti šťastnější vytvoří
zástup ´pracující chudoby´. Budou si
navzájem konkurovat v tom, jak spojit příjem z neplnohodnotné pracovní
smlouvy s minimem sociálních dávek,
které zbydou jen na ty, kdo už
prokazatelně nic nemají. Budou
přežívat především díky nekvalifikované práci v sektoru služeb.“
Ruku v ruce s tím se zároveň zhorší i
podmínky středních vrstev, které si
budou pomalu zvykat, a hlavně se
připravovat na podmínky sociálně
slabých. Jejich podmínky v rámci
hrazení nákladů na bydlení se pak
krok po kroku budou výrazně
zhoršovat.
V dalším popisování toho, co bude, si
Keller zadává i s prognózováním: budou prý končit supermarkety a
naopak se rozšíří síť prodejních skladišť, ve kterých lze sehnat potřeby
pro základní hygienu, laciné ošacení
a konzervy.
„Kolaps institucí zoufale předlužených států je neodvratný,“ upozorňuje také Keller. Dále popisuje,
kterak se bude rozšiřovat refeudalizace společnosti, soupeřící politické
strany budou stále více ovládat
mafie, přičemž šéfové gangu se budou obklopovat "tvrdými hochy" a
uzavírat přechodná spojenectví s ozbrojenými družinami exekutorů.
Nesmíme rezignovat na potravinovou soběstačnost
„Alternativní scénář předpokládá, že
různé skupiny středních vrstev budou schopny se domluvit. Společně
dosáhnou toho, aby ti nejbohatší neodešli ze společnosti, ale podíleli se
na financování jejího chodu v míře
obvyklé během třiceti poválečných
let. Jedině tak bude možno zastavit
proces zadlužování států a opatřit
strana 24
ORL číslo 2013-4
dostatek prostředků na integraci
nižších vrstev zpět do společnosti,“
připomíná Keller s tím, že obyvatelé
nejnižších pater společnosti budou
muset mít podmínky pro důstojnou
obživu, jinak se promění v nebezpečnou třídu, která bude terorizovat
okolí.
Sociolog pak svůj článek "Svět po
konci tří světů" uzavírá tvrzením, že
dostatek práce bude možné zajistit,
pokud nebudeme rezignovat na potravinovou soběstačnost, pokud
dáme přednost drobným a středním
domácím firmám před firmami
nadnárodními a pokud omezíme zvůli velkých peněz a nedopustíme to,
abychom byli jen montovnou pro cizinu.
„Naděje na tak radikální obrat jistě
není příliš vysoká. Bez takového obratu nám však ve stoupajícím moři
nejistoty zbude jen jediná jistota: už
naše děti budou žít ve feudalismu,“
dodává.
Co na to bývalý prognostik a nynější
ekonomický mozek KSČM Jiří Dolejš?
Dolejš: Takové prognozy se dávají
jako varování
http://www.parlamentnilisty.cz/zpra
vy/Profesor-Keller-to-vidi-cerne-Uznase-deti-budou-nejspis-zit-zpet-vefeudalismu-264542/diskuse
Ježíš byl první
revolucionář
http://www.ta3.com/clanok/101592
4/v4-merkelova-a-hollande-hugochavez-veriaci-socialista.html
Hora smrti
Místa, kde záhadně mizí lidé, jsou oblíbeným tématem milovníků záhad.
Většinou se ukáže, že se jedná jen o
mystifikaci, ale v Austrálii jedno takové místo skutečně existuje. Sami
jsme se o tom přesvědčili.
Jako ostrov v moři eukalyptových
lesů se na severu Austrálie vypíná k
obloze obrovská hromada temných,
zčernalých balvanů. Černá Hora, nazývaná domorodými aboriginci také
Kalkajaka. Nejstrašnější a nejznepokojující místo Severního Queenslandu, ležící 25 km jižně od Cooktownu. Aboriginové se k ní neodvažují přiblížit. Podle starých legend
zde neustále hrozí nebezpečí. Hory
se obávají i bílí usedlíci, protože tam
už beze stopy zmizelo mnoho lidí, jakoby je země – nebo hora samotná –
pohltila. Ani ptáci a zvířata se k ní nepřibližují. Oblasti se vyhýbají dokonce i piloti letadel, kvůli podivným
vzdušným turbulencím a magnetickým poruchám. V roce 1991 nad
horou prolétalo v severojižním i západovýchodním
směru
letadlo
Společnosti Mineralogického průzkumu. Pomocí heliového magnetometru a spektrometru měřilo, zda nejsou
skály magnetické a neprodukují nějaké záření. Výsledek byl sice negativní, ale záhada mizení lidí i nadpřirozených úkazů kolem hory zůstala.
Místní
obyvatelé
všechny
výzkumníky varují: „Rozhodnete-li se
zkoumat tajemství hory, musíte být
dokonale organizováni, vybaveni a
připraveni na ta nejrůznější nebezpečí, ať už očekávaná, či nečekaná – riskujete přinejmenším setkání s obrovskými pythony.“
http://orl.bloger.cz
Strašidelné místo
Hora byla ještě podivnější, než jsme
očekávali. Vynořila se náhle za zatáčkou a zdálky připomínala hromadu
uhlí vysypanou obří sklápěčkou uprostřed zeleného moře lesů. Ale ta hromada byla dlouhá přes tři kilometry a
jednotlivé kousky zdánlivého uhlí
byly ve skutečnosti obrovské černé
balvany. Některé měřily dokonce
přes šest metrů. Prašná cesta vedla
přímo až k hoře a přetínala ji v jejím
nejnižším místě. Bylo tam malé odpočívadlo s vyhlídkou na tajemnou
horu a s informačními cedulemi o jejím vzniku. Podle geologů začala
vznikat asi před 250-ti miliony lety.
Ztuhlý výlev magmatu pomalu
erodoval a jak se odplavovala okolní
půda, postupně se obnažoval, až vystoupil do dnešní výšky 300 m nad
povrchem země. Vlivem počasí se čedičový blok pomalu narušoval, po obvodě se rozpadal na jednotlivé kusy,
které pak dále zvětrávaly a vytvářely
samostatné balvany.
Milovníci záhad jsou ale jiného názoru. Tímto běžným geologickým procesem by tak na naší Zemi vzniklo
bezpočtu podobných hor, ale Kalkajaka je světová rarita.
Nikde jinde nic podobného neexistuje. Tvrdí proto, že hora je umělého
původu. Je to ruina chrámu prastaré,
dávno zaniklé civilizace z dob temného úsvitu světa.
Uvnitř se skrývají velká tajemství, záznamy vysokých znalostí jejich knězů,
mrtvá těla dávných králů a samozřejmě nesmírné poklady. Cestu do nitra
hory však střeží duchové mrtvých,
démoni a stovky jedovatých hadů
spolu s obrovskými pythony. Podle
moderní legendy je zde jeden ze
vstupů do podzemní říše, obývané
nepozemskou rasou „ještěřích bytostí“ a skupinou jejich otroků typu
„dero“1) , zlých lidských monster,
ovládaných pomocí implantátů a
podobné techniky.
Pravdou je, že hora odedávna vzbuzovala u domorodých aboriginů posvátnou hrůzu, dodnes se ji vyhýbají
a vážně tvrdí, že se tam dějí nadpřirozené úkazy. Pravdou také je, že většina odvážlivců, kteří vstoupili do
podzemí, aby horu prozkoumali, se
strana 25
ORL číslo 2013-4
už nevrátila a zmizela beze stopy.
Dozvěděli jsme se to v krčmě s honosným názvem The Lions Den Hotel, což je jedno z nejpopulárnějších
míst poloostrova Cape York. Scházejí
se tam místní obyvatelé, aboriginové
i kolem projíždějící cestovatelé. Krčma je téměř skryta pod mohutnými
mangovníky a studené pivo je ve třicetistupňovém vedru vždy vítané
osvěžení. Přisedli jsme si k vousatému štamgastovi jménem Peter Fitzgerald a svěřili se mu, že bychom rádi
Černou Horu prozkoumali. Prohlédl
si nás, jakoby nevěřil svým uším a pak
řekl: „Buď jste blázni a nebo o té
hoře nic nevíte. Kdysi se jí říkalo the
Mountain of Death, protože má na
svědomí desítky životů. Zmizeli v ní
prospektoři, farmáři, policisté, černí
stopaři i celý domorodý kmen, který
se tam chtěl ukrýt před nepřáteli.
Zmizelo tam dokonce i stádo dobytka.“
Lokl si piva a pokračoval: „Aboriginové mají z té hory hrůzu. Když se
dělala cesta, která vede kolem hory,
pracovali na ní jako stavební dělníci.
Měli tam maringotky na přespání, ale
báli se tam přes noc zůstat. Raději
každý večer odjížděli pryč.“
Pak nás odvedl na verandu před hospodu ke stolu, kde seděli dva aboriginové. Objednali jsme jim pivo a oni
nám začali vyprávět starou legendu:
Dávno v dobách úsvitu samotného
lidstva žil mezi zdejším kmenem
hrozný a mocný šaman, kterému říkali „požírač masa“. Samozřejmě, že lidského. Byl tak obávaný pro svou magickou sílu, že mu občas dovolili, aby
se nasytil buď starou ženou nebo
nemocným mužem. Jednou ale, když
ve svém hrozném hladu zabil a snědl
mladého náčelníka kmene, všichni se
proti němu vzbouřili a chtěli ho potrestat.
Šaman však ovládal kouzla a proměnil se v obrovského hada. Ukryl se v
hoře a vylézal z ní pouze, když měl
hlad. Od té doby se tam ztrácejí lidé i
zvířata.
Samozřejmě, že jsme to brali jako
typickou starou legendu. Zbystřili
jsme ale, když nám začali vážně tvrdit, že se dodnes z hory ozývají záhadné zvuky. Nářek, kvílení, rány a
podivná nepozemská hudba. Je tam
spousta jedovatých hadů i obrovských pythonů. Celá hora je prý
prokletá a je lepší se ji vyhnout.
Čekání na démona
Lidé, kteří k Černé hoře zabloudí, si ji
většinou se zájmem prohlédnou z
odpočívadla u cesty ale pak pokračují
dál. Málokdo se rozhodne ověřovat si
domorodé legendy, poslouchat tajuplné zvuky z podzemí a vydat se pátrat do chodeb. Hrůza domorodců z
hory, obzvlášť v noci, znamenala pro
nás výzvu, abychom u ni přenocovali.
Problém ale byl v tom, že chcete-li se
dostat k úpatí hory, musíte se tam
prosekat hustým pralesem. Je to už
nehostinná tropická oblast kde
rostou liány, jedovaté fíkovníky a
žahavé stromy. Naše terénní auto,
plné drahých kamer a přístrojů,
bychom museli nechat stát nehlídané
někde na opuštěném místě, což bylo
riskantní. Se stanem jsme se tedy nakonec za démonem hory – požíračem
lidského masa, vydali jen sami dva s
Dannym. Ostatní odjeli s autem do
kempu u The Lion‘s Den Hotel. Vyschlé koryto potoka nás dovedlo hustým pralesem až přímo k úpatí. Bylo
to odporné, ponuré místo ve stínu
mohutných pokroucených stromů,
obklopené suchými zaprášenými
křovisky. Hned vedle se už zvedaly
do výšky hladké balvany a kousíček
nad námi se šklebily černé jícny
podzemních chodeb, odkud vanula
hniloba.
http://orl.bloger.cz
Setmělo se kolem sedmé hodiny. Jak
už to v tropech bývá, tma přišla náhle
a ve světle naší plynové lampičky
jsme kolem sebe viděli jen nezřetelné stíny stromů, slévající se v
tmavou hmotu. Asi dvě hodiny jsme
si povídali, občas se zaposlouchali do
nočních zvuků pralesa a mlčky hleděli
na černou stěnu balvanů, zvedající se
nad našim stanem. Cítili jsme starobylou historii tohoto spícího kraje a
čekali, zda tady neprožijeme něco neobvyklého, co by potvrdilo legendy o
nadpřirozených jevech u hory Kalkajaka. Ze zkušenosti jsme však skepticky předpokládali, že noc proběhne
normálně. To jsme ještě netušili, jak
se mýlíme.
Kolem desáté hodiny se náhle zvedl
vítr a v korunách stromů to začalo
praskat. Zalezli jsme raději do stanu,
leželi na karimatkách s otevřenýma
očima, zírali na tmavou stanovou celtu a napínali uši. Noční skřeky z
pralesa zní skutečně strašidelně. Podivné výkřiky se mísí s příšerným
chechtotem, do toho občas zazní
rachot padající větve, ulomené větrem ze stromu, zkrátka hrůza.
Člověk si na to ale brzy zvykne. Pomalu jsme začali usínat, když náhle
nastalo naprosté ticho.
Nejenom, že přestal vítr, ale utichly i
hlasy všech zvířat a nočních ptáků. Až
nás to udeřilo do uší. Udiveně jsme
se s Dannym na sebe podívali. Ještě
jsme si začali dělat legraci, že asi přichází nějaké strašidlo, když se ze skály nad námi ozval rachot padajících
kamínků. Něco se škrábalo z hory
ven. Bylo to dost blízko a mysleli
jsme si, že to je nějaké zvíře. Nejspíše
rock wallaby. Ale když to slezlo až
dolů na úpatí hory, začalo se z křoví a
suchého spadaného listí ozývat praskání, jako když tam kráčí člověk. Zvuky lezoucího zvířete zní úplně jinak.
Tady bylo zřetelně slyšet lidské
kroky.
„Zjistíme, kdo to je,“ zašeptal Dany a
sáhl po baterce. „Počkej,“ zastavil
jsem ho. „Máme černý stan, který
není vidět. Třeba o nás vůbec neví a
odejde.“ Po pravdě řečeno, měl jsem
strach a nechtěl jsem na nás zbytečně upozorňovat. Byli jsme přece
jenom cizinci v neznámém divokém
kraji a bez povolení jsme stanovali na
posvátném místě. Jenomže kroky
pomalu kráčely přímo k našemu
strana 26
ORL číslo 2013-4
stanu, jakoby ten „někdo“ o nás dobře věděl. Srdce mi tlouklo až v hrdle a
mimoděk jsem sevřel rukověť
dlouhého loveckého nože. Plíživé
kroky už byly jen kousek od stanu a
začaly ho opatrně obcházet.
„Jdeme na to,“ vyskočil Dany a prudce roztrhl zip od stanového vchodu. S
baterkou a nožem v ruce jsem vyběhl
za ním. Kužely našich baterek se zabodly do míst, odkud se ozývaly
kroky. Beztvará temná hmota, vlnící
se před ponurou stěnou černých
křovisek a stromů se ve světle baterky rozplynula a nastalo mrtvé,
zlověstné ticho. Žádný útok proti
nám, ale také žádný praskot křoví od
prchajícího člověka nebo zvířete.
Jenom prázdno a ticho. To jsme nechápali.
Důkladně jsme prohledali místo,
odkud se kroky ozývaly, několikrát
jsme obešli stan i jeho okolí, volali
jsme do temného lesa, ale nikde nic.
Žádný pohyb, žádná odpověď. Zalezli
jsme opět do stanu, připraveni
kdykoliv vyběhnout zase ven, ale už
jsme moc o démonech hory nežertovali. Prales po chvíli znovu ožil a začaly se z něj opět ozývat nám už důvěrně známé, ale naprosto neškodné
noční zvuky. Vše se vrátilo do starých
kolejí. Přesto jsem usnul teprve až
když začalo svítat. Měl jsem nezřetelné chaotické sny naplněné strachem před zlými silami, přicházejícími z útrob Černé hory. Pak se změnily v představy zřetelné, jako bych je
prožíval ve skutečnosti. Sestupoval
jsem v nich dlouhou chodbou do nitra hory. Skončil jsem v jakési čtvercové komnatě, kde na zemi ležely podivné dlouhé lebky pomalované
šachovnicí z červených a modrých
čtverečků.
Probudilo nás vzdálené troubení
klaksonu a volání. Bylo osm hodin a
kamarádi na nás čekali s autem na silnici. Vyprávěli, že včera v noci se
ještě jednou vrátili k hoře a pozorovali ji dalekohledem. Viděli prý na
ní nějaké světelné záblesky. Našemu
nočnímu zážitku moc nevěřili.
Pověsti nelžou
Historik Hans Looser z Cooktownu se
o tajemství Černé hory vášnivě zajímá. Do podzemních chodeb uvnitř
hory by ale za nic na světě nevlezl. Je
to už taky starý pán. Za svůj život sesbíral nejen všechny legendy Aboriginů o Černé hoře, ale i záznamy případů o záhadném mizení lidí v blízkosti
hory i výpovědi svědků. Nejsou to
tedy
jenom
tlachy
opilých
buschmenů a nesoudných fantastů.
„Staré policejní zápisy o vyšetřování
těchto nepochopitelných událostí se
už dávno poztrácely, ale něco vám
ukážu,“ řekl nám se slibným úsměvem a pozval nás do svého bytu. Z
knihovny vytáhl desky se zažloutlými
listinami. Mezi nimi byl i sedmdesát
let starý záznam rozhovoru s policejním seržantem Macem z Cooktownu o lidech, kteří v hoře zmizeli.
Začalo to hned krátce po tom, co se v
těchto končinách objevili první bílí
osídlenci. V roce 1877 hledal dopravce jménem Grayner na svém koni u
hory zaběhlého býčka. Zmizel tam
beze stopy se svým koněm i býčkem.
O pár let později se po přestřelce se
svými pronásledovateli ukryl do hory
uprchlý zločinec Sugarfoot Jack se
svými dvěma komplici. Nikdy se už z
hory nevrátili. Na přelomu století
konstábl Ryan, sloužící u policie v Cooktownu, sledoval jiného hledaného
zločince ke křoviskům na úpatí hory.
Ví se ještě, že policista vstoupil do
jedné z jeskyň a od té doby už ho
nikdo neviděl, podobně jako muže,
kterého pronásledoval. V následujících letech přibyl na seznamu zmizelých lidí prospektor jménem Renn.
Během všech těchto případů byla po
celé týdny krajina pročesávána policisty i domorodými stopaři, ale bez
http://orl.bloger.cz
výsledku. A záhadná zmizení pokračovala. Harry Owens, majitel stanice
Oakey Creek jel jednoho rána na koni
přímo k Černé Hoře, aby se tam
poohlédl po zaběhlém dobytku. Když
se nevracel, jeho partner George
Hawkins se ho vydal hledat a současně o tom informoval seržanta na
blízké policejní stanici. Policie se zapojila do pátrání a zakrátko zjistila,
že Hawkins zmizel také. Během hledání vstoupili dva domorodí policisté
do jedné z jeskyň, vrátil se však odtud jen jeden. Byl tak vyděšený a pomatený ze svého zážitku, že nemohl
dát jasné vysvětlení, co se v podzemí
přihodilo. Ve dvacátých letech se
pokusili záhadu dřívějších zmizení vyřešit dva mladí evropští jeskyňáři.
Spustili se do podzemí a už o nich
nikdy nikdo neslyšel, stejně jako o
dvou černých stopařích, kteří se je
snažili najít a zachránit.
Poslední událost zapsaná ve starých
dokumentech, se stala v roce 1932.
Balič jménem Harry Page, který se
také z Černé Hory nevrátil, byl ale
tentokrát po rozsáhlé pátrací akci
policie a černých stopařů nalezen.
Bohužel byl mrtev.
V podzemním bludišti
Proč je Černá Hora tak černá? Vždyť
samotné balvany jsou ze světle šedého čediče. Je to jejich černý povlak, co dává hoře cizí, odpuzující a
skoro děsivý vzhled. Po dlouhých
deštích hora zčerná ještě víc. Geologové si zpočátku mysleli, že to
způsobuje velmi tenká vrstva
kysličníku železa a manganu. Později
došli k tomu, že kameny jsou pokryté
černým lišejníkem a dnes jsou
přesvědčeni, že to není lišejník, ale
jeden druh modrozelené řasy,
rostoucí na odkrytém povrchu
balvanů.
strana 27
ORL číslo 2013-4
Hrozivý vzhled hory už tedy není záhadou, ale co se skrývá v jejich útrobách a co se stalo všem těm lidem,
kteří v ní během uplynulých minulých
sto let beze stopy zmizeli? Odpověď
jsme mohli nalézt jen uvnitř hory. Najít vstup do podzemí nebylo vůbec
těžké. Černé jícny lákaly ke vstupu
takřka všude. Některé chodby končily hned po pár metrech, jiné pokračovaly dál do neproniknutelné tmy.
Brzy nám ale bylo jasné, že najít ty
správné, směřující přímo do středu
tajemné hory je práce na několik měsíců. Vsadili jsme na štěstí a po laně
se spustili do jednoho z větších otvorů. Dostali jsme se do poměrně rozlehlé komory odkud vedly chodby na
všechny strany. Vydali jsme se tou
největší, směřující šikmo dolů směrem ke středu hory. Asi po deseti
metrech jsme se ocitli v další černé
komoře.
tvory si netroufá.
Zde se chodba znovu dělila do čtyř
různých směrů. David tu zůstal hlídat
a já s Dannym jsme pokračovali dál.
První dvě chodby byly slepé. Neustále se zúžovaly, až skončily úzkými otvory mezi balvany, kam se už nedalo
protáhnout. Třetí chodbou jsme se
museli zpočátku plazit, ale brzy jsme
se dostali do příčného tunelu, kde
jsme se už mohli narovnat. Vrátili
jsme se pro Davida, ale začali jsme
mít potíže s orientací. Bylo tady tolik
odboček a alternativních cest, že by
se zde dalo velice snadno zabloudit.
Museli jsme za sebou táhnout „Ariadninu niť“. Zpočátku jsme uvažovali o
silonovém vlasci, odvíjeném z rybářského navijáku, ale nakonec jsme
zvolili horolezecké lano. Dno chodeb,
kterými jsme kráčeli totiž nebylo
pevné, ale vytvořené z balvanů. Některé se povážlivě kolébaly a neustále hrozilo nebezpečí sklouznutí do
nějaké trhliny či propasti pod námi.
Úzký tunel nás vedl přímým směrem
a dalo se v něm pohodlně kráčet.
Do podzemí jsme se vrátili ještě
několikrát v následujících dnech.
Štěstí jsme zkoušeli na různých
místech a brzy jsme zjistili, že chodby
a průlezy vytvářejí jakousi proděravělou vrstvu podél celého povrchu
hory. Mohli jsme stále sestupovat
směrem dolů a protahovat se do
stran, ale cestu, která by vedla přímo
do středu Černé hory, kde se údajně
skrývá její tajemství, se nám bohužel
najít nepodařilo. Všechny, které jsme
vyzkoušeli, byly zaneseny štěrkem a
pískem z rozpadlých kamenů.
Zdržovalo nás jenom odvíjení lana.
Směr chodby se pojednou prudce
změnil. Za zatáčkou se klenba nad
našimi hlavami snížila a dál jsme museli postupovat sehnuti. A tu proti
nám vyrazil veliký netopýr. V úzkém
prostoru do nás málem vrazil a ve
tváři jsme cítili závany vzduchu od
jeho křídel. Vylekal nás, ale samozřejmě jsme se ho nebáli, i když to byl
dravý,
masožravý
Ghost
Bat
(Macroderma gigas). Požírá žáby,
ptáky i malé hlodavce, ale na větší
Další netopýři zatím viseli na kamenech a podivně se houpali. Světelné kužely našich baterek klouzaly
po stěnách a klenbách, vystupujících
z neznáma a mizejících v labyrintu
navalených skalních bloků. Chodba
zde ale bohužel také končila.
Mohutný balvan, který se sem ze
stropu kdysi zřítil, zahrazoval další
cestu. Protáhl jsem se štěrbinou pod
ním a plochý kámen na podlaze se
najednou se mnou povážlivě naklonil. Jen díky lanu jsem nesklouzl do
jícnu kolmé šachty, která se pode
mnou otevřela. Kameny stržené do
propasti odskakovaly, odrážely se od
stěn a několik dlouhých vteřin svištěly volným pádem dolů. Ozvěna nám
naznačila, že propast je hluboká pár
desítek metrů.
Je těžké jednoznačně říct, zda jsou v
srdci hory nějaké tajemné sály a
hrobky s poklady, nebo je tam jen
pevná dosud neporušená skála, jak
tvrdí geologové. Vyžadovalo by to
několikatýdenní, či spíše několikaměsíční systematický průzkum.
Zdá se ale, že hora je skutečně dutá
nebo přinejmenším proděravělá skrz
naskrz. Místní lidé totiž jednou pozorovali, jak kouř z požáru buše byl na
jedné straně nasáván do hory a z
druhé strany pak vystupoval ven. To
ale ještě neznamená, že uvnitř žijí
příšery podzemní civilizace hadí rasy
unášející si a masakrující neopatrné
odvážlivce, kteří se k hoře přiblíží
nebo ji chtějí prozkoumat. Pro záhadná
zmizení
můžeme
najít
mnohem jednodušší vysvětlení. Kdo
v tomto hrozném bludišti za sebou
netáhne provázek, ten už se nevrátí.
Není těžké si představit, co musí
http://orl.bloger.cz
prožívat člověk, bloudící v tomto
temném labyrintu. Rachot padajících
kamenů a nečekaná setkání s velkými
netopýry či hady mohou vyvolat
paniku, ztrátu orientace i následná
zranění. Stačí pak jen zakopnout
nebo uklouznout na jednom z tisíců
viklavých balvanů a upustit baterku.
Ta propadne mezi kameny do nějaké
štěrbiny a člověk se ocitne v naprosté tmě. A to je jeho konec. Cestu
na denní světlo už nikdy nenajde.
Vysvětlení by se snad dalo najít i pro
tajemné zvuky, ozývající se z hory.
Mohly by to být jen rezonance vzduchu vyvolané větrem, mnohonásobné ozvěny, pády náhodně uvolněných kamenů, které vydávají při úderu zvláštní kovový zvuk, i jejich exploze, způsobené teplotními změnami.
V létě, když jsou kameny rozpáleny,
náhlý tropický déšť rychle ochladí
jejich povrch, což vyvolá prudké
smrštění.
Vnitřní napětí může být někdy tak
obrovské, že kámen vybuchne. Pro
zvuky nočních kroků kolem našeho
stanu jsme ale žádné vysvětlení
nenašli. Že by to přece jen byla v
podzemí žijící „ještěří příšera“?
Ivan Mackerle
1) Dero – zkratka od determinal robot. Jsou to degenerované zlé bytosti
http://www.mackerle.cz/hora-smrti/
strana 28

Podobné dokumenty

modelové propočty-kolik vyděláte, nebo proděláte, ve ii

modelové propočty-kolik vyděláte, nebo proděláte, ve ii a deště. Je pravda, že deště bylo dost, ale spravilo to orosene z potoka. Enem haranti byli na zabiti, v lese se na internet nepřipojiš a dělat něco ineho neumi. Hned byl oheň na střeše,co maju rob...

Více

ORL číslo 2013-12

ORL číslo 2013-12 Obsah čísla Utržené vemeno české krávy.......................................................................................................................................... 3 Empirical charact...

Více

Anona ostrnita_ZABIJAK RAKOVINY

Anona ostrnita_ZABIJAK RAKOVINY Graviola se ukázala být dynamem ženoucím hubení rakoviny. Tím ale příběh gravioly téměř skončil. Společnost má se stromem graviola jeden obrovský problém – je zcela přirozený, a tudíž podle federál...

Více

Studijní texty všechny pohromadě

Studijní texty všechny pohromadě vědce, ale v dobrém týmu by právě toto mělo být stěžejním bodem jeho aktivit. Dá se říci, že lidé věnující se vědě v biologických experimentálních oborech nejsou ani tak vědci od slova vědět, ale s...

Více

Stáhnout - AT konference

Stáhnout - AT konference vypadá podle minimálního počtu příspěvků, přihlášených s tímto tématem do programu konference. Co si o tom myslet? Že je to téma tak ožehavé, že se jím raději nezabýváme a nechceme jej na konferenc...

Více

Frinta_Pojeti svepravnosti v navrhu

Frinta_Pojeti svepravnosti v navrhu neměly tuto způsobilost vůbec. Nezletilci větší než děti mají způsobilost k právním činům jen potud, pokud následkem není zhoršení jejich právního postavení (mohou tedy nabývat, ale nikoliv se zava...

Více