6 číslo.cdr

EDITORIAL
OBSAH |6.číslo
NEWS, SOUTĚŽ
PŘEDSTAVUJEME
KDYŽ VÁS NIKDO NEUVIDÍ...
INZERCE & SEZNAMKA
KAUZY
LYŽÁK
SLOŽKA TARANTULE
ROZHOVOR
POSLEDNÍ POMOC PRO...
MATKA ZOUFALE PLÁČE (vol. 2)
CESTY PRACHATICKÉHO GURMÁNA
BĚLMÁKU, KAMARÁDE...
JAK SBALIT ŽENU
TAK ŠEL ČAS
NABÍDKA PŘEDPLATNÉHO
03
04
06
07
08
09
10
12
13
14
15
16
17
18
19
Hello i love you gymnázium
Polovina dubna je tady a s ním se na pultech všech novinových stánků objevilo již šesté vydání oslavovaného a
zároveň haněného časopisu AUT. Jistě se ptáte kdo je tím hrdinou, který se vzepřel našemu plátku a zároveň ho
podrobil ostré kritice. Řeč není o nikom jiném než o prof. Vínošové, která se svým věrným psem Soukupem
stvořila několik peprných dopisů. V některých chvílích jsme si připadali jako Larry Flint a jeho pornografický
časopis Hustler, přičemž nás napadali otázky typu: Opravdu je náš psaný projev tak vulgární a sprostý? Opravdu
jsou naše hanbaté fotky srovnatelné s těmi z Penthausu nebo Lea? Paní Vínošová šla ale dokonce ještě dál a
prohlásila NÁS nesmrtelné za mrtvé (viz. zadní strana). Celou kauzu, kterou vám samozřejmě v tomto čísle
přibližujeme, si můžete přečíst na stránkách samotné mistrné umělkyně www.kunesova.cz. Paní profesorce
chceme ale také poděkovat, jelikož její odbojná činnost nám byla velkou motivací pro vytvoření tohoto čísla.
(Bůh ví jestli bychom ještě některé další vydání byli schopni vůbec vytvořit.)
Jak už je dobrým zvykem, v nynějším čísle nechybí bujaré hospodské vyprávění v podání Herrdecka ani Qimbiho
návod na sbalení ženy, tentokrát gymnaziánky . Čtenáře jistě také potěší několik nových článků, které snad
tentokrát u nikoho pohoršení nevzbudí. Díky všem za podporu a čtěte AUT!!!
PS: Vzkaz pro Priest: Máme Vás!
-Jidáš Svízel-
REDAKCE
Herrdeck, Qimby, Jidáš Svízel, Moukl 304, Heaven, moss, Georges Duroy, AUTista, Antonín Alterego, Tvoje máma(RIP),
Naše máma
úvalín - dizajn moss- foto, korekce
ADRESA
Bikers Bar, Rudolfova 928, stůl č. 3, Prachatice 383 01, Czech Republic, Europe, EARTH,
11 Shoulder Orion, The Milky Way Galaxy,Supergalaxy (pro zahraniční odběratele)
AUT|02
AUT|19
NEWS
TAK ŠEL ČAS
-S KARLEM CHÁNEM-
NOVINKY
Malý Karel přišel na tento svět v 60. letech minulého století.
Byl to vlastně takový malý dáreček k Pražskému jaru.
Načapali jsme profesora Bejkneše
při poškozování školního majetku.
Pane profesore, máte to
zapotřebí?
Potom to za vás odnáší nevinní
studenti.
Vaše pravidelná dávka emocí
je opět zde. Moniko, není na
čase konečně se
rozhodnout?Dva kohouti na
jednom smetišti, to nedělá
dobrotu...
Našemu plátku se opět podařilo
odhalit další hnutí. Jde o
satanistickou sektu v čele s
Lenkou Grékovou. Tu jsme
zachytili na místním hřbitově
při krádeži kříže, který chtěla
použít k satanistickému obřadu.
Pro velký úspěch našeho
časopisu se rozhodlo vedení
školy, že nás obdaruje. Forma
dárku byla opravdu
originální. Sašo, děkujeme!
Svá bezstarostná dětská léta strávil Kájík v sedle koníčka, které v pozdějším věku vyměnil
za sedlo motokáry.
V první třídě si uvědomil, že jeho touha po vědění je opravdu obrovská. Denně absolvoval
několik desítek kilometrů, aby se dostal do školy (a všichni jistě víte jaká bývá v Dolním
Kožlí a okolí krutá zima).
Jako každý z jeho generace, nevyhnul se v době normalizace organizaci s názvem
Pionýr.
Karel se ovšem chtěl stát skAUTem, proto si na společnou fotografii
nevzal červený pionýrský šátek.
Schválně, poznáte vašeho profesora?
Jeho bezstarostná jízda začala po maturitě. Za své první vydělané peníze
z brigády si pořídil svou první motorku – opět Pionýra
Karel miluje box. Před rokem se mu splnil jeho životní sen –
na Karlovarském festivalu (coby baťůžkář)
se setkal se svým největším vzorem Rocky Balboou.
Byl to opravdový knockAUT!
AUT|18
AUT|03
JAK SBALIT ŽENU
PŘEDSTAVUJEME
JAK
Č.skříňky: 246
Jméno: Barbora Staňková
Věk: sladkých 17
Třída: sexta
Pohlaví: kočkopes
Oblíbená barva spodního prádla: lososová
Víra, filosofie: zbožná ateistka
Sexuální orientace: hetero
Oblíbený zákusek: větrník, slunečník a měsíčník
Oblíbená poloha : stoj na hlavě
Kupuješ si aut? Ne
Oblíbené návykové látky (př.:alkohol, tabák, čokoláda, LSD): Morfův parfém
O své povaze (př. Temperamentní cholerik se sklony k agresivitě): tupá dívka s drsným hochem
Příslušnost k sektě, organizaci, klubu, teamu: to je tajný
Zájmy: navrhování karyatid, heliolatrie, biostratigrafie, ...
Hudba , literatura : Babouci, Karel Gott, Hanka Zagorová
Oblíbené osobnosti /vzory : Chodec, pan Louže, pan Heřmánek, pan Vlásek
Sex symbol školy : Kusan
Rozčiluje mě: viviparie
Kůň nebo motorka? Pionýr
Čermák nebo Křížek? Kmán
Uvědomuješ si, že po vydání časopisu budeč slavný/á? :
Ano-Ne
Jsi zadaná?
Ano-Ne
Imponují ti redaktoři časopisů?
Ano- Ne
Slova závěrem (vzkaz redakci/ řekni co chceš) : Takže Adinu Mandlovou bude hrát Veronika Žilková?!
BALIT ŽENU
Jak sbalit gymnaziánku
Na téma „rozdíly mezi muži a ženami“ už bylo napsáno mnohé, a proto ani tento díl
nebude výjimkou. Muži jednají jinak než ženy, jinak komunikují a mají jiný přístup ke
stejným věcem. Nechci tu vypsat ony rozdíly, to ne, jenom bych chtěl poukázat na jednu
zajímavost. Jsem přesvědčen, že většina žen při navazování vztahu má výraznou odezvu
na typy chlapů, kteří jsou „mužní“.
Totiž,čím více bylo v mém konání sebejistoty, arogance a dominance, tím emocionálněji
se ke mně žena chovala – prostě „slabí“ muži jsou pro ženy neatraktivní. Ženy mohou ječet, být naštvané a
dožadovat se různých věcí, ale tím si jen chtějí muže „otestovat“.
Jestli jsi slabý, poddajný a bojácný, musíš to překonat. Skončit s tím. Začni si brát co chceš a začni se chovat
samostatně. Qimby nikdy nežádá ženu o povolení, aby mohl něco udělat, a nikdy nechce, aby žena určovala,
co bude následovat (neznamená to ale, že ji čapne a odvleče do své jeskyně :-)). Domnívám se, že silní a
zajímaví muži, jsou stejně jedineční pro ženy, jako jsou superpřitažlivé ženy pro muže. Jinými slovy, proč se
většina chlapů uspokojí s průměrně nebo hůře vypadající ženou?
Minule jsem psal o humoru a zábavnosti, kvůli uvolněnosti žen - ale to není všechno. Žena musí být také na
druhou stranu frustrovaná, třeba právě vaší arogancí – tím, že nepřistoupíte na její hru, se nakonec přelomí
jakási testovací bariéra a ona projeví svou náklonnost k vám.
Ale chtěl bych, abyste mě správně pochopili – nechci, aby se z vás stala nějaká namyšlená, drzá ho*ada.
„Mužský“ muž poví ženě „Ne“ klidně, rozvážně a pokojně. Ten druhý to poví rozčileně a hněvivě. Dalo by se to
říct i tak, že ne každé „ne“ je vždy ne.
Jméno: Bohumír "Horry" Horák
Věk: 18
Třída: 3. ročník
Pohlaví: muž
Oblíbená barva spodního prádla: černá
Víra, filosofie: věřící, katolík
Sexuální orientace: hetero
Oblíbený zákusek: větrník
Oblíbená poloha : nejlépe se povalovat na gauči
Kupuješ si aut? Ne (občas nahlídnu ke kámošovi)
Oblíbené návykové látky (př.:alkohol, tabák, čokoláda, LSD): mentolové cigarety(občasně), pivečko a zelená
O své povaze (př. Temperamentní cholerik se sklony k agresivitě): flegmatik, ale někdy i cholerik (záleží na situaci)
Příslušnost k sektě, organizaci, klubu, teamu: ke skupině - The Trust
Zájmy: hudba, kapela, posezení s přáteli
Hudba , literatura : hudba - Metallica, In Flames, Children of Bodom, Zakk Wylde & BLS;
literatura - vše o skupinách, takže teď zrovna o Metallice - Some Kind Of Monster
Oblíbené osobnosti /vzory : vzory - Zakk Wylde, James Hetfield; osobnosti - Kate Beckinsale
Sex symbol školy : zatím jsem si žádnýho nevšimnul, až ho potkám, dám vědět
Rozčiluje mě: přetvářka, arogance, nespravedlnost a neochota
Kůň nebo motorka? ani jedno, upřednostňuju chůzi
Čermák nebo Křížek? ehm, nemůžu se rozhodnout :D
Uvědomuješ si, že po vydání časopisu AUT budeš slavný/á? : Ne
Čteš nápisy na tričkách spolužaček? Ne
Líbí se ti některá z profesorek? Ne (teda to jsou mi otázky xD)
Slova závěrem (vzkaz redakci/ řekni co chceš) : Ztratil jsem nad vyplňováním tohoto dotazníku zhruba 10 minut
svého života. To se redakce nedoplatí, to bude fakt drahý xD.
AUT|04
Ve zbylém prostoru bych ještě chtěl rozebrat otázku příliš atraktivních žen. Myslím si, že je jednodušší sbalit
takovouto ženu, jelikož o „sbalení“ těchto žen se muži pokoušejí neustále. Příliš bohaté, slavné nebo krásné
ženy jsou neustále pod tlakem mužů, bojujících o jejich přízeň. A i když se o to snaží skoro každý, výsledek je
pořád stejný – všichni se k nim chovají mile a ohleduplně. Zkrátka jako kdyby to byla královna. Ony tomu
časem podlehnou a stanou se „rozmazlenými“. Není to jejich vina, udělaly to z nich okolnosti. Prostě měly to
štěstí, že se narodily krásné a každý si chce šáhnout na jejich zadečky. :-)
Jenže muži se v jejich okolí svým chováním stávají obyčejnými, a ženy si na jejich konání rychle zvyknou a
začnou toho využívat. A proto není těžké vyniknout – vnést do jejich světa světlo. Stačí si na jejich úkor dělat
srandu, imitovat je, dobírat si je, směle jim říct, že víte, že vás chtějí, ale HLAVNĚ – nepřistoupit na jejich
„hru“. Nikdy jim nedávat přímou odpověď na soukromé otázky, mohlo by stačit odvětit „I ty jsi dostala tenhle
seznam otázek, jako všechny ty nezajímavé holky?“. Vaše konání by mělo v ženě evokovat pocit, že vy jste jiný
než ti zadečkočumilové.
No a teď vaše dotazy:
1) Milý qimby, nejdřív jsem byl velmi skeptický k tomu, co jsi psal, ale nakonec jsem to vyzkoušel a
zabralo to. Mám ovšem jednu otázku: Co když žena při konverzaci poví, že nemá ráda nějaký typ muže?
Třeba, že má ráda blonďáky? Nebo že má radši vyšší kluky. Dík za odpověď (R.W. čtvrťák)
> Mílí R.W., tohle je velmi dobrá otázka. Tak v prvé řadě si nesmíš připouštět, že co si o tobě žena myslí, je
důležité. Třeba tě jen testuje. A v druhé řadě, mnoho lidí si myslí, že musejí odpovědět na otázku. Nemusejí.
Nemusíš udělat nic, když nechceš. Můžeš ignorovat co právě řekla a dál pokračovat v konverzaci. Nebo z toho
můžeš udělat její problém, říct: „Já vím, je fakt málo holek vysokých jako ty. To musí bejt dost těžký koupit na
sebe něco normálního. Musí to být ale otrava nosit takovéhle nohavice“
AUT|17
BĚLMÁKU, KAMARÁDE,MŮŽEŠ MLUVIT?
Že jsme gympl plný intelektuálních nadějí je asi všem, kdo někdy zahlédl výstavku s diplomy, jasný. A díky
nedávné rošádě ji určitě zahlédl každý. Zvlášť my, starší generace, těžce neseme prohození této nástěnky
s nástěnkou se změnama. Zvyk je železná košile, takže teď sice nevím, že zejtra je němčina, ale vím, kdo se
umístil v TOP 10 v okrese v různorodých disciplínách. V posledním období, pravda, je nástěnka poněkud
monotónní co se jmen týče, ale to jen dokazuje mou úvodní větu.
O to více je potěšující zpráva, že i mezi námi rachitickými intelektuály se najdou tací, kteří dokáží zaplnit i tu
sportovní nástěnku. Jo, to je ta lepící. Fotka vysmáté atletické krů po úspěšném loňském výkonu je sice už
trochu okoukaná, ale vždy, když jdu kolem, smeknu před borcema, protože tohle já nikdy nedokážu.
Já se tak akorát schovávám za svojí zbabělou přezdívkou a po nocích vymýšlím, jak se pomstít učitelům,
nejlépe nějakým drsným článkem. Takže když se na sportovní lepivé nástěnce objevil velkej zlatej pohár
za 1. místo, hned mě to zaujalo. Říkal jsem si, jak tam asi drží, jestli je fakt jen přilepenej nebo co to je za kouzla.
Záhadu vyřešilo silonový vlákno, ale já měl možnost, když už jsem tam tak stál, si přečíst v čem že jsme to
našim krajským sousedům zase vytřeli zrak. Čekal jsem třeba kuželky, vodní polo nebo střelbu z luku, ale jaké
bylo moje překvapení, že naše snowboardové družstvo vydřelo první flek na závodech na Zadově! Bylo tedy
jasný, že naše hvězda T. Ottl sebou tentokrát nešvihnul v poslední brance, ale evidentně dojel. Později jsem se
dozvěděl, že „aby to nebylo bez nervů, tak si doma nechal frajerský brejle, takže musel jet ve vypůjčenejch,
který ho samozřejmě tlačily a vůbec to s nima nešlo, takže je v půlce sjezdu zahodil, ale sníh mu pak nepříjemně
padal do očí, tak se pro ně vrátil a závod s nima nakonec dojel v parádním čase“. Pohled na dílčí výsledky obou
našich jezdců T. Ottla a O. Vozábala (11. a 6. flek) mi však popravdě příliš nekorespondoval s celkovým umístěním.
Nicméně pohár je doma, medaile na krku a šampáňo ve sborovně, takže darovanýmu koni na pořadí nekoukej.
Vše se ale změnilo při našem středečním těláku (prosím, nepátrejte po tom, která třída má tělák ve středu…
nejsem tak blbej abych se takhle stupidně proflák) kdy naši snahu způsobit rekordní 3 zablokovaný páteře
po sobě v řadě (tzv. spine-hattrick) přerušil telefon z ASŠK (Asi Sme Špatně Kalkulovali). Pan profesor Bělmák,
jak jsme zjistili později z odtajněného přepisu telefonního rozhovoru, byl upozorněn, že pět kapříků pro rozhodčí
(žyry jak říkáme my znalci) bude nakonec stačit jen na třetí flek, protože Gympl Strakonice se odvolal a jako
argument přidal dvě kila jablek. To byla nabídka, kterou bohužel náš ústav nemohl trumfnout, i kdyby chtěl.
Pan Bělmák se tedy jen vztekle kousl do rtu a mohl litovat, že loni fond určený na tyto výdaje na podporu
sportu (SPGŠ) vytěžil do dna při snaze dostat náš stolnotenisní tým do republikového finále, i přes to, že náš
černý kůň J.B. nesplňoval věkové propozice. Vzhledem k tomu, že je to hráč republikový úrovně, tak ho tam asi
někdo poznal a sprostě žaloval, takže nakonec smolík a prachy fuč.
Tudíž se na pohár teď práší ve Strakách, přepíšou se titulky u fotek
(naši kluci stojící na bedně jsou rázem strakoničáci) a budeme dělat mrtvý brouky. Bohužel pan profesor Bělmák
dostal pro nás úplně nepochopitelně zákaz činnosti na jeden měsíc jako trenér školních družstev, takže na
poslední akci ho nahradil T. Soukup ze čtvrťáku. Řídil se pevně zkušenými radami svého otce, trenérské legendy,
a tak dovedl žákovský basketbalový tým na krásné 4. místo z 5. Respekt a gratulace.
-Tvoje mámaZa vším, co píšu, si stojím. Ale nerad bych za to seděl.
AUT|16
PŘEDSTAVUJEME
Jméno: Andrea Prokešová
Pohlaví: Že by žena?
Přezdívka: Andy
Oblíbená barva spodního prádla: bílá Víra, filosofie: snad radši ani žádná Sexuální orientace: na chlapy
Oblíbený zákusek: vosí hnízda...kdykoliv
Oblíbená poloha : to je moje věc
Kupuješ si AUT? Ne
Oblíbené návykové látky : čokoláda, brambůrky
O své povaze : lenoch línej
Příslušnost k sektě, organizaci, klubu, teamu: tým hasičů Žernovice, ochotnický spolek Prachatice
Váš hřebíček hodnot:
Zájmy: spaní, lyžování, bruslení, válení se a nic nedělání, hlídání „špuntů“
Hudba, literatura : poslouchám skoro všechno a nečtu skoro nic
Oblíbené osobnosti : asi nikdo, zatím mě nikdo „tak“ nezaujal
Sex symbol školy : pro mě asi nikdo
Rozčiluje mě: blbý otázky, když nejsou lidi schopný se domluvit, a když musím dělat něco co mě nebaví
Uvědomuješ si, že po neodmaturování budeš slavný? Ano
Jsi zadaný? Ano
Jaký je rozdíl mezi černým a brutálním humorem? Těžko říct neumim vyprávět ani jeden
Co by sis vzal na pustý ostrov? mobil,zubní kartáček, plavky a svého přítele
Čeho si na sobě nejvíc ceníš?Nedělám ukvapený závěry a co můžu přeložím na druhý den
Byla dřív lžička, nebo lopata? Třeba lžička
Slova závěrem (řekni co chceš) : Snad radši ani nic...
Jméno:Josef Gruber
Pohlaví: muž
Oblíbená barva spodního prádla: /
Sexuální orientace: hetero
Oblíbená poloha :/
Oblíbené návykové látky : čokoláda
O své povaze : klidný introvertní chlapec se sklony k agresivitě
Příslušnost k sektě,organizaci,klubu,teamu:Tj Libín 1096 Prachatice
Zájmy: škola, tenis školní tenis
Hudba, literatura: rock/metal
Oblíbené osobnosti : Petr Korbel
Sex symbol školy : Tomáš Kubašta
Rozčiluje mě: Tomáš Kubašta
Kůň nebo motorka?: Kolo
Čermák nebo křížek? Čermák
Uvědomuješ si, že po vydání časopisu AUT budeš slavný/á? : Ano-Ne
Čteš nápisy na tričkách spolužaček?:
Ano-Ne
Líbí se ti některá z profesorek?:
Ano- Ne
Slova závěrem (vzkaz redakci/ řekni co chceš) :
Je neuvěřitelné jak jsou lidi prolhaní...
Věk: 16
Víra, filosofie: /
Oblíbený zákusek: vše sladké
Kupuješ si AUT? Ne
AUT|05
CESTY PRACHATICKÉHO GURMÁNA
KDYŽ VÁS NIKDO NEUVIDÍ...
Když vás nikdo neuvidí tak jste v pohodě
ZLATÁ STEZKA
Na školu tento měsíc dorazila tolik obávaná inkvizice. V jejím čele stojí samotný vůdce s příznačným jménem Dráb,
který po celý týden spolupracoval se svou kolegyní Bartošovou. Od prvního dne se tento párek tvrdě zakousl do
Sašovo „čistě fungujícího systému“. Redakce AUTu nezahálela a z celého týdne vám přináší exkluzivní reportáž.
Ještě před příjezdem inspekce se na škole, respektive v učitelském sboru, začínají dít nevysvětlitelné věci. Pan
prof. Bělmák neváhá a na týden dezertuje za hranice. Stejným příkladem se řídí i prof. Májková. Kyrie Fenatová
využívá svého chatrného zdraví a hází marod - náhoda či pouze skvělé načasování?
Karel Chán zůstává. Prohlašuje ovšem, že své strniště neoholí, dokud inkvizice neodejde a nedá škole pokoj.
Jeho statečným gestem se řídí dokonce i některé profesorky. Dlouhé vousy a chlupy nepomáhají. Inkvizice bez
bázně vstupuje na gymnázium a ihned se ujímá své práce.
Od posledního vydání této rubriky se na hospodských kolbištích událo opět mnoho zajímavých věcí. Především se objevilo
nezvykle mnoho policejních kontrol po prachatických tavernách. Šťáry státní policie naplánované na páteční večery však
nálevny alkoholických nápojů nijak výjimečně nepřekvapily. Jeden příklad hovořící za vše – Před nejzápadněji položeným
podnikem v PT se najednou zjevila nápadně blikající světélka. Ostražití informátoři nezaháleli a ihned začali šířit lokálem
paniku. Zde se ovšem zcela vyplatila důkladná a nikterak zanedbaná protikrizová opatření. Speciálně vyškolená osoba na
takovéto mimořádné události si vše vzala do své režie a hbitě oblečené mladistvé korigovala směrem skladovací místnost,
kam vystrašená omladina bleskově naběhla. Tady neosmnáctiletí přečkali důslednou razii státních zaměstnanců, a to i přes
naléhavý štěkot komisaře Rexe, který policisty upozorňoval na podezřele mnoho rozpitých sklenic v místnosti. To jim přišlo
také podezřelé. Policisty, vycvičené hrou na četníky a na zloděje, mátlo i Rexovo hlasité štěkání u dveří s nápisem sklad, ale
prozřetelně začali kontrolovat jen nadosmnáctileté hosty, avšak některé dokonce i třikrát, sklenic a skladu si nevšímajíc.
Ale abychom neprozradili identitu tohoto podniku přesuneme se raději jinam.
Zlatá Stezka
Den první: Inkvizice se pouští do celé věci pěkně zostra. Hned v pondělí se nečekaně vloudí do zaprášeného
účtování našeho ústavu. Inspektoři nalézají v ekonomickém rozpočtu školy velké otazníky. Sašovo následný
(záchranný) pokus s klapnutím černého kufříku nepomáhá. Striktní odmítnutí potvrdí neúplatnost této bájné
dvojce. Kde ty prachy sou! Bartošová se poté odebírá na první hodinu ZSV prof. Klimeše. Ten udivuje inspektorku
svou výřečností a diplomatickou vyzrálostí. Není divu, jelikož na tabuli se červeně leskne téma právě probíhající
hodiny -Marx, Engels, Beatles. Bartošová s nostalgií vzpomíná na staré dobré časy a ihned po ukončení hodiny píše
panu prof. Plivešovi velké Plus.
Den druhý: Návštěva inkvizice v kabinetu prof. Soumara. Bartošová i Dráb poznávají v učiteli dějepisu a němčiny
svalnatého sympaťáka. Vše je vyřízeno dvěma podpisy od samotné celebrity na předem připravené fotky obnaženého mládence. Tento den ovšem vůbec nevychází jinému němčináři- Myšákovi, kterému se nedaří studenty
zapojit do předem připraveného plánu. Pokus o improvizaci nevychází.
Den třetí: Prof. Chán vstupuje do třídy dějepisu a předvádí primánkám své nové čerstvé tetování s nápisem: „mě
nedostanete“. Bohužel dostali. Jeho plán se hroutí jakmile nemůže použít ve své hodině svou oblíbenou anketu.
Samou nervozitou zkolabuje. Následný odvoz profesorova těla do sklepení školy. Inkvizice ve stejný den navštěvuje
školní knihovnu. Nekompromisně vyřazuje tyto tituly: Kuchařku s názvem Kunešová: 10 způsobů kohoutů na víně,
dále klasiku -učitel zsv aneb nesnášim sametovou, Chán- tetování dnes a zítra. Saša Kmotr I, Saša Kmotr II a v
neposlední řadě bestseler Chemické Blondýnky v akci.
Den čtvrtý: Dráb má v plánu navštívit sklepení školy. I přes naléhavé upozornění studentů, kteří Drába upozorňují
na hrůzostrašné historky z podsvětí, inkvizitor neváhá a neohroženě kráčí do sklepení. Vydržel hodinu. Ottl ho dostal.
Bartošová se chce ihned pomstít a vzpomíná na nevyřešenou záhadu ztráty třídnice. Stopa jí zavede ke školnímu
časopisu, který se tímto tématem zabýval ve svém prvním čísle. Schůzka je domluvená na příští den.
Den pátý: Inkvizice dále zkoumá kulturní činnost školy. Po přečtení článku Cesty prachatického gurmána inspekce
zavítá do místní základny všech Autistů Bikers Baru, kde následně dojde k vzájemnému setkání. Lebeďák vše jistí a
inkvizice nakonec nestačí Herrdecovu tempu (dvě chcaní za půl hodiny) a podepisuje papír, jenž škole povoluje trvání
na dalších deset let.
·
Prof. Plivešovi se zvýšil plat o nějaký ten peníz. Prof. Soumar vyšel z hodnocení nejlépe. Inkvizice mu udělila
plný počet bodů. Prof. Myšáková bohužel bude muset změnit své učitelské metody. Uvedené tituly i ukradené
třídnice si můžete vypůjčit v kanceláři redakce Autu.
Restaurace situovaná na Velkém náměstí je přes den (myšlena doba obědů) poměrně slušně navštěvovaná, večer už je to
horší. Souvisí to především s tím, že Zlatá Stezka funguje hlavně jako vývařovna poměrně laciného jídla. Jídelní lístek
nabízí osvědčené chody. Chuťovou harmonii guláše, který jsem si zde dopřál s několika pivy, pokazil jen nedostatek
houskových knedlíků. Pokud do těchto končin zavítáte z nějakého jiného, vámi dosud navštěvovaného lokálu (třeba od
Bručouna), tak budete muset přivyknout nezvyklému množství slunečních paprsků. Netradiční věcí je i odvětrávání
místností, na které také nemusíte být navyklí. Ventilace je zde skutečně založena na špičkových technologiích, a proto
když přijdete domů v podroušeném stavu, nebude z vás cítit tolik obvyklý alkohol a nikotinový kouř. Mastný olej ze zdejší
kuchyně totiž veškeré nežádoucí vlivy přehluší, a tak přijdete domu krásně ovoněni mastnými parami skoro jako smažený
řízek. Jídlo je zde ale podávané ve vysoké jakosti, k tomu částečně přispívá chladné sklepení pod budovou č.p. 46. Suroviny
ve sklepení vydrží neuvěřitelně dlouho čerstvé. O tom vás přesvědčí fakt, že oběšenec nalezený v jednom výklenku sklepa
nejevil vůbec žádné velké známky hniloby či zápachu, a to i přes neuvěřitelný jeden rok zavěšení. Jídlo se však musí také
patřičně zalít. K tomu vám poslouží trojice piv- gambrinus, plzeň a platan. Dříve vrchní nabízel i černého kozla, ten byl
ovšem v těchto krušných časech nahrazen jinou, lépe se prodávající, černou tekutinou- kofolou. Zapít vydatnou stravu
můžete ještě málo se vyskytující kolínskou limonádou- tu nabízí v PT snad jen Stezka a Družba. Kromě středních cen vás
sem může nalákat i honba po vzdělání. Latináři si tady opráší svou latinu a matematici počty. Především od královského
stolu budou moci latináři zvídavě zkoumat záhadný nápis v cizím jazyce. Jako každá správná hospoda má i Zlatá Stezka
své štamgasty. Pana Lorence,Dědka a další pány o pondělních večerech, kdy je zavřeno v Růži, doplňuje automechanik s
maďarskou krví. Právě pro ně může být příjemným zpestřením, na místo okoukaných číšníků, maturantka čtvrtého ročníku
našeho báječného gymnázia, která zde pravidelně vykonává směny. Doufám, ale že nejen maturantka, ale i následující
příhoda (doplňující text jen za účelem zvýšení jeho předepsané délky) vás přiměje navštívit podnik dobrého jména.
Vše se stalo v den, kdy něžná polovina manželského páru právě slavila své padesáté narozeniny. Do bytu s překvapujícím
přívlastkem 3+1 sezvala nejširší příbuzenstvo. Přípravy v panelákovém bytě probíhaly podle plánu. Ve finiši zbývalo už jen
vynést smetí a obléci se do svátečního. Ženám oblékání přirozené déle trvá, proto za posla s odpadkovým košem byl
vyslán pan Pavel- nastrojený v typickém bílém tílku, modrých vytahaných teplákách se záplatovanými koleny a domácích
pantoflích. Pro manželku to musel být zajisté šok, když po 15 minutách převlékání klíče stále nezarachotily v zámku. A jaký
to musel být teprve šok pro slavnostní hosty, kteří se na pana Pavla tolik těšili a kteří museli omluvit tak jeho náhlou
indispozici. Manželka, paní Marie, se zachovala klidně. Celý večer vypravovala cosi o služební cestě svého chotě, ačkoliv
ten pracoval již patnáctým rokem jako kotelník. Drobná aférka se rozmotala až po odjezdu příbuzných. Kolem třetí hodiny
a.m. přehodila Marie přes froté župan Vatův kabát a vyšla s baterkou v ruce ven. Po mobilizaci starých známých, kteří byli
nejprve podrobeni křížovému výslechu, se neúprosné nitky osudu začaly pomalu rozplétat. Stopa vedla na Stezku, kde
však bylo již z pochopitelných důvodů zavřeno. Zde prý pan Pavel zapíjel celý večer manželčiny narozeniny. Po
nekontrolovatelné konzumaci piv a destilátů, měl ovšem Pavel kráčet již domů. Jak později ale střízlivějící choť vypověděl,
bál se, co by mu sdělili příbuzní na to, že je vítá ve všedním oděvu (jak bylo výše uvedeno, hříšník pan Pavel opustil byt v
slušivých textiliích). Proto ještě napochodoval na Poštu, kde usměrňoval svou hladinu tím správným směrem. Znovu však
osud tomu chtěl, aby Pavel místo dveří na ulici pokračoval jinými dveřmi - do horních pater Pošty, kde i nakonec vytuhnul
na kanapi a kde byl objeven svým známým. Na další podrobnosti o zajímavých trampotách a osudech pana Pavla se
můžete sami doptat na jeho adrese či se více dovědět v jeho knize Slavíme 50.
-Herrdeck-
-J.S.-
AUT|06
AUT|15
SEZNAMKA & INZERCE
MATKA ZOUFALE PLÁČE- DCERKA NA BÁLE SKÁČE
část druhá
Hluchá místa mezi naším maturákem a plesem oktávy jsem vyplnil několikerými návštěvami po hasičských bálech v okolí. Ale
nepodařilo se mi nashromáždit dostatek zážitků, abych se o nich mohl dále dostatečně rozepsat. Rozkradená tombola a
sekyrka v zádech velitele hasičů dneska už nikoho nezajímá.
20.2. 2009 (čtvrťák)
Báječnou tradicí před samotným maturákem je večeře ve společnosti celé milované třídy a některých pozvaných učitelů v
čele s třídním. Naše večeře byla naplánována již na středeční večer kvůli děvčatům, která chtěla být na svůj ples vyfintěna nad
svou obvyklou míru. (Promiňte mi to, avšak nemohu si odpustit poznámku, že na nehty vám stejně nikdo nekouká, více
vytěžovány jsou výstřihy.) Večeře uspořádaná v luxusním podniku Albatros se skutečně povedla. Díky penězům ze
společného účtu třídy, kterým byla celá akce finančně pokryta, jsme mohli u jídla zahlédnout i spolužáky absentující již
měsíce či spolužáky, o kterých jsme ani do teďka neměli ponětí. Nedočkaví návštěvníci večeři odstartovali již před
plánovanou šestou hodinou několika předaperitivy - pivy, po nichž už následovalo plánované menu:
aperitiv - Sekt Soure Brut/Demi;
studený předkrm - jemný krabí koktejl; polévka - želví s nudlemi
hlavní chod - hovězí svíce, vepřová panenka, kuřecí maso + speciální marináda či alternativa pro vegetariány - sója na způsob
halibata s čínskými houbami a bambusovými výhonky; příloha - bramborové placky s jemnou kořeněnou chutí; desert banán potažený čokoládou v koňakovém krému; káva - turek s rumem;
digestiv - Marty Brandy 15- ti leté/ Henessy V.S.
A aby žaludek měl co dělat, došlo i na podigestivy - piva. Cikánská cimbálová kapela pod vedením Jána Ščuky dotvářela po
celý večer velice příjemnou atmosféru. Bohužel většina lidí poté, co se dobře najedla za společné peníze a vyslechla libé tóny
primášových houslí, nechtěla již dále pokračovat v obžérství za své a tak se raději rozutekla do svých kutlochů. Ovšem tvrdé
jádro čtvrtého ročníku tento demotivující úprk přečkalo bez následku, tedy až na některé. Ivoš, stravovaný celý svůj život po
policejních kantýnách, a tudíž nezvyklý na pikantní jídla, se přejedl do nepoznání. Po uklizení a umytí WC přinesl pingl účet a
vyžadoval proplacení, po kterém nám decentně naznačil okamžité opuštění prostor, v nichž jsme se nacházeli a až doposud
vesele hodovali. Náladu nám ale nezkazil. Ihned po vypuštění z restauračního zařízení na ulici započala zpěvohra českých
lidových šlágrů a byla by pokračovala vesele dál, kdyby příslušníci státní policie vyskytnuvší se náhodou zrovna za našimi zády
nepožadovali okamžité ukončení desetihlasých skladeb pod výhružkami o rušení nočního klidu. Celou situaci jsem naštěstí
uvedl do pořádku několika gesty a i slovy! V Tsunami baru (čti cúnami báru), kde byla slavnostní večeře zakončena, už se toho
tolik zajímavého nedělo. Zapíchnuté šipky v zádech vedoucího baru už dneska nikoho nezajímají.
Nu a po střízlivějícím čtvrtku nadešel konečně pátek. Zodpovědná část čtvrtého ročníku (4 lidi) se dotrousila před veteš již
před osmou hodinou, aby mohla vyložit bohatou tombolu a opět dojet pro další. Pak se naštěstí přidala i další ochotná část
třídy, jež se přes sněhovou vánici do veteše prodrala. Zbytek děvčat argumentující slovy, že už venku dneska jednou byl a že
je tam zima se nijak výrazněji nezapojoval, a raději pozoroval přípravy druhých. Ale jen, co se tato partaj ohřála, pomohla
nejlépe, jak jen mohla - odešla. Nyní již nikdo zbytečně nepřekážel a nepostával ignorantsky ve dveřích. Kolem 12. hodiny
jsme odešli také my, abychom se na půl třetí mohli opět vrátit, již však najezení, umytí, navonění, nastrojení a plni chuti
připravit vše pro vás do té podoby, ve které se sál zhruba ještě kolem 9. hodiny nacházel. Při těchto přípravách ovšem nezbyl
čas na tradiční Družbu, což předznamenávalo celkově zkažený dojem z plesu. K segregaci účastníků slavnostní události
napomohl hrůzostrašný nástup ku-klux-klanu v nově černém provedení a se svíčkami v ruce imitující pochodně. Zrušení
hliníkových mincí považuji za nešťastné. Rána od mince s vyšší nominální hodnotou, když správně dopadne, neuvěřitelně
bolí. Ale zase z dobře mířeného zásahu může vyplynout patřičné odškodné. Úžasný proslov dvou mladých krásných lidí měl
spád a myšlenku, totéž se dá říci o proslovu dvou starších a neméně krásných zaměstnanců naší školy. Po prověření správné
funkce epiglotu šampaňským, nadešel čas na prověření našich charakterů. Někdo byl rád, že stihnul naplnit svou šampusku
po okraj. Jiní naopak pod pohrůžkami od svých rodičů a poručníků byli nuceni plnit ještě k šampuskám přistavené půllitry a
poté i vyzuté střevíčky. Rozkazy a rady typu ,,Sbírej, jinak nedostaneš zejtra najíst. Na ty deseťáky a padesáťáky se vyser.
Hele, tamhle se povalujou eura, běž tam pro ně honem. Pošlu ti sem ještě posily, aby ti to pomohly všechno sebrat. A až se
půjdete fotit vemu koště a všechno to nenápadně nametu k našemu stolu...“, jsou jen dokladem boje maturantů a jejich rodin
o každou minci v těchto krušných časech. Na povolený maximální limit 650 lidí sál vykazoval slušnou přeplněnost. Ale na 1500
hostů maturitního plesu čtvrtého ročníku v roce 2007 to bylo stejně ostudné. Při mimořádně vtipném vyhlašování hlavní
tomboly si mnozí z vás přilepšili. Kdo by pohrdnul balíky slámy, sena, chlévskou mrvou či drceným kamením. Půlnočního
překvapení jsem se neúčastnil a vlivem šestiřadu stojícího přede mnou ani mnoho z něho neviděl. Jen z horní poloviny Ivošova
těla jsem mohl usuzovat, oč se asi jedná. Nerušená zábava pokračovala až do půl čtvrté, kdy jsme byli nuceni rozpustit celou
událost a vše uvést do podoby, ve které jsme areál přebírali. Uklízení ve třech lidech není sranda, ale zvládli jsme to, i díky
ochotě provozního Veteše, který se rozhodl vypustit z klece do té doby tolik zatajované zaměstnance Hotelu Park. Tato
svoloč však byla milá a ráda při uklízení za několik litrů tvrdého alkoholu asistovala. Bordel na sále skrýval přemíru pokladů:
šerpa s nápisem „Maturant 2009“, 1 kalhotky dámské 100% bavlna s nápisem „Sunday“ (čti sundej) či brýle s iniciály Tomáše
Soumara. Když se vše zdařilo uklidit, nic nebránilo v pokračování rozjetého večera. Pod řádným profesorským dohledem
někteří jedinci vysedávali po prachatických krčmách až do půl desáté a vhodně reprezentovali jedno z nejprestižnějších
gymnázií města Prachatice.
T.P.(oktáva)
bolí mě záda, potřebuju
rehabilitaci!
Taky máte rádi marhel.cz
jako já?
R.S.(čtvrťák)
T.M.(třeťák, vážně)
prodám motorku, cena
dohodou. Zn.: skvělá
partnerka pro večerní
chvilky ve dvou.
M.K.(prvák)
J.Emanuel K.(oktáva)
hledám vílu Amálku
a nebo Barborku?
Mám v tom zmatek
L.R. (druhák)
už je ze mě myslivec, teď
to bude jasná jednička ze
ZSV. Není liž pravda p.
Pliveši?
nevíte, jak se jmenuje ten
frajer menšího vzrůstu ze
třeťáku jak má krátký
vlasy? Září jak hvězdička.
naučím něžnou dívku
nový plavecký styl. Zn:
plavky nechte doma
R.T.(prvák)
M.CH.(kvinta)
E.G.(septima)
tvdej metalista hledá
slušně vypadající dívku se
zálibou v disco hudbě.
Existuje vůbec?
K. Chán
Chcete být jako váš
profesor? Neváhejte!
Otevírám nový tetovací
salon. Zn: Sleva pro
studenty gymnázia.
potřebuju nebojácnýho
kluka, který se nebojí
masařek. Zn.: masařky
nekoušou, neboj
Z.F.(třeťák)
Ahoj jsem pěkná
blondýnka a mám ráda
prachy. Hledám proto
kluka co nemá dluhy. Ozvi
se brzo!
hele brácho, neznamená,
že když si přivedeš
dámskou společnost, že si
neusteleš postel. Zlepši
to.
Oldřich (septima)
Hledám Boženu
-Herrdeck
AUT|14
AUT|07
KAUZY
POSLEDNÍ POMOC PRO MATURANTY
AUT vs. VÍNOŠOVÁ
(na motivy osudu Larryho Flinta)
Stala se nám taková nemilá věc. Po uvedení minulého čísla jsme ve sporu s paní profesorkou Vínošovou. Její reakce
na naši zprávu v rubrice News byla opravdu bouřlivá. Nejen, že nás začala bombardovat dopisy, ale v jednu chvíli to
dokonce vypadalo na občanskoprávní spor. Nemůžeme tvrdit, že jsme si necmrndli
do gatí. Pro jistotu jsme ihned navštívili právníka, který nás ujistil, že argumenty
paní profesorky nejsou oprávněné. Všichni přeci víme, že AUT je časopis
recesistický. Copak by někdo věřil, že je Kusan metrosexuál? Nebo že děvčata z
clubu C4F jsou tak...? A nebo že Marek Dlouhán Novoťák měří 209 cm? Stejně tak je
přeci nemyslitelné, aby student zdejšího gymnázia Herrdeck obrážel hospody a psal
o nich? Vždyť on je jedním z nás, 10% populace... Na druhou stranu ale musíme
ocenit, že i paní profesorka má smysl pro humor. Její žert na apríla (viz. poslední
strana časopisu) byl opravdu vyvedený. Paní profesorko, jste pro nás velkou
inspirací.
Na závěr bychom chtěli podotknout, že omluvu jsme nabídli. Nazpět nám ale přišla
tato odpověď: „O omluvu ve Vašem plátku nestojím, ba co více si ji výslovně nepřeji!
Naše diskuse se bude odehrávat na zcela jiné úrovni a v jiném informačním prostoru. Tento prostor určím já sama a
také míra zveřejnění našeho dialogu bude v mé režii.“ Pro objektivitu nabízíme adresu, kde jsou všechny tři dopisy od
paní profesorky uvedené: www.kunesova.cz/dopisy.htm
-moss-
Kauza měsíce: Ředitel versus studenti
Jak bylo avizováno v předchozích číslech, pinpongový stůl se těšil u gympláckého žactva velké oblibě. Den co den se
houfy natěšených studentů scházeli u této stolní hry s pálkou v ruce, den co den se halou ozývaly bujaré výkřiky
spokojených studentů. Těmto dnům je již však konec.
Ředitel ze závisti stůl přesunul do svého hnízdečka, kde je nyní na denním pořadu čtyřhra v obsazení ZikmundPřívozníková, Wudyová-Binderová. Studenti gymnázia se ovšem v čele s odbojářem Markem Sýkorou rozhodli
protestovat a sepsat petici. ,,Rozhodl jsem tvrdě zakročit a oslovit hráče, kteří se mnou sdílejí stejný názor. Pokud
nepomůže k zlepšení situace ani tento krok, vyzývám prostřednictvím tohoto časopisu ředitele k souboji na život a
na smrt. Chci se s ním utkat v pingpongovém souboji na dva vítězné sety. Výherce bere stůl,“ prozradil AUTu
odvážný vůdce studentské pingpongové smečky Sýkora . Již nyní se v kuolárech školy rozmohly zprávy, že Saša
nedbá na své pracovní povinnosti a pilně se připravuje v zákoutí ředitelny na blížící se zápas. Na pomoc si prý
dokonce přizval bývalého studenta gymnázia Milana Zaumüllera, jenž mu má svými bohatými zkušenostmi
dopomoci k vítězství.
-Jidáš SvízelMoukl304
Předmět: ČESKÝ JAZYK
Předsedající p. Vínošová
Otázka: Co si určitě nevzít na sebe?
Odpověď: Vyhněte se vysokým šněrovacím botám, krátkým koženým
bundám (pro znalce tzv. bombry) a váš sestřih musí být delší než 1 centimetr. A hlavně –
představte se celým jménem.
Čím si naopak polepšit? Obohaťte svůj šatník světle modrou košilí a jasně červeným šátkem.
Předmět: MATEMATIKA
Předsedající p. Bělmák
Otázka: Jak vypočítat obsah krychle?
Odpověď: Podmínkou je, abyste těsně před maturitní zkouškou zaběhli jen tak cvičně 10
kilometrů a neopomněli to panu profesorovi sdělit.
Předmět: DĚJEPIS
Předsedající p. Kmán
Otázka: Proč se 19. století říkalo století páry?
Odpověď: Začněte vyprávět o vynálezu automobilu, a pak sveďte svůj výklad k motorkám.
Pana profesora tím určitě uspokojíte.
Předmět: ANGLICKÝ JAZYK
Předsedající p. Bejkneš
Otázka: Vaše nejoblíbenější anglická skupina?
Odpověď: Beatles. Rozviňte teorii o tom, že se tato legendární kapela opět sejde a jejich první
koncert po tolika letech se uskuteční na střeše našeho gymnázia.
Jedna věcná pro dívky: Velký výstřih + krátká sukně = zaručený úspěch
Předmět: NĚMECKÝ JAZYK
Předsedající p. Mickey-Mousová
Otázka: Was ist das?
Hlavně neodpovídejte psí ocas. A ještě jedna rada: vůbec se nezmiňujte o tom, že jste v
přátelském vztahu s O.B. ze třeťáku. Raději vyzdvihněte svou náklonnost k žáku B.H. Z
druháku.
Tobolka vs. lusk
Vydatný pokrm, paprikový lusk, z nás otestoval snad každý. Názor na něj jsme si vytvořili každý sám. Ale jaký názor
máme mít na člověka, jenž toto jídlo pojmenoval? Biologický ignorant. Je sice pravda, že plod papriky řadíme mezi
plody pravé- suché- pukavé stejně jako lusk. Ale plodem papriky je přeci tobolka! (alespoň ještě v prváku nám to bylo
na Bi tvrzeno). V tom už sami pociťujeme citelný a zcela zásadní rozdíl. A můžeme najít mnoho dalších rozepří mezi
gastronomií a biologiií- viz. lubenice tj. ,, meloun“ či lýtko u drůbeže tj. ,, stehno“.
Čemu tedy máme věřit, když už ani nevíme, co si strkáme do huby.
-herrdeckAUT|08
Předmět: ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD
Předsedající p. Pliveš –
Otázka: ODS nebo ČSSD?
Odpověď: Tady nemáte volbu. Jasně, že oranžová. Neuškodí také, vezmete-li si oranžovou
kravatu či pro dívky oranžový šátek do vlasů. Pokud jste srdcem pravičák, můžete alespoň
spodní prádlo mít v modré barvě. Zastáváme přeci heslo: „Můžeš podlézt, ale pak se vždycky
narovnej!“
AUT|13
ROZHOVOR
LYŽÁK
ROZHOVOR S BRUNEM HORVÁTHEM
LYŽÁK
Bruno, slyšel jsem, že tě lidi považují za renesančního člověka. Co je na tom pravdy?
Tak s tím nesouhlasím, rozhodně nejsem renesanční člověk, to já určitě nejsem. To byl třeba Leonardo da
Vinci, až za takového borce se nepovažuji. A v renesanci
chodili ženy na můj vkus dost zahalený a já se radši podívám.
Kór teď, když začíná být teplo. V renesanci bych ani žít
nechtěl.
Dost lidí tě také považuje za inteligentního člověka, s tím
souhlasíš?
Jo s tím souhlasím.
Myslíš, že jsi inteligentnější než někteří členové redakce?
Těžko posoudit, to by musel rozhodnout někdo jiný, ale máte
problém s jednou paní profesorkou, to já bych ho určitě řešil
lépe.
Jaký typ holek se ti libí po vnitřní stránce? Jaký charakter žen tě
vždycky okouzlí?
Holky musí mít smysl pro humor. Smysl pro každou hovadinu a
musí se umět odvázat. To je pak ta pravá pro mě.
A jak musí taková holka vypadat?
No… musí být krásná, hned mě musí zaujmout. Je mi jedno
jestli je to blondýna nebo bruneta, to spíš záleží na situaci.
Víme, že jsi z druháku. Jaká holka ze třídy tě nejvíc přitahuje?
Nějaká by byla, ale nechci říct žádný jméno, abych neurazil.
Mám tam jednu, na kterou bych se díval pořád, je fakt
nádherná.
Co krátký sukně, podíváš se rád?
Určitě, přemýšlel jsem, že založím hnutí: Společnost pro krátké sukně. Kdybych mohl prostřednictvím
vašeho časopisu něco vzkázat, tak jen to aby holky nosili co nejčastěji krátké sukně, čím kratší, tím lepší.
Jak už si říkal, slyšel si o našem sporu s profesorkou Vínošovou, co si o tom myslíš?
Jo slyšel, vcelku zajímavý. Jsem ale na straně AUTu, jde o studentský časopis, myslím, že legrace by měla
být, i v tomto případě i když jste možná trochu přestřelili, tak by se paní profesorka měla nad situací
povznést. Hlavně nesmíte skončit, časopis je oblíbený a já teď budu ještě víc slavný, tak třeba oslním
nějakou tu slečnu.
Poslední otázka, úplně z jiného soudku. Pociťuješ ekonomickou krizi?
Ne, zatím všechno v pořádku. Mám vše co potřebuji, teda nějakou tou slečnou bych nepohrdl, ale přece nebudu
mít holku ze třídy, dyť to je blbý. Není liž pravda?
Tak to nevím, jinak děkujeme za rozhovor a nezapomeň číst AUT.
-J.S. & Herrdeck & Moukl304-
AUT|12
Pondělí:
Den D, konečně jsme se dočkali, pro někoho den oslav, pro rodiče den smutku z odjezdu jejich milovaných dítek a pro někoho
dokonce pondělí. Začalo to v 6:40, kdy se před gymnáziem začali trousit první nedočkavci. Těsně před sedmou hodinou byla
všechna zavazadla na svém místě, matky rozdali poslední rozumy, eura a hubany. A ti, co nechtěli, byli donuceni pod
pohrůžkou násilí k nastoupení .
V 7:02 už řidič dupl na plyn a rozjeli jsme vstříc novému dobrodružství. Speciální službu si vyžádal B.H. z druhého ročníku ,
který chtěl být vyzvednut na busáku ve Volarech. Všichni jsme se na něj tak těšili, že jsme si na něj vzpomněli až za městem.
Po příjezdu do Rakous jsme si to mašírovali rovnou na sjezdovku. Na parkovišti každý pobral svejch pět švestek a vyrazil do
místní restaurace, kde se oblíknul a vybavil na svah. Poté následovala běžná rutina, jezdili jsme nahoru a dolu, někdo po dvou
prkýnkách někdo jenom po jednom. Lyžařský i snowboardový výcvik do večera probíhal v poklidu. Kolem čtvrté odpolední,
unaveni po celodenním ježdění, jsme se vydali do našeho sídla.
Po cestě se hlavně od mužské části osazenstva dala slyšet debata nad cenami zdejšího zlatavého moku a všichni byli nadšeni
ze zdejšího zákona možnosti koupi alkoholu od šestnáctéhotého roku života.
Po příjezdu byly rozděleny komnaty. Následovaly první lítostivé/rozjařené telefonáty babičkám, tetičkám, maminkám.
Tímto je oficiálně ukončen první den.
Úterý:
Hrůzostrašné zjištění! Gábina chrápe. Zvukové vlny šířící se nekompromisně přes rakouské aušusové zdi nás udrželi více než
bdělými po celou noc. Richterova stupnice byla v těchto ohledech nekompromisní, z jistých důvodů ale zaznamenaná čísla
neuvedeme. Alespoň ráno bylo čemu přičíst vinu našich prasečích očiček.
První snídaně proběhla v poklidu a bez větších incidentů. Pouze po dotíravých dotazech paní Májkové na stav našich očí, jsme
museli celou aféru s hlavní aktérkou Gábinou zbaběle prozradit
Celý úterní lyžařský den byl v normálu až na první příznaky alkoholového nedostatku u některých účastníků zájezdu.
Středa:
Údajně kritický den.
I přes jediné krásné počasí se sluníčkem, avšak s nepříznivými 280 Kelvinů, jsme museli skončit v 1 hodinu. Někdo toto
rozhodnutí pojal jako znamení a šel ochutnat již zmiňovaný zlatavý mok. Výsledek byl úžasný. Zbytek mezitím chytal Cu+Sn
na zdejší malebné terase.
Po příjezdu již čekala nažhavená sauna a pára s neméně nažhavenými chlapci, kteří měli nejen chuť se pořádně vypotit.
Zklamání bylo obrovské, neboť byl celý rituál striktně dělen na dámy a nedámy Vše bylo zakončeno hromadným skokem do
sněhu. Večer při dobrodružné výpravě do dívčích ubikací jsme zjistili jeden pozoruhodný fakt. Některá děvčata spí téměř
celou noc na břiše. Důlky a na některých matracích i krátery hovořily za vše. Ale na druhou stranu u některých chlapců tomu
nebylo jinak.
Tím je zakončen přelomový den
Čtvrtek:
Ráno jsme se všichni shodli, že dnešní den je ten krizový. Nikoli středa. Hned od rána se ve vzduchu vznášela zvláštní,
magická a nebezpečná vůně.
Na svahu jsme všichni lyžovali jako nikdy předtím. Jediné, co nás mohlo zastavit, byl déšť, který vzápětí spustil, a většina to
zapíchla v hospodě.
To nejočekávanější jsme však měli pořád před sebou, poslední noc. Večerka v 10 hodin byla opravdu nemyslitelná a proto si ji
většina lidí lehce posunula. Začalo to nenápadně, když se jeden pokoj chtěl zbavit zásob. Každý šel pomoci a 2 štangle
salámu byly pryč dříve než byste řekli: „ten byl můj!“ Následovaly čokolády, gumové žížaly, sušenky a všemožné jiné
pochutiny, prostě ráno fronty na záchody. Podle nezvykle zabarveného bilirubinu šlo i ráno identifikovat postižené akutním
defekačním reflexem.
Bylo veselo, o tom není pochyb, dobrou náladu zajišťovala super parta a mocný automat v přízemí, který nás zásobil mokem
zvaný „cipfl“. Konec přísunu byl ukončen červenou kontrolkou značí prázdnotu-smůla.
Někdy na přelomu čtvrtka a pátka nás přišla navštívit kontrola, která však nebyla ve stejné náladě jak osazenstvo v pokoji a
zahnala všechny na své ubikace. Některé pokoje se ale nevzdaly, odpor byl tuhý, leč husitské polní ležení bylo rozprášeno jak
u Lipan.
Tímto pro většinu skončil 4. den.
Pátek:
Po pár hodinách spánku jsme se sešli na snídani, v obličejích přítomných osob byla vidět unavenost a u některých jedinců
také nevraživost a nechuť jít na svah. Co se dalo dělat, museli jsme. Jako na potvoru byla hrozná mlha. A tím končí poslední
hodiny trávené na svahu.
Návrat domů proběhl také klidně, ale na tvářích zájezdníků bylo vidět, že by ještě zůstali.
Co říct závěrem - bylo to fajn, bylo to krásný, ale krátký.
A pro další ročníky jednu radu : Neremcejte a určitě jeďte !
PS: jedna věcná: používejte automat u jídelny, ten druhej nefunguje... a připravte si dost drobáků, papírovky nebere.
Externí pracovníci na volné noze: Juri Tajov & Lucien Kingfisher
AUT|09
TARANTULE
TARANTULE
Složka Tarantule: Jedenáct tisíc stran, které stále budí respekt
Utajovaný policejní spis naznačoval propojení školníků, uklízeček a ředitele. Ani po deseti letech nebyl nikdo
obviněn.
Když detektivové na přelomu tisíciletí zakládali nový spis o propojení podsvětí a ředitele, těžko mohli zvolit
výstižnější jméno.
Jedenáct tisíc stran utajované složky Tarantule skutečně připomíná obřího nechutně chlupatého pavouka. S tak
dlouhými chlupy, že dosáhnou na profesory, žáky, sekretářky i dvojče p. Fíhy schované v podzemí.
Bezmála deset let staré policejní pátrání a odposlechy i dnes dohánějí jejich aktéry: Saša a sekretářky musí
znovu, už poněkolikáté, vysvětlovat, zda se zapletli s ilegální burzou třídnic, kolik a komu museli dát, aby J.B.
mohl nastoupit jako žák kvinty (tři roky po sobě, chudák, propadá) atd..
Příběh Tarantule je ale mnohem košatější. Je to story o spisu nabitém podezřeními z korupce a žalářování, za
které ale nikdy nepadlo obvinění. A také o tom, jak cenné zboží dokážou být na gymnasiu části spisu, jež se
záhadně ze spisu ztratí.
Píše se rok 2000, díky opoziční smlouvě je vliv na gymnasiu rozdělený mezi Sašu a Mafianu. Detektivové mají už
delší dobu podezření, že šéf podsvětí p. Nachlinger řídí kdeco: od udělování ředitelských důtek přes stavbu šaten
až po uklízení sněhu hypermoderními nástroji.
Žáci sbírají informace přímo od svých zdrojů mezi zločinci, nasazují se souhlasem soudu i odposlechy. Nachlinger
se na nich se svými lidmi, vesměs lobbisty, baví o ovlivňování Saši. O tom, jak Pliveš údajně lobbuje, aby jeho
dcery ovládly strategicky důležité hodiny angličtiny a anglické konverzace, Kmán ho zase měl napojit na dění
uvnitř motorkářského klanu.
Ale tím výčet jmen v Tarantuli nekončí. Údajně jich je kolem stovky a objevuje se v ní také bývalý předseda klubu
veselých a hravých - Slizáček, Nachlingerův přítel a poradce.
Stejně jako pouštní tarantuli, i stejnojmenný policejní spis dosud vidělo jen několik lidí. Trezor totiž opouští jen
výjimečně. Ale když už se tak stane, nablízku je zaručený skandál.
Odposlechy, na nichž se hovoří o Slizáčkovi, se poprvé dostaly na veřejnost těsně po jeho příchodu na
gymnázium. Dodnes nikdo neví, jak. Jisté pouze je, že v červnu oznámila pí. Bartošová, šéfka ministerské
inspekce (tehdy ještě pod inspektorem Trachtou), že podezřívá tři detektivy z porušení zákona.
Inspekce si kvůli tomu vyžádala od protikorupční policie Tarantuli - a zanedlouho poté se odposlechy objevily v
médiích. Ale znovu: nikdy se nepotvrdilo, že unikly právě odtud. "Takže ten příběh měl dvě roviny. Jednak tu
vážnou, že Saša byl v kontaktu s lidmi kolem Nachlingera, a druhou neméně vážnou, že sekretářky prostě tyto
informace používají proti svým protivníkům," tvrdí Bludimíra Vínošová z kabinetu výtvarné výchovy.
Záhada: 1600 stran je pryč
Policejní důstojníci si navíc později stěžovali, že jejich šéfové neměli zájem na vyšetření zločinů. Nejotevřeněji o
možném propojení vysokých žáků se smetánkou z podzemí promluvil detektiv pod kódem ČJ-VV-FJ-BV:
"Nadřízené zajímaly jen informace týkající se Saši. Když nastoupil bývalý šéf služby Nezmar, jeho jedinou starostí
bylo, aby se dostal i k informacím z našeho spisuTarantule."
Kudy se odposlechy dostaly ven z policejních kanceláří, se snažilo již nové vedení inspekce zjistit před rokem.
Přišlo ale jen na to, že 1600 stran ze spisu beze stopy zmizelo. "Někdo musel porušit zákon, že to vytáhl ven," říká
Bartošová. A pokud někdo "nevytáhne" i další stránky, bude Tarantule navždy tajná - policie totiž podle zákona
takový spis zveřejnit nemusí.
Co je policejní spis "Tarantule"?
- Složku založili protikorupční detektivové, když na přelomu tisíciletí mapovali podezřelé obchody p.
Nachlingeraa a jeho kontakty na kancelář a motorkáře.
- Objevují se v něm nejen jména Saši a Mafiany, ale také bývalého šéfa vlivného klubu veselých a hravých
Slizáčka, šéfa motorkářů Kmána a dokonce i nejvyšších žáků gymnázia.
- Chybí v něm asi 1600 stran odposlechů, které kdosi vynesl novinářům. Poprvé se část z nich objevila v médiích
po příchodu p. Slizáčka. Viníka úniku se policistům nikdy nepodařilo najít.
- Vážná podezření nikdy policii nestačila k tomu, aby někoho obvinila. Odposlechy sice naznačují, že se kancelář
a motorkáři zapletli s podsvětím, přímé důkazy ale vždy chyběly.
AUT|10
AUT|11