01/2013 - AIP Scholaris - Vysoká škola ekonomická v Praze

Transkript

Časopis pro excelentní práce studentů vysokých škol
Ročník: 2013
Číslo: 1
ISSN: 1805-613X
Vydává:
Vysoká škola ekonomická v Praze
Ročník: 2013 (vychází dvakrát ročně)
Číslo: 1
Místo vydání: Praha
ISSN 1805-613X
Vydává:
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
IČ: 61384399
Web: http://scholaris.vse.cz
Redakční rada:
Václav Řezníček (šéfredaktor) – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Ondřej Bečev – Lékařská fakulta, MU v Brně / Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Radim Čermák – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Alexander Galba – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Ondřej Havlíček – GSN Ludwig-Maximilians-Universität München
Václav Janoščík – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Petr Musil – Deloitte Česká republika
Zdeněk Smutný (editor) – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Pavel Synek – EBSCO Publishing
Petr Švarný – Filozofická fakulta, UK v Praze
Filip Vencovský – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Václav Vlček – Matematicko-fyzikální fakulta, UK v Praze
Ondřej Vadinský – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Stanislav Vojíř – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze
Kontakt a technické informace:
Václav Řezníček – [email protected]
Zdeněk Smutný – [email protected]
Časopis je součástí platformy Acta Informatica Pragensia (http://aip.vse.cz)
a je podporován Fakultou informatiky a statistiky, VŠE v Praze.
OBSAH:
Citizen Journalism ................................................................................................................. 1
Simone Serra
Náklady a přínosy IS/ICT ..................................................................................................... 17
Dac Ngoc Lam Tran, Lucie Zahradníková, Iveta Králová
Lucidné snívanie.................................................................................................................... 44
Michal Voskár
Systém pro podporu rozhodování v HR ................................................................................ 55
Eliška Křížová, Nikola Míchalová, Viktor Smolík, Miroslav Suchý
AIP Scholaris
2(1), 2013, 1–16, ISSN 1805-613X
Online: scholaris.vse.cz
Citizen Journalism
Simone Serra1
1
Faculty of Informatics and Statistics,
University of Economics, Prague
W. Churchill Sq. 4, 130 67 Prague 3
[email protected]
Abstract: The citizen journalism phenomenon has in recent years attracted more
and more attention by the main stream media, by the internet community and by
society in both the western and eastern world and by no less proportion also in
developing countries. It is recognised as being a true change in the way people
gather and share information about current global and local events. Various
questions are addressed: Can this phenomenon be framed in a larger context of
global changes such as the rise of a networked society? Is citizen journalism a
threat to main stream media? And what changes can it bring to it? And finally,
what are the risks, the advantages and the repercussion on journalism ethics and
reporting responsibilities?
Keywords: Citizen journalism, networked society, produsage, hyper-local
journalism, journalism ethics
The contribution was elaborated in the undergraduate seminar: Information
and Media (The course concentrates on various forms of information in relation to
various types of communication. Individual and mass communication are important
points of view. Theories of media effects and description of media audience will be
considered as well. Students will analyze concrete examples (advertising, symbols,
mass media etc.) and will gain both theoretical and practical skills in interpretation
of information mostly of economic type. The information validity will be assessed
as well – misinterpretation, disinformation.)
Name of lecturer: Mgr. Ing. Tomáš Sigmund, Ph.D.
2
Serra
1 DEFINING CITIZEN JOURNALISM
“Every citizen is a reporter”
(O. Yeon-ho, founder, OhMyNews.kr)
One of the most quoted definitions of citizen journalism is: “When the people formerly known
as the audience employ the press tools they have in their possession to inform one another,
that’s citizen journalism” [14]. This is a very interesting definition because it distillates in few
words the essence of the citizen journalism phenomenon and the context in which it is used,
not only from a media perspective but also from a sociological perspective. By portraying
people as a former audience, we can infer that people are no longer passive receivers of
information collected and presented by a few but in fact are active collectors, sharers and
receivers of information at the same time. The press tools mentioned are clearly the new
technologies that are easily accessible by anyone. The possibility of creating one's personal
blog or web page, for example, opens up a whole new universe of alternatives to the way
people communicate their thoughts and opinion and enlarges the audience at the receiving
end. An interesting question would be whether those tools have been created as a mean to
empower and persuade people to share information on a larger scale, or, perhaps, they are just
the by-product of a more networked society that has been developing for some time, in which
new ideas and currents of thought are not merely created from nothing, but feed on one
another and grow in a parallel fashion. People informing one another is nothing new, people
and societies have been informing each other for centuries. Newspapers, letters to the editor,
book printing, pamphlets and organised groups of individuals have long existed before but the
means and the reach have changed, and maybe also the motives. Once, information was
printed, mostly, or spoken loudly. Nowadays information can be seen graphically, heard
anywhere any time and connected in ways that make it easy to propagate knowledge, events
and interests amongst an elevated number people. Citizen journalism and its close cousins,
such as open media, open information, and its distant cousin, open source software, are the
result of the digital era's democratisation of media and information technologies. The power
of large scale communication seems not to reside anymore in the hands of a few chosen, but
people have caught on the idea that anybody can produce information about any subject of
his/her interest and share it with who they may want and that relevant and important facts are
not only seen on television or read in the main stream press, but they can be acquired from
informed individuals whose world they live in is relevant and real to them. This is not, in my
opinion, only a simple act of rebellion against organised main stream media, as some more
radical proponents of citizen journalism would propose. It is the natural course of human
society that is structured as a network, and whose links and ongoing processes, allow the
arising of new, emergent phenomena that would not otherwise appear if society would be a
real hierarchy, where truth is imposed from the top and flow to the bottom. The conception
that some may have about society having a hierarchical structure, may derive from the
institutionalised world we live our lives in. The reality of this world is much more complex
and when we witness changes that technologies such as the world wide web (ironically,
initially developed in a large pan-european institution) bring to our life, then it is clear that
much more is going on before our eyes.
Bowman and Willis [5] offers a less distilled and less concise definition of citizen journalism:
“The act of a citizen, or group of citizens, playing an active role in the process of collecting,
reporting, analysing and disseminating news and information. The intent of this participation
AIP Scholaris
3
is to provide independent, reliable, accurate, wide-ranging and relevant information that a
democracy requires.”
What is interesting about this definition is that it employs terms also used to define classical
journalism, such as collecting, analysing, disseminating news, and its mission statement,
namely to be independent, reliable and accurate. This interpretation places citizen journalism
on the same level as classical journalism, re-defining, on the other hand, the actors in the
process, from professional journalists to common individuals and brings forth many
interesting questions and issues that will be explored later on.
On a practical level, citizen journalism is really a complex and multi-faceted phenomenon. It
ranges from realities such as blogging and video content sharing, to space available for
newspaper readers where to post their comments on a story, to environments where
professional journalists and non-professionals citizens work side by side (the so-called open
media newsroom). It has to be noted that it is not an exactly defined area in the universe of
media and information. The interest in citizen journalism from the academic and media world,
has helped producing a sparse jungle of terminology, definitions and synonyms that is
somewhat confusing, notwithstanding the fact that most of the terms refer to only variations
on a common theme. Also, other terms originally used in professional circles, have been
loaned to citizen journalism. Terms associated with citizen journalism include:

public journalism

participatory journalism

democratic journalism

collaborative journalism

civic journalism

open source journalism

and some others.
While the first three really mean the same thing as citizen journalism, the remaining others are
somehow related to citizen journalism, but not entirely. Collaborative journalism is the
process in which news are brought together by a number of reporters, usually free-lancers.
This process takes place both in citizen journalism and in professional environments
(journalists collaborating on the same piece/article). Civic journalism is a term that describes
a movement, rather than a form of journalism. In this view, journalists and their audiences are
not only spectators in the political or social process but participants that have “an obligation
to public life – an obligation that goes beyond just telling the news or unloading lots of facts.
The way we do our journalism affects the way public life goes.” [12]. It is clear that citizen
journalism and civic journalism are not the same thing, although forms of citizen journalism
can be integrated in civic journalism. The confusion probably arises by the similarity between
the words civic and citizen. Open source journalism originally referred to the use by a
professional journalist of posts made on a public web forum as source for fact-checking and
news writing. Nowadays the meaning of the term has changed and it describes further forms
of online journalism, such as participatory online community journalism and open source
publications. The word pair open-source suggests a similarity with open source software,
albeit with an important difference: In open source software, content (the code base) is
accessible by anyone for free and it can be changed and re-used (within licensing limits),
while in forms open source journalism, like blogs for example, one cannot take words or
4
Serra
comments made by visitors and re-use them in another form without breaching the author's
copyright.
In the specific context of printed and online media, citizen journalism can be applied at
different level and with different layers of organisation. Outing [11] proposes 11 layers of
citizen journalism that gradually integrate professionals and citizens in the content creation
process:
1. Enabling readers to comment on stories. This is nowadays common practice. Virtually
any news organisation (and TV channels) has an online version where readers can add
comments to a news article. In some cases readers may also contribute bits to the story
that the author was not aware of, thus adding to the quality of the article. Although
spaces for user comments are open to everyone, they are often moderated for improper
language use and may require user registration.
2. Citizen add-on reporter. Contribution from a recruited citizen to news written by a
professional journalist. In selected articles the add-on citizen reporter can solicit
information and experiences from members of the public that are added to the main
story to enhance it. Clearly this approach cannot be used on every article, but it may
well fit into local news or crime news.
3. Participatory journalism or open-source. As described earlier, participatory journalism
implies a collaboration between the writer of an article and readers. A typical example
would be that of a journalist preparing an interview with a local politician or sport
celebrity and requesting readers to contribute with questions they may want to be
asked at the interview.
4. In-house blogs. This is a recent phenomenon where news organisations reserve a space
on their websites for blogs authored by readers. In some cases, the blog's name is part
of the website URL, thus making it a more integral part of the news organisation.
Blogs may be grouped for subject of interest (politics, economy, culture, sport) and
also may be rated by readers. However, often blogs are not updated every day, since
their authors are volunteers, and they tend to be short-lived, starting strong and
following by less and less frequent posting to complete inactivity for months.
5. In-house “transparency” blogs. This is a specific type of blog that enables readers to
criticise, comment and review the inner workings of a news organisation or on its
performance. An example of this may be the editor's blog where the chief editor
publishes and explains how specific editorial decisions were or are made, thus
enabling a public dialogue with the news readers.
6. Stand-alone citizen journalism site, edited version. This layer marks the start of a
deeper commitment to citizen journalism. It involves creating a complete citizen
journalism web site that is entirely separated from the core news site. Most of these
sites cover local news only, where users can submit whatever they want. The site is
moderated by a professional editor that perform some form of minor editing to the
content placed under the publisher's name. This also ensures that the content quality is
up to at least a minimal level.
7. Stand-alone citizen journalism site, unedited version. This layer is identical to number
6 but it content is not edited. While all content is allowed, there must be some kind of
control on what goes published on the site. While having an editor that regularly
AIP Scholaris
5
reviews all contributions is ideal, in reality it would be highly impractical. A more
practical approach would be to include some kind of misconduct reporting system
where contributors can signal inappropriate content to the editor. By letting citizen
have freedom in managing their own websites, it can bring serious issues of legal
nature.
8. Printed edition. This involved adding a printed edition of the citizen journalist website.
The print edition would usually include the best submission of the week's or month's
website edition. Some editing is involved to make the print edition look more
professional.
9. Hybrid mode: Professional + citizen journalism. The next step creates a news
organisation that combines citizen journalism with the work of professionals. The
percentage of work submitted by professional and by citizens may vary, but the focus
should be on the citizen side. In certain cases, contributors are paid small fees for their
articles or photography. To date, there are a number of successful publications both
online and printed that take this approach.
10. Integrating citizen and professional journalism under one roof. This layer is probably
theoretical, since, according to the author, an example of this has yet to be found. The
main difference from layer 9 is that on any one page there can be a mix of
professionally written content alongside citizen-submitted content. A benefit of this
approach is that news organisations can provide more diverse coverage than without
employing citizen journalists.
11. Wiki-style journalism. This layer implies total loss of editorial control over content. It
is based on Wikipedia standards and content layout where anyone can publish
anything and readers can edit content that has been posted. While Wikipedia is a
successful project, read and edited by millions every day, Wiki-style sites such as
WikiNews has not yet asserted itself as a compelling service. Traditional news
organisations are not likely to follow this approach, although in certain circumstances
it may useful for publishing information, rather than real news.
While virtually all news organisations nowadays have implemented layers 1 and to a lesser
extent layer 4, few have gone as far as layer 10. The only true example of it is the south
Korean OhMyNews online news website where 20% of the content is professionally
contributed and 80% is published in open source style by freelancers who are mostly ordinary
citizens. Its international version, OhMyNews International, features 100% citizen journalism
content. Other news organisations such as the Huffington Post in the U.S. have started to
embrace citizen journalism in a less radical way (layers 6 and 8), by offering citizens to cover
a particular event of some importance (U.S. republican and democratic national conventions)
by either filming, taking pictures or writing a story for the newspaper [10].
6
Serra
2 CITIZEN JOURNALISM IN A NETWORKED SOCIETY
“[...]the media are not the holders of power, but they constitute by and large the space
where power is decided[...]”
(M. Castells, sociologist)
By accepting citizen journalism as a reality in today's world, it compels us to look at why and
how this phenomenon came to be and if it can be framed in a larger context.
We can start by looking at the ideas of information, knowledge and culture. Their production
and exchange heavily affects the way how our society sees itself and the world at large. They
are central to as human beings. During the industrial revolution and in the 150 years to follow,
modern democracies relied on industrial information economy for the production of
information, knowledge and culture. Industrial information economy, a term coined by
(Benkler, 2006), is the first form of information economy where consumers are passive and
most opportunities to make things that are valuable and important to many people are
constrained by the physical capital requirements of making them. That is what most people
have been used to in the 20th century. Industrial information economy has then in the last two
decades evolved in what is known as a networked information economy, where, in contra
position to an industrial information economy, we have a "system of production, distribution,
and consumption of information goods characterized by decentralized individual action
carried out through widely distributed, non-market means that do not depend on market
strategies” [4]. The rise of information technology as a pervasive phenomenon has had a
major effect on the emergence of such economy, although, in my opinion, it is not the only
cause. Most technological ideas and advancements have not come from a peaceful time in our
history, but on the contrary, happened at the height of the cold war and had as objective the
improvement of warfare and to demonstrate superior military capability. Other ideas were
born as pure research projects that then evolved into something most of us live our lives in
(e.g. the world wide web). What makes communication, information and culture so distinctive
are their unique feature: it requires more than one person to be able to make use of them.
Once we combine the need for communication and information between individuals and
computer communications networks, we have effectively removed physical constraints on
information production based on the old industrial information notions. This leads to
important changes. Firstly, the non-market idea introduced by Benkler implies that
individuals' aggregate actions, that do not rely on market strategies, even when they are not
self-consciously cooperating with other individuals' actions produce, as an effect, a new kind
of information environment. A clear example of this is the web search engine Google, where
the answer to a query is produced by the coordinated effect of uncoordinated actions of a
large and mixed collection of individuals and organisations, each following different
motivations, both market and non-market based. Secondly, we can observe the rise of large
cooperative efforts in the production of information, knowledge and culture. The earliest
example of it being the free and open source software movement, where cooperated efforts
effectively push forward technological advances (farther beyond, in some cases, than
commercially motivated technology). This is really counter-intuitive to our life experiences
and it may be difficult to see these changes. For example, we may ask ourselves why
hundreds of thousands of volunteers every day participate in the editing of the biggest online
body of knowledge that is Wikipedia? While most of us treat these phenomena as mere
amenities, they should be thought of as real changes in the way our society produces
AIP Scholaris
7
knowledge and information. In a networked information economy, individuals have all the
capacity to connect to others through computer networks to make something that requires
human creativity and cooperation. Therefore, the need for physical capital is not a prerequisite anymore. Benkler coined the term commons-peer based production [3] to describe
production in a networked information economy where creative energy of large numbers of
people is coordinated (usually with the aid of the Internet) into large, meaningful projects
mostly without traditional hierarchical organization. These projects are often, but not always,
conceived without financial compensation for contributors. Normal citizens want to
communicate what is important to them to other people in their community, without
necessarily having a financial gain.
While the networked information economy offers lots of opportunities to individuals, it is
clear that the existent information, knowledge and creativity producing organisations will not
stand aside and look passively at these changes. Spanish sociologist Castells has demonstrated
how mainstream media has successfully inserted itself into this new economy. The net result
of this is a convergence between horizontal non-market players and vertically positioned
organisations (TV channels, news media corporation, and governmental institutions) in a new
communication space. This implies a fundamental shift in how power, according to Castells,
is exercised and information controlled. The new ecosystem is now the communication space,
that is where power is decided. A trivial example of it is the recent trend of political parties to
have a space on social networking platforms (such as Facebook), where their members can
interactively communicate with their voters and better disseminate their political programmes
and objectives. While these issues go beyond the scope of this essay, it is important to point
them out, because as it will be shown, even in citizen journalism the same trends are
developing.
Going back to citizen journalism, we can say that it is really a product of the new networked
information economy. Taking into account shifts in paradigms of information production, we
can re-define citizen journalism as: any kind of news work at the hands of journalists and
citizens, and of users and producers benchmarked by commons-based peer production, that
resembles networked technologies that are P2P in organisation and collaborative in principle.
This networked environment makes possible a new kind of organisation production, based on
sharing resources and outputs among widely distributed, individuals, who cooperate with each
other
without
relying
on
market
signals
or
managerial
commands.
In the narrower context of content and media creation, Bruns [7] proposes a new model of
content creation that takes into account the simultaneous production of content and usage.
“Produsage” (production + usage), or user-lead content creation, describes today's emerging
user-creation environment and it somehow overcomes the old industrial-age ideas of content
production. This is really a specific trend in the larger phenomenon of networked information
economy as described above. There are several key factors driving the development of userlead content creation and online environments: social networking tools (Facebook, MySpace),
collaborative knowledge management spaces (Wikipedia), creativity work environments
(Flickr, Youtube, Soundcloud), multi-user gaming, open source software (GNU/Linux) and
citizen journalism, naturally. In a produsage environment, the classical boundary between
producer and consumer is broken and all participants can be users as well as producers of
information and knowledge. Produsage presents four key characteristics:

generation of content shift from individuals and teams to a much larger base

fluid movement of
users and producers
produsers
between
roles
as
leaders,
participants,
8
Serra

content is not a finished product, but it is continuously evolving and under
development

it employs copyright systems which acknowledge ownership and prohibit
commercial use but still enable for the modification of content
One could argue that such shift from production/usage to produsage may have a direct impact
on the citizenship process. Current practices of political participation may even have been
influenced by the paradigms of industrial-age thinking. Practice of democracy in developed
countries, in fact, resembles a industrial model: politicians as producers of democracy,
journalists as distributors and citizens as consumer of democracy. This shift may revive the
democratic process by turning citizens from consumers to active produsers of democracy as
well as turning the public from readers to active producers of information and knowledge like
citizen journalism does.
As it is in the case of the networked information economy, produsage is not at all immune
from external pressure. Like I have previously mentioned, main stream media is already
interfering with this process. Clear examples are the acquisitions of MySpace by News
Corporation, of Flickr by Yahoo! or of Youtube by Google. An more clear and evident
interference is the recent discovery made by Wikipedia, where articles were being edited by
the direct interested person or organisations such as politicians or corporations. Also
interesting to note, are the circumstances in which a news online site becomes yet another
platform for the usual suspects: politicians and the like that are already over-represented in
political debates. While we can question whether these kind of approaches are really
sustainable in the long run, it is interesting to note a growing bottom-up produsage-based
resistance to such interferences against top-down information pushing. Again, citizen
journalism may be a form of resistance against such pressures. While, it is somewhat easier to
think of citizen journalism as a resistance phenomenon, there may be other factors at play.
The recent financial crisis, the loss of credibility and number of readers of news organisations,
may have convinced mainstream media to approach their problems from a different angle. By
employing citizen journalists in any of the layers described above, a news organisation can
effectively reach a larger audience to arrest the decline in number of readers and cut labour
costs.
The bigger picture shows that a convergence process is at play: on one side, news
organisations are under significant financial pressure and desperately seeking new audience;
on the other side, the bottom side, citizen journalists are responding to what they perceive as
major shortcomings in mainstream media coverage. Well known examples are Indymedia
covering the protests at the 1999 WTO meeting, and OhMyNews as an alternative to the
highly conservative south-korean press. The point of convergence is where both sides benefit
from it: citizen journalism helps increasing revenue and at the same time, the settling of
citizen journalism in the news industry gives it greater public visibility as serious news work
projects. And lastly, it enables people to have their saying in the ever present messages of the
news industry.
So far, we have viewed mostly positive approaches and ideas in favour of citizen journalism.
But is there any group that does not share the enthusiastic fervour around citizen journalism?
AIP Scholaris
9
3 CITIZEN JOURNALISM AND GLOBALISATION
“capture the moment, not the aftermath...”
(D. Gilmor, writer, journalist)
Whereas in certain contexts, citizen journalism has brought benefits in terms of financial
gains for news organisations and relative democracy in the media, in other contexts the
benefits have not been of tangible nature. Hereby I present a series of examples where citizen
journalism has left a mark in the news gathering process and on traditional media, by gaining
recognition as a new and valuable approach that can benefit those that have been traditionally
excluded from main stream media and those that have an important story to tell. Let's take the
earthquake and the tsunami that followed that hit Indonesia and India in 2004 as an example.
It would have been very hard to cover that story for any news organisation, even with
considerable investments. One particular feature of natural disasters is that they happen
without warning, and usually everything ends within minutes. As a result, whenever a natural
disaster happens, the probability of a reporter being in the area at that particular time is very
low. More so if the disaster happens in a remote and distant area of the planet. Even in those
circumstances some people were able to share their stories, pictures and videos shot with their
digital video cameras with the rest of us through the world wide web. It is not a coincidence
that this example is mentioned every time in connection with citizen journalism. The
earthquake and tsunamis in South Asia and their aftermath represented “a tipping point in socalled ‘citizen journalism’ ”, a fact which is now common knowledge and alluded to by many
in the media and in communication research” [11]. It was the first time that citizen journalism
was introduced to us (at least to me) and to the world of traditional media.
Another example is the London bombing in 2005. The images taken by people at the bombing
sites and their comments on blogs showed the real scale of the damage on a new dimension.
It is unlikely that any news organisation would have covered the story in the same depth and
brought to light the myriad of different stories behind each person that survived the bombing
and was able to tell the rest of the world about it. In all cases, the use of smartphones with
integrated camera and video-camera, was key to the process of news-gathering in citizen
journalism.
The second war in Iraq has brought a recent wave of war-blogs- “a new genre of blog that
focused specifically on the terrorism wars” [1] – written by Iraqi people from inside the war
zones, and military blogs, written by current or former soldiers on the ground. One important
thing to note is the way in which institutions have tried to censor and intimidate bloggers and
even to use their “grass-roots authenticity as a cover for sophisticated war information
operations.” Despite this citizen journalism occupies a more and more central position in the
future “as amateur journalists play an even larger role in providing audiences with first-hand
information about the world.”
In India, citizen journalism plays a role in the empowerment of women in society and it is
having am increasingly influential political function in bringing to light social problems, such
as the extreme poverty of those living in at the borders of public life. In India's society's where
women are seen as inferior and often subjected to domestic violence, citizen journalism has
sparkled public debate on such issues in a way that main stream media has never done.
10
Serra
In the occupied territories, bloggers tell a truth often different from the one frequently told in
the media of many countries. Also, those citizens write their blogs in english and not arabic,
in order to give their message a more global spin. Their hope is that by raising awareness and
removing disinterest of their everyday sufferings, pressure will be brought on political forces
of both sides from outside, to end it.
These are all examples where citizen journalism has made and is making a real difference in
people's lives. This is the original intent and I believe, it is the most efficient and influential
way in how certain events, issues and problems can be brought to the general public attention.
4 LOCAL AND HYPER-LOCAL CITIZEN JOURNALISM
“[...] under an assumption that we know what is of interest to the people , we trust in the fact
that the wisdom of the many, in the respective regions ..., will know best what is relevant.”
(M. Huber , founder, myHeimat.de)
The examples I have given above demonstrate the power of citizen journalism in the news
gathering process in particular situations. But is there an area where citizen journalism gives
more opportunities for the involvement of a broader base of citizens?
The recent interest in research in citizen journalism has, according to [6], only focused on a
narrower definition of citizen journalism, whose main aim is that to provide coverage of
political news and commentary especially in countries like the U.S., and its role in influencing
the political process. Although many research articles and publications have made important
contributions to the understanding of this phenomenon, the focus on politics has also
strengthened the distinction between “hard” and “soft” news. Hard news are those that deal
with formal or serious topics, while soft news usually deal with commentary, entertainment,
culture and lifestyle. This distinction has always tended to give priority to political news,
leaving in the background other news topics which may gain just as much from a broader
range of contributions from citizen journalists. Therefore, while political focus in nonprofessional journalism is certainly very important, it has failed to embrace a wider crosssection of the population. Citizen journalists writing about politics usually have a high
interest in political issues and use their articles to convey and express their political
participation and insights on current affairs. This means that there is only limited opportunity
for anyone without a deep understanding of current political issues to contribute with more
than an opinion on a certain matter. While sites and blogs with political commentaries are
attractive for people already in the game, they fail to attract a larger part of the citizens that
are not actively involved in public policy and matters. Also, as most of political events happen
in large cities and capitals, this may imply that the group of participants in political news is
formed by a relatively small number of people, mainly based in large urban areas. One way to
widen the base of citizens past this restricted group, and at geographical level as well, is to
adopt a so-called hyper-local citizen journalism model. This model denotes content and
information oriented at a small community with a primary focus on the concerns of his
residents [16]. The contributions are obviously made from the residents themselves and while
these citizen journalists may be far from being hard news writers, nonetheless still make a
meaningful contribution on areas of which they have immediate knowledge about. However,
this does mean that political news are automatically excluded from the hyper-local model.
Local political issues are just as important to the local residents as national political issues are.
AIP Scholaris
11
Also, in certain cases hyper-local news are important for informing the rest of the population
about issues in remote areas that otherwise would be completely absent from the main stream
media coverage.
In more general terms, hyper-local is a model of content delivery that follows proportionally
two dimensions: location and time. These dimensions are measures of the perceived value by
the information receiver in time and space. The higher the result on these two dimensions, the
more relevant the content is to the individual and less to the masses. Thus, the more
geographically focused the content is, the more relevant it is to the community. And higher its
value. Nowadays, hyper-local news can deliver more diverse content to more diverse
geographic areas than ever before. Mobile applications with geo-location capabilities are able
to deliver content right down to a city district level and in the time-scale of minutes or
seconds. A typical example of this is weather information dedicated to a specific location and
continuously updated throughout the day.
In Europe, the hyper-local model has been applied in Germany by the MyHeimat.de citizen
journalism website. The contributors are volunteers from the local community. It is clearly an
apolitical publication and it focuses on local events, local history, photojournalism, but also
on local planning. The choice of these themes made by professional editors has been
discovered to be relevant to everyday life, and in the words of the chief editor: “[...]local
wisdom of the many in a particular region will know best what is relevant.” While
myHeimat.de has been successfully received in rural areas and in towns, it has struggled to
attract a significant number of participants from big cities. This may suggest a different
perception of belonging to a community in rural areas and in cities. People from villages
strongly identify with their local area, while for people from urban areas, the suburban
identification does not seem to be working. It would be interesting therefore how translating
this project to differently structured nations would pane out.
If we assume that hyper-local content delivery benefits the community, does it benefit also the
big players of the news ecosystem? Is there a convergence process here too? In 2009 [19] the
american corporation AOL bought Going.com and Patch.com – two hyper-local oriented sites
– for 10 million dollars each. Last year Patch.com lost 147 million dollars. As it turned out,
creating a hyper-local business model is not as simple as just focusing on a neighbourhood or
a specific suburb. A recent survey [12] showed that the local news ecosystem is quite
complex. The findings showed that, first of all, is that in hyper-local, the definition of local
tends to be based on postal codes where people live. But usually where people live is not
where they work or where they spend their free-time. In addition to that, by making coverage
about only one location, the audience shrinks and this affects also advertising, that in a local
environment will have a limit on how much it can be charged for.
Therefore, the hyper-local model has a long way still to go to bring tangible benefits,
especially for business. Still, it is a valuable model that is vital to any community. The
question is how to make it profitable in order to sustain its existence.
12
Serra
5 CITIZEN JOURNALISM:
JOURNALISM?
A
THREAT
TO
TRADITIONAL
“When I Hear the Term “Citizen Journalist,” I Reach For My Pistol! ”
(J. Talton, journalist)
If every citizen would be a reporter, what would be left for professional journalists? Since
everyone has access to technologies and means to do journalism, are non-professionals a
threat to traditional journalism? Traditional journalists have witnessed for years the rise of the
web and they have started to compare their skills and values to those of the non-professionals
that were publishing on-line. At once they realised they emphasised their commitment to
credible, contextual news, which according to them, could not be found amid raw and
possibly wrong information that populates the web. They saw their so-called gate-keeping
function, defined as the process of controlling information as it moves through a gate or filter,
diminishing, while a new breed of amateurs reporters were usurping their role. As for every
new phenomenon, there is always an initial enthusiasm that is accompanied by the usual endof-the-world catastrophic visions that predict the fall of main stream media at the hands of the
hoards of bloggers, amateur journalists and wiki-leaks style news hackers. Of course, nothing
of this sort has happened. There is, to date, no publication that has ceased production due to
the effects of citizen journalism. This is a complex phenomenon that ought to be analysed
from many angles. After all, we live in a global and, more importantly, networked society,
where cause and effect relationships are not so obvious, if not impossible, to comprehend. On
one side, we have those who think that citizen journalism is just an utopian view, doomed to
fail in the short-to-medium run. These are mostly experienced professional journalists, that
feel their position, work and job title are being “stolen” from them. Along professionals we
also have interest groups that see citizen journalism as chaotic and hard to control. These are
for example big media enterprises, influential industrial concerns, national regulatory
committees, and a certain brand of politicians. They mostly advocate for stricter rules and
control on what bloggers and aggregated news site (such as DrudgeReport.com) can and
cannot post on their web-sites. While it can be argued that blogs are not really news and
bloggers are not really journalists, there is a risk that other quality non-professional news sites
would be caught in the same regulatory nets. On the other side, we see professional journalists
and academics calling for a closer integration of main stream media and non professional
style of journalism. As we have shown, things are moving, but at a slow pace, and nonuniformly across different parts of the world. Taking the side of enthusiasts for citizen
journalism, we have also profit-hungry publishing houses that are looking for a way out from
the crisis. They consider citizen journalism as an opportunity to expand their reader base and
content distribution networks. Although this favours the process of integration, quite too
often, main stream media consider citizen journalism something “for free” that can just be
taken, shaped and sold. Regulations that prevent the use of certain material under the Creative
Commons licencing framework, have helped the use of such practices. Still, some citizen
journalists are often just volunteers that have a passion for what they do and do not care about
financial gain. They would just be happy seeing their story published.
We started with the question whether citizen journalism is a threat to professional journalism
and main stream media in general. But in the end it seems that it is citizen journalism the one
being threatened. So, who is really at risk here? In reality, professionals do not risk to lose
their jobs nor their money to citizen journalists. To defend themselves, journalists often use
AIP Scholaris
13
arguments such as the alleged amateurism of non-professional journalists. But behind these
accusations, there is really only one thing that is really at stake here: the notion of
professionalism. In our societies, great emphasis is given on belonging to a recognised and
autonomous group of professionals. Who is in, can pride him/herself of being a member of the
group and benefits from the status and be allowed, by law, to call him/herself doctor, lawyer,
journalist, academic, notary public, dentist, taxi driver (in certain countries) or else. It is no
great surprise that any attempt of de-regulation of professions from governments, it is met by
fierce opposition. This happens mostly in countries such as Italy, France or Greece, where
certain professions are heavily regulated and their number of is higher than in other countries.
Also this would explain a greater presence of the citizen journalist phenomenon in countries
such as the U.S. where most professions are de-regulated. What are the effects of regulating
professions? First of all membership to a profession is a way to justify inequality of status. A
doctor is perceived to have a higher status because of the importance we as humans place on
public health, and rightly so. After all, would we trust a person with no recognised
qualifications and status with a surgical operation? Secondly, membership limits access to that
status. To become a lawyer, a doctor or a notary public, a tough series of examinations have
to be passed. Since not everyone has the knowledge and educational level to pass them, access
to that profession is limited. Of course, not all professions are the same. We cannot compare
doctors with taxi drivers, and while both render a service to the public, their level of
responsibility is entirely different. What about journalists? According to [17] there exist three
dimensions by which a profession can be identified: a cognitive dimension, a normative
dimension and an evaluative dimension. The cognitive dimension centres on on the body of
knowledge and techniques that professionals apply in their work, as well as the training that is
needed to learn concepts and skills. The normative dimension deals with the orientation of the
service that a profession provides and its work ethics. The evaluative dimension compares a
profession to other occupations, identifying characteristics that make it autonomous and
unique. with online citizen journalism workers challenge the notion of professional
journalists. Can these dimensions be applied to the journalistic profession? At first sight, it
would appear that journalism does not have any entrance requirements, no body of knowledge
and no elite inner group, thus it is not fulfilling the necessary traits that would allow it to be
defined as a profession according to the three dimensions above. On the other hand,
journalism is a public service and it requires certain expertise, making it de facto a profession.
Looking deeper, we see that although no formal education is required, often journalist refer to
their training years as having heavy influence on decisions on news worthiness in their later
careers. Journalism's strongest claim to professionalism may lie on the normative dimension,
however. Journalists should adhere to a moral and ethical code when reporting news. There is
no official Hippocratic oath in journalism as in the medical profession, but in general
journalists are urged to seek and report truth fairly and honestly; to minimise harm to sources,
subjects and colleagues; to act independently, without obligation to any interest other than the
public’s right to know; and to be accountable to audience members and to each other [18]. On
the evaluative dimension things are quite different: journalists (with exceptions) in general do
not enjoy the same respect as other professions, like the medical profession for example. This
stems from the fact that people sometimes do not believe that media are reporting events fully
or accurately. On the other hand professional journalists often have to deal with external
pressure, either within the news organisation or from outside. While the analysis of nonprofessional journalism through the same three dimensions would be interesting, I find the
normative dimension the most meaningful of the three in this case. The most criticised aspect
of citizen journalism and online journalism is, in fact, the ethical aspect. This is where I
suppose, most professional journalist would draw the line between themselves and non-
14
Serra
professionals. It is true that in the web any sort of information can be found. There is no
guarantee of authenticity or fact-checking. A typical example would be the news aggregation
site DrudgeReport.com, whose founder proudly ignores [13] professional norms of journalism
such as fact-checking, fairness and accuracy. News published on drudgereport.com are
unedited and there is no editorial control. It is an example of layer 11 citizen journalism
approach. The threat to the profession is not the web site itself but the technological
possibilities it represents, the fact that even a lone hacker surfing around the web and
collecting rumours from chat rooms and forums can affect and dictate the flow of news. It is
therefore questionable if that individual is serving the public interest or not. At the same time
professionals are finding it hard to come up with ethical codes that would apply to open and
online journalism, or at least a way how to transfer the old rules to the new media.. There are
an additional number of ethical issues that could be discussed here, but one is particularly
important: the speed at which the news get propagated. News, of course, have to be reported
promptly and quickly. The velocity at which news are pushed to the web results in a forever
moving bit-by-bit cycle effect where pieces of the same event or happening appear as the day
goes on. News do not also have time to be verified and sometimes it can be a problem amid
the pressure to get it out as soon as possible. This can result in less fact-checking and the
veracity of the news can be affected by it. Thus the gate-keeping function performed by
editors to fact-check may also suffer, resulting in diluted news and more quantity than quality.
[17] proposes two basic options for journalists in how to define their profession in an
environment where they are challenged by those who adopt different style and ethics. If
online, open or citizen journalism are seen as distinct from the professional community, there
will remain anyway a challenge, namely, that of serving a society which is more and more
networked. This is not a reality which is going to disappear but it is going to stay.
Professionals have to face this fact. If, on the other hand, non-professional journalism has to
be integrated into the community of professionals, there will need to be profound changes
from both sides: change in the perception of professionals of what a journalist does and
changes in the way non-traditional journalism is done. This, in the end, should benefit both
sides, since professionals would not be capable to withstand a direct assault from the other
group in the long run and citizen journalists risk to end up being regarded as radicals or
ideologists.
6 CONCLUSION
Citizen journalism is a complex phenomenon that embraces many different aspects and issues
of today's society and thinking. It has wide ramifications that affects several parts of
communication and media. It is hard at this stage to predict what will come out of it. In the
ideal situation, it will benefit everyone, in giving to those that have something important to
say a more direct and democratic access to media, be it printed or electronic press. In a less
ideal situation, there will be a constant competition between main stream media and
alternative media for the vital space they need. In the mid all of this it will be more and more
difficult for the public to believe both sides, even more so, if the web, with its immense pool
of information, will become the main carrier of news and it will surpass television, radio and
press. Lastly, the ethical issues are complex and solutions do not seem obvious. It may well be
that some ethical code will emerge by itself, as a form of self-regulation, that will allow
citizen journalists committed to reporting relevant and important news, to thrive in the new
information space. As we have seen, among all the criticism from main stream media, citizen
journalism still play an important part, especially in exceptional situations, where the
AIP Scholaris
15
technology at everyone's disposal today enable fast and widespread broadcasting of vital
information. Moreover, it may have in the future wider repercussions in the way individuals
perceive information, by becoming turning them from passive receivers of information to
active producers.
7 BIBLIOGRAPHY
[1]
ALLAN, S. Citizen Journalism: Global Perspectives. Peter Lang, 2009, ISBN 978-14331-0296-7.
[2]
BARZILAI-NAHON, K. Gatekeeping: A critical review, Ann. Rev. Info. Sci. Tech.,
43: 1–79. 2009 doi: 10.1002/aris.2009.1440430117.
[3]
BENKLER, Y. Coase's Penguin, or, Linux and "The Nature of the Firm", Yale Law
Journal, 2002: 369-446.
[4]
BENKLER, Y. The Wealth of Networks: How Social Production Transforms Markets
and Freedom. New Haven, Connecticut: Yale University Press. 2006 ISBN 0-30011056-1.
[5]
BOWMAN, S., WILLIS, C. We Media: How Audiences are Shaping the Future of
News and Information, The Media Center at the American Press Institute, 2003
[6]
BRUNS, A. Citizen journalism and everyday life : A case study of Germany’s
myHeimat.de, Future of Journalism Conference 2009, 9 – 10 September, 2009,
Cardiff.
[7]
BRUNS, A. Produsage: Towards a Broader Framework for User-Led Content
Creation, 2007, In Proceedings Creativity & Cognition 6, Washington, DC.
[8]
CASTELLS, M. Communication, Power and Counter-power in the Network Society,
International Journal of Communication 1, 2007, 238-266
[9]
DEUZE, M., BRUNS, A., NEUBERGER, C. Preparing for an Age of Participatory
News Journalism Practice 1(3): 322-338, 2007.
[10]
JENKINS, M. OfftheBus: The Huffington Post's Home For Citizen Journalism,
7.11.2011. Retrieved on 12.11.2012 from
http://www.huffingtonpost.com/2011/11/07/offthebus-the-huffington_n_1080209.html
[11]
OUTING, S. The 11 layers of citizen journalism, 2.3.2011. Retrieved on 5.11.2012
from http://www.poynter.org/uncategorized/69328/the-11-layers-of-citizenjournalism/
[12]
PEW Center for Civic journalism, Doing civic journalism. Retrieved on 5.11.2012
from http://www.pewcenter.org/doingcj
[13]
PURDUM, T. The Dangers of Dishing Dirt in Cyberspace, 17.8.1997 The New York
Times, retrieved on 21.11.2012 from
16
Serra
http://www.nytimes.com/1997/08/17/weekinreview/the-dangers-of-dishing-dirt-incyberspace.html
[14]
ROSEN, J. A Most Useful Definition of Citizen Journalism, 14.7.2008. Retrieved on
5.11.2012 from http://archive.pressthink.org/2008/07/14/a_most_useful_d.html
[15]
ROSENSTIEL, T. Local News and Community Types, 2012, Research Report, Pew
research Center for Excellence in Journalism
[16]
SCHAFFER, J. Citizen Media: Fad Or the Future of News?; the Rise and Prospects of
Hyperlocal Journalism. J-Lab: The Institute for Interactive Journalism, 2007.
[17]
SINGER, J. Who are these Guys?: The Online Challenge to the Notion of Journalistic
Professionalism, Journalism 2003; 4; 139
[18]
Society of Professional Journalists (1996) SPJ Code of Ethics, Retrieved on
20.11.2012 from http://spj.org/ethicscode.asp
[19]
ZARA, C. The Broken Promise Of Hyperlocal News 29.9.2012, International Business
Times. Retrieved on 17.11.2012 from http://www.ibtimes.com/broken-promisehyperlocal-news-797717.
AIP Scholaris
2(1), 2013, 17–43, ISSN 1805-613X
Náklady a přínosy IS/ICT
Dac Ngoc Lam Tran1, Lucie Zahradníková1, Iveta Králová1
1
Fakulta informatiky a statistiky,
nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3
{xtrad05, xzahl10, xkrai21}@vse.cz
Abstrakt: Článek je věnován problematice nákladů a přínosů IS/ICT. Po výchozí
úvaze, proč se vůbec náklady a přínosy IS/ICT zabývat, uvádí možná členění
nákladů i přínosů a následně je soustředěn zejména na možnosti hodnocení nákladů
a přínosů IS/ICT. V této části jsou shrnuty nejrozšířenější metody používané pro
hodnocení investic, pomocí nichž je možné přínosy kvantifikovat a porovnat s
náklady. Zástupcem metod pro analýzu nákladů je zde metoda TCO a jakožto
zástupci metod pro hodnocení přínosů byla vybrána kvantitativní metoda ROI a
kvalitativní metody BSC a TEI. Kromě teoretických poznatků o efektivnosti
investic do IS/ICT, jsou v článku diskutovány i tipy na možnosti úspor nákladů.
Klíčová slova: náklady, přínosy, BSC, TCO, CAPEX, OPEX, ROI, TEI
Title: Costs and benefits of IS/ICT
Abstract: The article is devoted to the problem of costs and benefits of IS/ICT
with focus on small and medium enterprises. After the initial reasoning of why all
the costs and benefits of IS/ICT deal, focuses the article on possible breakdown of
costs and benefits and then is focused on the possibility of evaluating the costs and
benefits of IS/ICT. This section summarizes the most common methods used for
evaluating investments, which can be used for quantification and comparison of
benefits with costs. As a representative method for the cost analysis we chose the
TCO method and as a representative methods for assessing the benefits we chose
the quantitative ROI method and the qualitative methods BSC and TEI. In addition
to the theoretical knowledge of the effectiveness of investments in IS/ICT, tips on
cost savings are discussed in the article as well.
Keywords: Costs, benefits, BSC, TCO, CAPEX, OPEX, ROI, TEI
Vypracováno v rámci magisterského semináře: Řízení podnikové informatiky
(Cílem předmětu je seznámit studenty s principy řízení podnikové informatiky,
zejména s plánováním rozvoje a řízením informatických služeb, s různými
formami zajištění informatických služeb, s řízením informatických procesů a
zdrojů.)
Vyučující semináře: Ing. Tomáš Bruckner, Ph.D.
18
Tran, Zahradníková, Králová
1 ÚVOD
Pod pojmem „náklad“ si jistě každý umí něco představit. Ve spojitosti se sektorem IS/ICT to
už může být trochu obtížné. A co teprve najít přínosy IS/ICT. To je ještě složitější. Z tohoto
důvodu jsme se rozhodli zpracovat tento článek, který je věnovaný především malým a
středním podnikům a který nabídne i neodborníkům odpovědi na některé jejich otázky. Mezi
tyto otázky z oblasti nákladů může patřit: Co je náklad v IS/ICT? Jaké členění nákladů je pro
tento sektor typické? Jakým způsobem můžeme náklady analyzovat? Zdá se nám, že jsou
náklady na IS/ICT zbytečně vysoké, existuje nějaká možnost úspory? Někteří manažeři si
možná myslí, že při rozhodování o investici do IT stačí zjistit pořizovací cenu. Tomu ale tak
není. Důvod, proč tomu tak je, je uveden v tomto článku
Samozřejmě že někteří mají i otázky, které se týkají přínosů: Jaké přínosy nám IS/ICT může
nabídnout? Můžeme tyto přínosy členit? Jaké jsou možnosti analýzy přínosů a jak je lze
měřit? Tou první otázkou ale určitě bude: Proč se náklady a přínosy vlastně zabývat?
Tento článek je rozdělen do dvou hlavních bloků: náklady, přínosy. Poslední blok je potom
věnován problematice vnímání přínosů z IT v současné praxi, přičemž jsme vycházeli z
průzkumu od společnosti Gartner.
2 PROČ SE ZABÝVAT NÁKLADY A PŘÍNOSY IS/ICT?
Ještě před půl stoletím si nikdo nedokázal představit, že by se informační systémy a
technologie staly každodenní součástí života podniků a jednotlivců. První teoretická studie,
která přichází s myšlenkou, že by se IS/ICT mohly využívat pro podporu podnikání, se datuje
do roku 1958. Od tohoto zlomu muselo uplynout dlouhé období, než se IS/ICT za tímto
účelem začaly reálně využívat. V současné době IS/ICT představuje nedílnou součást
podniků. Je nutné si ovšem uvědomit, že role IS/ICT spočívá v efektivní podpoře
podnikových cílů a procesů, nikoli v technologii samotné. Manažer podniku se tedy bude
zajímat především o takové investice do IS/ICT, které přispějí k naplnění cílů podniku. To
znamená, že budou například zvyšovat konkurenceschopnost podniku, přispívat k budování
dodavatelsko-odběratelských vztahů, či zefektivňovat interní procesy podniku.
O co by se tedy měl manažer podniku opírat, aby učinil správné rozhodnutí o investici do
IS/CT, která přinese optimální užitek? Prvním krokem by mělo být kvalifikované zhodnocení
stávajícího stavu IS/ICT v podniku s ohledem na jeho rozsah, efektivitu a kvalitu. Potom by
mělo následovat srovnání současného stavu IS/ICT s budoucími potřebami podniku a
využitím aktuálních trendů v IS/ICT ze strany konkurenčních a spolupracujících podniků.
Třetím krokem by měla být analýza současných podnikových procesů včetně orientace na
jejich budoucí zlepšení. Dále by měly být identifikovány náklady a přínosy ze zamýšlené
investice do IS/ICT a nakonec se doporučuje provést celkové zhodnocení modernizace IS/ICT
v návaznosti na strategické cíle organizace a její konkurenceschopnost. [Sodomka, 2012].
Jak lze tedy na uvedeném sledu kroků vidět, identifikace nákladů a přínosů inovace IS/ICT
má v procesu rozhodování o investici do IS/ICT nezastupitelné místo.
Náklady se ve většině případů dají snadno stanovit a to ne jenom např. ve výrobním sektoru,
ale i v IT sektoru. Každý si umí představit, kolik ho bude stát nákup nové myši i to, kolik činí
odpisy počítačů. Složitější to je ovšem s přínosy. Problém spočívá v přesnosti a objektivitě
AIP Scholaris
19
hodnocení přínosů z dané investice. Jednak na dosažení daného cíle podniku se většinou
kromě IS/ICT podílí i jiné aktivity podniku, což může způsobit, že nelze určit, jaký díl
úspěchu, popř. neúspěchu přisoudit právě IS/ICT. Navíc přínosem IS/ICT nemusí být nutně
snížení nákladů či zvýšení příjmů, ale jsou také přínosy jako zlepšení kvality poskytovaných
služeb, zvýšení zákaznické loajality, či zlepšení image firmy. [Zee, 2002]. Další překážkou v
objektivním hodnocení přínosů je také delší časový horizont mezi tím, kdy je investice do
IS/ICT realizována a kdy se projeví její důsledky. Vzhledem k turbulentním změnám v okolí
IS je před realizací investice do IS/ICT nutné vycházet z hypotetických podmínek a
předpokladů, jejichž splnění není možné zaručit. [Tvrdíková, 2000]. Určení přínosů IS/IT tedy
zdaleka nestojí jen na propočítávání různých ukazatelů, ale ve velké míře závisí na lidských
odhadech, které jsou zatíženy rizikem chyby. [Voříšek, 2008].
Proč se tedy náklady a přínosy zabývat? Protože jenom tak jsme schopni zhodnotit, zdali je
nákup daného informačního systému či informační technologie skutečným přínosem a ne
jenom hromada nákladů. Z našeho pohledu mohou být motivací pro zjišťování nákladů a
přínosů dva důvody. První z nich je rozhodnutí, zda má smysl investovat do IS/ICT z hlediska
poměru vynaložených nákladů a všech pravděpodobně získaných přínosů. Druhým důvodem,
který nemusí být na první pohled zřejmý, je postoj osob, na které má projekt IS/ICT dopad.
Pokud tito lidé (vlastníci firmy, manažeři, IT sektor, uživatelé) nebudou vědět, jakým
přínosem a nákladem bude IS/ICT pro ně, zaujmou k projektu, jakožto narušení svých
dosavadních zvyklostí, spíše negativní postoj a nebudou příliš ochotni na daném IS/ICT
projektu aktivně spolupracovat.
O tom, že se do IT investuje obrovské množství peněz, snad nikdo nepochybuje. Podle firmy
Gartner, Inc. je celková suma výdajů pro IT obor pro rok 2012 zhruba 3,6 biliónů dolarů (asi
71,6 biliónů Kč). I v dalších letech můžeme pozorovat jejich stoupající trend. Do roku 2015
by měly výdaje na IT překonat hranice 4 biliónů dolarů. Nárůst výdajů na IT je znázorněn na
obrázku č. 1.
20
Obr. 1. Celková suma výdajů na IT, zdroj: [Gartner, 2012] Při takovém obrovském množství peněz je nutné mít k dispozici nástroj pro efektivní řízení
investic, aby investice přinesla žádoucí efekty. O některých z těchto nástrojů bude pojednávat
náš článek.
Pojďme si tedy odpovědět na otázky položené v úvodu.
3 NÁKLADY
Co je to náklad? Každého určitě napadnou náklady typu spotřeba energií. S těmito náklady se
totiž každý denně setkává. Málokdo už ale dokáže pojem “náklad” definovat. Proto bychom
na úvod chtěli čtenáře seznámit s definicí nákladu: „Náklad je hodnotově vyjádřené, účelné
vynaložení ekonomických zdrojů podniku, účelově související s ekonomickou činností.“ [Král,
2010].
Vynaložený náklad je považován za účelný v případě, kdy je jeho vynaložení racionální a
přiměřené vůči výsledku činnosti. To, že náklad má být účelový ani není potřeba rozvádět, ale
přeci jenom to trochu objasníme: náklad vynaložíme za účelem jeho zhodnocení, to znamená,
že z něj firma bude mít v budoucnu prospěch, např. tržba z prodeje výrobků. Když tuto
definici vztáhneme na IT sektor, tak potom účelným nákladem je např. nákup IS, kdy se jeho
účelovost ve firmě projeví ve chvíli, kdy jsou zaměstnanci schopni obsloužit více zákazníků a
prodat více výrobků, což znamená, že se zvýší tržby z prodeje.
Náklady jako takové nalezneme především v účetnictví. Jelikož je mnoho typů nákladů,
vznikla jejich členění. V účetnictví se používá např.: druhové členění, účelové členění,
členění dle možnosti přiřazení vlastnictví, členění dle objemu výroby apod. Manažerské
účetnictví, účetnictví pro manažery nabízí daleko více členění. Ne všechna tato členění jsou
AIP Scholaris
21
vhodná pro IT oblast, která je svou podstatou odlišná od výrobních podniků. Nyní se
seznámíme s členěním, které je pro IS/ICT vhodné.
3.1 ČLENĚNÍ NÁKLADŮ
Jedním z hlavních členění nákladů IS/ICT je druhové členění. Toto členění je ve výrobních
podnicích typické těmito skupinami: spotřeba materiálu, spotřeba energií, mzdové náklady
apod. Tyto skupiny se ale nedají pro IS použít. U informačního systému dělíme druhové
náklady následovně [Voříšek, 2008]:


investiční (CAPEX), provozní (OPEX). Pod investičním nákladem si především představíme nákup IS, což představuje ten největší
náklad v rámci této skupiny. Do nákupu řadíme nákup HW, SW, licencí atd. Pro tuto skupinu
je typické, že je náklad vynaložen jednou a to ve chvíli pořízení a navíc se jedná o investici
pro delší časové období, většinou více jak jeden rok. Můžeme tedy mluvit o určité
dlouhodobosti. Tyto investiční náklady se v angličtině nazývají CAPEX (CAPital EXpenses =
kapitálové náklady). Jelikož nejsou jenom investiční náklady, jsou v druhovém členění
druhou skupinou provozní náklady (OPerating EXpenses = provozní náklady). Tyto náklady
jsou zajímavé především tím, že nejsou při nákupu IS na první pohled patrné. Je ale potřeba je
brát v úvahu. Jejich celková výše, tedy za celou dobu životnosti IS, mnohdy převýší výši
prvotního (investičního) nákladu. Do této skupiny tedy patří: náklady na pozáruční servis,
mzdy zaměstnanců, kteří se o IS starají, odpisy serveru. Provozní náklady oproti investičním
nákladům nejsou dlouhodobé, protože jejich vynakládání se většinou odehrává měsíčně.
Může se zdát, že všechny investiční náklady jsou dlouhodobé. V dnešní době to ale u všech
položek platit nemusí. Např. počítače a software jsou jasným důkazem toho, že o jejich
dlouhodobém používání nemůže moc být řeč. Důvodem je především jejich neustálý vývoj.
Téměř každý den se na trhu objeví jejich inovace, které ženou pořizovací ceny dolů a naopak
výkon nahoru. Z toho důvodu by podniky měly brát tento fakt v potaz a nevlastnit zbytečně
počítače až do konce jejich životnosti, protože tím by podniku mohly utéct příležitosti v
podobě lepších softwarů, které ale na starých počítačích nepoběží.
3.2 ANALÝZA NÁKLADŮ
Možná jsme schopni si říct, jaké náklady např. pořízení IS vyvolá. Možná jsme i schopni je
rozčlenit. Tím to ale nekončí. Tyto náklady je ještě potřeba zanalyzovat. K tomu se používá
např. metoda ABC (Activity Based Costing), Benchmarking, TCO.
Jelikož předchozí kapitola o druhovém členění nákladů je dost podobná hojně používané
metodě TCO (Total cost of ownership) a to především tím, že tato metoda zahrnuje všechny
náklady IS v rámci jeho životního cyklu, bude následující text věnován právě této metodě.
3.2.1 METODA TCO
Metoda TCO vznikla v poradenské společnosti Gartner roku 1987. Dovolujeme si říct, že je
tato společnost na poli IT dlouhodobě a že plno lidí čeká každý rok na jejich analýzy a
zveřejnění grafů (např. Hype křivka - vyspělost IT technologií). Společnost Gartner si vzorec
pro výpočet TCO bedlivě střeží. Proto ostatní poradenské společnosti vytvořily své vlastní
vzorce. Tyto všechny vzorce se liší tím, co vše do TCO zahrnout a co nikoliv. Chce-li podnik
22
pro analýzu nákladů při nákupu nového IS využít TCO, měl by brát v úvahu to, že co jiná
poradenská společnost, to jiný výsledek.
Metoda TCO představuje analýzu celkových nákladů vlastnictví, tedy přímé i nepřímé
náklady během celého životního cyklu. Životní cyklus můžeme rozdělit na etapy, jakými je
nákup/vývoj, zavedení, provoz a ukončení provozu. Každá tato etapa vyvolává jiné náklady:
nákup/vývoj - nákup HW, nákup/vývoj SW,
zavedení - implementace daného řešení, integrace, customizace, ale i školení
budoucích uživatelů,
● provoz - údržba, doškolování, podpora uživatelů,
● ukončení provozu - zajištění prodeje HW, jeho likvidace apod.
●
●
Jak je vidět, tak každá etapa zahrnuje dílčí činnosti a každá z těchto činností má své náklady.
Pomocí TCO se zjistí všechny náklady na danou investici i ty, které nejsou při prvotní
myšlence na pořízení IS patrné.
Metoda TCO má svoje výhody i nevýhody. Tou největší nevýhodou je, že nebere v úvahu
výnosy, které investice přinese. Tato nevýhoda souvisí s povahou IT investic, neboť tyto
investice podporují business procesy a ty potom přinášejí očekávané výnosy. Opakem jsou
investice např. do řízení IT, kde již výnosy plynou a potom TCO není možné použít. K
výhodám při použití metody TCO patří nízké náklady na její použití a to v případě, kdy si
podnik sám TCO spočítá. Osloví-li poradenskou společnost, je potom vhodné tyto náklady do
TCO na investici také zahrnout, neboť cena za výpočet není nízká. Další výhodou je časová
náročnost, která je v tomto případě nízká. Důvodem je snadné zjištění nákladů, neboť jsou
více patrné než např. přínosy dané investice.[Nekvasil, 2008].
Aby bylo použití metody TCO jasnější, zařazujeme na tomto místě jeden ilustrační příklad.
Zadání příkladu: Společnost Jetel, s. r. o., se rozhodla k pořízení nové aplikace, která ji
zjednoduší přehled o tiskové frontě. Rozhodovala se mezi dvěma dodavateli. Dodavatel 1
nabídl aplikaci za Kč 28 000,-, dodavatel 2 za Kč 30 000,-.
Řešení bez použití TCO: Jelikož se podnik rozhoduje pouze na základě pořizovacích cen
aplikace, dá přednost dodavateli č. 1, protože je levnější.
Řešení s použitím TCO: Jestliže chce podnik použít metodu TCO, musí brát v úvahu i
provozní náklady. Ty jsou shrnuty v následující tabulce č. 1:
Dodavatel
Pořizovací
cena
Roční
provozní
náklady
1. rok
2. rok
3. rok
1
28 000
3 500
31 500
35 000
38 500
2
30 000
1 000
31 000
32 000
33 000
Rozdíl
2 000
2 500
500
3 000
5 500
Kumulativní součty nákladů
Tabulka 1. Řešení příkladu pomocí metody TCO AIP Scholaris
23
Tabulka znázorňuje kumulované náklady za období 3 let. Jak je patrné, tak levnější dodavatel
nabízí aplikaci s většími provozními náklady a proto se za celou dobu životnosti dostaneme
na částku Kč 38 500,-. Druhý (dražší) dodavatel má zase nižší roční provozní náklady a proto
bude aplikace celkem za 3 roky stát jenom Kč 33 000,-. Při použití metody TCO je tedy
výhodnější si aplikaci pořídit od dodavatele číslo 2.
Věříme, že předchozí příklad posloužil k tomu, aby podniky začali více vnímat i ostatní
(provozní) náklady, neboť ony mohou změnit původně jasné rozhodnutí pro investici do IS.
3.3 MOŽNOSTI ÚSPOR NÁKLADŮ
Někteří si myslí (především finanční ředitelé), že IT má příliš vysoké náklady, přestože nic
nevyrábí, ani nic neprodává. S tím musíme souhlasit, ale zároveň musíme dodat, že IT je tu
proto, aby podporuovalo business procesy. Mnohdy je i vylepšuje a dělá je snazšími. I přes to
všechno existují možnosti, jak se pokusit náklady na IT snížit.
Jako první možnost uvádíme nákup nového levnějšího HW, který má ale větší výkon. Místo
několika serverů, které mají ohromnou spotřebu energií (protože jsou již staré), si podnik
pořídí úspornější a přesto výkonnější variantu.
Další možností je outsourcing, kdy podniky přesunou určité části svého IT na dodavatelskou
firmu. Podniku tak odpadnou zaměstnanci potřební pro spravování sítí, či udržování hardwaru
apod.
Podobné outsourcingu je cloud computing. Jelikož je tento pojem v posledních letech hojně
používán, domníváme se, že není třeba ho vysvětlovat. Co tedy cloud computing podnikům
nabízí? Není potřeba vlastnit HW ani SW. Takže prvotní úspora je díky tomu, že podniky
vůbec nepotřebují HW ani SW nakupovat a jen platí např. za požadovaný výkon serveru, za
prostor pro data. Prostě za to, co skutečně využijí. Jedním z možnosti dělení cloud
computingu je dělení na privátní a veřejný. Pro privátní cloud platí určitá samoobslužnost,
kdy si firemní poštovní server zřídí sám uživatel a to jenom pomocí několika kliknutí v
internetovém prohlížeči. [Fin.mgmt, 2012]. Veřejný cloud se používá např. pro CRM systémy
či pro poštovní servery. Veřejný cloud obsahuje vše: potřebný hardware, software, technickou
podporu, dostupnost téměř 100 %, aktualizace a přechody na nové verze. Podniky se při
použití veřejného cloudu nemusejí starat o to, jestli mají aktualizované aplikace. To vše má
totiž na starosti dodavatel. Výhodou cloudu je bezesporu to, že není problém v případě
potřeby navýšit kapacity a po té je zase snížit. Podniky si tak nemusejí pořizovat např.
servery, které pokryjí 100% vytížení, když průměr je okolo 70 %. Pro podnik to jsou potom
zbytečné výdaje na server, který využijí jenom jednou do roka.
Finanční ředitelé mohou i nabývat dojmu, že jsou zbytečně velké personální náklady v oblasti
IT. I v tomto případě se nabízí určitá úspora a to v podobě automatizace správy a údržby IT
infrastruktury. Jedná se především o nástroje, které eliminují manuální a velice často
monotónní práci, kterou vykonávají IT administrátoři. Tyto nástroje je totiž dokáží informovat
o současných i potencionálních problémech a oni tak mohou provést zásah dříve, než tento
problém dorazí k samostatným uživatelům. Jestliže si podnik tyto nástroje pořídí, potom
nepotřebuje mít na pozici IT administrátora tolik zaměstnanců a úspora v podobě snížení
stavu zaměstnanců je hned na světě. [Fin.mgmt, 2012].
24
4 PŘÍNOSY
Co je to přínos? Představy o přínosu IS/ICT se můžou výrazně lišit v závislosti na lidech, kteří
na ně pohlíží. Majitele podniku bude zajímat zvýšení tržní hodnoty podniku a zisk. Manažeři
budou od IS/ICT očekávat usnadnění strategického řízení podniku, snížení spotřebovávaných
zdrojů a zabezpečení naplnění smluvních podmínek. Zaměstnanci podniku budou za přínos
pokládat usnadnění pracovních procesů a rozšíření svých odborných dovedností. Zákazníci
podniku ocení potom zejména kvalitní produkt či službu za nízkou cenu. To všechno můžeme
označit za přínos IS/ICT. Jak tedy přínos IS/ICT můžeme chápat? Jedná se o pozitivní efekt
finanční či nefinanční povahy, který je “důsledkem implementace a užívání nové, doposud
nepoužívané ICT služby/aplikace, zvýšení produktivity práce, která je důsledkem nových
IS/ICT atp.” [Vořísek, 2008].
Pokud se podnik chystá do IS/ICT investovat, měl by ze všeho nejdříve identifikovat účel, za
kterým bude daná investiční aktivita prováděna. Potřeba investovat do IS/ICT by měla
vycházet z potřeb podniku. To ale nutně neznamená, že by každá investice do IS/ICT
znamenala přínos ve smyslu pozitivního efektu IS/ICT. Z tohoto pohledu lze investice do
IS/ICT rozdělit do pěti různých skupin [Zee, 2002]:
1. Do první skupiny patří nutné investice. Důvodem mohou být zákony (např. změny ve
mzdách), vnitřní nařízení firmy (např. konsolidace finančních reportů pro mezinárodní firmu)
nebo aplikace nezbytné pro konkurenční boj (např. implementace EDI specifické pro dané
odvětví). Hodnoty těchto investic jsou nejasné, na druhou stranu tyto investice jsou nezbytné
pro přežití firmy. Při těchto investicích se posuzují náklady na dodání, na údržbu a provoz.
2. Druhou skupinu tvoří investice, které zlepšují celkovou efektivitu organizace. Zaměřují se na
snížení nákladů, zvyšují produktivitu a tržby nebo pomáhají optimalizovat byznys procesy ve
firmě. Nejčastější způsob ohodnocení těchto investic je poměr mezi přínosy a náklady.
3. Do třetí skupiny patří tzv. „Strategické IT“, které jsou vlajkovou lodí firem. Zajišťují delší a
trvalejší konkurenční výhodu a zvyšují podíl a/nebo pozice firmy na trhu. Ohodnocení těchto
investic je zpravidla komplikovanější. K poměru mezi přínosy a náklady musíme připočíst i
organizační a technologická rizika neúspěchu a dlouhodobé konkurenční převahy.
4. Čtvrtou skupinou jsou investice do ICT infrastruktury. Ty samy o sobě nevytvářejí žádnou
hodnotu, ale jsou stavebním kamenem pro ostatní IT investice. Proto je hodnota infrastruktury
závislá na projektech, které se na těchto infrastrukturách uskuteční. Je to obdobné jako s
jakoukoliv infrastrukturou (např. sklady, kancelářské prostory, silnice apod.). Při rozhodování
by měl management brát v úvahu infrastrukturu jako část nákladů v jiných IT investicích.
5. Poslední skupinou jsou investice do výzkumu IT. Firmy tak nezaostávají za rychlým vývojem
technologií. Přínosy těchto investic jsou ale značně nejisté. V lepším případě se jejich přínosy
projeví za několik let, někdy však přínosy vůbec nepřinesou.
Ve chvíli, kdy je znám účel plánované investice do IS/ICT, je vhodné se zamyslet nad tím,
jakých přínosů se má dosáhnout. Existuje celá řada způsobů a hledisek, jak lze přínosy IS/ICT
rozčlenit a s některými z nich čtenáře seznámíme v následující kapitole.
4.1 ČLENĚNÍ PŘÍNOSŮ
Základním hlediskem členění přínosů je důvod, proč vůbec firma investuje do IS/ICT, což
(nepočítaje nutné investice nezbytné pro přežití firmy) může být důvod dvojího typu [Basl,
2008]:
AIP Scholaris
●
●
25
snížení nákladů v podniku spolu se zkrácením času trvání procesů,
růst podílu na trhu nebo vstup na nové trhy a vyšší prodeje, tržby a zisky.
Na první pohled se toto dělení na dva typy důvodů pro investice může čtenáři zdát značně
strohé a omezené. Co když důvodem investice je například zvýšení kvality služby či
produktu? Nebo co když důvodem investice je snížení rizika? Zvýšení kvality služby či
produktu je možné z našeho pohledu vnímat jako podkategorii druhého typu. Hlavním
motivem pro zvýšení kvality je, že pokud bude služba či produkt kvalitnější, zákazníci budou
spokojenější a je možné, že poroste podíl podniku na trhu a v konečném důsledku se zvýší
tržby a zisky. Stejně tak snížení rizika lze chápat jako podkategorii snížení nákladů v podniku,
které by podnik musel vynaložit třeba v případě nečekané katastrofy.
Pokud budeme na IS/ICT nahlížet z hlediska časového vývoje dopadu na podnikové aktivity,
procesy a vůbec možnosti změnit díky IS/ICT fungování podniku, je možné dospět k
následujícímu rozdělení, zachyceném v tabulce č. 2:
Fáze
Dopad
Přínosy
Příklady
Automatizace
práce
Hotová práce
Efektivnost provozu
Automatizace účetnictví
Informační
management
Efektivnější dělání
stejné práce
Reorganizace práce a
pracovních procesů
Jiné způsoby práce
Transformace
byznysu
Změna fungování
byznysu a zavedení
nových pravidel
Automatická kontrola procesů
Automatizace objednávek
Efektivnost provozu a
zároveň taktická
efektivnost
ERP
CRM
EIS
Strategická výhoda
Elektronické obchodování
Nová příležitost
OLAP
Inovace a dělání
nových věcí
Tabulka 2. Rozdělení přínosů, Zdroj: [Thorp, 2007] Tento pohled na přínosy IS/ICT přispívá k vyvrácení tezí ve známém článku Nicolase Carra
„Na IT nezáleží“, ve kterém autor přirovnává IT k železnici nebo elektřině jakožto komoditě,
která je dostupná všem a tudíž nelze pomocí ní získat žádnou strategickou výhodu nad
konkurencí. Manažerům dále radí, aby do IT investovali co nejméně, aby se nesnažili být
prvním, kdo nakoupí IT novinku a aby se raději soustředili na řešení rizik místo hledání
nových příležitostí, protože získání strategické výhody je nepravděpodobné. [Carr, 2003].
Dnešní možnosti IT se už neomezují jen na dělání práce stejným způsobem s využitím
automatizované podpory technologiemi. Není pravda, že pomocí IT nelze dosáhnout
strategické výhody. Pokud podnik vhodně propojí ICT s modelem podnikání, napasuje ICT na
podnikové procesy a podnikovou kulturu lépe než konkurence, lze díky ICT získat
26
strategickou výhodu nad konkurencí. Záleží tedy na přístupu podniku k využití potenciálních
přínosů ICT. Pokud podnik používá pouze standardní trhem osvědčené IS/ICT jako jsou
účetní systémy nebo ERP systémy jako SAP, které mají i všichni konkurenti, bude IT, jak
uvádí Carr, skutečně na stejné úrovni jako elektřina, tj. nutnost. Je třeba tedy přínosy IS/ICT
chápat i z tohoto hlediska, kdy IT spolu se změnou byznys modelu může být pojato jako
součást konkurenční strategie podniku.
Dalším hlediskem členění přínosů IS/ICT může být jejich možnost vyjádření v peněžních
jednotkách. Finančním přínosem, tedy tím, který lze v penězích vyjádřit, může být např.
zvýšení tržeb nebo snížení nákladů. Příkladem nefinančních přínosů, které v penězích přímo
vyjádřit nelze, může být např. zvýšení počtu objednávek, zkrácení doby trvání procesu, apod.
Obdobně lze přínosy IS/ICT také členit podle míry měřitelnosti a to na kvantitativní a
kvalitativní. Kvantitativním přínosem, tedy snadno měřitelným, je například zvýšení počtu
zákazníků, snížení počtu reklamací, nebo zrychlení reakce na požadavek zákazníka.
Kvalitativní přínosy jsou potom měřitelné hůře. Řadí se mezi ně například zvýšení loajality
zákazníků, posílení dobrého jména podniku, nebo zvýšení spokojenosti zaměstnanců.
Dalším neopomenutelným hlediskem členění přínosů je časový horizont, ve kterém se
projeví přínos investice do IS/ICT. U krátkodobých investic je výhodou, že přínos se projeví
brzy po realizaci investice a lze jej lépe určit než u investic dlouhodobých, kde je větší riziko
proměnlivosti prostředí a dalších faktorů.
Kromě pouhého rozčlenění přínosů investic do IS/ICT je třeba vnímat a identifikovat i další
efekty investice do IS/ICT. Investice do IS/ICT může mít i záporné efekty v podobě rizik
jako např. rizika organizačního charakteru, kdy existují rozdíly mezi požadovanou a
dostupnou kvalifikací pracovníků a je nutné pracovníky přeškolit na IS/ICT po změně.
[Voříšek, 2008].
Když má podnik jasno, jaké efekty (pozitivní i negativní) může od dané investice do IS/ICT
(popř. různých variant investic) očekávat, může postoupit o krok dále, k jejich zhodnocení a
vyčíslení.
4.2 ANALÝZA PŘÍNOSŮ
Manažeři podniků, kteří do IS/ICT investují nemalé finanční prostředky, přirozeně tlačí na to,
aby jejich investice přinesly kýžený efekt. Proto je důležité, aby přínosy z IS/ICT byly před
realizací investičního záměru i po jeho realizaci efektivně zhodnoceny a vyčísleny. Před
realizací záměru je potřeba zjistit efekty kvůli rozhodnutí o tom, zda plánovaný záměr
realizovat či ne a jakou bude mít návratnost. [Voříšek, 2008]. Žádný racionální manažer
nechce slyšet jen planá slova o tom, jak se situace podniku zlepší na všech možných frontách,
ale bude nejspíš chtít slyšet, co daný projekt přinese konkrétně, v jakých metrikách si podnik
polepší a zda celkový efekt předčí vynaložené prostředky. V etapě post realizační jde zejména
o zjištění, zda daná investice skutečně přináší dříve odhadované efekty a k získání poznatků,
které mohou být uplatněny při budoucím rozhodování o investicích do ICT. [Voříšek, 2008].
Dokument, který stanovuje a formuluje hodnotu IS/ICT projektu se nazývá „Business Case”,
přičemž hodnotou projektu jsou zde myšleny právě přínosy, které podnik získá díky využití
výsledku projektu. Hodnota projektu je zpravidla proměnlivá v čase a může obsahovat jak
zvýšení finančního profitu podniku, tak i přínosy nefinanční. „Řízení hodnoty projektu“
AIP Scholaris
27
(„project value governance“) představuje podle ISACA vytvoření systému pro ovládání,
monitorování a kontrolu projektu, který zajistí jasnou vazbu mezi strategií organizace a
přínosem projektu směřujícím k realizaci strategie, resp. její části. Hodnotu projektu tedy
nelze dobře stanovit bez znalosti kontextu strategického zaměření a podnikání dané
organizace ve smyslu dosažení přínosů pro realizaci podnikové strategie.” [Hujňak, 2008].
Pro účely vyjádření, měření a monitorování efektů IS/ICT je vhodné stanovit odpovídající
metriky, které při řízení hodnoty daného projektu slouží jako nástroj zpětné vazby a
hodnocení efektivnosti při dosahování podnikových cílů, výkonnosti procesů a efektivnosti
podnikových zdrojů a také jako nástroj hodnocení řešení již realizovaných. Metrika je
definována jako „přesně vymezený finanční či nefinanční ukazatel, nebo hodnotící kritérium,
které je používáno k hodnocení úrovně efektivnosti konkrétní oblasti řízení podnikového
výkonu a jeho efektivní podpory prostředky IS/IT” a z hlediska míry měřitelnosti se metriky
dělí na tvrdé a měkké. [Učeň, 2001].
Tvrdá metrika je objektivně měřitelný ukazatel, zjištěný na základě existujících dat v dané
oblasti, který sleduje vývoj podnikových cílů a aktivit, nebo jsou popř. zaměřeny přímo na
zákazníka. Tvrdé metriky jsou tedy většinou snadno měřitelné, k dispozici bez dodatečných
nákladů a dají se většinou dobře převést na finanční vyjádření. Zde upozorňujeme čtenáře na
to, že to neznamená, že by tyto ukazatelé byly ve finančním vyjádření přímo. Příkladem
nefinančních metrik může být např. dostupnost, doba odezvy na požadavek, doba řešení
požadavků, maximální doba mimo provoz, počet navštívených odkazů apod. Finanční
vyjádření metriky jako je dostupnost nebo odezva služby bývá zakotvena obvykle v SLA jako
platba za službu v závislosti na třech úrovních tohoto parametru: servisní úroveň, minimální
servisní úroveň a motivační servisní úroveň. Nedosažení minimální servisní úrovně může
například způsobit uplatnění sankcí za poskytování služby a naopak dosažení motivační
úrovně zakládá nárok poskytovatele služby na příplatek ke standardní ceně. [Učeň, 2001].
Měkká metrika typicky slouží k měření a hodnocení úrovně informatické podpory procesů
nebo funkčních oblastí podniku a bývá obvykle koncipována v souladu s účelem použití tak,
aby mohla být využita k hodnocení míry plnění interních cílů dané oblasti a míry dosažení
potenciálních efektů IS/ICT. Měření pomocí měkkých metrik je obvykle založeno na
zpracování subjektivních hodnocení efektivnosti získané od dané cílové skupiny osob
(uživatelé, manažeři, dodavatelé). [Učeň, 2001]. Příkladem měkkých metrik jsou například
hodnocení lektora, školení, dotazníkové šetření, akceptace, zápis, prezenční listina. Často se
ovšem management s pouhými měkkými metrikami nespokojí a snaží se je převést na metriky
tvrdé. Když bychom například chtěli kvantifikovat spokojenost zákazníka, bylo by možné
místo dotazníkového šetření uplatnit tvrdé metriky jako je počet stížností, frekvence
návštěvnosti stránek, počet zákazníků s více než jedním nákupem apod.
4.2.1 METODY HODNOCENÍ PŘÍNOSŮ IS/ICT
Metody pro hodnocení přínosů investic do IS/ICT se rozdělují do dvou skupin, na tzv.
kvantitativní a kvalitativní. Přestože toto rozdělení se zdá být strohé, ve skutečnosti bývají
kvalitativní metody zčásti kvantitativní a používají jako jedno z multidimenzionálních kritérií
i finanční ukazatele. [Nekvasil, 2008]. Takto postavené metody jsou potom velmi efektivní,
protože dokážou zachytit jak čistě finanční přínos, tak zároveň i přínosy nefinanční typu např.
zvýšení kvality produktu, riziko investice apod.
28
Výběr vhodné metody, popř. sestavení celého portfolia metod pro hodnocení určité investice
do IS/ICT, je závislé na mnoha různých podmínkách, z nichž klíčovou roli hraje vždy
nákladnost metody hodnocení vůči velikosti investice, rychlost vyhodnocení a aplikovatelnost
na stávající organizační strukturu podniku. [Nekvasil, 2008]. Metodik pro hodnocení přínosů
z IS/ICT se v současnosti nabízí celá řada, proto je vhodné vybírat metodiku dle sestavené
sady kritérií hodnocení, jako např. vypovídací schopnost výstupů metody, nákladnost metody,
časová náročnost metody, náročnost metody na exaktnost vstupů, srovnatelnost výstupů
metody, nároky na organizační strukturu podniku a vhodnost metody k povaze investice.
[Nekvasil, 2008]. Dalšími z našeho pohledu také důležitými kritérii by potom mohly být ještě
třeba zkušenosti s aplikací metody v daném odvětví nebo oblasti a dostupná konzultační,
popř. i SW podpora metody a flexibilita metody.
4.2.1.1 Kvantitativnímetody
Kvantitativní metody jsou ryze postaveny na číselně vyjádřitelných údajích nebo na takových
údajích, které lze na čísla převést. Operují tak s aspekty investic jako jsou náklady, tržby, zisk
apod. Při průzkumu firmy Forrester research z roku 2006 bylo zjištěno, že stále více
organizací má snahu měřit efekty z investic do IS/ICT a že většina z nich pro svá měření
využívá zejména metody kvantitativní [Forrester, 2010]. Investice do IS/ICT je ve své
podstatě investicí jako ostatní a tak pro měření ekonomické efektivnosti do IS/ICT neexistují
nějaké specifické ukazatele, ale používají se standardní metody hodnocení investic známé z
účetnictví a podnikové ekonomiky. Nejpoužívanějšími zástupci těchto metod jsou metody
ROI (Výnosnost investice), NPV (Metoda čisté současné hodnoty investice), IRR (Vnitřní
výnosové procento), EVA (Ekonomická přidaná hodnota), WACC (Vážené průměrné náklady
podnikového kapitálu), PP (Doba splacení investice), ale existuje celá řada dalších. Pro
představu čtenářů, jak hodnocení přínosů kvantitativními metodami může vypadat, jsme
zvolili metodu ROI, která je poměrně snadno pochopitelná a v současnosti je jednou ze
základních metod pro hodnocení přínosů IS/ICT.
ROI(Returnoninvestment)
Metoda ROI, v českém překladu výnosnost, resp. rentabilita investice, je v současnosti jednou
z nejčastěji využívaných finančních metod pro hodnocení IT projektů. Tato metoda nám říká,
jaká je návratnost investic a zároveň je možné z tohoto ukazatele zjistit i dobu, po kterou se
investice bude splácet. [Voříšek, 2008].
Návratnost investice lze nejjednodušším způsobem spočítat jako poměr kumulovaných zisků
z investice ke kumulovaným nákladům na danou investici, přičemž zisk zjistíme jako rozdíl
přínosů a nákladů investice:
á ROI
kumulované přínosy
kumulované náklady kumulované náklady
(1)
Kumulovanými hodnotami ukazatele ROI za jednotlivá časová období, nejčastěji po letech,
můžeme získat přehled o vývoji výnosnosti investice po celou dobu její životnosti. Cílem
veškerých investic je, aby zisky, které investice přinesla, převýšily náklady na tuto investici,
AIP Scholaris
29
tzn. ukazatel ROI byl > 0. Pokud by byl ukazatel ROI < 0, znamená to pro podnik ztrátu a
podniku se nevrátí zpět ani vynaložené náklady.
Ukazatel ROI pro danou investici je někdy také účelné porovnat s ROI ušlé investiční
příležitosti, která má obdobné riziko a kterou bychom mohli uskutečnit místo této investice.
Pokud bychom například očekávali návratnost IT investice 15 % a návratnost této ušlé
investice na kapitálovém trhu by byla 12 %, přičemž rizikovost těchto investic by byla
obdobná, je zřejmé, že se rozhodneme raději investovat do IT. [Schniederjans, 2005].
Nevýhodou ROI v této jednoduché podobě je, že nebere v úvahu klesající hodnotu peněz v
čase a tudíž není vhodná pro analýzu investic v delším období. Proto je přesnější do výpočtu
ROI zahrnout diskontní faktor, kterým se diskontuje budoucí hodnota peněz (tedy přínosů i
nákladů) na současnou hodnotu peněz a je tak možné lépe vyčíslit návratnost investice i v
delším časovém období.
á ROI
kumulovanédiskontované přínosy
kumulované disk. náklady kumulované diskontované náklady
(2)
Rozdíl mezi jednoduchou ROI a diskontovanou ROI na konkrétním příkladu je demonstrován
v příloze č. 1.
Přestože výpočet návratnosti investice je poměrně jednoduchá záležitost, hlavním kritickým
faktorem hodnocení pomocí ukazatele ROI je především identifikace předpokládaného
přínosu z investice. Tento přínos je pouze odhadem, který ovšem nemusí být naplněn, a tak
jakákoliv změna v budoucím vývoji může mít významný dopad do hodnocení. [Voříšek,
2008].
Hlavním motivem pro aplikaci kvantitativních metod je především jejich snadnost, rychlost a
nízké náklady na jejich použití. V podstatě stačí pouze dobře odhadnout finanční ukazatele a
následně je dosadit do vzorce a vypočíst. Důvodem, proč jsou tyto metody ve většině
organizací oblíbené, je především tlak vlastníků podniku na zhodnocení investic a na
maximalizaci zisku podniku, tzn. akcent zejména na finanční efektivitu projektu a to v co
možná nejkratším časovém horizontu. Kvantitativní metody hodnocení investic do IS/ICT
mají ovšem i své nedostatky. Jejich počet je velmi vysoký a mnohdy existuje více interpretací
jedné metody, což často vede k nekonzistencím a navzájem neporovnatelným výsledkům.
Dalším problémem je propočet výsledků na základě odhadů a schopnosti získat relevantní
data, což vyžaduje přesnost předpokladů výpočtů, kterou nelze předem zaručit. Další aspekt
selhání kvantitativních metod je jejich neschopnost zachytit mimo hmotných přínosů i
nehmotné přínosy (např. zákaznická spokojenost, lepší informovanost, apod.), které jsou ve
většině případů podstatnou součástí celkového přínosu dané investice. Další slabinou je
nemožnost vyčíslit i budoucí příležitosti, které IS/ICT přinese, protože v mnoha případech
není motivem investice do IS/ICT pouze momentální benefit, ale i benefit do budoucna, popř.
předpoklad pro nějaké budoucí zlepšení v delším časovém horizontu. Co je však největším
nedostatkem finančních metod hodnocení přínosů IS/ICT, je jejich nedostatečná práce s riziky
investic [Forrester, 2010], která u IT projektů metodika PMBOK kategorizuje dle oblasti,
kterou zasahují, na rizika plánovací, organizační, technická, věcného rámce a rizika externích
závislostí.
30
Uplatnění kvantitativních metod je podle nás především u projektů, jejichž hlavním cílem je
zvýšit finanční zisky nebo snížit náklady, takže pouhé finanční vyjádření efektů je zde
dostatečné. Zároveň bychom kvantitativní metody preferovali především u projektů, které
generují přínosy v krátkém časovém horizontu, jelikož v dlouhém horizontu je větší riziko, že
původní odhady, se kterými výpočty kalkulují, nebudou naplněny vlivem působení faktorů,
jež nelze dopředu předpokládat.
4.2.1.2 Kvalitativnímetody
Kvalitativní metody na rozdíl od kvantitativních metod dokážou kromě finančních efektů
podchytit i rizika investic a přínosy nefinančního typu, které mají obzvláště v IT projektech
minimálně stejnou váhu jako hledisko finanční. Nejpoužívanějšími zástupci těchto metod jsou
metody BSC (Balanced Score Card), IT Portfolio management, TEI (Total Economy Impact),
VMM (Value Measuring Methodology), Cost/Performance Benchmarking, Strategic fit,
Information economics, TCO (Total Cost of Ownership), BVI (Business Value Index) a
zejména v zahraničí také ValIT (Value IT). Pro představu, jak hodnocení pomocí některých
kvalitativních metod může vypadat, jsme se zaměřili na charakteristiku dvou vybraných, tj.
BSC (Balanced Scorecard) a TEI (Total Economic Impact). Tyto metody se ukázaly ve
výzkumu Businessworld provedeném v září 2005 jako dvě z kvalitativních metod
nejpoužívanějších pro vyhodnocení přínosů implementovaných ERP řešení. [Basl, 2008].
BSC(BalancedScorecard)
Nejznámější a často, jak v souvislosti s měřením výkonnosti podniku jako celku, tak i
jednotlivých částí podniku až po vyhodnocení efektivnosti jednotlivých investic, zmiňovanou
metodou je Balanced Scorecard.
Poprvé byla představena v roce 1992 pány Kaplan a Norton a jejím účelem bylo překlopit vizi
a strategii podniku do komplexního souboru měřítek výkonnosti, které poskytují rámec pro
strategické měření a řízení systému. [Sedera, 2001].
Motivem pro vytvoření a použití metody byla reakce na nedostatky tradičních finančních
metod, které uvažují pouze finanční perspektivu výkonnosti podniku a již neřeší její
souvislost s dalšími perspektivami výkonnosti podniku. Metoda BSC tento klasický přístup
rozšiřuje o 3 další perspektivy, tj. perspektiva interních podnikových procesů, perspektiva
učení se a růstu a perspektiva zákaznická. Poskytuje tak rámec BSC, který nabízí systémový
pohled na celek, na jehož chování má vliv vzájemná interakce jednotlivých složek.
Stěžejním cílem většiny podniků jsou finanční ukazatele výkonnosti. V pojetí BSC je
dosažení finančních cílů chápáno jako zpožděný důsledek vzájemného působení předstižných
(hybných) sil ostatních perspektiv. Vytváří se tak kauzální řetězec, který si lze představit např.
takto: Kvalifikovaní, zkušení a motivovaní pracovníci (učení se a růst) jsou schopni
optimalizovat procesy ve smyslu kvalitní a rychlejší dodávky (interní podnikové procesy), což
nahrává tomu, že zákazníkovi budou dodány požadované produkty, či služby včas a ve vysoké
kvalitě. Díky tomu bude zákazník spokojený, bude s podnikem udržovat dlouhodobé vztahy a
zároveň vznikne prostor pro přilákání nových zákazníků (zákazníci) a v konečném důsledku
pokud bude mít firma dostatek zákazníků, vzroste následně i její obrat i tržby (finance). Jak je
vidět z obrázku č. 2, v každé z dimenzí jsou dále zakotveny její záměry a cíle, metriky a jejich
cílové hodnoty a konkrétní iniciativy, kterými má podnik těchto hodnot dosáhnout.
AIP Scholaris
31
Obr. 2. Rámec BSC, upraveno dle [Kaplan, 1996] Z původní celopodnikové BSC se postupem času vyvinuly BSC specifické pro dílčí oblasti např. e-business, lidské zdroje, finance a také IT. IT Scorecard se skládá z těchto čtyř
pohledů: celopodnikový přínos, orientace na zákazníka, kvalita provozu a orientace na
budoucnost. [Nekvasil, 2008]. Jednotlivé pohledy spolu stejně jako u celopodnikové BSC
velmi úzce souvisí a prostřednictvím jejich vzájemného těsného propojení zde vzniká
výsledný celopodnikový přínos, což nemusí být pouze finanční výsledky podniku. Kauzální
řetězec IT útvarů potom dle [Novotný, 2010] může vypadat následovně: Pokud se zlepší
odborné schopnosti zaměstnanců (orientace na budoucnost), můžeme dosáhnout lepší kvality
vyvíjených systémů (kvalita provozu), potom se mohou lépe naplnit uživatelská očekávání
(zákazníci – uživatelé) a výsledkem je zlepšení podpory podnikových procesů (celopodnikový
přínos). IT Scorecard tedy staví jako hlavní cíl IS/ICT především podporu hlavních
strategických cílů podniku a IT chápe jako vklad na rozvoj businessu společnosti.
Při sestavování IT BSC je velmi důležitá její provázanost s celopodnikovou BSC. Toho lze
dosáhnout technikou tzv. kaskádování, jak zachycuje obrázek č. 3.
32
Obr. 3. Kaskádová technika při sestavení IT BSC, zdroj: [Grembergen, 2004] IT BSC je možné následně rozdělit do dílčích subsystémů na jednotlivé IT útvary, případně až
po vlivy konkrétní investice na business. Vzniká tak komplexní provázaná síť, podle které lze
určit a sledovat přispění jednotlivých dílčích komponent systému celopodnikovým cílům.
Možnost uplatnění metody při hodnocení přínosů je velmi široké hlavně díky flexibilitě
metody. Je možné ji aplikovat na systémy i na jejich části, je možné rozšířit, modifikovat či
zúžit počet nahlížených dimenzí (často se např. přidává dimenze lidských zdrojů) a dále je
možné také dle potřeby podniku i vynechat či zařadit navíc některou složku v dimenzích
(často jsou vynechány např. iniciativy, které jsou spíše taktického než strategického
charakteru). Výhodou u této metody je, že již existuje celá řada publikací, které se metodikou
BSC zaobírají a stejně tak jsou na trhu i konzultanti a konzultantské firmy, které mohou
podniku s implementací BSC pomoci (v ČR například společnost Proverbs). BSC má však i
své kritiky. [Voelpel, 2006] dokonce aplikaci BSC v podniku pokládá za ohrožení přežití
firmy a to z několika důvodů:
jako nástroj měření je BSC příliš rigidní a neměnná,
používání BSC vede ke statizaci podnikových procesů a následně ke ztrátě schopnosti
flexibilně reagovat na podnikové okolí,
● externí podněty k inovaci jsou BSC utlumeny,
● BSC neumožňuje otevřené sdílení znalostí a aktivní zapojení v komunitním výzkumu.
●
●
[Nekvasil, 2008] na tyto důvody argumentuje tím, že BSC podporuje byrokracii ve spojení s
pevnou organizační strukturou a že všechny problémy, které [Voelpel, 2006] zmiňuje, jsou
spojeny se striktním aplikováním statických měřítek BSC v dlouhém časovém období.
Závěrem jeho úvahy je, že BSC může být použita jako dobré vodítko pro podporu jistého, v
čase lokalizovaného rozhodnutí, ale že strategické cíle společnosti není dobré podřizovat
možnosti jejich zanesení do BSC. My s tímto názorem souhlasíme a myslíme si, že pokud je
metoda BSC správně customizována podniku na míru, poskytuje především kladné efekty a
nemusí být omezujícím faktorem, jak tvrdí [Voelpel, 2006].
AIP Scholaris
33
TEI(TotalEconomicImpact)
Jedná o metodu, která dle výzkumu Businessworld v roce 2005 patřila mezi 5
nepoužívanějších metod pro vyhodnocení přínosů implementovaných ERP řešení. [Basl,
2008]. Metodu TEI vyvinula společnost Forrester v roce 1997 a její cílem je kromě tradiční
analýzy nákladů na IT a kvantifikace byznys přínosů zařadit do hodnocení investic také
flexibilitu dané varianty z hlediska budoucích příležitostí a současně dát tyto tři oblasti
hodnocení do souvislosti s jejich možnými riziky, viz obrázek č. 4.
Obr. 4. Schematické zachycení metody TEI, zdroj: [Forrester, 2010] V prvním kroku se nejprve jednotlivé investiční varianty ohodnotí ve vztahu k současnému
IT, přičemž metoda uvažuje pouze rozdíl mezi současnými náklady a odhadovanými
budoucími náklady a nesnaží se o vyjádření celkových nákladů dané investice. Dívá se tedy
pouze na změny nákladů, které daný projekt ovlivňuje, přičemž tyto změny jsou obvykle
největší v období implementace projektu a s postupem času klesají. Změny nákladů na IT
mohou být jak negativní, tj. ve formě větších výdajů, tak i pozitivní, tj. ve formě úspor.
Dalším krokem je hodnocení přínosů variant pro byznys společnosti. Kromě budoucích
pozitivních přínosů a finančních zisků se zohledňují i počáteční negativní faktory, jako je
například nutné proškolení zaměstnanců na nové technologie a postupy a v důsledku toho ušlé
zisky, které by podnik získal, kdyby se zaměstnanci v době školení věnovali svým běžným
úkolům. Tyto počáteční negativní efekty jsou posléze kompenzovány pozitivní dopadem, jako
je dlouhodobé zvýšení produktivity.
Třetím krokem je hodnocení flexibility varianty, čímž rozumíme finanční vyjádření možností,
které se společnosti otevřou uskutečněním dané investice, jako je například nákup ICT
infrastruktury, která do budoucna zajistí rychlejší nasazení nových aplikací bez dodatečných
nákladů na novou infrastrukturu.
Nakonec je potřeba vyjádřit rizika dané investice. Odhadované náklady a přínosy investice
jsou přetransformovány do škály potenciálních výsledků.
34
Následně jsou jednotlivé složky nákladů a přínosů váženy takto vyjádřenými riziky a tak se
získá celková návratnost dané investice, která připouští i rizika. [Forrester, 2010].
Uplatnění této metody je hlavně při porovnání dvou odlišných variant, jako je například
nákup aplikace oproti jejímu vlastnímu vývoji [Basl, 2008], nebo při porovnání řešení od
dvou různých dodavatelů. Velkou výhodou při uplatnění metody TEI v podniku je především
kvalitní popis jejich principů a metamodelu a zároveň dostupná nabídka školení, seminářů a
případových studií od společnosti Forrester, která metodiku vyvíjí. Nevýhodou metody,
pokud je použita v podniku, je nutnost vynaložit investici do nástrojů, šablon a konzultací,
které jsou pro tuto metodu potřebné. Při samotném zavádění metody do podniku je potom
také zapotřebí věnovat dostatečný časový prostor na vyškolení pracovníků.
Jak již bylo řečeno v úvodu ke kvalitativním metodám, jejich hlavní výhodou oproti
kvantitativním metodám je především práce s nefinančními přínosy a riziky. Jejich
nevýhodami jsou potom oproti kvantitativním metodám především větší nároky na čas,
náklady a znalost lidí. Vyplatí se tedy zejména u velkých projektů, kde je cena metodiky
hodnocení ve srovnání s cenou projektu zanedbatelná a mají mnoho nehmotných přínosů
dosahovaných v delším časovém horizontu. U některých z nich (BSC, benchmarking) je
potom možné dokonce rozšířit použití z hodnocení pouze jedné investice na hodnocení
výkonnosti celého systému.
Kromě využití samotných metod určených pro hodnocení přínosů IS/ICT je zajímavá také
otázka dimenzí (pohledů), přes které by se měly efekty inovací analyzovat, tj. např. čas (vývoj
dosahovaných efektů v čase), plán/skutečnost, zdroje efektů, zasažené podnikové procesy,
časový horizont uplatnění efektů, projekty potřebné pro dosažení efektů a další. [Voříšek,
2010].
Přístupů a metod, jak analyzovat a hodnotit efekty IS/ICT je mnoho. To, jaké z nich se v
daném podniku uplatní, bude záležet na velikosti a druhu podniku, způsobu řízení podnikové
informatiky, potřebách vlastníků a managementu podniku, typu IS/ICT investice a dalších
faktorech. Co je zde ale důležité, je především úzká spolupráce IT útvaru podniku s
businessem, který IT služby využívá. Jak vychází z modelu SPSPR, právě vlastníci business
procesů by měli být schopni odhadnout, jakou hodnotu investice do IS/ICT podniku přinese a
dle toho by se měl byznys o investicích do IS/ICT rozhodovat. [Voříšek, 2010]
5 VÝZKUM MEZI CFO
O investicích a financích ve firmě ve většině případů rozhoduje Chief Financial Officer
(CFO). Poradenská společnost Gartner, Inc. provedla v období od října 2011 do února 2012
průzkum [Van Decker, 2012], ve kterém se ptala 255 CFO. Z nich 52 % zastupuje firmu
mezinárodního rázu, zbytek tvoří firmy ze Severní Ameriky. Otázky se týkaly hlavně názorů
těchto osob ohledně budoucnosti IT, a kde vidí možné příležitosti zlepšení.
5.1 ROLE IT V PODNICÍCH
Podle výzkumu, uvedeného v předchozím odstavci, CFO nevidí IT jako hlavní zdroj
konkurenční výhody, ale spíše jako nutnost, se kterou je potřeba počítat. Odrazuje se to také
na výsledcích výzkumu, kdy jen 8 % CFO věří v názor, že IT zajistí změnu nebo zásadní
rozdíl oproti konkurenci.
AIP Scholaris
35
Na druhou stranu jen málokdo pochybuje o významu IT. Z průzkumu 38 % odpovědělo, že IT
přispívá k lepší výkonnosti celého podniku. O něco méně zkoumaných se domnívá, že IT
umožňuje efektivnější alokaci zdrojů a je jen nástrojem definovaným podle byznysu.
Obr. 5. Výsledky průzkumu, zdroj: [Van Decker, 2012] To ostatně potvrzuje další otázka, která je zaměřena na vnímané přínosy z IT. Značná část
souhlasí s tím, že benefity z IT jsou vidět. 31 % dokonce zastává názor, že benefity z IT
vnímají pravidelně (body 6 a 7).
36
Obr. 6. Benefity z IT, zdroj: [Van Decker, 2012] S těmito výsledky však souhlasíme jen částečně. Je pravda, že investice do IT jsou v dnešním
světě mnohdy nutností a jejich ignorování by bylo pro firmu sebevraždou. Avšak můžeme se
v mnoha případech přesvědčit, že právě IT je to, co vytváří firemní hodnotu a zajišťuje
výhodu pro firmu. Pokud nepočítáme firmy zabývající se přímo výrobou SW nebo HW, dobrý
příklad nalezneme např. u firmy Amazon. Tato firma se proslavila po celém světě jako
elektronický prodejce. IT rozhodně nebylo to, co by firmě přinášelo výhodu nad konkurenty.
Podporovalo prodej, ale samo o sobě nevytvářelo žádnou hodnotu. Avšak firma Amazon, jako
jedna z prvních firem na světě, dokázala změnit své původně podpůrné IT na jeden z hlavních
příjmů a předstihnout své konkurenty. Chytře pronajala po většinu roku nevyužitý výkon
svých serverů. Dnes je Amazon známý nejen jako prodejce zboží, ale také jako poskytovatel
cloud computingu. IT je tedy právě jedním z kanálů příjmů Amazonu a to, co přináší jistou
konkureční výhodu oproti ostatním elektronickým prodejcům.
Podle nás je výše zmíněný průzkum hodně ovlivněný respondenty. CFO nemají takový
přehled o tom, co se děje ve světě IT, a proto nemohou vidět možnosti, které existují. Dalším
důvodem může být to, že CFO jako člověk odpovídající za finance firmy vidí hlavně finanční
systémy, a v této oblasti zavedení IT opravdu není konkurenční výhodou. Na výsledky
průzkumu může mít taktéž vliv i zkoumaný vzorek firem. Tyto firmy mohly mít svůj hlavní
předmět podnikání v oblasti, která IT bere jako nutnost.
5.2 KAM INVESTOVAT?
Z procesů, které potřebují investici v podobě nových IT technologií, je prioritou investovat do
zlepšení analýzy a rozhodování. V dnešním množství dat je tato priorita pochopitelná.
Oblíbené téma dneška je také knowledge management, který se umístil na druhém místě.
Znalosti se postupně stávají cennějšími a jejich efektivní řízení ve firmě je důležitým klíčem k
úspěchu.
AIP Scholaris
37
Obr. 7. Možnosti budoucích investic, zdroj: [Van Decker, 2012] Protože pozornost CFO je zaměřena na zlepšení procesu rozhodování, nelze se divit, že v
otázce: „Kde vidíte největší potřeby IT investice?” vyhrály technologie Business Intelligence.
Za povšimnutí stojí i technologie „cloud computing”, která zde není tak často zmiňována.
Důvodem je, že CFO chce vidět jasné přínosy a zlepšení firemních procesů z IT investic, a to
BI technologie poskytuje. Cloud computing oproti tomu sníží celkové náklady na provoz, ale
nepřináší žádné na první pohled viditelné přínosy, ani nijak nevylepšuje procesy ve firmě.
Cloud computing proto vyhrává spíše ve výzkumech, kde jsou respondenty CIO (Chief
Information Officer).
38
6 ZÁVĚR
Cílem naší práce bylo seznámit čtenáře s problematikou definování nákladů a přínosů v IT.
Abychom toho dosáhli, práci jsme rozdělili do dvou samostatných, ale vzájemně se
doplňujících částí.
V první části jsme se zabývali náklady v IT. Zamysleli jsme si nad otázkou, proč je vůbec
potřeba se zabývat náklady IT. Následovalo vymezení toho, co lze považovat za náklad, a
jaké dělení nákladů je pro oblast IT typické. Dále jsme pro názornost popsali jeden ze
způsobů analýzy nákladů pomocí metody TCO. Protože jednou z priorit firem je mít co
nejnižší náklady, zkusili jsme uvést některé způsoby, kterými by firmy mohly výrazně snížit
náklady v IT a přitom neztratit žádnou jeho hodnotu.
Druhá část práce se věnuje problematice určení přínosů v IT. Spočítat přínosy IT pro podnik
je ještě těžší úkol než vymezit náklady a ne všechny investice do IT se musí nutně vrátit v
podobě přínosu pro firmu. Z tohoto důvodu jsme prvně museli vymezit, co jsou přínosy a
které přínosy investice do IT přinášejí. Následně jsme vyčlenili přínosy podle různých
hledisek. Dalším bodem v práci byl popis vybraných metod pro lepší představu způsobu
určení přínosu IT. Z nepřeberného množství metod pro analýzu přínosů jsme si z nich vybrali
tři a zevrubně je popsali: ROI, Balanced Scorecard a TEI.
Poslední kapitolu v naší práci jsme věnovali problematice vnímání přínosů z IT v současné
praxi. Rozebrali jsme a vyjádřili jsme se k výzkumu od firmy Gartner. Rozebrali jsme a
vyjádřili jsme se k výzkumu od firmy Gartner, který se uskutečnil mezi CFO velkých firem,
kde se respondenti vyjadřovali k pohledu na IT ve firmě a k možným investičním
příležitostem.
Po přečtení této práce nedostanete jednoznačnou odpověď na to, kterou metodu použít pro
určení nákladů a přínosů v IT, ani jakým univerzálním způsobem získat z IT co nejvíce.
Taková odpověď totiž neexistuje. Naší snahou bylo ukázat možnou cestu, jak lze postupovat
při této činnosti. Její aplikování však závisí na konkrétní situaci. Z tohoto důvodu jsme se také
snažili o to, aby čtenář získal základní povědomí o této problematice a dokázal následně
racionálně uvažovat a vymyslet svou vlastní cestu, jak řešit problematiku nákladů a přínosů
IT ve firmě.
7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
[Basl, 2008]
BASL, Josef. Podnikové informační systémy: podnik v informační
společnosti. 2., výrazně přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008,
283 s. ISBN 978-80-247-2279-5.
[Carr, 2003]
CARR, Nicolas. IT doesn´t matter. Harvard Business School
Publishing Corporation. [online] 2003 [cit. 2012-11-30]. Dostupné z:
http://www.econ.uba.ar/www/departamentos/sistemas/plan97/tecn_i
nformac/rota/Zimerman/IT%20Doesnt%20matter%20Carr.pdf
[Fin.mgmt, 2012]
Autor neznámý. Jak uřídit náklady na It ve firmě. Finanční
management. Praha: Economia, 2012, roč. 9, č. 1. ISSN 1214-9292.
AIP Scholaris
39
[Forrester, 2010]
Autor neznámý. Forrester´s Total Economic Impact Portfolio
[online]. Forrester Research, 2010 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z:
http://www.cornerstone1.com/SAP/SAP_Forrester_Measuring_the_
Business_Value_of_IT.pdf
[Gartner, 2012]
Gartner Worldwide IT Spending Forecast. GARTNER, Inc. Gartner
[online].
2012
[cit.
2012-11-06].
Dostupné
z:
http://www.gartner.com/technology/research/it-spending-forecast/
[Grembergen, 2004]
VAN GREMBERGEN, Wim. Strategies for Information Technology
Governance. United Kingdom : Idea Group Publishing, 2004. 390 s.
ISBN 1-59140-140-2.
[Hujňák, 2008]
HUJŇÁK, Peter. Business Case: řízení hodnoty a rozsahu ICT
projektu. In: Systems integration [online]. 2008 [cit. 2012-12-13].
Dostupné z: http://si.vse.cz/archive/proceedings/2008/ rizenihodnoty-ict-projektu.pdf
[IT Economics
Corporation, 2010]
Computing The ROI for IT Projects and Other Investments. IT
Economics Corporation [online]. 2010 [cit. 2012-12-13]. Dostupné
z: http://iteconcorp.com/ROICalc.html
[Kaplan, 1996]
KAPLAN, Robert a David NORTON. Using the Balanced
Scorecard as a Strategic Management System. Harvard Business
Review. 1996.
[Král, 2010]
KRÁL, Bohumil. Manažerské účetnictví. 3., dopl. a aktualiz. vyd.
Praha: Management Press, 2010, 660 s. ISBN 978-80-7261-217-8.
[Marchewka, 2006]
MARCHEWKA, Jack T. Information technology project
management: providing measurable organizational value. 2nd ed.
Hoboken, NJ: Wiley, c2006, xxiii, 374 p. ISBN 978-047-1715-399.
[Nekvasil, 2008]
NEKVASIL, Marek. Možnosti hodnocení efektivity investic do IT.
Systémová integrace: časopis České společnosti pro systémovou
integraci [online]. 2008, č. 3 [cit. 2012-10-30]. ISSN 1210-9479.
Dostupné
z:
http://www.cssi.cz/cssi/system/files/all/si-3-2008nekvasil.pdf
[Novotný, 2010]
NOVOTNÝ, Ota, POUR, Jan, MARYŠKA, Miloš, BASL, Josef.
Řízení výkonnosti podnikové informatiky [Business Informatics
Performance
Management].
Praha
:
PROFESSIONAL
PUBLISHING, 2010. 275 p. Text in Czech. ISBN 978-80-7431-0409.
[Schniederjans, 2005]
SCHNIEDERJANS, Marc J, Jamie L HAMAKER a Ashlyn M
SCHNIEDERJANS. Information technology investment: decisionmaking methodology [online]. River Edge, N.J.: World Scientific,
c2004, xxvi, 389 p. [cit. 2012-12-13]. ISBN 98-123-8695-5.
40
[Sedera, 2001]
SEDERA, Darshana, Guy GABLE a Michael ROSEMANN. A
Balanced Scorecard Approach to Enterprise Systems Performance
Measurement. AIS Electronic Library [online]. 2001, 1-1 [cit. 201210-30].
[Sodomka, 2012]
SODOMKA, Petr, Hana KLČOVÁ a Jiří KŘÍŽ. Aktuální trendy trhu
s informačními systémy pro malé a střední podniky. Systémová
integrace [online]. 2012, č. 2 [cit. 2012-12-13]. Dostupné z:
http://www.cssi.cz/cssi/aktualni-trendy-trhus%C2%A0informacnimi-systemy-pro-male-stredni-podniky
[Thorp, 2007]
THORP, John. Information paradox: realizing the business of
information technology [online]. S̜ l: McGraw-Hill, 2007 [cit. 201212-13].
ISBN
00-713-4265-6.
Dostupné
z:
http://solutions.us.fujitsu.com/www/content/information-paradoxebook/Information_Paradox_Complete_2007.pdf
[Tvrdíková, 2000]
TVRDÍKOVÁ, Milena. Příprava řízení přínosů IS/IT. Systémová
integrace: časopis České společnosti pro systémovou integraci
[online]. 2000, [cit. 2012-10-30]. ISSN 1210-9479. Dostupné z:
http://si.vse.cz/archive/proceedings/2000/ priprava-rizeni-prinosu-isit.pdf
[Učeň, 2001]
UČEŇ, Pavel. Metriky jako nástroj řízení efektivity IS/IT. In:
Systems integration [online]. 2001 [cit. 2012-11-27]. Dostupné z:
http://si.vse.cz/archive/proceedings/2001/metriky-jako-nastrojrizeni-efektivity-is-it.pdf
[Van Decker, 2012]
E. VAN DECKER, John. Top 10 Findings From Gartner's Financial
Executives International CFO Technology Study. In: Top 10
Findings From Gartner's Financial Executives International CFO
Technology Study [online]. 2012 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z:
http://www.gartner.com/id=2018115
[Voelpel, 2006]
VOELPEL, Sven a kol. The tyranny of the Balanced Scorecard in
the innovation economy. Journal of Intellectual Capital, Vol. 7,
2006 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://www.mngt.waikato.
ac.nz/ejrot/cmsconference/2005/proceedings/intellectualcapital/voelp
el.pdf
[Voříšek, 2008]
VOŘÍŠEK, Jiří. Principy a modely řízení podnikové informatiky.
Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2008, 46 s. ISBN 978-80-245-1440-6.
[Zee, 2002]
ZEE, Han T. Measuring the value of information technology
[online]. London: Information Science Pub., c2002, ii, 213 p. ISBN
19-307-0808-4.
Dostupné
z:
http://www.igi-global.com/
chapter/need-measure-value-information-technology/26173
AIP Scholaris
41
PŘÍLOHA Č. 1
Ukázka srovnání hodnocení návratnosti investice jednoduchou a diskontovanou ROI
(převzato a upraveno dle [IT Economic Corporation, 2010]) :
Cíl investice: snížení nákladovosti business procesu „A” o 25 % a více při pokrytí nákladů na
investici již na konci prvního roku a kumulativním ROI na konci třetího roku provozu ve výši
500 % a více.
Základnífakta:
Současné roční náklady na business proces A
10 milionů Kč
IT investice vedoucí ke zlepšení výkonnosti procesu
1 milion Kč
Čas potřebný pro implementaci IT řešení vedoucí ke zlepšení výkonnosti
procesu
6 měsíců
Očekávané přínosy
1. rok (6 měsíců bezprostředně po implementaci IT řešení)
1 milion Kč
2. rok
3 miliony Kč
3. rok
3 miliony Kč
Tabulka 3. Základní informace k příkladu Pro lepší srozumitelnost výpočtů se předpokládá, že všechny investice a úspory jsou
uskutečněny vždy na konci daného roku.
VýpočetpomocíjednoduchéROI:
á ROI
1. rok
2. rok
3. rok
kumulované přínosy
kumulované náklady kumulované náklady
ROI
přínosy1– náklady 1
náklady 1
ROI
kumulativní přínos 1
3 – náklady 1
náklady 1
ROI
kumulativní přínos 1
3
náklady 1
(3)
%
3 – náklady 1
%
%
Tabulka 4. Výpočet jednoduché ROI; čísla jsou uváděna v milionech 42
Jelikož u jednoduché ROI není brána v potaz klesající hodnota peněz v čase, vzniká zde
problém s rostoucí nepřesností výsledků s každým následujícím rokem životnosti investice.
VýpočetpomocídiskontovanéROI:
Ve výpočtu diskontované ROI je navíc oproti jednoduché ROI brána v úvahu i s časem
klesající hodnota peněz. Výpočet je o něco složitější, protože nejdříve je nutné spočítat čistou
současnou hodnotu nákladů a čistou současnou hodnotu přínosů. K tomu potřebujeme znát
diskontní poměr, který používá daný podnik ve svých kalkulacích a následně můžeme dle
vzorce uvedeného v kapitole 4.2.1.1 vypočítat diskontovaný ukazatel ROI.
Předpokládejme tedy, že CFO podniku nám sdělil, že daný podnik používá roční diskontní
poměr 6 %.
V následující tabulce je zachycena současná hodnota přínosů, resp. nákladů v počáteční výši 1
milion Kč a tato hodnota bude v budoucích letech diskontovaná 6 %.
Vzorec pro výpočet současné hodnoty:
č
í
á
1
.
(4)
ě
č
í
Časová osa (konce roků)
Budoucí hodnota přínosů,
resp. nákladů (Kč)
Současná hodnota přínosů,
resp. nákladů (Kč)
0. rok
1 milion
943.40 tis
1. rok
1 milion
890.00 tis
2. rok
1 milion
839.62 tis
3. rok
1 milion
792.09 tis
4. rok
1 milion
747.26 tis
Tabulka 5. Výpočet současné hodnoty v jednotlivých letech á ROI
1. rok
2. rok
ROI
ROI
kumulovanédiskontovanépřínosy kumulovanédisk. náklady kumulovanédiskontovanénáklady
disk. přínos943.40
disk. náklady 943.40
diskontované náklady 943.40
%
kumul. disk. přínosy 3 613.40 disk. náklady 943.40 diskontované náklady 943.40
%
AIP Scholaris
3. rok
ROI
kumul. disk. přínosy 6 132.26 disk. náklady 943.40 diskontované náklady 943.40
43
%
Tabulka 6. Výpočet diskontované ROI; čísla jsou uváděna v tisících Z uvedeného příkladu je tedy vidět že kalkulace jednoduchou metodou ROI již ve 3. roce o 50
% převyšovala diskontovaný ukazatel ROI s úvahou časové hodnoty peněz. Je tedy zřejmé, že
jednoduchou metodu ROI lze uplatnit v krátkém časovém období, kdy rozdíl mezi současnou
hodnotou peněz a budoucí hodnotou peněz není ještě tak výrazný, ale v delším časovém
období je přesnější diskontovaný ukazatel ROI.
AIP Scholaris
2(1), 2013, 44–54, ISSN 1805-613X
Lucidné snívanie
Michal Voskár1
1
Fakulta podnikohospodářská,
[email protected]
Abstrakt: Aj napriek tomu, že každý z nás strávi značnú časť života spánkom a
snívaním, je o tejto problematike nízke povedomie. Táto práca poskytuje stručný a
komplexný prehľad o povahe snov a ich vzniku v kontexte vedomia a percepcie.
Kladie dôraz na vyvrátenie častých mýtov a zameriava sa na potenciálne využitie
snov v každodennom živote v podobe lucidného snívania.
Kľúčová slova: lucidné sny, spánok, vedomie, rapid eye movement, oneirológia,
vnímanie
Title: Lucid dreaming
Abstract: Despite the fact we spend a considerable amount of time in our lives
sleeping, there is little awareness of this topic. This paper provides a brief and
complex summary of the nature of dreams and their emergence in context of
consciousness and perception. It lays stress on busting the common myths about
dreaming and focuses on the potential use of lucid dreams in everyday life.
Keywords: lucid dreaming, sleep, consciousness, rapid eye movement, oneirology,
perception
Vypracováno v rámci bakalářského semináře: Informace a fenomén myšlení
(Předmět se zaměřuje na vztah informace a myšlení. Student se seznamuje se
základními typy myšlení, s potřebou přizpůsobení myšlení odlišným předmětům
a cílům. Poznává různé způsoby myšlení a interpretování skutečnosti a jejich
omezení. Dále pracuje s různými metodami tréninku myšlení, paměti, vnímání
a superlearninku.)
Vyučující semináře: Mgr. Ing. Tomáš Sigmund, Ph.D.
AIP Scholaris
45
1 ÚVOD
Život je krátky a tretinu z neho prespíme.
Od momentu narodenia máme v priemere 67,5 roka života. Niektorí z nás sú o niečo
šťastnejší a narodia sa v modernej krajine s vyspelým zdravotným systémom, čo poskytuje
reálnu šancu dožiť sa až 75 rokov. [1] [2] Ako hovorí výrok na začiatku, život je veľmi krátky
a veľkú časť z neho strávime spánkom. Činnosťou, počas ktorej nespočetné hodiny ležíme a
náš limitovaný čas ubieha, zatiaľ čo my neprítomne odpočívame. Práve to je dôvod, prečo
sme sa rozhodli tento článok venovať téme snívania. Aktivita, ktorá môže bezmyšlienkovité
polihovanie premeniť na noc plnú neobmedzených možností.
Ďalším dôvodom sú osobné skúsenosti autora, ktorý sa často stretáva s mylnými názormi o
spánku a snívaní. Vo väčšine zmienených situácií sú sny označované za niečo mystické,
nadprirodzené a nevysvetliteľné, ba až vzbudzujúce hrôzu. Výsledkom je vyhýbanie sa snom
ako takým a odmietavý prístup k novým informáciám ohľadne tejto problematiky.
Hlavným cieľom tejto práce je preto vyvrátiť časté mýty a zoznámiť čitateľa s lucidným
snívaním. Článok má slúžiť ako stručný a prehľadný náhľad na to, čo vlastne snívanie je, ako
súvisí so spánkom a vedomím a aké výhody nám môže lucidné snívanie poskytnúť. Práca sa
bude venovať taktiež spánkovému cyklu a stavom vedomia počas neho, procesu vzniku snov,
ich obvyklému obsahu, efektom na naše telo a zasiahne aj výskumné metódy v tejto oblasti.
Čerpať budeme okrem odbornej literatúry aj z autorovych vlastných skúseností so snívaním.
2 POJEM "LUCIDNÉ SNÍVANIE"
Keď sa povie lucidné snívanie, málokto si pod týmto pojmom dokáže predstaviť niečo
konkrétne. Aj napriek tomu, že väčšina z nás každú noc niekoľkokrát sníva [3], je táto
disciplína väčšine populácie veľkou neznámou. Čo teda lucidné snívanie je?
Lucidné snívanie znamená snívať a zároveň si byť vedomý, že snívame a ležíme v posteli.
Lucidita nastáva spravidla vo chvíli, kedy si snívajúci človek všimne udalosti okolo seba a
vyhodnotí ich ako produkt sna a nie okolitého fyzického sveta. Tento moment nastáva často v
okamihu, kedy sa v sne stane udalosť, ktorá nie je možná. Príkladom môže byť prítomnosť
zosnulého príbuzného. Niekedy môže lucidita nastať aj spontánne bez toho, aby si subjekt
všimol zvláštnosti sna. [3]
3 POČIATKY VÝSKUMU SNÍVANIA
Sny a spánok ako predmety vedeckého výskumu boli veľkou neznámou až do roku 1952,
kedy Nathaniel Kleitman a Eugene Aserinsky náhodou spozorovali u spiacich testovacích
subjektov pomalý pohyb očí. Keďže sledovať subjekty celú noc bolo nepraktické, prišli na
lepší spôsob, ako pohyby monitorovať. Napojili ich na prístroj, ktorý meral jemné elektrické
signály generované očnými buľvami. Podobne ako u prístroja na meranie mozgových vĺn
EEG, aktivita očí bola zaznamená do grafu. Výsledky výskumu boli viac než nečakané. U
subjektov zaznamenali počas noci niekoľko kratších periód, počas ktorých sa ich oči rapídne
hýbali oproti zbytku noci. [4] Zmienené pohyby sú dnes známe pod názvom REM (anglicky
46
Voskár
rapid eye movement, slovensky rýchle pohyby očí) a umožnili extenzívny výskum spánku,
snívania a vedomia, ktoré vhrli svetlo na dlho nevysvetliteľné záhady našej mysle.
REM spánku, úzko spojenému so snívaním, sa v nasledujúcich kapitolách budeme
podrobnejšie venovať.
3.1 VEDOMIE
Kým prejdeme na lucidné sny, považujeme za nevyhnutné vysvetliť základné prvky, ktoré
vstupujú a ovplyvňujú proces snívania. Jedním z nich je bezpochyby vedomie. Vedomie je
podľa definície uvedomovanie si interných aj externých stimulov. Zahŕňa uvedomovanie si
externých udalostí, interných pocitov, samého seba ako jedinečnú bytosť zažívajúcu tieto
udalosti a uvedomovanie si myšlienok ohľadne týchto udalostí. Vedomie je teda
uvedomovanie si samého seba. Samotné uvedomovanie môžeme rozdeliť na viac úrovní, a to
na vedomie, podvedomie a nevedomie. [4]
V čom je ale vedomie dobré a prečo sa u nás vyvinulo? Z pohľadu evolučnej biológie nám
umožňuje predvídať situácie a analyzovať možné reakcie namiesto metódy pokusu a omylu,
čo by mohlo často viesť k smrtelným následkom. [5] Laicky povedané, vedomie nám dáva
možnosť "prehrať" si scenáre pred tým, ako nastanú.
Rôzne stavy vedomia sú taktiež spojené s rozdielnou mozgovou aktivitou, ktorú meriame
pomocou tzv. EEG (electroencephalograph) - zariadením, ktoré meria elektrickú aktivitu v
mozgu pomocou elektród pripevnených na hlavu subjektu. Mozgová aktivita ľudí sa bežne
delí na štyri základné stupne, a to beta, alfa, theta a delta. V stave beta je subjekt zvyčajne
plne bdelý a zapája sa do riešenia problému. Stav alfa je spojený s hlbokou relaxáciou,
meditáciou alebo tzv. zasnenosťou. Na úrovni theta je subjekt obvykle v ľahkom spánku a na
úrovni delta sa jedná už o hlboký spánok. [4]
3.2 SPÁNOK
Porozumenie jednotlivých stavov vedomia nám pomôže pri vysvetlení spánku a jeho cyklu.
Ten zahŕňa 5 rôznych úrovní, ktoré sa počas noci pravidelne opakujú. V prvom kroku upadá
človek z ospalosti do ľahkého spánku, pričom alfa vlny postupne nahradia theta vlny. Počas
tohto prechodu často zažívame jemné svalové šklbnutia a hypnagógiu, čo sú veľmi krátke
epizódy zmyslových senzácií, prejavujúce sa ako spleť farebných geometrických tvarov "pred
našimi očami" alebo abstraktných zvukov, pričom tieto senzácie nemajú externý základ. [3] Z
hypnagogického stavu sa v druhom kroku presunieme do spánku, počas ktorého sa vyskytujú
krátke vzplanutia nervovej aktivity, zatiaľ čo mentálna aktivita je veľmi nevýrazná. Asi po
polhodine sa v treťom a štvrtom kroku ponárame do hlbokého spánku, reprezentovanom delta
vlnami, v ktorom strávime približne ďalšiu polhodinu, až kým sa celý cyklus neobráti a naše
vedomie sa posunie späť do ľahšieho spánku. V momente, kedy by sme sa mali vrátiť späť do
prvej úrovne vedomia (bdelosť), ale nastane REM fáza spánku. To je moment, kedy u ľudí
prevažne prebiehajú sny. [4] Po pobyte v REM fáze opäť upadávame do hlbšieho spánku a
cyklus sa opakuje, a to približne štyrikrát za noc (pri ôsmych hodinách spánku).
Zvláštnosťou REM fázy spánku je fakt, že náš mozog počas snívania pracuje takmer
rovnakým tempom ako v bdelom stave. Ďalšou zaujímavosťou je, že naše svaly sú spomedzi
všetkých fáz spánku najzrelaxovanejšie a to až do takej miery, že sú paralyzované. V prípade
neúčinnosti paralýzy by sme vykonávali reálne činnosti z našich snov. Tento efekt bol
AIP Scholaris
47
demonštrovaný na experimente s mačkami, ktoré po odblokovaní paralýzy počas REM fázy
napodobňovali správanie typické pre lov. [6] [3]
Podobne ako u vedomia sa však musíme opýtať, na čo z evolučného hľadiska slúži spánok a
akú výhodu dáva jedincom, ktoré spia? Jedna z hypotéz je, že spánok je dôležitý nástroj na
úsporu energie. Druhý pohľad zase hovorí o obmedzení odhalenia jedinca voči nebezpečným
externým vplyvom. Vyššiu šancu na prežitie majú teda tie jedince, ktoré sa v noci namiesto
prechádzania po lese skryjú do bezpečia a vyčkajú do nasledujúceho dňa. Treťou hypotézou
je funkcia spánku ako obnovovača energie a telesných zdrojov, ktoré sú počas dna vyčerpané.
[5] Je ťažko povedať, ktorá zo zmienených hypotéz je tá správna. Na objektívne posúdenie
budeme potrebovať viacej dôkazov a výskumu danej problematiky.
3.3 SNÍVANIE
V predošlej kapitole sme si ujasnili, že snívame najčastejšie počas REM spánku. Čo ale
snívanie vlastne je?
Presne definovať sen je oveľa ťažšie, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Podľa slovníka je
sen séria obrazov, nápadov, emócií a senzácií, dejúcich sa mimovoľne v mysli počas určitých
fáz spánku. [7] Táto definícia celkom presne vyjadruje to, čo sa počas sna deje. Kým sa
pustíme do detailnejšieho vysvetlenia procesu jeho tvorby, zastavíme sa ako v predošlých
prípadoch pri samotnom zmysle snívania. Prečo snívame a aký je pôvod zmyslovej aktivity
počas spánku? Na túto odpoveď zatiaľ neexistuje presná odpoveď, ale opäť mnoho teórií.
Zopár z nich si uvedieme.
Sigmund Freud už dávno tvrdil, že sny sú produktom našich neuspokojených očakávaní a
túžob. Aj keď by sa táto teória mohla zdať veľmi atraktívna, po rozsiahlom výskume z
posledných rokov môžeme bez nadsázky tvrdiť, že Freud značne preháňal. Ako veľmi
jednoduchý príklad, ktorý jeho teórii protirečí, sú nočné mory. Nikto z nás nechce tajne v noci
zažívať teror. [4] Iná teória zase považuje snívanie za dôležitú súčasť procesu ukladania
informácií do mozgu, na čo ale momentálne neexistuje dostatok vedeckých dôkazov. [4]
Nemôžeme ju ale úplne vylúčiť. Niektorí vedci sa domnievajú, že snívanie zohráva aj
fyziologickú funkciu, a to vývin a udržiavanie nervových ciest. Zdá sa, že táto teória je viac
než relevantná - malé deti už od narodenia trávia väčšinu svojho dlhého spánku práve v REM
fáze. [4]
Pre nás asi najzaujímavejšou teóriou, prečo snívame, je tzv. activation-synthesis model. Z
pohľadu tohto modelu je sen vedľajším produktom náhodných nervových signálov z jednej
časti mozgu do zbytku mozgovej kôry, pričom tieto signály sú spracované a prevedené do sna
- mozog sa snaží zo signálov vytvoriť zmysel. [5]
V nasledujúcej kapitole sa presunieme k samotnému procesu vzniku snov.
4 VZNIK SNOV
Ako sme už uviedli, jednou zo základných funkcií mozgu a vedomia je predpovedať a
kontrolovať výsledky našich rozhodnutí. Aby celý proces mohol fungovať, mozog vytvorí
nezávislý model sveta, ktorý je založený na vnemoch prijatých našimi zmyslami. Keď spíme,
okolité vnemy sú ale takmer nedostupné (sú spracovávané čisto na podvedomej úrovni) a
48
Voskár
vytvorený model je tak odrezaný od externého prostredia. Preto pracujeme s informáciami,
ktoré máme uložené v pamäti - naše očakávania, spomienky, túžby atď. Ak teda mozog
vytvorí model (sen) z takto dostupných informácií, táto teória naznačuje, že snívanie je
výsledkom rovnakého percepčného procesu, ktorý používame na porozumenie sveta ako keď
sme pri plnom vedomí. [3] Táto myšlienka je dosť komplikovaná a preto na jej lepšie
pochopenie objasníme percepčný proces.
Percepcia je selekcia, triedenie a interpretácia zmyslových vnemov [4] a je silne
ovplyvňovaná mnoho faktormi, z ktorých najdôležitejšie sú asi očakávania a motivácia. V
prípade očakávaní slúži ako ilustratívny príklad vplyv profesie na vnímanie. Pri pohľadne na
bežnú ulicu vidia policajti viac potenciálneho zločinu ako civilisti, pretože ho z podstaty
svojej práce očakávajú. [3]
Čo sa týka motivácie, nemá o nič menší vplyv na vnímanie ako očakávania. Motivácia je
dôvod, prečo vykonávame určité činnosti. Snáď najznámejšou a najvplyvnejšou osobou vo
výskume motivácie bol Abraham Maslow, ktorý prišiel s preslávenou hierarchiou potrieb. [8]
Tu ako príklad použijeme neuspokojenie základných potrieb (hlad a smäd) u detí, ktoré počas
Rorschachových testov (rozbor atramentových škvŕn) mali dvakrát vyššiu tendenciu rozoznať
v obrazci jedlo než najedené deti. [3]
Aby sme však mohli vyhodnotiť to, čo vnímame, náš mozog musí udržiavať v pamäti
mentálne modely jednotlivých objektov a situácií na ich správne vyhodnotenie. Informácie
zachytené zmyslami sa následne porovnajú s týmito modelmi a najlepšia zhoda je výsledkom
celého procesu a zároveň to, čo vnímame. [4] Tieto modely sa niekedy nazývajú aj percepčné
schémy a sú základným stavebným kameňom vnímania.
Schémy sa v čase menia a s nadobudnutými skúsenosťami si vytvárame taktiež nové schémy.
V princípe si zapamätáme, ako v určitej situácii fungovali okolnosti sveta a pri najbližšom
strete s podobnou situáciou si na základe zhodných znakov túto schému vybavíme. [5] Je
nutné podotknúť, že schémy sú značne subjektívne. Pre lepšie pochopenie schém si uvedieme
jednoduchý príklad. Prečítajte si nasledujúce informácie:
Žiak prišiel neskoro na hodinu a ospravedlnil sa vyučujúcemu: "Prepáčte, že meškám." "V
poriadku." - odvetil učiteľ.
Čo môžeme o tejto situácii tvrdiť s absolútnou istotou? Po chvíli premýšlania by sme vedeli
zostaviť nasledujúci zoznam:
1. Žiak prišiel na hodinu
2. Žiak sa spýtal otázku
3. Učiteľ na otázku odpovedal
4. Jazykom bola slovenčina atď
Druhou otázkou je, čo môžeme o zmienenej situácii na základe poskytnutých informácií
predpokladať? Tu by bol zoznam pravdepodobne o čosi dlhší. Usudzujeme, že žiak bol človek
a nie jednorožec, že prišiel do miestnosti s oknami, stenami, podlahou a vybavením, že trieda
sa nachádzala v škole, že v triede boli ďalší študenti, že platili zákony fyziky ako gravitácia
AIP Scholaris
49
atď. Naša schéma o škole automaticky viedla ku konkrétnemu "obrazu" a vlastnostiam. Tento
príklad je veľmi jasnou demonštráciou fungovania mentálnych modelov.
V úvode tejto práce sme rozdelili vedomie do niekoľkých kategórií, medzi ktorými sme
zmienili aj delenie na vedomie, podvedomie a nevedomie. Toto delenie je úzko spojené s
aktiváciou vyššie zmienených schém. Väčšina našich modelov je na podvedomej úrovni a na
aktívaciu len "čaká". Pre vysvetlenie použijeme ďalší jednoduchý príklad. Vyberieme si
schému, ktorá pravdepodobne nie je v tejto chvíli na vašej vedomej úrovni: klavír. Kým ste si
neprečítali slovo klavír, táto schéma ostala pravdepodobne neaktivovaná na vašej podvedomej
úrovni. Akonáhle sme ju však zmienili, predstavili ste si váš model klavíra a s ním boli
pravdepodobne aktivované iné schémy, napríklad schéma koncertnej sály, publika, hudby
klavíra atď.
Tu sa dostávame k jadru samotného princípu budovania snov. Počas REM spánku je mozog
vysoko aktívny a vysiela zhluky nervových signálov. Tieto signály aktivujú jednotlivé
schémy nad podvedomú úroveň a vzhľadom na to, že externé stimuly sú potlačené, dostávajú
sa nám do vedomia a vytvárajú veľmi živú zmyslovú senzáciu. [3] Čo ovplyvňuje schémy,
ktoré sa počas snívania dostanú do nášho vedomia? Podobne ako v bdelom stave sú to
očakávania a motivácia. Počas bdelého stavu by nás informácie z externého sveta okamžite
napravili, ak by sme očakávali niečo, čo v danej situácii neexistuje. V dobe spánku však tento
mechanizmus nefunguje. [3] To eventuálne vedie aj k tzv. nestabilite alebo premenlivosti
snov. Keďže neexistuje stabilný zdroj stimulov (nezabúdajme, že v sne sa jedná takmer
výhradne o interné zdroje senzácií), aktivácia schém je náhodnejšia a premenlivejšia ako v
bdelom stave. Pochopiteľnejšou ilustráciou popísaného procesu môže byť nasledujúci sen:
Nachádzate sa v REM spánku a váš mozog postupne aktivuje schémy, ktoré ostali na hranici
vedomia z predošlého dňa. Povedzme, že to bude schéma lesa. Akonáhle si predstavíte les,
očakávate, že sa v ňom budete nachádzať a zrazu ste v ňom. V súvislosti s lesom sa u vás
aktivujú ďalšie schémy, ktoré boli dovtedy čisto na podvedomej úrovni. Jednou z nich je
nebezpečenstvo spojené s pobytom v lese. Povedzme, že to bude schéma nebezpečného
zvieraťa, napríklad medveďa. Po chvíli rozmýšľania sa začnú prejavovať negatívne
očakávania - v diaľke vidíte pohyb a počujete praskanie vetvičiek. Zľaknete sa. Prirodzená
reakcia vás núti pred medveďom utekať ale vždy keď sa obzriete za seba, je tesne za vami.
Skryjete sa za strom a dúfate, že si vás nevšimne. Na chvíľu si pomyslíte "možno ma tu aj tak
nájde!" a tak aj je. Zobudíte sa.
Ako vidíte, očakávania a schémy zohrávajú v stavbe sna veľmi dôležitú úlohu. Uvedený
príklad je len jedným z možných scenárov, ako by sen mohol prebiehať. V prípade lucidného
snívania by mohol subjekt vedome ovplyvňovať udalosti v sne a použiť tak očakávania v
pozitívnom smere. Tejto problematike sa budeme viac venovať v samostatnej kapitole.
5 VNÍMANIE V SNOCH
Ohľadne vnímania v snoch existuje nespočetne veľa mýtov. Veľmi častým príkladom je
vnímanie času. Autor sa sám v minulosti domnieval, že vnímanie času v sne je istým
spôsobom odlišné od bdelého stavu vedomia. Opak je však pravdou. Na nasledujúcom
príklade si ukážeme prečo a zároveň tým budeme ilustrovať vedecké metódy použité pri
výskume lucidného snívania.
50
Voskár
V prípade testovania hypotézy o snívaní experimentátor spolupracuje s tzv. oneironautmi
(ľudia, ktorí snívajú), ktorých v laboratóriu napoja na spomínané prístroje merajúce pohyby
očí, mozgových vlń, srdečného tepu atď. Vďaka objavu REM sa ako výskumná metóda
používa indikácia vopred dohodnutej udalosti sériou jasne rozoznateľných (a taktiež vopred
dohodnutých) pohybov očí, ktoré prístroj na ich zaznamenávanie zachytí. Počas lucidného sna
totiž pohyby "snových" očí korešpondujú s pohybom fyzických očí. Týmto spôsobom môže
testovací subjekt vysielať jasné správy priamo zo "snového sveta". [3] Táto metóda značne
zrýchlila proces výskumu snov.
Vrátime sa však k vyššie spomenutému mýtu, a to vnímanie času v sne. Na základe metódy
merania REM bol vykonaný experiment, v ktorom testovacie subjekty mali pohybom očí
naznačiť v lucidnom sne desaťsekundové intervaly. Jednoducho povedané, oneironaut poslal
očný signál, následne na to odpočítal desať sekúnd a vyslal ďalší signál, ktorý označoval
koniec jeho merania. Vo všetkých prípadoch podobného merania sa ukázalo, že čas v snoch
sa až na drobné odchýlky zhodoval s časom v bdelom stave. [3]
Vnímanie času je len jedným z mála príkladov, ako nás naše predsudky môžu ohľadne snov
zavádzať. Sám autor sa stretol s ľuďmi, ktorí tvrdia, že v snoch človek nepočuje alebo je
farboslepý. Považujeme za veľmi dôležité práve tieto dva predsudky vyvrátiť. To, ako
vnímame svet v bdelom stave je zhodné s tým, ako vnímame svet v snoch. Počas snívania
vidíme, počujeme, cítime, rozoznávame chute, rozmýšľame a "sme", tak ako v tejto chvíli.
Zásadným rozdielom je len fakt, že svet, ktorý vnímame v bdelom stave, korešponduje s
reálne existujúcimi objektami a udalosťami. Naopak v sne je realita založená interne, nie
externe. Nejaké informácie však predsa len do sna prenikajú. Ako inak by sme sa mohli pri
vyslovení našeho mena alebo plači dieťata uprostred spánku zobudiť?
Viackrát sme už zmienili, že počas spánku sú externé zmyslové impulzy potlačené, no nie
úplne. Náš mozog neustále podvedome monitoruje svet okolo nás a chráni nás tak pred
nebezpečenstvom. To má za následok občasné preniknutie externej informácie do sna, ktorá
sa niekedy zakomponuje priamo do deja. Na zmienený efekt bolo vykonaných niekoľko
zaujímavých experimentov. V jednom prípade počas noci v laboratóriu púštali skúseným
oneironatuom nahrávky s viac než jasným obsahom: "Toto je len sen!". Subjekty boli opäť
napojené na meracie zariadenia a v momente, kedy dosiahli REM spánok, im nahrávku v
slučke púštali s postupným zvyšovaním hlasitosti. Úspešnosť dosiahnutia lucidného sna bola
vyššia ako bez použitia takejto priamej indikácie. [3] Úskalím sa však pre niektoré subjekty
stalo nerozoznanie zmyslu tohto prvku. Príkladom je oneironaut, ktorý sa v sne sťažoval na
neustále kričanie do ucha "Toto je len sen!", no ignoroval kontext tejto správy. Dôvodom
môže byť nedostupnosť prednej časti mozgu, ktorá má na starosti kognitívne procesy a
"racionálne/technické" uvažovanie. Subjekt nahrávku počul, no nedokázal ju v danom
momente vyhodnotiť. [9] Obmedzená činnosť tejto časti mozgu má taktiež za následok
neschopnosť rozoznania textu v sne. Z tohto dôvodu musíme pre dosiahnutie lucidných snov
trénovať rozoznávanie snových prvkov, ktorým sa budeme venovať neskôr.
Posledným prípadom, ktorým sa budeme v tejto kapitole zaoberať, je vplyv podmieňovania
na sen. V experimente vedenom Robertom Richom mali testovacie subjekty počas dňa na
nohách pripevnený nástroj, ktorý im v prednastavených intervaloch dával počas dňa do členka
jemné vibrácie. Subjekty mali v tomto momente vykonať tzv. test bdelosti, čiže sa presvedčiť
o tom, že sú pri plnom vedomí a nachádzajú sa v reálnom, a nie v snovom svete. Jedenásť z
osemnásť oneironautov zažili prvú a druhú noc v laboratóriu lucidný sen spojený s týmito
vibráciami. [3]
AIP Scholaris
51
6 OBSAH SNOV
O čom ľudia najčastejšie snívajú? Touto otázkou sa aktívne zaoberal pán Nielsen a
zrealizoval experiment, v ktorom analyzoval obsah snov u 1181 vysokoškolských študentov.
[4] Výsledky ukázali, že až 81,5 % študentov mala/máva sny, kde sú prenasledovaní. Druhým
najčastejšou témou v snoch boli sexuálne zážitky, a to až u 76,5 % študentov. Tretím v poradí
bolo padanie z výšky. Zvláštnosťou je, že sny súvisiace s globálnymi a medializovanými
problémami u ľudí takmer vôbec neprebiehajú, aj keď im venujeme cez deň pozornosť.
Stredobodom v sne býva podobne ako v bdelom stave len subjekt samotný. Desať
najbežnejších snových udalostí je v nižšie uvedenej tabuľke. [4]
Poradie
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Obsah sna
Naháňaný alebo prenasledovaný, bez fyzického ublíženia
Sexualné zážitky
Padanie
Škola, učitelia, štúdium
Neskorý príchod, napr. zmeškanie vlaku
Byť na pokraji padnutia
Pokus znova a znova niečo urobiť
Súčasne živý človek v sne mŕtvy
Lietanie
Intenzívny pocit prítomnosti niekoho v miestnosti
Celkový výskyt
81,5
76,5
73,8
67,1
59,5
57,7
53,5
54,1
48,3
48,3
Tabuľka 1. Výskyt udalostí v snoch.
7 EFEKTY SNÍVANIA NA TELO
Aké vplyvy má snívanie na naše telo? Jeden efekt sme spomenuli už pri definícii REM
spánku, a to svalovú paralýzu. Jediným neparalyzovaným orgánom, ktorý ovládame, sú oči.
Podobne to funguje aj s dýchaním, ktoré je takmer rovnaké ako dýchanie v sne. [4] Snáď
najzaujímavejším poznaním je vplyv lucidných snov na mozog. Udalosti dejúce sa v
lucidnom sne naň majú rovnaký efekt ako udalosti, ktoré vykonávame v bdelom stave. Ak v
sne teda maľujeme, aktivuje to našu "kreatívnu časť" mozgu, pričom výpočetné operácie
aktivujú "analytickú časť" mozgu. [3] To môže vysvetľovať, prečo lucidné sny vyzerajú tak
reálne. Pre mozog sú reálne.
8 LUCIDNÉ SNY
Na záver tejto práce sa konečne dostávame k samotným lucidným snom. Po vysvetlení
základných pojmov by ste už mali mať základnú predstavu o tom, ako takéto sny vznikajú a
ako súvisia s našim vedomím. Zjednodušene by sme mohli lucidné sny označiť za
podmnožinu všetkých snov. Ako sme spomenuli už na začiatku, hlavným rozdielom oproti
bežnému snu je uvedomovanie si, že všetko, čo v danej chvíli zažívame, sa odohráva čisto v
našej hlave. Po splnení tejto podmienky sa nám otvárajú dvere do sveta plného možností, kde
využitím motivácie a očakávaní môžeme vedome meniť obsah samotnej snovej reality. To, čo
si dokážeme predstaviť, môžeme v sne aj zažiť. Výnimočnosťou lucidných snov je taktiež
vedomý prístup k podvedomej mysli a tacitným vedomostiam, ktoré pri plnej bdelosti nie sú
vedome dostupné. [3] Lucidný sen je teda platforma, ktorá v istom zmysle "odomyká" naše
52
Voskár
vedomie a zbavuje nás akýchkoľvek obmedzení. V prípade sna s medveďom, ktorý sme
uviedli v predošlých kapitolách, by z nás teda dosiahnutie lucidity mohlo spraviť "bohov"
snového lesa. Mohli by sme z lesa uletieť, alebo medveďa premeniť na iné zviera, ktoré nám
nenaháňa strach. Predstavivosti sa v snoch medze nekladú.
Vzhľadom na to, že počas života strávime snívaním približne 6 rokov [5], nie je ťažké vidieť
výhody využitia lucidného snívania taktiež na činnosti, ktoré nás bavia alebo na ne nemáme
cez deň čas. Lucidné snívanie však nie je len o zábave a pôžitkoch, využiť sa dá aj na
zlepšenie v oblasti, v ktorej máme nedostatky. Príkladom môže byť strach z vystupovania
pred verejnosťou alebo motorické činnosti ako šport. V prvom prípade si môžeme pomocou
rôznych techník (ktorými sa v tejto práci ale nebudeme venovať) vytvoriť sen, v ktorom
budeme vystupovať pred tisícovým publikom a tým sa postupne zbaviť strachu. V druhom
prípade sa asi pýtate, ako nám môže snívanie pomôcť pri zlepšení v pohybovej činnosti. Ako
sme uviedli v predošlej kapitole, počas lucidného snívania majú naše snové aktivity rovnaký
efekt na náš mozog ako keby sme aktivitu "naozaj" vykonávali, s tým rozdielom, že naše telo
je paralyzované a tým nám bráni v ozajstnom robení snovej činnosti. Nervové impulzy sú
však neustále aktívne a vysielané do svalov, čo má za následok zlepšenie motorických
schopností pomocou posilnenia nervových ciest - tie si "zapamätajú" motorickú schému zo
sna a ľahšie ju implementujú pri vykonávaní reálnej činnosti. [3] Z tohto dôvodu môže byť
lucidné snívanie efektívnejším nástrojom ako projekcia výkonu v bdelom stave, kedy mozog
bráni vysielaniu nervových impulzov do svalov. Ďalší dôvod súvisí s teóriou, ktorú sme
spomenuli na začiatku, a to s udržiavaním nervových ciest, kedy počas REM spánku mozog
vytvára nervové schémy bez samotného pohybu. [3] Výhod lucidných snov by sme mohli
nájsť nespočetne veľa.
Vytváranie schém v sne by ale mohlo mať aj negatíva a naše telo sa evolučne na tento efekt
veľmi šikovne prispôsobilo. Sny prirodzene zabúdame, pokiaľ im nevenujeme zvýšenú
pozornosť. Sofistikovanosť tejto reakcie je viac než fascinujúca. Keďže počas spánku
dokážeme vytvárať schémy bez spätnej väzby z externého prostredia, nesprávna schéma by
mohla zásadne narušiť už existujúcu schému na určitú situáciu. To by mohlo viesť k
nesprávnej reakcii na okolnosti v bdelom stave, čo môže v istých prípadoch znamenať pre
jedinca smrť. Preto je počas snívania blokované vysielanie informácii do dlhodobej pamäte a
túto mylnú schému si nezapamätáme. Výnimkou sú buď lucidné sny, počas ktorých sa
dočasne aktivuje "analytická časť" mozgu uvedomujúca si, že momentálny zážitok je len
fantázia alebo bežné sny, v ktorých sa dejú natoľko nepravdepodobné udalosti, že samovoľne
zvýšia aktivitu tejto časti mozgu. [9]
Ako teda taký lucidný sen dosiahneme? Keďže cielom tejto práce nebolo popísať proces
dosiahnutia lucidného sna, zmienime len jednu zo základných metód. Celá problematika je
zložitejšia a vyžadovala by si samostatnú pozornosť.
V prvom kroku je dôležité pracovať s motiváciou a očakávaniami v bdelom stave a
vypestovať si tzv. pamäť na sny. Takúto pamäť si môžeme vypestovať vedením snového
denníka. Je zaujímavé, že ľudia, ktorí nevenujú takmer žiadnu pozornosť snom, si ich po
nastavení očakávania "chcem si pamätať sny" bez problémov pamätajú. Je možné, že týmto
očakávaním zvyšia aktivitu "analytickej časti" mozgu, ktorú sme spomínali v spojení so
zabúdaním obsahu snov. [10] V kombinácii s detailným zaznamenávaním si teda už po
krátkej dobe dokážeme zapamätať až dva a viac snov za noc. Úskalím v tomto bode je slabá
vôľa sny ihneď po zobudení zaznamenávať, kedy si sen pamätáme najdetailnejšie.
AIP Scholaris
53
Po vybudovaní pamäte na sny je dôležité svoje sny zanalyzovať a vytvoriť si osobný zoznam
tzv. snových znakov, ktoré následne budeme v sne vedieť rozoznať a v tom momente vykonať
test bdelosti. Takýmito znakmi môžu byť zosnulé osoby, nezmyselný kontext situácie (ste
uprchlíkom na Marse), objekty v sne (kozmická loď zaparkovaná v obývačke) alebo vaša
úloha v sne (ste prezidentom galaxie). [10]
Po dôkladnom tréningu by ste mali byť schopní dosiahnúť svoj lucidný sen už po pár
týždňoch.
9 PREDPOKLADY VÝVOJA
Vďaka moderným nástrojom vo výskume psychológie sme mohli za poslednú dekádu
pozorovať obrovské množstvo nálezov a vyvrátení mylných teórií ohľadne snívania. Táto
problematika sa stáva čoraz viac exaktnou vedou a vďaka svojej využiteľnosti ľahko osloví
bežného človeka. Myslíme si, že aj vďaka narastajúcej popularite bude výskum snov v
najbližšej dobe napredovať. Najväčšou prekážkou je však jeho zdĺhavosť. Aby výsledky boli
relevantné, je potrebné vykonať experimenty na mnoho subjektoch, čo pri zmienených
metódach nie je najrýchlejší proces. Preto sa domnievame, že nové poznatky a testovanie
hypotéz bude v budúcnosti prichádzať len v malých množstvách. Rozhodne však stojí za to na
výsledky počkať.
10 ZÁVER
Výskum problematiky snívania nám ukázal, že aktívnym prístupom k našim snom sme
schopní získať obrovské množstvo času, ktorý môžeme využiť ľubovoľným spôsobom.
Lucidné sny sú bezpečný a absolútne neškodný nástroj, ktorý nám umožňuje zažiť doslova
všetko, čo si dokážeme predstaviť. V lucidných snoch nie sme limitovaní žiadnymi zákonmi,
či sa jedná o spoločenské pravidlá alebo fyzikálne zákony. Môžu nám pomôcť k prekonaniu
naších starostí a zároveň sa vďaka nim môžeme zlepšiť v činnostiach, v ktorých máme
momentálne nedostatky. Vytvárajú podmienky na experimentovanie s vlastným vedomím a
vedú k lepšiemu samopoznaniu. To, ako s týmto časom naložíme, záleží len a len na nás.
54
Voskár
11 ZOZNAM POUŽITÝCH ZDROJOV
[1]
World Life Expectancy. World Life Expectancy [online]. 2010 [cit. 2012-11-14].
Dostupné z: http://www.worldlifeexpectancy.com/world-life-expectancy-map
[2]
The World Factbook. CIA [online]. 2010 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z:
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/xx.html
[3]
RHEINGOLD, Stephen LaBerge and Howard. Exploring the world of lucid dreaming.
1st Mass Market ed. New York: Ballantine Books, 1991. ISBN 978-034-5374-103.
[4]
WEITEN, Wayne. Psychology: Themes and Variations. 8th ed. Belmont, Calif.:
Wadsworth/Cengage Learning, 2010. ISBN 04-956-0198-5.
[5]
MYERS, David G. Psychology. 9th ed. New York: Worth Publishers, 2010, xxix, 721
p. ISBN 978-142-9215-978.
[6]
MANN, Jeff. Scientists unlock REM-sleep paralysis secrets. Sleep Junkies. [online].
2012 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://sleepjunkies.com/blog/scientists-unlockrem-sleep-paralysis-secrets/#
[7]
The Free Dictionary. Farlex [online]. 2009 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z:
http://www.thefreedictionary.com/dream
[8]
MASLOW, A. H. A Theory of Human Motivation. Psychological Review. [online].
1943, roč. 50. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z:
http://psychclassics.yorku.ca/Maslow/motivation.htm
[9]
Why we evolved to forget our dreams. Why do we dream [online]. 2007 [cit. 2012-1224]. Dostupné z: http://www.why-we-dream.com/evolvetoforget.htm
[10]
Lucid Dreaming FAQ. The Lucidity Institute [online]. 2013 [cit. 2013-01-15].
Dostupné z: http://www.lucidity.com/LucidDreamingFAQ2.html
AIP Scholaris
2(1), 2013, 55–82, ISSN 1805-613X
Systém pro podporu rozhodování v HR
Eliška Křížová1, Nikola Míchalová1, Viktor Smolík1, Miroslav Suchý1
1
Fakulta informatiky a statistiky,
{xkrie00, xmicn00, xsmov05, xsucm26}@vse.cz
Abstrakt: Tato práce popisuje návrh, tvorbu a využití systému pro podporu
rozhodování, který je určen vedoucím pracovníkům personálních oddělení. Vzniklá
HR aplikace je užitečným nástrojem na podporu rozhodování při náboru nových
pracovníků.
Klíčová slova: systém pro podporu rozhodování, personalistika
Title: Decision support system in HR
Abstract: This paper describes the design, development and use of decision
support system, which is designed for executives of human resources department.
The final HR application is a useful tool for decision support in recruiting new
employees.
Keywords: Decision support system, Human resources
Vypracováno v rámci magisterského semináře: Systémy pro podporu
rozhodování (Cílem předmětu je rozvoj osobních schopností rozhodovat (se) a
podpora rozhodovacího procesu v organizaci, včetně tvorby a užití vhodných
počítačových nástrojů.)
Vyučující semináře: doc. Ing. Stanislava Mildeová, CSc.
56
Křížová, Michalová, Smolík, Suchý
1 PODSTATA SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ
Databáze jsou v dnešním světě neodmyslitelnou součástí fungování firem. Uchovávají se
v nich informace, bez kterých by firmy nebyly schopné fungovat. Důležité je ale zamyslet se
nad tím, k čemu by nám databáze byly, kdyby je neřídil žádný software, který by je dokázal
využít.
Pokud bude mít pracovník HR pouze samotnou databázi nabytou informacemi, dokázal by
v ní najít vhodného uchazeče? Pravděpodobně ne. A pokud ano, tak je otázka, jak dlouho by
mu to trvalo.
Podstatou našeho systému pro podporu rozhodování je tedy využití takové softwarové
podpory, která by umožnila nejen snadnou manipulaci se samotnou databází, ale současně by
i podpořila pracovníkovo rozhodování, koho má z uložených uchazečů v databázi vybrat pro
danou pracovní pozici. To je smysl a hlavní podstata našeho systému.
Přínosem této aplikace tedy bude podpora pro HR pracovníka v jakékoliv organizaci, který
musí, co nejrychleji vybrat vhodného kandidáta pro konkrétní pracovní pozici. To ale musí
probíhat za určitých podmínek, které jsou nastavené samotnou organizací (to je ale součástí
strategického plánování a ne vyhledávání nejvhodnějšího uchazeče).
1.1 CÍL
Cílem tohoto systému pro podporu rozhodování je pomoci pracovníkovi HR (Human
Resources) při výběru nejvhodnějších uchazečů o pracovní pozici podle stanovených kritérií.
Systém pro podporu rozhodování našeho týmu bude sloužit pro pracovníka HR a bude mu
nápomocna v problematice náboru nových/výběru stávajících zaměstnanců. Hra se bude
rozdělovat na hlavní dvě části. První část bude obsahovat databázi zaměstnanců a druhá bude
sloužit k filtrování uchazečů o pracovní pozice.
Databázi se zaměstnanci bude možné kdykoliv smazat či do ní vkládat nové zaměstnance.
Uživatel aplikace si ve druhé části bude moci nastavit váhu kritérií, které pro danou pozici
považuje za důležité. Přínosem aplikace bude podpora pro HR pracovníka, který musí, co
nejrychleji vybrat vhodného kandidáta pro pracovní pozici.
1.2 POPIS ROZHODOVACÍHO PROBLÉMU
CO je/není problém?

Problémem je posuzování kvalit pracovníků při najímání do organizace
KDE problém ne/nastal?

V organizaci / v podniku
KDY problém ne/nastal?

Při vzniku/uvolnění pracovního místa
AIP Scholaris
57
KOLIK lidí ovlivňuje tento problém?


Všechny, kteří pracují na odděleních HR, vedení organizace, vedoucího uvolněné
pracovní pozice, ale i samotného uchazeče o pracovní umístění
Kolik peněz, pracovních pozic, času
PROČ problém nastal?

Nábor pracovníků je složitý proces, který je ovlivňován četnými faktory/kompetence
HR pracovníka, profily jednotlivých uchazečů
JAK poznat, že problém ne/nastal?

Ne/vzniklo volné pracovní místo
Obrázek 1: Zjednodušená myšlenková mapa k řízení HR, zdroj: pkab.wordpress.com 1.3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ŘEŠENÍ
Cílem tohoto systému pro podporu rozhodování je získání odborně a profesně vhodných
pracovníků v potřebném čase, to znamená co možná nejrychleji, pro konkrétní pracoviště
příslušné organizace. Získávání pracovníků by mělo mít bezpečný základ ve specifikaci
nároků pracovních činností.
58
Celý tento systém navazuje na velmi důležitou součást každé společnosti a to je výběr nového
pracovníka. Pokud dostaneme informace o uchazečích, tak neexistuje společnost, která by si
na pohovor pozvala všechny. Tudíž významnou součástí výběrového řízení je vyjasnění si
vzájemných očekávání uchazeče o zaměstnání a zaměstnavatelské organizace vůči sobě
navzájem. [Bedrnová, Nový, 2007]
V případě toho systému pro podporu rozhodování bude relevantní zejména zaměstnavatelovo
očekávání.
Obsahem výběru pracovníka je posuzování kvalifikačních a osobnostních předpokladů.
Přijímání pracovníků je personální činnost, která zahrnuje jak výměnu informací mezi
uchazečem a organizací, tak i splnění potřebných právních, administrativních a dalších
náležitostí přijetí nového zaměstnance do organizace. [Bedrnová, Nový, 2007]
V souvislosti s přijímáním nových zaměstnanců je nutné vzít v úvahu odborné zdroje, které se
týkají jak problematiky personalistiky, tak legislativního rámce. Naše manažerská hra nesmí
být v rozporu se zákonem (zákaz diskriminace). To znamená, že zaměstnavatel nesmí
získávat o zaměstnancích (adeptech) žádná osobní data, ale pouze data profesní. Z toho
vyplývá, že data o adeptech je možné dělit do 3 skupin - data relevantní, data zakázaná a data,
která nesmí personalista brát v potaz. První skupina jsou data, která je nutné brát v úvahu při
výběru, jako jsou údaje o kvalifikaci, praxi, vzdělání, osobních dovednostech. Na druhé straně
existují data, která personalista nesmí sbírat, jako je rodinný stav, počet dětí, náboženské
vyznání, sexuální orientace, rodinný stav apod. Ve třetí skupině jsou údaje, které
zaměstnavatel brát v úvahu sice nemůže, ale je možné z většiny dokumentů vyčíst, jako je
pohlaví osoby, její věk nebo národnost. Tyto údaje lze často odvodit ze jména (pohlaví,
národnost), nebo z rodného čísla, CV (datum maturity, absolutoria, státní zkoušky) apod.
Zaměstnavatel se z přihlášky nutně tato data dozví, ale nesmí je brát na zřetel. Jinými slovy,
mladá svobodná žena s jedním dítětem by měla mít stejnou šanci jako svobodný muž
bezdětný. To se v této aplikaci snažíme zhodnotit. [Bělina, Nový, 2007]
1.4 DATOVÉ ZDROJE
Kritéria pro výběr pracovníků budou:
Duševní požadavky
a) požadavky na inteligenci či intelektuální schopnosti (celková vzdělanost, verbální či
numerické schopnosti, jazykové znalosti, schopnost řešit problémy, organizační
schopnosti atd.),
b) požadované znalosti získané školením a praxí.
Dovednosti
a) psychomotorické, zejména týkající se rychlosti a přesnosti,
b) sociální, např. schopnost kontaktu, komunikace s jinými pracovníky, schopnost vést
lidi, kontrolovat je, motivovat je apod. [Šafářová, 2009]
Dále mezi kritéria patří vzdělání a kvalifikace, tj. vzdělání a kvalifikace nezbytné k
vykonávání dané práce, požadovaná úroveň, stupeň dokončeného vzdělání, požadovaná
AIP Scholaris
59
odborná příprava a praxe. Pracovní zkušenosti, především zkušenosti získané na podobném
pracovním místě. Charakteristiky osobnosti a postojů, např. schopnost formovat pracovní
tým, vést lidi, iniciativa, schopnost pracovat bez dozoru, temperament, povaha, hodnotové
orientace, sociální potřeby atd.
2 MODEL SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ
Model hry lze popsat různými způsoby. Aby bylo možné začít vytvářet aplikaci, která by
opravdu mohla pomáhat oddělení HR, tak je nezbytné holisticky si zmapovat, jak takovýto
proces funguje. K tomu nám bude sloužit grafické znázornění pomocí mentální mapy, způsob
rozhodování pracovníka HR či vedoucího uvolněné pracovní pozice, popis aplikace a popisy
kauzálních souvislostí.
2.1 POPIS PROBLÉMU POMOCÍ MENTÁLNÍ MAPY
První metodou jsme si vytvořili určitý pohled na pracovní pozici. Jedná se o vytvoření vlastní
mentální mapy, která nám pomůže stanovit si konkrétní parametry a okruhy, ke kterých se
budeme pohybovat při vytváření systému pro podporu rozhodování.
Obr. 1 Mentální mapa, zdroj: autoři 60
2.2 ROZHODOVÁNÍ VE HŘE
Další metoda, která nám pomůže namodelovat systém pro podporu rozhodování je grafické
znázornění toho, jak ve společnosti probíhá rozhodování. V našem případě nás bude
konkrétně zajímat, jak se rozhoduje konkrétní pracovník HR. Co ho zajímá a na jaké
schopnosti či dovednosti konkrétního pracovníka se bude pracovník HR chtít zaměřit. K tomu
nám napomůže rozhodovací strom.
Obrázek2:Rozhodovací proces, zdroj: autoři AIP Scholaris
61
2.3 POPIS SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ
Další důležitou součástí správného definování, analyzování a namapování systému pro
podporu rozhodování je vytvoření samotného procesu HR systému. Tento model naznačuje
naší představu o fungování HR systému, ke které se budeme snažit, co nejvíce přiblížit.
Modré buňky označují automatické fungování počítače a zelené buňky naznačují účast
uživatele, v našem případě se bude jednat o pracovníka HR.
Obr. 2 Popis hry ‐ graficky, zdroj: autoři 62
2.4 MODEL KAUZÁLNÍCH SOUVISLOSTÍ
Modely kauzálních závislostí by nás měly navést k tomu, jak bychom nad samotným
systémem měli uvažovat a kam bychom ho měli směřovat.
2.4.1 RYBÍ PÁTEŘ
Rybí páteř neboli diagram příčin a následků, též známý jako Išikawův diagram, řeší úlohu
určení pravděpodobné příčiny problému. [Mildeová, 2009] V našem případě ho používáme
k brainstormingu, kdy hledáme všechny potenciální zdroje našeho problému. Při jeho
sestavování je v hlavě kostry ryby označen náš problém. Pomyslná rybí kost má horní a
spodní část. Její hlavní kosti vedoucí od páteře, znamenají oblasti, či kategorie, ve kterých se
může náš problém nacházet. Vedlejší kosti pak znamenají konkrétní potenciální příčiny.
Obrázek 4: Rybí páteř, zdroj: autoři
2.4.2 SWOT ANALÝZA PROBLÉMU
SWOT analýza je též nedílnou součástí při stanovování významu řešeného problému. Zde
jsou níže popsány slabé a silné stránky, které by mohl obnášet vytvářený systém pro podporu
rozhodování.
AIP Scholaris
63
Dále jsou zde popsány příležitosti, které vidíme v této aplikaci a též její možné hrozby či
hrozby, které mohou nastat, při nepoužívání systému pro podporu rozhodování HR ve
společnosti.
Obr. 5 SWOT analýza, zdroj: autoři 2.5 FORMALIZACE
Jak už bylo výše zmíněno, náš systém bude sloužit tedy pracovníkovi HR, aby podpořil jeho
rozhodování a tím uspořil mnoho času a práce, které by nad touto činností strávil bez
takového systému.
Tato aplikace má dvě hlavní části, mezi které je zahrnuta databáze uchazečů, kde jsou jejich
informace a současně zde bude modul, ve kterém bude možné tyto uchazeče filtrovat. Tato
část bude právě sloužit pracovníkovi HR, aby mohl nejsnadněji vybrat prvních x uchazečů,
které jsou systémem vybrány jako nejlepší a nejvíce se přibližující požadavkům vlastníka
nabízené pracovní pozice.
Modul databáze bude obsahovat x uchazečů, kteří se budou ucházet práci. Budou se o nich
vyplňovat informace dvěma způsoby. První způsob bude jen informativní (jedná se především
o kontakty na uchazeče a současně zde bude možnost uvést nějaké poznámky či další
dovednosti) a druhá část bude sloužit k filtraci. Z toho důvodu, zde musí být jednotlivá pole
přesně nadefinována, aby bylo filtrování účastníků, co možná nejvíce přesné. Textové
informace potřebují velmi složité algoritmy, a jelikož systém není člověk, tak by nedokázal
textové informace ohodnotit tak, aby to bylo relevantní.
64
Níže navrhujeme proměnné, které budou sloužit nejen pro filtraci ale i jako informativní
podklad pro samotného HR manažera, který již bude lépe schopen ohodnotit, které textové
poznámky jsou pro něj důležitější. Vzájemná závislost proměnných je dána její
formalizovanou strukturou. Snažili jsme se zachytit ty nejdůležitější proměnné a jejich
závislosti při rozeznávání a řešení základních konceptů a protikladů.
2.5.1 ÚDAJE O UCHAZEČI
Osobní údaje
Identifikační číslo:
(XXX)
Příjmení:
(text)
Jméno:
(text)
Titul:
(text)
Rok narození:
(XXXX)
Státní příslušnost:
(text)
E-mail:
(text)
Telefon:
(XXXXXXXXX)
Bydliště:
(text)
Zápis v Trest. rejstříku:
1/0
Specifikace pracovníka
Druh žádané pracovní činnosti
Lokalita ve které hledáte práci
Nejbližší nástupní termín
Minimální platová představa v čistém
2.5.2 POŽADAVKY
Minimální požadovaná mzda
AIP Scholaris
0 - 10 000
10 001 - 15 000
15 001 - 20 000
20 001 - 25 000
25 001 - 30 000
30 001 - 40 000
40 001 - 50 000
50 001 - 60 000
60 001 - 80 000
80 001 +
Bezúhonnost - Zápis v trestním rejstříku
Řidičský průkaz
Ř.P. skupiny A
Ř.P. skupiny B
Ř.P. skupiny C
Ř.P. skupiny D
Ř.P. skupiny E
2.5.3 VZDĚLÁNÍ A PRAXE
Nejvyšší dosažené vzdělání
Základní
Střední
65
66
Vyšší odborné
Bakalářské
Magisterské
Postgraduální
Délka praxe (v měsících)
0-6
7 - 12
13 - 24
25 - 36
37 +
Jazykové znalosti
Jazyk
Znalost
I.
I.
Žádný
Anglický
Německý
Španělský
Ruský
Francouzský
Italský
Další
Pasivně
Dobře
Velmi
Výborně
II.
II.
Žádný
Anglický
Německý
Španělský
Ruský
Francouzský
Italský
Další
Pasivně
Dobře
Velmi
Výborně
dobře
dobře
AIP Scholaris
III.
III.
Žádný
Anglický
Německý
Španělský
Ruský
Francouzský
Italský
Další
Pasivně
Dobře
Velmi
Výborně
67
dobře
Znalost práce s PC
Pasivně
Dobře
Velmi dobře
Výborně
Kurzy a školení
Vypsat absolvované kurzy a školení
Pracovní zkušenosti:
měsíc/rok
pozice
podnik
náplň práce
Ekonomické znalosti - fakturace, účetnictví, pokladna (vypsat)
2.5.4 DALŠÍ ZNALOSTI A KURZY
Mezi další znalosti patří např. PC, internet, absolvované kurzy a školeni.
2.5.5 POZNÁMKY A DALŠÍ DOVEDNOSTI
Budou zde i dvě textová pole. Poznámky a možnost zadání dalších dovedností budou sloužit
pro zviditelnění rozdílů mezi jednotlivými uchazeči pro pracovníka HR. Tuto možnost jsme
pokládaly za významnou, protože každý uchazeč je jiný a nelze vytvořit strukturalizovaný
systém pro sběr dat tak, aby se dala hodnotit jedinečnost konkrétních uchazečů.
68
2.6 ÚVOD DO PROBLEMATIKY
Náš program bude obsahovat 3 módy, které budou vzájemně propojeny. Bude naplněn
základními daty (informace o vložených zaměstnancích).



První mód bude zaměřen na vkládání nových adeptů, nebo práci s nimi (úpravy) a
bude následně obsažen v samotné databázi.
Druhý mód bude sloužit ke stanovení kritérií, které jsou požadovány personalistou.
Třetí mód bude obsahovat výčet potenciálních adeptů, které splňují vybraná kritéria.
Zde se jedná o databázi, která je bude obsahovat. V případě zadání filtrace se objeví
tatáž databáze, ale budou v ní uchazeči seřazeni podle splnění všech podmínek až
k těm nejhorším.
3 LOGIKA HRY
3.1 SLOVNÍ POPIS
Systém pro podporu rozhodování je založen na principu každodenního rozhodování v rámci
denní náplně pracovníků HR při výběru nových zaměstnanců pro konkrétní pracovní pozice.
Je nutné pochopit, že HR pracovník nemá takové znalosti, aby mohl sám vybírat
zaměstnance. K tomu potřebuje vedoucího nabízené pracovní pozice. Pokud společnost
nevlastní žádný systém, který by toto rozhodování podpořil, tak může docházet nejen
k mylným výsledkům, ale i k velmi časově náročnému výběru.
Tento systém je logicky postaven tak, aby se tato práce konkrétního pracovníka HR
zjednodušila a výběr uchazečů byl, co nejpřesnější.
Nyní stačí, aby za pracovníkem HR přišel vedoucí a řekl své požadavky na uchazeče. Tyto
požadavky budou během chvíle zaznamenány do aplikace a ta vyhodnotí uchazeče podle
jejich kvalit. Pak je velmi jednoduché pro vedoucího vybrat ty, které si pozve na pracovní
pohovor.
Aplikace bude mít velmi jednoduchý způsob filtrace. Pracovník HR nemusí nic zadávat, jen
vždy popojede na škále ukazatelem na hodnotu, která odpovídá jeho nárokům na pracovníka.
Tato škála bude mít od 0 do 9, kdy 0 znamená, že dané kritérium není podstatné a 9 bude
značit velmi důležitou část hodnocení uchazečů. Jakým způsobem budou tito uchazeči
získáváni je popsán v následujících bodech spolu i s popisem uživatelského rozhraní.
3.2 VÝPOČET VAH KRITERIÁLNÍHO ROZHODOVÁNÍ
Systém přiřadí ke každému kritériu podle hodnoty číselnou konstantu. Výběr bude proveden
ve dvou krocích:
Vyřadí se všichni ti, kteří mají číselnou hodnotu v kritériu menší než požadovanou
minimální.
2. Zbytek se seřadí podle vzorce „SUMA(konstanta * váha kritéria)“ = rovné „skóre“.
Váhu si stanoví personalista, popřípadě vedoucí nabízeného pracovního místa.
1.
AIP Scholaris
69
3.3 POPIS UŽIVATELSKÉHO ROZHRANÍ
Uživatelské rozhraní bude vytvořeno, co nejjednodušeji, aby nebylo obtížné s ním
manipulovat. Bude se jednat o okna, která v sobě budou obsahovat „tlačítka“ s názvem
následující činnosti, kterou by uživatel chtěl spustit. Samotné informace o uchazečích budou
znázorněny formou databáze.
Náš program obsahuje 3 módy, které budou vzájemně propojeny. Bude naplněn základními
daty (informace o vložených zaměstnancích). Dále pak bude zahrnovat kriteriální
rozhodování o potenciálních zaměstnancích a též bude zobrazovat výsledek filtrace těchto
uchazečů.
3.4 SCHÉMA HRY
3.4.1 ÚVODNÍ OBRAZOVKA
Obr.6 GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři 70
3.4.2 PŘIDÁNÍ UCHAZEČE
Obr.7 GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři 3.4.3 FILTROVÁNÍ UCHAZEČŮ
Obr.8 GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři AIP Scholaris
71
3.4.4 DATABÁZE
Obr 9. GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři 3.5 POSTUP V JEDNOTLIVÝCH KROCÍCH
3.5.1 SPUŠTĚNÍ
Hra se spustí ve chvíli, kdy uživatel „2x klikne“ na ikonu dané aplikace. Po spuštění se otevře
Obrazovka č. 1.
3.5.2 PRŮBĚH
3.5.2.1 Obrazovkač.1
První skript bude úvodní obrazovka. Zde bude první možnost výběru pro aktéra. Může se
rozhodnout, zda chce pracovat s modulem:



Vložení uchazeče – 2
Filtrování uchazeče – 3a
o Vyfiltrovaná databáze 3b
Databáze - 4
V této kapitole bude znázorněno, jak budou vypadat jednotlivé kroky (obrazovky), po
rozhodnutí aktéra (personalisty).
Druhý skript se zobrazí po zvolení modulu Vložit uchazeče. Objeví se velké okno, kde bude
možnost vyplnit veškeré informace o uchazeči (filtrovací a i informativní). Bude se jednat o
určitý typ dotazníku pro nového uchazeče. Po jeho vyplnění je možné kliknou na „uložit
72
uchazeče“ a uchazeč se automaticky uloží do databáze. Poté se znova zobrazí aktivní
obrazovka č. 1
3.5.2.3 Obrazovkač.3a
Aktérovi se objeví tabulka. První sloupec bude seznam kritérií, druhý sloupec bude minimální
standard daného kritéria, váha kritéria (stanovená celým číslem – škála od 0-10). Všechna
pole budou automaticky nastavena na 0, což znamená, že dané kritérium není relevantní.
Vložená kritéria musí aktér odsouhlasit tlačítkem „vyhledat/filtrovat“, pak se automaticky
zobrazí obrazovka číslo 3b.
3.5.2.4 Obrazovkač.3b
Zde bude řazený seznam adeptů splňujících minimální požadavky seřazených podle vhodnosti
(seřazených podle abecedy v případě stejné hodnosti). Zobrazí se číslo pořadí, jméno,
příjmení, rodné číslo adepta atd.
Po kliknutí na adepta se zobrazí obrazovka 2 s vyplněným dotazníkem a dalšími informacemi.
Po ukončení okna se obrazovka vrátí na obrazovku 1.
Tato obrazovka bude sloužit k načtení zavedeného adepta a jeho úpravám. Jedná se o
samotnou databázi uchazečů.
Zobrazí se zde seznam adeptů, kdy po kliknutí na konkrétního uchazeče se zobrazí další
obrazovka 2 s vyplněným dotazníkem, který bude možné upravit a následně též uložit. Další
možností je smazání konkrétního uchazeče. Poté se obrazovka vrátí na obrazovku 1.
3.5.3 UKONČENÍ
K ukončení bude sloužit tlačítko na Obrazovce č. 1, které bude označeno křížkem v pravém
rohu aplikace.
3.6 PRAVIDLA
Pravidla této aplikace jsou velmi jednoduchá a obsahuje je samotná nápověda pro uživatele.
Vše je vytvořeno tak, aby si uživatel klikl na tlačítko dané činnosti, kterou chce provést a
program ho automaticky přesune do další obrazovky.
Důležitým pravidlem je, aby uživatel zadával reálná data, aby tento software měl opravdu
smysl.
3.7 NÁPOVĚDA PRO UŽIVATELE
Aplikace slouží pro HR pracovníka k náboru nových či výběru starých zaměstnanců na
konkrétní pozici, kterou mu nadefinuje jiný pracovník, pravděpodobně manažer nějakého
týmu.
AIP Scholaris
73
Přínos aplikace pro HR pracovníka je podpora výběru nejvhodnějšího uchazeče ze seznamu
aktuálních kandidátů (nové adepty lze do databáze aplikace vkládat).
Aplikace má 3 části:



databáze uchazečů
systém pro podporu rozhodování
filtrování uchazečů
3.7.1 POSTUP PRÁCE S APLIKACÍ
Práce s aplikací je zcela intuitivní a „klikací“. Klikací znamená, že pokud chcete něco zvolit,
tak kliknete na dané pole/odkaz, podle činnosti, kterou chcete provést.
3.7.1.1 Úvodníobrazovka(domovská):
První obrazovka umožňuje výběr uživateli mezi třemi možnostmi:
1. Vložení nového adepta / práce s kandidáty
2. Filtrovat uchazeče: vytvořit kritéria na pracovní pozici / výběr potenciálních kandidátů
3. Databáze
Po zvolení jedné ze tří možností se zobrazí další obrazovka ke konkrétnímu výběru.
3.7.2 VLOŽENÍ NOVÉHO ADEPTA


toto pole zvolte, pokud chcete vložit nového zaměstnance nebo kandidáta do databáze
adeptů
zde vyplňte všechny nutné údaje o uchazeči, popřípadě můžete doplnit i ostatní
(rozhodování pak bude fungovat efektivněji)
Popis polí pro vkládání informací o uchazeči:



Textová pole – zde se zadává libovolný text, který slouží spíše pro upřesnění
konkrétního uchazeče
Výběrová pole – výběrová pole mají přesně stanovené možnosti, mezi kterými si
pracovník HR musí vybrat, tyto pole slouží pro filtraci, proto je nezbytné na ně
odpovídat pravdivě
Pole kde se zobrazuje více možností – zde pokud chcete zvolit více možností, tak
musíte při kliknutí zmáčknout ctrl+“klik“ (ve verzi OS X lze pouze kliknout)
o Řidičský průkaz
o Kurzy a školení
o Schopnosti a dovednosti
3.7.3 DATABÁZE - ZOBRAZENÍ SEZNAMU ADEPTŮ
o toto pole zvolte, jestliže potřebujete zobrazit seznam adeptů/uchazečů, též zde
můžete pracovat s konkrétními kandidáty (po kliknutí):
74



čtení uložených informací o konkrétním kandidátovi
úprava konkrétního kandidáta v databázi
smazání konkrétního kandidáta z databáze
3.7.4 FILTROVAT UCHAZEČE: VYTVOŘIT KRITÉRIA NA PRACOVNÍ POZICI /
VÝBĚR POTENCIÁLNÍCH KANDIDÁTŮ:
Zde se Vám objeví tabulka s dvěma sloupci:
1. sloupec: seznam kritérií
2. sloupec: minimální standard daného kritéria
o jedná se o váhu kritéria stanovena celým číslem na škále od 0-9, kdy 9
znamená, že je kritérium velmi důležité, automaticky je škála nastavena na 0
(tzn. kritérium je relevantní)
o odsouhlasení vložených kritérií a vyhledání seznamu adeptů
o vyhledat všechny potenciální kandidáty – automaticky seřazené podle nejvíce
vyhovujících kandidátů až k těm, co kritéria nesplňují vůbec
o seznam těchto uchazečů v pořadí od nejlepších po nejhorší lze „vytisknout“
4 TESTOVÁNÍ HYPOTÉZ
4.1 HYPOTÉZA 1
Vytvářený systém pro podporu rozhodování dokáže pomoci pracovníkovi HR při vyhledávání
v databázi uchazečů ty nejlepší podle zadaných kritérií.
Ano, domníváme se, že tento systém opravdu dokáže pracovníkovu HR pomoci při jeho práci,
která se týká výběru nejvhodnějšího uchazeče na konkrétní pracovní místo. To lze snadno
otestovat samotnou aplikací, kdy při zadání několika uchazečů a při stanovení kritérií na dané
pracovní místo, se opravdu zobrazí jako první ten nejvíce vyhovující uchazeče (popřípadě by
mohli být dva pod sebou, pokud by strukturované informace měli stejné, tak by se řadili podle
jména).
4.2 HYPOTÉZA 2
V zadávaných kritériích lze zcela vyhovět vedoucímu nabízené pracovní pozice.
Této hypotéze nelze vyhovět, pokud chceme zachovat automatizaci aplikace a objektivnost
při rozhodování systému při výběru nejlepších uchazečů. Vedoucí musí zadat jednoznačné
kritéria na nové uchazeče, které jsou přednastaveny.
V případě zájmu, by neměl být pro žádného programátora dopracovat další kritérium, které
by ale nemělo chybět v samotných informací o uchazeči, aby bylo možné ho dále
vyhodnocovat při filtraci uchazečů.
AIP Scholaris
75
4.3 HYPOTÉZA 3
Informace o uchazeči musí být pro přesnou filtraci, která nebude ovlivněna, zadávané ve
strukturované formě.
Poslední hypotézu je možné schválit, protože textové informace nelze objektivně hodnotit bez
inteligence člověka či bez zabudování expertního systému do aplikace. Z toho důvodu je tedy
nutné zachovat strukturované informace.
Přesto jsou důležité i ty textové. To zda se jedná o ženu či muže a jaké je národnosti. To ale
nesmí být hodnoceno při objektivním výběru a proto není zapojeno do samotné filtrace.
5 METODY PRÁCE
5.1 ANALÝZA
Nejprve je nutné začít analýzou toho, co všechno je potřeba zahrnou do metody práce. Z ní
nám vystoupilo, že je důležité stanovit si, jakým způsobem budeme programovat, tj. jaký
jazyk využijeme, a jak budeme postupovat při samotném programování. V analytické části
docházelo k tvorbě teoretických východisek, grafického zpracování podkladů pro rozhodovací
procesy (v programu MS VISIO) a přípravě datových zdrojů pro výsledný systém.
5.2 PROGRAMOVÁNÍ
Pro programování jsme využili jazyk JAVA, abychom zajistili možnost využití aplikace bez
internetového připojení, které pro běh této aplikace není nijak potřebný.
5.3 PŘÍPRAVA K PROGRAMOVÁNÍ
Aplikace bude vytvořena v programovacím jazyku JAVA. Výsledná grafika bude
zobrazována ve „vyskakovacích“ oknech.
Na všech obrazovkách bude možnost „vrátit o krok zpět“ a „úvodní obrazovka“.
5.4 POSTUP PROGRAMOVÁNÍ V KROCÍCH
1.
2.
3.
4.
5.
Grafika
Databáze
Propojení grafiky s databází
SW pro vyhodnocení – „vyhodnocovač“
Dodání image
6 NÁVRH TRANSFORMACE HRY NA DSS
6.1 AKTUÁLNÍ STAV
Nyní je DSS určen pro manažery, aby jim ulehčoval práci při výběru vhodného zaměstnance.
K tomu abychom mohli systém předělat na herní systém, obrátí se role manažera a zájemce o
práci.
76
6.2 MOŽNOSTI POUŽITÍ
Převedení na hru by bylo možné třemi možnými způsoby. První by byl založen na tom, že by
zaměstnanci soupeřili o určitou pozici. Druhá verze by měla obrácené role. A třetí verze by
mohla být kombinací těchto předchozích dvou, tzn., že složitost hry by exponenciálně
vzrostla. Pro jednoduchost bude zájemce o práci pouze zájemcem.
6.2.1 ZÁJEMCE SOUPEŘÍ O PRÁCI
Zájemce o práci si nejprve vybere svojí vysněnou pozici a bude postupně podnikat úkony,
které mu umožní této pozice dosáhnout.
Tzn., že se bude stále více a více na svojí pozici ve hře připravovat, až dosáhne všech
požadovaných hodnot, které budou předem nastaveny.
Zároveň aby ve hře fungovalo konkurenční prostředí, budou spolu hráči soutěžit, kdo dosáhne
většího mistrovství ve všech požadovaných vlastnostech. Následně bude na pozici vybrán
zájemce s největšími schopnostmi. Soutěžení by bylo časově omezeno.
6.2.2 MANAŽER SOUPEŘÍ O ZÁJEMCE
Tentokrát bude v pozici hráče manažer, který bude soupeřit s ostatními manažery o nejlepšího
zájemce, který bude dopředu vyselektován. Tento zájemce bude přidělen k nejlepší pozici,
která mu bude nabídnuta. V tom případě si zájemce stanoví opět minimální kritéria na pozici.
Ti manažeři, kteří se přehoupnou se svojí nabídkou přes tato kritéria, postoupí do dalšího
kola, kde už se bude hodnotit podle dalších benefitů a požadavků na vzdělání.
6.2.3 KOMBINACE PŘEDCHOZÍCH PŘÍSTUPŮ
V poslední variantě budou navzájem zkombinovány předchozí přístupy. Tzn., že role hráče
bude na začátku hry volitelná a bude se moci soutěžit na poli zájemců o určitou pozici a na
poli manažerů, kteří chtějí ulovit svého zaměstnance. Tím, že budou tyto trhy propojené, tak
budou vznikat mnohem složitější vazby a okolní vlivy. V této verzi hry je možné zavádět i
multiplayer verzi, kdy někteří hráči budou vstupovat do pozice manažerů (lovců hlav) a jiní
naopak do pozice zaměstnanců.
6.3 EXTRA FUNKCE
6.3.1 SYSTÉM OCENĚNÍ
Každá vlastnost bude rozdělena do úrovní. Každá úroveň bude zároveň popsána všemi
požadavky na onu úroveň. Pokud hráč splní všechny požadavky, dostane ocenění, vztahující
se k příslušné pozici.
Pro představu by mohl systém být založen například na tomto hodnocení:
6.3.2 KOOPERACE ZÁJEMCŮ
Ke jménu uchazeče by přibyla ještě jedna z těchto insignií, hráči by se poté mohli podle
tohoto systému domlouvat na splnění různých bonusových úkolů, které jsou možné splnit na
určité úrovni a je nutné k nim spolupráce více zájemců.
AIP Scholaris
77
6.4 ZÁVĚREM
Lze říci, že naše DSS lze poměrně mohutně rozšiřovat na manažerskou hru. Byla-li dostatečná
základna tvůrců, tak by z toho bylo možné udělat poměrně obsáhlou hru, která modeluje
konkurenční prostředí na trhu práce.
7 NÁVRH VYUŽITÍ SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ HR
PRACOVNÍKA
7.1 ROZHODOVACÍ PROCES SPOLEČNOSTI HR, S.R.O.
POPIS FIRMY
Společnost HR, s.r.o. je jednou z nejvýznamnějších společností na českém trhu. V případě, že
na trhu vznikne poptávka na zaměstnance, často se pak ostatní firmy/společnosti obracejí
právě na HR, s.r.o., protože jejich rozhodovací metody jsou rychlé a efektivní.
HISTORICKÝ VÝVOJ
HR, s.r.o. je na trhu 20 let a neustále se přizpůsobuje poptávce. Její nejdůležitějším klientem,
který zajišťuje 75 % výnosů, je Výrobce, a.s. - toto je hlavním důvodem pro individuální
přístup při hledání nových zaměstnanců.
Společnost má samozřejmě mnoho dalších společností, které jí zajišťují zbývající část příjmu,
ale nejsou pro ní natolik důležité, aby jim poskytovala vyšší luxus v poskytování HR služeb.
V roce 1999 nastal úpadek zájmu o služby společnosti z důvodu nízké efektivity. Proto se
rozhodla v roce 2000 zakoupit systém, který ji znova uvedl v prioritně vyhledávané HR
společnosti na trhu.
SOUČASNÝ STAV
Jak už bylo uvedeno, významným faktem je to, že společnost vlastní systém pro podporu
rozhodování, který velkým způsobem ovlivňuje její efektivitu při hledání nových
zaměstnanců pro své klienty. Tento systém se neustále aktualizuje (viz Úřad práce, webové
stránky HR společnosti - klienti hledající práci, apod.). Tento systém umožňuje rychlým
způsobem zobrazit svému klientovi vyhovující zaměstnance podle jeho předem stanovených
kritérií v pořadí od těch, kteří nejvíce splňují daná kritéria a nabízejí něco navíc k těm, co tyto
kritéria splňují s obtížemi. Tento výstup je předáván klientovi, aby si sám vybral nejvíce
vyhovujícího zaměstnance do své společnosti.
Dnes se na společnost HR, s.r.o. obrátila Výrobce, a.s. s prosbou o co nejrychlejší výběr
jednoho kandidáta. Z důvodu dlouholeté spolupráce se společnosti dohodli, že jim společnost
HR, s.r.o. vybere nejvhodnějšího kandidáta.
VÝBĚR MOŽNÝCH VARIANT
Společnost HR, s.r.o. má jako zaměstnance specialistu na rozhodování v oblasti HR. Z toho
důvodu ho pověřila, aby vybral jednoho ze tří nejvíce vhodných kandidátů, kdy použije
metody pro podporu rozhodování, které budou vyhotoveny pro Výrobce, a.s. v podobě
78
dokumentace. V této listině budou uvedeny způsoby rozhodování pracovníka HR, s.r.o. a
výsledek těchto metod.
Základní kritéria společnosti Výrobce, a.s.
Z důvodu časových tísní společnosti Výrobce, a.s. je potřeba, aby byl nový pracovník vybrán
co nejdříve. Ovšem i náklady na pracovníka hrají velkou roli. Následující uchazeči byli
vybráni jako jediná možná řešení. Jelikož společnost usiluje o jednoznačné rozhodnutí, tak je
nutné vybrat si právě jen z těchto tří možností.
Potenciální uchazeči
Karel: Karel je vysokoškolsky vzdělaný (až překvalifikovaný) s 5letou praxí v oboru a za
sebou má řadu školení. Ovládá požadované jazyky. Nastoupit do měsíce. Požaduje 50.000
CZK. Po přijetí by nebyla nutná školení.
Eliška: Eliška je vysokoškolsky vzdělaná, ovládá jeden z požadovaných jazyků. Nemá praxi
v oboru. Požadovaný plat je 25.000 CZK. Nastoupit může okamžitě. Po přijetí by byla nutná
školení.
Honza: Honza je středoškolsky vzdělaný. Ovládá jeden jazyk. Má desetiletou praxi v oboru.
Požadovaný plat je 27.000 CZK. Může nastoupí za 2 měsíce. Po přijetí by nebyla nutná
školení.
Úkol pro specialistu HR, s.r.o.
1. Vytvořit metody pro podporu rozhodování
2. Výběr z metod pro podporu rozhodování
3. příklady metod: vícekriteriální hodnocení variant, bodovací metoda, Fullerova
metoda, Saatyho postupy, atd.
4. Výběr jednoho uchazeče, který vyšel nejlépe ze všech zmíněných metod
5. Sepsat závěrečný dokument
7.2 VÝBĚR
NOVÉHO
VÝROBCE, A.S.
PRACOVNÍKA
PRO
MANAGEMENT
Varianty
1. Karel
2. Eliška
3. Honza
Popis kritérií




Požadovaný plat: plat, který uchazeč požaduje po nástupu do práce (v tisících)
Praxe: praxe uchazeče v oboru (v letech)
Vzdělání: vzdělání uchazeče (VŠ, SŠ)
Jazyky: požadované světové jazyky (Angličtina, Němčina)
AIP Scholaris

79
Možnost nástupu: kdy může uchazeč nastoupit do zaměstnání
Školení: je nutné ho školit po nástupu? Pokud ano, znamená to náklady pro organizaci.
7.3 METODY ROZHODOVÁNÍ




Vícekriteriální hodnocení variant
Bodovací metoda
Fullerova metoda
Saatyho postupy
Ke konečnému výběru kritérií jsme vybrali Fullerovu metodu. Pro vyhodnocení jsme použili
metodu WSA s následujícím výsledkem.
7.4 VÍCEKRITERIÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ
7.4.1 VÍCEKRITERIÁLNÍ HODNOCENÍ VARIANT
Obr. 10: Vícekriteriální hodnocení variant, zdroj: autoři 7.4.2 BODOVACÍ METODA
Obr. 11:Bodovací metoda, zdroj: autoři 80
7.4.3 FULLEROVA METODA
Obr. 12: Fullerova metoda, zdroj: autoři 7.4.4 SAATYHO POSTUPY
Obr. 13: Saatyho postupy, zdroj: autoři AIP Scholaris
81
Ke konečnému výběru kritérií jsme vybrali Fullerovu metodu. Pro vyhodnocení jsme použili
metodu WSA s následujícím výsledkem:
Obr. 14: Fullerova metoda, zdroj: autoři 7.5 VÝSLEDEK ROZHODOVÁNÍ
Na základě vícekriteriálního rozhodování byl vybrán uchazeč Honza.
82
8 LITERATURA
[Aditus, 2012]
ADITUS - personální agentura, vzdělávací a poradenská společnost
[online]. 2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: www.aditus.cz
[Bedrnová, Nový, 2007]
BEDRNOVÁ, Eva a Ivan NOVÝ. Psychologie a sociologie
řízení. 3., rozš. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2007, 798 s.
ISBN 978-80-7261-169-0.
[Bělina, Nový, 2007] BĚLINA, Miroslav a Ivan NOVÝ. Pracovní právo. 3. dopl. a přeprac.
vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, xxxiii, 539 s. Právnické učebnice (C.H.
Beck). ISBN 978-807-1796-725.
[Dovrtělová, 2011]
DOVRTĚLOVÁ, Markéta. Proces získávání, výběru a přijímání
zaměstnanců ve výrobní společnosti: Process of recruitment, selection
and hiring of employees in a production company. Olomouc, 2011.
Dostupné z: http://theses.cz/id/3kieko/Dovrtelova_Marketa_BP.pdf.
Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická
fakulta. Vedoucí práce Veronika Gigalová.
[Bangsa, 2012]
Peta Konsep Anak Bangsa [online]. 2012 [cit. 2012-12-11]. Dostupné
z: www.pkab.wordpress.com
[Mildeová, 2009]
MILDEOVÁ, Stanislava. Systémy pro podporu rozhodování:
cvičebnice. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2009, 100 s. ISBN 978-80245-1631-8.
[Shein, 1969]
SHEIN, E. H.: Psychologie organizace. Praha, Orbis 1969.
[Šafářová, 2009]
ŠAFÁŘOVÁ, Žaneta. Přijímání zaměstnanců a důležité povinnosti
zaměstnavatele: Process of recruitment, selection and hiring of
employees in a production company. Brno, 2009. Dostupné z:
http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id
=15124. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Vedoucí
práce Helena Musilová.
AIP Scholaris
ISSN: 1805-613X
Články v časopise podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0

01/2013 - AIP Scholaris - Vysoká škola ekonomická v Praze

Transkript

Podobné dokumenty

pravdivost soucit snášenlivost v umění josef jambor

Zápisky z akce

Sestava 1 - Mediální studia / Media Studies

Život je geniálny projekt

Web 2.0-charakteristika a služby

Myšlenkové mapy v teorii a praxi

Budování a řízení značky v prostředí sociálních médií

zpr_2 WEB_ak - Co to je dogdancing

3D-zobrazování - AIP Scholaris - Vysoká škola ekonomická v Praze

2009

PDF ke stažení

Informační brožura