Brožura - Kulturní studia

Transkript

První þíslo þasopisu Kulturní studia, vychází 1. listopadu 2013
Vydává o.s. Kulturní studia, pĜi oboru HospodáĜská a kulturní studia, PEF ýZU
3
1
Tato práce byla již prezentována v rámci etnologické konference na Filozofické fakultČ Masarykovy univerzity
v BrnČ, dále též na studentské vČdecké konferenci na pĤdČ ProvoznČ ekonomické fakulty ýeské zemČdČlské
univerzity v Praze.
Obrázek 1: Cesta volyĖských ýechĤ na VolyĖ (1868) a zpČt do ýeskoslovenska (1944–1947).
Zdroj: http://www.p13.cz/stop/s0204/txt/32.html
Keywords
Collective identity, collective memory, biographical research, narration, generation, border,
settlement, re-emigration, Volhynian Czechs, Volhynia.
Abstract
The main task presented by this thesis is to answer the research question relating to the
construction of collective identity of the post-war re-emigrated group of Volhynian Czechs in
the former district Sušice and its transmission to younger generation. This issue is addressed
both from the position of witnesses to whom was the departure from Volhynia lived reality
and also from the position of the next generation of offspring. Object of interest are attributes
of collective identity, to which the first generation of Volhynian Czech attaches the highest
priority and it forms characteristic part of their everyday lived world. Simultaneously the
research focuses on the question of whether it can be talked about intergenerational
transmission of semantically important elements of collective memory of Volhynian Czechs.
Information obtained from literature dealing with the process of re-emigration is very
important for this project. This information was used in empirical research in which is aptly
seen the difference between the construction of „Volhynian Czech“ in the researched area
compared to other parts of the Czech border.
Lucie Neradová
ýechĤ v sušickém pohraniþí1
Konstrukce kolektivní identity oþima pamČtníkĤ z Ĝad volyĖských
Konstrukce kolektivní identity oþima pamČtníkĤ z Ĝad volyĖských ýechĤ v sušickém pohraniþí
4
V rámci pováleþného diskursu byla používána taková oznaþení a slovní spojení, jež mČla podpoĜit a více
propagovat myšlenku znovuosídlování þeskoslovenského pohraniþí jako „vlasteneckou povinnost“. Pod pojmem
„naše pohraniþí“ dobový tisk a celková nacionalistická rétorika mČla na mysli, že pohraniþí již patĜí ýechĤm
a SlovákĤm (SlovanĤm a slovanskému lidu) a je opČt souþástí ýeskoslovenské republiky bez nČmeckého vlivu.
To bylo výrazným agitaþním prostĜedkem, jenž apeloval na þeskoslovenské obyvatelstvo k vybudování þeského
pohraniþí bez NČmcĤ, kteĜí pomohli rozbít ýeskoslovensko. SouhrnnČ lze konstatovat, že ke zdĤvodnČní
osídlování pohraniþí po válce sloužila tzv. „ideologie vlastenectví“ a zasloužená porážka nacistického NČmecka.
ZICH, F. Regionální identita obyvatel þeského západního pohraniþí. In Otisky historie v regionálních identitách
obyvatel pohraniþí: Sebedefinice a vzájemné vnímání ýechĤ a NČmcĤ v pĜímém sousedství. 1. vydání. Praha:
Sociologický ústav Akademie vČd ýR, 2007, s. 62.
3
Problematikou osídlování pohraniþí se velmi þasto ve svých pĜíspČvcích od nejrĤznČjších autorĤ zabývá
i þtvrtletní etnografický þasopis ýeský lid. V tomto periodiku se objevily první zmínky o novém sociokulturním
uspoĜádání pováleþného území þeskoslovenského pohraniþí. DĤležitá je zde práce þeské etnoložky Ivy
Heroldové, jež þasto pĜispívala svými þlánky do tohoto periodika, a to nejen v souvislosti s tématikou osídlování
pohraniþních oblastí po druhé svČtové válce, ale též pĜímo otázkou samotného „volyĖského þešství”. Zkoumanou
problematikou se rovnČž zabývá ucelená tĜídílná monografie Jaroslava Vaculíka DČjiny volyĖských ýechĤ I – III.
První dva díly postihují vznik a vývoj této þeské menšiny v letech 1868–1945. TĜetí díl popisuje zásadní pĜelom
v dČjinách volyĖských ýechĤ – návrat do staré vlasti, kterým se uzavĜel jejich osmdesátiletý pobyt v cizinČ.
VACULÍK, J. DČjiny volyĖských ýechĤ I. díl 1868–1914. 1. vydání. Praha. SýVP, 1997.; VACULÍK, J. DČjiny
volyĖských ýechĤ II. díl 1914–1945. 1. vydání. Praha: SýVP, 1998. VACULÍK, J. DČjiny volyĖských ýechĤ III.
díl 1945–1948. 1. vydání. Brno. Masarykova univerzita, 2001.
Velmi zásadní se v problematice osídlování pohraniþí stává také kolektivní monografie Nové osídlení pohraniþí
þeských zemí po druhé svČtové válce, v nČmž autoĜi Ĝeší komplexnČ znovusídlování v celém pohraniþí tehdejší
ýeskoslovenské republiky. Zachycují zde jak demografické, tak politické, sociální a ekonomické aspekty zmČn
v pohraniþí. V nČkterých pasážích se tato kniha také vČnuje problematice reemigrace do ýSR. ýAPKA, F.;
SLEZÁK, L.; VACULÍK, J. Nové osídlení pohraniþí þeských zemí po druhé svČtové válce. 1. vydání. Brno:
Akademické nakladatelství CERM, 2005.
Pokud se zamČĜíme pouze na problematiku osídlování pohraniþí v bývalém okresu Sušice, je nutné jmenovat
studii VČry Holé s názvem Osídlení šumavského pohraniþí na Sušicku 1945–1948. Autorka se zde pĜímo
vyjadĜuje k otázce samotného prĤbČhu reemigraþní akce v oblasti sušického pohraniþí, vþetnČ celkového poþtu
jednotlivých reemigrantĤ do tohoto okresu, volyĖských ýechĤ nevyjímaje. HOLÁ, V. Osídlování šumavského
pohraniþí 1945–1948. In Minulostí Západoþeského kraje. 17. roþník, PlzeĖ: Západoþeské nakladatelství PlzeĖ,
1981.
2
neparticipovala na osídlování pohraniþí po druhé svČtové válce. Otázka, zda potomci
jeví též skuteþnost pĜedávání tohoto životního pĜíbČhu na mladší generaci, která pĜímo
které mohou být pĜedmČtem zkoumání celé Ĝady výzkumných šetĜení. Jako interesantní se
novým podmínkám, novému prostĜedí a celkovému soužití v pohraniþí. To jsou vše jevy,
dĤležité zaznamenat pamČti novoosídlencĤ, jejich životní pĜíbČhy, proces pĜizpĤsobování se
osídlovacího procesu pohraniþí nabyli již vysokého vČku – z tohoto dĤvodu je nesmírnČ
Aþkoliv se jedná o pomČrnČ nedávnou historii dČjin ýeskoslovenska, samotní aktéĜi
bylo taktéž dĤležitou souþástí rĤzných etnologických výzkumĤ. 3
v kulturnČ, lokálnČ, hospodáĜsky a ekonomicky diverzifikovaných pohraniþních oblastech
této migraþní události sami úþastnili. Zkoumání jistých kulturních specifik a odlišností
které se zamČĜily i na samotný prĤbČh osídlovací akce a pohled jednotlivých aktérĤ, jež se
þeskoslovenské pohraniþí. PozdČji se stal pĜedmČtem zájmu mnoha etnologických výzkumĤ,
války, kdy byl sledován pĜedevším þeskoslovenskými úĜady z potĜeby vybudovat naše2
z ýeskoslovenska se stal stĜedem pozornosti nejen bezprostĜednČ po ukonþení druhé svČtové
Fenomén osídlování pohraniþí novým obyvatelstvem po nuceném vysídlení NČmcĤ
Kulturní studia • 1/2013
101
KAREL, LENKA A ZEMAN............................................................................................................................. 99
RISE AGAINST: TO, ŽE NEMģŽEME ZMċNIT VŠECHNO, NEZNAMENÁ NEPOKUSIT SE
ZMċNIT VģBEC NIC ................................................................................................................................... 9797
PRAHA RÁJ TURISTģ ..................................................................................................................................... 96
K zamyšlení
ÍRÁN: PUNK IS NOT DEAD!....................................................................................................................... 9494
ROLE „NÁRODNÍ STRUNKY“ PěI VOLBċ NA HRAD............................................................................. 93
FRÍSOVÉ: KONċ VS. ETNIKUM? ................................................................................................................. 92
JOSIF – SLOVÁK V RUMUNSKU .............................................................................................................. 9191
CORNWALLANÉ SE OPċT HLÁSÍ KE SLOVU.......................................................................................... 89
ýlánky studentĤ
Studentská sekce
POSTSOCIALISTICKÁ TRANSFORMACE SPOLEýNOSTI V KYRGYZSTÁNU ................................ 67
POSTSOCIALISTICKÁ TRANSFORMACE UZBEKISTÁNU A JEJÍ VLIV NA POSTAVENÍ ŽEN
V RÁMCI RODINY............................................................................................................................................ 45
„NċMECKÁ“ KULTURA VE FRANCII – ALSASKO A ALSASANÉ ....................................................... 20
KONSTRUKCE KOLEKTIVNÍ IDENTITY OýIMA PAMċTNÍKģ Z ěAD VOLYĕSKÝCH ýECHģ V
SUŠICKÉM POHRANIýÍ ................................................................................................................................... 3
Recenzované þlánky
Obsah
Obsah
se stala nepopíratelným stigmatizujícím þlánkem integraþního a adaptaþního procesu mezi
majoritní þeskou spoleþnost v pohraniþí. PĜesto si celá Ĝada VolyĖákĤ dokázala udržet své
volyĖské þešství a jako strategii pĜi zápasu s asimilaþními tendencemi si zvolili pĜedevším
utváĜení rĤzných míst pamČti – v souvislosti s bojem volyĖských ýechĤ u Dukelského
prĤsmyku, vypálení volyĖské vesnice ýeský Malín, vydávání nejrĤznČjších knih s volyĖskou
tématikou, zpravodaje, sdružení apod.
„VždyĢ jo! Dneska složí pĜísahu.“
„VždyĢ už je mrtvej!“
„Co Zeman je mrtvej?“
V tu chvíli to Lence všechno dochází.
Bere Karla za ruku a vyrazí k metru.
100
To už ale Karel skoro nevnímá a bere Lenku kolem pasu. VždyĢ jemu bylo vlastnČ od
zaþátku jedno, kdo tam sedí.
5
4
ŠATAVA, L. Jazyk a identita etnických menšin: Možnosti zachování a revitalizace. 2. vydání. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2009, s. 37.
sociálnímu napČtí mezi volyĖskými ýechy a novoosídlenci z jiných oblastí ýeskoslovenska.
novoosídlencĤ, kteĜí jim proces adaptace þasto ztČžovali. Tato skuteþnost vedla k výraznému
se nad rámec museli vyrovnávat i s þastým nepĜijetím ze strany vnitrozemských
novoosídlencĤ. Výchozí bod pro zkoumanou skupinu reemigrantĤ byl výraznČ tČžší, jelikož
adaptace a míry identifikace s prostĜedím ze strany volyĖských ýechĤ i ostatních
jiným oblastem pohraniþí, což se samozĜejmČ odrazilo na procesu postupného sžívání,
charakteristická svým horským terénem a celkovým znaþnČ nároþným zpĤsobem žití oproti
taktéž ovlivĖovaly adaptaci a integraci volyĖských ýechĤ. Zkoumaná lokalita Sušicka je
vyznaþuje jistými odlišnými klimatickými, kulturními a ekonomickými potenciály, které
Každá pohraniþní oblast tehdejšího ýeskoslovenska se vyznaþovala a dodnes
i sami volyĖští ýeši, vedli ostrou hranici mezi þešstvím a volyĖským þešstvím. Tato skuteþnost
„Jaká pĜehlídka, já myslela, že se chceš jít podívat na pana Prezidenta.
„To jsi mČl Ĝíct hned, že jsi chtČl na Zemana. Není prezident jako Prezident pĜece.“
pohraniþí pro danou skupinu stigmatem, kdy Ĝada novoosídlencĤ z vnitrozemí, ale þasto
„VždyĢ ta pĜehlídka je tady na hradČ.“
jistČ ovlivnilo þást jejich materiální i duchovní kultury. PrávČ tento fakt se stal pĜi pĜíchodu do
Je zĜejmé, že žití nČkolika generací volyĖských ýechĤ mimo svou rodnou vlast zcela
soužití v jinonárodním prostĜedí ukrajinské VolynČ uchovali a pĜedávali na své potomky.
snižoval jistČ dĤležitý kulturní kapitál etnika a to þeský jazyk4, který si i pĜes osmdesátileté
nejen lokální, ale i kulturní rĤznorodosti. Pocit cizoty a ménČcennosti u volyĖských ýechĤ
a sociální tradicí. Tato krajová odlišnost dala vzniknout dalšímu rysu pohraniþních oblastí –
reemigraþní skupina volyĖských ýechĤ, jež se vyznaþovala jistou kulturní, historickou
ýeskoslovenska þi autochtonního obyvatelstva. Pro tento projekt byla vybrána nejpoþetnČjší
do staronového domova jisté kulturní odlišnosti od majoritních novoosídlencĤ z vnitrozemí
reemigraþních skupinách, které z þásti také osídlovaly pohraniþní území a pĜinesly si s sebou
Výše uvedená problematika se dá pregnantnČji vystihnout na jednotlivých
skupiny.
novoosídlencĤ mají povČdomí o pĤvodu svých pĜedkĤ a znají historickou pamČĢ dané
„Kam jdeš? NemČli bychom spíš do metra?“
Všude jsou davy lidí. Po chvíli se objeví i Karel. EvidentnČ ve výborné náladČ. Už se
tČší. Krátce se pĜivítají.“Tak pojćme, aĢ nás všichni nepĜedbČhnou!“ Vezme Lenku za ruku a
chce vykroþit smČrem k hradu.
Rychlým pohledem na hodinky zjišĢuje, že má asi tak pĤl hodiny aby stihla sraz s
Karlem. Ve stresu hodí do kabelky dvČ svíþky, oblíkne si þerné šaty, nanese trochu pudĜenky
a hurá na Malostranskou.
Lenka se vzbudí až za zvuku famfáry. Co se dČje? Velmi rychle se vzpamatovává a na
obrazovce vidí hlavu státu. To pĜitáhne její pozornost a na chvíli zaposlouchá: „Já, já, já.
Moje pĜedpovČdi se naplnily. Já jsem nejlepší, všechno vím, všude jsem byl. Amnestie…“
NevČnuje tomu dál pozornost a jde si uvaĜit ranní kafe. TĜeba si koneþnČ vzpomene, co to
chtČla udČlat. Hrnek od kafe už je skoro prázdný a v tom ta myšlenka pĜijde. VždyĢ se má jít
podívat na pana Prezidenta!
To byla zase porada, myslí si Lenka ještČ cestou domĤ v tramvaji. NeodbytnČ se jí do
hlavy vkrádá myšlenka, že na nČco zapomnČla. No co, asi to nebylo dĤležitý. Doma má sílu
už jen na zmáþknutí televizního ovladaþe. Chvíli na to usne pĜed ještČ bČžící televizí.
6
5
Do základního pojmového instrumentária pĜedkládané studie patĜí pojem identity. Jelikož existuje mnoho
výkladĤ tohoto fenoménu, je potĜeba ho vymezit pro úþely daného bádání. Podle sociálního konstruktivismu
amerických sociologĤ Petera Bergera a Thomase Luckmanna vycházející pĜedevším z fenomenologicky
založených dČl Alfreda Schütze, je identita klíþový prvek subjektivní reality. Mezi identitou a spoleþností se
vyskytuje dialektický vztah. Sama identita se utváĜí bČhem jednotlivých sociálních procesĤ, tudíž na ni nelze
pohlížet jako na statickou danost, s níž se þlovČk narodí, jak tomu þiní primordialismus. Naopak, identita je
vytvoĜena, je udržována, obmČĖována a nČkdy i dokonce pĜebudována prostĜednictvím sociálních vztahĤ a tudíž
se v žádném pĜípadČ nejedná o primordiální substanci. Sociální konstruktivismus tedy kladl dĤraz na odhalování
nedanosti všeho sociálního a je absolutním protipólem zmiĖovaného primordialismu. BERGER, P.;
LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vČdČní. 1. vydání. Brno: Centrum pro
studium demokracie a kultury, 1999. s. 170–171. Jan Assmann vidí identitu jako záležitost vČdomí, tj.
reflektivního uchopení svého nevČdomého sebeobrazu, což platí jak v individuálním, tak v kolektivním životČ.
ýlovČk je tedy osobou pouze do té míry, v níž sám sebe zná. StejnČ tak je i skupina lidí lidem þi národem pouze
v té míĜe, v níž se v mezích tČchto pojmĤ chápe a zpodobĖuje. Identita se vyskytuje pouze v množném þísle,
protože pĜedpokládá existence jiných identit – bez odlišnosti bychom nemohli definovat jedineþnost a bez
mnohosti není pĜítomna jednota. Zdrojem lidské identity jsou pĜedevším sociální interakce, mezilidské vztahy
a komunikace s okolím. Je zde tedy akcentována sociální konstrukce identity. ASSMANN, Jan. Kultura
a pamČĢ: Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých kulturách starovČku. 1. vydání. Praha: Prostor,
2001. s. 115.
6
V této studii jsou používána oznaþení informátor/informátorka, narátor/narátorka, respondent/respondentka,
která jsou chápána jako synonyma.
7
Transmise atributĤ kolektivní identity je v této studii zkoumána prostĜednictvím mezigeneraþních vazeb
jednotlivých pĜíslušníkĤ nČkolika rodin volyĖských ýechĤ na Sušicku. PrávČ pomocí generaþního hlediska
(v tomto pĜípadČ generace první a druhé) lze dobĜe pozorovat pĜedávání a reflexi zkušeností. Podle
sociologického slovníku je pod pojmem generace myšleno „seskupení pĜíbuzných vČkových skupin nebo
roþníkĤ, které prošly socializaþním procesem v podobných historických a kulturních podmínkách“. Doba trvání
jedné generace bývá uvádČna mezi dvacetipČti až tĜiceti lety, ovšem v dnešní spoleþnosti se tento interval
neustále zkracuje. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. s. 91. Pojem generace
je smysluplné používat pouze ve spoleþnostech, v nichž dochází ke zmČnČ a vývoji. NČmecký klasik sociologie
generací Karl Mannheim uvedl, že je nutné nahlížet na generaci jako na pojem týkající se tzv. generaþního
zasazení, kde nestaþí prostá vČková blízkost jedincĤ. Lidé, kteĜí se narodili v dané generaci, zažívají také stejné
zkušenosti z pohledu sdíleného souboru sociopolitických událostí v prĤbČhu dospívání a zralosti – tím se dokáže
pĜítomnost generaþního zasazení. Tato skuteþnost urþitou generaci vyþleĖuje od ostatních jako zvláštní sociální
skupinu. U þlenĤ takové generace je pravdČpodobné, že sdílejí urþité podobnosti, jelikož jsou umístČni ve
stejném historickém procesu. Pozice v rámci dané generace a socioekonomické struktury vymezuje pro její þleny
jisté hranice možných zážitkĤ a tím se podílí na jejich charakteristickém zpĤsobu myšlení. Tyto odlišnosti
mohou vést ke vzniku konfliktĤ mezi jednotlivými generacemi. Mladší generace se snaží prosazovat ve
spoleþnosti své pohledy na celkové uspoĜádání života, zatímco generace starší požaduje zachovat dosavadní stav.
StĜídání generací s sebou nese i nutnost pĜedávání rĤzných tradic a kulturního dČdictví. Mimo vČdomČ získaného
si nová generace odnáší i vČdČní svých pĜedchĤdcĤ. Každý jedinec v útlém vČku, ještČ než dostateþnČ zaþne
problematizovat okolní svČt a dČní kolem sebe, vstĜebává nevČdomČ i duševní dČdictví MANNHEIM, K. The
7
pojmu první a druhá generace. Pod oznaþením první generace volyĖských ýechĤ jsou v této
Pro úþely samotného bádání a pro zĜejmé pochopení tohoto textu je nutné vymezení
další mladší generaci.
konstrukci kolektivní identity volyĖských ýechĤ zásadní a zda dochází k jejich transmisi na
volyĖských ýechĤ. Výzkumná otázka se tedy soustĜedí na zjištČní toho, jaké atributy jsou pro
bezprostĜednČ po konci druhé svČtové války a zároveĖ patĜí do reemigraþní skupiny
jsou sledovány u skupiny informátorĤ6, jež osídlovala pohraniþní oblast Sušicka
u nejpoþetnČjší reemigraþní skupiny volyĖských ýechĤ. Jednotlivé prvky kolektivní identity
biografických vyprávČní a generaþní metody proces konstrukce kolektivní identity5
PĜedložená studie si prioritnČ klade za cíl analyzovat a interpretovat prostĜednictvím
Teoreticko-metodologické zakotvení studie
99
Karel se pomalu šourá zpátky do svojí kanceláĜe a v duchu už si všechno pČknČ
plánuje. „PĜenos prezidentského slibu a následná vojenská pĜehlídka? To musí být tlaþenice, i
kdyby tam nikdo nebyl!“ Když už je pĜede dveĜmi své kanceláĜe, uvČdomí si, že je poĜád
pČknČ nervózní. KoneþnČ se po pĤl roce odvážil Lenku nČkam pozvat! No nic kafe to spraví.
Z automatu na nČj vypadne kelímek hnČdé tekutiny, o které se už nČkolik let snaží pĜesvČdþit
svĤj žaludek, že to je káva. Vypito. Hurá do práce. Po chvíli marného soustĜedČní to ale
vzdává. Místo parabol, hyperbol a elips má pĜed oþima úplnČ jiné kĜivky.
VteĜiny míjejí neskuteþnČ pomalu. Aby to ukonþila, tak se Lenka nakonec zeptá: „Tak
zítra v 9 na Želivského?“ „A nechceš radši na Malostranský?,“ zeptá se Karel. Lenka to má
blíž, tak souhlasí. Po pár nervózních pohledech se oba rozlouþí a Lenka spČchá na poradu.
Myšlenky na zítĜejší setkání jí pĜetne až její šéf. Nemá toho chlapa ráda, vždycky si
vzpomene, co všechno ještČ nedodČlala!
Ve skuteþnosti se Karel tČšil víc na tu tlaþenici, protože nebude zbytí a Lenka se k
nČmu bude muset poĜádnČ pĜitisknout. Lenka neví, jak se z toho vykroutit. VždyĢ jí politika
vĤbec nezajímá!
„Bude to stát za to.“
„A není to pĜíliš depresivní?“
„Pojć, pĤjdeme se podívat na prezidenta,“ Ĝekl Karel Lence.
Pavel Hanuš
Karel, Lenka a Zeman
Aþ mají Rise Against stále jiskru menší undergroundové kapely, stejnČ tak
vyprodávají obrovské plochy a promlouvají ke stále vČtšímu a vzdálenČjšímu publiku.
PĜestože mnoho lidí v ýeské republice o nich nikdy neslyšelo, dá se nesmČle Ĝíct, že Rise
Against jsou jednou z nejvýraznČjších punkrockových hudebních skupin jednadvacátého
století. Již nČkolikrát byla možnost vidČt Rise Against u nás na živo, a vČĜte, že to je obrovský
zážitek. O dalším koncertu v ýR zatím není rozhodnuto.
Posledním pĜíkladem je singl Make It Stop (September’s Children) z nejnovČjšího alba
Endgame. PíseĖ spoleþnČ s videoklipem odráží problematiku homofobie, k níž se skupina
dostala zcela náhodnČ – díky dopisu jejich fanynky, která se jim s velkou obavou pĜiznala, že
je lesba. Pro Tima to byl tehdy šok. Donutilo ho to podívat se do zrcadla, kdo jsou jako
kapela. UvČdomil si, že rocková scéna téma homosexuality pĜevážnČ ignoruje. Nahrávku a
videoklip poté kromČ rozhovorĤ s fanoušky ovlivnily i tragické události v záĜí 2010, kdy byla
v USA ve všech titulcích k nalezení zpráva o vlnČ sebevražd dospívajících homosexuálĤ kvĤli
šikanČ na škole. Rise Against nejen že vystoupili proti ignoranci, ale také se pĜipojili k
projektu IT GET’S BETTER, který ve videu prezentují.
smyslu tohle je jediná cesta, tak to musí být, a sdílením svých názorĤ a myšlenek, ve které
vČĜí.
Karel, Lenka a Zeman
98
Rise Against poukazují na lidsko-právní témata, pobízejí posluchaþe k zamyšlení. V
kontextu s tČmito þinnostmi si však silnČ uvČdomují velice tenkou linii, mezi kázáním, ve
AktivnČ se úþastní napĜíklad tématu imigrace, kde podporují neziskovou organizaci
FLORENCE PROJECT pomáhající pĜistČhovalcĤm (bezplatné právní služby atd.). SpoleþnČ
také podporují „smysluplnou“ imigraþní reformu. Dále vČnují pozornost lidským právĤm v
mnoha jiných smČrech – práva žen, svoboda slova, homofobie. Angažují se také napĜíklad ve
snaze pĜivést pĜevážnČ mladé lidi k volbám. Všem svým aktivitám a mnoha dalším tématĤm k
diskuzi pĜímo vČnují sekci na oficiálních stránkách skupiny.
Videoklip k tomuto singlu, obsahující zábČry zneþišĢování životního prostĜedí a jeho
dopady, tání ledovcĤ, odlesĖování, zábČry z velkochovĤ nebo lovu, byl vĤbec prvnČ zveĜejnČn
právČ na oficiálních stránkách organizace PETA. Podpora zvíĜecích práv a životního
prostĜedí, ale rozhodnČ není jedinou aktivitou skupiny.
Po druhém albu Revolutions Per Minute a tĜetím Siren Song of the Counter Culture,
kde je hlavním tématem období života vytváĜení si vlastní identity, zda být souþástí
mainstreamové kultury þi jít proti ní, vychází v roce 2006 zlomová deska The Suffer and The
Witness. PrávČ na této desce již Rise Against jasnČ ukazují, co od svých písní a kariér chtČjí.
Velmi silnČ zde rezonují problémová témata našeho svČta a už název alba evokuje jeho obsah.
Poukazuje na skuteþnost, že z dĤvodu volného toku informací v naší spoleþnosti, jsme svČdky
velkého množství utrpení: války, chudoba, hlad, niþení životního prostĜedí. McIlrath vidí
album jako položenou otázku posluchaþĤm: „Nyní jste toho svČdkem. NemĤžete nad tím jen
zavĜít oþi. Co se s tím rozhodnete udČlat?“ Texty odrážejí nejen celospoleþenská témata s
nastínČnými názory kapely, ale také aktivitu jejích þlenĤ ohlednČ daných témat. NapĜíklad
texty Prayer of the Refugee, nebo Ready to Fall, který reprezentuje podporu organizace PETA
(organizace za práva zvíĜat). Všichni þlenové skupiny jsou vegetariány a dlouhodobČ tuto
organizaci aktivnČ podporují.
KoĜeny Rise Against spoþívaly v undergroundové muzice plné energie se snahou hrát
a nČco zmČnit. S postupem þasu si však þím dál více všímají dČní ve spoleþnosti kolem sebe.
Zaþínají vnímat velké problémy dnešního svČta – sociální, environmentální i politické a s
nimi spojené velké množství ignorovaných témat. Toto vnímání se pak postupnČ odráží v
jejich textech. Snaží se naplnit muziku nČþím víc, dát jí širší smysl. Rise Against se tak stávají
prostĜedkem, který za pomoci muziky pĜekraþující veškeré hranice, aktivnČ poukazuje na
nepohodlná témata, otvírá opomíjené dialogy a snaží se probudit apatickou spoleþnost.
Pro Tima byly inspirací klasické punkové kapely, napĜíklad Black Flag, pozdČji
zaþátkem 90. let alternativní skupiny jako Nirvana a další. To ovšem platilo pĜevážnČ do té
doby, než objevil chicagskou hardcorovou scénu. Ta na nČj mČla obrovský vliv. Bylo to právČ
zde, kde prvnČ slyšel muziku, fungující jako prostĜedek pĜedání myšlenek a idejí na zmČnu.
Hudba v podání místních skupin nevelkých jmen, ale o to silnČjších a výbušnČjších poselství,
v nČm vyvolala zájem dát se na aktivní cestu. Cítil, že má co Ĝíct, s vidinou širokého
potenciálu tohoto média.
pouhé koleþko ve stroji. Nejprve bral díla za výborné dystopické pĜíbČhy, pozdČji si však
zaþal uvČdomovat jasné paralely mezi dystopií a realitou ve které žije.
7
problem of Generations. In Essays on the Sociology of Knowledge. London: Routledge & Kegan Paul, 1952. s.
27.
8
NOSKOVÁ, J. Reemigrace a usídlování volyĖských ýechĤ v interpretacích aktérĤ a odborné literatury. 1.
vydání. Brno: Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v BrnČ, 2007. s. 20–21.
9
HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. s. 130–131.
10
FUCHS, W. Biographische Forschung: Eine Einführung in Praxis und Methoden. 3. Auflage. Wiesbaden: VS
Verlag für Sozialwissenschaften. 2005. s. 175–176.
ponechat co nejvČtší prostor spontánnímu vyprávČní narátora a teprve poté se pokusit pĜivést
dotazovaný pĜikládá ve svém životČ velkou významnost.10 Z tohoto dĤvodu by se mČl
prodiskutovat. Tudíž se mĤže vystavit riziku, že budou opomenuty životní situace, kterým
informátora urþuje totiž tazatel pomocí stanovených otázek, jaké aspekty se mají detailnČji
standardizaci pĜi selhávání narativního interview. Bez dĤkladnČjší znalosti životního pĜíbČhu
k zodpovČzení výzkumné otázky9. Tazatel i respondent by se mČl co nejvíce vyhnout pĜílišné
dostateþný výzkumný materiál vhodný pro následnou analýzu a interpretaci dat, jenž povede
polostrukturovaného rozhovoru, který nám zvyšuje pravdČpodobnost, že bude získán
(badatelem) a respondentem. Tento krok odborná literatura definuje jako použití
otázku. Interview v takovém pĜípadČ vykazuje znaky vázaného rozhovoru mezi tazatelem
dĤležité okamžiky v jeho životČ, které zároveĖ dají odpovČć na stanovenou výzkumnou
badatel pĜipraven seznam hlavních otázek, pomocí nichž se svého informátora doptá na
vyprávČní pokraþovat. V takovýchto situacích pĜi poĜizování výzkumného materiálu musí mít
strany informátora, který svĤj životní pĜíbČh shrne do nČkolika vČt a dále již neví, jak ve
škálu metodologických postupĤ. I pĜesto mĤže dojít k selhání jak ze strany badatele, tak ze
Provést kvalitní narativní interview není jednoduchou záležitostí. Je nutné používat ustálenou
U biografické metody se jako stČžejní technika sbČru dat volí tzv. narativní interview.
a sdČlení zkušenosti jednotlivých pamČtníkĤ jsou velmi bohatým zdrojem poznání.8
þeskoslovenského pohraniþí). Obsahy historického vČdomí lidí, autentické vzpomínky
velkou významnost (v tomto pĜípadČ se jedná o reemigraci a znovuosídlování
celku, dále též s vyšším zamČĜením na jisté životní etapy, kterým samotný informátor pĜikládá
založena. Životní pĜíbČh umožĖuje výzkumníkovi vhled do života informátora jednak jako
metody se získává tzv. biografický materiál neboli životní pĜíbČh, na nČmž je celá metoda
živí lidé a jeho hlavním zájmem je vnímaná a interpretovaná minulost. Pomocí biografické
analýzy dobových dokumentĤ. Primárními subjekty zmiĖovaného biografického pĜístupu jsou
výzkumu, postupováno prioritnČ pomocí biografické metody, dále též prostĜednictvím
Z metodologického hlediska je tedy v tomto projektu, založeném na kvalitativním
kteĜí se již narodili v ýeskoslovensku – þili potomci pováleþných reemigrantĤ.
ýeskoslovenska po roce 1945. Jako druhá generace volyĖských ýechĤ jsou myšleni jen ti,
studii oznaþováni pouze ti, kteĜí se ještČ narodili na ukrajinské Volyni a reemigrovali do
8
VANċK, M.; MÜCKE, P.; PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasĤm pamČti: Teoretické a praktické aspekty
orální historie. 1. vydání. Praha: Ústav pro soudobé dČjiny Akademie vČd ýR, 2007. s. 81.
12
HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. s. 130.
13
HOLÁ, V. Osídlování šumavského pohraniþí 1945–1948. In Minulostí Západoþeského kraje. 17. roþník, PlzeĖ:
Západoþeské nakladatelství PlzeĖ, 1981, s. 32.
14
ZÁLOHA, J. Šumava od A do Z. 1. vydání, ýeské BudČjovice: nakladatelství RĤže, 1972. s. 112.
11
a Stachy.
14
jedná se o okolí Hartmanic a Dlouhé Vsi, dále také o vesnice mezi Kašperskými Horami
v 16. až 18. století, kdy se všechny vsi pĜi Ĝece OtavČ znaþnČ ponČmþovaly smČrem k Sušici –
bylo nČmectví v této oblasti posíleno mnohem více. Ovšem nejvČtší nápor germanizace pĜišel
horský a lesní val oddČlující ýechy od Bavor byl nejmohutnČjší – tedy v Sušici. Ve 14. století
stopy nČmeckých kolonistĤ v oblasti Šumavy již z 12. století jsou právČ v tČch místech, kde
znaþnČ pozdní kolonizace, které bylo charakteristické silou svých rodových koĜenĤ. Nejstarší
o pohraniþní oblast, v níž se po staletí „drželo“ nČmecké obyvatelstvo pocházející z období
specifickým historickým vývojem pĜedevším po konci druhé svČtové války. Jedná se
Lokalita Sušicka, v níž probíhalo výzkumné šetĜení, je charakteristická svým
nepatĜí mezi absolutnČ nejpoþetnČjší.13
fokusem na reemigraþní skupinu volyĖských ýechĤ, i když tito reemigranti v této oblasti
sušického okresu. Projekt je zamČĜen na novoosídlenecké pohraniþí okresu Sušice s detailním
práce se odehrává ve shodném terénu pohraniþní oblasti stĜedního Pootaví – bývalého
Problematika osídlování pohraniþní volyĖskými ýechy a následné výzkumné šetĜení této
Geografické zázemí studie a vlastní terénní výzkum
volyĖských ýechĤ a jejich pĜátel se sídlem v Praze.
vydávané samotnými volyĖskými ýechy, které byly získány pĜedevším ve Sdružení
Ĝazeny nejrĤznČjší novinové a þasopisové þlánky týkající se volyĖské tématiky, dále knihy
která je taktéž neopomenutelnou souþástí tohoto projektu. Mezi takové dokumenty jsou také
Ke klasickým metodám humanitních vČd patĜí rovnČž metoda analýzy dokumentĤ,
v ýeskoslovensku.
osídlování pohraniþí a utváĜení kolektivní identity volyĖských ýechĤ po roce 1945
spoleþenských jevĤ12 – tímto jevem je v tomto projektu mínČna reemigrace, následné
a vzorce v životních pĜíbČzích, pomocí nichž dochází k vysvČtlení osobních nebo
Biografické zkoumání se tedy snaží srovnáváním rĤzných biografií nalézt podobnosti
vyhýbal.
11
narátora k vyprávČní i o tČch složkách jeho života, které doposud zcela opomíjel nebo se jim
97
PĜíbČh kapely Rise Against zaþíná na konci 90. let v Chicagu u frontmana Tima
McIlratha, jakožto stálé duše kapely. PrávČ on je autorem všech textĤ a také se z nČj stal v
podstatČ mluvþím kapely. Narodil se v Indianapolis roku 1978, jako dítČ navštČvoval
katolickou školu, kde byl terþem posmČškĤ díky rĤznobarevnosti oþí, tzv. heterochromii. V
teenagerovských letech kromČ zájmu o muziku také velmi rád þetl – ve svých patnácti letech
se dostal k dílĤm George Orwella – 1984, Aldouse Huxleyho – Konec civilizace, nebo Raye
Bradburyho – 451 stupĖĤ Fahrenheita, které se spolu s další þetbou staly inspirací jeho
pozdČjší tvorby. Všechny tyto knihy popisují totalitní svČty, kde je jedinec považován za
Rise Against je hardcore/punková skupina z Chicaga, která již Ĝadu let prostĜednictvím
energických melodií, chraplavých až roztrhaných vokálĤ a ostĜe vybroušených textĤ, vysílá
svČtu zprávu, rozléhající se do všech jeho stran: „Dost apatii a cynismu! Jsou zde problémy,
kterým bychom mČli vČnovat pozornost. Týkají se nás, všichni mĤžeme nČco zmČnit!“ Rise
Against není jen hudební skupina, ale také pĜíbČh lidí, kteĜí se rozhodli pĜestat neþinnČ
pĜihlížet a být architekty aktivního snažení za lepší svČt. Vyzdvihují ignorovaná témata, snaží
se vytváĜet dialogy, aktivnČ podporují mnoho projektĤ a neziskových organizací. Jejich
muzika je pĜímým prostĜedkem odrážející jejich aktivismus. Sami nabízí své názory, všímají
si dČní ve spoleþnosti, dotazují politiky. Namísto nekoneþné popularity nebo bohatství potom
doufají v jediné, že zasáhnou alespoĖ nČkolik myslí z mnoha.
OndĜej Uchytil
Rise Against: To, že nemĤžeme zmČnit všechno, neznamená
nepokusit se zmČnit vĤbec nic
A skuteþnČ, když jsem zhruba týden na to objednával jídlo a pĜedstíral turistu, staþilo
Ĝíct, co chci a kam si to pĜeji dovést. Po dodání jsem dokonce dostal malý dárek. Žít v Praze je
tedy úplnČ šílené, ale pro turisty to je ráj…
P: Ehm, tím si nejsem jistý, jelikož auto má vaše žena, budete muset jet MHD, na které
nemáte již od 22. ledna legitimaci. Stálo by vás to tedy dvakrát 27Kþ.
J: ķϫ€ǧ§ĵ
P: Nechte toho! Za nadávání na veĜejnosti jste byl již jednou trestán.
J: Pochopil jsem, že Ĝíct cokoli je naprosto zbyteþné. Dodejte mi tedy tu vaši z…
žampionovou pizzu, ale rychle.
P: DČkujeme za objednávku a pĜejeme vám pĜíjemný veþer. Aa, poþkejte chvíli: objevuje se
tu zpráva od vaší ženy.
J: Jakže?
P: Vaše žena vám vzkazuje, že za hodinu bude doma. Brzy tuto zprávu dostanete i na mobil.
Tak to bylo tedy mé strastiplné objednávání jídla. Potom vše dopadlo naštČstí dobĜe.
Pizza dorazila (byla i celkem dobrá) a moje žena skuteþnČ pĜijela zhruba po hodinČ. Když
jsem jí vyprávČl svĤj pĜíbČh, tak se mi smála. ěíkala, aĢ pĜíštČ zmáþknu na zaþátku rozhovoru
dvojku a pĜedstírám turistu.
Rise Against: To, že nemĤžeme zmČnit všechno, neznamená nepokusit se zmČnit vĤbec nic
Pavel Hanuš
Praha ráj turistĤ
96
Pizza (P): Dobrý den, Pizza pĜímo do domu. V pĜípadČ, že máte trvalý pobyt v Praze,
zmáþknČte jedniþku. Máte li trvalý pobyt mimo Prahu, zmáþknČte dvojku.
NevČda co mne þeká, zmáþkl jsem tedy jedniþku.
P: Pro pĜepojení na operátora prosím zadejte þíslo vaší OC.
Hledám tedy mou novou plastovou kartiþku a poctivČ vyĢukávám 6793863503188 do telefonu.
P: Dobrý den, oddČlení pro Prosek a LetĖany, pĜejete si, pane Vopiþka?
Já (J): Dobrý den, chtČl bych si objednat velkou pizzu s žampiony a šunkou.
P: Jste si jistý, že chcete pro jednu osobu velkou pizzu?
J: Jak víte, že ji chci pouze pro sebe?
P: Vaše žena totiž pĜed pČti minutami parkovala na druhém konci mČsta a žádné dČti nemáte.
J: Jak to mĤžete vČdČt?
P: Mám zde otevĜen váš OC úþet.
J: I pĜesto bych prosil jednu velkou pizzu se sýrem a šunkou.
P: Dobrá, dáme vám na ni místo šunky sóju, máte pĜíliš vysoký krevní tlak…
J: Ne, udČlejte mi prosím standardní se šunkou!
P: To nám ale vaše zdravotní pojišĢovna nedovolí. Zadávám tedy pizza 84632-S. PĜejete si
pizzu dodat až domĤ? Cena této služby je 50 Kþ.
J: Jsem už silnČ naštvaný. Tak to si pro to zajedu sám, vyjde mČ to levnČji.
Byl krásný bĜeznový den, škoda jen, že všichni museli do prací, do škol a nemohli si
užívat snČhu. Takový den jsem mČl i já. Ráno vstát, jet do práce, tam stále nČkdo nČco chce a
tak není divu, že když pĜijdu domĤ, jsem rád, že si na chvíli sednu. Dnes mi ovšem nemČl být
dopĜán klid. Všechno to zaþalo, když jsem doma našel lísteþek se vzkazem od mé ženy. Na
lísteþku stálo: VeþeĜi máš v kuchaĜce na stranČ 35. Šla jsem s kamarádkami na kafe. PéĢa. To
mne opravdu vydČsilo, protože když jsem naposledy vaĜil, skonþilo to výjezdem šesti
hasiþských jednotek. Proto jsem se rozhodl, že si objednám nČjaké jídlo s donáškou domĤ. Po
chvíli bloudČní internetem jsem zjistil, že objednal-li bych si jiné jídlo než pizzu, asi bych
usnul dĜíve, než by mi bylo dovezeno. Vzal jsem tedy telefon a vytáþím telefonní þíslo servisu
„Pizza pĜímo do domu“. Rozhovor vypadal zhruba takto:
V našem stovČžatém mČstČ byl pĜed þasem zaveden þip pro každého. To bylo všude
slávy. Jediné štČstí je, že ho zatím nemáme pod kĤží þi pĜímo v mozku. Je tu pouze jako
plastová kartiþka, na které bychom þasem mČli mít snad úplnČ všechny naše údaje. Pro
našince je tato kartiþka doslova každodenní prĤvodce, chce-li cokoliv udČlat, neobejde se bez
ní. Vypovím vám tedy nyní pĜíbČh z naší metropole.
PĜedstava, že jsme sledováni na každém kroku? Nebo že nás pomalu zaþínají ovládat
poþítaþe a þipy? Pro nČkteré z nás je to opravdová noþní mĤra, ale nČkterým lidem tato
myšlenka nevadí. Mezi ty, kterým to nevadí, se v Praze budou Ĝadit právČ turisté. A proþ? To
za chvíli pochopíte sami…
K zamyšlení
16
15
9
ZÁLOHA, J. Šumava od A do Z. 1. vydání, ýeské BudČjovice: nakladatelství RĤže, 1972. s. 116–117.
HOLÁ, V. O nynČjším stavu osídlení. In Zpravodaj: Koordinované sítČ vČdeckých informací pro etnografii
a folkloristiku: Materiály k problematice novoosídleneckého pohraniþí, svazek 6: Obraz souþasné pohraniþní
vesnice. Praha: OddČlení etnických procesĤ, 1983. s. 48.
generace – þtyĜi ženy a dva muži narozeni mezi lety 1926–1937; þtyĜi narátoĜi z druhé
v srpnu a záĜí 2011. Celkem bylo natoþeno 10 narativních rozhovorĤ (šest narátorĤ z první
interview na Sušicku s volyĖskými ýechy první a druhé generace, které se uskuteþnilo
Druhou stČžejní þástí terénního výzkumu bylo poĜízení jednotlivých narativních
vþetnČ názvĤ obcí, jež v rámci reemigraþní akce volyĖští ýeši v dané oblasti osídlovali.
v nČmž byly získány pĜesné poþty rodin volyĖských novoosídlencĤ na Sušicku z roku 1947,
v Národním archivu v Praze v archivním fondu Svaz ýechĤ z VolynČ Žatec (dále jen SýzV),
V tomto ohledu se práce opírá o materiály z Muzea Šumavy v Sušici. Dále též bádání
pĜedevším o zpracované archivní materiály v knižní podobČ o prĤbČhu osídlování Sušicka.
dĤležité materiály týkající se osídlování sušického okresu volyĖskými ýechy – jedná se
studie. První þást byla provedena v prĤbČhu þervna a þervence roku 2011, kdy byly získány
si kladla jiný cíl smČĜující k získání materiálu jak pro teoretické, tak pro empirické zázemí
Terénní výzkum si vyžádal rozdČlení do dvou základních period, pĜiþemž každá z nich
Humpolec, Svojše a PlatoĜ.16
i obce, které byly na Sušicku osídleny reemigranty z VolynČ – tČmi jsou Kašperské Hory,
silné socializace zemČdČlství kolem roku 1955–1957 státní statky. Do této skupiny patĜí
místa, na nichž noví osídlenci hospodaĜili velice ztČžka a jejichž pĤdu pak pĜevzaly v období
obyvatelstva kompaktnČ osídlené a nyní jsou víceménČ liduprázdné. Jsou to pĜedevším ta
Dnes lze na Sušicku nalézt vesnice, které byly pĜed vysídlením nČmeckého
ani následná státem Ĝízená reemigraþní akce v podobČ návratu þeských krajanĤ.15
životním standardem, který zde pozbýval. Dostateþnému osídlení tohoto okresu nepomohla
kterým se Sušicko nikdy nepodaĜilo dostateþnČ osídlit. Lidé odtud odcházeli za vyšším
s kapitalistickým Bavorskem – to vše byly negativní specifika popisované oblasti, díky
vybavenosti, poúnorové politické události spojené s výstavbou železné opony podél hranice
pĜítomnost hor, nedostatek prĤmyslu a pracovních pĜíležitostí, celková nízká úroveĖ obþanské
aspektem v podobČ nedostateþného osídlení. Drsné šumavské klimatické podmínky,
pohraniþí. Ovšem tento proces se ve zkoumaném regionu vyznaþoval výrazným negativním
tak i na Sušicku, docházelo ve 20. století k migraþní události v podobČ znovuosídlování
z pohraniþních oblastí. StejnČ jako v jiných pohraniþních okresech bývalého ýeskoslovenska,
ýeskoslovensku prohlášena za státnČ nespolehlivé a došlo tedy k jeho nucenému vysídlení
V rámci pováleþných událostí byla vČtšina nČmeckého obyvatelstva v celém
17
nezbytné z dĤvodu zvyšování objektivity, validity výpovČdí a potírání možného
Výzkumné šetĜení zaþalo bádáním v Muzeu Šumavy v Sušici a Kašperských Horách,
10
17
SCHRÖDER, H., J. Die gestohlenen Jahre. Erzählgeschichte und Geschichtserzählung im Interview. Der
Zweite Weltkrieg aus der Sicht ehemaliger Mannschaftssoldaten. Tübingen: Niemayer, 1992. s. 91–96.
kde mi jeho zamČstnanci dali konkrétní jména volyĖských ýechĤ, kteĜí dosud žijí na území
Vsi.
reemigrantĤ (informátoĜi druhé generace) v této dobČ žijí v Kašperských Horách a v Dlouhé
Bohdašice, Dlouhá Ves, Nové Domky, Svojše, Humpolec a Nové MČsteþko. Potomci
a pouze souþasné místo bydlištČ. NarátoĜi z první generace osídlovali pohraniþní vesnice
a rok narození. U informátorĤ z druhé generace jsou uvádČny pseudonymy, rok narození
zdĤraznit, že jsou u všech úryvkĤ z rozhovorĤ první generace také uvádČny pseudonymy
a pĜestČhovaly, a proto je významné tuto informaci poskytovat. V této souvislosti je žádoucí
migrovali do jiné þásti Sušicka napĜ. z dĤvodu nevyhovující polohy bydlištČ, ženy se provdaly
po reemigraci v roce 1947. V pĜípadČ shody uvedeno není. NČkteĜí narátoĜi z rĤzných dĤvodĤ
následuje místo souþasného bydlištČ a to pouze v pĜípadČ, pokud je odlišné od místa bydlištČ
souþástí jednotlivých úryvkĤ z biografických rozhovorĤ této studie. Za touto informací
Vesnice þi mČsta, která na Sušicku osídlovali informátoĜi první generace, jsou vždy
interpretace úryvkĤ narativních rozhovorĤ.
spojená s identifikací jednotlivých kategorií. Poté byl realizován další krok v podobČ
zkreslení ze strany badatele), byla nutná jejich analýza pomocí otevĜeného kódování, jež je
Schrödera
Po naprosto doslovném pĜepsání narativních interview podle pravidel Hanse Joachima
jsou také souþástí nahrávky interview, místnost opustily.
respondentĤ) rozhovor plnČ respektovaly a po sdČlení informací mému respondentovi, která
nemohly výrazným zpĤsobem zkreslit. Tyto tĜetí osoby (v obou pĜípadech rodinní pĜíslušníci
protože se v žádném ohledu netýkaly zkoumané problematiky a biografické vyprávČní
Zásahy do rozhovoru nebyly pĜi jeho pĜepisování, analýze a interpretaci brány v potaz,
dva narativní rozhovory byly ve svém prĤbČhu vyrušeny neþekaným pĜíchodem tĜetí osoby.
stČžejní okamžiky, které pĜi natáþení nastaly a mohly tedy ovlivnit jeho prĤbČh apod. Celkem
protokolem s dalšími dĤležitými poznámkami jako je délka, poĜadí a prostĜedí rozhovoru,
identifikaþních údajĤ. Tento dotazník byl následnČ mnou (badatelem) doplnČn již tak zvaným
Po každém rozhovoru informátoĜi vyplnili krátký dotazník týkající se základních
kratší – cca 30 minut a vykazovala znaky vázaného dialogu mezi tazatelem a respondentem.
první generace trval v prĤmČru 90 minut, životopisná vyprávČní druhé generace byla vždy
generace – tĜi muži a jedna žena narozeni mezi lety 1948–1962). Rozhovor s informátory
95
Velmi zajímavé je ale i poslední dílo Marjane Satrapi Šitíþko, kde se v þernobíle
komiksové podobČ a retrospektivČ, dostáváme mezi bČžné odpoledne íránské skupinky žen.
Muži rozjímají na kanapi, zatímco ženy debatují a vyprávČjí si o rodinČ, známých, nebo
plastických operacích. StejnČ jako u Persepolis, i zde není nouze o tragické, komické a s
nadsázkou vykreslené íránské pĜíbČhy. A co vĤbec znamená zmínČný název Šitíþko? Kdo si
pĜedstavuje krabiþku s nitČmi, jehlami a špendlíky, je na omylu.
Mezi dalšími doporuþeními k této autorce, bych ráda zmínila pĜedlohu pro film
Persepolis, tedy knihy Persepolis 1 a 2. Kdy pravidlo potvrzuje pravidlo a knižní zpracování
je i v tomto pĜípadČ lepší než film.
S uvedením filmu na plátna kin je spojena chvála a úspČch, ale také kritika a obavy.
Íránská vláda se dopisem, zaslaným na francouzskou ambasádu v Teheránu, snažila
znemožnit zaĜazení Persepolis mezi filmy promítané na festivalu v Bangkoku. OdĤvodnČním
nesouhlasu s filmem bylo jeho vyznČní, které je podle vlády podporou fobie z islámu, ukazuje
Írán ve špatném svČtle a vyjadĜuje kulturní a politické nepĜátelství. Film ale nakonec byl
veĜejnČ promítán, dokonce ocenČn Cenou poroty na festivalu v Cannes. Satrapi psala
Persepolis proto, aby se lidé nauþili nevČĜit tomu, co slýchají, ale uvažovat nad vším
svobodnČ.
Primární nevyznavaþe komiksu, jako jsem já, vizuální stránka pĜíbČhu nadchne, aniž
možná postĜehne, co bylo tím poutem, které ho s dČjem tak svázalo. Najednou ho prostČ cítíte,
pĜirozený pocit soudržnosti. Oproti tomu zapálený komiksový expert velmi rychle rozpozná,
v þem tkví kvalita této animace. Je to jednoduchost, tedy þerná, bílá, dČtské pĜedstavivost, ale
obþas také letmo naþrtnuté linie postav. Jako kdyby to nebyli lidé, ale loutky z papíru, kterým
autorka tužkou vytvoĜila povahu a pocity. Takto Satrapi vyjadĜuje své vzpomínky na
minulost, pĜítomnost je potom vykreslena barevnČ. Spojení uvedených nápadĤ zajistilo
snímku Persepolis naprostou autentiþnost a podalo situace realistiþtČji než kdejaké hrané
filmy. Obdiv a hodnotnost, kterou si u mČ film získal, nemá koĜeny jen ve výše popsaném, ale
také v pĜístupu autorky ke svým þtenáĜĤm a divákĤm. Cítím totiž otevĜenost a upĜímnost,
která má projevy nejen v zobrazení špatných rozhodnutí a zážitkĤ, ale také tČch úsmČvných a
radostných. Protože obČ stránky dávají dohromady život a ten není jen þernobílí, stejnČ jako
Írán.
Marjane Satrapi, dnes velmi známá a talentovaná francouzská spisovatelka a
ilustrátorka, patĜí s Vincentem Parronaudem mezi autory komiksu i filmu Persepolis. Jejím
specifikem jsou autobiografické knihy, ve kterých jsou její životní pĜíbČhy zpracované
formou þernobílého komiksu. Zajímavé je, že u její tvorby nikdy nevíte, jak dlouho bude
tragická a humorná scéna trvat, nezamČní-li se jedna za druhou þi nebudou pohromadČ. Což je
podle mého názoru díky velké dávce nadsázky a pĜirozené ironie, pro kterou má autorka
skvČlý cit.
Írán: Punk is not dead!
94
V Persepolis se setkáváme s pĜíbČhem mladé dívenky Marjane, která se musí vyrovnat
s revoluþní pĜemČnou despotické vlády šáha Muhammada Rezy Pahlavího k ještČ
despotiþtČjšímu režimu duchovního Rúholláha Chomejního. Bohužel s Chomejním vznikl
silnČ konzervativní muslimský stát, kde pravidla vycházejí z islámského práva šaría. Marjane
po nČkolika problémech s novým režimem a jeho pravidly, kdy revoltuje proti oblékání
teniskami s þádorem, þi proti fabulaci ve škole, odjíždí studovat do VídnČ, ve své podstatČ
kvĤli bezpeþí svému i celé rodiny. Bohužel ani zde se Marjane necítí v bezpeþí, aĢ už díky
svému pĤvodu, životu s anarchisty þi zlomeným srdcem, a tak se vrací domĤ. Je zase ráda
mezi svými rodiþi, babiþkou a pĜáteli a zaþne chodit do umČlecké školy. Jsme svČdky výuky
malby aktĤ, která probíhá kresbou zahalené dívky, proti þemuž se snaží Marjane protestovat.
Její okolí i my diváci vidíme, že pro tak silnou a svéráznou osobnost není stále tvrdý režim
Íránu snesitelný a tak nadobro odjíždí na západ.
Film Persepolis, netradiþní zpracování životního pĜíbČhu íránské autorky Marjane
Satrapi, zámČrnČ trochu porovnávám s þeskou tvorbou a historií. V otázce vyznávání
protiamerického režimu našich vlád ve 2. polovinČ 20. století nezáleží, zda jste
svobodomyslná þeská rodina, která musí snášet domovní prohlídky, mít se na pozoru pĜed
udavaþi a zažívat vČznČní svých pĜíbuzných, nebo ta stejná íránská – obČ jsou na tom
podobnČ.
StejnČ jako v HĜebejkovČ muzikálu Šakalí léta je vysnČná znaþka amerických cigaret
Lucky Strike a mladí v totalitním ýeskoslovensku baží po rock‘n‘rollu, na jiném kontinentČ
dospívající Íránci obdivují Iron Maiden a chtČjí být jako Bruce Lee.
Linda Kolmanová
Írán: Punk is not dead!
Volby rozhodli ýeši svým zarytým þešstvím, na které si vzpomenou pouze pĜi
vítČzství v hokeji, fotbalu a v poslední ĜadČ ve volbách. V þase mimo voleb jsou ýeši nejvíce
hrdí na pivo a knedlíky a možná na hokej, i když to záleží spíše na aktuální formČ týmu.
Nacionální smýšlení chtČli oba kandidáti na úĜad prezidenta využít ve svĤj prospČch. Z
levé strany jsme slyšeli „Zde domov mĤj!“ a z té pravé jsme si mohli opsat recept na tradiþní
þeská jídla. Oba kandidáti dokazovali, jak moc jsou þeští, i když to národ oþividnČ více uvČĜil
vítČzi prezidentského maratónu. ýeši jsou velmi zvláštní v tom, že svoje až pĜíliš vlastenecké
cítČní vytasí pouze ve volbách.
OpČt Karel Schwarzenberg pobouĜil þeské nacionalisty, v þele s nezlomnou Janou
Bobošíkovou, když Ĝekl, že þeskému státnímu znaku by víc než lev slušel krteþek, protože je
profesionální tuneláĜ. O sprosté útoþné kampani na manželku kandidáta a její rodinu se
netĜeba zmiĖovat.
na dČjiny je naším národním nedostatkem, aĢ už se jedná o Bílou horu, Benešovy dekrety
nebo odsud NČmcĤ z pohraniþí. Kolektivní vina by nemČla být uplatĖována nikdy a nikde.
známých a ostatních lidech z fotografií.
11
VolynČ. VyprávČní životního pĜíbČhu respondenta tak doplnila Ĝada informací o pĜíbuzných,
soukromého archivu napĜ. fotoalba, knihy, audiovizuální nahrávky z návštČvy ukrajinské
ochotní vyprávČt svĤj životní pĜíbČh, dokonce i s nadšením ukazovali rĤzné pĜedmČty ze
CelkovČ lze konstatovat, že jednotliví narátoĜi (první i druhá generace) byli velice
rozhovory, protože se zde narátoĜi cítili pohodlnČji a pĜirozenČji.
pomohlo jistČ nastolit domácí prostĜedí informátorĤ, v nČmž byly natáþeny všechny narativní
neustále zajímá, byla ochotna také biografický rozhovor poskytnout. Atmosféru dĤvČry
zajímavým a nevim, co bych už o tom po takový dobČ povídala.“ Po ujištČní, že mČ její pĜíbČh
a souvislosti. Informátorka pĜi oslovení podotýkala, že „MĤj život nebyl až zas tak niþím
cenným výzkumným materiálem a že není podstatné vČdČt pĜesná historická data
jednou vyskytnul, bylo pĜesvČdþit informátorku, že její biografické vyprávČní je pro mČ velice
Další problém, který se bČhem poĜizování narativních interview ve výzkumném terénu
nesetkala.
mladší generace byla nedĤvČra výraznČ nižší a s odmítnutím jsem se v tomto pĜípadČ
a zároveĖ skonþilo vČtou „My se tady máme teć dobĜe a víc vám k tomu neĜeknu!“ Ze strany
neprospČch a budou publikována i pĜes jejich nesouhlas. Rozhovor v tomto pĜípadČ zapoþal
narátorem, jelikož tito lidé mČli velké obavy z toho, že získaná data budou zneužita v jejich
V tomto pĜípadČ tedy nebyla vytvoĜena dĤvČra mezi mnou jako badatelem a potenciálním
biografické vyprávČní nebude žádným zpĤsobem zneužito a slouží pouze pro studijní úþely.
tématem, jež nemČli zájem nikomu sdČlovat a to i pĜes všechna má etická ujištČní, že
problematika reemigrace do ýeskoslovenska zdála být velice citlivým a dosti osobním
narativního interview, a to u dvou manželĤ volyĖských ýechĤ z obce Hartmanice, kterým se
V rámci svého empirického šetĜení jsem se také setkala s odmítnutím poskytnutí
dalších volyĖských ýeších v blízkém okolí zkoumané oblasti a þasto mne k nim i doprovázeli.
jednotliví narátoĜi, kteĜí byli ochotni poskytnout svá biografická vyprávČní, informovali o
pod pseudonymy. Poté výzkum pokraþoval tzv. nabalováním snČhové koule, kdy mČ
použiji pouze pro studijní úþely a jednotliví informátoĜi budou v této problematice uvedeni
mu. Jedná se o þlovČka, který se za mne jako badatele zaruþí napĜ. tím, že nahrané rozhovory
svého prĤvodce výzkumným terénem, jehož lidé ve výzkumné oblasti dobĜe znají, dĤvČĜují
strany informátorĤ – pĜedevším z první generace. Proto bylo nezbytné, abych vedle sebe mČla
samotného výzkumu a nahrávání narativních interview byl doprovázen velkou nedĤvČrou ze
bývalého sušického okresu a jsou ochotni poskytnout biografický rozhovor. Poþátek
identity
v zrcadle
provedených
výzkumĤ
12
Anna, (1936), Nové Domky, Sušice, 1. generace:
„Boršþ, já boršþ, ten vaĜim dodnes, to jo, ten vaĜim poĜád a pČstuju si þervenou Ĝepu
tady na zahrádce, a mám tam šĢovík, v létČ takže i šĢovíkový boršþ, tomu Ĝikaj taky
boršþ, ale což je spíš taková polívka a jinak z tČch ukrajinských jídel nic jinýho
nevaĜim, nČjaký ty blimy nebo jak voni tomu Ĝikají, to já už si nepamatuju a nevim,
jak se tomu Ĝikali voni.“
Marie, (1935), Bohdašice, Nové MČsteþko u Hartmanic, 1. generace:
„No, tak mĤžu Ĝíct teda jo ten boršþ, ten boršþ ano, a mýmu manželovi chutná moc
jako, to jí i moje dČti, a tak, no, urþitČ, to není nic špatnýho, tam je všechna zelenina,
no, a dČlá se to ze tĜí druhĤ masa a to není špatný, to je dobrý.“
badatele.
interview první a druhé generace objevil ve všech pĜípadech, a to bez výzvy a doptání
tedy souþástí jejich rutinní každodennosti. Typický zpĤsob stravování se v narativních
Tento prvek kolektivní identity byl zároveĖ nejvýraznČji pĜedáván na mladší generaci a stal se
a jarní šĢovíkové polévky. V tomto ohledu panuje výrazná shoda s odbornou literaturou.
zaujímá bezesporu stravování a jídelníþek a to pĜedevším v podobČ boršþe z þervené Ĝepy
Absolutní prvenství v hierarchii výše jmenovaných atributĤ kolektivní identity
s narátory.
reflektovány jako stČžejní a jsou na nČ tedy zamČĜeny následující úryvky z rozhovorĤ
jednoznaþnČ vyšlo najevo, které atributy jsou z pohledu první generace v životních pĜíbČzích
Sušicku, kteĜí se ještČ narodili na ukrajinské Volyni. Z provedených biografických interview
s narativními životními pĜíbČhy jednotlivých informátorĤ a informátorek z první generace na
provedených výzkumných šetĜení v pohraniþních oblastech, byly následnČ komparovány
koheze. Takto definované prvky kolektivní identity volyĖských ýechĤ na základČ již
regionální identita a participace na veĜejném životČ volyĖských ýechĤ, vþetnČ skupinové
a jazykové odlišnosti, stravování a jídelníþek, religiozita, básnČ a písnČ, silný odpor k válce,
pohraniþních oblastí po druhé svČtové válce. TČmito atributy jsou styl oblékání, jazyk
literatury ukazují „pravé volyĖáctví“, tedy odlišný zpĤsob života, který tito krajané zanesli do
byly definovány nejvýraznČjší atributy kolektivní identity volyĖských ýechĤ, které ve svČtle
výzkumech u této reemigraþní skupiny v pohraniþí. Na základČ analýzy takovýchto výzkumĤ
samotné literatuĜe s volyĖskou tématikou, která pojednává o dosud provedených empirických
transmise na generaci druhou – tedy generaci jejich potomkĤ. Velká pozornost byla vČnována
prvkĤ kolektivní identity volyĖských ýechĤ z první generace na Sušicku a jejich následné
Tato studie se pĜednostnČ zamČĜuje na zodpovČzení výzkumné otázky týkající se stČžejních
Konstrukce kolektivní
a z perspektivy narátorĤ
93
A Karel Schwarzenberg si dovolil zhodnotit dČjiny s þasovým odstupem a nastínil, jak
by jedna etapa naší historie byla vnímána dnes, tak to bylo pĜíliš! ěíct o Benešovi a jeho
vládČ, že nezvládli odsun, že Ĝešení situace bylo špatné? ZapomeĖ na Hrad! Nekritický pohled
Nacionální vlnka se zaþala mČnit v poĜádné tsunami. ýeská vlastnost, závist, smíchaná
s nacionalismem opravdu rozpoutala boj mimo rámec fair play. Náš národ si do jisté míry
nespojuje nČkterá historická fakta se souþasností. Tatíþek Masaryk byl pĜece také vzdČlaný
muž a mČl za ženu cizinku. Jenže to byl Masaryk! Dovolte si ho kritizovat na veĜejnosti a
spácháte spoleþenskou sebevraždu. Pro obþany demokratické zemČ by nemČl být hlavní
argument to, jestli má kandidát dvČ obþanství, ženu cizinku nebo špatnou výslovnost, ale
jakou má napĜ. politickou minulost, vzdČlání þi postavení v þeské a svČtové politice.
Na poþátku boje o prezidentský post stálo devČt kandidátĤ a pĜicházela první
novodobá obrozenecká vlna. Nejprve pĜiplula malá vlnka v podobČ debaty o ryze þeských
výrobcích. Jen si vzpomeĖte, kolik þasu v televizních debatách zabrala kauza „Škodovka na
Hrad! aneb „Superb drncá. Ne, nedrncá! Ale drncá!“. Kandidáti chtČli dokázat, jak moc jsou
þeští, jak moc chtČjí bránit výrobky a hlavnČ, jak moc stojí o lukrativní adresu na Pražském
hradČ. A na heslo „co je þeské to je hezké“ ýeši náramnČ slyší! ýeský prezident aĢ klidnČ
jezdí se Škodou, když chce ukázat sympatie firmČ s þeskými koĜeny, ale stavČt na tom þást
kampanČ? To je laciné a trapné! Na druhou stranu, volební týmy naprosto pĜesnČ vČdí, na co
obþany lapit. Nebylo by vhodné se tedy trochu více zamyslet nad hodnotou pĜedvolebních
slibĤ a otĜepaných frází politikĤ a nenechat si vnutit názor médií?
ýeský národ je velmi hrdý na své dČjiny, aĢ už jsou z dnešního pohledu jakkoli
rozporuplné. Tak napĜíklad neskonalý obdiv k období První republiky. Ano, byly to zlomové
þasy, koneþnČ mČli ýeši vlastní stát, ale málokdo ví a odváží se Ĝíct nahlas, jaký v tomto
dČtském vČku republiky panoval chaos, vláda zemČ byla v rukou pár vyvolených, protože
zbytek vládní garnitury kvĤli svým politickým rozepĜím nemČl þas zemi vést. VýznamnČ byla
omezována svoboda médií, o þemž se dnes témČĜ neví a bohužel ani neuþí. Tímto obdobím
zaþíná problém nekritického pohledu na dČjiny, který ovlivnil i pĜímou volbu prezidenta
ýeské republiky. PĜipomeĖme si, jak tato naivní pĜedstava ovlivnila volbu prezidenta 2013.
Irena Cejpová
Role „národní strunky“ pĜi volbČ na Hrad
O Frísech – koních se toho dozvíte více na zahraniþních stránkách než na jejich
vlastních, aþkoli jsou jedním ze znakĤ Fríska. ZáĜným pĜíkladem mohou být právČ þeské
portály. Zatímco pro zahraniþí jsou naprosto unikátní, doma jsou všední ukázkou
chovatelského umu. S Frísy - etnikem je to naopak. TamČjší tisk, internet, knihy a další
poskytují spoustu þlánkĤ a informací, zejména o historii, jazyku a snahách o rozšíĜení a
obnovení tradic. Nejednou jsem byla vdČþná za to, že je vČtšina stránek vedena dvoj i více
jazyþnČ, pĜece jenom i pĜes blízký vztah angliþtiny s fríštinou, je mi ta angliþtina
srozumitelnČjší. Najít o nich nČco v þeském jazyce je ojedinČlé, ale ne nemožné. I pĜesto
musím konstatovat, že spoustČ medií je prostČ bližší podávat informace o reprodukci koní než
o jiné kultuĜe.
Role „národní strunky“ pĜi volbČ na Hrad
92
NČkteĜí nám povyprávČli i o typických zvycích, ze kterých se vyklubaly spíše tradiþní
sporty. Nikdo si však nevzpomnČl na jeden z hlavních dĤvodĤ, proþ jsou v ýR aspoĖ
nČkterým lidem známí, a to na své vyhlášené konČ. Málokdo ví, že jediný hĜebec, který mĤže
šíĜit své dokonalé geny a plodit hĜíbata kladrubských bČloušĤ je právČ fríský kĤĖ.
VČtšina z obyvatel, se kterými jsme mohly mluvit, byla na svĤj fríský pĤvod hrdá.
PomČrnČ dost nás zarazil fakt, kterým je nepodpora Fríska, pĜedevším fríského jazyka,
nizozemskou vládou. Sami Frísové se prý snaží svĤj jazyk udržovat, ale pĜiznávají, že je to
práce velmi obtížná.
Frísové jsou zajímavé etnikum. S vČtšinou z nich se bez potíží domluvíte anglicky.
Fríština je totiž tomuto jazyku velmi blízká. S dorozumČním tedy problém není. Mnohem
horší už to je s jejich otevĜeností. VČtšina lidí, se kterými jsme mluvily, byli zamČstnanci
služeb, zvyklí na kontakt a konverzaci s turisty. Všichni byli velice milí a vstĜícní. Manažer
jednoho z muzeí, která jsme navštívily, nám povČdČl o svém synovi, který byl na výmČnném
pobytu tady v ýechách. Jak už to tak bývá, dozvČdČly jsme se, že zde máme dobré pivo,
krásné ženy a závidČníhodné památky.
Provincie Frísko se rozkládá na pobĜeží Severního moĜe. Jeho pĤvodní obyvatelé jsou
náležitČ hrdí na to, že se zasloužili o záchranu a rozšíĜení své pevniny, vždyĢ právČ oni
vymysleli valy, hráze proti moĜi (pouldery). Možná kvĤli tomu se zde tento pĤvodní
germánský kmen vyskytuje již dlouhá staletí. Když se podíváte na jejich území z ptaþí
perspektivy, jedná se o malá políþka – ostrĤvky propojené Ĝadou kanálĤ. Doprava lodí je zde
bČžná vČc, jako že nasednete do autobusu. SamozĜejmČ jako nejlepší a nejlevnČjší varianta
dopravy je kolo nebo pČšky. Jak jsme zjistily na vlastní kĤži, pĜemisĢování formou
autobusové dopravy je na pomČry þeského studenta velmi drahé, zato ale neménČ zajímavé.
Cesta po silnicích lemovaných dalekosáhlými políþky s vČtrnými mlýny nám pĜipomínala ony
typické pohledy na Nizozemí, které jsou v naší domovinČ pĜedkládány cestovními
kanceláĜemi a cestovatelskými prĤvodci a þasopisy.
Jsou Frísové konČ nebo etnikum? Tato otázka asi napadla každého, kdo se nČkdy
pokusil slovo „Frís“ vygooglit. Není se þemu divit. Sama se musím pĜiznat, že pĜed nástupem
studia na ýZU mi slovo „Frís“ vĤbec nic neĜíkalo, natož pak to, že se tak Ĝíká koním i etniku.
Snad právČ proto jsem si vybrala tuto minoritu jako téma hodné hlubšího poznání.
KateĜina Rybenská
Frísové: KonČ vs. etnikum?
Celkem žije v Rumunsku podle odhadĤ asi 18 000 SlovákĤ. VČtšina mladých ale
slovenštinu neovládá kvĤli vzdČlání a zamČstnání. Josif je výjimkou, a to z toho dĤvodu, že
má slovenštinu a slovenskou kulturu rád. Podle nČj je hlavním problémem rozpadu jejich
komunity to, že mnoho lidí odchází za prací do vČtších mČst, a tudíž dochází k pomalému
zániku soudružnosti této menšiny v Rumunsku, „ale snad se to zliepše,“ vzápČtí dodává.
13
Vlastimil, (1937), Dlouhá Ves, 1. generace:
„ýesky se normálnČ mluvilo doma a no, tak prostČ s tČma chybama sme umČli i psát jo
þesky, ale prostČ nČjaký mČkký nebo tvrdý i/y, to pro nás nebylo moc, jo, ale psali
sme, jo, mluvili, ale s chybama, my sme sem pĜišli v sedmaþtyĜicátym a támhlety
BoudĤ, ty neumČli vĤbec mluvit þesky, ale my sme umČli þesky perfektnČ jako tam
teć, jo, takže tam byla jako taková komunita na Volyni, to byla þeská vesnice a tam
sme mluvili jenom þesky.“
Tazatel: „A setkal ste se tĜeba i s negativním vnímáním od ostatních lidí tady
v pohraniþí, tĜeba to oznaþení VolyĖáci?“
Narátor Vlastimil: „Jo, jo, no, tak voni to mysleli tak jako kreténi a ubožáci, že sme
a že jako neumíme mluvit þesky, a to víš, jako, že sem nepatĜíme, takový vČci sme
slyšeli, to jo, no. Ale to voni se pĜepoþítali, my sme doma totiž þesky mluvili jedinČ,
jedinČ þesky a ty tady pak koukali.“
Anna, (1936), Nové Domky, Sušice, 1. generace:
„V tý Dlouhý Vsi nás nepĜijali, tam sme pro nČ byli jo VolyĖáci, jedinČ VolyĖáci, to
se Ĝikalo, pro nČ sme nebyli nic jinýho, nČco takovýho podĜadnýho, nČco, že jsme
nebyli na stejný úrovni, že sme neumČli poĜádnČ psát a þesky mluvit, já sem to
pociĢovala dost dlouho ve škole, že se mnou nechtČli všichni kamarádit, zvláštČ když
sme šli do Sušice do mČšĢanky potom, no, tak to byli tĜeba dcera stavitele, syn
fotografa a my sme pro nČ byli vesnický huhny, kerý nic neumí, takže sem jako moc
tČch kamarádek nemČla, no, ale teć už to tak nejni […].“
vlastní rodiny, jak tomu bylo u první i druhé generace.
regionem identifikují v té nejzákladnČjší míĜe. Ta je spojena s pouhým zvykem þi založením
volyĖských ýechĤ ve zkoumané lokalitČ, kdy se v pĜevážné vČtšinČ informátoĜi s daným
se s þeským pohraniþním prostĜedím na Sušicku, což se taktéž odrazilo na regionální identitČ
z vnitrozemí. Tyto negativní zážitky samozĜejmČ pĜíliš nepomáhaly vést ke snaze identifikovat
s negativními konotacemi a pejorativním etnonymem VolyĖák ze strany novoosídlencĤ
ýasto zmiĖovaným se u narátorĤ z první generace taktéž stal jazykový projev spojený
Josef, (1948), Kašperské Hory, 2. generace:
„Naše maminka zase uvaĜila ten boršþ, já si pamatuju na ty pirohy nebo uška, to byly
takový plnČný taštiþky, houby v tom, nČkdy i maso, takže tohlencto se dodržovalo a
sešli sme se u stromeþku a ty naši pĜátelé nebo to vlastnČ byli lidi, kteĜí sem s námi
pĜišli, že jo, ta jedna rodina odešla do Prahy, ta druhá rodina tady zĤstala vlastnČ
vzdálení pĜíbuzní z otcovo strany, tak se zpívaly koledy u stromeþku, vzpomínalo se,
jedlo se, podávala se obĜadnČ ta kuĢa, vyprávČlo se, to sou takový matný vzpomínky,
ale ten boršþ kontinuálnČ vaĜíme dodnes i má kamarádka ho vaĜí a další a syn jako,
prostČ nČjak to vstoupilo do toho povČdomí, že u nás na Vánoce je vždycky boršþ.“
14
možné prezentovat v následujícím úryvku z rozhovoru s informátorem Miroslavem.
v tČchto okamžicích se narativní interview pĜemČnilo na polostrukturovaný rozhovor, což je
narátorĤm v ostatních atributech kolektivní identity pokládány doplĖující otázky a právČ
možné získat pestĜejší biografický materiál k jasnému zodpovČzení výzkumné otázky, byly
stravování a jídelníþku, stigmatizujícímu jazykovému projevu þi regionální identitČ. Aby bylo
nebyla v biografických vzpomínkách vČnována tak výrazná pozornost jako již zmiĖovanému
Ostatním prvkĤm kolektivní identity již ze strany narátorĤ první a druhé generace
Vlastimil, (1937), Dlouhá Ves, 1. generace:
„No, válku si pamatuju moc dobĜe, vono se mi to takhle blbČ vypráví, no, tak mnČ se
tak vybavuje ta léta, kdy zaþali bombardovat ten Žitomir. Všichni sme byli vyjevený,
všichni sme bČželi za tim, co se dČje a starý lidi rabovali obchody, ta policie ruská ta
NKVD [Narodnyj komissariat vnutrennych dČl – Lidový komisariát vnitra, dĜívČjší
tajná služba SovČtského svazu – poznámka autora.], ty je tam hned stĜíleli ty
vyrabovaný, prostČ na místČ, prostČ chaos. No, po tom bombardování hned zas nás
okupovali NČmci a to první bylo takovýto jako odpoþinkový, to furt nic nebylo, ale jak
už to bylo po sedmý, tak už to bylo horší, sedmkrát ten Žitomir brali a pouštČli, no,
furt sem tam. Tam sme zažili jenom strach a bídu, byl tam jenom hlad, hlad a hlad
a jedná velikánská bída, to si ani nedokážeš pĜedstavit, co to bylo [...].“
o nejnižší neboli základní míru identifikace s danou lokalitou).
skuteþný domov mají již v pohraniþí (ovšem z hlediska þlenČní regionální identity se jedná
probČhla u pČti narátorĤ z šesti, docházelo ve vČtšinČ pĜípadĤ ke zklamání a pocitu ujištČní, že
u první generace spojen již s pohraniþím Sušicka. Po návštČvČ VolynČ první generací, která
s bídou, hladem a utrpením, což následnČ zapĜíþinilo skuteþnost, že fenomén domova je
zážitky informátorĤ tak jednoznaþnČ defilovaly velice silný odpor k válce spojený pĜedevším
þást životního pĜíbČhu spojená s domovem na Volyni v období druhé svČtové války. Váleþné
V biografických rozhovorech s první generací se vČtšinou již na zaþátku objevovala
František, (1958), Dlouhá Ves, 2. generace:
„Ale já už se narodil v tady v Sušici, takže už nČjakou ukrajinštinu nebo ruštinu, to
prostČ neumim, a to ani ze školy tu ruštinu, to sem nebyl dobrej študent, já ani nevim,
jestli rodiþe umČli rusky, já jsem už byl tady, takže si ani jako to nevzpomínám, že by
nČkdy doma mluvili rusky nebo teda ukrajinsky, to teda ne jako. […] Víš co, to jak
sem se narodil v Sušici už tady, tak jako s nČjakym, že sem VolyĖák, sem se tak
nesetkal, to ne […].“
s daným prostorem v biografiích zcela absentovali.
vyznaþují nízkým vztahem k regionu. Lokální patrioti jako nejvýraznČjší míra identifikace
S uvedeným stigmatem se již druhá generace þasto nesetkávala, ale i pĜesto se taktéž
91
47
KUKUýKA, Ján. Dejiny a tradicie Slovákov v Rumunsku. Nadlak: Vyd. Ivan Krasko, 2004. ISBN
9738324602.
Po maturitČ zaþal tanþit ve folklorním souboru slovenské kultury v Rumunsku, protože
od mala rád tancoval a má rád slovenské zvyky. Práci zatím nehledá, ponČvadž by chtČl
studovat tanec a kvĤli studiu by byl ochotný odejít z Rumunska. O situaci SlovákĤ
v Rumunsku povídá: „Slováci sa mali dobre za komunizmu. Boli bane a každý mal prácu.
Teraz tu nie sme spokojní, nie je práca, musíš ísĢ von, keć chceš pracovaĢ. V meste je práca,
ale málo sa za Ėu platí. Platy znížili, dôchod otcovej znížili. Vláda zaviedla po kríze
nepopulárne opatrenia.“ Ve volném þase se rád dívá na slovenské, rumunské þi maćarské
programy v televizi. Jeho životním snem je oženit se s kĜesĢankou, protože je sám kĜesĢan, a
tvrdí: „Rumuni majú iné vierovyznania, keby to bola Rumunka a ku všetkemu nie kresĢanka,
tak by sa musela pĜekĜtít na inú vieru.“ Doposud však žádnou velkou lásku nenašel.
Josif se narodil v Rumunsku pĜed 22 lety, protože jeho rodiþe žili a žijí v Rumunsku.
Cítí se být Slovákem a zároveĖ je držitelem rumunského obþanství. PerfektnČ ovládá
slovenštinu, ale rumunština mu také není cizí a Ĝíká: „Hovorím viac slovensky ako rumunsky,
ale v škole sa používa slovenþina. Miešam slovenþinu s rumunþinou.“ PravidelnČ navštČvuje
své sourozence na Slovensku, kterým se v Rumunsku nelíbilo a odešli na Slovensko kvĤli
studiím. S nimi se baví slovensky. Školu vystudoval ve slovenštinČ, ale nauþil se tam i
rumunštinu.
KoĜeny SlovákĤ v Rumunsku sahají do 17. století. V té dobČ probíhala tureckohabsburská válka, což znamenalo, že Horní Uhry (Slovensko) byly pod Habsburskou
nadvládou. V roce 1683 Turci utrpČli zdrcující porážku u VídnČ a v následujících letech
ustoupili až za Budín. I v následujících letech bylo Slovensko neustálým dČjištČm niþivých
válek. Což mČlo samozĜejmČ vliv na zvýšení daní a roboty v Horních Uhrách. Po porážce
TurkĤ v roce 1718 bylo prakticky celé území Uherska osvobozené. Uherští zemČ páni se
snažili vydobýt si opuštČné majetky a zúrodnit je. Proto zvyšovali povinnosti poddaných a
nedodržovali jejich právo stČhovat se. NejdĜíve pĜicházeli Slováci na Dolní zem (dnešní
území Maćarska do roku 1918) jen na letní práce a stavby a vraceli se zpČt domĤ. PĜi této
sezónní práci poznali Slováci, jak úrodná je pĤda v dolnozemských krajích a pĜišli natrvalo.
DĤvodem nebyla jen úrodnost pĤdy, utíkali také pĜed hladem a vykoĜisĢováním, které
zpĤsobila válka. A také byli nábožensky pronásledováni. Nejvíc poddaných odcházelo v
letech 1715–1720, jednalo se hlavnČ o odchod ze stolic (þást územnoprávního dČlení v bývalé
Habsburské Ĝíši) Orava, Liptov, Zemplín, Abov. Slováci také pĜicházeli ze slovenských osad,
které vznikly na území dnešního Maćarska, a které se rychle pĜelidnily. První dČdinou v
dnešním Rumunsku, obydlenou Slováky, se stala vesnice Mokrá, bylo to v roce 1747.
NejvČtší lokalitou se stal Nadlak, kam Slováci pĜišli v roce 1803. Zakládaly se další osady –
Pitvaroš, ýanádalberti, Butín, Vukovú, Brestovec, Velký Pereg, Cipár. První rodiny, jako
odborníci na zpracování dĜeva, pĜišli z Gemerskej a Zemplínskej župy a roku 1790 se usadili
v Bodonoši, Borumlake a ve Varzali.47
Pavla Behrová
Josif – Slovák v Rumunsku
Josif – Slovák v Rumunsku
90
Až po dalších tĜech rozhovorech se nám zaþíná vyjasĖovat, co v Cornwallu vlastnČ
znamená být Keltem. ýást obyvatel Cornwallu má opravu doložitelné keltské pĜedky.
MĤžeme je poznat podle toho, že jejich pĜíjmení zaþíná na Tr a vychází z kornštiny. V tČchto
rodinách panuje úcta k pĜedkĤm a dČti jsou vychovávány ve víĜe, že jsou Keltové,
Cornwallané, že jsou odlišní a že rozhodnČ nejsou Britové. V rodinách, kde keltské pĜedky
nemají, tomu však není jinak. Zdejší lidé jsou na prvním místČ Cornwallané, pak teprve
Keltové, a to naprosto nezávisle na tom, zda mají keltské koĜeny nebo ne. V posledních
þtyĜiceti letech se tak nerozvíjí jenom kornština ale také povČdomí o vlastní identitČ.
Cornwallané se tedy pĜed sto lety nutnČ nemuseli cítit Cornwallany, ale po letech opomíjení
se rozhodli se od zbytku Británie diferencovat pomocí návratu ke keltské kultuĜe, chtČli na
sebe upoutat pozornost a dosáhnout silnČjšího postavení podobnČ jako Skotsko a Wales.
Zatím se to postupnČ zlepšuje a všichni doufají, že postupem þasu se zlepší politická i
ekonomická situace. Jak nám Ĝekla Helen, jedna z našich respondentek, Wales byl na tom
stejnČ jako Cornwall asi pĜed þtyĜiceti lety. Helen vČĜí tomu, že za þtyĜicet let bude mít
Cornwall stejné postavení jako Wales.
Druhý den se dozvídáme, že dvČ schĤzky z domluvených tĜí, nám respondenti zrušili.
Zaþínáme být trošku vydČšeny, že tu vlastnČ žádní opravdoví Keltové nejsou. Naším
zachráncem se stal Garry, uþitel na univerzitČ v Exeteru, který se zþistajasna ozval po témČĜ
mČsíci, kdy nám neodpovídal na maily. Garry se ukázal nejen jako skvČlý vypravČþ,
dozvČdČly jsme se mnoho o festivalech a tradicích, které vycházejí z keltských tradic a
v Cornwallu jsou populární, povídal nám o kornštinČ a dal nám mnoho užiteþných kontaktĤ
na další respondenty. Druhý rozhovor jsme mČli s Julliet a její matkou, byl to jediný rozhovor,
který jsme domlouvaly už v ýeské republice a nakonec se i uskuteþnil. Julliet i její matka
zastávaly pro nás pomČrnČ radikální názory. Byly dost vyhranČné vĤþi zbytku Království a
náš rozhovor se toþil hlavnČ kolem politiky. ObČma ženám se zdá, že peníze i pozornost
smČĜuje hlavnČ do Londýna a Cornwall je pĜehlížen. VyprávČly nám o petici, kterou
podepsalo 50 000 lidí a která se zasazovala o to, aby pĜi sþítání lidu v roce 2011 bylo možné
zatrhnout jako svou národní pĜíslušnost políþko Cornwallan. Snaha však byla marná. Je
možné zatrhnout políþko Rus, Ind, NČmec a další, ale když se nČkdo cítí být Cornwallanem,
musí zatrhnout políþko „Jiný“ a národnost vypsat. NČkomu se to mĤže zdát jako
malichernost, ale pro nČ to znamená hodnČ. Petice nebyla jedinou politickou aktivitou, takže
Julliet pokraþuje ve výþtu nepravostí a v kritice „prolondýnské“ politiky. PĜemýšlíme nad tím,
zda to cítí všichni obyvatelé Cornwallu stejnČ? KromČ politiky nás zaujala i další vČc. Když
jsme se jich ptali na to, proþ se cítí být keltského pĤvodu, pĜekvapivČ þasto zmiĖovaly pojem
„Cornish“, což bychom mohli volnČ pĜeložit jako Cornwallan. Proþ nám nevypráví o Keltech,
ale o Cornwallanech?
15
a tudíž nejsou dĤležitou souþástí žité každodennosti jednotlivých informátorĤ.
došlo opČt k utvrzení, že zbývající prvky kolektivní identity nejsou považovány za stČžejní
z druhé generace vČnována výrazná pozornost. Po následném „doptání“ ze strany badatele
zpĤsobem. Ostatním atributĤm nebyla v biografických interview ze strany informátorĤ
skuteþností byla druhá generace ve všech narativech seznámena, i když pouze povrchním
v hierarchii atributĤ první pozici. Dále též samotný „volyĖský pĤvod rodiþĤ“, kdy s touto
volyĖských ýechĤ na Sušicku, jsou opČt jídelníþek a stravování, jež jednoznaþnČ zaujímají
Atributy kolektivní identity, které podléhaly transmisi na mladší druhou generaci
k válce, regionální identita a pojetí domova jako zvláštního druhu této lidské identity.
dále též jazykovou stigmatizaci v období bezprostĜednČ po samotné reemigraci, silný odpor
základČ analýzy a interpretaci biografických rozhovorĤ lze považovat jídelníþek a stravování,
stČžejní atributy kolektivní identity volyĖských ýechĤ v oblasti bývalého okresu Sušice na
Pokud jde o celkové shrnutí a jednoznaþnou odpovČć na výzkumnou otázku, za
víceménČ chronologicky za sebou.
a badatelem. Naproti tomu informátoĜi z první generace vyprávČli svĤj životní pĜíbČh
kdy ve vČtšinČ pĜípadĤ tyto rozhovory vykazují znaky vázaného dialogu mezi respondentem
víceménČ absentují. To jasnČ deklarují i mnohem kratší rozhovory se zástupci druhé generace,
pĤvodem, ale pouze povrchnČ, místa pamČti jako materializované pĜipomínky minulosti zde
nebo na velmi nízké úrovni. Druhá generace je tedy od svých rodiþĤ seznámena s volyĖským
samozĜejmČ odrazilo i v transmisi na jejich potomky, která z velké þásti neprobČhla vĤbec
kolektivní identity jako významného pro první generaci volyĖských ýechĤ na Sušicku, což se
I pĜes tuto snahu tazatele se ve vČtšinČ pĜípadĤ nejednalo o potvrzení dalšího atributu
Miroslav, (1960), Dlouhá Ves, 2. generace:
Tazatel: „Tak znáte nČjak pĜíbČh tČch Vašich rodiþĤ? Z tý VolynČ?“
Narátor Miroslav: „Šli, místo do Ameriky šli do Ruska, tim to konþí. MČ to
nezajímalo, mČ to nezajímalo, akorát bába Ĝíkala, že se tam mČli dobĜe, ale mČ to
nezajímalo.“
Tazatel: „A víte, v jaký vesnici tam žili?“
Narátor Miroslav: „To nevim, žila tam s tou svou sestrou, no, spíš byli, já ji neznám.
Venca se tam byl i podívat, ten tam i byl, ale mČ to v životČ nezajímalo, jako nČjaký
Rusko, posraný Rusko, jako mČ to nezajímalo, co voni pro nás udČlali, akorát zkurvili
republiku, Rusáci zasraný. ěikám, bába mČla jít do Ameriky a ne nČjaký to Rusko
posraný. Jó, to kdyby pĜinesli doláþe, místo rubáþe, to by bylo jiný, ale tohle je akorát
k niþemu, no. Hele, jináþ mi to bylo jedno, jo, nikdy sem se jich na to neptal.“
16
a náboženství. Tím se zpĜetrhaly vazby mezi pĜedáváním na mladší generace.
þeské spoleþnosti tedy volyĖští ýeši pĜicházeli o specifika vlastní kultury, tradice, zvyky
a nevČdČla o volyĖském pĤvodu lidí ze sousední vesnice. Postupnou asimilací do majoritní
témČĜ neexistuje, což potvrzuje i fakt, že Ĝada narátorĤ se þasto ani navzájem neznala
nejsou zde poĜádána žádná spoleþná setkávání tČchto krajanĤ a celková skupinová koheze zde
Pojem volyĖský ýech zde není tolik proklamován jako v jiných þástech pohraniþí,
nejrychlejší adaptaci do staronového prostĜedí, která jim byla þasto ztČžována.
svČta si volyĖští ýeši pĜinesli s sebou do pohraniþí. Z tohoto dĤvodu se snažili o co
v celkovém negativním vzpomínání na život na ukrajinské Volyni. Tuto konstrukci žitého
období komunismu pod vládou SovČtského svazu, to vše utvrzuje volyĖské reemigranty
v ýeskoslovensku. Výrazné negativní zkušenosti z druhé svČtové války, velká bída, následné
reemigranti z VolynČ prošli celkem dvakrát – na Volyni a poté po roce 1948
jistČ váleþné a poúnorové politické události, spojené s násilnou kolektivizací, kterou si
Nemenší podíl na nedostateþné kohezi volyĖských ýechĤ v pohraniþí Sušicka mají
nČmeckého obyvatelstva po ukonþení druhé svČtové války.
vykoĜenČnosti, který je navíc podporován faktem vypoĜádání se s dĤsledky odsunu pĤvodního
signalizuje pĤvodní genius loci a v reemigrantech neustále oživuje zmiĖovaný pocit
sounáležitosti mezi jednotlivými volyĖskými ýechy. PrávČ nedosídlenost ještČ více
pĜípadČ nemohla nabídnout, je taktéž jednou z pĜíþin nedostateþné provázanosti a pocitu
požadavkĤ vyššího standardu ze strany novoosídlencĤ, které tato þást pohraniþí v žádném
Celková vykoĜenČnost tohoto kraje, daná nedostateþným osídlením z dĤvodu
volyĖských ýechĤ.
volyĖské kultury byla jednou z pĜíþin, jež znemožĖovala transmisi na mladší pokolení
poþetnČjších novoosídlencĤ z vnitrozemí. PrávČ znaþná asimilace a nynČjší absence typické
volyĖských ýechĤ a stírání rĤzných kulturních specifik, která je odlišovala pĜedevším od
spoleþnost v pohraniþí. I pĜesto došlo již v souþasnosti v oblasti Sušicka k výrazné asimilaci
z hlavních stigmatizujících þlánkĤ adaptace volyĖských ýechĤ mezi majoritní þeskou
reemigranty, ale minoritou mezi þeským obyvatelstvem. Tato diferenciace se stala jedním
sociální a kulturní heterogenity. VolyĖští ýeši se tedy stávají majoritní skupinou mezi
reemigraþní skupiny, vtisklo do pohraniþí ýeskoslovenska (i oblasti zkoumaného Sušicka) ráz
o státnČ Ĝízenou reemigraci krajanĤ ze zahraniþí, vþetnČ volyĖských ýechĤ jako nejpoþetnČjší
Osídlování pohraniþních oblastí po druhé svČtové válce, které bylo v roce 1947 obohaceno
ZávČr
89
Místní kultura je pĜítomna v
podobČ cornwallských vlajek, které
jsou vyvČšeny na každé druhé budovČ,
aĢ už rodinného domu nebo obchodu.
Sem
tam
je k vidČní
nČjaký
dvojjazyþný název ulice. V angliþtinČ a
pak v kornštinČ. V jazyku, který v roce
1777 vymĜel a dnes dochází k jeho
znovu obnovení. Na laviþkách je
spousta jedlíkĤ, kteĜí si dopĜávají
typický pokrm pro tuto oblast –
cornwallské taštiþky, které jsou
k sehnání v každém obchodČ a ve specializovaných pekárnách. Vlajeþky nacházíme úplnČ
všude. Jsou na autech, stĜechách i na pytli s bramborami, které jsme našli v Tescu. PrávČ
potraviny vyrobené v Cornwallu, oznaþené vlajkou St. Piran, jsou v supermarketu vyprodané,
zatímco brambory oznaþené vlajkou Union Jack leží netknuté, pĜestože jsou levnČjší.
Truro je maliþké a krásné, ale aĢ koukáme, jak koukáme, nikde nevidíme žádné do oþí
bijící známky keltské kultury. PĜedstavovali jsme si keltské kĜíže a mohutné muže
s plnovousem, dlouhými vlasy a amuletem na kožené šĖĤrce. Vzpomínáme na obraz KeltĤ v
amerických historických filmech i „þeskou“ pĜedstavu KeltĤ v ýechách, kteĜí jsou þasto
spojováni s druidy.
Po noci strávené ve spacácích na letišti, se probíráme k životu nad þerným þajem
s mlékem a sušenkami. NáslednČ se vydáváme na cestu do Trura – prvního záchytného bodu
naší cesty. Tam se máme setkat s Julliet a její matkou. Potom, co nevČĜícnČ zaplatíme znaþnČ
velkou þástku za jízdenku, se usadíme do vlaku a užíváme si cestu malebnou, témČĜ kýþovitou
krajinou. Po chvíli cesty nám pĜíjemný pán nabídne jak jinak než octové brambĤrky, o
kterých se Ĝíká, že je lze pouze milovat nebo nenávidČt. U nás platí ta první možnost. Do
Trura pĜijíždíme brzy odpoledne, takže nám ještČ zbude þas se porozhlédnout po mČstČ.
Je þervnový pátek tĜináctého. Ideální den pro let z Prahy do Bristolu. Stojíme na letišti,
to léto ještČ s názvem RuzynČ, a pĜemýšlíme o cíli naší cesty. V rámci projektu Pestrá Evropa
se vydáváme do anglického Cornwallu, kde máme zjistit, jaká je situace tamČjší keltské
menšiny. Pokud tam vĤbec nČjakou keltskou menšinu najdeme. Náš kamarád z Londýna nás
totiž upozornil, že smČĜujeme do kraje, kde jsou „jen kopce a ovce“. My ale zĤstáváme
optimisty a v letadle na poslední chvíli vymýšlíme, na co se vlastnČ budeme ptát. Zatím máme
zajištČné tĜi rozhovory a doufáme, že objevíme i další respondenty. V klidu si užíváme letu a
plánujeme co a jak.
Lucie JavĤrková a KateĜina Hassmanová
Cornwallané se opČt hlásí ke slovu
ýlánky studentĤ
Cornwallané se opČt hlásí ke slovu
Studentská sekce
88
Pavel Hanuš, šéfredaktor studentské sekce
KoneþnČ, je þas podČkovat celému týmu, který s þasopisem probČhl celou pĜekážkovou
dráhu.
KoneþnČ, i vy máte pĜíležitost stát se redaktorem, grafikem þi spisovatelem -. Napište nám
na [email protected].
KoneþnČ ho máte v ruce – novČ se formující studentský þasopis vznikající na ýeské
zemČdČlské univerzitČ. Každý pĤlrok vám bude pĜinášet spoustu zajímavých informací. První
þíslo vás jistČ ohromí spoustou zajímavých þlánkĤ. SpoleþnČ s autory se vydáme na cestu po
Cornwallu, Praze, þi Rumunsku. OndĜej Uchytil vám pĜedstaví skvČlou kapelu s lidskoprávními texty, Linda Kollmanová doporuþí knihy na þtení.
KoneþnČ! Je hned nČkolik dĤvodĤ povČdČt právČ toto slovo. Pro ty z vás, kteĜí již nemohli
samou nedoþkavostí ani spát pĜinášíme dobrou zprávu. To ostatnČ platí i pro ty z vás, kteĜí
zatím nevČdí, co je þasopis „Kulturní studia“ zaþ.
Milí þtenáĜi,
Následující sekce þasopisu je nerecenzovaná, slouží jako studentský þasopis a je tvorbou
studentĤ oboru HospodáĜská a kulturní studia na ProvoznČ ekonomické fakultČ ýeské
zemČdČlské univerzity v Praze. Do þasopisu ovšem mohou pĜispívat všichni studenti z ýeské
zemČdČlské univerzity.
absolutnČ nejnižší.
17
podobná v celém jihozápadním pohraniþí, kde poþty této skupiny reemigrantĤ patĜí mezi
tuto oblast po druhé svČtové válce v rámci reemigraþní akce osídlovaly. Tato situace je velmi
ýechĤ ve zkoumané lokalitČ dá vysvČtlit i celkovČ nízkým poþtem volyĖských rodin, které
Do jisté míry se výraznČ omezená transmise prvkĤ kolektivní identity volyĖských
18
ZÁLOHA, J. Šumava od A do Z. 1. vydání, ýeské BudČjovice: nakladatelství RĤže, 1972.
interpretace vzpomínek. In ýeský lid. 1994: 81. s. 285–293.
VOLBRACHTOVÁ, L. Kulturní pamČĢ, historické vČdomí a kolektivní pamČĢ v procesu
Akademie vČd ýR, 2007. ISBN 978-80-7285-089-1.
a praktické aspekty orální historie. 1. vydání. Praha: Ústav pro soudobé dČjiny
VANċK, M.; MÜCKE, P.; PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasĤm pamČti: Teoretické
univerzita, 2001. ISBN 80-210-2568-9.
VACULÍK, J. DČjiny volyĖských ýechĤ III. díl 1945–1948. 1. vydání. Brno. Masarykova
ISBN 80-9018-8-9.
VACULÍK, J. DČjiny volyĖských ýechĤ II. díl 1914–1945. 1. vydání. Praha: SýVP, 1998.
ISBN 80-901878-5-4.
VACULÍK, J. DČjiny volyĖských ýechĤ I. díl 1868–1914. 1. vydání. Praha. SýVP, 1997.
univerzity v BrnČ, 2007. ISBN 978-80-254-0095-1.
literatury. 1. vydání. Brno: Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy
NOSKOVÁ, J. Reemigrace a usídlování volyĖských ýechĤ v interpretacích aktérĤ a odborné
Knowledge. London: Routledge & Kegan Paul, 1952.
s. 47–50.MANNHEIM, K. The problem of Generations. In Essays on the Sociology of
svazek 6: Obraz souþasné pohraniþní vesnice. Praha: OddČlení etnických procesĤ, 1983.
pro etnografii a folkloristiku: Materiály k problematice novoosídleneckého pohraniþí,
HOLÁ, V. O nynČjším stavu osídlení. In Zpravodaj: Koordinované sítČ vČdeckých informací
17. roþník, PlzeĖ: Západoþeské nakladatelství PlzeĖ, 1981.
HOLÁ, V. Osídlování šumavského pohraniþí 1945–1948. In Minulostí Západoþeského kraje.
ISBN 80-7367-040-2.
HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2005.
Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften. 2005. ISBN 3-531-43127-7.
FUCHS, W. Biographische Forschung: Eine Einführung in Praxis und Methoden. 3. Auflage.
2.
svČtové válce. 1. vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. ISBN 80-7204-419-
ýAPKA, F.; SLEZÁK, L.; VACULÍK, J. Nové osídlení pohraniþí þeských zemí po druhé
vydání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85959-46-1.
BERGER, P.; LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vČdČní. 1.
ASSMANN, J. Kultura a pamČĢ: Písmo, vzpomínka a politická identita v rozvinutých
kulturách starovČku. 1. vydání. Praha: Prostor, 2001. ISBN 80-7260-051-6.
Seznam použitých zdrojĤ
P.
Postkomunistická
sociální
transformace
a
modernizace.
Praha:
z:
http://celestial.com.kg/articles/people/Culture/Tribes-and-Clans/Tribes-
(Kyrgyz,
1939)
[online].
2010
[cit.
12. 9. 2012].
Dostupné
z:
1925)
[online].
2010
[cit.
13. 11. 2012].
Dostupné
z:
87
http://www.legislationline.org/ru/documents/action/popup/id/14320
[cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z:
ZAKON KYRGYZSKOJ RESPUBLIKI. O sudach aksakalov. [online]. 2002, 2002-07-04
kyrgyz-1925&catid=34:interviews&Itemid=29
php?option=com_content&view=article&id=77:the-haji-abdysh-asanovich-asanov-
http://web.archive.org/web/20100810112516/http://www.centralasianhistory.org/index.
(Kyrgyz,
TULOBERDIEV M. Preserving Kyrgyzstan´s History: Haji: Abdysh Asanovich Asanov
1939&catid=34:interviews&Itemid=29
8:the-driver-oktiabr-akmoldoevich-akmoldoev-kyrgyz-
http://www.centralasianhistory.org/index.php?option=com_content&view=article&id=7
Akmoldoev
TULOBERDIEV M. Preserving Kyrgyzstan´s History: Driver: Oktiabr Akmoldoevich
and-Clans_70.htm
Dostupné
Tribes and Clans. Travel Encyclopedia of Kyrgyzstan. [online] 2009 [cit. 29. 10. 2012].
%C5%A1ka/Machonin.pdf
http://samba.fsv.cuni.cz/~cabanova/UVOD%20SP%202009/7_p%C5%99edn%C3%A1
Sociologický ústav AV ýR, 2009. s. 1–2. [online] 2009 [cit. 20. 8. 2012]. Dostupný z:
MACHONIN,
s vývojem v Turecku, Íránu a Afghánistánu. Praha: Orientální ústav ýSAV, 1977.
sociálnČ ekonomického vývoje sovČtské StĜední Asie, Kazachstánu a Zakavkazska
Kolektiv pracovníkĤ OddČlení StĜedního východu a Afriky. Rozdílnými cestami. Srovnání
Postsocialistická transformace spoleþnosti v Kyrgyzstánu
2007. s. 49–64. ISBN 978-80-7330-109-5.
databáze Proquest
[online]
2003-2012
[cit.
4. 11. 2012].
Dostupné
z:
[online]
1995
[cit. 19. 10. 2012].
Dostupné
z:
ekonomická fakulta, 2007.
86
KOKAISL P. Základy antropologie. Praha: ýeská zemČdČlská univerzita v Praze, ProvoznČ
KOKAISL, P. a kol. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. PlzeĖ: Západoþeská univerzita v Plzni, 2008.
Kazachstán. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006.
KOKAISL, P.; PARGAý J. Pastevecká spoleþnost v promČnách þasu: Kyrgyzstán a
ISBN 978-80-254-9365-6 (NOSTALGIE : VáZ.).
Spoleþnost pro rozvojovou spolupráci pĜi ProvoznČ ekonomické fakultČ ýZU, 2011.
KOKAISL, P. Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a StĜední Asie. Praha: Za hranice –
http://www.hf.uib.no/smi/paj/Hvoslef.html
1995.
Eastern Studies: Ethnic encounter and culture change. Joensuu, Finland, 19–22 June
HVOSLEF H. E. Tribalism and modernity in Kirgizia. The third Nordic conference on Middle
Nakladatelství Karolinum, 2008.
HORÁK, S. Rusko a StĜední Asie po rozpadu SSSR. Praha: Univerzita Karlova v Praze –
studie v jižním Kyrgyzstánu, oblast Batken. Praha: ýeská zemČdČlská univerzita, 2012.
HERMANNOVÁ Z. Postsocialistická transformace spoleþnosti ve StĜední Asii. PĜípadová
HENDL J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997.
http://countrystudies.us/kyrgyzstan/11.htm
1996.
CURTIS G. E. Kyrgyzstan: A Country Study. Washington: GPO for the Library of Congress,
kyrgyz-1928&catid=34:interviews&Itemid=29
php?option=com_content&view=article&id=59:the-beet-farmer-kaliyjan-januzakova-
http://web.archive.org/web/20100810013307/http://www.centralasianhistory.org/index.
Januzakova (Kyrgyz, 1928) [online]. 2010 [cit. 13. 11. 2012]. Dostupné z:
19
a NČmcĤ v pĜímém sousedství. 1. vydání. Praha: Sociologický ústav Akademie vČd ýR,
1999, s. 197–223. ISSN 0263-4937. [online] 2012 [cit. 13. 9. 2012]. Dostupné z:
ANNAMURADOV, M. Preserving Kyrgyzstan´s History. The Beet Farmer: Kaliyjan
v regionálních identitách obyvatel pohraniþí: Sebedefinice a vzájemné vnímání ýechĤ
ZICH, F. Regionální identita obyvatel þeského západního pohraniþí. In Otisky historie
ABAZOV. R. Policy of economic transition in Kyrgyzstan. Oxford: Tailor & Francis Ltd.,
nutností.
Díky
zrovnopravĖování
žen
za
komunismu
(pĜedevším
pohybuje okolo 20. roku. U mužĤ to bylo tradiþnČ déle, protože musí mít dostatek prostĜedkĤ
na kalym za dívku, dnes je tento vČk okolo 26 let. TradiþnČ je stále velký problém s únosy
dívek. Jsou sice zákonem zakázány, ale nevČsta a její rodiþe ze strachu z pomluv radČji se
sĖatkem urychlenČ souhlasí, jen zanedbatelný poþet pĜípadĤ konþí u soudu.
Rozsáhlejší þást pĜíspČvku je pak vČnována používání jazyka – alsaštiny, nČmþiny
a francouzštiny, vzdČlávání v tČchto jazycích a patrným trendĤm v této oblasti. Pokud budeme
sledovat vlivy utváĜející etnicitu komplexnČ, pak je možné naznaþit, který z tČchto vlivĤ má
nejvČtší váhu – zda napĜíklad státní zásahy, vČdomí jinakosti na základČ odlišného
historického povČdomí, používání jazyka nebo náboženská pĜíslušnost.
20
obyvatelstvo (resp. obyvatelstvo hovoĜící nČmeckými dialekty) žije i mimo tuto oblast, je
nČmeckojazyþného obyvatelstva žijícího v Alsasku. Vzhledem k tomu, že nČmeckojazyþné
85
lidé do manželství vstupují v pozdČjším vČku. Od prĤmČrného 17. roku u dívek se dnes vČk
architektury, lpČní na urþitých „typických“ jídlech národní kuchynČ, role náboženství.
Cílem tohoto pĜíspČvku je poukázat na specifiþnost vnímání vlastní etnicity
Neplatí zde zpĤsob žití nesezdaných párĤ „na hromádce“, ženy a muži chtČjí žít spoĜádaným
životem podle tradiþních mČĜítek, stále však roste poþet nezaregistrovaných manželství. Mladí
prvky takto široce chápané kultury – od dodržování tradic (advent, Vánoce), svébytné prvky
Manželství se v Kyrgyzstánu považuje za jednu z hlavních institucí celé spoleþnosti.
ženy bylo významným zpĤsobem pĜetransformováno do jeho dnešní podoby.
poslouchat na slovo, jedná sama za sebe, mĤže se nechat rozvést þi pít alkohol. Postavení
pozice v zamČstnání. Již není jen ženou v domácnosti k ruce svému muži, není povinna ho
stále stejné podĜadné postavení jako dĜíve, ale ve mČstech nČkdy zastává velmi významné
vĤþi mužĤm, tudíž se i její postavení v patriarchální rodinČ mČnilo. Na venkovČ mívá žena
v hospodáĜství) se role žen opČt ve spoleþnosti upevnila. Žena zastávala nadĜízené funkce
hospodáĜskou
kterých stálo hospodáĜství zemČ. Prosazování jejich zrovnoprávnČní se stalo pĜímo
spoleþnosti mČnila. KvĤli nedostatku mužské síly se staly ženy stČžejními osobami, na
bČhem zkoumané doby nejvČtší promČnou. Již od 2. svČtové války se role ženy v rodinČ i ve
ýást každodenního života KyrgyzĤ na pĜíkladu postavení ženy ve spoleþnosti prošla
spoleþnost i po transformaci zĤstala pĜevážnČ patriarchální a na bázi klanového systému.
v aulu, doþkal se i uzákonČní. Na tomto pĜípadČ je vidČt snaha zachování tradic. Kyrgyzská
mají v mnoha smČrech protikladné názory. Status aksakala je i dnes velmi váženým titulem
jako jeho konkurenta. Velmi je rozpoznatelný rozdíl mezi severními a jižními klany, které
že voliþi volí kandidáta ze stejného rodu, když jeho pĜedvolební sliby jim nejsou tak blízké
sebou v rámci rozšíĜené rodiny pomáhají, v rámci klanu si projevují loajalitu. Není neobvyklé,
považuje muž, ve mČstech ale ženy zaþínají mít vČtší vliv v rodinném životČ. Lidé si mezi
objevovat více rodin „západního“ typu, tedy s 1–2 dČtmi. Za hlavu rodiny se nejþastČji
se s rodinami, které mají až deset dČtí, i když ve mČstech se tato tendence mČní a zaþíná se
z hlavních cílĤ každého Kyrgyze je mít velkou a zdravou rodinu. Stále není neobvyklé setkat
Instituce rodiny má stále velmi vysokou dĤležitost v životech KyrgyzĤ. Jedním
definici – kultura jako zpĤsob života. Proto jsou v pĜíspČvku struþnČ zmínČny nejrĤznČjší
a mísení zejména nČmeckého a francouzského vlivu na kulturu chápanou v její nejširší
PĜíspČvek ukazuje specifika Alsaska (hospodáĜská, klimatická, geografická, historická)
ukázat, jak se promČĖovala jejich identita od nČmecké pĜes francouzskou až po alsaskou.
dĤraz na kulturní odlišnosti. ZároveĖ je na pĜíkladu obyvatel území dnešního Alsaska možné
zda obyvatelstvo nastupuje cestu postupného pĜibližování se majoritČ, nebo naopak dává stálý
þtyĜikrát státní pĜíslušnost. Tento region je typickou oblastí na pomezí, kde je možné studovat,
i pomČrnČ nedávno – jen bČhem období let 1850 až 1950 mČnilo alsaské obyvatelstvo
Francií a NČmeckem, což mĤžeme pozorovat již od nejstarších historických dob, ale
Oblast Alsaska (Alsaska-Lotrinska) byla jako hraniþní oblast þastým pĜedmČtem sporu mezi
Key words
Ethnic minorities, German-speaking minorities, Alsace, Alsatian dialect, ethnicity.
Abstract
The main aim of this paper is to show the specificity of the perception of own ethnicity of the
German (or Alsatian)-speaking population living in Alsace in France. Seeing that the
German-population (or population speaking German dialect) live outside Alsace too, it is
possible to make relatively efficient compared to the influence of government in shaping
ethnicity and language. This paper should give an answer to the question: What is the
relationship between state and ethnicity of inhabitants and how Alsatians develop their own
ethnicity?
Petr Kokaisl, KateĜina Hamouzová, Michaela Hromádková, Tereza Jarolímková
„NČmecká“ kultura ve Francii – Alsasko a Alsasané
ekonomické fakultČ ýZU v Praze, který si klade za cíl mapování národnostních menšin
pryþ z Kyrgyzstánu“.
84
46
HERMANNOVÁ Z. Postsocialistická transformace spoleþnosti ve StĜední Asii. PĜípadová studie v jižním
Kyrgyzstánu, oblast Batken. Praha: ýeská zemČdČlská univerzita, 2012, s. 64-65.
pĜevládajícím sektorem hospodáĜství státu.
þást pĤdy dostal každý obþan Kyrgyzstánu, zbytek pĤdy se prodával. Soukromý sektor se stal
také oblasti zemČdČlství, dĜívČjší kolchozy a sovchozy se rozpadly. Došlo k privatizaci pĤdy,
vytlaþení ruského jazyka z úĜedního styku, apod. Velkou zmČnou díky transformaci prošly
religiozita, utváĜení nové národní kyrgyzské identity skrze národního hrdinu Manase,
vyznaþoval rĤznými projevy – lidé se navraceli k náboženství, vznikla tzv. doþasná
projevila v celé spoleþnosti a vyústila ve zmČny v celé kultuĜe. Tento požadavek se
Kyrgyzstán prošel také transformací hledání a vytváĜení nové ideologie. Transformace se
efektivní fungování soukromého sektoru, vznik nové národní mČny a Ĝadu dalších opatĜení.
vytvoĜení moderního bankovnictví a finanþní infrastruktury, rozvoj legislativních norem pro
zahrnovala deregulaci veĜejného sektoru a trhu práce, liberalizaci cen, velkou privatizaci,
Transformace spoleþnosti v Kyrgyzstánu bývá oznaþována pĜevážnČ jako ekonomická,
ZávČr
postupnČ splácet.
neregistrovaných sĖatkĤ, kalym za nevČstu je i dnes požadován, i když v menší míĜe a lze i
provázející svatbu však zĤstaly nemČnné. K únosĤm nevČst stále dochází, zvyšuje se poþet
stále ale není bČžné vstupovat do manželství s pĜíslušníky cizích etnik. NČkteré prvky
zvýšil, ztrácí se vliv rodiþĤ, kteĜí sĖatky svých dČtí dohadují, dnes není neobvyklé se rozvést,
Instituce manželství prošla od svého poþátku velkou promČnou. VČk nevČst a ženichĤ se
poþtu neregistrovaných sĖatkĤ.46
odkladu uzavĜení druhého sĖatku. ZároveĖ vrĤstající nejistota životní strategie vede k nárĤstu
vedly mladé a stĜední vČkové skupiny k odložení sĖatkĤ a u starší vČkové skupiny k
získání nezávislosti propadl na úroveĖ poþtu sĖatkĤ v 60. letech. NČkteré z tČchto faktorĤ
zahraniþí a kvĤli masové migraci pĤvodního obyvatelstva v zemi se poþet sĖatkĤ krátce po
21
L'Alsace en chiffres. [online] Alsace International, 2009. [cit. 22. 1. 2010] Dostupné z: <http://www.alsaceinternational.eu/dn/dn_alsace_chiffres/ >.
1
dosahoval v roce 2007 v celé Francii 5,8 %; první místo s nejvyšším podílem cizincĤ mezi
v celofrancouzském srovnání nadprĤmČrný podíl cizincĤ. Podíl legálnČ žijících cizincĤ
V roce 2006 žilo v Alsasku 1 817 000 obyvatel (209 obyvatel / km2)1. V Alsasku žije
Obyvatelstvo
Obrázek 1. Alsasko na mapČ Francie.
než s nádherným historickým centrem, který je na Seznamu svČtového dČdictví UNESCO.
Hlavní mČsto je Štrasburk, který si dnes lidé mnohem více spojují s Evropským parlamentem
dále dČlí na departmenty Bas-Rhin (Dolní Rýn) na severu a Haut-Rhin (Horní Rýn) na jihu.
Alsasko se svou rozlohou 8 283 km² Ĝadí mezi nejmenší region Francie. Tato oblast se ještČ
Alsasko – základní údaje
v pĜíspČvku použity údaje od respondentĤ z dotazníkového šetĜení (s otevĜenými otázkami).
a souvislosti, které jsou zĜejmé jen místnímu obyvatelstvu. KromČ údajĤ z rozhovorĤ jsou
pomČrnČ široký prostor respondentĤm, kteĜí tak mohli tazateli pĜedložit skuteþnosti
KromČ pozorování byly provádČny polostrukturované rozhovory, jejichž cílem bylo dát
kulturní a vzdČlávací instituce. Tato mČsta jsou ovšem zároveĖ velmi výraznČ frankofonní.
pĜedevším ve smyslu vyššího používání alsaštiny, ale i ve mČstech, kde mají sídlo alsaské
pĜedevším v obcích, které byly v tematicky zamČĜené literatuĜe oznaþovány jako alsaské,
PĜi krátkodobém terénním výzkumu v Alsasku v roce 2010 bylo provedeno pozorování
v EvropČ.
z provádČného terénního výzkumu v rámci projektu Pestrá Evropa realizovaném na ProvoznČ
cizince/cizinku (z Evropy nebo Ameriky), který/á si mČ vezme a odveze si mČ s sebou domĤ,
KvĤli vysokému poklesu životní úrovnČ, odchodu nepĤvodního obyvatelstva do
PĜíspČvek by mČl dát odpovČć na otázku: jak ovlivĖuje stát svými zásahy etnicitu
obyvatelstva a dále jak obyvatelé Alsaska odvozují vlastní etnicitu. PĜíspČvek vychází
KyrgyzĤ v Kyrgyzstánu je žádoucí uzavírat sĖatky mimo vlastní rod, nebo alespoĖ podrod.
jazyka.
zcela bČžné, že by Kyrzové/Kyrgyzky uzavírali sĖatky s jinými pĜíslušníky etnik. U vČtšiny
Není však neobvyklé nalézt v novinách inzerát znČjící na téma: „Žena/muž hledá
možné provádČt pomČrnČ úþinné srovnání vlivu samosprávy na utváĜení etnicity a používání
postupné splácení. V daném prostĜedí stále pĜetrvává endogamie. Ani v dnešní dobČ není
manželství je dnes uzavíráno po vzájemné dohodČ manželĤ, otcovský souhlas je stále
V tomto desetiletí se NČmci dostali na první místo mezi všemi cizinci v Alsasku.
2
daly („þerná záda“, u nás stará panna) a uzavĜít sĖatek je pro ni velice obtížné. Mnoho
v letech 1970–1979 to bylo 5 %, v letech 1980–1989 pak 8 % a v letech 1990–1999 22 %.
22
MAFFESSOLI, M. Atlas des populations immigrées. Strasbourg: INSEE-ALSACE, 2005, s. 6–12.
Obrázek 3. Vývoj poþtu nČmeckých pĜistČhovalcĤ do Alsaska v jednotlivých letech (1915–2000).
Zdroj: MAFFESSOLI, M. 2005. Atlas des populations immigrées, c. d.
obecnČ nižší – požaduje se, aby se dívka vdávala v 19 až 20 letech, pokud je jí více, už je kara
83
43
Kyrgyzstánu, oblast Batken. Praha: ýeská zemČdČlská univerzita, 2012, s. 64.
44
ANNAMURADOV, M. Preserving Kyrgyzstan´s History: The Beet Farmer: Kaliyjan Januzakova (Kyrgyz,
1928) [online]. 2010 [cit. 2012-09-13]. Dostupné z:
http://www.centralasianhistory.org/index.php?option=com_content&view=article&id=59:the-beet-farmerkaliyjan-januzakova-kyrgyz-1928&catid=34:interviews&Itemid=29
45
CURTIS G. E. Kyrgyzstan: A Country Study. Washington: GPO for the Library of Congress, 1996. [online]
2003-2012 [cit.2012-11-04]. Dostupné z: http://countrystudies.us/kyrgyzstan/10.htm
uzavĜen až po splacení celého kalymu, oproti tomu v dnešní dobČ je preferováno jeho
zamČstnanci nebo milicionáĜi si takto nelegálnČ unášejí ženy. V minulosti byl však sĖatek
pĜestože jsou postaveny mimo zákon z dĤvodu porušování osobní svobody. Dokonce i státní
JeštČ v 80. letech 20. století byly únosy naprosto bČžné a ani dnes nejsou výjimkou,
sĖatkĤ.45
stejného dĤvodu probíhají i únosy nevČst, ty tradiþní však nevyluþují dobrovolnost uzavírání
požadován ze zvyku, aby se udrželo zdání, že poĜád funguje tradice dohodnutých sĖatkĤ. Ze
pokraþovat ve studiu napĜíklad na univerzitČ, snaží se co nejdĜíve vdát. VČk nevČsty je na jihu
Alsasko z celé Francie nejlákavČjší, což ukazuje následující statistika. Zatímco v letech 1960–
Kyrgyzstánu 11 let. Jakmile dívka vyjde školu, je jí právČ 17 nebo 18 let a pokud nechce
Francie je 128 000 osob, a tvoĜí tak 2 % všech cizincĤ žijících ve Francii. Pro tyto NČmce je
1969 tvoĜil poþet nČmeckých pĜistČhovalcĤ pouze 7 % ze všech pĜistČhovalcĤ do Alsaska,
vČkové hranice, ale pouze ženám a ne více jak o jeden rok. PrĤmČrný vČk novomanželĤ se
zvýšil na dnešních 20 let u dívek a 26 let u mužĤ. To souvisí s tím, že základní škola trvá v
KromČ pĤvodních nČmeckojazyþných menšin v Alsasku (a sousedním Lotrinsku) žijí
Podle souþasného zákona musí být manželĤm minimálnČ 18 let. Existuje možnost snížení
PostsovČtské období
MČla jsem s ním 10 dČtí: pČt dcer a pČt synĤ, z nichž každý získal vyšší vzdČlání.“44
se rozvedla. Mého druhého manžela jsem si vzala, když mi bylo 27 let a žila jsem s ním 50 let.
nevidČla, než se stal mým manželem. Žila jsem s ním po dobu tĜí let. Bylo mi 20 let, když jsem
kyrgyzské kultuĜe – nemČla jsem na výbČr. Moji rodiþe mi našli manžela, kterého jsem nikdy
(*1928, Ak Bashat): „Byla jsem vdaná dvakrát. Moje první manželství bylo silnČ založené na
k takovému, v té dobČ jistČ zavrženíhodnému þinu odhodlala, byla Kaliyjan Januzakova
ve Francii i již zmiĖovaní nČmeþtí pĜistČhovalci – jejich celkový poþet v pevninské þásti
Obrázek 2. Vývoj poþtu všech pĜistČhovalcĤ do Alsaska v jednotlivých letech (1915–2000).
dokonce jejich množství roste, a to až do roku 1991, kdy Kyrgyzstán získal nezávislost na
v absolutních þíslech pĜes 21 000 osob2.
SovČtském svazu. Kyrgyzové se zaþali po vzoru RusĤ rozvádČt.43 Jednou z žen, která se
které v této dobČ lidé narození bČhem války uzavírali. V následujících letech se nerovnováha
ve vČkové sestavČ vyrovnává a poþet sĖatkĤ se vrací na stejný poþet jako pĜed válkou,
V roce 1999 žilo v Alsasku témČĜ 150 000 cizincĤ – na prvních dvou místech s témČĜ
narozených bČhem války bylo ménČ, což se projevilo i v nižším poþtu sĖatkĤ v 60. letech,
Pokles uzavírání sĖatkĤ v 60. letech byl zpĤsoben následky druhé svČtové války. DČtí
shodným podílem pĜes 14 % se umístili Turci a NČmci, což u každého etnika þiní
Korsikou (8 %) a právČ Alsaskem (7,6 %).
francouzskými regiony drží oblast hlavního mČsta (Ile-de-France) – 12,4 %, následovaná
pohoĜí Vogéz, má tato krajina ideální podmínky pro pČstování vína. PĜestože je produkce vína
v Alsasku velmi významná, na celofrancouzském mČĜítku se plochy alsaských vinic podílejí
Kyrgyzech zaþali chtít potvrzení o svatbČ z úĜadu. Mnoho novomanželĤ tak však neuþinilo,
potvrzení pro nČ nebylo potĜebné, staþilo, že je jako manžele akceptovalo jejich okolí.
82
Kyrgyzstánu, oblast Batken. Praha: ýeská zemČdČlská univerzita, 2012, s. 64.
41
KOKAISL, P. Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a StĜední Asie. Praha: Za hranice – Spoleþnost pro
rozvojovou spolupráci pĜi ProvoznČ ekonomické fakultČ ýZU, 2011, s. 138. (NOSTALGIE : VáZ.).
42
40
v manželství nauþil kyrgyzsky a i své dČti uþil kyrgyzskou kulturu.42
bylo ještČ menší – 5,8 %. A nejþastČji se pak stalo, že v takovém manželství se „cizinec“
sovČtských národností nejménČ v „mezinárodním“ manželství (pouze 6,1 %) a u žen toto þíslo
i v dobách SSSR.41 SovČtské sþítání z roku 1989 ukazuje, že KyrgyzĤ (mužĤ) bylo ze všech
pĜedevším mezi místními muži a ruskými ženami. Avšak smíšené sĖatky byly stále výjimeþné
Po 2. svČtové válce se zaþaly objevovat pĜípady o uzavĜených manželstvích,
Díky polokontinentálnímu klimatu a mírnČ zvlnČnému terénu, který na západČ pĜechází do
omezovaly lidem vstupujícím do manželství samostatný výbČr partnerĤ. Rusové po
23
V dnešní dobČ pČt alsaských pivovarĤ tvoĜí celkem 50 % francouzské produkce. Typickým
V polovinČ 19. století malé rodinné pivovary prošly hlavní inovací a výroba zaþala stoupat.
vaĜilo v klášterech, první nezávislé pivovary se objevily ve Štrasburku v roce 1268.
produkcí piva v celé Francii, což je opČt možné pĜiþíst nČmeckému vlivu. TradiþnČ se pivo
Ovšem Alsasko není vyhlášené pouze produkcí vína, ale je i regionem s nejvyšší
vína je pro Alsasko typické i pČstování tabáku, hlávkového zelí a chmele.
odlišují od francouzských vín, je dána mnohasetletým nČmeckým vlivem. KromČ pČstování
francouzské restaurace v NČmecku uvádČjí, že specifiþnost alsaských vín, která se významnČ
hraniþní, ovlivnČný francouzskou i nČmeckou kulturou – nČmecké vinaĜské zdroje nebo
pouze 1,8 %. I na alsaských vínech je možné ukázat, že se v pĜípadČ Alsaska jedná o region
Specifika oblasti
Obrázek 4. Podíl nČmeckých a švýcarských pĜistČhovalcĤ v jednotlivých þástech Alsaska.
PĜi sledování nČmeckojazyþného obyvatelstva není možné zapomínat ani na NČmce ze
Švýcarska, kterých v Alsasku žije 4 570. ObČ nČmeckojazyþné skupiny žijí pĜedevším podél
hranice.
poĜádky postupnČ témČĜ vymýtily mnohoženství a þásteþnČ i další praktiky, které zcela
uzavírání sĖatkĤ na 18 let, ale pĜesto se þást sĖatkĤ týkala novomanželĤ mladších. SovČtské
pohyboval okolo 16 let u dívek a 18 let u mužĤ. Posléze se postupem þasu uzákonila hranice
do poþátku 90. let poþet uzavíraných manželství stoupá, vČk novomanželĤ se v sovČtské dobČ
Poþet sĖatkĤ stejnČ jako vČk snoubencĤ se v prĤbČhu let mČnil. Od druhé poloviny 60. let až
SovČtské období
tČchto skupin mezi sebou sĖatky témČĜ neuzavírali.
Odlišná kultura a zpĤsob života pastevcĤ a usedlých zemČdČlcĤ vedl k tomu, že pĜíslušníci
obyvatel rozdČlené na základČ náboženského vyznání se vyznaþovaly také svojí endogamií.
obyvatelstvem) obvyklé nebyly. SĖatky se uzavíraly pouze uvnitĜ vlastní skupiny. Skupiny
datovat už od 19. století, etnicky smíšené sĖatky (mezi novČ pĜíchozími a pĤvodním
PĜestože pĜíliv evropských etnik do oblasti StĜední Asie (tehdejšího Turkestánu) je možné
Obyvatelstvo Kyrgyzstánu se v dobČ pĜed VěSR vykazovalo znaþnou endogamií.
zaplacení kalymu za nevČstu (výše platby za nevČstu).40
museli totiž þekat, až jejich pĜíbuzní, nebo oni sami nashromáždí dostatek prostĜedkĤ na
považovány za staré panny). Chudší muži však nemohli uzavírat manželství v nízkém vČku,
v nízkém vČku (dívkám mohlo být i 12 let, chlapcĤm 18 let; v 15 letech byly dívky
KyrgyzĤ pomČrnČ bČžné mnohoženství a zároveĖ bylo velice obvyklé uzavírat sĖatek
PĜed zahájením transformaþních zmČn v souvislosti s VěSR po roce 1917 bylo u
venkovČ.
dlouhodobČ, v roce 2004 bylo na druhém místČ za Ile-de-France, v roce 2009 na místČ
12. století se pro Alsasko stalo obdobím rozvoje a ve 14. století (1354) se deseti
Velký zlom v dČjinách Alsaska nastal po TĜicetileté válce (1618–1648), kdy nČmecký
24
L'Alsace en chiffres. [online] Alsace International, 2009. [cit. 22. 1. 2010] Dostupné z: <http://www.alsaceinternational.eu/dn/dn_alsace_chiffres/ >.
3
pokusilo mČsto Mylhúzy (Mulhouse) vyhlášením svobodné republiky a pĜipojením ke
vþetnČ Štrasburku byl postupnČ pĜipojen za vlády Ludvíka XIV. (1681). JeštČ v roce 1798 se
císaĜ v rámci Vestfálského míru postoupil pĜedevším jižní þásti Alsaska Francii, zbytek území
1526).
se obchodu. V 16. století se tato oblast stala jedním z center nČmecké selské války (1524–
Stoletou válkou (1337–1453). Po tomto období zaþínala opČt mČsta profitovat z obnovujícího
svobodných Ĝíšských mČst (Decapolis). Doba rozkvČtu byla pĜerušena þerným morem a také
velkým alsaským mČstĤm v þele se Štrasburkem podaĜilo získat autonomii a vytvoĜit spolek
století.
Svaté Ĝíše Ĝímské (od 15. století s pĜívlastkem národa nČmeckého) na celých dalších šest
Alsaska souþástí Lotharingie (Lotrinského vévodství). Roku 962 se Alsasko stalo souþástí
Po rozdČlení Franské Ĝíše Verdunskou smlouvou (r. 843) se stalo území dnešního
alemanes) dodnes vyhrazeno pro všechny NČmce.
V nČkterých jazycích (francouzština, španČlština) zĤstalo toto oznaþení (Allemands,
máme první zmínky o Alemanech jakožto þlenĤ germánských kmenových spolkĤ.
1. století našeho letopoþtu rovnČž asimilovalo okolní germánské skupiny. Ze 3. století n. l.
trval vlastnČ až do jejího zániku v 5. století). Vznikající galorománské obyvatelstvo od
Ĝímské Ĝíše mezi západním románským a východním „barbarským“ obyvatelstvem (tento stav
Ĝímská pevnost Argentoratum, budoucí Štrasburk. V CésarovČ dobČ tvoĜila Ĝeka Rýn hranici
81
KOKAISL, P. Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a StĜední Asie. Praha: Za hranice – Spoleþnost pro
rozvojovou spolupráci pĜi ProvoznČ ekonomické fakultČ ýZU, 2011, s. 179. ISBN 978-80-254-9365-6
(NOSTALGIE : VáZ.).
39
roli zvykové právo a manželství zde bylo trochu jiné, než bylo zvykem v našich podmínkách.
manželství. PĜi uzavírání sĖatku hrálo nejen v Kyrgyzstánu, ale i v celé StĜední Asii velkou
složité a okázalé. Tato složitost zároveĖ ukazovala na spoleþenskou dĤležitost instituce
Uzavírání sĖatku patĜilo v dĜívČjších dobách mezi nejdĤležitČjší obĜady, které byly velmi
PĜedsovČtské období
Manželství
pĜetransformováno do jeho dnešní podoby.
tradiþní spoleþenské postavení ženy. Postavení ženy bylo významným zpĤsobem
záleží však na tom, zda se jedná o ženu z mČsta þi vesnice, kdy na vesnici nalezneme více
tabu pro ženy (koupat se spoleþnČ s muži, pít alkohol bez dovolení svého manžela, apod.),
stejné postavení žen, jaké bylo bČžné v Rusku. V dnešní dobČ samozĜejmČ existuje mnoho
nadĜízenou mužĤm, povolovaly se rozvody, apod. Rusové zaþali v Kyrgyzstánu zavádČt
správČ þi zemČdČlství napĜ. jako pĜedsedkynČ kolchozĤ. Žena zaþala mít možnost být
hospodáĜskou nutností. Posléze za komunismu zastávaly ženy vysoké funkce ve veĜejné
kterých se odvod do války netýkal. Prosazování jejich zrovnoprávnČní se stalo pĜímo
zastávaných muži bylo nutné tato prázdná místa zaplnit a kdo jiný tak mohl uþinit než ženy,
role ženy byla 2. svČtová válka. KvĤli nedostatku mužské síly na všech pozicích dĜíve
pĜedsovČtské doby po tu dnešní radikálnČ zmČnilo. Hlavním impulzem pro zmČnu tradiþní
Z výše uvedených informací vyplývá, že postavení ženy ve spoleþnosti se od
alkoholu.
ženu ani o její dítČ. Takové ženy mají finanþní potíže a dochází u nich þasto k závislosti na
jsou na spoleþenském žebĜíþku velmi nízko. Rodina s nimi þasto nekomunikuje, nezajímá se o
pĜ. n. l., kdy byla oblast dobyta ěímany. JeštČ pĜed naším letopoþtem zde byla založena
sĖatkĤ 93 rozvodĤ, zatímco ve mČstech je to více než trojnásobek (319).39 Svobodné matky
Keltské osídlení oblasti dnešního Alsaska trvalo zhruba od roku 600 pĜ. n. l. do roku 52
venkovem a mČstem jsou také velké rozdíly v podílu rozvodĤ – na venkovČ pĜipadá na 1 000
do své pĤvodní rodiny (k matce a otci), kde žijí pohromadČ þasto i s dalšími pĜíbuznými. Mezi
Historické pozadí nČmeckojazyþné menšiny
prĤmyslem (22,2 %), obchodem (13,9 %), stavebnictvím (6,3 %) a zemČdČlstvím (1,0 %).3
Objevuje se již mnoho pĜípadĤ, kdy dochází k rozvodu. Ženy po rozvodu se pak vrací
rĤzné þinnosti – napĜ. pití alkoholu. Takové striktní podmínky ale více nalezneme na
þtvrtém. NejvČtší podíl na HDP v Alsasku mČly v roce 2006 služby (56,6 %), následované
a o bČžné domácí úkony okolo manželova hospodáĜství atd. Muž mĤže své ženČ zakazovat
Alsasko patĜí k nejbohatším regionĤm Francie (podle hrubého domácího produktu
povinné školní docházky (11 tĜíd) vdá a na vyšší vzdČlání mĤže zapomenout, stará se o rodinu
slupek).
pĜepoþteného na 1 obyvatele) – pĜední pĜíþky v celofrancouzském srovnání si udržuje
dochází k únosĤm nevČst (to se stává i dívkám ve mČstech), žena se þasto po skonþení
alsaským aperitivem je sklenice piva s jemnČ nahoĜklou chutí (vyrobeno z pomeranþových
francouzské). Z tohoto dĤvodu muselo pĜes 50 000 lidí emigrovat, protože se rozhodli pro
francouzské obþanství. NáslednČ byly zbudovány nové obranné linie na dĤkaz toho, že
vládČ. Jejich role v rodinČ se snížila a role ve veĜejném životČ zvýšila. Vzhledem k tomu, že
role žen na veĜejnosti stoupala, role mužĤ na veĜejnosti klesala a jejich povinnosti doma
80
TULOBERDIEV M. Preserving Kyrgyzstan´s History: Haji: Abdysh Asanovich Asanov (Kyrgyz, 1925)
[online]. 2010 [cit. 2012-09-13]. Dostupné z:
http://www.centralasianhistory.org/index.php?option=com_content&view=article&id=77:the-haji-abdyshasanovich-asanov-kyrgyz-1925&catid=34:interviews&Itemid=29
37
38
36
vesnicích už tyto pravidla tak þasto neplatí. Dívce je ve vČtšinČ pĜípadĤ sĖatek dohodnut,
pracovní uplatnČní jako u mužĤ a ženy mají stejné možnosti jít studovat na vysoké školy. Na
nemusí vdávat v nízkém vČku, þasto si partnera vybírají samy, panuje zde i snaha o stejné
V dnešních kyrgyzských mČstech už nepanují tak striktní pravidla jako na vesnicích. Ženy se
do mešity a na hĜbitovy. Je ale znaþný rozdíl mezi ženami ve mČstČ, na vesnici þi v horách.
nesmí vykonávat. NapĜíklad by se žena mČla vyhnout kouĜení, jízdČ na koni, nesmí vstupovat
postavení ve spoleþnosti. Najde se ale nČkolik vČcí, které jsou pro ženu nevhodné, nebo je
Žena jako þlánek rodiny má v dnešní dobČ již více možností k rovnocennému
rodiny,“ dodal nakonec i k souþasné situaci Abdysh Asanov (*1925, Ken-Aral).
25
v budoucnosti sloužit budou, stejnČ jako ostatním spolehlivým NČmcĤm bylo udČleno
LotrinþanĤm a LucemburþanĤm, kteĜí již sloužili ve wehrmachtu, v jednotkách SS nebo
Výnos o státní pĜíslušnosti v Alsasku, Lotrinsku a Lucembursku: všem AlsasanĤm,
obþany a jako takoví nemohli být povoláni do nČmecké armády. Proto byl v roce 1942 vydán
Alsasané (podobnČ jako Lotrinþané) nestali Ĝíšskými NČmci, ale zĤstali stále francouzskými
o pĜímČĜí. Alsasko bylo zabráno NČmci a stalo se fakticky souþástí ěíše. Na druhou stranu se
Po porážce Francie ve 2. svČtové válce došlo v roce 1940 k podepsání dohody
ústupky týkající se zavádČní nČmecké výuky do škol.
pouze francouzsky. V dĤsledku stížností obyvatel povolila paĜížská vláda rĤzné postupné
v nČmþinČ mohla probíhat až od þtvrtého roþníku, na obecných školách se tedy vyuþovalo
ulic, silniþní ukazatele a vývČsní štíty v nČmþinČ musely být novČ ve francouzštinČ. Výuka
upĜednostĖovat francouzštinu, která se stala jediným úĜedním jazykem. Místní jména, názvy
Po pĜipojení k Francii zaþal v jazykové oblasti opaþný proces, a sice ve všech ohledech
pĜipojeno k Francii.
(10. 11.–21. 11. 1918), kdy francouzská vojska dorazila do Štrasburku, a území bylo
oznaþována i jako Alsaská sovČtská republika). Tato úplná samostatnost trvala pouze 11 dní
práce a peþovat o dČti, zatímco jejich ženy pracovaly a vydČlávaly peníze na podporu
38
docházelo k vytváĜení orgánĤ samosprávy podle sovČtského vzoru, bývá tato republika
Po skonþení války došlo k vyhlášení nezávislosti Alsaské republiky rad (protože
podezĜelý, byl vČtšinou poslán jako voják na ruskou frontu.
zaþal panovat strach, objevovaly se skupiny udavaþĤ, a kdo byl jakýmkoli zpĤsobem
ulic, ale postupem þasu zaþala nČmþina posilovat a francouzština byla zakázána. Mezi lidmi
francouzského a nČmeckého jazyka, bylo možné se setkat napĜíklad s dvojjazyþnými názvy
SpoleþnČ s válkou vzrĤstala v regionu silná germanizace. Zpoþátku se tolerovalo používání
Zaþátkem první svČtové války (1914) bylo tedy Alsasko souþástí NČmecké Ĝíše.
regionální rada a v roce 1911 získalo toto území i vlastní ústavu.
rozkazem založena nČmecká univerzita, v roce 1874 byla vytvoĜena alsasko-lotrinská
„Od zhroucení SovČtského svazu zaþali mnozí manželé sedČt doma, obstarávat domácí
2010 na pĜechodné období (od 7. dubna 2010 do 1. prosince 2011) prezidentkou republiky.37
1996 obsadila post ministrynČ zahraniþních vČcí, byla dokonce zvolena po dubnové revoluci
editorkami vČtšiny nezávislých novin ve StĜední Asii. Roza Otunbajeva (1950), která v roce
ministrynČ zahraniþních vČcí. Ženy také vynikají v oblasti bankovnictví a podnikání, jsou
státní prokurátorky, ministrynČ školství, velvyslankynČ ve Spojených státech a KanadČ a
v Kyrgyzstánu, než v ostatních zemích StĜední Asie. Od roku 1991 ženy zastávaly pozice
V moderní dobČ, a to zejména v prvních letech nezávislosti, ženy hrály dĤležitČjší roli
rostly.“
Alsasko již zĤstane souþástí NČmecké Ĝíše. V roce 1872 byla ve Štrasburku císaĜským
mírem. Alsasané mČli možnost zvolit si svoji národnost, resp. obþanství (nČmecké, nebo
zaþaly ženy chodit do škol a dokonce i na vysoké školy. Zaþaly zastávat vysoké pozice ve
36
Roku 1870 Francie vyhlásila válku nČmeckému Prusku, avšak hned roku 1871 byla
Francie nucena vzdát se Alsaska ve prospČch NČmecka, což bylo dohodnuto Frankfurtským
domácích prací. Tak se k tomu vyjádĜil i Abdysh Asanov (*1925, Ken-Aral): „Když vznikla
donutila obyvatele kapitulovat.
Švýcarské konfederaci vymanit z francouzského vlivu, ale francouzská ekonomická blokáda
komunistická vláda, byl pĜijat nový zákon, který stanovil, že muži a ženy si jsou rovni. Potom
ve spoleþnosti. Jejich role na veĜejnosti klesala a naopak se doma museli zapojovat do
Se zmČnou postavení ženy na veĜejnosti se tím samozĜejmČ zmČnilo i postavení muže
se
týkal
pouze
francouzských
státních
pĜíslušníkĤ,
ale
podle
srovnání
26
4
NČmecké menšiny v právních normách 1938–1948. Praha: DoplnČk a Ústav pro soudobé dČjiny AV ýR, 2006.
ISBN 80-7239-201-8, s. 525–526.
5
NČmecké menšiny v právních normách 1938–1948. c. d., s. 535.
otázka: Kdo jsem? Kým se cítím být? Francouzem? NČmcem? Alsasanem?, není pro Alsasany
PĜestože je definice identity pomČrnČ složitou záležitostí zahrnující více rĤzných rovin,
Identita obyvatel
více prosazuje dvojjazyþná (nČmecko-francouzská) výuka na nižších stupních škol.
V souvislosti s autonomií se od 90. let 20. století (ale pĜedevším od zaþátku 21. století)
Conseil Régional d'Alsace). Tato rada každoroþnČ schvaluje regionální rozpoþet.
þlennou regionální radu, v jejímž þele stojí prezident Alsaské regionální rady (Président du
V 80. letech došlo k vytvoĜení urþité autonomie – od roku 1982 má Alsasko vlastní 47
považována za pouhý dialekt.
Mezi tyto jazyky byla zaĜazena baskiþtina, bretonština a katalánština, alsaština byla stále
kdy byly v zemi uznány regionální jazyky, což umožĖovalo (byĢ minimální) školní výuku.
nČmþiny ve školách. Alsaska se netýkalo ani þásteþné uvolnČní v jazykové oblasti od 50. let,
Po válce se znovu stala jediným úĜedním jazykem francouzština a byla zrušena i výuka
správČ.5
až po trest smrti) v Alsasku nadprĤmČrnČ vysoký. Velmi drastická byla i oþista v alsaské
s celofrancouzským prĤmČrem byl poþet odsouzených (k trestĤm od vČzení pĜes nucené práce
proces
Po skonþení války zaþal probíhat ve Francii proces oþišĢování – épuration. Tento
spojencĤ musela vzdát.
nárok – napĜ. mČsto Kehl poblíž Štrasburku, nebo Sársko. TČchto území se ovšem na nátlak
Po válce území opČt získala Francie, ale navíc obsadila i další území, na která vznášela
mohli být vystČhováni do jiných þástí ěíše.
armádČ. Dezerce se netrestala jen zastĜelením, ale postihovala i rodinné pĜíslušníky, kteĜí
k obzvláštČ tvrdým protestĤm, protože ti, jichž se to týkalo, sloužili již ve francouzské
drakonicky trestáno. PozdČji byly povolány dokonce roþníky 1914 až 1918, což vedlo
jednotek SS. Branná služba platila nejprve pro roþníky 1920 až 1924 a neuposlechnutí bylo
územích nebo v ěíši.4 Alsasané tedy byli naverbováni do wehrmachtu nebo do leteckých
lze považovat pouze ty obyvatele, jejichž alespoĖ jeden prarodiþ se narodil na uvedených
osobám. ProvádČcí pĜedpis Ĝíšského ministerstva vnitra stanovoval, že za národnostní NČmce
mohlo být nČmecké obþanství – ovšem odvolatelné – pĜiznáno zvláštním rozhodnutím dalším
nČmecké obþanství; to platilo také pro jejich manželské partnery a nezletilé dČti. Nad rámec
79
33
Kolektiv pracovníkĤ OddČlení StĜedního východu a Afriky. Rozdílnými cestami. Srovnání sociálnČ
ekonomického vývoje sovČtské StĜední Asie, Kazachstánu a Zakavkazska s vývojem v Turecku, Íránu a
Afghánistánu. Praha: Orientální ústav ýSAV, 1977, s. 214-215.
34
http://www.centralasianhistory.org/index.php?option=com_content&view=article&id=59:the-beet-farmerkaliyjan-januzakova-kyrgyz-1928&catid=34:interviews&Itemid=29
35
tradice.35
spoleþenském postavení ženy pĜedstavuje jedno z nejpodstatnČjších narušení kyrgyzské
vlády SovČtĤ pĜísnČ zakázáno zákonem. Zaþaly se objevovat rozvody ve mČstech. ZmČna ve
stojí vzdČlání. Další uzavírání polygamních sĖatkĤ a kalymu za nevČstu bylo hned na poþátku
otevĜeny všechny možnosti spoleþenské seberealizace, z nichž na prvním místČ nepochybnČ
vztazích, neboĢ žena þasto pracovala ve vyšší funkci než její muž. ZároveĖ byly ženám
bČhem sovČtské éry zastávala). Vyvolávalo to žádoucí zmČny i ve vnitĜních rodinných
funkcích, napĜ. jako pĜedsedkynČ kolchozĤ (napĜ. matka respondentky z Talasu tuto funkci
pĜímo odvozených. Ženy zaþaly pracovat i jako vedoucí brigád, nČkdy dokonce ve vyšších
sovČtské okupaci, žena získala spoleþenskou rovnost v pracovním procesu a funkcích z nČho
i samy ženy, zĤstávaly i nadále závislou složkou spoleþnosti. BČhem zmČn, probíhajících díky
závislé postavení ženy odvozováno. Ovšem v obecném povČdomí, na nČmž se z þásti podílely
Potlaþením islámu za sovČtské éry byly narušeny ideologické základy, z nichž bylo
vše dČlaly ženy ruþnČ.“34
jsme dČlaly všechny povinnosti mužĤ, jako Ĝezání sena na farmách. Nebylo žádné vybavení,
Januzakova (*1928, Ak Bashat): „BČhem války nebyli ve vesnici žádní muži, a my – ženy –
Za druhé svČtové války musela zastávat pozice za muže odvedené na frontu i Kaliyjan
prokázaly.33
odstranČní starých pĜedstav o postavení ženy. Za války stĜedoasijské ženy svoji rovnocennost
v továrnách a na polích bČhem váleþných let se stala zĜejmým a dĤrazným argumentem pĜi
dĤsledné prosazování zrovnoprávnČní ženy stalo hospodáĜskou nutností. Práce žen
odešli do války. Nesly tak valnou þást bĜemene zvýšených hospodáĜských úkolĤ. Za války se
ženy, jejichž povinností se stalo nahradit ve všech složkách spoleþenského života muže, kteĜí
kvalifikované a zapracované dČlníky a pracovníky v zemČdČlství. Na jejich místa nastoupily
války stejnČ jako z jiných oblastí SovČtského svazu i ze StĜední Asie odþerpala fronta
Již od poþátku sovČtské doby probíhaly akce na zrovnoprávnČní žen. BČhem druhé svČtové
SovČtské období
dĤležitým indikátorem udržování „pĤvodních“ a pĜejatých zvykĤ. NČkdy je ovšem velice
obtížné urþit, co oním pĤvodním zvykem a tradicí ve skuteþnosti je – mnohé typické
strávily ve svých domech. Ženy by se ani nemČly dohadovat se svými manžely, pokud s nimi
nesouhlasí.“32
27
78
6
GEIGER – JAILLET, A. Sprachattitüden zukünftiger bilingualer Lehrkräfte im Elsasss. In Mehrsprachigkeit in
Europa. Plurilinguismo in Europa. Multilingualism across Europe. Bolzano / Bozen, 2006. s. 23–25.
7
MARKHAM, J. Alsatian identity remains a study in contradictions. The Globe and Mail. Toronto, Dec 31,
1987.
pĜíslušníci téhož etnika žijící na jiném místČ vĤbec neznají.
ovlivnČny prostĜedím – to, co nČkteĜí pĜíslušníci urþitého etnika považují za národní jídla, jiní
etnické skupiny. NapĜíklad urþité vyhranČné stravovací zvyklosti jsou zásadním zpĤsobem
KOKAISL, P.; SAPARBEKOVA J. A.; MICHÁLEK P. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. PlzeĖ: Západoþeská
univerzita v Plzni, 2008, s. 32.
31
TULOBERDIEV M. Preserving Kyrgyzstan´s History: Driver: Oktiabr Akmoldoevich Akmoldoev (Kyrgyz,
http://www.centralasianhistory.org/index.php?option=com_content&view=article&id=78:the-driver-oktiabrakmoldoevich-akmoldoev-kyrgyz-1939&catid=34:interviews&Itemid=29
32
30
Slavení svátkĤ a dodržování tradic je u všech etnických a menšinových skupin velmi
a národní tradice mohou mít pĤvod geograficky úplnČ jinde, a dokonce i u naprosto odlišné
Tradice
Ken-Aral): „PĜed zĜízením sovČtské vlády ženy opravdu nemČly žádný hlas. MČly poslouchat,
nČmeþtí.
vystihuje Markham7 – Alsasané jsou pro NČmce pĜíliš francouzští a pro Francouze pĜíliš
neménČ dĤležitý je i pohled tČch, kteĜí stojí vnČ sledované skupiny. Tento pohled dobĜe
Samotné deklarování vlastní identity je ovšem pouze þástí celého komplexu identity –
a jsou v neustálém kontaktu.
úrovni. Už zde nepanuje nevraživost, spíš naopak. Vesnice spoleþnČ poĜádají rĤzné festivaly
cítČní možná pĜetrvává dodnes u starší generace, ale u té mladší jsou vztahy na mnohem lepší
Pro nČkteré Alsasany bylo dlouho velice tČžké samotné NČmecko navštívit. Takové
hanlivé.
jelikož vztahy už jsou víceménČ poklidné, nicménČ ve své dobČ toto oznaþení bylo velmi
zradit svoji vlast, pĜátele a mnohdy i svoji vlastní rodinu. Dnes se již tento výraz nepoužívá,
pojmenování stojí právČ ona nešĢastná situace, kdy byli Alsasané nuceni bojovat za ěíši a tak
(z nČmeckého boshaft, což znamená zlovolný nebo zlomyslný). Za vznikem tohoto
daleko, že pro Alsasany vzniklo nové pojmenování – Francouzi jim zaþali Ĝíkat Bosh
a Francouzi se zcela jistČ dá pochopit. V období po 2. svČtové válce ovšem došla nenávist tak
identity a nikdo z AlsasanĤ neodpovČdČl, že se cítí být NČmcem. Rivalita mezi NČmci
PĜestože bylo Alsasko souþástí NČmecka relativnČ dlouho, došlo k výrazné promČnČ
co Ĝíkají jejich manželé a obecnČ jim nebylo dovoleno vycházet ven. VČtšinu svého života
Velmi podobný názor na postavení ženy ve spoleþnosti má i Abdysh Asanov (*1925,
z pĜíbuzných manžela vzít.“31
právo rozvést se se svými manžely. V pĜípadČ, že jejich manžel zemĜel, musel si ji jeden
obstarávána manžely nebo otci. Ženy v kyrgyzské spoleþnosti nemČly žádná práva. NemČly
omezeny. Ženskou prací bylo mít dČti, vaĜit a uklízet dĤm. Všechna venkovní práce byla
tehdejší život kyrgyzské ženy shrnul takto: „PĜed vznikem sovČtské vlády byly životy žen
Zcela jiný názor na postavení ženy má Oktiabr Akmoldoev (*1939, Ken-Aral), který
byla dle jeho názoru naprosto odlišná.30
pocit naprosté podĜízenosti a služebnosti kyrgyzské ženy vĤþi svému muži, ale skuteþnost
to na první pohled nemuselo zdát. Ten, kdo pĜišel do jurty jen na krátkou návštČvu, mohl mít
kyrgyzské hospodynČ na své cestČ ġan-šanem v roce 1873 jako skuteþné paní domu, i když se
pocit, že by kyrgyzská žena byla svému muži nČjak výraznČ podĜízena. Severcov vidČl
Severcov (1827–1885) si na svých cestách všímal dČlby práce mezi mužem a ženou a nemČl
nemohla pĜerĤst rámec rodiny. Naproti tomu stĜedoasijský cestovatel Nikolaj Alexandroviþ
tak znaþnou þást rodinných pĜíjmĤ. Tím se uvnitĜ rodiny zvyšovala její prestiž, jež však
V pĜedrevoluþní chudé rodinČ žena þasto pracovala jako námezdní síla a zajišĢovala
docházelo k nČmu pouze v ojedinČlých pĜípadech.
školách v Alsasku z roku 2006 se témČĜ dvoutĜetinová vČtšina oznaþila jako Alsasané, necelá
tĜetina jako Francouzi a 6 % se oznaþilo supranacionální kategorií Evropané.6
uzavĜených sĖatkĤ), jež vyrĤstaly z patriarchálních základĤ. Chudí zemČdČlci a chudobní
Alsasan“. Podle dotazníkového šetĜení mezi uþiteli (a uþitelskými þekateli) na dvojjazyþných
v hierarchii, která byla podmínČna mimospoleþenskými faktory (krása, stáĜí, plodnost, poĜadí
obyvatelé mČst vČtšinou žili v monogamii. Rozvod byl v té dobČ naprosto nepĜijatelný,
až tak složitá, jak by se mohlo na první pohled zdát. VČtšina z nich prostČ odpoví: „Já jsem
tím byl bohatší a tím více žen si mohl dovolit. UvnitĜ polygamního svazku stály manželky
8
28
NIERAAD, N. Elsässische Weihnacht. GRIN Verlag: 2007, s. 6–12.
které se spojují s vlivy francouzskými. To je typické pro kuchyni a stravovací zvyklosti
Na alsaské kuchyni tedy mĤžeme pozorovat pĜedevším „pĤvodní“ nČmecké vlivy,
koláþ, který se Ĝadí mezi typické alsaské pokrmy (viz PĜílohy).
moc nepĜipomíná. Tarte á l´oignon (Ziwelkueche) je název pro velice oblíbený cibulový
nebo jak Alsasané Ĝíkají Sürkrüt (nČm. Sauerkraut), tedy naše kyselé zelí, skuteþnČ Francii
podepsala nČmecká kultura, protože napĜíklad Charcuterie, tedy naše klobása, Choucrote
Alsaská kuchynČ. Podíváme-li se na tradiþní alsaské pokrmy, zjistíme, že se zde rovnČž
z husích jater, víno, zákusky a sýry a samozĜejmČ vánoþní koláþ bûche de Noël.
mezi tradiþní vánoþní pochoutky patĜí krocan nadívaný peþenými kaštany, ústĜice, paštika
Slavnostní vánoþní jídlo je ovšem i v Alsasku zcela podle francouzských receptĤ –
jako v Belgii).
francouzské svátky dokonce nepatĜí ani 26. prosinec, který je pracovním dnem – podobnČ
rozhodnČ nejvČtším svátkem, zatímco ve Francii se slaví pouze 25. prosinec (mezi oficiální
mĤžeme setkat se slavnostní štČdroveþerní veþeĜí, ale v Alsasku je veþer 24. prosince
protože hlavní vánoþní svátek pĜipadá na štČdroveþerní noc. I v dalších þástech Francie se sice
Tradice dnešního slavení Vánoc v Alsasku je stále bližší nČmecké (i þeské) tradici,
pĜestože nČmeþtí vystČhovalci do Severní Ameriky tuto tradici dodržovali už 200 let.8
V katolických vesnicích v Alsasku byl ještČ v roce 1870 vánoþní stromeþek zcela neznámý,
aristokratické rodiny a k jejímu rozšíĜení v západní EvropČ došlo až na zaþátku 19. století.
tento zvyk doporuþoval i Martin Luther. PĜesto byla tato tradice omezena jen na bohaté
co má s pravou podstatou Vánoc málo spoleþného, na druhou stranu mČlo oporu v reformaci –
z roku 1509 a z Alsaska z roku 1521. Zdobení stromkĤ bylo mnohdy kritizováno jako nČco,
Údaje o zdobení vánoþních stromkĤ hvČzdami a svíþkami máme z nČmecké oblasti
Francii a francouzskému vnímání adventního období.
77
http://web.archive.org/web/20100810112516/http://www.centralasianhistory.org/index.php?option=com_content
&view=article&id=77:the-haji-abdysh-asanovich-asanov-kyrgyz-1925&catid=34:interviews&Itemid=29
29
korelaci mezi spoleþenským postavením muže a ženy, neboĢ þím muž stál spoleþensky výše,
distanci mezi spoleþenským postavením muže a ženy. To znamená, že omezovala zmínČnou
uplatnČní, než tomu bylo u nižších vrstev. Polygamie (polygynie) byla prvkem zvyšujícím
spoleþensky vysoko stojícího muže (nebo dcera otce) mČla vČtší možnosti spoleþenského
vždycky závislé na postavení rodiny nebo manžela, bylo tedy zprostĜedkované. Manželka
byla vždy vylouþena z pĤsobení na spoleþenské záležitosti, ale takové pĤsobení bylo témČĜ
vstupovala do nich jen prostĜednictvím své rodiny nebo svého manžela. Neznamená to, že
Žena za patriarchálních pomČrĤ ve StĜední Asii stála na periferii spoleþenských vztahĤ a
Postavení ženy
systému.
kyrgyzská spoleþnost i po transformaci zĤstala pĜevážnČ patriarchální a na bázi klanového
(možnost vysokoškolského studia, þi zpĤsob výbČru kandidátĤ u voleb). MĤžeme tedy Ĝíci, že
velký vliv na mnoho aspektĤ života KyrgyzĤ, lidé mohou z klanových vazeb profitovat
Ĝešeny shora, ale také se ponechalo mnoho pĜípadĤ v pravomocech aksakalĤ. Klany mají stále
dospČli k uzákonČní svých pravomocí v aulech, kdy byly za sovČtské doby nČkteré problémy
Ĝad a takový þlovČk by byl spoleþensky degradován. Aksakalové oproti dĜívČjším dobám
z mladších, což v dĜívČjší dobČ nebylo možné. Rodina by takového syna vyþlenila ze svých
ale stává se, že se nejstarší syn rozhodne pro kariéru ve mČstČ a o statek se postará nČkterý
ZmČny však nalezneme, napĜ.: nejstarší ze synĤ by mČl zdČdit po svém otci celé hospodáĜství,
pĜedsovČtských a sovČtských se rodina a klanový systém KyrgyzĤ zmČnily jen velmi málo.
Ke kapitole o rodinČ a klanovém systému by se závČrem hodilo malé shrnutí. Od dob
zaþátku.“29
obyvatele NČmecka (i Alsaska) je však advent celospoleþenskou událostí, která se neodehrává
jen na ulicích a v obchodech, ale pĜedevším v rodinách – zde je asi nejvČtší rozdíl oproti
poslouchat své rodiþe. Islám Ĝíká, že muž by mČl vést ženu, a ne naopak. K dispozici máme
pĜíhodné kyrgyzské pĜísloví: Vychovávej ĜádnČ dČti od raného dČtství, trénuj svou ženu od
v NČmecku, kde už tento þas hraje velkou dĤležitost. SamozĜejmČ jak v Alsasku, tak
i v dalších þástech Francie, je adventní þas typický pĜedvánoþní výzdobou obchodĤ i ulic. Pro
demokracie je, rodina se rozpadne – mezi þleny rodiny nebude jednota a dČti nebudou
v pĜedvánoþním þase – adventu. Alsaský advent se mnohem více podobá slavení adventu
silnou a zdravou rodinu. Podle mého názoru za úþelem vybudování tohoto druhu rodiny by
velmi þasto oznaþují jako „typické“ pro danou oblast.
mČl stát silný patriarchální otec. V rámci rodiny by nemČla být demokracie. Pokud tam
zmČnilo, mĤj rodinný život se pĜíliš nezmČnil. PodaĜilo se nám vybudovat integrovanou,
pĤvod na pomČrnČ vzdálených místech. Takto pĜejaté a þásteþnČ pozmČĖované tradice se pak
PĜi srovnání slavení alsaských a francouzských Vánoc najdeme rozdíly už
Asanov (*1925, Ken-Aral) se za takového otce považuje: „Aþkoli se v prĤbČhu let mnoho vČcí
Vánoce. Tyto svátky jsou dobrým pĜíkladem pĜejímání a vstĜebávání mnoha tradic, které mají
76
ZAKON KYRGYZSKOJ RESPUBLIKI. O sudach aksakalov. [online]. 2002, 2002-07-04 [cit. 2012-11-15].
Dostupné z: http://www.legislationline.org/ru/documents/action/popup/id/14320
28
dĤraz na hlavu rodiny – na patriarchálního otce, který drží nad rodinou pevnou ruku. Abdysh
dČtmi, za malou rodinu lze oznaþit rodinu se tĜemi až þtyĜmi dČtmi. Kyrgyzové kladou velký
Kyrgyzská rodina má mít více jak þtyĜi dČti, špatná rodina je pouze s jedním až dvČma
námi dojit krávu.
v horách, kde na farmČ zamČstnávají tĜi pomocníky a jednomu z nich nebylo proti mysli pĜed
pĜed námi hospodáĜ bez ostychu dojil kobylu. Podobný pĜípad se nám pĜihodil nedaleko
základČ terénního výzkumu mĤžeme konstatovat, že tomu tak není pokaždé. Ve vesnici Aral
skuteþnČ dČje, ale pĜed návštČvou nebo pĜed cizími lidmi se dbá na rozdČlení þinností. Na
velmi výrazná. Všechny práce mohou samozĜejmČ vykonávat muži i ženy a þasto se tomu tak
DČlba práce mezi mužem a ženou v kyrgyzských rodinách je pĜedevším na venkovČ
je ve skuteþnosti pravda.
sociálního postavení, ale Kyrgyzové obþas tvrdí, že pocházejí z vyšší vČtve jejich klanu, než
je svČĜena aksakalĤm. Vzhledem k tomu klanová identita stále zĤstává dĤležitým prvkem
otcĤ," z nichž vČtšina se objevuje v ústních legendách a historii. Klanová historie a genealogie
legendární pĤvod kyrgyzských lidí. Kyrgyzské klany prý odvozují svĤj pĤvod od "prvních
souþást dlouhého toku událostí. Klanová identita rozšiĜuje tuto tradici ještČ dále, aby byl znám
StejnČ jako ostatní stĜedoasijské skupiny Kyrgyzové uctívají historii a sami sebe jako
vČtší rozsah pravomocí než v dĜívČjších dobách.
obecných vČcí v aulu. Pokud je soud starších ve mČstČ þi aulu zĜízen, mají aksakalové ještČ
stále vidČt. Lidé si k nim chodí pro rady a mají urþité pravomoci ohlednČ rozhodování
právu, morálce a etice, historii, zvycích a tradicích.28 Vysoké postavení aksakalĤ v obci je
právního státu, poĜádku a pĜedcházení trestné þinnosti ve mČstech; vzdČlávání obþanĤ o
ochrana porušovaných nebo zpochybĖovaných práv a oprávnČných zájmĤ obþanĤ; podpora
roku 2003 platí zákon o soudech starších (aksakalĤ). Hlavními úkoly soudu starších jsou:
na úrovni obcí. Dokonce padl návrh, dát aksakalĤm ve vesnicích platy zamČstnancĤ státu. Od
Obrázek 5. Typická alsaská architektura – vesnice Boersch.
9
29
FISCHER, CH. J. Alsace to the Alsatians? Berghahn Books, 2010, s. 20.
poþty je v souþasnosti velmi obtížné, protože náboženská pĜíslušnost se v oficiálním sþítání
katolíci jsou o trochu poþetnČjší, ale protestanti jsou neménČ významní. Získat konkrétní
V Alsasku žijí kromČ nemalé skupiny muslimĤ a židĤ pĜedevším Ĝímští katolíci a protestanti –
Náboženství
tČchto domĤ.
vyhledávanou záležitostí. V Alsasku jsou stavební firmy, specializované právČ na výstavbu
HrázdČné stavby nejsou jen pozĤstatkem minulosti, ale i v dnešní dobČ jsou
pĜedstaviteli (Charles Spindler, Gustave Stoskopf, Pierre Bucher) již od konce 19. století.9
významnou souþást regionální identity a jako taková byla vyzdvihována kulturními
vČtších mČstech. HrázdČná stavba (kromČ dialektu a tradic) byla považována za velmi
právČ Francii. Veliký rozmach zažily v 18. a 19. století, kdy se stavČly jak na vesnicích, tak ve
stĜedního Porýní, typické byly pro NČmecko, Švýcarsko, Rakousko, ale také pro Anglii þi
nČmecké na druhé stranČ hranice. První hrázdČné domy se objevovaly ve 12. století v oblasti
severních provinciích.
V dnešní dobČ panuje vládní názor, že je nutné podporovat staré mocenské struktury
natolik pozmČnČna, že „pĤvodní“ jídlo mohou pĜipomínat jen velmi vzdálenČ.
Architektura. Alsaská architektura s typickými hrázdČnými domy je velice podobná
þasto nosí tradiþní þerno-bílou pokrývku hlavy z plsti, která informuje o jejich postavení v
mnohdy pĜipravují pouze pĜi zvlášĢ slavnostních pĜíležitostech), ale tato jídla jsou þasto
dobĜe vČdomi, jaké sociální a ekonomické výhody þlenství v klanu pĜináší. Kyrgyzové – muži
klanu a jak velký respekt mu mají projevovat. Podpora þlenĤ klanu je silná pĜedevším v
vČtšiny minoritních etnik v EvropČ i mimo ni – snahou je zachovat pĤvodní pokrmy (které se
Kyrgyzové si plnČ uvČdomují, jakou roli tradiþnČ klany hrály a jsou si stále velmi
vzdČlané. Tajemství, jak mít dobrou, silnou rodinu, je udržet pĜed dČtmi dobrou povČst rodiny
a navzájem si projevovat úctu a lásku. TémČĜ všechno záleží na rodiþích. MĤj manžel a já
jsme byli pĜíklady pro naše dČti.“24
i znaþnou migrací obyvatelstva, kdy se na území Alsaska obývaného francouzskými katolíky
stČhují nČmeþtí protestanti. Tento proces (i asimilace) probíhá dlouhodobČ, proto dnes už
nelze Ĝíct „jsi protestant, jsi NČmec“.
Obrázek 7. Katolický kostel Saints Pierre et Paul
v centru Obernai
30
strany orgánĤ veĜejné moci. Katolické, protestantské a židovské duchovenstvo je
a židovských komunit jsou jmenováni teprve po schválení (mĤže být i velmi formální) ze
situaci v NČmecku: katoliþtí arcibiskupové, vysocí duchovní protestantských církví
pĜísného oddČlení státních a církevních záležitostí ve zbývající þásti Francie a podobá se
luteránskou a kalvínskou církev a židovské synagógy. Úprava je tudíž velmi odlišná od
obþanského zákoníku (1804), který uznával a materiálnČ zajišĢoval Ĝímsko-katolickou,
(smlouvou o vztazích mezi státem a Ĝímskokatolickou církví) z roku 1801 a Napoleonova
silným odporem místního obyvatelstva. Právní situace tedy stále vychází z konkordátu
a státu), se Alsaska netýká, protože se setkal na tomto území po pĜipojení k Francii s velmi
Francouzský zákon ze dne 9. 12. 1905, který provedl církevní odluku (oddČlení církve
Obrázek 6. Protestantský kostel v Obernai
(Ewernahn / Owernah) – mimo historické jádro
vystavČl kostel pouze jeden a lidé odlišného vyznání se o kostel obden stĜídali.
zajištČna alespoĖ ve vedlejší vsi. DĜíve se náboženská odlišnost Ĝešila i tak, že se v obci
i protestantský. Pokud to v nČkterých malých vesnicích není možné, je vždy návštČva kostela
75
Doslovný pĜeklad sice zní: „ženy si našly manžele“, ale ve skuteþnosti si ve vČtšinČ pĜípadech muži našli ženy.
http://web.archive.org/web/20100810013307/http://www.centralasianhistory.org/index.php?option=com_content
&view=article&id=59:the-beet-farmer-kaliyjan-januzakova-kyrgyz-1928&catid=34:interviews&Itemid=29
25
HVOSLEF H.E. Tribalism and modernity in Kirgizia. The third Nordic conference on Middle Eastern Studies:
Ethnic encounter and culture change. Joensuu, Finland, 19-22 June 1995. [online] 1995 [cit.2012-10-19].
Dostupné z: http://www.hf.uib.no/smi/paj/Hvoslef.html
26
HVOSLEF H.E. c.d.
27
Tribes and Clans. Travel Encyclopedia of Kyrgyzstan. [online] 2009 [cit.2012-10-29]. Dostupné z:
http://celestial.com.kg/articles/people/Culture/Tribes-and-Clans/Tribes-and-Clans_70.htm
24
23
které tradiþnČ soutČží o moc a vliv.27
Talaská, Issyk-kulská a Narynská oblast) a jižní (Ošská, Džalalabádská a Batkenská oblast),
skupiny rodin dvou nejvČtších „mocenských blokĤ“ v Kyrgyzstánu – severní (ýujská,
pĤvodu od spoleþného pĜedka a je þasto používán v souvislosti odkazu na širší rodinu nebo
ekonomických výhod – þasto na regionální bázi. Jiný pĜípad je odkaz pĜíbuznosti na základČ
skupina jednající spoleþnČ se odkazuje na dosažení spoleþných politických nebo
V moderní dobČ je termín klan pomČrnČ mlhavý a používá se odlišným zpĤsobem –
jejich oþekávání.26
PĜíbuzní ale také pro jednotlivce mohou znamenat pĜekážku, nČkdy je totiž obtížné splnit
postavení a možnost studovat na vysoké škole závisí na rodinných vztazích nebo kontaktech.
pĜíbuzných na venkovČ brambory, zeleninu, ovoce a maso. Získat pĜístup k prestižnímu
dĤležitou roli pro jednotlivce. MČstští obyvatelé v pĜípadČ potĜeby dostávají od svých
V kmenovČ organizované spoleþnosti þlenové širší rodiny a klanu hrají zvlášĢ
a znalostem kyrgyzských pravidel a tradic.25
vĤdce KyrgyzĤ nikdy zvolen, ale dosáhl svého postavení vzhledem ke svému vČku, osobnosti
ale noví lídĜi mČli potíže pĜi získání respektu od kyrgyzské populace. Až do této doby nebyl
Kyrgyzstánu. Rusové si mysleli, že by díky tomu mohli získat lepší kontrolu nad koþovníky,
V prvních letech ruské nadvlády byli do pĜedních pozic dosazeni obyvatelé
uspokojující životy. NemČla jsem problém s výchovou svých dČtí – všechny jsou slušné a
a kalvinisté. Dvojí náboženská tradice (katolická a protestantská) souvisí se zmČnou hranic
Vzhledem k rozšíĜení obou náboženství je v každé vČtší obci vystaven kostel katolický
sebekáznČ, a byly více pracovité. Proto si ženy našly manžele23 a mČly velké rodiny a
(*1928, Ak Bashat): „Tehdy (pozn. autorky: myšleno v sovČtské dobČ) mČly ženy více
Na rodinu byl a je stále kladen obrovský dĤraz. Své o tom ví i Kaliyjan Januzakova
Zatímco katolíci jsou poþetnČjší ve mČstech, na venkovČ þasto pĜevládají luteráni
zhruba tĜetina.
nesmí zjišĢovat. Údaj z konce 19. století uvádČl, že katolíkĤ jsou dvČ tĜetiny a protestantĤ
NČmecké, nebo dvojjazyþné nČmecko-francouzské bohoslužby nejsou v Alsasku pĜíliš
þasté, i když se situace zaþíná þásteþnČ mČnit. Zatímco v roce 1966 štrasburský arcibiskup
doporuþoval, „aby se bohoslužby konaly pouze ve francouzštinČ, protože to je jazyk
druhé stranČ zase se ženou, která by opravovala nČjaký stroj. Je zcela pĜirozené, že nejstarší
pĜípadnČ nČmecký jazyk znovu zavádČt“. Mezi luterány je situace s používáním nČmþiny lepší
zvíĜaty (napĜ. s krávami) – tuto þinnost vČtšinou provádČli chlapci.
74
21
HVOSLEF H. E. Tribalism and modernity in Kirgizia. The third Nordic conference on Middle Eastern
Studies: Ethnic encounter and culture change. Joensuu, Finland, 19-22 June 1995. [online] 1995 [cit. 2012-1019]. Dostupné z: http://www.hf.uib.no/smi/paj/Hvoslef.html
22
20
sovČtské nadvlády.
mnoho místních otázek nutno Ĝešit po starém zpĤsobu. Obecní rada byla dĤležitá také bČhem
komunismu bylo mnoho otázek rozhodnuto shora. Navzdory této skuteþnosti bylo velmi
které bylo tĜeba Ĝešit, projednávalo nČkolik aksakalĤ otázky u vesnické rady. Za vlády
mnoho poþetných rodin, jeden z aksakalĤ byl obvykle hlavou obce. PĜi obtížných otázkách,
Hlava široké rodiny byl obvykle jeden ze starších (aksakal). Ve vesnicích žilo spoleþnČ
naproti tomu na UkrajinČ nebo v pobaltských republikách obsahovala taková rodina tĜi osoby.
Typická, prĤmČrná rozšíĜená rodina pro celou StĜední Asii se pohybovala kolem šesti osob –
NejdĤležitČjší organizaþní jednotkou mezi Kyrgyzy byla stále rozšíĜená rodina a klan.
dovršení národnostního vývoje probíhal s prudkostí, jež nemá v dČjinách obdoby.22
náboženská (muslim – nemuslim). Pro sovČtskou spoleþnost je charakteristické, že proces
V povČdomí obyvatel StĜední Asie se uplatĖovala odlišnost rodová þi kmenová, nebo
SovČtské období
ruskou okupací patĜilo do takového regionu nČkolik vesnic.21
spojeni s obcí nebo oblastí, nezáleží však na tom, zda tam þlenové klanu žijí, nebo ne. PĜed
se poþítali všichni potomci v mužské linii sedm generací zpČt (džeti ata). ýlenové klanu jsou
þeštiny urutþuluk znamená: „tČsný a nesvobodný vztah mezi pĜíbuznými“. Ke þlenĤm klanu
vztahu mezi þleny rozšíĜené rodiny. Jedním z dĤležitých termínĤ je urutþuluk. PĜeloženo do
31
NČmecku (Baden), Švýcarsku, v Rakousku (Vorarlberg), Itálii, Lichtenštejnsku.
pouze v Alsasku, mĤžeme je najít v poþetném zastoupení (celkem 10 miliónĤ lidí) v jižním
švýcarské nČmþiny. RĤznými formami alemánských (švábských) dialektĤ se ale nemluví
místního obyvatelstva, a sice alsaštinu. V podstatČ se jedná o nČmecký dialekt na úrovní napĜ.
Vzhledem k minulosti alsaského regionu v této oblasti nacházíme tradiþní jazyk
Obrázek 8. RozšíĜení francouzštiny a regionálních jazykĤ ve Francii.
menšinových jazykĤ jako neústavní.
napĜíklad francouzský ústavní soud odmítl již podepsanou Evropskou chartu regionálních þi
zakotveno i v ústavČ, a z tohoto dĤvodu je zavádČní dalších regionálních jazykĤ obtížné –
Alsaština jakožto alemánský dialekt. Ve Francii je úĜedním jazykem francouzština, což je
Jazyk
– nČmeckých bohoslužeb je témČĜ tolik, jako ve francouzštinČ.
Ĝekl, „že budoucí knČží by mČli zdokonalovat nČmecký jazyk v mluvené i písemné podobČ,
V kyrgyzštinČ existuje nČkolik slov a výrazĤ, které mohou být použity k vysvČtlení
mládeže“, v roce 1992 v tomto ohledu došlo ke zmČnČ, když jeho nástupce arcibiskup Brand
dČti (pĜedevším dČvþata) se starala o nejmladší dČti, aby chazajka (paní domu) mČla více þasu
na péþi o chod domácnosti a celého hospodáĜství. DČti také chodily na pastvu s domácími
20
mezi mužem a ženou byla striktnČ dána a nesetkali bychom se s mužem, který dojí krávu, na
školách povinná.
francouzským státem financováno. Náboženská výchova je ve veĜejných i soukromých
rodu. Poþet þlenĤ velké rodiny se pohyboval pĜibližnČ mezi deseti až sty lidmi. DČlba práce
polnosti (zejména na jihu zemČ). Pastviny bývaly vČtšinou spoleþné ve vlastnictví celého
Smyslem existence velké rodiny bylo udržet pohromadČ rodinný majetek, pĜedevším
Obrázek 9. RozšíĜení alemánských dialektĤ.
Zdroj: <http://www.klettgau-historia.de>.
ruský dĤstojnický sbor jako první žena.19 Jako poctu jí v roce 2004 postavili sochu v parku
Erkindik v Biškeku a její portrét umístili na 50 somovou bankovku.
spisovné nČmþinČ a v Alsasku francouzštinČ. Protože alemánština dnes nikde nemá úĜední
status, a navíc má mnoho dialektových forem, literárním jazykem zĤstává nČmþina
(Hochdeutsch).
73
OLCALSACE – Langue et culture régionales en Alsace. Weitergabe: Unterricht und Elsässischkurse. [online]
Carte linguistique. 11a, rue Edouard Teutsch – 67000 Strasbourg, 2010. [cit. 18. 1. 2011] Dostupné z:
<http://www.olcalsace.org/aff_carte/carte_linguistique_web.jpg>.
32
10
KOKAISL, P.; SAPARBEKOVA J. A.; MICHÁLEK P. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. PlzeĖ: Západoþeská
univerzita v Plzni, 2008, s. 60.
18
HVOSLEF H.E. Tribalism and modernity in Kirgizia. The third Nordic conference on Middle Eastern Studies:
Ethnic encounter and culture change. Joensuu, Finland, 19-22 June 1995. [online] 1995 [cit.2012-10-19].
Dostupné z: http://www.hf.uib.no/smi/paj/Hvoslef.html
19
HORÁK, S. Rusko a StĜední Asie po rozpadu SSSR. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství
Karolinum, 2008, s. 101.
dialekty, byly þasto a zcela samozĜejmČ oznaþovány v publikacích jako nČmþina11. PozdČji se
17
uzavĜely s Ruskem mír a „alajská královna“ (jak se jí také pĜezdívalo) byla uvedena mezi
fórech, v dialektu se hovoĜí v parlamentu, v rádiu nebo televizi), v NČmecku ustupuje
V této souvislosti je tĜeba mít na pamČti, že oznaþení alsaština, nebo obecnČ alemánské
velmi známá Kurmandžan datka (1811–1907). Byla to energetická vĤdkynČ povstání
v Alajské dolinČ a FerganČ. Byly jí podĜízeny alajské a ferganské kmeny a pod tímto tlakem
(dialekt je samozĜejmČ používán švýcarskými mladými lidmi na nejrĤznČjších internetových
syn byl ještČ mladý, hlavou rodiny se stala vdova. PĜíkladem z historie je i v Kyrgyzstánu
v rámci rodiny velkou roli a vysoké postavení. Pokud takové ženČ zemĜel manžel a nejstarší
Zatímco ve Švýcarsku se alemánský dialekt v každodenním životČ používá zcela bČžnČ
o Hochalemannisch – jih Alsaska, Saint-Louis, Altkirch
vyšších složkách spoleþnosti.18 Výjimku tvoĜily starší ženy (pĜedevším vdovy), které mČly
10
o Südliches Niederalemannisch – Colmar, Mylhúzy
Ve vztazích mezi ostatními þleny rodiny existovala hierarchie, pro niž kritériem bylo
pohlaví a stáĜí. Z toho vyplývalo nerovnoprávné postavení ženy nejen v rodinČ, ale i ve
úcta.
odpovídaly i vnČjší formy chování, podle nichž hlavČ rodiny pĜináležela nejvyšší autorita a
záležitostech rodiny, pĜedevším o jejím majetku a o dĤchodech z nČho. Tomuto postavení
smrti zaujal nejstarší ze synĤ. Hlava takovéto rodiny mČla v rukou rozhodování o všech
synĤ. V þele velké rodiny stál otec, muž z nejstaršího rodiþovského páru, jehož místo po jeho
u koþovníkĤ, se vyznaþovala rysy tzv. velké rodiny, v níž žili spoleþnČ rodiþe s rodinami
Totéž platilo o rodinČ usedle žijícího venkovského obyvatelstva. Rodina, obdobnČ jako
po svatbČ se stávala prakticky zcela pĜíslušnicí rodu svého manžela.17
stanovování rodové pĜíslušnosti. Žena si zajisté dobĜe pamatovala pĜedky ze svého rodu, ale
zásadu patrilinearity. PovČdomí o pĜedcích z matþiny strany nebylo nijak dĤležité pĜi
Kyrgyzové urþovali svoji rodovou pĜíslušnost vždy od rodu svého otce – jedná se o
VnitĜní struktura rodiny byla rovnČž založena na patriarchálních principech.
sounáležitosti k témuž rodu a kmeni. Jednalo se o rodiny, které byly propojeny v mužské linii.
boháþ. Všechny rodiny aulu tvoĜily pĜíbuzenstvo, které bylo sjednoceno vČdomím
z nČkolika rodin (shluk jurt a jejich obyvatel), a obvykle ji ovládal nejbohatší þlen tzv. baj,
svých rukou. Nižší jednotkou než rod byla koþovná vesnice (auyl, ajyl, aul, atd.), skládající se
autorita vyplývala nejen z tradiþních patriarchálních zvyklostí, ale i z bohatství, které drželi ve
jednotek této struktury stáli staĜešinové (aksakalové = doslova bílý vous) a náþelníci, jejichž
o Nördliches Niederalemannisch – Saverne, Hagenau, Štrasburk, Sélestat
o Südrheinfränkisch / Pfälzisch – severovýchod Alsaska, Sarre-Union
o Rheinfränkisch / Lothringisch (v Alsasku Sarre-Union)
dialekty bývají vyþleĖovány (od severu k jihu):
Lotrinsku, které má v mnoha ohledech velmi podobnou minulost jako Alsasko. Mezi hlavní
Ve Francii se alemánskými dialekty kromČ Alsaska hovoĜí ještČ v sousední oblasti
alsaského dialektu ovšem není zcela na úrovni jazyka – podle oficiální definice formulované
v roce 1985 se v pĜípadČ alsaského regionálního jazyka (Regionalsprache) jedná o dialekt,
zemČ považována za ekonomicky nejvyspČlejší zemi ze StĜední Asie. Pro Kyrgyze je to
dokonce druhá nejvíce navštČvovaná zemČ (po Rusku), kam jezdí za pracovními pĜíležitostmi.
Aþkoli alsaština nemá status úĜedního jazyka, je zaĜazena mezi „oficiální“ (ovšem ne
pocházejí z opatství Sankt Gallen z 8. století (další alemánské texty v klášterní knihovnČ v St.
Gallenu jsou i z pozdČjší doby – napĜ. Alsasko-západošvýcarský kalendáĜ z 12. století)12.
Švýcarské kroniky ze 14. století jsou psány rovnČž alemánsky.
rozdíly mezi oblastmi dnešního Kyrgyzstánu – na severu bychom nalezli obyvatelstvo
vČtšinou usedlé, oproti tomu na jihu zemČ zatím ještČ existovalo více koþovníkĤ a
z hlavních center nČmeckého humanismu (Geiler von Kaysersberg, Jakob Wimpfeling,
zemČpisným regionem, nebo dokonce vesnicí. Kmen na druhé stranČ mĤže být považován za
V þele kmenových svazĤ stáli lidé, kteĜí svĤj pĤvod odvozovali od ýingischána. Celá
15
72
KOKAISL P. Základy antropologie. Praha: ýeská zemČdČlská univerzita v Praze, ProvoznČ ekonomická
fakulta, 2007. s. 116.
16
Tribes and Clans. Travel Encyclopedia of Kyrgyzstan. [online] 2009 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z:
http://celestial.com.kg/articles/people/Culture/Tribes-and-Clans/Tribes-and-Clans_70.htm
kmenová a rodová struktura odpovídala struktuĜe mocenské a výrobnČ vztahové. V þele
33
11
NapĜ. Germania. Archiv zur Kenntniß des deutschen Elements in allen Ländern der Erde. 1847. Frankfurt am
Main: Druck und Verlag von Heinrich Ludwig Brönner. nebo Blätter für literarische Unterhaltung. 1847.
Leipzig, s. 262.
12
SPRINGER, C. P. E. The manuscripts of Sedulius: a provisional handlist. American Philosophical Society,
1995, s. 184.
13
TSCHIRNER, S. Elsass: Fachwerkdörfer und historische Städte, Burgen und Kirchen im Weinland zwischen
Rhein und Vogesen. DuMont Reiseverlag: 2000, s. 35–36.
Sebastian Brant)13.
oborĤ. Možná i proto se oblast Alsaska stala na konci 15. a v první polovinČ 16. století jedním
pĜedka. Klany byly obvykle úzce propojené komunity, které se identifikovaly s konkrétním
shromáždČní mnoha takových klanĤ.
a alsaská knihtiskaĜská tradice pokraþovala mnoha dalšími tituly ze širokého spektra vČdních
v Kyrgyzstánu rozumí seskupení na základČ pĜíbuzenských vazeb – sestupnČ od spoleþného
16
V Alsasku byla v roce 1466 vytištČna Johanem Mentolem i první nČmecká bible
Zdroj: SLUB Dresden (http://www.slub-dresden.de)
Rukopis prozaického zpracování biblických pĜíbČhĤ v alsaském dialektu.
pokrevních pĜíbuzných, a kmen – uruu – bude obsahovat nČkolik takových klanĤ. Klanem se
(synové), kteĜí mají spoleþného pĜedka. Uskupení nČkolika tČchto skupin tvoĜili uruk = klan
Základní jednotkou kyrgyzské spoleþnosti byla rodina (tutun = kouĜ). Pak pĜišla uluu
výraz kmen se v souþasné dobČ používá výraz etnikum.15
rozsáhlejší a stabilnČjší kulturní a politické instituce, nemají však ještČ atributy státu. Pro
je politická jednotka. Jedná se o vČtší skupinu lidí, kteĜí cítí sounáležitost a vytvoĜili
skupinu pokrevních pĜíbuzných v jedné linii, kdy jsou pĜíbuzenské vztahy pĜesnČ dané. Kmen
jednoho pĜedka (nČkdy mytického), ale nemohou urþit vzájemnou spojitost. Rodem myslíme
nebo také skupinu lidí spojených urþitými spoleþnými zájmy. ýlenové odvozují pĤvod od
pĤvodem ze Skotska, Irska a Walesu. PĜenesenČ se pojem „klan“ používá pro potomstvo, rod
kmeni a spolu s kmenem k nČjakému kmenovému svazu þi sjednocení. Pojem klan je
Jednotlivec spolu se svou rodinou náležel k urþitému rodu, spolu s rodem k urþitému
Obrázek 10. Deutsche Historienbibel (Niederalemannische Papierhandschrift (Elsässisch), r. 1400).
Nejstarší zlomky alemánských textĤ pocházejí ze 6. století, rozsáhlejší staré alemánské texty
koþovníky pronikaly patriarchální rysy. VČtšinu obyvatelstva pĜedrevoluþní Kirgizie a
nČkterých dalších oblastí StĜední Asie tvoĜili koþovníci a polokoþovníci. Existovaly však
polokoþovníkĤ.
Alsaština v þase
úĜední) jazyky Francie, jelikož je ve svém rozšíĜení hned druhá za provensálštinou.
Celou spoleþenskou soustavou od nejvyšších složek spoleþnosti až po chudé zemČdČlce a
jehož psanou formou je spisovná nČmþina.
v souþasnosti se velmi þasto v souvislosti s alsaštinou používá pojem jazyk. Používání
Kazachstánu. Možná právČ díky skuteþnosti, že zde šoková terapie neprobČhla, je dnes tato
Rodina, klanový systém
nČmþina na území Alsaska zaþala oznaþovat s pĜívlastkem (deutsches Elsässisch),
prosperující zemČ ze všech zemí SNS. V souþasnosti toto oznaþení patĜí jiné zemi –
maloobchodu, stavebnictví, dopravy, výroby a sektoru služeb.8
Již dnes je znát, že alsaština jako taková se z Alsaska pomalu vytrácí. V souþasnosti mezi
Poþet mluvþích
364 966
313 000
78 000
44 700
Rok
1954
1962
1999
2010
63 %
90,8 %
1946
95 %
1900
34
PĜi sþítání obyvatel se mateĜský jazyk ve Francii nezjišĢuje, jednalo se o dotazování 380 000 dospČlých
obyvatel pevninské Francie a pĜepoþítání na celkový poþet obyvatel. PĜevzato z: Enquête familiale. Insee, 1999.
14
61 %
% obyvatel
1997
Tabulka 2. Podíl osob v Alsasku hovoĜících alsaštinou (1900–2001).
Zdroj: Der elsässische Dialekt in Zahlen, 2010.
2001
Jako hovoĜící
alsaštinou se
oznaþilo
lidé, kteĜí sice alsasky umí, ale pĜi komunikaci upĜednostĖují francouzštinu.
Alsaska, na zaþátku 21. století to nebyly ani dvČ tĜetiny. Do tohoto poþtu jsou ovšem zahrnuti
pomČrnČ prudce klesá – zatímco na zaþátku 20. století to byli témČĜ všichni obyvatelé
Mluvþí alsaským dialektem v období 1900–2001. Poþet lidí aktivnČ používajících alsaštinu
Tabulka 1. Poþty mluvþích dialektu Fränkisch-Lothringe (Lothringisch), 1954–2010 (odhady lotrinských
spolkĤ).
Zdroj: Anzahl der Lothringer Dialektsprecher laut Volksbefragungen und Volkszählungen, 2011.
Francie).
a lotrinský dialekt Fränkisch-Lothringe (Lothringisch) 100 000 osob (0,22 % obyvatel
(1,44 % obyvatel Francie), spisovnou nČmþinu 210 000 osob (0,46 % obyvatel Francie)
dialekty 970 000 osob (2,12 % obyvatel Francie), z þehož alsaštinu používalo 660 000 osob
Podle zjišĢování mateĜského jazyka ve Francii z roku 199914 hovoĜilo nČmeckými
dialektu proti melodické francouzštinČ.
71
ABAZOV. R. c.d.
Kolchoz je formou kolektivního zemČdČlství, obdobná jako JZD v ýSSR.
10
Sovchoz (sovetskoje chozjajstvo, sovČtské hospodáĜství) je státem vlastnČný zemČdČlský podnik.
11
ABAZOV. R. c.d.
12
100 somĤ (KGS) = cca 41 Kþ
13
ABAZOV. R. c. d.
14
KOKAISL, P.; PARGAý J. Pastevecká spoleþnost v promČnách þasu: Kyrgyzstán a Kazachstán. Praha:
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006, s. 279.
9
8
plánovaným systémem a demokracií. Byl také brán jako nejlépe ekonomicky a hospodáĜsky
terapii Kyrgyzstán považován za nejsvobodnČjší zemi na pĜechodu mezi centrálnČ
Na zaþátku 90. let po rozpadu SovČtského svazu byl díky rychlým reformám a šokové
reformy byly skuteþnČ progresivní, životní úroveĖ obyvatel prudce klesla.14
ekonomicky – jednoznaþnČ od plánovitČ Ĝízeného hospodáĜství k hospodáĜství tržnímu. I když
Transformace zde byla pĜedkládána na rozdíl od ostatních stĜedoasijských státĤ více
témata, nejþastČji již zmiĖovaný vypjatý historismus, doprovázený i nacionalismem.
z nejvČtších hospodáĜských propadĤ v zemích SNS. ObyvatelĤm byla pĜedkládána zástupná
oþekávaný efekt, naopak došlo k prudkému poklesu životní úrovnČ, pĜinesla jeden
tzv. šokovou terapií, tj. prudkou a rychlou liberalizací ekonomiky. Ta ale nepĜinesla
V ekonomické rovinČ zahájil Kyrgyzstán ekonomické reformy podle ruského vzoru,
roku 1998. 13
StĜední Asii, ale také v zemích SNS (Spoleþenství nezávislých státĤ), od roku 1995 až do
všechny ekonomické a finanþní problémy zĤstává jednou z nejvíce stabilních mČn nejen ve
investice a mezinárodní spolupráci. Dále byla úspČšnČ zavedena nová národní mČna12 a i pĜes
vytvoĜila pomČrnČ dynamické podnikatelské prostĜedí, které se stalo otevĜené pro zahraniþní
CelkovČ lze Ĝíci, že vnitĜní a vnČjší liberalizace a deregulace národního hospodáĜství
sdružení. Soukromý sektor se stal pĜevládajícím sektorem hospodáĜství zemČ.11
(soukromé farmy), 687 zemČdČlských družstev, 73 akciových spoleþností a 226 zemČdČlských
kolchozy a sovchozy) se pĜemČnilo na více než 32 200 soukromČ hospodaĜících rolníkĤ
sociální funkce od kolchozĤ a sovchozĤ pĜejala. Více než 82 % zemČdČlských farem (dĜívČjší
jednotkou se stala rodina (dohromady s dalšími pĜíbuznými), která se adaptovala a þást
(kolchozy9, sovchozy10), které mČly i znaþnou sociální funkci, se rozpadly. Základní výrobní
napomenout, užije právČ alsaštinu. Sami obyvatelé cítí urþitou tvrdost a pĜísnost alemánského
zásadním zpĤsobem ovlivĖoval celou kulturu. DĜívČjší velké hospodáĜské jednotky
neovládá. Zajímavá je skuteþnost, že když dítČ je neposlušné a rodiþ ho chce pokárat þi ho
velkou roli v zemČdČlském sektoru hraje extenzivní pastevecký chov dobytka, který vždy
i domluvit. Dnešní mladá generace alsasky sice trochu rozumí, ale samotnou Ĝeþ rozhodnČ
Jejich dČti, nyní ve stĜedních letech, alsasky rozumí, a pokud by bylo tĜeba, zvládly by se
Velké zmČnČ se díky transformace dostalo oblasti zemČdČlství. V Kyrgyzstánu dodnes
v období 1991–1996 privatizováno 8 500 podnikĤ. Jednalo se o podniky v oblasti
Alsaština na ústupu
sebou plynnČ alsasky hovoĜí pouze doma staĜí lidé, kteĜí zažili ještČ období 2. svČtové války.
68 % respondentĤ uvedlo, že znalost alsaštiny je nespornou výhodou pĜi
hledání zamČstnání a zároveĖ cestou do nČmeckojazyþných zemí.
vyhlášeny zpČtnČ – až pĜi hodnocení transformaþních krokĤ bylo poukazováno na dosažené
zámČry, se kterými se ovšem na zaþátku pĜíliš nepoþítalo. Pokud není jasnČ vidČt do
se alsaština používá velmi málo – ovládá ji ménČ než tĜetina dospČlých. Naproti tomu na
a podaĜilo se omezit zásahy státu do soukromého sektoru. Podle oficiálních statistik bylo
70
5
KOKAISL, P.; PARGAý J. Pastevecká spoleþnost v promČnách þasu: Kyrgyzstán a Kazachstán. Praha:
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006, s. 277.
6
ABAZOV. R. Policy of economic transition in Kyrgyzstan. Oxford: Tailor & Francis Ltd., 1999, s. 197–223.
ISSN 02634937. [online] 2012 [cit. 2012-09-13]. Dostupné z: databáze Proquest
7
ABAZOV. R. c. d.
venkovČ. Ve tĜech nejvČtších mČstech (Štrasburk / Straßburg, Colmar, Mylhúzy / Mulhouse)
programĤ privatizace v regionu, byl stanoven jeden z nejliberálnČjších ekonomických režimĤ
16
35
Agentura DNA/ISERCO oslovila reprezentativní vzorek 600 alsaských respondentĤ. Výsledky prĤzkumu byly
zveĜejnČny 21. záĜí 2001 v Dernières Nouvelles d’Alsace v þlánku "Erosion naturelle" autorky Claude Keiflin.
Agentura ISERCO oslovila v Ĝíjnu 1989 reprezentativní vzorek 300 respondentĤ v Alsasku a nČmeckojazyþné
þásti Moselle.
17
Studie zkoumající bilingvnost alsaských obyvatel (Regionale Amt für Zweisprachigkeit / Office Régional du
Bilinguisme – ORBI) s 1840 respondenty v dubnu 1997.
18
Agentura DNA/ISERCO oslovila reprezentativní vzorek 600 alsaských respondentĤ. Výsledky prĤzkumu byly
zveĜejnČny 21. záĜí 2001 v Dernières Nouvelles d’Alsace v þlánku "Erosion naturelle" autorky Claude Keiflin.
19
Publikováno v "Chiffres pour l’Alsace" Nr. 12, Dezember 2002.
15
V roce 199919 probČhlo zjišĢování, jaké je používání alsaštiny ve mČstech a na
34 let je tento podíl jen 12,5 %, ve skupinČ 35–49 let je tento podíl 21 %.18
pouze 15,5 % všech respondentĤ uvedlo, že alsaštinu svým dČtem pĜedávají. Ve skupinČ 18–
je velmi malé (a pokud jeden z manželĤ alsaštinu neovládá, pak témČĜ nulové). V roce 2001
Tato nepĜíznivá situace je ještČ umocnČna tím, že pĜedávání alsaštiny na další generace
38 % osob ve skupinČ 18–29 let
86 % osob starších 60 let
mluvþích. Alsasky v roce 1997 hovoĜilo17:
Alsaština pro svĤj vývoj a zachování nemá pĜíliš dobrou vČkovou strukturu svých
7) úĜedníky
6) vlastními dČtmi
5) kolegy v práci
4) prodavaþi v obchodČ
3) manželem nebo manželkou
Na základČ reforem pĜijatých v Kyrgyzstánu byl proveden jeden z nejradikálnČjších
dosáhl témČĜ 100 % v prĤmyslu, dopravČ a zþásti v zemČdČlství a v odvČtví služeb.7
neefektivní veĜejný sektor prakticky ovládal národní hospodáĜství a podíl státního vlastnictví
hospodáĜství bylo záĜným pĜíkladem sovČtské ekonomické modernizace. TČžkopádný a
komplikovány zhoršujícím se postsovČtským hospodáĜským prostĜedím. Kyrgyzské národní
úkolem. ZemČ zdČdila ze sovČtského ekonomického systému vážné problémy, které byly dále
Pro Kyrgyzstán byla otázka reformy národního hospodáĜství obzvláštČ obtížným
sektoru a Ĝadu dalších opatĜení.6
finanþní infrastruktury, rozvoj legislativních norem pro efektivní fungování soukromého
sektoru a trhu práce, liberalizaci cen, velkou privatizaci, vytvoĜení moderního bankovnictví a
reorganizaci v celkovém ekonomickém systému zemČ, zahrnovaly deregulaci veĜejného
politiky, nebo zlepšení v systému ekonomického Ĝízení a regulace, ale také zásadní
samostatnou existenci státu. Tyto zmČny znamenaly nejen reformy v oblasti hospodáĜské
hluboké a komplexní ekonomické transformaci, která by nakonec vytvoĜila pevný základ pro
PostsovČtská rozvojová strategie zvolená vládou Kyrgyzstánu byla založena na
minulosti þasto od obyvatel StĜední Asie nevyznívá vĤbec negativnČ.
2) pĜáteli
pĜítomnost a vzpomenout si na jistotu slavné budoucnosti. PrávČ ono hodnocení sovČtské
5
1) rodiþi a prarodiþi
vyzdvihování slavné minulosti a zdĤrazĖování té doby se lidé snaží pĜestát neutČšenou
vracíme k minulosti. Tyto kroky zpČt se mĤžou projevit napĜ. vypjatým historismem. PĜi
Jiná studie z roku 198916 Ĝadí sestupnČ využití alsaštiny respondentĤ s:
48 % v pracovních vztazích
budoucnosti (nebo pokud se v budoucnosti objevuje rozsáhlá nejistota), pak se intuitivnČ
88 % v komunikaci s pĜáteli
spoleþnosti a vyústily v kulturní zmČny. Bylo nezbytné, aby po zhroucení starého systému byl
96 % v rodinČ
Podle dotazníku z roku 200115 odpovídali respondenti, že alsaštinu využijí z:
vytvoĜen systém nový, cíl transformace se pĜitom zdál neurþitý a nejasný. NČkteré z cílĤ byly
ekonomická, zahrnovala však i nové vytváĜení ideologie. Projevy transformace se dotkly celé
hranicemi. Transformace spoleþnosti v Kyrgyzstánu bývá oznaþována pĜevážnČ jako
žila druhým rokem a chodila zde do školy. Rusky umČla nejlépe Mirim, se kterou jsme také
trávili nejvíce þasu a stala se nám prĤvodkyní po vesnici a okolí. Adilet ani Bektur témČĜ
Saverne-Sarre-Union, Wissembourg a Haguenau-Niederbronn se jako mluvþí dialektu
oznaþuje více než polovina dospČlého obyvatelstva.
druhý jako reprezentativní pro hosty, na stole se pĜi jídle pravidelnČ objevovaly rĤzné
bonbóny, sušenky apod. Rodina si držela na zahradČ ve stanu pomocníka na každodenní práce
– etnického Rusa, který po dvou prvních dnech, které jsme u rodiny strávili, utekl. Tvrdil, že
je zde tvrdá práce za málo penČz a odešel do mČsta. PĜi výzkumu jsme pĜišli do kontaktu i
s lidmi mimo tyto dvČ rodiny, aĢ už se jednalo o jejich pĜíbuzné, známé, sousedy þi zcela cizí
lidi.
neodmyslitelnČ patĜí. Tyto snahy se projevily pĜevážnČ ve školství. Studenti mohou studovat
alsaštinu jako další volitelný jazyk, francouzština jim zĤstává jazykem hlavním. V rámci
maturitních zkoušek studenti zpracovávají zvláštní práci o místním folkloru, historii a
tradicích. Tuto možnost ale prý využívá jen málo studentĤ a vČtšina dává pĜednost studiu
nČmþiny coby klasického jazyka.
36
v nČmþinČ – viz PĜíloha (Ukázky plakátĤ z prezidentských voleb v roce 2007).
z 8. srpna 1919 navíc dovoluje používat v pĜedvolební kampani plakáty a volební programy
francouzští politici ke svým voliþĤm v Alsasku rádi promlouvají v nČmþinČ. SmČrnice
PĜestože jediným úĜedním jazykem Francie je podle francouzské ústavy francouzština,
a paralelnČ ve francouzštinČ) volnČ umisĢují na své webové stránky.
a zvukových materiálĤ pro nejmenší dČti (0–6 let) a zároveĖ tyto materiály (v alsaštinČ
francouzštinČ, nČmþinČ a angliþtinČ. Spolky rovnČž zajišĢují prodej dČtských knih
69
MACHONIN, P. Postkomunistická sociální transformace a modernizace. Praha: Sociologický ústav AV ýR,
2009. s. 1–2. [online] 2009 [cit.2012-08-20]. Dostupný z:
http://samba.fsv.cuni.cz/~cabanova/UVOD%20SP%202009/7_p%C5%99edn%C3%A1%C5%A1ka/Machonin.p
df
4
Afghánistánu. Praha: Orientální ústav ýSAV, 1977, s. 170.
3
nesly. Byly to mozaiky vČtších a menších etnik, jejichž území byla pĜeĢata nadiktovanými
dČjiny, tradice a zažité zvyklosti. Tyto umČlé celky nereprezentovaly národ, jehož jméno
bez ohledu na existující realitu. Projektovali je byrokraté, neznající tamní národy, jejich
Republiky ve StĜední Asii vznikly ve 20. a 30. letech 20. století autoritáĜsky a umČle
nepĜekroþila rámec primitivního využití hrubé lidské síly.4
které projeví zájem, zasílány poštou materiály s praktickými informacemi a radami, jak
s dČtmi hovoĜit alsasky. Materiály zahrnují napĜíklad i CD s ukolébavkami v alsaštinČ,
omezené míĜe. Hlavním výrobním prostĜedkem tu byl þlovČk, spoleþenská úroveĖ výroby
Pro záchranu jazyka existuje celá Ĝada projektĤ, které realizují spoleþnosti pro obnovu
Asie až do zaþátku 20. století. Valná þást výroby produktĤ nezemČdČlské povahy vycházela
není jediný oblastní jazyk, který se potýká s touto situací, podobnČ je na tom i oblast BretanČ.
a zachování alsaštiny. Mezi tyto projekty patĜí výuka alsaštiny od narození, kdy jsou rodinám,
nepĜesáhla naturální formy hospodaĜení. Tyto formy charakterizovaly zemČdČlství StĜední
nebo pouze s nČmeckou pĜílohou (Dernières Nouvelles d'Alsace – DNA, L'Alsace). Alsaština
z Ĝemeslnických dílen nebo manufaktur, kam technická civilizace pronikla jen ve velmi
PĜedrevoluþní StĜední Asie byla oblastí agrární, úroveĖ zemČdČlství v podstatČ
nebyly v pĜedkomunistickém období v dostateþné míĜe industriálnČ rozvinuté.
Kyrgyzstán, patĜila do skupiny východoevropských, popĜ. balkánských spoleþností, jež
Zakavkazskem. Na základČ dČlení podle Pavla Machonina3 by StĜední Asie, a tudíž i
Evropa a postsovČtská Evropa, popĜípadČ dČlení ještČ na evropskou þást a na StĜední Asii se
zemČ bývalého východního bloku do tĜí oddČlených skupin: stĜední Evropa, jihovýchodní
Bývá pomČrnČ obvyklé rozdČlovat pĜi analýze transformaþních procesĤ postkomunistické
nepomáhá. V Alsasku sice vychází i nČmeckojazyþné noviny, ale vČtšinou jako dvojjazyþné,
PĜevaha francouzských médií ke znovuobnovení alsaského jazykového povČdomí také
je asi 10 % zapsaných žákĤ v alsaských školách.
Podle údajĤ ze záĜí 2009 bylo v dvojjazyþném vyuþování zapsáno témČĜ 17 500 studentĤ, což
ministerstva školství z roku 2001, ve které se stanovují postupy pĜi dvojjazyþném vzdČlávání.
jazykového vzdČlávání pro období 2007 – 2013. Na celofrancouzské úrovni existuje vyhláška
pĜedpisech. Byla uzavĜena dohoda mezi státem a místními orgány v oblasti alsaského systému
výuka (12 hodin výuky v nČmþinČ a 12 hodin ve francouzštinČ) má i oporu ve školských
Aplikace transformace v Kyrgyzstánu
bylo patrné z více faktorĤ. Obytné byly dva zdČné domy – jeden pro bČžné bydlení rodiny a
Pomalému vymírání alsaského jazyka se nČkteĜí Alsasané snaží pochopitelnČ zabránit,
nechtČjí pĜijít o tento prvek kultury a rádi by zachovali místní folklor, ke kterému jazyk
V souþasnosti se situace v menšinovém školství þásteþnČ zlepšila, protože dvojjazyþná
rodinČ tudíž byla obtížnČjší. Rodina také žila v lepších pomČrech, než rodina pĜedchozí, což
Alsaština ve školách aneb pokus o obrození jazyka
rusky neumČli a Salira rozumČla rusky dobĜe, mnohem hĤĜe však mluvila. Komunikace v této
zpČvák v Biškeku, protože se rozvedli, tak Mirim vyrĤstala se svojí babiþkou Salirou. V Aralu
severu (Dolní Alsasko) je alsaština stále pomČrnČ dost rozšíĜena – ve spádové oblasti obcí
Alsasany není typické ani plné ztotožnČní se s francouzskou identitou – pĜi dotazování volí
ještČ stále patrné, bez ohledu na to, zda ji lidé osobnČ zažili, nebo zda vycházejí ze
zprostĜedkovaných autentických informací od svých rodiþĤ þi prarodiþĤ. PĜestože v minulosti
byly mezi NČmci a Francouzi sváry a tahanice, dnešní alsaská spoleþnost má s obyvateli na
– Musa, manžel, otec, hlava rodiny, farmáĜ pracující na svém hospodáĜství þítající dvČ krávy
(dojnice), dvČ telátka, þtyĜicet ovcí (v té dobČ v horách na džajlo – letní pastviny) a jednoho
psa a nČkolik hektarĤ polí s fazolemi a vlastní techniku na pole – traktor, kombajn; Isl –
forma alsaštiny.
Kibu. Výzkum probíhal v rodinČ celkem þtrnáct dní bČhem þervna 2011. Manželé mluvili oba
ovšem více než patrný – v rámci regionu probíhají také tradiþní alsaské folklórní oslavy, ale
lidé zde slaví bČžnČ francouzské národní svátky a festivaly.
každý den se pracuje „od slunka do slunka“. Mezi zemČdČlci ve vesnici rodina patĜila k tČm
vČtším (z hlediska poþtu dobytka i rozloze polí). Avšak bylo vidČt, že ekonomická situace
rodiny není ideální, matka by chtČla obČ dČvþata posílat do Biškeku na turecké lyceum, ale
2
68
HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997, s. 104.
úplnČ nepatĜila. Mirimina matka pracovala v obchodČ v Sankt-PetČrburgu a její otec byl
hospodáĜské a domácí þinnosti; poslední þlenkou byla Mirim (16 let), která do této rodiny
starala se také o chod hospodáĜství a pomáhala mladé Adilet (23 let) starat se o Nurislama a
tĜíletého Nurislama; dalším þlenem rodiny byla 56letá Salira, která byla matkou Bektura,
slepice, husy, krĤty a tĜi psy; manželka Adilet pracovala v domácnosti a starala se o malého
farmáĜ na svém hospodáĜství þítající cca dvacet koní, dvacet ovcí, tĜi krávy, jednoho osla,
vesnici Aral, nedaleko kazašských hranic. Rodina þítala pČt þlenĤ – otec rodiny Bektur,
V druhé rodinČ strávil výzkumný tým stejnou dobu a tentokrát probíhal výzkum ve
37
dochází i ve školství, protože po velmi dlouhé dobČ umožnila francouzská vláda alespoĖ
ale v dobČ, kdy je stále ještČ pomČrnČ velký poþet rodilých mluvþích. K þásteþnému zlepšení
rozhodnČ beznadČjná, protože poĜádané akce na záchranu jazyka nepĜichází ještČ úplnČ pozdČ,
trendy v používání jazyka jsou velmi výmluvné – alsaština velmi rychle mizí. Situace není
PĜestože dochází v posledních letech k obrodČ alsaštiny, statistické údaje ukazující
neobvyklé potkat tĜeba ženy zahalené v šátku.
Alsaska z Turecka a severní Afriky je zde i menšina muslimĤ, a proto není až zas tak
vedle sebe žijí protestanti i katolíci. Vzhledem k pomČrnČ vysokému poþtu pĜistČhovalcĤ do
Náboženské vyznání není pro etnicitu a identitu AlsasanĤ rozhodující – v poklidu
alsaská jídla, jiní udržují živý jazyk, další si zase potrpí na národní kroj. Vliv Francie je
jsme pobývali v rodinČ v dobČ, kdy není hlavní zemČdČlská sezóna, tak bylo poznat, že ne
musí na to být dostatek penČz.
možné setkat se se situací, kdy alsasky mluví skoro celá rodina, jindy zase právČ naopak.
Dodržování typicky alsaských znakĤ kultury je u AlsasanĤ velmi individuální. NČkteĜí vaĜí
umČla pár základních ruských slov. Rodina se mezi sebou dorozumívala kyrgyzsky. Protože
kteĜí ještČ pamatují válku, vČdí, jak zní alsaský jazyk a nČkteĜí ho také ovládají. NČkde je
nČmecký jazyk není spojován s nČmeckou identitou, nýbrž je používán pouze jako spisovná
školy. DČti navštČvovaly místní kyrgyzskou základní školu, rusky se neuþily, jen Ajdžan
alsaština, na druhou stranu usiluje ve školách o rozšíĜení výuky v nČmþinČ. To je dané tím, že
z dívek se jmenovala Ajdžan, po prázdninách šla do sedmé tĜídy a její sestra Guldžan do páté
tĜídy, obČ dČvþata se pĜedevším starala o nejmladšího þlena rodiny, þtyĜletého chlapeþka
PĜi obrodČ používání alsaštiny má sehrát dĤležitou úlohu starší generace, protože lidé,
Alsasany, je hrdé na specifický dialekt, který bývá þasto oznaþován i jako samostatný jazyk –
nastoupit do osmé tĜídy, jeho prací pĜes léto bylo chodit na pastvu s krávami a telaty; nejstarší
stĜednČ pokroþile rusky, nČkdy nastal problém se slovní zásobou, oba navštČvovali kyrgyzské
Je zajímavé, že aþkoli se obyvatelstvo na jedné stranČ nepovažuje za NČmce, ale za
peþovala o þtyĜi dČti; nejstarší ze všech byl chlapec jménem Abaj, který mČl po prázdninách
druhé stranČ hranice vČtšinou dobré vztahy a udržuje s nimi kontakty.
I po více než šedesáti letech od skonþení 2. svČtové války jsou zde její stopy ve vzpomínkách
Výzkumný tým bydlel pĜímo v rodinČ a sdílel s ní každý den. Rodina se skládala ze šesti lidí
manželka, matka, bez zamČstnání, se starala o chod domácnosti a pomáhala svému manželovi,
K velmi výraznému rozchodu s nČmeckou identitou vedly bezesporu váleþné události.
etnickou vyhranČnost, a deklarují hrdost na pĜíslušnost k alsaskému regionu.
Ordo (kyrgyzský nacionální komplex postavený k tisíciletému výroþí eposu Manas).
v oblasti Talas. První rodina žila ve vesnici Tash-Aryk, kde se nachází rovnČž slavné Manas
Na výzkumné cestČ v Kyrgyzstánu byl proveden výzkum u dvou rodin na severu zemČ
vČtšina obyvatel pĜi svých odpovČdích spíše regionální vrstvu identity, která nezdĤrazĖuje
nehlásí, i když má tato oblast s NČmeckem celou Ĝadu kulturních prvkĤ spoleþnou. Pro
2
konkrétních jedincích, jejich þinnostech a každodenním životČ v Kyrgyzstánu.
PĜestože má naprostá vČtšina AlsasanĤ nČmecké koĜeny, rozhodnČ se k tomuto pĤvodu
od jednoho nebo nČkolika málo jedincĤ. Jde v ní o zachycení složitosti pĜípadu, o popis
vztahĤ v jejich celistvosti“. Díky pĜípadové studii bylo možné získat zĜejmé informace o
ZávČr
jednoho pĜípadu nebo nČkolika málo pĜípadĤ. V pĜípadové studii sbíráme velké množství dat
38
francouzského státu, což už v souþasnosti považují za pĜirozené.
výraznČ ovlivnČni nČmeckou kulturou), ale zároveĖ se cítí být zcela integrováni do struktur
kultury a státu, pak je zĜejmé, že kulturnČ se nyní Alsasané cítí být témČĜ zcela svébytní (byĢ
Alsasko takovouto autonomií ani zdaleka nedisponuje – pokud pĜijde na pĜetĜes otázka vztahu
„Ostbelgier“. Tuto identitu mĤže rozvíjet v rámci velmi silné kulturní i politické autonomie.
identitu novou – ani belgickou (ba ani valonskou), ani nČmeckou, ale zcela svébytnou –
v Alsasku po druhé svČtové válce zcela rozešla s nČmeckou identitou. ZároveĖ však pĜijala
(francouzská, pĜípadnČ frankofonní). Belgická nČmeckojazyþná menšina se podobnČ jako
etnická identita se projevuje pouze vlámská (nizozemská / holandská) a valonská
nČmeckojazyþné skupiny v Belgii. Belgická identita je v mnoha ohledech zcela fiktivní – jako
V pĜípadČ Alsaska a alsaské identity mĤže posloužit pro srovnání situace
projevovalo pĜedevším na poli vzdČlávání ve francouzštinČ.
svČtové války. Francouzský stát ovšem potlaþoval prvky pĤvodní identity AlsasanĤ, což se
nČmecké identity, i když tato identita byla Alsasany opouštČna i z dĤvodu událostí bČhem 2.
V pĜípadČ Alsaska mĤžeme zaznamenat ze strany francouzského státu úspČšné odstranČní
utváĜení urþité etnicity velmi výrazný vliv, aĢ se to týká jejího potlaþování, nebo posilování.
a dále jak obyvatelé Alsaska odvozují vlastní etnicitu, vyplývá, že státní zásahy mají na
PĜi hledání odpovČdi na otázky jak ovlivĖuje stát svými zásahy etnicitu obyvatelstva
alsaské kultury zachránit, ale akce na jeho záchranu jsou pomČrnČ intenzivní.
Dnes ještČ není možné odhadnout, zda se podaĜí jazyk jako jeden z hlavních atributĤ
všechny generace.
bilingvní vyuþování, kterého se úþastní 10 % školákĤ, rozšíĜené jsou i kurzy alsaštiny pro
67
Preserving Kyrgyzstan´s History. [online]. 2010 [cit. 2012-09-18]. Dostupné z:
http://www.centralasianhistory.org/
1
probíhal stĜednČdobý výzkum. Jan Hendl popisuje pĜípadovou studii jako „detailní studium
univerzity ve StĜední Asii (AUCA)1 a pĜípadové studie u dvou konkrétních rodin, u kterých
Práci z kvalitativní stránky prokládají životní pĜíbČhy KyrgyzĤ od studentĤ Americké
dodnes.
pĜestal SovČtský svaz existovat 31. 12. 1991), zaþíná postsovČtské období, které trvá až
(7. listopad). Od konce roku 1991, kdy vzniká Spoleþenství nezávislých státĤ (oficiálnČ
Období sovČtské je zde považováno od roku 1917, tj. od Velké Ĝíjnové socialistické revoluce
informace získány z 80. let 19. století, kdy do Kyrgyzstánu proudilo mnoho cestovatelĤ.
postsovČtské. PĜedsovČtské období je chápáno jako doba do roku 1917, nejþastČji jsou
každodenního života. Každá kapitola je rozdČlena na období pĜedsovČtské, sovČtské a
Dále byl dĤraz kladen na seznámení se s historickými okolnostmi v oblastech
vybrána kvalitativní metodologie v podobČ pĜípadové studie se stĜednČdobým výzkumem.
ženy ve spoleþnosti a instituce manželství. Pro zpracování tématu tohoto pĜíspČvku byla
procesĤ došlo ke zmČnám v následujících oblastech každodenního života: rodina, postavení
zpĤsob života. Cílem této studie je zjistit, zda v Kyrgyzstánu v dĤsledku transformaþních
s ekonomickou transformací a které zásadním zpĤsobem pĜetváĜí kulturu chápanou jako
Kyrgyzstánu. Práce poukazuje na spektrum zmČn, ke kterým zaþalo docházet v souvislosti
dĤsledky transformaþních procesĤ ve stĜedoasijských republikách bývalého SSSR na pĜíkladu
zamČĜením na severní þást zemČ oblast Talas. Cílem pĜedkládaného pĜíspČvku je postihnout
Tato studie se zabývá postsocialistickou transformací spoleþnosti v Kyrgyzstánu se
Key words
Kyrgyzstan, Soviet Union, Talas, transformation, everyday life.
Abstract
This thesis deals with post-socialist transformation of society in Kyrgyzstan targeting
southern part of the country - Talas region. The main goal of this paper is to find answers on
singular objectives concerning everyday life: family, social status of women in the society and
institution of marriage at pre-Soviet (till 1917), Soviet (1917 -1991) and post-Soviet period
(1991 - up to now). Summarizing the changes, whether there have been based on
transformational changes during these periods.
Dagmar Nováková
66
Year of the Family – Experience of Uzbekistan. In: Uzbekistan Today [online]. 2012 [cit. 2.
11. 2012]. Dostupné z:
http://www.ut.uz/eng/world/year_of_the_family_experience_of_uzbekistan.mgr.
World Development Indicators. The World Bank [online]. 2012 [cit. 25. 10. 2012]. Dostupné
z: http://data.worldbank.org/country/uzbekistan
Women and Men of Uzbekistan 2000–2005. Taškent: State Committee of the Republic of
Uzbekistan on Statistics, 2007.
WANI, A, LONE S. Changes in the Institution of Marriage in Uzbekistan from Pre-Soviet to
Post Independent Era. Journal of Eurasian Studies. 2012, IV, þ. 2, s. 84–94.
Uzbekistan announces 2012 as the Year of Family. In: UzDaily [online]. 2011 [cit. 2. 11.
2012]. Dostupné z: http://www.uzdaily.com/articles-id-16738.htm.
UBAJDULAJEVA, R. A. Obšþestvo i semja v Uzbekistane. Sociologiþeskije issledovanija.
2011, þ. 10, s. 88–98.
Dostupné
z:
<http://www.culture-bilinguisme-
the
United
Nations:
FAOSTAT,
2008.
[cit.
8. 1. 2011]
Dostupné
z:
39
2008. [cit. 11. 1. 2011] Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki/svycarska_nemcina>.
Jazyky Evropy: Švýcarská nČmþina (Schwyzertüütsch). [online] Stránky pro studenty HKS,
Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki/hornonemcina_-_hochdeutsch>.
Jazyky Evropy: HornonČmþina. [online] Stránky pro studenty HKS, 2008. [cit. 11. 1. 2011]
11. 1. 2011] Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki/alemanstina>.
Jazyky Evropy: Alemanština – Alemannisch. [online] Stránky pro studenty HKS, 2008. [cit.
am Main: Druck und Verlag von Heinrich Ludwig Brönner, 1847.
Germania. Archiv zur Kenntniß des deutschen Elements in allen Ländern der Erde. Frankfurt
Bolzano / Bozen, 2006. s. 23–25.
Mehrsprachigkeit in Europa. Plurilinguismo in Europa. Multilingualism across Europe.
GEIGER-JAILLET, A. Sprachattitüden zukünftiger bilingualer Lehrkräfte im Elsasss. In
<http://cz.franceguide.com/destinace/francie/regiony/alsace/home.html?NodeID=144>.
France Guide. [online] Atout France 2002–2008. [cit. 10. 10. 2010]. Dostupné z:
<http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx>.
of
Food and Agricultural commodities production. [online] Food and Agriculture Organization
FISCHER, Ch. J. Alsace to the Alsatians? Berghahn Books, 2010.
trier.de:8080/Projekte/WBB2009/ElsWB/wbgui_py?lemid=>.
Universität Trier, 2010. [cit. 15. 1. 2011]. Dostupné z: <http://germazope.uni-
Erschließungs- und Publikationsverfahren in den Geisteswissenschaften an der
Elsässisches Wörterbuch. [online] 2002–2010 by Kompetenzzentrum für elektronische
<http://www.olcalsace.org/de/dialecte-chiffres/der-elsassische-dialekt-in-zahlen.html>.
rue Edouard Teutsch – 67000 Strasbourg, 2010. [cit. 18. 1. 2011]. Dostupné z:
Der elsässische Dialekt in Zahlen. [online] Office pour la Langue et la Culture d´Alsace. 11a,
18. 1. 2011]. Dostupné z: <http://emig.free.fr/ALSACE/dialecte_alsacien.html>.
Marseille et sa région: les racines alsaciennes – Elsasserditsch et Oberditsch, 2010. [cit.
De la langue alsacienne: du "Elsasserditsch" au "Oberditsch". [online] Les EMIG à
Elsass. [s. d.] ISBN 2-84512-047-8.
DAUL, L. Wàs màche m’r hit? Vejele fliej! Strasbourg: Amt für Sprache und Kultur im
lorraine.org/definitiondenotr/index-de.html>.
2011].
Culture et Bilinguisme de Lorraine – Zweisprachig, unsere Zukunft, 2011. [cit. 15. 1.
Anzahl der Lothringer Dialektsprecher laut Volksbefragungen und Volkszählungen. [online]
2010.
[cit.
18. 1. 2011]
Dostupné
z:
40
Weinland zwischen Rhein und Vogesen. DuMont Reiseverlag: 2000.
TSCHIRNER, S. Elsass: Fachwerkdörfer und historische Städte, Burgen und Kirchen im
Philosophical Society, 1995.
SPRINGER, C. P. E. The manuscripts of Sedulius: a provisional handlist. American
<http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=99&ref_id=t_2601R>.
la statistique et des études économiques, 2010. [cit. 18. 1. 2011] Dostupné z:
Produit intérieur brut en 2008 et 2009: comparaisons régionales. [online] Institut national de
<http://www.olcalsace.org/aff_carte/carte_linguistique_web.jpg>.
Strasbourg,
Elsässischkurse. [online] Carte linguistique. 11a, rue Edouard Teutsch – 67000
OLCALSACE – Langue et culture régionales en Alsace. Weitergabe: Unterricht und
NIERAAD, N. Elsässische Weihnacht. GRIN Verlag: 2007.
dČjiny AV ýR, 2006. ISBN 80-7239-201-8.
NČmecké menšiny v právních normách 1938–1948. Praha: DoplnČk a Ústav pro soudobé
Toronto, Dec 31, 1987.
MARKHAM, J. Alsatian identity remains a study in contradictions. The Globe and Mail.
ISBN 978-2-11-061612-1.
MAFFESSOLI, M. Atlas des populations immigrées. Strasbourg: INSEE-ALSACE, 2005.
<http://www.alsace-international.eu/dn/dn_alsace_chiffres/ >.
L'Alsace en chiffres. [online] Alsace International, 2009. [cit. 22. 1. 2010] Dostupné z:
65
MÜLLER, K. Armut und Sozialpolitik in den zentralasiatischen Transformationsländern.
Berlin: Deutsches Institut für Entwicklungspolitik, 2003. ISBN 38-898-5251-3.
MEE, W. Women in the Republic of Uzbekistan. Manila: Asian Development Bank, Programs
Dept. East and Office of Environment and Social Development, 2001. ISBN 97-1561379-9.
MAKSAKOVA, L. Demografiþeskij puĢ Uzbekistana. In: Demoskop Weekly [online]. 2006
[cit. 4. 11. 2012]. Dostupné z: http://demoscope.ru/weekly/2006/0235/tema02.php.
LOBANOFF-ROSTOVSKY, P. The Soviet Muslim Republics in Central Asia. Journal of the
Royal Institute of International Affairs, Vol. 7, No. 4 (Jul., 1928).
LEWIS, R. Geographic perspectives on Soviet Central Asia. New York: Routledge, 1992,
323 p. ISBN 04-150-7592-0.
KURBANOVA, M. The Role of Traditional Gender Ideologies in the Empowerment of
Women in Post Soviet Uzbekistan. Center for International Studies, 2005. Diplomová
práce. Ohio University.
KAMP, M. The new woman in Uzbekistan: Islam, modernity, and unveiling under
communism. Vyd. 1. Seattle: University of Washington Press, 2006, 332 p. ISBN 978029-5986-449.
JONES LUONG, P. The transformation of Central Asia: States and societies from Soviet rule
to independence: power, perceptions, and pacts. Vyd. 1. Ithaca: Cornell University
Press, 2004, 332 p. ISBN 08-014-8842-7.
JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 285 s. ISBN 80-7178535-0.
Human Rights Watch. Uzbekistan: Sacrificing Women to Save the Family?: Domestic
Violence in Uzbekistan. New York, NY: Human Rights Watch, 2001.
Gender Expertise of Family and Labour Codes of the Republic of Uzbekistan. Asian
Development Bank, 2008.
Gender Equality in Uzbekistan: Facts and Figures 2000–2004. Taškent: State Committee of
the Republic of Uzbekistan on Statistics, 2005.
EXNEROVÁ, V. Islám ve StĜední Asii za carské a sovČtské vlády: Na pĜíkladu jednoho z
center oblasti, Ferganské doliny. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2008, 195 s. ISBN 978802-4615-042.
Domestic violence in Uzbekistan. Minneapolis, MN: Minnesota Advocates for Human Rights,
2000. ISBN 09-292-9348-7.
BACON, E. Central Asians under Russian rule: A study in culture change. Vyd. 1. Ithaca,
N. Y.: Cornell University Press, 1980, 273 p. ISBN 08-014-9211-4.
Postsocialistická transformace Uzbekistánu a její vliv na postavení žen v rámci rodiny
srovnání
sovČtského a postsovČtského období vyplývá,
že
64
ProvoznČ ekonomické fakultČ ýeské zemČdČlské univerzity v Praze
ýlánek je výstupem projektu Interní grantové agentury IGA PEF 20121075 Ĝešeném na
Dedikace:
zvyklostmi.
v praxi obcházena a rodinný život se nadále Ĝídí do znaþné míry normami islámu a tradiþními
zmČny. StejnČ jako za SovČtského svazu i nyní existuje sekulární legislativa, která je však
osamostatnČní Uzbekistánu nepĜineslo v oblasti postavení žen v rodinČ výraznČ pozitivní
Z celkového
Výuka alsaštiny
41
Obrázek 11. Mapa míst v Alsasku, kde jsou ve školním roce 2010/2011 zajišĢovány kurzy alsaštiny.
Zdroj: OLCALSACE, 2010.
PĜílohy
provozujících mnohoženství po rozpadu SSSR vzrostlo. Dále je rovnČž praktikována tradice
ýEŠTINA. 3 PovČdČl jim toto podobenství: 4 „Má-li nČkdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z
rodinČ. Ženami byl kalym þasto vnímán negativnČ, neboĢ evokoval pĜedstavu, že rodiþe
vlastnČ prodávají svou dceru jejímu manželovi. Kalym byl navíc pomČrnČ drahý a muž na nČj
þasto šetĜil nČkolik let. To poté vedlo k tomu, že se muži ženili v pokroþilém vČku a brali si o
mnoho mladší ženy.
ztratila.' (Bible, Ekumenický pĜeklad, Lukáš 15,4–10)
ALEMÁNŠTINA. 3 Er sait aba zue nene des Glichnis: 4 (a) Wela Mensch isch unda äich, der
hundat Schof het un, wenn er eins vu nene vuliert, nit de nineninzig in dr Wüschte lost un
goht däm vulorene nohch, bis er's findet? 5 Un wenn er's gfunde het, so legt er sich's uf d
Schulta volla Fräid (Freud). 6 Un wenn er heimkummt, rueft er sini Freunde un Nochbere un
42
wenn er's gefunden hat, so legt er's auf seine Achseln mit Freuden. 6 Und wenn er
63
KURBANOVA, M. The Role of Traditional Gender Ideologies in the Empowerment of Women in Post Soviet
Uzbekistan. Center for International Studies, 2005. Diplomová práce. Ohio University, s. 65–66.
63
Skuteþná míra výskytu mnohoženství je vzhledem k jeho nelegálnosti velmi obtížnČ zjistitelná.
62
kdy jsou zjevnČ obČĢmi domácího násilí.
ist unter euch, der hundert Schafe hat und, so er der eines verliert, der nicht lasse die
neunundneunzig in der Wüste und hingehe nach dem verlorenen, bis daß er's finde? 5 Und
þástek, které si þlovČk s prĤmČrnou mzdou ani v nejmenším nemĤže dovolit zaplatit. Na ženy
žádající o rozvod je automaticky pohlíženo svrchu a není jim vyhovČno þasto ani v pĜípadech,
HORNONċMýINA. 3 Er sagte aber zu ihnen dies Gleichnis und sprach: 4 Welcher Mensch
mahally a v prezidentem vyhlášených letech rodiny jsou poplatky za rozvody dohnány do
und redät zunänä: Freuäd eu mit mir; wel ich ha mis Schaf gfundä, wo verlorä gsi isch (Jazyky
Evropy: Švýcarská nČmþina (Schwyzertüütsch), 2008).
k tradiþním hodnotám po osamostatnČní Uzbekistánu vedl k tomu, že i samotná vláda se
rozvodĤm snaží všemožnČ zabránit. Rozvodová Ĝízení provázejí obstrukce ze strany soudĤ þi
isch under eu, wo hundert Schaf hät und, dä wo eis verlüürt, dä wo nöd laat die nünänünzg i
leit er’s uf sini Achslä mit Freudä. 6 Und wän er hai chunt, rüäft er sini Fründä und Nachbärä
pĜizpĤsobovat se svému manželovi, být silná, trpČlivá a umČt snášet pĜíkoĜí. OpČtovný pĜíklon
SCHWYZERTÜÜTSCH. 3 Er hät gseit aber zunänä säb Gliechnis und ret’: 4 Welä Mänsch
dä Wüästi und higaat nach em verlorenä bis dass er’s findät? 5 Und wän er’s gfundä hät so
udržení rodin a lpČní na nízkých mírách rozvodovosti. Žena má sice právní nárok požádat
o rozvod, nicménČ v místní kultuĜe je tento krok považován pro ženy za tabu. ÚdČlem ženy je
war (Jazyky Evropy: Alemanština – Alemannisch, 2008).
Další zmČnou spojenou s osamostatnČním Uzbekistánu je pĜehnaný tlak státu na
praktikovaná forma platby, kterou budoucí manžel þi jeho rodina musí vyplatit nevČstČ a její
své pĜátele a sousedy a Ĝekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi
sait zue nene: Fräie (Freuet) äich mit ma (mir); denn i (ich) ha mi Schof gfunde, des vulore
Ke zmČnám, které je oproti sovČtskému období možné identifikovat, patĜí vymizení
tradice platby kalymu na vČtšinČ území Uzbekistánu. Kalym byl ještČ pĜed 20–30 lety
ji nenalezne? 5 Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, 6 a když pĜijde domĤ, svolá
výbČru nastávajícího manžela rodiþi nevČsty.
zĜejmČ nepĜedstavuje výraznou komplikaci. Existují totiž domnČnky63, že množství mužĤ
nich, což nenechá tČch devadesát devČt na pustém místČ a nejde za tou, která se ztratila, dokud
je, že manžel nemĤže bydlet s více manželkami v jedné domácnosti, což však pro muže
Novozákonní podobenství o ztracené ovci
provdávat nezletilé dívky i provozovat mnohoženství. Jediným omezením pro mnohoženství
praktikovány náboženské sĖatky bez oficiální registrace na ZAGS, což dává prostor nadále
v nČkterých pĜípadech zĤstalo i pĜes zmČnu režimu témČĜ nedotþeno. I nadále jsou
aspekty v této oblasti je stát schopen ovlivnit zcela podle svých pĜedstav. Postavení žen totiž
zĜízení. Jak se však ukázalo na pĜíkladu postavení žen v rámci uzbeckých rodin, ne všechny
Je zĜejmé, že na postavení žen má mimo jiných faktorĤ vliv stát, jeho zpĤsob vlády a státní
ZávČr
pĜedpokladu, že by se k obČma choval stejnČ dobĜe.62
devČt ze 46 žen by bylo ochotných setrvat ve svazku s mužem, který by mČl další ženu a to za
Rozdíly mezi nČmeckými dialekty
Obrázek 12. Ukázka z dČtské knihy v alsaštinČ. (Nejprve namaluj hlavu, pak bĜicho).
Zdroj: DAUL, L. [s. d] Wàs màche m’r hit? Vejele fliej!
60
59
62
Trestní zákoník Uzbecké republiky, þl. 126.
Human Rights Watch. Uzbekistan: Sacrificing Women to Save the Family? : Domestic Violence in
Uzbekistan. New York, NY: Human Rights Watch, 2001, s. 31.
61
Domestic violence in Uzbekistan. Minneapolis, MN: Minnesota Advocates for Human Rights, 2000, s. 17.
polygynie souþástí kultury a tradic a v praxi jejímu provozování nelze úþinnČ zabránit. Pouze
s mnohoženstvím rovnČž nesouhlasily, ovšem poukazovaly na obtížnost situace, v níž je
manželku, radČji by i pĜes spoleþenské odsouzení požádaly o rozvod. Ostatní ženy vČtšinou
odmítaly polygynii akceptovat a tvrdily, že než by se smíĜily s tím, že si jejich muž našel další
z narĤstající míry výskytu mnohoženství. Zejména mladé ženy ve vČku 18–25 let zásadnČ
Ženy dotázané v roce 2005 ve Ferganské oblasti vyjádĜily rovnČž znepokojení
výživné pro dČti.
Další manželky ze zákona tudíž v pĜípadČ odlouþení nemají nárok na žádný majetek ani
nutné si vzít v náboženském obĜadu, neboĢ oficiálnČ je možné se oženit pouze s jednou ženou.
a nebydlet s obČma ženami v jedné domácnosti. Druhou, pĜípadnČ další ženy, je pochopitelnČ
nepĜiznali, zasvČcenČ tvrdilo, že je prakticky možná, staþí k ní jen mít dostatek penČz
mnohoženství vĤbec nejsou vČdomi. Mnoho ostatních, aþkoli se osobnČ k polygynii
Z výzkumu provedeného v roce 2012 vyplynulo, že nČkteĜí muži si nelegálnosti
kdy již kalym není bČžný, se tak otvírá pole pĤsobnosti pro širší okruh mužĤ.
šetĜit a zaplatit kalym za více manželek si tak mohlo dovolit pouze málo mužĤ. V souþasnosti,
korespondoval s omezením tradice platby kalymu. Na ten totiž muž musel þasto dlouhou dobu
polygynie velmi rozšíĜená.61 ýastČjší výskyt mnohoženství v souþasné dobČ by rovnČž
k tomu, že jednČmi z nejlépe placených zamČstnancĤ v zemi jsou policisté, je právČ mezi nimi
PatĜí mezi nČ obchodníci, pĜedstavitelé vlády a další muži na vysokých pozicích. Vzhledem
stala oblíbenou u mnoha mužĤ, kteĜí vydČlávají dost na to, aby uživili více než jednu ženu.
SSSR vzrostla. Není také zdaleka záležitostí pouze venkovských oblastí a v poslední dobČ se
NČkteré zdroje uvádČjí, že míra výskytu mnohoženství v Uzbekistánu po rozpadu
mČsíþního platu, nebo veĜejné práce po dobu až tĜí let, nebo vČzení v délce až tĜí let.
provozují polygynii, hrozí podle trestního zákoníku pokuta ve výši padesáti až stonásobku
V roce 2000 bylo zaznamenáno 41 takových pĜípadĤ.60 MužĤm, jimž je dokázáno, že
navštČvuje. PĜípadĤ polygynie, jež jsou potrestány, je velmi málo, neboĢ je tČžké je prokázat.
José Bové – Jiná budoucnost
je možná
Nicolas Sarkozy – SpoleþnČ
bude možné všechno
43
Philippe de Villiers – Hrdost
být Francouzem
Ségolène Royal – ZmČna
Jean-Marie Le Pen – Volte
Le Pena
François Bayrou – Francie
s plnou silou
Ukázky plakátĤ z prezidentských voleb v roce 2007
denn ich habe mein Schaf gefunden, das verloren war (Jazyky Evropy: HornonČmþina, 2008).
i všechny jeho ženy bydlí spoleþnČ v jedné domácnosti. I z toho dĤvodu dnes mnohoženství
v Uzbekistánu vypadá prakticky tak, že každá žena bydlí zvlášĢ a manžel je stĜídavČ
heimkommt, ruft er seine Freunde und Nachbarn und spricht zu ihnen: Freuet euch mit mir;
s nejménČ dvČma ženami v jedné domácnosti“59, umožĖuje potrestání pouze, pokud manžel
Münschterkäs
Baeckeoffe (Eintopf)
44
Flammekueche
Alsaská kuchynČ – obr. 13, 14, 15, 16
Sürkrüt
57
61
Human Rights Watch. c.d., s. 30.
JONES LUONG, P. The transformation of Central Asia: States and societies from Soviet rule to
independence. Ithaca: Cornell University Press, 2004, s. 47.
58
EXNEROVÁ, V. Islám ve StĜední Asii za carské a sovČtské vlády: Na pĜíkladu jednoho z center oblasti,
Ferganské doliny. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2008, s. 150.
56
polygynie trestná, avšak vzhledem k definici mnohoženství, kterou zákon vnímá jako „soužití
Mnohoženství je nelegální, ale stále ještČ praktikované i dnes. Podle zákona je
tak mČly šanci se regulérnČ vdát.58
50 místních žen proto požadovala, aby si muži mohli brát dvČ až tĜi ženy a ony þi jejich dcery
mnoho mužĤ zejména z Ferganské oblasti, a tak zde nastal jejich akutní nedostatek. Skupina
k situaci, kdy i samotné ženy žádaly o oficiální povolení mnohoženství. Ve válce zemĜelo
Aþkoli polygynie obecnČ nebyla ze strany žen žádoucí, po druhé svČtové válce došlo
mnohoženství.
si vzal ještČ jednu þi výjimeþnČ i více dalších žen. Fakticky však praktikoval plnohodnotné
proti zákonu neprohĜešil, pokud byl oficiálnČ ženatý s jednou ženou a v náboženském sĖatku
náboženského sĖatku, který nebyl po právní stránce uznáván za oficiální. Dotyþný muž se tak
StejnČ jako mnoho dalších sovČtských zákonĤ však byl i tento obcházen, a to díky existenci
bylo mnohoženství definitivnČ prohlášeno za poškozující dĤstojnost žen, nelegální a trestné.
potomka.57 Již džadídistické hnutí však s tímto názorem polemizovalo a s pĜíchodem SovČtĤ
manželky, spoleþensky mnohem lépe akceptovatelným než rozvod þi odepĜení muži mít
stejnČ dobĜe. Mnohoženství bylo zároveĖ i naprosto pĜirozeným Ĝešením neplodnosti
opravĖoval muže mít více než jednu ženu, pokud je byl schopen uživit a chovat se ke všem
Mnohoženství v Uzbekistánu bylo bČžnou tradicí vycházející z islámského práva. Islám
Mnohoženství
nedomĤže þásti svého majetku, neboĢ dĤm je oficiálnČ ve vlastnictví mužova otce.56
mĤže stát, že žena, která žila se svým manželem a jeho rodiþi v jedné domácnosti, se
však není plná spravedlnost zaruþena. V pĜípadČ dČlení spoleþného majetku se napĜíklad
spravedlivé Ĝešení má tak žena nadČji pouze po oficiálním rozvodu soudní cestou. Ani zde
naopak žena nucena se o dČti starat sama a to bez nároku na finanþní pĜíspČvek od otce. Na
majetku se svým manželem. Manžel jí rovnČž mĤže odepĜít styk se svými dČtmi, nebo je
staví ženu do znaþnČ nevýhodné pozice, neboĢ po právní stránce nemá nárok na vypoĜádání
považuje poté, co tĜikrát za sebou Ĝekne své ženČ „Zapuzuji tČ“. Takovéto typy rozvodĤ však
praktikovaný. Jedná se o rozvod, jež má právo iniciovat pouze muž a za rozvedeného se
Stejné následky má i tradiþní muslimský rozvod, který je v Uzbekistánu stále ještČ
45
60
spoleþnost. Tyto informace byly obecné a neumožĖovaly vždy vytvoĜení dostateþnČ konkrétní
statistického úĜadu a SvČtové banky, poskytovala informace aplikovatelné na širokou
Data kvantitativního charakteru, jež byla pĜevzata ze statistických roþenek uzbeckého
kvantitativních i kvalitativních dat bylo možné dosáhnout maximální komplexnosti informací.
a odborné literatury a kvantitativní a kvalitativní primární zdroje. Díky kombinaci
pĜedstavy o životČ jedince. Z toho dĤvodu byl proveden vlastní kvalitativní výzkum, jenž
K zodpovČzení této otázky slouží informace získané studiem dostupných sekundárních zdrojĤ
možné identifikovat v Uzbekistánu po rozpadu SSSR a vzniku nezávislého státu.
Cílem této studie je nalézt odpovČć na otázku, jaké zmČny v postavení žen v rodinČ je
manželství, problematiku rozvodĤ a problematiku mnohoženství.
popisu postavení žen v rodinČ se zamČĜením na tĜi tematické okruhy – vstup žen do
a náboženského rámce postavení žen. Posléze je detailní pozornost vČnována praktickému
samostatného státu. Po struþném historickém úvodu následuje nástin obecného legislativního
o emancipaci žen a jak se vývoj v této oblasti zmČnil s koncem sovČtského režimu a vznikem
samostatnou republikou. Studie pĜibližuje, do jaké míry se naplnily sovČtské snahy
v dobČ, kdy byl Uzbekistán souþástí SovČtského svazu, a v souþasnosti, kdy je již
životČ žen a jejich postavení v rámci rodiny. ýiní tak na základČ srovnání postavení žen
smČrech, od politiky až po kulturu. Tato studie podrobnČji zkoumá zmČny v soukromém
s pĜechodem k samostatnému hospodáĜství, nýbrž prošla transformací i v mnoha dalších
SovČtského svazu stala v roce 1991 nezávislým státem a byla nucena vyrovnat se nejen
StĜedoasijská republika Uzbekistán je postsovČtskou republikou, která se po rozpadu
Key words
Uzbekistan, women, family, socialism, post-socialism, transformation.
Abstract
This paper occupies itself with the development of the position of women in Uzbek family
from the Soviet times till present and identifies the changes that occurred in connection with
the post-socialist transformation. After a short historical introduction comes an outline of the
legislative and religious context of the position of women in the studied period. The crucial
part of the paper focuses on the position of women in the family, where attention is paid also
to the closely related topics of marriages, divorces and polygyny.
Ida PČtioká
postavení žen v rámci rodiny
Postsocialistická transformace Uzbekistánu a její vliv na
Human Rights Watch. Uzbekistan: Sacrificing Women to Save the Family?: Domestic Violence in
51
Je tradicí, že každý rok v pĜedveþer výroþí založení samostatné republiky prezident vyhlašuje smČr, jakým se
stát bude ubírat v pĜíštím roce. Každý rok je vČnován nČjakému specifickému tématu ze sociální þi ekonomické
oblasti. Rok 2011 byl napĜ. rokem drobného podnikání, 2010 rokem harmonicky se vyvíjející generace þi rok
2009 rokem rozvoje venkovských oblastí.
52
53
PĜepoþet kurzem þerného trhu z léta 2012.
54
Informace od 22 leté informátorky z Rištanu ve Ferganské oblasti.
55
50
pĜed zákonem stále ještČ manžely.55
se podle nČj nejednat, nehrozí mu žádné postihy, neboĢ dotyþný muž a žena jsou oficiálnČ
Pokud jeden z páru, vČtšinou muž, s urovnáním navrženým mahallou nesouhlasí a rozhodne
rozvod nýbrž pouze o schválení jejich odlouþení a navržení zpĤsobu rozdČlení majetku.
V nČkterých pĜípadech mĤže pár „rozvést“ i mahalla, nejedná se však o skuteþný
z finanþních, ale i byrokratických dĤvodĤ pro bČžné žadatele témČĜ nemožným.
rozvod schopna zaplatit. Je tedy pochopitelné, že se v roce rodiny rozvod stává nejen
prĤmČrný plat pohybuje kolem 560 000 sumĤ, není vČtšina obyvatel takovýto poplatek za
bylo v roce 2012 tĜeba zaplatit 6 milionĤ sumĤ (cca 48 000 Kþ53).54 V situaci, kdy se
nepodávali. Zatímco se totiž bČžnČ za rozvod platí 200–300 tisíc sumĤ (cca 1 600–2 400 Kþ),
žádostí o rozvod, je však výraznČ pĤsobeno i na samotné obþany, aby žádosti vĤbec
rozvodovosti na úrovni soudcĤ a pracovníkĤ ZAGS, jimž je naĜízeno zamítnout co nejvíce
s odĤvodnČním, že tak nemohou uþinit proto, že je rok rodiny.52 KromČ opatĜení pro snížení
poþet rozvodĤ a ZAGS odmítaly provést i ty rozvody, na nichž se oba partneĜi dohodli
stalo v roce 1998 i aktuálnČ v roce 2012. V tČchto letech je kladen obzvláštní dĤraz na nízký
Situace je pak ještČ obtížnČjší v letech, které prezident vyhlásí za rok rodiny.51 To se
rozvodu þi požadování nelegálních poplatkĤ za vystavení tČchto dokumentĤ.50
k zamezení rozvodu ze strany mahally je odmítnutí vydat nČkterý z dokumentĤ potĜebných pĜi
s manželem usmíĜit, odepĜít jejich vyplacení, což také v praxi dČlá. Dalšími prostĜedky
že je zodpovČdná za pĜerozdČlování sociálních dávek, mĤže ženám, které se nehodlají
rozvést. Zabránit rozvodu se však mahalla snaží i mnoha dalšími zpĤsoby. Vzhledem k tomu,
rozhodujícím o rozvodu. Pokud mahalla odmítne dopis vydat, je prakticky nemožné se nechat
i místní samosprávný orgán zvaný mahalla. Ten vydává doporuþující dopis soudu,
o rodinČ ani zákona o mahallách neexistuje opodstatnČní, hraje v rozvodovém Ĝízení roli
dĤvody pro rozvod nejsou považovány za dostateþnČ pádné. Aþkoli pro to podle zákona
domácího násilí. Na ženy žádající o rozvod je povČtšinou pohlíženo s opovržením a jejich
stále však byla více než dvakrát nižší než prĤmČrná hodnota v SovČtském svazu.45
Taškentu, Karakalpakstánu a Ferganské oblasti. Rozhovory probíhaly vČtšinou v ruštinČ,
usmíĜit. Tato lhĤta se naĜizuje témČĜ pravidelnČ pĜed tím, než se soud zaþne pĜípadem vĤbec
zabývat. Takový postup pochopitelnČ rozvod znaþnČ prodlužuje.46
1924. V této dobČ byl sice ještČ formálnČ souþástí vyššího celku SSSR, teprve od tohoto
okamžiku je však možné hovoĜit o Uzbekistánu jako státu, resp. autonomní republice.
v nČm dochází k násilí vĤþi nim. Tolerování a odpouštČní násilného chování ze strany
vytváĜela skupinová identita místních obyvatel. PĜíslušnost k národu neexistovala a vznik
uzbeckého národa tak byl až dĤsledkem sovČtských nacionalizaþních politik ve StĜední Asii.
Národní þasopis pro ženy Oila va Jamiyat (v pĜekladu Rodina a spoleþnost) napĜíklad ve svém
vedení proto bylo jeho socioekonomickou úroveĖ zvýšit na prĤmČrnou unijní hodnotu
a politicky, ekonomicky a kulturnČ ho integrovat do SovČtského svazu.
daĜí. Od roku 1991, kdy na 1 000 obyvatel pĜipadalo 1,6 rozvodĤ, se do dnešních dnĤ podaĜilo
míru rozvodovosti snížit na 0,6. V absolutních þíslech se jednalo o pokles z 33 300 rozvodĤ
pĜechodu k pokrokové a rovnostáĜské socialistické spoleþnosti mČly být tyto projevy
zmČnČny.
klade. Soudy se za každou cenu snaží „zachovat rodinu“ a to þasto i pĜes zjevné dĤkazy
oblasti života žen dosaženo, se však významnČ lišilo. Zatímco zapojení žen do veĜejného
59
Klan je skupina lidí spojená urþitými spoleþnými zájmy a odvozující svĤj pĤvod od jednoho pĜedka.
JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 122.
2
V porovnání se zbytkem StĜední Asie však bylo stále ještČ zdaleka nejménČ zaostalé. Nacházela se tu nejvČtší
mČsta (Taškent, Samarkand, Buchara, Kokand, Fergana, Andižan), v Taškentu byla i univerzita a Ĝada
vČdeckovýzkumných ústavĤ. LOBANOFF-ROSTOVSKY, P. The Soviet Muslim Republics in Central Asia.
Journal of the Royal Institute of International Affairs, Vol. 7, No. 4 (Jul., 1928), s. 249–250.
3
MÜLLER, K. Armut und Sozialpolitik in den zentralasiatischen Transformationsländern. Berlin: Deutsches
Institut für Entwicklungspolitik, 2003, s. 15.
46
1
WANI, A, LONE S. Changes in the Institution of Marriage in Uzbekistan from Pre-Soviet to Post Independent
Era. Journal of Eurasian Studies. 2012, IV, þ. 2, s. 87.
45
LEWIS, R. Geographic perspectives on Soviet Central Asia. New York: Routledge, 1992, s. 210.
46
Human Rights Watch. Uzbekistan: Sacrificing Women to Save the Family?: Domestic Violence in Uzbekistan.
New York, NY: Human Rights Watch, 2001, s. 26.
47
Uzbekistan. Center for International Studies, 2005. Diplomová práce. Ohio University, s. 64.
48
Oila va Jamiyat, þasopis pro ženy, 2001, þ. 2.
49
Women and Men of Uzbekistan 2000–2005. Taškent: State Committee of the Republic of Uzbekistan on
Statistics, 2007, s. 43.; Quarterly Reports 2011. State Committee of the Republic of Uzbekistan on
Statistics [online]. 2012 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://www.stat.uz/en/reports/177/.
44
Rozvodovost klesá pĜedevším v dĤsledku množství pĜekážek, které stát rozvodĤm
postavení ženy v rodinČ i na veĜejnosti. Množství zmČn, kterých bylo v rodinné a veĜejné
v roce 1991 na 18 200 rozvodĤ v roce 2011.49
Snahou je snížit míru rozvodovosti na minimum, což se díky velmi striktní rozvodové politice
Mnoho z dosavadních kulturních projevĤ bylo oznaþeno za zaostalé þi pĜežité a v rámci
Speciální pozornost v rámci modernizace spoleþnosti kladlo sovČtské vedení na zmČnu
Na zachování manželství a celistvosti rodin má enormní zájem i uzbecká vláda.
je nevychovaná.“48
oblékání, zamČstnání, zpĤsobu trávení volného þasu až k struktuĜe rodiny a náboženství.3
naplnit tlakem na zmČny v celé ĜadČ oblastí života místních obyvatel od zpĤsobu bydlení,
ZámČr kulturní integrace Uzbekistánu do SovČtského svazu se sovČtské vedení snažilo
þlánku napsal: „Žena, která si nedokázala udržet prvního manžela, si nikdy neudrží druhého,
spoleþnosti. ýastou obavou žen je rovnČž, že pokud neuspČjí v prvním manželství, nevydaĜí
se jim ani to další.47 Takovéto myšlenky jim jsou ostatnČ podsouvány i domácím tiskem.
2
bylo oproti Rusku znaþnČ chudé a ekonomicky i sociálnČ zaostalé. Cílem moskevského
manžela je znakem síly a trpČlivosti, což jsou vysoce cenČné kvality u žen v místní
ekonomických tČžkostí a pĜipraví dČti o otce. V manželství þasto setrvávají i v pĜípadČ, že
autonomie. V rámci tČchto menších útvarĤ existovalo množství klanĤ1, na základČ nichž se
V dobČ, kdy se území dnešního Uzbekistánu dostalo do nadvlády SovČtského svazu,
si myslí, že by mČly být trpČlivé a snažit se podĜídit svému manželovi za každou cenu. ZĤstat
v nefungujícím manželství je pro nČ þasto jistČjší, než rozvod, který s sebou nese riziko
chanátĤ þi emirátĤ, které si i pozdČji za nadvlády carského Ruska zachovaly jistou míru
I pĜes existenci formálního práva je rozvod pro ženy spoleþenské tabu. VČtšina z nich
Soudce má právo naĜídit þekací lhĤtu v délce až 6 mČsícĤ, bČhem níž se mají manželé pokusit
Uzbekistán jako státní útvar existuje relativnČ krátkou dobu. Jeho vznik se datuje do roku
V dĜívČjších dobách byly na území dnešního Uzbekistánu pouze menší útvary v podobČ
však manželé na rozvodu neshodnou nebo již mají spolu dČti, musí o rozvod požádat u soudu.
nechat rozvést administrativnČ na ZAGS po pĜedložení místopĜísežného prohlášení. Pokud se
Jestliže se na rozvodu dohodnou a z manželství nevzešly žádné dČti, mohou se manželé
Struþné historické uvedení
nezúþastnČné pozorování v nČkolika uzbeckých rodinách.
Podle souþasného práva mají rovnČž jak muž, tak žena shodnČ právo iniciovat rozvod.
rozvodovosti v Uzbekistánu 0,3 rozvodĤ na 1000 obyvatel, do roku 1987 sice stoupla na 1,5,
strukturovaný rozhovor s obyvateli v pČti oblastech Uzbekistánu – v BuchaĜe, Samarkandu,
s mladšími lidmi také v angliþtinČ. Dodateþným zdrojem informací se stalo rovnČž
sovČtskými republikami práva na rozvod využívaly výraznČ ménČ.44 V roce 1960 byla míra
probíhal v Uzbekistánu v létČ 2012. Jako hlavní technika sbČru dat byl zvolen polo-
Legislativní a náboženský rámec postavení žen v Uzbekistánu
Postavení žen v rodinČ mĤže být v rĤzných zemích zakotveno jednak legislativnČ, jednak
mĤže vycházet z kultury þi náboženství, tedy þasto i nepsaných pravidel. V pĜípadČ
bČžných v sovČtském období. Za optimální poþet dČtí více než tĜetina ze 4 000 respondentĤ
dotázaných v roce 2011 považuje tĜi a více dČtí. VzrĤstající preference vČtšího poþtu dČtí
v rodinČ v poslední dobČ dokládá následující graf.
58
MAKSAKOVA, L. Demografiþeskij puĢ Uzbekistana. In: Demoskop Weekly [online]. 2006 [cit. 2012-11-04].
Dostupné z: http://demoscope.ru/weekly/2006/0235/tema02.php.
43
spoleþensky tČžko akceptovatelným, však ženy ve StĜední Asii ve srovnání s dalšími
k muslimské tradici, která ve spoleþnosti byla hluboko zakoĜenČna a která stále rozvod þinila
manželství. Pokud již manželé dČti mČli, byla péþe o nČ vČtšinou svČĜována matce. Vzhledem
k soudu, který žádosti povČtšinou vyhovČl. Nejjednodušší prĤbČh mČl rozvod bezdČtného
možnost poskytlo. Rozvodová procedura byla pomČrnČ jednoduchá. Ženy podaly žádost
rozvést. Proto uzbecké ženy pĜivítaly pĜíchod sovČtského obþanského práva, které jim tuto
Podle muslimského práva bylo pro ženu na rozdíl od muže pomČrnČ obtížné nechat se
Rozvod
Graf 2: Kolik dČtí má podle vás v souþasné dobČ mít ideální rodina?
Zdroj: UBAJDULLAJEVA, R. A. Obšþestvo i semja v Uzbekistane. Sociologiþeskije issledovanija. 2011, þ. 10,
s. 94.
47
5
6
4
omezovány, byla jim odebírána finanþní podpora, až na poþátku tĜicátých let muslimské
Pravomoci náboženských soudĤ nicménČ byly v prĤbČhu dvacátých let postupnČ þím dál více
na základČ šaríi, vedle nich však existovaly i soudy sovČtské, Ĝešící pĜedevším pĜípady RusĤ.
a po urþitou dobu fungoval dvojitý soudní systém. VČtšina soudĤ nadále vydávala rozsudky
Sekularizace a nahrazování muslimského práva státním právem probíhalo postupnČ
žen si sovČtské vedení slibovalo vznik skupiny loajálního a vdČþného obyvatelstva.6
vytvoĜit v oblasti tzv. náhradní proletariát, který zde témČĜ neexistoval. Od zrovnoprávnČní
autoĜi však dodávají, že sovČtský boj za emancipaci žen nebyl zcela nezištný. Jeho cílem bylo
o zrovnoprávnČní žen, která byla podle sovČtského vedení s islámem nesluþitelná. NČkteĜí
spoleþnosti. Jedním z oficiálních dĤvodĤ k tomuto postupu byla právČ i snaha
postupnČ nejprve oddČlit islám od práva, pozdČji však odstranit náboženství i z celé
„takové barbarské návyky jako obĜízku a pĤst“.5 Hned po revoluci v roce 1917 se tak snažil
islám za nejzaostalejší náboženství ze všech, antisociální, ponižující ženy a podporující
šaríi. ZmČna nastala po ovládnutí StĜední Asie SovČtským svazem. SovČtský režim považoval
obyvatelstvo, hrálo však zvykové právo ménČ významnou roli a bylo rozhodováno na základČ
rovnČž zvykové právo. V oblasti dnešního Uzbekistánu, kde žilo pĜevážnČ usedlé
muslimské právo šaría. ZároveĖ bylo v nČkterých þástech více, v jiných ménČ, pĜítomno
V dobČ pĜed pĜipojením StĜední Asie k SovČtskému svazu se v této oblasti praktikovalo
Postavení žen z hlediska práva v sovČtském Uzbekistánu
práva a náboženství v této otázce je však znaþnČ omezená.
postavení žen vycházející pĜedevším z islámu a místních tradic. Míra vzájemného souladu
upravena množstvím zákonĤ, zároveĖ však existovala a existuje ve spoleþnosti i norma pro
Uzbekistánu se jedná o kombinaci obojího. Práva žen jsou a již za SovČtského svazu byla
komplikovanČjší.4
sociální politiky vĤþi matkám, provázející vznik samostatného státu.
Po roce 2000 se porodnost opČt lehce zvýšila, avšak už zdaleka nedosahuje hodnot
života bylo pomČrnČ snadno vynutitelné, ovlivnČní rodinného života bylo mnohem
sovČtský druh antikoncepce – interrupci.43 Dalším faktorem je bezpochyby také znaþná zmČna
déle než u prĤmČrných sovČtských žen. V polovinČ 80. let, kdy porodnost dosáhla dalšího
vrcholu, se polovina dČtí rodila ženám s tĜemi a více dČtmi.42 Po rozpadu SovČtského svazu
porodnost výraznČ klesla, což mĤže mít množství pĜíþin. ZemČ se po osamostatnČní ocitla ve
zhoršené ekonomická situaci, která byla spojena s poklesem životní úrovnČ pro znaþnou þást
obyvatelstva. Snížila se reálná mzda, zamČstnanost a tím i reálný pĜíjem domácností, což
spolu se zvýšením nákladĤ na dČti ovlivnilo reprodukþní chování populace. Budování rodin
žen, pĜesto se však novČ vzniklá republika rozhodla po vzoru všech moderních
demokratických státĤ práva žen do své legislativy zakotvit. A jelikož stát vznikl na
sekulárním principu, je legislativa zbavena jakýchkoli pojítek s náboženskými normami.
Práva žen jsou souþástí nejen ústavy Uzbekistánu, nýbrž i mnoha dalších zákonĤ. V ústavČ je
v þlánku 18 a 46 zakotvena rovnost mužĤ a žen, dále Ĝeší postavení žen v rámci rodiny zákon
o rodinČ, obþanský a trestní zákoník.
48
KAMP, M. The new woman in Uzbekistan: Islam, modernity, and unveiling under communism. Vyd. 1.
Seattle: University of Washington Press, 2006, s. 68.
8
KAMP, M. c.d., s. 69.
9
Zapis Aktov Graždanskogo Sostojanija – matriþní úĜad.
10
11
Forma platby, kterou rodina budoucího manžela musí vyplatit nevČstČ a její rodinČ.
12
7
zastoupení žen v plodném vČku. ZároveĖ u stĜedoasijských žen plodné období trvalo o 10 let
42
57
LEWIS, R. Geographic perspectives on Soviet Central Asia. New York: Routledge, 1992, s. 207.
prostĜedkĤ, které vláda zaþala poskytovat ženám zdarma a které tak nahradily nejþastČjší
dlouhodobČ mimo domov. NeménČ podstatnou roli hrála i širší dostupnost antikoncepþních
nenahrával ani fakt, že v dĤsledku nárĤstu pracovní migrace se zejména muži zdržovali
Uzbekistánu. V porovnání se sovČtským prĤmČrem bylo ve StĜední Asii dvojnásobné
Po osamostatnČní Uzbekistánu již pominuly ideologické dĤvody pro prosazování emancipace
Na pĜelomu 60. a 70. let dosáhla míra porodnosti nejvyšší hodnoty v historii
Graf 1: Vývoj hrubé míry porodnosti v Uzbekistánu
Zdroj: Zpracováno podle World Development Indicators. The World Bank [online]. 2012 [cit. 25. 10. 2012].
Dostupné z: http://data.worldbank.org/country/uzbekistan
je patrný z následujícího grafu.
Postavení žen z hlediska práva po osamostatnČní Uzbekistánu
þiny.12
se mnohoženství, svatby nezletilých, svatby z donucení a platba kalymu11 staly trestnými
pĜi vstupu do manželství pro dívky zvýšen na 18 let.10 PĜijetím trestního zákoníku v roce 1926
kteréhokoli z nich a probíhal vždy na základČ soudního Ĝízení. V roce 1938 byl minimální vČk
v žádném dalším svazku. Rozvod byl možný jednak dohodou obou manželĤ, jednak na žádost
registraci na ZAGS manželé museli prokázat, že dosáhli potĜebného vČku a nejsou již
manželství registrovaná na ZAGS9, pĜiþemž dĜíve uzavĜená manželství jsou rovnČž platná. PĜi
V roce 1928 stanovil zákon o rodinČ, že za právoplatná budou novČ považována pouze
valný dopad.8
právních pĜedpisĤ v dĤsledku existence dvojího soudnictví tak toto naĜízení nemČlo v praxi
bylo v rozporu s dosud bČžnou praxí. Vzhledem k praktické nevymahatelnosti nových
let, ženicha na 18 let. NaĜízení se nesetkalo s ohlasem místního obyvatelstva, neboĢ pro nČj
oba museli být pĜed uzavĜením svazku svobodní. Minimální vČk nevČsty byl stanoven na 16
manželství uzavĜené pĜi civilním obĜadu, oba manželé mČli do svazku vstupovat dobrovolnČ a
vydání naĜízení o státní kontrole nad uzavíráním manželství. Legální mČlo být pouze
První zásah do rodinné sféry ze strany sovČtského režimu pĜedstavovalo v roce 1917
pĜizpĤsobeného místním podmínkám.
V porovnání s dobou SovČtského svazu se dnes rodí ménČ dČtí. Pokles míry porodnosti
a rodinČ se tím ekonomicky uleví.
sovČtských soudĤ rozhodujících na základČ sovČtského práva navrhovaného v MoskvČ a
7
se nákladĤ, které pro domácnost pĜedstavuje péþe o nČ. Po svatbČ dcera odejde z domu
soudnictví zmizelo z veĜejného života. Veškeré soudní pravomoci tak ležely v rukou
rodin stává velkou finanþní zátČží.
právem na 17 let a Úmluvou na 18 let.16
svatbu se rozhodnout až poté, co daného þlovČka lépe poznají. PĜesto pĜekvapivČ svatby, které
státní legislativa prodČlala pĜi pĜechodu od sovČtského Uzbekistánu k nezávislé republice Ĝadu
nČkterých se bČžnČ užíval ještČ pĜed 20–30 lety. Dnes se vyskytuje pouze výjimeþnČ napĜíklad
svobodný v pohybu, zatímco žena vychází z domu jen málokdy a na ulici musí chodit
rozdíly však nastávají v dalších vČkových kategoriích. Zatímco se totiž ve vČku pod 20 let
vdává 22,6 % žen, mužĤ se v tomto vČku žení pouze 2,3 %. Podobná disproporce tudíž
56
Gender Equality in Uzbekistan: Facts and Figures 2000-2004. Taškent: State Committee of the Republic of
Uzbekistan on Statistics, 2005, s. 13.; Quarterly Reports. State Committee of the Republic of Uzbekistan on
Statistics [online]. 2012 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://www.stat.uz/en/reports/214/.
39
Názor informátorky – matky dvou dČtí z Taškentu (asi 30 let).
40
Informace od uþitele ruštiny z Šafirkonu u Buchary (45 let).
41
Gender Expertise of Family and Labour Codes of the Republic of Uzbekistan. Asian Development Bank,
2008, s. 21.
38
9,4 % žen, zato 36,5 % mužĤ.41 DĤvodem k brzkému provdávání dcer mĤže být snaha zbavit
49
MEE, W. Women in the Republic of Uzbekistan. Manila: Asian Development Bank, Programs Dept. East and
Office of Environment and Social Development, 2001, s. 9.
14
Gender Expertise of Family and Labour Codes of the Republic of Uzbekistan. Asian Development Bank,
2008, s. 29.
15
Convention on Elimination of all Forms of Discrimination against Women (CEDAW).
16
domácnost. Rodinný majetek vlastní a rozhodnutí o výdajích rodiny dČlá muž. Ten je
manželství ve vČku 20–24 let. U žen je to konkrétnČ 65,2 %, u mužĤ 54 %. VýznamnČjší
13
rozdČlení povinností mezi mužem a ženou. Muž má na starosti zabezpeþení rodiny, žena
v roce 2005 22,2 let. U mužĤ þinil 25 let. Nadpoloviþní vČtšina žen i mužĤ vstupuje do
logicky nastává i v kategorii 25–29 let, kde se pomČry obrací. V tomto vČku se vdává pouze
Muslimské normy pro chování žen, vĤþi ženám a normy pro rodinný život jsou
obsahem þtvrté súry koránu nazvané Ženy. V tradiþní muslimské rodinČ existuje pevné
Ženy se však stále ještČ vdávají velmi mladé. Jejich prĤmČrný vČk pĜi svatbČ byl
pĜi hranicích s Turkmenistánem.
zmČn, islám a jeho náhled na postavení žen zĤstával nemČnný.
staletí byl rovnČž právním kodexem urþujícím a regulujícím vztahy mezi lidmi. Zatímco tedy
informátoĜi shodnČ odpovČdČli, že kalym je na vČtšinČ území dnes již minulostí. Podle
40
legislativa, neboĢ nepĜedstavuje pouze náboženství ve formČ vztahu þlovČka k Bohu, nýbrž po
i náboženství. Historicky byl islám pro postavení žen urþující ještČ mnohem dĜíve než
ZmČnou oproti sovČtskému období se zdá být vymizení tradice platby kalymu. Všichni
neboĢ rodiþe se vČtšinou navzájem znají a vČdí tudíž, co od dČtí mohou oþekávat.
Vedle právních pĜedpisĤ mČlo a má na postavení žen v uzbecké spoleþnosti vliv
Když mladým jejich protČjšky vyberou rodiþe, je šance na úspČšné manželství mnohem vyšší,
39
Postavení žen z hlediska náboženství
Evropské zvyky, pĜi nichž se mladí lidé stále scházejí a rozcházejí, nepovažuje za správné.
domlouvají rodiþe, nejvíce ze všech informátorĤ obhajovala žena pĜímo z hlavního mČsta.
1995. Aþkoli by obsah této úmluvy mČl odpovídat národní legislativČ jejích signatáĜĤ, existuje
v pĜípadČ Uzbekistánu rozpor mezi minimálním vČkem pro svatbu stanoveným uzbeckým
s nímž rodiþe nesouhlasí. Jak chlapci, tak dívky však tento postup povČtšinou akceptují
a podĜídí se jejich pĜání, neboĢ vČĜí, že rodiþe nejlépe vČdí, co je pro jejich budoucnost dobré.
diskriminace žen15 pĜijatou OSN v roce 1979 a ratifikovanou Uzbeckou republikou v roce
svého partnera mluvit i sama dívka. V zásadČ je však témČĜ nemyslitelné prosadit si partnera,
Situace ve mČstech je þasto odlišná. Zde si mladí lidé mohou své protČjšky vybírat sami a pro
KromČ národní legislativy jsou práva ženám garantována i mezinárodními smlouvami,
jichž je Uzbekistán signatáĜem. Jedná se pĜedevším o Úmluvu o odstranČní všech forem
rodiþi. V nČkterých pĜípadech, zejména pokud rodiþe mají vyšší vzdČlání, mĤže do výbČru
Zejména ve venkovských oblastech dále pĜevládá i tradice výbČru budoucího partnera
majetková práva.14
s rozvodem nevysloví souhlas. V pĜípadČ rozvodu má tČhotná žena þi matka starající se
o spoleþné dítČ nárok na platbu výživného od bývalého manžela. Oba manželé mají stejná
znaþná nákladnost svatby, která se tak pĜi momentální ekonomické situaci v zemi pro vČtšinu
38
že je jeho manželka tČhotná þi je-li jejich dítČti ménČ než jeden rok, pokud manželka
Jak muž, tak žena má právo požádat o rozvod, muž je však v tomto právu omezen v pĜípadČ,
þinila 12,9 sĖatkĤ na 1000 obyvatel, v roce 2011 to bylo pouhých 7,8 poté, co klesla v roce
2004 až na šest sĖatkĤ na 1000 obyvatel. DĤvodem snížení poþtu sĖatkĤ je pravdČpodobnČ
s možností snížení maximálnČ o rok ve zvláštních pĜípadech, pro muže je stanoven na 18 let.13
manželĤ a spory v manželství. Minimální vČk pro svatbu stanovuje pro ženy na 17 let
Zákon o rodinČ z roku 1998 reguluje vztahy v manželství a rodinČ, majetkové vztahy
Od osamostatnČní Uzbekistánu výraznČ klesala míra sĖateþnosti. Zatímco v roce 1991
odČv. NevČsty mají dlouhé bílé šaty se závojem, ženichové oblek þerné þi bílé barvy.
Uzbekistánu þi k pomníkĤm padlým vojákĤm. Od evropských svateb se neliší ani svatební
v Uzbekistánu obrovskou slavností, na kterou je bČžnČ zváno 600–1 000 lidí. Zejména na
vesnicích jsou zváni nejen pĜíbuzní a pĜátelé nýbrž i všichni lidé z ulice i širší komunity.
Jelikož je tak velká svatba spojena i se znaþnými finanþními náklady, je zvykem, že hosté
znaþnou snahu SovČtského svazu o potlaþení role islámu ve spoleþnosti k takovýmto
kompromisĤm docházelo i v sovČtském Uzbekistánu a nejinak je tomu i v souþasné dobČ, kdy
pĜes patrnou snahu o oživení tradic a norem islámu ve spoleþnosti je legislativa státu
vytvoĜena po vzoru moderních státĤ na demokratickém a sekulárním principu.
40 lety se plov dČlal z 80 kg rýže, dnes už se pĜipravuje pouze ze 40 kg. RovnČž délka
svatebního veselí doznala zmČny. DĜíve se slavilo i 3–4 dny, dnes se vše odbude za jeden
den.37
SovČtským svazem a zároveĖ v té dobČ nebyla ani unikátem v rámci muslimského prostoru.
Ve stejné dobČ jako v Uzbekistánu byla zvýšená pozornost postavení žen vČnována napĜíklad
i v Turecku, a tak je ponČkud obtížné urþit, zda by ke stejným þi podobným zmČnám ve
18
50
Typický ženský odČv užívaný ve StĜední Asii zahalujícího tČlo i hlavu ženy vþetnČ obliþeje.
17
tohoto hnutí pozdČji vstoupilo do komunistické strany s nadČjí, že s podporou státu se jim lépe
o správnosti mnohoženství, provdávání nedospČlých dívek þi platby kalymu. Mnoho þlenĤ
džadídistického hnutí. Mnoho jeho pĜedstavitelĤ již na zaþátku 20. století pochybovalo
však byly patrné snahy o zmČny ve spoleþnosti vycházející z muslimského reformního
SovČtská politika vĤþi ženám byla do znaþné míry revolucí v této oblasti. Již dĜíve
55
WANI, A, LONE S. Changes in the Institution of Marriage in Uzbekistan from Pre-Soviet to Post Independent
Era. Journal of Eurasian Studies. 2012, IV, þ. 2, s. 87.
33
V pĜekladu vzdČlaný muž, je náboženskou autoritou v obci.
34
35
Zákon o rodinČ Uzbecké republiky, þl. 13.
36
Jídlo na zpĤsob rizota, jeho složení se liší v závislosti na regionu, stálými složkami je však hovČzí þi skopové
maso, mrkev, þesnek, alternativnČ cizrna, vaĜené vejce, rozinky.
37
Informace získaná bČhem výzkumu informátora z Rištanu ve Ferganské oblasti (55 let).
32
Z ruských tradic se ujalo pokládání kvČtin k památníkĤm významným osobnostem
Mnoho svatebních tradic, které se v Uzbekistánu provádČjí, je bČžných i v EvropČ.
uvaĜení svatebního plovu bylo demonstrováno, jak se svatby zmenšují. Zatímco pĜed zhruba
na fakt, že myšlenka emancipace žen v tomto regionu existovala již pĜed jeho ovládnutím
StĜední Asii nedošlo i bez sovČtského vlivu.
považují za své národní všechny stĜedoasijské státy. PrávČ i na množství rýže potĜebné pro
politiky SovČtského svazu ke zlepšení postavení žen ve StĜední Asii. Je však tĜeba upozornit
hostĤ omezené.
postsocialistické transformace Uzbekistánu, je tĜeba porovnat stav dĜívČjší, tedy v období
Na svatbČ se tradiþnČ vaĜí þtyĜi chody, z nichž nejdĤležitČjší je plov36, jídlo, které
pĜijít každý, kdo chtČl, kdežto dnes jsou rozesílány jmenovité pozvánky, a tak je množství
K tomu, aby bylo možné zhodnotit zmČny v postavení žen, ke kterým došlo v rámci
SovČtského svazu, a stav nynČjší. Mnoho zejména sovČtských autorĤ vyzdvihovalo pĜínos
svatby v porovnání s dĜívČjší dobou zmenšila. Je to údajnČ dáno tím, že dĜíve na svatbu mohl
Postavení žen v rodinČ od SovČtského svazu po souþasnost
pĜispívají jistým finanþním obnosem. Podle informací místních se však velikost a nákladnost
že vČtšina obyvatel považuje muslimský obĜad za dĤležitČjší a civilní bere pouze jako zápis
do matriky. Za oficiální sĖatek je však z pohledu práva považován pouze civilní.35 Svatba je
v rozporu, jsou výsledné vztahy lidí ve spoleþnosti kompromisem mezi obČma pohledy. I pĜes
Dvojí obĜad – civilní a církevní je bČžnou praxí i dnes. Situace se nezmČnila ani v tom,
proto registrovalo se zpoždČním až ve chvíli, kdy manželé dosáhli potĜebného vČku.34
sekulární státní legislativa. Jelikož požadavky tČchto dvou druhĤ norem jsou nezĜídka
náboženské a novČ vytvoĜené normy právní, po staletí praktikované muslimské tradice a
s registrací na ZAGS otáleli, byla stále pĜetrvávající praxe svateb nezletilých. Manželství se
prvního dítČte, neboĢ poté mČli nárok na rodinný pĜíspČvek. Dalším z dĤvodĤ, proþ
schopen všechny zaopatĜit.
V praxi se od dob SovČtského svazu v uzbecké spoleþnosti stĜetávají normy
místní komunity. Rodiny k oficiální registraci sĖatku nemČly pĜíliš velkou motivaci, proto se
zejména na vesnicích þasto stávalo, že se manželé pĜišli zaregistrovat až po narození jejich
ženicha kalym. Žena nemá právo iniciovat rozvod. Muž má právo mít více žen, pokud je
zvyklostí zvaný nikoh. Pár oddával mulla33 a svatbu provázela velká slavnost za úþasti celé
svobody. Manžela dceĜi vybírají rodiþe a není nic zvláštního na tom, že v dobČ vdavek není
plnoletá nebo svého ženicha vidí poprvé až na svatbČ. Za nevČstu dostane její rodina od
Jako první z obou obĜadĤ se obvykle provedl qizil-to’j, jehož hlavním cílem bylo
nahlášení svatby na ZAGS. Poté se v domČ ženicha konal muslimský obĜad podle tradiþních
Hlavou rodiny je otec, který požívá nejvČtší autority. Jeho povinností je provdat své
vládních pĜedstavitelĤ.32
podléhalo nejvČtšímu vlivu sovČtské propagandy a žilo zde znaþné množství inteligence þi
dcery a dohlížet na jejich správnou výchovu, což souvisí se znaþným omezením jejich
V rodinČ i spoleþnosti je vždy muž nadĜazen ženČ, starší mladšímu.
18
zahalená parandžou.17 Žena má manželovi vykat a nemá se zapojovat do rozhovoru mužĤ.
54
Ferganské doliny. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2008, s. 148–149.
30
BACON, E. Central Asians under Russian rule: A study in culture change. Vyd. 1. Ithaca, N.Y.: Cornell
University Press, 1980, s. 169-170.
31
University Press, 1980, s. 140.
29
absolvovalo muslimskou svatbu, což je úctyhodný podíl vzhledem k tomu, že hlavní mČsto
51
20
University Press, 1980, s. 168–169.
21
Ferganské doliny. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2008, s. 76–77.
22
být mimo domov, mČly by se zdržovat doma.22
pĜípadĤ probíhal tradiþní obĜad i nadále a sovČtský se stal pouze jeho ménČ oblíbeným
19
cestovat na vČtší vzdálenosti (vČtšinou pouze v rámci oblasti) a pokud nemají legitimní dĤvod
svatba), který mČl nahradit tradiþnČ provádČný muslimský obĜad. V praxi však ve vČtšinČ
doplĖkem. DĤkazem je fakt, že z 3 180 párĤ oddaných v Taškentu v roce 1980 více než 90 %
venkovské dívky znaþnČ omezeny v pohybu. Není jim dovoleno bez doprovodu rodiþĤ
vysoce cenČna jejich cudnost a zdrženlivost, proto jsou v rámci rodiþovské výchovy zejména
Novinkou pĜi svatbách se stal sovČtský svatební obĜad, tzv. qizil-to’j (v pĜekladu rudá
vykonávána ve formČ hotovosti.
jednou staly správnými manželkami a matkami. U dívek pĜed vstupem do manželství je
utajit a rovnČž v dĤsledku kolektivizace, kdy rodiny nemČly dobytek nazbyt, byla tato platba
31
pohlaví a vČku. Dívky jsou vychovávány k poslušnosti vĤþi mužĤm a starším a k tomu, aby se
pĜedstavoval jednoho konČ a tĜicet ovcí. PozdČji jednak ve snaze platbu kalymu co nejvíce
Kalym, aþkoli byl podle oficiálních proklamací sovČtského režimu ze spoleþnosti
Rodiny jsou patriarchální a patrilokální a status jejich þlenĤ je urþen na základČ
probíhal rodinný život, jak na nČj Uzbeci byli zvyklí. V zásadních rysech tak pĜetrvalo
tradiþní uspoĜádání rodiny až dodnes.
vymýcen, se i nadále praktikoval vČtšinou formou daru. JeštČ v roce 1928 prĤmČrný kalym
panna.
a proto v soukromí uzbeckých domĤ a v jejich uzavĜených dvorech, dál vcelku nerušenČ
Její status se odvíjel i od velikosti kalymu, který za ni mČl být zaplacen a vČna, které dostala
od svých rodiþĤ. I ta nejvíce poruštČná inteligence trvala na tom, aby se dívka vdávala jako
30
Na rodinných vztazích se sovČtská politika podepsala pouze minimálnČ. Na rozdíl od
zmČn týkajících se veĜejného života nebyly totiž ty rodinné tak snadno kontrolovatelné,
považovalo za nepĜístojné objevovat se na veĜejnosti se svými ženami.21
nemožné. Dívka si mČla vzít vždy muže stejného þi vyššího sociálního statusu, než byla sama.
byla cizím lidem nepĜístupná. Mnoho mužĤ na venkovČ, ale i ve mČstČ, ještČ v 80. letech
pĜivádČli své ženy do rodiny a žili zde spolu se svými rodiþi i dČtmi, zatímco dcery své
buć ignorovali, nebo je v nČkterých pĜípadech spojili s muslimskými.29
rodiþĤ s jejich výbČrem vysoce žádoucí a odporování vĤli rodiþĤ bylo zejména u dívek témČĜ
postarat.20 Proto byl ve vČtšinČ rodin zachován tradiþní vzor velké patrilokální rodiny. Synové
obĜadnost vþetnČ té svatební nahradit sovČtskou. V praxi však místní obyvatelé nové obĜady
podlehli ruskému vlivu, si obþas hledali své protČjšky sami. I v tom pĜípadČ však byl souhlas
vedeny k úctČ ke svým rodiþĤm a starším þlenĤm rodiny a k povinnosti na stáĜí se o nČ
starších. VČtšina zejména venkovských domĤ se dČlila na mužskou þást a ženskou þást, která
NeúspČch sovČtského modelu mČl koĜeny pĜedevším ve výchovČ dČtí, které byly od maliþka
z donucení, provdávání nedospČlých dívek þi platba kalymu. Zákon rovnČž naĜídil povinnou
registraci sĖatkĤ na ZAGS. Plánem sovČtského vedení zároveĖ bylo veškerou muslimskou
i nadále svým dČtem partnery ve vČtšinČ pĜípadĤ rodiþe. Pouze zástupci inteligence, kteĜí
obyvatel a i v tČchto pĜípadech zĤstávaly i nadále vazby mezi rodiþi a dČtmi velmi silné.
provádČných, z muslimského práva vycházejících, svatebních tradic. Mezi nČ patĜily svatby
domovy opouštČly. Rodina zĤstávala relativnČ uzavĜeným prostorem, kde pĜevládala autorita
mohli žít oddČlenČ od rodiþĤ. Tento model rodiny se však setkal s odezvou pouze u malé þásti
PĜestože do manželství podle zákona mČli oba manželé vstupovat dobrovolnČ, vybírali
snažily zajistit þerstvým novomanželĤm byt þi poskytnout prostĜedky ke stavbČ domu, kde by
Od 20. let 20. století byly zákonem o rodinČ a trestním zákoníkem stanoveny podmínky pro
zatímco malé rodiny byly znakem pokrokovosti a modernity. Orgány místní správy se proto
sovČtského režimu. Tradiþní uzbecké velkorodiny podle nČj byly pĜíznakem zaostalosti,
Vztahy v rámci rodiny se staly jedním z nejdĤležitČjších bodĤ modernizaþních snah
navazovala na pĜedchozí reformní snahy džadídistického hnutí.
budou uskuteþĖovat jejich myšlenky.19 SovČtská politika tak v podstatČ do znaþné míry
vstup do manželství. Tyto zákony se zásadnČ vymezovaly vĤþi vČtšinČ do té doby
Uzavírání sĖatku
a problematiku mnohoženství. Na tato témata bude zamČĜena následující þást studie.
urþuje nČkolik dalších aspektĤ. Jedná se o zpĤsob uzavírání sĖatku, právo ženy na rozvod
S postavením žen v uzbecké rodinČ rovnČž velmi úzce souvisí a do znaþné míry ho
18,3
2,3
Dva a více manželských párĤ s dČtmi/bez dČtí a další pĜíbuzní
Rodiny bez otce v þele s matkou
100,0
10,0
3,6
pĜedstava od maliþka vštČpována i samotným dívkám, které ji pak automaticky berou za
53
52
28
Domestic violence in Uzbekistan. Minneapolis, MN: Minnesota Advocates for Human Rights, 2000, s. 14–15.
27
24
To je tradiþnČ úkolem nejstaršího syna. Pokud není z nČjakého dĤvodu schopen tento úkol splnit, pĜicházejí na
Ĝadu mladší synové.
25
26
Informace získaná bČhem výzkumu od informátorky z Fergany (24 let).
23
který vytváĜí pevné rodinné zázemí a udržuje chod rodiny. V tradiþní výchovČ je takováto
spoleþnČ s dalšími pĜíbuznými, je témČĜ 55 %.
vlastní.
nahlíží na ženu nikoli jako na individuum, nýbrž zpravidla jako na souþást rodiny, na þlovČka,
manželka a snacha. MateĜství je pro ženy samotné rovnČž významnou kvalitou.28 Spoleþnost
rodiþe ženicha postaví novomanželĤm dĤm a rodiþe nevČsty ho zaĜídí.26
VČtšinový podíl velkých rodin i v souþasnosti demonstruje následující tabulka
která je dĤležitá pro nalezení rovnováhy mezi mnoha rolemi, které žena vykonává jako matka,
jediným Ĝešením bydlet s rodiþi. V ideálním pĜípadČ a pĜi dobré finanþní situaci je zvykem, že
zachycující zastoupení rodin podle jejich typu v roce 2005. Rodin, v nichž žijí manželé
považují schopnost udržovat klid a štČstí v manželství. Dále zdĤrazĖují schopnost kreativity,
samostatnČ, nicménČ þasto není dostatek financí na stavbu þi koupi domu nebo bytu. Proto je
neutČšené, ženy samotné ho tak þasto vĤbec nepociĢují. Za hlavní atribut moderní ženy totiž
je jim totiž rodina jejich budoucího manžela.25
I pĜesto, že se z pohledu západní kultury mĤže zdát postavení žen v uzbecké rodinČ
jí to povolit její tchýnČ. Takovýto tlak na snachy je nejvČtší na poþátku manželství, obvykle se
však snižuje s pĜíchodem jejich mateĜství.27
i jejich vlastní matky hovoĜí jako o hostech v jejich vlastních domech. Tím pravým domovem
PĜetrvávající tradice velkých patrilokálních rodin není pouze otázkou kulturních
mĤže sama svobodnČ rozhodovat. Dokonce, i pokud chce napĜíklad navštívit své rodiþe, musí
budoucna rodinČ nemá co pĜinést, neboĢ se vdá a odejde z domu. O dcerách proto þasto
zvyklostí, nýbrž v ní hraje podstatnou roli i ekonomická stránka. VČtšina párĤ by ráda bydlela
postavení tu už nezaujímá pouze otec, nýbrž i tchýnČ vĤþi snaše. Snacha je nucena vstávat
vždy jako první, zastat vČtšinu domácích prací a je znaþnČ omezena v poþtu vČcí, o kterých
ženského pohlaví je þasto považováno pouze za to, které finanþnČ vysává rodinu a do
více synĤ i s manželkami, pak nejnižší status má žena nejmladšího syna. Patriarchální
dosáhnout. JeštČ v souþasné dobČ je patrná preference dČtí mužského pohlaví, neboĢ syn je
schopen zaopatĜit své rodiþe ve stáĜí24, chránit þest rodiny a nést dále její jméno. Naopak dítČ
Nejhorší postavení ve vícegeneraþní rodinČ má žena v roli snachy. Pokud je v rodinČ
Tabulka 3: RozdČlení rodin podle typu v roce 2005
Zdroj: Women and Men of Uzbekistan 2000–2005. Taškent: State Committee of the Republic of Uzbekistan on
Statistics, 2007, s. 40.
Celkem
Ostatní rodiny
Rodiny bez otce (matky) v þele s matkou (otcem), rodiþe matky (otce) a
další pĜíbuzní
0,2
36,6
Manželský pár s dČtmi/bez dČtí a další pĜíbuzní
Rodiny bez matky v þele s otcem
3,4
25,6
Manželský pár bez dČtí
Manželský pár s dČtmi
%
více dČtí žena má a þím více z nich je chlapcĤ, tím vyšší pozice v rámci rodiny je schopna
statusem její rodiny, jejím pĜíspČvkem do rodinných pĜíjmĤ a pĜedevším mateĜstvím. ýím
Status ženy v rámci rodiny a její vyjednávací síla je urþena jejím vČkem, sociálním
v rodinČ.23
a zdvoĜilé a mĤže být pomČrnČ názorným odrazem toho, jak samy ženy vnímají své postavení
mĤj majiteli. Jak v soukromí, tak na veĜejnosti je toto oslovení považováno za vhodné
místo oslovení svého muže jeho jménem používají výraz ho’jaiyinim znamenající v pĜekladu
zejména ve venkovských oblastech Uzbekistánu a v tradiþních rodinách. Manželky dokonce
Ho’jayin znamená v pĜekladu majitel a je výrazem bČžnČ kulturnČ akceptovaným
„Nenechávám svou jednadvacetiletou dceru chodit ven samotnou nebo jen
s kamarádkami, ani pĜi zvláštních pĜíležitostech; ven mĤže jít pouze v doprovodu
svého staršího bratra. Sama jsem byla vychovávaná západním zpĤsobem výchovy, ale
za souþasných okolností nevČĜím lidem venku. Musím na ni dát pozor než ji pĜedám
jejímu ho’jayin.“
dČtí z Ferganské oblasti (48 let):
Tento postoj rodiþĤ k výchovČ dcer je patrný i z výpovČdi informátorky – matky pČti

Brožura - Kulturní studia

Transkript

Podobné dokumenty

Kulturni studia 1/2013

katalog požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky

alle_CV_tschech 1

Sborník Laboratoř EU 2/2013

1 äČ`267 2 32+ě(%1e 1DĜt]HQt ţO 1DĜt]HQt ţO

PF 2012 - Hostomice