Katalog - Insaan

IN SA AN
ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM
KULTURNÍHO DIALOGU
CZECH-ARAB CENTRE
FOR CULTURAL DIALOGUE
IN SA AN
ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM
KULTURNÍHO DIALOGU
CZECH-ARAB CENTRE
FOR CULTURAL DIALOGUE
ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO DIALOGU
CZECH-ARAB CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE
TÉMĚŘ SAMETOVÉ REVOLUCE
ALMOST VELVET REVOLUTIONS
KATALOG K VÝSTAVĚ
EXHIBITION CATALOGUE
INSAAN
ČESKO-ARABSKÉ
CENTRUM
ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO
DIALOGU / CZECH-ARAB
CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE
KULTURNÍHO DIALOGU
S PODPOROU ZASTOUPENÍ EVROPSKÉ KOMISE V ČR A VELVYSLANECTVÍ SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH V ČR
/ WITH THE SUPPORT OF THE EUROPEAN COMMISSION REPRESENTATIONIN THE CZECH REPUBLIC
CZECH-ARAB
AND THE EMBASSY OF THE UNITED
STATESCENTRE
OF AMERICA IN THE CZECH REPUBLIC
FOR CULTURAL DIALOGUE
UVÁDÍ / PRESENTS
VÝSTAVU FOTOGRAFIÍ POD ŠIRÝM NEBEM / AN OPEN-AIR PHOTO EXHIBITON
TÉMĚŘ SAMETOVÉ REVOLUCE
ALMOST VELVET REVOLUTIONS
Milé návštěvnice, milí návštěvníci,
Dear visitors,
vítám Vás na výstavě fotografií Téměř sametové revoluce. Proč
jsme se rozhodli umístit vedle sebe fotografie československých
revolučních událostí a arabských revolucí a protestů letošního roku?
Protože věřím, že stojí za to prozkoumat vizuální cestou podobnosti i
odlišnosti mezi oběma událostmi. Můj osobní názor je ten, že lidé, kteří
vyšli do ulic v Československu a lidé, kteří vyšli do ulic v arabských
zemích, mají více společného než odlišného. Spojuje je touha po tom,
aby se s nimi zacházelo jako s lidmi, ne jako s inventářem, tedy s
úctou a s respektem k základním lidským právům a svobodám. Spojuje
je touha po větší sociální a ekonomické spravedlnosti. Spojuje je touha
spolurozhodovat o věcech veřejných a o své vlastní budoucnosti.
Spojuje je riziko, které na sebe vzali, když se neozbrojení postavili
režimu navzdory jeho výhružkám a brutalitě. Spojuje je terminologie,
s jakou je režim odbyl: kriminální živly, nepřátelé státu, cizí agenti
provokatéři, teroristé. Spojují je také vlastní hesla, která doprovázela
jejich vzdor: svobodu! (hurijja!), nenásilně! (salmijja!). Na druhou
stranu, kromě odlišného kulturního a historického rámce, nejvíce
viditelné rozdíly spočívaly v lišící se míře ochoty jednotlivých režimů
použít dlouhodobého násilí a vzdát se politického monopolu. Přál
bych si, aby tato výstava vzdala hold tomu, co nás spojuje, spíše
než rozděluje.
Welcome to the photo exhibition Almost Velvet Revolutions. Why
did we decide to place side by side photos from Czechoslovakian
revolutionary events and from the Arab revolutions and protests of
2011? Because I believe that it is worth examining similarities and
differences between the two. My personal opinion is that the people
who went into the streets in Czechoslovakia and the people who
went into the streets in Arab states have much in common, that what
they share in common outweighs their differences. They both desired
to be treated like human beings, not like an inventory, with dignity
and respect for basic human rights and freedoms. They both desired
more social and economic justice. They both desired to have a say in
public affairs and their own future. They both risked their lives when
they faced in a non-violent way the threats and the brutality of the
regime. The regime dismissed them both as criminals, enemies of the
state, foreign agents-provocateurs, terrorists. They both countered
with the same chants that accompanied their resistance: freedom!
(hurreya!), peacefully! (salmeya!). On the other hand, apart from a
different cultural and historical framework, the most visible differences
stemmed from the varying extent to which the regimes were willing to
use brutal force and give up their monopoly on power. My wish is that
this exhibition pays tribute to what connects rather than divides us.
Šádí Shanaáh, ředitel
Šádí Shanaáh, director
16 / 11 - 30 / 11 / 2011
NÁMĚSTÍ REPUBLIKY, PRAHA
ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ / SPECIAL THANKS TO
Radek Bajgar, Radovan Boček, William Cohn, Karel Cudlín, Toufik Dallal, Naděžda Frelichová, Pavla Kantnerová, Lubomír Kotek,
Dana Kyndrová,Wassim Ben Rhouma, Jan Sasínek, Anastasia Skomorokhova, Jan Šilpoch, Pjotr Ufnal, Michal Volf
KURÁTOR / CURATOR
Šádí Shanaáh
GRAFICKÁ ÚPRAVA / GRAPHIC DESIGN
Michal Volf
INSAAN©2011
Skupina mladých demonstrantů manifestuje na Letné, kde zhruba 800 tisíc lidí
vyjadřovalo nespokojenost s pouhou obměnou ve vedení komunistické strany a
vyžadovalo hlubší reformy. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989
A group of young protestors participating at a demonstration in Letná (Prague)
where approximately 800 thousand people rejected a mere personnel change in
the leadership of the communist party and demanded deeper reforms. Photo ©
Karel Cudlín, 25.11.1989
Jemenské dívky demonstrující v hlavním města Saná žádají odstoupení prezidenta
Saleha a vyjadřují solidaritu s ostatními „revolučními“ arabskými zeměmi (vlajky
zleva): Sýrie, Jemen, před-kaddáfího Libye, Egypt a Tunisko. Photo © ČTK/AP Hani
Mohammed, 26.8.2011
Yemeni girls taking part at a demonstration in the capital Sanaa demand the
resignation of President Saleh and show solidarity with other “revolutionary“ Arab
states (flags from the left): Syria, Yemen, pre-Gaddafi Libya, Egypt and Tunisia.
Photo © ČTK/AP Hani Mohammed, 26.8.2011
Bahrajnský demonstrant ve městě Riffa symbolicky předává bezpečnostním
složkám květinu jako výraz nenásilného protestu. Policisté zahradili demonstrantům
cestu ke královskému paláci a následně je za použití brutální síly rozehnali. Photo
© REUTERS/ Hammad Mohammed, 11.3. 2011
A Bahraini demonstrator in the city of Riffa showing flowers to the security
service as a symbol of a non-violent protest. The police created a human wall to
stop a march to a royal palace and then dispersed the protestors using brutal
force. Photo © REUTERS/ Hammad Mohammed, 11.3. 2011
Demonstrující studenti, kteří byli zastaveni na Národní třídě během pochodu do
centra města, předávají příslušníkům bezpečnostních sil květiny na znamení míru
a nenásilného protestu. O dvě hodiny později jsou demonstranti brutálně zmláceni
policií. Photo © Jan Šilpoch, 17.11.1989
Demonstrating students, who were stopped at Národní třída when they tried to
march into the city center, are giving flowers to the security forces as a symbol
of peace and non-violence. About two hours later they were brutally attacked by
the police. Photo © Jan Šilpoch, 17.11.1989
Tunisanka předává květinu vojákovi, který střeží ministerstvo vnitra. Je 14. února,
sv. Valentýn, ale také přesně měsíc od doby, kdy prezident Ben Ali uprchl ze země.
Květina je tedy výrazem díků za intervenci armády, která se v posledních dnech
demonstrací přidala na stranu demonstrantů. Photo © Wassim Ben Rhouma,
14.2.2011
A Tunisian woman giving a flower to a soldier guarding the Ministry of Interior. It
is February 14, Valentine’s Day, but also exactly one month after President Ben Ali
fled the country. Therefore, the flower is a thank-you gift for the army that in the
last days of protests intervened on the side of demonstrators. Photo © Wassim
Ben Rhouma, 14.2.2011
Radost a dojetí na Václavském náměstí po abdikaci generálního tajemníka
Ústředního výboru KSČ Milouše Jakeše. Photo © Karel Cudlín, 24.11.1989
Emotions run high after the resignation of Milouš Jakeš, the general secretary of
the communist party, was announced. Photo © Karel Cudlín, 24.11.1989
Veliké emoce neopustily Tunisany ani šest dní po útěku prezidenta Ben Aliho
ze země. Na demonstraci před ústředím režimní politické strany (RCD) požadují
demonstranti její zrušení. Photo © MAGNUM PHOTOS/ Alex Majoli, 20.1.2011
Emotions stay very tense even six days after the Tunisian president Ben Ali fled
the country. In front of the headquarters of the regime‘s political party (RCD) the
protestors demand the ban of the party. Photo © MAGNUM PHOTOS/Alex Majoli,
20.1.2011
Demonstrující studenti byli zastaveni na Národní třídě v Praze a obklíčeni
bezpečnostními jednotkami až na tzv. uličky, kudy mohli poté, co se nechají zbít,
uprchnout. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
Student demonstrators were stopped at Narodni (National) Street in downtown
Prague by a cordon of riot police which blocked all escape routes and subsequently
beat the students. The banner reads „Nonviolence“. Photo © ČTK/Pavel Hroch,
17.11.1989
Jedenáct dní po útěku tuniského prezidenta ze země nepřestávají Tunisané
demonstrovat, aby se ujistili, že nedojde jen ke kosmetickým změnám ve vedení
země. Požadují odstoupení premiéra a všech kádrů spojených s režimem. Na
transparentu je ve francouzštině nápis „Ne násilí“. Photo © ČTK/AP Hassen Dridi,
25.1.2011
Tunisians do not cede to protest even eleven days after the president fled the
country. They want to make sure that the reforms do not stop at cosmetic
changes in the leadership of the country and demand the resignation of the prime
minister and all cadres connected to the régime. The banner says in French “No to
violence”. Photo © ČTK/AP Hassen Dridi, 25.1.2011
Na Letenské pláni v Praze se shromáždily statisíce lidí, aby podpořily požadavky
Občanského fóra. Photo © ČTK/Petr Josek, 26.11.1989
Hundreds of thousands gathered at Letna in Prague to support the demands of
the Civic Forum. Photo © ČTK/Petr Josek, 26.11.1989
Chlapec sleduje egyptské demonstranty, kteří se 18. února shromáždili na
náměstí Tahrír v Káhiře. Pod názvem „Pochod vítězství“ oslavovali Egypťané týden
od svržení 30ti leté vlády Husniho Mubaraka, ale současně připomínali novým
dočasným správcům země z řad armády, že řadoví Egypťané jsou odhodláni chránit
revoluci a pokračovat v započatých změnách. Photo © REUTERS/Mohamed Abd
El-Ghany, 18.2.2011
A boy watches as pro-democracy supporters gather in Tahrir Square in Cairo on
February 18, 2011. Egyptians held a nationwide „Victory March“ to celebrate the
overthrow of Hosni Mubarak‘s 30-year rule one week ago and at the same time to
remind new temporary military rulers that ordinary Egyptians are determined to
protect and implement the goals of the revolution. Photo © REUTERS/Mohamed
Abd El-Ghany, 18.2.2011
Demonstrant z řad studentů mává českou vlajkou před kordónem bezpečnostních
složek na Národní třídě v Praze. Policisté studentům odřízli únikové cesty a
následně je zbili. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
A student demonstrator waving a Czech flag in front of a cordon of riot police
at Narodni (National) Street in downtown Prague. The police blocked all escape
routes and subsequently beat the students. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
Muž mává egyptskou vlajkou před kordónem policistů, kteří jsou spíše v pohovu.
Je sváteční den konce ramadánu, postního měsíce, téměř půl roku po pádu
prezidenta Mubaraka. Napětí v Egyptě ale neustupuje a o každý reformní krok se
různé skupiny demonstrantů přetahují s dočasnou vojenskou vládou. Photo ©
REUTERS/Mohamed Abd El-Ghany, 30.8.2011
A man waves an Egyptian flag in front of a somewhat relaxed police cordon. It
is the last, festive day of the holy month Ramadan, almost six months after the
demise of President Mubarak. The tension in Egypt however does not ease - as
every reform step is a result of the pressure that different groups of protesters
can mount on the temporary military rulers. Photo © REUTERS/Mohamed Abd
El-Ghany, 30.8.2011
Když bylo 17. listopadu čelo studentské demonstrace zastaveno na Národní třídě
v Praze, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. O dvě hodiny později
byla demonstrace rozehnána brutálním zákrokem policie, který probudil zbytek
veřejnosti k aktivní kritice režimu. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
When the front of the student demonstration was stopped by the riot police at
Narodni (National) Street in Prague on 17 November, some of the students just
sat on the ground in front of the police. Two hours later the demonstration was
dispersed by brutal force which in turn awakened the rest of the public to active
criticism of the regime. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
Demonstrant se modlí na zemi před egyptskými vojáky na náměstí Tahrír v Káhiře.
Chvíli před tím Husni Mubarak vyměnil některé členy svého kabinetu, ale sám
odmítl odstoupit, k velké nevoli statisíců lidí, kteří již desátý den demonstrovali
za konec vlády tohoto 82-letého prezidenta. Photo © REUTERS/Yannis Behrakis,
5.2.2011
A demonstrator prays in front of army soldiers near Tahrir Square in Cairo. Egypt‘s
President Hosni Mubarak had reshuffled his government but refused to step down
in a clear rebuff to the hundreds of thousands of people publicly demanding the
82-year-old leader step down. Photo © REUTERS/Yannis Behrakis, 5.2.2011
Mladý pár na demonstraci na Letné, které se zúčastnilo až 800 tisíc lidí.
Československá televize začala poprvé přenášet dění přímým přenosem a přidala
se k volání po generální stávce. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989
A young couple at a demonstration in Letna that was attended by as many as
800 thousand people. The Czechoslovak TV started to broadcast revolutionary
events live and joined the call for a general strike. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989
Jeden z více než deseti párů mladých Egypťanů, který během revoluce
uspořádal svatbu přímo na náměstí Tahrír. Za svědky jim bylo více než 300 tisíc
demonstrantů. Vzkazovali tím prezidentu Mubarakovi: můžeme žít své životy na
náměstí, neodejdeme dříve než ty. Photo © ČTK/AP Emilio Morenatti, 8.2.2011
One out of the more than ten young Egyptian couples that married during the
revolution in the Tahrir Square. More than 300 thousands fellow demonstrators
became witnesses. It was also a message to the President Mubarak: we can live
our lives on the Square, we will not leave sooner than you. Photo © ČTK/AP Emilio
Morenatti, 8.2.2011
Jako tzv. Palachův týden (15. – 21. ledna 1989) se označují největší občanské
protesty proti režimu v Československu od roku 1968. Připomínková akce k výročí
smrti Jana Palacha se v Praze změnila v sedmidenní demonstraci za svobodu.
Režim zareagoval brutálně – několik set lidí bylo zmláceno a zhruba 1400 zadrženo.
Photo © Lubomír Kotek, 1989
The so-called Palach Week (January 15 – 21, 1989) in Prague saw the biggest
street protests against the regime in Czechoslovakia since 1968. The anniversary
of the death of Jan Palach turned into a seven-day demonstration for freedom.
The regime replied brutally – several hundreds of people were badly beaten and
around 1400 detained. Photo © Lubomír Kotek, 1989
Město Sidi Bouzid bylo epicentrem tuniské jasmínové revoluce. Plačící žena se
dožaduje střetnutí s guvernérem po krvavém víkendu, kdy zemřelo přes dvacet
demonstrantů, které režim označil za teroristy. Photo © AFP/ Fethi Belaid, 10.1.2011
The city of Sidi Bouzid became the epicenter of the Tunisian Jasmine Revolution.
A crying woman is demanding to see the governor after a bloody weekend during
which more than 20 demonstrators (described as terrorists by the regime) were
killed. Photo © AFP/ Fethi Belaid, 10.1.2011
Když bylo 17. listopadu čelo studentské demonstrace zastaveno na Národní třídě
v Praze, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. O dvě hodiny později
byla demonstrace rozehnána brutálním zákrokem policie, který probudil zbytek
veřejnosti k aktivní kritice režimu. Photo © Radovan Boček, 17.11.1989
When the front of the student demonstration was stopped by the riot police at
Narodni (National) Street in Prague on 17 November, some of the students just
sat on the ground in front of the police. Two hours later the demonstration was
dispersed by brutal force which in turn awakened the rest of the public to active
criticism of the regime. Photo © Radovan Boček, 17.11.1989
Modlící se muž je jedním z tisíců Egypťanů, kteří navzdory pokusům armády
rozpustit demonstraci, zůstal na náměstí Tahrír. Den před tím prezident Mubarak
rozpustil vládu, ale sám odmítl odstoupit. Role armády v tu chvíli nebyla jasná.
Photo © Magnum Photos/Peter van Agtmael, 30.1.2011
A praying man is one of thousands of Egyptians who stayed in Tahrir Square
despite the attempts of the army to disperse the demonstration. The day before,
President Mubarak dissolved his cabinet but refused to step down. The role of the
army at that moment was not clear. Photo © Magnum Photos/Peter van Agtmael,
30.1.2011
Mše svatá v břevnovském klášteře byla věnována událostem 17.listopadu,
připomenutí brutálního zákroku bezpečnostních sil proti pokojné manifestaci
studentů a ocenění jejich morálního postoje. Mši sloužil zdejší páter Alois Kánský
(vpravo) a koncelebroval páter Václav Malý. Photo © ČTK/Libor Hajský, 17.12.1989
A holy mass in the Brevnov Monastery was devoted to the events of 17 November.
It commemorated the moral position of the peaceful demonstrators and the brutal
force used by the security service against them. The mass was celebrated by
father Alois Kánský (right) and also by father Václav Malý. Photo © ČTK/Libor
Hajský, 17.12.1989
Muslimský imám držící Korán a křesťanský kněz držící kříž jsou neseni na ramenou
demonstrujících Egypťanů na náměstí Tahrír. Zatímco kněz celebroval mši pro
křesťany, muslimové utvořili obranný kruh, aby modlící chránili před útoky režimních
sil. Pak zase muslimy vystřídali křesťané. Společně skandovaným heslem se stalo:
muslimové a křesťané jsou jedna ruka. Photo © REUTERS/Dylan Martinez, 6.2.2011
A Muslim imam and a Christian priest are being carried on the shoulders of
demonstrating Egyptians in Tahrir Square. While the priest celebrated a mass
the Muslims formed a defensive circle around praying Christians to protect them
from the regime’s forces. Then Christians did the same for Muslims. The common
theme chanted by both was: Muslims and Christians are one hand. Photo ©
REUTERS/Dylan Martinez, 6.2.2011
Demonstranti v druhém největším libyjském městě Benghází pálí Zelenou knihu
Muamara Kaddáfího. Zelená kniha pro demonstranty symbolizuje osobní diktaturu
Kaddáhího. Ten naproti tomu považoval svůj systém vládnutí za jedinou skutečnou
demokracii na světě. Photo © REUTERS /Asmaa Waguih, 2.3.2011
In the second largest city in Libya, anti-regime demonstrators are burning copies
of the Green Book written by Muammar Gaddafi. For them the Green Book
symbolizes a personal dictatorship of Gaddafi. Gaddafi on the other hand regarded
his political system as the only true democracy in the world. Photo © REUTERS /
Asmaa Waguih, 2.3.2011
Na tradiční studentské slavnosti Majáles (za komunismu zakázané a po listopadu
1989 obnovené) pálí studenti symboly komunistické diktatury. Photo © Dana
Kyndrová, 1.5.1990
Students are burning the symbols of the communist dictatorship during a
traditional student celebration called Majáles (banned under the communist
regime and revived after November 1989). Photo © Dana Kyndrová, 1.5.1990
Demonstranti pálí policejní čepici symbolizující tuniskou diktaturu založenou
na policejním státu. Toho dne vyhlásil prezident Ben Ali stav nouze a pohrozil
zastřelením všech, kdo se odváží demonstrovat. Později stejného dne uprchl
prezident ze země. Photo © REUTERS /Zohra Bensemra, 14.1.2011
Demonstrators are burning a police hat symbolizing Tunisian dictatorship based
on the police state. That day President Ben Ali declared a state of emergency and
threatened to shoot anyone who dares to demonstrate. Later the same day he
fled the country. Photo © REUTERS /Zohra Bensemra, 14.1.2011
Demonstrace k výročí sedmdesáti let od vzniku Československé republiky
předznamenávala listopadové události Sametové revoluce o jeden rok. Policie
demonstraci na Václavském náměstí rozehnala pomocí vodních děl, policejních
psů a pendreků. Photo © Luboš Kotek, 28.10.1989
The coming events of November 1989 were heralded one year earlier by (among
other events) a demonstration to commemorate the 70th anniversary of the
creation of the Czechoslovak state. The police dispersed the crowds using water
cannons, dogs and batons. Photo © Luboš Kotek, 28.10.1989
Pátek 28. ledna byl v Egyptě nazván Dnem hněvu. Stovky tisíc demonstrantů se
vydalo do ulic i navzdory tomu, že byly internet a mobilní sítě vypnuty. Ministerstvo
vnitra následně stáhlo policejní složky a otevřelo věznice ve snaze zastrašit
demonstranty hrubou neuniformovanou silou. V ulicích se objevila armáda, jejíž
role a příkazy nebyly známé. Photo © REUTERS /Yannis Behrakis, 28.1.2011
Friday, 28 January in Egypt was declared the Day of Anger. Hundreds of thousands
of demonstrators poured into streets despite the shutdown of internet and mobile
networks. The Ministry of Interior later withdrew police forces and opened prisons
to scare off the demonstrators with a brutal and ununiformed force. The Egyptian
army appeared in the streets too. Its role and orders were not known. Photo ©
REUTERS /Yannis Behrakis, 28.1.2011
Sametová revoluce začala studentskou akcí organizovanou jako připomínku
uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939. Studenti se sešli na
Albertově a pokračovali na Vyšehrad. Když se cestou zpět pokusili vydat do centra
města, byli u Národní třídy obklíčeni a posléze zbiti. To vyvolalo negativní reakci
širší veřejnosti a studentská akce přerostla v celonárodní revoluci. Photo © Karel
Cudlín, 17.11.1989
The Velvet Revolution started as an event commemorating the closure of Czech
universities by the Nazis in November 17, 1939. Students, who organized the
event, gathered in Albertov in Prague and marched to Vyšehrad. Later, they
were surrounded and brutally beaten by the police at Národní třída when they
attempted to march to the city center. Police brutality angered the rest of the
public, leading to a nation-wide revolution. Photo © Karel Cudlín, 17.11.1989
Demonstranti si na náměstí Tahrír v Káhiře připomínají svíčkovou vigilií dosavadní
oběti (více než 300) reakce režimu na nenásilné protesty. Toho dne se k
demonstrantům přidávají odbory a požadují odstoupení prezidenta Mubaraka.
Photo © REUTERS/Asmaa Waguih, 9.2.2011
Demonstrators take part in a candlelight vigil for the people who were killed so-far
(more than 300) by the regime’s reaction to non-violent protests. Labor unions
began to join the demonstrators that day in their call for the fall of the regime.
Photo © REUTERS/Asmaa Waguih, 9.2.2011
Tisíce demonstrantů v Praze si připomnělo dvacetileté výročí vpádu vojsk
Varšavské smlouvy do Československa, které ukončilo tzv. Pražské jaro v roce
1968. Demonstranti byli brutálně zbiti policií a milicemi a více než sto jich bylo
zadrženo. Photo © ČTK/Petr Merta, Stanislav Peška, 21.08.1988
Thousands of demonstrators commemorated the 20th anniversary of the
entrance of the Warsaw Pact armies into Czechoslovakia, which effectively ended
the so-called Prague Spring in 1968. Demonstrators were brutally beaten by the
police and the militia and more than 100 were detained. Photo © ČTK/Petr Merta,
Stanislav Peška, 21.08.1988
Egyptští vojáci odvádí muže, který v přestrojení za ženu infiltroval demonstranty
na náměstí Tahrír v Káhiře. Demonstranti, kteří požadovali soudní stíhání exprezidenta Mubaraka, muže odhalili a napadli jako špióna a provokatéra kontrarevoluce. Photo © MAGNUM PHOTOS/Moises Saman, 15.4.2011
Egyptian soldiers are taking away a man who dressed as a woman infiltrated
demonstrators in Tahrir Square in Cairo. The demonstrators, demanding the
prosecution of the former President Mubarak, unveiled the man and attacked
him as a spy and instigator of a counter-revolution. Photo © MAGNUM PHOTOS/
Moises Saman, 15.4.2011
Pokud nebyli demonstranti na náměstí Tahrír v Káhiře zrovna pod útokem prorežimních sil, bavili sami sebe celou řadou kreativních nápadů: divadlem, recitací,
vtipem nebo hudbou, samozřejmě s anti-Mubarakovskou tematikou. Photo © AFP/
Mohammed Abed, 6.2.2011
When demonstrators were not defending themselves against the attacks of the
regime’s supporters and security services, they managed to entertain themselves
by a number of creative ideas: theatre, recitations, jokes or music, of course with
an anti-Mubarak context. Photo © AFP/ Mohammed Abed, 6.2.2011
Vítězství Sametové revoluce nad komunistickým režimem bylo zpečetěno zvolením
Václava Havla prezidentem republiky. Lidé jeho zvolení oslavili ve stejný den na
Václavském náměstí. Photo © CTK/Pavel Hroch, 29.12.1989
The victory of the Velvet Revolution was topped off by the election of dissident
playwright and human rights activist Vaclav Havel as the President of the republic.
People celebrated his election in Wenceslas Square in Prague. Photo © CTK/Pavel
Hroch, 29.12.1989
Jordánští aktivisté slaví útěk tuniského prezidenta Ben Aliho ze země před
tuniským velvyslanectvím v hlavním městě Jordánka Ammánu. Jordánsko rovněž
zažilo vlnu demonstrací, které ale nevyústily v dramatické politické změny. Photo
© REUTERS/Muhammad Hamed, 15.1.2011
In front of the Tunisian embassy in Amman, Jordanian activists celebrate in
a show of solidarity the departure of President Ben Ali from Tunisia. Waves
of demonstrations hit Jordan too but have not yet resulted in major political
changes. Photo © REUTERS/Muhammad Hamed, 15.1.2011
Mezi slavná hesla Sametové revoluce patří skandování „Máme holé ruce“, které
demonstranti doprovázely i jasným gestem, symbolem nenásilného protestu
morálně nadřazeného brutální reakci autoritářského režimu. Photo © Radek
Bajgar, 17.11.1989
“We have bare hands” is one of the most famous chants of the Velvet Revolution.
It was complemented by a clear gesture, a symbol of a non-violent protest morally
superior to the brutal reaction of the authoritarian regime. Photo © Radek Bajgar,
17.11.1989
Tuniští demonstranti se po útěku prezidenta Ben Aliho shromáždili před sídlem
režimní strany a požadovali rezignaci ministrů a ostatních kádrů spojených s
prezidentem. Když policisté začali střílet nad hlavy demonstrantů ve snaze je
rozehnat, uchýlili se demonstranti k univerzálnímu gestu symbolizujícímu nenásilný
protest. Photo © REUTERS/ Finbarr O‘Reilly, 20.1.2011
After Tunisian President Ben Ali fled the country, demonstrators were meeting
in front of the headquarters of the ruling party to demand the resignation of
ministers and other officials connected to the President. When the police started
to fire shots above the demonstrators ‘ heads in order to disperse them they
did not move and used the universal gesture of non-violent protests. Photo ©
REUTERS/ Finbarr O‘Reilly, 20.1.2011
Demonstranti uklízí po proběhlé demonstraci Václavské náměstí ve snaze ukázat
zodpovědnost za své činy a připravenost podílet se na vývoji země. Photo © CTK/
neznámý autor, 21.11.1989
Demonstrators clean Wenceslas Square in Prague after a demonstration to show
responsibility for their acts and the readiness to take part in the development of
the country. Photo © CTK/unknown author, 21.11.1989
Egyptští demonstranti uklízejí náměstí Tahrír den po rezignaci prezidenta
Mubaraka. V notoricky nepořádné Káhiře je to gesto znovunalezené občanské
hrdosti, odpovědnosti a přítomnosti ve veřejném (nejen fyzickém) prostoru. Photo
© AFP/Patrick Baz, 12.2.2011
Egyptian demonstrators clean Tahrir Square a day after the resignation of
President Mubarak. In the notoriously messy city of Cairo it is a gesture of a
newly-found citizen pride, responsibility and presence in the public (not just
physical) space. Photo © AFP/Patrick Baz, 12.2.2011
Pohřeb Jana Palacha za účasti jeho matky a bratra. Jan Palach, student Karlovy
Univerzity, se 16. ledna 1969 upálil na protest proti okupaci země silami Varšavské
smlouvy a proti potlačování svobod a lidských práv komunistickým režimem.
Palachova oběť i výročí jeho smrti se staly veřejným symbolem v protestech proti
režimu na mnoho dalších let. Po smrti Palacha se upálilo několik dalších mladých
lidí. Photo © CTK/neznámý autor, 25.1.1969
The funeral of Jan Palach attended by his mother and brother. Jan Palach, a
student of the Charles University, set himself on fire in January 16, 1969 to
protest against the occupation of the country by the Warsaw Pact armies and
against the suppression of freedoms and human rights by the communist regime.
Palach’s sacrifice and the anniversary of his death became public symbols in the
struggle against the regime for many years to come. Several other young people
self-immolated after Palach’s death too. Photo © CTK/unknown author, 25.1.1969
Rodina Mohameda Bouaziziho se modlí na jeho hrobě. Bouazizi se upálil 17.
prosince 2010 a zemřel o osmnáct dní později. Jeho čin, o to silnější kvůli
postavení sebevraždy ve věřících zemích, byl motivován zoufalstvím a beznadějí
po konfrontaci s představiteli režimní moci. Bouazizi nenašel žádnou jinou cestu
jak upozornit na svá lidská práva než tím, že se demonstrativně zapálil před
místním úřadem, zdrojem jeho ponížení. Stal se symbolem arabských protestů po
celém regionu. Po Bouazizově upálení následovalo jeho příkladu minimálně dalších
deset mladých lidí v různých arabských zemích. Photo © AFP/STR, 19.1.2011
The family of Mohammed Bouazizi prays at his grave. Bouazizi set himself on
fire on December 17, 2010 and died eighteen days later. His act, all the more
powerful because of the position of suicide in believing countries, was motivated
by desperation and hopelessness after a confrontation with regime officials.
Bouazizi did not find a way how to call attention to his human rights other than
self-immolation in front of the local town hall, the source of his humiliation. He
became a symbol of Arab protests in the whole region. After his self-immolation
at least ten other young people in various Arab countries followed his example.
Photo © AFP/STR, 19.1.2011
TÉMĚŘ SAMETOVÉ REVOLUCE
ALMOST VELVET REVOLUTIONS
Tunisko: 219 mrtvých, 510 zraněných
Tunisia: 219 dead, 510 injured
Egypt: 846 mrtvých, 6400+zraněných
Egypt: 846 dead, 6400+ injured
Libye: 2000 - 6000 mrtvých před intervencí NATO, celkově 15 000 – 30 000 mrtvých
a tisíce pohřešovaných
Libya: 2000 – 6000 dead before NATO intervention, in total 15 000 – 30 000 dead
and thousands missing
Bahrajn: 43 mrtvých, 1000+ zraněných, 1500 zadržených
Bahrain: 43 dead, 1000+ injured, 1500 detained
Jemen: 220+ mrtvých, 1000+ zraněných, situace se stále vyvíjí
Yemen: 220+ dead, 1000+ injured, situation is still evolving
Sýrie: 3000+ mrtvých, 1700 raněných, 30 000 zadržených, situace se stále vyvíjí
Syria: 3000+ dead, 1700 injured, 30 000 detained, situation is still evolving
Oběti, raněné a zatčené si vyžádali také demonstrace a protesty v Alžírsku, Iráku,
Jordánsku, Kataru, Kuvajtu, Libanonu, Maroku, Mauretánii, Ománu, Saudské Arábii,
Spojených arabských emirátech, Súdánu, Západní Sahaře a na palestinských územích.
A number of victims, injured and arrested were claimed by demonstrations and
protests in Algeria, Iraq, Jordan, Kuwait, Lebanon, Morocco, Mauretania, Oman, Qatar,
Saudi Arabia, United Arab Emirates, Sudan, Western Sahara and Palestinian territories.
Příbuzní Ridhy Mohameda po tom, co lékař diagnostikoval mozkovou smrt. Ridha
byl střelen do hlavy bezpečnostními silami, když spolu s dalšími tisíci lidí nenásilně
demonstroval na Perlovém náměstí v Manámě, hlavním městě Bahrajnu. Photo ©
REUTERS/Caren Firouz, 20.2.2011
Relatives grieve after being told by doctors that Ridha Mohammed, shot in the
head during a non-violent protest, is brain dead. Ridha was amongst thousands of
anti-government protesters camped in a Pearl Square in Manama, the capital of
Bahrain. Photo © REUTERS/Caren Firouz, 20.2.2011
Příbuzný oběti střelby, kterou ozbrojenci zasypali demonstranty v ulicích města
Latakie v Sýrii. Syrský režim, podobně jako ostatní arabské diktatury, využívá
neuniformované ozbrojence pro zastrašení obyvatel a vyvolávání sektářských,
náboženských nebo etnických nepokojů, které pak uniformované složky zdánlivě
stabilizují a umožní režimu pasovat se do role nepostradatelného strážce pořádku.
Photo © AFP/ Anwar Amro
A relative of a victim of a shooting when an armed group opened fire at
demonstrators in Latakia, Syria. The Syrian regime, similarly to other Arab
dictatorships, uses ununiformed armed groups to scare off people and to stir
sectarian, religious or ethnic unrest that is subsequently “stabilized“ by uniformed
security forces, which enables the regime to pose as an indispensible guardian of
order. Photo © AFP/ Anwar Amro
SPOLUPOŘADATEL
CO-ORGANIZER
Městská část Praha 1
Prague 1 Municipal District
ZÁŠTITU UDĚLILI
AUSPICES
Záštita místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí
České republiky Karla Schwarzenberga
Auspices of Deputy Prime Minister and Minister of Foreign Affairs
of the Czech Republic Karel Schwarzenberg
Velvyslanectví Libye v ČR
Embassy of Libya in the Czech Republic
HLAVNÍ PARTNEŘI
MAIN PARTNERS
PARTNEŘI
PARTNERS
MEDIÁLNÍ PARTNER
MEDIA PARTNER
Velvyslanectví Tuniské republiky v ČR
Embassy of the Republic of Tunisia in the Czech Republic
ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO DIALOGU
CZECH-ARAB CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE
Drtinova 10 (HUB Praha)
150 00, Praha 5
GSM: +420 777 627 637
E-mail: [email protected]
www.insaan.cz