Vnitřní a vnější geologičtí činitelé - řešení
Transkript
Vnitřní a vnější geologičtí činitelé - řešení
Vnitřní a vnější geologičtí činitelé - řešení Úkol: Pojmy z nabídky přiřaďte oběma skupinám činitelů, kteří ovlivňují vznik a vzhled zemské kůry. původci charakteristika popis vnitřní činitelé vnější činitelé původ v zemském nitru zdroj energie převážně mimo zemské těleso vyvolává je vnitřní energie Země (zbytková i ta, která vzniká rozpadem radioaktivních prvků) zdrojem energie pro ně je hlavně Slunce a Měsíc nezávisí na počasí a klimatu působí na zemském povrchu projevují se po celé zemské kůře zarovnávají nerovnosti zemského povrchu vedou ke zvětšování výškových rozdílů mezi částmi zemské kůry vedou ke vzniku pohoří, vyvřelých a přeměněných hornin projevují se jen v dobách zvýšené aktivity projevují se po celém povrchu projevují se trvale (s výjimkou období zvýšené zemské aktivity) vedou ke vzniku usazených hornin projevují se erozí, odnosem a usazováním materiálu magmatismus – vznik vyvřelých hornin tekoucí a stojatá voda vulkanismus - sopky ledovec seismická činnost - zemětřesení gravitace horotvorná činnost – poruchy zemské kůry mráz, změny teplot pohyb litosférických desek vítr živé organismy člověk Nabídka pojmů: zdroj energie převážně mimo zemské těleso; původ v zemském nitru; vyvolává je vnitřní energie Země (zbytková i ta, která vzniká rozpadem radioaktivních prvků); zdrojem energie pro ně je hlavně Slunce a ěsíc; působí na zemském povrchu; zarovnávají nerovnosti zemského povrchu; projevují se po celé zemské kůře; nezávisí na počasí a klimatu; projevují se erozí, odnosem a usazováním materiálu; projevují se po celém povrchu; projevují se trvale (s výjimkou období zvýšené zemské aktivity); vedou ke vzniku pohoří, vyvřelých a přeměněných hornin; vedou ke zvětšování výškových rozdílů mezi částmi zemské kůry; projevují se jen v dobách zvýšené aktivity; vedou ke vzniku usazených hornin pohyb litosférických desek; mráz, změny teplot; živé organismy; tekoucí a stojatá voda; seismická činnost – zemětřesení; vulkanismus – sopky; gravitace; vítr; magmatismus – vznik vyvřelých hornin; ledovec; horotvorná činnost – poruchy zemské kůry; člověk VZNIK ZEMSKÉ KŮRY A VZNIK SOPEČNÝCH OBLOUKŮ A PÁSEMNÝCH POHOŘÍ Zdroj: [2014-02-04] http://www.voderek.cz/prirodopis/ekoprirodopis9/p98/p98_soubory/image002.gif LITOSFÉRICKÉ DESKY Zdroj:[2014-02-04] http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/68/Plates_tect_cs.svg Úkol: Co se stane, když do sebe desky narazí? A co se stane, když se jedna začne podsouvat pod druhou? zemětřesení, tsunami, vznik pohoří Poruchy zemské kůry A) Vrásy Popis a příčina jejich vzniku: porucha zemské kůry, při které nedojde k porušení souvislosti vrstev; vzniká převážně působením bočních tlaků nebo tlaků vertikálních ale pomalých Popis vrásy a druhy vrás: Zdroj: [2015-12-29] http://geotech.fce.vutbr.cz/studium/geologie/skripta/Obrazky/h22.gif Pohoří vzniklá vrásněním: Himálaje, Alpy, Karpaty, Pyreneje, Pamír, … Beskydy – příkrovové pohoří Velká vrásnění minulosti: Název Doba Příčiny a důsledky Kadomské (assyntské) starohory-prvohory 750 – 530 milionů na okraji Gondwany, vznikl horninový podklad Evropy Kaledonské prvohory: kambrium-devon 520 – 400 milionů srážka tehdejších kontinentů; vznikla evropská pohoří v Británii, Skandinávii a na Špicberkách a některá pohoří v Grónsku, USA a Kanadě Hercynské (variské) prvohory: devon-karbon 390 – 330 milionů srážka Gondwany a Laurasie, vznikla Pangea a na ní mohutná pohoří, vznikl základ Českého masívu druhory-dosud 70 – 0 milionů nárazy desek africké, indické a arabské do desky euroasijské vznikl alpsko-himalájský systém – Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himálaje, … Alpínskohimalájské B) Zlomy Popis a příčina jejich vzniku: porucha zemské kůry, při které dojde k porušení vrstvy působením prudších vertikálních pohybů způsobených velkými tlaky Typy zlomů: Pohoří vzniklá zlomy: Krkonoše, Orlické hory, Jizerské hory, Krušné hory, Apalačské pohoří, Příkopové propadliny: Rudé moře, Velká příkopová propadlina v Africe, Mostecká pánev Zdroj: [2015-12-29] http://www.prazskestezky.cz/barrande/obr/zlomy.jpg Sopečná činnost Sopka = místo na zemském povrchu, obvykle tvaru hory, kde roztavené magma vystupuje či vystupovalo z hlubin Země. Na Zemi se obvykle vyskytují podél hranic litosférických desek. Popis sopky: Zdroj: [2015-12-29] http://www.jsem-fakt.borec.cz/Sopka2.jpg Typy sopek: explozivní, výlevné, smíšené (stratovulkány) Nejznámější sopky světa: Fuji, Hekla, Huascaran, Ključevskaja, Tambora, Etna, Vesuv, Popocatepetl, Stromboli, sopka sv. Heleny, Krakatoa, Mauna Loa, Stromboli, Santorin, Mont Peleé Důsledky sopečné činnosti: sopečné výbuchy či výlevy s ničivými dopady (zkáza území či ostrova, ztráty na lidských životech, vliv na klima, kyselé deště), úrodná půda, zdroj energie Nejznámější sopky u nás: Komorní Hůrka, Venušina sopka, Sopečná pohoří: Kordillery, Andy, Kaskádové pohoří, České středohoří, Doupovské hory, sop. pohoří na Kamčatce 10 největších sopečných výbuchů v dějinách Země 1. La Garita (Colorado, USA) Rok exploze: před 27,8 miliony let – Výška sopečného oblaku: 50 km Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8 Sopka, někdy označovaná jako matka všech vulkánů, vytvořila pravděpodobně největší kráter na světě. V důsledku erupce, při které vyvrhla více než 4 800 kubických kilometrů magmatu, totiž vznikl kráter o průměru přibližně 3 600 kilometrů. Od této exploze již La Garita nevykazuje žádnou sopečnou činnost a zdá se, že již usnula na věky. 2. Yellowstone (USA) Rok exploze: před 640 tisíci let – Výška sopečného oblaku: 40 – 50 km Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8 V průběhu posledních dvou miliónů let vybuchovala sopka Yellowstone, která dala jméno celé oblasti dnešního národního parku, s téměř železnou pravidelností každých 600 000 let. K poslední erupci došlo naposledy před 640 000 lety, ale v současné době se v Yellowstonském národním parku známky sopečné činnosti hrozivě zvyšují. Pokud by nyní vulkán skutečně explodoval, mělo by to pravděpodobně katastrofální následky nejen pro severoamerický kontinent, ale i pro celý svět. 3. Toba (Indonésie) Rok exploze: před 73 500 lety – Výška sopečného oblaku: 40 – 50 km Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8 Tam, kde před více než 73 tisíci lety došlo k obrovskému sopečnému výbuchu je nyní turistická oblast, která přitahuje zájem mnoha návštěvníků. Jen občasné, celkem nevýrazné otřesy a obláčky kouře dávají tušit, že tento vulkán ještě zcela nevyhasl a že se kdykoliv může probudit k životu. V současné době se v prostoru původního kráteru vyskytuje několik malých aktivních sopek a podle odhadů seismologů by zde k další velké erupci mělo dojít přibližně za 300 000 let. 4. Oruanui (Nový Zéland) Rok exploze: před 26 500 lety – Výška sopečného oblaku: více než 50 km Doba trvání erupce: týdny – VEI: 8 Oblast kolem novozélandského jezera Taupo patřila vždy mezi vulkanicky nejaktivnější. Mohutné explozí Oruanui před 26 500 lety, kdy sopka vyvrhla přibližně 800 km krychlových lávy, předcházelo mnoho do jisté míry pravidelných menších výbuchů. Největší výbuch byl ale zároveň i jejím posledním. 5. Tambora (Indonésie) Rok exploze: 1815 – Výška sopečného oblaku: 44 km Doba trvání erupce: 6 dnů – VEI: 7 Masivnímu výbuchu a následnému zhroucení sopky Tambora předcházelo několik menších erupcí 10. – 11. dubna 1815. Následně vulkán vychrlil více než 150 kubických kilometrů magmatu. Katastrofa způsobila smrt 10 000 lidí, dalších 83 000 lidí zahynulo v důsledku zranění či hladu. Silný výbuch bylo možno slyšet ve vzdálenosti až 1 400 kilometrů. 6. Taupo (Nový Zéland) Rok exploze: 180 n.l. – Výška sopečného oblaku: 50 km Doba trvání erupce: hodiny – VEI: 6 – 7 Erupce sopky Taupo je pokládána v tichomořské oblasti za jeden z nejsilnějších sopečných výbuchů. V okruhu 50 kilometrů dosahovala vrstva sopečného popílku síly jednoho metru a ještě ve vzdálenosti 100 kilometrů od vulkánu pokrývalo zem 25 cm spadu. V kráteru sopky je nyní největší a nejkrásnější jezero Nového Zélandu. 7. Santorini (Řecko) Rok exploze: 1640 př.n.l – Výška sopečného oblaku: 35 km Doba trvání erupce: hodiny – VEI: 6 Mohutný výbuch vulkánu Santorini srovnal se zemí bohaté ekonomické a kulturní centrum Minoiské civilizace. Ještě dnes archeologové nacházejí pod vrstvou sopečného popílku poměrně velké množství zachovalých předmětů. Oblast je v současnosti jedním z nejoblíbenějších turistických míst. Naposledy se sopka „rozhněvala“ v roce 1950, od té doby Santorini spí a nezdá se, že by se měla v dohledné době probudit k životu. 8. Krakatoa (Indonésie) Rok exploze: 1883 – Výška sopečného oblaku: 36 km Doba trvání erupce: 24 hodin – VEI: 6 Erupce sopky Krakatoa patří mezi nejděsivější sopečné výbuchy nedávné minulosti. Exploze byla tak silná, že ji bylo slyšet až do vzdálenosti 3 800 kilometrů a spad sopečného popílku se objevil i v New Yorku. Výbuch vyvolal sérii přílivových vln, které následně v pobřežních městech na Jávě a Sumatře zavinily smrt více než 36 000 lidí. 9. Novarupta (USA) Rok exploze: 1912 – Výška sopečného oblaku: 40 km Doba trvání erupce: 60 hodin – VEI: 6 Již více než týden před explozí sopky Novarupta zmítalo celou oblastí velmi silné zemětřesení, které již samo o sobě nevěstilo nic dobrého. Erupce pak dokonala dílo zkázy, při němž bylo do ovzduší vyvrženo 21 kubických kilometrů sopečného materiálu a široké okolí zalila žhavá láva. Na monitorovaných místech sopky, kde vědci ještě v roce 1919 naměřili teplotu 645 stupňů je nyní teplota povrchu maximálně 90 stupňů Celsia, a zdá se tedy, že sopečná aktivita zde pomalu utichá. 10. Vesuv (Itálie) Rok exploze: 79 n.l. – Výška sopečného oblaku: 32 km Doba trvání erupce: 9 hodin – VEI: 5 Výbuch sopky, který zapříčinil mimo jiné i zkázu Pompejí, usmrtil přibližně 3 360 osob. Archeologové v zasažených městech nalezli řadu dokonale zkamenělých lidských těl, kterým zůstal v obličejích zachován výrazy hrůzy z posledních okamžiků života. V okolí této spící sopky dosahuje v současnosti hustota osídlení 20 000 až 30 000 obyvatel na kilometr čtverečný, a proto projevy jakékoliv vulkanické činnosti odborníci monitorují a pečlivě vyhodnocují. Index vulkanické aktivity (VEI – Vulcanic Explosivity Index) VEI – Charakteristika – Výška sopečného oblaku – Objem vyvržené hmoty – Periodicita 0 – neaktivní – méně než 100 m – tisíce m3 – denně 1 – mírná aktivita – 100 – 1000 m – desetitisíce m3 – denně 2 – střední aktivita – 1 – 5 km – miliony m3 – jednou za týden 3 – silná aktivita – 3 – 15 km – desítky milionů m3 – jednou za rok 4 – extrémní aktivita – 10 – 25 km – stovky milionů m3 – jednou za desítky let 5 – náhlá sopečná exploze – více než 25 km – 1 km3 – jednou za stovky let 6 – kolosální exploze – více než 25 km – desítky km3 – jednou za stovky let 7 – superkolosální exploze – více než 25 km – stovky km3 – jednou za tisíce let 8 – megakolosální exploze – více než 25 km – tisíce km3 – jednou za desítky tisíc let Zdroj: BROŽ, Michal. 10 největších sopečných výbuchů v dějinách Země. 21. století. [online]. Publikováno dne: 18.3.2005.[cit. 2015-12-29]. Dostupné z: http://21stoleti.cz/2005/03/18/10-nejvetsich-sopecnychvybuchu-v-dejinach-zeme/ Vnější geologičtí činitelé Níže uvedené konkrétní příklady působení na zemskou kůru přiřaďte jednotlivým vnějším činitelům (uvědomte si, že řada jevů může být způsobena různými typy činitelů): jeskyně, těžba, usazování, bludné balvany, kary, půdotok, skládky, eroze, sesuvy, obrus, morény, průplavy, povrchové a podzemní stavby, písečné přesypy a duny, pláže, voštiny, navážky, viklany, skalní řícení, narovnávání toků, odlesňování, skalní města, vznik spraší, závrty, zálivy, pouště, Typ činnosti Příklady gravitace usazování, půdotok, sesuvy, viklany, skalní řícení, eroze činnost vody jeskyně, usazování, půdotok, eroze, obrus, pláže, viklany, skalní řícení, skalní města, závrty, zálivy činnost ledovců usazování, eroze, bludné balvany, kary, obrus, morény činnost větru usazování, eroze, obrus, písečné přesypy a duny, voštiny, viklany, skalní města, vznik spraší, pouště činnost organismů usazování, eroze, sesuvy, povrchové a podzemní stavby činnost člověka těžba, usazování, skládky, eroze, sesuvy, průplavy, povrchové a podzemní stavby, navážky, narovnávání toků, odlesňování Vnější geologičtí činitelé a budovy Kdyby se o naši školu (nebo třeba váš dům) přestal člověk starat, působení vnějších geologických činitelů by na ni mělo destruktivní vliv. Uveďte činitele, kteří by mohli naši školu ničit, uveďte způsob jejich působení a opatření, kterými jim může člověk v jejich působení bránit. ČINITEL voda mráz vítr organismy gravitace ZPŮSOB JEHO PŮSOBENÍ OPATŘEDNÍ