Farní Listy

FARNÍ LISTY
OBČASNÍK FARNOSTI NOVÁ PAKA
Ročník VIII, rok 2012, číslo 2, dobrovolný příspěvek 5 Kč
Tento Sokratův výrok se mi připomněl na začátku prázdnin, když do našeho
klášterního kostela, opět po roce, zavítala návštěva znalá oboru dějin umění
a křesťanské ikonografie z pražské KTF UK, a tak mně nedalo, abych se odborného asistenta nezeptal na některé sochy v našem poutním kostele, kde prameny nejsou zajedno v identifikaci, o kterého svatého že to jde. A když jsme se
loučili před klášterním kostelem, tak se řeč stočila také k balustrádě, která ještě
letos projde restaurováním. A tam jsem se dověděl, ke svému překvapení, že vedle sv. Erasma máme před poutním kostelem sochu sv. Libora, biskupa, patrona
a pomocníka „trpících kameny“ (ledvinovými, žlučníkovými, močovými…). Poznávacím znamením jsou kamínky, které obvykle leží na knize. U našeho sv. Libora jsou na tácku (už skoro nejsou vidět) a andílek na ně ukazuje.
Asi málokdo z nás zažil řezavou bolest žlučových, močových či ledvinových
kamínků či kamenů. Všichni ale víme, jak tlačí kamínek v botě. Nejeden poutník
do našeho poutního kostela se musel na své cestě zastavit, aby vyklepal kamínek
ze své obuvi, aby pak mohl v této svatyni „vyklepat“ nejeden kamínek, kámen či
balvan, který ho řezal v jeho srdci.
Sochy sv. Erasma a Libora víc jak 220 let vítají všechny poutníky, kteří s většími či menšími útrapami připutovali na toto poutní místo a připomínají i dnes
všem příchozím, že stojí na místě, kde lze nalézt uzdravení pro tělo i pro duši. Je
k tomu třeba jen jedno jediné – přiznat si a pojmenovat „kamínky“, co působí
bolest nejen nám, ale i našim bližním, vyznat je a prosit skrze Pannu Marii,
Prostřednici milostí, Útočiště hříšníků a Uzdravení nemocných o jejich odpuštění a uzdravení.
Často se setkávám s pohledem, který vnímá náš poutní kostel jen jako kulturní
památku, ale on je především místem milosti, místem uzdravení. Ať nám nikdy
v srdci nechybí veliká víra a touha po setkání s Tím, na kterého zde ukazuje mateřská ruka Panny Marie a který jediný má moc uzdravit jakoukoliv bolest či
nemoc našeho těla i duše.
P. Pavel STALO SE
≈ 21. dubna proběhlo diecézní setkání ministrantů v Chrudimi, za naši
farnost se zúčastnili tři ministranti.
≈ 12. května byla uspořádána ve spolupráci s farností a MO
KDU–ČSL pouť do Hejnic.
≈ V neděli 13. května byl adorační den ve farnosti, ve farním
kostele byla po celý den vystavena Nejsvětější svátost oltářní s příležitostí
k osobní adoraci.
≈ Od 19. května se uskutečňují měsíční brigády v severním křídle kláštera
≈ 1. června se v klášterním kostele a ve farním kostele konala Noc kostelů,
na kterou přišlo cca 200 návštěvníků.
≈ V neděli 3. června přistoupilo 5 dětí k 1. svatému přijímání.
≈ 10. června jsme oslavili slavnost Těla a krve Páně liturgickým průvodem
z klášterního do farního kostela v Nové Pace.
≈ Od začátku prázdnin se uskutečnily výlety pro děti. Navštívili jsme Český ráj
a Krkonoše. Poslední výlet bude 21. srpna.
ZVEME
> V neděli 9. září zveme na 5. farní den. V 10:30 bude v Úbislavicích poutní
mše svatá, pak bude následovat program na místním hřišti s možností oběda
a odpoledne od 13:30 beseda se sestrami Božího milosrdenství, hry pro děti.
Ukončení kolem 17:00.
> Pobožnost u sochy sv. Václava v Kumburské ulici bude v den slavnosti
sv. Václava v pátek 28. září v 19:15 hod.
> V týdnu od 1. října začne výuka náboženství. Žádáme rodiče, aby si pro své
děti v kostele vyzvedli přihlášky a nejpozději do konce srpna je vyplněné odevzdali duchovnímu správci.
> Výročí posvěcení kostela, tzv. posvícení, oslavíme ve Staré Pace v neděli
14. října a v Nové Pace, v Levínské Olešnici a na Stavě v neděli 28. října.
> Společná modlitba za naše zemřelé na hřbitovech bude ve čtvrtek 1. listopadu ve Staré Pace před mší svatou od 16:30, v Levínské Olešnici před mší
svatou od 15:30 a v Nové Pace 2. listopadu po mši svaté od 18:15.
> Duchovní obnova s P. Janem Uhlířem se bude konat 24. listopadu
ve skautské klubovně.
> V adventu budou i letos rorátní mše svaté v pondělí a v pátek v 6:45 hod.
ve farním kostele v Nové Pace a poté možnost snídaně na faře. 2
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
Pastorační rada farnosti se od Velikonoc sešla dvakrát, a to 22. dubna
a 17. června, a projednala tyto záležitosti:
- po uskutečněných volbách byli přivítáni noví členové a poděkováno těm, kterým vypršelo volební období
- zhodnotila již proběhlé akce – kurzy Alfa, kde P. Kalita poděkoval přítomným
pořadatelům za náročnou organizaci
- na dubnovém setkání navrhla zapojit se do akce „Noc kostelů“ s klášterním
kostelem a s farním kostelem a připravila program, v červnu pak tuto akci
hodnotila jako úspěšnou a vzala na vědomí všechny připomínky (větší prezentace, náboženské otázky…), tak aby byly vyřešeny při příštím ročníku Noci
kostelů
- znovu byl diskutován záměr Tříkrálové sbírky 2013 v novopacké farnosti, doporučeno obrátit se na FCH ve Studenci, která v části naší farnosti působí (Levínská Olešnice)
- projednala brigády a opravu severního křídla kláštera a také finanční zabezpečení oprav
- projednala program poutí ve Staré a Nové Pace
- v dubnu byl navržen a v červnu upřesněn program farního dne, který se bude
konat v neděli 9. 9. a hlavním hostem budou sestry Božího milosrdenství
ze Dvora Králové nad Labem
Setkání ekonomické rady od Velikonoc neproběhlo.
Program: 10.30 poutní mše svatá v úbislavickém kostele,
poté se přesuneme na zdejší hřiště, které se pro letošní rok stane zázemím našeho farního dne. Společně poobědváme, odpoledním hostem budou sestry
Matky Božího milosrdenství ze Dvora Králové nad Labem se svým svědectvím
o velikosti Božího milosrdenství a úctě k němu. Nebudou chybět ani soutěže
a program nejen pro děti. Obvyklé občerstvení bude zajištěno.
A proč se letos koná farní den v Úbislavicích? Plány pastorační rady byly jiné,
ale museli jsme z technických důvodů hledat zázemí pro farní den jinde, než jak
se plánovalo. A pak úbislavický kostel, který je takovou popelkou v naší
farnosti, si určitě zaslouží, aby byl po čase opět plný věřících. Věřím, že i dobré
zázemí na hřišti sokolů v Úbislavicích přispěje k tomu, aby se i letošní farní den
vydařil. Proto přijďte na farní den! Jste srdečně zváni. FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
3
Moc ráda jezdím na výlety s KDU-ČSL. A to
z více důvodů.
V první řadě mám ráda atmosféru už v autobuse, kdy se modlíme společně růženec a zpíváme písně k Panně Marii. Jsem také ráda, že se
můžu blíže seznámit s lidmi, které vídám
v kostele, ale tam není tolik příležitostí si popovídat a poznat se lépe.
Letos byla cílem naší pouti bazilika Navštívení
Panny Marie v Hejnicích. Zmínka o tomto místu
navštívení nás vede do 13. století. Podle legendy
roku 1211 navštívili ve snu chudého sítaře
v těchto místech andělé a sdělili mu, že má koupit obrázek Matky Boží, pak že se uzdraví jeho
vážně nemocná žena a nemocné dítě. Sítař poslechl a obrázek zavěsil na jednu ze tří lip, které zde rostly. Jeho blízcí se vzápětí
uzdravili a k zázračnému obrázku přicházely zástupy lidí. V těch letech byla u lip
vystavěna dřevěná kaple, kterou roku 1472 vystřídal gotický kostel, a obrázek nahradila dřevěná soška.
Dnešní bazilika pochází z roku 1729 a je jednou z nejmalebnějších u nás. Soška na hlavním oltáři je z 80. let 14. století, nazývá se „Mater Formosa“ – Spanilá
Matka. A tak jsme i my, poutníci z Nové Paky, mohli při své návštěvě v Hejnicích
Spanilou Matku poprosit při mši svaté s otcem Pavlem, aby byla stále s námi, a také děkovat za vše, co pro nás dělá. V duchu jsem myslela i na otce Ladislava Kubíčka, který v Hejnicích také krátce působil.
Druhou zastávkou našeho výletu byl zámek ve Frýdlantu. Frýdlant je úzce
spojen s naším krajem z doby, kdy vojevůdce Albrecht z Valdštejna vlastnil mimo
jiné Jičín i Frýdlant. Jeho legenda je v obou městech stále živá a díky tomu si
můžeme doby dávno minulé připomínat nejen v televizi. Součástí naší prohlídky
byla audience u samotného slavného vojevůdce, který právě na zámku se svojí
družinou pobýval. Jenom díky tomu jsme měli možnost ochutnat koláčky, které
se na jeho počest pekly v původní středověké kuchyni.
Pouť byla moc pěkná, jen počasí nás poněkud zradilo. Proto musím říct, že
můj největší obdiv patřil tatínkovi Novákovi a jeho dětem. Při čekání před frýdlantským zámkem nám všem byla zima, ale pohled na skotačící děti v krátkých
kalhotkách mě zahříval na těle i na duši. Ani nejmenší dvouletý Ludvíček si
za celou dobu na nic nepostěžoval. Klobouk dolů, pane Nováku!!!
Jitka Militká 4
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
V sobotu 30. června ráno jsme
vyrazili směr Nemojov u Dvora
Králové. Pobývali jsme, pro náš
oddíl dost neobvykle, na již zařízeném tábořišti hostinských
skautů. Letos jsme počet táborníků rozšířili o děti z jičínského oddílu. Vzhledem k minimu
stavebních úprav bylo více času
na hry a společné chvíle. Táborová
hra byla na téma Pustý ostrov
a proběhla od ztroskotání letadla
přes život na ostrově až po návrat
do civilizace. Při leckterých hrách
se vyřádily nejen děti, ale i vedení.
Počasí bylo všelijaké, a tak jsme
nejedno odpoledne strávili hraním
a zpíváním pod kuchyní. Během
pobytu jsme absolvovali dva výlety
– do Hospitalu Kuks a do pevnosti
Josefov, kde to několika táborníkům připadalo tak zajímavé,
že se ztratili. Les v okolí byl
svědkem slibového ohně a zrození nového skauta, dvou světlušek a dvou vlčat,
kteří rozšířili řady našeho společenství. Na závěrečný táborák nám počasí vydrželo, tak se mohlo chválit, děkovat, povídat a hrát až do brzkých ranních hodin.
A příští rok zase?
Tak určitě, je to sport (kdo byl, má jasno). :) Chtěla bych touto cestou ještě jednou poděkovat p. Ky
K ny
n chovi, že byl tak
laskav
a a ujal se organizace kv
k ětnového poutního zájezdu do Hejnic.
H le
He
l na He
Hejtmanová
v st.t
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
5
Vzhledem k tomu, že od minulého roku v naší farnosti začalo
vystupovat nové hudební těleso, zeptali jsme se na pár otázek
uměleckého vedoucího, Jaroslava Moravce mladšího.
Jak ses vůbec dostal k hudbě?
V naší rodině skoro všichni hrají, taťka je houslista a hraje taky na klarinet a kytaru, mamka taky
hrála na klavír, brácha je klavírista, teta učí zpěv
a klavír a děda taky hraje na piáno. Takže u nás
prostě všichni muzicírujou.
Takže to byla rodinná záležitost. Když to tak
poslouchám, na kolik hudebních nástrojů hraješ nebo alespoň zkoušíš
hrát?
Hraju na housle, na varhany, zpívám a teď nově hraju na banjo.
Jak jsi došel k tomu dát vůbec dohromady nový sbor?
Pan Jirásko mě pozval hrát na půlnoční na housle, to byla pro mě první zkušenost se sborem. Pak jsem se účastnil nacvičování na Velikonoce – to už tolik
lidí nechodilo a bylo vidět, jak se postupně scházejí a trénují. Přišlo mi líto, že
fungují tímto způsobem, poněvadž kdyby měli více času, mohli by klidně nacvičit něco nového, pořádně a ne tak narychlo. Akorát nebyl nikdo, kdo by ty
zkoušky sboru vedl, protože všichni mají málo času věnovat se tomu pravidelně.
K tomu rozhodnutí přispělo ještě více drobných událostí, ale i fakt, že to nikomu
nevadilo.
Takžes to tak nějak převzal po p. Jiráskovi?
[smích] No, nevím, možná. [smích]
Je tento nový sbor otevřen dalším účastníkům? Je možno se přihlásit, nebo jde o uzavřené těleso?
Samozřejmě to není uzavřené těleso. Pokud někdo rád zpívá, budeme rádi, když
přijde na zkoušku nebo se přihlásí komukoli ze sboru.
Kolika hudebními nástroji sbor disponuje?
Sbor běžně doprovázejí varhany, při větších akcích potom celý orchestr – první
a druhé housle, viola, basa, klarinety, flétna, trombón. Ale když se zpívá a capella, tak je to také pěkné.
A je nějaký hudební nástroj, který byste vyloženě potřebovali?
Trubku, ta nám občas chybí. A flétny by se taky hodily. Důležité ale je, aby tyto
nástroje byly pravidelně zastoupeny.
6
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
Čím tě oslovuje chrámová hudba?
V chrámu je jiná akustika než třeba na koncertě, hrát na housle v kostele je
pěkné, akustika někdy pomůže schovat i falešné tóny. Chrámová hudba, která se
někdy v kostelech provozuje, je někdy až nedůstojná, a přitom máme spoustu
mistrů, kteří složili nádherné chrámové skladby. Domnívám se, že by hudba
v našich chrámech mohla být kvalitnější. Zpívání nejen v chrámu mě baví
a myslím, že když někdo od Boha dostal takovéto dary, měl by je také ke chvále
Boží využívat.
Odkaz hudby velkých mistrů je krásný, ale zase není dobře chodit do kostela jako na koncert a jen poslouchat, důležité je se do společné hudby snažit zapojit.
Třeba se i naučit něco nového a nebránit se tomu. Problém bývá s latinskými
texty, tam je potřeba hledat cestu, aby rozuměli nejen zpěváci, ale i lid. Jestli dělat
nějaké nacvičování pro veřejnost, je těžká otázka, protože například pan farář mi
říkal o zkušenosti, že v jedné z jeho bývalých farností byla snaha
nacvičovat s lidem zpěvy přede
mší, ale jediný efekt této snahy byl,
že všichni začali chodit s pětiminutovým zpožděním přímo na
mši.
Všichni asi nemůžou zkoumat
s nadšením noty a být zapálení
do hudby v kostele, ale je spíš
o zvážení, zda by nebylo možné
vytvořit skupinu tahounů?
V klášteře je to tak, že na kůru u varhan je mikrofon a u něho stojící zpěváci by
vlastně měli být těmi tahouny. Přijde mi zvláštní, že třeba ve farním kostele, když
člověk sedí dole v lavici a slyší zpěváky ze shora, nemá už pocit, že „my“ zpíváme, ale že tam nahoře někdo zpívá. Proto by bylo lepší zpívat z lavic mezi lidmi,
jen tam zase chybí ten zvukový efekt, akustika, ze shora je to prostě lépe slyšet.
Máš ještě nějaké jiné hudební aktivity kromě chrámového sboru?
Mívám nějaké koncerty v rámci ZUŠ či při příležitosti menších kulturních akcí
ve městě.
Dovětek:
Pokud chceme, aby náš sbor za něco stál, je nutné chodit pravidelně na zkoušky.
Pro zpěváky je to dřina, i pro mě. Když se dřív zpěváci spontánně scházeli
před velkými svátky, bylo to určitě pohodlnější, ale věřím, že lidé pochopí, že
bez pravidelných zkoušek se dobrá muzika prostě dělat nedá. FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
7
Historie města Nové Paky není sice
příliš dlouhá, ale má svá velice zajímavá údobí. Podstatná část jeho historie souvisí nejen s hradem
Kumburk, ale především s paulánským kostelem Nanebevzetí Panny
Marie. Když přijedete na Paky, jak se
kdysi říkalo, tak vás jistě zaujme
komplex kláštera a chrámu, který stojí
nad městem. Jakoby přirozeným způsobem završuje návětrnou rovinu
Horeckou, která sem jde od Krkonoš.
8. května 1701 byl klášter slavnostně
vysvěcen a do města byli povoláni
pauláni. Celé tohle vyprávění má však
svůj dávný počátek. V Nové Pace
a okolí byla, jak se říká od pradávna,
šířena legenda o zázračné sošce či obrazu Panny Marie, která byla nalezena
ve zlatých dolech ve Stupné. Samotný
Balbín zaznamenává, že chránila
město proti nepřátelským vojskům.
V roce 1858, tedy v době, kdy vyhořel
klášterní chrám, napsal kaplan Ignác
Bílek velice zajímavý spisek, kde zaznamenává tuto legendu. Nevíme,
z jakých materiálů čerpal, ale jak už to
bývá u legend, obsahuje řadu velice
konkrétních, překvapivě konkrétních
údajů.
„Za panování knížete českého Boleslava II. Dobrotivého nalezen jest
obraz Rodičky Boží léta Páně 996
v stříbrných dolech na horách
půlnočních blíže Stupné, osady as ¾
8
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
hodiny od Nové Paky vzdálené, a sice
od jistého Pavla Cimbulovského
Übermanna z Nové Paky, a vystaven
byl v lese nad studánkou, k němuž
každodenně před i po práci chodíval
a před ním kleče, svou denní pobožnost vykonával. Utrpěv ale
za svou pobožnost posměchu od některých pohanských havířů, přenesl
léta Páně 1019 tento obraz do Nové
Paky do svého příbytku, ctil v něm,
jsa nábožný katolík, příslušně nebes
královnu, která mu u Boha té milosti
vyžádala, že se mu všechno velmi
dařilo, co jen koliv začal, tak že
v krátkém čase takového jmění nabyl,
že to tehdejším obyvatelům velmi nápadné bylo. Pavel Cimbulovský obrátil
se, an Nová Paka tehdáž ještě faru neměla, na svého duchovního správce
do Hostinného s prosbou, aby mu vymohl u vrchní správy církevní to
zvláštní povolení, aby mohl kapli vystavěti a sochu Rodičky Boží k veřejnému uctění do ní dáti…..“ Tak
bychom mohli v citaci pokračovat, ale
dozvíme se nakonec, že kolem roku
1032 na svém pozemku kapličku skutečně vystavěl, a sice v místech, kde
dnes stojí hlavní oltář nynějšího klášterního chrámu. Později byla kaple
přestavěna na větší kostelík. Tato skutečnost však může být doložena až
v roce 1414, kdy z česky psané nadační listiny se dozvíme, že ve městě
stál mimo kostel farní další kostelík,
při němž bylo zřízeno druhé kaplanství. Potom byla prý kaplička až do
roku 1565 opuštěna, až ji dal pan Jaroslav Trčka obnovit a rozšířit. Tady
trošku přerušíme tok vyprávění a vrátíme se k původní legendě. Je pravda,
že zlaté doly ve Stupné skutečně byly,
trošku nejasná se však zdá skutečnost
osídlení Novopacka již v jedenáctém
století. Zmatek do duše vnese i jméno
Jan Cimbulovský, když víme, že příjmení byla u nás užívána až daleko
později. Ještě v 15. století byla většinou místo příjmení uváděna místa původu, až po roce 1500 měli u nás
příjmení již takřka všichni lidé. Dalším
sporným bodem je obraz či soška.
Znalci umění kladou dobu vzniku
sošky Panny Marie do doby pozdní
gotiky, tedy do období kolem roku
1500. To je ovšem tajemství mnoha
legend. Pro doplnění musím ještě dodat, že v roce 1777 napsal mnich z řádu křížovníků Jan Karel Rohn knihu
o kostelích, ve které uvádí z neznámých pramenů, že Jan Cimbulovský
vystavěl kapli v roce 1273.
Zanecháme raději dalších úvah
a přejdeme do 17. století, které bylo
pro celé Čechy i Novou Paku obdobím velice krušným. Jak jsme si již
říkali, kaple Panny Marie nebyla přes
různé obnovy v příliš valném stavu,
a proto nechal v roce 1622 přenést
sošku Panny Marie majitel kumburského panství Albrecht z Valdštejna
do farního kostela sv. Mikuláše. Do
klášterního kostelíčku se vrací až 8.
května 1701, kdy byl vysvěcen
novopacký paulánský klášter. „…Pobožných ctitelů mariánských rok od
roku přibývalo, takže o svátcích Panny Marie na tisíce poutníků z blízka
i daleka sem přicházely, neboť Královně čest a chválu vzdávati, jí všecky
potřeby těla i duše pověděti, o její
přímluvu u Pána Boha prositi a potřebných milostí si vyžádati…“ Když
v Nové Pace v letech 1586 a 1625
udeřila strašná morová rána, tehdy
„utekli se sousedé novopačtí do tohoto chrámu Páně a před milostným obrazem klečíce Rodičku Boží sepjatýma
rukama, srdcem zkroušeným a okem
slzavým prosili, aby se jich ujala, aby
se jich zastala a pomoci u Boha vyžádala; a ejhle! – hrůzoplný mor
najednou přestal! ....Mimo toho by se
zde mohlo uvésti vícero příkladů,
kterak i jednotlivé osoby sluch, zrak,
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
9
řeč a jiné milosti na přímluvu Rodičky
Boží obdržely. …Dne 6. května 1715
byla Rodička Boží s oltářem ze
starého kostela do večeřadla Páně
přenesena, kdež až do
času vystavení nyní stojícího chrámu Páně
1724 služby Boží vykonány byly.“ Klášter,
klášterní chrám i celé
město vzkvétaly. Vždyť
prý sem chodilo ročně
i na dvacet tisíc poutníků, docházela sem až do
sedmdesátých let 19.
století procesí z dalekého i blízkého okolí.
Kronikář praví: „Tak
veliké množství na ten
den poutníků se scházelo, že nemohouce se
ve staveních směstnati, na podsíních
a na stupních klášterních přes noc zůstávali a mnohý šenkýř za ten den až
deset sudů piva vyšenkoval.“ Ale pak
přišlo období panování císaře Josefa
II. Antonín Kotík ve svých pamětech
Obraz minulosti města Nové Paky
říká:
„Rok 1789 přinesl Nové Pace, čeho
se nenadála: úplné a konečné zrušení
kláštera. … Přijela krajská komise
a všecko jmění, a sice nejen kláštera,
ale i kostela a všechny věci tu pozůstávající sepisovala a odhadovala.“
Nejhorší bylo, když přijel pan děkan
Hegler z Lomnice se třemi vozy pro
věci, které nechal cpát do pytlů a nakládat. Kronikář Goll o tom napsal:
10
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
„Tu se rozkřiklo po městě, že chce
děkan také s oltáře vzíti posvátnou
sošku Panny Marie a do Lomnice zavézti. Soška ta, za zázračnou pokládána,
byla
jako
palladium
města,
nebyl div, že seběhlo se ke klášteru
mnoho lidí obojího
pohlaví a obořivše
se na děkana, pytle
s naloženými věcmi
s vozů sházeli a do
komory
zpět
odnesli … Děkan
přemožen
zlostí,
běžel pro vojenskou
pomoc k posádce,
toho času zde ležící,
ale oficíři prý se mu
schovali, a tak nemajíc zastání, s hanbou musel odjeti
pryč.“
A tak přes všechny nepřízně doby
i ničivý požár, který zachvátil klášter
v roce 1858 a znovu v roce 1865, zůstala posvátná soška Panny Marie
Novopacké v klášterním chrámu dodnes. A stejně jako před staletími sem
proudí poutníci, aby k jejím nohám
pokládali svoje starosti i radosti.
Prosme společně s nimi tedy i dnes
s důvěrou: Panno Maria Novopacká,
oroduj za nás!
Z vyprávění pana Miloslava Bařiny pro Český rozhlas z r. 1991 vybrala a upravila
M.Šulcová K 31. 3. 2012 skončilo čtyřleté funkční období stávající pastorační rady
farnosti. Funkci člena pastorační rady přestali vykonávat Věra Duczynská, Marie
Hrušková, Petr Kynych a Linda Podzimková, v příštím období je nahradí
Ing. Jaroslav Novotný, Jana Podzimková a Ing. Marek Vitvar.
Pastorační rada farnosti odvedla v minulém období velký kus práce,
ve farnosti se podařilo zrealizovat mnoho zajímavých akcí. Jak Vy osobně
hodnotíte toto období, co Vám udělalo obzvláštní radost?
Požehnáním naší farnosti jsou dobří kněží. Krásným svědectvím dobré spolupráce s farníky jsou mimo jiné i aktivity jako
farní den, duchovní obnova, Noc kostelů, rorátní mše svaté,
zajištění různých oslav a výletů pro děti. Díky P. Pavlu Kalitovi
byla uskutečněna v roce 2010 i tříkrálová sbírka určená
převážně pro Juditu Kábrtovou z Úbislavic. Z této přímé pomoci jsem měla
velkou radost.
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
11
Nejvíce mi udělal radost návrh na rekonstrukci a způsob využití vráceného severního křídla kláštera. Mám radost, že už v letošním roce bylo započato s pracemi na obnově tohoto místa
a věřím, že se podaří s pomocí Boží dílo dokončit.
S jakými představami do pastorační rady farnosti přicházíte, je nějaká oblast, na kterou by se podle Vašeho názoru měla práce pastorační rady
v následujícím období více zaměřit?
Osobně jsem přesvědčen, že dnešní katolická církev se neobejde bez aktivního zapojení laiků (tedy nás všech) do života
farnosti. I z toho důvodu jsem kandidaturu do PR přijal. Myslím, že PR by měla mimo jeden ze svých hlavních bodů –
plánování akcí ve farnosti – také vymýšlet, jak farníky zaujmout, aby se těchto akcí nejen účastnili, ale aby se i aktivně zapojili do jejich
příprav a organizace. Měli bychom se snažit vzbudit jejich zájem o život
ve farnosti i mimo bohoslužby, tzn. vytvářet příležitost budovat společné dílo
a poznávat se (sdílet se) mezi sebou. Jako jednu z výborných příležitostí proto
beru spolupráci na rekonstrukci severního křídla kláštera.
Myslím, že velkým problémem je oslovit a zaujmout většinovou nevěřící populaci. Většina lidí o víře nic neví a netuší, že
by jim víra mohla být k něčemu užitečná. Mluvím tak trochu z vlastní zkušenosti. Vždy jsem věřil v existenci Boha, ale
do kostela jsem nechodil. Hlavním důvodem bylo, že mě tam
nic netáhlo. Působením mého kamaráda a posléze i společenství mladých jsem
začal chápat, že víra není jenom pro „staré babičky“, ale i pro „normální lidi“
a že dokáže člověku hodně pomoci.
Jedním z problémů šíření víry je podle mě to, že náš jazyk není plně srozumitelný pro „běžného“ člověka. Např. se hodně mluví o lásce k bližnímu. Dost
dlouho jsem si myslel, že tato láska je spojena s city. Při jednom kázání zazněla
myšlenka, že láska v křesťanském pojetí znamená „chtít dobro druhého“. Tato
věta na mě velmi zapůsobila a radikálně změnila moji představu o lásce. Tímto
příkladem chci ukázat, že co je jasné „věřícím“, nemusí být zdaleka jasné „nevěřícím“.
12
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
Myslím, že by velmi prospělo něco ve smyslu „křesťanství v praxi“. Na
příkladech z každodenního života ukázat, jak vnitřně a navenek řeší konfliktní
nebo nepříjemné situace člověk opírající se pouze o své schopnosti a jak je řeší
člověk opírající se o víru.
Všem členům pastorační rady farnosti patří velké poděkování za práci,
kterou v minulém funkčním období pro farnost vykonali. Do dalšího
funkčního období přejeme nejen novým členům Boží požehnání a hodně
elánu při uvádění nových aktivit do života farnosti. Od května se rozběhly pravidelné
brigády na rekonstrukci severního křídla kláštera a je zřejmé, že obzvlášť někteří si budování našeho místa
setkávání vzali opravdu za své. A tak se
brigádníkům a brigádnicím, byť rozličného věku, vzdělání, schopností
i možností, daří vytvářet místo setkání
již nyní na našem společném díle. Kdo
nezažil, o hodně přišel.
Je krásné vidět, jak zde nacházejí
uplatnění všichni, kteří mají zájem a trpělivost najít to své „pravé“ místo a zapojení. Velké uznání patří i těm, pro které je brigáda jednou za měsíc málo a přicházejí na „soukromé“ brigády i v mezičasech s úctyhodným pracovním
nasazením.
A tak je možno konstatovat: většina vestavených nepůvodních zdí je již odbourána a cihly očištěny, část nehistorických podlah je odtěžena, část sutě odvezena a nyní dochází k přesunu hmot, aby bylo možno v rozpracovaných
činnostech pokračovat.
A tak bych chtěl na závěr poděkovat všem, kteří již přiložili svoji ruku k našemu společnému dílu, i těm, kteří nás podpořili zapůjčením techniky či jinak. Věříme, že s pomocí Boží budujeme dobré dílo a Pán bude našemu konání žehnat.
Tím bychom chtěli požádat ty, kteří by chtěli pomoci, ale fyzické síly jim to již
nedovolují, aby nás podpořili silou své modlitby.
Za realizační tým MV Milí čtenáři, připravujeme pro vás novou rubriku, která by
reagovala na vaše dotazy, podněty či připomínky. V nejbližší době najdete
v našich kostelích krabice na lístky s dotazy. Těšíme se, že svými podněty
pomůžete spoluvytvářet obsah našeho farního občasníku.
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
13
Nanebevzetí Panny Marie je jeden z nejdůležitějších křesťanských svátků a v západní církvi
připadá na 15. srpna. Východní církev jej podle
juliánského kalendáře slaví 28. srpna. Z historického hlediska je slavení svátku Nanebevzetí
Panny Marie bezpečně doloženo v 7. století a za
papeže Sergia I. (+701) byl jedním z největších
svátků. V Německu byl tento svátek zaveden
roku 813 na synodě v Mohuči. Podle Řehoře
z Tours se slavil v Egyptě, v Arábii a v Galii v 6.
století v lednu. V řecké církvi jej císař Maurikios
(+602) stanovil podle jeruzalémských mnichů
na 15. srpna. Řecká církev jej nazývala a nazývá
koimésis, tj. usnutí, ve staroslověnštině uspenije. V Římě se hlavní svátek Panny
Marie slavil 1. ledna, svátek 15. srpna se poprvé objevil v liturgii papeže Gelasia
I. (+496), podle některých je však pozdějšího původu.
Nanebevzetí Panny Marie respektive nanebevzetí Mariino vyjadřuje, že Maria
jako matka Ježíše Krista již dosáhla života „v dokonalé a oslavené tělesnosti“.
Toto učení vyznává římskokatolická církev, pravoslavné církve a část církví anglikánské tradice. V římskokatolické církvi toto učení papež Pius XII. vyhlásil
roku 1950 jako dogma.
Na svátek Nanebevzetí Panny Marie bývají velké slavnosti na mariánských
poutních místech, tak je tomu i u nás v Nové Pace, a přestože většina našich
spoluobčanů nevyznává křesťanskou víru, tradiční novopackou pouť si nechá
ujít jenom málokdo. Je pro nás vhodný čas podívat se na náš vztah k naší Paní
a neomezit se při své reflexi pouze na její nanebevzetí.
Jednou z možností, jak poznáme svůj vztah k druhé osobě, je způsob, jakým
druhou osobu oslovujeme, jaké jméno druhému dáváme. Jméno u lidí znamená
především odlišení, tedy odlišit jednoho člověka od druhého nebo vyjádřit jeho
vlastnosti. V případě Marie je hlavním prvkem vyjádření jména respektive oslovení náš vztah k naší Paní. Marii oslovujeme: Maminka, Matka, naše Paní, neposkvrněná Panna, svatá Maria, vůdkyně Božího lidu, nejmilovanější matka církve,
dokonalá v obětování lásky, žena sluncem oděná, milostiplná… a až potom ji
oslovujeme například Panna Maria Vranovská, Panna Maria Lurdská, tedy s přídomkem místa, které ale označuje nějakou konkrétní událost, tedy vztah Marie
k místu nebo lidem, obvykle zjevení nebo zázraky, které měly hluboký až existenciální význam pro účastníky setkání. Jednoduše řečeno, oslovení naší Paní vy14
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
jadřuje náš vztah k ní a je veskrze citový a osobní. Ze způsobu, jakým Marii
oslovujeme, jde vycítit náš vztah k naší Paní.
Další možností, jak můžeme poznat svůj vztah k druhé osobě, je způsob, jakým si o druhém uchováváme obraz, tedy jak naši Paní nejčastěji zobrazujeme.
Ve východní církvi je to tradice ikon, kdy ikona je
náboženský obraz. Zobrazování na ikonách i jejich
technické zhotovování se řídí přesnými pravidly.
Zvláště způsob zobrazování osob na ikonách podléhá přesným definicím, stanovujícím kdo a jak může
být na pravé ikoně zobrazen. Jedna z nejslavnějších
ikon znázorňujících Pannu Marii je Bogorodica Vladimirskaja a pochází z 12. století.
V západní církvi jsou nejčastějším způsobem zobrazování naší Paní obrazy nebo plastiky, kterým říkáme Madona (z lat. mea domina). Původní význam
v italštině byl „má paní” – jako oslovení vznešených
žen. Například Madona Čenstochová, Montserratská,
Černá Matka Boží Rušánská a jiné.
Způsob zobrazení Marie vyjadřuje náš vztah k ní, vztah k místu nebo událostem, které vzniku předcházely. Skutečně umělecké ztvárnění Marie také vyjadřuje city a emoce, které dílo po zhotovení přenáší na druhé, v tomto případě
na ty, kteří k naší Paní chovají úctu a osobní zbožnost.
S naší Paní rozmlouváme formou modlitby a nejvhodnější formou rozhovoru
s Marií je růženec. Do jisté míry by se dalo říci, že jak se umíme modlit a jak
chápeme modlitbu růžence, takový je náš vztah k Marii. Romano Guardini
ve své knížce O modlitbě na straně 221–227 píše: „Modlitba růžence v sobě obsahuje stále se opakující volání po Mariině přímluvě; zahrnuje v sobě všechnu
bídu doléhající na člověka a obsahuje rozjímání a přemítání o jejím životě, který
byl naplněný Bohem. Toto rozjímání je zaměřeno na život Kristův.“ Růženec je
modlitba rozjímavá, niterná, kontemplativní a později si řekneme, že
kontemplativnost je dominantní rys naší Paní. Růženec je modlitba kristologická, směřuje ke Kristu, který je ve středu růžence, a tedy i ve středu rozjímání.
Papež Jan Pavel II. ve své knížce Překročit práh naděje na straně 183 píše:
„Opravdová úcta k Boží Matce musí být naprosto kristocentrická a je hluboce
zasazena do tajemství Boží Trojice, Vtělení a Vykoupení.“
Základem růžence je meditace o událostech z Ježíšova života. Dá se tedy říci,
že i příklady Mariina života nás přiblíží ke sjednocení s Kristem, skrze kterého
jediného se můžeme sjednotit s Bohem, jiná cesta neexistuje.
Pavel Hylmar (pokračování příště)
FARNÍ LISTY - POUŤ 2012
15
Knihkupectví U sv. Ignáce
Chelčického 8, 506 01 Jičín
tel. 493 721 967, e-mail: [email protected], www.ikarmel.cz
Henri Nouwen: Modlitba s ikonami
Svět ikon náleží především k východní křesťanské spiritualitě. A přesto si tolikrát nalezl cestu i na Západ. Třeba prostřednictvím knížky Henriho Nouwena,
římskokatolického kněze, který si hloubku poselství ikon uvědomil během exercicií ve francouzském městě Trosly. Zde se nachází Archa – komunita pro
mentálně postižené, kterou založil Jean Vanier. Vanierova asistentka Barbara
Swanekampová postavila Rubleovu ikonu na stůl, kde se Nouwen ubytoval, a to
byl i počátek knihy „Modlitba s ikonami“.
Modlitba s ikonami není knihou bohatou co do počtu stran. Není složitým
teologickým traktátem ani ikonografickou encyklopedií. Svým poselstvím však
může obohatit cestu víry každého křesťana.
Manuel Fernando Silva: Pasáčci z Fatimy
Zjevení Matky Boží ve Fatimě zasáhlo celý svět. Pozornost mu dodnes věnují
nejen římští katolíci, ale i odpůrci Církve. Není proto divu, že o celé události
vzniklo veliké množství knižních titulů. Jedním z nich je kniha portugalského
kněze Manuela Fernanda Silvy, jejíž překlad nyní přichází k českým čtenářům.
Pasáčci z Fatimy – jak zní název knížky, nám vypráví životní příběh svatosti tří
dětí, kterým se zjevila Panna Maria; je knihou neuvěřitelných životních příběhů
tří dětí, které byly prosté svým společenským postavením, ale obrovské svým
duchem a oddaností Bohu. Čtenář ji neodloží, dokud nebude na poslední stránce
a i tehdy mu přečtená slova budou dlouho znít v mysli…
Vojtěch Kodet: Novéna k Panně Marii
Novéna sestavená řeholním knězem Vojtěchem Kodetem nás – ve šlépějích
církevní tradice – přivádí k devítidennímu rozjímání a modlitbě. Každý den se
skládá z úryvku z Písma svatého, následuje krátké zamyšlení a uvedení do modlitby, které nám má pomoci pochopit, zač Boha skutečně prosit, aby náš
křesťanský život došel své plnosti.
Novéna je též doplněna o řadu mariánských litanií a dobře poslouží jako pomůcka k osobní i společné modlitbě.
Mgr. Jakub Holman, BLJ