Oděv vikingských žen - spodní šaty

Hilde Thunem - Viking Women: Underdress (aktualizováno 10.3.2014)
Dostupné z: http://urd.priv.no/viking/serk.html
Překlad: Kateřina Postránecká
Tento
článek
navazuje
na
článek
věnovaný
svrchním
šatům
(http://urd.priv.no/viking/smokkr.html) V první části obsahuje velmi podrobný výčet
archeologických nálezů ženských oděvů doby vikinské z různých částí Evropy s důrazem na
spodní šaty (v odborné anglické literatuře nazývané obvykle „underdress“, Thor Ewing je
nazývá „serk“1). Autorka článku čerpá z nálezových zpráv, odborných článků a publikací
vztahujících se k jednotlivým nálezům. V několika případech přidává i poznatky z vlastního
výzkumu nalezených textilií, pokud k nim v příslušném muzeu získala přístup. Jsou zde
uvedeny publikované názory badatelů, kteří se danými nálezy zabývali a které měla autorka k
dispozici. Nechybí ani stručné zhodnocení nálezových situací a tedy i porovnání výpovědní
hodnoty nálezů. Článek je doplněn mnoha obrazovými přílohami, které obsahují jak
fotografie nebo rekonstrukční kresby nálezové situace, tak i fotografie replik oděvů
vystavených v nejrůznějších muzeích.
V druhé části článku autorka interpretuje informace získané z nálezových zpráv a
publikací a mimo jiné na základě vlastních zkušeností rekonstruuje možné střihy oděvů.
Uvádí zde nejen svoje interpretace, ale hlavně interpretace jiných badatelů. Tato část je opět
doplněná mnoha ilustracemi.
Jedná se tedy o velmi kvalitní zdroj informací ohledně odívání vikingských žen
založených na rozumné interpretaci publikovaných archeologických nálezů a podpořené
vlastními zkušenostmi autorky. I když je článek z větší části věnován ženským šatům,
autorka se v některých případech velmi podrobně věnuje rozboru nálezů mužských
tunik.
K některým názorům přikládám vlastní komentář obvykle v podobě poznámky pod
čarou označený jako „Poznámka Triss“.
Překlad názvosloví:
V článku jsou použité buď původní názvy nebo jejich anglické překlady, které
překládám do češtiny takto:
smokkr = svrchní šaty zavěšené na (želvovité) spony
serk = spodní šaty
apron = zástěra (obdélníková, nesešitá na bocích)
train = vlečka
cloak = plášť
caftan = kaftan
tunic = tunika
1
Pojem „serk“ používá Thor Ewing na základě výskytu tohoto názvu v básni Rígsþula. Domnívá se, že by to
mohl být soudobý název pro tento typ ženského oděvu.
ODĚV VIKINSKÝCH ŽEN – SVRCHNÍ ŠATY
1. ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY
Birka (Švédsko)
Archeologický výzkum v Birce proběhl v 70. letech 19. století a byl vedený
Hjalmarem Stolpem. Přestože Stolpe pořídil na svou dobu poměrně přesné kresby
archeologických nálezů z hrobů, nálezy textilu nebyly v té době považovány archeology za
důležité, proto tedy v jeho publikaci nálezů chybí. Fragmenty textilu byly později
analyzované badatelkou Agnes Geijer (v roce 1938) a revidovány v letech 1974 a 1986 Ingou
Häag.2
Nálezy z hrobů v Birce lze datovat do 9. a 10. století. Podle zprávy I. Haag z roku
1974 se v Birce nalezlo 52 ženských hrobů s fragmenty, které mohou být interpretovány jako
zbytky lněných spodních šatů. Bohužel tyto fragmenty jsou příliš malé na to, aby poskytly
informace o možném střihu oděvů.
Plisování
Z celkového počtu 52 hrobů, jich většina (tj. 31) obsahovala hladký neplisovaný len.
Zbývajících 21 hrobů obsahovalo zbytky látky, která byla plisovaná specifickým způsobem.
Podle I. Haag bylo plisování prováděno takto: látka se poskládala, prošila jehlou s navlečenou
nití a stáhla sklady k sobě. Pak se takto poskládaná látka zajištěná nití namočila a nechala
uschnout. Teprve poté se vytáhla nit.3 Plisování bylo zřejmě běžnější v 10. století, protože
z nálezů z Birky pouze 3 hroby z 9. století obsahují plisovanou látku. Ostatní jsou mladší –
datované právě do 10. století. Největší fragment plisované lněné látky se nalezl v hrobě č.
517. Tato lněná látka byla zřejmě z nebarveného lnu.
Archeologický nález plisovaného lnu z hrobu č. 517 v Birce.
Barvení
Analýza lněných fragmentů z hrobů z Birky ukazuje, že většina pocházela
z nebarveného lnu. Existují ale výjimky. Fragment spodních šatů z hrobu č. 60A nesl stopy
2
Autorka článku vychází právě z práce Ingy Häag z roku 1974 a z dalších mladších publikací.
Poznámka Triss: V tomto případě je na místě otázka, jestli takové plisování nebylo udělané speciálně pro šaty
určené do hrobu. Kdyby takto plisované šaty byly určené pro běžné denní nošení, tak je pravděpodobné, že se po
prvním vyprání plisování ztratí.
3
obarvení modrou barvou. V tomto hrobě se rovněž nalezla malá kruhová spona, která zřejmě
spínala spodní šaty u krku, protože pod touto sponou se rovněž nalezly fragmenty modrého
lnu. Na žádném z těchto fragmentů se nenašlo plisování.
Hrob 762 byl identifikován jako dětský a chyběly zde želvovité spony. Byl zde
nalezen fragment lněného oděvu obarvený zřejmě dočervena se zahnutým lemem připnutý
malou kruhovou sponou u krku. V tomto hrobě se také nalezl nůž zřejmě připevněný k šatům
pruhem stejné lněné látky.
V hrobě č. 563 se nalezl fragment oděvu z modrého lnu. Sice se nejednalo o spodní
šaty, je to nicméně doklad, že v Birce 9. a 10. století byl dostupný modrý len.
Další detaily střihu
V hrobech č. 60A, 762, 554 a 644 se nalezly fragmenty spodních šatů s výstřihem ve
tvaru klíčové dírky. V těchto partiích mohly být spodní šaty sepnuté malou (kruhovou)
sponou (hroby 60A, 762) nebo byl výstřih obšit jemnou lněnou/hedvábnou tkanou páskou
(hrob č. 644).
Neexistuje archeologický doklad úplné délky spodních šatů. Nejspodnější partie šatů,
které se dochovaly v hrobech jsou z oblasti pasu a boků, kde se zbytky látky dochovaly
přichycené k nástrojům (např. nůžky).
Stejně tak existuje velmi málo archeologických dokladů o podobě rukávů. Ve čtyřech
hrobech (901, 980, 1062 a 1159) se nalezly kovové nástroje (nůžky, klíče) s fragmentem
lněné látky, která ležela poblíž paží zemřelé – tyto fragmenty tedy mohly pocházet z rukávů
spodních šatů. V hrobě 1062 se na nůžkách nalezl fragment plisované lněné látky, kde
plisování bylo umístěno horizontálně přes nůžky, ale v nalezených sponách se žádné stopy po
lnu nezachovaly.4
Nakonec v hrobě 987 se nalezl doklad toho, že se mohl nosit ještě jeden spodní oděv
pod spodními šaty. V tomto hrobě se nalezly stopy plisovaných spodních šatů, pod kterými
byly zřejmě ještě jedny neplisované ze lnu horší kvality.
Hedeby (Dánsko)
Textilní nálezy z Hedeby pochází z 10. století a byly analyzovány rovněž Ingou Häag.
Většina nálezů pochází z přístavu v Hedeby a skládá se z použitých oděvů pokrytých dehtem
a používaných na utěsňování lodí.. Další archeologické nálezy textilu pochází ze sídlištního
kontextu a z hrobů. Je zajímavé, že jak v sídlišti a v přístavu, tak v hrobech se nalezly stejné
typy oděvů, ale existuje odlišnost ve zpracování látky. Hroby obecně obsahují látky vyšší
kvality a mnohem více látek tkaných plátnovou vazbou než nálezy ze sídliště nebo přístavu.
Tento nepoměr může podle I. Haag odrážet praxi, kdy na běžné denní nošení se používaly
„obyčejnější“ nebo „horší“ oděvy, zatímco do hrobů byli lidé ukládáni v lepších „svátečních“
oděvech.5
Oděvy z Hedeby byly poměrně náročným způsobem krejčovsky zpracované tak, aby
kopírovaly tvar těla. Skládaly se z několika dílů, které jsou podobné vrcholně středověkým
oděvům, ale zdá se, že jsou mnohem přiléhavější a těsnější na tělo.
Nálezy ze sídliště
Jako obvykle je hodně obtížné určit, který z nalezených fragmentů látek patří spodním
šatům. I když jsou nálezy poměrně velkých fragmentů (např. ) i se zbytky švů, tak stále nejsou
dost reprezentativní, aby bylo možné spolehlivě určit to, že pochází právě ze spodních šatů a
4
Poznámka Triss: Tohle může znamenat fakt, že spodní šaty nebyly ke sponám přichycené a prostě se v těchto
partiích nedochovaly.
5
Poznámka Triss: O této praxi se zmiňuje také Ibn Fadlán ve svém popisu pohřbu náčelníka na Rusi. Pozůstalí
utratili nemalé jmění zemřelého na výrobu oděvu určených speciálně pro účely pohřbu.
ne z jiného lněného oděvu (např. z mužské spodní tuniky). Jedná se o kvalitní len tkaný
plátnovou vazbou se zřetelnými vystupujícími proužky.
K dalším nálezům ze sídlištního kontextu patří nález vlněného klínu dlouhého 43 cm a
širokého max. 19 cm. Jeho spodní lem je utržený, takže skutečnou délku neznáme.
Inga Hägg: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu, s. 275
Nálezy z hrobů
Pouze 1% ženských hrobů v Hedeby obsahovalo želvovité spony. Právě tyto hroby si
vybrala I. Häag pro hledání pozůstatků spodních šatů, protože zřejmě vycházela z klasické
kombinace oděvů – spodní šaty + svrchní šaty zavěšené na spony.
Z hrobů č. 182-185/1960 pochází nález fragmentu spodních šatů vyrobených z velmi
jemného a kvalitního lnu tkaného plátnovou vazbou.
V hrobě č. 5/1965 se nalezl fragment spodních šatů vyrobených z prvotřídního
plisovaného lnu. Plisování je velmi jemné a pravidelné a zdá se že sklad byl udělán na
každém šestém vláknu látky (viz obrázek).
Inga Hägg: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu, s. 209
Podle dostupných informací autorky, tohle je jediný příklad plisovaných spodních
šatů, které se nalezly mimo Birku. Nemáme také žádný doklad o tom, jestli se jednalo o
domácí výrobu nebo o import. V případě nálezů z Birky I. Häag soudí, že plisované látky byly
importované.
V hrobě 27/1963 se nalezly spodní šaty vyrobené z kostkovaného lnu – jednalo se o
modré kostky široké 4mm lemované bílým okrajem (viz obrázek). Tento fragment se
zachoval na bronzovém kroužku držícím brousek a ležel přímo pod brouskem. Vzhledem
k tomu, že v tomto hrobě se nenalezly žádné želvovité spony, tak I. Häag interpretuje tuto
látku jako součást spodních šatů.6
Hrob 159/1960 rovněž obsahoval fragmenty hladké lněné látky. Jednalo se o hrob
dívky se želvovitými sponami, nožem a čtvercovou sponou umístěnou mezi želvovité spony.
Ke čtvercové sponě bylo připevněné textilní očko, což naznačuje, že k této sponě byl
připevněn další kus oděvu. Pod ní se nalezly stopy velmi jemného modrého lněného plátna
(zřejmě ze spodních šatů). Také v tomto případě se jednalo o kostkovaný len, pouze bílá
vlákna byla nahrazena červenými.
V několika případech se v hrobech nalezly také malé spony spínající šaty u krku. Ve
většině hrobů ale žádné takové spony nebyly, což naznačuje, že výstřih byl řešen jinak než
prostřihem, který by vyžadoval sepnutí sponou.
Inga Hägg: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu, s. 212
Nálezy z přístavu
Nálezy textilu z přístavu v Hedeby jsou obecně větší a lépe dochované než nálezy
z hrobů. Negativum je ale, že často není možné přesně interpretovat, o jaký druh oděvu se
jedná. Lněné látky se zřejmě k utěsňování lodí nepoužívaly nebo se nedochovaly. Nicméně
máme několik nálezů vlněné látky tkané plátnovou vazbou, které zřejmě patřily spodnímu
oděvu – snad spodní tunice. Tyto spodní oděvy byly zřejmě sešité z několika dílů
nastříhaných tak, aby pasovaly na tělo a ve spodních partiích rozšířeny klíny. Inga Häag
soudí, stejného nebo podobného střihu byly i svrchní šaty/tuniky, ty byly ale vyrobené z vlny
keprové vazby. Dále Häag usuzuje, že rozdíl mezi ženskou a mužskou variantou tohoto oděvu
byl v délce - ženská šaty byly dlouhé až na zem narozdíl od mužské tuniky. Samozřejmě lze
předpokládat, že i pod spodními vlněnými šaty se nosily ještě jedny lněné opět stejného
střihu.
V přístavu v Hedeby se nalezlo několik fragmentů spodní (?) tuniky vyrobené z vlněné
látky plátnové vazby. Většina z nich je z poměrně hrubé látky, ale nalezlo se i několik
fragmentů z jemné vlny.
Fragment 72C a 73 náleží ke svrchní části tuniky (kolem ramen a krku). Tato tunika
měla poměrně široký a hluboký výstřih a úzké rukávy v partiích pod rameny. Široký výstřih
nepotřebuje sponu a může to být důvod toho, proč se v Hedeby narozdíl od Birky nalezlo
málo spon spínajících výstřihy spodních oděvů.
Další fragmenty (18, 55A) pocházejí z tunik (není jasné jestli se jedná o spodní nebo
svrchní oděv) jiného střihu, tentokrát velmi úzkých. Tyto fragmenty se skládají z úzkých
pruhů sešitých k sobě. Oba fragmenty byly rozřízlé nebo roztržené v linii pasu. Inga Häag toto
interpretuje jako střih, kdy ke svrchní úzké části je v oblasti pasu přišita spodní širší část.
Fragment 18 pochází z horní části takové tuniky. Je vyroben z jemné vlněné barvené látky.
6
Poznámka Triss: Stejně dobře se ale mohlo jednat o svrchní oděv, který nebyl zavěšený na spony – např.
svrchní šaty „tunikového“ střihu nebo klasické šaty s ramínky ovšem bez spon.
Skládá se ze dvou dílů sešitých delší stranou k sobě a byl odtržen nebo odstřižen v linii pasu.
Fragment 55A je naopak spodní díl tuniky a jeho spodní okraj je odtržen, takže není možné
určit skutečnou délku. Je sešitý z 5 dílů včetně klínů, které ho rozšiřují. Vzhledem k tomu, že
se tento fragment rozšiřuje symetricky dolů, tak zhruba v délce ke kolenům by měl v obvodu
cca 2m. Jedná se tedy zřejmě o mužskou tuniku, protože ženské šaty by byly při větší délce už
příliš široké.
Fragment č. 52 pochází z dlouhého rukávu tuniky/šatů. Rukáv je poměrně úzký,
pasovaný na tělo a má tvarované napojení na tělo tuniky. V případě lněné tuniky/šatů je
pravděpodobné volnější navázání rukávu na tělo tuniky vzhledem k tomu, že len není tak
pružný jako vlna a vyžaduje tedy volnější střih než vlněné oděvy.
Inga Hägg: Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu, s. 43, 46, 59 – fragmenty č. 18, 55A, 52
K dalšímu nálezu patří fragmenty vlněného kepru, které byly obarveny a zvalchovány.
Delší fragment má stopy po stehách, které by mohly přichytit podšití a lemování. Inga Häag
tento nález interpretuje jako kus spodního lemu ženských svrchních šatů – zřejmě svrchní
tuniky.7
Pskov8 (Severozápadní Rusko)
Ženský hrob z poloviny 10. století až z počátku 11. století byl odkryt v roce 2006
Elenou A. Jakolevou. Hrob byl vykraden a nenašly se žádné stopy po těle. V půdě pod tělem
se nalezlo několik fragmentů textilu, želvovité spony a zbytek dna schránky z březové kůry
zpevněné dřevem. Pravděpodobně byl tedy textil dán do hrobu ve schránce z březové kůry.
Toto opatření zachránilo textil před degradací způsobenou rozkladem těla.
Nálezová zpráva říká, že bylo objeveno 11 fragmentů modrého lněného plátna a blíže
neurčené množství hedvábí. I přesto, že len se dochoval ve velmi špatném stavu, bylo možné
nález interpretovat jako dva samostatné lněné oděvy zdobené našívanými hedvábnými
aplikacemi – spodní šaty a svrchní šaty.
V hrobě se nalezl velký kus horní části spodních šatů s výstřihem. Spodní šaty byly
zřejmě minimálně kolem oblasti krku plisované a plisování bylo našito k tenké pásce, která
lemovala výstřih. Hrob rovněž obsahoval dvě hedvábné manžety rukávů vytvořené z červeno7
Poznámka Triss: Vzhledem k tomu, že se nejedná o nález z hrobu, kde by mohly být přítomné spony, tak
nelze vyloučit, že tento fragment nepatří klasickým svrchním šatům s ramínky.
8
viz také článek na Livinghistory.cz http://livinghistory.cz/node/124
fialového hedvábí širokého 12,5 cm. Předpokládaná šířka přeloženého rukávu u zápěstí byla
10 cm. Spodní okraj manžety byl zpevněn hedvábnou lemovkou, zatímco horní okraj byl
jednoduše zahnutý dovnitř. Obě manžety byly našité na lněný spodní oděv.
Dále se nalezly samotné hedvábné lemovky se zbytky lnu na rubové straně. Mohlo by
se jednat o lemování spodního okraje šatů a tudíž by se jednalo o jediný doklad takové úpravy
spodních šatů.
Kaupang a Oseberg (Norsko)
V obou lokalitách se bohužel nezachoval textil v kompaktní podobě, byla nalezena
pouze černá krusta, která značí pouze to, že se v hrobech vyskytovala látka buď lněná,
konopná nebo kopřivová. Bližší určení vzhledem ke stavu dochování není možné.
Adwick-le-Street (jižní Yorkshire, Velká Británie)
V tomto případě zůstaly v hrobě dochovány velmi malé fragmenty lněné látky pod
vlněnými svrchními šaty s želvovitými sponami. Oproti nálezům např. z Birky se jednalo o
podstatně hrubší len horší kvality.
Køstrup (Dánsko)
Malý hřbitov v Dánsku obsahující pouze 15 hrobů byl nalezen a prozkoumán v letech
1980-1981. Analýza textilu byla provedená Henriettou Wielandt.9 Lokalita Køstrup je
zajímavá tím, že se zde nalezly fragmenty spodních šatů v neobvyklém umístění.
Většina fragmentů textilu byla nalezena uvnitř nebo nad želvovitými sponami. Celkem
se nalezly 3 fragmenty nebarveného lněného plátna. První byl na nejspodnější úrovni uvnitř
levé spony pod vrstvou modré vlněné látky pocházející zřejmě ze svrchních šatů. Další ležel
nad levou sponou a poslední se našel uvnitř pravé spony.
K tomuto nálezu existuje více interpretací od různých badatelů. Podle jednoho
z názorů, který ovšem autorka článku nepovažuje za pravděpodobný, zemřelá žena měla přes
svrchní vlněné šaty ještě jedny lněné. Podle druhého názoru len pochází ze spodních šatů
nošených pod svrchními vlněnými.10 Fragment lnu nad sponou mohl být původně součástí
kapuce nebo šátku.11 Dále se zdá, že spodní šaty byly rovněž propíchnuté sponou, která držela
svrchní šaty. Toto se zřejmě nepraktikovalo při běžném denním nošení, ale mohlo se jednat o
úpravu oděvu pro pohřeb, aby jednotlivé vrstvy oděvu zemřelé ženy neklouzaly při ukládání
do hrobu.
Hyrt ve Vossu, Hordaland (Norsko)
Analýzu textilních nálezů z této lokality provedla nově Hana Lukešová. Nálezy
pochází z konce 19. století a počátku 20. století. V hrobě č. B 4864 se pod želvovitou sponou
nalezla vrstva modrého lněného plátna, které mohlo být součástí spodních šatů. Na vrstvě lnu
pak ležela vrstva vlny tkané keprovou vazbou. V nejsvrchnější úrovni se nacházela vlna tkaná
diamantovým keprem – interpretovaná jako součást pláště.
9
V tomto případě autorka nevychází z původní studie Henrietty Wielandt, ale z článků jiných autorů a vlastního
průzkumu nalezených textilií.
10
Poznámka Triss: Já se také přikláním spíše k druhému názoru. Zdá se mi nepravděpodobné, aby modrá
kvalitní vlna byla zakrytá nebarvenými lněnými šaty.
11
Poznámka Triss: Stejně tak to ale mohl být fragment ze spodních šatů, protože typické svrchní šaty s ramínky
na sponách končily nad prsama a horní část hrudníku s ramenama pokrývaly spodní šaty.
Eura (Finsko)
Při hodnocení vikinských oděvů jsou finské nálezy vždy problematické, protože
vychází z jiné oděvní tradice než zbytek vikinské Skandinávie. Přesto rekonstrukce nálezu
z Eury je velmi populární alternativou při výrobě replik vikinských oděvů.
Podle archeologických nálezů z Finska se zdá, že ženy nosily vlněné spodní šaty. Toto
je zřejmé zejména z nálezů z lokality Kaukola a Perniö. V případě lokality Eura bylo odkryto
více než 500 hrobů. Nejznámější hrob má č. 56 a je datovaný do počátku 11. století. V tomto
hrobě se nenalezly větší fragmenty textilu, bylo jich však velké množství. Nález popsala
finská archeoložka Pirkko-Liisa Lehtosalo-Hilander.
Zemřelá žena v hrobě č. 56 měla pod náramky zbytky tmavě modré vlněné látky
plátnové vazby a pod sponami na ramenou se nalezly stopy tmavě zelené vlny keprové vazby.
Podobná ale světle zelená vlna byla interpretovaná jako součást finské zástěry. Takže dotyčná
žena měla zřejmě spodní modré šaty s dlouhými rukávy, přes které nosila zelené svrchní šaty
snad s odnímatelnými rukávy nebo bez rukávů a světle zelenou zástěru.
Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa: Ancient Finnish Costumes 1984, ISBN 951-99605-4-6 (ilustrace z titulní
strany)
Další nálezy
Vzhledem k tomu, že nálezy spodních šatů jsou velmi vzácné, může být užitečné
presentovat i nálezy jiných typů oděvů pro inspiraci – v tomto případě nálezy mužských tunik.
Je třeba brát v úvahu, že se nejedná o nálezy spodních šatů, tudíž tyto nálezy nelze použít jako
přímý doklad podoby spodních šatů.12 Lze je však považovat za inspirativní ukázku
krejčovského umění doby vikinské vzhledem k tomu, že se nejedná o jednoduché volné
střihy, ale o velmi propracované oděvy složené z mnoha malých dílů, které k sobě musí
přesně pasovat.
Tunika z Viborgu (Dánsko)
Archeologický nález mužské tuniky ve Viborgu v Jutsku patří k nejznámějším,
protože se tunika nalezla téměř kompletní. Je tak velmi snadné rekonstruovat její střih a
podobu. Nález je datován do 11. století. Tunika měla rozparky na bocích, švy v pase
oddělující horní a spodní část. Horní část (přední i zadní díl) byla tvořená ze dvou vrstev,
podšívka (lining) byla přišitá ke svrchní vrstvě předním stehem. Tunika byla lněná a vyrobená
z nebarveného lnu.
Obrázek podle: The Viking shirt from Viborg od Mytte Fenz.
12
Poznámka Triss: Podle mého názoru lze do jisté míry považovat střih mužské spodní tuniky a ženských
spodních šatů za podobný ne-li stejný. Jak již bylo řečeno v případě nálezů z Hedeby, je velmi pravděpodobné,
že mužský a ženský spodní oděv se lišil hlavně délkou. U ženských šatů lze předpokládat, že byly složitěji
vypasované vzhledem k tvaru hrudníku, aby lépe přiléhaly k tělu. Opět podle nálezů z Hedeby se na vypasování
mohly použít záševky.
Tunika ze Skjoldehamnu (Norsko)
Tato tunika byla nalezená v močálu v oblasti Andøya v Norsku. Podle
radiokarbonového datování pochází z let 1050-1090 (nebo 1150-1210). V případě této tuniky
není dosud jasné, jestli je mužská nebo ženská a jestli je norská (vikinská) nebo sámská
(laponská).
Střih je z webové stránky Marca Carlsona, která je věnovaná odívání ve středověku.
http://www.personal.utulsa.edu/~Marc-Carlson/cloth/skjolha.html
Tunika z Kragelundu (Dánsko)
Tato tunika byla rovněž nalezená v bažině poblíž Viborgu. Podle radiokarbonového
datování pochází z let 1040-1155, tedy ze samého konce doby vikinské.
Střih je z webové stránky Marca Carlsona, která je věnovaná odívání ve středověku.
http://www.personal.utulsa.edu/~marc-carlson/cloth/kraglund.html
2. REKONSTRUKCE ODĚVU
Stejně jako v případě svrchních šatů je třeba si uvědomit, že nemáme žádný
archeologický nález kompletních ženských spodních šatů. Při tvorbě rekonstrukce bude tedy
třeba kombinovat archeologické, písemné a ikonografické prameny.
Materiál
Nálezy z Finska naznačují, že vlněné spodní oděvy se používaly, ale jak již bylo
řečeno dříve, finský styl odívání se liší od ostatních částí Skandinávie. Nálezy z Vangsnes
(Norsko) jsou také z vlny, ale podle nejnovější interpretace se nejedná o nález spodního
oděvu, ale o nález svrchních šatů. Nálezy spodních šatů z Pskova, Køstrupu, Adwick-le-Street
jsou lněné. Stejně tak jsou lněné nálezy z Birky, i když tam to může být způsobené tím, že
v případě vlněných fragmentů lze těžko rozlišit, jestli se jedná o spodní nebo svrchní šaty.
Inga Häag předpokládá, že jak bohaté, tak chudé ženy mohly nosit stejný typ oděvu odlišný
pouze kvalitou látky a ozdobami. Tudíž i obyčejné ženy mohly mít lněné spodní šaty. Stejně
tak nálezy jasně identifikované jako spodní šaty v Hedeby jsou lněné.
Ohledně ceny a dostupnosti vlny a lnu se vyjadřuje také Thor Ewing, který se
odvolává na listinu pozdně římského císaře Diokleciána, podle kterého byl hrubý len levnější
než jemná a kvalitní vlna. Tato listina podle T. Ewinga dokazuje dostupnost lnu i pro nižší
vrstvy obyvatel. Z tohoto důvodu je tedy možné, že i velmi chudí lidé a dokonce otroci mohli
nosit lněný spodní oděv. Jakýkoli doklad (např. archeologický nález) podporující tuto teorii
ale dosud chybí.13 Thor Ewing dále zmiňuje, že podle zpráv Adama z Brém z 11. století lidé
z Gotlandu a západního Norska jsou závislí na svých stádech ovcí z hlediska odívání. Toto
ovšem považuje spíše za výjimku vzhledem k tomu, že doklady výroby oděvů z Norska jsou
velmi vzácné.
Barva a jiné zdobení
Jediný známý nález zdobených spodních šatů (podle dostupných zdrojů autorky
článku) je nález ze Pskova, kde se nalezly spodní šaty zdobené na manžetách a spodním lemu
hedvábnými pruhy.
Co se týká barvení, tak vlna se barví mnohem snadněji než len. Z nálezů z finské Eury
lze zmínit spodní šaty obarvené modře a zřejmě i ostatní nálezy spodního oděvu nesly stopy
barvení. Podle badatelky I. Häag barvivo získané z vlašských ořechů mělo rovněž
antibakteriální efekt a tudíž se používalo na spodní oděvy nošené přímo na těle.
Na druhou stranu len je velmi obtížné barvit jinak než chemickýma barvama. Až na
výjimky jsou nálezy spodních lněných šatů nebarvené. Nálezy barevných spodních lněných
šatů máme z Birky (hrob č. 60A a 762), kde jsou spodní šaty modré nebo červené. Stejně tak
zde máme příklad modrých svrchních lněných šatů z hrobu č. 563. Rovněž spodní šaty
nalezené v Pskově a Hyrtu byly obarvené modře. V písemných pramenech (báseň Rígsþula)
jsou modré spodní šaty zmíněné v souvislosti s urozenými ženami.
13
Poznámka Triss: Nejsem si jistá, jestli je možné s touto teorií souhlasit. Já osobně bych byla opatrná při
aplikaci Diokleciánovy listiny na podmínky Skandinávie raného středověku. Je třeba si uvědomit, že len je
textilní plodina, kterou je nutné pěstovat na polích a která tak logicky zabere místo plodinám určeným na výrobu
potravin. Pozdně římský systém velkostatků si mohl dovolit vyčlenit část půdy pro pěstování lnu, takže len horší
kvality byl dostupnější než vlna. Zemědělství raně středověké Skandinávie ale fungovalo v úplně jiných
podmínkách – jak klimatických, tak majetkových. Tyto podmínky byly pro pěstování jiných plodin než potravin
podstatně horší. Toto se ovšem netýká nenáročných ovcí chovaných nejen pro vlnu, ale i pro mléko a maso.
Chov ovcí zemědělskou půdu zabíral podstatě méně než pěstování textilních plodin. Z tohoto důvodu bych tedy
nepředpokládala, že len byť horší kvality bude levnější a dostupnější než průměrná vlna.
Z Hedeby máme také nález velmi kvalitního dvojbarevného kostkovaného lnu
použitého na výrobu spodních šatů. Vzhledem ke kvalitě látky a použitým barvám
(bílá/modrá a červená/bílá) zřejmě také patřily výše postaveným ženám.
Tvar výstřihu
Podle I. Häag máme z Birky doklady výstřihu ve tvaru klíčové dírky (klasický
kruhový tvar s rozparkem uprostřed) sepnutého malou kruhovou sponou. Z 52 hrobů z Birky
s nálezy lněného spodního oděvu jich pouze 20 obsahovalo také malou kruhovou sponu. Na 9
nalezených sponách se našly také zbytky lnu nebo hedvábí a pouze ve 4 případech se nalezlo
takové založení lněné látky, které se vytvoří při sepnutí výstřihu sponou. A pouze v jednom
z těchto 4 případů se na malé kruhové sponě nalezla totožná látka jaká byla pod velkými
želvovitými sponami a tudíž pouze v jednom případě máme důkaz toho, že kruhovitá spona
spínala právě spodní šaty.
V případě hrobů, které neobsahují pár želvovitých spon (a kde se tedy nenachází
konkrétní typ svrchních šatů uchycených na sponách) se poloha kruhové spony různí,
nejčastěji je však umístěná doprostřed hrudníku. U hrobů s želvovitými sponami se v naprosté
většině (cca 75%) případů kruhová spona nachází pod bradou, což naznačuje, že spona
spínala oděv nošený pod svrchními šaty zavěšenými na sponách. Tento fakt potvrzuje teorii,
že se výstřih spodních šatů spínal malou kruhovou sponou. Umístění spony pod bradou
naznačuje, že linie výstřihu běžela v tomto případě poměrně vysoko u krku. Naopak poloha
kulaté spony uprostřed hrudi (v hrobech bez želvovitých spon) naznačuje, že rozparek u
výstřihu mohl být dost hluboký.14
Z Birky máme ovšem nález 32 hrobů bez kruhových spon. Zde tedy musíme
předpokládat jiný typ výstřihu, který takovou sponu nepotřeboval. Zřejmě se jednalo o
trojúhelníkové nebo kulaté výstřihy dost široké na prostrčení hlavy nebo zde bylo použité jiné
spínadlo výstřihu, které se nedochovalo.
Jeden příklad spodních šatů s prostřiženým výstřihem bez spony je nález z Pskova.
Vzhledem k tomu, že se tyto šaty nalezly v krabici, nemáme jistotu, že se opravdu nespínaly.
Archeologové je nicméně popisují tak, že je možné, že se u krku zavazovaly hedvábnými
pásky. Podobný případ spínání máme z Viborgu, kde se nalezená tunika zavazovala lněnými
pásky. Bohužel více archeologických dokladů zavazování spodních oděvů u krku nemáme.
Výstřih na spodních šatech z Pskova byl plisovaný. Z dostupných archeologických
pramenů bohužel není možné říci, jestli plisování z Pskova bylo stejné jako nalezené
plisování v Birce. Inga Häag předpokládá, že plisované spodní šaty byly do Birky
importované z Kijeva. Je tudíž možné že oba nálezy spodních šatů pochází ze stejného
regionu (slovanského) a reprezentují stejný (slovanský) styl odívání.15
Hedeby a ostatní lokality neposkytují příliš mnoho nálezů spodních šatů s dochovanou
partií kolem výstřihu. Vzhledem k tomu, že se zde nalezlo velmi málo kruhových spon, je
pravděpodobné, že obvyklý výstřih byl jednoduchý a bez rozparků.
Klíny
Žádné z nalezených fragmentů spodních šatů v Hedeby se nepodařilo identifikovat
jako klíny. Nicméně v případě obou nálezů vlněných spodních tunik z přístavu a svrchní
tuniky ze sídlištního kontextu jsou doklady, že klíny byly součástí střihu. Je tedy
pravděpodobné, že se klíny používaly i při šití spodních lněných šatů. Fragmenty z Birky jsou
příliš malé, aby bylo možné jasně identifikovat klíny, nicméně na základě analogií v případě
14
Poznámka Triss: Hluboký rozparek spodních šatů mohl umožňovat mimo jiné snadné kojení.
Poznámka Triss: Na ten slovanský styl bych si dala pozor. Autorka Slovany nestudovala a je třeba si
uvědomit, že Kijev není Velká Morava nebo Česká kotlina.
15
lidových oděvů a středověkých oděvů, které všechny klíny měly, se I. Häag domnívá, že i
v případě spodních šatů doby vikinské se klíny používaly na rozšíření spodní části oděvu.
Ne všichni badatelé ovšem s touto teorií souhlasí. Thor Ewing přichází s názorem, že
klíny jsou evropský vynález, který Vikingové nepoužívali. Jako doklad používá nález tuniky
z Bernuthsfeldu (Německo) z počátku doby vikinské a nález tuniky z Viborgu z Dánska
z konce tohoto období, přičemž obě tuniky jsou šité jako velmi úzké a bez klínů. I když klíny
se v Hedeby nalezly, Ewing tyto nálezy považuje v podstatě za evropské importy, vzhledem
k tomu, že Hedeby je přístav. Ohledně vyobrazení oděvu krále Knuta ve Winchesterské Liber
Vitae T. Ewing soudí, že se jedná o dvojdílný střih tuniky – svrchní těsná část, na kterou je v
pase našitá plisovaná spodní rozšířená část.
Podle názoru autorky článku, je teorie T. Ewinga nepravděpodobná. Existenci klínů
potvrzují nálezy oděvů z Kragelundu and Skjoldehamnu.
Rukávy
Podle I. Häag nemáme jasný archeologický doklad o podobě rukávů v nálezech
z Birky. Pouze 4 hroby obsahovaly fragmenty textilu, které mohly pocházet z rukávů a
všechny byly plisované. Vzhledem k nízkému počtu nálezů nelze ovšem s jistotou tvrdit, že
všechny rukávy byly nutně plisované. Dalším faktorem jsou i nálezové okolnosti – plisovaný
len je snadněji identifikovatelný jako součást spodních šatů narozdíl od hladkého lnu.
Thor Ewing přichází s názorem, že pouze plisované spodní šaty měly dlouhé rukávy.
V ostatních případech se nosily jakési polorukávy, které vznikly tím, že horní část šatů
v oblasti ramen překryla horní část ruky. Tato teorie je zajímavá, nicméně na runovém kameni
z Hunnestadtu jsou vyobrazené dlouhé spodní šaty s dlouhými rukávy. Dalším dokladem
rukávů je nález z Pskova, i když možná reprezentuje spíše východní (slovanskou) oděvní
tradici spíše než vikinskou. Rovněž nález z Eury přináší doklad o existenci dlouhých rukávů,
jejichž fragmenty se zachtily pod náramky na zápěstích.
Každopádně, pokud přijmeme teorii o existenci spodních šatů s dlouhými rukávy,
nemáme opět jediný archeologický doklad o podobě těchto rukávů, která mohla být i značně
rozdílná v závislosti na čase a regionu. Dokonce ani rekonstrukce oděvů v muzeích nepřináší
jednotný obraz – v muzeu v Oslu je „blůzovitý“ rukáv narozdíl od muzea v Trelleborgu, kde
je klasický rovný rukáv.
Střih spodních šatů
Nálezy z Birky
Podle nálezů z Birky lze rozlišit dva typy spodních šatů – z hladkého lnu a
z plisovaného lnu. Šaty z hladkého lnu byly běžnější v 9. století, zatímco plisované šaty se
více začaly objevovat až v 10. století. Podle I. Häag se zdá, že plisované šaty byly nošené
pouze ženami z vyšších vrstev společnosti. Populární tvar výstřihu byl výstřih ve tvaru
klíčové dirky, rozparek se spínal malou kruhovou sponou.
Původ lněných látek a lněných šatů byl archeology mnohokrát diskutován. Agnes
Geijer se původně domnívala, že lněné látky byly výsledkem domácí produkce. Toto
rozporuje I. Häag, která se domnívá, že obzvláště plisované lněné látky byly importované
z oblastí východní Evropy a v severní Evropě se nevyráběly. V případě šatů z hladkého lnu se
podle I. Häag jednalo spíše o domácí výrobu vlastního oděvu, ale lněná látka jako taková byla
dovezená. I. Häag dále rozporuje tvrzení A. Gejier, že všechny spodní šaty byly plisované a
že hladká látka vznikla vypráním plisované. Zdůvodňuje to jasnou chronologií, kdy plisované
šaty se ve větší míře objevují později než šaty z hladké látky a těžko to může znamenat fakt,
že lidé v 10. století méně prali svoje šaty.16
Inga Häag tedy zastává názor, že spodní lněné šaty se vyráběly z importované látky,
ale podle domácí oděvní tradice. Při rekonstrukci vychází ze švédských lidových oděvů, které
by měly mít minimálně středověký původ, možná i starší.
Podle jejího názoru je možné nálezy spodních šatů z Birky rekonstruovat dvěmi
způsoby. Jedním z nich je dvojdílná košile, kdy svrchní část je vyrobená z jemnějšího a
kvalitnějšího lnu a spodní část naopak ze lnu horší kvality. Druhý způsob rekonstrukce
spočívá v jednodílných šatech tunikového střihu s rukávy a klíny. Tyto šaty nemají ramenní
švy, přední a zadní díl je vyroben z jednoho pruhu látky. Jako pravděpodobnější variantu
16
Poznámka Triss: Podle mého názoru plisování (obzvláště „mokrou“ technologií, která je známá právě z
Birky) je příklad úpravy šatů čistě pro funerální účely. Protože každým vypráním se plisování poškozuje a já si
nedovedu představit, jak se plisované lněné!! (tedy supermačkavé) šaty prané tradičním způsobem tlučením,
dávaly po praní zase znovu dohromady do nositelného stavu bez takových vymožeností jako jsou výkonné
napařovací žehličky......
podoby spodních šatů I. Häag považuje druhou možnost – tedy šaty vyrobené z jednoho
druhu látky.
Obr: Rekonstrukce spodních šatů z Birky podle I. Häag.
Rekonstrukce podoby plisovaných spodních šatů je poměrně obtížnější než
rekostrukce šatů z hladkého lnu. Vzhledem k tomu, že se I. Häag domnívá, že plisované látky
byly importované, jejich možnou podobu hledá ve slovanské oděvní tradici z okolí Kijeva.
Z vyobrazení na Traianově monumentu v Adamklissi v Rumunsku máme dva typy
Dáckých plisovaných šatů, které mohly být předchůdci jihoslovanských plisovaných šatů.
V jednom případě jde plisování směrem ke krku a je rovnoběžné s linií paže. V druhém
případě je plisování na rukávech kolmé k linii paže. Bohužel z nálezových okolností hrobů
z Birky není patrné, jestli plisování šlo podél nebo kolmo k linii paže.
Thor Ewing má zcela jiný názor na výskyt hladkých a plisovaných spodních šatů.
Nevychází z nečetných archeologických nálezů, ale pouze z písemných pramenů, konkrétně
ze soudobých literárních zdrojů.
V básni Rígsþula je popsaná urozená žena (Matka), která má na sobě modré plisované
spodní šaty:
...en húskona hugði at örmum, strauk of ripti, sterti ermar. Keisti fald, kinga var á bringu, siðar slæður, serk
bláfáan...
- Rígsþula
...but the lady of the house was thinking of her arms, smoothing the linen, pleating the sleeves. A bulging faldr, a
clasp was on her breast, a full slæðr, a blue-dyed sark...
- Překlad: Thor Ewing: Viking Clothing p 41
...paní domu si hleděla svých rukou, hladila len, řasila rukávy, zdobený šev a spona byla na její hrudi na modře
obarvených šatech ...
- doslovný překlad Triss17
...mladá žena s pletí jak mléko zdobená šperky si hladila šat. Na hlavě čepec, na hrudi brož, v dlouhé sukni,
světlé říze...
- české vydání Eddy, překlad Ladislav Heger, 2004
V případě ženy svobodného sedláka (Bába) nejsou spodní šaty výslovně zmíněné. Je
naopak zmíněn oděv obepínající krk (v českém překladu L. Hegera je to šátek kolem krku).
Thor Ewing se tedy domnívá, že tato žena nosí nějakou podobu šátku místo spodních šatů.
Nebo v případě, že má spodní šaty, tak jsou jiné než v případě šatů urozené ženy, jsou bez
rukávů a plisování.18
Otrokyně zmíněná na začátku je naopak popisovaná jako žena s opálenými pažemi,
tedy se rovněž nepředpokládá, že by nosila šaty s rukávy.19
Podle T. Ewinga je tedy možná interpretace spodních šatů bez rukávů podobná šatům
zachyceným v Augsburském evangeliáři z Itálie 9. století. Jedná se o volné šaty bez rukávů a
s hodně hlubokým výstřihem.20
Thor Ewing: Viking Clothing, s. 57
17
Poznámka Triss: U literárních děl je třeba dávat pozor na překlad. Doslovný překlad se od uměleckého může
v množství poskytnutých detailních informací značně lišit.
18
Poznámka Triss: Osobně si myslím, že je to blbost. Neřekla bych, že ženy svobodných sedláků nenosily
spodní šaty, ale jen nějaký prodloužený „šátek“ či co kolem krku pod svrchníma šatama.....Ale souhlasím s tím,
že zřejmě pro každodenní nošení neměly modře barvené plisované spodní šaty.
19
Poznámka Triss: Ano opálené paže mít mohla a pravděpodobně i měla vzhledem k tomu, že permanentně
pracovala venku. Ale zase to není důvod pro to, aby měla šaty bez rukávů. V létě možná ano, ale na zimu by to
byla dost nevhodná varianta i pro otužilou otrokyni. Navíc stačí si rukávy prostě vyhrnout, aby nepřekážely při
práci – a ruce má opálené hned.
20
Poznámka Triss: Tyto šaty můžou být vhodné pro klimatické podmínky Itálie, ale už ne pro Skandinávii.
Tyto šaty mohly být plisované se sklady směřujícími směrem k ramenům. Thor Ewing dále
uvádí, že tento typ šatů by byl pro ženy z vyšších společenských vrstev příliš odhalující a tedy
urozené ženy mohly nosit tyto šaty s našitými rukávy (samozřejmě plisovanými). Verze
těchto šatů pro pro nižší vrstvy obyvatel pravé rukávy neměly a volná látka na ramenou
tvořila jakési polorukávy, které kryly ramena a horní část paží. Toto by byl doklad toho, proč
jsou všechny fragmenty interpretované jako část rukávů nalezené v Birce plisované – jednalo
se o oděv vyšší vrstvy obyvatel, která si mohla dovolit nosit drahé plisované šaty s rukávy.
Vyobrazení spodních šatů na runovém kameni v Hunnestadtu ovšem připomíná spíše
verzi jednoduchých spodních šatů, jak navrhuje I. Häag, ale je třeba předpokládat, že toto
vyobrazení může být značně zkreslené oproti realitě. Rovněž nálezy tunik z Kragelundu a
Skjoldehamnu připomínají střihy navrhované I. Häag nikoli Thorem Ewingem. Na druhou
stranu jednu se o mužské tuniky a ženské šaty mohly vypadat zcela jinak.
Runový kámen v Hunnestadtu
Nálezy z Hedeby
Malé množství nálezů spon v okolí krku dohromady s nálezem fragmentu č. 72C a 73
z přístavu v Hedeby naznačuje, že spodní šaty a tuniky v Hedeby měly spíše širší a kulaté
výstřihy než užší a rozstřižené. Otvory pro ruce byly zřejmě tvarované a obepínaly horní část
paže a ramena a rukávy samotné byly úzké, jak naznačují nálezy dalších fragmentů.
Na základě dalších nálezů vlněných spodních tunik je jasné, že bez ohledu na to, jestli
spodní šaty z Birky byly volné (viz rekonstrukce T. Ewinga) nebo ne, tak spodní oděvy
z Hedeby měly tvar šitý na tělo. Základní střih je podobný nálezům tunik ze Skjoldehamnu a
Kragelundu a mladším středověkým tunikám (např. nález z Herjolfsnesu). Horní část oděvu
přiléhala těsně na tělo, zatímco spodní část byla rozšířená klínama. Z archeologických nálezů
je dále patrné to, že šaty měly přední a zadní díl sešitý na ramenou.
Bohužel z archeologických nálezů už není patrná délka jednotlivých dílů. Nevíme
tedy, jestli přední a zadní díl se skládal z jednoho kusu látky rozstřiženého uprostřed pro
vsazení klínu a nebo jestli se jednalo o dva kusy látky (vrchní a spodní) sešité v oblasti pasu
(viz obr. – linie 1). Případně se mohl přední a zadní díl skládat ze dvou užších pruhů látky
sešitých uprostřed vertikálně (viz obr. – linie 2).
Z hrobu č. 5/1964 máme doklad plisování, bohužel fragment je tak malý, že žádné
další detaily neposkytne.
Základní střih spodních šatů z Hedeby
Nález z Pskova
I když Vikingové cestovali do Ruska, není vůbec jasné, že šaty nalezené v hrobě
v Pskově jsou vikinské. Nicméně vzhledem k nálezu želvovitých spon je možné se domnívat,
že nalezený spodní oděv bude podobný vikinským spodním šatům.
Nalezené fragmenty naznačují, že minimálně u krku byly spodní šaty plisované.
Bohužel ale nevíme, jestli byly plisované celé nebo právě pouze u krku a jestli se jednalo o
stejný typ plisování jako bylo nalezené v Birce a importované z Kijeva.
Spodní oděv měl dlouhé rukávy zakončené ozdobnými manžetami z hedvábí. Dále
mohl být stejně ozdobený na spodním lemu. Archeologové se nemohou shodnout na tom,
jestli byly na spodním lemu ozdobené spodní nebo svrchní šaty.
Bohužel nálezová zpráva neuvádí žádnou možnou rekonstrukci těchto šatů.
V předběžné zprávě byly tyto šaty popsané termínem „rubakha“, což je termín označující
ruský středověký spodní oděv. V závěrečné nálezové zprávě už tento popis chybí. Níže
uvedená kresebná rekonstrukce pochází z nálezové zprávy, ale nebyla k ní uvedená žádná
popiska, jestli se jedná o skutečnou rekonstrukci nálezu z Pskova nebo ne.
Zubkova, Orfinskaya, Mikhailov: Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov, s. 298
Nález z Eury (Finsko)
Vše, co zbylo ze spodního oděvu nalezeného v hrobě 56 v Luistiari (Eura), byly
fragmenty rukávů – u zápěstí úzkých, které se rozšiřovaly směrem k ramenům. Níže uvedená
rekonstrukce je tedy kombinací nálezu z Eury a nálezu kožené tuniky z Dánska z doby
železné. V tomto případě sahají rukávy až ke krku, jsou bez ramenních švů a tělo je tvořené
z předního, zadního a dvou bočních dílů. Zvolený střih tak velmi efektivně využívá látku.
Při posuzování tohoto střihu je ale nutné si uvědomit, že doba železná v Dánsku končí
zhruba na konci 8. století. Tento střih tedy kombinuje dva oděvy vzdálené od sebe jak
regionálně, tak časově. Navíc finské odívání se poměrně radikálně liší od odívání v ostatních
částech Skandinávie, což je nutné vzít v potaz.
Pirkko-Liisa Lehtosalo-Hilander: Ancient Finnish Costumes, s. 50
Délka spodních šatů
Skutečná délka spodních šatů je archeologicky neprokazatelná, protože nemáme jediné
dochované kompletní spodní šaty. Z Birky víme, že spodní oděv byl minimálně dlouhý
k bokům, protože se nalezly fragmenty spodních šatů zachycené pod nůžkami položenými na
bocích zemřelé ženy. Z Hedeby máme několik fragmentů svrchní tuniky, která mohla být
dlouhá až na podlahu, ale interpretace tohoto nálezu je nejistá a nevíme, jestli střih svrchních
šatů lze aplikovat i na spodní šaty.
Z ikonografických pramenů zde máme např. vyobrazení na runovém kameni
v Hunnestadtu (Švédsko) zachycující obryni Hyrrokin jedoucí na Baldrův pohřeb na vlku.
Obryně má na sobě jednoduché šaty s rozstřiženým úzkým výstřihem a dlouhými úzkými
rukávy. Šaty jsou v délce nad kolena, což může naznačovat, že v některých případech mohly
být spodní šaty i kratší. V tomto případě se může jednat o extra krátké šaty, které mají
zdůraznit jistou divokost a nemravnost obryně, ale zároveň můžou znázorňovat i šaty, které se
mohly nosit i v běžném životě. Možná krátké spodní šaty mohly nosit otrokyně jako pracovní
šaty (bílé dlouhé šaty s vlečkou nejsou vhodný pracovní oděv obzvláště ve stáji nebo při
sklizni na poli). Toto vyobrazení ovšem neříká nic o tom, co mohly nosit výše postavené ženy
obzvláště při slavnostních příležitostech.
Vzhledem ke klimatickým podmínkám Skandinávie nelze předpokládat, že všechny
spodní šaty byly takto krátké. Na jiných vyobrazeních jsou znázorněny naopak ženy s velmi
dlouhými a zdobenými nebo plisovanými spodními šaty. 21
Kámen z Alskogu (Gotland): Žena se zástěrou a snad s plisovanými spodními šaty
Stříbrná figurka z Tune (Švédsko): Žena se zdobenými spodními šaty snad plisovanými
zřejmě se zavěšenou zástěrou.
Káme z Läbro (Švédsko): Žena s kratšími svrchními šaty a plisovanými spodními šaty
21
Poznámka Triss: Vzhledem k tomu, že horní část těla žen zakrývá plášť, tak vůbec není jasné, že se v prvních
dvou případech jedná o spodní šaty a ne o svrchní....
Základní střihy (šaty/tunika)
Standardní T-tunika (střih podle Carolyn A. Priest-Dorman)
Nejpravděpodobnější varianta střihu jednoduchých spodních
šatů nalezených v Birce podle I. Häag. Ve spodní části je oděv
rozšířen klíny a rukávy se můžou buď rozšiřovat směrem
k ramenům a nebo mají tvar pravidelného obdélníku.
Střih založený na nálezech z Hedeby. Oděv má zakřivené
otvory pro paže, aby bylo možné oděv napasovat těsně na tělo.
K rozšíření oděvu ve spodní části slouží klíny. Tento střih se
skládá z jednodílného předního a zadního dílu obdélníkového
tvaru (není sešitý ani vodorovně v pase ani svisle uprostřed).
Plisované šaty
Žádné z uvedených rekonstrukcí neberou v úvahu možnost, že sklady mohly být
kolmé k linii paže.
Tato rekonstrukce je presentovaná v projektu Historiska världar
organizovaným švédským národním muzeem. Rekonstrukce oděvu se skládá
ze 7 dílů sešitých k sobě. Plisování se vytvoří za pomoci krátkých stehů
napříč látkou, která se pak stáhne. Oděv se namočí do horké vody a nechá
uschnout. Teprve potom se vytáhnou plisovací stehy.
Rekonstrukce podle Caroline A. Priest-Dorman
Tělo oděvu tvoří jednoduchý obdélník dlouhý podle
délky šatů. Rukávy jsou taky obdélné, jednou tak
široké než v případě neplisovaných rukávů. Napřed se
vytvoří sklady na rukávech, které se přišijí k tělu, poté
se vytvoří sklady na těle.
Rekonstrukce podle D. Rushworth
Sklady se sbíhají z celého oděvu směrem ke krku. Rushworth se domnívá, že plisování se
vytvářelo zamokra poskládáním a prošitím látky, která po uschnutí vytvořila sklady.
PRAMENY A LITERATURA (TAK, JAK JE UVEDENÁ V PŮVODNÍM ČLÁNKU)
Literatura
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Bender Jørgensen, Lise: Forhistoriske Textiler i Skandinavien, Nordiske
Fortidsminder, Det Kongelige Nordiske Oldskriftselskab, København 1986,
ISBN 87 87483 46 7
Carlson, Marc: Some Clothing of the Middle Ages, the Skjoldehamn tunic,
http://www.personal.utulsa.edu/~Marc-Carlson/cloth/skjolha.html
Carlson, Marc: Some Clothing of the Middle Ages, the Kragelund tunic,
http://www.personal.utulsa.edu/~marc-carlson/cloth/kraglund.html
Christensen, Arne Emil Christensen, Ingstad, Anne Stine, Myhre, Bjørn: Oseberg
Dronningens grav, 1992, ISBN 82-516-1423-6.
Autorka vycházela ze dvou kapitol, které byly přeloženy a jsou dostupné na internetu:
"The textiles in the Oseberg ship",
http://forest.gen.nz/Medieval/articles/Oseberg/textiles/TEXTILE.HTM and
"A new theory on the costumes of the Oseberg Queen and her attendant",
http://forest.gen.nz/Medieval/articles/Oseberg/dress/OSEBERG.HTM
Ewing, Thor: Viking Clothing 2006, ISBN 978-0752435879.
Fenz, Mytte: The Viking shirt from Viborg 1997, tisk Viborg Stiftsmuseum. Maggie
Mulvaney vytvořila překlad původního článku.
Geijer, Agnes: Textile Finds from Birka, 1983, Cloth and Clothing in Medieval
Europe: Essays in Memory of Professor E. M. Carus-Wilson (Pasold Studies in
Textile History, 2), p 80-99, ISBN-10 0435323822, ISBN-13 978-0435323820
Hägg, Inga: Kvinnodräkten i Birka: Livplaggens rekonstruktion på grundval av
det arkeologiska materialet, Uppsala: Archaeological Institute, 1974,
ISBN 9150600028.
Hägg, Inga: Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die
ausgrabungen in Haithabu, Bericht 20. Neumünster: Karl Wachholz Verlag, 1984,
ISBN 3 529 1920 8.
Hägg, Inga: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu.
Berichte über die ausgrabungen in Haithabu, Bericht 29. Neumünster: Karl Wachholz
Verlag, 1991. ISSN 0525-5791/ISSN 3 529-01929 1. Buy from Wachholtz Verlag
Hägg, Inga: Vikingatidens kvinnodrakt: Livet i Birka, Historiska Nyheter Nr 61,
Statens historiska museum och Riksantikvarieämbetet, 1996 ISSN 0280-4115. (PDF
1,3 MB)
Holm-Olsen, Inger Marie: Noen gravfunn fra vestlandet som kaster lys over
vikingtidens kvinnedrakt, Viking XXIX, Tidsskrift for norrøn arkeologi, Norsk
arkeologisk selskap, Oslo 1976
Ingstad, Anne Stine: To kvinnegraver med tekstiler fra Kaupang, Universitetets
Oldsaksamling 150 år, Jubileumsårbok 1979, Særtrykk, Oslo 1979
Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa: Ancient Finnish Costumes 1984, ISBN 95199605-4-6 (PDF)
Lindblom, Charlotta: Køstrup - en nordvestfynsk vikingetidsgravplad, Fyndske
minder, Odense Bys Museer, Årbog 1993, ISBN 87 87162 49 0
Lukešová, Hana: Fragmenter av kvinnedrakter fra vikingtiden - Metode for
identifikasjon av gamle tekstilfunn, Viking LXXIV, Tidsskrift for norrøn arkeologi,
Norsk arkeologisk selskap, Oslo 2011
www.uib.no/filearchive/fragmenter-av-kvinnedrakter.pdf
Løvlid, Dan Halvard: Nye tanker om Skjoldehamnfunnet 2009, Department of
Archeology, History, Cultural Studies and Religion at the University of Bergen
•
•
•
•
•
http://www.lofotr.no/pdf/Skjoldhamnfunnet/Nye%20tanker%20om%20Skjoldehamnf
unnet.pdf
Løvlid, Dan Halvard: Skjoldehamnfunnet i lys av ny kunnskap. En diskusjon om
gravleggingen, funnets etniske tilknytning og personens kjønn og sosiale status.
2010
http://www.lofotr.no/pdf/Skjoldhamnfunnet/Skjoldehamnfunnet%20i%20lys%20av%
20ny%20kunnskap.pdf
Rasmussen, Liisa and Lønborg, Bjarne: Dragtrester i grav ACQ, Køstrup, Fyndske
minder, Odense Bys Museer, Årbog 1993, ISBN 87 87162 49 0
Rimstad, Charlotte: Vikinger i Uld og Guld, Om de danske vikingetidsdragter
baseret på tekstilfunn i grave, Speciale, Forhistorisk Arkæologi, Københavns
Universitet, 1998.
http://www.dragt.dk/assets/PDF-filer/VikingeriUldogGuld1.pdf
Speed, Greg and Walton Rogers, Penelope: A Burial of a Viking Woman at
Adwick-le-Street, South Yorkshire ( PDF 38 MB)
Zubkova, Elena S, Orfinskaya, Olga V and Mikhailov, Kirill A: Studies of the
Textiles from the 2006 Excavation in Pskov, North European Symposium for
Archaeological Textiles X, Oxbow Books, 2010, ISBN 978-1-84217-370-1. Buy from
Amazon.
Přetím, než byl článek publikován, autoři dočasně publikovali předběžné výsledky
v ruštině. Peter Beatson vytvořil shrnutí ruského článku
http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/sarafan/sarafan.htm, Lisa Kies vytvořila anglický
překlad s původními fotografiemi http://www.strangelove.net/~kieser/Russia/PskovTranslation.html
Články z internetu
•
•
•
•
•
•
•
Forest, Maggie: T-tunic - the period way
http://forest.gen.nz/Medieval/articles/Tunics/TUNICS.HTML
Historiska världer: Vikingatida kvinne - Rynkveckad särk
http://www.alternaliv.se/histvarld/draekter/vkvinna/sark.html
Priest-Dorman, Carolyn A.: Viking Tunic Construction
http://www.cs.vassar.edu/~capriest/viktunic.html
Krupp, Christina and Priest-Dorman, Carolyn A.: Women's Garb in Northern
Europe, 450-1000 C.E., The Compleat Anachronist Nr 59, 1992. Buy from SCA.
Rushworth, D.: A handbook of Viking Women's Dress AD 700-1200, ISBN
1858183367, Buy from Amazon
Vestfirzka, Vigdis (SCA name): Viking/Norse Underdress
http://www.silverdor.org/viking/underdress.html
Virtue, Cynthia: Practical Worksheet for Tunic Construction
http://www.virtue.to/articles/tunic_worksheet.html