Zakládáme a vedeme branný oddíl

1
Zakládáme a vedeme branný oddíl
Představení projektu
Cíle výchovy a prostředky k jeho dosažení
Vlastenecká výchova
Branná mládež ČR
Koncept fungování oddílové organizace
Organizační a časový plán činnosti
Programový obsah
Příklady z praxe
Závěr
Představení projektu:
Dnešní moderní doba a děti či mládež v ní vyrůstající je velice ovlivněna spěchem, stresem a pracovními
povinnostmi rodičů i nejbližšího okolí. A také množstvím informačních možností našeho komunikačního věku.
Rodina a škola dnes sotva stačí k výchově a jejich úlohu přebírají nejrůznější média - internetem počínaje a
počítačovými hrami či filmovou branží konče. Volnočasové aktivity, které mají pomáhat nejen fyzickému a
dovednostnímu růstu, ale také rozvoji osobnosti, se mnohdy omezují na sportovní výkon nebo manuální či
rétorické dovednosti. Škála nejrůznějších druhů sportů a současně tlak na jejich komerční využití a zejména na
sportovní (či komerční) úspěchy jejich členů to vše má vliv na mladou generaci, která hledá nejrůznější
možnosti trávení volného času bez nutnosti dosahovat fyzických i psychických limitů soustavným a náročným
tréninkem. Mladým lidem často nemá kdo ukázat cestu k jiným hodnotám, než jsou sportovní nebo komerční
mety. Ti, kteří nemají dostatek příležitostí, sil, schopností nebo prostě jen motivaci uplatnit se v soutěži
s ostatními, se dostávají se pod vliv patologických jevů (drogová problematika, kriminalita, počítačová závislost
atd.). Projekt branných oddílů je jedním ze způsobů jak jim ukázat cestu kudy se ubírat a najít ty správné
hodnoty a vztahy k ostatním lidem a ke své vlasti. K tomu patří také uvědomění si odpovědnosti každého
člověka k národu, státu a k důležitosti jeho obrany. A to bez nutnosti muset ze sebe vydávat vše na
pravidelných trénincích, kvalifikačních závodech či vrcholových soutěžích. Být členem kolektivu, pracovat na
sobě bez strachu z vyřazení či neúspěchu v případě nezdaru, ale přitom vědět, že i svým malým dílem přispívám
k něčemu, co slouží všem bez rozdílu. A k ještě tomu být se svými kamarády, poznávat svoji zemi, mít radost
z úspěchů i zážitků, vidět smysl svého úsilí v tom být platným občanem své země. Výchova mladých lidí v tomto
duchu je základem práce v branných oddílech.
Cíle a prostředky:
Dalším nezanedbatelným faktorem branné činnosti je zvýšení fyzické i psychické odolnosti dětí a mládeže.
Každá činnost, která směruje děti a mládež k aktivnímu trávení volného času a k pohybu (hřiště, hala,
tělocvična, příroda) je pozitivním přínosem pro zdravý vývoj jednotlivce.
Nemalým přínosem je také rozvoj osobnosti a týmové spolupráce. Zde se nachází vynikající prostor pro hledání
a rozvoj osobnostních vlastností, tvorbu charakterů mladých lidí zejména pokud jsou spojeni do společných
skupin. Musejí umět hledat toleranci v názorech a společné cesty, aby jejich tým byl úspěšný. Svojí společnou
1
2
aktivní účastí na nejrůznějších pietních a historicko-vlastivědných akcích najdou cestu, jak mohou být prospěšní
pro větší společenství lidí (obec, město, kraj, stát).
Praktický a v přírodě procvičovaný branný výcvik v tématech jako je první pomoc, orientace a přežití v přírodě,
ale i sebeobrana jim pomáhají zvládat nejrůznější mimořádné situace a v kombinaci s fyzickou zátěží zvyšují
také psychickou odolnost.
Dalším důležitým přínosem projektu branných oddílů je jejich zapojení do přípravy občanů k obraně státu a to a
principu dobrovolnosti a dlouhodobé činnosti. Aktivity prováděné v oddílech mohou sloužit jako základní
kámen přípravy do různých složek integrovaného záchranného systému, policejního sboru a armády
(profesionální armáda, dobrovolné zálohy).
Ze zkušeností našich organizací (Centrum branných aktivit z.s. působí více jak 5 let a Airsoftový oddíl Uh. Brod
pracuje třetím rokem) při pořádání volnočasových aktivit pro děti a mládež vyplývá, že je o tento způsob
trávení volného času mezi dětmi a mládeží veliký zájem. Mnoho chlapců, ale i dívek se z různých důvodů nechce
zapojit do běžné činnosti sportovních a kulturních družení (nedostatek času, prostředků atd.). Tuto alternativní
možnost vítají, je pro ně velice přitažlivá, inspirující a motivující.
Vlastenecká výchova
Dnešní děti a mládež získávají své základní znalosti především ve své rodině a ve škole. Třetím prvkem mohou
být právě volnočasové aktivity, které by kromě zábavy či sportovního vyžití měli splňovat také částečně úlohu
výchovnou a doplňovat tak výchovu v rodině i ve škole. Branné oddíly jsou svým zaměřením určeny především
dospívající mládeži, která si již formuje své základní společenské, mravní i hodnotové normy. Jednou z nich je
také uvědomění si příslušnosti a odpovědnosti k vlastní rodné zemi, ke svému domovu a ke společenství ve
kterém žijeme. Je zde jedinečná možnost posílit a rozvinout ve svých členech vlastenectví a s tím spojené
hodnoty. Vlastenectví je samo o sobě výrazným rysem mravnosti a společenské vyspělosti jedince. Láska k vlasti
a vlastenecké přesvědčení jsou významné síly při budování vlastní rodiny, ale i lepší komunity, obce, města a
celé krajiny. Je současně i ochranou proti rozličným škodlivým ideologiím (rasismus, šovinismus). Branný oddíl
zde může snadným a uchopitelným způsobem doplnit základní výchovnou úlohu rodiny a školy. Členové oddílu
se v průběhu činnosti seznámí s nejrůznějšími aspekty vlastenecké výchovy přirozenou formou: poznají
význačné osobnosti a události z historie našeho státu – od husitských dob až po moderní dějiny vzniku našeho
státu, boje v první i druhé světové válce, hrdiny domácího i zahraničního odboje i významná místa naší národní
historie. Naučí se úctě k národním symbolům, k našemu státu a jeho představitelům. Děje se tak především
praktickou formou. V oddíle se pořádají nejrůznější přednášky na téma historie, výlety a turistické výpravy na
významná místa našich dějin v blízkém i vzdáleném okolí, členové se účastní nejrůznějších soutěží a branných
závodů a v neposlední řadě spoluorganizují místní vzpomínkové a pietní akce.
Činnost v branném oddíle přímo a prakticky naplňuje výchovný cíl rodiny i školy – vychovat uvědomělého a
zdatného občana naší vlasti, který je připraven k obraně naší společnosti, jejich demokratických zásad a naší
vlastní země.
Prostředkem k dosažení těchto cílů je soustavná, celoroční práce s malými skupinami dětí a mládeže v oddílech.
Branný oddíl:
Jedná se o zájmový kroužek pro chlapce i dívky od 12 let, který se koná jedenkrát až dvakrát týdně. Náplní
kroužku jsou taktická a vševojsková příprava, pobyt a pohyb v terénu, topografie, zdravověda, zlepšování
fyzické kondice, střelba, místní vlastivěda a historie se zaměřením na nejbližší okolí. Kroužek navštěvuje 20 až
40 chlapců i dívek ročně.
2
3
Víkendové výpravy:
Jsou jednodenní a vícedenní s přespáním. Je zde kladen důraz na samostatnost, fyzickou kondici, přežití v
přírodě a další branné činnosti, které se nedají časově zvládnout v průběhu zájmového kroužku. Jejich cílem
nemusí být jen pobyt v přírodě, ale také návštěva zajímavých akcí a míst v okolí, exkurze či jiné aktivity. Tyto
akce jsou také otevřeny v oddílu neorganizovaným dětem a mládeži. Někteří neorganizovaní nemají možnost
pravidelně se účastnit zájmového kroužku (finance, vytíženost, dopravní dostupnost). Konají se 1 až 2 do
měsíce.
Vojenské tábory: Ve věku dospívání (13 až 18 let) přestávají mít mladí chlapci zájem o volnočasovou činnost
v průběhu letních prázdnin. Většinu z těchto mladých lidí klasický letní dětský tábor s celotáborovou hrou
neosloví. Máme pro ně zajímavou alternativu - pořádání airsoftových táborů s vojenskou tématikou. Z této naší
zkušenosti vyplývá, že mezi dospívajícími chlapci je velký zájem o trávení volného času právě tímto způsobem.
Organizujeme letní vojenské tábory již několik let a zejména pro členy oddílu představují vyvrcholení jejich
celoroční činnosti. Pro ně jsou naše tábory určeny prioritně, protože zkušenosti na nich uplatněné a ověřené
předávají dále novým členům v následujícím roce. To je rozdíl proti běžným „komerčním“ táborům kam se sjíždí
zájemci z celé republiky, aby se po společně prožitých deseti dnech opět rozjeli domů a své kamarády z tábora
už nikdy nepotkali.
Zkušenosti ze zahraničí – Cadet Force UK
Cadet Force ve Velké Británii funguje jako dobrovolnická mládežnická organizace na cca 250 středních školách a
účastní se ho cca 40.000 žáků a 8 000 instruktorů. Jaký je účel této organizace? V zemi, která má velmi dlouhou
tradici profesionální armády a jen velmi omezenou zkušenost s braneckou armádou, poskytuje výborný
spojovací můstek mezi ozbrojenými složkami a většinovou společností v té nejdůležitější kategorii – mládež. A
samozřejmě současně učí nikoliv nevýznamnou část mládeže základním branným dovednostem. Nejenže je
naučí dovednosti použitelné v krizových situacích i v normálním životě, ale motivuje mládež přinejmenším
popřemýšlet o tom, zda by v budoucnu nechtěla sloužit v armádě. Projekt má velkou podporu jak armády, tak i
čelných představitelů země.
Branná mládež ČR
Branná mládež ČR z.s. je organizace s celorepublikovou působností. Vznikla na základě potřeby mít zastřešující
organizaci pro oddíly, kluby, sdružení, které se zabývají brannou přípravou mládeže. V ČR bohužel žádná
obdobná organizace neexistuje a ty dnes fungující se tomuto tématu mimoškolní výchovy věnují jen zcela
okrajově. Organizace Branná mládež ČR z.s. (dále jen BM ČR) si klade za cíl umožnit a zjednodušit jak samotné
založení oddílů tak i sjednotit jejich náplň činnosti a umožnit jim vzájemnou spolupráci na pořádání
nejrůznějších akcí. Nemalým přínosem je také možnost prezentovat činnost branných organizací na jediné
platformě, která může být partnerem při jednání se zástupci jiných sdružení, institucí i úřadů. Organizuje
potřebná školení a akreditované kurzy pro vedoucí oddílů, hlavní vedoucí táborů, zdravotníky atd. a zajišťuje
administrativní a materiální zabezpečení činnosti oddílů.
Organizace BM ČR z.s. umožňuje vstup již existujícím klubům a oddílům formou smlouvy o vzájemné spolupráci.
Zástupci oddílů založených BM ČR mají v rámci organizace možnost podílet se na jejím vedení a řízení formou
účasti na valném shromáždění členů, které se koná každé dva roky.
Vedoucí branných oddílů
Protože je branná výchova a činnosti v ní prováděné spojena jak s poměrně velkými nároky na technickou a
znalostní přípravu a je navíc prováděna s dětmi musí mít vedoucí oddílu potřebnou kvalifikaci.
3
4
Kvalifikace metodická je zajištěna absolvováním kurzu „Vedoucí branných oddílů“ akreditovaným MŠMT, po
jehož zdárném ukončení je vydáno osvědčení o jeho úspěšném absolvování.
Vzhledem k tomu, že se jedná o mimoškolní volnočasovou aktivitu dětí a mládeže je nutné mít splněn také
požadavek na pedagogické minimum u vedoucího oddílu.
Dalším důležitou součástí vzdělání je schopnost poskytnout první pomoc při úrazech v přírodě i v jiných
krizových situacích . To je zajištěno absolvováním akreditovaného zdravotnického kurzu (nejlépe Kurz
zdravotníků zotavovacích akcí).
Pro kvalitní přípravu dětí musí mít vedoucí také odborné a fyzické předpoklady. Odborné předpoklady získává
nejlépe ve svém povolání (nejvhodnější jsou proto příslušníci AČR, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru,
Aktivních záloh apod.) nebo je získá soustavnou a dlouhodobou činností ve svém volném čase (členové
airsoftových nebo paintballových oddílů, instruktoři sebeobrany, vedoucí turistických oddílů atd.).
Založení oddílu
Pro založení a vedení oddílu potřebujete především chuť, volný čas a vytrvalost. Nezbytný je především zájem
dětí a jejich rodičů z vašeho blízkého okolí, ale i nalezení vstřícných spolupracovníků a podporovatelů. Pokud už
máte oddíl v nějaké formě založen, bude důležité jej přizpůsobit požadavkům zastřešující organizace jak po
stránce legislativních norem, tak po stránce obsahové.
Pro oficiální založení oddílu je zapotřebí registrace pod hlavičkou celorepublikové zastřešující organizace
„Branná mládež ČR“ (Dále „BM ČR“) podle stanovených pravidel (věk a vzdělání vedoucího, trestní a občanská
bezúhonnost, absolvování potřebných kurzů a školení). Dále bude nezbytné mít shromážděny údaje o členech
oddílu – přihlášky a jmenný seznam.
Pojmenování oddílu
Jméno oddílu je vytvořeno podle pravidel BM ČR. Tvoří jej část „Branný oddíl“ a samotné jméno oddílu, které si
zakládající členové oddílu vybírají sami. Podle pravidel BM ČR se oddíly pojmenovávají podle místních nebo
regionálních osobností (především vojáků), které se významně zapojili do odboje za II. sv. války, měli podíl na
vzniku ČSR nebo jinak přispěli k budování demokratického a svobodného českého státu. Náš oddíl se například
jmenuje „Branný oddíl gen. Vojtěcha Luži“.
Administrace a účetnictví
Zastřešující organizace poskytne oddílu všechny administrativní pomůcky: deník oddílu, oddílové přihlášky,
pomůže vám s vyplněním nejrůznějších formulářů (pojištění členů, pojištění odpovědnosti, vedení pokladní
knihy a další).
Současně zajistí propagaci a základní komunikaci prostřednictvím vlastního webového portálu. Dále poskytne
základní metodické pomůcky (manuály pro členy i instruktory, manuál pro oddílové vedoucí atd.).
Informuje vás o termínech školení a zajistí vaši účast za snížené ceny.
Po finanční stránce je každý oddíl odpovědný za vlastní financování z členských příspěvků, ale BM ČR vám
poskytne podporu a přímou pomoc při žádostech o dotace a granty na úřadech a institucích ve vašem městě či
kraji popř. vypomůže v žádostech o sponzorské příspěvky a dary.
BM ČR je partnerem distributorů a prodejců nejrůznějšího vojenského vybavení a proto má vyjednány výrazné
slevy pro své členy.
4
5
BM ČR je také spolupořadatelem nejrůznějších akcí, kterých se vaši členové mohou účastnit: nejrůznější branné
soutěže, vlastivědně-turistické zájezdy atd.
Koncept fungování branného oddílu
Oddíl
Oddíl je tvořen chlapci a dívkami od 12 let. Okruh zájemců je vymezen na město, větší obec či jeho nejbližší
okolí. Počet členů oddílu je 20 až 30. Nábor a celoroční aktivity jsou organizovány podobně jako zájmový
kroužek či sportovní oddíl s tím rozdílem, že nejdůležitější akce oddílu (letní tábor) se koná o letních
prázdninách.
Oddílový vedoucí
Oddílový vedoucí je řádně proškolený externí pracovník starší 18 let se zkušenostmi s branným výcvikem. Musí
mít základní pedagogické i metodické znalosti (akreditované školení vedoucího branného oddílu, pedagogické
minimum, proškolený zdravotník atd.) a samozřejmě i potřebnou autoritu.
Časový plán činnosti oddílu
Dnes většinou nejsme v pozici, kdy můžeme věnovat veškerý svůj čas učení mladších svým dovednostem a
získaným znalostem. Většina z nás se živí prací, která nemá s touto oblastí mnoho společného. Takže nám zbývá
na tyto aktivity jen relativně málo času. V branném oddíle naštěstí neprovozujeme sport, ve kterém je nutné
pravidelně a vytrvale několikrát do týdne cvičit – naším cílem není organizace vrcholových závodů a každodenní
příprava jednotlivců, ale vytvoření pevné skupiny. Čím více času můžeme pravidelné činnosti skupiny věnovat
tím rychleji a lépe tento kolektiv utvoříme. Pro vedení oddílu o cca 15 členech dostačuje jediný vedoucí, ovšem
s tím, že je ochoten a schopen pravidelné činnosti po celý rok vždy v určitém pravidelném časovém rámci.
Nutností je dodržovat alespoň jednu týdenní schůzku v trvání dvou až čtyř hodin (podle druhu činnosti) a
minimálně jednu víkendovou výpravu v měsíci (jedno nebo dvoudenní). Nutné je také počítat s časem na
přípravu a potřebná školení. Optimální bude, pokud je v jednom oddíle dospělých vedoucích několik.
Nábor do oddílu
Základní nábor do oddílu probíhá ve formě nejrůznějších akcí po celý čas fungování oddílu formou
prezentačních akcí na školách, pořádání branných závodů, pietních akcích k výročí osvobození či uctění
památky bojovníků – rodáků, pořádání branných dnů o prázdninách apod. Samozřejmostí je prezentace veškeré
činnosti pomocí internetu a na sociálních sítích. Samotný termín, kdy do oddílu začínáme nabírat nováčky, by
měl být přizpůsoben obvyklé praxi – počátku školního roku (tj. v průběhu měsíce září až do poloviny října), kdy
si většina dětí (a samozřejmě jejich rodičů) vybírají vhodné či dostupné mimoškolní aktivity do začínajícího
školního roku. Vstup nováčků do oddílu je podmíněn zaplacením členského příspěvku a odevzdáním přihlášky.
Pro váhající začátečníky je vhodné zpřístupnit jim jednu či dvě schůzky bez těchto formalit a nechat je podívat
se na činnost oddílu. Nováčky ale můžeme přibírat po celý rok, zejména v jarních měsících kdy oddíl může opět
cvičit taktickou přípravu v lese.
Věková hranice pro vstup do oddílu je od 10 let a více. Členové od 10 do cca 12 let tvoří nejmladší členy oddílu,
jsou fyzicky méně zdatní a psychicky méně odolní. Přesto se k nim přistupujeme stejně jako ke starším členům
5
6
oddílu – vyjma fyzických výkonů. Při schůzkách nerozdělujeme oddíl na mladší a starší členy, na dívčí či
chlapeckou část. Při velké skupině rozdělujeme účastníky na dvě a více družstev po 6 až 10 lidech. Družstvo je
smíšené a vedené nejzkušenějšími členy oddílu, kterým velí oddílový vedoucí.
Jedna schůzka týdně
Základní činností jsou pravidelné oddílové schůzky, pro které je určen pevně daný termín a místo. Například
každý čtvrtek v 16 hodin v tělocvičně či na hřišti základní školy nebo v jiných vhodných jiných prostorách,
v případě, že je vhodné počasí schůzky pořádáme v přírodě – v blízkém lese, lesoparku či na jiném vhodném
místě. Délka trvání jedné schůzky by měla být nejméně dvě (tělocvična, klubovna) až čtyři hodiny (taktický
výcvik v lese) čistého času.
V školním jednom roce tak může proběhnout cca 35 pravidelných týdenních schůzek.
Na schůzce si čas rozdělíme na:
-
Přivítání a organizační záležitosti – prezenční seznam cca 5 minut
Výcviková část – pohybová aktivita – rozcvička, úvodní hra cca 20 minut
Naučení nové dovednosti a znalosti 30 minut
Opakovací praktická část – hra 30 minut
Výchovná část – přednáška 15 minut
Organizační část – program příští schůzky, plán na výpravu apod. 5 minut
Aktivity by měly být jak pohybové k vybití energie (rozcvička) a zlepšení fyzických kvalit (překážková dráha na
obratnost) tak teoretické, kdy jednoduchou a zábavnou formou naučíme nové téma.
Část schůzky slouží k opakování naučených znalostí a část k získání nových. Tím se současně vyhýbáme
stereotypu a udržujeme pozornost.
Jestliže je to možné tak schůzky v lese protáhneme na tři i čtyři hodiny, jak nám dovolí denní doba.
Pokud máme dostatek času nebo větší množství členů můžeme schůzky pořádat častěji.
Místa schůzek
V období kdy je obvykle teplo a sucho počítejme s tím, že schůzky pořádáme pod širým nebem – zpočátku třeba
na školním hřišti nebo nejlépe v přírodě za městem. Potřeba pohybu v přírodě vzroste s tím, jak si jednotlivci
začínají pořizovat výstroj a zejména výzbroj. Na rozdíl od jiných pohybových sportů (vyjma orientačního běhu
apod.) je pro aktivitu branného oddílu nejdůležitějším prostorem les – je to současně nejlepší učebna, cvičiště i
bojiště.
V začátcích činnosti na začátku školního roku ještě můžeme využít teplejšího období, ale musíme počítat s tím,
že se musíme postupně spokojit s činností v tělocvičně nebo ještě menší herně či jen v klubovně. Až opět na
jaře (důležitý je zejména přechod na letní čas) můžeme plánovat činnost oddílu v lese.
Jedna víkendová výprava měsíčně
Pro utužení vazeb ve skupině, ověření naučeného a poznání nových dovedností je důležité pořádat celodenní
víkendovou výpravu mimo město nebo mimo obvyklá místa schůzek. Můžeme jít na klasický turistický pochod,
vyjet na vlastivědnou výpravu na některé významné místo, uspořádat bojový turnaj s jinou skupinou, orientační
či branné závody nebo účastnit se na prezentační akci na veřejnosti. Pro dobře vybavený oddíl je nejlépe
pořádat celovíkendové akce s přespáním v terénu, vodácký výlet, zájezd na zajímavé a vzdálené místo apod.
6
7
Vhodné je pro nový oddíl (na začátku školního roku) uspořádat „adaptační“ několikadenní výpravu – jednotlivci
si rychleji najdou svá přirozená místa a kolektiv oddílu se utuží společnou činností a společnými zážitky.
Množství výprav do přírody je omezené především výstrojí členů – je potřebná dobrá výstroj do zimních
podmínek nebo do deštivého počasí. Proto je vhodné pořádat výpravy zprvu či v chladném počasí jen
jednodenní, v létě s možností přespání ve vhodném objektu bez nutnosti stavět přístřešky nebo stany. Výprava
se má konat nejméně jednou za měsíc, nejlépe jednou za tři týdny.
Kromě této pravidelné výpravy se členové mohou organizovaně setkávat mimo obvyklé termíny například na
tematicky vhodných přednáškách např. o historii odboje, prohlídkách expozic v místních muzeích, akcích jiných
organizací, promítání zajímavého filmu, exkurze na služebnu Policie, městské policie, stanoviště záchranné
služby atd. Společné a nevšední akce utužují kolektiv a přispívají k sounáležitosti jednotlivců s ostatními.
Víkendovou výpravu můžeme také pořádat pro zájemce, kteří nejsou přímo organizováni v oddíle.
Vrchol výcviku – tábor skupiny
Celoroční výcvik skupiny směřuje přirozeně k velké výpravě – společnému prázdninovému oddílovému táboru.
Trvání tábora by mělo být optimálně 10 až 14 dnů. Čím déle tím lépe. Na táboře se oddíl každodenním
výcvikem, zážitky a zejména soustavností stává společnou a jen těžko rozdělitelnou skupinou, kde každý má své
místo a je respektován ostatními. Zde najde svůj cíl celoroční příprava fyzická i technická a to prostřednictvím
soutěží a výcvikových cvičení zasazených do jedné velké celotáborové hry. Na závěr tábora proběhne také
povýšení účastníků do vyšších hodností, udělení pochval za celoroční činnost atd. Není na škodu, jestliže se
tábora účastní také jiné skupiny – oddíly a společně plní společný „bojový“ úkol. Při výcviku musí být přítomná
přirozená rivalita několika oddílů navzájem, ale konečný „bojový“ cíl musí být pro všechny oddíly společný a
každá skupina má mít v jeho splnění stejně důležitou úlohu. Tak se vybuduje vyšší úroveň – spojení různých
oddílů do společné skupiny se stejným cílem.
Organizace uvnitř oddílu
Společný cíl – splnění úkolu
V mnoha na výkonnost zaměřených sportovních „kolektivů“ dochází ke vzájemné rivalitě jednotlivců. Cílem
jednotlivce v nich není celkový výsledek kolektivu jako spíše osobní úspěch a to mnohdy na úkor ostatních.
K tomu by v našem branném oddíle nemělo nikdy dojít. Důležitější než úspěch jednoho člena je úspěch celého
kolektivu. Můžeme mít nejlepšího střelce, vrhače granátů, spojaře atd., ale výsledek by se měl měřit splněním
kolektivního cíle.
V mnoha případech oddíl budou tvořit dvojice i trojice kamarádů, které se spolu znají více let – je nutné využít
tyto vzájemné vazby, posílit je a využít ku prospěchu celku. V každé skupině se vždy najde několik typů
jednotlivců – bude zde jeden až dva přirození vůdci (starší či silnější chlapci), jeden či více „slabších“ členů
(věkově nejmladší či fyzicky méně zdatní) a velká část „mlčící“ většiny, která tvoří „průměrné“ členy každého
kolektivu. Každý z nich se nějakým způsobem začlení postupem času a pod tlakem ostatních do určité své role.
To ovšem neznamená, že by „průměrní“ členové méně ovládali znalosti či dovednosti – naopak je mohou
zvládat lépe a snadněji, ale prostě nejsou vůdčími typy. Naopak ti méně zdatní se mohou postupem doby
vypracovat do jiných rolí – týká se to především mladších členů, kteří postupem času dospívají.
Důležité je odhadnout a včas podchytit samozvané „vůdce“ a vhodně je začlenit do rozvíjejících se vztahů ve
skupině. Nejdříve je nutné nastavit základní pravidla „mantinely“ ve kterých se všichni bez výjimek musí
pohybovat (respekt k vedoucímu, disciplína, slušnost). Z vlastní zkušenosti lze doporučit nejvýraznější jedince
začlenit do jim přirozené role – udělat z nich „pomocné“ instruktory a dát jim možnost uplatnit svůj talent
7
8
v ovládání ostatních – ovšem pod pečlivým dohledem vedoucího oddílu. Nejlépe pokud jsou tito „pomocní“
instruktoři vybráni ze starších členů oddílu – mají už dostatek zkušeností a znalostí k učení mladších nováčků.
Při „bojovkách“ a na táborech rozdělíme pouze zkušenější členy od „začínajících“. Pro velkou část starších a
zkušených členů by opakování základního výcviku nic nového nepřinášelo a považovali by to za „ztrátu“ času a
nováčky by fyzická a psychická náročnost výcviku požadovaná staršími členy mohla odradit.
Z těch nejzkušenějších a současně vůdčích osobností oddílu utvoříme velitele mladších „bojových“ týmů či jim
určíme vedoucí pozice v organizaci při výpravách, táborech atd. Umožníme jim tak přirozený podíl na vedení
oddílu a současně je učíme přebírat na sebe odpovědnost a učit se praktické znalosti velení. Ulehčí nám to naši
vlastní práci na vedení oddílu, v ideálním případě jen stanovujeme cíle a kontrolujeme své pomocníky, kteří se
je snaží splnit.
Programový obsah výcviku
Pro náš kolektiv je potřebné sdělit na každé schůzce důležitou skutečnost a stále ji opakovat: cílem naší činnosti
není jen pouhá hra, cílem je výcvik. Hrát si mohou děti, hokejisté, florbalisté. Naším cílem je výcvik pro skutečný
život a především pro krizové situace, ve kterých se můžeme chtě nechtě ocitnout. Cvičíme tedy k tomu,
abychom uměli přežít v boji a přitom ochránili sebe a své nejbližší před nejrůznějším nebezpečím – dnes se
často používá termín „krizové situace“.
V samotném „bojovém“ výcviku je důležité uvědomit si, kdy končí hra a kdy začíná skutečný boj. Hra má svá
pravidla, která všichni dodržují. V nejkrajnějších situacích a především v boji o přežití žádná pravidla respektující
nepřítele a stanovující hranice co se smí a co ne prakticky neexistují. Ovšem při našem výcviku nemáme
skutečného nepřítele – naším protivníkem jsou většinou naši kolegové a kamarádi a proto je nutné dodržovat
nejen pravidla hry, ale také udržovat korektní a slušné vztahy. Ti, proti kterým dnes cvičně „bojujeme“ mohou
zítra být naši spolubojovníci v opravdovém boji. Vzájemný respekt a úcta k sobě navzájem i k našim
„dočasným“ protivníkům je současně důležitým prvkem pro zachování disciplíny celého oddílu.
Vojenský přístup k vedení oddílu
Branný oddíl je skupinou založenou k vojenskému výcviku a proto uplatňuje i obdobné přístupy jaké má
vojenský kolektiv. Těmi nejdůležitějšími zásadami je poslušnost a respekt k nadřízeným a povinnost splnit jimi
vydané rozkazy. V situacích jaké mohou nastat v boji nebo při ohrožení vlastního života či životů jiných není
místo pro odmlouvání, smlouvání, svéhlavost, pomalost nebo dokonce odpírání plnit nepříjemné nebo vlastní
život ohrožující činnosti. Už v počátcích výcviku je nutné vštípit všem, že splnění rozkazu je povinnost jak pro
nadřízené tak i pro jejich podřízené. Pro velitele je mnohdy velmi těžké vydat rozkaz, který ohrožuje „jeho“
vojáky, ale je to jeho povinnost vůči všem civilistům, které má za úkol chránit. Pro vojáka je těžké zvednout se
v palbě k boji, stejně jako pro mnohé hasiče je těžké překonat strach z ohně – ale je povinností obou splnit
rozkaz, protože pouze jeho splněním lze dosáhnout cíle boje - vítězství. Hasič zvítězí nad ohněm, voják nad
nepřítelem.
Branný oddíl je polovojenský kolektiv, a proto je udržení disciplíny nejen vyžadováno, ale také do určité míry
tolerováno a schvalováno od všech jeho členů. Na rozdíl od kolektivu vojenského, kde je možnost uplatňovat
nařízení a rozkazy silou – obavou z trestu, je kolektiv branného oddílu tvořen dobrovolníky, kteří se z vlastní
vůle disciplíně podřizují a mohou oddíl prakticky kdykoliv opustit. Motivace udržet se v oddíle je pro každého
člena jiná- některého baví chodit v uniformě, někoho střílet ze zbraní, jiného baví společné výlety, jiný
napodobuje vysněné vzory z filmů atd. Pro vedoucího je nutné z této směsi motivací vytvořit jednotný a trvalý
kolektiv, který bude bezezbytku plnit jeho rozkazy a směřovat ke stejnému cíli – učit se vše potřebné k obraně
vlasti. Být příliš měkkým vedoucím a nevyžadovat od počátku potřebnou disciplínu znamená problém
v okamžiku, kdy jednotlivci začnou hledat, kde je onen pověstný mantinel po který mohou zajít. Raději od
8
9
počátku fungování oddílu vyžadovat tvrdou disciplínu (a možná si tak odradit případné zájemce) než „pustit
uzdu“ a nezkrotit divočáky, kteří by oddíl nakonec „vedli“ za nás.
Na počátku fungování oddílu zaveďte tresty- individuální a kolektivní. Nám se osvědčilo několik jednoduchých
pravidel:
Individuální trest
-
V případě porušení disciplíny je uděleno „mínus“, či trestný bod, černá známka apod.
Za tři mínus se uděluje důtka, za další tři podmínečné vyloučení z oddílu, za další tři okamžité vyloučení
z oddílu na stanovenou dobu či úplně
Místo udělení mínus se může udělat (ale to je dobrovolné) stanovený počet fyzických cviků (např. 10
kliků)
Kolektivní trest (pokud už jsou vytvořeny základní vazby v kolektivu, jinak to nefunguje)
-
V případě že dotyčný opakovaně porušuje disciplínu a je zařazen do družstva, je trest udělen celému
družstvu (všichni dělají např. 5 kliků)
Totéž pokud družstvo nesplnilo daný kolektivní úkol
Odměna: vedoucí oddílu uděluje plus body (jedno plus smaže jedno mínus), plusové body znamenají speciální
ohodnocení na základě kterého se nejaktivnějším jedincům udělují hmotné či čestné odměny (např. dostává
více munice, půjčuje se nejlepší zbraň apod.)
Pro evidenci si vedoucí vede seznam členů oddílu a zaznamenává plusy a minusy.
Starší členové oddílu (např. po dvou letech činnosti) jsou z tohoto pravidla vyjmuti. Pokud se u nich vyskytne
kázeňský nedostatek, jsou trestáni přímo důtkou.
Zlaté pravidlo: pokud vydáte jakýkoliv rozkaz – od mytí podlahy, přitlučení hřebíku nebo k vedení palby – vždy
dbejte jeho na důsledné, přesné a rychlé provedení! A neprovedení samozřejmě ihned trestejte. Dobrovolníky
nezapomeňte vždy po splnění úkolu odměnit!
Polovojenský oddíl
S vojenským kolektivem sdílí branný oddíl další společné znaky – nosí uniformu, používá vojenskou hierarchii,
terminologii, chování, hantýrku, pozdravy, slaví společné svátky (Den armády, Osvobození, Den válečných
veteránů, oslavuje významné bitvy a jiná výročí apod.) a udržuje společné vojenské tradice.
Uniforma
Vojenský kolektiv identitu jednotlivců nahrazuje společnou identitou a jejím vnějším znakem je společná
uniforma. Z počátku nebudou členi oddílu mít stejnou výstroj popřípadě budou používat různé druhy uniforem.
Takže je nutné postupně oddíl vybavit alespoň co nejpodobnější výstrojí. Finančně nejdostupnější jsou různé
použité součásti armádní výstroje prodávané v armyshopech, pro déle fungující oddíl je vhodné pořídit si
alespoň společné trička se jmenovkou oddílu. Pro opravdu kvalitní oddíl, který se prezentuje na pietních a
jiných akcích je nutné mít společnou kompletní uniformu – kalhoty, blůzu, pokrývku hlavy. Je důležité používat
podobnou nebo stejnou uniformu jakou používá naše armáda. Použití vzorů uniforem armád (nebo jich částí),
které v minulosti bojovali proti našemu vlastnímu státu je nepřípustné!
Na všech schůzkách vyžadujeme používání námi zavedených částí výstroje! Výstroj musí být vždy v dobrém
stavu, neušpiněná a nepotrhaná. Obuv může být prakticky libovolná – sportovní, na schůzkách v lese a
prezentačních akcích nejlépe vojenská nebo jí podobná. Boty jsou vždy bezvadně vyčištěné a nakrémované!
9
10
Pokrývka hlavy - vyžadujeme vždy – je nezbytnou součástí uniformy. V létě, především na slunci a při taktickém
výcviku používáme čepici s kšiltem (může mít i logo oddílu), v zimě černou nebo zelenou pletenou kuklu, na
běžné schůzky a slavnostní příležitosti baret, je-li v oddíle zaveden.
Co se týče délky vlasů ta je v podstatě libovolná. Společným znakem všech vojáků byl a je krátký sestřih (vyjma
vojaček). Délku vlasů ponecháme na dobrovolnosti členů oddílu a stříhání nevynucujeme, naopak- přijme-li
nový člen oddílu tuto specifickou identifikaci dobrovolně, víme, že je rozhodnut patřit do našeho „vojenského“
kolektivu se vším všudy.
Vojenská hierarchie
Klasický vojenský přístup – vedoucí oddílu je nadřízeným pro všechny členy. Pokud je vedoucích více je jeden
vždy hlavní velitel a ostatní jeho zástupci. Jsou-li v oddíle starší a zkušenější členové jsou určeni jako velitelé
družstev (obvykle v počtu osm až deset členů). Jsou podřízeni veliteli oddílu a mají své „vlastní“ podřízené.
Řadový člen oddílu je podřízen svému veliteli družstva a dalším velitelům.
Hodnostní rozdělení
Noví členové, kteří ještě nesplnili případné vstupní limity, jsou bráni jako „kadeti“.
Ti členové, kteří již limity splnili (např. zkušební doba 10 schůzek, fyzické testy, střelecké testy apod.) jsou
povýšeni z kadetů na „vojíny“. Vojíni se od kadetů odlišují například jmenovkou oddílu, oddílovým znakem na
uniformě, určenou pokrývkou hlavy (baretem). Povýšení na vojína by mělo být provedeno slavnostně s určitým
druhem rituálu.
Vojíni, kteří splní další odbornostní, časové a další kritéria (především účast na letním táboře v určité funkci
apod.) jsou povyšováni do dalších hodnostních stupňů: svobodník, desátník, četař atd. Hodnostní označení by
mělo odpovídat současnému a používanému hodnostnímu označení naší armády. Opět je obvyklé zavést
k povýšení specifický oddílový rituál.
Terminologie a vojenské chování
Pro vše co je v činnosti oddílu možné pojmenovat vojenským výrazem používáme vojenský výraz.
Od začátku schůzky je seřazení oddílu „nástup“, pozdravem jednotky je „Nazdar – Zdar!“, při výpravách
táborech apod. je čten „Denní rozkaz“, provádí se „kontrola ustrojenosti“, vyžaduje se podávání hlášení velitelů
družstev, činnost je „zaměstnání“, vedoucí oddílu je „velitel oddílu, jednotky, čety apod.“, vedoucí skupin jsou
„velitelé družstev“, potvrzení přijetí rozkazu se provádí odpovědí „Provedu!“ atd.
Od všech členů se vyžaduje znalost základů pořadové přípravy – „pozor“, „pohov“, „rozchod“, řazení do „řadu,
dvouřadu, zástupu“, obraty na místě „vlevo a vpravo v bok“, „čelem vzad“, pochodový krok a u starších oddílů
také pochodový zpěv.
Všichni členové oddílu si navzájem tykají, včetně vztahu kadet – velitel oddílu.
Vzájemné nadávky a používání hanlivých výrazů či vzájemné opovržlivé či ponižující chování je nepřípustné a
exemplárně trestané!
Kouření a pití alkoholu je pro děti a mládež bez výjimek v oddíle nepřípustné! Doporučujeme i vedoucím a
členům starším 18 let vyvarovat se těchto zlozvyků nejen na schůzkách a hlavně výpravách či na táborech! Pro
oficiální vedoucí je přímo zakázáno užívat omamné látky, alkohol apod. při vedení jakékoliv činnosti oddílu!
V čase mimo oddílovou činnost nebereme své členy jinak než jako členy oddílu a netolerujeme jim porušování
těchto pravidel!
10
11
Roční program činnosti oddílu
Nábor
Osvědčilo se nám pořádat hlavní nábor do oddílu na začátku školního roku – děti si tradičně v tomto čase
vybírají kroužky, do kterých chtějí v následujícím školním roce chodit. Stejně jako při přihlášení do kroužků
např. při DDM je nutné jim rozdat náborové letáčky - nejlépe přímo ve škole, vyvěsit na nástěnky apod. Letáčky
by měli být s kvalitní upoutávkou (fotokoláž, ilustrace) a stručným popisem činnosti oddílu plus s místem konání
a časem začátku a konce schůzek. Nejvíce účinné je rozdat letáčky přímo ve škole staršími členy oddílu
oblečenými v uniformách a s výstrojními součástkami. POZOR – zbraně nesmí nosit veřejně vystavené! Pokud
se koná školní hromadná akce, je vhodné domluvit s organizátory malou ukázku činnosti a prezentovat oddíl
přímo. Nejlepší propagací je kvalitní a soustavná činnost v minulém roce – doporučení starších členů oddílu
jejich kamarádům nebo zdařilá akce pro děti je tím nejlepším náborem.
Je důležité zajistit si dva prostory pro konání schůzek – za příznivého počasí např. na školním hřišti, prostranství
u parku apod. – vše v blízkosti hromadné dopravy a pro „mokrou“ variantu menší tělocvičnu (nejvhodnější se
základní gymnastickou výbavou) nebo alespoň větší klubovnu. A samozřejmě si musíme vyhlédnout vhodnou
herní plochu pro výcvik se zbraněmi.
Na každou schůzku chodíme zásadně v uniformě (nebo sportovním) a vždy včas!
Prvních několik minut věnujeme vyplnění prezenčního seznamu v bojovém deníku oddílu – vyplníme seznam
účastníků a vyptáme se na důvod nepřítomnosti.
Seznámíme členy s činností na schůzce a určíme úkoly (vedení zaměstnání) pro velitele družstev.
Po krátkém úvodu by měla následovat pohybová aktivita – pokud máme dostatek místa tak je to „sportovní“
příprava – rozcvička trvající cca 15 až 20 minut nebo stejně dlouhá pořadová příprava. Pokud jsme v lese (na
shromaždišti) tak rozcvičku můžeme vynechat, místo ní dáme např. zrychlený přesun na vybrané místo výcviku
atd.
Následuje teoretická výuka v rozsahu cca 20 minut. Stručně a výstižně předneseme krátký úvod do každého
tématu a popíšeme jeho význam pro vedení bojové či jiné činnosti. Pak jej na několika praktických příkladech
popíšeme, a pokud je to možné i prakticky předvedeme. Upozorníme na nejčastější chyby a pomocí dotazů si
ověříme, zda všichni téma pochopili.
Poté pokračuje praktické zaměstnání navazující na probírané téma v rozsahu 30 a více minut. Pokud cvičíme
v lese se zbraněmi je tato část výcviku nejdelší a trvá i dvě hodiny.
Schůzku ukončujeme opět nástupem – zkontrolujeme zda někdo není zraněn, ujistíme se o tom, že se nováčci
mají jak dostat domů a stanovíme rámcový program na příští schůzku. Končíme pozdravem jednotky a povelem
„rozchod“.
Časové a obsahové rozvržení prvních schůzek nám ovlivní nejvíce dva faktory – počasí a změna letního času na
zimní. V případě „mokré“ varianty jsme omezeni na omezený prostor klubovny nebo v lepším případě na
tělocvičnu. Přednostně (jen co to počasí alespoň trochu dovolí) využíváme sportoviště – hřiště k nácviku
pořadovky, pohybu v sekcích, základních manévrů týmů či pohybové hře atd. po co nejvíc schůzek před
začátkem zimy.
První schůzka – první polovina září
11
12
Starší oddíly
Pokud máme v oddíle starší členy je první schůzka určena pouze pro ně! Zhodnotí se uplynulý rok (včetně
tábora atd.) a připravíme oddíl na nábor nováčků – určíme velitele družstev a jejich zástupce - velitele týmů.
Vybrané jednotlivce na základě jejich činnosti v minulém roce můžeme povýšit do vyšších hodností (pokud se
tak nestalo na táboře). Tak hned na začátku motivujeme zkušené a věrné členy oddílu. Zdůrazníme nutnost
zachovávat hned od prvních schůzek příkladnou disciplínu a vyvarovat se špatných příkladů pro nováčky.
Nový oddíl
Na první schůzce probereme nejzákladnější informace. Důležité je, aby vedoucí oddílu uměl spatra přednést
úvodní řeč, ve které zejména motivuje začátečníky a podpoří jejich očekávání. Už zpočátku vystupuje vedoucí
velitelským způsobem a starší členové oddílu jej v tomto musí podpořit ukázkovou disciplínou.
Probereme organizační záležitosti – kdy a kde se konají schůzky a kdy se konají výpravy, jaká je na nich ústroj
(maskáče na hřiště, sportovní do tělocvičny), kde a jakým způsobem zaplatit členské příspěvky, rozdají se
přihlášky do oddílu k vyplnění rodičům (dobré je mít je i ke stažení na internetu), jakým způsobem se oddíl
domlouvá na schůzky atd. (nejlépe prostřednictvím internetu, FB).
Na další část schůzky starší členové předvedou základy pořadové přípravy (nástup, povelové techniky, obraty,
pozdrav atd.) a připraví ukázky střeleb. Nejlépe je střílet na figurové střelnice – každý nováček si může
vyzkoušet cca 50 až 100 ran jednotlivými, dávkou v různých střeleckých pozicích.
Druhá schůzka
Jako na každé následující schůzce zahajujeme schůzku nástupem. Od začátku dbáme na přesný čas a nečekáme
až nám dojdou opozdilci – čekáme max. 5 minut. Na nástupu provedeme krátké přivítání a provedeme pozdrav
jednotky.
Na několik dalších schůzek zájemci nosí a odevzdávají přihlášky - až po jejich odevzdání určíme jejich zařazení
do družstev. Bez odevzdání přihlášky, na které je nezbytný podpis zákonných zástupců je zájemce pouze
uchazečem o vstup a proto nebývá vřazen do družstva. Ti kdo mají odevzdané přihlášky a zaplacený členský
příspěvek obdrží výcvikový manuál pro nováčky.
Na naší druhé schůzce seznámíme členy s nutností udržovat kázeň, jejím významem a způsobem trestů a
odměn v oddíle. Osvědčil se nám jednoduchý princi popsaný výše.
Novým členům krátce představíme sebe a své podřízené – starší členy oddílu a seznámíme je i s historií oddílu,
pojmenováním a jeho významem, tradicemi atd.
V praktické části se věnujeme výcviku pořadové přípravy – zde si poprvé můžeme udělat obrázek o nováčcích a
jejich přístupu k výcviku.
Na druhou část praktického výcviku opět připravíme střelnice – tentokrát střelba na papírové terče
s vyhodnocením střeleb, hod granáty na cíl a opět střelba z airsoftových zbraní (s výměnou zásobníku a základy
ovládání zbraně). Pokud děláme mokrou variantu seznamujeme nováčky s manuálem a ukážeme základní
manipulaci se zbraní včetně seznámení s principem funkce jeho jednotlivých částí.
Pro členy kteří již mají manuály určíme domácí úkol – pročíst si manuál a naučit se základní pojmy jako „křížová
palba“, postup sekce atd.
Třetí schůzka (konec září)
Nástup, úvod, prezence, rozdělení nových členů do družstev, organizační záležitosti.
12
13
Pořadovka – rozcvička.
V praktické části polohy při střelbě, držení a nošení zbraně, manipulace se zbraní, pohyb přískokem atd.
Pokud jsme v terénu ukážeme příklady maskování pomocí barev, korku atd. a způsoby maskování v obraně i za
pochodu.
V závěru cvičení upozorníme nováčky, že je nejvyšší čas donést přihlášky a provést zaplacení příspěvků. Po
účasti na nejvíce tří schůzkách buď nováček vstoupí do oddílu nebo není na další schůzky vpuštěn.
Čtvrtá schůzka
!Provedeme poučení o bezpečnosti!
Začínáme cvičit základy taktiky – ponejvíce necháváme členy cvičit podle jednoduchého scénáře, jednoduchých
pravidel boje a sledujeme jejich chování.
Scénáře určujeme tak aby se jednalo o nácvik jednotlivců, max. společných dvojic - sekcí. Cvičíme skrytí jedné
dvojice a palbu z léčky na postupující skupinu (pátrače).
Mokrá varianta do tělocvičny: fyzické testy jednotlivců, překážková dráha, turnaj družstev ve vybíjené.
Pátá schůzka (polovina října)
Na začátku schůzky dokončujeme výběr přihlášek a zařazení do družstev.
Pokud jsme v terénu opět nacvičujeme taktiku jednotlivce a dvojic (skrytí, maskování, postup pátračů atd.).
můžeme nacvičovat také předávání ručních signálů, pohyb v boji (přískoky, plazení) atd.
Mokrá varianta: pořadová příprava, manipulace se zbraní při překonávání různých druhů překážek, výměna
zásobníků atd.
Další schůzky probíhají v obdobném časovém a obsahovém rámci tak aby výcvik nebyl jednotvárným nebo
dokonce nudným.
První výprava
Na první výpravu se vydáváme poté, co již máme v oddíle zapsané a zařazené všechny členy. Výprava má za cíl
lépe motivovat a pobavit členy zajímavými aktivitami: výletem do blízkého i vzdáleného okolí, exkurzí na
vojenský útvar, oddílovou základnu, střelnici atd. a utužit jejich zájem na další „zimní“ schůzky.
Můžeme ji uspořádat jako pěší tůru, autobusový zájezd či pouze jako sice krátkou, ale intenzivní aktivitu
(například střelba ostrými na střelnici, lanové centrum atd.).
Je důležité, aby si účastníci i „obyčejnou“ výpravu zapamatovali a to dokážeme pokud ji dokážeme zpestřit
neobvyklými zážitky – tůru zkombinujeme s broděním studené řeky či airsoftovým turnajem s jiným oddílem,
návštěvu základny s přespáním a nočním poplachem atd.
Další schůzky a výpravy
Podle našich zkušeností je témat k procvičování tolik, že je v průběhu roku nelze všechny zvládnout. Vzhledem
k tomu, že pracujeme s dětmi a mládeží máme na jejich cvičení dostatek času a naši členové mají na zvládnutí a
prověření všech znalostí a dovedností několik let. Postupně bude vzrůstat jejich fyzická i psychická kondice,
bude se zlepšovat materiální vybavení a určitě porostou i jejich znalosti a dovednosti. S čím mladšími dětmi
13
14
začínáme tím lépe – pokud již od 11 let začnou získávat své první zkušenosti budou v patnácti letech ostřílenými
a prověřenými veterány.
Vystrojení a vyzbrojení oddílu
Branné aktivity lze s nováčky provádět s minimálním množstvím vybavení – postačí nám pokud možno vojenské
kalhoty, blůza, kšiltovka tmavé barvy a pevná obuv. Zbraně ani další vybavení není bezpodmínečně nutné!
S přechodem k taktickému výcviku s airsoftovými zbraněmi je nutné rozšířit vybavení o nákladnější položky:
zbraně plus náhradní zásobníky, baterie, nosné systémy, ochranné pomůcky (brýle, nákoleníky apod.) a další
nezbytné vybavení.
Výstroj
Výstrojní součásti si každý člen oddílu pořizuje na vlastní náklady. Je nutné sestavit si seznam věcí, které si mají
nováčci v oddíle pořídit – včetně praktické ukázky těchto věcí starším členem oddílu. Vyvarujeme se tak nákupu
nevhodných či neužitečných věcí. Protože vybavujeme oddíl, který může mít i více jak deset či dvacet členů je
vhodné dohodnout si v nejbližším obchodě či na webu skupinovou slevu – obchodníci ji dávají v rozmezí 10 až
15 procent zcela běžně.
Pro vybavení nováčků po prvním měsíci činnosti zorganizujeme hromadný nákup – jednotnou objednávku
nejrůznějšího nutného vybavení. Doporučujeme nevybírat pro nováčky drahé nebo špičkové vybavení. Většina
stejně nemá dostatek prostředků a většinou ani rodiče nejsou ochotni dávat na výbavu, o které nejsou
přesvědčeni, že je jejich potomek využije, žádné horentní sumy. Postačí nám vybavit oddílové členy
nezbytnostmi, které nemusí být značkové a vydrží jen dvě nebo tři sezony (klasické výrobky mil-tec a jiné).
Zkušenější a starší členové oddílu si samozřejmě pořizují vybavení na lepší úrovni.
Zde je seznam doporučovaného kompletního vybavení pro jednotlivce:
Šňůra PARA OLIV 5 m
Svítilna AČR
Buzola plastová
Obvaz tlakový vz. 80
Vařič kapesní AČR
Tuhý líh HEXA
Zapalovač benzínový
Nůž UTON vz. 75 (nepovinné)
Nůž kapesní
Nosný systém BW
Pončo
Čepice M38
Kalhoty M83
Blůza M83
Kalhoty se šly
Bunda polní M70
Batoh bojový BW
Láhev polní US nylonový potah 1L vz.95 les
Barvy maskovací Britské ČERNO-ZELENÁ
Čistící dekamuflážní ubrousky (balení 25ks)
Šála BARACUDA OLIV
14
15
Boty kanady vz.60 nové
čepice BW pletená černá použitá
rukavice BIKER bezprstů černé
Svetr AČR vz 95 použitý oliv
pásek na hodinky commando
Opasek BW kalhotový
Opasek CZ vz. 95 ZELENÝ vrchní (použitý)
Uvedené vybavení je kompletní výstrojí jednotlivce a není zpočátku nutné jej mít do poslední součásti.
Členové oddílu mají přehled o tom, které vybavení ještě potřebují, jaký konkrétní typ mají kupovat, kolik a kde
stojí. Vedoucí oddílu má jistotu, že mu členové oddílu nebudou kupovat zbytečnosti či rozdílné vzory uniforem
a dalšího vybavení. Časem si ověří, že každá součástka vybavení je důležitá a postupně si doplní i vybavení pro
vícedenní akce:
batoh
celta (stanový dílec)
alumatka, karimatka
spacák
rezervní prádlo
hygienické potřeby,toaletní papír
polní misku (ešus), lžíce
šití, rezervní knoflíky apod.
lihový (nebo propan-butan) vařič a svíčka
lékárnička (dezinfekce, obvazy, náplasti atd.)
kolíky k přístřešku (kovové nebo dřevěné)
termoska
dalekohled
nákolenníky, náloketníky
Vybavení jednotlivců, starost o něj, jeho údržba a použití je důležitou součástí při výcviku na výpravách a
vícedenních akcích. Na stavu a výběru vybavení se téměř ihned pozná přístup a vztah jejího majitele nejen
k vlastním věcem, ale také jeho přístup k samotnému výcviku.
Výzbroj
Nejzajímavější činností v branném oddíle je „bojová“ hra. Dříve k této bojové hře dostačovali borové šišky,
míčky či jiné rukou nebo primitivním způsobem vrhané předměty, které po zásahu do těla protihráče jej vyřadili
z boje podle různých pravidel. V současnosti máme obrovskou výhodu v technologickém pokroku, který
umožnil používat ke hře nikoliv hračky, ale skutečné zbraně. V tom je velký a podstatný rozdíl mezi obyčejnou
„hrou“ na vojáky s pomocí šišek a výcvikem s pomocí zbraní, i když se jedná o zbraně airsoftové nebo
paintbalové, které jsou zařazeny do „nejnižší“ skupiny palných zbraní (plynové zbraně kategorie D). Už jen ze
zařazení těchto „výcvikových“ pomůcek do kategorie zbraní z nich činí nikoliv sportovní nářadí, ale skutečné
zbraně, které mohou způsobit těžká a trvalá zranění. Z toho plyne důležitá věc v přístupu – pokud se nejedná o
hračky nelze se bavit o bojové „hře“, protože se zbraní se prostě nehraje. Zbraně slouží k bojovému výcviku a
k zabíjení nepřítele.
Pokud se podaří v budoucnu prosadit omezení k držení a použití zbraní u veřejnosti (airsoftové a paintbalové
zbraně nevyjímaje) a nahradit je jinými systémy (například laserovými přístroji) pak se můžeme opět bavit o
hře. Jestliže ale k bojové „hře“ využíváme skutečných zbraní, musíme k této „hře“ přistupovat daleko přísněji –
stejně jako ke skutečnému bojovému výcviku s běžnou zbraní zejména s ohledem na bezpečnost účastníků i
nezúčastněných osob v okolí.
15
16
Airsoftové zbraně
Základní výcvikovou pomůckou jsou airsoftové zbraně.
K nim se vztahuje několik důležitých zákonných norem, které je třeba znát a dodržovat jejich ustanovení.
Podle zákona o zbraních a střelivu spadají tyto zbraně do kategorie D – plynové zbraně, u nichž kinetická
energie střely dosahuje na ústí hlavně nejvíce 16 J (to odpovídá cca 950 fps resp. 314 m/s). Obvyklé je používání
airsoftových zbraní s rychlostí střely na ústí hlavně do 150 m/s. (Všechny v tuzemsku prodávané zbraně musí
mít atestaci ze státní zkušebny)
Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba
starší 18 let způsobilá k právním úkonům. Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do
vlastnictví a držet též právnická osoba - §15 odst. (1)
Střelba ze zbraně uvedené v §7 písm c) až g) (airsoftové zbraně) nebo ze zbraně uvedené v §7 písm. j) je
zakázána na místě, kde by mohl být ohrožen život nebo zdraví osoby nebo způsobena škoda na majetku, pokud
se nejedná o použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku - §15 odst.(3)
Držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň nosit viditelně v místech, kam má veřejnost volný přístup - §15 odst. (5)
písm. a).
Držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň nosit nebo s ní jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této
činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci - §15 odst. (5)
písm. c).
Pro pořádání airsoftových bojových cvičení v branném oddíle musíme dodržovat všechna tato ustanovení.
Jejich porušením se vystavujeme riziku trestního stíhání, zejména pokud by se jednalo o ohrožení nebo
dokonce poškození zdraví a života účastníků nebo jiných osob!
Velmi důležitý je správný výběr místa pro bojový výcvik. Důležité je aby do prostoru nevstoupil nikdo bez
ochranných pomůcek, popř. aby vystřelené kuličky neopustili prostor vyhrazený ke střelbě. To je při hře v lese
prakticky nesplnitelný požadavek. Můžeme prostor hry ohraničit výstražnou páskou, na přístupy k němu umístit
výstražné tabulky, rozestavit hlídky, ale především musíme dát jasné pravidla a instrukce všem účastníkům
výcviku k zásadám vedení palby a dodržování bezpečnosti.
Místo pro výcvik se zbraněmi volíme v málo navštěvovaných částech lesa, či v místech kde máme jasný přehled
o vstupujících osobách (osamocená budova apod.) atd. Při výcviku na hřišti volíme střelecké stanoviště podle
stejných zásad jako při střelbu se vzduchovkami atd.
Výcvik s airsoftovými zbraněmi mohou účastníci mladší 18 let provádět pouze za stálého dozoru dospělého!
Před zahájením taktického výcviku provedeme proškolení všech účastníků a z tohoto školení si pořídíme
písemný zápis s uvedením jména, data narození a podpisu všech proškolených účastníků.
Bezpečnost v airsoftu
Formulář:
16
17
Proškolení z bezpečnosti při výcviku s airsoftovými a paintballovými zbraněmi
Zásady:












zbraň na veřejnosti nosíme v neprůhledném obalu
zbraň je mimo hru zajištěna a vybita
před začátkem hry a v jejím průběhu, musí mít každý ochranné brýle na očích
při započetím hry je zbraň na povel vedoucího nabita, ale stále je zajištěna
zbraň bude odjištěna na povel velitelů družstev
po ukončení hry je zbraň zajištěna a na povel velitelů družstev vybita (rána jistoty)
se zbraní kromě hry nemíříme na spoluhráče
po celou dobu hráči dodržují pokyny vedoucích
začátek hry je oznámen zvukovým signálem, dlouhý hvizd a zvoláním „HRA!“
přerušení hry je oznámeno přerušovaným signálem, hvizdem a zvoláním „PŘERUŠIT HRU!“
v případě že se v herní zóně objeví nezúčastněná osoba zvoláním „CIVIL!“
ukončení hry je oznámeno zvukovým signálem (dlouhý hvizd) a zvoláním „KONEC HRY!“
OCHRANNÉ BRÝLE SE ODKLÁDAJÍ NA POKYN VEDOUCÍHO!
Školení provedl: jméno školitele a podpis
Datum
Jméno
datum narození
podpis
Před zahájením bojového výcviku dodržujeme ustálený postup:
-
-
-
Vybalení a příprava zbraní (zapojení baterií, naplnění zásobníků)
Nástup celé jednotky podle BOjového Rozdílení (BORO) – tak určíme velitele týmů a družstev
a jejich mužstvo (určujeme jen velitele, mužstvo si určení velitelé vybírají „na střídačku“ sami)
Velitelé týmů a družstev kontrolují u všech ochranné pomůcky a stav munice, ústroj a zásobu
vody popř. jídla. Mezi sebou si rozdělí komunikační vybavení, určí volací znaky a frekvence
vysílání a prověří vzájemné spojení
Velitel cvičení provede nástup a seřazení a kontroluje ochranné pomůcky, munici, vodu,
potraviny, prověří si, že velitelé mají navázáno spojení, znají volací znaky
Všichni se ústně seznámí s prostorem cvičení (pokud je prostor členitější nebo se v něm hraje
poprvé může jej skupina celý projít), nebezpečnými místy, orientačními body, prostorem
respawnpointu, způsobem označení vyřazených, stanoví se pravidla pro zásah (zbraň zásah
platí – neplatí atd.)
Opakují se hlasové a zvukové signály „HRA“, „PŘERUŠIT HRU“, „CIVIL!“ A „KONEC HRY“
Na povel velitele cvičení všichni nasadí ochranné pomůcky
Na povel velitelů týmů a družstev nabijí a zastřílejí své zbraně do určeného prostoru
Velitel určí scénář hry a časový limit splnění, rozdělení jednotek a zahájí hru
Všeobecné (vševojskové) znalosti
Kromě taktické přípravy se zbraní nacvičujeme všechny ostatní znalosti a dovednosti z vševojskového výcviku.
17
18
Pořadová příprava jednotlivce a týmu
Pohyb v boji (plazení, plížení, přískoky)
Palba (vedení různých druhů palby, boj o palebný sektor)
Hod granáty na cíl
Komunikace ručními signály a vysílačkou
Orientace
Základní fyzická příprava
Ženijní příprava (manipulace s minohledačkou, plynovou maskou atd.)
Zdolávání překážek (slaňování, plavání s výstrojí a se zbraní)
První pomoc
Zbraně (ovládání různých druhů a typů zbraní)
Střelba (střelba na terč, střelba palnými zbraněmi)
Sebeobrana (základní)
Přežití v přírodě
Základní taktické postupy
POZOR! Můžeme učit dvěma způsoby:
1.
2.
3.
„Kantorský přístup“ Vše názorně vysvětlíme, objasníme a názorně předvedeme. Poté necháme totéž
prakticky provézt členy a trpělivě jim opravujeme chyby a upozorňujeme na chyby i ostatní. Uvedený
způsob je časově náročný a při nedostatečné motivaci nováčků nevede k rychlému výsledku
„Učení chybami“. Nováčkům sdělíme úkol a necháme jen na nich, jakým způsobem jej splní. Všechny
důkladně sledujeme. Po dokončení úkolu pak zhodnotíme jeho splnění a poukážeme na chyby. Tímto
způsobem se cvičící učí pomaleji, protože jsou nuceni udělat několik pokusů a omylů než dospějí
k žádanému výsledku. Postup si ale více pamatují a příště jej provádí rychleji a lépe.
Kombinace obou způsobů je asi nejoptimálnější varianta – používáme zdravý selský rozum a přísloví
„chytrému napověz – hloupého kopni“ asi nejlépe vystihuje nejoptimálnější způsob výcviku.
První bojovky
Na prvních několik zahajovacích schůzek oddílu můžeme provést několik „bojovek“ z dosud nezkušenými
nováčky (při přísném dohledu nad bezpečností hry). Jsme omezeni tím, že neovládají dobře pravidla,
„nepřiznávají“ zásahy, mají rozličné druhy zbraní, neznají základní taktické návyky apod. Jedná se jen prostě o
hru - „střílečku“.
Pro nás je velmi přínosné pozorovat při této hře jednotlivce – jejich chování v boji, úroveň nasazení, vybavení i
chování vůči ostatním apod. To nám pomůže orientovat se v novém kolektivu – kdo je vedoucím typem, kdo
s kým spolupracuje, kdo je naopak „samotářský“ typ apod. Pokud se jedná o partu kluků, která již nějakou dobu
fungovala, můžeme se teď podívat na jejich zažité taktické i velící postupy atd.
18
19
Ve velké většině případů se setkáme s tím, že nováčci jsou přesvědčeni o vlastních schopnostech a o tom, že
většinu znalostí již „dokonale“ znají a střílet umí také.
Úkolem vedoucího je ukázat, že velkou část znalostí k dosažení vítězství v boji se musí teprve naučit a samotný
boj jej jen malou částí celého výcviku. Může to udělat nejlépe tím, že nechává hrát „nezkušené“ nováčky proti
starším „zkušeným“ (musíme vyvážit rozdělení zbraní omezením munice, stanovením vhodného scénáře
apod.). Výsledek je většinou dopředu jasný. Tak nováčci snadno pochopí, že pouze dobrým výcvikem, dobrou
bojovou schopností jednotlivců a souhrou týmu lze dosáhnout vítězství nikoliv náhodného, ale předem daného.
Výcviková témata
Začínáme tím, že se celou jednotku stmelíme v pořadovém výcviku a při výcviku základních znalostí jednotlivců
a ve dvojicích.
Stejně jako u vojáků se výcvik provádí jak ve skupině tak jednotlivě – skupinové cvičení a cvičení jednotlivců se
kombinují.
K výcviku využíváme vojenské manuály nebo vlastní publikace. Doporučujeme „Výcvikový manuál“, který
jednoduchou formou představuje základní znalosti jednotlivce. Lze postupovat podle jeho jednotlivých kapitol a
lze jej využít především pro teoretickou přípravu jednotlivců. Doporučujeme jej celý prostudovat, naučit a
teprve pak přistoupit ke cvičení dvojic.
Cvičením jednotlivých vševojskových znalostí a různých taktických postupů se budeme věnovat v
připravovaných manuálech.
Finanční a materiální zabezpečení činnosti
Branné činnosti lze zajímavě a poutavě provádět i s minimem vybavení. Bohatství materiální ale musíme
nahrazovat svými bohatými zkušenostmi. Naopak pokud budeme mít výborné (a drahé) vybavení, ale
zkušeností bude poskrovnu, budou skromné i naše výsledky.
K vybudování dobré a fungující skupiny proto potřebujeme obojí – jak vybavení tak i odpovídající zkušenosti
k jeho používání.
Mnoho materiálu si členové pořizují sami (viz níže), ale vybavení, které využívají všichni, si má oddíl postupně
pořídit společnými silami. Na počátku činnosti jsou ekonomické možnosti oddílu většinou malé – má malý
počet členů, nedostávají podporu z veřejných ani soukromých zdrojů, nemají vlastní výdělečnou činnost,
členové oddílu jsou školáci „žijící“ z kapesného atd. Proto je důležité využít hospodárně každou korunu.
Příjmy a výdaje
Jediným příjmem budou na počátku členské příspěvky členů.
Můžeme použít dvě cesty: levné příspěvky = vyšší počet členů nebo vysoké členské = menší počet členů.
Ekonomický efekt může být stejný: . např. 10 členů platí po 500,- kč ročně = máme k dispozici 5 000,- a na
druhou stranu 5 členů zaplatí 1 000,- kč a máme totéž. Typickým příkladem mohou být kroužky při DDM – ty
levnější jsou pro menší děti u kterých rodiče nemají jistotu zda kroužek vydrží navštěvovat a nižší členské jim
usnadní rozhodování. Dražší kroužky (např. fotbal, hokej atd.) jsou pro ty kdo to s daným sportem nebo
koníčkem myslí skutečně vážně a přesvědčili své rodiče, že to pro ně není jen přechodná zábava.
Pro branné aktivity mající za cíl výchovu dětí a mládeže k obraně státu je nejdůležitější motivace členů. Kromě
časové, fyzické i psychické náročnosti výcviku jsou zde i nároky finanční – od nákupu vybavení, zbraní, střeliva,
nákladů na cvičení, tábor atd. Branné aktivity berme tedy jako opravdu vážný a drahý koníček, který není určen
19
20
pro slabě motivované zájemce. Pro základní aktivity (mimo výcvik s airsoftovými zbraněmi) nepotřebujeme
příliš finančně nákladné materiální vybavení ani specificky vybavené plochy či tělocvičny.
Dražší členské příspěvky nám hned na počátku „vytřídí“ první adepty, kteří by stejně v průběhu výcviku
odpadli. Na druhou stranu nám lepší vybavení oddílu pomůže zatraktivnit a zdokonalit výcvik – můžeme si
pořídit vysílačky, zbraně na zapůjčení, znehodnocené zbraně, munici atd. a především zaplatí nás – instruktory.
Podle zkušeností z praxe je optimální výše ročního členského příspěvku 1000 až 1200,- Kč. Počet členů oddílu
potřebný pro zabezpečení minimální výše rozpočtu je 20 až 25 lidí. Příjem do rozpočtu je asi 20 000,- Kč za
školní rok.
Dalším příjmem je „startovné“ na akce jako jsou výpravy, vícedenní akce, exkurze, bojovky atd. Zde záleží na
počtu účastníků a náročnosti aktivit. Kromě samotného materiálu, vstupenek, jízdenek, munice, nákladů na
mapy, propozice apod. je důležité zaplatit také vedoucí. Proto vždy nezapomeňte ke startovnému připočítat i
své náklady na přípravu a také za odvedenou práci.
Organizujeme-li bojovku pro členy oddílu na jedno dopoledne v místním lese postačí startovné do 30,- Kč.
Jestliže jedeme s vlastním materiálem slaňovat na cvičnou stěnu, nechejme si zaplatit částku odpovídající
vstupnému do lanového centra.
Výdaje
Nejdůležitější položkou ve výdajích oddílu jsou náklady na zaplacení instruktorů – vedoucích oddílů. Důvodem
je především dlouhodobá udržitelnost činnosti a současně také zvyšování kvality výcviku a to lze jedině za
předpokladu, že je práce instruktorů dostatečně ohodnocena a čas strávený pro oddíl je současně jejich
vedlejším příjmem. Čím déle oddíl vede jeden nebo dokonce více vedoucích tím rostou také jejich odborné
kvality a tím se opět zvyšuje bojeschopnost oddílu a roste také počet členů. Nedochází ani k „vyhoření“
vedoucích z důvodu nutnosti zabezpečovat hospodaření rodiny, nákladů na studium atd. Naopak se činnost pro
oddíl může studentům i průměrně vydělávajícím pracujícím vyplácet a ekonomicky jim pomáhat. Dovedeno do
důsledků je optimálním stavem početně i materiálně bohatý oddíl, který vede skupina instruktorů, které jejich
práce baví a která je také dobře ohodnocena.
Rozdělení výdajů 10 – 30 -60
Jako při plánování každého rozpočtu musíme si příjmy rozdělit do jednotlivých kapitol.
Je důležité zabezpečit „hlavu“ organizace, která se stará jak o prezentaci celé organizace, účetnictví, plánování a
řízení. Oddíl proto část svého příjmu odvádí své zastřešující organizaci. Prozatím je tento díl stanoven na deset
procent všech příjmů.
Další díl jsou náklady na materiál sloužící k výcviku. Jsou to především zbraně (airsoftové, vzduchovky),
znehodnocené zbraně, spojovací materiál atd. a oddílový výstrojní materiál (oddílová trička, čepice atd.). Tento
díl je optimálně 30 % z příjmů. Do této položky je nutné započítat také pronájmy tělocvičny nebo klubovny.
Největší položkou je část určená na mzdy vedoucích. Tato položka je ještě navíc doplněna o „startovné“ a
příjmy z jiných zdrojů. Základní složkou je 60% z členských příspěvků.
Výše mzdy
Obvyklá částka vyplácená externistům při DDM je 100,- Kč/hod (hrubého) na základě „Dohody o provedení
práce“. Ta je zdaněna 15% takže čistý příjem je asi 85,- Kč za hodinu práce (ta je sjednána na ca 150 h. ročně).
Většinou ale není zohledněn počet vedených členů (na deset členů dostáváte stejně jako na pět nebo naopak
20
21
na dvacet členů) a skutečný počet hodin (průměrně se proplácí pouze dvě hodiny na jednu schůzku). Tím je
ztracena motivace vedoucích vést více členů a prodloužit dobu schůzek.
U našich branných oddílů je důležité udržet stabilní (co největší) počet členů a prodloužit dobu schůzek (nebo
zvýšit počet týdenních schůzek). Stejně jako u DDM je i zde „Dohoda o provedení práce“, ale výše odměny je
vázána na počet účastníků schůzek a také na celkový čas schůzky. Odměna je stanovena na cca 10,- Kč za
každého člena fyzicky přítomného na schůzce a to za každou hodinu schůzky. V příkladu to znamená, že za
deset členů na tříhodinové schůzce je to cca 300,- Kč na mzdu pro vedoucího.
Předpokládáme, že jeden zkušenější instruktor vede na každé schůzce minimálně 10 členů, nejoptimálnější je
skupina 15 až 20 členů, pro vyšší počet je nutné mít „pomocné“ instruktory nebo dalšího vedoucího. Delší
výpravy a další akce mimo obvyklé schůzky jsou z hlediska mezd financovány z přebytku rozpočtu (vznikne
odchodem členů v průběhu roku, nejvyšší je na počátku) a ze „startovného“.
Příklad z praxe:
První rok
Náš nový oddíl má 15 členů. Každý z nich zaplatí roční členské příspěvky ve výši 1 000,- Kč. V rozpočtu je tedy
15 000,- Kč. 10% (tj. 1 500,- Kč) jde zastřešující organizaci, dalších 4 500,- Kč jde na materiál (např. 15 triček
s potiskem á 200,- Kč a 4 ks vysílaček PMR za 1 500,- Kč). Zbývajících 9 000,- Kč je určeno na mzdu instruktora.
V průběhu roku bude cca 35 schůzek s průměrnou účastí 10 členů a průměrnou délkou trvání 2,5 hodiny. Na
mzdu bude vyplaceno cca 9 000,- Kč, tj. 250,- kč za schůzku – 1 000,- Kč za měsíc.
Druhý rok
Náš oddíl má už 30 členů. Každý z nich zaplatí roční členské příspěvky ve výši 1 000,- Kč. V rozpočtu je tedy
30 000,- Kč. 10% (tj. 3 000,- Kč) jde organizaci, dalších 9 000,- Kč jde na materiál (např. 15 triček s potiskem á
200,- Kč a 4 ks znehodnocenek á 1 500,- Kč). Zbývajících 18 000,- Kč je určeno na mzdu instruktora. V průběhu
roku bude cca 35 schůzek s průměrnou účastí 20 členů a průměrnou délkou trvání 2,5 hodiny. Na mzdu bude
vyplaceno cca 18 000,- Kč, tj. 500,- kč za schůzku – 2 000,- Kč za měsíc.
Vedlejší zdroje
Vedlejší zdroje jsou důležitou součástí finančního zabezpečení činnosti. Velká většina oddílů začíná s minimem
vybavení a s malou možností získat peníze na činnost jinak než z příspěvků svých členů. Kromě toho lze ale
využít i nejrůznější zdroje, kterými např. obec nebo státní instituce podporují aktivity směřující například
k udržování tradic, uctění památky hrdinů odboje, připomenutí významných historických událostí atd. Nemálo
krajů i obcí má také vyhlášeny programy na podporu sportovní činnosti, na podporu práce s mládeží z pohledu
prevence proti rizikovým jevům atd.
Naší zkušeností je, že nežádat o podobné dotace a příspěvky je velkou chybou. Pokud se podaří jednou získat
podobnou podporu z veřejných nebo i soukromých zdrojů a řádně ji využít, pak většinou nebývá problém ji
získat v dalším roce. Důležité je zaměřit se nikoliv na jednorázové akce, ale připojit se k tradičním každoročně
konaným akcím nebo si založit vlastní. Mohou to být jak akce pro vlastní členy (mezioddílové soutěže a turnaje,
bojová cvičení, výpravy, tábory atd.) tak i akce pro veřejnost na kterých využijete své oddílové zkušenosti a
vybavení (branné dny, příměstské tábory atd.). Většina obcí chce zapojovat svoje děti a mládež do
smysluplných činností a podpora organizací působících v této oblasti jde s tímto cílem ruku v ruce.
Specifickou stránkou činnosti je účast členů oddílu na pietních a vzpomínkových akcích konaných v domovské
obci a jejím okolí. Členové oddílu se těchto akcí účastní především z vlastního přesvědčení, z úcty a bez nároku
na odměnu. Prezentace oddílu jako celku závisí ale i na jeho vybavení a vystrojení. Pokud je to možné požádejte
21
22
své město o příspěvky na řádné a reprezentativní uniformy, pořízení státních vlajek, smutečního věnce či
květin, možnost ozvučení atd.
Specifickou výdělečnou činností oddílu je jeho vlastní hospodářská činnost. Nemusí se jednat jen o pronájmy
vybavení oddílu (zapůjčení např. vlastních stanů, prostor či vybavení pro jinou organizaci za úplatu), ale také o
placené brigády vlastních členů (např. úklid lesa, čištění veřejných prostor apod.). Je samozřejmé, že podobné
akce se konají jen jednou či dvakrát do roka, ale podle našich zkušeností tak lze získat finance například na
nákup společného vybavení nebo si členi odpracují část nákladů na letní tábor.
Pokud má oddíl možnost uspořádat letní tábor ve „vlastní režii“ tj. má vlastní táborovou základnu nebo si ji
může pronajmout, má potřebné vybavení a zejména personální zajištění může účast na táboře nabídnout nejen
oddílovým členům (ti mají účast na táboře za náklady), ale může tábor pořádat i pro zájemce mimo oddíl. Ti
samozřejmě platí plnou cenu tábora včetně určitého zisku, který lze opět využít ve prospěch oddílu (zde se
uplatní i starší členové oddílu coby instruktoři a pomocní vedoucí).
Svoji získanou kvalifikaci mohou samozřejmě členové oddílu (zejména vedoucí a jejich zástupci) využít jako
vedlejší zaměstnání o prázdninách na letních táborech (platí zejména pro studenty).
Pro podporu sdružení a spolků pracujících s dětmi a mládeží vyhlašují různé státní instituce (Ministerstvo
školství, Ministerstvo vnitra, Min. obrany) nejrůznější dotační a podpůrné programy. Na většinu z nich nelze
z pohledu malých a regionálně působících oddílů vůbec dosáhnout. O podporu z těchto zdrojů musí žádat
především početná a celorepublikově aktivně působící organizace. Proto je důležité být aktivní součástí
zastřešující organizace jakou je Branná mládež ČR, která může z těchto zdrojů čerpat ku prospěchu všech svých
členů.
Zcela specifickou oblastí financování jsou sponzorské dary fyzických osob či firem. Zde je důležité zaměřit se
především na oslovení všech, kdo mají zájem náš oddíl podpořit. Nemusí jít o žádné velké finanční částky nebo
dary. Důležité je umožnit těm, kdo chtějí nějakým způsobem přispět, aby tak mohli učinit. Nejčastěji to jsou
různé materiální dary (např. vybavení), u prodejců to mohou být slevy (army-shopy apod.) a samozřejmě i
příspěvky finanční. Proto je důležité mít vlastní bankovní účet a umět dar řádně vyúčtovat jak pro sebe tak pro
dárce. Samozřejmé je za každý dar nebo příspěvek poděkovat formou písemného poděkování na propagačních
materiálech oddílu nebo jeho webových stránkách.
Prezentace činnosti oddílu
Kamenem úrazu většiny oddílů (a nejen těch branných) bývá dlouhodobá a pravidelně aktualizovaná
prezentace. Valná část z nich má své vlastní webové stránky bez vlastní domény (tzv.“ zdarma“), fotoalbum na
některém z úložišť (Rajče apod.). Aktualizace má většinou na starosti jednotlivec, který není za práci nijak
odměněn. Texty i fotografie se pořizují pomalu a většinou jsou k dispozici pozdě a v mizerné kvalitě. Většina
komunikace probíhá na sociálních sítích, kde je zase problémem archivace a ucelená prezentace činnosti a
především je přístupná jen přihlášeným uživatelům. Možnost pravidelné a cílené prezentace v médiích ať
regionálních nebo dokonce celostátních je prakticky minimální.
Tento stav lze poměrně jednoduše řešit zřízením vlastní domény a vlastních webových stránek s jednoduchým
redakčním systémem pod hlavičkou zastřešující organizace, který by na jedné straně zajistil prezentaci vlastní
tak i všech sdružených oddílů. Současně by tento portál sloužil jak pro informace o chystaných akcích, tak by
zajistil i ucelenou a profesionální prezentaci v jiných médiích. Zde by každý zájemce nalezl všechny požadované
informace o způsobu založení oddílu, vedení schůzek a praktické rady a doporučení ostatních oddílových
vedoucích včetně multimediálních prezentací. Samozřejmě by sloužil také ke komunikaci mezi vedoucími oddílů
a vedením. Ke stažení by zde byli také všechny potřebné tiskové dokumenty, formuláře, přihlášky, letáky atd.
Komunikace členů jednotlivých oddílů by dále probíhala na jejich sociálních sítích. Provoz portálu, včetně jeho
administrace by zajistila zastřešující organizace.
22
23
Závěr
Věříme, že zde uvedené informace a celková nabízená koncepce najde své uplatnění u všech, kteří dnes hledají
možnosti jak realizovat zajímavou a přínosnou formou tolik chybějící branné aktivity. Současně se tak může
napravit stav kdy zejména starší děti a mládež nepociťují sounáležitost s vlastním státem, spoluobčanskou
odpovědnost a hrdost na příslušnost k českému národu. Chyba ale není v dětech – děti se chovají jen tak jak
jsou vychovány ve své rodině, škole a jak je zformuje jejich nejbližší okolí. Možná je to trochu i náš dluh starší
generace, která zapomněla na vyšší cíle a ideály a vše podřídila materiálnímu dostatku a pohodlí. Snad je ale
ještě dostatek času a především dostatek těch, kteří si tuto situaci uvědomují a mají snahu ji řešit. Každý z nás
může přispět svým malým kouskem ke společnému úsilí. Věříme, že zde nastíněný směr je tou pravou cestou a
budeme se snažit vám ji co nejvíc usnadnit a pomoci vám v našem společném úsilí. Přejme vám hodně úspěchů
a naší práci - Nazdar!
23