Děti a zdraví - Zdravá rodina

P Ű ę L O H A
D E N ę K ń
B O H E M I A ,
R O V N O S T ,
S V O B O D A
A
V E
E R N ę K U
P R A H A
7-
dravá rodin
Děti
a zdraví
Hostem je Věra Martinová
Učit se nebo neučit o prázdninách
Jaké jsou naše děti?
Ochrana před slunečním zářením
Enzymy při léčbě dětských úrazů
Afrika, jak ji neznáme
S Věrou Martinovou
„Až na vrcholky hor“
Byl krásný červnový podvečer, když jsem se sešla s paní
Věrou Martinovou. Zpěvačkou,
o níž odborníci říkají, že vedle krásného hlasu je i výborná kytaristka, která je sama
na sebe velmi náročná a
v muzice se snaží stále jít dál.
Mám pocit, že nejsou špatní, jen doba je
jiná. Hodně materialistická, hektická, a
tak se z těch dětí vytrácí ona romantika,
která byla v nás. Je mi to trochu líto, ale
na druhé straně mám radost, že přijíždějí na festivaly, že to není taková ta povalečská mládež, která sedí buď u počítače, nebo někde u hracích automatů,
nebo si píchá drogy, anebo se bez cíle
potlouká ulicemi. Je vidět, že spousta
mladých lidí žije aktivně, příroda, muzika i vše kolem má pro ně smysl.“
Kdo patřil k Vašim vzorům, když
Protože jsou prázdniny, tak prv- ª Z Aneěky chci vychovat dobrŽho ‹lovžkaŇ jste začínala?
„Nejvíce mě ovlivnili Greenhorni a
ní otázka patří právě jim. Jak si
Rangers. Najednou tu byla muzika, ktepředstavujete pěkné prázdniny?
rá byla někde úplně jinde vzhledem k českému popíku či
„Rozhodně v přírodě, na horách nebo u vody. Já jsem
dechovce, které tu v sedmdesátých létech kralovaly. Byly
od malinka jezdila s rodiči na dovolenou se stanem. Měli
to písničky, které se daly dobře naučit a hrát a zpívat prájsme stará auta, a tak cíl byl dán tím, kam auto dojelo.
vě u těch táboráků.“
Když odmítlo poslušnost, rozbili jsme stan a tábořili. TehVím, že patříte k lidem, kteří stále na sobě pracují,
dy to šlo, člověk nemusel být v kempu. Choval-li se slušně,
hledají cestu dál. Kam vede Vaše dnešní cesta?
mohl stanovat kdekoliv. Krásné dovolené jsme prožili tře„Nezříkám se country hudby, ale sama už třeba dnes neba u hodonínských rybníků, ale nedávno jsem jela kolem
jezdím na čundry. Trochu se bojím o ledviny, asi je člověk
a byla jsem velice zklamaná. Je tam jakási kachní farma,
také trochu zhýčkanější, prostě už žiji jinak. A dost mně
dálnice, mé dětské představy se rozcházely s realitou. Párvadilo, že novináři měli představu, že jako country zpěkrát jsme byli na Domaši na Slovensku. Moc obdivuji tátu,
vačka musím mít doma holínky od hnoje, před domem kobylo to vlastně veliké dobrodružství vydat se se dvěma maně a celé hospodářství. Byla to taková falešná romantika a
lými dětmi. Mám o sedm let mladší sestru a ta byla vlastpřišlo mně, že by nebylo fair zpívat jen o koních, řekách a
ně ještě miminkem. Nedovedu si představit, že bych si
o všech takových věcech. Připadalo mi to jako klišé. Counttohle dovolila s tak malým dítětem.“
ry je americká muzika a česká odnož, to je trampská písA co muzika, byla to tradice v rodině?
nička. To je, dá se říci, vyloženě česká záležitost, která má
„Že bychom byli muzikantská rodina, to ne, ale maminu nás tradici. Dodnes mám ráda písničku ,Až na vrcholky
ka dodnes krásně zpívá, a tak jsem asi od ní zdědila nějahor’ a zpívám ji nejraději sama s kytarou.“
ký talent, a komediant - to budu asi po tátovi. Bývala s ním
Co byste si přála ještě v životě dokázat?
legrace, velice miloval společnost. A pochopitelně k těm
„Vychovat dobrého člověka ze svého dítěte.To považuji
dovoleným patřily táboráky, písničky, kytara. Jezdila jsem
za nesmírně důležité. Zatím chodí do školky, zpočátku žárna skautské tábory, později na ty podnikové, nevynechala
lila na kytaru a brala mi ji z rukou, protože cítila, že je to
jsem snad jediný rok. Tam všude byly táboráky, písničky a
to, co jí odvádí maminku a tatínka z domu. Dnes hraje ve
samozřejmě i kytara. Kytara - říkám, že je to moje nejlepškolce na flétničku, hezky zpívá, takže talent tu bude, ale
ší kamarádka.“
ne zázračný. Jde o to, aby měla muziku ráda. Čeho se boA co rodina, je pro Vás dobrým zázemím?
jím, jsou drogy. Sama si vzpomínám, jak jsem byla v pu„Přiznám se, že když mám moc práce, tak jsem nejraději
bertě zvídavá, a nevím, kdybych k tomu byla přišla, jestli
sama. Anežku, dceru, jsem si pořídila poměrně pozdě.
bych to nezkusila a jak by to dopadlo. Moc si přeji, aby
Měla jsem už trochu strach, že nebudu moci mít dítě.
z Anežky vyrostl dobrý, a přitom úspěšný člověk. A samoČasto jsem si kladla otázku, proč se člověk honí, proč chce
zřejmě bych chtěla pokud možno co nejdéle zpívat, udržet
něco dokázat, když potom zůstane sám. Ale dopadlo to
si publikum.“
dobře a jsme šťastni, že ji máme. Říká se, že děti jsou velA co byste vzkázala všem, kteří právě tráví prázdniká radost i starost, ale myslím, že je to především radost.“
ny a dovolené?
Jezdíte mezi mladé lidi, hrajete a zpíváte pro ně. Co
„Hodně sluníčka, teplou vodu a hlavně hodně kamaráse Vám na nich líbí a naopak nelíbí? Berete je takové,
dů. Pro děti jsou kamarádi strašně důležitá věc. Být sám
jací jsou?
je asi to nejhorší, co existuje.“
„Myslím, že je třeba brát je takové, jací jsou. I naši rodiZa rozhovor poděkovala dr. Eva Křížová
če říkali, že nebyli takoví jako my, že si nedovolili to, co my.
2
zdrav rodina 7-8/99
(str. 5)
H o s t
S Věrou Martinovou
„Až na vrcholky hor“. 2
e d i t o r i a l
Zlata Adamovská.
Mgr. Markéta Machková:
„Miminka plavou“. 5
h l a v n ’
t Ž m a
Doc. Josef Hoza:
„Jaké jsou naše děti?“. 6
Prof. Zdeněk Matějček:
„Učit se nebo neučit
o prázdninách“. 10
MUDr. Pavel Biskup:
„Afrika, jak ji neznáme. 14
(str. 16)
r o z h o v o r
s y s t Ž m o v
e n z y m o t e r a p i e
l Ž k a
r a d ’
MUDr. Jan Klíma:
„Vesničky SOS“. 9
(str. 14)
(str. 12)
„Enzymy při léčbě
dětských úrazů“. 12
„Ochrana před slunečním
zářením“. 16
„Opruzení - intertrigo“. 22
„Kofeinové vzpružení“. 24
(str. 7)
z p r
v y
Manažerem vlastního zdraví. 18
Bezpečná jízda a něco navíc. 20
Zneužívání starých lidí. 30
zdrav rodina 7-8/99
3
Kde se vyrábí Zdravá rodina?
Náš časopis se tiskne v grafických
závodech Svoboda, a.s., v Praze 10 Malešicích. Tento podnik patří k
největším a svého druhu nejmodernějším u nás. Byl založen už začátkem 50. let. Před 21 lety, v roce
1978, byla v Praze 10 - Malešicích
postavena a uvedena v provoz tehdy
vůbec nejmodernější tiskárna v ce-
Gener ln’
editel
grafickůch
z vodó
Svoboda
ing. Vladim’r
Hrani‹ka
soce kvalitní časopisy, jako je
„Elle“, „Quo“, „Můj dům“,
„Moderní byt“ nebo „Stereo video“, tak i masové časopisy, z nichž nejznámější jsou
„Vlasta“, „Překvapení“ a
„Ring“. Celkem jde asi o 40
titulů. Z komerčního tisku
stojí za zmínku především katalogy předních cestovních kanceláří a reklamní tiskoviny velkých
obchodních řetězců. V loňském roce, před parlamentními volbami,
zde také tiskli volební lístky pro celou Prahu. Jak ale uvádí ing. Vladimír Hranička, ze zmíněného sortimentu jsou ve velice krátkých lhůtách schopni vyrobit cokoliv.
„Do budoucna chceme tuto strukturu zachovat a dále ji rozvíjet. Letos například investujeme do obnovy zařízení na lepenou vazbu, která
se používá především u luxusních
časopisů, jako je „Elle“ nebo „Quo“,
a před námi je i zakoupení nového
rotačního stroje,“ pokračuje ing.
Vladimír Hranička. A co by chtěl na
závěr vzkázat Zdravé rodině? „Aby
měla nadále tak šťastnou ruku při
výběru témat, protože si myslím, že
se jí to v této oblasti daří velmi hezky a že už získala široký okruh čtenářů.“
Dr. Jiří Halousek
GrafickŽ z vody Svoboda v Praze 10 - Maleäic’ch
lém Československu. Tiskly se zde
z poloviny časopisy, z poloviny knihy, z nichž mnohé byly určeny na
vývoz. Grafické závody Svoboda byly největším dodavatelem barevných výpravných publikací pro PZO
Artia, která vyvážela knihy do celého světa.
Největší zlom v dějinách podniku
nastal začátkem 90. let, kdy byla postupně prováděna rozsáhlá restrukturalizace. Jestliže v době největšího rozvoje zde pracovalo na 1.600
zaměstnanců, dnes jich je už jen
450. Díky řadě mnohdy i nepopulárních kroků a nemalým investi-
4
zdrav rodina 7-8/99
cím do výroby se však podařilo udržet vysokou úroveň.
„Strojním zařízením, především
v barevném ofsetovém tisku, patříme k současné špičce u nás,“ zdůrazňuje generální ředitel grafických
závodů Svoboda ing. Vladimír Hranička. „Bez nadsázky se dá říci, že
naše tiskárna svým vybavením představuje velmi dobrý evropský standard.“
V loňském roce ve Svobodě zastavili výrobu knih a soustředili se na
tisk barevných časopisů a výrobu
barevných komerčních tiskovin.
Tisknou se zde jak polygraficky vy-
P
rázdniny - i to je jedna z možných
odpovědí na otázku, co jste měli ve
škole nejraději. Nikdy nezapomenu
na ten slastný pocit svobody a volnosti,
když jsem přinesla domů vysvědčení, tašku hodila do kouta a hurá ven, kde i
vzduch najednou voněl nějak jinak. Pocit,
že jsem se konečně zbavila nějakého břemene, otěží, které mě škrtí, jsem pak měla například při narození mé dcery před
dvanácti lety. Ta úleva, zbavení se tíhy, osvobození, byly samozřejmě jen chvilkovou záležitostí.
Břemeno, kterého jsem se zbavila, na mě čekalo v pokoji
v zavinovačce a hlasitě dávalo najevo, že euforický pocit úlevy je dávnou minulostí. Dostavil se nový „začátek školního roku“ a s ním i strach, jak mě bude život zkoušet a
známkovat i tentokrát. Ale hlavně strach o človíčka, který
se každému z rodičů navždy stává nejkrásnějším břeme-
nem na světě. I o letošních prázdninách
budu mít určitě starost, aby se mé děti vrátily z letního tábora nezraněné, abychom
zase nemuseli na chirurgii s rozbitou hlavou, aby těsně před odjezdem k moři neonemocněly.
Toto prázdninové číslo je věnováno dětem, a tedy vlastně nám všem, kteří máme
v životě nějaké to radostné břemeno. Doufám, že v něm najdete mnohé rady, které
vám mohou pomoci.
Přeji krásné prázdniny a všem dětem přejme, aby měly někoho, kdo by se o ně s láskou bál.
Vaše
Miminka plavou
V bazénku si hoví v náručí maminek čtyři miminka. Je jim mezi 6 a 8 měsíci a ve vodě už jsou jako doma. Instruktorka k nim
docházela „plavat“ domů již několik měsíců. Vychutnávají kontakt
s matkou a využívají její plnou pozornost.
Mnoho lidí ví, že kojenecké „plavání“ má dobrý vliv na zdravotní a psychomotorickou kondici dětí. Děti jsou zdravější, lépe spí a
jedí, mají výkonnější srdíčko a hlubší dýchání. Velký rozdíl je vidět
v motorickém vývoji, který je u „plavajících“ kojenců rovnoměrnější a pomáhá i při rehabilitaci poruch pohybového vývoje.
Já se však domnívám, že nejdůležitější je právě kontakt maminky nebo tatínka s dítětem. Ve vodě se rodiče soustřeďují pouze na
miminko, a reagují tak i na malé podněty z jeho strany, kterých by si v běžném provozu doma ani nevšimli. Rodiče
a děti se od sebe nemohou vzdálit a jsou v nepřetržitém tělesném kontaktu. Všechna cvičení jsou doprovázena zpíváním nebo říkadly, bazén je vybaven barevnými hračkami a pomůckami, takže dítě dostává maximum podnětů z okolí. Některé studie naznačují, že „plavající“ děti jsou tvořivější a mají bohatší fantazii v porovnání s vrstevníky. Mé
výzkumy ukazují, že plavající děti jsou komunikativnější, snadněji navazují kontakt s ostatními a jsou celkově spokojenější.
Velký pokrok nastává, když dítě objeví nový svět - svět pod hladinou vody. Kojenci ještě nemusí umět sedět ani
chodit, a přesto se mohou pod vodou volně pohybovat. Je krásný pocit, když se miminko zanoří a hledá pod vodou
hračky nebo chytá maminku.
Kojenci během lekce získají mnoho dojmů. Rodiče je vyhazují do výšky, až se děti hlasitě smějí, odpočívají v bezpečné náruči rodičů, cítí proud vody, která hladí jejich tělo, poznávají svět pod vodou a setkávají se s kamarády stejného věku.
Je velmi důležité vybrat vhodné prostředí pro plavání Vašich dětí. Důležitá je hygiena vody i hraček a teplota vody (měla by být okolo 31 - 33° C), pro starší děti se pak může postupně snižovat. Dobré je též zjistit si počet dětí
v kurzu u jedné instruktorky, možnost aklimatizace po absolvování lekce a celkovou atmosféru pohody, na jejímž
vytváření se spolupodílí personál i klienti. Naprosto ideální je možnost podívat se, jak vypadá lekce, případně se této lekce na zkoušku zúčastnit. I přes nesporný pozitivní vliv „plavání“ kojenců a batolat by měl zůstávat prioritou
příjemný pocit rodičů i dětí ze společně stráveného aktivního odpočinku.
Dnes „plavání“ malých dětí vychází z nejnovějších poznatků psychologie, pediatrie a dalších příbuzných oborů.
Nejde o módu, ale miminkům se dnes otevírají jiné možnosti podporující jejich zdravý vývoj, než tomu bylo před
pár lety.
Přeji Vám pěkné zážitky s Vašimi dětmi ve vodě.
Mgr. Markéta Machková
zdrav rodina 7-8/99
5
Jaké jsou naše děti?
Klinika dětské a dorostové medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze sídlí na Karlově. Dá se říci v historických budovách.
Ovšem už první kroky na klinice vás přesvědčí o tom, že jde o moderní současnou kliniku, která se může srovnávat s nejmodernějšími ústavy. Prostředí je navíc tak uzpůsobeno dětem, že tady nejen ztrácejí strach a nejistotu, ale na kliniku se těší.
Dík nápadům výtvarníků se čekárna i chodby proměnily v herny
s nepřeberným množstvím možností pohrát si, a tak zkrátit dobu
čekání i pobytu na nepostřehnutelnou dobu.
Přednostou kliniky je doc. MUDr. Josef Hoza, CSc., lékař s dlouholetou praxí mezi dětskou a dospívající populací, a tak jemu patřily i naše otázky.
Kdo to vlastně mluví ?
Vidím je oba, nemůžu je rozeznat. Je to
babička, nebo dědeček? Oni se mi totiž
nějak pletou. Já vím, jsem ještě hloupé
děťátko a nemohu všechno vědět. Nerozumím, co povídají, slyším, asi to je dědeček, vidím, že se nade mnou naklání
a přímo u mého obličeje říká asi něco
moc důležitého, zní to tak jako „ťuťu-muťuťů.“ Má přitom tak divně „udělanou“
pusu. Asi si myslí, že mi to dělá zvláštní
Prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc.
radost. Někdy to, co se nad mým kočárkem naklání, má úplně jiný hlas. A bere
mě z kočárku do své náruče a zpívá. To
je asi babička, protože dědeček mě z kočárku nebere, asi má strach, že by mě upustil. Moje maminka má takový
něžný hlásek, tu poznám. A tam, kde má babička oči, tam má moje maminka taková svítidla, když se na mě dívá. Nedávno si vedle mého kočárku
maminka s babičkou povídaly. Cítím, že si povídají o mně.
*
Leckterá mladá babička se nemůže smířit s tím, že už nemůže uplatňovat
svou roli ochránce a vychovatele vůči své vlastní dceři. Tato povinnost a i právo vůči vnoučatům patří zcela do pravomoci mladých rodičů. Jsou to přece
JEJICH děti a nikoliv děti prarodičů. Měli by si uvědomit, že život mladých
teče jiným „řečištěm“, a to je dobré. Měli by si uvědomit, že ti mladí mají
SVŮJ život, a smířit se s tím. Zabránit stresům vyplývajícím z různosti výchovných názorů mohou jen a jen prarodiče.
Dovolte mi, abych ocitoval moudrá slova spisovatele Žibrna, který ve své
knize „Prorok“ píše: „Dětem můžete dát svou lásku, ale nikoliv vaše myšlenky. Můžete dát přístřeší jejich tělům, ale nikoliv jejich duším, protože jejich duše žijí v přístřešku budoucnosti, který vy nemůžete navštívit ani ve
snu. Můžete usilovat, abyste byli jako ony, ale nechtějte je přetvořit, aby byly podobné vám, vždyť život nejde zpět, ani nezůstává při včerejšku.“
Ota Gregor
6
zdrav rodina 7-8/99
Doc. MUDr. Josef Hoza, CSc.,
garant hlavn’ho tŽmatu tohoto ‹’sla
Jaká je naše dnešní dětská populace?
„V současné době se zamýšlím a mám určité obavy. Když
jsem jako pediatr začínal, bylo dětí mnohem více a také jejich rozvrstvení odpovídalo určitému dynamickému vývoji.
Podle údajů, které byly publikovány, se mi dnešní dno populačního stromu jeví jako vážný varovný signál, a to ne
pro dnešek či zítřek, ale pro období, které nastane za dvacet, třicet let. Už dnes říkáme, že máme poměrně starší populaci a problémy s důchodci, ale neumím si představit,
jak budou žít další generace, kdy kategorie šedesátníků a
sedmdesátníků bude mnohem silnější, a kdo je bude držet
aktivní prací.
Když jsem se před deseti či patnácti léty v auditoriu pátých a šestých ročníků studentů lékařské fakulty zeptal, kolik je mezi nimi už rodičů malých dětí, zvedlo se 25 - 30 %
rukou. Dnes je to vzácná výjimka. Přitom dnešní vysokoškoláci jsou v průměru o dva roky starší, než byli tehdy, a
přesto mají strach si během studia pořídit děti. Nejde o izolovaný problém České republiky. Je to obecný problém,
světový trend vyspělých států - výjimku snad tvoří USA nebo země, kde jsou velké rodiny tradicí. Ovšem takový pokles porodnosti, jaký nastal u nás, se neobjevil nikde. V roce 1988 se u nás narodilo kolem 140 tisíc dětí a o deset let
později pouhých 90 tisíc. Studentům na fakultě vždycky připomínám: o 40 tisíc lidí méně, to je jedno poměrně větší
město - Tábor nebo Beroun. A tak se nám nenarodil jeden
Beroun. Trápí mě to, i když se to projeví až v roce 2030 nebo 2040, a neumím dnes odpovědět, k čemu to povede.“
Domníváte se, že tato situace je dána obavami o životní úroveň rodiny?
„Většina našich studentů se snaží přivydělat si už při studiích. Těžko mohu hovořit o jejich reálných představách o
životě, ale jestliže tito mladí lidé dnes odmítají rodičovství
z důvodů existenčních, pragmatických či jiných, tak se mi
nezdá pravděpodobné, že by tito lidé - když si pořídí první
dítě ve třiceti létech - chtěli mít další děti. A v tom vidím určité ohrožení celého systému. Rodina s jedním dítětem je
vždy křehčí. Dojde-li z jakéhokoliv důvodu ke ztrátě, snáší
to daleko hůř, protože tam není jiná kompenzace. Setkáváme se pak i s přehnanou péčí na jedné straně a naopak i
s lhostejností. V početnější rodině dochází k rozložení zájmů i vlivů, a to je dobré. Je to vidět na příkladech v zemích, kde jsou zvykem početné rodiny. U nás naopak dnes
nejsou vzácností bezdětná manželství, kdy se vůbec neplánují děti. Možná ze strachu, že nedokáží dítěti vytvořit podmínky, které považují za nutné. Jsem ale přesvědčen o tom,
že je to až příliš příkré posuzování reality, s níž se tito lidé
neumějí vyrovnat.“
Ale na druhé straně máme mnoho dětí v ústavech, které touží žít v rodině. Zvyšuje se tento počet?
„Počet nezaopatřených dětí je přibližně stejný, jen počet
narozených klesl. Poměr dětí, které žijí v ústavech, se tedy
k dětem v rodině naopak zvýšil. Rád bych zdůraznil, že stojíme o každé dítě a chceme, aby pokud možno každé žilo
v rodině. Novele zákona o rodině asi předcházela obrovská
snaha, ovšem zřejmě díky nepochopené demokracii se do
zákona dostala určitá problematická opatření, která nezlepšila situaci dětí v ústavech tak výrazně, jak jsme to očekávali. Procedurální postup je strašně komplikovaný, zaměstnává spousty lidí, a na druhé straně je mnoho těch, kteří by
se o děti postarali lépe a levněji.“
Rodiče a děti
Kam se řadí Česká republika v kojenecké úmrtnosti?
„V tomto směru patříme mezi vyspělé země světa.
Údaje, které jsem nedávno získal, mě potěšily. Bývali
jsme s 8 - 9 promilemi mezi předními státy, v současné
době jsme na špici Evropy. Toto číslo se ještě snížilo dík
soustředěné usilovné práci všech odborníků, na které
můžeme být pyšni.
Ale musím se vrátit k tomu, co se u nás dělalo v posledních 40 létech v péči o dítě - tato péče byla světovým
Ambulantn’ ‹ek rna
„Já mu ji nedávám.“
„Proč? Je to její otec. Navíc máte styk
upraven rozsudkem, riskujete pokuty i daleko horší sankce.“
„Ona k němu nechce. Brečí, když si pro
ni přijde.“
„Chápu, ale je to i na vás, jak dceru na
styk s otcem připravíte.“
JUDr. Aleä Pejchal
„Dělá to jen naoko, že ji chce. Vůbec na
ni nemyslí.“
Mladá, nervózně těkající tmavovláska se rozčilí. Dovedu si představit,
že její bývalý manžel se k ní nechová dobře a svoje zklamání z nevydařeného vztahu přenáší na dítě. Ale ona dělá skoro totéž. Právníče, poraď, vyřeš, zařiď!
„Máte dcerku ráda, že.“
„Moc, moc ji mám ráda. Někdy to nestíhám, práce, služby, školka, strašnej kolotoč.“
„Nedá se nic dělat, s otcem se musí vídat také. Ten rozsudek je zapotřebí dodržovat, jinak vám nebudu moci pomoci s ničím.“
„Já vím, já vím.“
Najednou jako by se zklidnila. Možná už nemá tak intenzívní pocit, že
se proviňuje proti své dceři, když ji předává jejímu otci, i když malá pláče. Možná. Ale co když skutečně holčičce škodí. Právo, neprávo, rozsudek
vem čert. To kdybych věděl.
Rodina, monogamie, zvyky, staletí zvyků. Ti dva spolu přivedli na svět
potomka. Do světa, jenž má svoje práva a povinnosti. Pokud je ti dva neumějí či nedokáží změnit, musí dodržovat stávající. Jsi právník, tak se drž
svého kopyta, stejně nic jiného neumíš. A ona si do téhle kanceláře přišla
pro výklad práva tohoto světa lidí.
Aleš Pejchal
unikátem. Měla své zásady, z nichž vyplynuly priority,
které byly sice drahé, ale vyplatily se. Mě dnes skutečně
mrzí, když slyším, že třeba proočkovanost dětské populace se zhoršila.“
Setkáváte se na klinice s dětmi, které by při určité
lepší péči nemusely být nemocné?
„Existuje určitý problém infekcí hemofilovými bakteriemi. Tyto infekce způsobují dvě velké oblasti nemocí: záněty mozkových blan a zejména zánět hrtanové příklopky. To, že jde o tuto infekci, víme už mnoho let. V současné době země s vyšším ekonomickým standardem zavedly proti hemofilům očkování, u nás se tato záležitost
až okatě odsouvá, a přitom opravdu nevím proč. Odborné
pediatrické komise všechno podpořily, ale některé instituce počínaje ministerstvem zdravotnictví a Státním zdravotním ústavem konče se stále dohadují a žádají další důkazy. Přitom jde přibližně o částku asi 80 miliónů Kč, což
z peněz, které se ve zdravotnictví rozpustí, je celkem malá položka. V zemích, kde zavedli toto očkování, najednou
tento problém neznají a počet hemofilových infekcí jde
prudce dolů.
Nižší proočkovanost mají na svědomí i média. Samozřejmě, že se někdy vyskytne několik případů s nežádoucími
účinky, o tom se hned píše a to je signál pro některé matky, které se rozhodnou nevystavovat své dítě takovému riziku. Taková sdělení je nutno pečlivě zvažovat a slovo by
měl dostat odborník, aby vše vysvětlil. Nutno ovšem také
zdrav rodina 7-8/99
7
Jaká je vlastně nejtvrdší známá droga
u nás? Pokud jde o to, která droga je
schopna poškodit nebo dokonce zničit organismus nejrychleji, odpověď je jednoduchá. Přestože většina těch, kteří znají drogy jen z několika novinových článků, teď
hádá, že budu psát o heroinu nebo kokainu, zůstaneme bohužel u drogy, která je
k mání ze všech nejsnadněji. Látku, která je zodpovědná za největší počet úmrtí
na předávkování u mladistvých, známe
Radek John
všichni velmi dobře z drogerií. Jde o toluen, organické rozpouštědlo. Před listopadem 1989 s ním experimentovali
hlavně ti, kteří si chtěli zkusit drogu, ale k žádné pořádné se neuměli dostat. Šlo hlavně o učně, ale i o kluky a dívky ze základních škol. Čichání
bylo nepoučenými dospělými považováno za něco méně závažného než píchání drog do žíly. Právě inhalace rozpouštědla je ale naopak ten nejrizikovější způsob aplikace drogy. V případě fetování totiž bohužel nejde přesně
odhadnout, jak velká dávka drogy se do těla dostává. Čichač si většinou otevře plechovku s toluenem a aby zvýšil koncentraci výparů ředidla, vleze
si pod deku nebo si dá dokonce na hlavu igelitový sáček nebo tašku. Vyrobí
si tak jakousi domácí plynovou komoru. Jak vdechuje výpary toluenu, začne být omámený, usíná, postupně upadá do bezvědomí. Tím, že dále dýchá,
dostává do sebe další a další dávky drogy. Nakonec může dojít až k zástavě dechu a oběhu. Ale i když nedojde k předávkování, důsledky čichání organického rozpouštědla jsou drastické. Dochází k těžkému poškození plicní
tkáně a mozkové kůry. Pokud se čichač rovnou nepředávkuje, stává se otupělým, neschopným komunikace, lidově řečeno očividně blbne. Proto bývá
toluen nazýván drogou hloupých. Poskytuje minimální rozkoše a maximální rizika.
A jsme u jediné výhody, kterou rozšíření drog v České republice přineslo.
Když už si někdo chce zkusit, co dělají drogy, po toluenu sahá zcela výjimečně. Čichání toluenu zcela vyšla z módy a já si dnes neumím představit,
že by se někdo třeba na diskotéce mohl vytahovat, že fetuje, jako tomu bylo za socialismu. Jeho spolužáci by mu nejspíš řekli: Jsi blb, smrdíš, jdi na
jinou diskotéku. Toluen je dnes používanou drogou prakticky jen mezi žáky
zvláštních škol a dětmi z vybydlených čtvrtí, které nechápou, že s drogami
je lepší si nezahrávat. Když už si někdo s drogami zahrávat chce, toluen
z této hry musí bezpodmínečně vynechat.
sondu mezi zdravými dětmi z let 1950 - 1970 a 1990,
a tam vidíme ten posun. Ovšem stále se setkáváme
s obézními rodinami, kde tradice přejídání je zakořeněna, a tam se obtížně zjednává náprava. Rodiče dají tisíce korun za pobyt v táboře pro obézní děti a pak vydají
další tisíce, aby dítě zase nabralo ztracené kilogramy.
Umožní mu, aby zhublo, a pak už nedělají nic pro to,
aby si váhu udrželo, nebo aby šla dále dolů. Vadí mi to,
protože pro budoucnost to přinese mnoho problémů metabolické, pohybové, ale i další. Naším současným
nepřítelem při snižování váhy nejsou jen auta, dnes jsou
to převážně počítače a problém to začíná být opravdu
velmi vážný.“
Jak často se na klinice setkáváte s drogami?
„Na to je snadná odpověď. Před deseti léty jsme na
jednotce intenzivní péče mívali děti s ohrožením života,
způsobeným nemocí, nejčastěji respiračními infekcemi.
Počet dětí, které dnes přicházejí intoxikovány drogami,
se zvětšil a netýká se jen období kolem vysvědčení.
Dnes je to po celý rok. Přicházejí případy s 2,5 promile
alkoholu. Ovšem zatím je to stále i problém legislativních opatření, určitého postihu rodičů. My takové dítě ošetříme, propustíme, můžeme doporučit léčbu v nějakém centru, ale nevíme, jak to dopadlo. Nemáme žádnou zpětnou vazbu. Jsme jen článkem, který vytáhne
dítě či mladistvého z ohrožení života, a nic víc. To mně
vadí, protože otázka drog se u nás začíná rozvíjet. Měl
by se nastolit určitý režim a ten dodržovat, protože mladý toxikoman ví, co ho potkalo, ví, že jej vytáhneme
z nejhoršího, ale nemáme možnost vědět, co se s ním
dál děje.“
Co byste poradil rodičům - aby Vám ubyla práce a rodičům přibyla radost z toho, že je dítě zdravé a ne nemocné?
„Měli bychom využít všech prostředků, které chrání děti před násilím a úrazem. Ten je často způsoben lhostejností a nepozorností. Nepochopím, jak někdo může koupit dítěti kolečkové brusle a nekoupit mu k tomu přilbu a
chrániče loktů a kolen. Připadá mi to jako obrovský hazard se zdravím vlastního dítěte. Mně vadí, a to nejen u
nás, ale na celém světě, že je tolik násilí. Že dnes existují
extrémní násilné situace mezi dvacetiletými, s tím asi těžko něco uděláme, ale co bychom měli tvrdě potlačit, je násilí mezi malými dětmi. Začíná to už na pískovištích sobectvím a bezohledností. A také média - na obrazovce dítě dnes získává desetkrát více negativních poznání než
těch pozitivních. To lze dokumentovat u nás, v Americe,
stejně jako třeba ve Švédsku. Naše krásné pohádky z televize zmizely a děti sledují story plné násilí, agrese, zla.
Ono to v těch pohádkách také bylo, ale dobro vždy zvítězilo nad zlem, kdežto tady je pouze síla, agrese a smrt. Ty
letošní smutné příběhy školáků z Ameriky varují, ovšem
kdyby se i u nás udělala prověrka školáků, co nosí v taškách, asi bychom byli velice překvapeni. A nejde jen o
města, ale i o venkov. Přál bych rodičům, aby našli pro své
děti více času i pochopení.“
Radek John
Za rozhovor poděkovala Dr. Eva Křížová
vzít v úvahu, že systém zvaní rodičů a kontrol dnes neexistuje a že občan je zodpovědný za své zdraví, za zdraví svého dítěte, ale zatím k tomu není vůbec vychováván. Zákon
říká: pokud člověk nepřijde - je to jeho problém, ovšem na
druhé straně lidé, kteří odmítnou očkování, platí úplně
stejné zdravotní pojištění jako ti, co očkování podstoupili.
Lidé dnes nemají žádný důvod se o to starat, nikdo na ně
nevyvíjí tlak a v nemoci je jim poskytnuta stejná standardní péče.“
Našim dětem se převážně daří dobře, někdy až moc.
Setkáváte se často s obezitou v dětském věku?
„Nemám přesná čísla, ale řekl bych, že nárůst obezity
mezi dětmi se zastavil, že křivka průměrné váhy dětské
populace nestoupá už tak vzhůru. Máme k dispozici
Drogy a my
8
zdrav rodina 7-8/99
Vesničky SOS
MUDr. Jan Klíma, pediatr, je už dlouhá léta propagátorem vesniček SOS. A tak jsme jej
požádali o rozhovor právě na toto téma.
Co Vás přivedlo do vesniček SOS?
„Se smutkem v srdci sleduji zprávy o dětech bez skutečného domova, o dětech týraných nebo opuštěných. Myslím si, že stále platí, že rodina je základem společnosti,
ovšem musí to být dobrá rodina, plnící všechny svoje úkoly: generační, výchovné, ekonomické i socializační.“
Jak vznikly vesničky SOS?
„Letos je to právě 50 let, co dr. Herman Gmeiner v malém městečku Imst nedaleko Innsbrucku postavil první
domeček pro opuštěné děti, kterých bylo po válce v Rakousku hodně. Dnes jsou vesničky SOS ve 130 zemích
světa. Mezinárodní organizace SOS vesniček však nebuduje jen nové domovy pro opuštěné děti. V řadě zemí pomáhá stavět mateřské i základní školy, dílny nebo obchodní sítě. Dr. Gmeiner vytýčil čtyři základní principy:
Kdo přispěje na operaci
mého syna
Když bylo Lukáši Miturovi šest let, vběhl
pod tramvaj. Podvozek mu rozdrtil hlavu.
Lékaři chlapci zachránili život, přišel však
o levou tvář, o oko, čelist, část nosu a čela.
Na podzim roku 1985 šel Lukáš do první třídy s obvazem na obličeji. Měl s ním
žít patnáct let. Teprve až přestane růst,
chtěli lékaři rekonstruovat obličej.
Patnáct let bez tváře? Jak bude žít, jak
PhDr. Irena Jirkó
unese pubertu? Lukášovi rodiče se odmítli s tím smířit. Zatímco čeští odborníci jim nemohli pomoci, profesor Jackson
z kliniky plastické chirurgie v americkém státě Michigan chtěl ihned operovat. Protože však rodina ze socialistického Československa neměla peníze (o
povolení k vycestování ani nemluvě), radil nejdříve na dálku. Popsal, jak je
třeba překlenout Lukášovo čelo a jak voperovat oční epitézu; přesvědčil tak
české kolegy, aby se o tyto dva zákroky pokusili. Třetí operace, klíčová, po
níž skutečně Lukáš sundal obvazy, se konala v Americe.
Psal se rok 1992. Miturovi žili už v demokratickém státě. Nejprve zažádali
o finanční podporu na ministerstvu zdravotnictví, pak napsali vládě, pak prezidentovi a pak, jako většina podobně postižených lidí, vyhlásili sbírku. Byli
nezkušení, snad naivní, a tak péči o bankovní konto svěřili šéfredaktorovi
jednoho ostravského týdeníku. Napsal pár článků a tvrdil, že peníze utěšeně
přibývají. Až těsně před odletem do Ameriky zjistili, že „konto Lukáš“ vůbec
neexistuje. Přesto odletěli, byla to jediná šance! Rodinné úspory stačily na
zálohu na operaci, od té doby splácejí dluhy za Lukášovu tvář.
Proč dnes o Miturových píšu?
Před časem Miloš Zeman prohlásil, že se mu zvedá žaludek, když slyší o
veřejných sbírkách. A před nedávnem pravil, že nezbytné operace v zahraničí musí být hrazeny ze státních kapes.
Jako občanka s ním souhlasím a je mi ze srdce jedno, jestli potřebné peníze věnuje ministerstvo zdravotnictví nebo pojišťovna. Jen doufám, že se s řešením tohoto rébusu nebude otálet dva, tři nebo pět let, než bude schválen
nový zákon o zdravotní péči.
PhDr. Irena Jirků, MF Dnes
SOS vesni‹ka v Doub’
1. Každé dítě potřebuje osobu, s níž naváže úzký citový
vztah. Pokud nemá vlastní rodiče, nebo je opustí či se nestarají, pak tuto úlohu převezme matka SOS vesničky.
2. Dítě potřebuje určité společenství, ve kterém žije - tedy rodinu. V SOS vesničce jsou matka a sourozenci různého věku.
3. Dítě potřebuje pocit jistoty, že někam patří, což je domek, ve kterém žije.
4. Taková rodina potřebuje zázemí a pomoc pro řadu situací. To umožňuje společenství více domečků, které tvoří SOS vesničku.“
Jak žijí děti ve vesničce SOS?
„Rodinu tvoří matka a děti. Ty chodí do mateřské i základní školy s ostatními dětmi z okolí. Většinou je v rodině více dětí, a tak maminkám pomáhají tzv. tety, které mohou maminku i v případě nutnosti zastoupit. V rodině
chybí muž, ale nechybí ve vesničce, neboť vesničku řídí
muž, jeho pedagogický zástupce, nechybí údržbář, který
se snaží jak v dílně, tak i při opravách v domácnostech co
nejvíce pracovat s dětmi.“
Myslíte si, že je tato forma péče o opuštěné děti tím
nejlepším řešením?
„Samozřejmě, že nejlepším řešením pro opuštěné dítě je
adopce do úplné a dobré rodiny. Ovšem ne všechny děti
jsou natolik právně volné, aby mohlo dojít k adopci. Také
ne vždy se najde rodina. Pro tyto děti je pak řešením pěstounská péče ať individuálně v rodině, anebo v SOS vesničce. Rád bych však připomněl, že pěstounská péče trvá
do 18 let a její úspěšnost se zhodnotí uplatněním dítěte
v dalším životě. Přitom jde asi o nejtěžší údobí v životě dospívajícího, kdy je třeba najít vhodné zaměstnání, byt,
partnera, zvyknout si na samostatný život a založit rodinu.
Jsem přesvědčen o tom, že život v početnější rodině je
dobrou přípravou na vlastní život, protože se děti podílejí
na práci i péči o mladší sourozence.“
Kdy vznikly SOS vesničky u nás?
„Sdružení SOS vesniček u nás vzniklo v r. 1968 a brzy
byly postaveny dvě vesničky: v Doubí u Karlových Varů
v r. 1970 a ve Chvalčově v r. 1973. Teď se buduje třetí v Brně-Medlánkách. Ve vesničkách nyní žije 90 dětí, a i když
mnohé další našly nový domov v individuální pěstounské
péči, je stále ještě mnoho dětí vhodných pro pěstounskou
péči umístěno v dětských domovech. Jde zejména o sourozenecké skupiny, které by měly zůstat pohromadě.“
Co byste popřál dětem, které jsou bez rodičů?
„Stále hledáme nové cesty, jak těmto dětem zlepšit život
a zejména je připravit na samostatný život v dospělosti.
Přál bych si, aby takových dětí bylo nejen u nás, ale v celém světě co nejméně.“
Redakce
zdrav rodina 7-8/99
9
Učit se nebo neučit
o prázdninách
Motto:
Nad zlato dražší klenot jest dítě,
ale nad sklo křehčí.
J. A. Komenský
Prof. PhDr. Zdenžk Matžj‹ek, DrSc.
Když vysvědčení nedopadne zrovna podle představ rodičů, není žádnou vzácností, že rozčilený otec nebo
matka ve spravedlivém (či spíše nespravedlivém) hněvu vyhlásí trest
rovnající se trestu takřka hrdelnímu:
„Tak, a teď budeš mít zkažené celé
prázdniny! Budeš se učit a učit!
Žádné kolo, žádné koupání - lajdal jsi
celý rok, tak teď teprve uvidíš, co to
má za následky!“ Zklamané očekávání vyvolává zákonitě agresi vůči viníkovi a ono zdrcující prohlášení je aktem pomsty.
Nehledě na to, že vzato doslova by
takovéto sankce nebylo možno dodržet ani při nejlepší vůli, musíme
vznést otazník nad samotným smyslem takovéhoto opatření. Rozčilení a pocit zahanbení nad neúspěchem našeho
dítěte není totiž dobrým výchovným rádcem v tomto případě, tak jako jím není vlastně nikdy. Když nás první nával rozhořčení trochu přejde, je dobře si na chvíli v klidu
sednout a trochu zpytovat své vlastní rodičovské svědomí.
Jak to, že jsme překvapeni teprve až teď, když jsme se dozvěděli výsledky závěrečné konference, nebo dokonce až
když jsme se podívali na vysvědčení? Jak to, že jsme se o
školní prospěch svého dítěte nestarali už dávno dřív? Jak
to, že jsme nepostřehli, že mu něco ujíždí - vždyť přece se
s ním aspoň občas učíme, podepisujeme žákovskou knížku, díváme se do sešitů atd. Neměli bychom jít o prázdninách také my sami trochu do sebe a uložit si nějaký trest?
To zaprvé!
Za druhé, podívejme se na věc z hlediska psychologické
poradenské služby. Slabší školní prospěch v naprosté většině případů nemá příčinu v lajdáctví a lenosti dítěte,
nýbrž v jeho slabším nadání. Je už tomu tak s lidskou inteligencí, že je rozložena v populaci podle tzv. Gaussovy
křivky. Jsou tedy děti nadprůměrně nadané, průměrně nadané (těch je samozřejmě nejvíc) a podprůměrně nadané a s těmi jsou dnes největší problémy. Jestliže je dítě nějak
vážněji postiženo, neujde to pozornosti rodičů už dávno
v předškolním věku, takže „špatné“ vysvědčení není pro
ně překvapením. Ba naopak, mnohdy jsou vděčni osudu,
učitelům a dnešním (konečně - a po právu) poměrně tole-
10
zdrav rodina 7-8/99
rantním školským předpisům, že jejich
dítě vůbec do školy může chodit. Ještě
před pár lety s tím byly nekonečné obtíže. Avšak dětem, které mají nadání
jen lehce pod průměrem a jejichž výkonnost se pohybuje někde mezi 80 a
90 procenty výkonnosti tzv. normální,
není dobře rozumět. Jejich charakteristikou totiž je, ne že vždycky jsou jejich výkony podprůměrné, ale že jednou jim něco „dojde“ docela rychle a
správně, kdežto jindy, a to většinou,
jim to trvá nepoměrně déle než ostatním, než něco pochopí, než se něčemu
naučí, než si něco zapamatují atd.
Rodiče pak ve škole slyší, že „kdyby
chtěl, tak by mohl,“ nebo „měl by přidat,“ nebo „musí se víc soustředit.“
Jenomže on chce, ale nemůže. Pracuje
nadoraz, takže jaképak přidávání. Soustředění mu pomůže
chvíli, ale dál ne. A tak rozhořčení rodičů a všechny tresty,
které se snesou na hlavu nešťastníka, jsou vlastně k ničemu. Potřebuje porozumění - a pracovní a učební vedení
podle zásad duševní hygieny. A výsledky pak bývají mnohdy až překvapivé. Ostatně zkušenost říká, že pro tyto děti
škola se svými „nepřirozenými“ a nadměrnými nároky
představuje nejtěžší období jejich života - dál pak mívají obtíží daleko méně, než by se podle jejich školního vysvědčení dalo čekat.
Je však ještě jedna velká skupina dětí, kterým není dobře
rozumět a které tedy trpí za něco, zač nemohou. (A to je pedagogický přestupek, jakého bychom se jako rodiče neměli
nikdy dopouštět.) Mám na mysli děti s nerovnoměrným nadáním nebo s tzv. specifickými poruchami učení.
Mentálních funkcí, které se účastní procesu učení, je celá
řada - a jejich sestava nemusí být u každého dítěte stejně vyrovnaná a zarovnaná. Vlastně každému z nás jde něco líp a
něco hůř - a jsou děti i dospělí, u nichž tyto rozdíly jsou opravdu na pováženou. Slyší pak až příliš často: „Jak to, že
jedno můžeš a druhé ne! Snaž se přece trochu!“ Jenomže
tyto rozdíly nejsou věcí vůle a snahy, ale jsou založeny hluboce v buněčných strukturách našeho centrálního nervového systému, čili mozku. Ve svých výrazných či krajních formách jsou pak označovány jako dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie atd. a souhrnně jako specifické poruchy učení. Byla
by ostuda, kdyby některý učitel o těchto věcech dnes nevě-
děl. Ostatně naše ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydává vpravdě pokrokové směrnice, jak se má ve
škole k těmto dětem přistupovat a jak se má jejich výkonnost hodnotit, aby to bylo „pedagogicky spravedlivé“. A tak
tedy i Vy, vážení rodiče, pozor, abyste se nedopustili pedagogického prohřešku, kdybyste byli v pokušení takovémuto
dítěti kazit prázdniny. (Stejně by to moc nepomohlo.)
Ale jsou někteří rodiče dětí tzv. zcela normálních a bez
problémů ve škole, kteří soudí, že o prázdninách by dítě zlajdačilo, kdyby si každý den nečetlo něco z učebnice, nepsalo nějaký diktát nebo se neučilo anglická slovíčka zpaměti.
Těm - stejně jako těm dvěma předchozím - adresujme naši
třetí připomínku.
Tak tedy - za třetí: naše odpověď na otázku, zda o prázdninách se mají děti učit či nikoliv, zní kupodivu ANO! Ano,
mají se učit - a hodně učit. Škoda každého dne, kdy se ničemu neučí. Jenomže jde o jiné učení než to z učebnic a ze
školních lavic. A musí se to dělat jinak, než jak to dělají paní a páni učitelé, když ve škole probírají nějakou předepsanou „látku“. Teď jde o školu života - a prázdniny jsou k tomu báječná příležitost, kterou bychom neměli promeškat.
Teď je tu příležitost, aby si děti vlastními zážitky a zkušenostmi ověřovaly to, co jim bylo v učebnicích nebo v učitelských výkladech představeno v obecné podobě. Teď se dá
konkrétně vyměřit místo na stan nebo na hřiště, teď musíme znát rozměry fotbalové branky a přesvědčíme se o tíži
zemské, když budeme skákat z můstku do vody. Zvířata poznáváme v přírodě a ne na papíře encyklopedie. Mléko skutečně dává kráva, když se podojí (a jak důmyslné jsou na to
stroje), a ne že se vyrábí v mlékárně a prodává v krabicích
v samoobsluze. Součástí prázdninového přírodopisu je poznání, že ryba, která se chytne, se dá skutečně i sníst. Květák a mrkev a rajčata, která jsme zalévali a okopávali, skutečně rostou - a chutnají znamenitě. Pro větší děti je prázdninový přírodopis zálesácký, tábornický, vodácký, zahradnický, včelařský a kdoví jaký ještě. Není sice tak didakticky
utříděný jako ten školní, ale z paměti se tak lehce nevytratí.
Lekcí z rodinné výchovy je, že se přesvědčíme, jak žije babička a dědeček, jak teta a strýček, jak se zachází s malými
dětmi a co potřebují velice staří lidé. Lekcí ze sociální psychologie je pozorovat lidi v práci a při zábavě, žít chvíli obyčejný život ve společenství se známými, se sousedy, s lidmi, které nevidíme každý den doma. U táboráku se děti naučí mnoho nových i starých písniček a objeví, že zdrojem
zábavy není jen televizní obrazovka. A navíc zažijí zvláštní
družnost a pospolitost lidí starých, mladých i nejmladších.
Že je tu příležitost k cestování a „rozšiřování obzorů,“ to
je dnes víc než samozřejmé - a také víc než kdykoliv dříve
možné. A nemusí to být zrovna na Kanárské ostrovy nebo
na Mallorku - prázdninový zeměpis mnohdy nepřesahuje okruh o poloměru dvaceti kilometrů a je stejně vydatný jako
ten tisícikilometrový. Prázdninový dějepis jde po stopách
naší historie na hrady, zámky a místa památná - ale dáme-li
si trochu práce, objevíme zpravidla i takřka za humny zdroj
poučení, o jakém se nám ani nezdálo.
A když už jó musíme mít nějakou tu češtinu i s vyňatými
slovy, pak je líp, když děti samy stvoří plakát na své diva-
delní představení, když si samy rozepíší role a pak napíší
pozvánky všem známým v okolí. A třeba i dosti dlouhý dopis babičce. I sám velký Jan Amos by nad takovýmto
prázdninovým vzděláváním naší mládeže nepochybně zaplesal radostí velikou.
A tak odložme všechny pocity zklamání a ponížení z vysvědčení snad ne právě povznášejícího. Už nemysleme dozadu na to, co se stalo, ale zaměřme se na to, co „býti má.“
A prázdnin si spolu s dětmi užijme dosyta! Má to být čas
naplněný a radostný! A ne nuda a otrava! Natož za trest!
Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, DrSc.
Babičky a dědečkové
Řekne-li se rodina, má každá
generace o tomto pojmu jinou
představu. Prarodiče považují za
rodinu nejen tu svoji, ale i rodiny
svých dětí s vnoučaty. Sounáležitost s nimi považují za samozřejmost a jsou-li z těchto vazeb vyřazeni, cítí to jako újmu. Najednou myslí více na problémy dětí a
vnuků než na vlastní situaci. SeProf. MUDr. Vladim’r Pacovsků, DrSc.
nioři zvláště ochotně přijímají
úlohu babičky a dědečka. Jsou-li k tomu podmínky, rádi se o vnuky starají. Nejsou přitom pouze dočasnými zástupci rodičů, ale mají na děti svých
dětí nezanedbatelný výchovný vliv. Jako štafetu přitom předávají zkušenosti své generace. Vnuci přijmou mnohé rady od shovívavých prarodičů lépe než od méně trpělivých rodičů, k nimž mívají navíc kritičtější postoje.
Někteří sociologové tvrdí, že mezigenerační porozumění bývá větší „ob generaci“. Je ideální, učí-li se vnuci poznávat problémy vyššího věku, který
je jednou čeká, a reálně je hodnotit mladýma očima. Usnadňují to hezké
postoje jejich rodičů k prarodičům. Na druhé straně kontakt s vnuky obohacuje stáří. Už dávno neplatí, že děd poučuje vnuka, často je to obráceně.
Vnuci jsou pojítkem s realitou současného světa a života.
Slova babička a dědeček vyjadřují pohodu a v pohádkách jsou spojena
s láskyplným dobrem a moudrostí stáří. Je to tak přirozené. Nejednou se
však objeví mraky a babička či dědeček se stanou „přítěží“. Komplikace
vzniknou především tehdy, stane-li se prarodič nesoběstačným a závislým
na cizí pomoci. Tu očekává v první řadě od rodiny. Rodinná péče se všude
na světě považuje za nejvhodnější, vše ostatní je pouze náhradním řešením.
Rodina však musí mít ochotu pečovat, což je podmíněno vztahem dětí a
vnuků ke stáří. Záleží také na vytvoření podmínek, aby se rodina o svého
starého člena starat mohla a aby to uměla. Skloubení těchto požadavků není vždy snadné.
Ve vztahu ke staré generaci jsou také „skryté“ problémy, za něž se lidé
někdy stydí. Odborníci však vědí, že nejsou nikterak výjimečné a postižené
seniory velmi sužují. Rodina si např. neuvědomuje fyzické možnosti prarodičů (zejména babičky) a ochotu pomáhat často zneužívá. Bohužel se také
setkáváme s psychickým a citovým týráním starého člověka, s urážkami,
ponižováním, omezováním rozhodnutí o sobě samém, snižováním sebevědomí a sebeúcty. Vyhrožuje se umístěním v ústavu. Existuje finanční a materiální zneužívání. Vynucují se změny v závěti, nevýhodná výměna bytu, děti si přisvojují důchod prarodičů. To vše není dobrým svědectvím, že společnost překonala všechny bariéry ve vztahu ke stáří a že si starých lidí váží.
Prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc.
zdrav rodina 7-8/99 11
Enzymy při léčbě
dětských úrazů
Martin si
zlomil ruku
na kole‹kovůch
brusl’ch
O prázdninách výrazně přibývá dětských úrazů, které se
celosvětově stávají nejen zdravotnickým, ale i závažným
společenským, sociálním a ekonomickým problémem.
Hrozivý nárůst dětských úrazů zejména v souvislosti s
rozvojem dopravy, průmyslu a bohužel i s růstem počtu
násilných činů je už odborníky označován jako epidemie.
Úrazovost je nejčastější příčinou trvalého postižení a především: na následky úrazů zemře více dětí do 15 let než
na všechny ostatní onemocnění dohromady.
Zkušenosti z FN Brno
Klinika dětské chirurgie a traumatologie Fakultní nemocnice v Brně je vysoce specializovaným zařízením, kde
se koncentrují pacienti se těžkými úrazy z oblasti celé
Moravy. Kromě toho poskytuje standardní péči zraněným
dětem ze širokého regionu Brna a okolí se spádovou oblastí okolo 1 miliónu obyvatel. Za jeden rok zde léčí na
7 000 úrazů.
„Okolo 55 procent všech těchto úrazů vzniklo při sportovní činnosti,“ zdůrazňuje primář MUDr. Petr Gál. „Nejčastěji k nim dochází při kopané a basketbalu. Z hlediska
závažnosti pak mají tragické následky zejména úrazy cyklistů.“
Dříve se v léčbě dětských zlomenin používala téměř výhradně konzervativní léčba - vrácení do původní polohy,
ve které docházelo k postupnému srůstání zlomeniny.
K moderní komplexní léčbě však patří také péče o stav
měkkých tkání a nervů v okolí postiženého místa, což se
ukázalo být rozhodující pro optimální proces hojení. Nesprávné postavení úlomků i po zahojení zlomeniny lze většinou vyřešit následnou opravnou operací, ale nezvládnutá léčba neurocirkulačních poruch může znamenat závažné následky. Jednou ze součástí léčebné taktiky proti těmto komplikacím se může stát systémová enzymoterapie.
Enzymy urychlují proces hojení
Na klinice dětské chirurgie a traumatologie Fakultní nemocnice v Brně použili enzymové preparáty už u více než
250 případů. Šlo o pacienty léčené jak na lůžku v nemocnici, tak ambulantně. Při ověřování účinků tvořily hlavní
skupinu děti s komplikovanou zlomeninou lokte, kterým
byl podáván WOBENZYM v dávce 3x2 až 3 dražé podle vě-
12
zdrav rodina 7-8/99
ku a hmotnosti po dobu 8 dnů od operace. Lékaři sledovali subjektivní pocity pacienta i objektivní stav pomocí
sonografického vyšetření. Enzymy byly nasazeny i u zlomenin bérce, stehenní kosti, poranění kolena, hlezenního
kloubu a měkkých tkání.
„Celkové výsledky jsou velmi pozitivní,“ shrnuje primář
MUDr. Petr Gál. „Došlo k výraznému zlepšení cévních
průtoků a zejména ke zmenšení otoku, což mělo příznivý
dopad na celkovou léčbu.“
Jak dále upozorňuje dr. Petr Gál, enzymoterapie se osvědčila také v léčbě komplikovaných dětských zlomenin
na dolní končetině, zejména v oblasti bérce. Tam jinak dochází často ke komplikacím, které mohou mít za následek
až ztrátu končetiny.
WOBENZYM se vyplatí
Podle dr. Petra Gála je systémová enzymoterapie zejména u závažných, ale i u ostatních úrazů plně opodstatněna
jako účinná a významná doplňující léčba; základem zůstává včasné a správné chirurgické ošetření. U pacientů, kteří užívají enzymy, lze pozorovat zkrácení celkové doby léčby, zejména výrazně rychlejší ústup otoků, a menší výskyt
komplikací.
„Vzhledem k tomu, že léky systémové enzymoterapie při
léčbě úrazů nejsou hrazeny z prostředků zdravotního pojištění, může být určitým problémem finanční otázka.
Úraz dítěte však podle našeho názoru zasluhuje maximální pozornost a je nutné využít všech dostupných prostředků k tomu, aby se pacient co nejrychleji a s co možná nejmenšími potížemi uzdravil,“ zdůrazňuje primář MUDr.
Petr Gál.
Text a foto dr. Jiří Halousek
Proti otokům, zánětům
a poruchám imunity
Obdržíte ve vaší lékárně
Konzultační středisko systémové enzymoterapie:
Nemocnice sv. Alžběty, 128 42 Praha 2, Na Slupi 6
Doc. MUDr. Josef Fanta, CSc.; II. patro, č. dveří 12
Tel.: 02/2491 1319, 290 585, 290 702 - I. 242
Informace o systémové enzymoterapii
a lécích Wobenzym a Phlogenzym naleznete
na internetové adrese www.mucos.cz
Vûnujte pozornost pfiíbalovému letáku. O pfiípadn˘ch neÏádoucích
úãincích se informujte také u lékárníka nebo o‰etfiujícího lékafie.
Afrika, jak ji neznáme
Mezi kontinenty, které si vybíráme pro svůj odpočinek a cestu za sluncem, patří i Afrika. Tunis, Egypt, Maroko, Alžír. Ale v Africe jsou i další
státy, o nichž zatím příliš nevíme. UNICEF - Dětský fond OSN, který byl
založen už v roce 1946, má za úkol podporovat přežití dětí a žen v rizikových oblastech světa. Letos na jaře vyslal svoji kontrolní misi do
Tanzanie a Mozambiku. V pětičlenném mezinárodním týmu byl jako
lékař a zástupce Českého výboru pro UNICEF MUDr. Pavel Biskup.
Dalšími členy týmu byl ekonom, právník, diplomat a zástupce hlavní kanceláře UNICEF. Program
cesty byl připraven tak, aby bylo možno posoudit reálnou situaci žen a dětí ve dvou nejchudších zemích světa, a dala se tak zhodnotit i účinnost pomocných projektů Dětského fondu OSN - UNICEF.
Foto autor:
MUDr. Pavel
Biskup
Hned v úvodu chci podotknout, že Afrika je kontinentem hlubokých rozporů.
Během několika kilometrů a několika minut jsem se ocitl z konce dvacátého století v době kamenné. V Dar es Sallamu,
hlavním městě Tanzanie, jsem viděl poslední typy fordek, mercedesů a klimatizovaných roverů a několik kilometrů za
městem jsem potkával u chýší splácaných
z hlíny a trusu krav postávající Masaje
s oštěpy v rukou. Během krátké doby jsem
viděl mnoho bídy a utrpení původního obyvatelstva černého kontinentu. Žijí v nesmírně složitých podmínkách, které odrážejí jak pozůstatky bývalého koloniálního
panství, tak i rizika tropického podnebí.
Krátce z historie
Obyvatelé východoafrického pobřeží Indického oceánu
se označují jako kmeny negro-hamitské. Hamitští přistěhovalci se smísili s černošskou krví. Dnes se obyvatelé východního pobřeží Afriky dělí na Nilany, Nilo-Hamity a Bantu.
Nilané žijí na jih od Súdánu, hlavní kmeny Nilo-Hamitů,
žijících na východním pobřeží, se jmenují Masai, Suk a Karamodža.V oblasti jezer žijí bantuské kmeny. Ostrov Zanzibar a přilehlé pobřeží obývají Svahilové, kteří vznikli smíšením černochů s Araby. Pobřeží východní Afriky od nepaměti
navštěvovali arabští a perští kupci, křížily se tu významné
obchodní trasy, a tak území bylo častým cílem dobyvatelů.
V současné době tady vznikají mladé státy, jejichž rozložení
podle etnických skupin a kmenů není právě nejlepší. Stává
se, že státní hranice probíhá tradičním kmenovým územím
a uměle rozdělí kmen do dvou států. Tak třeba Uganda je
tvořena několika desítkami kmenů, které se odlišují jazykem. Stejná situace je ve Rwandě, Zairu nebo Keni.
Uprchlické tábory
Tanzanie musí v současné době velmi složitě řešit záchranu statisíců uprchlíků z Rwandy a Ugandy, kde zuří
14
zdrav rodina 7-8/99
mezikmenová válka. Lidé opustili své domovy doslova s holýma rukama. Děti nemají oblečení, hračky, učebnice.
Citelně chybí péče o staré a nemocné. Na malé ploše uprchlických táborů je soustředěno množství lidí bez možnosti
kočovat. Bolestně působí množství dětí bez rodičů - sirotků. Rozvíjí se i nepřátelství místních obyvatel vůči uprchlíkům. Proč? Vždyť je to lavina statisíců hladových lidí z často
znepřátelených kmenů, které plení jejich pole a banánovníkové plantáže.
V tropických oblastech je nejčastější rostlinná strava.
Proto domorodci pole a plantáže velice ostře hlídají. Pěstují hlavně maniok, z něhož připravují chléb, ale i další pokrmy. Hlavní potravinou jsou banány, které jedí ráno, v poledne i večer. Pro maso se loví opice, dikobrazi, netopýři,
ale i všechna ostatní pro Afriku typická zvířata. Proto v oblasti uprchlických táborů neuvidíte žirafu, buvola, antilopu
či divoké prase. Vše je snědeno. Jen málokdo z uprchlíků
si aktivně obdělává kousek přidělené půdy, kde většinou
pěstují kukuřici. Matky doslova čekají, co jim bude z potravinové pomoci UNICEF rozdáno. Humanitární organizace se proto především zaměřují na ženy a děti v uprchlických táborech.
Tradice a rituály
Na nemocnosti a úmrtnosti dětí v rovníkové Africe mají
vysoký podíl tradice a rituály. Vliv prarodičů a rodičů na způsob života je příčinou marného boje humanitárních pracovníků proti malárii, dyzenterii, parazitům, ale především
přenosným nemocem včetně AIDS. Místní lidé nedbají na
jejich rady a doporučení. Léčba nemocí je navíc komplikována avitaminózou, chudokrevností a nedostatkem jódu
v potravinách. Navíc je tato část Afriky sužována mnoha
vážnými tropickými infekčním chorobami. Špatná dostupnost zdravotní péče, pitné vody, špatná hygiena, špatná úprava potravin a k tomu nevzdělanost a neinformovanost tuto
situaci ještě zhoršují.
Sociální rozdíly
Zmínil jsem se už o extrémních rozdílech mezi městem
a venkovem. Jak v Dar es
Saalamu, tak Maputu,
hlavním městě Mozambiku, se vedle luxusních hotelů a vil setkáte s žebrajícími dětmi a bezdomovci.
Neřešitelným problémem
v obou zemích jsou tlupy
dětí, které rodiče vyhnali
z domovů, a tak žijí na ulicích. Aby přežili, jsou aktéry loupežných přepadení,
prostituce, prodeje drog,
ale i nositeli nebezpečTanzanskŽ venkovanky
ných infekčních chorob.
Na venkově je obživa naoko snazší, ale boj o jídlo pro sebe a své děti je stejný.
Program výuky UNICEF a zahraniční pomoci
V Tanzanii se daří pracovníkům UNICEF učit místní ženy např. správnému kojení. Převažování kojenců rychle
odhalí podvýživu. Umělá výživa, která se sem dováží, zvyšuje šance malých černoušků na přežití. Důležité je rovněž
očkování, kterému jsou děti v Tanzanii podrobeny podobně jako děti u nás. Chrání je před infekčními chorobami.
Problémem jsou omezené možnosti vzdělávání. Velké
vzdálenosti, malý počet škol, ale i neochota rodičů posílat
děti do školy způsobuje negramotnost venkovské mládeže,
která nemá ani nejzákladnější hygienické návyky.
Uvážíme-li, že obyvatelstvo Mozambiku je stále ještě šokováno následky kruté občanské války, že dodnes tu jsou
po celém území rozesety nášlapné miny, že je rozbita ekonomika země, pak pochopíme závislost na pomoci ze zahraničí. Působí tu nejrůznější mezinárodní vládní i nevládní
organizace, v péči o ženu a dítě převládá UNICEF. Zdravotní výchova, vzdělávání, ochrana dětí před zotročováním a poskytování zdravotní péče, to jsou základní pilíře,
k nimž přistupuje snaha léčby infekčních nemocí, jako
jsou malárie, dyzenterie, meningitida a následky zmrzačení nášlapnými minami. Chybí však týmy odborníků, kteří
by koordinovali činnost a život válkou frustrovaného obyvatelstva.
Návrat k přírodě
Chudoba venkova je z velké části způsobena monokulturním extenzívním hospodářstvím, které nevyhovuje ani
kvalitou, ani množstvím. Vypalování přirozeného porostu
vyčerpává půdu a výsledkem jsou nehostinné plochy porostlé křovinami se ztrátou přirozených vodních zásob.
Také chov koz naprosto nevyhovuje, protože spásají vše.
Stovky a stovky kilometrů savany s travnatým porostem
jsou vypalováním, prudkými lijáky i lidskou činností zbaveny humusu. Většina zvířat zmizela. Kampaň proti mouše tse-tse zapříčinila nelogické vybíjení buvolů, zeber, antilop či kudu velkého, jako hostitelů nebezpečného hmyzu. Marné je přesvědčování místních lovců o macešském
přístupu k africkému zvířectvu. Marné jsou i pokusy se
skoncováním chovu domácího skotu, který je silně napaden tropickými chorobami a parazity. Odborníci zatím
bezvýsledně přesvědčují obyvatelstvo, že je nutné začít promyšleně chovat původní velká africká zvířata. Skutečně
jen zanedbatelná menšina afrického venkova pochopila
nutnost hájení africké zvěře, její plánovitý chov a lov, dodržování hygieny a zásady prevence proti nevyléčitelným tropickým chorobám. Naprostá většina pokračuje v sebezničující
exploataci přírody, v promiskuitním sexuálním chování
a v setrvávání na primitivním způsobu domorodého života.
Bída, hlad a moc peněz přehlušily vrozený citlivý vztah
k přírodě.
Perspektivy
Po dvou týdnech na africkém kontinentě cítím jednu
z možných perspektiv pro zubožené černošské obyvatelstvo. Jde o soustředěné úsilí mnoha mezinárodních humanitárních organizací
v oslovování mladé generace. Získat tak vliv na
mladé rodiče a jejich rodiny! Učit je číst a psát,
vyplňovat jejich volné
chvíle a způsob života
oprošťovat od prokazatelných zdravotních rizik. Naučit je používat
moskytiéry, antimalarika, ale i kondomy. Je
nutné najít porozumění
Zdravotn’ st edisko v oblasti
a tichý souhlas místXay-Xay v Mozambiku
ních elit, kmenových
a náboženských skupin
a kast. Bez toho to nepůjde, stejně jako je jasné, že toto úsilí bude
potřebovat čas i ohromnou spoustu peněz, protože v celé Africe je organizace humanitárních
akcí velice složitá a nákladná vzhledem k velkým vzdálenostem jednotlivých obydlených oblasTypick venkovsk chůäe
tí. Humanitární pomoc
se děje téměř výhradně letecky.
To vše jsou důsledky vojenského i politického ovládnutí
černého kontinentu a civilizačních snah naučit původní obyvatelstvo „evropsky žít“.
Na konci tisíciletí, v době informace a globalizace nelze
zavírat oči nad nespravedlivým neštěstím druhých. Nad
neštěstím dětí i celých rodin, které je způsobeno rozhodnutími a činy politiků nebo náboženských fanatiků. Ať jde
o Tanzanii, Mozambik nebo Kosovo.
MUDr. Pavel Biskup, místopředseda Českého výboru
pro UNICEF a ředitel Dětského domova ve Stránčicích
zdrav rodina 7-8/99 15
l é k a fi
r a d í
Ochrana před
slunečním zářením
Ochrana kůže před poškozením slunečním zářením je zpravidla
záležitostí každého jedince a zájem lékaře vyžaduje pouze léčení následků - popálenin. Potenciální pacienti však očekávají stále častěji
od lékaře alespoň rámcovou radu a poučení. Nezbývá tedy, než aby
i každý lékař a zdravotník věnoval pozornost informacím o ochraně kůže a aby dovedl orientovat klienta ke zdrojům kvalifikovaných
kosmetických informací.
Z hlediska sluneční kosmetiky lze rozdělit sluneční ultrafialové
(UV) záření na UV-A o vlnové délce 315 - 400 nm (nanometrů) a UVB o délce 218 - 315 nm, které má menší průnik do kůže. UV-A zbarvuje již předstupně melaninu do hněda. Pigment melanin plní úlohu ochranného štítu proti UV záření a chrání buněčné jádro před
poškozením genetického materiálu zářením. UV-A vytvrzuje elastická vlákna v kůži, a proto se tvoří vrásky. UV-A je považováno za
největšího škůdce kůže. UV-B aktivuje tvorbu melaninu, ale nedochází hned ke zhnědnutí, a proto se mluví o nepřímé pigmentaci.
Nejvyšší pigmentace se po UV-B dosáhne asi po 14 dnech. Toto záření jednak člověka opaluje, jednak vede ke ztluštění rohovinové
vrstvy, která UV záření pohlcuje.
Chraňte svou pleť
před škodlivými vlivy
slunečního záření.
V˘robce: HERMES ARZHEIMITTEL GMBH, MNICHOV
Dovozce: Medimport, s.r.o., Sázavská 11, PRAHA 2; tel.: 02 / 24 25 18 68
16
zdravá rodina 7-8/99
Zvláště v tomto ročním období, kdy je pleť častěji vystavována UV záření, je třeba se postarat o
její ochranu. Optovit DERM je kosmetická řada s
vysokým obsahem vitamínu E určená k péči a ochraně o suchou a citlivou pleť.
Proč vitamín E v tak velké koncentraci?
Jeho účinnost přímo souvisí s jeho koncentrací
v produktu. Vitamín E podporuje efektivní ochranu buněk, kolagenních a elastických vláken proti
škodlivým vlivům životního prostředí. Má schopnost až o 60% zvyšovat ochranný faktor opalovacích přípravků. Kosmetická řada Optovit DERM
vedle vitamínu E obsahuje vitamín A a pantenol,
je bez konzervačních látek a je dermatologicky testována.
Intenzívní krém (15% vitamínu E) - noční krém.
Zajišťuje přirozenou hydrataci pleti a udržuje dostatek tekutin více jak 12 hodin.
Krém (10% vitamínu E) - denní krém.
Podporuje a zachovává přirozenou hydrataci pleti a chrání ji před vysušením. Stimuluje regeneraci buněk, stabilizuje a obnovuje ochrannou funkci
pleti.
Mast (25% vitamínu E) je určena ke speciální
péči o problémové partie pokožky. Vyhlazuje velmi suché, popraskané a šupinaté části pokožky. Je
vhodné ji používat jako prevenci tvorby stařeckých skvrn a solární dermatitidy. Urychluje hojení povrchových ran a jizev.
Tělové mléko (5% vitamínu E) zklidňuje podrážděnou pokožku. Podporuje tvorbu pigmentu.
Od září t.r. bude kosmetika Optovit DERM v prodeji pod názvem OPTOLIND.
l é k a fi
r a d í
Mallorca -akné), která vyžaduje zvýšenou ochranu před sluncem, rozpoznání
a léčbu odborným kožním lékařem.
Ze skutečných léků, ať již na recept nebo volně prodejných, by přicházely
pro ochranu kůže před UV zářením v úvahu preparáty s obsahem melatoninu nebo vitamínů E (alfa - tokoferol) a vitamínu C. Přikládá se jim význam
v předcházení nebo v léčbě zarudnutí vyvolaných sluncem. Autoři F. Draher
a společníci z Kalifornské univerzity v San Francisku publikovali letos studii
věnovanou otázce, zda uvedené preparáty chrání před poškozením kůže
sluncem, jsou-li podány před opalováním, preventivně nebo i dodatečně.
Jednoznačně se prokázal účinek jen při podání před opalováním. Od zmíněných účinných látek se očekává, že budou působit v kůži mimo jiné mechanismem zabrzdění nežádoucího okysličování buněk volnými radikály kyslíku. Ty plní v organismu sice také některé užitečné úkoly, například v ochraně proti infekčním zárodkům, ale v řadě jiných procesů jsou škodlivé.
Ukázalo se, že sluneční ultrafialové záření poškozuje kůži tak rychle, že se účinek látek chránících proti nežádoucímu okysličování - antioxidantů - uplatní jen tehdy, jsou-li dány na kůži předem. V literatuře lze najít potvrzení
těchto nálezů a spíše výjimečně doklad o tom, že ochranné látky účinkovaly
také dodatečně. Proto je dobré opatřit si vhodný krém předem a nespoléhat
na to, že nám přítomný antioxidant - vitamín E - kůži ochrání až po vzniku
popálenin sluncem. Pak bychom spíše měli spoléhat na chlazení kůže a na
protizánětlivé léky a při vzniku puchýřů svěřit léčbu lékaři nebo jinému kvalifikovanému zdravotníkovi.
Doc. MUDr. Luděk Daneš, DrSc.
Dobré ochranné prostředky proti slunečnímu záření obsahují filtry UV-A i
UV-B. Zpravidla se mluví o čtyřech pigmentačních typech bělochů: bledí, pihatí, modroocí a rudovlasí reagují na
slunce popáleninami, nehnědnou a je
pro ně snesitelný pobyt na slunci pouhých 5 až 10 minut. Druhý typ jsou
světlí, málo pihatí, modroocí až šedoocí
s blond vlasy, kteří snesou pobyt na
slunci od 10 do 20 minut. Třetí typ světlí až světle hnědí bez pih, tmavě
blond až hnědovlasí, šedoocí až hnědoocí - vydrží beze škod na slunci 20 až 30
minut. Konečně snědý typ se rychle bez
rizika opaluje a beze škody vydrží na
slunci asi 40 minut i o něco déle. Doby,
uvedené u jednotlivých pigmentačních
typů, je možno násobit faktorem sluneční ochrany, napsaným na kosmetických přípravcích, a získá se celková doba, po kterou by měl být jedinec chráněn před slunečním popálením. Výjimečně citliví jedinci by si měli vybírat
k ochraně proti slunečnímu záření gel
bez parfému, bez emulgátoru a prostý
tuků. Kromě zarudnutí nebo těžší reakce na UV záření, popálenin, je zapotřebí počítat při opalování u některých osob se vznikem akné ( sluneční akné,
z p r á v y
INFOLINKA:
02/67 75 11 69
Internet:
www.zdrava-rodina.cz
Jak uÏ jsme informovali v pfiedcházejících ãíslech Zdravé rodiny, vedle celostátních stanic
âeského rozhlasu se pofiady v rámci projektu
ManaÏerem vlastního zdraví objevují i ve vysílání v‰ech 8 krajsk˘ch studií. Na REGINù PRAHA je pro nû vyhrazeno jednou mûsíãnû 60 aÏ
90 minut po 14 hod. odpoledne. Do studia pfiichází lékafi, kter˘ hovofií o oblasti, kterou se
zab˘vá, a odpovídá na dotazy posluchaãÛ.
Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo rok 1999 Mezinárodním rokem seniorů. âESKÁ TELEVIZE se k této aktivitě hlásí projektem PENÍZEK, který chce
přispět posílení mezigenerační solidarity a zvýšení zájmu
o život seniorů. Jde o speciální sbírku, jejímiž aktéry se
mají stát především děti. Budou se tak shromažďovat finanční prostředky na konkrétní předmět, který v budoucnu prospěje starým lidem. Na projektu spolupracuje nadace Dětský mozek, která je správcem sbírky, jejíž konto
je otevřeno u Komerční banky.
18
zdravá rodina 7-8/99
Protože nebylo možné ze shromážděných projektů, které dodaly různé nadace a další organizace podporující seniory, vybrat ten jeden konkrétní, děti ho samy vylosovaly
16. května v pořadu Ži-ra-fa. Jde o výstavbu výtahu ve
zdravotním středisku v Sedlci-Prčici, který si přála většina
seniorů v tomto městečku. Děti teď shromažďují „penízky“ ze svých malých finančních prostředků - nejlépe získaných drobnou prací, případně vydělených z vlastního
kapesného či získaných od rodičů, které dokáží požádat o
pomoc (a samozřejmě jim za ni i poděkovat).
„Penízek“ vyvrcholí večerem v Národním divadle 3. října 1999, který bude přenášet âESKÁ TELEVIZE a v jehož
průběhu bude vyhlášen výsledek sbírky k uvedenému dni.
Podniky i veřejnost budou mít možnost přispět těm, kteří
budou dávat opravdu z mála. Toho večera bude také vyhlášena Cena Franti‰ka My‰áka, kterou nadace Dětský
mozek uděluje každoročně zařízení, jež komplexně a nejhumánnějším způsobem pečuje o staré lidi, a budou představeni vítězové dětské literární a v˘tvarné soutûÏe
„Babiãka, dûdeãek a já“. Výtvarné i literární práce mohou děti posílat do konce srpna označené svým jménem,
věkem a adresou k rukám dramaturgyně pořadu ČT „Žira-fa“ dr. Barbary Lukešové. Zveřejněni budou i vítězové
soutûÏe pro dospûlé - nejstar‰í tatínek a nejmlad‰í
babiãka. Uchazeči o tento titul mohou posílat na
Dopisové oddělení âESKÉ TELEVIZE své kandidatury, doložené vlastním rodným listem a rodným listem dítěte nebo vnoučete, označené na obálce slovem „Penízek“.
Vítáno je nejenom konkrétní finanční přispění dětí, ale
zejména jejich zájem o generaci babiček a dědečků a vynalézavost, s níž jí chtějí dělat radost.
z p r á v y
Jitka
Molavcová,
herečka a zpěvačka
„Já si myslím, že nejdůležitější je nalézt rovnováhu sami v sobě. Rovnováhu mezi psychickým a fyzickým zatížením. Já se o to snažím tím, že se hodně pohybuji. Jezdím na kole, pokud to
nejde v přírodě, tak jezdím doma na rotopedu. Pak si dám
teplou a ledovou sprchu, a to je něco! A když mám čas, tak
si ještě vymačkám ovocnou šťávu. To je tak asi všechno, co
pro své zdraví dělám. Lepší něco nežli nic! Každý člověk
by se měl o své tělo starat, protože je jediné, které vlastní.“
Martin
France, muzikálový zpěvák
„Je to ve stravě. Snažím se jíst jenom bílé maso a hodně
zeleniny, a to opravdu dodržuji. Už od mala jsem byl navíc
vedený ke sportu, ať
už to byl hokej, plavání nebo gymnastika. V současné době
se spíše snažím dělat kondiční kulturistiku, protože to potřebuji ke své profesi - muzikály, herectví, zpívání. Takže
chodím do posilovny, protože vím, že
tělo stárne, ať chci
nebo nechci, a že lepší už to nebude. Věnuji se tomu, abych zůstal mladistvý jak na duši, tak na těle. Proto tomu
dávám všechno, co můžu.“
Zlata Adamovská,
herečka,
šéfredaktorka časopisu Zdravá rodina
„Náš časopis Zdravá rodina je jedním z hlavních nositelů
projektu Manažerem vlastního zdraví. Jeho cílem je, abychom se naučili myslet na své zdraví dřív, než bude pozdě.
Začalo léto, doba dovolených a prázdnin, budeme hodně
cestovat, a strávíme tudíž spoustu času na silnicích. Proto
jsme se rozhodli předat diplom partnera projektu Manažerem vlastního zdraví těm, kteří se pro bezpečnost silničního provozu snaží dělat více, než je jejich povinností.
Na autodromu
Sosnová u České Lípy provozují po celý rok
školu bezpečné
jízdy. Zkuste i
vy jezdit ohleduplně a bezpečně!“
Zlata
Adamovská
a Petr Zelinka,
instruktor školy bezpečné jízdy, autodrom Sosnová
„Na své zdraví můžeme myslet i za volantem. Bezpečnou a ohleduplnou jízdou můžeme často uchránit zdraví
nejen sobě, ale i druhým. I když si spousta řidičů myslí, že
na své jízdě už nemá co zdokonalovat, opak je pravdou.
Potvrdil mi to i Petr Zelinka z autodromu Sosnová u
České Lípy.“
„Máte pravdu. Náš autodrom dává ideální příležitost, aby si každý řidič mohl
vyzkoušet své dovednosti a
zjistil, co jeho auto umí nebo neumí. Ideální příležitostí pro to je absolvovat
školu bezpečné jízdy, kde
zkušený instruktor dovede
odhalit chyby anebo i přednosti toho kterého řidiče a
říci mu, co je v jeho řízení
nebezpečné.“
Chcete ‰kolu bezpeãné jízdy
zadarmo
a kupujete si nové auto?
Máte ji mít u nás.
Autostar Velimex, spol. s r.o.
Zavolejte nebo napi‰te na:
Hodkovická ãp. 747
Autostar Velimex, spol. s r.o.
460 06 Liberec
Ul. âeská ãp. 2725
tel. + fax: 048/513 07 72
470 01 âeská Lípa
tel.: 0425/805 111
zdravá
rodina 7-8/99 12
Http://www.
autostar.cz
fax: 0425/805 140
E-mail: [email protected]
z p r á v y
Bezpečná jízda a něco navíc
AUTOSTAR VELIMEX, s.r.o., je autorizovaným prodejcem a servisem pro vozy značky ·KODA, VOLKSWAGEN
a AUDI. Tato ryze česká soukromá společnost zakoupila už
začátkem devadesátých let v České Lípě a v Liberci provozovny o celkové výměře bezmála 30.000 m2. Rozsáhle je
rekonstruovala tak, aby plně obstály v náročném konkurenčním boji a vyhovovaly požadavkům ochrany životního
prostředí a bezpečnosti práce.
Dnes společnost provádí ve svých servisech přibližně
2000 oprav měsíčně, a to na vozidlech všech značek skupiny VW Group. AUTOSTAR VELIMEX je smluvní opravnou všech významných pojišťoven v ČR. Servisní služby využívají zákazníci z blízkého i dalekého okolí.
Provozovny jsou vybaveny mobilními servisními vozy, odtahovými vozidly a samozřejmostí je nonstop služba - pomoc motoristům v nouzi. Na tomto úseku společnost spolupracuje s oběma asistenčními službami v ČR: s ÚAMK
a ABA.
Samozřejmostí v obou provozovnách je poskytování celého rozsahu služeb při prodeji nových automobilů, jako
je ON LINE uzavírání leasingových smluv a spolupráce se
společností ŠkoFIN, s.r.o., pojišťování automobilů, montáž doplňků a také designérské služby. Vlastní designérské
středisko pro zákazníky připravuje výtvarné návrhy reklamního řešení popisu služebních automobilů včetně
celkové grafické úpravy.
AUTOSTAR VELIMEX, s.r.o., v roce 1994 založil dceřinnou společnost Autodrom Sosnová, s.r.o. Jde o víceúčelový
areál, který nemá na území České republiky díky svému zaměření obdobu. Je zde vybudována motokárová a speciální rallyekrosová trať, na kterých probíhají domácí i mezinárodní závody včetně mistrovství Evropy. Autodrom
však nevyužívají jen špičkoví závodníci, ale konají se na něm
i kursy „Vyšší školy“ pro motoristy. Jsou zpracovány tak,
aby si každý zájemce vybral, co se mu hodí. Ke každému zakoupenému automobilu u společnosti AUTOSTAR VELIMEX, s.r.o., bude zdarma poskytnuto jedno místo v kursu této renomované motoristické školy. Její absolvování má pozitivní vliv na snížení nehodovosti.
P.R./74
Nejen ‰kolu
bezpeãné jízdy zdarma
získá ten, kdo si u nás
koupí nov˘ automobil,
ale i 50% slevy
na pfiíslu‰enství
a autodoplÀky
(vãetnû zimních
pneumatik, dodateãné
montované klimatizace,
olejÛ, autorádií,
zabezpeãovacích
systémÛ apod.)!!!
Zavolejte nebo napi‰te na: Autostar Velimex, spol. s r.o.
Ul. âeská ãp. 2725
470 01 âeská Lípa
tel.: 0425/805 111
fax: 0425/805 140
20
zdravá rodina 7-8/99
Http://www. autostar.cz
E-mail:
[email protected]
Autostar Velimex, spol. s r.o.
Hodkovická ãp. 747
460 06 Liberec
tel. + fax: 048/513 07 72
l é k a fi
r a d í
Trápí Vás artróza ?
Artróza je dlouhotrvající, pomalu se vyvíjející onemocnění jednoho nebo vícero kloubů, při kterém se především opotřebovává kloubní chrupavka. Artróza poškozuje funkci kloubů, omezuje pohyb a způsobuje bolest. Nejčastěji jsou poškozeny kyčelní a kolenní klouby - ty jsou také nejvíce namáhány.
Artróza zdaleka není pouze chorobou, projevující se až ve stáří. Existuje řada pacientů ve věku kolem třiceti let s typickými
příznaky artrózy. S přibývajícím věkem pak četnost výskytu tohoto onemocnění stoupá: v rozmezí od 45 do 65 let jsou artrotické změny pozorovány přibližně u 40 % žen a mužů a ve věku nad 65 let je výskyt téměř u 70 % lidí. Lze tedy bez nadsázky
říci, že dříve či později téměř každý z nás bude tou či onou měrou trpět artrózou.
Jak vzniká artróza?
Artrózu způsobují různé faktory, ale mnohdy vzniká právě
následkem přetěžování kloubů. Začíná poškozením chrupavky. Chrupavkové buňky, tzv. chondrocyty, citlivé na nepříznivé vlivy (přetěžování, stárnutí atd.) produkují „neplnohodnotnou“ mezibuněčnou hmotu, která omezuje normální
funkci kloubu. Klesá i obsah chondroitinsulfátu jako stavební složky chrupavky.
Po čase se chrupavka stává tenčí, dochází k oslabení její
pružnosti do takové míry, že už nedokáže plnit požadavky zátěže. Původně hladký povrch chrupavky se stane drsným,
a tím klesá jeho schopnost snižovat tření při pohybu kloubu.
Následkem přetížení kloubu a nedostatečného tlumení nárazů kost pod chrupavkou částečně popraská a vzniknou tzv.
mikrofraktury. Protože v kloubní chrupavce nejsou nervy
a její zánik probíhá nejprve bez zánětu, vznik artrózy je delší dobu nepozorovatelný. Bolesti začínají až v poměrně pokročilém stádiu nemoci, kdy vznikají záněty kloubního
pouzdra a kloub zduří.
Způsoby léčby
Existuje několik druhů terapií, které se často mohou navzájem doplňovat: od zdravotní gymnastiky a rehabilitačních
cviků přes medikamentózní léčbu až po používání různých
ortopedických pomůcek. V případě, že ostatní opatření nepomohla vůbec nebo jen velmi málo, je nutné přistoupit
k chirurgickému zákroku a k nahrazení postiženého kloubu
endoprotézou.
Z léků se doposud nejčastěji používaly přípravky utišující
bolest (tzv. analgetika) a nesteroidní protizánětlivé látky.
Odstraňují sice vnímání bolesti a působí proti zánětu, čímž
zvyšují pohyblivost postiženého kloubu, příčin vzniku artrózy se ale v podstatě nedotýkají. Při dlouhodobém užívání navíc mívají závažné vedlejší účinky.
V poslední době se i na náš trh dostal švýcarský přípravek
Condrosulf® (účinná látka: chondroitinsulfát), který příznivě ovlivňuje artrotický proces hned několika způsoby.
Tlumí procesy, které poškozují a degenerují chrupavku.
Lék má zároveň protizánětlivý efekt, podporuje tvorbu základní chrupavkové hmoty a zvyšuje její pružnost. Jeho
dlouhodobé užívání není provázeno vznikem nežádoucích
vedlejších účinků.
Jak působí Condrosulf® při léčbě artrózy?
Condrosulf je biologický produkt získaný z rybí chrupavky.
Obsahuje chondroitinsulfát, který je jednou ze základních
stavebních složek chrupavky, kde má za úkol vázat vodu.
Tím zabezpečuje vhodné elastické vlastnosti chrupavky pro
normální funkci kloubu.
Condrosulf umožňuje:
- výrazně snížit anebo odstranit bolest v klidu nebo při zátěži
- zvýšit pohyblivost kloubů, a tím i celkový pohyb
- vylepšit mechanicko-elastické vlastnosti chrupavky
- účinně brzdit a stabilizovat nežádoucí artrózu.
Condrosulf působí mírně zpomaleně, takže v prvním ob-
dobí po zahájení terapie pacienti se silnými bolestmi by nadále měli užívat léky na tlumení bolesti. Po uplynutí 3-4 týdnů lze je již vynechat.
Condrosulf je pacienty dobře snášen. Prakticky se nevyskytují vedlejší účinky, proto je vhodný pro dlouhodobou terapii. Je však nezbytně nutné, aby tříměsíční terapie nebyla
přerušena, i když celkové bolesti mohou odeznít dříve. Lék
se obvykle užívá dvakrát ročně, vždy po dobu 3 měsíců.
Přestávka mezi jednotlivými terapiemi by měla trvat též 3
měsíce.V průběhu této doby pozitivní účinek léku přetrvává.
Přípravek je k dispozici pouze na lékařský předpis odborného specialisty (revmatologa nebo ortopéda) a je částečně hrazen zdravotními pojišťovnami.
Četné klinické studie provedené na pacientech v několika
evropských zemích včetně České republiky prokázaly, že
Condrosulf je účinným a bezpečným lékem, který příznivě
ovlivňuje průběh nemoci. V poslední době probíhají další klinické zkoušky, které mají zjistit, do jaké míry Condrosulf
kladně ovlivňuje imunitní systém, jehož poruchy jsou jedním
z hlavních příčin vzniku a rozvoje artrózy.
Pokud trpíte artrózou, anebo pociťujete první příznaky typické pro toto onemocnění, poraďte se se svým revmatologem nebo ortopédem, zda by nebylo vhodné nasadit
Condrosulf. Chcete-li získat bližší informace, obraťte se na tel.:
02/232 50 26, fax: 02/231 92 63
P.R./72
zdravá rodina 7-8/99 21
l é k a fi
r a d í
Opruzení - intertrigo
V místech trvalého dotyku kožních ploch jsou dány
podmínky k zadržování vlhkosti a tepla. Povrch kůže neosychá, neochlazuje se, protože je zabráněno přístupu
vzduchu a je ztíženo odstraňování potu a kožního mazu
přirozeným otěrem. To vytváří zvláštní vlhké, teplé a
temné prostředí, bohaté na soli a organické látky, které
jednak vlhkost dále udržují a jednak vyvolávají drážděním kůže další silnější vyměšování potu a mazu.
Přirozenými místy styku kožních ploch jsou u každého
člověka podpažní jamky, na dolních končetinách plocha
stehen, místa v rozkroku, a to zvláště u mužů, místa mezi a pod prstci na nohou. Dále jsou to plochy pod prsy
žen, jamka pupku, kožní záhyby a řasy na krku, zejména
u starších osob, někdy i drobné plošky styku, například
na vnitřní straně ušního boltce nebo lalůčku. Zřídka
v jamce loketní a podkolenní.
Mezi faktory, které vznik vlhkých míst podporují, zvětšují je, nebo jejich vznik vůbec umožňují, patří zejména
vlastnosti a funkce vlastního těla, jako jsou obezita, těhotenství, snížená pohyblivost, přítomnost některých nemocí, například cukrovky. Přispívá k nim i mnoho faktorů vnějších: vysoká teplota prostředí, vysoká relativní
vlhkost vzduchu, kombinace těchto vlivů například v tro-
pech apod. Významnou roli mají oděvní součástky, návyky a móda. Těsná a špičatá obuv a nepřirozený sklon v obuvi s příliš vysokými podpatky, který nutí klouzat pod
značným tlakem nohu do špičky a utlačovat prstce, vede
nutně ke stlačování kožních ploch. Záleží také na vzdušnosti modelu obuvi a na prostupnosti materiálu pro
vzduch a páru. Je všeobecně známa škodlivost gumových
holínek jako pracovní obuvi. Móda těsných, úzkých nohavic z neprostupných nebo silných materiálů utlačuje
kůži zejména v rozkroku a jsou na ni sváděna právem nejen kožní onemocnění, ale i újma na plodnosti a potenci
mužů. Podobný nežádoucí účinek mají nevhodná sedadla, zejména musí-li na nich člověk z pracovních důvodů
dlouho setrvávat. Neprodyšné povrchy křesel, sedadel
pro řidiče, povrchy vozíčků pro invalidy se sníženou pohyblivostí, ale i kožené sedací soupravy bez polštářů mohou poškozovat hygienu kůže. Místem vlhké zapářky se
stává někdy i malá ploška boltce, utěsněná nevhodnou
stranicí brýlí a zakrytá dlouhou kšticí.
Vlhkost, teplo a pocit nečistoty na popsaných místech
ještě nepředstavuje žádnou nemoc. Omytím získá kůže
normální vzhled a všechno je v pořádku. Mluvíme prostě
o místech vlhké zapářky. Citlivý jedinec však reaguje na
Když začnou padat vlasy
Ztráta vlasů má výrazné kosmetické účinky, má také hluboký vliv na sebedůvěru a vlastní image. V ČR trpí dědičnou ztrátou vlasů asi 1,98 miliónů mužů a 0,95 miliónů
žen. Většina lidí i „odborníků“ má dojem, že jakmile pokračuje vypadávání vlasů, musíte to přijmout za nevyhnutelné. Ale zeptejte se sami sebe - pokud by existoval jednoduchý, účinný způsob, jak zabránit ztrátě vlasů a dokonce
jak je obnovovat, mohli byste si dovolit jej ignorovat?
Nyní je k dostání v lékárnách roztok a gel Regaine 2%,
nebo Regaine 5%, stejně jako trojbalení roztoku Regaine
2% za cenu 2 balení. Jde o první a jediný lékařsky ověřený lék pro zastavení padání vlasů a obnovení jejich
růstu u mužů i žen. Regaine znovuoživuje vlasové folikuly, prodlužuje cyklus růstu a zastavuje ztrátu vlasů ve čtyřech z pěti případů. Může i reaktivovat již mrtvé vlasové folikuly a obnovit jejich růst u dvou z pěti mužů a u tří z pěti žen, které užívají Regaine. Zkušenosti lékařů, kteří předepisovali Regaine více než deset let, a zkušenosti více než
5,5 miliónů uživatelů po celém světě prokazují spolehlivost
a bezpečnost účinku Regaine.
Regaine má být aplikován dlouhodobě dvakrát denně na
postiženou oblast hlavy (suchou pokožku). Čím déle vlasy
léčíme Regainem, tím více se kvalita vlasové pokrývky zlepšuje. Při pravidelné léčbě se po 3 měsících zastaví vypadá-
22
zdravá rodina 7-8/99
vání vlasů. Dorůstání nových vlasů lze očekávat po 4-6 měsících, u Regaine 5% za 2-3 měsíce. U některých žen a mužů může nastat i do 8 až 12 měsíců, s Regaine 5% o polovinu tohoto času dříve. Trojbalení je vhodné zejména pro
údržbu již vzrůstajících vlasů např. po zahájení kůry silnějším Regainem 5%.
I zcela zdravé vlasy rostou pomalu (12-25 mm za měsíc).
Reakce na léčbu se mezi jednotlivci může lišit a u některých lidí může být stupeň obnovení růstu vlasů nižší než u
jiných. Vaše nové vlasy budou zpočátku měkké, jemné a téměř neviditelné chmýří, které bude pozvolna růst, tmavnout a sílit. V léčbě Regainem nedoporučujeme dělat delší přestávky (zapomenete-li si např. ráno aplikovat Regaine,
není třeba v tomto případě večerní dávku zvyšovat). Častá
přerušení oddálí a zpomalí nástup účinku. Denní dávka
stojí cca 30,- Kč.
Chcete-li si zachovat svůj vzhled, začněte používat Regaine co nejdříve a vydržte u toho tak dlouho, jak to
pro vás bude důležité.
Doporučujeme věnovat péči o vaše vlasy stejně času jako
denní péči o chrup, nad kterou se již nikdo nepodivuje
(dlouhodobě a dvakrát denně), a výsledky se pomalu dostaví.
P.R./73
l é k a fi
dráždění potu a neodstraněných výměšků a na tření látky zánětem, který je doprovázen zarudnutím, pálením,
svěděním, někdy i značnou místní bolestí. Pak již mluvíme o opruzení. Kůže je viditelně poškozena, macerována. Místa vlhké zapářky a zejména již macerovaná kůže
se stávají vhodným prostředím pro množení mikroorganismů, z nichž některé se v průběhu věků, souběžně
s vývojem lidské civilizace a zejména s vývojem lidského
odívání, změnily na choroboplodné zárodky. Je jich mnoho druhů a jsou pro člověka různě závažnými původci
nemocí.
Věnujme se pro příklad jedné skupině - kvasinkám.
Kvasinka Candida albicans, dnes již všeobecně známá
kandida - původce kandidózy - je všudypřítomná a je tudíž vždy i na místech vlhké zapářky a na přechodu kůže
a sliznice, například na zevních rodidlech nebo v koutcích úst. Pokud se na těchto místech může kandida silně
pomnožit a je jí umožněno se zapařeným místem zůstat
dlouho v kontaktu, uplatní se jako chroboplodný zárodek, který zhorší opruzení anebo vyvolá i hlubší podslizniční či celkové onemocnění. Na zvýšení citlivosti postiženého člověka ke kandidám se může podílet například
protibakteriální léčba antibiotiky. Člověk se zbaví baktérií a uvolní se místo pro kvasinky. Příznivým faktorem
pro rozvoj kandidózy je cukrovka.
Kandidóza opruzenin bývá nejčastěji ohraničené za-
r a d í
rudlé místo se svěděním a mokváním, někdy lemované
malými neštovičkami v podpažních jamkách, na pupku,
mezi prstci nohou a v tříselné nebo hýžďové rýze. U malých dětí je znám plenkový výsev. Léčba nebývá vždy
krátkodobou ani snadnou záležitostí. Vyplatí se proto velmi dbát na předcházení vzniku opruzení, a tím o předcházení infekční komplikace.
Předcházení opruzení spočívá v přiměřené hygieně, omývání kůže, zajištění přístupu vzduchu volbou vhodného oděvu. Udržování celkové kondice má rovněž význam. Přehánění čistoty nadměrným mydlením nebo
nadměrným používáním kosmetických přípravků může
snížit přirozenou obranyschopnost a třeba i mechanicky
a chemicky kůži poškodit. Naopak koupele s přidáním
přírodních látek kůži prospívají. Jako velmi rozumný
způsob prevence vzniku opruzenin a případných dalších
infekčních komplikací se jeví užívat výrobky, které je
možno použít i mimo koupelnu, dokonce přes den v práci. Ošetření kůže v místech vlhké zapářky je umožněno
například kapesníčky INTIM COMFORT, které jsou napuštěny antimykotickými a protibakteriálními látkami i
výtažkem z heřmánku. Spojuje účinek na zklidnění kůže
s účinkem protiinfekčním a také s mechanickým, jímž
jsou vzdušně odděleny styčné plochy.
Doc. MUDr. Luděk Daneš, DrSc.
l é k a fi
r a d í
Na únavu a proti ospalosti
kofeinové vzpružení
Na únavu a na vnímání a uvědomování vlastní únavy
můžeme pohlížet jako na přirozený, fyziologický děj, který se u organismů vyvinul proto, aby čas námahy a zvýšeného výdeje energie byl vystřídán časem odpočinku a
restaurace sil. Tím rozumíme náhradu spotřebovaných
zdrojů energie a odstranění zplodin předcházející přetížené látkové přeměny.
Přirozený odpočinek není často dopřán ani zvířeti, žije-li ve společenstvu nebo slouží-li člověku, a tím méně
člověku samému. Ten si jako atributy svého vývoje k dokonalosti vytvořil spěch a objem vykonávané práce vyšší,
než je zapotřebí k obnově sil. Vytvořil si i mnoho forem
zábavy, která ho jednak odvádí od přirozeného odpočinku, jednak stimuluje k vyšším výkonům, aby si mohl stále více této zábavy opatřit. Lidem pak nezbývá než únavu překonávat, aby se vyrovnali s úkoly, které na ně organizovaná společnost a vlastní ctižádost nebo odpovědnost kladou. Hrdinové toho dosahují silou vůle i
svalů (detektivové, špióni, investigativní novináři, bojov-
níci za spravedlnost nemusejí ani spát a jsou-li zločincem
či nepřítelem zbiti do bezvědomí, nenapadne je po procitnutí myšlenka na odpočinek). Sportovci tréninkem
zvednou svou výkonnost a to, co by jiné unavilo, nepovažují ještě za vyčerpávající. A obyčejní lidé, jako jsou
chirurgové, manažeři, řidiči, pedagogové a desítky jiných
povolání, hledají úlevu od únavy těla v krátkém protažení údů a od únavy psychické a od ospalosti zpravidla v
šálku kávy.
Kofein a thein, chemicky totožné látky z kávy a čaje,
a theobromin z kakaových bobů jsou látky navzájem blízké a počítáme je mezi drogy kofeinové řady. Od dávných
dob byly používány k povzbuzení tělesných a duševních
sil. V některých národech byly spojeny s ušlechtilou tradicí společenského života a mají velmi blízko k projevům
národního umění, tvoří součást kultury. Jejich zneužití
až k projevům nemoci bylo výjimkou. Některá srdeční
a nervová onemocnění byla podle pramenů z beletrie diagnostikována jako „nemoc z nadměrného pití kávy“
l é k a fi
u některých mimořádně činorodých a nestřídmých umělců. Stav je tudíž zcela nesrovnatelný s výsledky přijímání nelegálních drog, které jsou také spjaty se svébytnou kulturou - s rozpadem lidské osobnosti, zanedbaností a smrtelnými nemocemi, ohrožujícími i ostatní lidi.
Z farmakologického hlediska řadíme kofein mezi látky
podporující dechovou aktivitu a přiznává se mu účinek
povzbuzující ústřední nervovou soustavu, dále mírný povzbudivý efekt na srdeční sval a účinek močopudný. Jako
lék slouží k podpoře dechového a oběhového systému. Je
řada nemocí a příznaků, u nichž se kofein podávat nesmí: vysoký krevní tlak, stav po infarktu myokardu, vředová nemoc žaludku a dvanáctníku, zelený zákal oka,
zvýšená funkce štítné žlázy aj. Někteří zdraví jedinci jsou
zvláště citliví na kofein a sami vědí, že kávu nemají pít,
protože se u nich dostaví nežádoucí nespavost, bolesti
hlavy, třes, zrychlený tep nebo potíže od překyselení žaludku. Jiní jedinci poznají, že jim stačí kávy jen málo
a jen třeba v dopoledních hodinách nebo k překonání pokleslé aktivity po dobrém obědě. Převážná většina zdra-
r a d í
vých lidí řeší podle potřeby své osvěžení šálkem kávy nebo více šálky za den bez problémů. Chyba je spíše v tom,
že někdo považuje vypití šálku kávy za dostatečný přívod
tekutiny.
Mezi léky jsou u nás řazeny přípravky coffeinum natrium benzoicum a kombinované preparáty proti migréně
a proti bolestem, které obsahují přídavek bezvodého kofeinu. Pro případy, kdy si z pracovních příčin nemůže člověk
připravit ani opatřit kávu v některé oblíbené podobě, sloužily občas prodávané pochutiny jako potravinové doplňky
s obsahem kofeinu pro cucání. Jsou také řešením pro ty jedince, kteří reagují různými potížemi na vůni a chuť éterických olejů z kávy nebo na tanin z čaje. Podařilo-li se výrobci sestavit z kofeinu, mléčných bílkovin, vitamínů, minerálů a jiných složek účinný, neškodný a naopak pro sliznice šetrný prostředek proti únavě jako Caffit, představuje
to pro mnoho situací a mnoho lidí vítanou a užitečnou alternativu oblíbené kávy.
Dr. Václav Vaněček
Potřeba vitamínů není sezónní
Existuje mnoho příčin zvýšené potřeby vitamínů, které nesouvisejí s ročním obdobím. U zdravých jedinců je tomu například v dětství, v těhotenství, v době kojení. Také pracovní
zátěž psychická i fyzická vyžaduje větší přísun vitamínů. Mezi
dalšími příčinami, které již leží za hranicí zdraví, je kouření,
pití alkoholu a užívání jiných drog.
Nedostatek některých vitamínů je přímo příčinou určitých
nemocí a naopak, daná nemoc, je-li zjištěna, může být právě
vitamínem léčena. Jako příklad dlouho méně známé skutečnosti uveďme kyselinu listovou a deprese. Nedostatek kyseliny listové vyvolává deprese, a ty jsou kyselinou listovou léčitelné.
Některé vitamíny mají v organismu úlohu antioxidantů, tj.
látek, které chrání buňky a důležité sloučeniny před nežádoucím okysličováním. Mezi závažné nemoci patří u nás srdeční a cévní onemocnění, spojená často s tvorbou aterosklerotických plátů v tepnách. Nežádoucí okysličování cholesterolu poškozuje právě stěny cév, a vitamíny E a beta karoten
před okysličováním cholesterolu chrání. Ukázalo se, že nedostatek vitamínu C vedl ke tvorbě aterosklerotických změn, a
když byl podáván vitamín C jako lék, chorobné změny se
zmenšovaly.
V posledních letech se věnuje značná pozornost zvláštnostem metabolismu osob vyššího věku. Je mnoho dokladů, že senioři trpí relativním nedostatkem vitamínů a příčiny nespočívají v nedostatku dobré potravy. V Geriatrickém centru
v Basileji bylo prokázáno, že podáváním vitamínů, zejména
antioxidantů, se život seniorů prodloužil. U osob vyššího věku
ubývá sekrece některých enzymů a klesá využitelnost vitamínů z potravy. Doplnění ve formě směsí, nejlépe i s minerály, je
vhodným řešením.
Na mezinárodním sympoziu Společnosti pro aplikovaný výzkum vitamínů v Bonnu bylo předneseno mnoho novinek o vitamínech dávno známých, o nichž se myslelo, že již ničím novým nepřekvapí. Například o protirakovinném působení vitamínu C v žaludku a ve střevech. Rovněž o úloze vitamínu C
jako látky, působící proti histaminu a jiným faktorům při alergických nemocích, a to zvláště při alergiích dýchacích orgánů. Mnoho nových poznatků bylo shromážděno i o vytěsňování vitamínů různými léky. Připomeňme jen jediný příklad: léčba aspirinem zvyšuje potřebu přísunu vitamínu C.
Z několika uvedených příkladů vyplývá, že existuje mnoho
příčin, které vyvolávají trvalou a nikoli sezónní zvýšenou potřebu vitamínů, a že je rozumné využívat vitamíny jednak jako léky předepisované na určité nemoci lékařem, jednak jako
volně prodejné léčivé přípravky a dietní doplňky podle potřeby a průběžně.
Doc. MUDr. Luděk Daneš, DrSc.
NOVINKA Z PROGRAMU PANGAMIN
C-VITAMIN
malŽ velkŽ osvžěen’
Chutné zdraví
po celý rok!
od konce ãervence Ïádejte ve své lékárnû
Kvalita za
u!
dobrou cen
zdravá rodina 7-8/99 25
l é k a fi
r a d í
Artróza - degenerativní změny kloubů
Onemocnění kloubů, které je vyvoláno postupným opotřebením, závislým hlavně na době a intenzitě zátěže,
se nazývá artróza. Při artróze dochází k praskání kolagenových vláken v chrupavce, mění se obsah glykoproteinů
a zvyšuje se obsah vody. Zmenšuje se obsah kyseliny hyaluronové a mění se kvalita i velikost molekul glykoproteinů. Dalším stupněm je vznik trhlinek ve chrupavce, snížení chrupavčité vrstvy a případně vrůstání cévek. Změny
chrupavky, která již plní nedokonale svou funkci, jsou
provázeny i změnami na zakončení kosti pod chrupavkou. Kost je narušována tvorbou dutinek, do nichž proniká kloubní tekutina. Funkci kloubu nesvědčí ani pokusy, jimiž se kost snaží napravovat škody. Kostní výrůstky,
jimiž by měla být kloubní plocha rozšiřována nebo podepřena, přinášejí často svému nositeli potíže a bolest.
Léčba artrózy může někdy účinně směřovat k poznané
příčině, která k předčasnému opotřebení vedla. Může jít
například o nesprávné anatomické postavení kloubu,
které lze chirurgicky opravit. Může jít o nemoc, při níž
jsou do kloubu ukládány látky a lze se pokusit ovlivnit
tento proces dietou nebo léčbou nemoci, která ukládání
způsobuje. Většina artróz z postupného opotřebení nemá
takovou jednoznačnou poznatelnou příčinu a léčba se orientuje na to, aby byl kloub ušetřen před námahou a zátěží. Další snahou je vpravit do chrupavky látky, které
jsou stavebním materiálem pro zdravou chrupavku a o
nichž se předpokládá, že mohou zpomalit nebo zastavit
degeneraci. Optimisté budou věřit, že mohou stav i zlepšit a vrátit k původnímu. Existuje mnoho diet, dietních
doplňků, které se zkoušejí. Dílčí příznivé výsledky jsou
hlášeny z podávání speciálně upravených přípravků kolagenu. Ochranné látky, zvané chondroprotektiva, jsou
sloučeniny, které nacházíme ve zdravé chrupavce. Jsou
to například chondroitinsulfát, glutaminsulfát a kyselina
hyaluronová, která je také v nitrokloubní tekutině.
Četné studie s nimi prokázaly, že se do kloubu vestavují
a artrózu léčí. Zároveň je nutno přiznat, že není ještě
zdaleka vše poznáno, a zejména nelze předem vědět, jak
na léčbu zareaguje konkrétní jedinec. Léčba artróz je věc
složitá, bude vyžadovat ještě mnoho výzkumů i trpělivosti ze strany pacientů a tolerance ze strany lékařů ke
zkoušení různých postupů a látek. Měřítkem úspěchu
bude jedině spokojenost nemocného.
Dr. Václav Vaněček
l é k a fi
r a d í
Herpes - opar
Latinský i český název onemocnění je našim čtenářům
již dobře znám. Jako herpes označujeme tři obrazy kožního onemocnění: herpes labialis, tj. opar rtu, který je
nejviditelnější a nejznámější, dále herpes genitalis, tj. opar na zevním genitálu, a konečně herpes zoster, pásový
opar, který má oproti prvním dvěma jiného původce.
Slovo herpes bychom si mohli přeložit jako „plazivec“.
Český název vystihuje obraz kožního onemocnění lépe.
Plazivé poškození vidíme spíše na rohovce, která může
být také postižena shodným původcem.
Opar rtu a genitálu je vyvoláván virem, který má v literatuře různá pojmenování. Správně by se mu mělo dnes
říkat lidský herpesvirus 1 a 2, ale protože převažuje literatura anglicky psaná a konzervativní, je stále nejrozšířenější pojmenování Herpes simplex virus (HSV) 1 a 2.
Číslem za názvem je označen sérotyp. Jednička vyvolává
nejčastěji opar na rtu a dvojka na genitálu. Důležitým a
starým poznatkem je, že lidské herpesviry patří k nejrozšířenějším nákazám lidí; téměř každý byl jimi v životě infikován a mnoho jedinců je nosiči viru, který v nich přebývá jako skrytá přetrvávající infekce.
K prvotní nákaze člověka dochází zpravidla ústy nebo
na rtech. Virus typu 1 se tam přenese již v raném dětství
od matky, příbuzných nebo od dětí a infekce zůstane buď
bez jakýchkoli příznaků, nebo jako zánět ústní sliznice.
Virem promořených jedinců přibývá a v dospělosti jich je
již více než 90 %. V době pohlavní aktivity dochází také
k infekcím typem 2.
Po prvotní nákaze rtu se virus nejdříve v místě množí a
ke kožním nebo slizničním projevům dochází asi za šest
dní. Podobně je tomu na genitálu, kde se ze zánětlivých
změn virus uvolňuje asi do desátého dne. Spolu s hojením oparu, který prochází změnami od drobných puchýřků po strup, je zablokováno i množení a šíření viru.
Podílejí se na tom více imunologicky aktivní buňky než
protilátky. Virus se také šíří z místa prvotní nákazy nervovými vlákny až do nervového ganglia, uzlíku. Tam není virus jen uschován, ale může se nepatrně také množit
a přežívá ve stadiu latence.
Opar se někdy vrací, někdy až s nepříjemnou pravidelností. Znovuobjevení živého viru může být výsledkem
různých procesů: reaktivace v nervovém gangliu, nebo
jde o bezpříznakové pomnožení viru v kůži, případně o
nepříjemný projev opakovaného onemocnění v kůži.
Vede k němu buď dráždění skrytě infikovaných nervů,
nebo drogy a léky potlačující imunitu, hormonální změny, například v souvislosti s menstruačním cyklem, ultrafialové záření aj. Zvláštním případem oparu může být zanesení viru z prvotní infekce na jiné poškozené místo kůže téhož člověka, například do ekzému. Nákaza se v něm
projeví se zpožděním několika dní.
Desítky let probíhaly pokusy o sestavení očkovací látky,
která by podpořila imunitu lidí, postižených úporně se opakujícími opary. Někdy byl zaznamenán mírný nebo dočasný, někdy spíše zdánlivý úspěch. Již před lety se léčba
přiklonila s úspěchem k protivirové chemoterapii.
Osvědčily se přípravky aciclovir a brivudin, proléčiva famciclovir a valaciclovir. Doporučuje se užívat protivirový
lék i ve formě léku přijímaného ústy v případě potřeby a
včas, jakmile pacient pozná přicházející opakování oparu.
Je škoda, že z praktických příčin, jimiž je opožděné poznání začínajícího oparu, je zastiženo léčbou jen velmi
málo případů prvotní nákazy. Pro běžné případy opakujících se oparů je velmi vhodné užít místní léčby na kůži.
U nás je k dispozici ve volném prodeji (OTC) lék s obsahem acykloviru Herpesin. Dostal se tak přímo do rukou
potřebným lidem lék, který byl před lety v naší zemi těžko dostupný specialistům. Dnes pacient stěží uvěří, že
jsme lék vnímali jako malý zázrak po letech marných
snah o posílení imunity očkovací látkou. Lék je určen pro
léčbu oparu rtu a měl by být natírán na místo, v němž pacient pociťuje jemu již známé příznaky přicházejícího oparu, každé 2 až 4 hodiny po 3 až 5 dní, tj. po dobu intenzívního místního množení viru.
Doc. MUDr. Luděk Daneš, DrSc.
28
zdravá rodina 7-8/99
z p r á v y
Zdravá
Zneužívání starých lidí rodina
Nadace Sue Ryder je mezinárodní charitativní organizace,
která se aktivně věnuje zmírňování lidského utrpení bez
ohledu na věk, rasu, vyznání. V České republice byl díky
obětavosti mnoha dárců od nás
a z Velké Británie otevřen DoMarkéta
Nováková mov Sue Ryder. Hlavním cílem
pro práci v Praze je péče o dlouhodobě nemocné a opuštěné seniory. Domov Sue Ryder také usiluje o zvýšení prestiže seniorů ve společnosti a v neposlední
řadě informuje širokou veřejnost o problematice spojené se stářím a stárnutím.
Paní Marii je 80 let. Vychovala dvě dcery, má jednu vnučku. Je vdova. Většinu
času tráví chůzí po ulicích. Na jaře a v létě to jde, horší je to v zimě. Paní Marie je
majitelkou bytu, do kterého se přistěhovala její vnučka s malým dítětem a druhem. Oba paní Marii vyhrožují, bouchají
jí do stěn, křičí na ni, zamykají před ní
záchod a kuchyň. Opakovaně se snaží
paní Marii umístit na psychiatrii a zbavit
ji svéprávnosti. Paní Marie je plačtivá a
říká, že by nejraději skončila se životem.
Je to poprvé, co přiznala, jaké trápení prožívá. Dva roky o tom nikomu neřekla,
strašně se totiž styděla.
Zneužívání seniorů je dobře skrytý jev a
mnoho lidé je přesvědčeno, že ani neexistuje. Ke zneužívání dochází kdekoliv. Neexistují tu hranice třídní nebo společenské.
Dochází k němu v rámci vlastní rodiny, ve
vlastním domově, v komunitě, v nemocnici, léčebně, v domově důchodců.
Pravda někdy může být šokující i bolestná. Pro starého člověka je často těžké přiznat, co se děje, zvláště pokud se jedná o
někoho z rodiny. Proto je třeba k řešení tohoto závažného problému nejenom profesionálů, ale i široké laické veřejnosti. Mnoha známek zneužívání si mohou všimnout
i sousedi, prodavačka v místním obchodě,
kadeřnice. Zkusme být vnímavější k seniorům kolem nás a pokusme se pomoci
těm, jejichž hlas není slyšet.
Markéta Nováková, Nadace Sue Ryder
ãervenec - srpen 1999
âasopis o zdraví pro celou rodinu
·éfredaktorka:
Zlata Adamovská
Zástupce ‰éfredaktorky:
PhDr. Jifií Halousek
Tajemnice redakce:
Eva Krejãí
Redaktofii:
PhDr. Eva KfiíÏová
Mgr. Jana Smutná
Redakãní rada:
Prof. MUDr. Zdenûk Dienstbier, DrSc.
Prof. MUDr. Radomír âihák, DrSc.
Prof. MUDr. Zdenûk Fejfar, DrSc.
Prof. RNDr. Ludûk Jahodáfi, CSc.
Prof. MUDr. Ctirad John, DrSc.
Prof. MUDr. Jifií KaÀka, DrSc.
Prof. MUDr. Jaroslav Rybka, DrSc.
Prof. MUDr. EvÏen Skala, CSc.
Prof. MUDr. Václav ·piãák, DrSc.
Grafická úprava:
Romana Kri‰tofová
Fotografie:
Jakub âerven˘ - Studio âerven˘, s.r.o.
Marie Votavová, archiv redakce
a PhotoDisc Europe
Vydavatel:
DÛm medicíny s.r.o.
PENZIÓN FANIA NABÍZÍ:
Letní
i zimní rekreaci v malebném rekreaãním stfiedisku v Albrechticích v Jizersk˘ch horách,
kapacita 42 lÛÏek, pokoje s vlastním pfiíslu‰enstvím, vhodné pro rodinnou rekreaci, ‰koly v pfiírodû ãi odborná ‰kolení.
Prvotfiídní domácí kuchynû. V okolí turistické stezky vhodné pro vycházky i horská kola a v˘borné lyÏafiské terény
s umûl˘m snûhem.
Poskytujeme v˘razné slevy pro skupiny, zejména ‰koly v pfiírodû a dÛchodce.
Rezervace: Paní Závitkovská (âermáková), tel.: 02/ 67750003(4), fax.: 02/ 67751148.
V areálu penziónu bylo novû vybudováno sportovní a dûtské hfii‰tû a pro nároãné luxusní horská chalupa
s tfiemi loÏnicemi, ob˘vacím pokojem s krbem a modernû vybavenou kuchyní.
Inzerce:
Zdravá rodina
Uhfiínûveská 448, 252 43 PrÛhonice
tel./fax: 02 / 677 511 18
Studio âerven˘, s.r.o.
tel./fax: 02/4446 0324, 02/4446 6959
mobil: 0602/360 200
PhDr. Jifií Halousek
tel.: 0602/125 887, fax: 02/677 511 18
Litografie a tisk:
Svoboda, grafické závody a.s.
Povoleno: MK âR 7676
Upozornûní vydavatele:
NevyÏádané rukopisy
a fotografie se nevracejí.
Za obsah inzerátÛ odpovídá inzerent.
O pfiípadn˘ch neÏádoucích
úãincích lékÛ inzerovan˘ch
v tomto ãasopise se informujte,
prosím, u lékárníka
nebo o‰etfiujícího lékafie.
Pfií‰tí ãíslo vyjde
v pondûlí 13. záfií 1999
s hlavním tématem „Imunologie“.
Adresa redakce:
Zdravá rodina
Na Slupi 6, l28 42 Praha 2
tel.: 02 / 90 05 01 02
fax: 02 / 29 31 57
internet: www.zdrava-rodina.cz
30
zdravá rodina 7-8/99
l é k a fi
r a d í
Průjmová onemocnění
Průjmová onemocnění představují v dětském věku neobyčejně důležitou skupinu onemocnění. Nejen v rozvojových zemích, kde ohrožují tato onemocnění život dětí, ale také v zemích
s vysokou životní úrovní a dobrými hygienickými podmínkami, jsou průjmy vážným stavem,
který je nutno léčit.
Průjem je akutní onemocnění, které je charakterizované vyprazdňováním četných vodnatých, částečně hlenových stolic.
Průjmová onemocnění způsobují značné ztráty vody z
organismu. Podle ztrát vody (dehydratace) se rozlišuje
lehký, středně těžký a těžký průjem. Při dehydrataci dítěte můžete pozorovat horečku, oschlé rty a jazyk a výrazné změny v chování dítěte.
Příčin průjmových onemocnění je celá řada. Jsou to
různé viry, bakterie, houby, paraziti, potravinové otravy,
průjmy způsobené poruchami výživy, střevní alergie (např. nesnášenlivost kravského mléka), poruchy funkce
enzymů a poruchy štěpení a vstřebávání látek, poruchy
střevní flóry (např. po léčbě antibiotiky) a další jiné příčiny. U kojenců a malých dětí je nutná rychlá léčba u lékaře, protože jejich život může být průjmem ohrožen
(dehydratace).
Jako doplněk léčby předepsané lékařem vám nabízíme
několik rad.
Hlavní zásady
Nahrazujte ztráty vody a solí způsobené průjmem:
aby dítě netrpělo dehydratací, je třeba mu dávat pravidelně pít rehydratační roztok (jsou k dispozici hotové
přípravky v lékárně)
(doporučují se takové přípravky, kde po naředění vodou připadá na 1 litr roztoku okolo 60 milimolů sodíku
(Na) a 13,3-20 gramů glukózy- tzv. WHO roztok).
Čaj bez přidání glukózy a elektrolytů by neměl být k
zavodňování používán.
Přestaňte dítěti dočasně podávat přípravky obsahující sušené kravské mléko: dítě je může špatně snášet,
protože jeho střevní sliznice je choulostivá. Dávejte mu
protiprůjmovou dietu.
Neodkládejte příliš dlouho návrat k normální stravě:
protiprůjmové diety jsou nízkokalorické, proto je nepodávejte příliš dlouho. Jakmile pomine akutní fáze onemocnění (1-2 dny), postupně obnovte přechod na obvyklou stravu.
V praxi
Do 3 měsíců
•Pokud
dítě kojíte, pokračujte v tom.
Každé kojení doplňte rehydratačním roztokem; dejte
ho dítěti tolik, kolik vypije. Neváhejte mu jej nabídnout
každou hodinu, vždy tolik, kolik vypije.
Pokud nekojíte, nahraďte mléko v lahvi „rehydratačním roztokem“.
Dítěti tak budete prvních 12 nebo 24 hodin každou
hodinu dávat rehydratační roztok v množství, jaké vypije.
Když se zdá, že dítě již nemá žízeň, nejpozději však po
48 hodinách mu opět začněte podávat mléko (viz dále),
přitom mu však i nadále nabízejte rehydratační roztok;
pokud jej odmítá, znamená to, že jej již nepotřebuje.
4- 6 měsíců
Pokud dítě kojíte, pokračujte v tom; pokud ne, dočasně přestaňte podávat přípravky obsahující sušené kravské mléko. V obou případech však dítěti podávejte takové množství rehydratačního roztoku, jaké vypije. Jakmile pomine akutní fáze průjmového onemocnění, postupně přejděte opět na obvyklou stravu.
- Např. můžete dítěti dát ke snídani, svačině a večeři láhev s mlékem bez laktózy s rýžovou moučkou; k obědu
bramborovou kaši s rozvařenou mrkví nebo kaši z mrkve
a rýže a ovocný protlak s jablky, banány či borůvkami.
Nad 6 měsíců - zásady zůstávají stejné jako u nejmenších kojenců
- Je možno podávat: dietní suchary, slané tyčinky, slaný
rohlík (ne čerstvý);
- Vařenou mrkev - osolenou, namixovanou, 2-3 čajové
lžičky
- Suchý brambor namačkaný vidličkou, případně mixovaný
- Rýže - rýžový odvar
- Hovězí vývar - maso na drobné kousky, případně mixované
- Banány, borůvky - bez mléka a cukru
Nezapomeňte dávat pravidelně pít mezi jídly a také v noci!
Má-li Vaše dítě silný průjem, dbejte důsledně na to,
abyste zabránili ztrátám vody:
- Sledujte četnost a vzhled stolice
- Alespoň 2x denně dítěti měřte teplotu
- V případě obzvláště silného průjmu dítě 2x denně zvažte
- Všimněte si, zda zvrací.
Do lahvičky s pitím je možno přidat dětem do 1 roku
2x denně 1/2 sáčku přípravku Smecta; dětem od 1-2 let
2x denně 1 sáček Smecta; dětem nad 2 roky 3x denně 1
sáček Smecta.
Jedná se o osvědčený a celkem bezpečný přípravek,
který by neměl v žádném případě dítěti uškodit.
•
•
P.R./71
MUDr. Milan Lexa
zdravá rodina 7-8/99 31