nabízíme program pro lepší budoucnost

PO
P ŘEČTENÍ PŘED
EJ DALŠÍM
U!
PŘEDEJ
DALŠÍMU
Ročník 22 * Číslo 7 * 12. září 2013 * Cena 10 Kč
NABÍZÍME PROGRAM PRO LEPŠÍ BUDOUCNOST
Současnou složitou politicko-ekonomickou situaci
v zemi zaviněnou už bývalou Nečasovou pravicovou vládou
mají vyřešit mimořádné parlamentní volby, které se uskuteční 25. a 26. 10. 2013. Jejich přípravě musíme věnovat
mimořádnou pozornost na všech stupních stranické práce. Podstatné bude informovat nejen členskou základnu,
Politika pravicových vlád poškodila
politické, sociální i ekonomické zájmy
většiny našich obyvatel. Zavlekla zemi
do pasti nesystémových škrtů a protilidových opatření. KSČM je si vědoma, že
neexistuje jednoduché řešení. Její program proto obsahuje komplex řešení.
V krátkodobých opatřeních je prioritní
zrušení asociálních opatření pravicových vlád a odvrácení privatizace zbytku veřejných služeb. Ke střednědobým
opatřením patří nastartování vyššího
výkonu české ekonomiky, podpoře investic a zvýšení zaměstnanosti a sociálních jistot zaměstnanců i dalších občanů na základě principů sociálního státu.
Strategickým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní,
postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující
lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.
K podpoře naší kandidátky se obracíme na všechny voliče, kteří odmítají
řešení dosavadních pravicových vlád či
jejich satelitů v jejichž pozadí stojí různí
„spasitelé“ či miliardáři. Vyzvěme k podpoře naší kandidátky nejen levicově ori-
ale zejména naše sympatizanty s jakými záměry vstupujeme do předvolební kampaně a s jakým programem chceme oslovit ostatní občany. KSČM v PROGRAMU PRO
BUDOUCNOST nabízí životaschopná řešení k oživení
ekonomického růstu, rozšíření demokracie a zvýšení životní úrovně většiny obyvatel České republiky.
entované voliče, ale i všechny ostatní
spoluobčany mladšího i staršího věku
nespokojené s politikou pravice zosobněné vládou zástupců ODS a TOP09.
Současně s přípravou parlamentních
voleb věnujme i pozornost přípravě
konání výročních členských schůzí
a místních konferencí včetně městské
stranické konference, která se uskuteční v prosinci letošního roku. Zhodnoťme
naši činnost od poslední konference
v návaznosti na plnění závěrů 8. sjezdu
strany a stanovme úkoly pro příští období. Zejména na přípravu voleb do Senátu či Evropského parlamentu i voleb
do zastupitelstva Města Brna a zastupitelstev Městských částí. Což znamená
vedle přípravy našeho městského volebního programu i příprava návrhů kandidátů do města i městských částí.
Jednání členských schůzí nastartují
naši předvolební agitaci ve všech jejích
podobách. Jde o to, aby naši zástupci
mohli úspěšně v těch orgánech, kde budou zvoleni, obhajovat zájmy většiny
našich spoluobčanů v souladu s volebními programy KSČM. Na výsledky
jednání VČS v pěti městských částech
naváží v listopadu jednání místních
stranických konferencí. Komunisté v základních organizacích sdružených pod
příslušnými místními výbory strany
Ideově teoretická sekce MěV KSČM v Brně
a Vlastenecké sdružení antifašistů v Brně zvou na
DISKUSNÍ ČVRTEK
který se uskuteční 19. září 2013 od 16 hodin na MěV KSČM.
Téma: Úloha Jiřího Dimitrova v boji proti fašismu.
Účast přislíbil a úvodní slovo přednese doc. PhDr. Vladimír ŠAUR, CSc.
musí mít neustále na paměti, že závěry
a doporučení jejich VČS jsou významným východiskem pro jednání místních
stranických konferencí. Zejména to
platí pro ZO sdružené pod MíV KSČM
Brno-střed především z toho důvodu, že
volební výsledky ve volebních okrscích
na území městské části významně ovlivní volební výsledek Brna jako celku.
Základy pro úspěšné jednání naší
městské konference jsou tedy budovány
právě v těchto měsících na výročních
jednání základních organizací. Nezbývá
tedy, než všem brněnským komunistům
popřát, aby jejich jednání byla úspěšná
a inspirující.
Ladislav BÝČEK
předseda MěV KSČM
Zasedal Ústřední výbor KSČM
VYVÉST ZEMI Z KRIZE
POMOCÍ ÚSTAVNÍCH ORGÁNŮ
Zasedání ÚV KSČM 23. června 2013
schválilo stanovisko k současné politické situaci, že JEDINÝM DŮSLEDNÝM
ŘEŠENÍM JSOU PŘEDČASNÉ VOLBY
a že vláda, která se prezentovala jako
protikorupční, se ukazuje jako nejkorupčnější a nejprohnilejší v novodobých
dějinách České republiky a že nynější
snahy ODS a vyjádření představitelů
TOP 09 ukazují neschopnost sebereflexe a strach z voličů.
Zasedání ÚV KSČM též projednalo
a schválilo přístupy KSČM k podpoře
drobného a malého podnikání a docenění jeho významu pro regionální rozvoj, přístupy KSČM k občanským hnutím a práce KSČM v nich s cílem působit
(Dokončení na straně 2)
Místo, kde se zločin a vina pojí s mnoha lidskými
tragédiemi
Uctili památku obětí
romského holocaustu
V neděli 18. srpna 2013 se na okraji Hodonína u Kunštátu –
v místech, kde za 2. světové války stával jeden ze dvou tzv. cikánských táborů na území tehdejšího protektorátu Čechy
a Morava, sešla necelá stovka lidí z celé ČR – Cikánů (chcete-li
Romů), gádžů (jak oni nám říkají), a také představitelů
ambasád Německa a USA. Sešli se u příležitosti 70. výročí od
okamžiku, kdy byl z tohoto tábora vypraven nejpočetnější
transport do německého vyhlazovacího tábora Osvětim II Březinka. Převážná část Romů z tohoto transportu v Osvětimi
zahynula.
Po mši (sloužené romským knězem) uctili přítomní oběti holocaustu u hromadného hřbitova, zvaného Žalov. Zde a na hřbitově v nedalekých Černovicích je pohřbeno celkem 207 lidí, kteří
v táboře podlehli nemocem a špatnému zacházení. Ministr školství Dalibor Štys, mj. řekl: „Sešli jsme se na místě, které symbolizuje selhání lidskosti. Nikdo si nemůže namlouvat, že k něčemu
takovému nemůže dojít, spíš naopak. A stejně tak si nikdo nemůže
namlouvat, že správu naší obce, regionu, kraje a nakonec i státu
za nás napraví někdo osvícený kdesi v Brně nebo v Praze,“ a také
vyjádřil naději slovy: „Pevně věřím, že s vaší účastí a zodpovědností předáme dalším generacím naši zemi s hrdostí. A jedním
z dílčích důsledků bude, že žádný holocaust se nechystá a je jen
minimum lidí, které taková myšlenka i jen napadne.“
Kromě ministra vystoupili představitelé ambasád Německa
a USA, přečten byl omluvný dopis polské velvyslankyně a promluvili také náměstkyně ministra kultury (sdělila, že Žalov už byl
prohlášen kulturní památkou), vedoucí sekretariátu Úřadu vlády pro národnostní menšiny Martin Martínek. Jediná představitelka politické scény byla poslankyně Anna Putnová (TOP 09),
která se touto problematikou dlouhodobě zabývá. Z krajské
reprezentace nebyl nikdo, stejně tak nepřišel nikdo z místních
obyvatel, ač vzpomínková mše se tam konala jen několik desítek
minut před pietním aktem v táboře.
Tragické osudy vězňů tábora v Hodoníně bude připomínat
Památník, jehož vybudováním bylo rozhodnutím vlády ČR pověřeno Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského. U příležitosti pietního aktu byl veřejnosti zpřístupněn
zrekonstruovaný vězeňský barák, doplněný o repliku interiéru
z doby druhé světové války (pryčny, plechové koryto na umývání
apod.). V bývalém vězeňském baráku byly rovněž vystaveny
architektonické návrhy z letošní studentské soutěže o dostavbu
areálu Památníku, včetně návrhu vítěze Richarda Pozdníčka
z Fakulty architektury ČVUT, který bude mít možnost podílet se
i na realizaci dostavby. Prezentaci soutěžních návrhů zahájila
náměstkyně ministra školství Eva Bartoňová a ředitelka Národního pedagogického muzea Markéta Pánková.
Organizátorem akce bylo brněnské Muzeum romské kultury
a Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského,
které areál bývalého cikánského tábora spravuje.
Tibor DÁVID (foto autor)
ECHO str. 2
VYVÉST ZEMI Z KRIZE
POMOCÍ ÚSTAVNÍCH ORGÁNŮ
(Dokončení ze strany 1)
na občanskou veřejnost, obsahové a organizační zabezpečení
výročních členských schůzí a konferencí a koncepci vedení
volební kampaně k přípravě KSČM na volby 2014.
Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip zdůraznil, že z politické,
společenské a ekonomické krize musíme vyvést zemi pomocí
poslanecké sněmovny a prezidenta republiky a jen těžko jím
může být vláda, která je v demisi a která nemá důvěru občanů. A pokud se všichni poslanci zachovají tak, jak přísahali,
vyslyší občany a přistoupí na předčasné volby a občané rozhodnou o novém konstituování ústavních orgánů. V KSČM
půjde o vytvoření kvalifikovaného programu pro ČR a vyvedení ČR z krize, programu srozumitelného, pochopitelného
a akceptovatelného pro většinu občanů. Půjde o přípravu
těch, kteří budou tento program na kandidátkách obhajovat
a prosazovat.
Na základě rozhodnutí zasedání Výkonného výboru
ÚV KSČM a poslaneckého klubu KSČM z předcházejícího
dne hlasovali poslanci a poslankyně KSČM pro důvěru vládě Jiřího Rusnoka. 20. srpna 2013 pak hlasovali pro rozpuštění Sněmovny Parlamentu České republiky.
Karel JANIŠ
ŠLI PŘED NÁMI
Julius Volek Choráz
– 125. výročí narození a 75. výročí smrti
Narodil se 20. července 1888 v Hustopečích nad Bečvou jako
čtvrté a poslední dítě v rodině podruha, později obecního sluhy
a písaře. Obecnou školu navštěvoval v rodišti, měšťanskou školu
v Hranicích. V Příboře absolvoval učitelský ústav. Pod pseudonymem Choráz, který si zvolil podle ústřední postavy Zeyerovy
básně Trojí paměti Víta Choráze, napsal několik příspěvků do
časopisu, jehož byl spoluvydavatelem. Pod jménem Choráz psal
později do revolučního tisku.
V letech 1908-1911 učil na dvojtřídce ve Vranovicích u Prostějova a poté roku 1914 v Horních Otaslavicích. V obou místech
založil pěvecký soubor.
Po propuknutí 1. světové války byl poslán na ruskou frontu.
Po třech měsících přešel s celou setninou do zajetí. Čekal ho pobyt na Sibiři a v Kyjevě. Působil v redakci časopisu Svoboda a Průkopník svobody v Moskvě, podílel se na založení Čs. komunistické strany na Rusi, čs. sekce KS Ruska (bolševiků), na formulaci
základních dokumentů ustavujícího sjezdu této strany 25. května 1918 a stal se členem Ústředního výkonného výboru strany.
Po návratu do vlasti v roce 1920 působil jako učitel v Horních
Otaslavicích a od školního roku 1921-1922 v Kostelci na Hané.
Organizuje tu kulturní život. Je jedním ze zakládajících členů
KSČ a na Slučovacím sjezdu KSČ promluvil 2. listopadu 1921
o akčním programu strany. Stal se členem OV a KV KSČ, obecního zastupitelstva v Kostelci, agitátorem a výborným řečníkem.
V roce 1926 byl ze školských služeb propuštěn. Z rozhodnutí vedení KSČ odešel do Brna a v únoru 1926 se stal šéfredaktorem
Rovnosti, byl členem byra KV KSČ v Brně, učitelem politických
škol KSČ. Byl členem delegace KSČ na VI. kongresu Kominterny
a zemřel uprostřed soudruhů raněn mrtvicí 24. srpna 1928.
Odešel skromný a dobrý člověk, vynikající řečník, funkcionář,
novinář, obdařený schopností analyzovat a poutavě objasňovat
vnitřní a mezinárodní situaci i vyvozovat z této situace závěry pro
každodenní politiku KSČ. Jeho články v Rovnosti z let 1926-1928
obsahují mnoho podnětů, které neztratily platnost po mnoha desetiletích, kdy byly vysloveny.
kj
NASTAL ČAS OTOČIT KORMIDLO DOLEVA
V přírodním amfiteátru v Dubňanech na Hodonínsku se
v sobotu 24. srpna uskutečnilo již 23. setkání levicově smýšlejících obyvatel z obou stran hranice. Kolem tisícovky lidí si
přišlo nejen zavzpomínat na časy ve společné republice a připomenout si 69. výročí SNP a 68. výročí osvobození, ale hlavně se potkat s přáteli a soudruhy říct si, co a jak je třeba udělat, aby byla pravici učiněna přítrž. Brzo k tomu bude dobrá
příležitost, neboť volby do Poslanecké sněmovny vyhlásil prezident na 25. a 26. října. Setkání se tak stalo zahájením předvolební kampaně KSČM.
Delegace komunistů ČR a SR v čele s předsedou poslaneckého klubu KSČM Pavlem Kováčikem a ústředním tajemníkem
KSS Jozefem Artimem ještě před mítinkem položily kytice květů
k památníkům obětí světových válek v Dubňanech. Součástí setkání byly i pietní akty u památníku mladé protifašistické odbojářky Marušky Kudeříkové ve Vnorovech a památníku partyzána
Mirka Nešpora v nedalekém slovenském Holíči. Poté oba představitelé promluvili ke shromážděným občanům obou států.
Pavel Kováčik konstatoval, že když už nás roztrhli, tak nás drží
osobní vztahy i to, že na podobných setkáních jako tady můžeme
vyjádřit sounáležitost. Dále řekl, že ten kdo vyhrál podivnou bitvu na politické scéně jsou občané. Konečně dostali zpět mandát
rozhodnout jak to tady bude dál. Dodal, že se vrací nová naděje,
že noví poslanci, nová vláda budou více myslet na lidi. Doplnil,
že i KSČM je vítězem této situace. Varoval i před představami hlásaným pravicovými extremisty o jednoduchých rázných řešeních
budoucnosti, na které slyší zvláště nezkušení mladí lidé. Citoval
také z projevu zastřeleného amerického protirasistického aktivisty Martina Luthera Kinga o tom, jak je nezbytné lidem dát práci místo sociálních dávek, životní jistoty, mír a odpovědnost místo zbraní a posilování nadvlády jedněch nad druhými k růstu
zisku mocných. Ke kandidátce jihomoravských komunistů zmínil, že jsou to lidé, kteří se po řadu let práce v komunální sféře na
různých úrovních osvědčili a určitě nezradí, ani nepřeběhnou!
Představitel slovenských komunistů Jozef Artim ocenil, že
shromáždění proti primitivnímu kapitalismu je přítomno mnoho mladých lidí z obou stran společných hranic. Na závěr přímluvy ocenil pamětní plaketou Gustáva Husáka (letos by se dožil sto
let) o němž řekl, že to byl významný organizátor SNP a politik,
čtyři lidi – Martu Semelovou, Martinu Milerovou, Josefa Janča-
ru a Štefana Bučka (předsedu ZO Sudoměřice), kteří u organizace společných setkání na jihu Moravy stojí od samotného počátku. Za českou a moravskou mládež pronesl zdravici Filip Zachariáš, který odsoudil revanšistické řeči Karla Schwarzenberga
k poválečnému odsunu Němců a zdůraznil, že komunistická
mládež jižní Moravy udělá vše, aby mladí tentokrát volili toho,
kdo jim přinese lepší budoucnost. Podtrhl také, že naši předkové, jejichž odkaz si zde připomínáme bojovali nejen za svobodu
vlasti, ale také za lepší budoucnost. Promluvil též zástupce Komunistického zväzu mladých v SR.
Velvyslanec Venezuely v ČR Victor Julián Hernández León
(který je pravidelným účastníkem setkání) pronesl k 69. výročí
SNP poselství o možnosti návratu na cestu k socialismu s využitím zkušeností z jižní Ameriky. Upozornil také, že kapitalistická
propaganda z USA a nadnárodních společností lidem velmi dobře vymývá mozky, proto se ještě bojí aktivizovat za svůj lepší život. Na pódiu v přírodním amfiteátru se poté představilo prvních
šest jihomoravských kandidátů KSČM do sněmovny Parlamentu
ČR: starosta Ivančic u Brna Vojtěch Adam (lídr kandidátky), který uvedl, že kandidáti udělají všechno proto, abychom některá
jména nacházeli už jen v encyklopedii jako bývalé pravicové politiky. Vyslovil přání, ať vznikne taková vláda, aby se nám všem
žilo lépe. Dále krátce vystoupili Miroslav Grebeníček (BV), Věra
Křivánková (VY), Ivo Pojezný (HO), Zuzka Rujbrová (BK)
a Martin Říha, který podtrhl, že v Brně se porveme o co nejlepší
výsledek KSČM. Sedmý – Pavel Macek (ZN) se z pracovních důvodů dostavit nemohl. K přítomným krátce promluvila také budoucí kandidátka pro volby do Evropského parlamentu (ty se
uskuteční v příštím roce) – stávající asistentka Vladimíra Remka
Dagmar Švendová.
Příjemné odpoledne zpříjemňovala dechová hudba Vlkošáci,
dobrou náladu umocňovaly mažoretky ze Šardic, pěvecké Sexteto či konferenciérská dvojice Marta Semelová a slovenský lidový
vypravěč Ĺudovít Kuba. Nevadil ani občasný mírný deštík, neboť
vzduch voněl nadějí na lepší budoucnost!
Tibor DÁVID (foto autor)
Oslava SNP v Brně – ostuda
jak vyšitá!
Zatímco dva dny předtím v Praze konaná obdobná akce
neušla pozornosti politiků ani médií, v Brně si 29. srpna výročí Slovenského národního povstání na stejnojmenném
náměstí připomněla jen hrstka lidí.
Vzpomínky na největší ozbrojené vystoupení v okupovaných
zemích v době 2. světové války, organizovaném tradičně MěV
Českého svazu bojovníků za svobodu, se kromě představitelů
této organizace zúčastnili jen zástupci Univerzity obrany, ředitel
Vojenské nemocnice Brno, Společnosti Ludvíka Svobody, KČP
a ČsOL. K tomu dva novináři – ač byli informováni a pozváni
(Haló noviny a Český rozhlas!). Celkem ani ne tři desítky lidí.
Tentokrát chyběli i veteráni – účastníci SNP. V Brně jich přitom
žije několik a dva byli docela nedávno dekorováni pamětní medailí slovenského ministra obrany. Nebyla také ani stopa po početné, v Brně trvale, či jen přechodně žijící (studující a pracující)
komunitě Slováků.
A tak jen hlouček kluků prohánějících se opodál na kole a pár
lidí na restaurační zahrádce nechápavě sledovalo co se vlastně
děje. Proč se sešla ta skupinka převážně postarších dam a pánů
(někteří v uniformách), proč se pronáší projevy, proč a komu
vlastně kladou květy k podstavci zabalenému do modrého igelitu a proč se hraje hymna a ještě nějaká melodie, kterou snad kdysi kdesi slyšeli…
A tak se nelze ani moc divit, když jedna postarší paní přišla
s otázkou co to vlastně mám za uniformu a jiná už opravdu stará
(Dokončení na straně 4)
ECHO str. 3
Malé zamyšlení Aleše Růčky:
TENTOKRÁT O PRÁCI S MLADÝMI ČLENY STRANY
Úvodem dnešního zamyšlení dovolte připomenout několik
známých údajů. Po roce 1989 opustila řady KSČ značná část
členské základny, přičemž od tohoto ruku bylo přijetí nových
členů pouze výjimkou. Ve straně tak dnes zůstali v podstatě členové v poprodukčním věku, konkrétně v Brně tvoří členové
starší 60 let 85,5 % a straší 80 let dokonce 44,4 % celé členské
základny. V letech následujících po roce 1989 jsme tak ve
straně ztratili celou jednu generaci. To se samozřejmě stále
více odráží, mimo jiné, i na naší akceschopnosti. Z uvedeného
dále vyplývá, že získávat nové členy je naším životním zájmem.
V posledních letech se nám v Brně daří ročně přijímat zhruba
30 členů. Pokud se týká přijímání mladých členů, považuji za
správné podotknout, že základním organizacím často neúměrně dlouho trvá než přijmou členy, kteří se do strany hlásí sami,
například prostřednictvím elektronických přihlášek. Nic přece
nebrání tomu zapojovat je do stranické práce hned, nečekat až
na oficiální přijetí na členské schůzi, hned mu přidělit „patrona“, který ho bude na členství ve straně připravovat. V té souvislosti je třeba poukázat i na problém, který se někdy vyskytne,
totiž, že nově přijatí členové, snad zklamáni naší stranickou
praxí či nenaplněním představ s nimiž do strany vstupovali od
nás brzy odcházejí.
Když jsem se zamýšlel co dělat pro zvýšení počtu přijímaných
členů, tušil jsem, že odpověď nebude jednoduchá. O některých
cestách jsem se již zmínil v několika svých předcházejících zamyšleních. Jak plyne čas, je však stále naléhavější tuto odpověď
nalézt a především ji uvést do praxe. Dnes bych se však chtěl věnovat spíše souvisejícímu problému – jak pracovat s mladými
členy – ti tvoří v Brně pouhých 1,35 % členské základny.
Všichni si uvědomujeme nutnost mladým pomáhat, ale je tu
problém: nevíme pořádně jak, nevíme, co mladí lidé od svého
členství v KSČM očekávají, co potřebují. Snad právě proto často
očekáváme prvotní zájem od nich. Na MěV pracuje – nepracuje
komise mládeže. Osobně si myslím, zda by to neměla být spíše
komise pro práci s mladými členy, potažmo s mládeží. Rozdíl
v názvu totiž navozuje rozdíl v obsahu práce komise. To však jen
mimochodem. Bez ohledu na název je možno konstatovat, že
současná komise mládeže nemá obsahově zcela vyjasněno své
poslání. Nelze říci, že by nevyvíjela žádnou činnost, naopak komise pracuje. Schází se, promýšlí co dále dělat, organizovat. Pokládám za potřebné, aby si nejen členové komise mládeže vyjasnili, že jsou poradním, iniciativním a metodickým aktivem
městského výboru k posilování vlivu strany mezi mladou generací. Do určité míry se komisi daří připravovat určité náměty, podílí se na realizaci usnesení stranických orgánů k otázkám života
mládeže a posilování vlivu strany v řadách mládeže. Méně už se
jí daří posuzovat a konzultovat návrhy a iniciativy z jiných oblastí
stranické práce vztahujících se k otázkám života mladé generace, připravovat vlastní doporučení. Je zde snaha o pořádání vlastních akcí k oslovování mladé generace, pomalu se rozvíjí i spolupráce s levicovými organizacemi mladých a s mladými
jednotlivci. Členové se zúčastňují akcí organizovaných komisemi mládeže KV a ÚV. Komise však nemůže preferovat pouze politickou práci, ale musí preferovat veškeré aktivity, které umožňují získávat vliv strany mezi mladými. Měla by rovněž plnit roli
jakéhosi klubu mládeže, mladí členové by měli v mnohem větší
míře prezentovat názory mladých na sociálních sítích. Nosným
úkolem komise mládeže musí být především pomoc městskému výboru ve všem, na čem závisí růst vlivu strany mezi mládeží.
A pochopitelně platí, že výsledky práce komise mládeže jsou přímo úměrné úsilí, jakým ji městský výbor orientuje a vede.
ECHO str. 4
Městský výbor si uvědomuje vážnost situace a rozhodl se proto svolávat pravidelně čtvrtletně Aktiv mladých členů strany.
Termíny jsou voleny v návaznosti na zasedání ústředního výboru tak, aby účastníci aktivu z úst člena ÚV dostali bezprostřední
informaci o průběhu a závěrech tohoto jednání. Součástí aktivu
je vždy beseda týkající se práce strany navenek – se zastupiteli
města Brna, zástupci společenských organizací, plánuje se beseda s mladými poslanci PS PČR. Bohužel jsme však narazili na
problém účasti, prvního aktivu se zúčastnilo 41 %, druhého 21 %
pozvaných mladých členů. Přes tento problém však můžeme
konstatovat, že svolávání tohoto aktivu je přínosným především
z důvodu oboustranného předávání informací. Mezi kladné
výstupy rovněž rozhodně patří nabídka zajištění složení kandidátní listiny v městské části, kde dnes nemáme zastupitele v zastupitelstvu místní části, či zajištění prostor pro pravidelné setkávání a diskuse mladých lidí – aby to nebylo v budově MěV.
Na úrovni základních organizací se jako určitý problémem
práce s mladými členy jeví skutečnost, že v organizacích je pouze jeden či dva mladí členové. Zde by měl být zcela automaticky pověřen některý člen organizace jako určitý „patron“, který
by mladému (mladým) členovi byl kdykoliv k dispozici, aby mu
mohl pomoct či vysvětlit vše potřebné týkající se stranické práce. Současně je třeba zajistit, aby nebyli v organizaci jedinými
mladými členy – tedy přijímat další mladé lidi. Zde bych pochopitelně očekával prvotní iniciativu právě od nich samotných. Je samozřejmě v zájmu základní organizace své mladé
členy zapojovat do práce výboru a připravovat a navrhovat je
na výkon veřejných funkcí (samozřejmě, pokud pro to budou
mít podmínky – rodina, zaměstnání).
Oslava SNP v Brně – ostuda
jak vyšitá!
(Dokončení ze strany 3)
dáma, snad skoro pamětnice, se ptala co se to vlastně dělo, a kdy
že to povstání bylo nebo ještě jen bude?!
Představitelka ČSBS vysvětlila, že z radnice MČ Brno-sever
dostala ústní informaci, že socha byla před snad jen několika dny
odstraněna z bezpečnostních důvodů, neboť její podstavec byl
porušen a hrozilo nebezpečí jejího zhroucení a případně i zranění osob. Kdoví, stejně tak je otázka, kdy se socha na místo opět
vrátí. Každopádně náhoda ne nepodobná té, že letos ke dni osvobození Brna nebyla opravena
socha sovětského vojáka na
Moravském náměstí. Vskutku
podivná náhoda…
Kdyby jste hledali politiky,
rozhlíželi byste se obdobně
jako my marně. Chyběli – bez
rozdílu politických stran a jejich orientace, stejně tak jako
úrovně zastoupení. Nebyli ani
ti, kteří Tam měli být tzv. z povinnosti, tj. představitelé radnice místní části a magistrátu.
Jiný akt jinde se přitom nikde
nekonal a konat nebude.
Inu úcta k dějinám státu
i jeho občanům v praxi jak
vyšitá!
Tibor DÁVID
Foto Václav ŽALUD
Okurková sezóna se nekoná
VEDRA PŘÍRODNÍ I POLITICKÁ
Po zadržení 7 osob – 3 bývalí poslanci
ODS, vedoucí úřadu vlády a bývalý
a tehdejší ředitel Vojenského zpravodajství – 13. 6. 2013 je soud 15. 6. poslal do
vazby. Došlo k obvinění z korupce a zneužití vojenských zpravodajců k sledování i manželky Petra Nečase. 17. 6. Nečasova vláda skončila. ODS i ČSSD odmítly
převzít jmenování premiérem a 25. 6.
jmenoval prezident do této funkce Jiřího Rusnoka. 10. 7. se nová vláda ujala
svých funkcí.
17. 7. nestačilo 92 hlasů pro rozpuštění Sněmovny. 8. 8. došlo k hlasování
o důvěře vládě Jiřího Rusnoka. Po celodenní diskusi se pro vládu vyslovilo 93
poslanců, 100 bylo proti.
Uvedené události byly doprovázeny
nevídaným pokřikem potrefených. Došlo prý ke kriminalizaci jednání poslanců a ke spojení jednání dalších osob do
jednoho případu. Mělo se zapomenout
na způsob vládnutí Nečasovy vlády, která z původních 118 hlasů skončila na 101
v její prospěch. Držela se nad vodou
ohýbáním sněmovního jednacího řádu
a častým omezováním opozičních poslanců v diskusi; vynikala v tom zejmé-
na předsedkyně Sněmovny Miroslava
Němcová. Několik minut před jmenováním Jiřího Rusnoka premiérem 25. 6.
se objevila s listinou podpisů 101 koaličních poslanců s jejich souhlasem, aby
byla jmenována premiérkou.
Za soustavného povyku představitelů koaličních stran, že prezident jmenoval 10. 7. vládu, která nemá oporu ve
Sněmovně, která je nelegitimní, která je
ohrožením parlamentní demokracie,
byla veřejnost takto ovlivňována až do
8. 8., kdy 2 poslanci ODS a Peaková
dáma opustili jednací sál a nehlasovali
proti vládě Jiřího Rusnoka. Míra rozhořčení Němcové, Kalouska a dalších
vzrostla, když si prezident 24. 7. dovolil
požádat o předložení 101 ověřených
podpisů poslanců, aby jmenoval mocichtivou uchazečku o klíče k sídlu vlády. Ale víra ve 101 byla zřejmě slabá,
ministři Nečasovy vlády v návrat do
svých křesel nevěřili. A proto spěchali
před posledním zasedáním vlády 3. 7.
rozdat pololetní odměny v celkové
sumě čtvrt miliardy, svým náměstkům
desetitisíce, tisícovky ostatním, nejvíc
u Bendla, Hegera a Kalouska. Petr Ne-
MEZINÁRODNÍ POLITIKA
Chu Ťin-tchao a Vladimír Putin o světovém řádu pro 21. století – mír a rozvoj pro
celé lidstvo, bude to složité a trvat dlouho. 15. sjezd ruských komunistů (únor 2013)
vyhlašuje boj za vítězství připravovaného směřování státu v zahraniční a vnitřní politice. Lavrov – ministr zahraničních věcí – je pro spolupráci se všemi státy, včetně
„problémových“. Jang Tie-čchi upozorňuje, že dopady krize, hlavně dluhové, dále
pokračují, není zde žádné řešení hluboce zakořeněných problémů, které současná
krize odhalila. A tak v záměrech by bylo možné pokračovat.
Co se děje ve světě? USA má 770-830 vojenských základem ve 130 zemích světa
(Rusko má jednu). USA dnes mají nesplatitelný dluh – přes 17 bilionů dolarů. Zesiluje zmatek v západní Asii (Irák, Írán, Izrael, Sýrie…) a v severní Africe.
Čína se dnes otevírá světu (na rozdíl od KLDR). Své otevření chce ve větším rozsahu, ve více oblastech a na vyšší úrovni. Toto znamená skok vpřed. Lze připomenout nikaragujský kanál mezi oceány za 40 miliard dolarů, který má být hotov za
10 let. Kolumbijská vláda jedná s Čínou o vybudování velkokapacitní železniční tratě napříč jižní částí panamské šíje.
Významný je také posun zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika)
v Latinské Americe a Africe. Čína je největší partner se všemi zeměmi Afriky
(Čína kupuje půdu v Africe, existuje smlouva mezi Čínou a Venezuelou o nákupu
nafty aj.).
Jaká je situace v EU? Jsou zde otázky – např. vydrží euro, vydrží EU, vyřeší krizi, co
s demokratickým deficitem? Víme, že pro nás je evropská integrace nezbytností.
Jaký je náš vztah k NATO?
Tisíciletí se změnilo, sešlo se OSN a 196 členů podepsalo, že budou plnit rozvojové cíle. Do r. 2015 se má ve světě snížit chudoba. V ČR se to zatím nedaří. Naopak, do
roku 2013 se u nás zvýšila chudoba na dvojnásobek.
Bylo mnoho otázek řečených, mnoho zodpovězených a vysvětlených. Všechny
byly vyjádřeny na diskusním čtvrtku, který se konal 20. června. K danému tématu
hovořil soudruh RNDr. Václav Exner, CSc. Bylo ukázáno na složitost světového vývoje, na jeho příčiny a důsledky. Všichni přítomní byli spokojeni.
Josef VONDRÁK
PhDr. Karel JANIŠ
čas hovořil o vládě rozpočtové odpovědnosti, což v jejím pojetí znamenalo
nahoře rozdávat co nejvíc, dole omezit
porodné, pohřebné, valorizaci důchodů
i ostatní sociální dávky a navíc zvyšovat
DPH; to vše pomáhalo vyprazdňovat
peněženky většině národa!
Po pádu Nečasovy vlády 17. června
2013 přišel 8. srpen 2013. Stojednička
Miroslavy Němcové skončila, klíče od
sídla vlády nedostane. Jiří Pospíšil byl
večer v Událostech a komentářích zlostí
mimo hru. Petr Gazdík už nepovažuje
ODS za partnera, je ovládána kmotry,
navrhneme věrohodný pravicový program, nebudeme kolaborovat s tzv. levicovými stranami. Peaková dáma při
vstupu do pořadu řekla, že 101 byla mrtvě narozeným dítětem, ze sálu odešla,
protože měla pocit, že není kolegyní a je
za pitomce. Lodička LIDEM narazila na
mělčinu, Peaková dáma z ní vyskočila
a nechala posádku svému osudu, přestala být předsedkyní. Stojednička se
rozsypala jako domeček z karet. Gazdík
líčil chmurnou budoucnost ČSSD po vítězství ve volbách, reagoval na dotaz
Drtinové, zda se neobává návratu komunistů k moci, že udělají všechno, aby
tomu zabránili! Kalousek při vstupu do
pořadu opakoval své už dřívější vyjádření, že Miloš Zeman chce parlamentní
demokracii přeměnit na autokratický
systém putinovského typu, což bude pro
TOP 09 zcela zásadní politický zápas,
aby mu to nedovolila, i když TOP 09 zůstala sama. Považuje se za jediného skutečného bojovníka na pravici. Televize
mu dává široké možnosti denně ho ukazovat. O úloze médií by se v současné
době mohlo mnoho uvést, podrobně až
jindy.
Dny
Jsou dny, kdy máte
pocit,
že neunesete
své srdce,
tak těžké
zdá se,
a pak, když z něho
rozdáváte,
lístek po lístku,
a ono ho neubývá,
jako sedmikráse,
vznesete se,
rázem.
Marie Veselá
ECHO str. 5
Den státnosti - 28. září nebo 28. říjen?
Strůjci neomluvitelného historického zločinu, kterým
bylo rozbití společného státu Čechů a Slováků roku 1992,
přiřkli zbytkové České republice jako den státnosti 28. září
– den památky sv. Václava. Státností míníme vědomí původu a smyslu státu, jeho osobitosti a jeho zaměřenosti. Právem se tedy ptáme, čím uvedený světec k ustavení naší státnosti přispěl? Pokusme se určit jeho místo v dějinách
nejstaršího českého státu koncem 9. a v 10. století.
Po zániku Velkomoravské říše přesunulo se jádro budoucího západoslovanského státu do Čech. Maďarský vpád oddělil
od nás Slováky, kteří v maďarském područí zůstali po dlouhá
století. Čechům se tehdy podařilo vytvořit samostatný stát,
který střídavě sílil a slábl ve stálém potýkání s mocnými sousedy. Stát vznikl
úsilím knížecího rodu Přemyslovců,
který mezi ostatními kmenovými knížaty nabyl převahy. Svůj původ
odvozoval od mýtického PřemyslaOráče. Prvním historicky doloženým
vládcem byl kníže Bořivoj. Dobrovolně
přijal křesťanství, aby se chránil před
násilnou kristianizací, která v té době
ideologicky zaštiťovala feudální výboje
západních sousedů (Franků, Bavorů,
Sasů) pod heslem šíření křesťanské
víry a vymycování pohanství. (V bojích
pod touto záminkou zanikly četné slovanské kmeny na Labi i v Pobaltí.) Bořivoj přijal křest kolem roku 880 z rukou
Metodějových. V Praze zavedl křesťanství východního ritu, kněží je šířili jazykem staroslověnským.
Avšak maďarský vpád do Uher nezpůsobil jen zánik Velké
Moravy, ale přerušil i spojení její západní části s Byzancí. České křesťanství bylo obráceno na ritus západní, ovládaný
Římem a latinskou liturgií. (Slovanská bohoslužba dožívala
u nás tu a tam do 12. století. Karel IV. se pokusil obnovit ji ve
14. století v klášteře Emauzy.) Bořivojovi nástupci osvědčovali
diplomaticky sebezáchovnou křesťanskou orientaci stavbou
kostelů, zakládáním klášterů, přízní kněžím, reverencí církvi.
V úsilí o založení pražského biskupství (stalo se r. 973) lze spatřovat úspěšné dovršení snahy získat vyšší správní centrum
a tím vyšší míru nezávislosti na cizích církevních hodnostářích a jejich světských spojencích a ochráncích. Lze si představit tehdejší rozporuplné utváření feudální společnosti
v naší zemi, sváry zájmových skupin světských i církevních
o účast na moci a majetku, formování různých politických postojů a názorů i pod vlivem věrnosti tradicím či přijímání nové
víry, demonstraci vztahů k feudálním trendům mocenským
i náboženským, chování loyální i opoziční, konformitu upřímnou i jen předstíranou.
Do tohoto období spadá i život knížete Václava (922 - 929
nebo snad 935), čtvrtého Přemyslovce na pražském knížecím
stolci. O jeho skutečném životě víme málo. Existuje vlastně jediná krátká zpráva saského kronikáře mnicha Widukinda,
že asi r. 929 obnovil poplatnost české země Jindřichu I. Ptáčníkovi, zakladateli saské vládnoucí dynastie. Jak k tomu došlo
a v čem ta poplatnost spočívala, nevíme. Vykřičenou dodávku
„120 volů a 500 hřiven stříbra“ uvádí až Kosmas (+1125) a ten
ji zná jen z doslechu. Doklady o tom chybějí. Historicky vzato,
skutečný význam pro českou státnost té doby měli další dva
Přemyslovci, Boleslav I. a Boleslav II., tím, že rozšiřovali
a upevňovali stát. O skutečných úmyslech a činech knížete
ECHO str. 6
PhDr. Stanislava Kučerová
Václava nemáme historicky hodnověrné zprávy. Autoři dramat o Václavovi a jeho bratru Boleslavovi, o jejich sporu a násilné Václavově smrti, se sice snažili vystihnout charakterové
rysy obou hrdinů, jejich vlastnosti a motivy, ale jsou to jen básnické fikce. Ve skutečnosti o tom nevíme nic.
Sv. Václav je hrdinou oslavných a svatořečivých legend,
básnických výtvorů, které ho podávají jako zvláště horlivého
šiřitele křesťanství, světce a mučedníka. Zastával prý politiku
nenásilí a míru, křesťanské pokory a lásky. Nejstarší legendy
o jeho životě a umučení (podobně jako o životě a umučení
jeho babičky Ludmily) byly skládány staroslověnsky, další již
latinsky. Byly to prostředky tehdejší účinné propagace, církev
jimi získávala v českém prostředí na
větší vážnosti. Zvláště v osobě sv. Václava a jeho kultu získala postavu mučedníka pro víru, světce a nejvyššího
patrona v přímém spojení nebesy. Kult
se účelově šířil v době kolem založení
pražského biskupství (973) a v době
působení biskupa Vojtěcha Slavníkovce (+997).
Je zajímavé, že gloriola světce, která
obklopila čtvrtého Přemyslovce, měla
svůj význam nejen pro církev, ale i pro
světskou moc, pro dynastickou politiku vládnoucího rodu. Přemysl-Oráč
byl sice dokladem rodové starobylosti,
nikoli však zárukou pro danou dobu
určujících křesťanských ctností a svatosti. A tak se stal sv. Václav i patronem,
ochráncem a zprostředkovatelem boží milosti pro vládnoucí
Přemyslovce. Ocitl se na mincích, na pečetích, na korouhvích.
Vyvrcholením kultu bylo gesto Karla IV., který královskou
korunu a korunovační klenoty svěřil přímé světcově ochraně
a propůjčil jim tak kouzlo nadpřirozené moci.
Shodou okolností v knížeti Václavovi našel svého hrdinu
i národ. V působivém chorálu, patrně ze zlých let braniborských ve 13. stol., se k němu obrátil s prosbou o božskou přímluvu a pomoc. Chorál byl doplněn dalšími slokami v době
husitské: „Nedej zahynouti nám ni budoucím…“. A „vévoda
české země, kníže náš“, není zpodoben jen v nezapomenutelné skladbě hudební, kterou citují ve svých dílech naši klasičtí
skladatelé (např. A. Dvořák nebo J. Suk), ale známe jej i v nejednom zpředmětnění výtvarném. Po malířích J. Mánesovi
a M. Alšovi vytvořil jeho postavu J. V. Myslbek. Sedí na statném koni na Václavském náměstí, obklopen českými světci.
Není to exaltovaný světec-mučedník, ale člověk zdravý na těle
i na duchu. Není to válečník, dobyvatel, ale rytíř, ochránce. Má
základní povahové vlastnosti a ideály svého národa. Je statečný, opravdový, spolehlivý, věrný, prozíravý. Je hrdinou z nutnosti, na válečného oře sedá jen k obraně cti a práv svého lidu.
Má magickou sílu a moc. Pověst vypráví, že se kníže Václav
ukrývá se svými bojovníky v nitru Blaníka. A odtud vyjede na
bílém koni, až bude naší zemi nejhůř… Je s námi v době hladomorů a válek, v době nejtemnějšího temna jako symbol národa a vlasti.
V posledním roce l. světové války, za času úzkosti a bolesti
vydal Karel Toman sbírku „Měsíce“, poselství naděje. Ocitujme alespoň měsíc „Září“: Můj bratr dooral a vypřáh koně,
a jak se stmívá, hlavu do hřívy rodnému druhu položil tiše
a zaposlouchal se, co mluví kraj… Zní zvony zdálky tichým
(Dokončení na straně 7)
Den státnosti - 28. září nebo 28. říjen?
svatvečerem, modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest v jediný chorál slily se
a letí k věčnému nebi. Svatý Václave, nedej zahynouti nám
ni budoucím. A týž básník vítá verši T. G. Masaryka po návratu do vlasti 1918 a pak se s ním loučí 1937. Po obakrát opakuje
refrén: „Žehnej ti svatý Václav a mistr Jan.“ A do třetice
připomeňme výzvu Františka Halase z roku 1938: „Myslete na
chorál, malověrní, myslete na chorál … kůň Václavův, kůň
bronzový se včera v noci třás, a kníže kopí potěžkal…“
Sledujíce tradici knížete Václava v našich dějinách, nemůžeme opomenout ani její dezinterpretaci a falzifikaci
v době tzv. 2. republiky.
Na základě Mnichovské dohody (30. 9. 1938) obsadila nacistická vojska naše pohraničí. Ztratili jsme jednu třetinu území s 1,250.000 obyvatel české a slovenské národnosti, 40 %
všeho průmyslu a většinu surovinových zdrojů, přervány byly
dopravní spoje, zničen obranný systém. Ale horší než materiální ztráty byly ztráty morální, rozklad politického a ideového
systému l. republiky. President E. Beneš abdikoval, na jeho
místo byl zvolen představitel nové státní ideje, E. Hácha. Veřejný prostor se naplnil hrubým štvaním, hanobením a tupením předchozího dvacetiletí, obou presidentů a jejich díla,
budování samostatného státu, ideálů občanské demokracie,
humanity, svobody a rovnosti. Zvedla se vlna nenávisti k všemu demokratickému a vlasteneckému, k národním tradicím,
l. odboji, legionářům, socialistům, komunistům. Ideálem se
stala přízeň mocného souseda, spokojenost s vlastní podřízeností, pýcha na příslušnost k velikému celku Velkoněmecké
říše. Josef Čapek v listopadu 1938 napsal: “Co jste štváči, traviči, spekulanti bez svědomí udělali z národa, z lidu Masarykova pohřbu, Všesokolského sletu, mobilizace. Ne ztracené území, ale toto je národní katastrofa“. Uštván těmito „traviči“
o měsíc později skonal jeho bratr, Karel Čapek.
Nová státnost potřebovala ikonu, obraz, ideál, osobnost,
která by ji personifikovala a přispěla k její legitimizaci a adoraci. Tuto osobnost si dramaturgové 2. republiky našli v knížeti Václavovi.
J. Rataj zrození svatováclavské tradice 2. republiky (a poté
protektorátu) líčí takto: „Třicátého listopadu 1938, po svém
zvolení presidentem Česko-slovenské republiky, Emil Hácha
vkleče před stojícím pražským arcibiskupem kardinálem
Karlem Kašparem políbil lebku sv. knížete Václava. O den později nově jmenovaná Beranova vláda po složení ústavního slibu zahájila svou práci katolickou mší a společnou svatováclavskou modlitbou ministrů. Oba akty, za konfesijně neutrální
první republiky nemyslitelné, vyzdvižením sv. Václava na státní piedestal demonstrovaly konzervativně autoritářskou a tradicionalistickou orientaci nového režimu. Státnost 2. republiky tak programově zpřetrhala kontinuitu s moderními
svobodomyslnými hodnotami Washingtonské deklarace
z r. 1918, z nichž vycházela prvorepubliková idea státu.“
Sv.Václav měl nám pomáhat „být dobrými Čechy a spolehlivými příslušníky Říše“. Posun této státoprávní ideje za okupace
spočíval v hlubší identifikaci Čecha s říšskou myšlenkou a nacistickým evropanstvím. Kníže Václav se proměnil „v nelítostného vůdce, který vede své arijské Čechy do boje proti židům,
československé vládě v Londýně, odboji, Velké Británii, USA
a Sovětskému svazu.“(J. Rataj)
Zneužití Václavova jména a jeho údajného poddanského
smiřlivectví vyvrcholilo ustavením řádu Svatováclavské orlice, který se udílel za zásluhy jako vyznamenání kolaborantům
a zrádcům.
PhDr. Stanislava Kučerová
Odmítáme hrubé, urážlivé a zcela účelové dezinterpretace svatováclavských tradic a ztotožňování mírumilovného postoje s horlivostí podrobit se cizím uchvatitelům. Ale
i když zůstaneme jen u pozitivních tradic, které jsou spjaty
s jeho jménem, musíme se ptát znovu, čím se kníže Václav
zasloužil o českou státnost? Co má společného středověký
dynastický světec českého knížectví a poté království a posléze vzývaný ochránce podrobeného národa v době ztracené samostatnosti s naší současnou státností v 21. století? On je přece typickou součástí teokratického systému vlády, vlády z boží
milosti, která je z boží vůle vládnoucí dynastii propůjčena,
a proto je posvátná, nedotknutelná, nezměnitelná. Podvrhovat nám dnes svatováclavskou tradici znamená vytvářet zcela
falešnou představu o základu novodobé české státnosti.
Pravým základem našeho současného státu je 28. říjen
1918. Tento den symbolizuje vznik Československa jako
vítězné dovršení předchozích procesů národního obrození. Ne od smrti pokorného mučedníka, ale od zápasu a vůle
lidu, který bojoval nejen perem, ale i se zbraní v ruce, datujeme svou novodobou státnost. Několik generací tvořivých
osobností u nás i na Slovensku položilo postupně svým dílem
základy naší novodobé kultury i politiky. Podařilo se jim vrátit
obě etnika, odsouzená k zániku, mezi evropské národy. Podařilo se to dík obětavosti, vzájemnosti a hrdinství Čechů a Slováků, kteří se na vzniku nového státu podíleli. A vznikl tak stát
republikánský a demokratický, zrušil monarchii, dynastické
nároky a šlechtická privilegia. Zavedl principy demokratické
rovnosti, svobodomyslnosti a sebevědomé hrdosti, podložené poctivou prací, samozřejmou komunikací se světem
a oprávněnými kulturními a hospodářskými ambicemi. Tato
státnost byla po 2. světové válce a okupaci obnovena a tato
státnost a nic jiného nemůže být základem jakékoli myslitelné státnosti novodobých Čechů a Slováků, i když se dnes ocitají v různých státních útvarech.
ŠLI PŘED NÁMI
Stanislav Živný – 70. výročí smrti
Narodil se v Dačicích na Moravě v rodině truhláře, invalidy
z 1. světové války, který se uchytil jako zřízenec na Okresním
úřadě v Dačicích a později v Mikulově. Stanislav po ukončení
menšinové školy v Mikulově a dvouleté měšťanské obchodní
školy v Břeclavi nastoupil jako kancelářská síla na Okresní
úřad v Mikulově a od roku 1930 jako kancelářský pomocník.
Po návratu z výkonu vojenské služby se stal nezaměstnaným,
poněvadž státní služba byla pro jeho aktivní činnost v Komsomolu a KSČ nežádoucí. Spolupracoval s krajským tajemníkem
Emanuelem Klímou, zajišťoval mnoho akcí KSČ po celém kraji a v projevech propagoval lidovou frontu odpůrců nacismu
a nové světové války.
Po 15. březnu 1939 stanul v čele ilegálního vedení KSČ
v Brně. V dalších dvou letech byl několikrát zatčen, vyslýchán,
konfrontován s dalšími zatčenými. 10. března 1941 se mu podařilo uprchnout a do září 1942 žil ilegálně v Brně-Bystrci. Při
zatýkání došlo k přestřelce, při níž byl těžce zraněn. Po operaci na Žlutém kopci byl v Kounicových kolejích uvržen do svěrací kazajky a připoután řetězy k posteli. Při krutých výsleších
nikoho ze svých spolubojovníků neprozradil. Ve Vratislavi byl
24. května 1943 odsouzen k trestu smrti a 6. srpna 1943 v Berlíně popraven. V Brně-Bystrci ho připomíná jedna z ulic nesoucí jeho příjmení.
kj
ECHO str. 7
NADZVEDL ZE ŽIDLÍ NAŠE NOVINÁŘE. Americký oscarový režisér
a scénárista Oliver Stone (1946) na tiskové konferenci během filmového festivalu v Karlových Varech počátkem
července 2013 si „dovolil“ říci, že invaze G. Bushe mladšího do Iráku je symbolem všeho špatného, čeho je Západ
schopen. USA v Iráku kradly, drancovaly, zničily místní kulturu, vytěžily
maximum a zase odešly. Série 12 dokumentů Nevyřčené dějiny Spojených
států, kterou do Varů přivezl, je příběhem země, která sešla ze správné cesty. Před druhou světovou válkou byla
ještě relativně nevinná. Ale po ní se stala posedlou vlastní národní bezpečností, paralyzovanou uměle vytvořeným strachem z komunismu. Je to
příběh o paranoi. I za to nejhorší co se
od Hitlerových zvěrstev stalo, totiž za
svržení atomových bomb na Hirošimu
a Nagasaki, nesou USA odpovědnost.
Ta barbarská akce se udála jen jako demonstrace síly před očima Sovětského
svazu. A především ukončila naději na
jakoukoliv velkou spojeneckou alianci,
na kterou si Roosevelt, Churchill a Stalin mysleli. Roosevelt umřel příliš brzy
v dubnu 1945, kdyby žil o tři měsíce
déle, možná by dnes svět byl jiný. Harry Truman, který ho nahradil, byl slaboch, dal na špatné rady a nechal ty
bomby shodit. Moje děti se ve škole
dodnes učí: USA se k tomu musely
uchýlit proto, aby už neutrpěly žádné
finanční a lidské ztráty při dobývání japonských ostrovů. Je to mýtus, ale lidé
mu pořád věří. V tomhle americká propaganda funguje mnohem lépe, než
fungovala ta sovětská u vás. (Kritiku
uvedeného mýtu pronesl režisér, nikoliv historik, u našich hlasatelů hesla
‘S USA na věčné časy a nikdy jinak!’
mýtus rozšiřují dál.) Tento mýtus je jádrem politiky národní bezpečnosti, se
kterou přišel Truman, který zmínil
v roce 1947 v souvislosti se zahraniční
politikou USA slovo „teroristé“, když
mluvil o komunistech a v tom předběhl Bushe mladšího o půl století. Na
základě této politiky se USA staly nejozbrojenějším státem na světě. Za vlády Dwighta Eisenhowera jsme měli
k dispozici 30 tisíc jaderných hlavic,
proti tomu byla sovětská palebná síla
jako nic. A stejně jsme dokázali uvěřit
tomu, že jsme to my, kdo je tady ohrožen, což je v americké politice konstantní problém. Dnes se zase bojíme
Číny. Jste členem NATO? A kdo vám
řekl, abyste do něj vstoupili? NATO
bylo původně organizací, která měla
sloužit západní Evropě jako obrana
ECHO str. 8
proti Sovětskému svazu, mělo ukončit
svou činnost v roce 1991. G. Bush starší
slíbil Gorbačovovi, že počet členů se už
nebude zvyšovat, ale své slovo nedodržel.
Dnes jsou členy státy, které přímo sousedí
s Ruskem. A co vám NATO dalo? Posíláte
své vojáky do Afghánistánu. Je potřeba,
aby svět byl multipolární, pak se z něj stane bezpečnější místo. Potřebujeme silnou
Brazílii, Turecko, Egypt, Čínu, Rusko, Venezuelu, Irán. Historie mě naučila, že žádná říše nevydrží věčně. Stejně jako jsme
byli překvapeni pádem SSSR, zhroutí se
i Spojené státy, ať už to bude kvůli prohlubujícím se ekonomickým problémům,
růstu propasti mezi bohatými a chudými
nebo něčemu jinému. Citováno podle
textu v příloze Práva Salon z 18. července
2013. Ředitel festivalu Jiří Bartoška uvedl, že
KY
P
Í
Ř
T
S
KLÉ
VY
NEOB
Oliver
Stone byl oceněn za umění,
nikoliv za politické postoje, které vyjádřil.
(Média většinou mlčela. Někteří mediokrati se již učí provolání ‘S Čínskou lidovou republikou na věčné časy a nikdy
jinak!’ a jíst rýži v různých obměnách.).
PREZIDENT MILOŠ ZEMAN KAŽDODENNÍM TERČEM. Deník Dnes
30. 7. 2013 použil termín Zemanokracie
a 3. 8. 2013 Hradní protektor Karel už
Nečernínský řekl, že čistě formální
interpretaci ústavy už v minulosti využily různé vlády, které se dostaly k veškeré
moci: v lednu 1933 v Německu a v únoru 1948 v Československu. A jako starší
ročník, který zažil diktaturu, bude proti
tomu bojovat všemi silami. Chemik Miroslav Kalousek řekl, že také Gottwald
použil k převratu demokratickou ústavu, pouze ji vykládal jinak, říkal, že jen
napustí do starých měchů nové víno.
A místopředseda ODS Martin Kuba řekl,
že Miloš Zeman svým postupem nepřispěl podle svých slibů ke zklidnění situace, naopak sám rozpoutal tsunami.
A předseda ČSSD Bohuslav Sobotka
řekl, že Miloš Zeman neodolal jednomu
z pokušení a vznikla jalová vláda spojená s politickými tendencemi a plány
prezidenta republiky, což je sice možné,
ale ne slušné. (Tento soubor citátů uveřejnila Mladá fronta Dnes 15. 7. 2013,
rozdíl je pouze v autorech výroků, mohou si podat ruce. Zapomněli, že odmítli
převzít jmenování premiérem ODS, TOP
09 i ČSSD při jednáních s prezidentem
republiky.) Zootechnička v čele zákono-
dárců reagovala na slova prezidenta
24. 7. 2013, že sestavením vlády
v 2. pokusu pověří jen toho, kdo mu
předloží 101 notářsky ověřených
podpisů v tom smyslu, že buďto si
pan prezident ze všech střílí a myslí to
jako velkou legraci, anebo dostal nějakou prudkou letní virózu. V případě,
že to myslí vážně, by se ho musela zeptat, kterého notáře požádal, aby mu
dal potvrzení umožňující vznik Rusnokovy vlády. (Nikoliv notář, ale Ústava
ČR v článku 62 říká: Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další
členy vlády …). V Názorech on-line je
též uvedeno, že Miroslava Němcová je
hysterická, vyhrožuje Zemanovi Ústavním soudem, pomlouvá ho, chybí jí
slušnost, pokora a profesionalita. (Její
hysterie je dána její mocichtivostí, má
před sebou vidinu funkce předsedkyně
vlády, zapomíná, že by stejně velel Kalousek!) Na stejné straně listu je otištěn
komentář Frankfurter Allgemeine,
podle něhož kořeny současné vládní
krize sahají do roku 2003, kdy část poslanců v prezidentské volbě hlasovala
pro Václava Klause. Deset let po této
„zradě“ dostal Zeman příležitost pomstít se svým nepřátelům ČSSD. Před
10 lety učinilo 27 poslanců ČSSD rozhodnutí, o jehož dlouhodobých následcích nemohli mít tušení, natrvalo
destabilizovalo stranu a od základu
změnilo politickou strukturu země.
(Miloš Zeman v knize Vzestup a pád
české sociální demokracie, nakladatelství Andrej Šťastný, Praha 2006, uvádí
jejich seznam na s. 110: V. Aubrecht,
P. Buzková, K. Černý, M. Ekert, S. Gross,
P. Ibl, M. Kraus, J. Kubinyi, R. Martinek,
J. Mládek, E. Nováková, J. Řihák,
E. Snítilý, B. Sobotka, L. Skopal, H. Šedivá, V. Špidla, R. Tomíček, J. Třešňák,
J. Tvrdík, M. Urban, M. Váňa, L. Vojtilová, V. Votava, L. Zaorálek, P. Zgarba
– neboli 26 příjmení, mezi nimi především B. Sobotka a L. Zaorálek. Miloš Zeman uvádí, že šlo o přátele Stanislava
Grosse, který v kanceláři Lubomíra Zaorálka za přítomnosti Vladimíra Špidly
celou akci zorganizoval. Rivalitu Bohuslav Sobotka - Miloš Zeman si může pochvalovat pravice, kde může, přidá
kopku hnojiva; má radost z různých přístupů B. Sobotky a M. Haška k dnešku!)
ODS VOLÁ PO POMSTĚ. Vyhrožovala žalobcům, kteří si dovolili tři exposlance zavřít. A Petr Nečas celý případ
označil za Istvangate, za čarodějnický
proces a za útok na lidskou důstojnost
osamělé ženy (která dřela jako kůň za
zlaťáky). Lidská důstojnost statisíců nezaměstnaných mu zřejmě nevadí. kj
KULTURNÍ
KALEIDOSKOP
aneb co přináší divadelní a hudební sezóna v září a říjnu
Janáčkovo divadlo uvádí v premiéře (27. IX.) Bludného
Holanďana Richarda Wagnera v rámci 200. letého výročí narození autora. Wagner v libretu zpracoval starou námořnickou
pověst původem ze 14. století o prokleté lodi a jejím věčně žijícím kapitánovi. Vyprávěly si ji severské námořní národy a její
jádro se opírá o reálnou situaci driftujících lodí, jež posádka
opustila. Inspiraci nalezl ve svém pestrém životě. Roku 1837 nastoupil jako hudební ředitel divadla v Královci, krátce nato ale
podnik zkrachoval a on sám se ocitl v dluzích. V červnu 1837 se
mu podařilo získat místo dirigenta v Rize a dostal se tak z dosahu německých věřitelů. V r. 1839 ztratil své místo v Rize a ze
strachu z věřitelů překročil tajně rusko-rakouskou hranici. Odplul na malém škuneru Thetis za bouřlivého počasí do Londýna a cestou načerpal inspiraci k Bludnému Holanďanovi. Jde
o první dílo komponované v duchu jeho uměleckého názoru
Gesamtkunstwerk – syntézy všech druhů umění, jejímž výsledkem je dílo. Režisérem inscenace je šéf činohry Slovenského
národního divadla Roman Polák. Bude zajímavé jak se inscenátor, jehož práce vyvolávají diskusi, zhostí režijního úkolu.
Reduta uvádí (16. IX.) Divadlo Bez zábradlí s inscenací
Sébastiena Thiéryho Indická banka. Hra byla oceněna prestižní
cenou Moliere za rok 2009 za nejlepší komedii a divák v režii
Karla Heřmánka uvidí Josefa Cardu, Karla Heřmánka ml., Danu
Morávkovou a další. Slovácké divadlo uvede (23. IX.) dramatické zpracování románu Karla Václava Raise Kalibův zločin z pera
a v režii J. A. Pitínského. Příběh ze života podhorské vesnice
zobrazuje problematiku soužití slabších se silnějšími, různých
generací v jedné chalupě. Jde o záslužný návrat ke kořenům.
Městské divadlo na Činoherní scéně premiéruje (13. IX.)
v režii Igora Ondříčka Cabaret jako Brno. Jde o první z deseti
kabaretních představení, jež v dvouměsíčních intervalech budou aktuálně reagovat na současné společenské, kulturní
i sportovní dění. Téma prvního představení bude věnováno dovoleným a výletům na vinobraní, Autorský nápad se zrodil
z každoročního úspěšného vyhlašování divácké ankety Křídla.
Jednotlivé večery Cabaretu budou zpracovány stejnou formou
střídání scének, filmových dotáček, pěveckých a tanečních čísel herců Městského divadla Brno doprovázenými orchestrem.
Na Hudební scéně uvidí divák evropskou pemiéru (27. IX.)
muzikálu Flashdance, jehož předlohou je stejnojmenný americký hudební film z roku 1983 režiséra Adriana Lynea. V roce
2008 ho anglický divadelní producent David Ian přenesl na jeviště premiérou v Theatre Royal v Plymouthu. Po zdlouhavých
jednáních o autorských právech v USA se představení dostalo
na Broadway stejně jako v Brně - v letošním roce.
Divadlo Bolka Polívky uvádí ve světové premiéře (18. IX.)
první western pro ženy Butch Cassidy a Sundance Kid s podtitulkem western z Bohnic. Skuteční lupiči se jmenovali Robert
LeRoy Parker a Harry Alonzo Longabaugh a podle jejich životního příběhu natočil režisér Georg Roy Hill v roce 1969 film oceněný čtyřmi Oscary v hlavních rolích s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem. Novým pojetím příběhu v interpretaci autora
a režiséra Luboše Baláka se divák musí nechat překvapit. Kočovné divadlo tří hereček na volné noze - Daniely Zbytovské, Barbory Seidlové a Nikoly Zbytovské uvede (30. IX.) autorskou komedii
Biostory kde se divák dozví co vše může být bio.
Divadlo Husa na provázku pořádá (21.- 29. IX.) k 45. výročí
založení divadla festival Divadlo v pohybu/Duha v Brně. Festival proběhne na půdě divadla i mimo. V brněnském parku
Antropos uvede (23. 9.) program nazvaný „Zde není muzeum.
Woodstock v Brně“. V rámci festivalu divák během devíti odpo-
lední a večerů uvidí provázkovská představení Tichý Tarzan,
Maestro a Markétka, Lásky jedné plavovlásky–Plavovlásky jedné
lásky, všechny inscenace projektu Čapek na provázku, Korespondenci V+W z Reduty, Trosečníka III., Prase a Mínus dva Divadla Bolka Polívky. Z hereckých celebrit navštíví festival Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Eliška Balzerová, Boris Hybner, Matěj
Dadák nebo Jiří Pavlica, zahrají Sex Beatles, Big Beatles, Ukulele
orchestra jako Brno, Pavel Fajt, Ivančický dixieland a další.
Divadlo u stolu reprizuje (24. IX.) hru podle Dostojevského
novely Něžná. Téma o lásce, osamělosti a nemožnosti lásku přijmout je stále působivé jak literárně, tak i v režii Ivo Krobota.
HaDivadlo reprízuje (25.IX.) hru Ondřeje Novotného v režii
Martiny Schlegelové nazvanou Roky 90: Láska pank a Nesmírnost. Hra má být reflexí na změny 90. let 20. století v naší společnosti. Vzniká otázka zda je dnes vůbec možné postihnout
fenomén 90. let 20. století. Až historie posoudí, zda šlo pouze
o opojení svobodou nebo současně cestu k nejhlubšímu ekonomickému a mravnímu úpadku této země v druhé polovině
20. století. Nacistický teror paradoxně posílil jak národní tak
etické cítění a teror konce čtyřicátých a v padesátých letech paradoxně znovu etické cítění posílil. Dobové pojetí etiky tehdy
ještě přesně rozeznávalo dobro a zlo. To bylo postupně zeslabováno časem, utrpělo šok kolapsem srpna 1968 a ještě více
bylo zeslabováno ranně spotřební společností 70. let. Definitivně se etické cítění rozplynulo do konce století působením
„neviditelné ruky trhu co nezná špinavé peníze“. Vzniká otázka
zda dnešní divadelní scéna žijící z příspěvků státu bude mít
odvahu pojmenovat věci pravým jménem.
Buranteatr reprízuje (29. IX.) na Stadioně na Kounicově hru
Martina McDonagha Pan polštář. Hra si ve Velké Británii odnesla prestižní cenu pojmenovanou po slavném shakespearovském herci Olivier Award a nominaci na Cenu Evening Standard za nejlepší novou hru sezóny 2003. Hru úspěšného
třiačtyřicetiletého irského dramatika ověnčeného filmovými
Oskary uváděl dosud jen pražský Činoherní klub. Proto brněnská inscenace zaujala.
Divadlo Radost premieruje (27. IX.) proslavenou pohádku
autorů Miloše Macourka a Adolfa Borna Mach a Šebestová v divadelním přepisu Vlastimila Pešky. Bude zajímavé jak se zkušený inscenátor s populární předlohou vyrovná.
Divadelní studio V na Veveří uvede (21. IX.) Karafiátovy
Broučky v divadelní úpravě a režii hany Řehulkové. Jde o vděčnou předlohu v jakékoliv podobě.
Brněnská Filharmonie uvede (17. IX.) v Besedním domě
koncert palestinsko – francouzského souboru Nisan Rohana
Trio. Vedoucím souboru je stejnojmenný Palestinec, mistr hry
na arabskou loutnu úd. Název nástroje v překladu znamená
dřevo a jeho původ sahá až do 7. století. Má krátký krk, hmatník
bez pražců a rezonanční skříň stejnou jako loutna. V době křižáckých výprav ovlivnil evropskou středověkou hudbu jako přímý předchůdce loutny. V doprovodu zazní perkuse a kontrabas a koncert tak slibuje exotický zážitek.
Kino Art uvádí (20. IX.) nepříliš povedený přepis krvavého románu Josefa Váchala režiséra Jaroslava Brabce z r. 1993. Pro milovníky Váchala to bude zajímavé srovnání. Revival (18. IX.) je
svěže natočená komedie Alice Nellis z r. 2013 založená na hvězdném obsazení, hudbě a tématu stárnutí. Diana (23. - 25., 29. IX.)
v britsko-americko-švédské produkci z r. 2013 je příběh britské
princezny, který má diváky zaujmout tématem a Donšajni
(30. IX.) je nejnovější film z r. 2013 Jiřího Menzela s tématikou
operního souboru na malém městě uvádějícího Mozarta. (V)
ECHO str. 9
PRÁZDNINOVÁ VÝROČÍ NAŠICH OBROZENCŮ
V červnovém čísle Echa bylo připomenuto jubileum
Františka Palackého, českého historika a politika narozeného roku 1798. Shodou okolností letos o prázdninách jsme
si připomněli tři kulatá jubilea tří klíčových osobností českého národního obrození, které mají zásadní zakladatelský
význam pro rozvoj našeho rodného jazyka v nové době.
16. července 1773, před 240 lety, se v Hudlicích u Berouna narodil Josef Jungmann, kterého lze nazvat otcem novodobé češtiny. V době jeho mládí i středního věku se českým jazykem vyučovalo jen na některých venkovských obecných školách, kde
učitel, zpravidla vysloužilý voják, Čech, neuměl mluvit se žáky
výlučně české národnosti jinak než česky. I Jungmann začínal
jako profesor gymnázia v Litoměřicích, kde učil němčinu německým vyučovacím jazykem české studenty; kromě ní vyučoval latinu a řečtinu. Od roku 1815 působil v Praze na staroměstském
gymnáziu, tehdy se sídlem v Klementinu, a zde začal učit češtinu, původně jen jako nepovinný předmět. Později se stal ředitelem školy, na které předtím v Praze učil. Postupně vychoval řadu
žáků, z nichž bylo mnoho vlastenců a odborníků nejen na český
jazyk. Vytvořil si, nejen ze svých žáků, početnou skupinu odborníků, s jejichž spoluprací vypracoval českou odbornou terminologii mnoha oborů a výsledky této práce byly pojaty do jeho rozsáhlého česko-německého slovníku, který pro nás představuje
cenné svědectví o stavu češtiny v jeho době. Přeložil do češtiny
klíčová literární díla hlavních osobností světové literatury a zřejmě to byl on, kdo „napsal“ Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský, vydávaný jeho současníky a žáky až do poloviny
osmdesátých let 19. století za údajně staročeskou literaturu. Nikdo jiný by totiž na počátku předminulého století nezvládl imitovat starou češtinu umělecky tak dokonale, jak to i dnešní čtenář dokáže vnímat. Teprve na konci 19. století bylo prokázáno,
že jde o novočeské podvrhy, jazykově dost odlišné od památek
ve staré češtině původních. Podobné podvrhy byly v Jungmannově době a ještě předtím i v jiných národních literaturách
a Jungmann jako překladatel do češtiny byl jimi zřejmě inspirován. Připomeňme i Jungmannovu Historii literatury české, bibliograficky cenné dílo podávající na svou dobu úplný soupis literárních děl do Jungmannovy doby, literárněteoretické dílo
Slovesnost a několik původních českých uměleckých skladeb.
29. července letos uplynulo 220 let od narození Jana Kollára,
syna řezníka a rychtáře slovenské obce Mošovce na Turčansku.
Evangelické rodinné prostředí mělo vliv na volbu studia Kollára
v Jeně, kde poznal svou německou manželku a uvědomil si nebezpečí, kterému se neubránili tamější Slované, kteří ve středověku
byli asimilováni německým obyvatelstvem. Po vystudování teologie v Jeně se Kollár stal evangelickým pastorem a působil 30 let
v Pešti; v roce 1848 hledal ve Vídni podporu proti maďarizačním
tendencím pronásledujícím jeho krajany a vláda si ho zvolila za
poradce ve věcech Slováků v Uhrách. V závěru života (zemřel roku
1852) nepochopil snahu štúrovců o samostatný slovenský jazyk,
protože vlivem poznatků ze studia v Jeně byl přesvědčen o nutnosti jazykového nedrobení Slovanů. Psal česky; jeho hlavní dílo,
skladba Slávy dcera, nevzniklo najednou, každé ze čtyř vydání bylo
za jeho života rozšířeno o další a další znělky.
17. srpna 1753, tedy před 260 lety, se českému jezdeckému
poddůstojníku Doubravskému narodil syn Josef. Bylo to v Ďarmotech u Rábu na území dnešního Maďarska, tamější farář zkomolil české jméno novorozence a odtud podoba jeho příjmení
Dobrovský. Rodiče se brzy přestěhovali do Horšovského Týna,
chlapec se naučil česky a studoval teologii. Vstoupil do jezuitského řádu, který však byl roku 1773 zrušen. Dobrovský se stal vychovatelem synů hraběte Nostice a stýkal se s tehdejšími učenci,
od nichž získal kritický postoj k pramenům psaným hlavně latinsky, řecky a hebrejsky. Hodně cestoval a o tom, co poznal, psal.
Při cestě z Vídně do Prahy zemřel 6. ledna 1829 v klášteře Milosrdných bratří v Brně na Vídeňské ulici. Pochován byl zcela neECHO str. 10
daleko, na tehdejším starobrněnském hřbitově mezi dnešní Polní a Vojtovou ulicí. Jeho náhrobek, dar knížete Salma, byl 80 let
po Dobrovského smrti přenesen na tehdy rozšiřovaný Ústřední
hřbitov, kde je dodnes. Dobrovský ještě nepsal česky, většinu
svých děl vypracoval německy, část latinsky. Je právem nazývám
zakladatelem české slavistiky a klíčovým autorem českých mluvnic. Celým svým zpracováním mluvnictví usiloval o prosazení
pravidelnosti a „pořádku“ v gramatice. Jeho zpracováním se
ustálily vzory skloňování i časování a staly se spisovnými koncovky pádové i osobní; některé nepravidelnosti z doby před Dobrovským však přežily jako nespisovné dodnes.
Dobrovský i Jungmann patří k největším Čechům a je ostuda,
že když před 10 lety byla anketa o největšího Čecha, octl se Jungmann na 53. místě a Dobrovský až ve druhé stovce, zatímco Václav Havel na 3. místě a vysoko se dostali lidé, kteří neznali češtinu
a česky nemluvili. Svědčí to o chybách ve výchově k vlastenectví
dnešního našeho školství. Ze současných politických stran jen komunistická má ve svém programu zlepšení péče o mateřský jazyk
a upevňování vlastenectví, což Echo stále činí.
Vladimír ŠAUR
ŠLI PŘED NÁMI
Josef Molák – 120. výročí narození a 70. výročí smrti
Narodil se 29. dubna 1893 v Žákovicích v rodině domkáře, příležitostného zedníka a zemědělského dělníka. Po vyučení se kovářem v Břeclavi pracoval ve Vídni v továrně na zemědělské stroje, po 1. světové válce ve výtopně břeclavské železniční stanice,
podílel se na zadržení dodávky zbraní proti revolučnímu Rusku
a na prosincové generální stávce 1920. Byl členem Komsomolu,
DTJ, od roku 1923 KSČ, působil též v Mezinárodní federaci železničářů. Často referoval na schůzích v Břeclavi, na Hodonínsku a Kyjovsku. Pro aktivní politickou činnost byl v roce 1929 přeložen do Moravské Třebové a v roce 1931 ze služeb ČSD
propuštěn. Postupně byl tajemníkem KV KSČ v Moravské Ostravě, v Plzni a v Olomouci.
Na přání vedoucího II. ilegálního ústředního vedení KSČ Jana
Ziky se Molák stal jeho blízkým spolupracovníkem. Po smrti Jana
Ziky Molák organizoval již III. ústřední vedení KSČ, jehož sídlo
přenesl do Berouna. Podařilo se obnovit síť ilegálních organizací
KSČ a vydávání Rudého práva, do něhož Molák napsal mnoho
článků. 18. srpna 1943 připravila zrada Moláka o život. Odešel jeden z nejstatečnějších bojovníků proti nacistické okupaci a odhodlaný zastánce myšlenek sociální spravedlnosti v naší vlasti.
Jeho životu a působení se věnoval Gustav Vožďa v knize Hrdina odboje, Životní příběh Josefa Moláka, Ostrava 1979.
kj
PRŮVODCE MĚSTEM - BRNO NACISTICKÉ
Tímto prostým názvem nazvali Alexander Brummer a Michal Konečný publikaci s textem a fotografiemi 42 míst,
událostí a osob spojených v Brně s obdobím nacistické okupace v letech
1939-1945. Připomíná příjezd okupantů
15. března 1939 na náměstí Svobody
a Adolfa Hitlera do Brna 17. března
1939, původní řídící úřadovnu gestapa
na Mozartově ulici 3 a později na Veveří
70 v budově právnické fakulty, úřadovnu říšského protektora v Brně na Moravském náměstí 1, kterou zrušil Heydrich
v roce 1941, baštu německého nacionálního socialismu v budově německé
techniky na Komenského náměstí 2,
kulturní centrum brněnských Němců
Německý dům na Moravském náměstí,
tvrz němectví na Špilberku.
Zvláštní pozornost je věnována místům nacistické perzekuce – internačnímu táboru Pod kaštany, věznici na Cejlu 71, Sušilovým kolejím na Klácelově 2
a Kounicovým kolejím na Kounicově 50,
sídlu německého policejního prezidenta Karla Schwabeho na Orlí 30. Nemohou pochopitelně chybět místa souvise-
jící s pronásledováním Židů – jejich
shromažďovna v obecné a měšťanské
škole na Merhautově 37 a jejich odjezd
v noci tramvají od zastávky na Jugoslávské na nádraží, odsun buď do Terezína
nebo do Osvětimi, vypálení Velké synagogy na nároží Spálené a Přízovy, protižidovské násilnosti v kavárně Esplanade
na nároží ulic Rooseveltovy a Jezuitské.
Stále protektorátní jízdní policie v městských jatkách na Masné ulici se staly
místem soustředění Romů před transportem do Osvětimi.
Předposlední část publikace je věnována náletům na Brno 25. srpna a 20. listopadu 1944 a od 8. dubna 1945 do osvobození města rudoarmějci. Jejich
dočasnému pohřebišti na Moravském
náměstí je věnována závěrečná část publikace.
Místa, kde v Brně ubližovali nacisté
a kvetla kolaborace. Kniha křísí paměť
míst pod hákovým křížem. Tak denní
tisk přivítal vydání publikace Brno nacistické (Dnes 23. 4. 2013 a Deník 12. 7.
2013). Vydání publikace přichází
v době, kdy články, publikace a filmová
produkce jsou věnovány událostem po
květnu 1945 a na události předcházející
zapomínají. Právě v tom spočívá význam vydání Brna nacistického: připomenout zvěrstva nacistů, jejich oběti
a varování pro dnešek.
Pojďme po uvedených místech v tichém přemýšlení o minulosti zejména
se školní mládeží, ale i dalšími generacemi!
Karel JANIŠ
K ŠEDESÁTINÁM ZOO BRNO
Výstava dokumentů o tom, jak měnila svoji tvář po 60 let svého trvání
brněnská zoologická zahrada, je do
konce září v Urban centru na Staré
radnici Mečová 5.
Od skromnýchzačátků se během šesti desítek let zoo postupně vyvinula
v moderní areál s bezpočtem pavilonů
a expozic pro více než 1300 zvířat a 250
druhů ze všech obydlených světadílů.
Výstava nabízí současnou podobu zahrady, ohlédnutí za její minulostí i vize
do budoucnosti.
(vž)
BRNO BUDE MÍT SVOJI PORCELÁNOVÝ DAR DO SBÍREK MORAVSKÉ GALERIE
JEZDECKOU SOCHU
Brno bude mít na Moravském náměstí svoji jezdeckou sochu na počest
významného moravského markraběte
a obratného politika Jošta Moravského
Lucemburského. Byl králem Sv. říše
římské, synovcem císaře Karla IV.
Autorem sochy markraběte Jošta na
koni s dlouhýma nohama, v Brně nazývaného žirafokůň, je na základě vítězného soutěžního návrhu akademický malíř Jaroslav Róna. Dostal souhlas Rady
města Brna k uzavření smlouvy o dílo.
Bronzová socha bude vysoká 6,5 metru
(po vrchol přilby) a asi osm metrů (po
vrchol kopí) za 6,9 milionu Kč. Socha
bude instalována u jihozápadního nároží kostela sv. Tomáše při ústí ulice Rašínovy (v tomto kostele je markrabě Jošt
pohřben). Do konce října 2015 tam má
stát jezdecká socha na žulovém podstavci s ocelovou výstuží.
Součástí smlouvy o dílo jsou smlouvy
s pěti subdodavateli malíře J. Róny,
mezi které patří profese jako umělecký
kovář, specializovaný štukatér, bronzíř
a kovolijec, architekt a společnost zajišťující osazení sochy a práce s osazením
sochy související. Na Moravském náměstí tím přibude další alegorická socha do série tzv. platónských cností. A to
alegorie Odvahy.
(vž)
Vzácný porcelánový snídaňový servis Merkur od architekta a designéra Josefa
Hoffmanna darovala včera do sbírek stálé expozice užitého umění Moravské galerie třebíčská rodačka žijící ve Velké Británii Ivana Wilson.
Rodák z Brtnice na Jihlavsku Hoffmann vystudoval v Brně. V letech 1910 až 1911 navrhl snídaňový servis Merkur a předal jej Janu Vaňkovi, majiteli nábytkářských Spojených UP závodů (dárkyně servisu Ivana Wilson je jeho vnučka). Roku 1912 byl servis
poprvé publikován v časopise Deutsche Kunst und Dekoration. Spojené UP závody
ohlásily v r. 1924 v časopise Bytová kultura spolupráci s J. Hoffmannem.
Konvičky, hrníčky a talířky snídaňového servisu Merkur vyrobila porcelánka Pfeiffer
and Löwenstein ve Schlackenwerthu, česky Ostrova u K. Varů (zrušena v r. 1949). Ta po
r. 1900 proslula spoluprací s vídeňskými modernisty. Snídaňový servis Merkur a další čistě bílé výrobky předávala do Vídně firmě Josefa Böcka. Tam byly jednotlivé kusy dekorovány. Snídaňový servis byl zdoben zvonky technikou černých obtisků a stříkáním. (vž)
VÝZNAMNÉ OCENĚNÍ BRNĚNSKÉHO BADATELE
Prof. MUDr. Jaromír Vašků, DrSc., informoval redakci občasníku Echo o tom,
že výbor mezinárodní společnosti pro umělé orgány ho zařadil do galerie světových
pionýrů ve výzkumu mechanické srdeční podpory a totální náhrady srdce. Byl současně vyzván k napsání článku o vzniku a průběhu tohoto výzkumu v Československu. Prof. Vašků v něm informuje světovou odbornou veřejnost o významném přínosu našeho výzkumu pro pokrok v této vědní oblasti i o negativním zásahu
polistopadového režimu do tohoto výzkumu, který musel být ukončen, když se nacházel na světové špičce a měl před sebou další slibnou perspektivu. I přesto světová odborná veřejnost pokládá naše výsledky za tak významné, že považuje za vhodné zprávu o tomto výzkumu uveřejnit v centrálním světovém odborném časopise
„Artifical Organs“ jako sdělení o pionýrské vědecké aktivitě. Prof. Vašků to právem
pokládá za vysoké uznání vědecké aktivity v socialistickém Československu a domnívá se, že to bude zajímat brněnskou veřejnost.
Předávám informaci o ocenění prof. Vašků našim čtenářům. Znovu si uvědomme, jakou devastaci provedli polistopadoví vládci nejen v národním hospodářství,
ve školství, kultuře, zdravotnictví, ale i ve výzkumu, který po mnoho let prof. Vašků
úspěšně prováděl a rozvíjel. Vystavili si obraz vlastní ubohosti, trapného počínání
a nevědomosti. Nebylo to poprvé a ani naposled.
Karel JANIŠ
ECHO str. 11
11. 9.
12. 9.
13. 9.
Naši jubilanti končícího léta
01. 8. Růžena DOLEŽALOVÁ, 85 let, ZO 2711,
Luboš DEML, 49 let, ZO 3023, Ing. František ONDRÁČEK, 87 let, ZO 0305
02. 8. Zdenka HAVRANOVÁ, 75 let, ZO 2101,
Otto SEDLÁČEK, 74 let, ZO 0102
03. 8. Tomáš NEDOMA, 33 let, ZO 3023
05. 8. Vladimír VAGENKNECHT, 85 let, ZO
1508, Viktorie MAŠKOVÁ, 83 let, ZO
2708
06. 8. Vlastimila BOHMOVÁ, 61 let, ZO 0302
07. 8. Marie NOVÁKOVÁ, 81 let, ZO 1101,
Karel HEJLÍČEK, 82 let, ZO 3023,
Marie NOVÁKOVÁ, 81 let, MO 1101
08. 8. Květoslava ODEHNALOVÁ, 92 let,
ZO 0600; Oldřich KŘÍŽ, 62 let, ZO 3023,
09. 8. PhDr. Aleš FRANEK, 67 let, ZO 1508,
Václav SPISAR, 87 let, ZO 2402
10. 8. Jaroslav NĚMEC, 82 let, ZO 0502
11. 8. Jaromíra FIALOVÁ, 88 let, ZO 0102
12. 8. Božena KAŠPÁRKOVÁ, 80 let, ZO 2703
13. 8. Jan NAVRÁTIL, 84 let, ZO 3002
15. 8. Pavel VALACH, 36 let, ZO 3023
16. 8. Věra ŠUDÁKOVÁ, 84 let, ZO 0502,
Danuše CHYTILOVÁ, 73 let, ZO 0102,
Zdeněk ADLER, 76 let, ZO 0305
17. 8. Vlasta POKORNÁ, 82 let, ZO 1508
18. 8. Miroslav STAVJAŘ, 42 let, ZO 3017
20. 8. Danuše DOČKALOVÁ, 86 let, ZO 1505
21. 8. Marie KARFÍKOVÁ, 64 let, ZO 1505,
RNDr. Daniel BORECKÝ,CSc., 60 let,
člen MěV
22. 8. PhDr. Josef VONDRÁK, 80 let, ZO 0419
24. 8. Pavel JIRÁSEK, 80 let, ZO 2101, RSDr.
Zdeněk UHLÍŘ, 65 let, ekonom MěV
25. 8. Pavla KUČEROVÁ, 73 let, ZO 0305, Petr
KALÁBEK, 72 let, předseda MíV
26. 8. Růžena KOTISOVÁ, 88 let, ZO 2708,
RSDr. Luděk ADAMOVSKÝ, 70 let,
ZO 0305
27. 8. Arnošt KOFTUN, 84 let, ZO 0302,
Danuše HRABCOVÁ, 80 let, ZO 0600
28. 8. Milouš SAPÍK, 87 let, ZO 1508, Ilona
PEJCHALOVÁ, 84 let, ZO 1511
29. 8. Růžena MAZLOVÁ, 94 let, ZO 0600,
Růžena SEDLÁČKOVÁ, 90, ZO 2301
31. 8. Alena BUREŠOVÁ, 76 let, ZO 0302
01. 9. JUDr. Bohumil KRATOCHVÍL, 80 let,
ZO 2704
04. 9. Ing. Jiří KARLÍK, 79 let, ZO 0302,
Miroslav DUDÍK, 53 let, LKŽ
05. 9. Tomáš VOKOUN, 29 let, člen MěV
06. 9. Marie ŽIŽKOVÁ, 93 let, ZO 0505
07. 9. Karel HAVLÁT, 90 let, ZO 1505,
Marcela LUKŠÍKOVÁ, 49 let, MO1101
08. 9. Ing. Vítězslav KREJČÍ, 82 let, Marie
PLAVCOVÁ, 79 let, Ladislav ZAPLETAL,
85 let, všichni 2101, Marie BÁNOVSKÁ,
85 let, ZO 0305
10. 9. Olga POKORNÍKOVÁ, 84 let, ZO 0505,
14. 9.
15. 9.
16. 9.
17. 9.
18. 9.
20. 9.
21. 9.
Karel MALENKA, 60 let, ZO 0418,
Ludmila POHLOVÁ, 79 let, ZO 2101
Věra NOVOTNÁ, 66 let, ZO 0503
Milan ŠURÍK, 82 let, ZO 0102
Alena ROUPCOVÁ, 90 let, ZO 0701,
Jaroslava JÍŠOVÁ, 55 let, ZO 0507,
Olga KOUDELOVÁ, 86 let, ZO 2101
Ludmila PODLUCKÁ, 95 let, ZO 0316,
Jan ŘIČÁNEK, 89 let, ZO 0102, Ludmila
DOSOUDILOVÁ, 92 let, MO 1101, Julius
HUTÁREK, 79 let, ZO 0305
Marie PREIZLEROVÁ, 70 let, ZO 0316,
Drahomír DANĚK, 89 let, ZO 2101, Josef
DVOŘÁK, 82 let, ZO 0425, Petr SCRIBANI, 60 let, ZO 3005
prof. MVDr. Otto RIEBEL, 89 let, ZO
0305, Petr BABÁK, 70 let, MO 1101,
PhDr. Jan SOUČEK, 67 let, ZO 0305
Eva PŘIKRYLOVÁ, 80 let, ZO 0309
Miroslav HALOUZKA, 90 let, ZO 2703,
Marie VEJMĚLKOVÁ, 78 let, ZO 0305
Marie HRUŠKOVÁ, 94 let, ZO 2101,
Martin ŘÍHA, 44 let, člen MěV
Oldřich JAKUBEC, 80 let, ZO 0423,
Zdeňka DAVIDOVÁ, 78 let, LKŽ
22. 9. Amálie KRCHOVÁ, 88 let, Jaroslava
BENDOVÁ, 85 let, obě ZO 1505, Zdeněk
ZATČANSKÝ, 92 let, ZO 2708, Jan KALOUS, 86 let, ZO 2711
23. 9. MUDr. Josef KOSEK, 81 let, ZO 0302,
Karel WEISER, 83 let, ZO 1503, Ludmila
MACHÁČKOVÁ, 66 let, ZO 0305
24. 9. Miroslava MALÍKOVÁ, 85 let, ZO 0305
25. 9. Zdeňka STŘÍTECKÁ, 81 let, ZO 0102,
Jarmila JUROVÁ, 79 let, ZO 2701
26. 9. Jiří OBR, 66 let, ZO 1511
27. 8. Marie TURSKÁ, 84 let, ZO 2701, Věra
ŠTOURAČOVÁ, 85 let, ZO 2101
28. 9. Jiřina STRAKOVÁ, 79 let, ZO 0507
29. 9. Dana MATUŠKOVÁ, 82 let, PhDr. Václav KIČMER, 89 let, oba ZO 0305
30. 9. Milan KRIŠO, 66 let, ZO 3023
Všem jubilantům děkujeme za práci
pro stranu a společnost a přejeme pěkný
podzim života a dobré zdraví! MěV, MíV
a ZO KSČM. Připojuje se LKŽ Dobromysl
i redakce Echo.
(did)
OPUSTILI NAŠE ŘADY…
DVA TÝDNY POD STANEM
V průběhu léta navždy opustili naše
řady ss. pplk.v.v. Alena Makalová,
dlouholetá radní a zastupitelka ve Starém Lískovci a Dalibor Veselý z Černovic. Čest jejich památce!
(red)
Jen patnáct dětí prožilo dva slunečné
letní týdny ve stanovém táboře Pionýrské
skupiny Zouvalka, oddílu Tuhas Brno na
okraji obce Dzbel na Drahanské vrchovině. Provoz zajišťuje osm dospělých i přesto, že kapacita tábora zdaleka není využita. Rodičům se nedostávají peníze, aby
zaplatili za táborový pobyt. Částka 3500
korun je pro mnohé moc. Hlavní vedoucí a zdravotnice MUDr. Jitka Suská nás
při návštěvě seznámila s programem,
upřesnila, že děti ve věku od sedmi do
šestnácti na tábor přijeli z Brna, Hustopečí, Strachotína, Kostelce u Holešova či
z Břeclavi. Některé jsou na táboře PS Tuhas už páté léto. Domácích – Tuhasu je
více než polovina. Na dětský tábor finančně přispěly vedle Městského výboru KSČM v Brně též farmaceutické firmy.
Jsou na něm totiž i děti s diabetem.
Text a foto Tibor DÁVID
VNK v Brně oznamuje:
Připravujeme poznávací zájezd
„400 let Bible kralické“
Plánovaný termín je sobota 19. října 2013, odjezd od kavárny Bohéma
v 9.00 hodin. Odhadovaná cena zájezdu
je 150 Kč na osobu.
Po cestě navštívíme některé památky,
je vhodné mít s sebou menší kapesné.
Plánovaná trasa:
Nebovidy (kostel-fresky), Dolní Kounice (zříceniny kláštera), Ivančice (českobratrská tiskárna, památníky A. Mucha,
Vlad. Menšík), Řeznovice (rom. kostel),
Biskoupky (Vít. Nezval – 55. výročí úmrtí), Kralice nad Oslavou.
Závazné přihlášky se zálohou 100
Kč budeme přijímat na konci září na
Křenové 67, 2. posch. – LKŽ Dobromysl
– každé úterý od 14 do 16 hodin nebo
na Běhounské 17 (Svaz důchodců – 1. p.)
– každé úterý dopoledne.
Marie VESELÁ
ECHO - BRNĚNSKÝ LEVICOVÝ OBČASNÍK. Vydavatel: Městský výbor KSČM v Brně, Křenová 67, PSČ 659 58,
Brno • telefon: 543 255 140 • fax: 543 255 140 • http://www.kscm-brno.cz; e-mail: [email protected] •
Redakce: PhDr. Karel Janiš - vedoucí, Tibor Dávid, Ing. Jindřich Viška, Jan Korbel • Povoleno Ministerstvem
kultury ČR, ev. č. MK ČR E 12191. Uzávěrka 19. 8. 2013. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
Příští číslo:
uzávěrka 23. září
vyjde 10. října 2013