Coronide Torso

www.narodni-divadlo.cz
Vít Zouhar
Coronide
Vít Zouhar – Tomáš Hanzlík
Torso
BUŠENÍ DO ŽELEZNÉ OPONY IX.
Ředitel Národního divadla: akad. arch. Daniel Dvořák
Šéf opery Národního divadla: Jiří Nekvasil
BUŠENÍ DO ŽELEZNÉ OPONY IX.
Vít Zouhar
Coronide
Torso
Vít Zouhar – TomበHanzlík
Vít Zouhar (1966)
Coronide
opera o dvanácti scénách na texty
un Pastore Arcade a Publia Ovidia Naso
Umûlecké vedení: TomበHanzlík
Kost˘my: Vendula Johnová
Hudba a libreto: Vít Zouhar
Ensemble Damian
Coronide: Jana Synková
Apollo: TomበHanzlík, direttore d´ orchestra
Apidamia: Markéta Veãefiová
Dafni: Pavel Ma‰ka
Violini: Vít MuÏík, Igor Kopyt, TomበHanzlík
Violoncello: Dalibor Pimek
Violon: Michal Reich
Organo: Marek âermák
V létû roku 1731 byla na pfiíkaz kardinála Schrattenbacha na
kromûfiíÏském zámku uvedena italská opera Coronide. Jediné, co se z ní dochovalo, bylo ti‰tûné libreto „Past˘fie z Arkádie“ (un Pastore Arcade), jednoho ze ãlenÛ vlivné Accademia
dell’ Arcadia, jeÏ spoluurãovala operní vkus habsburské
monarchie takfika po celé 18. století. Libretistova pravá identita zÛstává neznámá, a tak nelze vylouãit, Ïe jím mohl b˘t sám
kardinál Schrattenbach.
PÛvodní hudba Francesca Peliho se na rozdíl od libreta nedochovala, a proto mû v roce 1997 oslovil TomበHanzlík, umûleck˘ vedoucí Ensemble Damian, a fieditel festivalu Baroko,
zda bych pÛvodní text oÏivil. Rozhodl jsem se pro „listování
operou“, pro umocÀující zkratku pÛvodní dramatické linie.
Z pÛvodního tfiíaktového libreta jsem vybral afektovû nejpÛsobivûj‰í pasáÏe a doplnil je o jednovûté komentáfie z Ovidiov˘ch Metamorfóz a o spojovací text. Vzniklo tak nové libreto
o dvanácti scénách, v nûmÏ se barokní text stává v˘chodiskem
k vyprávûní dal‰ího pfiíbûhu o dramatickém osudu nymfy
Korónis (Coronide), pfiíbûhu o nástrahách lásky, nezkrotn˘ch
vá‰ních, neovûfien˘ch informacích a neodvratn˘ch ãinech.
Emoce pÛvodního italské libreta jsou v nûm pfiekládány skrze
hudební rétorické figury, scénická i hudební minimalistická
gesta v opefie kontrastují s barokní ko‰atostí libreta, afektÛ
i kost˘mÛ.
Ensemble Damian premiéroval operu Coronide na festivalu
Baroko 2000 v Olomouci v nastudování Tomá‰e Hanzlíka
a s v˘pravou Venduly Johnové, od té doby s ní sklízí úspûchy
na domácích i zahraniãních pódiích.
Korónidin pfiíbûh
Oã tedy v pfiíbûhu o nymfû Korónis (Coronide) jde? BÛh Apollón miluje Korónis a Korónis miluje Apollóna (1. Coronide ed
Apollo). Havran (u Pastora Arcada nymfa Corace) v‰ak Apollónovi sdûlí, Ïe jeho nymfu Korónis vidûl s „jinochem mlad˘m“
(4. Corvus tendebat ad dominum, 5. And found him out). Tento
jinoch je zde v Arcadovû duchu nazván Dafni a jeho partnerka
Apidamia. Jejich láska v‰ak není naplnûna (3. Qual va tortorella amorosa). Jakmile se rozhnûvan˘ bÛh Apollón (6. Aprite,
aprite) dozví o údajné nevûfie Korónis, protne její hruì stfiíbrn˘m ‰ípem (7. The God was wroth), aniÏ by alespoÀ na chvíli
zapochyboval o vûrohodnosti havranova sdûlení. Svého unáhleného ãinu vzápûtí lituje, av‰ak pfiíli‰ pozdû na to, aby Korónis mohl vrátit Ïivot. Nymfa umírá (8. Tutto mi dice), ale dfiíve
neÏ zemfie, staãí je‰tû Apollónovi fiíci: „Dva v jedné zmíráme
nyní“ („Duo nunc moriemur in una“, 9. Mora quel Perfida).
Tato vûta se v závûru scény mûní ve sborové memento. AÏ
v tom okamÏiku se Apollón dozvídá, Ïe Korónis oãekává jejich
spoleãné dítû, syna Asclaepia. Motiv dítûte se sice v libretu
Pastora Arcada neobjevil, pfiesto jsem se ale rozhodl Ovidiovu
klíãovou vûtu vloÏit do nového libreta. Závûr pÛvodní opery
Coronide Pastora Arcade byl lamentem Apidamie a Apollóna
nad skonem Korónis a Dafniho, neboÈ Ïárliv˘ Apollón zabil
nejen Korónis ale i domnûlého soka Dafniho. Po nûm následovala sebevraÏda truchlící Apidamie a promûna nymfy Corace
v havrana. Právû tato nymfa totiÏ byla oním na‰eptavaãem,
jenÏ pfiesvûdãil boha Apollóna o údajné Korónidinû nevûfie. AÏ
skrze závûreãn˘ sbor-moralitu Pastore Arcade pfiipomenul, Ïe
není tfieba více lkát. V mém novém pfiíbûhu o Coronide sice
rovnûÏ vyuÏívám principu stupÀovaného lamenta, ale zÛstávám více vûrn˘ Ovidiovû obrazu antického m˘tu. Dvû závûreãné scény pfied finální moralitou jsou tedy dvojím lamentem.
V prvním z nich (10. Coronide è morta) se objeví basová árie
s jedin˘m textem „Korónis je mrtvá“. Basové sólo se zde
zámûrnû objevuje poprvé, aby jeho v˘klad mohl b˘t víceznaãn˘: text mÛÏe zpívat jak Korónidin syn Asclaepio, tak i její
údajn˘ milenec Dafni. A tuto dvojznaãnost ponechávám i pro
poslední lamento (11. Di vita usci). Apollón v nûm s Dafnim/
Asclaepiem zpívá o Ïalu nad ztrátou Korónis. Teprve finální
moralita (12. Tutte quelle) mûní pfiedchozí truchliv˘ v˘raz, aby
si v‰ichni spoleãnû pfiipomenuli jak je láska vrtkavá a jak je
lehké ji oklamat.
Vít Zouhar
6
7
1. Korónis a Apollón (Sbor)
Korónis miluje Apollóna,
havran však praví,
že je žárlivá.
2. Šťasten, kdo zakouší (Sbor)
Šťasten, kdo zakouší
pouta lásky,
nalézá v tom slast,
jež překonává všechny slasti.
S vlasem ověnčeným
šarlatovými,
orosenými
božskými růžemi,
plavý Hymene,
sestup mezi nás.
Zamávej svou pochodní,
bože míru.
Líbezná na pohled,
v růžích se rodí láska,
kdo se jí však přiblíží,
shledá se se skrytým trnem,
jenž v sobě nese hořkou bolest.
3. Jako poletuje (Apidamia)
Jako poletuje z keře na keř
toužící hrdlička,
hledajíc něžného druha,
i já bloudím po mořském břehu,
setkání s milým je mi však odepřeno.
4. Havran spěchá ke svému pánovi
(Sbor)
Havran spěchá ke svému pánovi
prozradit vinu.
Ten zrádce
klovat nemusí.
5. A nálézá jej (Korónis, Apidamia)
8
6. Otevřete, otevřete (Apollón)
Otevřete, otevřete
propasti, své hrůzné
útroby
mému hněvu;
slyšte, slyšte
mé žalostné nářky;
jsem příliš zbědován,
aby mne má bolest
nezahubila.
Korónis je rozmarná,
ničeho mě neušetří.
Zadrž tu smrtelnou ránu,
nesměj se, ne,
je-li to vše pravda.
7. Bůh se hněval (Sbor)
Bůh se hněval,
jeho tvář ztratila barvu,
vavřín z jeho hlavy i lyra mu spadly.
Stříbrný luk
vetknul šíp do něžné hrudi.
Boží tvář.
Dmul se a vřel hněvem.
Vytáhl luk.
Boží hněv.
8. Vše mi říká
(Korónis, pak Apidamia)
Vše mi říká,
že mě potkala žalost,
že už nejsem tvůj život,
že už nejsem tvé štěstí.
Zemřu, abych nespatřila,
jak ta duše triumfuje.
Neříkej mi, že ho nemiluješ,
že o něho nedbáš a že po něm
netoužíš,
neboť znám až příliš dobře pravdu;
ten žár, jenž rozpaluje hruď,
je sladký cit lásky,
nelze to skrýt.
9. Nechť zemře ta proradnice
(Sbor)
Nechť zemře ta proradnice,
jež mne zrazuje
a připravuje mne
o můj poklad;
dám pocítit
zrádkyni
nejhorší muka.
„Dva v jedné zmíráme nyní.“
12. Všechny ženy (Sbor)
Všechny ženy, jež jsou krásné,
milují jen z rozmaru,
spíše než řádnou zásluhu,
hledá Krása planou zábavu.
Český překlad: Jiří Pelán
10. Korónis je mrtva (Dafnis)
Korónis je mrtva.
11. Odešlas ze světa
(Apollón a Dafnis)
Odešlas ze světa, má Korónido,
už nežiješ.
Nechť potoky a studánky,
hory a hvozdy
pláčou nad mým
hanebným zločinem,
pro nějž má krásná
pastýřka
odešla ze světa.
Nechť temný závoj
pokryje nebe
a uhasí onu
živou pochodeň,
jež zažíhá den.
9
Vít Zouhar (1966)
– TomበHanzlík (1972)
Torso
opera
Libreto: P. David a S. Joanne Baptista,
obãansk˘m jménem Jan Kopeck˘ (1696-1758)
Umûlecké vedení: Marek âermák
ReÏie: TomበHanzlík
Kost˘my: Vendula Johnová
Hudba: Vít Zouhar (5, 7–9, 11, 12)
TomበHanzlík (1–4, 6, 10)
Ensemble Damian
Soprán: Markéta Veãefiová
Alt: Jana Synková
Tenor, kontratenor: Radek Prügl
Bas, kontratenor: Pavel Ma‰ka
Housle: Vít MuÏík, Igor Kopyt
Viola: TomበHanzlík
Violoncello: Dalibor Pimek
Violon: Michal Reich
Pfiirozené lesní rohy: Rudolf Liner, Jifií Mahdal
Cembalo: Marek âermák
Olomouck˘ biskup – kardinál Wolfgang Hanibal ze Schrattenbachu rád vyuÏíval sv˘ch jmenin a narozenin ke vzne‰enému
teatralizování. Byla to jedna z mnoha pravideln˘ch spoleãensk˘ch událostí, kdy do sv˘ch rezidencí nechával povolat pfiední hudebníky evropsk˘ch dvorÛ k pofiádání operních pfiedstavením. A právû u pfiíleÏitosti oslav kardinálov˘ch narozenin
zaznûla dne 12.9. 1728 na zámku v KromûfiíÏi nová opera piaristy Davida Kopeckého nazvaná Yta innocens. Podobnû jako
v mnoha jin˘ch pfiípadech i tentokrát se z opery dochovalo
pouze ti‰tûné libreto. A podobnû jako tomu bylo u barokních
oper Epibateron (1712), Coronide (1731) nebo Endymio
(1727), jejichÏ hudba je dnes neznámá, zatouÏil skladatel,
muzikolog a umûleck˘ vedoucí Ensemble Damian Tomá‰
Hanzlík staré libreto oÏivit. A stalo se tak hned dvakrát.
V bfieznu roku 2003 skladatel Hanzlík dokonãil svou novou
operu Yta innocens na stejnojmenné libreto Davida Kopeckého z roku 1728. KdyÏ se ale ukázalo, Ïe Národní divadlo
v Praze, které si premiéru rezervovalo pro projekt Bu‰ení do
Ïelezné opony, operu pfiesouvá aÏ na rok 2004 a olomouck˘
festival Baroko tak nebude zakonãen operní slavností, zaãal
hledat jinou variantu. Ta pfii‰la o dva mûsíce pozdûji. Pfii
návratu z Pobaltí, kde Ensemble Damian uvádûl operu Coronide Víta Zouhara. TomበHanzlík navrhl skladateli Zouharovi, aby spoleãnû v krátkém ãase napsali novou operu pro
závûreãn˘ veãer festivalu Baroko 2003. Opût na libreto Yta
innocens, tentokrát v‰ak pouze na dvanáct vybran˘ch scén,
které se v Hanzlíkovû nové opefie je‰tû neobjevily. Tedy na
jakési torso. A to také dalo název nové opefie.
Dvanáct vybran˘ch ãástí opery Torso si oba skladatelé rozdûlili
rovn˘m dílem, s pfiesnû vymezen˘m afektov˘m scénáfiem. Na
rozdíl od opery Yta innocens tedy opera Torso postrádá kontinuální dûj a je zámûrnû vytvofiena jako zãásti zniãená freska,
jejíÏ postavy uÏ ztratily tváfi. Barokní patos afektov˘ch scén
umocÀují stylizovaná scénická gesta pfievypravující hnutí
du‰e. Bohaté kost˘my Venduly Johnové dotváfií velkolepost
osamocen˘ch pfiíbûhÛ a zvuk barokního souboru i hudební
gesta ãerpají z hudební rétoriky tak, aby dala posluchaãi porozumût a souznít s osudy, které se pfied ním odehrávají. Tato
vzpomínka na operní Slavnost nabídla pouÈ za postavami Davida Kopeckého poprvé takfika po 275 letech, a to dne 28. záfií
roku 2003 divákÛm festivalu Baroko v Olomouci.
1. Ouverture
2.
Ó nešťastný osud!
Kde jsi, ó drahá sestro?
Ach, mé jediné potěšení
se vytratilo jako kouř ve větru.
Byly jsme jedno srdce, jedna duše.
Smrt však zasadila srdci ránu
a duši zahubila.
Kde jsi, ó milá sestro?
Kde jsi můj živote, mé srdce?
Byly jsme, ale už nejsme.
Ó jak sklíčena je mysl!
Co si počnu? Co zármutek přikazuje,
čeho si žádá skutečný žal.
3.
Kéž není prozrazen zločin vraždy.
Pod nebem nic se neutají.
Krev volá po krvi,
hrozná smrt po hrozné smrti.
Co bude dál? Přerván je svazek,
drahé pouto přátelství.
Jak veliká bolest!
4.
Jen kámen nepláče pro žádný bol,
nevydává žalostný vzlyk
a nikdy nemůže lkát.
Já nejsem kámen, jsem živý tvor
svíraný tak hořkým osudem,
že nemohu se radovat.
12
5.
I dub zakořeněný ve skále
se přece chvěje vždy,
když vítr burácí,
tříští se o vršky skal.
Oč více tělo stvořené z hlíny
se děsí nešťastných konců,
a obává smrtelných muk,
vždyť člověka drží tak měkké spoje.
Dokonáno. Prozradil jsem tajemství,
čeká mě odměna nebo smrt.
8.
Vrhám se do boje,
chystám ti smrt.
Natáhnu tětivu,
povolám Marta,
vypustím šíp,
jímž nechybím nikdy.
Tak smrtí smrt,
osudem osud
jak mstitelka oplatím
a viníka potrestám.
6.
Sám ukrutný, staneš se šelmou,
až padneš do pasti.
Zaplatíš za zločin patřičným trestem,
jenž bídná završí smrt.
V lese jsou rozvěšeny sítě,
připraveny nástrahy a pasti,
vstříc smrti ať šelma kráčí.
Běsnící pustím se do zápasu,
uvrhnu pána na dno Stygu,
jenž odplaví kosti do podsvětí.
9.
Konečně smrti useknu hlavu
pravicí spjatou s mým osudem.
Víc rukou dokáže více,
dvě paže nad jednou zvítězí.
Žádný se nebude protivit dvěma,
oba přec jsme chrabří reci.
Pryč je strach z žalostné smrti,
nikdo se nevyrovná dvěma.
7.
Hle, je snována na mne lest,
strojeny úklady a líčeny pasti.
Ó, jaká úzkost mě obtáčí,
hrůza tělem proniká.
Loď po vlnách moře
i pták uprostřed bouře
letí pln strachu.
Zdvíhá se ve mně vlna hněvu,
zuří strašlivá vichřice,
žiji naplněn děsem.
11.
Ó veliké potěšení srdce!
Útěcho ztrápené mysli!
Opět dýchám, odkládám žal.
Když sestra se dozví o sestře,
dosáhne klidu v žití.
Kdokoli vidí milého rád,
když s ním je, šťastně se směje,
netouží nalézti více.
12.
Ať radostně hraje fanfáry trubka,
drnčí struny a zpívá sbor,
vesele hlaholí polnice.
Nebi ať připadne nejvyšší pocta,
ke hvězdám letí děkovný hlas,
jenž blažený oslaví stav.
Překlad: Kamil Harvánek
10.
Posvátná souhvězdí nebe,
krajino božských milostí,
přijmi mne – svou milenku.
Když zakouším Tvou lásku,
jak Etna hořím plameny.
Cokoli nebe ukládá,
vyhovuje mi cele.
V Tobě je mé potěšení,
naděje i moje spása.
Běda! Jak nešťastní jsou ti,
kteří jsou ve vleku rozkoší.
Život, jak vítr jim uplývá.
Nebesa naopak odměňují ty,
kteří vedou požehnanější život.
Dle nebem stanoveného řádu
se budou radovat věčně.
13
Vít Zouhar (1966)
TomበHanzlík (1972)
vystudoval skladbu na Janáãkovû akademii múzick˘ch umûní u Miloslava I‰tvana
a na Hochschule für Musik u. darstellende Kunst Graz u Younghi Pagh-Paan
a Hermanna Markuse Preßla. Absolvoval
kompoziãní kurzy na Accademia Chigiana v Sienû u Franca Donatoniho a v Darmstadtu. Dále vystudoval muzikologii na
Masarykovû univerzitû v Brnû. Jeho
komorní a orchestrální skladby i opery Coronide a Torso (spoleãnû s Tomá‰em Hanzlíkem) zaznûly na festivalech PraÏské
jaro, Schleswig-Holstein-Musik-Festival, Hörgänge Wien,
Mélos-Etos Bratislava, Europalia, Baroko Olomouc ad. a byly
scénicky uvedeny v Národním divadle v Praze, Bühnen Graz,
Janáãkovû divadle v Brnû ad. Skladby vy‰ly na dvanácti CD
a jsou uvádûny v médiích. Jako hostující skladatel pÛsobil ve
Werkstadt Graz a na IEM Graz. Je drÏitelem skladatelsk˘ch
cen a ocenûní. Pravidelnû spolupracuje se soubory DAMA
DAMA a Ensemble Damian. Dramaturgicky spolupracoval
s festivaly Forfest a Expozice nové hudby, rekonstruoval prostorovou verzi Poème électronique Edgarda Varèzeho pro Cube
Hall ve ·t˘rském Hradci a podílí se na pfiípravách kritického
kompletního vydání dûl Bohuslava MartinÛ. Je autorem studií
zamûfien˘ch na problematiku hudby 20. století (minimální
hudba, hudební postmoderna). Pfiedná‰í na Pedagogické
fakultû Univerzity Palackého v Olomouci, kde je v souãasné
dobû prodûkanem.
je absolventem katedry muzikologie
a katedry hudební v˘chovy Univerzity
Palackého v Olomouci. Po studiích byl
zamûstnán jako redaktor pro váÏnou
hudbu v âeském rozhlase, se kter˘m spolupracuje externû doposud. Od roku 1998
v Olomouci pfiipravuje a produkuje kaÏdoroãnû mezinárodní festival staré hudby BAROKO, zamûfien˘
na uvádûní novodob˘ch premiér. Piaristické texty vyuÏil i pfii
kompozici vlastních dûl, oper Epibateron, Endymio, Yta innocens a Torso (spoleãnû s V. Zouharem). Vedle kompozic piaristÛ vydal tiskem kritickou edici dûl T. N. Koutníka a anonymní
klávesové skladby z choceÀského manuskriptu. Je umûleck˘m
vedoucím Ensemble Damian, se kter˘m realizoval fiadu koncertÛ, mj. pro Maraton soudobé hudby Praha, Forfest KromûfiíÏ, JanáãkÛm Máj Ostrava a Janáãkovy Hukvaldy. Na jafie
2003 reprezentoval âR s operou Coronide V. Zouhara na turné
v Pobaltí. Na základû úspû‰né inscenace opery Yta Innocens
v rámci projektu Bu‰ení do Ïelezné opony, si objednalo Národní divadlo u Tomá‰e Hanzlíka novou operu.
14
15
SEZONA 2004 / 2005
Ředitel Národního divadla: akad. arch. Daniel Dvořák
Šéf opery Národního divadla: Jiří Nekvasil
Vít Zouhar
Coronide
Vít Zouhar - Tomás Hanzlík
Torso
V Y D A L O N Á R O D N Í D I VA D L O V P R A Z E ,
J E H O Ž Z Ř I Z O V AT E L E M J E M I N I S T E R S T V O K U L T U R Y Č R
PROGRAM AUTORSKY PRIPRAVILI:
VÍT ZOUHAR A TOMÁS HANZLÍK
DESIGN OBÁLEK PROGRAMŮ PRO SEZONU 2004-2005
NAVRHL: MILAN JAROŠ
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: MILAN JAROŠ
PREPRESS: FPS REPRO, SPOL. S R. O.
T I S K : V. S . P A N K R Á C
© NÁRODNÍ DIVADLO V PRAZE, 2004
ISBN: 80-7258-174-0
PARTNER OPERY ND
Národní divadlo děkuje
rodině F. Tomáše Kolowrata-Krakovského
za mnohaletou velkorysou a ušlechtilou mecenášskou podporu
poskytnutím Kolowratského paláce
pro potřeby Národního divadla.
Národní divadlo děkuje firmě SYNOT LOTTO, a. s.,
za velkorysou podporu, kterou poskytuje Národnímu divadlu
od sezony 2003/2004.