STAŘÍČ

Komentáře

Transkript

STAŘÍČ
STAŘÍČ
průvodce turistickým okruhem
a naučnou stezkou
STAŘÍČ
průvodce turistickým okruhem
a naučnou stezkou
Text: ČSOP Onyx, L. Hajný
Foto: ČSOP Onyx, L. Hajný
Vydala obec Staříč za finanční podpory Moravskoslezského kraje v rámci programu Podpora
turistických oblastí v Moravskoslezském kraji.
NAUČNÁ STEZKA VE STAŘÍČI
1. Současnost obce Staříč
Staříč je hornická, dříve zemědělská obec, která v roce 2008 oslavila 750 let
od první písemné zmínky o obci. Území katastru je členité, má rozlohu 1896
ha, převládá orná půda (45,0 %), zastavěná plocha (2,2 %), louky a pastviny
(20,9 %) a lesy (9,1 %). Katastrálně sousedí Staříč s městy Frýdek-Místek
a Brušperk a obcemi Fryčovice, Paskov, Žabeň a Sviadnov. Obec má 2028
obyvatel a je součástí Sdružení měst a obcí povodí Ondřejnice a dobrovolného sdružení obcí Olešná. Původ jména osady Staříče byl původně odvozován
od osobního jména Stařek neboli Stařík. Název však vznikl pravděpodobně
zkomolením osobního jména kolonizátora obce. Původně se jednalo o dvě vsi
– Stará Staříč a Nová Staříč, od roku 1965 existuje pouze jediná obec Staříč.
budova obecního úřadu ve Staříči
–2–
Znak obce Staříč
Základem znaku obce Staříč je zelenočerně půlené pole
v jehož prostředku se nachází zlatožlutý květ. Jedná
se o vzácný a ohrožený len žlutý (Linum flavum), který roste na území obce v přírodní památce Kamenná.
Hlavu štítu tvoří čtyři stříbrné špice, znak olomouckého
arcibiskupství pod jehož správu dříve obec i její okolí
patřilo. Černá a zelená barva pole je symbolem hornictví. Zelená barva na hornickém praporu představuje zelenou trávu a černá
uhelnou sloj.
Rozhledna Okrouhlá
Novodobou dominantou obce
je rozhledna Okrouhlá, která
byla vybudována na vrcholku stejnojmenného kopce ve
výšce 373 metrů nad mořem.
Rozhledna byla vystavěna
v roce 2003 jako telekomunikační věž (vysílač) s využitím jako výletní rozhledna.
Věž samotná je vysoká 55
m s vyhlídkovou plošinou ve
rozhledna na Okrouhlé
výšce 30 m. Na ní návštěvníka přivede celkem 162 schodů. Z rozhledny je dokonalý
kruhový výhled na celé Pobeskydí s masívem Palkovických hůrek, Ondřejníku,
v případě krásného počasí je výhled až na Jeseníky. Pod kopcem Okrouhlá je
pro danou rozhlednu vybudováno parkoviště pro 10 osobních automobilů. Zájemci, kteří by chtěli dojet autobusem, mohou parkovat na blízkém parkovišti
u fotbalového hřiště. Rozhledna je otevřena od začátku května do konce září
ve středu, sobotu a neděli. Výpravy nad 10 osob se mohou předem objednat
(i mimo provozní dobu) u správce Ludvíka Šebesty (602 882 703).
–3–
2. Historie obce Staříč
Ves Staříč vznikla pravděpodobně v první polovině 13. století, ne-li již ve století 12. První zachovaná písemná zmínka o obci je z roku 1258, avšak území
bylo obydleno podstatně dříve. Na několika desítkách archeologických lokalit
v okolí Staříče byly nalezeny pozůstatky z mezolitu a neolitu či z doby bronzové a železné.
Kostel Nalezení Svatého kříže
Ve středověku se na kopci Štandl a na okraji lesa Lipina nacházely opevněné
hrádky. Ve 14. a 15. století patřila Staříč olomouckému biskupství. Během
třicetileté války byla v roce 1643 vydrancována Švédy. Roku 1789 byla založena Nová Staříč jako kolonie na části zrušeného vrchnostenského dvora.
Ve 40. letech 19. století je v obci zmiňován mlýn, soukenická valcha a pila.
Domy v té době byly většinou dřevěné, kryté šindelem.
Kostel Nalezení svatého Kříže
Přímo v centru obce stojí římskokatolický kostel Nalezení svatého Kříže. Jeho
základy byly položeny již v 16. století, kdy byl dřevěný kostelík přeměněn
na zděný jednolodní kostel s ustoupeným polygonálním presbyteriem. V roce
1757 byla ke kostelu přistavěna současná vstupní věž v západním průčelí a kostel sjednocen v barokním duchu. Roku 1852 byly přistavěny kaple
a sakristie. Interiér kostela má cenné rokokové prvky a vybavení. Kamenná
hřbitovní zeď pochází z počátku 19. století.
Kostel je po celkové rekonstrukci, kdy byl vlivem nestálosti poddolovaného území zpevněn a staticky zabezpečen. V současnosti je kostel přístupný při mši
svaté, prohlídka je možná po dohodě.
Hrad Štandl
Jihovýchodně od Staříče se nachází tajemný zalesněný vrch Štandl, na kterém
byl ve 13. století postaven hrádek, dnes zbyly pouze trávou zarostlé valy
hlíny. Lokalita však byla osídlena mnohem dříve, podle archeologických nálezů již v době pravěké. Hrad Štandl, postavený na stejnojmenném vrcholku
v nadmořské výšce 350 metrů, patřil pod správu olomouckých arcibiskupů
a ochraňoval moravskou stranu hranice a obchodní stezku z Olomouce do
polského Krakowa, která v jeho blízkosti přecházela řeku Ostravici do Slezska
a Frýdku. Byl oporou biskupské kolonizace v tomto území. Jeho význam narostl
i tím, že ochraňoval trhovou ves Friedeberch (česky Frýdberk asi 700 metrů
severozápadně v lokalitě Lipina), která vznikla pod jeho ochranou. Podle archeologických nálezů lze usuzovat na využívání tohoto opěrného bodu početnou vojenskou posádkou, vedenou zřejmě pány z Deblína, kteří v biskupských
službách toto opevnění patrně někdy krátce po polovině 13. stol. vybudovali.
Nález bronzového kování s erbem podobným erbu pánů z Deblína ukazuje
na možnost, že velitelem zdejší posádky byl právě jeden z nich. Po spojení
Moravy a Slezska začal význam hrádku upadat. Ves Friedeberch zanikla do
konce 14. století a poslední zmínky o hrádku na Štandlu spadají do počátků
15.století.
kostel Nalezení svatého Kříže
–4–
–5–
3. Příroda a její ochrana
Obec Staříč se nachází v Podbeskydské pahorkatině, nejvyšším vrcholem na
území obce je Strážnice – 391,8 m n. m. Z klimatického hlediska spadá území
obce do mírně teplé klimatické oblasti s průměrnými úhrny dešťových srážek.
Oblast je odvodňována do povodí Olešné a Ondřejnice, která jsou částmi povodí Odry a náleží k úmoří Baltského moře. Středem obce protéká Staříčský
potok.
Přibližně 1,3 km severně od centra obce leží přírodní památka Kamenná. Lokalita bývalých vápencových lomů je v současnosti porostlá suchomilnými tra-
CHKO Poodří
CHKO Poodří bylo vyhlášeno 27. 3.
1991 na celkové rozloze 8150 ha.
Území zahrnuje přirozeně meandrující
tok řeky Odry se soustavami trvalých
i periodických tůní, lužní lesy, mokřady mezinárodního významu (zapsány
v seznamu Ramsarské konvence),
několik rybničních soustav a největší
kotvice plovoucí
systém aluviálních luk v České republice. V oblasti se nachází ptačí území
evropského významu. Území je místem výskytu řady ohrožených druhů především vodní a mokřadní květeny a zvířeny. Jsou to například kotvice plovoucí
(Trapa natans), vodní kapradina nepukalka plovoucí (Salvinia natans), stulík
žlutý (Nuphar lutea), mnoho druhů obojživelníků, více než 300 druhů ptáků, ze
savců můžeme jmenovat například vydru říční (Lutra lutra) a bobra evropského (Castor fiber), který se do Poodří přirozeně rozšířil v roce 2002.
CHKO Beskydy
V blízkosti obce Staříč se nacházejí dvě zcela odlišné chráněné krajinné oblasti. Jedná se o CHKO Beskydy a CHKO Poodří.
CHKO Beskydy je největší
z 25 CHKO v České republice,
navíc je jediným územím, kde
se vyskytují zároveň vlci, rysi
a medvědi. Přestože byli koncem 19. století člověkem vyhubeni, ve stejném roce, jako
rys ostrovid
byla CHKO Beskydy vyhlášena,
tedy v roce 1973, se medvědi
do Beskyd opět vrátili. Postupně si k nám našli cestu zpět i rysi a vlci. Každým
rokem v zimních měsících probíhá na území CHKO Beskydy sčítání těchto velkých šelem. Vlk obecný (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx) a medvěd hnědý
(Ursus actor) patří mezi chráněné druhy.
–6–
–7–
PP Kamenná
vinnými společenstvy. Ze vzácných rostlin se zde vyskytuje hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), voskovka menší (Cerinthe minor), bradáček vejčitý (Listera
ovata), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a len žlutý (Linum flavum). Dále se
zde vyskytují teplomilné druhy měkkýšů, hmyzu a plazů.
4. Výhled z Okrouhlé
Kubánkov
Kabátice
Libhošťská hůrka leží mezi obcemi Libhošť, Závišice a Rybí, svým tvarem trochu připomíná horu Říp. Geomorfologicky je řazena do Štramberské vrchoviny.
Na jaře zde kvete velké množství petrklíčů, mimo to zde roste ohrožená orchidej okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).
Dlouhá
Palkovické hůrky – část Štramberské vrchoviny, rozčleněná průlomovým údolím Ondřejnice, přírodní rezervace Palkovické hůrky
– bukojedlový porost s lípou a Jasanem; vrcholy – Ostružina (616,3 m), Kubánkov (660,9 m), Kabátice (601,1 m), Přední Babí hora (586,0 m).
Trojačka
Červený kámen
Bílá hora
Veřovské vrchy – navazují na Radhošťskou hornatinu, jsou součástí CHKO Beskydy; vrcholy – Dlouhá (859,4 m), Trojačka (709,8 m),
přírodní rezervace Trojačka – klenová lipina v jedlobukovém porostu na sutích
s vzácnou kapradinou – jelením jazykem.
Puntík
Libhošťská hůrka
Červený kámen (690,0 m), Bílá hora (557,0 m) – na vrcholu rozhledna, poblíž
Kamenárka s výskytem vápnomilné flóry a fauny.
Strážnice
Libhošťská hůrka (493,5 m) - výskyt ohrožených druhů rostlin, předhistorické
pohřebiště, podle pověsti místo působení sv. Cyrila a Metoděje.
–9–
Přední Babí hora
Ondřejník (889,6 m) – vrchol stejnojmenného masivu, který je samostatným masivem Štramberské vrchoviny, má však stejné geologické složení
jako Moravskoslezské Beskydy.
–8–
Ostružina
Ondřejník
Přírodní rezervace Skalka, nacházející se na Ondřejníku, chrání zbytky přirozené jedlobučiny místy pralesovitého charakteru na západním svahu vrchu Skalka. Území je jednou z mála lokalit kriticky ohroženého jasoně dymnivkového
(Parnassius mnemosyne) v ČR.
5. Život na louce
Neobyčejná pestrost tvarů, barev a vůní – to je svět bylin, které rostou na
loukách. Louky se původně vyskytovaly jen v údolních zářezech řek, na stepích a na svazích hor. Poté co s šířením zemědělské činnosti byla vymýcena
většina lesů, došlo k jejich nahrazení loukami a poli. Většina dnešních luk jsou
již louky kulturní, pravidelně sečené jednou či vícekrát do roka, nebo spásané.
Ekosystém louky je uspořádám jinak než v lese nebo v křovinách, kde většinou
které způsobují její velmi hořkou chuť. V lidovém léčitelství se používá při
žaludečních potížích a chorobách žlučníku a krve. Rostlina je velmi citlivá na
kvalitu podloží, a proto bývá indikátorem kvalitní spodní vody.
Mezi další pestrobarevné obyvatele luk patří motýli. Častým obyvatelem luk
je i modrásek jehlicový (Polyommatus icarus). Housenky tohoto modráska se
živí rostlinami z čeledi Bobovité (Fabaceae), zejména jetelem lučním (Trifolium
pratensis) a štírovníkem růžkatým (Lotus corniculatus) Pro spoustu živočichů
zeměžluč lékařská
okáč bojínkový
ovládnou prostor jeden nebo dva druhy a ostatní se tomu podřídí. Na loukách
rozhodují o prostorovém uspořádání traviny, jejich výška a způsob růstu, ale
vždy je tam dostatek prostoru pro desítky druhů nízkých a vysokých travin
i širokolistých bylin.
jsou velmi důležité keře a remízky rostoucí na loukách. Nacházejí zde úkryty
a klidná místa pro rozmnožování či přezimování. V hustých, často trnitých keřích hnízdí velké množství ptáků. Úkryt zde hledají i savci, například zajíc polní
nebo srnčí zvěř. Plody křovin (růže šípková, hloh, trnka) jsou také zdrojem
potravy pro živočichy.
Kdo žije na louce
Správně obhospodařované louky vynikají pestrostí barev, najdeme zde velké
množství léčivých rostlin. Jednou z nich, která zdobí svými růžovofialovými
květy louky okolo Staříče od května do září, je zeměžluč lékařská neboli okolíkatá (Centaurium erythraea). Tato léčivá rostlina obsahuje především hořčiny,
– 10 –
– 11 –
6. Ekosystém rybníka
Obyvatelé rybníka
Rybníky nejsou přírodním ekosystémem, ale byly vytvořeny člověkem především za účelem chovu ryb. Rybníkářství v některých oblastech České republiky
velmi výrazně pozměnilo ráz původní krajiny. Současně vytvořilo také ale nové
prostředí, které původní mokřady či podmáčené louky obohatilo o celou řadu
rostlin a živočichů často zákonem chráněných. Vodní plochy také napomáhají
zadržovat vodu v krajině.
Na území obce Staříč se nacházejí tři větší rybníky: Sudrův, Markův a Kublův.
Mimo to sem zasahuje i část Brušperské přehrady. Život v rybníce je velmi
pestrý, mimo ryb, zde najdeme i jiné druhy zajímavých živočichů.
Stojaté vody jsou oproti prostředí suchozemskému méně proměnlivé. Teplota
vody se během roku sice mění, ale změny jsou pozvolné a k výraznějším výkyvům dochází jen ve vrchních vrstvách vodního sloupce. Navíc voda má zvláštní
Plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis)
Obývá zarostlé stojaté nebo mírně
tekoucí vody nižších poloh. Živí se
řasami a částmi zahnívajících rostlin.
Je hermafrodit (což znamená, že má
samčí a samičí pohlavní orgány), každý jedinec klade 200–300 vajíček.
Plovatka žije 2–5 let a dýchá pomocí
zvláštního kornoutovitého dýchacího
otvoru (pneumostom), který vysouvá nad hladinu. Přitom se zdržuje na
spodní straně tenké vrstvy slizu na
povrchu hladiny, chodidlem vzhůru.
plovatka bahenní
Skokan hnědý (Rana temporaria)
skokan zelený
skokan hnědý
vlastnost – největší hustotu má při 4O °C a led je navíc lehčí než voda. Rybníky
i řeky tak zamrzají od hladiny a málokdy promrznou až dna, což umožňuje
přežívat vodním organismům i tuhé zimy.
– 12 –
Je zatím naším nejběžnějším obojživelníkem, avšak jeho početnost stále
klesá. V jarním období můžeme narazit na jeho snůšky v tůních a slepých
ramenech řek. Dospělé žáby se po nakladení vajíček od vody vzdalují, ve dne
se ukrývají ve vlhkých úkrytech, v noci
nebo za deště loví hmyz, červy a měkkýše. Jak napovídá jeho jméno, velmi
dobře a obratně skáče.
– 13 –
7. Lesní rostliny
Dub letní (Quercus robur)
Lesní prostředí vytváří podmínky pro růst velkého množství stromů, keřů a bylin. Podíváme se blíže na některé z nich, s kterými se můžeme běžně setkat
v okolí obce.
Dub letní je rozměrný strom se silným kmenem a rozložitou nepravidelnou
korunou tvořenou silnými zprohýbanými větvemi. Dorůstá výšek až 45 metrů. Solitérní jedinci mají korunu krásně kulovitě klenutou a jsou často velmi
mohutní. Dožívá se běžně 500 let, ale někteří jedinci mohou dosáhnout až
k horní hranici věku pro listnáče, tedy 1000 let. Pro svou tvrdost a odolnost
se používá k výrobě nábytku, parket, dýh, pražců, sudů a využívá se také ve
stavebnictví atd. Žaludy slouží jako krmivo. Dubová kůra, (a také dřevo), má
vysoký obsah tříslovin a používá se k výrobě třísla pro zpracování kůží. Odvar
z dubové kůry je důležitý prostředek v léčitelství proti zánětům, proti krvácení,
hemeroidům, popáleninám, omrzlinám a proti pocení nohou. Dub má velký
význam i v mytologii mnoha národů. Byl uctíván a zasvěcován mnoha bohům,
Slované zasvětili dub Perunovi. V Řecku to byl sám Zeus, komu byl dub symbolicky přisouzen. Germáni jej zasvětili bohu blesku Thorovi a dnes je dub pro
Němce národním stromem, stejně jako pro nás lípa srdčitá.
Bříza bělokorá (Betula pendula)
Je díky bílému zbarvení kůry nezaměnitelným stromem. Roste především v listnatých lesích a hájích, ale díky nenáročnosti vyroste kdekoli. Dříve byla bříza
bělokorá uctívána jako strom života, moudrosti a plodnosti. Z jejích větví se
vyráběla košťata. Jiné části sloužily k výrobě magického nápoje lásky. Listy bří-
Rozdíl mezi dubem letním (Quercus robur) a dubem zimním (Quercus petraea)
Dub zimní je o něco menší než dub letní a také má užší korunu, snáší i vysýchavá stanoviště, v lužních a pravidelně zaplavovaných lesích ho na rozdíl
od dubu letního nenajdeme. Spolehlivým poznávacím znakem jsou báze listů
a stopky žaludů. Zatímco dub letní má listy hladké, téměř bez řapíků a jeho
žaludy vyrůstají na dlouhé stopce, listy dubu zimního mají dlouhý řapík, zatímco jeho žaludy jsou přisedlé.
Bříza bělokorá
zy jsou součástí čajových směsí s močopudným, dezinfekčním a potopudným
účinkem. Jsou obsaženy v průmyslově vyráběných čajových směsích, které jsou
pomocnými léky při chorobách močových cest a při redukční dietě. Březové
dřevo je velmi výhřevné, používá se jako ceněné palivo. Dříve, před objevem
uhlí, jej hutníci využívali při tavení rud. Březová kůra se používala na zhotovování nádob a před objevem papíru také na psaní.
– 14 –
dub letní
dub zimní
– 15 –
8. Lesní živočichové
Krkavec velký (Corvus corax)
Les je domovem pro mnoho živočichů, od těch nejmenších bezobratlých, po
velké savce. Představme si tedy některé z nich.
Dříve byl krkavec hojným druhem
na velké části celé severní polokoule. Dramatický úbytek, k němuž došlo zejména vlivem člověka na přelomu 19. a 20. století
především ve střední Evropě, měl
místy za následek úplné vymizení druhu. U nás krkavci znovu
zahnízdili až v roce 1968 v hukvaldské oboře v okénku zříceniny
krkavec velký
hradu. Od té doby se jejich počty
pomalu zvyšují. Krkavci hnízdí na
nepřístupných místech, nejčastěji v korunách vysokých stromů, dosti často i na skalních stěnách a v poslední
době i na sloupech vysokého napětí.
Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni)
Sameček je nápadně žlutý, samička je ovšem zbarvena bíle. Druh je
hojný především v podhůří a lesnatějších krajích, patří k prvním
jarním motýlům. Jeho housenky
se živí na keřích řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica)
a krušiny olšové (Frangula alnus).
Dospělý motýl žije 12 měsíců, což
je nejdéle ze všech našich motýlů.
žluťásek řešetlákový
Slepýš křehký (Anguis fragilis)
Vypadá jako had, ale patří mezi ještěry, na kostře má zakrnělé zbytky
končetin, v nebezpečí je schopen
odlomit ocas stejně jako ještěrka,
ale již mu nikdy nedoroste stejně
dlouhý. Žije na okrajích lesů, pasekách, rumištích, ukrývá se pod
kameny nebo pod listím, aktivní
je zejména v noci, kdy hledá žížaly, slimáky a drobný hmyz, je tedy
člověku užitečný a není třeba se
ho bát. Slepýš je relativně pomalý,
často bývá zcela zbytečně zabíjen
lidmi nebo pod koly aut, je silně
ohrožený.
slepýš křehký
– 16 –
Ježek východní
Ježek západní má ostny uhlazené dozadu a na prsou má hnědavou srst.
Naopak ježek východní má náprsenku
bílou a ostny mu rostou na všechny
strany. Silné kožní svaly mu dovolí se
stočit do známého pichlavého klubíčka a nikoho k sobě nepustit.
ježek východní
– 17 –
9. Lesní ekosystém
Les je nejpřirozenějším ekosystémem České republiky. Před počátkem přeměn
krajiny člověkem u nás bylo více než 99 % plochy pokryto lesem, dnes je to přibližně 30 %. Les je cenným krajinným prvkem a rovněž složitým ekosystémem,
který patří k nejbohatším na druhy rostlin a především živočichů. V přírodních
lesích jsou v nejnižších nadmořských výškách nejhojnější dub s habrem, výše
převládá buk, v nejvyšších nadmořských výškách pak smrk. Na podmáčených
všechny stejně staré a tvoří jednotvárné prostředí. Není zde dostatek světla
pro rostliny, ani dostatek úkrytů pro živočichy.
Výškové členění lesa
Les patří k jednomu z nejbohatších ekosystémů mimo jiné také díky své výškové členitosti. Nejvyšší stromy dosahují v českých lesích přes 50 metrů, běžně však stromy dorůstají výšky 15 až 20 metrů. V lese rozlišujeme 4 hlavní
smrková monokultura
přírodě blízký les na Okrouhlé
a zamokřených místech převládají topoly, vrby a olše; na suchých naopak borovice. Celkově by nejhojnější dřevinou v Česku byl buk, kvůli člověku však nyní
převládá smrk.
výšková patra: 1. přízemní, čili mechové a lišejníkové (pokrývá půdu do 5 cm
výšky), 2. bylinné (rostliny s výškou 0,05 – 1 m), 3. keřové (rostliny s výškou
1 – 3 m) a stromové (rostliny vyšší než 3 m).
Přirozený les a hospodářský les
Škůdci lesa
V přirozeném lese roste více druhů listnatých i jehličnatých stromů různého
věku, jsou tedy zastoupena všechna patra vegetace. Takové uspořádání poskytuje útočiště mnoha druhům živočichům, rostlin i hub. Přirozené lesy jsou
více odolné proti hmyzím škůdcům, vichřicím i požárům. V hospodářském lese
převládá pouze jedna dřevina, v našich podmínkách nejčastěji smrk ztepilý.
Stromy zde byly vysazeny všechny najednou v pravidelných řádcích, jsou tedy
Mezi nejnebezpečnější škůdce lesa patří poměrně malý a nenápadný hmyz.
Příkladem může být noční můra bekyně mniška (Lymantria monacha) nebo
ještě menší brouk lýkožrout smrkový (Ips typographus). Tyto dva druhy jsou
schopny napáchat velké škody zejména ve stejnověkých smrkových porostech.
Housenky bekyně mnišky ožírají jehlice, zatímco larvy lýkožrouta smrkového
hlodají pod kůrou stromů.
– 18 –
– 19 –
10. Člověk a krajina
Nebezpečné rostliny
Člověk krajinu okolí Staříče proměňuje již po tisíceletí a důsledky lidské činnosti jsou velmi různorodé. Některé změny jsou viditelné na první pohled – třeba krajina změněná zemědělskou činností nebo poškozená těžbou nerostných
surovin. Jiné změny je možné zjistit až pozorováním za delší časové období
– například klimatické změny nebo vymírání rostlinných a živočišných druhů.
Člověk také svou činností vytváří řadu různorodých prostředí, a tím i příležitostí pro velké množství druhů rostlin a živočichů – včetně ohrožených. Výsledkem
je daleko pestřejší krajina s větším počtem druhů organismů. Konkrétními příklady pak jsou třeba louka či rybník na místě, kde v dávné minulosti byl les.
I na území obce Staříč se můžeme setkat s nepůvodními invazními druhy rostlin. Jejich nebezpečnost spočívá v tom, že díky rychlému množení, dokáží zcela
změnit okolní druhovou skladbu (vytlačí ostatní rostliny a s nimi i druhy na ně
vázané).
Takové nebezpečné krásky, původem z Asie, jsou i netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a všechny tři u nás rostoucí druhy křídlatek (Reynoutria
spp.). Tyto statné a vysoké rostliny se šíří především podél vodních toků a působí potíže nejen v ČR, ale i v ostatních zemích Evropy, v Americe a Austrálii.
Druhy žijící v blízkosti lidí
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a jiřička obecná (Delichon urbica) žijí
a hnízdí v těsné blízkosti lidí, nejčastěji v zemědělské krajině. Loví mouchy,
ovády a jiný hmyz, které lapají při dravém letu. Hnízda si budují s bláta smíšeného se slinami a stébly. Vlaštovky budují hnízda miskovitá uvnitř budov,
jiřičky staví hnízda na vnější straně budov, jejich hnízdo je uzavřené s malým
vletovým otvorem. V září odlétají ve velkých hejnech do rovníkové Afriky, kde
přečkávají zimu.
netýkavka žláznatá
vlaštovka obecná
jiřička obecná
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a jiřička obecná (Delichon urbica)
– 20 –
V ČR se běžně vyskytují tři druhy křídlatek: křídlatka japonská (Reynoutria
japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalines) a jejich kříženec křídlatka česká (Reynoutria bohemica).
Netýkavka žláznatá je jednoletá rostlina množící se semeny, které vystřeluje do vzdálenosti několika metrů – původně pochází z Himaláje.
– 21 –
STAŘÍČSKÝ POLYFUNKČNÍ OKRUH
1. Turistický okruh ve Staříči
9
➔
10
➔
1
8
Staříčský polyfunkční okruh – Staříčská stezka nabízí skloubení cyklotrasy,
pěší turistiky a běžkařského sportu. Na 13 kilometrové trase je umístěno 10
informačních panelů a 4 odpočívadla. Na jednotlivých zastaveních jsou turisté
seznámeni s nově vybudovanou obecní alejí, s přírodními poměry v okolí obce,
➔
7
➔
6
➔
2
3
➔
➔
➔
pohled na centrum staříče
historií hornictví a v neposlední řadě mají také možnost prohlédnout si na vrcholku kopce Kamenná panoramatické pohledy. Staříčská stezka je z hlediska
obtížnosti snadno zvládnutelná. V zimních měsících bude část stezky upravena
pro běžkařský sport.
➔
➔
LEGENDA MAPY:
odpočívadlo
– 23 –
panel naučné stezky
5
– 22 –
➔
4
➔ směr prohlídky
4
Obec Staříč je rodištěm skladatele, sbormistra a hudebního pedagoga profesora Milana Báchorka (18. 8. 1939). Mezi jeho nejvýznamnějšími díla patří tři
vokálně instrumentální skladby Lidice, Stereofonietta a Hukvaldská poéma.
Milan Báchorek vyučoval ve Frenštátě a na ostravské konzervatoři, kde vykonával více než dvanáct let funkci ředitele. Dlouhé roky se v ostravském
skladatelském svazu významně podílel na koncertním a hudebně-divadelním
dění tohoto regionu.
2. Koroptev polní
Záchranný program koroptve polní ve Staříči
Honební společenstvo Staříč se od roku 2006 zapojilo do programu Čiřikání na
záchranu dříve hojné, dnes ohrožené a dle zákona o ochraně přírody a krajiny
chráněné, koroptve polní (Perdix perdix).
ČIŘIKÁNÍ je celostátní projekt zaměřený na záchranu a podporu místních populací koroptve polní, včetně obnovy a údržby jejího životního prostředí – zemědělské krajiny. Název „ČIŘIKÁNÍ“ je slovo označující volání koroptvích kohoutků. Kdysi bylo čiřikání koroptví typickým hlasem provázejícím jaro na venkově,
stejně jako zpěv skřivanů.
V jídelníčku koroptví najdeme převážně traviny, jetel, semena i lístky plevelů
a také hmyz, který je důležitý zejména pro koroptví kuřátka. V zimě se potrava
koroptví často ukrývá hluboko pod sněhem a koroptve se k ní musí obtížně
prohrabávat. Pokud dojde k částečné oblevě a následnému mrznutí, vytvoří se
na povrchu sněhu ledový krunýř, přes něhož se koroptve k potravě nedostanou, strádají hladem a houfně hynou.
Jde původně o ptáka krátkostébelných stepí, který svůj život tráví výhradně na
zemi. Létá jen při potřebě překonání větších vzdáleností (většinou max. stovky
metrů) a při vyplašení. Let je krátký, přímý, nízký a hlučný. Střídá se při něm
rychlé mávání křídel s klouzavým letem. Hejnko má tendenci odlétat společně
jedním směrem. U nás je koroptev vysloveně stálá a největší přesuny od hnízdiště nepřesahují několik kilometrů.
Stav populace
Současná koroptví populace v ČR je na početním minimu a to zejména díky
nedostatku potravní nabídky, úkrytů, bezpečných míst k hnízdění a vysokým
stavům predátorů (lišky, divoká prasata).
V roce 2005 byl stav koroptví populace ve Staříči na kritické úrovni, (5–10
jedinců). Proto se myslivci rozhodli zapojit do projektu na jejich záchranu.
Od roku 2006 je každoročně vypouštěno 50–60 uměle odchovaných koroptví.
V současné době (2010) je stav koroptví, odhadován na 40–50 jedinců.
koroptve polní
ROK 1935
ROK 2005
Co možná nevíte o koroptvích
Při vyplašení vydávají koroptve rychlé opakované „čiřik-čik-čik-čiřik“. Kohoutci
se při obhajování teritoria ozývají jasně odděleným a dalece znějícím „čiřik –
čiřik “. Toto tzv. čiřikání koroptvích kohoutků můžeme slyšet za brzkých rán
a pozdních večerů od předjaří do léta.
– 24 –
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
3,5
Jarní kmenové stavy koroptví na území ČR v mil. ks
– 25 –
4,0
4,5
5,0
3. Švestkové aleje
Nová švestková alej
Švestková alej, zde byla vysazena na obecním pozemku v roce 2009 díky
podpoře ministerstva životního prostředí v rámci programu péče o krajinu. Tato
alej je dlouhá 180 metrů a slivoně zde vysazené jsou odrůda Jojo, která se
vyznačuje odolností vůči viróze šarka.
samosprašná. Plody jsou středně velké až velké (v průměru 34-40 mm), protáhlé, tmavě modré, silně aromatické a vážící 40-50 g. Plody dozrávají krátce
před švestkou domácí. Pro dosažení dobré chuťové kvality plodů je nutné plody
nesklízet ihned pro vybarvení do modra, ale až o dva týdny později. Odrůda
slivoně byla vyšlechtěna v roce 1981 v Německu křížením odrůd Ortenauer
a Stanley. Tato světově ojedinělá odrůda slivoní byla infikována různými kmeny
virů šarka z celé Evropy a následný výzkum a testování prokázaly, že ani inokulací (umělou infekcí) ani mšicemi se na tuto odrůdu virus šarky nepřenesl.
Virus šarka (modrý)
Virus šarka, jehož mezinárodní vědecký název je Plum pox virus, patří mezi
nejškodlivější viry peckovin, napadá nejen švestky, ale i meruňky a broskve.
Virem infikované stromy nelze léčit, neexistují žádné chemické ani biologické
nová švestková alej
V minulosti byly švestkové aleje v okolí obce Staříč běžně. Rozdělovaly pozemky tzv. grunty. Vlivem velkoplošného zemědělství a také stářím se počet alejí
omezil na minimum. Proto byly v letech 2008 a 2009 v obci v rámci Programu
péče o krajinu vysazeny další švestkové aleje dlouhé 400 a 350 metrů, také
v těchto alejích byla použita rezistentní odrůda Jojo.
Odrůda Jojo
Speciální hybrid švestky s názvem Jojo, který byl vysazen do aleje, je strom
středně silného růstu s volnou širokou korunou, který kvete středně raně, odrůda je odolná k pozdním jarním mrazíkům, má pravidelné a vysoké výnosy, je
– 26 –
choroba šarka
prostředky, kterými by bylo možno stromy ošetřit a uzdravit nebo je před virovou infekcí chránit tak, jako tomu je v případě bakteriálních a houbových chorob. Jedinou možností účinné ochrany proti virům, proti viru šarky švestky, je
pěstování viruprostých rezistentních, případně dokonce k viru imunních odrůd.
– 27 –
4. Zajímavosti obecního lesa
Vzácní obyvatelé
Obecní les
Nedaleko odsud nad levým břehem řeky Olešné se nachází obecní les Lipiny
o rozloze 31 ha. V lese, který je v majetku obce Staříč již od poloviny 18. století, roste zejména srmk ztepilý (Picea abies), borovici lesní (Pinus sylvestris),
modřín opadavý (Larix decidua), dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus
sylvatica), lípa malolistá (Tilia cordata) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
Čáp černý (Ciconia nigra) je o něco menší než jeho známější příbuzný čáp bílý
(Ciconia ciconia) a jak napovídá jeho jméno liší se od něho i barvou. Na rozdíl
od svého bílého příbuzného si svá hnízda nestaví poblíž lidských příbytků na
komínech a na sloupech, ale v lesích vysoko na stromech poblíž vodních toků.
Ze zvěře se zde mimo jiné vyskytuje srnec obecný (Capreolus capreolus), liška
obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes mar-
vydra říční
Jeho potravou jsou ryby, obojživelníci a plazi, případně drobní savci. Na zimu
odlétá do Afriky, patří mezi silně ohrožené druhy. Čáp černý byl několikrát
pozorován i v blízkosti obecního lesa.
Čáp černý
tes) zajíc polní (Lepus europaeus), krkavec velký (Corvus corax), jestřáb lesní
(Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo). Nestále se v lese objevuje prase
divoké (Sus scrofa). V blízkosti řeky Olešné byl v roce 2010 prokázán výskyt
vydry říční (Lutra lutra).
– 28 –
Vydra říční (Lutra lutra) patří mezi nejdokonalejší plavce mezi šelmami. Jak
napovídá její jméno, najdeme ji v blízkosti vodních toků. V březích, mezi kořeny
stromů nebo v rákosí si staví nory. Vydry jsou samotáři, značí si poměrně velká
teritoria. Na vydřím jídelníčku najdeme ryby, obojživelníky, plazy, ptáky, korýše
i savce. Vydra je velmi plachá, jen obtížně se nám podaří ji zahlédnout, v roce
2010 byl prokázán její výskyt v blízkosti řeky Olešná.
– 29 –
5. Kdo žije v lese
Les není pouze zásobárnou dřeva, je to také významný krajinotvorný prvek
udržující stabilitu přírodního prostředí a mající schopnost vázat uhlík a zpomalovat tak proces změny klimatu. Lesy napomáhají rovnoměrnějšímu rozdělení
srážek spolu s vysokou schopností sorpce mechového patra snižuje extrémní
odtoky z lesních povodí a tím i riziko vzniku povodní. V neposlední řadě jsou
lesy domovem mnoha druhům rostlin a živočichům.
v listnatých a smíšených vlhkých lesích a jeho aktivita je převážně noční. Jak
signalizuje jeho výstražné zbarvení vyměšuje jedovatý kožní sekret, který má
paralizující účinky, pro lidi není nebezpečný, přesto na mloky ani jiné obojživelníky nesaháme. Mlok skvrnitý patří mezi silně ohrožené živočichy.
Kuna lesní (Martes martes) versus kuna skalní (Martes foina)
V České republice se můžeme setkat s dvěma druhy kun. Obě patří mezi lasicovité šelmy, obě jsou štíhlé, světle hnědé až černé. Odlišit je můžeme podle
skvrny pod krkem a podle způsobu života. Kuna lesní má na hrdle skvrnu (ná-
mlok skvrnitý
kuna lesní
kuna skalní
prsenku) zbarvenou do žluta a žije jak napovídá její jméno nejčastěji v lesích,
přes den se ukrývá v doupatech v dutých stromech nebo veverčích hnízdech.
Kuna skalní má náprsenku bílé barvy a zasahuje až na přední tlapky, na rozdíl
od své příbuzné se přizpůsobila lidské činnosti, najdeme ji na půdách, chatách
a ve starých objektech.
Mravenec lesní (Formica rufa)
S hnízdem, tak zvaným mraveništěm, se na procházce v lese setkal asi každý.
Jedná se o složitou stavbu, která má svoji nadzemní a podzemní část. Podzemní část tvoří dvě třetiny mraveniště a je tvořena spletitými chodbičkami.
Mravenci si ve svém hnízdě udržují stálou teplotu pomocí otevírání a zavírání
vchodů, zimu přečkávají v podzemí. Mravenec lesní je všežravec, sbírá mrtvý
hmyz a jiné malé živočichy, ale i semena, hubí velké množství lesních škůdců.
Bohužel i on patří mezi ohrožené druhy.
Chráněné druhy v lese
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) patří mezi obojživelníky, které si nelze
díky výraznému černožlutému zbarvení splést s žádným jiných druhem. Žije
– 30 –
– 31 –
6. Sudrův rybník ve Staříči
Jako každá vodní plocha má i tento 2 hektary velký rybník zásadní biologický,
krajinářský i estetický význam v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Můžeme zde potkat například ledňáčka říčního (Alcedo atthis), volavku popelavou
(Ardea cinerea), kachny divoké (Anas platyrhynchos) a nebo také v rybníkářství problematického kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Nalezneme
zde rovněž ropuchu obecnou (Bufo bufo) i ropuchu zelenou (Bufo viridis)
a další druhy obojživelníků.
dusíkaté látky a chemikálie, proto je indikátorem čistoty vody. Škeble rybniční
dýchá stejně jako ryby žábrami. Larvy tohoto mlže (nazývané glochidie) žijí
paraziticky na různých druzích ryb. Patří mezi silně ohrožené druhy.
Ledňáček říční (Alcedo atthis) je jedním z našich nejpestřeji zbarvených ptáků.
Žije samotářsky ve svém teritoriu výhradně u vody, kde loví drobné rybky. Ve
strmých březích si zobákem vyhrabává až 50 cm dlouhou chodbu na jejímž
konci je komůrka, která slouží jako hnízdo. Samička klade 5-7 vajíček, která
zahřívají oba rodiče. Ledňáček říční je silně ohrožený druh.
Ropucha obecná (Bufo bufo) žije i na okrajích velkých měst. Dospělci tráví
většinu života na souši, voda je však nezbytná pro jejich rozmnožovaní. Při podráždění nebo poranění vylučuje jedovatý bělavý kožní sekret, jehož složení je
částečně podobné muchomůrce červené a má halucinogenní účinky. Ropuchy
jsou velmi užitečné, zejména na zahradě jsou vítanými společníky, neboť loví
měkkýše, pavouky, brouky a hmyz. Má –li k tomu podmínky, jedná se o velmi
dlouhověkou žábu, rekordní věk zaznamenaný v zajetí byl 36 let. Ropucha
obecná je ohroženým druhem.
Sudrův rybník
V rybníce jsou chovány běžné druhy ryb jako je kapr obecný (Cyprinus carpio),
amur bílý (Ctenopharyngodon idella), lín obecný (Tinca tinca), štika obecná
(Esox lucius), candát obecný (Sander lucioperca), plotice obecná (Rutilus rutilus) aj. Rovněž byl prokázán výskyt našeho největšího měkkýše, chráněné
škeble rybniční (Anodonta cygnea).
S kým se setkáme ve vodě a u vody
ledňáček říční
ropucha obecná
Škeble rybniční (Anodonta cygnea) je, jak již bylo řečeno, naším největším
měkkýšem – její velikost je mezi 15 – 20 cm. Lastury jsou tvořené chitinem,
vápencem a perletí. Žije na dně z části zahrabaná do písku nebo do bahna.
Vyžaduje čistou vodu s trvalým prouděním, je velmi citlivá na znečištění vody,
– 32 –
– 33 –
7. Hornická štola dolu Paskov, závod Staříč Cvičná štola dolu Paskov
Cvičná štola dolu Paskov, v současnosti používaná ke školení zaměstnanců,
přípravě báňských záchranářů, slouží také jako skanzen pro turisty. V hloubce
5 metrů můžete v délce 200 metrů chodeb spatřit rozmístěna různá pracoviště
jako ve skutečném dole. Pozoruhodné je vybavení převážně funkčními stroji
a technologiemi.
vozy a hydraulickými nakladači. Pro dobývání se používá výhradně uhelných
pluhů a individuální hydraulické výztuže. Důl těží výlučně koksovatelné uhlí
nejvyšší kvality pro metalurgické účely v tuzemsku i na export.
Millerit – zlaté vlasy foto
Důl Staříč, halda Chlebovice, je nalezištěm zajímavého minerálu – milleritu.
Tento minerál se nachází většinou v nádherných trsech. Četné krystaly mají
podobu jemných, mosazně žlutých jehlic a vlásků, ale mohou být také matné
a nazelenale šedé, hnědavé, až do černa s hedvábným leskem. Tento nerost
byl objeven v roce 1789 a jeho jehlicovité krystaly byly považovány za vlasovou formu pyritu. Teprve po dlouhotrvající diskusi byl millerit uznán jako samostatný minerál. Má sice vysoký obsah niklu, ale vyskytuje se ve velmi malých
množstvích a proto nemá jako ruda niklu velký význam.
pohled na cvičnou štolu
Návštěva je možná kdykoliv po telefonické objednávce u paní Dany Strmiskové
na čísle 558 493 381 nebo e-mailu [email protected]
Délka prohlídky: 60 minut
Důl Paskov, závod Staříč
Důl Paskov, který je jediným činným dolem v ostravské části revíru, vznikl
sloučením závodů Paskov a Staříč. Oba tyto doly mají poměrně krátkou historii. Výstavba objektů závodu Paskov začala roku 1960, závodu Staříč 1962.
V obou případech šlo o důlní díla s vysokým stupněm ohrožení vodou a plynem. S ohledem na nebezpečí průtrží , převažují při dobývání uhlí klasické
technologie s využitím trhacích prací. Vrtání a nakládání je řešeno vrtacími
– 34 –
millerit
– 35 –
8. Přírodní památka Kamenná
Přírodní památka Kamenná se nachází na stejnojmenném vrcholu poblíž obce.
Byla vyhlášena v roce 1990 na území o rozloze 2,83 ha. Na místě bývalého
vápencového lomu zde vznikla unikátní enkláva teplomilných společenstev,
která se běžně na severní Moravě nevyskytují.
Z rostlin zde najdeme například hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), bradáček
vejčitý (Listera ovata) a lilii zlatohlávek (Lilium martagon). Na tomto zajímavém místě podobné stepi žijí také vzácní teplomilní měkkýši trojzubka stepní
(Chondrula tridens) a suchomilka panonská (Candidula unifasciata soosiana).
Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) lidově také zlatohlávek je vytrvalá rostlina
lilie zlatohlavá
rostoucí na výživných vápnitých půdách. Zimu přečkává pouze cibule v zemi.
Krásné květy můžeme obdivovat od června do července. Dle zákona je chráněna jako ohrožený druh.
V PP Kamenná žije i několik druhů zajímavých teplomilných měkkýšů: Trojzubka stepní (Chondrula tridens) má válcovitě vejčitou hnědou ulitu v jejímž ústí
lze vidět tři zuby, odtud tedy pochází jméno trojzubka. Jedná se o charakteri– 36 –
stický stepní druh, žijící mělce pod povrchem půdy a pod kameny. Suchomilka
panonská (Candidula unifasciata) patří mezi nejvzácnější měkkýše žijící v ČR,
jedná se o kriticky ohrožený druh dle červeného seznamu. Žije na krátkotravných pastvinách stepního charakteru na vápencích.
Tmavoretka bělavá (Monacha cartusiana) je u nás nepůvodním druhem, pochází ze Středomoří, postupně se šíří dále na sever, v ČR byla poprvé v roce
1970. V roce 2009 byly při průzkumu PP Kamenná nalezeny dvě ulity tohoto
měkkýše, jedná se zatím o nejsevernější výskyt tohoto druhu na Moravě.
Zajímavosti o hořcích
Latinské jméno Gentiana
se prý odvozuje od jména posledního illyrského
krále Gentia, který ve
2. století př. n. l. doporučoval hořec jako lék proti
moru. (pozn. Illyrie se nacházela na území dnešní Albánie, Černé hory
a Hercegoviny, po porážce Gentianových vojsk
168 př. n. l. se dostala
pod nadvládu Římanů).
České jméno hořec pochází od slova hořký, což
je způsobeno hořčiny obhořec žlutý
saženými v těchto rostlinách, právě díky těmto
lákách se zvířata při pastvě hořcům vyhýbají. V lidovém léčitelství byl používán mimo jiné hořec žlutý
(Gentiana lutea), přípravky z něj se užívaly pro posílení žaludku, povzbuzení
chuti k jídlu a úpravě trávení. Hořec se rovněž přidává do žaludečních likérů.
– 37 –
Okrouhlá (373,2 m)
Ondřejník (889 m)
Smrk (1276 m)
MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY
Metylovická hůrka (523 m)
Kobylanka (1053,3 m)
10. Staříč a okolí
Prašivá (843 m)
Godula (737 m)
PALKOVICKÉ HŮRKY
Kubánkov (660,9 m)
Kabátice (601,1 m)
Slavíč ( 1054 m)
Travný (1203 m)
MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY
Ropice (1082 m)
Čupel (872 m)
Dlouhá (858,0 m)
Červený kámen (690,1 m)
Velký Javorník (917,8 m)
Lysá hora (1323 m)
Palkovické hůrky – část Štramberské vrchoviny, rozčleněná průlomovým údolím Ondřejnice. Nachází se zde přírodní rezervace Palkovické hůrky a přírodní památky Hradní vrch Hukvaldy a Pod Hukvaldskou oborou. Turisticky zajímavá je zřícenina
hradu Hukvaldy obklopeného hradní oborou a rozhledny na Kubánkově a Kabátici.
Veřovské vrchy – jsou součástí CHKO Beskydy, nejvyšším vrcholem je Velký Javorník (917,8 m). Ve Veřovských vrších se
nachází přírodní památky Prameny Zrzávky, Domorazské louky, Huštýn a Velký Kámen, dále pak přírodní rezervace Trojačka
Červený kámen – vrchol na městem Kopřivnicí, nachází se na něm sjezdovka.
SLEZSKÉ BESKYDY
Równica (884 m)
Velká Čantoryje (995 m)
Czantoria Mala ( 865 m)
9. Staříč a okolí
CHKO Beskydy – Chráněná krajinná oblast Beskydy byla vyhlášena 5. března 1973, jedná se o největší chráněnou oblast
České republiky. Rozloha činí 1160 km2, les pokrývá 71 % území, nachází se zde přes 50 maloplošných zvlášť chráněných
území. Důvodem vyhlášení byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména původní pralesovité lesní porosty s výskytem
vzácných karpatských živočišných i rostlinných druhů, druhově pestrá luční společenstva, unikátní povrchové i podzemní
pseudokrasové jevy.
Moravskoslezské Beskydy – Pohoří Moravskoslezských Beskyd je součástí tzv. Vnějších Karpat, které jsou součástí složitého systému pohoří, zasahujících např. přes slovenské Tatry až doRumunska. Nejvyšším vrcholem je Lysá hora (1323,5 m).
Slezské Beskydy – někdy též Těšínské Beskydy, jsou horským pásmem, který leží ve Vnějších Západních Karpatech. Toto
pohoří se rozkládá na území států Polska a České republiky, většina území Slezských Beskyd se však nachází na polské
straně.
– 39 –
– 38 –
– 41 –
STAŘÍČ
průvodce turistickým okruhem
a naučnou stezkou
Text: ČSOP Onyx, L. Hajný
Foto: ČSOP Onyx, L. Hajný
Vydala obec Staříč za finanční podpory Moravskoslezského kraje v rámci programu Podpora
turistických oblastí v Moravskoslezském kraji.
NAUČNÁ STEZKA VE STAŘÍČI
1. Současnost obce Staříč
Staříč je hornická, dříve zemědělská obec, která v roce 2008 oslavila 750 let
od první písemné zmínky o obci. Území katastru je členité, má rozlohu 1896
ha, převládá orná půda (45,0 %), zastavěná plocha (2,2 %), louky a pastviny
(20,9 %) a lesy (9,1 %). Katastrálně sousedí Staříč s městy Frýdek-Místek
a Brušperk a obcemi Fryčovice, Paskov, Žabeň a Sviadnov. Obec má 2028
obyvatel a je součástí Sdružení měst a obcí povodí Ondřejnice a dobrovolného sdružení obcí Olešná. Původ jména osady Staříče byl původně odvozován
od osobního jména Stařek neboli Stařík. Název však vznikl pravděpodobně
zkomolením osobního jména kolonizátora obce. Původně se jednalo o dvě vsi
– Stará Staříč a Nová Staříč, od roku 1965 existuje pouze jediná obec Staříč.
budova obecního úřadu ve Staříči
–2–
Znak obce Staříč
Základem znaku obce Staříč je zelenočerně půlené pole
v jehož prostředku se nachází zlatožlutý květ. Jedná
se o vzácný a ohrožený len žlutý (Linum flavum), který roste na území obce v přírodní památce Kamenná.
Hlavu štítu tvoří čtyři stříbrné špice, znak olomouckého
arcibiskupství pod jehož správu dříve obec i její okolí
patřilo. Černá a zelená barva pole je symbolem hornictví. Zelená barva na hornickém praporu představuje zelenou trávu a černá
uhelnou sloj.
Rozhledna Okrouhlá
Novodobou dominantou obce
je rozhledna Okrouhlá, která
byla vybudována na vrcholku stejnojmenného kopce ve
výšce 373 metrů nad mořem.
Rozhledna byla vystavěna
v roce 2003 jako telekomunikační věž (vysílač) s využitím jako výletní rozhledna.
Věž samotná je vysoká 55
m s vyhlídkovou plošinou ve
rozhledna na Okrouhlé
výšce 30 m. Na ní návštěvníka přivede celkem 162 schodů. Z rozhledny je dokonalý
kruhový výhled na celé Pobeskydí s masívem Palkovických hůrek, Ondřejníku,
v případě krásného počasí je výhled až na Jeseníky. Pod kopcem Okrouhlá je
pro danou rozhlednu vybudováno parkoviště pro 10 osobních automobilů. Zájemci, kteří by chtěli dojet autobusem, mohou parkovat na blízkém parkovišti
u fotbalového hřiště. Rozhledna je otevřena od začátku května do konce září
ve středu, sobotu a neděli. Výpravy nad 10 osob se mohou předem objednat
(i mimo provozní dobu) u správce Ludvíka Šebesty (602 882 703).
–3–
2. Historie obce Staříč
Ves Staříč vznikla pravděpodobně v první polovině 13. století, ne-li již ve století 12. První zachovaná písemná zmínka o obci je z roku 1258, avšak území
bylo obydleno podstatně dříve. Na několika desítkách archeologických lokalit
v okolí Staříče byly nalezeny pozůstatky z mezolitu a neolitu či z doby bronzové a železné.
Kostel Nalezení Svatého kříže
Ve středověku se na kopci Štandl a na okraji lesa Lipina nacházely opevněné
hrádky. Ve 14. a 15. století patřila Staříč olomouckému biskupství. Během
třicetileté války byla v roce 1643 vydrancována Švédy. Roku 1789 byla založena Nová Staříč jako kolonie na části zrušeného vrchnostenského dvora.
Ve 40. letech 19. století je v obci zmiňován mlýn, soukenická valcha a pila.
Domy v té době byly většinou dřevěné, kryté šindelem.
Kostel Nalezení svatého Kříže
Přímo v centru obce stojí římskokatolický kostel Nalezení svatého Kříže. Jeho
základy byly položeny již v 16. století, kdy byl dřevěný kostelík přeměněn
na zděný jednolodní kostel s ustoupeným polygonálním presbyteriem. V roce
1757 byla ke kostelu přistavěna současná vstupní věž v západním průčelí a kostel sjednocen v barokním duchu. Roku 1852 byly přistavěny kaple
a sakristie. Interiér kostela má cenné rokokové prvky a vybavení. Kamenná
hřbitovní zeď pochází z počátku 19. století.
Kostel je po celkové rekonstrukci, kdy byl vlivem nestálosti poddolovaného území zpevněn a staticky zabezpečen. V současnosti je kostel přístupný při mši
svaté, prohlídka je možná po dohodě.
Hrad Štandl
Jihovýchodně od Staříče se nachází tajemný zalesněný vrch Štandl, na kterém
byl ve 13. století postaven hrádek, dnes zbyly pouze trávou zarostlé valy
hlíny. Lokalita však byla osídlena mnohem dříve, podle archeologických nálezů již v době pravěké. Hrad Štandl, postavený na stejnojmenném vrcholku
v nadmořské výšce 350 metrů, patřil pod správu olomouckých arcibiskupů
a ochraňoval moravskou stranu hranice a obchodní stezku z Olomouce do
polského Krakowa, která v jeho blízkosti přecházela řeku Ostravici do Slezska
a Frýdku. Byl oporou biskupské kolonizace v tomto území. Jeho význam narostl
i tím, že ochraňoval trhovou ves Friedeberch (česky Frýdberk asi 700 metrů
severozápadně v lokalitě Lipina), která vznikla pod jeho ochranou. Podle archeologických nálezů lze usuzovat na využívání tohoto opěrného bodu početnou vojenskou posádkou, vedenou zřejmě pány z Deblína, kteří v biskupských
službách toto opevnění patrně někdy krátce po polovině 13. stol. vybudovali.
Nález bronzového kování s erbem podobným erbu pánů z Deblína ukazuje
na možnost, že velitelem zdejší posádky byl právě jeden z nich. Po spojení
Moravy a Slezska začal význam hrádku upadat. Ves Friedeberch zanikla do
konce 14. století a poslední zmínky o hrádku na Štandlu spadají do počátků
15.století.
kostel Nalezení svatého Kříže
–4–
–5–
3. Příroda a její ochrana
Obec Staříč se nachází v Podbeskydské pahorkatině, nejvyšším vrcholem na
území obce je Strážnice – 391,8 m n. m. Z klimatického hlediska spadá území
obce do mírně teplé klimatické oblasti s průměrnými úhrny dešťových srážek.
Oblast je odvodňována do povodí Olešné a Ondřejnice, která jsou částmi povodí Odry a náleží k úmoří Baltského moře. Středem obce protéká Staříčský
potok.
Přibližně 1,3 km severně od centra obce leží přírodní památka Kamenná. Lokalita bývalých vápencových lomů je v současnosti porostlá suchomilnými tra-
CHKO Poodří
CHKO Poodří bylo vyhlášeno 27. 3.
1991 na celkové rozloze 8150 ha.
Území zahrnuje přirozeně meandrující
tok řeky Odry se soustavami trvalých
i periodických tůní, lužní lesy, mokřady mezinárodního významu (zapsány
v seznamu Ramsarské konvence),
několik rybničních soustav a největší
kotvice plovoucí
systém aluviálních luk v České republice. V oblasti se nachází ptačí území
evropského významu. Území je místem výskytu řady ohrožených druhů především vodní a mokřadní květeny a zvířeny. Jsou to například kotvice plovoucí
(Trapa natans), vodní kapradina nepukalka plovoucí (Salvinia natans), stulík
žlutý (Nuphar lutea), mnoho druhů obojživelníků, více než 300 druhů ptáků, ze
savců můžeme jmenovat například vydru říční (Lutra lutra) a bobra evropského (Castor fiber), který se do Poodří přirozeně rozšířil v roce 2002.
CHKO Beskydy
V blízkosti obce Staříč se nacházejí dvě zcela odlišné chráněné krajinné oblasti. Jedná se o CHKO Beskydy a CHKO Poodří.
CHKO Beskydy je největší
z 25 CHKO v České republice,
navíc je jediným územím, kde
se vyskytují zároveň vlci, rysi
a medvědi. Přestože byli koncem 19. století člověkem vyhubeni, ve stejném roce, jako
rys ostrovid
byla CHKO Beskydy vyhlášena,
tedy v roce 1973, se medvědi
do Beskyd opět vrátili. Postupně si k nám našli cestu zpět i rysi a vlci. Každým
rokem v zimních měsících probíhá na území CHKO Beskydy sčítání těchto velkých šelem. Vlk obecný (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx) a medvěd hnědý
(Ursus actor) patří mezi chráněné druhy.
–6–
–7–
PP Kamenná
vinnými společenstvy. Ze vzácných rostlin se zde vyskytuje hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), voskovka menší (Cerinthe minor), bradáček vejčitý (Listera
ovata), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a len žlutý (Linum flavum). Dále se
zde vyskytují teplomilné druhy měkkýšů, hmyzu a plazů.
4. Výhled z Okrouhlé
Kubánkov
Kabátice
Libhošťská hůrka leží mezi obcemi Libhošť, Závišice a Rybí, svým tvarem trochu připomíná horu Říp. Geomorfologicky je řazena do Štramberské vrchoviny.
Na jaře zde kvete velké množství petrklíčů, mimo to zde roste ohrožená orchidej okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).
Dlouhá
Palkovické hůrky – část Štramberské vrchoviny, rozčleněná průlomovým údolím Ondřejnice, přírodní rezervace Palkovické hůrky
– bukojedlový porost s lípou a Jasanem; vrcholy – Ostružina (616,3 m), Kubánkov (660,9 m), Kabátice (601,1 m), Přední Babí hora (586,0 m).
Trojačka
Červený kámen
Bílá hora
Veřovské vrchy – navazují na Radhošťskou hornatinu, jsou součástí CHKO Beskydy; vrcholy – Dlouhá (859,4 m), Trojačka (709,8 m),
přírodní rezervace Trojačka – klenová lipina v jedlobukovém porostu na sutích
s vzácnou kapradinou – jelením jazykem.
Puntík
Libhošťská hůrka
Červený kámen (690,0 m), Bílá hora (557,0 m) – na vrcholu rozhledna, poblíž
Kamenárka s výskytem vápnomilné flóry a fauny.
Strážnice
Libhošťská hůrka (493,5 m) - výskyt ohrožených druhů rostlin, předhistorické
pohřebiště, podle pověsti místo působení sv. Cyrila a Metoděje.
–9–
Přední Babí hora
Ondřejník (889,6 m) – vrchol stejnojmenného masivu, který je samostatným masivem Štramberské vrchoviny, má však stejné geologické složení
jako Moravskoslezské Beskydy.
–8–
Ostružina
Ondřejník
Přírodní rezervace Skalka, nacházející se na Ondřejníku, chrání zbytky přirozené jedlobučiny místy pralesovitého charakteru na západním svahu vrchu Skalka. Území je jednou z mála lokalit kriticky ohroženého jasoně dymnivkového
(Parnassius mnemosyne) v ČR.
5. Život na louce
Neobyčejná pestrost tvarů, barev a vůní – to je svět bylin, které rostou na
loukách. Louky se původně vyskytovaly jen v údolních zářezech řek, na stepích a na svazích hor. Poté co s šířením zemědělské činnosti byla vymýcena
většina lesů, došlo k jejich nahrazení loukami a poli. Většina dnešních luk jsou
již louky kulturní, pravidelně sečené jednou či vícekrát do roka, nebo spásané.
Ekosystém louky je uspořádám jinak než v lese nebo v křovinách, kde většinou
které způsobují její velmi hořkou chuť. V lidovém léčitelství se používá při
žaludečních potížích a chorobách žlučníku a krve. Rostlina je velmi citlivá na
kvalitu podloží, a proto bývá indikátorem kvalitní spodní vody.
Mezi další pestrobarevné obyvatele luk patří motýli. Častým obyvatelem luk
je i modrásek jehlicový (Polyommatus icarus). Housenky tohoto modráska se
živí rostlinami z čeledi Bobovité (Fabaceae), zejména jetelem lučním (Trifolium
pratensis) a štírovníkem růžkatým (Lotus corniculatus) Pro spoustu živočichů
zeměžluč lékařská
okáč bojínkový
ovládnou prostor jeden nebo dva druhy a ostatní se tomu podřídí. Na loukách
rozhodují o prostorovém uspořádání traviny, jejich výška a způsob růstu, ale
vždy je tam dostatek prostoru pro desítky druhů nízkých a vysokých travin
i širokolistých bylin.
jsou velmi důležité keře a remízky rostoucí na loukách. Nacházejí zde úkryty
a klidná místa pro rozmnožování či přezimování. V hustých, často trnitých keřích hnízdí velké množství ptáků. Úkryt zde hledají i savci, například zajíc polní
nebo srnčí zvěř. Plody křovin (růže šípková, hloh, trnka) jsou také zdrojem
potravy pro živočichy.
Kdo žije na louce
Správně obhospodařované louky vynikají pestrostí barev, najdeme zde velké
množství léčivých rostlin. Jednou z nich, která zdobí svými růžovofialovými
květy louky okolo Staříče od května do září, je zeměžluč lékařská neboli okolíkatá (Centaurium erythraea). Tato léčivá rostlina obsahuje především hořčiny,
– 10 –
– 11 –
6. Ekosystém rybníka
Obyvatelé rybníka
Rybníky nejsou přírodním ekosystémem, ale byly vytvořeny člověkem především za účelem chovu ryb. Rybníkářství v některých oblastech České republiky
velmi výrazně pozměnilo ráz původní krajiny. Současně vytvořilo také ale nové
prostředí, které původní mokřady či podmáčené louky obohatilo o celou řadu
rostlin a živočichů často zákonem chráněných. Vodní plochy také napomáhají
zadržovat vodu v krajině.
Na území obce Staříč se nacházejí tři větší rybníky: Sudrův, Markův a Kublův.
Mimo to sem zasahuje i část Brušperské přehrady. Život v rybníce je velmi
pestrý, mimo ryb, zde najdeme i jiné druhy zajímavých živočichů.
Stojaté vody jsou oproti prostředí suchozemskému méně proměnlivé. Teplota
vody se během roku sice mění, ale změny jsou pozvolné a k výraznějším výkyvům dochází jen ve vrchních vrstvách vodního sloupce. Navíc voda má zvláštní
Plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis)
Obývá zarostlé stojaté nebo mírně
tekoucí vody nižších poloh. Živí se
řasami a částmi zahnívajících rostlin.
Je hermafrodit (což znamená, že má
samčí a samičí pohlavní orgány), každý jedinec klade 200–300 vajíček.
Plovatka žije 2–5 let a dýchá pomocí
zvláštního kornoutovitého dýchacího
otvoru (pneumostom), který vysouvá nad hladinu. Přitom se zdržuje na
spodní straně tenké vrstvy slizu na
povrchu hladiny, chodidlem vzhůru.
plovatka bahenní
Skokan hnědý (Rana temporaria)
skokan zelený
skokan hnědý
vlastnost – největší hustotu má při 4O °C a led je navíc lehčí než voda. Rybníky
i řeky tak zamrzají od hladiny a málokdy promrznou až dna, což umožňuje
přežívat vodním organismům i tuhé zimy.
– 12 –
Je zatím naším nejběžnějším obojživelníkem, avšak jeho početnost stále
klesá. V jarním období můžeme narazit na jeho snůšky v tůních a slepých
ramenech řek. Dospělé žáby se po nakladení vajíček od vody vzdalují, ve dne
se ukrývají ve vlhkých úkrytech, v noci
nebo za deště loví hmyz, červy a měkkýše. Jak napovídá jeho jméno, velmi
dobře a obratně skáče.
– 13 –
7. Lesní rostliny
Dub letní (Quercus robur)
Lesní prostředí vytváří podmínky pro růst velkého množství stromů, keřů a bylin. Podíváme se blíže na některé z nich, s kterými se můžeme běžně setkat
v okolí obce.
Dub letní je rozměrný strom se silným kmenem a rozložitou nepravidelnou
korunou tvořenou silnými zprohýbanými větvemi. Dorůstá výšek až 45 metrů. Solitérní jedinci mají korunu krásně kulovitě klenutou a jsou často velmi
mohutní. Dožívá se běžně 500 let, ale někteří jedinci mohou dosáhnout až
k horní hranici věku pro listnáče, tedy 1000 let. Pro svou tvrdost a odolnost
se používá k výrobě nábytku, parket, dýh, pražců, sudů a využívá se také ve
stavebnictví atd. Žaludy slouží jako krmivo. Dubová kůra, (a také dřevo), má
vysoký obsah tříslovin a používá se k výrobě třísla pro zpracování kůží. Odvar
z dubové kůry je důležitý prostředek v léčitelství proti zánětům, proti krvácení,
hemeroidům, popáleninám, omrzlinám a proti pocení nohou. Dub má velký
význam i v mytologii mnoha národů. Byl uctíván a zasvěcován mnoha bohům,
Slované zasvětili dub Perunovi. V Řecku to byl sám Zeus, komu byl dub symbolicky přisouzen. Germáni jej zasvětili bohu blesku Thorovi a dnes je dub pro
Němce národním stromem, stejně jako pro nás lípa srdčitá.
Bříza bělokorá (Betula pendula)
Je díky bílému zbarvení kůry nezaměnitelným stromem. Roste především v listnatých lesích a hájích, ale díky nenáročnosti vyroste kdekoli. Dříve byla bříza
bělokorá uctívána jako strom života, moudrosti a plodnosti. Z jejích větví se
vyráběla košťata. Jiné části sloužily k výrobě magického nápoje lásky. Listy bří-
Rozdíl mezi dubem letním (Quercus robur) a dubem zimním (Quercus petraea)
Dub zimní je o něco menší než dub letní a také má užší korunu, snáší i vysýchavá stanoviště, v lužních a pravidelně zaplavovaných lesích ho na rozdíl
od dubu letního nenajdeme. Spolehlivým poznávacím znakem jsou báze listů
a stopky žaludů. Zatímco dub letní má listy hladké, téměř bez řapíků a jeho
žaludy vyrůstají na dlouhé stopce, listy dubu zimního mají dlouhý řapík, zatímco jeho žaludy jsou přisedlé.
Bříza bělokorá
zy jsou součástí čajových směsí s močopudným, dezinfekčním a potopudným
účinkem. Jsou obsaženy v průmyslově vyráběných čajových směsích, které jsou
pomocnými léky při chorobách močových cest a při redukční dietě. Březové
dřevo je velmi výhřevné, používá se jako ceněné palivo. Dříve, před objevem
uhlí, jej hutníci využívali při tavení rud. Březová kůra se používala na zhotovování nádob a před objevem papíru také na psaní.
– 14 –
dub letní
dub zimní
– 15 –
8. Lesní živočichové
Krkavec velký (Corvus corax)
Les je domovem pro mnoho živočichů, od těch nejmenších bezobratlých, po
velké savce. Představme si tedy některé z nich.
Dříve byl krkavec hojným druhem
na velké části celé severní polokoule. Dramatický úbytek, k němuž došlo zejména vlivem člověka na přelomu 19. a 20. století
především ve střední Evropě, měl
místy za následek úplné vymizení druhu. U nás krkavci znovu
zahnízdili až v roce 1968 v hukvaldské oboře v okénku zříceniny
krkavec velký
hradu. Od té doby se jejich počty
pomalu zvyšují. Krkavci hnízdí na
nepřístupných místech, nejčastěji v korunách vysokých stromů, dosti často i na skalních stěnách a v poslední
době i na sloupech vysokého napětí.
Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni)
Sameček je nápadně žlutý, samička je ovšem zbarvena bíle. Druh je
hojný především v podhůří a lesnatějších krajích, patří k prvním
jarním motýlům. Jeho housenky
se živí na keřích řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica)
a krušiny olšové (Frangula alnus).
Dospělý motýl žije 12 měsíců, což
je nejdéle ze všech našich motýlů.
žluťásek řešetlákový
Slepýš křehký (Anguis fragilis)
Vypadá jako had, ale patří mezi ještěry, na kostře má zakrnělé zbytky
končetin, v nebezpečí je schopen
odlomit ocas stejně jako ještěrka,
ale již mu nikdy nedoroste stejně
dlouhý. Žije na okrajích lesů, pasekách, rumištích, ukrývá se pod
kameny nebo pod listím, aktivní
je zejména v noci, kdy hledá žížaly, slimáky a drobný hmyz, je tedy
člověku užitečný a není třeba se
ho bát. Slepýš je relativně pomalý,
často bývá zcela zbytečně zabíjen
lidmi nebo pod koly aut, je silně
ohrožený.
slepýš křehký
– 16 –
Ježek východní
Ježek západní má ostny uhlazené dozadu a na prsou má hnědavou srst.
Naopak ježek východní má náprsenku
bílou a ostny mu rostou na všechny
strany. Silné kožní svaly mu dovolí se
stočit do známého pichlavého klubíčka a nikoho k sobě nepustit.
ježek východní
– 17 –
9. Lesní ekosystém
Les je nejpřirozenějším ekosystémem České republiky. Před počátkem přeměn
krajiny člověkem u nás bylo více než 99 % plochy pokryto lesem, dnes je to přibližně 30 %. Les je cenným krajinným prvkem a rovněž složitým ekosystémem,
který patří k nejbohatším na druhy rostlin a především živočichů. V přírodních
lesích jsou v nejnižších nadmořských výškách nejhojnější dub s habrem, výše
převládá buk, v nejvyšších nadmořských výškách pak smrk. Na podmáčených
všechny stejně staré a tvoří jednotvárné prostředí. Není zde dostatek světla
pro rostliny, ani dostatek úkrytů pro živočichy.
Výškové členění lesa
Les patří k jednomu z nejbohatších ekosystémů mimo jiné také díky své výškové členitosti. Nejvyšší stromy dosahují v českých lesích přes 50 metrů, běžně však stromy dorůstají výšky 15 až 20 metrů. V lese rozlišujeme 4 hlavní
smrková monokultura
přírodě blízký les na Okrouhlé
a zamokřených místech převládají topoly, vrby a olše; na suchých naopak borovice. Celkově by nejhojnější dřevinou v Česku byl buk, kvůli člověku však nyní
převládá smrk.
výšková patra: 1. přízemní, čili mechové a lišejníkové (pokrývá půdu do 5 cm
výšky), 2. bylinné (rostliny s výškou 0,05 – 1 m), 3. keřové (rostliny s výškou
1 – 3 m) a stromové (rostliny vyšší než 3 m).
Přirozený les a hospodářský les
Škůdci lesa
V přirozeném lese roste více druhů listnatých i jehličnatých stromů různého
věku, jsou tedy zastoupena všechna patra vegetace. Takové uspořádání poskytuje útočiště mnoha druhům živočichům, rostlin i hub. Přirozené lesy jsou
více odolné proti hmyzím škůdcům, vichřicím i požárům. V hospodářském lese
převládá pouze jedna dřevina, v našich podmínkách nejčastěji smrk ztepilý.
Stromy zde byly vysazeny všechny najednou v pravidelných řádcích, jsou tedy
Mezi nejnebezpečnější škůdce lesa patří poměrně malý a nenápadný hmyz.
Příkladem může být noční můra bekyně mniška (Lymantria monacha) nebo
ještě menší brouk lýkožrout smrkový (Ips typographus). Tyto dva druhy jsou
schopny napáchat velké škody zejména ve stejnověkých smrkových porostech.
Housenky bekyně mnišky ožírají jehlice, zatímco larvy lýkožrouta smrkového
hlodají pod kůrou stromů.
– 18 –
– 19 –
10. Člověk a krajina
Nebezpečné rostliny
Člověk krajinu okolí Staříče proměňuje již po tisíceletí a důsledky lidské činnosti jsou velmi různorodé. Některé změny jsou viditelné na první pohled – třeba krajina změněná zemědělskou činností nebo poškozená těžbou nerostných
surovin. Jiné změny je možné zjistit až pozorováním za delší časové období
– například klimatické změny nebo vymírání rostlinných a živočišných druhů.
Člověk také svou činností vytváří řadu různorodých prostředí, a tím i příležitostí pro velké množství druhů rostlin a živočichů – včetně ohrožených. Výsledkem
je daleko pestřejší krajina s větším počtem druhů organismů. Konkrétními příklady pak jsou třeba louka či rybník na místě, kde v dávné minulosti byl les.
I na území obce Staříč se můžeme setkat s nepůvodními invazními druhy rostlin. Jejich nebezpečnost spočívá v tom, že díky rychlému množení, dokáží zcela
změnit okolní druhovou skladbu (vytlačí ostatní rostliny a s nimi i druhy na ně
vázané).
Takové nebezpečné krásky, původem z Asie, jsou i netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a všechny tři u nás rostoucí druhy křídlatek (Reynoutria
spp.). Tyto statné a vysoké rostliny se šíří především podél vodních toků a působí potíže nejen v ČR, ale i v ostatních zemích Evropy, v Americe a Austrálii.
Druhy žijící v blízkosti lidí
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a jiřička obecná (Delichon urbica) žijí
a hnízdí v těsné blízkosti lidí, nejčastěji v zemědělské krajině. Loví mouchy,
ovády a jiný hmyz, které lapají při dravém letu. Hnízda si budují s bláta smíšeného se slinami a stébly. Vlaštovky budují hnízda miskovitá uvnitř budov,
jiřičky staví hnízda na vnější straně budov, jejich hnízdo je uzavřené s malým
vletovým otvorem. V září odlétají ve velkých hejnech do rovníkové Afriky, kde
přečkávají zimu.
netýkavka žláznatá
vlaštovka obecná
jiřička obecná
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a jiřička obecná (Delichon urbica)
– 20 –
V ČR se běžně vyskytují tři druhy křídlatek: křídlatka japonská (Reynoutria
japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalines) a jejich kříženec křídlatka česká (Reynoutria bohemica).
Netýkavka žláznatá je jednoletá rostlina množící se semeny, které vystřeluje do vzdálenosti několika metrů – původně pochází z Himaláje.
– 21 –
STAŘÍČSKÝ POLYFUNKČNÍ OKRUH
1. Turistický okruh ve Staříči
9
➔
10
➔
1
8
Staříčský polyfunkční okruh – Staříčská stezka nabízí skloubení cyklotrasy,
pěší turistiky a běžkařského sportu. Na 13 kilometrové trase je umístěno 10
informačních panelů a 4 odpočívadla. Na jednotlivých zastaveních jsou turisté
seznámeni s nově vybudovanou obecní alejí, s přírodními poměry v okolí obce,
➔
7
➔
6
➔
2
3
➔
➔
➔
pohled na centrum staříče
historií hornictví a v neposlední řadě mají také možnost prohlédnout si na vrcholku kopce Kamenná panoramatické pohledy. Staříčská stezka je z hlediska
obtížnosti snadno zvládnutelná. V zimních měsících bude část stezky upravena
pro běžkařský sport.
➔
➔
LEGENDA MAPY:
odpočívadlo
– 23 –
panel naučné stezky
5
– 22 –
➔
4
➔ směr prohlídky
4
Obec Staříč je rodištěm skladatele, sbormistra a hudebního pedagoga profesora Milana Báchorka (18. 8. 1939). Mezi jeho nejvýznamnějšími díla patří tři
vokálně instrumentální skladby Lidice, Stereofonietta a Hukvaldská poéma.
Milan Báchorek vyučoval ve Frenštátě a na ostravské konzervatoři, kde vykonával více než dvanáct let funkci ředitele. Dlouhé roky se v ostravském
skladatelském svazu významně podílel na koncertním a hudebně-divadelním
dění tohoto regionu.
2. Koroptev polní
Záchranný program koroptve polní ve Staříči
Honební společenstvo Staříč se od roku 2006 zapojilo do programu Čiřikání na
záchranu dříve hojné, dnes ohrožené a dle zákona o ochraně přírody a krajiny
chráněné, koroptve polní (Perdix perdix).
ČIŘIKÁNÍ je celostátní projekt zaměřený na záchranu a podporu místních populací koroptve polní, včetně obnovy a údržby jejího životního prostředí – zemědělské krajiny. Název „ČIŘIKÁNÍ“ je slovo označující volání koroptvích kohoutků. Kdysi bylo čiřikání koroptví typickým hlasem provázejícím jaro na venkově,
stejně jako zpěv skřivanů.
V jídelníčku koroptví najdeme převážně traviny, jetel, semena i lístky plevelů
a také hmyz, který je důležitý zejména pro koroptví kuřátka. V zimě se potrava
koroptví často ukrývá hluboko pod sněhem a koroptve se k ní musí obtížně
prohrabávat. Pokud dojde k částečné oblevě a následnému mrznutí, vytvoří se
na povrchu sněhu ledový krunýř, přes něhož se koroptve k potravě nedostanou, strádají hladem a houfně hynou.
Jde původně o ptáka krátkostébelných stepí, který svůj život tráví výhradně na
zemi. Létá jen při potřebě překonání větších vzdáleností (většinou max. stovky
metrů) a při vyplašení. Let je krátký, přímý, nízký a hlučný. Střídá se při něm
rychlé mávání křídel s klouzavým letem. Hejnko má tendenci odlétat společně
jedním směrem. U nás je koroptev vysloveně stálá a největší přesuny od hnízdiště nepřesahují několik kilometrů.
Stav populace
Současná koroptví populace v ČR je na početním minimu a to zejména díky
nedostatku potravní nabídky, úkrytů, bezpečných míst k hnízdění a vysokým
stavům predátorů (lišky, divoká prasata).
V roce 2005 byl stav koroptví populace ve Staříči na kritické úrovni, (5–10
jedinců). Proto se myslivci rozhodli zapojit do projektu na jejich záchranu.
Od roku 2006 je každoročně vypouštěno 50–60 uměle odchovaných koroptví.
V současné době (2010) je stav koroptví, odhadován na 40–50 jedinců.
koroptve polní
ROK 1935
ROK 2005
Co možná nevíte o koroptvích
Při vyplašení vydávají koroptve rychlé opakované „čiřik-čik-čik-čiřik“. Kohoutci
se při obhajování teritoria ozývají jasně odděleným a dalece znějícím „čiřik –
čiřik “. Toto tzv. čiřikání koroptvích kohoutků můžeme slyšet za brzkých rán
a pozdních večerů od předjaří do léta.
– 24 –
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
3,5
Jarní kmenové stavy koroptví na území ČR v mil. ks
– 25 –
4,0
4,5
5,0
3. Švestkové aleje
Nová švestková alej
Švestková alej, zde byla vysazena na obecním pozemku v roce 2009 díky
podpoře ministerstva životního prostředí v rámci programu péče o krajinu. Tato
alej je dlouhá 180 metrů a slivoně zde vysazené jsou odrůda Jojo, která se
vyznačuje odolností vůči viróze šarka.
samosprašná. Plody jsou středně velké až velké (v průměru 34-40 mm), protáhlé, tmavě modré, silně aromatické a vážící 40-50 g. Plody dozrávají krátce
před švestkou domácí. Pro dosažení dobré chuťové kvality plodů je nutné plody
nesklízet ihned pro vybarvení do modra, ale až o dva týdny později. Odrůda
slivoně byla vyšlechtěna v roce 1981 v Německu křížením odrůd Ortenauer
a Stanley. Tato světově ojedinělá odrůda slivoní byla infikována různými kmeny
virů šarka z celé Evropy a následný výzkum a testování prokázaly, že ani inokulací (umělou infekcí) ani mšicemi se na tuto odrůdu virus šarky nepřenesl.
Virus šarka (modrý)
Virus šarka, jehož mezinárodní vědecký název je Plum pox virus, patří mezi
nejškodlivější viry peckovin, napadá nejen švestky, ale i meruňky a broskve.
Virem infikované stromy nelze léčit, neexistují žádné chemické ani biologické
nová švestková alej
V minulosti byly švestkové aleje v okolí obce Staříč běžně. Rozdělovaly pozemky tzv. grunty. Vlivem velkoplošného zemědělství a také stářím se počet alejí
omezil na minimum. Proto byly v letech 2008 a 2009 v obci v rámci Programu
péče o krajinu vysazeny další švestkové aleje dlouhé 400 a 350 metrů, také
v těchto alejích byla použita rezistentní odrůda Jojo.
Odrůda Jojo
Speciální hybrid švestky s názvem Jojo, který byl vysazen do aleje, je strom
středně silného růstu s volnou širokou korunou, který kvete středně raně, odrůda je odolná k pozdním jarním mrazíkům, má pravidelné a vysoké výnosy, je
– 26 –
choroba šarka
prostředky, kterými by bylo možno stromy ošetřit a uzdravit nebo je před virovou infekcí chránit tak, jako tomu je v případě bakteriálních a houbových chorob. Jedinou možností účinné ochrany proti virům, proti viru šarky švestky, je
pěstování viruprostých rezistentních, případně dokonce k viru imunních odrůd.
– 27 –
4. Zajímavosti obecního lesa
Vzácní obyvatelé
Obecní les
Nedaleko odsud nad levým břehem řeky Olešné se nachází obecní les Lipiny
o rozloze 31 ha. V lese, který je v majetku obce Staříč již od poloviny 18. století, roste zejména srmk ztepilý (Picea abies), borovici lesní (Pinus sylvestris),
modřín opadavý (Larix decidua), dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus
sylvatica), lípa malolistá (Tilia cordata) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
Čáp černý (Ciconia nigra) je o něco menší než jeho známější příbuzný čáp bílý
(Ciconia ciconia) a jak napovídá jeho jméno liší se od něho i barvou. Na rozdíl
od svého bílého příbuzného si svá hnízda nestaví poblíž lidských příbytků na
komínech a na sloupech, ale v lesích vysoko na stromech poblíž vodních toků.
Ze zvěře se zde mimo jiné vyskytuje srnec obecný (Capreolus capreolus), liška
obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes mar-
vydra říční
Jeho potravou jsou ryby, obojživelníci a plazi, případně drobní savci. Na zimu
odlétá do Afriky, patří mezi silně ohrožené druhy. Čáp černý byl několikrát
pozorován i v blízkosti obecního lesa.
Čáp černý
tes) zajíc polní (Lepus europaeus), krkavec velký (Corvus corax), jestřáb lesní
(Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo). Nestále se v lese objevuje prase
divoké (Sus scrofa). V blízkosti řeky Olešné byl v roce 2010 prokázán výskyt
vydry říční (Lutra lutra).
– 28 –
Vydra říční (Lutra lutra) patří mezi nejdokonalejší plavce mezi šelmami. Jak
napovídá její jméno, najdeme ji v blízkosti vodních toků. V březích, mezi kořeny
stromů nebo v rákosí si staví nory. Vydry jsou samotáři, značí si poměrně velká
teritoria. Na vydřím jídelníčku najdeme ryby, obojživelníky, plazy, ptáky, korýše
i savce. Vydra je velmi plachá, jen obtížně se nám podaří ji zahlédnout, v roce
2010 byl prokázán její výskyt v blízkosti řeky Olešná.
– 29 –
5. Kdo žije v lese
Les není pouze zásobárnou dřeva, je to také významný krajinotvorný prvek
udržující stabilitu přírodního prostředí a mající schopnost vázat uhlík a zpomalovat tak proces změny klimatu. Lesy napomáhají rovnoměrnějšímu rozdělení
srážek spolu s vysokou schopností sorpce mechového patra snižuje extrémní
odtoky z lesních povodí a tím i riziko vzniku povodní. V neposlední řadě jsou
lesy domovem mnoha druhům rostlin a živočichům.
v listnatých a smíšených vlhkých lesích a jeho aktivita je převážně noční. Jak
signalizuje jeho výstražné zbarvení vyměšuje jedovatý kožní sekret, který má
paralizující účinky, pro lidi není nebezpečný, přesto na mloky ani jiné obojživelníky nesaháme. Mlok skvrnitý patří mezi silně ohrožené živočichy.
Kuna lesní (Martes martes) versus kuna skalní (Martes foina)
V České republice se můžeme setkat s dvěma druhy kun. Obě patří mezi lasicovité šelmy, obě jsou štíhlé, světle hnědé až černé. Odlišit je můžeme podle
skvrny pod krkem a podle způsobu života. Kuna lesní má na hrdle skvrnu (ná-
mlok skvrnitý
kuna lesní
kuna skalní
prsenku) zbarvenou do žluta a žije jak napovídá její jméno nejčastěji v lesích,
přes den se ukrývá v doupatech v dutých stromech nebo veverčích hnízdech.
Kuna skalní má náprsenku bílé barvy a zasahuje až na přední tlapky, na rozdíl
od své příbuzné se přizpůsobila lidské činnosti, najdeme ji na půdách, chatách
a ve starých objektech.
Mravenec lesní (Formica rufa)
S hnízdem, tak zvaným mraveništěm, se na procházce v lese setkal asi každý.
Jedná se o složitou stavbu, která má svoji nadzemní a podzemní část. Podzemní část tvoří dvě třetiny mraveniště a je tvořena spletitými chodbičkami.
Mravenci si ve svém hnízdě udržují stálou teplotu pomocí otevírání a zavírání
vchodů, zimu přečkávají v podzemí. Mravenec lesní je všežravec, sbírá mrtvý
hmyz a jiné malé živočichy, ale i semena, hubí velké množství lesních škůdců.
Bohužel i on patří mezi ohrožené druhy.
Chráněné druhy v lese
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) patří mezi obojživelníky, které si nelze
díky výraznému černožlutému zbarvení splést s žádným jiných druhem. Žije
– 30 –
– 31 –
6. Sudrův rybník ve Staříči
Jako každá vodní plocha má i tento 2 hektary velký rybník zásadní biologický,
krajinářský i estetický význam v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Můžeme zde potkat například ledňáčka říčního (Alcedo atthis), volavku popelavou
(Ardea cinerea), kachny divoké (Anas platyrhynchos) a nebo také v rybníkářství problematického kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Nalezneme
zde rovněž ropuchu obecnou (Bufo bufo) i ropuchu zelenou (Bufo viridis)
a další druhy obojživelníků.
dusíkaté látky a chemikálie, proto je indikátorem čistoty vody. Škeble rybniční
dýchá stejně jako ryby žábrami. Larvy tohoto mlže (nazývané glochidie) žijí
paraziticky na různých druzích ryb. Patří mezi silně ohrožené druhy.
Ledňáček říční (Alcedo atthis) je jedním z našich nejpestřeji zbarvených ptáků.
Žije samotářsky ve svém teritoriu výhradně u vody, kde loví drobné rybky. Ve
strmých březích si zobákem vyhrabává až 50 cm dlouhou chodbu na jejímž
konci je komůrka, která slouží jako hnízdo. Samička klade 5-7 vajíček, která
zahřívají oba rodiče. Ledňáček říční je silně ohrožený druh.
Ropucha obecná (Bufo bufo) žije i na okrajích velkých měst. Dospělci tráví
většinu života na souši, voda je však nezbytná pro jejich rozmnožovaní. Při podráždění nebo poranění vylučuje jedovatý bělavý kožní sekret, jehož složení je
částečně podobné muchomůrce červené a má halucinogenní účinky. Ropuchy
jsou velmi užitečné, zejména na zahradě jsou vítanými společníky, neboť loví
měkkýše, pavouky, brouky a hmyz. Má –li k tomu podmínky, jedná se o velmi
dlouhověkou žábu, rekordní věk zaznamenaný v zajetí byl 36 let. Ropucha
obecná je ohroženým druhem.
Sudrův rybník
V rybníce jsou chovány běžné druhy ryb jako je kapr obecný (Cyprinus carpio),
amur bílý (Ctenopharyngodon idella), lín obecný (Tinca tinca), štika obecná
(Esox lucius), candát obecný (Sander lucioperca), plotice obecná (Rutilus rutilus) aj. Rovněž byl prokázán výskyt našeho největšího měkkýše, chráněné
škeble rybniční (Anodonta cygnea).
S kým se setkáme ve vodě a u vody
ledňáček říční
ropucha obecná
Škeble rybniční (Anodonta cygnea) je, jak již bylo řečeno, naším největším
měkkýšem – její velikost je mezi 15 – 20 cm. Lastury jsou tvořené chitinem,
vápencem a perletí. Žije na dně z části zahrabaná do písku nebo do bahna.
Vyžaduje čistou vodu s trvalým prouděním, je velmi citlivá na znečištění vody,
– 32 –
– 33 –
7. Hornická štola dolu Paskov, závod Staříč Cvičná štola dolu Paskov
Cvičná štola dolu Paskov, v současnosti používaná ke školení zaměstnanců,
přípravě báňských záchranářů, slouží také jako skanzen pro turisty. V hloubce
5 metrů můžete v délce 200 metrů chodeb spatřit rozmístěna různá pracoviště
jako ve skutečném dole. Pozoruhodné je vybavení převážně funkčními stroji
a technologiemi.
vozy a hydraulickými nakladači. Pro dobývání se používá výhradně uhelných
pluhů a individuální hydraulické výztuže. Důl těží výlučně koksovatelné uhlí
nejvyšší kvality pro metalurgické účely v tuzemsku i na export.
Millerit – zlaté vlasy foto
Důl Staříč, halda Chlebovice, je nalezištěm zajímavého minerálu – milleritu.
Tento minerál se nachází většinou v nádherných trsech. Četné krystaly mají
podobu jemných, mosazně žlutých jehlic a vlásků, ale mohou být také matné
a nazelenale šedé, hnědavé, až do černa s hedvábným leskem. Tento nerost
byl objeven v roce 1789 a jeho jehlicovité krystaly byly považovány za vlasovou formu pyritu. Teprve po dlouhotrvající diskusi byl millerit uznán jako samostatný minerál. Má sice vysoký obsah niklu, ale vyskytuje se ve velmi malých
množstvích a proto nemá jako ruda niklu velký význam.
pohled na cvičnou štolu
Návštěva je možná kdykoliv po telefonické objednávce u paní Dany Strmiskové
na čísle 558 493 381 nebo e-mailu [email protected]
Délka prohlídky: 60 minut
Důl Paskov, závod Staříč
Důl Paskov, který je jediným činným dolem v ostravské části revíru, vznikl
sloučením závodů Paskov a Staříč. Oba tyto doly mají poměrně krátkou historii. Výstavba objektů závodu Paskov začala roku 1960, závodu Staříč 1962.
V obou případech šlo o důlní díla s vysokým stupněm ohrožení vodou a plynem. S ohledem na nebezpečí průtrží , převažují při dobývání uhlí klasické
technologie s využitím trhacích prací. Vrtání a nakládání je řešeno vrtacími
– 34 –
millerit
– 35 –
8. Přírodní památka Kamenná
Přírodní památka Kamenná se nachází na stejnojmenném vrcholu poblíž obce.
Byla vyhlášena v roce 1990 na území o rozloze 2,83 ha. Na místě bývalého
vápencového lomu zde vznikla unikátní enkláva teplomilných společenstev,
která se běžně na severní Moravě nevyskytují.
Z rostlin zde najdeme například hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), bradáček
vejčitý (Listera ovata) a lilii zlatohlávek (Lilium martagon). Na tomto zajímavém místě podobné stepi žijí také vzácní teplomilní měkkýši trojzubka stepní
(Chondrula tridens) a suchomilka panonská (Candidula unifasciata soosiana).
Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) lidově také zlatohlávek je vytrvalá rostlina
lilie zlatohlavá
rostoucí na výživných vápnitých půdách. Zimu přečkává pouze cibule v zemi.
Krásné květy můžeme obdivovat od června do července. Dle zákona je chráněna jako ohrožený druh.
V PP Kamenná žije i několik druhů zajímavých teplomilných měkkýšů: Trojzubka stepní (Chondrula tridens) má válcovitě vejčitou hnědou ulitu v jejímž ústí
lze vidět tři zuby, odtud tedy pochází jméno trojzubka. Jedná se o charakteri– 36 –
stický stepní druh, žijící mělce pod povrchem půdy a pod kameny. Suchomilka
panonská (Candidula unifasciata) patří mezi nejvzácnější měkkýše žijící v ČR,
jedná se o kriticky ohrožený druh dle červeného seznamu. Žije na krátkotravných pastvinách stepního charakteru na vápencích.
Tmavoretka bělavá (Monacha cartusiana) je u nás nepůvodním druhem, pochází ze Středomoří, postupně se šíří dále na sever, v ČR byla poprvé v roce
1970. V roce 2009 byly při průzkumu PP Kamenná nalezeny dvě ulity tohoto
měkkýše, jedná se zatím o nejsevernější výskyt tohoto druhu na Moravě.
Zajímavosti o hořcích
Latinské jméno Gentiana
se prý odvozuje od jména posledního illyrského
krále Gentia, který ve
2. století př. n. l. doporučoval hořec jako lék proti
moru. (pozn. Illyrie se nacházela na území dnešní Albánie, Černé hory
a Hercegoviny, po porážce Gentianových vojsk
168 př. n. l. se dostala
pod nadvládu Římanů).
České jméno hořec pochází od slova hořký, což
je způsobeno hořčiny obhořec žlutý
saženými v těchto rostlinách, právě díky těmto
lákách se zvířata při pastvě hořcům vyhýbají. V lidovém léčitelství byl používán mimo jiné hořec žlutý
(Gentiana lutea), přípravky z něj se užívaly pro posílení žaludku, povzbuzení
chuti k jídlu a úpravě trávení. Hořec se rovněž přidává do žaludečních likérů.
– 37 –
Okrouhlá (373,2 m)
Ondřejník (889 m)
Smrk (1276 m)
MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY
Metylovická hůrka (523 m)
Kobylanka (1053,3 m)
10. Staříč a okolí
Prašivá (843 m)
Godula (737 m)
PALKOVICKÉ HŮRKY
Kubánkov (660,9 m)
Kabátice (601,1 m)
Slavíč ( 1054 m)
Travný (1203 m)
MORAVSKOSLEZSKÉ BESKYDY
Ropice (1082 m)
Čupel (872 m)
Dlouhá (858,0 m)
Červený kámen (690,1 m)
Velký Javorník (917,8 m)
Lysá hora (1323 m)
Palkovické hůrky – část Štramberské vrchoviny, rozčleněná průlomovým údolím Ondřejnice. Nachází se zde přírodní rezervace Palkovické hůrky a přírodní památky Hradní vrch Hukvaldy a Pod Hukvaldskou oborou. Turisticky zajímavá je zřícenina
hradu Hukvaldy obklopeného hradní oborou a rozhledny na Kubánkově a Kabátici.
Veřovské vrchy – jsou součástí CHKO Beskydy, nejvyšším vrcholem je Velký Javorník (917,8 m). Ve Veřovských vrších se
nachází přírodní památky Prameny Zrzávky, Domorazské louky, Huštýn a Velký Kámen, dále pak přírodní rezervace Trojačka
Červený kámen – vrchol na městem Kopřivnicí, nachází se na něm sjezdovka.
SLEZSKÉ BESKYDY
Równica (884 m)
Velká Čantoryje (995 m)
Czantoria Mala ( 865 m)
9. Staříč a okolí
CHKO Beskydy – Chráněná krajinná oblast Beskydy byla vyhlášena 5. března 1973, jedná se o největší chráněnou oblast
České republiky. Rozloha činí 1160 km2, les pokrývá 71 % území, nachází se zde přes 50 maloplošných zvlášť chráněných
území. Důvodem vyhlášení byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména původní pralesovité lesní porosty s výskytem
vzácných karpatských živočišných i rostlinných druhů, druhově pestrá luční společenstva, unikátní povrchové i podzemní
pseudokrasové jevy.
Moravskoslezské Beskydy – Pohoří Moravskoslezských Beskyd je součástí tzv. Vnějších Karpat, které jsou součástí složitého systému pohoří, zasahujících např. přes slovenské Tatry až doRumunska. Nejvyšším vrcholem je Lysá hora (1323,5 m).
Slezské Beskydy – někdy též Těšínské Beskydy, jsou horským pásmem, který leží ve Vnějších Západních Karpatech. Toto
pohoří se rozkládá na území států Polska a České republiky, většina území Slezských Beskyd se však nachází na polské
straně.
– 39 –
– 38 –

Podobné dokumenty