HŘÍCH

ŽIVOT KŘESŤANA – Sobotní škola 2Q2009
4. lekce, 2. – 9. května 2009
akceptovat dar odpuštění a smíření, které nám bylo dáno skrze beránka, zabitého
pro naše hříchy. Tak a je to. Problém hříchu, vyléčen!
(Rachelle McKenzie, Loma Linda, California, U.S.A.)
HŘÍCH
“A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak I jediný čin
spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život” (Řím. 5:18).
Neděle 3. května
Ježíšův vyvažující čin
Sobota 2. května
Pýcha a předsudek
ÚVOD
Iz 14,13.14; 1J 3,4
Hřích. Tak jednoduché slovo pro tak velký problém dneška. Pravděpodobně o
tom často nepřemýšlíme, ale všechny ty zápasy, problémy a trápení, kterým
čelíme, můžou vést zpátky ke hříchu. Bible jasně definuje hřích jako přestoupení
Božího zákona (1. Jan. 3:4), ale co nás vlastně nutí jít proti Boží vůli? Hřích vznikl
v nebi, kde nejkrásnější Boží archanděl, Lucifer, začal stavět na své pýše a
domýšlivosti. “ ‘Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn… zasednu na Hoře
setkávání… Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit’ ”
(Iz 14:13, 14,). “
Hřích a pýcha pracují ruku v ruce, protože jsou zakořeněny v egoismu a sobectví.
Nekontrolovatelná pýcha může vytvořit iluzi, že jsme lepší, než ve skutečnosti
opravdu jsme, vede nás k nesprávným předsudkům. To přivádí Lucifera k pocitu,
že stejně jako lidská bytost, i on si zaslouží sedět po Boží pravici. Podobný druh
pýchy se zdá být jádrem naši lidské přirozenosti, co zvěčňuje náš sklon ke hříchu.
Opakem pýchy je pokora. Ježíš byl dokonalým příkladem této zvláštnosti, když
přišel na zem. Vzal na sebe roli služebníka a žil v chudobě, nuzotě a odmítání.
Dokonce jako perfektní bytost se k nikomu neotočil zády, ani před "největšími"
hříšníky. Přečti si varování, které se píše v Bibli u Matouše 23:23. Všechno končí
u pýchy, potřeba uspokojení a sebevyzvednutí.
Pýcha přinesla hřích do naší existence. Pýcha nás nutí si myslet, že si můžeme
koupit spásu skrze naši slabou snahu. Ironicky, nejvíce ponižující věc, kterou
můžeme udělat pro zbavení se našich hříchů, je jednoduše nechat pýchu být a
ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI
Zj 5,9
Apoštol Jan, ve své knize Zjevení, zachycuje sílu Ježíšovy dostatečné oběti. Kniha
obsahuje Boží účel a záměr. Byl hodný otevřít knihu kvůli dvěma důvodům - Jeho
utrpení a následný vliv na lidstvo. Zjevení 5:9 prohlašuje, “pro Tebe byl zabit”,
označující Jeho hodnotu kvůli Jeho ochotě vzdát se života pro život Jeho stvoření.
Druhý důvod, Jeho zásluhy otevřít knihu, nacházíme ve stejném textu, kde stojí,
“Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši,
našem Pánu (Ř 6:23).”
Často se říká, že nejlepší forma reklamy jsou naše slova. Křesťané mají
zodpovědnost být zřejmými hříšníky zachráněni milostí. “Pán neotálí splnit svá
zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si
nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání (2 Petr. 3:9).”
Bible odkrývá Boží pohoršení hříchem a Jeho touhu po hříšníkově pokání. Věřící,
stejně jako bezbožní lidé, cítí výsledek hříchu. Jsou tu nemoci, katastrofy a všude
kolem je všechno zničené. “Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět
soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen (Jan 3:17)”, protože období pro pokání
dozrálo a Vinař očekává celou sklizeň.
MOJE REAKCE
1.
Jaké jsou některé kreativní možnosti podělit se s nevěřícími o
nepřetržitou potřebu Krista v našem životě?
2. Jak Ježíše Krista kvalifikuje Jeho oběť, aby byl Tvým osobním
Spasitelem?
(Stephanie J. Knight, Riverside, California, U.S.A.)
Pokora (Mt 25)
Pondělí 4. května
Hřích: příčina a lék
STUDIUM
Iz 14:12–14; Mt 23:23; 25:45; F 2:6–8; Žd. 1:1–5; Zj 5:9–12
Hřích je záhadný jako plán spasení. Křesťané musí žít v realitě jejich života.
Možná největším společným jmenovatelem pro nás všechny, kteří sdílíme
Adamovu a Evinu vinu, je sobectví. Sobectví bylo jedním z důvodů, proč Lucifer
prohlašoval: “‘Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn . . . zasednu na Hoře
setkávání . . . Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit’ ”
(Isa. 14:13, 14). Jeho touha nemohla soupeřit s Božím charakterem
milosti,laskavosti, soucitu a spravedlnosti.
Když sledujeme historii biblických hrdinů a lotrů, není těžké si spojit sobectví s
hříchem. Vítězí, když jednají nesobecky a jsou motivováni hodnotami Božího
království. Nicméně prohrávají, když dovolí, aby jejich úsudek zamlžily sobecké
ambice. Nepřekvapí nás to. David přiznává, “Doznávám se ke svým nevěrnostem,
svůj hřích mám před sebou stále” (Žalm 51:5). A my všichni víme, že od doby
našeho narození se náš život točí kolem potřeb, chutě a pohodlí.
Jsme stravováni bojem hříchu, proti sobectví. Desatero nám pomáhá rozpoznat,
jak sobectví může proniknout do našeho života, a jak se tomu můžeme ubránit.
Hranice zachovávání zákona (Mt 23:5, 6, 23, 27, 28; J 13:1)
Ježíšovo odsouzení zákoníky a farizeji v Matoušově evangeliu 23 je soupis toho,
jak používali zákon ke zlepšení své reputace. Přečti si verše 5, 6, 23, 27, 28.
Podívej se na pasáž z Janova evangelia 13: “Bylo před Velikonočními svátky. Ježíš
věděl, že přišla Jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou
ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce” (Jan 13,1).
Co následuje je popis toho, jak Ježíš umývá nohy svým učedníkům. Ale podívej se
ještě jednou na konec prvního verše: Kdy Ježíš chce předvést celý rozsah své
lásky, nedal jim Bibli, nepředvedl žádný zázrak, nepoložil za ně život (to přišlo až
později). Raději svým učedníkům umyl jejich špinavé nohy. Dal stranou všechny
známky moci a důstojnosti a obětavě sloužil. Umytím nohou chtěl Ježíš znázornit
celý rozsah své lásky.
Ani milion kázání by nemohlo adekvátně popsat význam nesobecké služby v
našem boji s hříchem. Můžeme zmást sami sebe, že podstatou následování Ježíše
Krista je opuštění zlozvyků. Ale pravdou je, že naše křesťanská zkušenost se měří
tím, jak sloužíme ostatním.
Ježíšův popis Posledního soudu v Matoušově evangeliu 25, graficky ilustruje
odměnu za službu ostatním: “ ‘Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých
nepatrných bratří, mně jste učinili ” (Mat. 25,40).
Když Pavel mluvil o Kristu, nutil své následovníky, “Nechť je mezi vámi takové
smýšlení, jako v Kristu Ježíši” (Fil. 2:5). Potom psal o tom, jak se Ježíš snížil a stal
se člověkem; jak opustil svou vznešenost a stal se služebníkem a “v poslušnosti
podstoupil smrt, a to smrt na kříži” (Fil. 2:8). Přečti si výsledek Kristova ponížení
ve Filipským 2: 9–11.
V nebi budeme uctívat Spasitele, který dobyl hřích tím, že se stal služebníkem a
zemřel za naše hříchy. Vyjasněme si to tedy: Žít nesobecký život služby nám
nezabezpečí věčný život. Ale máme výhodu Jeho oběti a triumfálního
zmrtvýchvstání, můžeme volně žít život nesobecké služby a ukázat tak Boží
charakter celému světu.
MOJE REAKCE
1.
Přemýšlej o následujících Biblických charakterech. Zkus odhalit a
definovat jejich pýchu nebo sobeckost: Jákob, David, Petr, Pavel.
2. Přemýšlej o všech způsobech, kterými Ježíš projevil svou lásku, když byl
tady na zemi. Jak můžeme říct, že tím, že umyl nohy svým učedníkům,
nám ukázal celý rozsah své lásky? Proč to tak tvrdíme? Co to vypovídá o
naší zodpovědnosti vůči druhým lidem?
3. Který příklad nesobecké služby bys mohl provozovat ve své komunitě?
Uveď aspoň pět takových. Jak můžou sloužit k boji proti hrozbám a
následkům hříchu?
(Steve Chavez, Silver Spring, Maryland, U.S.A.)
2. Jak poznáš, že Kristus je tvůj Prostředník a Vykupitel, který ti pomáhá v
bitvě proti hříchu? Bude nám Kristovo odpuštění nabídnuto vždycky?
Úterý 5. května
(Fabian Rose, Atlanta, Georgia, U.S.A.)
Jdi a už nehřeš!
Středa 6. května
SVĚDECTVÍ
Žd 8,1.2
David zatoužil po ženě někoho jiného. Jeho soustředění bylo zcela mimo pohled
Stvořitele. Minuta našeho soustředění se stává zastřenou, jde o okamžik, kdy se
najdeme v tekoucím písku hříchu.
“Má-li být člověk očištěn a pozvednut výše, aby obstál v den Božího soudu,
potřebuje se naučit dvěma lekcím: sebeobětování a sebeovládání. Někdo se těmto
lekcím naučí snáze, díky disciplíně, kterou od Boha přijímají v jeho mírnosti a
lásce. Jiní potřebují spíše pomalou disciplínu v utrpení, až oheň vyčistí jejich
srdce od pýchy a přílišné sebejistoty”1
Jeden z Davidových hříchů byl chtíč, který se vystupňoval v šílenou snahu získat
Uriášovu manželku. Když Batšeba s Davidem otěhotněla, David zosnoval
Uriášovu smrt uprostřed bitvy.
“Bůh to s námi nevzdává kvůli našim hříchům. Děláme chyby a rmoutíme Jeho
Ducha, ale když litujeme a přijdeme za Ním s pokorným srdcem, nikdy se on nás
neodvrátí.... Pěstujeme v sobě špatné pocity a je v tom jistá pýcha, soběstačnost,
netrpělivost a reptání. Toto všechno nás odděluje od Boha. Hřích musíme
přiznat; musí zde proběhnout mnohem hlubší práce milosti v našem srdci. Nesmí
být motivována sobectvím.”2
Když si David uvědomil svůj skutek, mohl ho Kristus soucitně vytáhnout z
tekoucího písku hříchu. Potřebujeme hledat komunikaci s naším Zachráncem.
Satanovou touhou je vzbudit v nás pocit, že naše hříchy jsou příliš velké na to, aby
s nimi Pán mohl něco udělat. Ale před křížem není místo pro pýchu. Kristus stojí
připraven nám odpustit, pokud za Ním přijdeme s kajícím srdcem.
____________
1. Faith and Works, str. 86.
2. Ibid., str. 35.
MOJE REAKCE
1.
Jak si představíš metaforu hříchu a tekoucího písku? Jsou to hříchy, které
potlačují tvůj růst v Kristu?
Jak se tvé srdce zbaví viny?
JAK NA TO?
Ž 32,1.2
Mé pojetí hříchu bylo zformováno matčinou radou, že Satan je žárlivou bytostí,
která nás chce chránit před nebem. Je to důkaz, že náš nepřítel má škodolibou
radost z našeho zániku. Naše slabosti jsou jeho cílem. Stává se pak naší
zodpovědností hledat pomoc u Ducha Svatého.
Rozpoznej, že se hříchu nemůžeme postavit sami. Potřebujeme pevný a silný
modlitební život, který nás naučí se spoléhat na Ježíše a naši druhou přirozenost.
Náš stav skrze hřích není přirozený a síla, která nás obnoví, musí být
nejpřirozenější, jinak to nemá cenu.”* Bitva není naše. Je Boží.
Zapamatuj si své slabosti. V každé bitvě Satan používá našich slabostí, aby nás
strhl dolů. Musíme prosit Ducha Svatého o pomoc.
Lituj, což zahrnuje opravdový zármutek nad hříchem a odtrhnutí od něj. Žádná
trvalá šance v našem hříšném životě nebude evidována, dokud neuvidíme špínu
hříchu a neodvrátíme od něj naše srdce. Davidova modlitba v Žalmu 32
připomíná zlomenou a kající duši s žádným úsilím skrýt vinu nebo utéct soudu.
“Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde
slitování.” (Přísloví 28:13).
Obnovení. Tak jako se stydí děti, když udělají něco špatného, tak se cítíme my s
našimi hříchy před Otcem. Satan si na tom staví svou kořist, když zjistí, co
bychom raději než Boží odpuštění. V bitvě o naši duši musíme zvolit, kdo bude
kontrolovat naši vůli. Koho si vybereš—nepřítele, který nás chce vidět zahynout
nebo neposkvrněného Beránka, který zemřel za naše vykoupení?
____________
* God’s Amazing Grace, str. 104.
(Kamile Baghaloo-Rose, Atlanta, Georgia, U.S.A.)
Pátek 8. května
Čtvrtek 7. května
Dilema hříchu
„Buďte svatí…“
ÚHEL POHLEDU
PROHLOUBENÍ
Ž 51,3; Ř 3,23
1P 1,13-16
Pastor Donnie McClurkin je populárním gospelovým zpěvákem. Nahrál
oblíbenou píseň "We Fall Down" (Padáme ke dnu), ale byl kritizován od své
komunity za to, že nechal svůj videoklip pouštět na na světských stanicích jako je
MTV. Nicméně McClurkin si stál za svým, že je důležité, aby se na světských
stanicích hrála i hudba s takovým posláním.
ZÁVĚR
Celý můj život jsem svědčil otci, který byl alkoholik. Roky jsme mu zkoušeli
ukázat, kde potřebuje pomoc, ale on to nikdy nepřiznal. Věřím, že otcův problém
se nazývá "Dilema hříchu". Doktoři nemohli předepsat žádnou léčbu, jen
tlumočili diagnózu. Dilema hříchu existuje, protože nerozumíme tomu, jak je
chorobný. Cítíme, že hřích souvisí s příčinou a účinkem, proto kritizujeme
hříšníka, když nejedná v souladu s naší představou Boží vůle. Bible tvrdí, že
všichni jsme hříšníky.
V Cestě ke Kristu* čteme, že “je nemožné, abychom sami utekli z jámy hříchu, do
které jsme spadli. Naše srdce je zlé a my je nemůžeme změnit... Musí tu být jiná
síla, nový život, který změní hřích na milost.” Ve svém dokumentu, “From
Darkness to Light,” pastor McClurkin odkrývá svůj boj s homosexualitou a boj
své sestry s drogovou závislostí. Dle mého názoru ho to kvalifikuje, aby měl
znalostí o skutečnosti pádu do hříchu a daru nové šance. Vždyť přece Kristus
zemřel za naše hříchy. Nezapomeňme nikdy na to, že i světec je jen hříšník, který
spadl, ale dokázal opět vstát.
MOJE REAKCE
1.
Je naší zodpovědností vymýtit problém hříchu nebo je našim cílem
přinést hříšníkům pokání? Svou odpověď zdůvodni.
2. Kristus nám dal instrukce, abychom se o něj dělili se všemi národy
(Matouš 28:19). Jak to můžeme udělat, když nejsme součástí těchto
národů?
(Ryan Wiggan, Riverside, California, U.S.A.)
Máme problém. Neuvědomujeme si, že jsme nazýváni svatými. Procházíme
životem na auto pilota a zapomínáme na realitu a blízkost Kristova návratu.
Nejsme oblečeni v Boží spravedlnosti, ani nemáme tušení, že je třeba to udělat.
Proč? Proč si toho nejsme vědomí? Co s námi je? Vstupujeme na Satanovo hřiště
a užíváme si to? Musíme se probudit a začít nazývat hřích pravým jménem a žit
jako by šlo o náš poslední den na zemi.
NÁVRHY
·
Srovnejte 2 Tim. 3:1-5 s textem televizního programu nebo filmu, na
který se díváte. Zeptejte se sami sebe, jestli je v té pasáži něco
významného, a jak se to dá použít v tom, na co se díváte v TV.
·
Podívej se na oblasti svého života, ve kterých zápasíš. Pros každý den
Boha, aby ti dal sílu k překonání tvého problému.
·
Zazpívejte si "Jak vzácná milost" z našich zpěvníků a napište 4. verš na
základě vaši zkušenosti s Bohem.
·
Nakresli graf, který ukazuje, kolik času trávíš nad věcmi během dne.
Podívej se, kolik času strávíš s Ježíšem. Co uděláš proto, abys strávil více
času s Bohem při modlitbě, čtení bible, meditaci, nebo v přírodě v příštím
týdnu?
(Alden J. Ho, Berrien Springs, Michigan, U.S.A.)