VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Transkript

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Palestra, s.r.o.
WELLNESS,
ZDRAVÍ A KVALITA ŽIVOTA
Sborník sdělení z mezinárodní konference
„Wellness, zdraví a kvalita života“
konané 17. – 18. 10. 2013
Editoři:
prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc.
doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc.
Praha 2014
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Recenzenti:
doc. MUDr. Dobroslava Jandová, CSc.
prof. PaedDr. Pavol Bartík, Ph.D.
©Václav Hošek, Pavel Tilinger, 2014
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o.
ISBN 978-80-87723-10-4
Za odbornou a jazykovou úpravu odpovídají autoři příspěvků.
Kvalita reprodukovaných obrázků, tabulek a grafů odpovídá kvalitě dodaných podkladů pro
tisk.
2
___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Obsah
Předmluva (Odborné „jádro“ wellness) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
Pavol BARTÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
ANALÝZA POSTOJOV ŽIAKOV NA ZÁKLADNÝCH ŠKOLÁCH
K POHYBOVÝM A ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM
Boris BEŤÁK
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
VZŤAH ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K ZIMNÝM ŠPORTOM
A K POHYBOVÝM AKTIVITÁM NA SNEHU
Václav BUNC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
POHYB JAKO PROSTŘEDEK OVLIVŇOVÁNÍ ČLOVĚKA
Václav HOŠEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
DÝCHÁNÍ A JEHO PSYCHOFYZIOLOGICKÉ SOUVISLOSTI
Ondřej JEŠINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
POHYBOVÉ AKTIVITY JAKO SOUČÁST WELLNESS
OSOB S POSTIŽENÍM
Božena JIŘINCOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
WELLNESS KOMUNIKACE
Zuzana KORNATOVSKÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
DOSTUPNOST A NABÍDKA ŘÍZENÝCH POHYBOVÝCH AKTIVIT
PRO DĚTI S DISABILITOU VE VYBRANÝCH REGIONECH EU
Milada KREJČÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
CIRKADIÁNNÍ PREFERENCE MLADISTVÝCH SPORTOVCŮ
V KONTEXTU ADHERENCE KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU
Martin KRUŽLIAK – Karin BAISOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
MONITOROVANIE VZŤAHU ŠTUDENTOV TU VO ZVOLENE
K VYBRANÝM SEZÓNNYM ČINNOSTIAM
Jiří MICHAL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
POSTOJE ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K POHYBOVÝM
ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM
89
Jan NEUMAN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
AKTIVITY V PŘÍRODĚ A ZDRAVÍ
Richard NEUWIRTH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
NÁKLADY FIREM NA ZAMĚSTNÁVÁNÍ
___________________________________________________________________________________
3
Karel RÝDL
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
MRAVNĚ-ETICKÉ ASPEKTY WELLNESS S OHLEDEM
NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA
Aleš SEKOT
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119
POHYBOVÉ AKTIVITY OBYVATEL ČESKÉ REPUBLIKY
Daniela STACKEOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130
CVIČENÍ VE FITNESS CENTRECH JAKO SOUČÁST
WELLNESS PROGRAMŮ
Jana STARÁ, Michal CHARVÁT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136
WELLNESS, JEHO POČÁTKY, TEORIE A SOUČASNÁ POJETÍ
VE SPOJENÝCH STÁTECH
Stanislava STRAŇAVSKÁ
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
VOLNOČASOVÉ POHYBOVÉ AKTIVITY ŠTUDENTOV
STREDNÝCH ŠKÔL
Markéta ŠAUEROVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151
INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP V TĚLESNÉ VÝCHOVĚ
JAKO PROSTŘEDEK MOTIVACE ŽÁKŮ K ÚČASTI
NA POHYBOVÝCH AKTIVITÁCH
Gabriel ŠVEJDA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160
MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE A JEJICH NEGATIVNÍ VLIV
NA SPOLEČNOST, VÝCHOVU DĚTÍ A MLÁDEŽE
Jiří TŮMA, Pavol ŠTEFANKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165
ZÁUJMOVÉ AKTIVITY ŽIAKOV NA ZÁKLADNÉ ŠKOLE
Katarína Mária VADÍKOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
AXIOLOGICKÁ DIMENZIA APLIKÁCIE VYBRANÝCH
ETICKÝCH PRINCÍPOV V ZARIADENÍ TYPU WELLNESS
Hana VÁLKOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
APLIKOVANÉ POHYBOVÉ AKTIVITY (APA) V KONTEXTU
WELLNESS, ZDRAVÍ A KVALITY ŽIVOTA
Zdeněk VILIKUS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187
VLIV KREATINU NA SILOVÝ SPORTOVNÍ VÝKON
VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE
4
___________________________________________________________________________________
PŘEDMLUVA
Odborné „jádro“ wellness
Wellness dnes představuje široké abstraktní paradigma a v běžném diskursu je pojem
asociován s něčím dobrým, zdravým a příjemným. Není divu, že je marketingově využíván,
slouží k reklamě a často je tento pojem bez velkých skrupulí zneužíván, aby díky zmíněné
asociaci zvýšil atraktivitu nabízeného produktu. Užívá se jako pojem k označení vyšší kvality,
zaměřené na zdraví, prospívání, krásu a příjemnost. Spojení jako „wellness šampon“ nebo
„wellness krůtí šunka“ pojem devalvují a u lidí, kteří se neztotožňují s brutální reklamou
a konzumním šílenstvím vyvolávají a priori k pojmu nedůvěru. Stejně tak nedůvěra vzniká
u lidí, kteří se „spálili“, věřili reklamě a výsledek je zklamal. Nic to ovšem nemění na
skutečnosti, že tržní segment wellness je „zlatý důl“ a wellness business odbornou obec od
problematiky spíše odpuzuje a pojem je považován za zprofanovaný a komerčně
globalizovaný.
Situaci neprospívá ani „wellness schizma“, ke kterému dospěl jeho odborný vývoj.
Dělítkem je zde bohužel neostrá hranice míry racionality v chápání wellness. Na jedné straně
stojí vědecké chápání problematiky s operacionalizovanými proměnnými, verifikovatelnými
hypotézami a statistickým přístupem a na druhé straně stojí alternativní chápání se
zdůrazňovanou spiritualitou, s prvky magického myšlení a sklonem k mystice. Obé má asi
právo na existenci, obé najde své zastánce i odpůrce, ale fakt je, že se představitelé obou
křídel těžko domlouvají a v interpretacích wellness problematiky mohou být evidentní
rozpory a odlišné kauzální výklady.
S vědomím nelehkého pole působnosti přistoupila PALESTRA k problematice wellness
jako k důležitému problému, který má svou společenskou důležitost a své odborné jádro
skrývá v existenci biopsychosociální pohody (well-being), pomocí které už před léty
definovala WHO lidské zdraví. Poslední výzkumy přinesly poznání souvislostí mezi tímto
jevem a kvalitou života, životním stylem člověka a pomalu se rozkrývá řada důležitých
vnitřních souvislostí v této komplexní oblasti. Navíc se zdá, že životní styl lidí se s rozvojem
civilizace spíše vzdaluje potřebným parametrům, ubývá spontánní pohybová aktivita, zábava
se posouvá do virtuální oblasti a objevují se škodlivé zdroje příjemnosti obluzující povahy.
V této souvislosti upoutává cesta přes wellness k selfness, cesta k vědomému zodpovědnému
chování ve smyslu osobnostního rozvoje, jak to je zdůrazňováno v některých přístupech.
Podle toho se zdá, že by se asi wellness měl stát součástí kultury moderního člověka. Cesta
k tomu je přes wellness coaching a wellness management, což je odborná záležitost
vyžadující systematické vzdělávání. Proto se pořádají pravidelné konference a proto vznikl
tento sborník, který se snaží shrnout stávající poznatky. K dosažení cílů naznačených v závěru
předmluvy zbývá ještě dlouhá cesta. Editoři i autoři budou vděčni za případné připomínky,
vedené cílem rozvinout badatelské a pedagogické úsilí v oblasti wellness.
V Praze 12. 12. 2013
Václav Hošek
editor
___________________________________________________________________________________
5
ANALÝZA POSTOJOV ŽIAKOV NA ZÁKLADNÝCH ŠKOLÁCH
K POHYBOVÝM A ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM
ANALYSE OF ATTITUDES OF PUPILS AT BASIC SCHOOLS TO
MOTOR AND SPORTS ACTIVITIES
Pavol BARTÍK
Abstrakt: Cieľom realizovaného výskumu bolo zistiť, aké postoje k pohybovým
a športovým aktivitám majú žiaci základných škôl. Skúmaný súbor tvorilo 621 žiakov
4. ročníka základných škôl a 1 606 žiakov 9. ročníka základných škôl. Výskumom bolo zistené,
že až 73,75 % žiakov 4. ročníkov malo pozitívny postoj. Naopak, len 45,21 % žiakov
9. ročníkov malo pozitívny postoj k pohybovým a športovým aktivitám a až 52,55 % žiakov
prejavilo indiferentný postoj.
Kľúčové slová: postoje, pohybové a športové aktivity, žiaci
Abstract: The aim of this research was to find out the level of the attitudes of pupils at
basic schools to motor and sports activities. The research sample consisted of 621 pupils of
4th forms and 1606 pupils of 9th forms of basic schools. We found out that 73.75 % pupils of
4th forms showed positive attitudes to motor and sports activities. Only 45.21 % pupils of 9th
forms showed positive attitudes to motor and sports activities and 52.55 % pupils showed
indifferent attitudes.
Key words: attitudes, motor and sports activities, pupils
1 Úvod
Plnením špecifických výchovných cieľov telesnej výchovy sa vytvárajú pozitívne postoje
žiakov k športu, vytvára sa záujem o rôzne druhy športových a telovýchovných odvetví so
snahou dosiahnuť v nich výkon primeraný vlastným pohybovým predpokladom.
Problematikou zisťovania postojov žiakov k telesnej výchove sa na základných školách
v minulosti zaoberali napr. Chromík a kol. (1993); Antala – Dorošová (1996); Görner – Starší
(2001); Bartík (2005, 2006, 2007), Vladovičová – Novotná (2005 ) a i.
V otázke postojov k školskej telesnej výchove u žiakov 6. a 8 ročníkov ZŠ považujeme za
zaujímavé výsledky vo vybraných ZŠ Stredoslovenského kraja, ktoré prezentovali Görner –
Starší (2001). Uvedení autori zistili, že u žiakov a žiačok 6. a 8. ročníkov vybraných ZŠ
prevažujú pozitívne postoje k školskej telesnej výchove a športu. Okrem dobrej práce
učiteľov telesnej výchovy pripísali autori pozitívne názory na školskú telesnú výchovu a šport
najmä faktu, že šport sa stal pre svoju popularitu vytvorenú médiami (najmä televíziou)
významným spoločenským fenoménom.
Bartík (2005) zistil u žiakov 1. stupňa ZŠ na vybraných školách ZŠ na východnom
Slovensku v Starej Ľubovni a v Jakubovanoch prevahu veľmi pozitívnych a pozitívnych
postojov nad postojmi indiferentnými, negatívnymi a veľmi negatívnymi. Veľmi pozitívne
a pozitívne postoje k telesnej výchove a športu prejavilo 75% žiakov, indiferentné postoje
12% žiakov a negatívne a veľmi negatívne postoje malo 13% žiakov. Autor považuje za
dôležité pozitívne ovplyvňovanie vzťahu u detí k telesnej výchove vôbec, formovanie jeho
vedomia, výchovu k aktívnej starostlivosti o svoj zdravotný stav, rozširovanie vedomostí
6
___________________________________________________________________________________
použiteľných v ďalšom živote a najmä potrebu vytvárať kladný postoj žiaka k telovýchovnej
činnosti a k telesnej kultúre.
V ďalšom výskume sa Bartík (2005) venoval tejto istej otázke v inej časti východného
Slovenska. Výskumom vykonaným na základných školách v meste Kežmarok a dedinách
v blízkom okolí zistil, že žiaci 2. stupňa skúmaných základných škôl majú pozitívny vzťah
k telesnej výchove. Výskumom bolo zistené, že žiaci 5. ročníkov mali pozitívnejší postoj
k telesnej výchove ako žiaci 9. ročníkov. Zvlášť výrazne sa to prejavilo v skupine dievčat, kde
deviatačky z mesta iba v 56,7 % prípadoch prejavili pozitívny postoj, kým piatačky až
v 80 %.
Bartík (2007) skúmal postoje žiakov 1. stupňa ZŠ k telesnej výchove na šiestich
vybraných základných školách v meste Banská Bystrica. Veľmi pozitívny a pozitívny postoj
vyjadrilo 72,35 % žiakov, indiferentný postoj zaujalo 26,4% žiakov a negatívny postoj
prezentovalo iba 1,17 % žiakov. Chlapci mali pozitívnejší postoj k telesnej výchove ako
dievčatá, keď 79,22 % chlapcov vyjadrilo pozitívny postoj a len 66,66 % dievčat. V jednom
z posledných výskumov Bartík – Mesiarik (2009) zisťovali úroveň postojov žiakov
základných škôl v banskobystrickom regióne k telesnej výchove a športu. Zistili, že u žiakov
prevládali indiferentné postoje.
Postoje žiakov pohybovo nadpriemerných a pohybovo podpriemerných ku školskej
telesnej výchove skúmali vo vekovej kategórii stredoškolákov Antala – Dorošová (1996),
ktorým sa u skúmaných 15ročných žiakov v bratislavských gymnáziách v otázke obľúbenosti
telesnej výchovy potvrdili dovtedy známe výskumy, ktoré poukazovali na stále vysokú mieru
obľúbenosti tohto predmetu a korešpondovali s výskumami psychológov.
Górna (1997) realizovala výskum v uvedenej oblasti školskej telesnej výchovy a športu na
stredných školách v olomouckom regióne (Česká republika) a v katowickom regióne
(Poľsko), keď okrem iného zistila prevažujúci pozitívny postoj a vzťah študentov vybraných
stredných škôl k hodinám telesnej výchovy od 59,84 % do 77,07 % v olomouckom regióne
a od 59,40 % do 84,62 % v katowickom regióne. Medzi obidvoma regiónmi pri porovnaní
výsledkov výskumu nezistila podstatnejšie rozdiely. Vo svojich záveroch odporúča „rolu
žiaka“ v didaktickom procese podporiť aj častejším vytváraním didaktických situácií,
v ktorých sa žiaci môžu samostatne rozhodovať, samostatne riešiť uložené úlohy a riešiť
vzniknuté, či zámerne navodené „otvorené“, „problémové“, alternatívne a obdobné situácie.
2 Cieľ a hypotézy výskumu
Cieľom nášho výskumu bolo zistiť u žiakov a žiačok štvrtých a deviatych ročníkov
vybraných mestských a vidieckych základných škôl stredoslovenského regiónu ich postoje
k pohybovým a športovým aktivitám.
H 1:
Na základe štúdia dostupných literárnych prameňov predpokladáme, že u žiakov štvrtých
ročníkov základných škôl budú prevládať pozitívne postoje k pohybovým a športovým
aktivitám a u žiakov deviatych ročníkov základných škôl budú prevládať indiferentné postoje
k pohybovým a športovým aktivitám.
H 2:
Chlapci budú mať pozitívnejšie postoje k pohybovým a športovým aktivitám ako dievčatá.
H 3:
Žiaci mestských ZŠ budú mať pozitívnejšie postoje k pohybovým a športovým aktivitám
ako žiaci z vidieckych ZŠ.
___________________________________________________________________________________
7
3 Metodika výskumu
3.1 Charakteristika skúmaného súboru:
Celkove sa výskumu zúčastnilo 621 žiakov štvrtých ročníkov základných škôl
stredoslovenského regiónu (z uvedeného počtu bolo 303 chlapcov a 318 dievčat) a 1 606
žiakov deviatych ročníkov základných škôl. Z toho bolo 826 chlapcov a 780 dievčat.
3.2 Metódy získavania faktografického materiálu
3.2.1 Na zistenie intenzity postojov žiakov 4. ročníka základnej školy k pohybovým
a športovým aktivitám sme použili dotazník podľa Siváka (1997).
Uvedený dotazník je rozdelený na tri dimenzie, kde každá obsahuje šesť položiek –
výrokov, ktoré monitorujú kognitívnu, emotívnu a konatívnu zložku postoja. Žiaci
vyjadrovali svoje stanovisko ku každej položke.
Kognitívna zložka postoja – úzko súvisí s osvojovaním špecifických i všeobecných
poznatkov z telesnej kultúry, hygieny, zdravovedy, teda elementárnych teoretických základov
telovýchovného vzdelania. Emotívna zložka postoja – citová zložka postoja, práve táto zložka
sa pokladá v tomto veku za veľmi dôležitú pri vytváraní postoja k telesnej výchove.
Konatívna zložka postoja – tu ide o žiakovu aktivitu, jeho aktívne zapojenie do
pohybových aktivít. Ide tu najmä o vôľu vykonávať pohybovú činnosť a zapojenie do aktívnej
činnosti.
Kvalita celkového postoja sa vyjadruje nasledovne:
0 – 7 bodov
veľmi negatívny postoj
8 – 14 bodov
negatívny postoj
15 – 22 bodov
indiferentný postoj
23 – 28 bodov
pozitívny postoj
veľmi pozitívny postoj
29 – 36 bodov
Dotazník sme vyhodnocovali podľa tohto kľúča:
A, pozitívna zložka bola ohodnotená – 2 body.............. ..................................áno
– 1 bod..................... .niekedy áno, niekedy nie
– 0 bodov......................................................nie
B, negatívna zložka bola ohodnotená – 2 body.................................................nie
– 1 bod.......................niekedy áno, niekedy nie
– 0 bodov......................................................nie
3.2.2 Na zistenie postojov žiakov deviatych ročníkov základnej školy k pohybovým
a športovým aktivitám sme použili dotazník podľa Siváka et. al (2000).
Dotazník pre žiakov 9. ročníka základnej školy je určený na zistenie špecifického
deklaratívneho postoja k telovýchovným činnostiam. Dotazník obsahuje 51 položiek
a zameriava sa na poznávaciu, emotívnu a konatívnu zložku postoja. Pre každú z uvedených
zložiek je určených 17 položiek.
Žiak zaujíma svoje stanovisko ku každej položke záznamom do archu odpovedí
podčiarknutím jednej z možností.
Žiak si vyberá iba jednu z troch alternatív:
áno – neviem – nie.
Vyhodnocovanie odpovedí žiakov sa realizuje podľa kľúča:
 v pozitívnych položkách
áno
= 2 body
8
___________________________________________________________________________________
neviem
= 1 bod
nie
= 0 bodov
 v negatívnych položkách
áno
= 0 bodov
neviem
= 1 bod
nie
= 2 body
Negatívne položky sú: 11, 12, 13, 16, 17, 34, 46, 48, 51. Ostatné položky sú pozitívne.
Maximálny počet bodov v každej položke postoja je 34 bodov.
Maximálny počet bodov za celý dotazník je 102 bodov.
Intenzitu postoja k telesnej výchove určuje celkový zisk bodov a to:
 negatívny postoj
– od 0 do 34 bodov
 indiferentný postoj – od 35 do 68 bodov
– od 69 do 102 bodov
 pozitívny postoj
4 Výsledky výskumu
4.1 Zhrnutie výsledkov žiakov 4.ročníka skúmaných základných škôl v oblasti ich
postojov k pohybovým a športovým aktivitám:
Výskumu sa zúčastnilo celkove 621 žiakov, z toho bolo 303 chlapcov a 318 dievčat.
Žiakov z mestských základných škôl bolo 413 a žiakov z vidieckych základných škôl bolo
208.
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u chlapcov bola nasledovná:
Spolu 227 chlapcov t. j. 74,92 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 64
chlapcov t. j. 21,12 %. Len 12 žiakov malo negatívny postoj (3,96 %).
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u dievčat bola nasledovná: Spolu
231 dievčat t. j. 72,64 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 82 dievčat t. j.
25,79 %. Len 5 dievčat malo negatívny postoj (1,57 %).
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z mestských škôl bola
nasledovná: Spolu 298 žiakov t. j. 72,15 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj
malo 102 žiakov t. j. 24,70 %. Len 13 žiakov malo negatívny postoj (3,15 %).
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z vidieckych škôl bola
malo 44 žiakov t. j. 21,15 %. Len 4 žiaci malo negatívny postoj (1,93 %).
Celkove zo 621 respondentov prejavilo pozitívny postoj pohybovým a športovým
aktivitám 458 žiakov t. j. 73,75 %. Indiferentný postoj malo 146 žiakov t. j. 23,51 %
a negatívny postoj zaujalo len 17 žiakov t. j. 2,74%.
Chlapci mali v priemere pozitívnejší postoj k pohybovým a športovým aktivitám ako
dievčatá, ale uvedený rozdiel nebol štatisticky významný. Žiaci z vidieckych základných škôl
mali pozitívnejší postoj ako žiaci z mestských základných škôl, ale uvedený rozdiel nebol
štatisticky významný. Výsledky uvádzame v tabuľke 1.
Tabuľka 1 Postoje žiakov 4.ročníkov ZŠ k pohybovým a športovým aktivitám
Intenzita
Mesto
Vidiek
Chlapci
Dievčatá
postoja
(%)
(%)
(%)
(%)
VPP a PP
72,15
76,92
74,92
72,64
IP
24,70
21,15
21,12
25,79
VNP a
3,15
1,93
3,96
1,57
NP
Spolu
(%)
73,75
23,51
2,74
___________________________________________________________________________________
9
Legenda:
VPP – veľmi pozitívny postoj
PP – pozitívny postoj
IP – indiferentný postoj
VNP – veľmi negatívny postoj
NP – negatívny postoj
4.2 Zhrnutie výsledkov žiakov 9.ročníka skúmaných základných škôl v oblasti ich
postojov k pohybovým a športovým aktivitám:
Výskumu sa zúčastnilo celkove 1 606 žiakov, z toho bolo 826 chlapcov a 780 dievčat.
Žiakov z mestských základných škôl bolo 1 034 a žiakov z vidieckych základných škôl bolo
572.
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u chlapcov bola nasledovná:
Spolu 381 chlapcov t. j. 46,12 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 433
chlapcov t. j. 52,42 %. Len 12 žiakov malo negatívny postoj (1,46 %).
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u dievčat bola nasledovná: Spolu
345 dievčat t. j. 44,23 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 411 dievčat t. j.
52,69 %. Len 24 dievčat malo negatívny postoj (3,08 %).
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z mestských škôl bola
Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z vidieckych škôl bola
Celkove z 1 606 respondentov prejavilo pozitívny postoj k pohybovým a športovým
aktivitám 726 žiakov t. j. 45,21 %. Indiferentný postoj malo až 844 žiakov t. j. 52,55 %
a negatívny postoj zaujalo len 36 žiakov t. j. 2,24 %.
Chlapci mali v priemere pozitívnejší postoj k pohybovým a športovým aktivitám ako
dievčatá, ale uvedený rozdiel nebol štatisticky významný. Žiaci z vidieckych základných škôl
mali pozitívnejší postoj ako žiaci z mestských základných škôl a uvedený rozdiel bol
štatisticky významný na 5% hladine štatistickej významnosti.
Výsledky uvádzame v tabuľke 2.
Tabuľka 2 Postoje žiakov 9. ročníkov ZŠ k pohybovým a športovým aktivitám
Intenzita
Mesto
Vidiek
Chlapci
Dievčatá
postoja
(%)
(%)
(%)
(%)
PP
42,16
50,69
46,12
44,23
IP
55,32
47,55
52,42
52,69
NP
2,52
1,76
1,46
3,08
Legenda:
PP – pozitívny postoj
IP – indiferentný postoj
NP – negatívny postoj
Spolu
(%)
45,21
52,55
2,24
5 Záver
Cieľom nášho výskumu bolo zistiť u žiakov a žiačok štvrtých a deviatych ročníkov
vybraných mestských a vidieckych základných škôl ich postoje k pohybovým a športovým
aktivitám. Môžeme konštatovať, že realizáciou stanovených úloh výskumu sme cieľ splnili.
10 ___________________________________________________________________________________
V prvej hypotéze sme predpokladali, že u žiakov štvrtých ročníkov základných škôl budú
prevládať pozitívne postoje k pohybovým a športovým aktivitám a u žiakov deviatych
ročníkov základných škôl budú prevládať indiferentné postoje. Na základe výsledkov nášho
výskumu konštatujeme, že hypotéza sa potvrdila. Až 73,75 % žiakov štvrtých ročníkov
prejavilo k pohybovým a športovým aktivitám pozitívne postoje a 52,55 % žiakov deviatych
ročníkov malo k pohybovým a športovým aktivitám indiferentný postoj.
V druhej hypotéze sme predpokladali, že chlapci budú mať pozitívnejšie postoje
k pohybovým a športovým aktivitám ako dievčatá. Na základe výsledkov nášho výskumu
konštatujeme, že hypotéza sa potvrdila. Chlapci štvrtých aj deviatych ročníkov skúmaných
základných škôl mali pozitívnejší postoj ako dievčatá.
V tretej hypotéze sme predpokladali, že žiaci z mestských základných škôl budú mať
pozitívnejšie postoje k pohybovým a športovým aktivitám ako žiaci z vidieckych ZŠ. Na
základe výsledkov nášho výskumu konštatujeme, že hypotéza sa nepotvrdila. Chlapci štvrtých
aj deviatych ročníkov skúmaných mestských základných škôl nemali pozitívnejší postoj
k pohybovým a športovým aktivitám ako žiaci z vidieckych základných škôl. Zvlášť výrazne
sa to prejavilo u žiakov deviatych ročníkov, kde 50,69 % žiakov z vidieckych škôl malo
pozitívny postoj a z mestských škôl to bolo len 42,16 % žiakov.
Pre potreby praxe odporúčame skvalitniť výchovno-vzdelávací proces v školskej telesnej
a športovej výchove, zavádzať netradičné pohybové a športové aktivity, modernizovať obsah
vyučovania, formy a metódy práce. Zlepšiť priestorové a materiálne vybavenie škôl.
Zaktivizovať spoluprácu školy s rodičmi a športovými klubmi s cieľom zlepšiť postoje žiakov
k školskej telesnej výchove a pravidelnej pohybovej a športovej aktivite a to najmä na
2. stupni základnej školy.
Literatúra
ANTALA, B. – DOROŠOVÁ, S. 1996. Postoje žiakov pohybovo podpriemerných
a pohybovo nadpriemerných ku školskej telesnej výchove. In Telesná výchova a šport, roč. 6,
1996, č. 4. ISSN 1335-2245, s. 8-10.
BARTÍK, P. 2005. Postoje žiakov 2. stupňa základnej školy k telesnej výchove. In Acta
universitatis Matthiae Belii, Zborník vedeckovýskumných prác, č. 9. Banská Bystrica: PF
UMB, 2005. ISBN 80-8083-161-0, s. 158-164.
BARTÍK, P. 2006. Postoje žiakov 1. stupňa ZŠ k telesnej výchove a pohybovým aktivitám
v regióne Čadca. In Sborník referátú z 6. medzinárodního vědeckého semináře „Efekty
pohybového zatížení v edukačním prostředí tělesné výchovy a sportu“. Olomouc: FTK UP,
2006. ISBN 80-244-1366-3, s. 46.
BARTÍK, P. 2007. Úroveň plnenia vzdelávacích štandardov z telesnej výchovy na 1.
stupni ZŠ na vybraných školách v Banskej Bystrici. In Telovýchovný proces na školách,
Recenzovaný zborník vedecko-výskumných prác. Banská Bystrica: PF UMB, 2007. ISBN 97880-8083-501-9, s. 25-45.
BARTÍK, P. 2007. Postoje žiakov k telesnej výchove na 1. stupni ZŠ na vybraných
školách v Banskej Bystrici. In Telovýchovný proces na školách, Recenzovaný zborník
vedecko-výskumných prác. Banská Bystrica: PF UMB, 2007. ISBN 978-80-8083-501-9, s. 4656.
BARTÍK, P. 2007. Postoje žiakov 5. a 9. ročníkov na vybraných ZŠ k telesnej výchove. In
Optimální působení tělesné zátěže a výživy. Sborník příspevků ze XVI. Ročníku
interdisciplinární konference s medzinárodní účastí. Hradec Králové: PF UHK, 2007. ISBN
978-80-7041-513-9, s. 210-216.
___________________________________________________________________________________ 11
BARTÍK, P. – MESIARIK,P. 2009. Postoje žiakov deviateho ročníka základných škôl
v stredoslovenskom regióne k školskej telesnej výchove a športu. In Tel. Vých. Šport,
19,2009, 1 s.4-6. ISSN 1335-2245.
GÓRNA, K. 1997. Vztah chlapců a dívek středních škol olomouckého a katowického
regionu k vyučovacím jednotkám tělesné výchovy. In Tělesná výchova a sport mládeže, roč.
63, 1997, č. 5. ISSN 0323-0449, s. 41 - 43.
GÖRNER, K – STARŠÍ, J. 2001. Postoje, vedomosti a názory žiakov II. stupňa ZŠ na
telesnú výchovu. Banská Bystrica: UMB, Fakulta humanitných vied, 2001, 162 s. ISBN 808055-565-6.
CHROMÍK, M. et al. 1993. Didaktika telesnej výchovy. Bratislava: Univerzita
Komenského Bratislava, 1993. 200 s. ISBN 80-224-0349-6.
SIVÁK, J. 1997. Vzdelávací štandard z telesnej výchovy pre 1. stupeň základných škôl. In
Pedagogické spektrum, roč. 6, 1997, č. 1/2. ISSN 1335-5589, s. 65-72.
SIVÁK, J. et al. 2000. Vzdelávací štandard z telesnej výchovy pre 2. stupeň základných
škôl. Bratislava: MŠ SR, 2000. 31 s.
VLADOVIČOVÁ, N. – NOVOTNÁ, N. 2005. Športové záujmy rómskych žiakov 1.
stupňa základnej školy. In Acta Universitatis Matthiae Belii, Zborník vedecko-výskumných
prác, č. 9. Banská Bystrica :PF UMB, 2005, ISBN 80-8083-161-0, s. 173-179.
Kontakt
Pavol Bartík, prof. PaedDr. PhD.
Fakulta humanitných vied UMB
Katedra telesnej výchovy a športu, Tajovského 40, 974 01 Banská Bystrica
[email protected]
12 ___________________________________________________________________________________
VZŤAH ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K ZIMNÝM ŠPORTOM
A POHYBOVÝM AKTIVITÁM NA SNEHU
THE SECONDARY SCHOOLS STUDENTS AND THEIR
RELATIONSHIP TO THE WINTER SPORTS AND
MOVEMENT ACTIVITIES IN SNOW
Boris BEŤÁK
Abstrakt: V príspevku autor prezentuje, aký je vzťah žiakov stredných škôl v Banskej
Bystrici k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu. Na prieskumnej vzorke 312
žiakov s využitím dotazníka zistil autor u žiakov preferenciu letných športov pred zimnými a
pozitívny vzťah k zimným športom. Najradšej vykonávaným zimným športom vo voľnom čase
žiakov je zjazdové lyžovanie, aj keď z pohľadu atraktivity je pre žiakov atraktívnejší
snowboarding.
Kľúčové slová: žiaci stredných škôl, zimné športy, pohybové aktivity na snehu.
Abstract: In the article, the author has presented what is the secondary schools students´
relationship to the winter sports and the movement activities in snow in Banska Bystrica
town. On the research sample that consisted from 312 students and with the use of
questionnaire, the author has found out that here is some certain preference for summer
sports between the winter ones and also the positive relationship to the winter sports. The
most likely performed winter sport in the students´ free time is downhill race. However, from
the view of attractiveness, snowboarding is considered to be more attractive for them.
Key words: secondary school students, winter sports, movement activities in snow.
Úvod
V súčasnosti pohyb ako dôležitá súčasť životného štýlu čoraz viac absentuje. Ide hlavne
o kategóriu detí a mládeže. Pritom realizácia pohybových a športových aktivít má výrazný
zdravotno-preventívny potenciál, čo výrazne zasahuje do zdravého životného štýlu (Michal,
2009).
Výskumné práce, ale i životná prax a skúsenosti potvrdzujú, že športovo-rekreačnými
aktivitami možno cielene a pozitívne pôsobiť na somatickú, motorickú a funkčnú stránku
človeka, na zlepšenie úrovne zdravia, telesnej a psychickej kondície (Chovanová, 2011).
Nie je podstatné na akej úrovni sú pohybové aktivity vykonávané, dôležité je, že sú
súčasťou života človeka. Nevolná (2013) uvádza, že pohybové aktivity vykonávané aktívne
alebo len rekreačne majú pozitívny účinok nielen na telesné, ale aj na duševné zdravie
každého človeka. Ako uvádzajú Michal – Nevolná (2012) pohybové aktivity povzbudzujú
človeka k vyššej aktivite, dodávajú mu energiu, pomáhajú udržiavať v kondícii celkový
organizmus. Aktívny pohyb podporuje dobrú náladu, ale i určitú zodpovednosť,
sebadisciplínu k dosiahnutiu určitého športového výkonu.
Pobyt v zimnej prírode patrí neodmysliteľne k životu človeka (Modrák a kol., 2008).
Poznávanie prírodných krás, radosť z harmonického pohybu, prekonávanie ťažkostí – to
všetko prinášajú človeku zimné športy (Hellebrandtová – Roučková, 2011). Práve zimné
športy sú často vyhľadávanou rekreačnou pohybovou aktivitou ľudí každej vekovej kategórie.
K najrozšírenejším zimným športom a vo všeobecnosti aj k najrozšírenejším aktivitám
voľného času patrí zjazdové lyžovanie. Je výrazným fenoménom oslovujúcim v najrôznejších
___________________________________________________________________________________ 13
podobách veľké množstvo ľudí (Král, 2006). Aj podľa Adamčáka – Mandzáka (2004)
a Žídeka – Petroviča (2009) patrí lyžovanie už dlhé desaťročia k najobľúbenejším
a najrozšírenejším pohybovým aktivitám všetkých vekových kategórií v zimnom prostredí.
Podľa Michala (2013) má lyžovanie významné miesto vo funkčnom a pohybovom
zdokonaľovaní každého jednotlivca. Prispieva k upevňovaniu zdravia, k zvýšeniu telesnej
zdatnosti a pohybovej výkonnosti, prispieva k psychickému, spoločenskému a morálnemu
vývinu mládeže. Pomáha pri budovaní kladného vzťahu k športu a pohybovej aktivite.
Podobný názor majú aj Nemec (2004) a Veisová (2004), ktorí uvádzajú, že lyžovanie, ale
aj ďalšie zimné sezónne činnosti kladú zvýšené nároky na všetky funkcie a systémy
organizmu a majú nezastupiteľné miesto v pohybovom a funkčnom zdokonaľovaní človeka.
Popri lyžovaní sa čoraz viac do popredia tlačí snowboarding, ktorý sa teší čoraz väčšej
obľube a je vhodnou alternatívnou popri lyžovaní.
Paugschová – Lužová – Luža (2004) hovoria o snowboardingu, ako o športe tak
atraktívnom, hravom, ba až bláznivom, že sa stal v priebehu málo zím skoro až symbolom
všetkých slobodne mysliacich mladých ľudí túžiacich po športe a dobrodružstve.
Podľa Pacha (2010) a Michala (2012) je snowboarding jedným z najprogresívnejšie
rozvíjajúcich sa zimných športov v posledných rokoch. Postupom času si vydobyl svoje
miesto na svahoch zimných stredísk.
Cieľ
Cieľom prieskumu bolo zistiť vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k zimným
športom a pohybovým aktivitám na snehu.
Metodika
Prieskum sme realizovali v priebehu júna 2013 na 6-tich vybraných stredných školách
v Banskej Bystrici. Prieskumnú vzorku tvorilo 312 žiakov z toho 170 chlapcov (54,49 %)
a 142 dievčat (45,51 %). Na zistenie vzťahu žiakov stredných škôl k zimným športom
a pohybovým aktivitám na snehu sme použili dotazník vlastnej konštrukcie, ktorý bol
anonymný. Dotazník obsahoval 20 uzavretých otázok. V príspevku uvádzame odpovede len
na vybrané otázky. Jednotlivé odpovede sme rozdelili z pohľadu intersexuálnych vzťahov.
Výsledky a diskusia
Na začiatku prieskumu sme zisťovali, aký druh športov žiaci stredných škôl v Banskej
Bystrici preferujú. Žiaci mali na výber 4 možnosti: zimné športy, letné športy, preferovanie
oboch druhov športov rovnako alebo žiadny šport. Výsledky prezentujeme na obrázku 1.
Z výsledkov vyplýva, že obe pohlavia najviac preferujú letné športy. Uviedlo to až
44,71 % chlapcov a 47,18 % dievčat. Domnievame sa, že preferovanie letných športov súvisí
s vysokou obľúbenosťou športových hier (futbal, basketbal, volejbal), ktorú zistili Nemec –
Nemcová (2012), ale aj iní autori. Preferovanie oboch druhov športov rovnako, uviedlo
32,94 % chlapcov 23,94 % dievčat. Až na treťom mieste skončili zimné športy, ktoré uviedlo
16,47 % chlapcov a 19,01 % dievčat. Preferovanie žiadneho z ponúkaných druhov športov
uviedlo len 5,88 % chlapcov a 9,86 % dievčat, čo považujeme za veľmi pozitívne.
V dotazníku sme ďalej zisťovali, aký majú vzťah žiaci daných stredných škôl k zimným
športom a pohybovým aktivitám na snehu. Na základe výsledkov prezentovaných na obrázku
2 konštatujeme, že prevažná väčšina našich respondentov má k zimným športom
a pohybovým aktivitám na snehu skôr pozitívny vzťah (28,82 % chlapcov a 28,17 % dievčat)
alebo veľmi pozitívny vzťah (40 % chlapcov a 25,35 % dievčat). Dievčatá najčastejšie volili
neutrálny vzťah k zimným športom, keď túto odpoveď uviedlo až 36,62 % dievčat. Neutrálny
vzťah k zimným športom zaujalo aj 25,88 % chlapcov. Za potešujúce považujeme, že len
14 ___________________________________________________________________________________
9 chlapcov a 14 dievčat označilo ich vzťah k zimným športom a pohybovým aktivitám na
snehu ako negatívny alebo veľmi negatívny.
50,00%
Chí = 4,150 (p>0,05)
45,00%
40,00%
35,00%
30,00%
25,00%
20,00%
15,00%
10,00%
5,00%
0,00%
chlapec
dievča
letné
44,71%
47,18%
zimné
16,47%
19,01%
oba rovnako
32,94%
23,94%
žiadny
5,88%
9,86%
Obrázok 1 Druhy športov, ktoré žiaci viac preferujú
Aj napriek tomu, že žiaci stredných škôl v Banskej Bystrici preferujú letné športy pred
zimnými, považujeme za pozitívne, že až 68,82 % chlapcov a 53,52 % dievčat má pozitívny
vzťah k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu. Na základe výsledkov môžeme
usudzovať, že zimné športy sa medzi mládežou tešia veľkej obľúbenosti. Pri tejto otázke sme
zaznamenali štatisticky významné rozdiely v odpovediach chlapcov a dievčat na hladine
významnosti p < 0,05.
V podobnom výskume, realizovanom na žiakoch stredných škôl v Martine, zistil Beťák
(2013a) pozitívny vzťah k zimným športom u 61,30 % chlapcov a 51,06 % dievčat, pričom
celkovo prevládal u chlapcov skôr pozitívny vzťah k zimným športom, (31,03 %) a u dievčat
neutrálny vzťah (33,58 %).
45,00%
Chí = 10,135 (p<0,05)
40,00%
35,00%
30,00%
25,00%
20,00%
15,00%
10,00%
5,00%
0,00%
chlapec
dievča
veľmi
pozitívny
40,00%
25,35%
skôr
pozitívny
28,82%
28,17%
neutrálny
25,88%
36,62%
skôr
negatívny
3,53%
7,04%
veľmi
negatívny
1,76%
2,82%
Obrázok 2 Vzťah žiakov k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu
___________________________________________________________________________________ 15
Ďalej nás zaujímalo, ktorý zimný šport, prípadne pohybovú aktivitu na snehu vykonávajú
žiaci stredných škôl v Banskej Bystrici vo svojom voľnom čase najradšej. Žiaci mali na výber
7 možných odpovedí, pričom pri odpovedi ,,iné“ mohli uviesť aj zimný šport alebo pohybovú
aktivitu na snehu, ktorú najradšej vykonávajú a nenachádzala sa medzi danými možnosťami.
Z obrázka 3 vyplýva, že najradšej vykonávaným zimným športom alebo pohybovou
aktivitou na snehu vo voľnom čase žiakov je pre obe pohlavia zjazdové lyžovanie. Uviedlo ho
31,18 % chlapcov a 37,32 % dievčat. Podobné výsledky na stredných školách v Martine
a Starej Ľubovni zistil aj Beťák (2013b). Na základných školách zistili podobné výsledky aj
Chovanová (2011) a Michal (2011). Domnievame sa, že zistená prevaha vykonávania
zjazdového lyžovania vo voľnom čase žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici, súvisí
s faktom, že lyžovanie už dlhé desaťročia patrí k najobľúbenejším a najrozšírenejším
pohybovým aktivitám všetkých vekových kategórií v zimnom prostredí (Žídek – Petrovič,
2009). Ako autori ďalej uvádzajú, rastúci trend záujmu o zjazdové lyžovanie je zapríčinený
dostatkom a širokým výberom lyžiarskeho výstroja a nových lyžiarskych zariadení nielen
v Alpách, ale aj na Slovensku.
Na druhom mieste sa umiestnil snowboarding, ktorý vo svojom voľnom čase najradšej
vykonáva 24,12 % chlapcov a 22,54 % dievčat. Zistený fakt potvrdzuje stále väčšiu
popularitu a rozmach tohto zimného športu. Vykonávanie snowboardingu vo voľnom čase
u 33 % žiakov konštatuje Michal (2010), ktorý robil výskum na základných školách v okrese
Žilina.
Trochu prekvapením je nízky podiel bežeckého lyžovania, ktorý si zvolilo len 8,82 %
chlapcov a 7,04 % dievčat. Domnievame sa, že daný stav súvisí s faktom, že bežecké
lyžovanie sa zaraďuje medzi silovo-vytrvalostné pohybové aktivity cyklického charakteru,
a nie je také atraktívne a dynamické ako zjazdové lyžovanie či snowboarding.
Za zmienku stojí aj, že v rámci možnosti „iné“ boli najčastejšie uvádzanými zimnými
športami a pohybovými aktivitami na snehu hokej a guľovanie, ktoré uvádzali prevažne
chlapci, pričom dievčatá uvádzali korčuľovanie a sánkovanie.
40,00%
Chí = 2,753 (p>0,05)
35,00%
30,00%
25,00%
20,00%
15,00%
10,00%
5,00%
0,00%
chlapec
dievča
bežecké
lyžovanie
zjazdové
lyžovanie
8,82%
7,04%
31,18%
37,32%
snowboar- skialpinizding
mus
24,12%
22,54%
7,06%
4,93%
akrobatické
lyžovanie
3,53%
2,11%
žiadny
iné
10,59%
12,68%
14,71%
13,38%
Obrázok 3 Zimný šport alebo pohybová aktivita na snehu, ktorú žiaci vykonávajú vo
svojom voľnom čase najradšej
V nasledujúcej otázke nás zaujímalo, ktorý zo zimných športov: zjazdové lyžovanie,
bežecké lyžovanie, snowboarding prípadne ,,iný“, je pre žiakov daných stredných škôl
najatraktívnejší. Na základe výsledkov konštatujeme, že v súčasnosti je pre obe pohlavia
16 ___________________________________________________________________________________
najatraktívnejším zimným športom snowboarding. Prekvapujúce ale je, že snowboarding je
atraktívnejší pre väčšie percento dievčat (56,34 %), ako chlapcov (46,47 %) (obrázok 4).
K podobným výsledkom dospel aj Beťák (2012), ktorý uvádza vyššiu atraktivitu
snowboardingu pred inými zimnými športmi, pričom v jeho výskume bol snowboarding
najatraktívnejší, až pre 74,32 % dievčat a 50 % chlapcov. Zjazdové lyžovanie považuje za
atraktívnejšie 35,29 % chlapcov a 33,10 % dievčat. Zaujímavé je aj zistenie, že vo voľnom
čase sa žiaci radšej venujú zjazdovému lyžovaniu (obrázok 3), ale atraktívnejším športom je
pre nich snowboarding. Sme presvedčení, že daný stav súvisí s možnosťou zaradenia
snowboardingu do vyučovania telesnej a športovej výchovy ako voliteľného predmetu a aj
s čoraz väčšou medializáciou tohto športu. O veľkej atraktivite snowboardingu hovoria aj
Modrák – Nemčík (2006).
60,00%
Chí = 5,847 (p>0,05)
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00%
chlapec
dievča
zjazdové
lyžovanie
35,29%
33,10%
bežecké
lyžovanie
7,65%
6,34%
snowboarding
iné
46,47%
56,34%
10,59%
4,23%
Obrázok 4 Atraktívnosť zimných športov pre žiakov
40,00%
Chí = 5,985 (p>0,05)
35,00%
30,00%
25,00%
20,00%
15,00%
10,00%
5,00%
0,00%
chlapec
dievča
veľmi
pozitívny
26,47%
36,62%
skôr pozitívny
neutrálny
34,71%
25,35%
30,00%
28,87%
skôr
negatívny
6,47%
4,93%
veľmi
negatívny
2,35%
4,23%
Obrázok 5 Vzťah žiakov k zjazdovému lyžovaniu
V rámci prieskumu sme zisťovali aj vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k
zjazdovému lyžovaniu. Na obrázku 5 môžeme vidieť, že u chlapcov prevažuje skôr pozitívny
vzťah k zjazdovému lyžovaniu, uviedlo ho 34,71 % chlapcov, ďalej nasleduje neutrálny vzťah
___________________________________________________________________________________ 17
k zjazdovému lyžovaniu (30 % chlapcov) pred veľmi pozitívnym vzťahom (26,47 %
chlapcov). U dievčat dominuje veľmi pozitívny vzťah k zjazdovému lyžovaniu s 36,62 %,
nasleduje neutrálny vzťah k zjazdovému lyžovaniu (28,87 % dievčat) pred vzťahom skôr
pozitívnym (25,35 % dievčat). Za pozitívne zistenie považujeme, že skôr negatívny alebo
veľmi negatívny vzťah k zjazdovému lyžovaniu má len 28 žiakov.
Zaujímal nás aj, aký je vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k snowboardingu.
U oboch pohlaví dominoval neutrálny vzťah k snowboardingu. Zaujalo ho 37,65 % chlapcov
a 33,10 % dievčat. Veľmi pozitívny vzťah k snowboardingu zaujalo 28,24 % chlapcov
a 24,65 % dievčat a skôr pozitívny vzťah 24,71 % chlapcov a 28,87 % dievčat. Celkovo má
pozitívne orientovaný vzťah k snowboardingu 52,95 % chlapcov a 53,52 % dievčat (obrázok
6).
Na základe porovnania výsledkov vzťahu žiakov k zjazdovému lyžovaniu
a snowboardingu konštatujeme, že na vybraných stredných školách v Banskej Bystrici majú
obe pohlavia pozitívnejší vzťah k zjazdovému lyžovaniu.
40,00%
Chí = 2,551 (p>0,05)
35,00%
30,00%
25,00%
20,00%
15,00%
10,00%
5,00%
0,00%
chlapec
dievča
veľmi
pozitívny
28,24%
24,65%
skôr
pozitívny
24,71%
28,87%
neutrálny
37,65%
33,10%
skôr
negatívny
5,88%
9,15%
veľmi
negatívny
3,53%
4,23%
Obrázok 6 Vzťah žiakov k snowboardingu
Záver
Výsledky uvedené v našom príspevku prezentujú zistený vzťah žiakov stredných škôl
v Banskej Bystrici k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu.
Pomocou otázok v dotazníku sme u žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici zistili
preferenciu letných športov pred športmi zimnými. Ďalej sme zistili pozitívny vzťah
k zimným športom a pohybových aktivitám na snehu u 68,82 % chlapcov a 53,52 % dievčat.
Za najradšej vykonávaný zimný šport alebo pohybovú aktivitou na snehu vo voľnom čase
označili žiaci zjazdové lyžovanie, za ktorým nasledoval snowboarding, ktorý ako uvádzajú
Modrák – Nemčík (2006) je športom rýchlo sa rozvíjajúcim a pre mládež čoraz viac
populárnejším. Toto tvrdenie potvrdzuje aj fakt, že z pohľadu atraktivity zvolili žiaci práve
snowboarding za najatraktívnejší (46,47 % chlapcov a 56,34 % dievčat).
Na základe výsledkov ďalej konštatujeme, že žiaci nami vybraných stredných škôl
v Banskej Bystrici majú pozitívny vzťah aj k zjazdovému lyžovaniu aj snowboardingu,
pričom obe pohlavia majú pozitívnejší vzťah k zjazdovému lyžovaniu.
Domnievame sa, že celkový pozitívny vzťah respondentov k zjazdovému lyžovaniu,
snowboardingu, ale aj ostatným zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu, môže
18 ___________________________________________________________________________________
úzko súvisieť s podmienkami a možnosťami na realizáciu zimných športov v tejto oblasti,
nakoľko sa v danom regióne nachádza viacero zimných stredísk.
Zo zdravotného a preventívneho hľadiska považujeme za prínosné, že žiaci stredných škôl
majú taký pozitívny vzťah k zimným športom a ich vykonávaniu, pretože pohybová
a športová aktivita je súčasťou zdravého životného štýlu človeka, pričom prispieva
k zlepšeniu imunity človeka a má pozitívny vplyv na jeho kvalitu života.
Literatúra
ADAMČÁK, Š. – MANDZÁK, P. 2004. Bezpečne na lyžiach. In Outdoor 2004 : sborník
příspěvků z mezinárodního semináře. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-7315086-7, s. 9-14.
BEŤÁK, B. 2012. The attitude of students at secondary schools towards snowboarding
and the way of teaching it. In Acta Universitatis Matthiae Belii = physical education and
sport : recenzovaný časopis vedeckých štúdií. ISSN 1338-0974, 2012, roč. 4, č. 2, s. 16-26.
BEŤÁK, B. 2013a. Relationship of the secondary grammar school pupils in Martin to
winter sports, and its implementation. In Acta Universitatis Matthiae Belii = physical
education and sport : recenzovaný časopis vedeckých štúdií. ISSN 1338-0974, 2013, roč. 5, č.
1, s. 40-48.
BEŤÁK, B. 2013b. Obľúbenosť zimných športov a vzťah žiakov stredných škôl k ich
vykonávaniu. In Telesná výchova a šport – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k
pohybu a športu – recenzovaný zborník vedeckých príspevkov. Zvolen : ÚTVŠ, Technická
Univerzita vo Zvolene, 2013. ISBN 978-80-228-2570-2, s. 131-138.
HELLEBRANDTOVÁ, D. – ROUČKOVÁ, M. 2011. Základný zjazdový výcvik.
Bratislava : Metodicko-pedagogické centrum, 2011. 54 s. ISBN 978-80-8052-397-8.
CHOVANOVÁ, E. 2011. Záujem školskej mládeže o lyžovanie a snowboarding na
základných školách. In Perspectives of physical training process at schools. Oberegg : SAS
School Innsbruck – Austria, 2011. ISBN 978-80557-0327-5, s. 94-97.
KRÁL, L. 2006. Vyučovanie zjazdového lyžovania na základných školách v Banskej
Bystrici. In: Reakcia, adaptácia a zmeny stavov študentov na rozličné formy zaťaženia.
Bratislava : Strojnícka fakulta STU, 2006. ISBN 80-227-2533-1.
MICHAL, J. – NEVOLNÁ, T. 2012. Physical activity as an effective means to a healthy
lifestyle. In Acta Universitatis Matthiae Belii = physical education and sport : recenzovaný
časopis vedeckých štúdií. ISSN 1338-0974, 2012, roč. 4, č. 1, s. 103-114.
MICHAL, J. 2009. Pohybová aktivita, mládež a drogy. Banská Bystrica : Partner, 2009.
106 s. ISBN 978-80-89183-63-0.
MICHAL, J. 2010. Snowboarding ako súčasť telesnej výchovy. In Telesná výchova –
prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu : 1. ročník vedeckej
konferencie. Zvolen : Technická univerzita, 2010. ISBN 978-80-228-2104-9, s. 89-103.
MICHAL, J. 2011. Spare time and recreation physical education for students of primary
schools oriented to winter sports. In Acta Universitatis Matthiae Belii, Physical Education
and Sport. ISSN 1338-0974, 2011, vol. 3, no. 1, p. 60-67.
MICHAL, J. 2012. Snowboarding a štátny vzdelávací program na školách. In Telesná
výchova a šport – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu : 3.
ročník vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. Zvolen : Technická Univerzita, 2012.
ISBN 978-80-228-2399-9.
MICHAL, J. 2013. Žiak a vyučovanie lyžovania na stredných školách. In Telesná výchova
a šport – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu – recenzovaný
zborník vedeckých príspevkov. Zvolen : ÚTVŠ, Technická Univerzita vo Zvolene, 2013.
ISBN 978-80-228-2570-2, s. 368-377.
___________________________________________________________________________________ 19
MODRÁK, M. – NEMČÍK, R. 2006. O potrebe zaradenia nácviku aj snowboardingu do
učebných osnov pre žiakov ZŠ a SŠ. In Zborník prác z 11. vedecko-pedagogickej konferencie
Zdravá škola. Prešov : Metodicko-pedagogické centrum, 2006. ISBN 80-8045-424-8, s. 98100.
MODRÁK, M. a kol. 2008. Metodika výučby lyžovania. Prešov : Metodicko-pedagogické
centrum Bratislava – alokované pracovisko Prešov, 2008. 80 s. ISBN 978-80-8045-530-9.
NEMEC, M – NEMCOVÁ, L. 2012. Športové hry a voľný čas detí staršieho školského
veku. In Exercitatio corpolis – motus – salus. ISSN 1337-7310, 2012, roč. 4, č. 2, s. 139-146.
NEMEC, M. 2004. Prípravné a pohybové hry pre zjazdový výcvik. In Lyžovanie : učebné
texty pre študentov telesnej výchovy. Banská Bystrica : FHV UMB BB, SLZ, 2004. ISBN 808055-880-9, s. 98-108.
NEVOLNÁ, T. 2013. Záujmovo rekreačná telesná výchova ako účinný prostriedok
k zdravému životnému štýlu. In Spolupracovníci kinantropológie a vedy. Brno : Masarykova
univerzita Brno, 2013. ISBN 978-80-210-6201-6.
PACH, M. 2010. Snowboarding. Bratislava : PEEM, 2010. 172 s. ISBN 978-80-8113032-8.
PAUGSCHOVÁ, B. – LUŽOVÁ, P. – LUŽA, J. 2004. Snowboarding. In Lyžovanie :
Učebné texty pre študentov telesnej výchovy. Banská Bystrica : FHV UMB, 2004. ISBN 808055-880-9, s. 167-175.
VEISOVÁ, M. 2004. Letné a zimné sezónne činnosti. In Metodika telesnej výchovy.
Bratislava : SPN, 2004. ISBN 80-1000-380-8, s. 187-188.
ŽÍDEK, J. – PETROVIČ, P. 2009. Lyžovanie: zjazd – behy. Bratislava : PEEM, 2009. 96
s. ISBN 978-80-89197-97-2.
Kontakt
PaedDr. Boris Beťák
Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela
Tajovského 40
974 01 Banská Bystrica
[email protected]
20 ___________________________________________________________________________________
POHYB JAKO PROSTŘEDEK OVLIVŇOVÁNÍ ČLOVĚKA
THE MOVEMENT LIKE A TOOL OF HUMAN INFLUENCING
Václav BUNC
Abstrakt: Hlavním problémem současného životního stylu je pokles pravidelně
realizovaných pohybových aktivit. Při přípravě pohybové intervence je nezbytné spolu
s posouzením přínosů určit i možná rizika použitých aktivit. V této studii jsou shrnuty výhody
a rizika pohybových aktivit. Předpoklady pro výkon jsou často ovlivňovány úrovní tělesné
hmotnosti nebo obezity. Předpoklady pro pohybové aktivity efekt aplikovaného pohybového
režimu byly posuzovány u skupin dětí, dospělých a seniorek lišících se hmotností na základě
stanovení tělesného složení, konkrétně poměru ECM/BCM. Tělesné složení (ECM –
extracelulární hmota a BCM – intracelulární hmota) bylo hodnoceno pomocí celotělové
bioimpedance multifrekvenční analýzy. Rozdíly mezi jedinci s normální váhou, nadváhou
a obezitou pro stejnou věkovou skupinu jak v morfologických, tak ve funkčních parametrech
byly věcně a statisticky nevýznamné. Nevýznamné byly i relativní změny těchto parametrů
v důsledku pohybové intervence. Na základě výsledků docházíme k závěru, že předpoklady pro
fyzické zátěže u osob s nadváhou nebo obezitou jsou stejné jako u osob s normální tělesnou
hmotností. Podobné platí i pro změny vyvolané pohybovou intervencí s podobnou
energetickou náročností.
Klíčová slova: výhody, rizika, fyzická aktivita, složení těla, bioimpedanční analýza,
ECM/BCM, režimová opatření
Abstract: The main problem of contemporary life style is decrease regularly realized
movement activities. By the preparing of movement intervention it is necessary together with
assessment of benefits to determine possible risks of imposed activities. Both benefits and
risks are summarized in this study. The predispositions for exercise are often modify by level
of body mass and/or obesity. In groups of children, adults and senior women differing in body
mass the predispositions for movement activities were evaluated by the determination of the
ECM / BCM relationship that was determined by help of multifrequency bioimpedance
analysis and the effect of applied movement intervention on selected morphological and
functional parameters. The differences between individuals with normal weight, overweight
and obesity for the same age group in morphological and functional variables were
substantively and statistically non-significant. Were insignificant relative changes of these
parameters as a result of the movement intervention. It may be conclude that the prerequisites
for physical loads in subjects with overweight or obesity are the same as in people with
normal body mass. Similar it is true for the changes induced by physical interventions with a
similar energy demand.
Key words: benefits, risks, physical activity, body composition, bioimpedance analysis,
ECM / BCM, regime actions.
Úvod
Pohyb je základním projevem živé hmoty a jednou ze základních lidských potřeb. Lidský
pohyb chápeme jako změnu polohy končetin nebo celého těla. Přiměřeně dávkovaný pohyb
ovlivňuje jedince ve dvou rovinách:
1. Relaxační – snižování dopadů fyzického nebo psychického stresu na organismus;
___________________________________________________________________________________ 21
2. Kultivační – ovlivnění morfologických a funkčních charakteristik jedince, což se může
odrazit v lepším zdravotním stavu, lepší pracovní výkonnosti, rychlejší pozátěžové regeneraci
(nejen fyzické, ale i psychické), a hlavně ve zlepšení kvality života.
V současnosti se bohužel stále setkáváme s řadou ne zcela ověřených informací o roli
pohybových aktivit v běžném životě na straně jedné a na straně druhé často s podceňováním
možných komplikací v důsledku pohybové intervence, je-li pohybové zatížení aplikováno
nevhodným způsobem. Cílem studie je z těchto důvodů shrnout přínosy i negativa pravidelně
i sporadicky aplikovaných pohybových aktivit na intervenovaného jedince. Současně na
výsledcích intervenčních programů, které využívaly přiměřené pohybové aktivity, ukázat
změny morfologického a funkčního stavu u vybraných skupin osob lišících se věkem,
pohlavím i hmotností.
Přínosy
Prospěšnost pravidelně realizovaných pohybových aktivit (PA), jako preventivního
prostředku ke snížení dopadů současného životního stylu, je doložena v řadě většinou
epidemiologických studií (např. Charansonney 2012). Tyto výhody, hlavně v ovlivnění
zdravotních i pracovních předpokladů, se prokázaly jak v dětském, ve středním, tak
i v seniorském věku. Je zajímavé připomenout první práce o pozitivním přínosu PA. První
pochází až z roku 1953 – je to studie realizovaná na londýnských pošťácích a řidičích
autobusů (Morris a kol. 1953) – a posléze nejznámější studie dělníků v docích a absolventů
Harwardu v roce 1986 (Paffenbarger a kol. 1986).
Významnou roli mají pohybové aktivity u stále rostoucí skupiny populace – seniorů. Vyšší
úroveň pravidelně realizovaných PA a tím i zvýšená fyzická zdatnost významně ovlivňuje
kvalitu a průběh stárnutí – mluvíme o antiaging efektu. Za rozhodující se považuje ovlivnění
množství svalové hmoty, snížení rizika sarkopenie a tím ovlivnění nezávislosti
a soběstačnosti.
Základem všech režimových opatření, která využívají PA, je ovlivnění kvality života,
změna sedavého na aktivní životní styl, kde podstatnou složkou jsou přiměřené pohybové
aktivity.
Sedavý životní styl, který v současnosti nacházíme u více než 80 % populace, českou
nevyjímaje, ovlivňuje nejen aktuální úroveň zdatnosti, ale významným způsobem „spouští“
řadu tzv. civilizačních onemocnění, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, hypertenze,
nadváha a obezita a další. Sedavý způsob života indukuje mechanismy, které vedou k nárůstu
rizikových faktorů chronických onemocnění neinfekčního typu a nakonec i k předčasné smrti.
Tyto nevhodné mechanismy a jejich důsledky lze označit jako syndrom sedavého životního
stylu (Santos a kol. 2012).
Současný životní styl je charakterizován neustálým snižováním objemu realizovaných PA
(fyzický stres) a naopak vzrůstajícím objemem psychického stresu. Obligatorní PA, které
v minulosti byly dány pracovním zatížením, v současnosti už nejsou schopny pokrýt
zvětšující se pohybový deficit.
Nejčastější příčiny nezájmu o pravidelnou realizaci PA lze shrnout následovně:
1. Nemám čas;
2. Je špatné počasí;
3. Nevím jak;
4. Je to nebezpečné.
Je dobré si uvědomit bod 3., který nepřímo demonstruje selhání vzdělávacího systému
v oblasti tělesné výchovy. Každý občan naší republiky absolvuje na základní škole povinné
hodiny tělesné výchovy. Uvědomíme-li si, že v ČR má víc než 50 % populace středoškolské
22 ___________________________________________________________________________________
vzdělání, tedy další nejméně 3 roky TV, pak efektivita vzdělávacího systému je v této oblasti
jasně nedostatečná. Převažuje zjevně pouze realizační role nad rolí informační - návodnou.
Přiměřená PA je základní biologickou potřebou (Bunc a Skalská 2011), která s rostoucím
věkem zaniká. O jejím nedostatku nemá organismus žádné okamžité relevantní informace,
nedostatek pohybu nebolí. Nedostatek začínáme bohužel pociťovat až v okamžiku, kdy je
příčinou zdravotních komplikací nebo snížené pracovní, případně volnočasové výkonnosti
a kdy už je často pozdě na možnou nápravu.
Nedostatek pohybu má za následek jak morfologické, tak funkční změny organismu, které
pomineme-li zdravotní komplikace, zásadním způsobem ovlivňují kvalitu života jedince. Tyto
změny jsou jak somatické i funkční, tak psychické a často se demonstrují ve zhoršeném
sociálním nebo ekonomickém postavení.
Realizovaná PA je závislá na morfologických předpokladech (množství a kvalitě svalové
hmoty) a na řízení této činnosti (technice pohybu). Množství svalové hmoty ovlivňuje
jednoznačně silové předpoklady a je nutnou podmínkou pro realizaci pohybové činnosti
(Breen a Philips 2013, Bunc a Štilec 2003). Proto při posuzování jak předpokladů pro PA, tak
při hodnocení efektu aplikované pohybové intervence je třeba hodnotit nejen morfologické
předpoklady (hlavně tělesné složení), tak i funkční nebo motorickou výkonnost.
Indikátorem množství a kvality svalové hmoty je beztuková hmota – fat free mass (FFM)
(Heyward a Wagner 2004). Beztukovou hmotu lze pak na základě molekulárního modelu
(Talluri a kol. 1999, Bunc a kol. 2000) dále dělit na mimobuněčnou (ECM) a vnitrobuněčnou
(BCM) hmotu. Protože FFM je ve vztahu s celkovou hmotností, využívá se pro hodnocení
„kvality“ svalové hmoty poměru ECM/BCM. Čím nižší je tento koeficient, tím větší je podíl
BCM ve svalech posuzovaného jedince a tím vyšší je i její kvalita (Bunc a kol. 2000).
Koeficient ECM/BCM klesá v dětském a adolescentním věku v důsledku morfologického
zrání jedince až do věku cca 18 let u žen a 20 let u mužů. Ve věku 20 až 60 let se prakticky
nemění. Ve věku vyšším pak tento koeficient roste s věkem a odráží tak jednak změny
v množství svalové hmoty na straně jedné a na straně druhé pak změny v její kvalitě.
Závislost koeficientu ECM/BCM na věku lze využít k odhadu biologického věku sledovaných
osob (Bunc a Štilec 2003).
Koeficient ECM/BCM lze využít i k hodnocení kvality a hlavně pak efektu použité PA.
Čím vyšší je intenzita aplikované PA při přiměřené době trvání, tím větší změny BCM vyvolá
a tím nižší hodnoty ECM/BCM nacházíme. Navíc se ukazuje, že významné změny se
manifestují již po 7 dnech intenzivnějšího pohybového tréninku (Bunc a Štilec 2003).
Možná rizika
Návrh pohybové intervence je vysoce kreativní činnost, která musí v prvé řadě vždy
respektovat aktuální zdravotní stav intervenovaného, úroveň pohybových dovedností a stav
svalových skupin zajišťujících danou pohybovou činnost (Seguin a Nelson 2003, Bunc
a Skalská 2011). Při návrhu je třeba v prvé řadě zohlednit možná rizika, která jsou spojena
s realizací PA, a teprve poté benefity, které pohybová intervence přináší. Na tomto místě je
třeba připomenout, že neexistuje naprosto bezpečná PA.
Rizika PA jsou spojena jak s osobou cvičence (vnitřní), tak i s vnějšími podmínkami, ve
kterých jsou PA realizovány. Jednoznačně se ukazuje, že výrazně převažují rizika vyplývající
z nedostatečné připravenosti jedince. Pramení vesměs z nerespektování zdravotního stavu,
nedostatečné techniky pohybů a nedostatečné úrovně svalové síly a svalové vytrvalosti.
Ze zdravotních komplikací, které mohou negovat efekt aplikovaných PA, je v prvé řadě
třeba připomenout nemoci kardiovaskulárního systému. K nejzávažnějším patří poruchy
rytmu (arytmie), vrozené srdeční vady a vysoký krevní tlak. Vedle těchto onemocnění jsou
kritické neuromuskulární poruchy, které ovlivňují kvalitu a realizaci pohybu. K významným
___________________________________________________________________________________ 23
limitujícím onemocněním lze řadit i nadváhu a obezitu, která jednak omezuje realizaci řady
pohybových aktivit, ale její nerespektování může znamenat podstatná poškození pohybového
aparátu. Proto vždy před zahájením jakékoliv pohybové intervence je nezbytné prověřit
aktuální zdravotní stav a způsobilost intervenovaného k realizaci požadované PA.
V návaznosti na tato vstupní anamnestická vyšetření je třeba upozornit intervenovaného
na možná zdravotní rizika, a hlavně na možnosti včasné identifikace vznikajícího problému,
naučit se rozumět vlastnímu tělu, naučit se pracovat se signály, které se často demonstrují ve
formě bolesti.
Pro zmenšení rizika hypertenzní reakce je třeba volit takové intenzity a formy zatížení,
kdy bude dýchání (frekvence dýchání) „nezávislé“ na realizovaném zatížení, nebudou se
vyskytovat zádrže dechu, které mohou znamenat krátkodobé velmi vysoké zvýšení krevního
tlaku, což v případě výdutí na věnčitých tepnách může znamenat významné ohrožení života.
K základním PA lze pak jednoznačně řadit takové aktivity, kde lze předpokládat vysokou
adaptaci, jako je např. chůze, plavání nebo aktivity, které svým provedením neznamenají
zvýšené riziko zdravotního selhání, např. jóga.
Rozhodující z vnějších rizik je kvalita povrchu, na kterém jsou PA realizovány. Podstatné
jsou také klimatické podmínky, ať vysoká vnější teplota – vyšší než 35 oC, a na druhé straně
nižší než -15 oC. Podobně je třeba respektovat změny atmosférického tlaku, světelné
podmínky atd.
Významný vliv na výskyt zranění při realizaci PA má nedostatečná aerobní zdatnost
cvičící osoby, což je spojeno s předčasným prohlubováním acidózy, tedy předčasně
převažujícím anaerobním hrazením energetických požadavků pohybové aktivity. Vodíkové
anionty vznikající rozpadem kyseliny mléčné blokují přestup iontů přes buněčnou membránu,
což opět vede k porušení jemné koordinace a následně techniky provedení pohybu.
Zásady návrhu pohybové intervence
Návrh pohybové intervence musí obsahovat následující informace o:
1. formě;
2. intenzitě;
3. době trvání;
4. frekvenci;
5. způsobu a hodnocení efektu;
6. čase prvních „výsledků“.
Při návrhu je třeba vždy respektovat:
 předchozí pohybovou zkušenost;
 znalosti o pohybových aktivitách;
 cíl, pro který se jedinec rozhodl cvičit;
 formu dobře zvládnutých pohybových aktivit;
 preference intervenovaného jedince;
 potenciál volného času;
 materiální a ekonomické podmínky.
Rozhodující pro úspěšný návrh pohybového programu je stanovení intenzity pohybové
intervence. Ta je jednoznačně dána cílem pohybové intervence na straně jedné a na straně
druhé pak minimalizací rizik, která jsou spojena s realizací pohybových aktivit.
Stále otevřenou otázkou vedle formy a intenzity pohybového zatížení zůstává jeho objem,
tedy celkové množství realizovaných PA v daném časovém období. Pohybový režim, který je
souhrnem všech realizovaných PA, tedy i aktivit spojených se zajišťováním životních potřeb,
zahrnuje nejen aktivity „tréninkové–intervenční“, ale i aktivity spojené s nákupy
a transportem za kulturou nebo jinými činnostmi pracovního, zábavného nebo relaxačního
24 ___________________________________________________________________________________
charakteru. U většiny osob se často setkáváme s podceňováním PA tohoto charakteru, které
mohou tvořit rozhodující část jejich pohybového režimu a mohou významným způsobem
hradit jejich pohybový deficit.
Ve většině případů je dostatečná doba trvání pohybové intervence nezbytná pro dosažení
požadovaných cílů okolo 5–8 týdnů, s minimálně třemi „tréninkovými“ jednotkami týdně
v celkové době trvání 90–120 minut. Intenzita zatížení se v závislosti na cíli intervence
pohybuje v rozmezí 70–90 % maximální srdeční frekvence.
Úspěšné jsou takové pohybové programy, které vyvolají přetrvávající pozitivní změny.
Zde pak je podmínkou podstatně delší trvání kontrolované pohybové intervence, řádově 4–8
měsíců, které je nutné pro fixaci návyků spojených se změnou sedavého životního stylu na
aktivní.
Soubor a použité metody
K doložení vlivu pravidelného pohybového zatížení na morfologický a funkční stav
jedinců, kteří se liší věkem, hmotností i zdatností, uvádíme výsledky několika našich studií.
Procento tělesného tuku a koeficient ECM/BCM byl stanovován u osob lišících se věkem
a hmotností. Sledovány byly děti, dospělí a seniorky. Přehled sledovaných skupin a základní
antropometrické parametry jsou uvedeny v Tabulce 1.
Tabulka 1 Průměrné hodnoty vybraných antropometrických parametrů a přehled
sledovaných skupin osob (ob - obézní, nv – nadváha, nh – normální hmotnost).
Věk
Hmotnost
Výška (cm)
(roky)
(kg)
Děvčataob (n=65)
12,9±3,4
71,2±3,8
155,1±4,2
Děvčatanv (n=78)
12,6±3,2
61,6±3,0
157,7±4,5
Děvčatanh (n=92)
12,8±3,7
48,0±3,6
157,0±4,8
Chlapciob (n =42)
12,5±3,6
73,1±2,8
156,0±5,1
Chlapcinv (n =53)
12,7±3,3
57,2±2,7
157,3±4,4
Chlapcinh (n =81)
12,5±3,5
49,8±3,1
157,1±4,6
Ženyob (n=76)
42,9±4,7
88,1±2,7
164,2±4,0
Ženynv (n=84)
42,8±4,5
77,3±3,1
164,9±4,2
Ženynh (n=98)
42,3±4,6
64,1±2,9
165,1±4,3
Mužiob (n =32)
43,2±4,8
105,1±2,8
176,1±5,4
Mužinv (n =36)
42,9±5,0
85,4±3,4
177,2±5,0
Mužinh (n =54)
43,1±4,9
73,6±3,5
176,8±4,9
Seniorkyob (n=26)
68,9±2,3
82,4±2,7
158,2±2,0
Seniorkynv (n=15)
69,8±2,5
73,2±2,1
159,6±2,2
Seniorkynh (n=18)
69,4±2,6
62,9±2,6
160,1±2,3
___________________________________________________________________________________ 25
Rozdělení do skupin – obézní, nadváha a „normální“ hmotnost bylo realizováno podle
hodnot BMI – viz Tabulky 2 a 3.
Tabulka 2 Klasifikace obezity a nadváhy pomocí hodnot BMI a procenta tělesného tuku
(%BF) platné pro děti ve věku 6–14 let
Klasifikace
BMI
%BF
(kg.m-2)
(%)
Podváha
<15,4
<16,0
Normální
15,516,1-23,0
hmotnost
21,9
Nadváha
22,023,1-28,0
26,9
Obezita
27 nebo
28,1 nebo
více
více
Tabulka 3 Klasifikace obezity a nadváhy pomocí hodnot BMI a procenta tělesného tuku
(%BF) platné pro dospělé a seniory
Klasifikace
BMI
%BF
-2
(kg.m )
(%)
Podváha
Normální
hmotnost
Nadváha
Obezita
<18,4
18,5-21,9
<16,0
16,1-23,0
22,0-26,9
27,0 nebo
více
23,1-28,0
28,1 nebo
více
Hmotnost byla zjišťována pomocí elektronické váhy bez bot a ve cvičebním úboru.
Přesnost stanovení byla 0,1 kg. Výška byla měřena pomocí antropometrického měřiče
s přesností 0,5 cm. Tělesné složení bylo zjišťováno pomocí celotělové multifrekvenční
metody s použitím tetrapolární konfigurace elektrod, které byly umístěny podle doporučení
výrobce na paži a na noze na pravé straně těla vleže. Vlastní měření bylo provedeno
multifrekvenčním bioimpedančním analyzátorem B.I.A. 2000M a byly použity predikční
rovnice, které respektovaly nejen věk a pohlaví, ale i předpokládané množství a rozložení
tělesného tuku. Tyto rovnice byly verifikovány pomocí DEXA metody.
Intervenční program byl založen na pohybových aktivitách, kde lze předpokládat
bezpečné zvládnutí na straně jedné a na straně druhé je lze realizovat prakticky kdekoliv
a kdykoliv, tedy i na chůzi. Program byl navržen tak, aby chůze tvořila minimálně 80 %
celkového pohybového zatížení a doba trvání měla být alespoň 90 minut týdně s frekvencí tři
„tréninkové“ jednotky ve výše zmíněném období. Zbytek pak tvořily aktivity, které
intervenované osoby pravidelně realizovaly před vlastní intervencí. Sem patřily aktivity jako
domácí gymnastika, jízda na kole, plavání atd. Skutečná doba trvání se pohybovala od 85 do
250 min a intenzita zatížení hodnocená pomocí srdeční frekvence byla v pásmu 74 až 87 %
maximální srdeční frekvence stanovené na základě motorického testu, který byl absolvován
chůzí v trvání 3 minut s maximální rychlostí chůze. Energetická náročnost cvičení u dětí byla
na úrovni 2 000 kcal/týden, u dospělých okolo 1 500 kcal/týden a u seniorek 1 000 kcal/týden.
26 ___________________________________________________________________________________
Před vlastním měřením tělesného složení byla vždy kontrolována hydratace, pokud možno
byl kontrolován příjem tekutin v období konkrétního dne, kdy bylo měření realizováno.
Nejméně však 2 hodiny před vlastním měřením.
Pro posouzení předpokladů pro pohybovou zátěž byly hodnoceny skupiny stejného věku
a pohlaví. Byla hodnocena věcná významnost a rozdíly mezi skupinami byly posuzovány
pomocí t-testu pro nepárové veličiny.
Statistická významnost byla posuzována přednostně na hladině p<0,05. Významný rozdíl
v hodnotě koeficientu ECM/BCM byl 0,03 a více. Jako významné pro stanovení %BF
považujeme hodnotu 1,5 % a větší. U spotřeby kyslíku byla věcná významnost na úrovni 5 %
absolutní hodnoty.
Výsledky a diskuze
Průměrné hodnoty procenta tělesného tuku a hodnoty koeficientu ECM/BCM jsou
uvedeny v Tabulce 4.
Tabulka 4 Průměrné hodnoty koeficientu ECM/BCM u sledovaných osob obézních (ob),
s nadváhou (nv) a u jedinců s normální hmotností (nh) před a po pohybové intervenci a změna
po intervenci v % vstupních hodnot (Zm).
%BF (%)
%BF (%)
Zm (%) ECM/BCM ECM/BCM Zm (%)
před
po
před
po
Děvčataob (n=65)
28,9±1,4
25,3±1,5** 87,6±1,5 0,94±0,02 0,89±0,02* 94,7±2,2
Děvčatanv (n=78)
24,6±1,2
22,1±1,2* 89,8±1,2 0,92±0,03 0,87±0,03* 94,6±2,3
Děvčatanh (n=92)
19,6±1,7
17,1±1,8** 87,2±1,9 0,91±0,03
0,85±0,03* 93,4±2,3
Chlapciob (n =42)
29,5±1,6
26,5±1,6*
89,8±1,6 0,83±0,03
0,77±0,03* 92,8±1,8
Chlapcinv (n =53)
23,8±1,3
20,4±1,3** 85,7±1,4 0,84±0,02
0,78±0,02* 92,9±2,0
Chlapcinh (n =81)
20,3±1,5
16,3±1,5** 80,3±1,8 0,81±0,04 0,75±0,04** 92,6±2,2
Ženyob (n=76)
32,9±1,7
30,1±1,7*
91,5±1,8 0,91±0,03
0,89±0,03* 97,8±3,0
Ženynv (n=84)
28,3±1,5
25,3±1,8*
89,4±1,5 0,90±0,02
0,87±0,02* 96,7±2,5
Ženynh (n=98)
23,8±1,6
20,1±1,6*
84,5±1,6 0,89±0,02
0,84±0,02* 94,4±2,2
Mužiob (n =32)
33,9±1,8
30,1±1,4** 88,8±1,8 0,81±0,04 0,76±0,04** 93,8±2,4
Mužinv (n =36)
27,2±1,4
24,0±1,2*
Mužinh (n =54)
23,1±1,4
18,9±1,6** 81,8±1,4 0,78±0,04 0,73±0,04** 93,6±2,5
Seniorkyob (n=26)
33,4±2,1
31,6±2,1*
94,6±2,1 1,09±0,04 1,01±0,04** 92,7±2,1
Seniorkynv (n=15)
28,0±1,6
25,3±1,6*
90,4±1,6 1,11±0,03 1,02±0,03** 91,9±2,3
Seniorkynh (n=18)
25,2±1,3
22,2±1,3** 88,1±1,3 1,10±0,02 1,00±0,02** 90,9±2,2
88,2±1,4 0,80±0,03 0,76±0,03** 95,0±2,5
*p<0,05; **p<0,01
Rozdíly v hodnotách % tuku u skupin stejného věku jsou významné a odpovídají
dostupným údajům v písemnictví (Brettschneider a Naul 2007; Villareal a kol. 2011). Na
___________________________________________________________________________________ 27
druhou stranu změny v důsledku realizované pohybové intervence vyjádřené v procentech
jsou podobné.
Hodnoty koeficientu ECM/BCM jsou nejvyšší u seniorek a nejnižší u osob středního věku,
což odpovídá některým našim nálezům i nálezům v písemnictví (Brettschneider a Naul 2007;
Bunc 2008; Olliveira a kol. 2010). U skupin stejného věku nenacházíme věcně ani staticky
významné rozdíly v hodnotách ECM/BCM. Relativní změny jsou opět nezávislé na pohlaví,
hmotnosti a věku.
Základním parametrem, který determinuje aktuální hodnotu ECM/BCM, je vedle genetiky
absolvovaný pohybový režim, hlavně pak aktivity silového nebo rychlostního charakteru.
Z řady dalších šetření se ukazuje, že absolvovaný pohybový režim u osob s nadváhou
nebo obezitou, které mají sedavý životní styl, je prakticky stejný, a tudíž i morfologické
předpoklady hodnocené pomocí ECM/BCM jsou v důsledku toho velmi podobné (Bouchard
2000; 2010; Bunc a kol. 2004; Villareal a kol. 2011; Yoon Myung a So Jung 2009).
Při hodnocení koeficientu ECM/BCM je třeba mít na paměti, že se mění velmi rychle
v závislosti na kvalitě realizovaného pohybového režimu (Bunc a kol. 2004; Quiterio a kol.
2010). Signifikantní změny tohoto poměru lze nalézt již cca po 7–10 dnech změněného
pohybového režimu (Bunc a kol. 2004).
Nevýznamné rozdíly v hodnotách koeficientu ECM/BCM naznačují, že morfologické
předpoklady pro pohybovou aktivitu u osob s nadváhou nebo obézních se prakticky neliší od
předpokladů pro pohyb osob s normální hmotností. Na druhou stranu je třeba připomenout, že
často dovednostní úroveň u jedinců s nadváhou nebo obezitou je nižší než u jedinců
s normální hmotností (Brettschneider a Naul 2007; Gutin 2011; Brambilla, Pozzobon,
Pietrobelli 2011). Příčinu lze hledat v tom, že v dětském věku, kdy se získávají podstatné
pohybové dovednosti, jsou jedinci s nadváhou nebo obézní často vylučováni z běžného
pohybového režimu a tím nemají příležitost si osvojit potřebné pohybové návyky
(Brettschneider a Naul 2007; Bunc a kol. 2004; Bunc 2008). Hodnotíme-li úroveň
pohybových dovedností dospělých, je třeba si připomenout, že dítě s nadváhou nebo obézní
bude s vysokou pravděpodobností mít nadváhu nebo bude obézní i v dospělosti.
V Tabulce 5 jsou uvedeny hodnoty spotřeby kyslíku (peak hodnoty) před a po pohybové
intervenci. Data po absolvování intervenčního programu odpovídají českým populačním
normám. Podobně jako u morfologických parametrů jsou relativní změny prakticky nezávislé
na pohlaví, hmotnosti a věku.
Tabulka 5 Průměrné hodnoty VO2peak/kg osob obézních (ob), s nadváhou (nv) a u jedinců
s normální hmotností (nh) před a po pohybové intervenci a změna vyvolaná pohybovou
intervencí v % vstupních hodnot (Zm).
VO2peak/kg
VO2peak/kg
Zm (%)
(ml)
(ml)
před
po
Děvčataob (n=65)
24.5±3.2
27.7±3.3**
114.8±
3.6
Děvčatanv (n=78)
44.6±3.9
51.2±3.0**
116.9±
1.5
Děvčatanh (n=92)
33.1±5.3
38.7±4.8**
113.1±
3.6
Chlapciob (n =42)
27.1±3.4
30.8±3.2**
113.7±
3.0
Chlapcinv (n =53)
47.5±3.0
55.0±3.2**
115.8±
3.2
28 ___________________________________________________________________________________
Chlapcinh (n =81)
36.1±3.1
40.5±3.2**
Ženyob (n=76)
22.9±4.0
27.1±4.3*
Ženynv (n=84)
31.4±4.0
35.8±4.3**
Ženynh (n=98)
27.0±3.7
30.8±4.1*
Mužiob (n =32)
28.1±5.1
31.7±4.5*
Mužinv (n =36)
33.1±5.3
38.7±4.8*
Mužinh (n =54)
30.1±4.6
33.7±4.5*
Seniorkyob (n=26)
20.4±4.2
23.5±4.3*
Seniorkynv (n=15)
25.1±4.3
28.4±4.0*
Seniorkynh (n=18)
22.0±4.1
25.1±4.2*
112.2±
3.8
118.8±
2.6
114.0±
3.7
114.1±
2.3
112.8±
3.9
116.9±
2.4
112.8±
3.0
115.1±
3.1
113.1±
3.8
114.1±
2.2
*p<0,05; **p<0,01
Podstatnou skutečností při hodnocení efektu aplikovaného pohybového programu je výběr
vhodných diagnostik a hlavně reliabilita a interpretace získaných dat. V praxi existuje celá
řada metod pro určení tělesného složení, a to jak laboratorních, tak terénních. Výběr metody
a konkrétní sledované komponenty závisí od daného cíle měření a sledovaného souboru, resp.
dostupnosti a náročnosti diagnostické metody. Každá z využívaných metod má svoje klady
i zápory. Výsledky jednotlivých metod spolu často významně korelují, ale nedávají identické
výsledky (Demura, Sato, Kitabayashi 2004; Salmi 2003, Talluri a kol. 1999).
Podobně je třeba pracovat s daty, která poskytuje zátěžová diagnostika, kde zásadní roli
hraje způsob zatěžování a použitá diagnostická aparatura. Je třeba volit takovou formu
zatížení, která se blíží majoritnímu pohybovému stereotypu hodnoceného jedince. V praxi to
znamená využívat přednostně běhací koberec. Jejich dostupnost je nižší než v případě
šlapacích ergometrů. Parametry odvozené ze spotřeby kyslíku jsou na běhátku zhruba o 10 %
vyšší než na šlapacím ergometru. S touto skutečností je pak třeba počítat při interpretaci
výsledků.
Závěr
Hypokinéza je u většiny naší populace důsledkem neochoty podstatné části populace
realizovat pravidelné PA. Příčinu je třeba hledat v nevhodných formách nabídky
i v nedostatečné informovanosti o konkrétní realizaci PA.
Pravidelná realizace PA je otázkou podmínek a předchozí pohybové zkušenosti. Ukazuje
se, že pro podstatnou část naší populace není nedostatečný pohybový režim důsledkem jejich
pohybové nezpůsobilosti, ale spíše důsledkem jejich pohodlnosti a nedostatku potřebných
informací. Platí totiž, podobně jako ve většině evropských zemí, že počet osob, které se věnují
pravidelně pohybovým aktivitám, se pohybuje v rozmezí 16–18 %.
Pravidelně realizované pohybové aktivity významným způsobem formují jedince a ve
svém důsledku rozhodujícím způsobem ovlivňují jeho kvalitu života i negativa vyplývající ze
___________________________________________________________________________________ 29
současného životního stylu. Rovněž je třeba mít na paměti, že každá pohybová intervence
představuje i jistá rizika, která je nezbytné vždy posoudit před konkrétní intervencí. Vlastní
návrh a realizace pohybové intervence je vysoce kreativní činnost spojující v sobě teoretické
i praktické poznatky.
Závěrem lze tedy konstatovat, že neexistuje objektivní příčina, proč nerealizovat
pravidelně PA i u osob s nadváhou nebo obézních. Je třeba volit takové formy PA, které
nezpůsobí v důsledku zvýšené hmotnosti poškození pohybového aparátu. Cílem všech
intervenčních programů je využít individuálních předpokladů a zkušeností pro snížení
pohybového deficitu současné mladé i dospělé populace.
Studie vznikla s podporou VZ MŠMT ČR MSM 0021620864 a P 38.
Literatura
1. BONETTI, A. (2010) Exercise and health. Progress in nutrition, 12(4), 311-318.
2. BOUCHARD, C. (2000). Physical activity and obesity. Champaign: Human Kinetics.
3. BOUCHARD, C. (2010). Genetics and genomics of obesity: Current status. Progress
in molecular biology and translation science, 94, 1-8.
4. BRAMBILLA, P., POZZOBON, G., PIETROBELLI, A. (2011). Physical aktivity as
the main therapeutic tool for metabolit syndrome in childhood. International Journal of
Obesity, 35(1), 16-28.
5. BREEN, L., PHILIPS, S. M. (2013). Interactions between exercise and nutrition to
prevent muscle waste during ageing. Brit.J.Clin.Pharm.2013, 75(3), 708-715.
6. BRETTSCHNEIDER, W. D., NAUL, R.(2007). Obesity in Europe. Frankfurt am
Main: Peter Lang.
7. BUNC, V. (2008). Nadváha a obezita dětí – životní styl jako příčina a důsledek. Česká
kinatropologie, 12 (3), 61-69.
8. BUNC, V. a kol. (2004). Role pohybových aktivit v životě dětí a mládeže. Závěrečná
zpráva VZ MSM 115100001, Praha: UK FTVS.
9. BUNC, V. (2007). Možnosti stanovení tělesného složení u dětí bioimpedanční
metodou. Časopis Lékařů českých, 146, 492-496.
10. BUNC, V., ŠTILEC, M. (2003). Possibilities of body composition and aerobic fitness
influence by walking in senior women. In: K. Eisfeld, U. Wiesmann, H. J. Hannich, P. Hirtz
(eds.): Gesund und bewegt ins Alter. Afra Verlag, Butzbach - Griedel, 193-200.
11. BUNC, V. a ŠTILEC, M. (2007). Tělesné složení jako indikátor aktivního životního
stylu seniorek. Česká Kinatropologie, 11/3,17-23.
12. BUNC, V., DLOUHÁ, R., MORAVCOVÁ, J. a kol.(2000). Estimation of body
composition by multifrequency bioimpedance measurement in children. Annals of the New
York Academy of Sciences, 881, 203-204.
13. BUNC, V., SKALSKÁ, M. Jsou předpoklady pro pohybové zatížení u osob
s nadváhou nebo obezitou odlišné než u osob s normální hmotností? Česká Kinatropologie,
2011, 11(3), 55-63.
14. DEMURA, S., SATO, S., KITABAYASHI, T. (2004). Percentage of total body fat
asestimated by three automatic bioelectrical impedance. Journal of Physiological Antropology
and Applied Human Science, 23, 93-99.
15. FOGELHOLM, M., STALLKNECHT, B., VAN BAAK, M. (2006). ECSS position
statement: Exercise and obesity. European Journal of Sport Science, 6, 15-24.
16. GUTIN, B. (2011). Diet vs exercise for prevention of pediatric obesity: the role of
exercise. International Journal of Obesity. 35(1), 29-32.
17. HEYWARD, V. H., & WAGNER, D.R. (2004). Applied body composition
30 ___________________________________________________________________________________
assessment. Champaign: Human Kinetics.
18. CHARANSONNEY, O. (2012). Physical activity's and aging's opposite effects on
cardiorespiratory fysiology. Annales de Cardiologie et dAngeiologie. 61(5): 365-369.
19. MORRIS, J. N., HEADY, J. A., RAFFLE, P. A. B.a kol. (1953). Coronary heart
disease and physical activity of work. Lancet, 262, 1053-1057.
20. OLIVEIRA, C. M. C., KUBRUSLY M., MOTA, R. S. a kol. (2010). The phase angle
and mass body cell as markers of nutritional status in hemodialysis patients. Journal of Renal
Nutrition, 20(5), 314-320.
21. PAFFENBARGER, RS; HYDE, RT; WING, AL; et al. (1986). Physical-activity, allcause mortality, and longevity of college alumni. New England Journal of Medicine, 314(10),
605-613.
22. QUITERIO, A. L., CARNERO, E. A., SILVA, A. M., a kol. (2009). Weekly training
hours are associated with molecular and cellular body composition levels in adolescent
athletes. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 49(1), 54-63.
23. RACETTE, S. B., DEUSINGER, S. S., DEUSINGER, R. H. (2003). Obesity:
overview of prevalence, etiology, and treatment. Physical Therapy, 83(3), 276-288.
24. ROCHE, A. F., HEYMSFIELD, S. B., LOHMAN, T. G. (1996). Human body
composition. Champaign: Human Kinetics.
25. SALMI, J. A. (2003). Body composition assessment with segmental multifrequency
bioimpedance method. Journal of Sports Science & Medicine, 2, Suppl.3, 1-29.
26. SANTOS, D.A. (2012). Sedentary behavior and physical activity are independently
related to functional fitness in older adults. Experimental Gerontology, 47(12), 908-912.
27. SIERVO, M., FABER, P., GIBNEY, E. R., a kol. (2010). Use of the cellular model of
body composition to describe changes in body water compartments after total fasting, very
low calorie diet and low calorie diet in obese men. International Journal of Obesity, 34(5),
908-918.
28. TALLURI, T., LIETDKE, R. J., EVANGELISTI, A., a kol. (1999). Fat-free mas
qualitative assessment with bioelectric impedance analysis. In: P. J. Riu, J. Rosell, R. Gragos,
O. Casas (Eds): Electrical bioimpedance methods. Annals of New York Academy of Sciences,
873, 94-98.
29. VILLAREAL, D. T., CHODE, S., PARIMI, N., a kol. (2011). Weight loss, exercise,
or both and physical fiction in obese older adults. New England Journal of Medicine, 364(13),
1218-1229.
30. YOON MYUNG K., SO JUNG, L. (2009). Physical aktivity and abdominal obesity in
young. Applied Physiology and Nutrition Metabolism, 34, 571–581.
Kontakt
Prof. ing. Václav Bunc, CSc.
Laboratoř sportovní motoriky
UK FTVS Praha
J. Martího 31, 162 52 Praha 6
[email protected]
___________________________________________________________________________________ 31
DÝCHÁNÍ A JEHO PSYCHOFYZIOLOGICKÉ SOUVISLOSTI
BREATHING AND ITS PSYCHO-PHYSIOLOGICAL
CONSEQUENCES
Václav HOŠEK
Abstrakt: Dýchání je potřebou s nejkratším intervalem uspokojení. Pro svou ovlivnitelnost
vůlí je důležitým psychoregulačním prostředkem. Empirie ve sportech přináší řadu důležitých
poznatků využitelných ve wellness programech (aklimatizace, hypoxie, aerobní zdatnost,
relaxace, hyperbarie). Velký přínos může znamenat negativní elektroionizace dýchaného
vzduchu.
Klíčová slova: Dechové manipulace, hypobarie, hyperbarie, aeroionizace
Abstract: Breathing is a necessity with the shortest interval of satisfaction. For its
suggestibility through will is an important tool for the psycho regulation. Empiricism in sport
provides information that might be used in wellness programs (acclimatization, hypoxia,
aerobic fitness, relaxation, hyperbaric). Great benefits can bring negative electro ionization
of inhaled air.
Key words: Breathing manipulation, hypobaric, hyperbaric, aero ionization
Úvod
Dýchání je základní organickou potřebou s přímým vztahem k orgánovému chemismu
a pro svou naléhavost i k aktivační úrovni člověka. V běžném životě je dýchání považováno
za samozřejmost, sport ale ukazuje jeho důležitost (ventilační parametry ukazatelů zdatnosti
a trénovanosti) a naznačuje jeho psychoregulační využití. Zajímavé poznatky o vlivu ovzduší
(např. meteosenzitivita) přináší bioklimatologie. Balneologie zase seskupuje poznatky
o terapeutickém využití prostředí (aeroterapie, talasoterapie, klimatoterapie, speleoterapie,
haloterapie) zprostředkované převážně dechem. Dlouhou tradici má systematické využívání
dechových cvičení např. v józe (Bartoňová a kol. 1971), (pránájáma). Dýchání je navíc
spojeno s čichem, coby fylogeneticky nejstarším smyslem, který u člověka poněkud ztratil na
významu, ale stále má velký význam v některých životně důležitých okolnostech a také může
být regulačně využit (aromaterapie). Dýchání má i své magické (dechová duše, dechová
energie), rituální (náboženství, kadidlo a vonné tyčinky), ale také návykové souvislosti
(nikotinismus). Zdá se, že by dýchání měla být komplexně věnována větší pozornost a oblast
wellness programů pro to poskytuje široký prostor.
Dechové manipulace
Největší zkušenosti mají lidé s hyperventilací jako cestou k prodloužení apnoické pauzy.
Záměrné zvýšení intenzity nádechu i výdechu vede ke snížení hladiny oxidu uhličitého v krvi
(hypokapnie) a je to právě parciální tlak CO2, který nutí člověka k nadýchnutí (ne nedostatek
O2, jak je četné mínění). Proto po hyperventilaci vydrží člověk déle nedýchat, dokonce jak je
známo z nádechového potápění, je v tom skryto nebezpečí, že po mohutné hyperventilaci
člověk vydrží nedýchat tak dlouho, až dojde ke ztrátě vědomí kritickým poklesem parciálního
tlaku kyslíku v krvi člověka. Nádechové potápění je často laickým kritériem zdatnosti člověka
a jako „freediving“ je stále se rozvíjející oblastí sportu s řadou disciplín. Jednou z nich je
32 ___________________________________________________________________________________
psychologicky i zdravotně problematická „statická apnoe“, kdy se závodníkovi v klidu měří
čas ponoření obličeje pod vodou. Je to zkouška na výdrž do „vita maxima“ a po zvednutí
hlavy rozhodčí posuzují, zda je závodník v normě, zda nemá příznaky křečí (samba)
a postiženého vědomí. Časy předních závodníků překračují deset minut, jsou důkazem
o lidské trénovatelnosti, ale celá disciplína má i řadu momentů hraničících s patologií
(bezvědomí). Až na tuto výhradu je rekreační freediving vynikající prožitkový sport
s velkými kondičními a psychoregulačními možnostmi.
Vedlejším produktem hyperventilace je ovlivnění psychického stavu. Dostavují se
nepříjemné pocity, točení hlavy, ztráta kontroly nad jemnou motorikou, nevolnost (nausea).
Řízená hyperventilace může vést až k psychedelickým stavům (holotropní dýchání).
Měnění poměru nádechu a výdechu je základem celé řady psychoregulačních cvičení.
Prolongace výdechové fáze má převážně relaxační účinky a naopak prodlužování nádechu
působí zvyšování aktivační úrovně organismu. Chce to ale určitou zkušenost a zpočátku
supervizi cvičitele, protože každé soustředění na dech má zpravidla za následek spontánní
zvýšení minutového objemu dechového a tím hyperventilaci. Důležitou součástí dechových
cvičení je zaujímání „pozorovatelského postoje“ k vlastnímu dechu, vyjádřeného např.
v autogenním tréninku představou: „dýchá mi to“.
Pokročilejší manipulace s dechem využíval ve sportu (RAM) Machač (1985) při nácviku
aktivační fáze. Přehledně viz Stackeová (2011).
Hypobarie
S nadmořskou výškou klesá atmosférický tlak, při svalové námaze se člověk nemůže
dodýchat a dostavuje se „výšková nemoc“. Velkou zkušenost v tomto ohledu přineslo
horolezectví. V něm se ale díky přirozenému výběru pohybují jedinci s velkou odolností vůči
hypoxii. Poznatky o značných interindividuálních rozdílech v odolnosti vůči výškové nemoci
přinášejí zprávy o vojenském ovládání velkých výšek. Při španělské conquistě ve Střední
a Jižní Americe nazývali horskou nemoc falešnou mořskou nemocí a všímali si, že podobně
jako u klasické mořské kinetózy je nástup výškové nemoci individuální. Podobně při vojenské
okupaci Tibetu čínskými vojáky z nížin trpěla výškovou nemocí jen část armády. Výšková
nemoc se zprvu projevuje jako snadná unavitelnost, při námaze se objevuje dušnost, nastává
tachykardie a „točí se hlava“. Postižený si to uvědomuje a dostavuje se strach. Z psychických
funkcí se vyskytují změny ve vnímání. Barvocit a schopnost vidění za šera se horší už od
výšky 3 000 m. Ve větších výškách se objevuje ztráta zájmu, inaktivita a nespavost. Silnými
projevy jsou apatie, diskoordinace, později křeče a ochrnutý ztrácí vědomí. Dýchání kyslíku
přináší rychle úlevu. Proto jsou v moderních dopravních letadlech, pohybujících se v letových
hladinách kolem deseti kilometrů a majících uvnitř umělou atmosféru, pro každého
cestujícího k dispozici kyslíková dýchací zařízení, pro případ úniku přetlaku z kabiny.
Terorismus přináší nebezpečí explozivní dekomprese, která má obvykle dramatické důsledky.
Nepoučené cestující v letadle čeká dlouhý výdech, po kterém se už kvalitně nenadechnou
a celkem rychle mohou ztratit vědomí. Proto se doporučuje nevydechovat, zatajit dech, rychle
zahájit kyslíkové dýchání a čekat, že se pilotům podaří rychle dostat stroj do menší výšky
s přijatelnější atmosférou.
Na mírnou hypobarii existuje adaptace, což dokumentují stálí obyvatelé náhorních planin.
Dočasní návštěvníci procházejí aklimatizací. Empiricky byl průběh aklimatizace poznán při
organizaci velkých horolezeckých expedic v minulém století. A = 2 V, při čemž A je potřebná
doba aklimatizace v týdnech a V je nadmořská výška v tisících metrů. Vědecky byl
aklimatizační fenomén ve sportu zkoumán od šedesátých let, kdy se rozhodlo o uspořádání
OH v Mexiku, v nadmořské výšce 2 000 m. Velkým nákladem se vybudovala vysokohorská
___________________________________________________________________________________ 33
tréninková střediska a ověřily se způsoby vysokohorské přípravy pro jednotlivé sporty.
Velkého pokroku se dosáhlo ve vytrvalostní přípravě (aerobní zdatnost) a byla vyvinuta řada
technických prostředků k rozvoji vytrvalosti, využívajících znalostí hypobarie (hypoxický
trénink, umělé dýchací směsi v uzavřeném prostoru typu „kyslíkový stan“ aj.).
Psychologicky zajímavé jsou poznatky o teritoriální odlišnosti v nástupu hypobarických
potíží.
Šerpa Tenzing, spoludobyvatel Everestu, měl údajně výškové potíže na Elbrusu, který je
o dost níže než Everest. Horolezci také tvrdí, že v Andách nastupují výškové potíže dříve
a s větší naléhavostí, rovněž tak jako na Aljašce nebo v Antarktidě, kde by se to
bioklimatologicky dalo vysvětlit koincidencí polárních faktorů.
Řízený pobyt v mírném hypobarickém prostředí má pozitivní adaptační účinky na
hospodaření organismu s kyslíkem a je východiskem rozvoje vytrvalecké zdatnosti. Nic
nebrání tomu, aby tyto poznatky byly více využívány v environmentálním wellness.
Hyperbarie
Zkušenosti s dýcháním v přetlaku přineslo historicky potápění v kesonech a v novější
době pak bouřlivý technický rozvoj potápění. Odedávna bylo známo, že dělníci v kesonech
podléhají „hlubinnému opojení“, jsou nepřiměřeně rozjaření, zpívají, smějí se každé
maličkosti. Pozdější výzkum odhalil jako příčinu větší parciální tlak dusíku a pro tento stav
euforie je používáno označení „dusíková narkóza“. Pro potápěče dýchající stlačený vzduch
představují tyto stavy nebezpečí od 40 m hloubky. Je potlačeno kritické myšlení, potápěč
snadno provede nějakou nerozvážnost, objevují se halucinace. Hyperbarický dusík také
způsobuje rychlé narůstání únavy potápěče, což se projevuje především při opakovaných
ponorech a vícedenních potápěčských kurzech. Při současném rozmachu rekreačního
prožitkového potápění to vedlo k tomu, že potápěčům je nabízen „nitrox“, tj. umělá směs
s větším parciálním tlakem kyslíku (30 % až 35 %) na úkor dusíkové složky dýchaného
vzduchu. Toto opatření zvyšuje potápěčský komfort, oddaluje únavu a případnou nutnost
dekomprese. Na druhou stranu omezuje dosahování větších hloubek, protože v těch je zase
toxický vyšší parciální tlak kyslíku.
Pro člověka životodárný kyslík zajímavým způsobem mění v hyperbarickém prostředí své
vlastnosti. Mírně zvýšený parciální tlak kyslíku v dýchané směsi kladně ovlivňuje kognitivní
funkce člověka, především jeho kreativitu, myšlení a fantazii. Je to natolik významné, že
některým bohatým společnostem se vyplatí budovat zasedací místnosti pro brainstorming jako
barokomory, kde lze vytvořit mírně hyperbarické prostředí. Pozitivní účinky hyperbarického
kyslíku mají ale jen omezenou platnost. Při vyšším parciálním tlaku začíná být kyslík toxický
a dýchání čistého kyslíku v hloubce přes 18 m je považováno za smrtelně nebezpečné. Při
dýchání stlačeného vzduchu dochází k tomuto nebezpečí ve hloubkách nad 80 m, kdy
současně spolupůsobí dusíková narkóza. Proto potápěči ve větších hloubkách nedýchají
stlačený vzduch, ale umělé směsi, ve kterých je nižší parciální tlak kyslíku a dusíku a více
jsou zastoupeny inertní plyny (trimix). Střídání dýchacích směsí při sestupu a při dekompresi
je v dnešním technickém a pracovním potápění nejčastější příčinou nehod, při záměně
zásobníků dýchací směsi.
Zkušenosti s hyperbarickým prostředím ukazují na jeho příznivý vliv na psychiku v mírné
intenzitě. Prakticky tomu odpovídá dýchání nitroxu v hloubkách 10–20 m, což přesně
odpovídá „korálovému potápění“ na mělkých útesech. Pro jeho příznivý vliv a kladný
prožitkový význam je tuto aktivitu možné doporučit do wellness programů.
34 ___________________________________________________________________________________
Bioklimatologie
Vliv klimatu na člověka je uplatňován především atmosférickými vlivy prostřednictvím
dýchání. Osvěta se zaměřuje především na popisy znečištěného ovzduší a jeho rizika. Ostatně
vliv elektrárenského spalování nedostatečně odsířeného uhlí a jeho důsledku, vliv „kyselých
dešťů“ na lesy v našich pohraničních horách mohl v minulých desetiletích sledovat každý
vnímavý občan. Smogové nebezpečí při zvýšené automobilové dopravě a podzimních
inverzích je strašákem některých oblastí. Lidé jsou vnímaví k těmto nebezpečím a na některé
atmosférické úkazy reagují až paranoidně (chem-trails, radon). Asi by bylo dobré obrátit
pozornost lidí pozitivním směrem, na pozitivní atmosférické vlivy, jak to činí balneologie,
která rozlišuje chemický vzdušný komplex a neurotropní komplex (Jandová 2009), a všímá si
především jejich potenciálních pozitivních vlivů. Odnepaměti si člověk všímal, že existují
místa, kde se mu dobře dýchá, která mají harmonizující vliv na jeho psychický stav a působí
převážně dobrou náladu a osvěžení. Empiricky je vyhledával, a když to šlo, tak se v takových
místech usazoval a časem způsobil jejich antropogenní znečištění. Dnes je protiváhou
urbánního prostředí spíše nedotčená příroda, která je pro člověka spolehlivou harmonizující
kulisou. Svou atraktivitu má les jako „kamarád z přírodního fylogenetického dětství“ člověka
a také jako prostředí, které je bohaté na kyslík, aerosoly a silice, mající na dýchání člověka
pozitivní vliv. Proto má pro environmentální wellness les takový význam.
Empiricky je známo, že dobře se dýchá po bouřce, po dešti, v blízkosti horských bystřin
a vodopádů, na mořském pobřeží, v blízkosti příboje, při svěžím větru, na plachetnici
uhánějící po větrem zčeřené hladině. Společným jmenovatelem všech těchto dobrých jevů je
větší výskyt negativně nabitých iontů ve vzduchu (záporná elektroionizace). Dochází k ní
elektrickými a mechanickými procesy v ovzduší, elektrickými výboji blesků, třením
a tříštěním částeček vody ve vzdušném prostředí, změnami kinetických poměrů ve vzdušné
mase aj. Četnost záporných iontů v kubickém centimetru vzduchu se dá měřit. Nízká je ve
vydýchaném vzduchu, přijatelná úroveň je asi 1 000 iontů na kubický centimetr vzduchu
a nejvyšší naměřené hodnoty jsou kolem 50 000 iontů v kubickém centimetru (u horských
vodopádů na Kavkaze). Důležité je, že záporná elektroionizace vzduchu má pozitivní
fyziologické účinky (zvýšení tonu parasympatiku, zlepšení činnosti řasinkového epitelu,
ovlivnění erytrocytů a zlepšení utilizace kyslíku, navýšení serotoninu), a především má
pozitivní účinky na psychiku – zlepšení nálady, zvyšování rychlosti zotavení z únavy,
zlepšení psychické i motorické výkonnosti, zvýšení prahu bolestivosti aj. Pro všechny tyto
pozitivní důsledky je dobré vyhledávat přírodní místa se zvýšenou negativní elektroionizací,
setrvávat tam a případně je vybírat ke cvičením v přírodě. Ostatně průmysl si už všiml tohoto
jevu a kromě čističek vzduchu jsou prodávány i umělé elektroionizátory vzduchu pro domácí
i průmyslové využití. Zdá se ovšem, že vlivy mají komplexnější povahu a přírodní účinky
jsou vydatnější než umělé.
K bioklimatologické problematice patří i poškozování mikroklimatu kuřáckými
exhalacemi. Liberální společnost nemůže jedinci upírat právo dobrovolně se poškozovat
inhalací jedů, ale ze stejných principů osobní svobody nesmí kuřák poškozovat mikroklima
ostatních jedovatými a smrdutými exhalacemi, protože právo lidí na čisté mikroklima je
nezadatelné. V tomto ohledu by měly být wellness programy netolerantní.
Závěry
1. Dýchání je důležitější, než si běžně připouštíme, a ve wellness by mu měla být
věnována systematická pozornost v aerobním cvičení a v outdoorových aktivitách.
2. Hyperbarický kyslík má velmi pozitivní účinky a z tohoto hlediska je doporučitelné
prožitkové potápění na korálových útesech, případně s použitím nitroxu.
___________________________________________________________________________________ 35
3. Osvěžující význam má dýchání vzduchu s větší přítomností aniontů, a proto by toto
prostředí mělo být vyhledáváno pro regenerační wellness programy.
Literatura
Bartoňová, M. a kol. (1971). Jóga (Od staré Indie k dnešku). Praha: Avicenum.
Hošek, V. (2003). Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum.
Jandová, D. (2009). Balneologie. Praha: Grada.
Machač, M. a kol. (1985). Emoce a výkonnost. Praha: SPN.
Sharkey, B. J., Gaskill, S. E. (2013). Fitness and Health. Leeds: Human Kinetics.
Stackeová, D. (2011). Relaxační techniky ve sportu. Praha: Grada.
Kontakt
Václav Hošek, prof. PhDr. DrSc.
PALESTRA
Pilská 9, Praha 9
[email protected]
36 ___________________________________________________________________________________
POHYBOVÉ AKTIVITY JAKO SOUČÁST WELLNESS OSOB
S POSTIŽENÍM
MOVEMENT ACTIVITIES AS A PART OF WELLNESS OF THE
HANDICAPPED PERSONS
Ondřej JEŠINA
Abstrakt: S ohledem na relativně nové chápání postižení jako nejen procesu (často
uváděné chybně jako stavu), co člověka znevýhodňuje, ale spíše vzrůstající důraz nalézání
kompenzačních, reedukačních a rehabilitačních mechanismů, aby zařazení do společnosti
bylo možné, nelze na cílovou skupinu osob se zdravotním postižením zapomínat ani v kontextu
wellness. Zdraví jako jeden z esenciálních segmentů kvality života je podmínka pozitivního
přístupu k životu i osob s postižením. Příspěvek seznamuje čtenáře významem pohybových
aktivit jako predikátoru zdraví a pozitivního formování životního stylu u osob s postižením.
Zaměřuje se na možné bariéry v přístupu k pohybovým aktivitám, uvádí současné relevantní
legislativní normy. Zároveň polemizuje nad systémovým ukotvením cíleně realizovaných
pohybových aktivit za účelem sekundární či terciární prevence fyzického, sociálního a
psychického zdraví. A nabízí jeden s pohledů na tyto preventivní postupy v kontextu
terapeuticko-formativním.
Klíčová slova: Aplikované pohybové aktivity, kvalita života, životní styl, kinantropologie,
terapie.
Abstract: With regard to the relatively new understanding of disability as not only process
(often incorrectly referred to as a State), what a man disadvantaged, but rather the increasing
emphasis in finding compensatory, re-educational and rehabilitation mechanisms, to
inclusion in society it was possible not to target a group of people with disabilities in mind
nor in the context of wellness. Health as one of the essential segments of the quality of life is a
condition of a positive approach to life and people with disabilities. Post acquaints the reader
the importance of physical activities as the assumption of health and positive shaping of
lifestyle for people with disabilities. It focuses on the possible barriers in access to mobility
activities, says the current relevant legislative standards. At the same time argues over the
system realized by targeted physical activities for the purpose of a secondary or tertiary
prevention of the physical, social and mental health. It offers one with views to those
preventive procedures in the context of therapeutic and formative approaches.
Key words: Adapted physical activity, quality of life, lifestyle, kinanthropology, therapy.
Úvod
Důležitým předpokladem pro chápání problematiky účasti osob s postižením
v programech podporujících zdravý životní styl je správné vnímání termínů, jako je nemoc,
handicap, postižení apod. Často se v médiích setkáváme s jejich ledabylým používáním.
Nejčastější chybou je stavění termínu zdraví jako antonyma postižení. Postižení s pohledu
aplikovaných pohybových aktivit (ale i speciální pedagogiky) nelze vnímat jako nemoc (jinak
opaku zdraví), ale spíše projev určité vady či deficitu ve funkční oblasti v určitém čase
a prostoru. Postižení má dlouhodobější charakter a často nemá tak progredující průběh.
Nemoc lze léčit, kdežto postižení se nejčastěji rehabilituje, kompenzuje nebo reedukuje. Za
___________________________________________________________________________________ 37
handicap lze považovat jakékoliv subjektivně vnímané znevýhodnění vůči určité skupině osob
nebo jednotlivci. Proto nelze handicap chápat jako synonym postižení, jelikož znevýhodnění
můžou vůči ostatním chápat i jednotlivci bez postižení či omezení.
Relativně nový pohled na postižení nabízí model ICS 2001 (viz obrázek 1). Na každého
jedince působí vnější a vnitřní faktory. Tyto faktory formují jeho osobnost a jsou rozhodující
například při osobních subjektivních preferencích, utváření hodnot, chování, postojů či
názorů.
Obrázek 1. Model ICF
U osob s postižením není za klíčové vnímání vady funkce či struktury, ale jakým
způsobem je možné se aktivně účastnit nejrůznějších činností a rozvíjet svou osobnost ve své
komplexnosti. Spíše než na vadu či neschopnost (disability) je zde kladen důraz na schopnost
(ability). Jelikož v českém jazyce (ale často i v jiných jazycích) nenacházíme přesnější výraz,
používá se termín postižení v užším smyslu slova jako např. zrakové nebo tělesné postižení.
V širším smyslu slova jako projev vady či deficitu s ohledem na vlastní schopnosti. V žádném
případě se o postižení nedá uvažovat jako o stavu, ale spíše jako o procesu (podobně jako
o integraci do společnosti). Tento proces má však na rozdíl od nemoci přece jenom trvalejší
charakter a ovlivňuje ho řada proměnlivých faktorů.
Význam pohybových aktivit
Pravidelná tělesná cvičení jsou vhodným prostředkem pro celkové zdraví a zlepšení
kvality života jedinců všech věkových skupin. Realizované pohybové aktivity jsou
významným predikátorem míry zdraví dětí a mládeže, ale i dospělých (Baranowski,
Bouchard, Bar-Or, et al., 1994; Freedson, 1991; Sallis & Patrick, 1994; Sigmund et al., 2008).
V současné době narůstá prevalence hromadných neinfekčních onemocnění, což kromě
nadměrného energetického příjmu a nezdravé stravy souvisí právě s nedostatečnou úrovní
pohybových aktivit (Kalman, Hamřík, & Pavelka, 2009).
Pohybové aktivity mohou hrát klíčovou roli při společenském začlenění těchto jedinců,
jejich osobnostně-sociálním formování nebo při prevenci zdravotních rizik vztahujících se
k nedostatečné realizaci pohybových aktivit. Význam pohybových aktivit pro skupiny osob se
speciálními potřebami zdůrazňuje celá řada autorů (Bartoňová & Ješina, 2012; Block, 2007;
38 ___________________________________________________________________________________
Janečka, 2004; Ješina, 2010; Kassing et al., 2010; Kudláček & Ješina, 2008; Rybová &
Kudláček, 2010; Sherrill, 2004; Štěrbová, 2007; Válková, 2000, 2012; Vyhlídal & Ješina,
2010 aj.). Pozitivní účinky zapojení do pohybových aktivit bychom jednoduše mohli rozdělit
na fyzické, psychické a sociální. Konkrétně se v oblasti fyzické jedná o rozvoj motorických
kompetencí uplatnitelných v běžném životě a dovolujících zvýšení kvality i kvantity
pohybových vzorců. V oblasti psychické a sociální pomáhají pohybové aktivity rozvíjet
sebevědomí, sociální dovednosti, podporují vzorce pro vztahová jednání, mohou rozvíjet
empatii atd. Například u osob se sluchovým postižením se rozvíjí komunikativní dovednosti
ve vztahu k jiným osobám se sluchovým postižením, ale i ve vztahu k příslušníkům slyšící
majority. Osoby s mentálním postižením rozvíjejí účastí ve volnočasových pohybových
aktivitách svoji sociální adaptabilitu, kognitivní schopnosti, řeč; ovlivňována je jejich
hodnotová orientace a subjektivní preference (Válková, 2000) aj. Osoby se zdravotním
postižením a znevýhodněním (chronickým onemocněním, dlouhodobým onemocněním, po
dlouhodobé léčbě apod.) pravidelnou pohybovou činností působí preventivně a předcházejí
tím dalším prohlubujícím se zdravotním komplikacím. U osob se speciálními potřebami je
tedy zapojení do volnočasových pohybových aktivit jedním z možných nástrojů prevence
sociální exkluze. Sallis, Prochaska a Taylor (2000) uvádějí, že jednou z nejvýznamnějších
determinant pohybové aktivity či hypoaktivity je sociální status, který je často u osob se
speciálními potřebami nižší. Krejčí (2011, 194-195) uvádí, že pohybové aktivity přiměřené
možnostem daného člověka, jeho sklonům a zálibám a vhodně zakomponované do
každodenního života tvoří adekvátní pohybový režim.
Drum et el. (2009) vymezili kritéria hodnocení podpory zdraví a pohybových aktivit
dospělých osob se speciálními potřebami (hlavní akcent na osoby se zdravotním postižením):
 Podpora zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měla obsahovat základní
koncepční nebo teoretický rámec.
 Podpora zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měla obsahovat kritéria
hodnocení.
 Podpora zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měla obsahovat návrh
vhodných opatření (dle charakteru jednotlivých postižení) na základě výsledků sebraných dat.
 Osoby se zdravotním postižením, jejich rodiny a nestátní organizace by měly být
zapojeny v rozvoji a implementaci programů podpory zdraví.
 Programy podpory zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měly zvažovat
specifika v oblastech psychických, sociálních i fyzických a respektovat individuální volbu
zapojení se a účasti.
 Programy podpory zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měly být,
programově, společensky a ekologicky přístupné.
 Programy podpory zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měly být cenově
dostupné pro ně, jejich rodiny nebo nestátní organizace.
Problematikou osob se speciálními potřebami v kontextu pohybových aktivit se zabývá
vědní disciplína, kterou označujeme jako APA (Adapted Physical Activity; aplikované
pohybové aktivity). APA se na akademické úrovni sice primárně zaměřují na osoby se
speciálními potřebami, ale zabývají se zejména jejich soužitím s majoritní skupinou obyvatel.
Z hlediska postavení u nás uvažujeme o APA jako o vědní disciplíně kinantropologické
s výrazným zaměřením na speciální pedagogiku. Pokud mluvíme o vysokoškolském studiu
APA (případně aplikované tělesné výchově /ATV/), máme na mysli obor z oblasti
pedagogických věd zaměřený na osoby se speciálními potřebami, využívající jako primární
edukační nástroj pohybové aktivity se záměrem rozvíjet fyzické (motorické), sociální
a psychické kompetence jedinců se speciálními potřebami. Cílem APA je pak podpora jejich
socializace při respektování prointegračních celospolečenských trendů. O APA však můžeme
___________________________________________________________________________________ 39
hovořit také jako o souboru pohybových aktivit (integrovaných, paralelních nebo
segregovaných) s účastí osob se speciálními potřebami (Ješina, Hamřík et al., 2011).
Bariéry účasti v pohybových aktivitách
Mezi nejčastější bariéry v oblasti aplikovaných pohybových aktivit patří vnímání
společnosti. O postojích jako o jednom z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících účast nebo
neúčast v pohybových programech mluví zejména Kudláček, French, Myers, Sherrill
a Válková (2002), ale i Bartoňová, Kudláček a Bressan (2007) nebo Kudláček a Ješina
(2008). Mezi nejčastější problémy, se kterými se v praxi setkáváme, je odsouvání problému
až na okraj zájmu. Chybné vnímání nemožnosti aktivní účasti osob se zdravotním postižením
v pohybových programech. Nechápání potřebnosti pro tuto cílovou skupinu. Neustálé hledání
omezení a důvodů, které znesnadňují tuto účast.
Za další z vnějších faktorů považujeme zvyšující se komercionalizaci nabídky
volnočasových pohybových aktivit. Vnímáme negativně rozšiřující se nůžky nabízených
služeb za úplatu a možnosti jedinců s postižením. Výrazným limitem jsou také ceny
sportovně-kompenzačních pomůcek, zejména u nových (trendy) aktivit a možností.
Nejčastěji zmiňované jsou prostorové bariéry. Ačkoliv je také považujeme za důležité,
jeví se v poslední době jako méně nebo minimálně stejně závažné jako některé další.
Sledujeme stále limity v oblasti vzdělávání profesionálů v oblasti nabídky volnočasových
aktivit, ať už instruktorů, nebo dalších pedagogických pracovníků. Někdy je limitním
samozřejmě charakter postižení, ale občas jsme svědky zamítavého postoje k pohybovým
aktivitám i u samotných osob s postižením. I u nás se také můžeme stále setkávat
s legislativními bariérami. Řada podzákonných norem nebo jejich návrhů pomáhá vytvářet
limity nebo omezení v přístupu k pohybovým aktivitám, a to navzdory řady nadnárodních
strategických dokumentů (viz níže).
Legislativa v oblasti aplikovaných pohybových aktivit
Velmi důležitým dokumentem z pohledu APA je Úmluva o právech osob se zdravotním
postižením. Jedná se o strategický dokument vytvořený v roce 2008 OSN, jehož smluvní
stranou se ČR stala v roce 2009. Tento dokument, který ratifikující státy přijímají bez
jakýchkoliv úprav, je v současné době u nás připomínkován většinou v rámci správních řízení
krajů. Toto připomínkování má za cíl nalezení vhodných způsobů naplňování této
mezinárodní úmluvy na různých úrovních v ČR. Účelem této úmluvy je podporovat, chránit
a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se
zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti. Tato rezoluce
vyjadřuje znepokojení nad obtížnými podmínkami osob se zdravotním postižením, které jsou
vystavovány mnohonásobným a závažným formám diskriminace. Osobami se zdravotním
postižením jsou míněny osoby s dlouhodobým fyzickým, duševním, mentálním nebo
smyslovým postižením, které v interakci s různými překážkami mohou bránit jejich plnému
a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.
Část tohoto dokumentu týkající se přístupnosti deklaruje nutnost toho, aby osobám se
zdravotním postižením bylo umožněno žít nezávislým způsobem života a plně se zapojit do
všech oblastí života společnosti. Vyzývá k opatřením týkajícím se zpřístupnění veřejných
budov a služeb. Zavazuje přistoupivší státy, aby přijaly opatření nezbytná pro vytvoření
podmínek nezávislého způsobu života a začlenění do společnosti a zabraňující izolaci nebo
segregaci. V oblasti vzdělávání se vyjadřuje k zajištění inkluzivního vzdělávacího systému na
všech úrovních včetně celoživotního vzdělávání. Takřka revoluční je téma nutnosti přijetí
40 ___________________________________________________________________________________
příslušných opatření pro zaměstnávání učitelů, včetně učitelů se zdravotním postižením
(přičemž není důvod z toho vyjímat tělesnou výchovu). Dokument dále zdůrazňuje nutnost
systémově podporovat přípravu pedagogických pracovníků pro školní i mimoškolní oblast
(včetně volnočasové), která bude zahrnovat informace o problematice zdravotního postižení
a využívání vhodných augmentativních a alternativních způsobů, prostředků a formátů
komunikace, vzdělávacích technik a materiálů přizpůsobených potřebám osob se zdravotním
postižením. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby
osobám se zdravotním postižením byla poskytována přiměřená úprava podmínek vzdělávání
(např. úprava individuálních plánů při studiu na tělovýchovných pracovištích).
Článek 30 je pak věnován právu na kulturní život, rekreaci, volný čas a sport. S cílem
umožnit osobám se zdravotním postižením podílet se na rekreační, zájmové a sportovní
činnosti na rovnoprávném základě s ostatními, dokument:
 podnítí a podpoří co nejširší zapojení osob se zdravotním postižením do běžných
sportovních aktivit na všech úrovních;
 zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost organizovat a rozvíjet
speciální sportovní a zájmové aktivity a účastnit se jich, a za tímto účelem podporují
poskytování odpovídajícího výcviku, školení a prostředků, a to na rovnoprávném základě
s ostatními;
 zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup na sportoviště a do
rekreačních a turistických zařízení;
 zajistí, aby děti se zdravotním postižením měly rovný přístup k účasti ve hře,
k rekreačním, zájmovým a sportovním činnostem, včetně účasti na uvedených činnostech
v rámci školy – jako ostatní děti;
 zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup ke službám osob a institucí
podílejících se na organizaci rekreační, turistické, zájmové a sportovní činnosti.
Na evropské úrovni se problematikou aplikovaných pohybových aktivit a participace osob
se speciálními potřebami zabývají následující dokumenty:
 Evropská charta sportu pro všechny: zdravotně postižené osoby (1987);
 Evropská charta sportu (2001);
 Doporučení Rady ministrů členských zemí EU (2003).
Evropská charta sportu pro všechny: zdravotně postižené osoby (Štrasburk, 1987) se
zavazuje provést nezbytné kroky pro to, aby příslušné orgány veřejné správy i soukromé
organizace vzaly na vědomí přání i potřeby osob se zdravotním postižených z oblasti sportu
a pohybové rekreace, včetně patřičného vzdělávání v dané oblasti. Je vyžadována podpora
rozvoje sportu a rekreace osob s postižením jako nedílná součást zdravotní a sociální
rehabilitace a jako její přirozené pokračování i vzhledem k obecnějšímu prospěchu. Jako
nezbytnou součást rozvoje sportu a rekreace osob se zdravotním postižením se uvádí také
výzkum, který vědecky zdůvodní či vymezí psychologický, fyziologický, sociální a další
přínos sportu pro všechny věkové kategorie osob s postižením. Dle této normy je nutné
podporovat vzdělávací instituce a úřady, aby zajišťovaly odpovídající a skutečnou tělesnou
výchovu dětí se zdravotním postižením ve školách a zároveň, aby instituce zajistily
odpovídající přípravu pro všechny ty, kteří budou tyto děti učit.
Evropská charta sportu (Štrasburk, 2001) doporučuje přijetí opatření poskytujících všem
občanům možnost sportovat a případně dalších opatření umožňujících skupinám osob
zdravotně nebo sociálně znevýhodněných či zdravotně postižených plně těchto možností
využívat.
Doporučení Rady ministrů členských zemí EU (ze dne 30. 4. 2003) ve svém prvním bodě
uvádí způsoby, kterými lze zlepšit tělesnou výchovu pro děti a mládež, včetně dětí a mládeže
se zdravotním postižením nebo zdravotním či sociálním znevýhodněním.
___________________________________________________________________________________ 41
Závěr
Podpora zdravého životního stylu (v souladu s wellness) u osob s postižením může mít za
určitých okolností výrazný terapeutický charakter.
Pokud: přistupujeme k pohybovým aktivitám jako k nástroji, který slouží specificky
u některých cílových skupin jako podpůrný prostředek při nápravě nebo léčbě některých
negativních dopadů nemoci či postižení.
Pokud: je cílem léčba, nejčastěji sekundární nebo terciární prevence vzniku dalších
zdravotních komplikací, negativního psychického či sociálního dopadu, pak se domnívám, že
pohybové aktivity představují (často jako doplněk fyzioterapie, psychoterapie) je nasnadě,
aby byl transformován pohled na pohybové aktivity jako volnočasovou aktivitu, spíše jako
formu terapeuticko-formativní.
Pokud: vycházíme z definice aplikovaných pohybových aktivit (Ješina, Kudláček, et al.,
2011), ale i z definice některých dalších autorů (Válková, 2010) jako pohybových aktivit osob
speciálními potřebami či jinakostí s ohledem na jejich možnosti.
Pak cíleně vedené pohybové aktivity za účelem podpory působení ostatních profesí
a oborů (lékařských, zdravotnických nelékařských i psychologických) mají silný terapeutický
efekt.
Pohybové (nebo možná přesněji aplikované pohybové) aktivity jsou nedílnou součástí
řady obecně přijímaných terapeuticko-formativních přístupů. Nesmíme zapomínat na
uplatnění v rámci herní terapie nebo animal therapy (např. hipoterapie, canisterapie) nebo
ergoterapie. V zahraničí se zejména u osob se sociálním znevýhodněním a poruchami chování
rozvíjí adventure therapy. Některé přístupy, jako je therapeutic recreation (u nás občas
překládáno jako terapeutická rekreace), se nedají s ohledem na terminologicky těžko
přenositelný význam, ze severoamerických podmínek do našich bezhlavě přejímat. Měli by
být předmětem diskuze. Například spojení termínu rekreace jako aktivního trávení volného
času a terapie jako podpůrné léčby nepovažuji za nejvhodnější. Těžko si představit, že léčba
je prostředkem pro aktivní trávení volného času. I když u některých skupin (například kožních
problémů) se setkáváme se zlepšením při změně prostředí (trávení u moře je ale spojení
příjemného s užitečným; nejde o svobodnou volbu, ale spíše o výběr příjemného prostředí pro
léčbu, která může také probíhat v mořské vodě v domácím prostředí).
S ohledem na uplatnění některých uznávaných postupů (zejména choreoterapie, známé
taky jako dance therapy; pohybová terapie; pohybová terapie ve vodním prostředí tzv.
aquaterapie; psychomotorická terapie realizovaná nejčastěji hrami a pohybovými aktivitami
nesoutěžního charakteru) s výrazným terapeuticko-formativní efektem se domnívám, že jeden
z vhodných zastřešujících termínů pro výše uvedené formy je (aplikovaná) kinantroterapie.
Tato zastřešující terapie doplňuje u nás obecně přijímanou kinezioterapii. Ve spojení
s kinantropologickou disciplínou známou u nás jako aplikované pohybové aktivity (která je
termínem ještě obecnějším) jsou hlavní cílovou skupinou osoby se speciálními potřebami
(zejména osoby se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo dlouhodobě
nemocní, případně se sociálním znevýhodněním) či ještě obecněji s jinakostí a jejich sociální
okolí.
Literatura
Baranowski, T., Bouchard, C., Bar-Or, O., et al. (1994). Assessment, prevalence, and
cardiovascular benefits of physical activity and fitness in youth. Medicine & Science in Sports
& Exercise, 24(6), 237–247.
Bartoňová, R., & Ješina, O. (2011). Individuální vzdělávací plán ve školní tělesné výchově.
Olomouc: UP v Olomouci.
42 ___________________________________________________________________________________
Bartoňová, R., Kudláček, M., & Bressan, L. (2007). Attitudes of future physical educators
toward teaching children with disabilities in physical education in the Republic of South
Africa. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Gymnica, 37(4), 69-75.
Block, M. (2007). A teacher’s guide to including students with disabilities in general
physical education (3rd ed.). Maryland: Paul H. Brooks Publishing Co.
Drum, Ch. E., Peterson, J. J., Culley, C., Krahn,G., Heller, T., Kimpton, T., McCubbin, J.,
Rimmer, J., Seekins, T., Suzuki, T., & White, G. W. (2009). Guidelines and Criteria for the
Implementation of Community-Based Health Promotion Programs for Individuals With
Disabilities. The science of healt promotion, 24(2), 93–101.
Freedson, P. S. (1991). Electronic motion sensors and heart rate as measures of physical
activity in children. Journal of School Health, 61(5), 220–223.
Janečka, Z. (2004). Úvod do motorické kompetence jinak zrakově disponovaných dětí.
Disertační práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.
Ješina, O. (2010). Vztah žáků romského etnika k tělocvičným aktivitám. Disertační práce,
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.
Ješina, O., Hamřík, Z., et al. (2011). Podpora aplikovaných pohybových aktivit v kontextu
volného času. Olomouc: UP v Olomouci.
Ješina, O., Kudláček, M., et al. (2011). Aplikovaná tělesná výchova. Olomouc: UP
v Olomouci.
Kalman, M., Hamřík, Z., & Pavelka, J. (2009). Podpora pohybové aktivity pro odbornou
veřejnost. Olomouc: ORE-institut.
Kassing, G. et al. (2010). Inclusive recreation: programs and services for diverse
populations. Champaign, IL: Human Kinetics.
Krejčí, M. (2011). Podpora zdraví v adekvátních pohybových režimech. In J. Hendl. L.
Dobrý et al. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence, evaluace.
Praha: Karolinum.
Kudláček, M., French, R., Myers, B., Sherrill, C., & Válková, H. (2002). An inclusion
instrument based on planned behavior theory for prospective physical educators. Adapted
Physical Activity Quarterly, 19(3), 280–299.
Kudláček, M., & Ješina, O. (2008). Integrace žáků s tělesným postižením do školní tělesné
výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Rybová, L., & Kudláček, M. (2010). Integrace žáků s tělesným postižením do hodin školní
tělesné výchovy. Studia Sportiva, 4(1), 127–132.
Sallis, J. F., & Patrick K. (1994). Physical activity guidelines for adolescents: Consensus
statement. Pediatric Exercise Science, 6, 302–314.
Sallis, J. F., Prochaska, J. J., & Taylor, W. C. (2000). A review of correlates of physical
activity of children and adolescents. Medicine & Science in Sports & Exercise, 32(5), 963–
975.
Sigmund, E., Lokvencová, P., Sigmundová, D., Turoňová, K., & Frömel, K. (2008).
Vztahy mezi pohybovou aktivitou a inaktivitou rodičů a jejich 8–13letých dětí. Tělesná
kultura, 31(2), 89–101.
Sherrill, C. (2004). Adapted physical activity, recreation and sport: Crossdisciplinary and
lifespan (6th ed.). Boston, MA: WCB/McGraw-Hill.
Štěrbová, D. (2007). Pohybové aktivity v životě dětí s hluchoslepotou. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci.
Válková, H. (2000). Skutečnost nebo fikce? Socializace mentálně postižených
prostřednictvím pohybových aktivit. Olomouc: Univerzita Palackého.
___________________________________________________________________________________ 43
Válková, H. (2010). Teoretické vymezení APA jako kinantropologické disciplíny: Co to
je, když se řekne APA (aplikované pohybové aktivity). Aplikované pohybové aktivity v teorii
a praxi, 1(1), 25–32.
Vyhlídal, T., & Ješina, O. (2010). Hodnotová orientace dětí s onkologickým
onemocněním ve vztahu ke kvalitě života a pohybovým aktivitám. Tělesná kultura, 33(3),
84–100.
Kontakt
Mgr. Ondřej Ješina, Ph.D.
Katedra aplikovaných pohybových aktivit
Fakulta tělesné kultury
Univerzita Palackého v Olomouci
[email protected]
44 ___________________________________________________________________________________
WELLNESS KOMUNIKACE
WELLNESS COMMUNICATION
Božena JIŘINCOVÁ
Abstrakt: Komunikace souvisí se sociálními vztahy člověka a ovlivňuje nejen jeho zdraví
sociální, ale také zdraví duševní a fyzické. Pouze holistický přístup k problematice wellness,
který věnuje mimo jiné pozornost i rozvoji komunikativních dovedností člověka, může přinést
očekávaný pocit pohody a kvality života. Příspěvek se zabývá analýzou procesu komunikace
a vybranými komunikativními dovednostmi ve vztahu k wellness a k rozvoji osobnosti.
Klíčová slova: wellness, zdraví, mezilidské vztahy, komunikativní dovednosti, rozvoj
osobnosti, selfness.
Abstract: Communication is closely related to human´s social relationships and has an
influence on human´s social, psychical and physical health. Only holistic approach, which is
focused on development of human communication skills, can bring expected feeling of wellbeing and life quality. The paper analyzes communication process and choosen
communication skills in relation to wellness and personality development.
Key words: wellness, health, interpersonal relationships, communication skills,
personality development, selfness.
1 Úvod
Komunikace jako základní nástroj dorozumívání tvoří nedílnou součást lidského života.
Přestože lidé jako bytosti společenské komunikují neustále, nevěnují většinou tomuto procesu
dostatečnou pozornost, a proto nemusí být výsledek komunikace vždy uspokojivý. Sociální
dovednosti patří ke klíčovým kompetencím člověka jak v soukromí, tak v pracovním procesu.
Vztahy mezi lidmi nelze bez pozitivně orientované komunikace budovat a rozvíjet. Protože
špatné mezilidské vztahy jsou pro člověka závažným stresorem, je kvalita komunikace jedním
z významných faktorů ovlivňujících lidské zdraví.
Wellness jako zastřešující koncept využívá poznatky různých vědeckých oborů a vztahuje
je k člověku. Jeho potenciál v současné době bohužel zůstává z velké části nevyužit a jedním
z hlavních důvodů je neznalost konceptu wellness. Samo slovo budí nemalé rozpaky a jeho
význam není široké veřejnosti znám. Pohled na problematiku wellness není zcela jednotný ani
uvnitř tohoto oboru.
Nejčastěji se objevuje vymezení wellness jako subjektivního stavu pozitivního bytí,
případně jako multidimenzionální stav bytí popisující pozitivní zdraví člověka, které se
projevuje v kvalitě života a pocitu pohody. Pozitivní zdraví se ovšem musí týkat všech jeho tří
dimenzí. Tělesné zdraví znamená udržení fyziologických funkcí orgánů, biologickou integritu
jedince jako celku a nenarušenost tělesných funkcí. Zdraví psychické, zdraví duševní, včetně
emocionálního, případně zdraví duchovní se odrážejí v integritě osobnosti. Sociální zdraví se
týká schopnosti navazovat sociální kontakty, rozvíjet uspokojivé sociální vztahy a zvládat
sociální role.
Cílem příspěvku je poukázat na propojení problematiky „zdravé“ komunikace mezi lidmi
s konceptem wellness, a to jak ve světle názorů zakladatelů a průkopníků wellness, tak
___________________________________________________________________________________ 45
odborníků dnešních dnů, a nastínit tak možnosti aplikace psychologických poznatků
o komunikaci do problematiky wellness.
2 Wellness a komunikace v pojetí hlavních osobností hnutí
V centru filozofie wellness v konceptech zakladatelů hnutí stojí holistický, celostní obraz
člověka. Původní kultura wellness se zabývá tělem, myslí i duchem člověka, jeho životním
stylem, nabádá jednotlivce k vlastní odpovědnosti a pomáhá mu a motivuje ho k dosažení
vyšší úrovně vitality, pohody a zdraví. Hlavním cílem wellness je, aby byl člověk šťastný, byl
v pohodě a využíval všechen svůj potenciál, který mu je v dané chvíli dán. Všechny aktivity
mají napomoci člověku ke kvalitnějšímu životu teď a tady.
Zlatou érou wellness jsou 70. léta. Od 80. let však nejasné vymezení významu wellness
vyústilo v to, že se pod označení „wellness“ začaly řadit produkty, procedury i myšlenková
hnutí, která s prvotním učením Halberta Dunna i jeho dalších následovníků vůbec nesouvisejí.
2.1 Komunikace v původních konceptech wellness
Halbert Louis Dunn, autor konceptu High-level wellness, byl první osobou, která použila
termín wellness v kontextu kvality lidského života, pohody a zdraví. Podle Dunna je wellness
holistický koncept zdraví. Kromě nejčastěji zmiňované fyzické dimenze Dunn ve své teorii
wellness vymezuje také duševní, sociální, kulturní a spirituální dimenzi. Klade důraz na to, že
wellness je kontinuum a klíčem k postupu k vyšším úrovním wellness je sebepoznání a vnitřní
integrita člověka.
Zakladatel prvního wellness centra na světě a tvůrce prvního nástroje pro diagnostiku
wellness John Travis konkretizoval Dunnovy myšlenky do osmiměsíčního programu, který
zahrnoval výuku relaxačních technik, komunikace, sebehodnocení, rozvoj kreativity, zlepšení
fyzického stavu a výživy, vizualizační techniky apod. Předmětem tohoto programu byl „celý
člověk“ – jeho tělo, mysl, emoce i duch (Miller, 2005, in Stará, 2012).
Travis klade důraz na osobní odpovědnost člověka. Jen on sám je zodpovědný za to, jestli
směřuje k vyšší úrovni wellness, nebo ne. Wellness je integrace těla, duše a ducha –
pochopení, že vše, co člověk dělá, co si myslí, cítí a v co věří, má vliv na jeho zdravotní stav.
Velký důraz klade Travis na rozvíjení wellness u člověka již od jeho narození a nejmladších
let prostřednictvím správné rodičovské péče a zdravých rodinných vztahů a poměrů.
Zajímavý je Travisův model ledovce – Iceberg model. Fyzický stav jedince je pouze
špičkou ledovce vynořenou nad hladinu. Aby člověk mohl pochopit, co tvoří jeho aktuální
stav, musí se podívat pod hladinu. Tam jsou ukryty tři úrovně, přičemž jednu z nich tvoří
úroveň kulturní, psychologická a motivační. Nemoci a jejich symptomy jsou vzkazem od
nevědomí skrytého pod hladinou pro vědomí, které tvoří vrchol ledovce.
Ve svém Wellness energy systému rozlišuje Travis tři způsoby, kterými člověk energii
přijímá (inputs), a dvanáct životních procesů, kterými energii ze sebe vydává (outputs).
Vstupy tvoří strava, dýchání a vnímání, včetně vnímání emoční a spirituální energie. Mezi
výstupy Travis mimo jiné řadí myšlení, komunikaci a hledání smyslu. Efektivní proudění
energie je pro wellness stěžejní, protože zdravotní problémy jsou výsledkem právě této
nerovnováhy (Travis, 1988, in Stará, 2012).
Také v konceptech Donald B. Ardella a Billa Hettlera, dalších průkopníků wellness, je
kladen důraz na zodpovědnost člověka za kvalitu svého života, wellness je definováno jako
aktivní proces, ve výčtu dimenzí se objevuje i dimenze zvládání stresu, dynamické vztahy
a emoční inteligence. Nejen zakladatelé, ale i odborníci na wellness dnešní doby akcentují ve
46 ___________________________________________________________________________________
svých přístupech mimo jiné dimenzi psychologickou a sociální, problematiku komunikace,
případně problematiku osobnostního rozvoje (Stará, 2012).
Uvedeným poznatkům odporuje realita dnešních dnů. Zejména v Evropě je v současné
době wellness silně asociováno s tradicí lázeňství, s procedurami, které tato nelékařská
zařízení poskytují. I české lázeňství se přizpůsobuje požadavkům moderního wellness odvětví
a nabízí klientům krátkodobé wellness pobyty zaměřené více na relaxaci a požitky než na
léčebnou kúru. Podle Poděbradského (2008) se v České republice obvykle za wellness
považuje těžko definovatelná oblast činností mezi lázeňstvím a fitness. Nejen lázně, ale
i mnohé další subjekty cestovního ruchu nabízejí wellness pobyty a různé programy slibující
odpočinek, relaxaci, zážitky, rozkoš, dobrý pocit.
Slovo wellness se stalo velmi dobrým prodejním artiklem. Jeden obchodní řetězec právě
nyní nabízí svým zákazníkům wellness šunku v akční ceně. Díky těmto přístupům ovšem
dochází k jisté diskreditaci původního pojmu, který zahrnoval nejen péči o tělo, ale řadu
dalších přístupů k člověku včetně dimenze psychologické. Postupně se vytratil psychologický
a transpersonální přesah Travisova konceptu wellness, který byl původním základem jeho
wellness centra.
3 Wellness komunikace
Jak již bylo zmíněno výše, komunikace byla a je jedním z důležitých témat konceptu
wellness v pojetí zakladatelů hnutí i současných odborníků. V následujícím textu se zmíníme
o některých stěžejních momentech z obsáhlé problematiky komunikace, které podle našeho
názoru pozitivně, nebo naopak negativně ovlivňují pocit spokojenosti a celkové pohody
člověka. Můžeme každý den cvičit, sofistikovaně sestavovat svůj jídelníček, běhat po lese
a objímat stromy nebo utrácet za procedury ve wellness centrech, ale budou-li naše vztahy
k druhým lidem špatné a naše komunikace neefektivní, nikdy stavu wellness nedosáhneme.
3.1 Proces komunikace
Každý vzájemný kontakt dvou či více lidí označujeme jako sociální styk. Interakční
stránka sociálního styku představuje bezprostřední organizaci společné činnosti, jako je např.
kooperace, soutěžení, řešení konfliktů aj. Uskutečňuje se prostřednictvím sociální
komunikace, která představuje výměnu informací mezi zúčastněnými. V důsledku této
aktivity se informace nejen přenáší, ale zároveň se formuje, zpřesňuje, rozvíjí, vypracovává se
společný smysl. Současně se mění a rozvíjí vzájemný vztah mezi oběma aktéry.
Součástí sociální interakce je sociální percepce, vzájemné vnímání lidí. To, jak vnímáme
lidi kolem sebe, ovlivňuje následně i to, jak se k nim potom chováme a jak s nimi
komunikujeme. V procesu vnímání a posuzování druhých lidí se uplatňují tzv. mentální
mapy, osobní konstrukty. Pokud my používáme svoji mentální mapu, náš komunikační
partner také používá svoji mentální mapu – jen odlišnou od naší. Vzniku konfliktu můžeme
předejít, pokud budeme ochotni podívat se na věc očima toho druhého a budeme-li tento
pohled akceptovat jako naprosto rovnocenný svému vlastnímu názoru. Odlišnosti a jejich
příčiny bychom měli prozkoumat místo vyhrocení sporu o to, čí mapa je ta správná.
Kvalita vnímání a poznávání druhého člověka je podmíněna i úrovní sebepoznání. Čím
lépe sami sebe známe, tím lépe můžeme určit, které aspekty naší osobnosti ovlivňují
a zkreslují vnímání druhých lidí. Důležitou roli sehrávají např. naše očekávání, motivační
zaměření, osobnostní charakteristiky, aktuální fyzický a psychický stav, zejména
emocionální, ale také cíle, které momentálně sledujeme, celková interpretace situace,
předchozí zkušenost, situačně podmíněné postoje a reakce na druhého člověka a jeho projevy.
Důležitou roli sehrávají i tzv. chyby sociální percepce, např. efekt prvního dojmu, haló efekt,
___________________________________________________________________________________ 47
analogizace, předsudky, projekce, percepční obrana a další (Jiřincová, 2010, s. 14). Druhého
tedy nevnímáme takového, jaký je doopravdy, ale pouze na základě selektivně přijímaných
informací, jejichž výběr závisí na naší osobnosti (tzv. percepční filtr). Jestliže člověk podléhá
celé řadě tendencí, které do vnímání a poznávání druhých lidí vnášejí různá zkreslení
a nepřesnosti, pak je pravděpodobnost neefektivní komunikace poměrně vysoká.
Jednou z možností, jak chyby zmírnit, je přistupovat k lidem s přesvědčením, že „já jsem
v pořádku a ostatní jsou také v pořádku“. Toto výchozí naladění hraje ve vztahu k druhým
lidem podstatnou roli a výrazně ovlivňuje kvalitu sociální percepce a tím samozřejmě
i průběh komunikace. K důležitým cílům komunikace totiž patří vytváření vzájemně dobrého
vztahu mezi lidmi – to je klíčový faktor úspěšné komunikace.
Samotný proces komunikace má několik fází, úrovní, a v každé z nich mohou aktéři
komunikace, tj. mluvčí (zdroj, komunikátor) a příjemce (komunikant) ovlivnit pozitivně či
negativně konečný výsledek komunikace. Proces komunikace začíná „vysílající“ osoba, která
má motivaci (důvod, záměr) k zahájení komunikace. Záměr má obsah (co chci sdělit – názor,
postoj, emoce aj.) a formu (jak to chci sdělit – např. dotaz, žádost, hodnocení, přesvědčování).
Každý komunikátor by si měl být vědom cíle, kterého chce dosáhnout („o co mi jde, čeho
chci dosáhnout“), a to ještě dřív, než otevře ústa. Bohužel často reagujeme příliš spontánně
a ne vždy správně.
Když komunikujeme, používáme dva signalizační systémy, verbální a neverbální, které
fungují společně (tzv. digitální a analogové sdělování). Z hlediska verbální komunikace
musíme zdroj své myšlenky, úmysly, představy, pocity či znalosti zvolené ke sdělení, svůj
záměr (část svého vnitřního stavu) převést do vnímatelných a druhou osobou rozpoznatelných
znaků, do sdělitelné formy, do slov. Tomuto převodu se říká kódování. Nesmíme
zapomenout, že mluvená řeč je vždy redukcí mnohem bohatších myšlenkových struktur.
Jazyk není nikdy schopen postihnout rychlost, různorodost a citlivost našeho myšlení. To, co
lidé říkají jazykem, je pouze vhodným způsobem pojatá reprezentace jejich znalostí
a porozumění, reprezentace bohaté masy myšlenek. Lidé si vytvářejí různé modely světa a vy
nemůžete prohlásit, že víte, co jejich slova znamenají. Mnohdy dochází k takovému
zjednodušení, že příjemce jen obtížně rekonstruuje na základě přijatého sdělení původní
obsah (Alder, 1997).
Jednotlivá slova mají ten význam, na kterém se shodnou uživatelé. Zdroj nemohl vypravit
na cestu významy, které sám se znaky spojuje. Na opačné straně komunikačního kanálu je
nutný přijímající mozek, který je schopen do přijatých znaků (slov) významy znovu vložit, tj.
provést dekódování. Mluvčí často mylně předpokládá, že příjemce má společný nebo
podobný repertoár poznatků, který umožňuje porozumět tomu, co mu chce sdělit. Avšak
význam vložený do sdělení mluvčím se jen přibližně kryje s významem, který vyrozumí
posluchač. Protože je význam slov hodně ovlivněn individuálními životními zkušenostmi,
jsou slovníky partnerů v rozhovoru více či méně odlišné. Příjemce přisuzuje znakům
významy po svém a výsledek dekódování závisí na jeho očekáváních, obavách, předchozích
zkušenostech – na celé osobě. Proces dekódování je obtížný zejména mezi odlišnými
kulturami. Kódování je proto třeba provádět s ohledem na možnosti příjemce sdělení
dekódovat.
Křivohlavý (1995) upozorňuje, že možnou příčinou vzájemného neporozumění může být
i ta skutečnost, že někdo používá více jazyk poezie (vyjadřuje např. dojmy, názory
a přesvědčení, zkušenosti, pocity, zážitky, nálady), zatímco druhý upřednostňuje jazyk logiky,
jazyk ryze racionálního sdělování (věcné údaje, fakta, čísla a data, kde každé slovo je přesně
definováno). Rovněž stupeň obtížnosti řeči a určitá kvalita jazykového kódu, který mluvčí
používá, ovlivňují příjemnost prožívání komunikace mezi zúčastněnými. Cítíme se dobře tam,
48 ___________________________________________________________________________________
kde se mluví naší „vlastní řečí“, a máme pocit, že se do tohoto prostředí hodíme. V prostředí
s jiným jazykovým kódem se naopak každý cítí nesvůj. Ten, kdo hovoří na vysokém stupni
obtížnosti, dává vědomě i nevědomky najevo svou nadřazenost a naslouchajícího tím ponižuje
(devalvuje).
Neverbální komunikace je nejpůvodnějším způsobem sociálního chování a může verbální
komunikaci v určitých případech zcela nahradit, může ji zvýraznit, odporovat jí nebo měnit
její význam. Patří sem veškeré mimoslovní prostředky, jimiž můžeme sdělit význam (gestika,
mimika, haptika, proxemika apod.). Neverbální sdělení je názorné, smyslově vnímatelné
a vyjadřuje emocionální stav, na rozdíl od verbálního sdělení není pojmové a abstraktní.
Významy neverbálních znaků jsou podmíněny kulturou, dobou, sociální skupinou
i prostředím. Velká část neverbálně předávaných informací působí pod hranicí vědomí
a ovlivňuje naše nálady, postoje, očekávání a motivaci, i když si to ani neuvědomujeme.
Účinné použití řeči těla je v kontaktu s druhými lidmi stejně důležité jako schopnost používat
plynně rodný jazyk.
Tendence k určitému způsobu reagování se projevuje v komunikaci v podobě
komunikačních stylů. Co člověk, to rozdílný komunikační styl. Aspekty našich
komunikačních stylů jsou např. to, jak při řeči stojíme, jak hlasitě a jakým tónem mluvíme,
jaká používáme slova. Čím odlišnější tyto styly budou, tím více pozornosti a snahy je na obou
stranách třeba, lidé se budou cítit nepříjemně, zmateně a jejich pozornost bude odvrácena od
předmětu hovoru. Komunikace mezi dvěma lidmi je tím snazší, čím více faktorů mají
společných.
3.2 Analýza sdělení
Sdělení s řečovými a mimořečovými složkami obsahuje současně mnoho různých
poselství, která do něj zdroj vkládá vědomě i nevědomě. Skladba rozmanitých poselství
určuje psychologickou kvalitu sdělení (Schulz von Thun, 2005).
Zdroj vždy „vysílá“ ve čtyřech rovinách, liniích. První linii tvoří věcný obsah. Ve druhé
linii zahrnuje sdělení sebeprojev – informaci o osobě mluvčího, o tom, jak on sám sebe vidí.
Ve vztahové rovině je pak předávána informace o tom, jak zdroj nahlíží na příjemce, jaký
vůči němu zaujímá postoj a jak vnímá vzájemný vztah. Ukazuje na to zvolený způsob
formulování, tón řeči i další mimořečové průvodní signály. Příjemce je velmi citlivý a vycítí,
jak s ním druhý jedná. Poslední je rovina výzvová. Sdělení slouží mimo jiné i k tomu, aby
pobídlo příjemce určité věci udělat nebo jich zanechat, něco si myslet nebo něco pocítit –
účelem téměř všech sdělení je zapůsobit na příjemce. Snaha ovlivnit může být více či méně
zjevná nebo skrytá (manipulace).
Příjemce má svobodnou volbu, na kterou stránku sdělení chce reagovat, což souvisí s jeho
celkovým aktuálním i dlouhodobým naladěním. Tak může dojít k tomu, že některá rovina
sdělení je opomenuta a jiná příliš akcentována. Na základě toho získává rozhovor velmi
odlišný průběh. Zdroj a příjemce se často v řeči míjejí, a to pak vyvolává pocit nepohody
a neporozumění.
Lidé, kteří se v životě řídí více racionálně než emocionálně, se často vrhají na věcnou
stránku sdělení a hledají záchranu ve věcně zaměřené rozpravě, vztahový problém je chybně
řešen věcnými argumenty. Jiní příjemci jsou velmi citliví na vztahovou stránku sdělení a často
si do mnoha vztahově neutrálních sdělení a činů vkládají (či aspoň přehnaně zdůrazňují)
postoj ke své osobě. Všechno vztahují na sebe, vše berou osobně, snadno se cítí napadeni
a uraženi. Když se někdo zlobí, cítí se obviňováni, když se někdo směje, cítí to jako výsměch,
když se někdo dívá, cítí se kritizováni, když se někdo nedívá, cítí se opomíjeni a odmítáni.
Stále jsou ve „vztahovém střehu“. S těmito lidmi se obtížně racionálně komunikuje, protože
___________________________________________________________________________________ 49
stále místo věcné konfrontace přecházejí na vztahovou stránku. Proto je důležité posílit
nejprve jejich sebepojetí a vytvořit pocit bezpečí, pak teprve pokračovat na věcné rovině.
Často lidé reagují vztahovačně i tehdy, když se ve vzájemné komunikaci jedná spíše
o sebeprojev mluvčího. Citovým výlevům, obviněním a výčitkám ze strany druhých bychom
měli více naslouchat bez pocitu napadení našeho ega. Tak bychom možná přišli na to, jak to
s druhým doopravdy je.
Mnozí příjemci si – motivováni přáním dělat všechno správně a plnit i nevyřčená
očekávání druhých – časem vypěstovali až příliš „velké ucho“ pro výzvy a stále jsou
„nachystáni ke skoku“, málo vnímají sami sebe, své potřeby a pocity.
Mnohé problémy v komunikaci nastávají jak z nepřesných interpretací partnerova chování
a motivací (z našich automatických myšlenek), tak z nedostatečně rozvinuté schopnosti
komunikovat. Aby se chyby v komunikaci co nejvíce eliminovaly, měl by příjemce zprávy
dbát na zpětnou vazbu a vydávat signál na každé úrovni. Měl by dát najevo, jak sdělení
vnímal, jak mu porozuměl a co u něj vyvolalo. Pokud jsme v roli naslouchajícího, pochopíme
konkrétní sdělení o to lépe, o co dokonaleji známe druhého člověka. Aktivní naslouchání má
velký význam pro zlepšení běžné mezilidské komunikace. Hodně by se získalo, kdyby se
příjemci dokázali vcítit co nejpřesněji do světa druhého a tento svět přitom viděli jeho očima
(empatie).
Často jsou na vině neuvědomované komunikační zlozvyky. Ty se mohou objevovat jak na
straně mluvčího, tak na straně příjemce sdělení. Každý zlozvyk sám o sobě přispívá
k rozmrzelosti a podrážděnosti. Čím více zlozvyků máme, tím více ohrožujeme kvalitu
komunikace a přispíváme ke vzniku konfliktu (Jiřincová, 2010).
3.3 Stavy Ega v komunikaci a analýza transakcí
Znalost stavů Ega a základních principů transakční analýzy je další možností ke
zkvalitnění komunikace mezi lidmi. Při svých pozorováních došel doktor Eric Berne k závěru,
že v každém člověku jsou přítomny tři základní stavy osobnosti, které mají svébytný
neverbální, verbální a emocionální projev. Nazval je stavy Ega (Já): Ego Dítě, Ego Rodič,
Ego Dospělý. Všechny tři stavy Ega jsou stejně významné pro zdravé a řádné fungování
lidské psychiky. Protože komunikace probíhá mezi dvěma fyzickými osobami, je otázkou,
kdo s kým vlastně komunikuje. Zapojení jednotlivých stavů Ega do procesu komunikace pak
zkoumá transakční analýza (Berne, 1992).
Stav Ego Dítě je ve svých charakteristikách rozmanitý. V každém komplexním stavu Ega
se skrývají ještě specifické struktury – přirozené Dítě, Dítě přizpůsobené (adaptované,
pasivní) a Dítě vzdorovité. Nejvýraznější charakteristikou stavu Dítě je výrazná emocionalita
a spontaneita, odpovídající fyzickému věku přibližně 2–5 let. Dítě bez zábran vyjadřuje
radost, bolest, smutek, štěstí i hněv a vzdor. Vnitřní Dítě je také sídlem pocitu vlastní
hodnoty. Je-li tento pocit ohrožen, zkouší Dítě různé obranné manévry na ochranu
napadeného Ega.
Přes všechny problematické projevy je vnitřní Dítě v mnoha ohledech nejcennější částí
osobnosti zejména díky svému přání vědět, dotýkat se, zkoumat a nezkaženou schopností
prožívat. Člověk by měl v sobě podporovat a živit své přirozené Dítě, protože to se mu bohatě
odmění radostí ze života. Měli bychom se znovu naučit mluvit o svých pocitech a přáních
(verbalizovat je), naučit se spontánně a častěji radovat a ukázat i bolest a smutek, když je to
třeba. Prospěje to nejen našemu duševnímu zdraví, ale i našim mezilidským vztahům.
Stavem Rodič nazývá Berne pocity, způsoby chování, gesta, názory a postoje nekriticky
převzaté v dětství od rodičů. Díky sociálnímu učení a mechanismům imitace a identifikace
v našem dětství dochází k ukládání vzorců chování, které začínáme používat v pozdějším
50 ___________________________________________________________________________________
věku v situacích, když jsme sami rodiči nebo když se o někoho staráme, jsme za něj
odpovědní nebo ho řídíme či vedeme v nadřazené roli. Je-li člověk ve stavu Ego Rodič, je
úroveň jeho myšlení a pocitů adekvátní úrovni myšlení a pocitů jeho skutečných rodičů
a reaguje stejně, jako kdysi reagovali oni. Rodiče vybudovali základní systém hodnot, naučili
dítě, jaké věci jsou a jaké by měly být, formovali jeho svědomí. Rodičovské vzorce chování
sice umožňují reagovat bez přemýšlení, a tudíž rychle, automaticky, ale bohužel často i tam,
kde to není vůbec na místě. Navíc tyto projevy jsou často neuvědomované.
V projevech stavu Rodič najdeme několik dimenzí stejně jako ve skutečném rodičovském
chování. Je rodič chápavý a milující, který své dítě chrání a pečuje o něj, projevuje
starostlivost o jeho blaho, pomáhá mu (někdy až ke škodě dítěte). Je ovšem i rodič kritizující,
poučující, vysvětlující, ten chytřejší, který ví, co a jak („maminka či tatínek mají vždycky
pravdu“). A navíc je rodič autoritou, která přikazuje, zakazuje, trestá. Stav Ego Rodič tedy
obsahuje jak Přirozeného Rodiče, který pomáhá a chrání, tak Ovládajícího Rodiče, který
přikazuje a řídí. Zejména Kritický Rodič je problematický – stále nám něco zakazuje a stále
nás nutí něco zakazovat druhým, nutí nás vidět všechny chyby a nedostatky a brání nám vidět
svět pozitivně. Odmítá všechno, co nezapadá do jeho „obrazu“.
Jak odhalíme „rodičovská znamení“? Občas člověk něco konstatuje, jako by o tom nebylo
pochyb. Pokud ale má svoje tvrzení zdůvodnit, nemůže najít žádné racionální důvody.
Většinou do této chvíle o daných tvrzeních vůbec nepřemýšlel. Pozor – tito lidé také bývají
neústupní, tvrdohlaví, paličatí, vševědoucí a kritičtí, protože odmítají všechno, co nezapadá
do jejich „obrazu“. Jsou to lidé, kteří ještě nedozráli do stadia úplné integrace třetího stavu
Ega – Dospělého Já.
Dospělé Ego je stav bez emocí, shromažďuje, zpracovává a hodnotí informace na základě
své vlastní zkušenosti a vlastního rozumu. Stav Dospělý tedy v transakční analýze znamená
samostatné objektivní hodnocení situace a docházení k závěru nikoliv na základě předsudků
a neovládaných citů, ale na podkladě rozumové analýzy.
Každý Ego-stav je pro nás důležitý. U dospělého a duševně zdravého člověka je také
každý stav Ego rozvinut. Důležité je, aby Dítě, Rodič i Dospělý byli ve vzájemné rovnováze
a nepůsobili jeden proti druhému. Podle poměru jednotlivých stavů pak u každého člověka
vidíme silné a slabé stránky. Mnohé psychické nesnáze a obtíže se projevují u lidí, u kterých
není některý stav Ega plně rozvinut. Jedním z důležitých úkolů self-managementu je pokusit
se svoji osobnost harmonizovat.
Jestliže si představíme naši mysl jako ledovec, pak vnitřní Dítě a Rodič jsou skryti
v podhladinové části. Zde jsou uložena naše stanoviska, postoje, předsudky, které jsme
nekriticky převzali od svých Významných Druhých. Zde jsou uloženy modely reagování na
konkrétní situace. Proto se často stává, že danou situaci ani nestihneme podrobit analýze a už
reagujeme. Čím více je vyvinuta nadhladinová část ledovce, tedy analytická část naší
osobnosti, tím méně prostoru zastaralé vzorce chování dostávají.
Znalost stavů Ega a jejich vlivu na komunikaci je velmi důležitá. Mnohým problémům
v kontaktu s lidmi by se dalo předejít, kdybychom si uvědomili, který stav je právě „zapojen“
na naší straně a který u komunikačního partnera, a kdybychom se naučili s těmito stavy
patřičně zacházet. Autor publikací o umění jednat s lidmi Dale Carnegie (1991) připomíná,
jak je nutné šetřit důstojnost druhého. Je to nanejvýš důležité, ale málokdo na to myslí. Dejte
lidem příležitost, aby se ve vaší přítomnosti cítili jako dospělí, a ne jako děti.
Jednotku společenského styku Berne nazývá transakcí, což je zároveň jeden z ústředních
pojmů celé jeho teorie. Jedna transakce je vlastně dvojice typu podnět – reakce, např. otázka –
odpověď. Průběh i výsledek transakce je závislý na tom, který stav Ega je u jednotlivých
komunikujících osob právě v činnosti. Transakční analýza rozlišuje několik typů transakcí:
___________________________________________________________________________________ 51
doplňkové, křížené, druhotné dvojité a druhotné trojúhelníkové. Běžná komunikace je
obvykle sledem celého řetězce transakcí.
Při doplňkových transakcích vstupují do komunikace takové stavy Ega, které si navzájem
vyhovují a doplňují se. Mohou to být dvojice Do – Do, Dí – Dí, Ro – Ro, ale třeba i Ro – Dí.
Komunikace probíhá tak dlouho, dokud to obě strany baví nebo jak dlouho potřebují, pokud
ovšem nepřejde jedna osoba do jiného stavu Ega a doplňkovou transakci tím nezruší.
Velmi problematické se jeví transakce typu druhotné dvojité a druhotné trojúhelníkové,
protože jsou základem manipulativní komunikace. Zdrojem nepříjemností jsou transakce
zkřížené, protože odpověď partnera přichází od jiného stavu Ega, než očekáváme. Konfliktní
situace nastávají zejména tehdy, když místo očekávané konverzace dvou Dospělých se jeden
z aktérů projeví jako Rodič ve vztahu k Dítěti. Příjemce sdělení může být na rodičovský tón
takřka alergický a přechází do obrany. Také v situacích, kdy je na druhé straně aktivováno
ustrašené, plačící Dítě, je třeba být ve střehu. Dítě cítí ohrožení pocitu vlastní hodnoty
a necitlivý přístup ho zaručeně donutí k obranným reakcím. Proto je třeba nejprve posílit jeho
sebepojetí a teprve pak pokračovat v normální komunikaci. Plačícímu Dítěti nabídněte
utěšující chování, ochranu a jistotu. Snažte se najít a vyzdvihnout nějaký pozitivní aspekt
osobnosti druhého. Když sebepojetí druhého posunete na patřičnou úroveň, bude s vámi
schopen komunikovat bez pocitu ohrožení, z pozice Dospělého.
Pohlazení je všeobecně platný termín pro důvěrný fyzický kontakt. V přeneseném slova
smyslu můžeme tento termín použít pro označení jakéhokoliv aktu, který je projevem uznání.
Každé jednání je možné „pohlazením“ ovlivnit, modifikovat nebo podpořit. Čím více
uznání můžeme druhému prokázat, tím jistěji se pak cítí, protože jsou uspokojovány jeho
existenčně důležité potřeby. Čím jistěji se cítí, tím víc má energie k dobré komunikaci. Tím
úspěšnější bude rozhovor. Musíme však najít způsob, jak druhého pochválit – daný způsob
musí odpovídat jeho aktuálnímu stavu a potřebám. Ale nezapomínejme na to, co říká klasik
pojednání o umění jednat s lidmi Dale Carnegie – každá chvála musí být míněna upřímně.
Problémem někdy bývá chválit lidi, kteří neplní své povinnosti a jejichž chování
neodpovídá požadavkům. Jsou to lidé otevřeně nebo tzv. pasivně agresivní. Vyjdeme-li
z toho, že agrese je jedním ze dvou základních způsobů obrany (druhým je únik), je dané
chování vlastně obranou Ega. Tito lidé odmala trpí nedostatkem uznání, mají deficit
pohlazení, a proto se na sebe a na svoji existenci snaží upoutat pozornost jakýmkoliv
způsobem. Takový člověk potřebuje co nejčastěji hladit. Je to ovšem problém – jak ho hladit,
když jeho chování provokuje a rozčiluje? Pokud alespoň na chvíli opustíme svůj kritický
pohled a podíváme se na druhého jinýma očima, jistě najdeme nějakou maličkost, za kterou
můžeme dotyčného pochválit. Připíšeme tak vklad na konto v jeho citové bance a po čase
možná dojde k pozoruhodné proměně dotyčného.
4 Specifické komunikativní dovednosti
Sociální dovednosti jsou učením získané předpoklady pro adekvátní sociální interakci
a komunikaci. V této podkapitole se výběrově zmíníme o trojici komunikativních dovedností,
které mohou významně ovlivnit komunikaci směrem k wellness. Je to aktivní naslouchání,
vytváření raportu a asertivní dovednosti.
4.1 Aktivní naslouchání
Aktivní naslouchání je jednou z významných sociálních dovedností. Je mimořádně
důležitým krokem na cestě k porozumění druhému člověku a k dobrým vzájemným vztahům.
52 ___________________________________________________________________________________
Vstřícné naslouchání přesvědčí partnera, že nám na něm záleží. Proto na aktivním
zúčastněném naslouchání do značné míry závisí úspěšnost v jednání s lidmi.
Aktivní naslouchání je psychicky náročná činnost, protože předpokladem účinného
naslouchání je soustředění na druhého. Znamená to přestat se soustředit na sebe a začít být
vnímavý a pozorný k hovořící osobě. Jde o takový způsob komunikace, ve kterém je zahrnuta
posluchačova ochota a snaha podívat se na problém očima toho druhého. Znamená to pokusit
se porozumět, co mluvčí přesně říká, cítí a dělá. Naslouchající tím dává druhému najevo, že
komunikace není jen jednosměrný proces a že to, co bylo řečeno, si zaslouží být vyslyšeno
a pochopeno. Aktivní naslouchání je citlivé vnímání projevů partnera – člověk se dozví i to,
co nebylo přímo vysloveno, odhalí motivy a emoce partnera.
Důležitým předpokladem aktivního naslouchání je empatie. Projevovat empatii znamená
být schopen naslouchat a reagovat na stanovisko druhé osoby bez pocitu, že jsme vtahováni
do její logiky. Pokud se dokážeme vcítit do myšlení druhých, vidíme svět jejich očima
a cítíme to, co cítí oni. Souhlas s názorem druhého není podmínkou. Je však brán na vědomí
pocit druhého, což je zdůrazněno použitými slovy i tónem řeči na straně naslouchajícího.
Asertivní empatie je projevem vzájemné úcty. Zachovává emocionální úroveň na stejné výši.
Chování někdy vyjadřuje smysl sdělovaného jasněji než slova. Smysl v tom případě lépe
zachytíme, když se naladíme kromě slov i na chování partnera. Pocity jsou častěji než slovně
vyjadřovány řečí gest, výrazů, tónem hlasu. Když zachytíte slovy nevyjádřený pocit
a reagujete na něj, partner ví, že mu rozumíte. Konstatování, která dávají najevo, že jsme
pochopili mimoslovní sdělení, povzbuzují druhého k vyjádření pocitů.
Aktivní naslouchání má mimořádný význam v situacích, kdy je partner rozčilený. V té
chvíli má tendenci ztrácet ze zřetele správnou perspektivu. Bohužel tím často aktivuje
v naslouchajícím „rodičovský“ přístup. Místo projevení empatie začne příjemce
s kritizováním, káráním, napomínáním či vyhrožováním, jindy zase s chlácholením,
vyptáváním, kázáním, posuzováním, vyslýcháním, udílením rad, někdy i zesměšňováním.
Tyto taktiky zhoršují komunikaci, neboť způsobují napětí ve vzájemných vztazích. Nutí
partnera utéci nebo zaútočit – obojí je obranou napadeného sebepojetí.
4.2 Vytváření raportu
Při vzájemném styku lidé reagují na úrovni fyzické, rozumové a emocionální. To, co
prožíváme a čím se uvnitř zabýváme, se promítá do mluvy našeho těla a do paralingvistických
znaků. Komunikační partner vyslané signály přijímá zčásti podvědomě a zčásti vědomě a je
jimi ovlivňován. Převážná část naší komunikace se realizuje na neuvědomělé úrovni.
Na druhého člověka pozitivně působíme, pokud jsme s ním v uvedených třech dimenzích
„na stejné vlně“. Pozitivní vztah nám pomáhá komunikovat, ale zároveň je to něco víc než
slova. Cítíme, že druhou osobu přijímáme a že jí rozumíme.
Tvůrci teorie neurolingvistického programování se podrobně zabývali tím, jak vzniká
vnímání podobnosti, vztah, tzv. raport. Jedním ze znaků vytvořeného raportu mezi dvěma
lidmi je zaujímání stejné polohy těla (zrcadlení), shoda v rychlosti řeči, tónu hlasu, hlasitosti
mluvy, odstínu výrazu tváře aj. Tím, že se pokusíme hledat a vytvářet soulad nejprve na
vědomé úrovni, můžeme ustavit či zlepšit raport (Alder, 1997).
Pacing je způsob, jak se připodobnit druhému člověku. Přizpůsobování kombinuje určitý
počet různých metod, z nichž žádná sama o sobě k vybudování vztahu nestačí. Důležitý je
kumulativní účinek (synergický efekt). Zrcadlení je technikou přizpůsobení se osobnímu
vystupování druhého člověka a je to jedna z nejsnadnějších a nejefektivnějších cest, jak na něj
zapůsobit. Komunikační partner se tak bude cítit podvědomě bezpečněji, interakce bude
___________________________________________________________________________________ 53
příjemnější a snazší. O to více pozornosti se pak může věnovat hledání shody ve věcné
argumentaci.
Partnera v rozhovoru neverbálně ovlivňujeme nejen nevědomky, ale můžeme na něj
působit i záměrně. Protože vše se dá pozitivně využít i zneužít, musíme při záměrném
ovlivňování druhého prostřednictvím raportu naléhavě připomenout otázky etiky, otázky
odpovědnosti, laskavosti a ohleduplnosti vůči druhému člověku, otázky spravedlnosti našeho
jednání. Pak teprve může jít o wellness komunikaci.
Pojmy, se kterými operuje naše myšlení, odpovídají našemu způsobu vnímání skutečnosti.
To, co vnímáme svými smysly, popisujeme slovy, která jsou senzoricky (podle jednotlivých
smyslů) zabarvená. Koncept preferenčních způsobů myšlení vysvětluje, jak si představujeme
vnější svět. Vnitřní smyslové mapy (neuromapy) předcházejí řeči a mají podobu vizuální
(prostřednictvím obrazů), auditivní (prostřednictvím zvuků) a kinestetickou (prostřednictvím
tělesných a duševních pocitů). U každého člověka je jeden typ dominantní a ostatní jej
doplňují. Lidé vysílají verbální nebo mimoverbální signály naznačující, jaký preferenční
způsob myšlení právě používají. Nejsnáze rozpoznatelným verbálním signálem jsou
specifická slova sloužící k vyjádření určité myšlenky.
Užití jazyka, který odráží preferenční způsob myšlení druhé osoby, je klíčovým prvkem
efektivní komunikace. Ve verbálním kontaktu dvou jedinců mohou být preferenční způsoby
jejich myšlení kompatibilní a potřeba společného naladění je uspokojena. Naopak
komunikace mezi jinými dvěma lidmi bude neúspěšná a skončí nedorozuměním jen proto, že
jeden člověk mluví vizuálně a druhý auditivně. Čím výraznější budou typové rozdíly mezi
účastníky komunikace, tím komplikovanější bude výměna názorů a tím náročnější bude
pochopení druhého. Schopnost „hovořit jazykem druhé osoby“ přizpůsobením se jeho
senzorickým slovům má velký význam v každé situaci, kdy je pro nás důležité navázat s touto
osobou vztah (Alder, 1997).
4.3 Asertivní jednání
Žijeme neustále v síťoví mezilidských vztahů. Často stojíme před otázkou, jak jednat,
abychom s lidmi ani nemanipulovali ani jim zbytečně neustupovali. Občas si uvědomujeme
rozpor mezi tím, co říkáme a děláme, a tím, co ve skutečnosti prožíváme. Někdy pociťujeme
vinu za to, že jsme svůj požadavek či myšlenku prosazovali či obhajovali příliš tvrdě,
razantně, možná až bezohledně. Jindy naopak můžeme zažívat pocit vlastní neschopnosti,
úzkosti z toho, že jsme byli pasivní, že jsme příliš rychle ustoupili, že jsme nehájili dostatečně
vlastní názor či chování.
Jednou z cest ke vzájemné otevřené komunikaci je asertivní chování. Asertivní dovednosti
tvoří jednu část celého komplexu sociálních dovedností. Člověk ovládající asertivní
komunikaci dokáže jasně a přesvědčivě sdělovat své požadavky, potřeby a pocity druhým
lidem, aniž by se při tom jakkoliv dotýkal jejich lidských práv. Asertivní člověk umí sdělit, co
cítí, co od druhých potřebuje nebo co po nich chce, aniž by v nich vytvářel dojem, že jsou do
něčeho nuceni. Obsah asertivního sdělení respektuje práva druhých a je přiměřený situaci
a dalším okolnostem. Prostředkem efektivně vedoucím k cíli je nejen obsah sdělení, ale také
způsob, jakým je sdělení prezentováno. Vhodná forma umožňuje navazovat a budovat úzké
mezilidské vztahy (Novák, Capponi, 1994).
Asertivitu můžeme popsat jako přímé, přiměřené, upřímné, otevřené vyjadřování vlastních
myšlenek, pocitů, názorů a postojů jak v pozitivní, tak v negativní podobě bez toho, abychom
porušovali práva jiných lidí či svoje vlastní. Asertivita v komplexním pojetí se týká tvořivé
54 ___________________________________________________________________________________
komunikace. Zabývá se širší problematikou pozitivních, „oboustranně výhodných“ řešení – tj.
řešení, která uspokojují obě strany a jež obě strany považují za závazná.
Asertivita je také definována jako zdravé sebeprosazení. Jak pojem sebeprosazení správně
chápat? Ve své základní podobě je to přímý požadavek, aby vám ostatní věnovali pozornost
a úctu, kterou si zasloužíte jako člověk. Ústředními pojmy asertivity jsou lidská důstojnost,
svoboda a odpovědnost. Tendence k sebeprosazení v asertivním pojetí souvisí velmi úzce
s problematikou zdravého sebepojetí a sebevědomí člověka. Asertivní lidé jsou sebejistí
a klidní, jsou šťastní, že jsou sami sebou. Není to však na úkor druhých lidí.
Přiměřené a zdravé sebehodnocení je nutným předpokladem harmonické a integrované
osobnosti i sociálně kompetentního chování. Člověk se zdravým sebevědomím se vnímá
přiměřeně, správně se hodnotí, zná svou reálnou cenu, nepřeceňuje se ani nepodceňuje, zná
své slabiny i silné stránky, váží si sebe sama, a proto je schopen vážit si i druhých lidí. Proto
bývá takový člověk oblíbeným společníkem.
Každý člověk by měl mít asertivní dovednosti zahrnuté ve svém inventáři sociálních
dovedností. Pokud se asertivně chovat nedokáže, neměl zřejmě možnost naučit se asertivním
dovednostem. Je také možné, že ví, jak asertivně jednat, ale brání mu v tom pocity nejistoty,
napětí, úzkosti, strachu. Zvládnout a účelně používat asertivní dovednosti nelze bez práce na
své vnitřní sebejistotě, na svém sebepojetí a rozvoji zdravého sebevědomí.
Chování člověka je podmíněno jeho individuální výchovou a společenským prostředím.
Zvlášť důležitou úlohu hraje výchova v dětství. Aby dítě vyrostlo v sebejistou, asertivní
osobnost, potřebuje především model asertivního chování u svých „Významných Druhých“.
Od nich také potřebuje lásku a povzbuzení, pozornou a konstruktivní kritiku, a především
vzorový hodnotový systém, aby pochopilo význam lidských práv. A především u svých
nejbližších potřebuje nacházet bezpečí a jistotu – to mu umožňuje experimentovat a dělat
chyby, kterými se učí.
Asertivní trénink se týká rozvoje konkrétních dovedností ke zvládání problémů. Učí nás
chovat se tak, abychom stále nevycházeli z nejrůznějších situací se špatným pocitem o sobě.
Budeme tyto situace opouštět se zadostiučiněním, že jsme učinili „co jsme mohli“, a přitom
jsme se nedotkli práv druhých. Jednotlivé asertivní techniky jsou zaměřeny na zvládání
specifických typů situací.
Asertivita nám pomáhá sdělovat naše potřeby otevřeněji a čestněji, ale nemůže zaručit, že
budou také uspokojeny! Není to stoprocentně fungující všelék a tak je nutno k asertivitě
přistupovat. Nesmíme pouštět ze zřetele i další důležitou skutečnost – jednáme nejen s lidmi
shodně asertivními jako my, ale i s lidmi pasivními nebo agresivními. Čím je míra asertivity
u člověka nižší, tím více se tomuto jedinci zdá asertivní jednání druhého člověka jako
agresivní, tvrdé, bezohledné. Proto jde při nácviku asertivity nejen o zvládnutí asertivního
reagování a jednání, ale také o zvládnutí dovednosti předvídat důsledky naší asertivity
(Praško, 1996).
Podmínkou osvojení asertivního přístupu je ujasnění a akceptování základních asertivních
práv, která formuluje teorie asertivity. Právem je to, co je zdůvodněné, je to důstojný nárok na
něco, co je oprávněné. Asertivní práva zdůrazňují autentičnost, spontánnost, upřímnost,
svobodu člověka, nárok na vlastní názor i možnost jej změnit. Zároveň vyžadují
i odpovědnost člověka před sebou samým i před ostatními za vlastní rozhodování i konkrétní
jednání. Cílem uplatňování asertivních práv v životě je především snaha neakceptovat
manipulativní jednání druhých lidí vůči nám a zároveň nemanipulovat ostatními lidmi.
Z hlediska příjemce sdělení jsou to vlastně zásady sebeobrany proti manipulaci přicházející
od jiných lidí, z hlediska mluvčího jde o pravidla efektivní komunikace, „čisté hry“.
Kromě asertivních práv by člověk měl akceptovat a respektovat i další pravidla hry. Jedná
se o tzv. asertivní povinnosti nebo asertivní závazky, jako např.: respektuj a toleruj osobnost
___________________________________________________________________________________ 55
druhého; naslouchej a vyslyš druhého; uč se hledat kompromisy; říkej jen to, co skutečně
myslíš vážně; vyjadřuj se přímo, otevřeně, klidně, věcně, stručně; nesnaž se zvítězit za každou
cenu; soustřeď se na to, aby tvoje slova přesně vyjadřovala tvůj prožitek nebo mínění, nikoliv
na to, jak ovlivnit partnera.
5 Závěr
Mnozí lidé se domnívají, že si vystačí s tím, co v komunikaci používali dosud. Zároveň se
podivují, proč nejsou vždy úspěšní v dosahování cílů, proč je ten či onen nemá rád a nechce
s nimi spolupracovat, proč jim druhý člověk nerozumí a proč je nechápe. Když na sebe
vezmeme odpovědnost za výsledek komunikace s druhým člověkem, většinou zjistíme, že
naše stávající dovednosti mají jisté mezery. V tomto momentu je potřeba vrátit se znovu na
začátek a pustit se do zasvěceného experimentování nikoliv metodou pokusu a omylu, ale
cíleného používání jednotlivých odborných doporučení. Důležitou součástí tohoto procesu je
i sebereflexe, která je východiskem pro další zdokonalování. Chápeme ji jako potřebu
a dovednost vyhodnocovat účinky svého jednání na druhé lidi.
V posledních letech se setkáváme často s pojmem sociální kompetence. B. Horst a M.
Siegrist (2001) rozumí pod tímto pojmem komunikativnost, kooperativnost, schopnost čelit
konfliktním situacím a schopnost týmové práce. Zdůrazňují, že kompetence sestávají
z různých schopností a z jejich vzájemného ovlivňování a získávají se reflexivně. Reflexe se
může plně uskutečňovat pouze při společné činnosti s dalšími lidmi. Proto je učení ve
skupinách základním předpokladem pro osvojení sociálních kompetencí.
V závěru příspěvku bychom chtěli upozornit na jeden z novějších trendů, kterým je
selfness. Nataša Kamešová (2006) definuje selfness jako nový, promyšlenější a o nové prvky
bohatší wellness. Podle Kamešové v centru této druhé vlny wellness nebude jen přechodná
relaxace a odpočinek, nýbrž trvalá osobní změna. Ta by měla vycházet z úsilí zaměřeného na
sebepoznání a sebeřízení s cílem zlepšit kvalitu života. Nejdůležitější osobou už nebude
masér, ale osobní trenér či osobní kouč, který jasně řekne, kudy by se měl život dále ubírat.
Jednou z důležitých kompetencí selfness je „pozitivně emocionálně vycházet se svým
sociálním okolím, s partnerem, se spolupracovníky v zaměstnání, s rodinou (emocionální
životní kompetence)“. Zde se znovu setkáváme s důrazem na kvalitu mezilidských vztahů
a s otázkami efektivní komunikace a jejího rozvoje.
O selfness narůstá samozřejmě zájem i v oblasti podnikání a dalšího vzdělávání. Hrozí
však stejné nebezpečí devalvace pojmu, jako tomu bylo v oblasti wellness. Stačí zadat pojem
selfness do internetových vyhledávačů a zjistíme, co vše se dnes zákazníkům pod tímto
pojmem nabízí. Wellness hotel se například změní na selfness hotel tím, že do své nabídky
lázeňských procedur přidá např. manikúru a pedikúru a vycházku ve stylu nordic walking, po
které nabízí návštěvu solária. Proto je třeba věnovat pozornost výchově skutečných specialistů
a odborníků na komplexně chápané wellness a selfness a nabízet zájemcům o zlepšení kvality
života vše to, co zmíněné pojmy ve skutečnosti zahrnují.
Literatura
ALDER, H. NLP pro manažery. Praha: Pragma, 1997.
BELZ, H., SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001.
BERNE, E. Jak si lidé hrají. Liberec: Dialog, 1992.
CAPPONI, V., NOVÁK, T. Asertivně do života. Praha: Grada Publishing, 1994.
CARNEGIE, D. Jak získávat přátele a působit na lidi. Bratislava: Bradlo, 1991.
JIŘINCOVÁ, B. Efektivní komunikace pro manažery. Praha: Grada, 2010.
56 ___________________________________________________________________________________
KAMEŠOVÁ, N. Od wellness k selfness. Dostupné z WWW:
<http://modernirizeni.ihned.cz/c1-19059030-od-wellness-k-selfness>
KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1998.
PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008.
PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H. Asertivitou proti stresu. Praha: Grada Publishing, 1996.
SCHULZ VON THUN, F. Jak spolu komunikujeme? Praha: Grada Publishing, 2005.
STARÁ, J. Koncept wellness a jeho přijetí studenty. Diplomová práce. Brno, 2012.
Dostupné z WWW: < http://is.muni.cz/th/134375/fsps_m/DPwellness_StaraJ.pdf >
Kontakt
PhDr. Božena Jiřincová
Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická
Katedra psychologie, Oddělení psychologie zdraví a výchovy ke zdraví
Chodské náměstí 1, 306 14 Plzeň, [email protected]
___________________________________________________________________________________ 57
DOSTUPNOST A NABÍDKA ŘÍZENÝCH POHYBOVÝCH AKTIVIT
PRO DĚTI S DISABILITOU VE VYBRANÝCH REGIONECH EU
AVAILABILITY AND OFFER CONTROLLED PHYSICAL
ACTIVITIES FOR CHILDREN WITH DISABILITY IN SELECTED
REGIONS OF THE EU
Zuzana KORNATOVSKÁ
Abstrakt: Pojem „řízené pohybové aktivity“ je souhrnným označením pro systém
různorodých druhů pohybových aktivit s cílem dosáhnout zdravotně – sociálních benefitů
u osob s disabilitou, a to prostřednictvím vysoce odborné inkluzivní výchovy a pohybového
učení. Cílem příspěvku je komparovat dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti
s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve vybraných regionech zemí EU a současně
analyzovat škálu nabídky řízených pohybových aktivit pro tuto populaci dětí.
Klíčová slova: Dítě s disabilitou, disabilita mentální, disabilita sluchová, disabilita
zraková, řízené pohybové aktivity, dostupnost a nabídka řízených pohybových aktivit,
Jihočeský region, region West Midlands, region Plovdiv, region Primorska.
Abstract: The term "controlled movement activities" is the general name for the system of
various kinds of physical activities in order to achieve social – health benefits for people with
disability, through highly specialized and inclusive education of physical education. The aim
of this paper is to compare the availability of controlled physical activities for children with
mental disability, hearing, seeing in selected regions of the EU and at the same time to
analyze the variety of menu-driven physical activity for this population of children.
Key words: A child with a disability, mental disability, hearing disability, visual disability,
controlled exercise, availability and supply of controlled physical activities, South region,
West Midlands Region, Region Plovdiv, Region Primorska.
1 Úvod
Evropská unie i ostatní státy světa potřebují kvalitní, věrohodná a srovnatelná data. Bez
nich nelze poznat ani posoudit, jak se celková situace osob s disabilitou vyvíjí. Z tohoto
hlediska má velký aktuální význam vedení výzkumných prací, které vytvářejí koncepční
rámec, umožňující další rozvoj v této oblasti (Barnes, Mercer 2010). Tak i MKF podporuje
výzkum v EU, který se snaží definovat a vyhodnotit pozitivní nebo naopak negativní jevy
různých aspektů prostředí v kontextu participace osob s disabilitou. Jsou podporovány
edukační facilitující programy a monitorováno prostředí v jednotlivých zemích EU, zda jsou
zmenšovány důsledky disability, anebo je naopak problém disability komplikován vytvářením
nových překážek (Švestková, Hoskovcová 2010).
Tyto soudobé snahy jsou plně kompatibilní vzhledem ke kvalitnímu vědeckému výzkumu
ve fenoménu „wellness“ definovaném Světovou zdravotnickou organizací (WHO) již v roce
2000 takto „Wellness vyjadřuje optimální zdravotní stav jednotlivců a skupin, přičemž
existují dvě klíčové determinant cílů, jednak realizace plného potenciálu jedince v rovině
fyzické, psychické, sociální, ekonomické a mravní a jednak plnění role v rodině, komunitě, na
pracovišti a ve společnosti ve smyslu humánním“ (Krejčí 2013).
Sociální předsudky vůči dětem s disabilitou stále existují. Vytvářejí se tak kauzálně
atribuční situace, kdy dětem s disabilitou jsou připisovány negativní znaky (MacCabe,
58 ___________________________________________________________________________________
Lambe, Cnattingius 2010). V souvislosti s tím mají děti s disabilitou tendenci se izolovat,
případně navazovat sociální kontakty s dětmi se stejnou disabilitou. Sociální učení je tím
narušeno, vzniká sociální tendence být ve skupině s lidmi stejně postiženými (similarita).
Intencionální inkluzivní výchova jevu „similarita“ preventivně předchází (Cambell, Mechling
2009). Ve „Všeobecné deklaraci lidských práv“ a v dokumentu OSN „Standardní pravidla
o rovnoprávném přístupu osob s disabilitou (Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí
pro osoby se zdravotním postižením) se uvádí, že člověk s disabilitou má právo na sebeurčení
nebo nezávislost, právo na kontrolu vlastního rozhodování. Může užívat všechna národně a
mezinárodně uznaná práva, která jsou lidem poskytnuta silou jejich vlastní lidskosti, jako
lidská práva uznaná OSN (1993) v článku 39.
Dalším důvodem podpory pohybového učení u dětí s disabilitou je vnitřní hodnota pro ně
samotné: sport přináší nové kvality do života všem, děti s disabilitou mají právo vychutnat si
tuto kvalitu po svém. Výzkumy zdůrazňují psychickou stabilitu a sebedůvěru (Válková 2010,
in Kurková 2010). Sport přináší také sociální a psychologický efekt. V mnoha zemích je
reintegrace lidí s disabilitou ze všech hledisek dlouhodobým cílem: sport je zde nezbytnou
součástí této reintegrace. Je však, a to pro obě strany, také určitou výchovou a prostředkem
k integraci. Preventivní funkcí sportu u lidí s disabilitou je také omezení spotřeby léků a lepší
zdravotní prognóza. Pro řízenou pohybovou aktivitu je specifické to, že podmiňováním
v oblasti somatické dochází současně k mentálním a sociálním benefitům dítěte s postižením.
Je tak rozvíjena rozumová výchova v těsné vazbě s výchovou smyslovou například tím, že se
cvičenci vedou k diferenciaci velikosti tvarů i barev nejrůznějšího nářadí a náčiní, k odhadu
vzdálenosti, dodržování směru pohybu atd., čímž je ovlivňována citlivost jednotlivých smyslů
(Górny 2013; Tilinger, Lejčarová 2012). Aktivně využitý volní čas v sobě skrývá velký
potenciál pro formování osobnosti dětí s disabilitou (Šauerová, 2013). Můžeme konstatovat,
že je nutné vytvořit podmínky pro nenahraditelnou roli řízených pohybových aktivit v procesu
fyzické, psychické a sociální rehabilitace u dětí s disabilitou (Tůma, 2013).
2 Cíl, hypotéza
Cílem je komparovat dostupnost a nabídku řízených pohybových aktivit pro děti
s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve vybraných regionech vybraných zemí EU:
Jihočeský region (ČR), Plovdiv (Bulharsko), Primorska (Slovinsko), West Midlands (Velká
Británie).
Hypotéza (H): Dostupnost a nabídka řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou
mentální, sluchovou, zrakovou je signifikantně vyšší v regionu West Midlands (Velké
Británie):
Ha: oproti zkoumanému regionu Plovdiv (Bulharsko);
Hb: oproti zkoumanému Jihočeskému regionu (ČR);
Hc: oproti zkoumanému regionu Primorska (Slovinsko).
3 Metody, procedura
3. 1 Charakteristika souborů
Výzkumná šetření probíhala v souborech dívek a chlapců ve věku od 8 do 15let, a to u dětí
s disabilitou sluchovou, u dětí s disabilitou zrakovou a mentální (viz Tabulka 1). V Tabulce 1
je uveden „soubor dětí s disabilitou ostatní“. Podle IDEA – Individuals with Disabilities
Education Act / Zákon o vzdělávání osob s postižením (americké ministerstvo školství) jsou
termínem „děti s ostatní disabilitou“ označovány děti s ostatním zdravotním postižením, to
znamená, že mají omezenou sílu, vitalitu, některé mohou reagovat zvýšenou pozorností na
podněty z okolního prostředí, jindy je pozornost omezena, což ovlivňuje efektivitu
vzdělávání. K dalším negativním faktorům, ovlivňujícím vzdělávací výkon dítěte, patří
___________________________________________________________________________________ 59
chronické nebo akutní zdravotní problémy, jako je astma, diabetes, epilepsie, onemocnění
srdce, hemofilie, otravy olovem, leukémie, nefritidy, revmatická horečka, srpkovitá anémie a
Tourette syndrom (Hale, Niglieri et al. 2004).
Investigativní výzkum a sběr dat s cílem komparovat dostupnost a nabídku řízených
pohybových aktivit ve vybraných regionech zemí EU pro děti s disabilitou sluchovou,
zrakovou a mentální byl realizovaný ve vybraných regionech EU: Česká republika –
Jihočeský region, Bulharsko – region Plovdiv, Slovinsko – region Primorska, Velká Británie
– region West Midlands. Výzkum byl uskutečněn v letech 2011–2012 v průběhu výzkumných
stáží autorky ve spolupráci s univerzitami a institucemi daných regionů zabývajících se
problematikou dětské disability.
Tabulka 1 Přehled prevalence disability mentální, sluchové, zrakové a ostatní u dětí ve
věku 8 - 15 let ve zkoumaných regionech (N=12073, 6355 chlapců, 5718 dívek)
EGION
∑
s disabilitou
REGION
Jihočeský
Plovdiv
Primorska
West Midlands
CELKEM
N
2812
3115
3211
2935
12073
∑
s disabilitou
mentální
N
1355
640
1416
598
4009
∑
s disabilitou
sluchovou
N
84
76
80
81
321
∑
s disabilitou
zrakovou
N
49
53
55
51
208
∑
s disabilitou
ostatní
N
1324
2346
1660
2205
7535
3.2 Metody
Výběr regionů
Jihočeský region byl vybrán záměrně z důvodů využití výsledků pro region z hlediska
výzkumného projektu. Výběr britského regionu byl proveden náhodným výběrem z regionů
Velké Británie. Výběr Velké Británie byl záměrný z důvodu aktuální potřeby NABS EU
komparovat stav v bývalých socialistických zemích se zemí, která patří k nejlepším v Evropě
z hlediska péče o děti s disabilitou. Výběr bývalých socialistických zemí (členů EU) byl
proveden náhodným výběrem. Výběr regionů takto vybraných zemí byl proveden náhodným
výběrem.
Analytická investigativní šetření
Ve vybraných regionech EU (Česká republika – Jihočeský region, Velká Británie – region
West Midlands, Bulharsko – region Plovdiv, Slovinsko – region Primorska) byla analyzována
prevalence disabilit sluchových, zrakových a mentálních u dětí ve věku 8 až 15 let, dále
vyhodnocen index dostupnosti a způsob organizace řízených pohybových aktivit
integrovaně/neintegrovaně) pro děti ve věku 8 – 15 let se zkoumanými druhy disabilit. Přitom
byly využívány následující metody:
Nástroj „ArcGis“ – polygon dojezdu; „obalové zóny“ podle doby jízdy v EU (Arcdata
Praha 2011), techniky explorace (Punch 2008, Reichel 2009) – řízený rozhovor se zastupiteli
regionů (pro oblast sportu, pro oblast zajištující péči o občany se specifickými potřebami)
s následnou explanací a interpretací dat (index dostupnosti řízených pohybových aktivit,
analýza četnosti nabídky). Explorace předcházela deskripci a deskripce předcházela explanaci
a predikci. Byl využit „Investigativní pentagram“ podle Molnár a kol. (2012):
1. zkoumání struktury (kategorizace a identifikace);
2. zkoumání důvodů a příčin existence hledaných vlastností směřují k vysvětlení
vztahů (argumentace, kauzalita);
3. zkoumání změn, zákroků, opatření (reforma, reorganizace);
60 ___________________________________________________________________________________
4. zkoumání možných změn z hlediska časového (projekce);
5. zkoumání možných nositelů změn (garance).
4 Výsledky a diskuze
Zjišťování prevalence disability mentální, sluchové, zrakové u dětí ve věku 8 až 15 let
v jednotlivých vybraných regionech zemí EU nebylo jednoduchou činností. Bylo nutné
provést poměrně rozsáhlá výzkumná šetření ve třech zahraničních regionech a v jednom
domácím. Bylo třeba si uvědomit, že získávané údaje jsou svým způsobem delikátní, neboť se
týkají dětí, a to dětí s disabilitou v citlivém věku 8 až 15 let, kdy je pro ně těžké se
s disabilitou psychicky a sociálně vyrovnat. Bylo nutné volit velmi pečlivě metodu výzkumné
práce, která by přesně a přitom jednotně umožnila získávání dat. Konečná volba připadla na
investigativní výzkum s pečlivým dodržením principu investigativního pentagramu (viz
Molnár a kol. 2012). Investigativní výzkum souvisí s kreativním stylem myšlení a s touhou
něco nového objevit. Vědecký problém je zde chápán jako „osobní výzva“ a vyžaduje velkou
trpělivost, otevřenost a komunikativní i argumentační zdatnost. Toto vše se výzkumné praxi
v jednotlivých regionech plně potvrdilo.
Relativně nejsnazší bylo investigativní šetření v domácím Jihočeském regionu, kdy nebylo
nutné zohledňovat jazykové a kulturní bariéry. Také osobní znalost prostředí přispěla
k poměrně snadnému získávání potřebných dat bez časového stresu. Analytická investigativní
šetření v zahraničních regionech byla nepoměrně obtížnější, ale zato byla spojena s vysoce
obohacujícími zkušenostmi z výzkumné práce a přinesla i cenné vědecké kontakty pro
budoucí výzkumnou práci ve spolupráci se zahraničními univerzitami a institucemi daných
regionů zabývajícími se problematikou dětské disability.
Výsledky prokázaly, že dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti se zkoumanými
disabilitami ve věku od 8 – 15 let v jednotlivých zkoumaných regionech nebyla vyrovnaná,
jak je patrné z přehledu výsledků, viz Tabulka 2, Obr. 1, Obr. 2, Obr. 3, Obr. 4.
Tabulka 2 Analyzované hodnoty indexů dostupnosti řízených pohybových aktivit pro
děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve zkoumaných regionech EU
REGION
INDEX DOSTUPNOSTI
Jihočeský
Plovdiv
Primorska
West Midlands
3,43
6,83
5,68
1,44
Poznámka: Index dostupnosti je definován v rozpětí intervalu [1;10], přičemž platí, že čím
nižší je vypočtená hodnota indexu, tím vyšší je dostupnost.
Jihočeský region:
Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km
a předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly kumulování center
řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 – 15 let v oblasti krajského města České
Budějovice v Jihočeském regionu. „Obalové“ zóny těchto center s řízenými pohybovými
aktivitami se v blízkosti krajského města také nejvíce překrývaly. Ostatní centra s řízenými
pohybovými aktivitami byla v regionu rozmístěna nerovnoměrně, pouze s částečným a
ojedinělým překrytím. Zejména ve východní části regionu a v jihozápadně lokalizované
hornaté oblasti Šumavy se centra řízených pohybových aktivit pro děti ve věku 8 - 15 let se
sledovanými druhy disabilit nevyskytovala. Šetřením bylo prokázáno, že potencionální
vzdálenost dojezdu v těchto oblastech regionu k řízené pohybové aktivitě přesahuje 20 km a
může dosáhnout vzdálenosti až 75 km. Na základě získaných výsledků bylo konstatováno, že
___________________________________________________________________________________ 61
dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou, 8 - 15 let, byla v Jihočeském
regionu vyhodnocena jako průměrná (Index dostupnosti: 3,43) s výsledným hodnocením
dostupnosti „Dobrá“, (viz Obr. 1, Tabulka 2).
Obr. 1 Mapa Jihočeského regionu (CZ), zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km
a potencionální vzdáleností dojezdu 20 km do centra s řízenými pohybovými aktivitami pro děti s disabilitou
mentální, sluchovou, zrakovou ve věku 8 – 15let
Region Plovdiv:
Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km a
předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly v regionu Plovdiv
jednoznačnou tendenci k centralizování řízených pohybových aktivit v krajském městě
Plovdiv a jeho okolí. „Obalové“ zóny center s řízenými pohybovými aktivitami se
vyskytovaly pouze v blízkosti krajského města. Zde se nejvíce překrývaly. Ostatní centra se v
regionu nevyskytovala. Jednalo se zejména o severní část regionu Plovdiv. Bylo prokázáno,
že potencionální vzdálenost dojezdu v této oblasti regionu k řízené pohybové aktivitě
přesahovala 20 km , maximálně dosahovala vzdálenosti až 90 km. Na základě výsledků bylo
konstatováno, že dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou od 8 - 15 let
byla v regionu Plovdiv vyhodnocena jako podprůměrná (Index dostupnosti: 6,83)
s výsledným hodnocením dostupnosti „Nedostatečná“, (viz Obr. 2, Tabulka 2).
Obr. 2 Mapa regionu Plovdiv (BG, zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km a
potencionální vzdáleností dojezdu 20 km do centra s řízenými pohybovými aktivitami pro děti s disabilitou
62 ___________________________________________________________________________________
Region Primorska:
Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km a
předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly kumulování center
řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 – 15 let v oblasti krajského města Koper
regionu Primorska. Dvě „obalové“ zóny s centry s řízenými pohybovými aktivitami pro děti
s disabilitou 8 – 15 let se v blízkosti krajského města nejvíce překrývaly. Další „obalové“
zóny“ s centry řízených pohybových aktivit byly rozmístěny vcelku rovnoměrně ve třech
dalších lokalitách regionu Primorska, a to s částečným překrytím. Zejména v severní části
regionu v hornaté oblasti Slovinska se centra řízených pohybových aktivit pro děti
s disabilitou od 8 - 15 let nevyskytovala. Šetřením bylo prokázáno, že potencionální
vzdálenost dojezdu v této oblasti regionu k řízené pohybové aktivitě přesahovala 20 km a
maximálně dosahovala vzdálenosti 45 km. Na základě získaných výsledků lze konstatovat, že
dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou od 8 - 15 let byla v regionu
Primorska mírně podprůměrná (Index dostupnosti: 5,68) s výsledným hodnocením
dostupnosti „Dostatečná“, (viz Obr. 3, Tabulka 2).
Obr. 3 Mapa regionu Primorska (SLO), zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km a
Region West Midlands:
Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km
a předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly optimální pokrytí
regionu West Midlands centry řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 – 15 let. V
lokalitě krajského města Coventry byla shledána stejná dostupnost řízených pohybových
aktivit pro děti s disabilitou jako i v ostatních lokalitách regionu. Šetřením bylo prokázáno, že
potencionální vzdálenost dojezdu k řízené pohybové aktivitě v rámci regionu West Midlands
nepřesahovala 20 km v 92 % dojezdu. V 8 % dosahovala potencionální vzdálenost dojezdu
maximálně 35 km. Na základě získaných výsledků lze konstatovat, že dostupnost center
řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 - 15 let byla v regionu West Midlands
nadprůměrná (Index dostupnosti: 1,44) s výsledným hodnocením dostupnosti „Výborná“, (viz
Obr. 4, Tabulka 2). Z výše uvedených výsledků lze shrnout, že nejlepší dostupností se
vyznačuje region West Midlands. Polygony dojezdu do 20 km a množství analyzovaných
„obalových“ zón převyšují v regionu West Midlands signifikantně (na úrovni p 0.001)
polygony dojezdu do 20 km a množství analyzovaných „obalových“ zón v ostatních
___________________________________________________________________________________ 63
analyzovaných regionech EU. Tyto výsledky byly potvrzeny také vypočtenými indexy
dostupnosti pro jednotlivé zkoumané regiony, viz Tabulka 2.
Podle výsledků uvedených v Tabulce 2 je pořadí zkoumaných regionů z hlediska kvality a
míry dostupnosti řízených pohybových aktivit pro děti ve věku od 8 – 15 let s disabilitou
mentální, sluchovou, zrakovou následující: Region West Midlands; Jihočeský region; Region
Primorska; Region Plovdiv.
Obr. 4 Mapa regionu West Midlands (UK), zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km a
Výsledky investigativních analytických šetření ve zkoumaných regionech zemí EU
prokázaly, že regionem s nejnižším počtem nabízených řízených pohybových aktivit a s
obtížnou dostupností těchto aktivit mimo krajské město pro děti s disabilitou je region
Plovdiv. Naopak regionem s nejvyšším počtem organizovaných aktivit a s nejvyšší
dostupností řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou byl na základě analýzy
stanoven region West Midlands, a to vždy s možností plné integrace jak v krajském městě, tak
mimo něj (viz Tabulka 3, Obr. 4). Zajímavým výsledkem bylo zjištění, že v regionu Plovdiv
nebyly pro děti s disabilitou zrakovou realizovány řízeně pohybové aktivity separovaně, ale
byly řešeny integrovaně s ostatními dětmi ve věku 8 – 15 let. Tento výsledek opět dokladuje
snahu bulharské politiky determinovat péči o děti s disabilitou podle britského vzoru, jak to
již bylo uvedeno v souvislosti s určováním diagnózy „disabilita mentální".
Tabulka 3 Sumy nabízených řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou
mentální, sluchovou, zrakovou ve věku 8 - 15 let ve zkoumaných regionech zemí EU
(v krajském městě/mimo krajské město; integrovaně/neintegrovaně)
REGION
NEINTEGROVANĚ
Jihočeský
Plovdiv
Primorska
West Midlands
∑ ř. p. aktivit
děti s disabilitou
mentální
Krajské Mimo
město
krajské
město
25
74
13
5
10
37
0
0
∑ ř. p. aktivit
děti s disabilitou
sluchovou
Krajské Mimo
město
krajské
město
12
0
10
0
10
10
0
0
INTEGROVANĚ
∑ ř. p. aktivit
děti disabilitou
zrakovou
Krajské Mimo
město
krajské
město
6
0
0
0
6
0
0
0
∑ ř. p. aktivit
integrovaně pro
děti s disabilitou
Krajské Mimo
město
krajské
město
2
11
11
2
2
19
230
386
64 ___________________________________________________________________________________
V regionu Primorska a v regionu West Midlands bylo zjištěno, že si řízené pohybové
aktivity v centrech a institucích hradili participanti sami, respektive jejich rodiče. V regionu
Jihočeském bylo zjištěno, že si účast v procesu řízených pohybových aktivit hradili
participanti, respektive jejich rodiče, částečně, a to z 40% z ceny. V regionu Plovdiv bylo
zjištěno, že pro participanty se zkoumanými druhy disabilit byly řízené pohybové aktivity
organizovány zdarma, byly plně hrazeny státem (viz Tabulka 4).
Tabulka 4 Přehled financování řízených pohybových aktivit a možnost získávání
informací o způsobu organizace řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou na
webových stránkách ve zkoumaných regionech
REGION
Jihočeský
Plovdiv
Primorska
West Midlands
PODÍL PARTICIPANTŮ
NA FINANCOVÁNÍ
40%
0%
100%
100%
WEBOVÉ
STRÁNKY
ne
ne
ano
ano
Z analytických investigtivních šetření dále vyplynulo, že v regionech Primorska a West
Midlands měli rodiče participantů možnost vyhledat způsoby financování a organizace
řízených pohybových aktivit na veřejně dostupných webových stránkách. Naproti tomu
v Jihočeském regionu a v regionu Plovdiv neměli rodiče participantů možnost způsoby
financování a organizace řízených pohybových aktivit na veřejně dostupných webových
stránkách získat (viz Tabulka 4), neboť takto zaměřené webové stránky nebyly vytvořeny.
Výsledky analytických investigativních šetření prokázaly, že v regionu West Midlands ve
Velké Británii je signifikantně vyšší dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti
s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou, nežli je tomu v regionu Plovdiv v Bulharsku, což
potvrzuje verifikaci hypotézy ve smyslu Ha. Dále bylo prokázáno, že v regionu West
Midlands ve Velké Británii je signifikantně vyšší dostupnost řízených pohybových aktivit pro
děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou než v Jihočeském regionu v České republice,
což potvrzuje verifikaci hypotézy ve smyslu Hb a konečně také signifikantně vyšší oproti
regionu Primorska ve Slovinsku, což potvrzuje verifikaci hypotézy ve smyslu Hc.
V této souvislosti je potřebné uvést, že dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti
s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve zkoumaných regionech v tzv. bývalých
socialistických zemích byla analyzována s rozdílným indexem dostupnosti. Znamená to, že
v regionech Bulharska, České republiky a Slovinska jsou určujícími faktory nové specifické
trendy, často orientované podle vzorů anglosaského prostředí. Je potěšitelné, že Jihočeský
region byl vyhodnocen jako region s dobrou dostupností řízených pohybových aktivit pro děti
s disabilitou ve věku od 8 do 15 let. Přesto výsledky analýzy technologie „ArcGis“, tj.
polygonu dojezdu a kvantifikace tzv. „obalových zón“ i pro Jihočeský region akcentují
potřebu nejen se zamyslet, ale také vyzkoušet možnosti inspirativního a vysoce efektivního
způsobu organizace řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou v britském regionu
West Midlands, jednak z hlediska „změkčit“ označování dětí s disabilitou mentální, jak se již
nechalo inspirovat Bulharsko, a jednak z hlediska snahy o integraci dětí s disabilitou, byť se
nám v českých podmínkách zdá tento trend obtížně realizovatelný. Při bližším pohledu lze
snadno zjistit, že se jedná o trend s nižší ekonomickou náročností, ale zvyšujícím šance
k pohybovému učení pro každého, protože nabídka řízených pohybových aktivit se tímto
způsobem rapidně zvyšuje. Znamená to přehodnotit tradiční styly činnosti ve sportovních
oddílech a institucích v českém prostředí a více se ztotožnit s Národním plánem vytváření
___________________________________________________________________________________ 65
rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014. Je otázkou,
zda byl možný posun k ještě lepší dostupnosti v Jihočeském regionu, a za jakých podmínek.
Z hlediska způsobu organizace řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou
mentální, sluchovou, zrakovou ve vybraných regionech EU bylo prokázáno, že pouze britský
region West Midlands mohl plně garantovat rodičům dětí s disabilitou integraci do
volnočasových a rekreačně sportovních klubů a center. Nebylo to jen z pouhého důvodu, že
Velká Británie se problematikou integrace a inkluze osob se specifickými potřebami zabývala
o zhruba 50 let déle než tzv. bývalé socialistické země a měla pro oblast řízených pohybových
aktivit dostatek odborníků. Bylo tomu jistě také proto, že algoritmus vzniku a fungování
sportovních center a sportovních klubů je ve Velké Británii nastaven pro potencionální účast
každého člověka. Je to způsob pragmatický, zohledňující významně ekonomickou stránku
celé problematiky, která je zejména v kontextu současné společenské situace velmi důležitá,
ne-li rozhodující.
Můžeme potvrdit, že i v Jihočeském regionu se mění pohled na klienty s disabilitou
mentální, sluchovou a zrakovou. V průběhu analytických investigativních šetření jsme zjistili,
že např. v hornatých oblastech Šumavy a v okolí Lipenského jezera byl vstřícný zájem o
rekreaci rodin s dětmi s disabilitou v hotelových komplexech. Je však otázkou, zda animátoři
pohybu, kteří v hotelových komplexech organizují pohybové aktivity, mají dostatek
kompetencí a zkušeností vést motorický trénink u dětí s disabilitou mentální, zrakovou,
sluchovou ve věkovém období 8 - 15 let.
5 Závěry
V závěru je možné konstatovat, že výzkumný cíl byl splněn. Byla provedena analýza a
komparace dostupnosti řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou
a zrakovou ve vybraných regionech zemí EU: Jihočeský region (ČR), Plovdiv (Bulharsko),
Primorska (Slovinsko), West Midlands (Velká Británie). V uvedených zkoumaných regionech
se podařilo také porovnat škálu a četnosti nabídky řízených pohybových aktivit pro děti se
zkoumanými druhy disabilit ve věku 8 – 15 let a upozornit na pozitivní tendence v rozvoji
programů řízených pohybových aktivit.
Spolu s vyhodnocením získaných dat a jejich interpretací byla potvrzena hypotéza (H)
předpokládající, že: „Dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální,
sluchovou, zrakovou je signifikantně vyšší ve zkoumaném regionu Velké Británie oproti
zkoumaným regionům v Bulharsku, České republice a ve Slovinsku.“ S pomocí pokročilé
technologie nástroje „ArcGis“, umožňující analyzovat polygon dojezdu a kvantifikovat tzv.
„obalové zóny“, bylo prokázáno, že v regionu West Midlands ve Velké Británii je
signifikantně vyšší dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální,
sluchovou, zrakovou:
oproti zkoumanému regionu Plovdiv v Bulharsku (verifikována Ha);
oproti zkoumanému Jihočeskému regionu v České republice (verifikována Hb);
oproti zkoumanému regionu Primorska ve Slovinsku (verifikována Hc).
Výsledky poukázaly na zajímavé aspekty při hodnocení dostupnosti a interpretace
získaných korelací jevů ve zkoumaných regionech zemí EU. Na jejich základě lze pro praxi
doporučit hledat možnosti integrování dětí s disabilitou do klubů a center rekreace podle
atributů britského modelu, a to včetně dětí s disabilitou mentální. Vzhledem k výsledkům
získaným v regionu West Midlands lze predikovat jako smysluplné a ekonomicky efektivní
integrování děti s disabilitou ve věku 8 - 15 let do sportovních a volnočasových klubů a
center v regionech tzv. bývalých socialistických zemí. Důležitým předpokladem je přitom
pečlivá příprava metod práce a jasně formulovaný problém, který je účelné řešit v koordinaci
66 ___________________________________________________________________________________
s regionální politikou. Především je potřebné si uvědomit a ujasnit, koho zkoumaný problém
tíží a koho budou zajímat výsledky v rámci regionu. Jinak je snaha kontraproduktivní a
závazky zemí EU včetně ČR - garantovat organizování a rozvoj volnočasových aktivit pro
děti s disabilitou a zaručit jim rovné příležitosti v účasti – zůstane jen proklamovaným klišé.
Námětem na další vědecké zkoumání dané problematiky by mohlo být prohloubení
výzkumné kooperace s britskými odborníky za použití výzkumného souboru britských
probandů, případně srovnání již získaných výstupů s tělesnými parametry (výška, hmotnost)
probandů se zkoumanými druhy disabilit v kontextu vědecké analýzy dopadů různých aspektů
prostředí na život dětí do 15 let v koncepci zdravotně-sociální problematiky.
Literatura
ARCDATA PRAHA. ArcGIS Network Analyst tutorial, Mapovací platforma [online] [cit.
2011-12-12]. Dostupný z:<http://help.arcgis.com/en/arcgisdesktop/10.0/help/index.html#
BARNES, C. a G. MERCER. Exploring Disability. Ed. 2. Cambridge: The Policy Press,
2010. 341 p. ISBN 978-07456-3486-9.
CAMBELL, M. L., a C. MECHLING. Small group computer – assisted instruction with
smart board technology: an investigation of observational and incidental learning of nontarget information. Remedial and Special Education. 2009, 30 (1) 47–57 ISSN 0741-9325.
GÓRNY, M. Estetika pohybu dětí se zrakovým postižením. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 2013. 181 s. ISBN 978- 80- 244-3645-6.
HALE, J. B., J. A. NIGLIERI, A. S. KAUFMAN a K. KAVELE. Specifics Learning
Disability Classification in the New Individuals with Disabilities Education Act: The Danger
of Good Ideas. The California School Psychologist. 2004, 58/1:6-29. ISSN 1087-3414.
KREJČÍ, M. Self-transformation process in wellness and health education. Procedia
Social and Behavioral Sciences. 2013, 2 (3) 706-719 ISSN 2146-7358.
KURKOVÁ, P. Vzdělávání žáků se sluchovým postižením z hlediska vedení ke zdravému
životnímu stylu. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 127 s. ISBN: 80244-2582-5.
MACCABE, J. H., M. P. LAMBE, S. CNATTINGIUS et al. Excellent school
performance at age 16 and risk of adult bipolar disorder: national cohort study. Br J
Psychiatry. 2010, 196 (2):109-115. ISSN 1472-1465.
MOLNÁR, Z., S. MILDEOVÁ, H. ŘEZANKOVÁ, a kol. Pokročilé metody vědecké
práce. Vyd. 1. Praha: Profess Consulting, 2012. 170 s. ISBN 978-80-7259-064-3.
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ. Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí
pro osoby se zdravotním postižením [online]. Praha, 1993 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z:
www.vlada.cz/scripts/file.php?
PUNCH, K. F. Základy kvantitativního šetření. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 150 s. ISBN
978-80-7367-381-9.
REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing,
2009. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
ŠAUEROVÁ, M., K. ŠPAČKOVÁ a E. NECHLEBOVÁ. Speciální pedagogika v praxi.
Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2013. 248 s. ISBN 978-80-247-4369-1.
ŠVESTKOVÁ, O. a S. HOSKOVCOVÁ. Nové přístupy k náhledu na občana se
zdravotním postižením a Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Epsychologie. 2010. 4(4):27-40. ISSN 1802-8853.
TILINGER, P., A. LEJČAROVÁ a kol. Sport osob s intelektovým postižením. Vyd. 1.
Praha: Karolinum, 2012. 188 s. ISBN 978-802-4620-374.
TŮMA, J. Význam potřeb v životě jedince. In Zdravý způsob života, Ukrajina: Lvov,
2013, roč. 11 (77), s. 40. ISSN 2307-0722.
___________________________________________________________________________________ 67
Kontakt
Mgr. Zuzana Kornatovská, DiS.
Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta
Dukelská 9, CZ 371 15 České Budějovice
[email protected]
68 ___________________________________________________________________________________
CIRKADIÁNNÍ PREFERENCE MLADISTVÝCH SPORTOVCŮ
V KONTEXTU ADHERENCE KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU
CIRCADIAN PREFERENCE OF JUVENILE ATHLETES IN THE
CONTEXT OF ADHERENCE TO A HEALTHY LIFESTYLE
Milada KREJČÍ
Abstrakt: Zájem o systematické studium cirkadiánní typologie (CT) je relativně nový,
rychle se rozvíjející v posledních dvou dekádách. V současné době se životní styl mládeže
vyznačuje častými poruchami spánku výraznou tendencí k tzv. „večernímu typu“ člověka
(„evening type“, „E-type“) s následnými potenciální problémy, jako jsou psycho-labilita,
depresivní nálady, agresivita. Důležitou součástí vzdělávací strategie na podporu duševního
zdraví u mladých sportovců je intervenování v oblasti spánkových návyků, aby se zabránilo
negativní důsledkům. Tendence k E-typu rezultuje do depresivních stavů sportovce, ovlivňuje
kardiovaskulární systém, přispívá k žaludeční neuróze, v lepším případě se jedná „jen“
o špatnou náladu sportovce, únavu a nižší efektivnost. Tyto negativní jevy jsou výraznější
u žen než u mužů a více u mladších sportovců než u starších. Intervenční programy na
podporu spánku a duševního zdraví u různých věkových skupin vedené ve smyslu posunu
k tzv. „rannímu typu“ („morning type“, „M-typ“) jsou pro výkon mladých sportovců velmi
užitečné. Bylo zkoumáno 738 žáků ve věkovém rozpětí 10–16 let (358 chlapců, 380 dívek) ze
všech krajů České republiky. Z tohoto vzorku bylo vybráno 531 sportovců, ve věkovém rozpětí
10–16 let (269 chlapců, 262 dívek). Jako diagnostické metody byly použity: „Integrovaný
dotazník cirkadiánní typologie CIT“ (česká verze Harada, Krejčí 2010) a „Dotazník M-E
skóre“ (Torsvall, Akerstedt 1980) zaměřené na zkoumání denního rytmu, spánkové návyky,
stravování, světelné podmínky. Dále byla použita statistická analýza dat. Výsledky prokázaly
signifikantně vyšší výskyt „ranního“ typu u sportovců než u nesportovců (Mann – Whitney Utest: Z = -2,20; p = 0,028). Nebyl zjištěn signifikantně významný rozdíl mezi sportovci
a nesportovci v počtu hodin strávených v činnosti na mobilním telefonu, počítači (Mann –
Whitney U-test: Z = -0,41; p = 0,680). Trenéři by měli věnovat pozornost dennímu režimu
mladých sportovců a pokusit se odstranit problémy se spánkem. Jedná se o aktuální
problematiku k diskuzi také s wellness specialisty, jak integrovat chronobiologické aspekty
lidského chování do své každodenní praxe s klienty.
Klíčová slova: cirkadiánní typologie, mladí sportovci, výsledky E-typu, návyky v denním
režimu, sportovci v komparaci s nesportovci;
Abstract: The interest in the systematic study of the circadian typology (CT) is relatively
recent and has developed rapidly in the two last decades. Nowadays life style of youth is
typical of sleep disturbances and guides to „eveningness“ and potential problems like
psycho-lability, depression mood, aggressiveness. An important part of educational strategy
in mental health support of young athletes is intervention in sleep habits to prevent negative
impact. Tendency to E-type results to the sportsman depression, cardiac and vascular
disease, gastric neurosis, in the best case, one has a bad mood, is inefficient and tired. The
negative effects are more pronounced in female than in male sportsmen and more in younger
sportsmen than in older persons. Intervention programs to promote the sleep and mental
health in different age groups in sense to shift to morning – type would be very useful in
___________________________________________________________________________________ 69
young sportsmen. 738 pupils in the age period 10 – 16 years (358 males, 380 females) from
all regions of Czech Republic were investigated. From this sample we selected 531
sportsmen, in the age period 10–16 years old (269 males, 262 females). The diagnostic
methods were applied: “Integrated questionnaire” (CZ Harada, Krejčí 2010), „Morningness
– Eveningness questionnaire” (Torsvall, Akerstedt 1980) oriented on investigation of diurnal
rhythm, sleep habits, meal habits, light condition; Statistical Analysis. Results showed
significantly more often "morningness" in sportsmen than in non-sportsmen (Mann-Whitney
U-test: Z = -2.20, P = 0.028). Non-significant differences between sportsmen and nonsportsmen were found in the hours spent on mobile, computer (Mann-Whitney U-test: Z = 0.41, P = 0.680). Coaches should pay attention to young sportsmen daily regime and to try to
eliminate sleep problems. It is an actual problematic for the discussion with wellness
professionals, how to integrate chronobiological aspects of human behaviour into their daily
practice with clients.
Key words: circadian typology; young athletes; E-type results; daily regime habits;
sportsmen comparing non-sportsmen;
1 Problém
Zájem o systematické studium cirkadiánní typologie (CT) je relativně nový a rychle se
rozvíjí v posledních dvou desetiletích. Současný životní styl mládeže je typický poruchami
spánku, směřující k „večerní“ typologii (tzv. E-typu) s následnými problémy, jako jsou
psychická labilita, deprese, agresivita. Důležitou součástí vzdělávací strategie v oblasti
podpory duševního zdraví mladých sportovců je intervence v oblasti spánkových habitů
z hlediska prevence negativních následků. Tendence k E-typu vyúsťují do deprese sportovce,
potencují srdeční a cévní choroby, žaludeční neurózy a v lepším případě špatnou náladu,
neefektivnost a únavu. Negativní účinky jsou výraznější u ženského pohlaví než u mužského
a více u mladších sportovců než u starších. Intervenční programy na podporu spánku
a duševního zdraví u různých věkových skupin ve smyslu transferu k ranní typologii by tudíž
mohly být u mladých sportovců velmi užitečné.
Spánek a cirkadiánní řízení mají modulační vliv na sekreci většiny hormonů. Spánek
ovlivňuje nejen hormony hypotalamo-hypofyzální osy, ale také hormony řídící metabolismus
cukrů, chuť k jídlu a vodní a elektrolytové hospodářství. Při usínání, tedy během Non-REM
spánku, hraje důležitou roli hypotalamus spolu se šišinkou. Hormonem podílejícím se
významně na řízení spánku a bdění je melatonin. Na produkci melatoninu má vliv přítomnost
světla, strava a užívání některých druhů léčiv. Šišinkou vylučovaný hormon melatonin má
vliv na specifické shluky neuronů v mozku, které spouštějí a vyvolávají spánek. Snížení
úrovně světla ve vnějším světě představuje podnět, který aktivuje šišinku, aby zvýšila
vylučování melatoninu. Silné světlo naopak vylučování melatoninu brání. (Harada et al. 2007;
Krejčí et al 2011; Nevšímalová 2008)
Nesoulad mezi průběhem střídání světla a tmy a denním režimem může vyvolávat lehčí
nebo i velmi závažné poruchy. Je dobře známo, že takové poruchy a nutnost vyrovnávat
narušení cirkadiánního rytmu vyvolává náhlé přemístění člověka do jiného časového pásma,
například při cestách na jiné kontinenty. Z tohoto důvodu sportovci při účasti na světových
soutěžích cestují ze vzdálených zemí buď bezprostředně před závodem, nebo lépe s takovým
časovým předstihem, aby se jejich cirkadiánní rytmus mohl plně vyrovnat s místními
podmínkami.
Velmi nepříznivě se mohou projevit rozdíly v synchronizaci biologických rytmů zejména
v případech, kdy vznikají časové posuny jednotlivých činností proti dennímu rytmu, jako
tomu je při aktivitách v noci (například i studium), kdy se sice aktivity posunují do noční
70 ___________________________________________________________________________________
doby, ale není možné přitom ovlivňovat produkci hormonů (např. melatoninu nebo kortizolu),
tělesnou teplotu atd. U takových osob se časem zvyšuje výskyt srdečních chorob, potíží se
zažívacím traktem, poruch spánku i jiných obtíží.
Spánek je nejpřirozenější cesta odblokování všeho aktuálního, co se ve vědomí v průběhu
dne zapsalo a na základě čehož vznikají endocepty při postupném zpracování všech denních
smyslových stimulů. Spánek je významnou součástí lidského života. Lze jej definovat jako
funkční stav organismu, který se vyznačuje specifickými neurofyziologickými vlastnostmi.
Behaviorálně je spánek definován jako stav klidu s minimální pohybovou aktivitou, kdy
dochází k omezenému vnímání, mentální aktivita mozku je zcela odlišná od bdělého stavu
(Nevšímalová, 2008).
Spánek má několik fází, jež se v průběhu noci opakují. Dochází ke střídání telencefalické
a rhombencefalické fáze spánku. Během osmihodinového spánku se tyto dvě fáze vystřídají
až pětkrát. Spánek slouží k obnově duševních a tělesných funkcí a svojí kvalitou reaguje na
fyziologické i patologické změny v organismu. V této době je umožněna duševní a somatická
regenerace, je zvyšována odolnost, ukládáno naučené do paměti a dochází k celkové emoční
konsolidaci. U dospívajících sportovců má dále spánek význam pro zdravý růst organismu,
pro emoční a duševní vyrovnanost a výkonnost. Je pro ně výhodné z hlediska ochrany zdraví
dříve večer usínat a ráno se dříve probouzet. Optimálním časem k usínání je 22. hodina.
Narušení cirkadiánních rytmů se objevuje zákonitě ve velké míře v takových případech,
kdy nejsou úroveň a trvání denního osvětlení dostatečné k jejich synchronizaci, zejména
v zimním období s krátkým dnem a v krajinách s vyšší zeměpisnou šířkou. K tomu ještě
mohou přispívat místní podmínky, například vysoká a hustá zástavba omezující přístup
denního světla, celodenní pobyt v místnostech s nedostatečným denním osvětlením nebo
s pouze umělým osvětlením a podobně. U významné části populace při takovém deficitu
denního světla vznikají charakteristické příznaky a obtíže, jako zvýšená únava, ospalost,
snížená aktivita a výkonnost, apatie, růst tělesné hmotnosti, bolesti hlavy atd. (Harada a kol.,
2007). Tyto příznaky se označují jako syndrom SAD (seasonal affective disorder), který je
možné popsat jako sezonní rozladění organismu.
2 Cíle, hypotézy
Cíl práce byl zaměřen na zkoumání cirkadiánní typologie a spánkových návyků, u
mladých sportovců.
 H1 Sportující dívky jsou signifikantně častěji E-typy než sportující chlapci.
 H2 Mezi souborem sportovci a souborem nesportovci není signifikantní rozdíl
v průměrné délce doby strávené u monitorů (počítač, tablet, mobil) za 1 den.
3 Metody, procedura
3. 1 Charakteristika souboru
Bylo zkoumáno celkem 738 žáků ve věkovém rozpětí 10–16 let (358 chlapců, 380 dívek)
ze všech regionů České republiky. Z tohoto souboru 531 bylo aktivních sportovců (269
chlapců, 262 dívek) účastnících se pravidelně soutěží a celoroční tréninkové zátěže. Zbylou
část souboru tvořilo 207 žáků nesportovců (102 chlapců, 105 dívek).
3. 2 Metody
Metody diagnostické:
Jako diagnostické metody byly použity:
„Integrovaný dotazník cirkadiánní typologie“ (Harada, Krejčí 2010);
___________________________________________________________________________________ 71
„Dotazník cirkadiánních preferencí“ (Torsvall, Akerstedt 1980)
Metody statistické:
Mann-Whitney U-test. Ke statistickému hodnocení byl použit software Statgraphics
Centurion, verze XVI od firmy Statpoint Inc. (Warrenton, Virginia, USA).
4 Výsledky a diskuze
Výsledky prokázaly statisticky významně častěji „ranní typ“ u souboru sportovců než
u souboru nesportovců (Mann-Whitney U-test: Z=-2,20, p=0.028). Z hlediska komparace
pohlaví byli sportující chlapci signifikantně častěji ranními typy než nesportující chlapci
(Mann-Whitney U-test: Z=-2.20, P=0.028). Mezi sportujícími dívkami a nesportujícími
dívkami nebyl zjištěn signifikantní rozdíl, tj. dívky byly mnohem častěji E-typy než chlapci.
Tento výsledek potvrzuje opět předpoklad, že dívky jsou afinitní více z hlediska tendence k Etypu, a tím jsou ohrožovány poruchami psychiky, depresemi, únavou, žaludeční neurózami aj.
Lze tak potvrdit hypotézu H1. Toto tvrzení je podpořeno dalšími výsledky. Statistickou
analýzou bylo zjištěno, že dívky zažívaly signifikantně častěji stav sklíčenosti než sledovaní
chlapci (χ2 test: χ2 cal= 18.1, df=3, P<0.001) – viz Graf 1.
Souvisejícím pozitivním jevem s daným zjištěním byl fakt, že sledované dívky vedly
rozhovory o zdraví se svými rodiči signifikantně častěji než sledovaní chlapci (χ2 test: χ2 cal=
25.1, df=5, P<0.001) – viz Graf 2.
Naproti tomu statisticky nevýznamné byly rozdíly mezi sportovci a nesportovci
z hlediska počtu hodin strávených u mobilu, počítače (Mann- Whitney U-test: Z= -0,41,
p=0,680). Také nebyl zjištěn genderový signifikantní rozdíl v M-E preferencích (MannWhitney U-test: Z=-0.87, P=0.381). Tímto zjištěním lze potvrdit hypotézu H2. Pro životní
styl to znamená, že spánek před půlnocí je u mladistvých trvale narušován, a tím je produkce
melatoninu snižována. Z tohoto stavu se může vyvinout chronická porucha spánku a následně
psychické problémy, jako je podrážděnost, zlost a deprese. Fyzická únava po sportovním
tréninku sice napomáhá usínání, ale jen tehdy, je-li sportovní trénink ukončen aspoň tři
hodiny před usínáním.
Female
M ale
0%
Depression
20%
40%
often
60%
sometime
80%
rarely
100%
not at all
Graf 1: Sklíčenost a depresivní nálada u sledovaných chlapců a dívek (N=738, 358
chlapců, 380 dívek)
72 ___________________________________________________________________________________
Female
M ale
0%
20%
Talk with family
40%
60%
80%
very frequentry or frequentry
kind of frequently
kind of rarely
rarely or not
100%
Graf 2: Genderové rozdíly ve frekvenci hovorů sportujících chlapců a dívek s rodiči
(N=531; 269 chlapců, 262 dívek)
not sportman
sportman
0%
have afternoon snack
at regular time
20%
always
40%
often
60%
sometime
80%
occasionally
100%
never
Graf 3: Korelace mezi provozováním sportu sledovaných chlapců a dívek (ano – ne)
a duševním zdravím (frekvence stavů depresí, vzteku, podrážděnosti), (N=531; 269 chlapců,
262 dívek)
Navíc nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi provozováním sportu u sledovaných
chlapců a dívek a duševním zdravím (frekvence stavů depresí, vzteku, podrážděnosti) (χ2 test:
χ2 cal= 8.47, df=4, P =0.075) – viz Graf 3.
Z hlediska BMI nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi sportujícími a nesportujícími
probandy (Mann-Whitney U-test: Z=-0.41, P=0.680), viz Graf 1. BMI sledovaných dívek
bylo signifikantně nižší než BMI sledovaných chlapců (Mann-Whitney U-test: Z=-5.65,
P<0.01) – viz Graf 3a.
___________________________________________________________________________________ 73
Male
70
Female
60
50
40
30
20
10
0
>15
15-
16-
17-
18-
19-
20-
21-
22-
23-
24-
25-
26-
27-
BMI
Graf 3a: Rozdíly v hodnotách BMI u sledovaných chlapců a dívek (N=738, 358 chlapců,
380 dívek)
Naproti tomu nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v BMI mezi sportujícími a nesportujícími
chlapci (Mann-Whitney U-test: Z=-0.41, P=0.680). Zkoumání BMI se prokázalo díky
korelační analýze významné ještě v dalších souvislostech, viz Grafy 4, 5.
28
BMI
21
14
7
often
sometime
rarely
not at all
How frequently do you get irritate in usual life?
Graf 4: Korelace mezi BMI a četností stavu podrážděnosti u sledovaných respondentů
(N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=20.8, df=3, P<0.01
74 ___________________________________________________________________________________
28
BMI
21
14
7
5-6 time /week
3-4time
1-2time
rare or never
Frequency to take sweet drink
Graf 5: Korelace mezi frekvencí požívání sladkých nápojů a BMI u sledovaných
respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=13.7, df=3 P<0.01
Korelaci mezi frekvencí požívání sladkých nápojů a BMI lze předpokládat. U mladistvých
sportovců v pravidelném tréninku by se mohlo zdát, že nemůže vzniknout žádný problém,
protože přemíru sladkostí mladí sportovci „spálí“ během tréninku.
Frequency to take sweet stuff
rare or never
1-2time
3-4time
5-6 time /week
0%
Frequency to get angry
20%
often
40%
sometime
60%
80%
rarely
100%
not at all
Graf 6: Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence vzteku
u sledovaných respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek), χ2 test: χ2 cal= 22.6, df=9,
P<0.01
Jak prokázaly naše výsledky (viz Graf 6), je také konzumace sladkostí spojena
s následnou podrážděností, vztekem, sklony k depresím:
 Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence stavu
___________________________________________________________________________________ 75
podrážděnosti (χ2 test: χ2 cal= 15.6, df=9, P=0.075);
 Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence depresivní
nálady (χ2 test: χ2 cal= 24.7, df=9, P<0.01);
 Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence vzteku (χ2 test: χ2
cal= 22.6, df=9, P<0.01), viz Graf 6.
Average of Accumlated ME score
28
21
14
7
5-6 time /week
3-4time
1-2time
rare or never
Frequency to take sweet drink
Graf 7: Korelace mezi frekvencí požívání sladkých nápojů a M-E skóre u respondentů
(N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=20.3, df=3 P<0.01
Velice zajímavými se jeví výsledky korelací mezi psychickými stavy a M-E typologií
žáků. M typ = ranní typ, E-typ večerní typ. Současný životní styl vychovává ze žáků večerní
typy (chat, sledování sms zpráv, počítačové hry až k půlnoci i přes půlnoc). Naše sledování
tyto skutečnosti potvrzují. Důležitou součástí (obzvláště u dívek) jsou edukační strategie
v oblasti sportovního tréninku mladistvých. Obzvláště důležité je intervenční působení
v oblasti spánkových habitů.
Zde je třeba ještě poznamenat pro lepší orientaci v Grafech 7, 8, 9, že čím nižší je hodnota
M-E skóre, tím vyšší je tendence k večernímu E-typu u zkoumané skupiny.
V této souvislosti bylo zjištěno, že u zkoumaných respondentů, sportovců i nesportovců od
11 do 16 let, průměrné M-E skóre klesalo jak u sledovaných chlapců, tak i u sledovaných
dívek spolu s věkem – viz Graf 8.
76 ___________________________________________________________________________________
28
21
14
7
9 yrs
10 yrs
11 yrs
12 yrs
13 yrs
14 yrs
15 yrs
16 yrs
Graf 8: Korelace mezi M-E skóre a věkem zkoumaných respondentů respondentů
(N=738, 358 chlapců, 380 dívek) Kruscal-Wallis test, χ2=43.3, df=7, P<0.01
28
21
14
7
often
sometime
rarely
not at all
How frequently do you have depressed mood in usual life?
Graf 9: Korelace mezi depresivními stavy a M-E typem u sledovaných respondentů
(N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=16.6, df=3 P<0.01
5 Závěry
Hypotéza H1 „Sportující dívky jsou signifikantně častěji E-typy než sportující chlapci“
byla výzkumným šetřením a následnou statistickou analýzou dat potvrzena.
Hypotéza H2 „Mezi souborem sportovci a souborem nesportovci není signifikantní rozdíl
v průměrné délce doby strávené u monitorů (počítač, tablet, mobil) za 1 den“ byla rovněž
potvrzena výzkumným šetřením a následnou statistickou analýzou.
Potvrzení obou hypotéz a zjištění dalších významných faktů, souvisejících se životním
stylem mladistvých sportovců a nesportovců a rozkrývajících negativní tendence v oblasti
mentálního zdraví sportovce nás vede k závěru, že trenéři by měli věnovat pozornost dennímu
režimu mladých sportovců a pokusit se eliminovat problémy se spánkem. Jedná se také
___________________________________________________________________________________ 77
o aktuální problematiku k diskuzi s odborníky wellness, jak integrovat všeobecně
chronobiologické aspekty lidského chování do každodenní práce s klienty, sportovci
i nesportovci.
Podle japonských odborníků (Harada et al. 2007, Wada et al. 2009) je nezbytné působit
pedagogickými intervencemi v oblasti spánkových habitů u dětí a u mládeže. Tito odborníci
doporučují vést spolu s tréninkovým deníkem i deník spánkových rytmů s přehledem času
stráveného před monitory. Trenéři a pedagogové pak mají analyzovat tyto přehledy spolu
s mladistvými i s rodiči a hledat možnosti, jak eliminovat negativní jevy s následnou analýzou
a vyhodnocením. Jde o to, zda trenéři, manažeři a pedagogové vůbec budou schopni tuto roli
adekvátně plnit, neboť mnohé studie uvádějí do popředí problematiku zdraví a životního stylu
těch, kteří mladistvé vychovávají v souvislosti s burn-out syndromem, stavy bezmocnosti
v konfliktních situacích, s pocity úzkosti a strachu, s nedostatkem uznání apod. (např.
Kornatovská 2011, Michal 2012, Michal, Nevolná 2012).
Literatura
Harada T, Hirotani A, Maeda M, Nomura H, Takeuchi H. (2007) Correlation between
breakfast tryptophan content and morningness-eveningness in Japanese infants and students
aged 0-15 yrs. Journal of Physiological Anthropology, 26: 201-207.
Kornatovská, Z. (2011) Needs Analysis of Teachers in a View Context of Education
Institutions Managers within EU STRESSLESS Project. In: Health Education and Quality of
Life III. Č. Budějovice: Jihočeská univerzita: 168-177.
Krejčí, M., Wada, K., Nakade, M., Takeuchi, H., Noji, T., Harada, T. (2011) Effects of
Video Game Playing on the Circadian Typology and Mental Health of Young Czech and
Japanese Children. In Psychology (Scientific Research). Vol. 2, 7: 674-680.
Michal, J. (2012) Analysis of sports training of the competitors in alpine skiing. Acta
Universitatis Matthiae Belii, Physical Education and Sport. 2012, Vol. IV, 1: 95-102. ISSN
1338-0974.
Michal, J., Nevolná, T. (2012) Physical Activity as an effective means to a healthy
lifestyle. Acta Universitatis Matthiae Belii, Physical Education and Sport. 2012, Vol. IV, 1:
103-114. ISSN 1338-0974.
Nevšímalová, S. Poruchy spánku. In Postgraduální medicína, 2008, roč. 10, č. 7, s. 778.
Torsvall L, Åkerstedt T. A. (1980). Diurnal type scale: construction, consistency and
validation in shift work. Scand. J. Work Environ. Health 6: 283-290.
Wada, K., Krejčí, M., Ohira, Y., Nakade, M., Takeuchi, H. Harada, T. (2009)
Comparative study on circadian typology and sleep habits of Japanese and Czech infants.
Sleep and Biological Rhythms, 7(3): 218-221.
Kontakt
Doc. PaedDr. Milada Krejčí, Ph.D.
VŠTVS Palestra
Pilská 9, 198 00 Praha 9
[email protected]
78 ___________________________________________________________________________________
MONITOROVANIE VZŤAHU ŠTUDENTOV TU VO ZVOLENE
K VYBRANÝM SEZÓNNYM ČINNOSTIAM
MONITORING STUDENT RELATIONSHIP TECHNICAL
UNIVERSITY IN ZVOLEN TO SELECTED SEASONAL ACTIVITIES.
Martin KRUŽLIAK – Karin BAISOVÁ
Abstrakt: Telesná výchova na vysokých školách v súčasnosti prechádza obdobím, ktoré sa
vyznačuje ubúdaním záujmu študentov o telovýchovné aktivity. Hľadanie nových–
atraktívnych foriem a ich zavádzanie do hodín telesnej výchovy sa stáva nevyhnutnou
súčasťou, pre motiváciu študentov k pravidelnému športovaniu. Sezónne činnosti poskytujú
široké možnosti pre motiváciu študentov o športovanie a súčasne skvalitnenie ich vzťahu
k zdravému životnému štýlu.
Kľúčové slová: sezónne činnosti, telovýchovné aktivity, kurzové formy telesnej výchovy
Abstract: At present, physical education at colleges and universities has a period of the
declining interest of students in physical activities in general. Seeking new and attractive
forms of new activities and establishing these at physical education classes became
a necessary prerequisite to motivate students and lead them to regular exercise and sport
activities. Seasonal activities provide a broad spectrum of possibilities how to motivate
students into sport and at the same time to improve their relation to healthy living style.
Key words: seasonal activities, physical education activities, course based forms of
physical education
1 Úvod
Doba, v ktorej žijeme, prináša množstvo zmien nielen v životnom prostredí, ale aj
v životnom štýle človeka. Mení sa životný režim, spôsob a organizácia práce, vzťah
k prírodnému prostrediu, využívanie možností racionálneho trávenia voľného času, ale aj
celkový postoj k športovej aktivite. Súčasné zložité podmienky ľudského bytia kladú vysoké
požiadavky na celkovú úroveň zručností, schopností a aktivity každého jednotlivca.
Sme svedkami neustále vzrastajúcej krivky výskytu rôznych civilizačných chorôb. Ľudia
sa nedostatočne venujú pohybu a telovýchovným činnostiam. Častým argumentom býva
odvolávanie sa na nedostatok telocviční, telovýchovných objektov, športových hál a pod.
Vzhľadom na súčasný stav našej spoločnosti nemôžeme počítať so zlepšením priestorových
podmienok, je preto potrebné hľadať riešenia a tie sa ponúkajú vo využívaní najväčšej
telocvične, ktorou je príroda.
Vykonávanie pohybu a telovýchovných činností mimo uzavretých priestorov má pozitívny
vplyv na rozvoj a regeneráciu nielen fyzických, ale aj psychických síl. Z toho nám vyplýva,
že zaradenie takých činností, ako sú zimná turistika, pobyty a cvičenie v prírode, vodácka
turistika, zjazdové a bežecké lyžovanie, cykloturistika a iné, by sa mali stať neoddeliteľnou
súčasťou pohybovej aktivity jedinca už od ranného detstva a nemali, by chýbať ani v ponuke
telovýchovných aktivít pre študentov vysokých škôl. Už samostatné pomenovanie nám udáva,
že ide o činnosti, ktoré sa vykonávajú v závislosti od klimatických podmienok v priebehu
roka, ako aj v závislosti na materiálnych a priestorových podmienkach.
___________________________________________________________________________________ 79
Telovýchovné aktivity sezónnych činností, slúžia nielen k telesnej a psychickej relaxácii,
ale i k všestrannému rozvoju osobnosti človeka. Zároveň tieto aktivity využívajú možnosť
prírodného prostredia vplývať na, celkový zdravotný stav človeka, poskytujú nezabudnuteľné
estetické a emocionálne zážitky. Poznávanie krás prírody, radosť z pohybu, upevnenie zdravia
a priateľských vzťahov medzi ľuďmi, to všetko môžeme získať pri ich vykonávaní.
Sezónne činnosti ako letná a zimná turistika, pobyty a cvičenie v prírode, vodácka
turistika, zjazdové a bežecké lyžovanie, cykloturistika a iné, slúžia nielen k telesnej
a psychickej rekreácii, ale i k všestrannému rozvoju osobnosti človeka. Všetky tieto aktivity
využívajú všestrannú možnosť prírodného prostredia, ktoré okrem blahodarného zdravotného
vplyvu poskytuje nezabudnuteľné estetické a emocionálne zážitky.
Telovýchovné a športové sezónne činnosti patria medzi činnosti, ktoré sa u študentov
vysokých škôl tešia veľkej obľube svojou atraktivitou (poznávanie nového prostredia,
vytvárania skupín so spoločným telovýchovným zameraním, možnosťou zdokonaľovania sa
v nevšedných pohybových aktivitách...), preto by ich malo podporovať, rozvíjať
a organizovať každé telovýchovné pracovisko vysokých škôl.
Jednotlivé sezónne činnosti a ich postavenie vo vyučovaní telesnej výchovy na vysokých
školách môžeme nájsť v tematickom celku učiva len na školách profilujúcich budúcich
učiteľov telesnej výchovy, na ostatných školách sú len súčasťou kurzovej formy všeobecnej
telesnej výchovy, s možnosťou ich zaradenia do ponuky telovýchovných aktivít pre
študentov, využívajúc vlastné rekreačné zariadenia škôl, prípadne vhodné prírodné
podmienky blízkeho okolia.
2 Teoretické východiská
2.1 Charakteristika a význam vybraných sezónnych činností
Turistika je komplex činností spojených s pobytom a pohybom prevažne v prírode,
kultúrno – poznávacou činnosťou a odborno-technickými vedomosťami a zručnosťami. Ich
cieľom je rozvoj duchovného bohatstva, psychickej a fyzickej zdatnosti a upevnenia zdravia
človeka (Žiškay, 1995).
Prostredníctvom turistiky a cvičení v prírode rozvíjame pohybové schopnosti vytrvalostné,
silové, rýchlostné a koordinačné. Zároveň sa vytvárajú pohybové návyky, ktoré majú vplyv
na zvyšovanie celkovej telesnej zdatnosti .
Turistická chôdza najviac zamestnáva svalové skupiny dolných končatín a trupu, len
v malej miere svalstvo horných končatín. Stupeň zaťaženia organizmu chôdzou okrem jej
rýchlosti závisí od hmotnosti tela, neseného bremena, od profilu trate (rovina, stúpanie,
klesanie), od kvality povrchu (piesok, sneh, bahnitý terén), od druhu obuvi, odevu a od
poveternostných podmienok. Chôdza zvyšuje funkčnú zdatnosť pohybového systému, ako aj
silu svalov, pružnosť a pevnosť väziva a kĺbov (Sýkora, 1986).
Nakoľko v pešej turistike ide o prirodzenú lokomóciu, chôdzu, môže sa vykonávať už od
skorého detstva. Prístupnými formami by mala byť uskutočňovaná od detstva, pretože
správne volenými a primerane dávkovanými pohybovými činnosťami, využívaním prírodných
faktorov, zachovávaním pravidiel osobnej a spoločenskej hygieny a správnej životosprávy
napomáha zdravému rastu a vývoju organizmu, otužuje ho a prispieva k zvyšovaniu jeho
výkonnosti.
Watkins – Dalal (1995) zdôrazňujú, že príroda poskytuje mnohokrát ťažšie podmienky na
cvičenie ako telocvičňa či ihrisko. Vďaka tomu dochádza k vytváraniu a upevňovaniu takých
morálnych a vôľových vlastností, akou sú vytrvalosť, odvaha, pevná vôľa, húževnatosť,
sebadisciplína, rozhodnosť, pomoc priateľom, obetavosť, samostatnosť. Turistika a pobyt
v prírode má zároveň veľmi pozitívny vplyv na nervovú sústavu. Pobyt v prírode, zblíženie sa
80 ___________________________________________________________________________________
s ňou a nadobudnutie potrebných pohybových návykov vedie k aktívnemu odpočinku
a celkovej regenerácie ľudského organizmu.
Okrem turistických vychádzok, výletov, túr, pochodov a cvičení v prírode sa môžu
v rámci sezónnych činností uplatňovať aj iné druhy turistiky, napríklad: turistika na bežkách,
ako jedna z možností zimnej turistiky alebo cykloturistika.
Lyžiarska turistika využíva lyže, bežky ako presunový prostriedok pre pohyb zasneženou
krajinou. Uskutočňovanie tohto druhu turistiky je však podmienené lyžiarskymi zručnosťami,
nakoľko využíva techniky bežeckého i zjazdového lyžovania.
Súhlasíme s názormi autorov (Dvořák, 1990; Hrčka – Drdacká, 1992; Michal, 1998), že
má veľký význam z hľadiska zdravotného, lebo sú pri nej rovnomerne zaťažované všetky
hlavné svalové skupiny. Patrí z pohybového hľadiska k najvšestrannejším druhom turistiky.
Má vytrvalostný charakter, vplýva na zlepšenie obehového a dýchacieho systému.
Ako uvádza Kozlov (1990) osobitným podnetom z hľadiska zdravotného je prostredie,
v ktorom sa lyžovanie realizuje. Pohyb a pobyt v krajine pokrytej snehovou perinou prináša
každému radosť, duševné uspokojenie a v neposlednom rade vedie k citovým a estetickým
zážitkom. Pohyb v horskom prostredí pestuje húževnatosť, silu, vytrvalosť, rýchlosť,
koordinačné schopnosti, tiež otužilosť, odvahu, rozhodnosť, zmysel pre orientáciu
a súťaživosť, záujem o telovýchovnú činnosť, ochranu životného prostredia a zároveň
formuje charakter človeka.
Cykloturistika je druhom turistiky, ktorý používa ako aktívny presunový prostriedok
bicykel. Umožňuje zostať v kontakte s najbližším okolím, s prírodou, predpokladá však
dokonalé zvládnutie techniky jazdy a ovládanie dopravných predpisov (Ludvík, 1990).
Pri cyklistike sa rozvíjajú vytrvalostné schopnosti, obratnosť a tiež rovnováha. Pri jazde na
bicykli sú najviac zaťažené vystierače stehna a predkolenia a ohýbače chodidla, čo si
vyžaduje a spätne i rozvíja silu svalstva dolných končatín dynamického charakteru.
Bicyklovanie vhodne pôsobí i na srdcovo-cievny systém, z toho vyplýva, že pravidelné
pestovanie cyklistiky sa môže už od mladosti využívať na prevenciu srdcovo–cievnych
ochorení (Hrčka – Drdacká,1992; Ludvík, 1990). Záťaž pri bicyklovaní môžeme ovplyvňovať
viacerými faktormi napr.: vzdialenosťou, rýchlosťou jazdy, kopcovitosťou terénu, povrchom
cesty atď.
Významnú úlohu pri cykloturistike plní jej poznávacia činnosť, ktorá je zameraná na
spoznávanie miest, krás prírody a zaujímavých oblastí, ku ktorým nás privedú klasické cesty,
cyklistické chodníky, či nespevnené poľné, lúčne či lesné cestičky.
Pri jazde na verejných komunikáciách nesmieme zabúdať na dodržiavanie cestného
zákona a na dôsledné technické vybavenie bicykla, lebo pri porušení pravidiel nám hrozia
také isté sankcie, ako vodičom motorových vozidiel. Zároveň si však musíme uvedomiť, že
na ceste sme najzraniteľnejší a preto treba bezpečnosti pri jazde venovať maximálnu
pozornosť.
Základné rozdelenie cykloturistiky je dané charakterom terénu, v ktorom sa cyklista
pohybuje na:
 cestnú cykloturistiku (využíva prevažne verejné komunikácie), jej cieľom je prevažne
poznávacia činnosť, spojená s presunom od miesta k miestu
 horskú cykloturistiku (využíva prevažne nespevnené cestičky, či horské a lesné
chodníky), jej cieľom je poznávanie krás prírody, jazda prírodou s prekonávaním terénnych
nerovností.
Pri charakteristike vodáckej turistiky sa stotožňujeme s názormi autorov (Bence –
Zbiňovský, 2006), že športové aktivity na vode v prírodnom prostredí sú vhodným
___________________________________________________________________________________ 81
prostriedkom pohybovej rekreácie a sebarealizácie. Toto prostredie umožňuje aktívne
poznávať výnimočnosť a jedinečnosť prírody, kultúry a histórie navštívených lokalít našej
vlasti.
Ovládanie lode tradične patrí k významným a príťažlivým prvkom športových aktivít
mládeže a tiež dospelých Vodné športy ovplyvňujú rozvoj osobnosti jedinca aj z hľadiska
všeobecne akceptovaných významov telovýchovných a športových aktivít, ako je vzdelávací,
výchovný, zdravotný a najmä rekreačný význam.
Pre rozvoj individuality sú dôležité predovšetkým osobnostné vlastnosti, ako
prispôsobovanie sa kolektívu, obetavosť, dôslednosť a dochvíľnosť, sebadisciplína a počas
realizácie športových aktivít na vode aj citlivý vzťah k životnému prostrediu.
Z hľadiska rozvoja vôľových vlastností pôsobíme na húževnatosť, bojovnosť, statočnosť
a pevnú vôľu pri zdolávaní objektívnych prekážok, nepriaznivých subjektívnych stavoch a na
optimistické – pozitívne myslenie.
Športová a rekreačná plnohodnotná jazda na lodi je podmienená zvládnutím techniky
pádlovania a techniky jazdy, ale tiež poznaním charakteru stojacich (predovšetkým umelo
vytvorené vodné nádrže), ale najmä prúdiacich (potoky, rieky, náhony a plavebné kanály)
vôd.
Aj keď sa zdá, že pri splavovaní vodných tokov nedochádza k svalovému zaťaženiu, opak
je pravdou, lebo pri cyklických pohyboch rovnomerne zaťažujeme svalstvo horných končatín,
chrbtové a brušné svalstvo. Celkovo dochádza k rozvoju nielen jednotlivých svalových
skupín, ale je i veľkým podnetom pre zvyšovanie zdatnosti obehového a dýchacieho
ústrojenstva a ďalšej ekonomizácie premeny látok a energie v organizme. Výrazne vplýva na
činnosť ústrednej nervovej sústavy.
Pobyt a cvičenia v prírode patria medzi pohybové aktivity študentov s cieľom vytvárania
kladného vzťahu k tejto činnosti a zároveň efektívneho využívania voľného času v prírode.
Ich význam je vo formovaní vzťahu mladej generácie k športu a aktívnej pohybovej činnosti,
prispievajú k všestrannému rozvoju študentov a k adaptácii organizmu v prírodných
podmienkach, rozvíjajú fyzickú zdatnosť a výkonnosť, formujú vzťah ľudí k prírode. Ďalej
napomáhajú pri regenerácii síl a upevňovaní zdravia v špecifickom prostredí. Celkove svojím
zameraním vytvárajú a formujú životný štýl, kompenzujú jednostranné zaťaženie a ich
najväčšou výhodou je, že ich možno využívať v akomkoľvek veku.
Z fyziologického hľadiska priaznivo vplývajú na dýchací systém a podporujú kardiorespiračnú zdatnosť, sú nápomocné v boji proti civilizačným ochoreniam, posilňujú svalstvo
a zlepšujú svalovú silu, vytrvalosť a kondíciu, zvyšujú imunitu, dopĺňajú životnú energiu.
Taktiež znižujú stres a napätie a celkove upevňujú zdravie jedinca.
Pobyt a cvičenia v prírode vo všeobecnosti možno rozdeliť na:
 Pohybové aktivity – telesné cvičenia v prírode (beh, chôdza, prekonávanie prekážok,
prechádzky, pohybové hry...)
 Kultúrno – poznávacie aktivity – poznávanie pamiatok, krás, chránených území...
 Odborno – technické vedomosti a zručnosti – výstroj, orientácia v prírode, topografia,
prvá pomoc, ochrana prírody, táborenie, pravidlá...)
V rámci letných kurzov pre študentov na TU vo Zvolene sme využívali okrem tradičných
pohybových aktivít aj netradičné formy pohybu a športu, ktorých výber bol rôznorodý.
Cieľom bolo ukázať študentom iné druhy športov a aktivít a naučiť ich základným
zručnostiam a pravidlám. Kontrolu úrovne zvládnutia sme uskutočnili pomocou súťaží.
82 ___________________________________________________________________________________
Orientačný beh
Pomocou mapy a buzoly študenti bežia po trase s cieľom nájsť 4 – 6 kontrol – stanovíšť.
Na každom z nich sa nachádza pečiatka a otázka, ktorej odpoveď aj s pečiatkou zaznamenajú
na pretekársky list. V cieli sa zohľadňuje čas, správne odpovede a počet nájdených kontrol.
Podľa počtu účastníkov sa rozhoduje, či pôjde o preteky jednotlivcov alebo družstiev.
Študentov delíme na kategóriu mužov a žien.
Streľba zo vzduchovky
Súťažia jednotlivci v ľahu. K dispozícii majú 3 nástrelné rany, po ktorých nasleduje
kontrola a výmena čistého terča. Ďalších 10 rán strieľajú naostro. Vyhodnocuje sa počet
nastrieľaných bodov. Študentov delíme na kategóriu mužov a žien.
Netradičné športy
Šípky – z určenej vzdialenosti majú študenti k dispozícii 3 nástrelné hody, potom
nasleduje 5 ostrých. Vyhodnocuje sa počet trafených bodov. Študentov delíme na kategóriu
mužov a žien.
Frisbee – jednoduché hádzanie lietajúceho taniera na presnosť, na vzdialenosť, na rýchlosť
a pod. Najjednoduchšou hrou v rámci frisbee je discgolf. Úlohou súťažiaceho je hodiť tanier
k méte (jamka, tyč...) z určeného miesta na čo najmenší počet pokusov.
Petanque – francúzska spoločenská hra pre dve 1–3 členné družstvá, ktoré sa snažia
umiestniť – hodiť gule čo najbližšie k cieľu, ktorým je drevená gulička, tzv. prasiatko.
Záhradný kroket – cieľom hry je dostať loptičku pomocou špeciálnej pálky cez všetky
postavené bránky, ktoré vytvárajú trasu. Vyhráva ten, kto má najmenej dotykov.
Speedminton – hra, kde sa prepája bedminton, squash a tenis. Hrá sa aj mimo ihriska na
voľnom priestranstve, ale aj na ihrisku. Ak sa hrá na body, bod sa zaráta vtedy ak súperovi
košík spadne, alebo ho trafí mimo stanoveného ihriska.
Okrem spomenutých športových aktivít sme zaraďovali do denného režimu aj tenis, stolný
tenis a aerobik, softtenis, bedminton.
U študentov boli pohybové aktivity obľúbené, väčšina z nich si rozšírila svoje vedomosti
zručnosti a skúsenosti o nové netradičné formy športov kolektívnych alebo individuálnych.
Tieto doplnkové aktivity formou kurzov rozvíjajú u študentov pohybovú, poznávaciu ale aj
vedomostnú a stránku a prispievajú tak k rozšíreniu ich poznatkov a schopností.
3 Cieľ výskumu
Cieľom našej práce je na základe empirického výskumu zistiť postoj, vzťah
a poznatky študentov TU vo Zvolene o sezónnych činnostiach.
4 Metodika výskumu
Výskum sme realizovali v časovom horizonte 15 rokov, a to od akademického roku
1997/1998 do 2011/2012. Dotazníkovou metódou sme zisťovali poznatky študentov
o sezónnych činnostiach a ich postoj k nim.
Výskumný súbor tvorilo celkove 2 028 študentov Technickej univerzity vo Zvolene, ktorí
si z ponuky pohybových aktivít nad rámec školskej telesnej výchovy zvolili kurzovú formu
jednej z vybraných sezónnych činností, ktoré ponúkal Ústav telesnej výchovy a športu na TU
vo Zvolene pre študentov dennej formy štúdia. Ponuku tvorili:
 Lyžiarske kurzy (zamerané na zjazdové a bežecké lyžovanie), organizované formou
3– dňových kurzov v Učebno– výcvikovom zariadení TU na Šachtičkách.
 Kurzy cykloturistiky (zamerané na horskú cykloturistiku), organizované formou 3dňových kurzov v Učebno-výcvikovom zariadení TU na Šachtičkách.
___________________________________________________________________________________ 83
 Kurzy turistiky a pobytu v prírode (zamerané na zvládnutie nenáročných túr,
spojených s poznávacou činnosťou a orientáciou v prírode, oboznámenie sa s vybranými
netradičnými športmi, ich pravidlami a hrou), organizované formou 3–4 dňových kurzov
v Učebno- výcvikovom zariadení TU na Šachtičkách.
 Kurzy vodáckej turistiky (zamerané na splavovanie rieky Hron na úseku medzi
Zvolenom a Novou Baňou, zvládnutie plavby na kajakoch, kanoe a pramiciach, poznávaciu
činnosť a spôsoby bivakovania a prípravy stravy v prírode), organizované formou 3- dňových
kurzov, s nocovaním v táborisku v stanoch.
Po absolvovaní kurzu na záver všetci študenti vyplnili nami pripravený dotazník, ktorý
obsahoval otázky týkajúce sa poznatkov o sezónnych činnostiach a postoj študentov k nim.
Výsledky sme samostatne po každej kurzovej forme vyhodnotili a štatisticky spracovali.
4 Výsledky výskumu
Na zistenie celkového počtu študentov, ktorí sa zúčastnili kurzových foriem pohybových
aktivít sme použili zoznamy účastníkov, s vyhodnotenou dokumentáciou výsledkov
z dotazníkov, ktoré vyplnili študenti v závere kurzov. Za sledované obdobie sa kurzovej
formy telesnej výchovy so zameraním na vybrané sezónne činnosti zúčastnilo 2 028 študentov
Technickej univerzity vo Zvolene. Z celkového počtu bolo 654 žien (32,25%) a 1374 mužov
(67,75 %).
Tab. 1 Celkové počty a percentuálne zastúpenie
Počet
Študentov
Zastúpenie
v%
Počet muži
%
Počet ženy
%
Lyžiarsky
kurz
Kurz
vodáckej
turistiky
Kurz
cykloturisti
ky
Kurz
turistiky a
Spolu
pobytu
v
prírode
915
833
72
208
2 028
45,12 %
41,07 %
3,55 %
10,26 %
100 %
540
59,02 %
375
40,98 %
667
80,07 %
166
19,93 %
61
84,72 %
11
15,28 %
106
50,96 %
102
49,04 %
1 374
67,75 %
654
32,25 %
Tab. 2 Počet zúčastnených študentov na jednotlivých kurzových formách
Škol
ský
rok
1997/
1998
Lyžiarsky kurz
Kurz vodáckej
turistiky
Kurz
cykloturistiky
● počet kurzov
● počet štud/kurz
● celkový počet
● počet kurzov
● celkový počet
● počet kurzov
● celkový počet
3
24, 24, 24,
72
2
35, 35
70
1
0
15
Kurz turistiky
a pobytu
v prírode
● počet kurzov
● počet
štud/kurz
● celkový počet
1
0
16
84 ___________________________________________________________________________________
1998/
1999
1999/
2000
2000/
2001
2001/
2002
2002/
2003
2003/
2004
2004/
2005
2005/
2006
2006/
2007
2007/
2008
2008/
2009
2009/
2010
2010/
2011
2011/
2012
Spo lu
3
24, 24, 24
72
3
24, 24, 22
70
3
21, 24, 24
69
3
24, 21, 23
68
3
23, 23, 21
67
3
24, 19, 24
67
3
24, 21, 23
68
3
24, 24, 21
69
3
19, 24, 23
66
2
23, 22
45
2
24, 19
43
2
23, 24
47
2
25, 21
46
2
24, 22
46
2
35, 32
67
3
35, 34, 28
97
2
35, 35
70
2
35, 35
70
1
0
28
2
26, 22
48
2
28, 26
54
2
24, 25
49
2
26, 21
47
2
24, 24
48
2
26, 21
47
2
24, 21
45
2
24, 24
48
2
22, 23
45
40 kurzov
915 študentov
30 kurzov
833 študentov
1
0
12
1
0
16
1
0
17
1
0
12
1
0
17
1
0
18
1
0
15
1
0
17
------------- --------------------------------- --------------------–
------------- --------------------–
1
------------0
-----19
1
------------0
-----–
21
1
------------–
0
-----18
1
------------0
------15
1
------------0
------19
1
------------0
------16
1
------------0
------17
12 kurzov
5 kurzov
208 študentov
72 študentov
Z dotazníkov, ktoré boli zostavené na zistenie poznatkov študentov o sezónnych
činnostiach a ich postoju k nim nám vyplynulo, nasledovné:
___________________________________________________________________________________ 85
Celkove 84,60 % respondentov vedelo uviesť aspoň 4 sezónne činnosti, 9,40 % uviedlo
menej ako 4 sezónne činnosti a 6 % neuviedlo ani jednu. Tento relatívne vysoký stav si
vysvetľujeme skutočnosťou, že študenti sa so sezónnymi činnosťami stretávajú dlhodobo,
pravidelne a sú o nich informovaní, prípadne ich mnohí z nich využívajú vo svojom voľnom
čase ako vhodný druh pohybovej činnosti, viď Tab. 3.
Tab. 3 Poznatky o sezónnych činnostiach
4 sezónne činnosti a viac
1 sezónna činnosť a viac
Neuviedlo
84,60 %
9,40 %
6%
V otázke obľúbenosti sezónnych činností (Tab. 4) na prvom mieste respondenti uviedli
plávanie (37,61 %), bicyklovanie (22,16 %), lyžovanie (15,14 %), turistiku (10,45 %),
korčuľovanie (8,11 %), sánkovanie (4,25 %), vodácku turistiku (2,28 %), čo si vysvetľujeme
skutočnosťou, že plávanie je dlhodobo považované za najpopulárnejšiu sezónnu činnosť
v našich regiónoch. Vzostup cyklistiky kladne ovplyvnila cenová dostupnosť kvalitných
cestných a horských bicyklov, ale aj nárast popularity tohto športu vzhľadom na úspechy
našich cyklistov na svetových podujatiach. Lyžovanie postupne stráca svoje postavenie,
domnievame sa, že ide o značný vplyv postupného ubúdania školských lyžiarskych kurzov
a celkove vyššiu finančnú náročnosť, ktorá sa týka hlavne materiálneho zabezpečenia a ceny
skipasov.
Tab. 4 Obľúbenosť sezónnych činností
Plávanie
37,61 %
Bicyklovanie
22,16 %
Lyžovanie
15,14 %
Turistika
Korčuľovanie
Sánkovanie
10,45 %
8,11 %
4,25 %
Vodácka turistika
2,28 %
V otázke obľúbenosti sezónnych činností (Tab. 5) ponúkaných študentom TU vo Zvolene
v rámci kurzovej formy telesnej výchovy respondenti na prvom mieste uvádzali lyžovanie
(37,13 %), vodácku turistiku (28,76 %), turistiku (26,18 %) a cykloturistiku (7,93 %).
Obľúbenosť lyžovania je možné zdôvodniť dlhodobou tradíciou pri organizovaní lyžiarskych
kurzov na pôde TU vo Zvolene, ako aj doplnením programu výcviku o bežecké lyžovanie,
ktoré sa postupne dostáva do pozornosti aj mladým ľudom, nielen strednej a staršej generácii.
Podobný dôvod sa týka aj vodáckej turistiky. Do úzadia ustupuje mierne turistika
a cykloturistika.
Pri možnosti zavedenia nových foriem sezónnych činností na TU vo Zvolene respondenti
prejavili záujem o korčuľovanie, in-line korčuľovanie, pobyty na prežitie v zimných a letných
podmienkach, rafting.
86 ___________________________________________________________________________________
Tab. 5 Obľúbenosť sezónnych činností z ponuky ÚTVŠ TU vo Zvolene
Lyžovanie
37,13 %
Vodácka turistika
28,76 %
Turistika
26,18 %
Cykloturistika
7,93 %
Celkove sa od roku 1997 v rámci 87 kurzových foriem telesnej výchovy organizovaných
Ústavom telesnej výchovy a športu na Technickej univerzite vo Zvolene zúčastnilo presne
2 028 študentov, pričom najpočetnejšie zastúpenie počtom kurzov aj počtom študentov sme
zaznamenali pri lyžiarskych kurzoch (40 kurzov, 915 študentov) a pri kurzoch vodáckej
turistiky (30 kurzov, 833 študentov).
5 Záver
Využitie sezónnych činností v kurzových formách telesnej výchovy na vysokých školách
zohráva významnú úlohu pri motivácii študentov k športovaniu. Ich výber, zameranie
a pôsobenie je úzko späté s podmienkami, ktoré je telovýchovné pracovisko vysokej školy
schopné pripraviť. To, že študenti majú stály záujem o sezónne činnosti dokazuje aj náš
výskum, v ktorom môžeme deklarovať ustálenosť záujmu o ne, vzhľadom k možnostiam,
ktoré im naše telovýchovné pracovisko poskytuje. Podnety na zavedenie iných foriem
sezónnych činností berieme na vedomie, pričom sa snažíme o ich zaradenie do programu
nami ponúkaných kurzových foriem. Sme presvedčení, že aj v budúcnosti sa nám bude dariť
vytvárať také podmienky, v ktorých budeme môcť realizovať vybrané formy sezónnych
činností, čím prispejeme k hlbšiemu vzťahu vysokoškolákov k celoživotnej potrebe
športovania a skvalitnenia zdravého životného štýlu.
Literatúra
BENCE, M., ZBIŇOVSKÝ, P. : Vodné športy. UMB, FHV, Banská Bystrica, 2006.
HRČKA, J. – DRDACKÁ, B.1992. Rekreačná telesná výchova a šport. Bratislava: SPN,
1992. 182 s.
DVOŘÁK, F. 1990. Běh na lyžích. II. část, Praha: Olympiapress, 1990. 120 s.
KOZLOV, G. V. 1990. Lyznaja podgotovka v I- III klassach. Fizičeskaja kuľtura v škole,
Minsk: HKTK, 1990, č.12, s.11-17.
LUDVÍK, M. a kol. 1990. Malá encyklopedie turistiky. Praha: Olympia, 1990. 142.
MICHAL, J. 1998. Vybrané kapitoly zo sezónnych činností. Banská Bystrica: PF UMB,
1998. 108 s.
SÝKORA, B. a kol. 1986. Turistika a športy v prírode, teória a didaktika. Praha: SPN,
1986. 223 s.
WATKINS, D. - DALAL, M. 1995. Camping and Walking . Usborne: Publisching, 1995.
154 s.
ŽIŠKAY, J. 1995. Turistika. In: SÝKORA, F. a kol. : Telesná výchova a šport,
terminologický a výkladový slovník. Bratislava: F.R.& G. spol. s r. o., 1995, s. 314-315.
http://www.speedminton.sk/sk/hra/
http://www.frisbee.cz/hra-discgolf.html
http://www.gule.sk/pdf/rules.pdf
___________________________________________________________________________________ 87
Kontakty
PaedDr. Martin Kružliak, PhD. – Mgr. Karin Baisová, PhD.
Ústav telesnej výchovy a športu
Technická univerzita
T. G. Masaryka 24
960 53 Zvolen
[email protected], [email protected]
88 ___________________________________________________________________________________
POSTOJE ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K POHYBOVÝM
ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM
ATTITUDES OF SECONDARY SCHOOL PUPILS TO PHYSICAL
SPORTS ACTIVITIES
JIŘÍ MICHAL
Abstrakt: Cieľom práce bolo prispieť k rozšíreniu poznatkov o názoroch a postojoch
žiakov k školskej telesnej výchove a pohybovým aktivitám. Výskumný súbor tvorilo 753 žiakov,
z toho 401 žiakov 1. ročníka a 352 žiakov 4. ročníka. Výskumom sa zistili, že telesná výchova
patrí u väčšiny žiakov k stále obľúbeným vyučovacím predmetom, pričom väčšiu obľubu má
u chlapcov s výrazne vyššou mierou kladných názorov u mladších žiakov ako u starších.
Kľúčové slova: postoje, pohybové aktivity, telesná výchova, žiaci stredných škôl
Abstract: The aim of this work was to contribute to the expansion of knowledge about the
views and attitudes of students towards school physical education and physical activity. The
research consisted of 753 pupils, 401 pupils of 1st. grade and 352 students of
4th.grade.Research has found that physical education is for most students a favorite school
subject, more popular is for the boys with a significantly higher rate of positive reviews in
younger than older students.
Key words: attitudes, physical activity, physical education, secondary school students
1 Úvod
Dnešná doba je charakterizovaná prenikaním techniky a elektroniky do každodenného
života človeka. Televízia, hudba, počítače či mobilné telefóny sú súčasťou bežnej existencie,
stretávame sa s nimi doma, v práci, na dovolenke atď. jednoducho všade. Tento trend
samozrejme neobchádza ani mladú generáciu, skôr naopak, ona sama sa stáva nositeľom
„informačnej vlny“, mladí ľudia, aj deti, venujú tomuto fenoménu veľkú časť svojho voľného
času. Naskytuje sa tu otázka, nie je to na úkor zdravého vývoja organizmu mladých,
odhliadnuc od škodlivého pôsobenia napr. žiarenia monitora počítača, neodvádza tento
moderný štýl života ich pozornosť od športovej činnosti, či už rekreačnej, súťažnej alebo od
bežnej školskej telesnej výchovy, toľko potrebných pre zdravý vývoj organizmu? Často pri
pozorovaní životného štýlu mladých zisťujeme, že na rozdiel od predchádzajúcich generácií,
keď sa napríklad skupina mladíkov vybrala hrať futbal, dnešná generácia „sedí“ pri internete,
komunikuje formou mailov, SMS a podobne. Zvlášť z týchto skutočností je stále aktuálna
potreba venovať sa viac poznaniu záujmov detí a mládeže, skúmaniu ich postojov ku
klasickým formám školskej telesnej výchovy, aby sme mohli adekvátne prispôsobovať formu
a obsah práce s mladými tak, aby vplyvom civilizačných vymožeností ich kvalitu života
neohrozoval nedostatok pohybu.
Z analýzy názorov na pojem postoja je zjavné, že v definovaní postoja prevláda
rôznorodosť, keď niektorí autori chápu postoj ako psychický stav jednotlivca a jeho
pohotovosť reagovať určitým spôsobom a smerom (Allport, G. W., Newcomb, T. M., Jung,
C. G.), iní v tomto stave zvýrazňujú psychickú zameranosť (Usnadze, D. N.), prípadne ho
___________________________________________________________________________________ 89
chápu ako druhý faktor vzniknutý na základe prežívania – zástancovia teórie učenia – (Boroš
1999).
Postoje teda patria do základného psychického uspôsobenia človeka. Sú predmetom
skúmania všeobecnej, sociálnej a politickej psychológie, výchovy, marketingu, reklamy
a iných špecifických odvetví modernej psychológie.
Zhodujeme sa s názorom, že postoj je výsledkom skúseností, ale v nasledujúcich
činnostiach sa uplatňuje ako riadiaci, takmer direktívny faktor. Umožňuje riešiť situácie bez
nového rozvažovania, rozhodovania, argumentácie, čím sa šetrí čas a námaha (Boroš 1999).
Takto chápaný postoj zohráva dôležitú úlohu pri každej činnosti človeka, vrátane pohybovej.
Na utváranie vzťahov žiaka k telovýchovnej aktivite má vplyv množstvo faktorov od
vyučovacej činnosti učiteľa, cez druh činnosti, zdravie, rodinné prostredie, prostredie,
v ktorom sa uskutočňuje daná aktivita až po materiálne prostredie. Naskytuje sa nám otázka,
ktorý faktor najviac ovplyvňuje ich postoj k telesnej výchove?
2 Cieľ výskumu
Cieľom výskumu je prispieť k rozšíreniu poznatkov o názoroch a postojoch žiakov
k školskej telesnej výchove, prehĺbiť ich poznanie o význame vplyvu pohybovej aktivity na
zdravie človeka.
3 Metodika výskumu
Výskumný súbor tvorili žiaci 1. ročníka (respektíve kvinty u žiakov osemročných
gymnázií, z hľadiska rovnakého veku respondentov) a štvrtého ročníka (respektíve oktáva)
stredných škôl. Z dôvodu možnosti porovnávať aj regionálny vplyv na postoje žiakov boli
zámerne vyberaní žiaci z viacerých mies Banskej Bystrice, Trenčína, Popradu a Žiliny.
Výskumný súbor tvorilo 753 žiakov, z toho 401 žiakov 1. ročníka (242 dievčat a 159
chlapcov) a 352 žiakov 4. ročníka (203 dievčat a 149 chlapcov). Samotný výskum bol
realizovaný v mesiacoch október až december 2012. Najskôr bol vykonaný u žiakov
z maturitných ročníkov.
Výskumný materiál bol získavaný pomocou dotazníkovej metódy. Samotný dotazník bol
zostavený ako rad výrokov o povinnej telesnej výchove a pohybovej aktivite. Boli vybraté
prevažne zo škál, ktoré sa používajú pri zisťovaní postojov k vyučovaniu. Obsah tvorili
zatvorené otázky.
Pri spracovaní a vyhodnocovaní získaných údajov sme okrem základných logických
metód využili aj matematicko-štatistické metódy a metódy percentuálnej analýzy. Empirické
údaje sme podrobili 1. stupňovému triedeniu, podľa jednotlivých otázok a 2. stupňovému
triedeniu, podľa pohlavia a veku. Rozdiely sa interpretovali na percentuálnej úrovni. Pre
posúdenie štatistickej významnosti hodnotených vzťahov sme použili Chi-kvadrát test.
4 Výsledky práce a diskusia
Výsledky skúmania postojov k obľúbenosti telesnej výchovy z hľadiska pohlavia.
Analýzou obľúbenosti vyučovacieho predmetu telesná výchova u chlapcov 1.ročníka (obr.1)
sa ukazuje, že 45,86 % zaraďuje telesnú výchovu medzi najobľúbenejšie vyučovacie
predmety a 35,67 % má telesnú výchovu najradšej. Každý 6. žiak vyjadril ľahostajnosť
k tomuto predmetu. Negatívny postoj zaujalo z celkového počtu len 2,55 % chlapcov.
U dievčat zaraďuje telesnú výchovu zhodne ako u chlapcov prevažná časť súboru medzi
najobľúbenejšie vyučovacie predmety. Takúto odpoveď sme zistili u 51,77 % respondentiek,
pričom 12,39 % dievčat má telesnú výchovu najradšej. Na rozdiel od chlapcov sme však
zaznamenali rozdiely pri druhých najpočetnejších výrokoch, keď 26,55 % dievčat vyjadruje
90 ___________________________________________________________________________________
svojimi výrokmi ľahostajnosť. Negatívny postoj zaujíma takmer každé 10. dievča, pričom
úplný negatívny postoj vyjadrilo iba 2,65 % dievčat.
Z hľadiska pohlavia u respondentov 1. ročníka sme zistili, že sú v postojoch zameraných
na zistenie obľúbenosti telesnej výchovy, štatisticky významné rozdiely v prospech vyššej
obľúbenosti u chlapcov.
Chi = 34,727** p < 0.01
Mám najradšej
Chlapci
35,7
Patrí medzi
moje
najobľúbenejšie
predmety
45,9
Dievčatá
12,4
51,8
Je mi
ľahostajný
Mám najmenej
rád
15,9
Patrí medzi
moje
neobľúbené
predmety
1,9
26,6
6,6
2,7
0,6
Obr. 1 Názory na obľúbenosť telesnej výchovy u žiakov 1. ročníka z hľadiska pohlavia
Z uvedeného porovnávania celých súborov 1. ročníka môžeme konštatovať rozdiely
v názoroch na obľúbenosť telesnej výchovy z pohlavia.
Výsledky výskumu u žiakov 1. ročníka nám bez ohľadu na pohlavie v referenčnom súbore
ukazuje, že takmer polovica respondentov tohto ročníka považuje telesnú výchovu za
najobľúbenejší predmet. Medzi výrokom „je mi ľahostajný“, ktorý sa nachádza
z percentuálneho hľadiska na druhom mieste a výrokom „mám najradšej“, na treťom mieste,
je nepatrný rozdiel, pričom každý zaberá približne 1/5 z celkového počtu výrokov. Len každý
15. žiak zaujíma k telesnej výchove negatívny postoj, úplný záporný postoj vyjadrilo len
1,83 % respondentov.
Pri analýze výsledkov o obľúbenosti telesnej výchovy u žiakov 4. ročníka z hľadiska
pohlavia nám z nášho výskumu vyplývajú nasledujúce poznatky.
U chlapcov 4. ročníka je podstatný rozdiel medzi kladnými a zápornými výrokmi, kde
skoro polovica chlapcov (47,89 %) považuje telesnú výchovu za najobľúbenejší predmet
a každý piaty chlapec (21,13 %) má daný predmet najradšej. A naopak každý osemnásty
chlapec (5,63 %) má k telesnej výchove záporný postoj, pričom 2,8 % respondentov zaraďuje
telesnú výchovu medzi neobľúbené predmety a rovnaké percento opýtaných má tento predmet
najmenej rád. Každý štvrtý chlapec zaujal ľahostajný postoj k obľúbenosti telesnej výchovy.
Na rozdiel od chlapcov, u ktorých je prevaha kladných postojov k telesnej výchove,
dievčatá vykazujú prevahu ľahostajných postojov – vyjadrila ich vyše polovica dievčat
4. ročníka (56,83 %). Zhodne ako u chlapcov prevažujú kladné názory na obľúbenosť telesnej
výchovy nad zápornými, kde každé tretie dievča má k telesnej výchove pozitívny postoj
(5,72 % má telesnú výchovu najradšej a 28,78 % zaraďuje telesnú výchovu medzi svoje
najobľúbenejšie predmety) a negatívny postoj zaujíma každé pätnáste dievča, pričom úplný
negatívny postoj zaujalo iba 2,16 % dievčat.
___________________________________________________________________________________ 91
Chi=26,379** p<0,01
Mám
najradšej
Chlapci
21,1
Patrí medzi
moje
najobľúbenejš
ie predmety
47,9
Dievčatá
5,7
28,8
Je mi
ľahostajný
Mám
najmenej rád
25,4
Patrí medzi
moje
neobľúbené
predmety
2,8
56,8
6,5
2,2
2,8
Obr. 2 Názory na obľúbenosť telesnej výchovy u žiakov 4. ročníka z hľadiska pohlavia
Z hľadiska pohlavia u respondentov 4. ročníka sme zistili, že sú v postojoch zameraných
na zistenie obľúbenosti telesnej výchovy, zhodne ako v referenčnom súbore 1. ročníka
štatisticky významné rozdiely v prospech vyššej obľúbenosti u chlapcov.
Z celkového pohľadu na referenčný súbor 4. ročníka bez ohľadu na pohlavie sme zistili, že
takmer polovica respondentov (46,19 %) uviedla ľahostajnosť k telesnej výchove. Po
porovnaní pozitívnych a negatívnych názorov môžeme skonštatovať prevahu kladných
názorov k danému predmetu, kde polovica žiakov sa vyjadrila k obľúbenosti telesnej výchovy
v pozitívnych až veľmi pozitívnych výrokoch, pričom 10,95 % žiakov má telesnú výchovu
najradšej a 35,24 % ju zaraďuje medzi svoje najobľúbenejšie predmety. Necelých 10 %
opýtaných prezentuje svoj názor v negatívnych výrokoch, presnejšie 5,24 % zaraďuje telesnú
výchovu medzi neobľúbené predmety a 2,38 % zvolilo výrok „telesnú výchovu mám
najmenej rád“, čiže každý trinásty žiak má záporný postoj k telesnej výchove.
Na základe hodnotenia intersexuálnych rozdielov obľúbenosti telesnej výchovy vyplývajú
jednoznačné rozdielne postoje žiakov z hľadiska pohlavia k školskej telesnej výchove,
s výrazne vyššou mierou kladných postojov u chlapcov ako u dievčat.
Na základe signifikantných rozdielov uvedených premenných môžeme konštatovať
skutočnosť, že v prvom ročníku má pozitívny vzťah k telesnej výchove takmer 80 % chlapcov
a 66 % dievčat. Podobne vo štvrtom ročníku sa pozitívne vyjadrilo viac ako 60 % chlapcov
a viac ako 30 % dievčat.
Pri analýze názorov na obľúbenosť telesnej výchovy z hľadiska celého súboru, bez ohľadu
na vek môžeme konštatovať, že takmer dve tretiny respondentov zaraďujú telesnú výchovu
medzi obľúbené predmety, necelých 6 % ju považuje za neobľúbený predmet a necelá jedna
tretina žiakov zaujala k telesnej výchove neutrálny postoj.
Výsledky nášho sledovania sú v zhode s výsledkami výskumu Kollárik – Marušincová –
Okruhlicová (1992), Michala (2010), Azora – Beťáka (2012), ktorí posudzovali vzťah žiakov
začínajúcich štúdium na strednej škole k jednotlivých vyučovacím predmetom, kde zistili, že
telesná výchova je najobľúbenejším predmetom. V závere výskumu zdôrazňujú, že telesná
výchova ako jediný predmet vykazovala podľa nimi zvoleného kritéria jednoznačne pozitívny
postoj. Taktiež vo výskumoch v oblasti zameraných na obľúbenosť telesnej výchovy (Antala Dorošová 1996; Bartík 2009) zistili, že telesná výchova patrí stále u väčšiny žiakov
k obľúbeným vyučovacím predmetom rovnako ako je tomu aj v našom výskume.
92 ___________________________________________________________________________________
V ďalšej časti výskumu sme sa zamerali na analýzu názorov, na zaujímavosť hodín
telesnej výchovy z pohľadu veku. Z hľadiska veku sme zistili, že hodiny telesnej výchovy sú
pre chlapcov 1. ročníka veľmi zaujímavé, o čom svedčí aj prevaha označených pozitívnych
odpovedí (obr. 3). Túto možnosť využila viac ako polovica respondentov, kde pre 37,61 % sú
hodiny väčšinou zaujímavé a pre 16,56 % vždy zaujímavé. Tretina chlapcov 1. ročníka
zaujala k tejto otázke neutrálny postoj. Negatívny postoj – označenie hodín telesnej výchovy
za nezaujímavé, má 14 % chlapcov, z toho 10,8 % väčšinou a 3,18 % ako vždy nezaujímavé.
Chi=3,039 štat. nevýznamný
Vždy
nezaujímavé
Väčšinou
nezaujímavé
Väčšinou
zaujímavé
Vždy zaujímavé
10,8
Niekedy
nezaujímavé,
niekedy
zaujímavé
31,9
1. ročník
3,2
37,6
16,6
4. ročník
7,0
14,1
31,0
36,6
11,3
Obr. 3 Názory na zaujímavosť hodín TV z hľadiska veku – chlapci
Rovnako ako u chlapcov 1. ročníka, kde sme zistili prevahu kladných názorov nad
zápornými, aj v tomto prípade prevažujú u študentov 4. ročníka pozitívne názory. Takúto
odpoveď sme zistili u 47,88 % respondentov, pričom 36,61 % za väčšinou a 11,27 % za vždy
zaujímavé. 14,09 % študentov vyjadrilo názor, že hodiny telesnej výchovy sú väčšinou
nezaujímavé a 7,04 % vždy nezaujímavé. Neutrálny názor na hodiny telesnej výchovy zaujalo
približne jedna tretina opýtaných.
Z uvedeného porovnávania celého súboru chlapcov síce môžeme konštatovať rozdiely
z hľadiska veku, ale pri celkovej analýze výsledkov zameraných na zaujímavosť hodín
telesnej výchovy sme nezaznamenali u chlapcov 1. a 4. ročníka žiadne štatistické významné
rozdiely. Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavné, že aj napriek mnohým faktorom sú
hodiny vyučovacieho predmetu u takmer polovice referenčného súboru zaujímavé a to bez
ohľadu na vek. Každý druhý chlapec (52,19 %) ich považuje za zaujímavé, z tohto počtu sú
hodiny telesnej výchovy pre 37,28 % dotazovaných žiakov väčšinou zaujímavé a pre 14,91 %
vždy zaujímavé. Z celkového počtu len každý šiesty žiak uviedol hodiny telesnej výchovy za
väčšinou nezaujímavé (11,84 %), prípadne vždy nezaujímavé (4,39 %).
Neutrálny postoj zaujalo 31,58 % opýtaných, ktorí považujú hodiny telesnej výchovy za
niekedy zaujímavé, niekedy nezaujímavé.
Porovnávaním získaných údajov u dievčat 1. ročníka sme zistili prevahu kladného
hodnotenia hodín telesnej výchovy z hľadiska zaujímavosti. Takúto odpoveď sme
zaznamenali u 37,61 % opýtaných, z toho množstva približne jedna tretina dievčat prvého
___________________________________________________________________________________ 93
ročníka považuje hodiny telesnej výchovy väčšinou za zaujímavé a 5,75 % vždy zaujímavé.
Zhodne ako v celom referenčnom súbore bez ohľadu na vek až polovica respondentiek
zaujala k danej otázke neutrálny postoj. Záporný názor na hodiny telesnej výchovy sme zistili
iba u 12,39 % mladších žiačok, z toho 10,62 % ich považuje za väčšinou nezaujímavé
a 1,77 % vždy za nezaujímavé (obr. 4).
Chi=31,205** p<0,01
Vždy
nezaujímavé
Väčšinou
nezaujímavé
Väčšinou
zaujímavé
Vždy zaujímavé
10,6
Niekedy
nezaujímavé,
niekedy
zaujímavé
50,0
1. ročník
1,8
31,9
5,8
4. ročník
3,6
26,6
55,4
12,9
1,4
Obr. 4 Názory na zaujímavosť hodín TV z hľadiska veku – dievčatá
Zhodne ako u mladších žiačok tak aj u starších zaujalo k danej otázke viac ako polovica
respondentiek indiferentný názor k hodinám telesnej výchovy. Porovnávaním empirických
údajov sme zistili rozdielnosť názorov z hľadiska veku. Kým na rozdiel od 1. ročníka, kde je
prevaha pozitívnych postojov, vo 4. ročníku prevažujú negatívne názory k zaujímavosti hodín
telesnej výchovy. Takmer jedna tretina štvrtáčok považuje hodiny za nezaujímavé, pričom
z tohto počtu až 26,62 % za väčšinou nezaujímavé a vždy nezaujímavé iba 3,60 %. Kladný
postoj vyjadrilo z celkového počtu žiačok štvrtého ročníka len 14,39 %, pričom 12,92 %
považuje hodiny telesnej výchovy za väčšinou zaujímavé a 1,44 % ako vždy zaujímavé.
Z uvedeného porovnávania empirických údajov konštatujeme rozdielnosť postojov
k hodinám telesnej výchovy z hľadiska veku. Zistili sme, že sú v názoroch zameraných na
zistenie zaujímavosti hodín telesnej výchovy, štatistické významné rozdiely v prospech vyššej
zaujímavosti u mladších žiačok ako u starších žiačok.
Výsledky výskumu v skúmanom súbore bez vekového hľadiska nám ukazujú, že viac ako
polovica (52,05 %) dievčat zaujala k názorom na zaujímavosť hodín telesnej výchovy
indiferentný postoj. V necelej druhej polovici súboru sme zistili prevahu kladných názorov
nad zápornými. Hodiny telesnej výchovy sú všeobecne v 28,77 % prípadoch pre dievčatá
zaujímavé, z čoho 24,66 % väčšinou zaujímavé a 4,11 % vždy zaujímavé. Za nezaujímavé
označilo hodiny telesnej výchovy 19,18 % dievčat. Z tohto počtu 16,71 % za väčšinou
nezaujímavé a iba 2,47 % za vždy nezaujímavé.
Na základe vyhodnotenia rozdielov z hľadiska veku k zaujímavosti hodín telesnej
výchovy vyplývajú rozdielne názory žiakov k telesnej výchove s výrazne vyššou mierou
kladných postojov u mladších ako u starších ročníkov.
Na základe týchto rozdielov uvedených premenných môžeme konštatovať, že žiakov
v prvom ročníku je zaujímavosť hodín telesnej výchovy vnímaná jednoznačne väčšie
94 ___________________________________________________________________________________
(54,14 % chlapci a 37,61 % dievčatá) ako vo štvrtom ročníku (47,89 % chlapci a 14,39 %
dievčatá).
Pri distribúcii uvedených názorov z hľadiska celého referenčného súboru, bez ohľadu na
pohlavie možno vyvodiť, že vyššiu početnosť majú výroky vyjadrujúce neutrálny názor na
zaujímavosť hodín telesnej výchovy. Porovnávaním kladných a záporných názorov sme zistili
prevahu pozitívnych postojov, a to približne v jednej tretine súboru, nad negatívnymi
názormi, ktoré vyjadrujú nezaujímavosť k hodinám telesnej výchovy (18,04 %).
V tomto kontexte je potrebné analyzovať obsah hodín telesnej výchovy z hľadiska nových
prvkov, ale aj z hľadiska rešpektovania telovýchovných záujmov a ich využívania aj
na hodinách telesnej výchovy i v záujmových krúžkoch alebo športových kluboch na školách.
Naším zámerom taktiež bolo zistiť faktory, ktoré žiaci považujú za dominantné pri ich
orientácii k telovýchovným a pohybovým aktivitám a posúdiť rozdiely z hľadiska pohlavia
a veku. Z hľadiska veku (obr. 5) viac ako polovica chlapcov 1. ročníka za dominantný faktor
považuje druh telesnej aktivity, ktorú vykonáva (59,88 %). Z hľadiska početnosti frekvencie
výrokov na druhom mieste sa nachádza učiteľ telesnej výchovy so 16,16%, za ním nasledujú
s nižšou početnosťou prostredie, v ktorom vykonávajú pohybovú aktivitu (11,98 %), zdravie
(10,78 %) a materiálne podmienky (1,20 %). Možnosť označiť rodičov za dominantný faktor
si nevybral ani jeden respondent.
Učiteľ
Rodičia
Prostredie
Materiálne
podmienky
Zdravie
1. ročník
16,2
0,0
12,0
1,2
10,8
Druh
pohybovej
aktivity
59,9
4. ročník
23,9
0,0
11,3
1,4
8,5
54,9
Obr. 5 Vplyv faktorov na formovanie postojov k TV – chlapci
Analýzou jednotlivých faktorov, ktoré ovplyvňujú postoje chlapcov 4. ročníka k telesnej
výchove sme dospeli k záverom, že rovnako ako žiakov 1. ročníka má dominantné postavenie
druh pohybovej aktivity, ktorú vykonávajú. Takúto odpoveď sme zistili u takmer polovice
respondentov. Pozoruhodné je, že zhodne ako je tomu v prvom tak aj vo štvrtom ročníku,
druhým najdôležitejším faktorom, ktorý má vplyv na postoje žiakov k telesnej výchove je
u takmer jednej pätiny učiteľ telesnej výchovy. Za ním nasleduje ako faktor prostredie
s 11,27 % a zdravie s 8,45 %. Najnižšiu početnosť vykazujú materiálne podmienky s 1,4 %.
Rovnako ako u prvákov, tak aj vo štvrtom ročníku môžeme konštatovať, že opäť nedošlo
k označeniu možnosti „dominujúci faktor rodič“.
___________________________________________________________________________________ 95
Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavné, že u chlapcov bez ohľadu na vek má
dominantné postavenie z faktorov, ktoré ovplyvňujú ich postoj k telesnej výchove, druh
telesnej aktivity, ktorú vykonávajú. Takúto odpoveď sme zistili u 58,40 % respondentov.
Na druhom mieste s najvyššou početnosťou z percentuálneho hľadiska sa nachádza učiteľ
telesnej výchovy s 18,48 %. Medzi tretím a štvrtým miestom v poradí najdôležitejších
faktorov, ktoré majú vplyv na formovanie postojov študentov k telovýchovným aktivitám, je
nepatrný rozdiel výskytu frekvencií výrokov k danej otázke, čiže medzi prostredím a zdravím.
Nižšiu početnosť vykazujú materiálne podmienky s 1,26 %. Možnosť uviesť rodičov ako
faktor, ktorý ovplyvňuje postoj žiakov k telesnej výchove neuviedol ani jeden chlapec. Zistili
sme, že v postojoch zameraných na zistenie poradia dominantných faktorov, ktoré majú vplyv
na formovanie postojov u žiakov k telovýchovným aktivitám nie sú štatisticky významné
rozdiely.
Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavné, že rovnako ako u chlapcov 1. ročníka, tak aj
u dievčat (obr. 6) rovnakého veku takmer polovica považuje za dominantný faktor druh
telesnej aktivity (46,81 %). U dievčat sme zistili prítomnosť učiteľa ako dominujúceho
faktora takmer u jednej pätiny, za ním nasleduje zdravie s 15,74 % a prostredie, v ktorom
telesnú aktivitu vykonávajú (12,34 %). Materiálne podmienky ako najdôležitejší faktor sme
zaznamenali s ohľadom na početnosť frekvencie odpovedí iba u 1,28 % prváčok. U 1,7 %
dievčat 1. ročníka sa objavuje ako dominantný faktor rodičia, ktorý sme u chlapcov nezistili.
Tieto výsledky korešpondujú s doterajšími poznatkami o pozícii rodiny ako činiteľa
podnecujúceho deti k pohybovej aktivite (Medeková 1997, Beťák 2012).
Učiteľ
Rodičia
Prostredie
Materiálne
podmienky
Zdravie
1. ročník
22,1
1,7
12,3
1,3
15,7
Druh
pohybovej
aktivity
46,8
4. ročník
18,2
0,0
9,8
0,7
11,2
60,1
Obr. 6 Vplyv faktorov na formovanie postojov k TV – dievčatá
Vo štvrtom ročníku viac ako 60 % dievčat uprednostňuje druh telesnej aktivity ako
dominantný faktor, za ktorým nasleduje učiteľ telesnej výchovy s 18,18 %. Zdravie je
dominantným faktorom u 11,19 % a prostredie telesnej aktivity u 9,79 % respondentiek.
Materiálne podmienky považuje za najdôležitejší faktor iba 0,70 % štvrtáčok. Rodičov ako
faktor, ktorý najviac ovplyvňuje ich postoj k telesnej výchove neudalo ani jedno dievča
štvrtého ročníka, pričom u žiačok 1. ročníka ako dominantný faktor vystupujú.
Rovnako ako u chlapcov sme nezaznamenali štatisticky významné rozdiely medzi
faktormi, ktoré ovplyvňujú postoje dievčat z hľadiska veku k pohybovým aktivitám. Zhodne
96 ___________________________________________________________________________________
ako u chlapcov takmer polovica výskumného súboru uviedla za najdôležitejší faktor, ktorý má
vplyv na formovanie postoja k telesnej výchove, druh telesnej aktivity, ktorú vykonávajú
a 1/5 respondentiek považuje za dominantný faktor učiteľa telesnej výchovy (20,63 %). Na
treťom mieste z hľadiska početnosti výsledkov odpovedí sa nachádza faktor zdravie
(14,02 %), za ním prostredie, v ktorom sa daná aktivita uskutočňuje (11,38 %). Pozoruhodné
je, že na rozdiel od chlapcov, u ktorých sme sa s rodičmi ako faktorom nestretli, každé
58. dievča udáva rodičov za dominantný faktor, ktorý má vplyv na formovanie ich postoja
k telesnej výchove (obr. 6). 1,06 % respondentiek považuje za dominantný faktor materiálne
podmienky.
Pri analýze uvedených názorov z hľadiska celého súboru, bez ohľadu na pohlavie a vek
môžeme konštatovať, že vyše polovica referenčného súboru považuje za dominantný faktor,
ktorý ovplyvňuje ich postoj k telovýchovným aktivitám a telesnej výchove vôbec, druh
pohybovej aktivity, ktorú vykonávajú. Druhým v poradí s najvyššou početnosťou výrokov je
učiteľ telesnej výchovy, ktorého za najdôležitejší faktor uviedla skoro jedna pätina
respondentov celého skúmaného súboru. Faktor zdravie na treťom a prostredie, v ktorom
vykonávajú danú aktivitu, na štvrtom mieste majú zhruba zhodné frekvencie výsledkov
odpovedí žiakov na danú otázku. Nižšiu početnosť vykazujú materiálne podmienky (1,14 %)
a rodičia (0,65 %), medzi ktorými je nepatrný rozdiel frekvencií výskytu odpovedí.
Z hľadiska výsledkov tejto úlohy je potrebné, aby sa vytvoril vzájomný vzťah medzi
učiteľom a žiakom. Čím bude tento vzťah pevnejší, tým bude mať učiteľ vyšší vplyv pri
tvorbe pozitívnejšieho postoja žiakov k pohybovým aktivitám a k telesnej výchove vôbec. Je
potrebné analyzovať činnosť učiteľa z hľadiska motivácie žiakov.
5 Záver
V našej práci sme sa snažili zistiť a posúdiť postoje žiakov stredných škôl k školskej
telesnej výchove a pohybovým aktivitám z hľadiska pohlavia, veku, ako aj zistiť faktory,
ktoré považujú za dominantné pri ich orientácii k pohybovým aktivitám.
Telesná výchova patrí u väčšiny žiakov stále k obľúbeným vyučovacím predmetom,
pričom je viac v obľube u chlapcov než u dievčat. Na základe hodnotenia intersexuálnych
rozdielov obľúbenosti telesnej výchovy môžeme konštatovať rozdielne postoje žiakov
z hľadiska pohlavia k školskej telesnej výchove, s výrazne vyššou mierou kladných postojov
u chlapcov ako u dievčat. Porovnávaním názorov žiakov z vekového hľadiska k zaujímavosti
hodín telesnej výchovy, vyplývajú rozdielne postoje žiakov k telesnej výchove s výrazne
vyššou mierou kladných názorov u mladších ako u starších ročníkov. V prvom ročníku je
zaujímavosť hodín telesnej výchovy jednoznačne väčšia ako vo štvrtom ročníku.
Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavná rozdielnosť faktorov, ktoré ovplyvňujú postoj
žiakov k telovýchovným aktivitám, z hľadiska veku ale aj z hľadiska pohlavia. Zistili sme
vyššiu početnosť učiteľa telesnej výchovy z percentuálneho hľadiska a nižšiu početnosť
u rodičov.
Na základe našich výsledkov pre pozitívne ovplyvňovanie postojov k telesnej výchove
a pohybovým aktivitám navrhujeme:
- Vysokú obľúbenosť telesnej výchovy u žiakov využiť a rozšíriť ponuku pestrých
možností športovania na škole aj v mimovyučovacom čase.
- Orientovať snahu učiteľa telesnej výchovy na výraznejšie získanie dievčat pre
telovýchovnú a športovú aktivitu, diagnostikovaním ich telovýchovných záujmov prípadne
analýzou príčin nešportovania.
- Skvalitnením práce učiteľa telesnej výchovy nielen v podmienkach povinnej telesnej
výchovy, ale aj organizovaním športového života na škole sa ukazuje priestor pre vplyv pri
aktivácii žiakov k pohybovej aktivite. Uvedený proces však tesne súvisí s honorovaním práce
___________________________________________________________________________________ 97
učiteľa a zvýšením jeho spoločenskej prestíže, ako zamestnania, ktoré kladie základy kvality
budúcej generácie.
Literatúra
ANTALA, B. – DOROŠOVÁ, S. 1996. Postoje žiakov pohybovo podpriemerných
a pohybovo nadpriemerných ku školskej telesnej výchove. In Telesná výchova a šport. ISSN
1335-2245,1996, roč. 6, č. 4, s. 8-10.
AZOR, S. – BEŤÁK, B. 2012. The student´s attitudes to the physical education and sports
activities at grammar school in the town Martin and town Zvolen. In Acta Universitatis
Matthiae Belii = physical education and sport : recenzovaný časopis vedeckých štúdií. ISSN
1338-0974, 2012, roč. 4, č. 1, s. 14-26.
BARTÍK, P. 2009. Postoje žiakov základných škôl k telesnej výchove a športu a úroveň
ich teoretických vedomostí z telesnej výchovy v intenciách vzdelávacieho štandardu. Banská
Bystrica : FHV UMB, 2009. 132 s. ISBN 978-80-8083-764-8.
BEŤÁK, B. 2012. Postoje žiakov gymnázia v Martine k telesnej výchove a športu. In
Zborník prác z fakultného kola študentskej vedeckej aktivity 2012 - vedy o športe. Banská
Bystrica : FHV UMB, 2012. ISBN 978-80-557-0394-7, s. 28-37.
BOROŠ, J. et al. 1999. Psychológia. Bratislava : Iris, 1999. 270 s. ISBN 80-88778-87-5.
KOLLÁRIK, K. – MARUŠINCOVÁ, E. – OKRUHLICOVÁ, A. 1992. Vzťah žiakov
začínajúcich štúdium na SŠ k učebným predmetom. In Pedagogická revue. ISSN 1335-1982,
1992, roč. 44, č. 9, s. 672-684.
MEDEKOVÁ, H. 1997. Telovýchovná aktivita detí a mládeže. In Acta Facultatis
Educationis Physicae Universitatis Comenianae. Bratislava : Univerzita Komenského, 1997.
ISBN 80-223-0905-2, s. 35-61.
MICHAL, J. 2010. Názory a postoje študentov stredných škôl k pohybovým aktivitám,
telesnej výchove a športu. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. 84 s. ISBN 97880-7204-708-6.
Kontakt
Doc. PaedDr. Jiří MICHAL, Ph.D.
Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied
Univerzita Mateja Bela, Tajovského 40
974 01 Banská Bystrica
[email protected]
98 ___________________________________________________________________________________

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Transkript

Podobné dokumenty

EuropeSpa – evropská kvalita

Psychopedie se zabývá jedinci s: a) poruchami chování b