Zpravodaj 1/2008

www.samojed.cz
KLUB
MOJED
SA
1/2008
Z
P
R
A
V
O
D
A
J
 foto manž. Trnkovi,  Frenn O‘Angie a Frodo O‘Skyper Vidnavská záře,  Assan Biela radosť (m: Sládkovi)
Na titulní straně: Vojta Němec se svým spřežením na Šediváčkově longu 2008.
Na poslední straně: psí manekýni od Jankových foceni pro časopis Dívka.
Obsah
Výbor SK informuje.............................................................................................................................................................5
Rozpočet 2007......................................................................................................................................................................6
Návrh rozpočtu 2008.........................................................................................................................................................7
MVP Brno 09.02.2008–10.02.2008 ..............................................................................................................................7
MVP Trenčín 26.01.2008–27.01.2008 .........................................................................................................................9
NVP Olomouc 11.01.2008–13.01.2008 ................................................................................................................... 11
NVP Nowa Ruda, PL 01.12.2007–02.12.2007 ........................................................................................................ 12
MVP Praha 17.11.2007–18.11.2007 . ........................................................................................................................ 12
MVP Tulln, Rakousko 29.10.2007–30.10.2007 ...................................................................................................... 13
Výpis z plemenné knihy 2007 (1. část)...................................................................................................................... 14
Samojed (Samojedskaja Sabaka): FCI Standard č. 212....................................................................................... 15
Úspěchy členů................................................................................................................................................................... 17
Popis plemene Samojed očima chovatele.............................................................................................................. 17
Výsledky závodů psích spřežení: podzimní sezona 2007.................................................................................. 19
Samojed tým ZASNĚŽENÉ ÚDOLÍ na Šediváčkově longu................................................................................. 20
Jičín – město pohádky?.................................................................................................................................................. 25
Psí manekýni...................................................................................................................................................................... 26
Konec jedné legendy...................................................................................................................................................... 27
Severská sága..................................................................................................................................................................... 28
Obyčejný život neobyčejného psa............................................................................................................................. 29
Představujeme: chovatelská stanice Zasněžené údolí........................................................................................ 30
Rodinná psí pouta – 8. část........................................................................................................................................... 32
Představujeme chovného psa..................................................................................................................................... 34
SAMOJED KLUB
www.samojed.cz, www.samojed-klub.cz
VÝBOR
Předseda:
Ota Janko
Mělnická 205, 250 65 Líbeznice tel.: 283 981 022
775 140 009
[email protected]
Miroslava Veselá
Žďárská 422/18, 184 00 Praha 8
[email protected]
REDAKČNÍ RADA Ing. Petra Velanová -PV-
C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč
Místopředseda: Roman Tůma
tel.: 608 160 110, tel./fax: 568 820 900
Kutnohorská 31/44, 109 00 Praha 10 [email protected]
tel.: 272 705 464
Anna Pešková
[email protected]
Nová Ves u Světlé 13, 582 91 Světlá n. S.
Pokladník:
Eva Podzimková
tel.: 774 996 615, 603 113 483
Mělnická 80, 277 13 Kostelec n. L. [email protected]
tel.: 777 040 214
[email protected]
Jaroslava Janková
Mělnická 205, 250 65 Líbeznice 2
Poradce chovu: Hana Němcová tel.: 283 981 022, 604 456 277
Újezd nade Mží 38, 330 33 Město [email protected]
Touškov
tel.: 776 857 240
Kontakt na ČMKU:
[email protected]
Plemenná kniha č. 1 – ČMKU
pí Libuše Pečená
Jednatel:
Renata Piskacisová
Jankovcova 53, 170 00 Praha 7
Sadová 320, 790 55 Vidnava
tel.: 234 602 273, 602 216 874
tel.: 584 435 075, 739 062 975
tel./fax: 234 602 277
[email protected]
[email protected]
Členové:
Ing. Alena Pešková Nová Ves u Světlé 13, 582 91 Světlá Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
Petra Velanová, C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč
n. Sázavou
nebo e-mailem na adresu: [email protected]
tel.: 602 4195 12, 774 996 611
[email protected]
Za původ a obsah příspěvku ručí jeho autor.
Martin Slepička
Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí.
Železná 85, 266 01 Beroun
Publikovat články ze Zpravodaje SK je možné jen s
tel.: 311 610 757, 606 766 988
výslovným souhlasem redakce a autora.
[email protected]
KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE
Jaroslava Janková
Mělnická 205, 250 65 Líbeznice tel.:283 981 022
[email protected]
Mgr. Jana Trnková
Křišťálová 11, 466 02 Jablonec nad Nisou
tel.: 483 314 161
Roční členství v Samojed klubu je 400 Kč. Přihláška
je ke stažení na www.samojed-klub.cz nebo Vám ji
zašleme po vyžádání na Vaši adresu.
Číslo účtu: 2775150257 / 0100
©Logo, sazba:
Ing. Petra Velanová, C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč
Příspěvky neprošly redakční ani jazykovou úpravou
a za jejich obsah zodpovídá autor. Názory Výboru ani
Redakce se nemusí shodovat s názory autora.
V
listopadu nám nasněžilo. Nicméně sníh se u nás dlouho neohřál, chvíli byl, chvíli zas ne, proběhly
Vánoce (na Vysočině s trochou toho snížku), přišel nový rok. Ani jsme nestihli, až na zářné výjimky,
připravit saně k výjezdu, a jaro klepe na dveře (nicméně já ho podezírám, že už se nějakou dobu rozvaluje
v obýváku na gauči a tváří se nenápadně; v tom případě na dveře klepe komplic, patrně léto). Saňová sezóna
z velké části opět spíš nebyla, nachází však čas vyhrabat pohorky a batohy, neboť se kvapem blíží první
dog-trekking a oproti minulým rokům jsou oficiálními závody pouze longy. Pro nás lemry to je pěkná
polízanice. Patrně letos budeme muset opravdu začít trénovat (tak jako loni, předloni a předpředloni).
Nezbývá než doufat, že letos k extrémním tratím alespoň nebudou tak extrémní teploty, abychom na trať
nevyrazili se psem a do cíle nedopajdali s dobře propečeným chlupatým stejkem...
annii, [email protected]
Výbor SK informuje
Klubová výstava
Samojed klub Vás srdečně zve na tradiční KLUBOVOU VÝSTAVU,
která se bude konat v sobotu 26. dubna 2008 na výstavišti v Mladé Boleslavi.
Rozhodčí: Ing. Hana Petrusová.
Uzávěrky přihlášek: 17. března 2008 a 31. března 2008.
Internet: www.interdogbohemia.com, sekce Výstavy.
Ve třídě štěňat a dorostu bude udělen titul BEST Puppy (pes i fena) a BOB Puppy.
(Propozice a přihláška jsou součástí Zpravodaje.)
Po skončení výstavy proběhne BONITACE! Přihlašujte se u PCh. Hany Němcové.
Jarní psí tábor
SRDEČNĚ ZVEME VŠECHNY ČLENY I NEČLENY SAMOJED KLUBU NA JARNÍ PSÍ TÁBOR.
Tábor se bude konat 16.–18. 5. 2008 v Červeném Kostelci (ve východních Čechách poblíž Náchoda)
v kempu Brodský (www.campbrodsky.cz).
Program: Přednáška paní Zdeny Karové o canisterapii a také malé překvapení.
Společný výlet se psy, agility a na sobotu večer je pozvána country kapela!
V neděli se jako vždy budou konat závody.
Ceny ubytování: 150,- Kč na osobu a 1 noc, cena polopenze je 115,-Kč, plná penze 200,- Kč. Nebude
nám počítán poplatek ze psů a poplatek za automobily.
Přihlašte se do 31. 3. 2008 na těchto číslech:
283 981 022 (Jankovi), 604 456 277 (J. Janková), 775 177 839 (O. Janko).
Poděkování paní MUDr. Haně Vávrové
Výbor Samojed klubu děkuje jménem všech členů paní MUDr. Haně Vávrové
za finanční sponzorský dar v hodnotě 5000,- Kč na čipovou čtečku.
Členské a účelové poplatky za rok 2008
zůstávají ve stejné výši jako vloni a sice:
Členský příspěvek
Poplatek za vystavení krycích listů pro majitele feny
Poplatek za vystavení krycích listů pro majitele psa
Bonitace
400,200,100,300,-
Omluva paní ing. Janě Fulierové – Snowmist Charming Clown
Omlouváme se Ing. Janě Fulierové, ve Zpravodaji č. 3/2007 byla chybně uvedena jako majitelka ve výsledcích výstav u psa Snowmist Charming Clown paní MUDr. Hana Vávrová. Majitelkou Snowmist Charming
Clown je Ing. Jana Fulierová
*******************************************************************************************************
Proběhlé bonitace – výsledky
Mimořádná bonitace 11. 1. 2008 Olomouc
rozhodčí: Ing. L. Jančík
Calinka Bílý Křemínek - maj. A.Vlčková, AoMwOPP1, DKK 1/1 – chovná.
*******************************************************************************************************
Literární soutěž – výsledky
1. místo: Cesta do neznáma.
2. místo: Na vrchol třítisícovky se samojedem.
3. místo: Dačův první velký výlet na Dvoračky + Dačova samojedí dovolená ( dohromady).
4. místo: Dopis od Codynka „ Jak jsem byl na výletě“.
5. místo: Jak si při mateřské zvýšit adrenalin.
Všichni autoři dostanou za odměnu od klubu dárečky na Klubové výstavě v Mladé Boleslavi.
Soutěž nadále pokračuje a proto: „Pište, pište, pište!“
*******************************************************************************************************
Rozpočet 2007
Zůstatek k 1.1.2007
Pokladna
516 Kč
Bankovní účet 31 920,43 Kč
Příjmy
Členské příspěvky
Bonitace
Krycí listy
ČMKU, výstavy
Dary
Úroky
Ostatní příjmy
Výdaje
26 000
3 900
2 100
5 550
5 000
6,79
480
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Služby:
- tisk zpravodaje
17 142 Kč
- poštovné
3 489 Kč
- doména internet
595 Kč
- rozhodčí výstavy
1 600 Kč
- banka
2 063 Kč
ostatní poplatky
90 Kč
ČMKU
1 500 Kč
spotřeba:
- majetek - výstavní stan
499 Kč
- čtečka
10 090 Kč
- odměny, výstavy, soutěže
8 446 Kč
- klubové výstavy
3 110 Kč
------------------------------------------------- -----------------------------------------------Celkem
43 036, 79 Kč Celkem
48 624 Kč
Zůstatek k 31.12.2007
Pokladna
551 Kč
Bankovní účet 20 317, 72 Kč
Návrh rozpočtu 2008
Příjmy
Členské příspěvky
Bonitace
Krycí listy
ČMKU, výstavy
Dary
Úroky
Ostatní příjmy
Výdaje
24 000
3 600
2 100
4 700
5 000
10
200
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Služby:
- tisk zpravodaje
15 000 Kč
- poštovné
3 000 Kč
- doména internet
595 Kč
- rozhodčí výstavy
1 000 Kč
- banka
2 005 Kč
ČMKU
1 500 Kč
Klubové akce:
- 1x výstava
4 100 Kč
- 2x tábor
7 300 Kč
------------------------------------------------- -----------------------------------------------Celkem
34 610 Kč Celkem
34 500 Kč
Eva Podzimková
MVP Brno 09.02.2008–10.02.2008
Rozhodčí: Sanja Vretenčič, Černá Hora, zúčastněných psů: 24
PSI – dorost (6–9 měsíců)
VN1 BIS Puppy BALDWIN BLOOM
Orleansnow, 26.06.2007, o: DARK
DAPPER DAN Strážce severu, m: BELIEVE‘N
XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková,
m: Alena Hamanová (foto )
PSI – třída mladých (9–18 měsíců)
V1 CAJC BY ARCTIC CHALLENGE
TINY‘GLOO of Winky Bow-Wow,
13.12.2006, o: Arctic Aivik RUSSIAN
TERYKY, m: Pat’Icy’k Tinikit, ch: E. LigniertTillier, FR, m: Lenarczyk Iwona + Nowak
Jacek, PL
VD2 ŠERON z Měsíčního světla,
17.09.2006, o: Laubuurin VENKA VONKA,
m: MAILI z Měsíčního světla, ch: Pavel
Lněnička, m: Lněnička + Zielonková, CZ
PSI – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CAC DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi
and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile
Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA,
ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela
Knápková
V2 res. CAC ARTAX ARAMIS Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře,
m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: manž. Šiškanincovi
PSI – třída otevřená (od 15 měsíců)
V1 CAC Dragviken‘s HANNIBALL OF
SAMSON, 06.11.2005, o: Mamuska‘s Exellent
Samson, m: Dragviken‘s DON‘T WORRY BE
HAPPY, ch: Susanne Davidosson, SWE, m: Iwona
Lenarczyk, PL
V2 res. CAC ELL CIDD Zátoka snů,
21.06.2004, o: Ich. Snowmist CHARMING
CLOWN, m: ANKARA Zátoka snů, ch: Romana
Hrabáková, m: Antonín Černý
V3 DARK DAPPER DAN Strážce severu,
11.02.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA,
m: QUEEN ELIZABETH Jamamba, ch: Jindřich
Knápek, m: Alena Hamanová (foto )
VD4 BENJAMÍNEK Bílý křemínek,
10.12.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA,
m: ELIZA z Měsíčního světla, ch: Ludmila Průšová,
m: Dagmar Marešová
PSI – třída šampionů (od 15 měsíců)
V1 CAC CACIB BOB Tuulian JAINEN
JALOKIVI, o: Samarite Imperial Prince,
m: Tuulian TUNTURISATU, ch: Seija Karkainen,
m: Anna Jaśkiewicz, PL
V2 res. CAC res. CACIB Ich. Snowmist
CHARMING CLOWN, o: Funny Fabric Whopee Wedidit, m: De Villaodon Makarena, ch: Riitta Tuomaala,
m: Ing. Jana Fulierová, SK
FENY – třída štěňat (3–6 měsíců)
VN1 DRY DREAM BULLA Chatanga, 07.09.2007, o: Tuulian JAINEN JALOKIVI, m: AGÁTA z
Dřetovické loučky, ch: Anna Jaśkiewicz, PL, m: Anna Jaśkiewicz, PL
FENY – dorost (6–9 měsíců)
VN1 BIGGY BOOGIE Orleansnow,
26.06.2007, o: DARK DAPPER DAN Strážce
severu, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us,
ch: Marcela Knápková, m: Roman Vaněk
FENY – třída mladých (9–18 měsíců)
V1 CAJC AVRIL ALBA Orleansnow,
26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská
záře, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us,
ch: Marcela Knápková, m: Marcela Knápková
VD2 CORINA z Dřetovické loučky,
21.04.2007, o: Luca Joen Chatanga, m: HESKY
z Měsíčního světla, ch: manž. Šiškanincovi,
m: manž. Šiškanincovi
FENY – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CAC ESTER O‘SHAKIRA Vidnavská
záře, 04.07.2006, o: Ich. XAVER Jamamba,
m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata Piskacisová,
m: Renata Piskacisová (foto )
V2 res. CAC D-BLANCHE XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche,
m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Ing. Petra a Martin Henčelovi, SK
VD3 BELLATRIX Quantalix, 22.06.2006, o: ALAS Tikibara, m: QUIZZI Jamamba, ch: Eva Horáčková,
m: Stanislava Bogdanová
VD4 ANIKA APPLE Orleansnow, 21.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N
XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Ludmila Křížová
FENY – třída otevřená (od 15 měsíců)
V1 CAC CACIB KISS ME IF YOU CATCH ME Chatanga, 16.10.2005, o: KISS ME AGAIN dei Monti
della Vena, m: AGÁTA z Dřetovické loučky, ch: Anna Jaśkiewicz, PL, m: Dorota Iwanicka, PL
V2 res. CAC CALINKA Bílý křemínek, o: CZECH CLOWN CLIO Strážce severu, m: ALINKA Bílý
křemínek, ch: Ludmila Průšová, m: Alena Vlčková
V3 BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, o: --NEZADÁNO--, m: --NEZADÁNO--, ch: Ing. Jana Fulierová,
SK, m: Marcela Knápková
FENY – třída šampionů (od 15 měsíců)
V1 CAC res. CACIB Sammantic JOY, 08.11.2002, o: Rexan‘s VINTAGE STOCK, m: Sammantic FUNNY
GIRL, ch: Bruns B. + Stamp W., D, m: Bruns B. + Stamp W., D
V2 res. CAC Ich. BEAUTY O‘YACKER Vidnavská záře, 22.02.2004, o: Cabaka‘s Yacker of McCoy,
m: Ch. ANGIE Tamandaré, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová
MVP Trenčín 26.01.2008–
27.01.2008
Rozhodčí: Szutkiewicz Andrej, PL,
přihlášených psů: 19, zúčastněných psů: 17
PSI – třída mladých (9–18 měsíců)
V1 CAJC BY ARCTIC CHALLENGE
TINY‘GLOO of Winky Bow-Wow,
13.12.2006, o: Arctic Aivik RUSSIAN
TERYKY, m: Pat’Icy’k Tinikit, ch: E. LigniertTillier, FR, m: Lenarczyk Iwona + Nowak
Jacek, PL
PSI – třída otevřená (od 15 měsíců)
V1 CAC res. CACIB Cabaka‘s LEXIE OF
PUNJAB, 21.09.2006, o: Cabaka‘s ARAMIS
SNOWSTROM, m: Cabaka‘s YUNNA OF
McCOY, ch: Gitte Morell + Kim Jensen,
m: Kámán Gyula + Morell Gitte, HU+DK
V2 res. CAC Skyper Prince di Casa
Kaly, 27.09.2005, o: EJW. BOLD PRINCE
of Yoshi & us, m: Ch. Roybridge Silver Spirit,
ch: Mazzucatto Giancarlo, m: Davidoni F., I +
Fulierová J., SK
PSI – třída šampionů (od 15 měsíců)
V1 CAC CACIB BOB Tuulian JAINEN
JALOKIVI, o: Samarite Imperial Prince,
m: Tuulian TUNTURISATU, ch: Seija
Karkainen, m: Anna Jaśkiewicz, PL (foto )
V2 res. CAC Dragviken‘s HANNIBALL OF SAMSON, 06.11.2005, o: Mamuska‘s Exellent Samson,
m: Dragviken‘s DON‘T WORRY BE HAPPY, ch: Susanne Davidosson, SWE, m: Iwona Lenarczyk, PL
FENY – třída štěňat (3–6 měsíců)
VN1 DRY DREAM BULLA Chatanga, 07.09.2007, o: Tuulian JAINEN JALOKIVI, m: AGÁTA z
Dřetovické loučky, ch: Anna Jaśkiewicz, PL, m: Anna Jaśkiewicz, PL
FENY – dorost (6–9 měsíců)
VN1 HARDY‘S NAUGHTY ANGEL of Severnaya, 23.07.2007, o: Vanderbilt‘s Rockhard Playhard,
m: Roybridge Silver Seraph, ch: Gyula Kámán, DK, m: Kámán Gyula + Morell Gitte, HU+DK
VN2 F-XAMBA NILEK Yoshi & us, 12.07.2007, o: BENJAMIN od Chvojnice, m: BEST OF XAMBA
Yoshi & us, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Milka Múdra, SK
VN3 EMBER HOT AZI Yoshi & us, 28.10.2006, o: Ich. Snowmist CHARMING CLOWN, m: ABSOLUTE
XAMBA Yoshi & Us, ch: Ing.
Jana Fulierová, SK, m: Magdaléna
Šomodiová, SK
FENY – mezitřída
(15–24 měsíců)
V
D-BLANCHE
XAMBA
Yoshi and Us, 07.04.2006,
o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche,
m: Humoresque SNOWY XAMBA,
ch: Ing. Jana Fulierová, SK,
m: Ing. Petra a Martin Henčelovi,
SK (foto )
FENY – třída otevřená
(od 15 měsíců)
V1 CAC CACIB KISS ME IF
YOU CATCH ME Chatanga,
16.10.2005, o: KISS ME AGAIN
dei Monti della Vena, m: AGÁTA
z Dřetovické loučky, ch: Anna
Jaśkiewicz, PL, m: Dorota Iwanicka,
PL
V2 res. CAC ESTER O‘SHAKIRA
Vidnavská záře, 04.07.2006,
o:
Ich.
XAVER
Jamamba,
m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata
Piskacisová, m: Renata Piskacisová
V3 AMY Biela radosť,
06.03.2006,
o:
ASTERIX
ARAMIX Yoshi & us, m: BARBRA
O‘YACKER Vidnavská záře, ch: Ing.
Pavol Pangrác, SK, m: Ing. Pavol
Pangrác, SK
V4
DAYLIGHT
XAMBA
Yoshi and Us, 07.04.2006,
o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche,
m: Humoresque SNOWY XAMBA,
ch: Ing. Jana Fulierová, SK,
m: MUDr. Hana Vávrová
10
FENY – třída šampionů (od 15 měsíců)
V1 CAC res. CACIB Ich, multiCh PANDORA SURPRISE Nordstern, 13.06.2006, o: Kaissas
SIMPLY THE BEST OF DENMARK, m: Hokka Joen Fortunatus, ch: Dorota Pudelko, PL, m: Iwona Lenarczyk,
PL
V2 res. CAC BARBRA O‘YACKER Vidnavská záře, 22.02.2004, o: Cabaka‘s Yacker of McCoy, m: Ch.
ANGIE Tamandaré, ch: Renata Piskacisová, m: Ing. Pavol Pangrác, SK
V3 Ich. BEAUTY O‘YACKER Vidnavská záře, 22.02.2004, o: Cabaka‘s Yacker of McCoy, m: Ch.
ANGIE Tamandaré, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová
NVP Olomouc 11.01.2008–13.01.2008
Rozhodčí: Ing. Leoš Jančík, přihlášených psů: 10, zúčastněných psů: 10
PSI – dorost (6–9 měsíců)
VN1 3. BIS Puppy BALDWIN BLOOM Orleansnow, 26.06.2007, o: DARK DAPPER DAN Strážce
severu, m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Alena Hamanová
PSI – třída mladých (9–18 měsíců)
V1 CAJC ARTAX ARAMIS Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře,
m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: manž. Šiškanincovi
PSI – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CAC, Národní vítěz DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile
Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela Knápková
PSI – třída otevřená (od 15 měsíců)
V1 CAC BENJAMÍNEK Bílý křemínek, 10.12.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA, m: ELIZA z
Měsíčního světla, ch: Ludmila Průšová, m: Dagmar Marešová
V2 res. CAC DARK DAPPER DAN Strážce severu, 11.02.2004, o: Laubuurin VENKA VONKA,
m: QUEEN ELIZABETH Jamamba, ch: Jindřich Knápek, m: Alena Hamanová
FENY – dorost (6–9 měsíců)
V1 CAJC AVRIL ALBA Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře, m: BELIEVE‘N
XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: Marcela Knápková
FENY – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CAC Národní vítěz BOB BELLATRIX
Quantalix, 22.06.2006, o: ALAS Tikibara,
m: QUIZZI Jamamba, ch: Eva Horáčková,
m: Stanislava Bogdanová (foto )
V2 res. CAC ESTER O‘SHAKIRA Vidnavská
záře, 04.07.2006, o: Ich. XAVER Jamamba,
m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata Piskacisová,
m: Renata Piskacisová
FENY – třída otevřená (od 15 měsíců)
V1 CAC CALINKA Bílý křemínek, o: CZECH
CLOWN CLIO Strážce severu, m: ALINKA Bílý
křemínek, ch: Ludmila Průšová, m: Alena Vlčková
VD2 DAYLIGHT XAMBA Yoshi and Us,
07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche,
m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana
Fulierová, SK, m: MUDr. Hana Vávrová
11
NVP Nowa Ruda, PL 01.12.2007–02.12.2007
Rozhodčí: Pawel Szemraj, PL, přihlášených psů: 5, zúčastněných psů: 4, zkrácený výpis.
PSI – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CWC, Nejlepší pes v rase, BOB, 3. BOG DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006,
o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche, m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela
Knápková (foto )
MVP Praha 17.11.2007–18.11.2007
Rozhodčí: Marie Marušková, přihlášených psů: 13, zúčastněných psů: 9
PSI – třída mladých (9–18 měsíců)
V1 CAJC BOB ARTAX ARAMIS Orleansnow, 26.10.2006, o: BUCK OF YACKER Vidnavská záře,
m: BELIEVE‘N XAMBA Yoshi & us, ch: Marcela Knápková, m: manž. Šiškanincovi
V2 BY ARCTIC CHALLENGE TINY‘GLOO of Winky Bow-Wow, 13.12.2006, o: Arctic Aivik
RUSSIAN TERYKY, m: Pat’Icy’k Tinikit, ch: E. Ligniert-Tillier, FR, m: Lenarczyk Iwona + Nowak Jacek, PL
PSI – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CAC CACIB DIAMOND‘N‘XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche,
m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: Marcela Knápková
V2 res. CAC BARON z Dřetovické loučky, 28.05.2006, o: URAL z Tagmowego Gniazda, m: HESKY
z Měsíčního světla, ch: manž. Šiškanincovi, m: Andrea Nováková
PSI – třída otevřená (od 15 měsíců)
V1 CAC Dragviken‘s HANNIBALL OF SAMSON, 06.11.2005, o: Mamuska‘s Exellent Samson,
m: Dragviken‘s DON‘T WORRY BE HAPPY, ch: Susanne Davidosson, SWE, m: Iwona Lenarczyk, PL
PSI – třída šampionů (od 15 měsíců)
V1 CAC res. CACIB Angel-Diamont d‘Obreika, o: BORN TO BE WINNER del Baffin, m: Legend
Continues Nice-Sophia, ch: Marie Line Bredmond, m: Joanna Anion, PL
12
FENY – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CAC CACIB ESTER O‘SHAKIRA Vidnavská záře, 04.07.2006, o: Ich. XAVER Jamamba,
m: SHAKIRA Smiliesam, ch: Renata Piskacisová, m: Renata Piskacisová
V2 res. CAC BELLATRIX Quantalix, 22.06.2006, o: ALAS Tikibara, m: QUIZZI Jamamba, ch: Eva
Horáčková, m: Stanislava Bogdanová
FENY – třída šampionů (od 15 měsíců)
V1 CAC res. CACIB Sammantic JOY, 08.11.2002, o: Rexan‘s VINTAGE STOCK, m: Sammantic FUNNY
GIRL, ch: Bruns B. + Stamp W., D, m: Bruns B. + Stamp W., D
V1 CAJC BOB ARTAX ARAMIS Orleansnow
MVP Tulln, Rakousko 29.10.2007–30.10.2007
Rozhodčí: Ingrid Ehold, Rakousko A, přihlášených psů: 13, zúčastněných psů: 10, zkrácený výpis.
PSI – třída otevřená (od 15 měsíců)
V1 CACA res. CACIB Ich. Snowmist HOORAY HEDIDIT, 10.03.2004, o: Funny Fabric Whopee
Wedidit, m: De Villaodon Makarena, ch: Riitta Tuomaala, m: MUDr. Hana Vávrová
FENY – mezitřída (15–24 měsíců)
V1 CACA res. CACIB DAYLIGHT XAMBA Yoshi and Us, 07.04.2006, o: Taimyr Taro deL‘ile Blanche,
m: Humoresque SNOWY XAMBA, ch: Ing. Jana Fulierová, SK, m: MUDr. Hana Vávrová
13
Výpis z plemenné knihy 2007 (1. část)
** Ch.stanice
: Zasněžené údolí ** Chovatel
: Hana Němcová
** Otec : ALAS Tikibara
** Matka : BALADYN-BARBARA Naděje snů
CMKU/S 1844/07 DARKLEY
Pes
CMKU/S 1845/07 DASTY
Pes
CMKU/S 1846/07 DEMON
Pes
CMKU/S 1847/07 DODGE
Pes
CMKU/S 1848/07 DAILEE
Fena CMKU/S 1849/07 DREAM OF ALASKA
Fena CMKU/S 1850/07 DUBERRY
Fena
Dat. nar. 18.02.2007
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
** Ch.stanice : z Měsíčního světla ** Chovatel
: Pavel Lněnička
** Otec : GORDON z Měsíčního světla
** Matka : Iga Varek Amant
CMKU/S 1851/07 TAURUS
Pes
CMKU/S 1852/07 TAZAN
Pes
CMKU/S 1853/07 TAIKA
Fena
CMKU/S 1854/07 TAMIA
Fena
CMKU/S 1855/07 TULI
Fena
Dat. nar. 26.03.2007
** Ch.stanice : z Dřetovické loučky
** Chovatel
: Iveta Šiškanincová
** Otec : Luca Joen Chatanga
** Matka : HESKY z Měsíčního světla
CMKU/S 1856/07 CAMPINO
Pes
CMKU/S 1857/07 CASINO
Pes
CMKU/S 1858/07 CEZAR
Pes
CMKU/S 1859/07 CORIN
Pes
CMKU/S 1860/07 CALAMITY
Fena
CMKU/S 1861/07 CASIOPEA
Fena
CMKU/S 1862/07 CATALINA
Fena
CMKU/S 1863/07 CATY
Fena
CMKU/S 1864/07 CORYNA
Fena
Dat. nar. 21.04.2007
** Ch.stanice : Orleansnow
** Chovatel
: Marcela Knápková
** Otec : DARK DAPPER DAN Strážce severu
** Matka : Believe‘n Xamba Yoshi and us
CMKU/S 1865/07 BALDWIN BLOOM
Pes
CMKU/S 1866/07 BIMBO O‘BILLIE
Pes
CMKU/S 1867/07 BIRD BROOKLYN
Pes
CMKU/S 1868/07 BUCK O‘BUSTER
Pes
CMKU/S 1869/07 BELIEVE‘N BILBA Fena CMKU/S 1870/07 BIA BIBIANA
Fena CMKU/S 1871/07 BIGGY BOOGIE
Fena CMKU/S 1872/07 BISQUIT O‘BAMBI
Fena CMKU/S 1873/07 BUFFY BUTTERFLY Fena Celkem vypsáno 14 psů a 16 fen. Dohromady 30.
Dat. nar. 26.06.2007
14
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
bílá DL
Samojed (Samojedskaja Sabaka): FCI Standard č. 212
OBLAST PŮVODU: Severní Rusko a Sibiř
PATRONACE: Severská kynologická unie (Nordic Kennel Union, NKU)
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 22.07.1997
POUŽITÍ: saňový a společenský pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:
Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 1 severští saňoví psi
Bez zkoušky z výkonu
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním
Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při
pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a byli užíváni jako lovečtí a saňoví
psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat.
Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do
Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu
jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů a
psi přivezení dalšími výzkumníky byli základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán
v Anglii v roce 1909.
CELKOVÝ VZHLED: elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly,
vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je
vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně
vyjádřené.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo
menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna.
POVAHA / TEMPERAMENT: přátelský, otevřený, pozorný a živý. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy
není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes.
HLAVA: silná, klínovitého tvaru.
MOZKOVNA:
Lebka: při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě
viditelná rýha.
Stop: jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose
vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment.
Tlama: silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká,
ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný.
Pysky: těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický
„úsměv samojeda“.
Čelisti/Zuby: pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu
zubnímu vzorci.
Oči: tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a
mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou
černá.
Uši: vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé,
vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe.
15
KRK: silný, střední délky, hrdě nesený.
TRUP: mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný.
Kohoutek: jasně zřetelný.
Hřbet: střední délky, osvalený a rovný; u fen mírně delší než u psů.
Bedra: krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená.
Záď: plná, silná, osvalená a mírně spáditá.
Hrudník: široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá.
Spodní linie: mírně vtažená k břichu.
OCAS: nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet
nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.
Ramena: dlouhá, pevná a spáditá.
Nadloktí: šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka.
Lokty: přiléhající k tělu.
Zápěstí: pevné, ale ohebné.
Nadprstí: maličko šikmé.
Přední tlapky: oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté a ne příliš
těsně spojené. Pružné polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením.
Stehna: střední délky, poměrně široká a osvalená.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezna: poměrně nízko, dobře zaúhlená.
Záprstí: krátké, silné, vertikální a paralelní.
Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny.
POHYB: plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun
pánevních končetin.
OSRSTĚNÍ:
SRST: bohatá, silná, pružná a hustá polární srst. Samojed má srst s podsadou, přičemž podsada je krátká,
jemná a hustá, a krycí srst je delší, hrubší a rovná. Srst má vytvářet límec kolem krku a ramen, rámující
hlavu, zvláště u psů (samců). Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká a hladká, na vnější straně
uší je krátká, odstávající a hladká. Vnitřek ucha má být dobře osrstěný. Na zadní straně stehen vytváří
srst „kalhoty“. Mezi prsty má růst ochranná srst. Ocas má být bohatě osrstěn. Srst feny je často kratší a s
jemnější texturou než srst psa. Správná textura srsti má vždy mít zvláštní povrchový lesk.
BARVA: čistě bílá, krémová nebo bílá se světle hnědou - základní barva je bílá s několika světle hnědými
znaky. Srst nikdy nesmí vypadat světle hnědá po celém těle.
VÝŠKA: Výška v kohoutku: ideální výška: pes 57 cm s tolerancí ±3 cm, fena 53 cm s tolerancí ±3 cm.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada
posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- viditelné vady ve stavbě.
- lehká kostra.
16
- psi nevyjadřují samčí typ a feny samičí.
- klešťový skus.
- žluté oči.
- měkké uši.
- sudovitý hrudní koš.
- dvojitě stočený ocas.
- nízkonohost.
- silně vyklenuté končetiny nebo kravský postoj.
- vlnitá nebo krátká srst po celém těle; dlouhá, měkká nebo splývavá srst.
- přílišná rezervovanost.
ZÁVAŽNÉ VADY:
- zjevně nepigmentované oblasti na očních víčkách nebo pyscích.
VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- modré nebo různobarevné oči.
- podkus nebo předkus.
- uši nejsou vztyčené.
- barva srsti jiná než povolená ve standardu.
- přílišná plachost nebo agresivita.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Úspěchy členů
Fena Elfin Era O’Azi Yoshi and us, chov. Fulierová Jana, Ing., maj. Michálková Martina (SK), získala titul
Slovenský Junioršampion.
Pes Artax Aramis Orleansnow, chov. Knápková Marcela, maj. Šiškanincovi manželé, získal titul Český
Junioršampion.
Pes Baldwin Bloom Orleansnow, chov. Knápková Marcela, maj. Hamanová Alena, získal titul 3. BIS
Puppy - NVP Olomouc a BIS Puppy - MVP Brno.
Pes Diamond´n´Xamba Yoshi and us, chov. Fulierová Jana, Ing., maj. Knápková Marcela, získal 3. místo
v soutěži BIS - NVP Nowa Ruda, Polsko.
Blahopřejeme !!!
Pokud byste se rádi pochlubili titulem svého mazlíčka, zašlete kopii ocenění, diplomu či titulu na
e-mail: [email protected], nebo na adresu: Renata Piskacisová, Sadová 323, 790 55 Vidnava.
Popis plemene Samojed očima chovatele
Mezi charakterové vlastnosti samojeda patří pracovitost, bezpodmínečná věrnost a vytrvalost. Je to klidný,
přátelský a vždy šťastný pes s vrozeným dobrým vztahem k člověku. Kdekoliv se tento nádherný pes s bohatou bílou srstí (může mít i krémový odstín, nebo krémové znaky) a smějícím se obličejem objeví, každý se
za ním otočí a všude si získá přátele. Samojed je s každým zadobře, dokonce i s vetřelci, je ochoten se podělit
se zloději i o majetek svého nejmilovanějšího páníčka, takže na hlídání se moc nehodí.
Samojed potřebuje ke svému štěstí lásku člověka. Chce být neustále vedle něj. Je mu jedno, jestli jeho místo
bude na chodbě, v kuchyni, přede dveřmi nebo v posteli místo manžela(ky), musí prostě být blízko své
rodiny. Má rád děti. I když ho děti budou neustále „testovat“, jestli mu dobře drží ouška na hlavě, jestli by
si nemohly vzít jeho ocásek, natrhat si pár chloupků, a což mu tak obléknout svetr, aby mu nebyla zima,
samojed bude vše trpělivě snášet, vrtět ocáskem, usmívat se a malému páníčkovi maximálně olízne tvář nebo
17
ouško. Samojed by neměl být celodenně v kotci. Tím by utrpěla jeho veselá a rošťácká povaha. Jeho tvář je
výjimečná svým nikdy nemizícím šťastným úsměvem, tím si vysloužil oslovení usmívající se vánoční pes.
Samojed má nezávislou povahu, je velmi živý, rád polemizuje o povelech, není to takový psí otrok, který
všechny příkazy vyplní do puntíku, ale je dost chytrý na to, aby zvládl základní výcvik bez jakýchkoliv
problému. Výcvik i výchovu je nutno vést důsledně a pravidelně. Pokud vezmete samojeda a psa služebního
plemene na okraj skály a přikážete jim, aby skočili, pes služebního plemene poslechne, skočí a zmrzačí se.
Samojed se podívá dolů ze skály, pak na vás, jestli to fakt myslíte vážně, potom se otočí, odejde a myslí si:
„Přeci nejsem tak hloupý, abych skočil ze skály a zabil se.“ Pokud budete po samojedovi vyžadovat jakékoliv
povely, bude nejdřív dělat, že neslyší, potom, že musí dokončit svou činnost a když konečně začne klusat
směrem k vám a vy si myslíte, že máte vyhráno, proběhne kolem vás a začne štěkat na sousedovy kočky. A
potom, ale to vy jste už pěkně rudí zlostí, že vás váš vlastní pes neposlouchá, konečně s radostí a nádherným
úsměvem přiběhne k vám. A vy mu odpustíte !
Je to energií nabitý pes, potřebuje dostatek pohybu. A to buď formou sáňových sportů, nebo velkého
výběhu, zahrady. Pokud je chován v bytě, k čemuž se také dokáže přizpůsobit, je vhodné s ním na vodítku běhat, jezdit na kole, nebo alespoň chodit na delší procházky. V teplejším období nad 15 stupňů je třeba
pohyb omezit z důvodu přehřátí a pes musí mít k dispozici neustále misku s vodou.
Samojed vás bude neustále překvapovat svými nikdy nekončícími nápady. Když si budete myslet, že už vám
nerozkouše žádný stromek, že už z toho vyrostl, rozkouše vám boty za 2000,-. Když ho odnaučíte kousat
boty, zapomenete venku dětské hračky (jak báječně chutnají). Budete na sebe přísní a naučíte se nezapomínat venku žádné nové předměty, samojed se podhrabe pod plotem a zlikviduje sousedovu drůbež. Samozřejmě škodu musíte uhradit. Plot řádně zabezpečíte proti útěkům a samík ucítí 3 metry pod zemí nějakou
zatoulanou myšku. Když dovezete dvě kolečka hlíny a zahrabete ten třímetrový kráter (myška samozřejmě
utekla), samojed zjistí, že blatníky na vašem kole jsou plastové. Když koupíte nové blatníky a schováte kolo
do kůlny, samojed si všimne nafukovacího bazénu s vodou. Óóó to je pokoupáníčko. Když uklidíte zbytky
bazénu (při samojedím dovádění bohužel nevydržel nápor drápků), vzpomene si na hromadu písku. Na
mokré srsti písek výborně drží. Konečně je vysušený a vyčesaný, co to kouše? Našel zapomenutý kolíček na
prádlo. Když se konečně po týdnu dopočítáte všech částí rozkousaného kolíčku (ještě, že víte, kam chodí
váš miláček kakat) a oddechnete si, že mu nic nezůstalo v žaludku, samojed si všimne, že jste právě zasadili
nový stromek (ten původní přece rozkousal). Nic proti, ale vypadá to, že jste zase na začátku. Ale vy mu
přesto odpustíte, když se na vás po dokonale vykonané práci podívá s tím svým neodolatelným úsměvem,
vždycky mu odpustíte.
Srst samojeda nepotřebuje velkou péči. Postačí denně několik minut kartáčovat, mimo období línání, kdy
je nutné kartáčovat déle. Žije-li pes v bytě, musí páníček počítat s tím, že bude mít chlupy na snídani
s rohlíkem, na oběd v polívce a večeře se radši vzdá. Dokonce i na svátečních šatech ty dlouhé bílé potvůrky
najde. Jeho srst nepropouští vodu, není třeba jej koupat, nebo pouze příležitostně, např. před výstavou nebo
po velmi blátivé procházce. Samojed má samočistící srst, bláto uschne a samo opadá, stačí také po uschnutí
psa vykartáčovat.
Samojed je zosobněním krásy, ostražitosti, síly, čilosti, důstojnosti a půvabu. Je to jemný velmi vnímavý pes
a dobrý společník.
Pokud se rozhodnete chovat samojeda, nebo už nějakého máte, přejeme hodně krásných zážitků a šťastně
prožitých dní, hodně výstavních i sportovních úspěchů a aby Vám pejsek přinášel jen samou radost do
života.
Renata Piskacisová
18
Výsledky závodů psích spřežení: podzimní sezona 2007
27.–28.10. Nový Dům
(Rakovnický sprint)
MB2
MSC2 1. Vojta Němec
2. Rostislav Urbánek
4.Ota Koudelka
3.–4.11. Jičín
MB2
2. Ota Janko (2. foto zvrchu )
10.–11.11. Votice
MB2
1. Vojta Němec
17.–18.11. Točník
C2
MB2
3. Martin Slepička
3. Vojta Němec
4. Rostislav Urbánek
(3. foto zvrchu )
24.–25.11. Hradecký mid
(Běleč nad Orlicí)
MB2
9. Alena Pešková
(1. foto zvrchu )
1.–2.12. Sedlice
C2 3. Vojta Němec
Chtěl bych také poděkovat našemu členovi
Vojtovi Němcovi za velmi dobré umístnění
na závodech Šediváčkova longu, který se konal
22.–26.1.2008 v Deštné v Orlických horách. Zde se
umístnil ve své kategorii LT2 na pěkném 11 místě. Je
vidět, že naši samojedi mohou konkurovat i na takto
obtížných závodech.
S pozdravem Martin Slepička
19
Samojed tým ZASNĚŽENÉ ÚDOLÍ na Šediváčkově longu
26.ledna
Zbývají poslední kilometry do cíle; do cíle závodu, který pro nás tak moc znamenal a na který jsme tak tvrdě
trénovali a věnovali mnoho času na jeho přípravy. Pořád se mi honí hlavou, co by se asi tak mohlo stát, aby
se náš sen neuskutečnil. Zejména na takové trati jako je tato nástrahy čekají na každém metru, jsou špatné
sněhové podmínky a pod pár centimetry sněhu ze země tyčí ostré kameny nebo kořeny stromů, kde lehce
můžete zlámat saně, přijít k úrazu, nebo ohrozit zdraví psů. Mohlo se klidně stát, že i na posledním kilometru, který se jel po prudké sjezdovce, kde už byla jen rozježděná tráva, a tak na ní saně byly neovladatelné,
se mohl náš sen rozplynout. Snažím se na to nemyslet a kupředu mě žene jen představa, že mé spřežení
samojedů bude opravdu první v historii, které tento závod zvládlo a dokážeme tak všem, že ti bílí vlci ještě
dokážou to, k čemu byli vyšlechtěni a nebudou tedy zahanbeni tak, jako už u některých lidí jsou.
I když vynechám představu, že budeme vážně první samojedi, tak mě kupředu tlačí naděje, že budeme
jedno z té malé poloviny psích spřežení, které dojede. Letošní ročník dojelo ze 69 závodníků jen 32.
Jak se zrodil sen
Vše začalo ono osudné léto, kdy mě čekaly čtyři bloky chemoterapie a dlouhé ozařování. Můj zadek a záda
už byly proleženy od nemocničních postelí, nohy zesláblé od nedostatku pohybu, ruce bolavé od jehel a
duševní morálka na bodu mrazu od chemických hnusů.
Potřeboval jsem si najít nějaký cíl, nebo alespoň dobrý nápad, který nebude jen tak splnitelný, ale přece jen
se bude dát za nějakou cenu zvládnout.
Když máte psy, kteří dokážou dobře běžet a odvést dobrou práci ve spřežení, nemůže vás napadnout nic lepšího než Šediváčkův long. Já takové podmínky měl, a proto se mi to zdálo jako sakra dobrý nápad. Tenkrát
to byl jen dobrý nápad, ale když jsem zjistil, že máme šanci stát se prvními samojedy, kteří dojedou, tak se
nápad změnil ve velký sen.
Ale byl zde pořád jeden problém: psi byli skvělí, vybavení a podmínky tréninků taky, jediná nejistota byla
ta ve mně. Nedokázal jsem odhadnout, jak dlouho si ten zadek budu ještě v nemocnici drtit a informace, že
nebudu moct být v kontaktu se zvířaty, stáhla mé rozhledy do ústraní. Ale stačilo si jen zachovat chladnou
hlavu a všem dokola říkat, že psi očkovaní a žijící v čistém prostředí jsou čistotnější a zdravější než kterýkoliv
člověk. Po této větě mi dal každý za pravdu a bylo po problému, takže se mohlo začít plánovat!
Vše naplánovat
Pořídil jsem si spoustu knih o dalekém severu, dobrodruzích z Aljašky a nejtěžších závodech psích spřežení
na světě. Potřeboval jsem hodně informací a sháněl je, kde se dalo. Lidi, které jsem znal, jezdili převážně
krátké sprintové závody. Nejvíce mi pomohly internetové články od českých musherů, kteří podnikali
výpravy do Finska, Ruska, Kanady i Aljašky.
Postupně jsem si začal psát předběžný tréninkový program, v kterém bylo zahrnuto i jakou výživu budou
psi mít a jakou zátěž budou muset táhnout. Vše se muselo vypočítat a každý pes musel udělat stejnou práci
jako ostatní.
Začínáme trénovat
Pomalu se začínalo ochlazovat a to byl důvod, proč začít trénovat vůdčí psy (leadery).
Už bylo naplánovánoo, že zkusím Címu – dvouletou vysokou fenku, která vedla spřežení i minulou sezonu
a vedla si skvěle. Druhá byla v plánu Baladýna – tříletá inteligentní fenka, která mi také jeden čas vedla
spřežení. Po jedné jsem je bral na rozlehlou louku, kde jsem je učil povely k odbočení, ale hodně si toho
pamatovaly z minulé sezony, a tak jsem jim po týdnu navlíkal postroje, na kterých měly dvoumetrové
odpružené lano a tahaly pneumatiku od auta.
Každý pokrok nebo chybu jsem zapsal do sešitu a snažil se je postupem času vylepšit.
Zbytek smečky běhal na volno okolo nás, nebo chodili jen na vodítku na delší procházky.
20
Už byli vybráni kandidáti, kteří se Šediváčka zúčastní. Měli jsme jedenáctičlennou smečku, z které je devět
samojedů, ale šlo vybrat jen šest psů. Duberry a Dream tenkrát byla půlroční štěňata,takže s nima to nešlo
a Éra, která i teď aktivně běhá, té letos bude čtrnáct let, nechtěl jsem nic riskovat. Takže celý tým se skládal
z šesti samojedů. Dvanáctiletý Toník, který je letos v nejlepší formě. Desetiletá Ambra, která celý život běhá
jako zadák a je to nejsilnější pes ve spřežení. Dvouroční Alaska, nejmenší z týmu, ale utáhne všechno, co
jí dáte. Sedmiletá Blaženka, nejbláznivější, nejhbitější, udělá pro mě všechno. Tříletá Baladýna je matkou
našich dvou štěňat a je také v dobré formě. Dvouletá Címa je dcera Blaženky, která po matce zdědila velkou
chuť do práce.
Když ranní teploty začaly klesat k deseti stupňům, začali jsme trénovat se sto kilovou čtyrkolkou na pětikilometrové trati. Psi běhali úžasně. Po měsíci tréninků jsem na káru přidal třicet kilo. Psi se museli naučit táhnout celou dobu váhu 190 kg, celou dobu jsem jen stál na káře a jezdili jsme krokem, maximálně 5 km/h.
Psi se takhle skvěle osvalí a zapamatují si, že musí mít lano pořád napnuté. Po dvou měsících jsem sundal
zátěž a pomalu nechal psy přecházet do rychlejšího klusu i cvalu.
Když jezdíte dlouhé tratě, je lepší počítat ujeté hodiny a ne kilometry. Naším cílem bylo do prosince běhat
čtyři hodiny bez zastávky v rychlém poklusu a poslední měsíc před závodem jezdit převážně do kopců.
Mezitím jsem v týmu udělal pár změn. Baladýna nechtěla běhat v čele vedle Cími. Už několikrát se porvaly
kvůli postavení na vůdce smečky, obě jsou velmi dominantní a to byl ten problém. Takže na její místo šla
Blaženka, která se postavení leadera velice rychle přizpůsobila. Baladýna a Alaska vedle sebe tvořily dokonale
sehranou dvojici, nikdy jsem neviděl, aby při tréninku povolily, obě ve stejnou dobu přecházely ze cvalu na
rychlý poklus, který pak držely po většinu trati. Dále se osvědčilo dát Toníka s Ambrou doprostřed spřežení
a Alasku s Baladýnou jako zadáky těsně před káru.
V průběhu podzimu jsme se zúčastnili pár midových závodů s velkým úspěchem, tratě většinou měřily od
15km do 20km. Ale závody jsem jezdil jen na trojkolce s třemi psy a druhou trojku měl Rosťa, který jezdil
také s velkým úspěchem.
V listopadu jsme začali trénovat s lehčí čtyrkolkou, která má okolo 70 kg a já už začínal pomalu psům
pomáhat občasným dloubáním a během, aby nabírali větší rychlost a zvládli delší trať. Psi už byli krásně
osvaleni, páteř měli rovnou a přes kožich jí bylo po hmatu trochu cítit,což je podle mnoha musherů ideální.
Nohy i ramena měli pevné a silné. Bylo zapotřebí hlídat i jejich váhu, u každého psa jsem udržoval váhu
mezi 22 až 26kg. Což obnášelo alespoň jedno vážení do týdne. Hlídat se musela i váha, kterou jednotliví
psi táhli. Na Šediváčkovi je povinná zátěž, která je sedm kilo, a maximální váha 70 kg na jednoho psa, takže
jsem předpokládal, že na Šediváčkovi bude každý pes táhnout minimálně 10 kg.
Každý čistokrevný severský pes má vrozenou rezervu, to znamená, že když psy trénujete na tři hodiny běhu,
tak by pro ně neměl být problém běžet další tři hodiny. Já to poznával tak, že když po dojezdu na psech
nebyla vidět únava a po napojení šli na velkou zahradu a hráli si se štěňaty, tak to už je rezerva znatelná.
Nebo když se vracíte po čtyř hodinové vyjížďce, a domů vám zbývá slabá půl hodinka jízdy a před spřežením
přeběhne stádo srn, tak mí psi doběhli sprintem až domů. To už sami poznáte, že ti psi zvládnou mnohem
víc.
Přípravy na závod
Měsíc před startem závodu jsme se rozhodli pořídit starý karavan, který nám bude sloužit jako dobré zázemí
pro celý tým. Narychlo jsme postavili z přední části boxy celkem pro osm psů. Bylo alespoň zaručeno, že
psi budou mít pohodlí a možnost se rychle usušit i za deštivého počasí. A pro zbytek týmu (pro lidi :-)) měl
stejnou funkci.
Každým dnem přibývalo na seznamu plno různých věcí, které se musely ještě udělat nebo s sebou sbalit.
Například vyrobit nový stake-out, vyměnit u všech šňůr karabiny za nezamrzající, ze starých sprintových
saní udělat tobogan, který je dost potřebný do hlubokého sněhu, a podle seznamu z povinné výbavy, kterou
musíte vést po celou dobu závodu na saních, vyškrtávat všechny věci, které už byly zabalené. Příprava a
balení na takové závody je snad horší a těžší než samotný závod.
21
Psům se musela pečlivě rozpočítat potrava, aby vystačila na celých osm dní, což obnášelo 15 kg granulí,
5 kg vepřového masa, 5 kg vepřových kůží a 30 kusů speciálních masových kostek. Všechna výbava se vzala
dvakrát, vše muselo být náhradní, šňůry na šestispřeží, karabiny, vodítka, postroje, obojky, botičky, zkrátka
vše, bez čeho se v tomto sportu neobejdete.
Den před odjezdem jsme ještě psům vystříhali chloupky mezi tlapkami, aby se jim sníh nelepil mezi polštářky a nedělaly se jim tam nepříjemné sněhové koule, které si pak psi vykousávají a to celé spřežení dost
zdržuje.
Už zbývalo jen domluvit hlídání psů, kteří zůstávají doma. Toho se ochotně ujal bratr s jeho přítelkyní a
následujícího dne se mohlo vyrazit. Mí dva doghandleři Rosťa a Hanka, šestičlenná smečka samojedů a já.
Přestože se startovalo až ve středu, my jsme se rozhodli, že vyjedeme už v sobotu, aby si to psi stačili okouknout, protože na tak velkém závodě nikdy nebyli, a také proto, abychom si našli dobré místo pro ustájení
psů a našeho karavanu.
Přihláška ukazovala kolem devadesáti závodníků, takže o místo by byla značná nouze.
Deštné v Orlických horách
Příjezd na místo, kde se konal samotný závod, byl trochu chaotický. Nejdříve nás zaskočil pohled na okolní
krajinu, kde ležely asi tři centimetry sněhu, do kterého neustále pršelo.
U penzionu Kristýna, kde mělo být úvaziště psů, nebylo po psech ani stopy. Zavolali jsme proto hlavnímu
organizátoru závodu Pavlu Kučerovi, který do deseti minut přijel s terénním autem a vlekem přizpůsobeným k přepravě třiceti psů. Po jeho radě a po venčení psů jsme o kousek popojeli a dojeli na parkoviště,
kde už bylo asi šest týmů z Německa. Našli jsme si pěkné prostorné místo k uvázání psů a karavan s autem
postavili hned před ně. Na parkovišti nebyl ani centimetr sněhu, ale na straně byla sněhová hromada, kam
se odhrnoval sníh, když ještě byl. Sníh z hromady jsem naházel na místo úvaziště, aby psi neleželi v mokru.
Teprve pak se mohli vyndat psi, kteří si už potřebovali protáhnout kosti. Po napojení a nakrmení psů jsme
šli prohlédnout okolí. Po zjištění, že na místě je zatím jen osm týmů, jsme šli zjistit podrobnější informace
do tamějšího penzionu, kde měli zázemí organizátoři i pomocníci.
Během dne i noci přijelo ještě několik závodníků se svými psy, ale nejvíce jich přijelo v úterý den před
startem, ti pak měli problémy s hledáním dobrého místa. Někdy to končilo tak, že psi byli na některém
z úvazišť, auto u silnice a karavan na jiném parkovišti než psi. Jeden Francouz přejížděl každou hodinu na
jiné místo, jen aby vyvenčil psy.
Za celou dobu už byl všechen sníh skoro pryč a stále jen pršelo, i když předpověď počasí hlásila sněhové
přeháňky na všech horách. V úterý v 17:30 začalo slavnostní zahájení a padlo konečné rozhodnutí, že noční
etapa, které se měli zúčastnit musheři, kteří jeli delší trať 333km, se nepojede.
Na nočním mítinku jsme se dozvěděli, že pokud napadne přes noc alespoň pět centimetrů sněhu, tak se
ráno startuje na místě za penzionem těsně pod sjezdovkou. Pokud by se tak nestalo, muselo by se auty dojet
do vyšší části hor, kde jsou prý dostatečné sněhové podmínky na ježdění. Ale všichni z tohoto plánu byli
otrávení a každý věděl, že by to nebylo nic jiného než jeden velký chaos.
Přes noc, kdy se ještě sedělo v hospodě, začal padat slabý sníh, který se na cestách hned rozpouštěl. Nikdo
už nevěřil, že se letošní ročník Šediváčkova Longu pojede.
Středa 23.1.
Ráno na zemi ležely asi tři centimetry sněhu. Pavel Kučera na ranním mítinku rozhodl, že závod se jede a
bude se startovat na plánovaném místě pod sjezdovkou. Nikdo nechápal, jak se v takovýchto podmínkách
dá jet. Trať byla sice snížena jen na 58km, ale jela se dvoukolově, což byl další problém pro psy, protože
neradi jezdí stejnou trasu dvakrát dokola během jednoho dne. Povzbuzující zpráva byla, že z povinné výbavy
bude vyřazen vařič, stan a stake-outy, takže nejtěžší věci se daly pryč a nebyla povinná zátěž na psa.
Nedalo se nic dělat, ale byli jsme rádi aspoň za to málo sněhu, co napadlo a hlavně za to, že odstartujeme
jeden z nejtěžších závodů Evropy. Sakra, vždyť o tomhle jsem snil několik let a půl roku připravoval sebe i
22
psy na takovou smršť plnou nebezpečí, adrenalinu, únavy, potíží, ale hlavně myšlenky, že když dojedeme,
budeme konečně první, kdo to se samojedy dokázal.
Čím víc jsem na to myslel, tím víc jsem byl nervóznější. Začaly ve mně narůstat obavy, jestli mám všechnu
povinnou výbavu sbalenou, jestli máme dost natrénováno a psi to zvládnou; ale co, alespoň se pokusíme
dojet první etapu!
Ze saní jsem se pokoušel vyndat co nejvíce věcí, aby psi táhli co nejnižší zátěž. Saně vážily okolo padesáti kil
a to byla i tak velká zátěž, když jste viděli trať, po které se jelo. Do startu zbývalo asi deset minut a nervozita
rostla jak u mě, tak i u ostatních musherů. Psi už byli oblečeni do postrojů a polovina z nich zapřáhnuta
k saním. Ke startu zbývalo asi 300 metrů a psi se museli převést přes dvouproudou silnici. Máma držela na
vodítku leadery, Rosťa druhý pár psů a já stál na brzdě saní, aby se psi přes silnici nerozběhli.
Když už se konečně celý tým dostal do prostoru startu, stálo tam už asi dvacet spřežení a spousta diváků.
Pět spřežení vystartovalo a po nich jsme byli vysláni na startovní čáru. Začalo se odpočítávat a během chvíle
psi byli na trati. Kupodivu jsme vystartovali dobře a rychle, to u nás není na závodech moc velkým zvykem.
Při nekonečném stoupání, které mělo asi tři kilometry, se nám podařilo předjet sedm spřežení. Do dlouhé
sjezdovky šel každý krokem a na jednom kilometru se sešlo asi třicet týmů, které pomalu stoupaly do vjezdu
do lesa, kde už byla rovina.
Psi běželi nádherně, já jsem po dlouhém
běhání do kopců potřeboval trochu odpočinku, takže jsem jen stál na saních a nechal
se vézt, stejně jako ostatní musheři. Asi po
dvoukilometrové rovině se začalo opět mírně
stoupat. Pár početnějších spřežení nás předjelo, ale my si z toho nedělali vůbec žádnou
hlavu, šetřili jsme si síly do dalšího stoupání.
Největší potěšení nám přineslo, když jsme
drželi tempo s několika spřeženími, která
měla i osm a více psů, to jsme si dokazovali,
že samojedi na to opravdu mají.
Po několika předjížděních, komplikacích na
trati a potyčkách s jinými týmy, jsme konečně
vjížděli do druhého kola závodu. Psi okamžitě
poznali, že něco není v pořádku a na trať,
kterou poběží podruhé, se jim moc nechtělo.
Druhé kolo navazovalo na další stoupání,
které celý tým dost vyčerpalo. Stoupali jsme
do nejvýše položeného bodu 1100 mnm,
kde pod Toníkem praskl led a propadl se do
koryta plné ledové vody. Naštěstí se z propasti
hned vyprostil, já zarazil kotvu do sněhu a šel
se podívat, jestli je vše v pořádku. Tonda měl
mokré celé tělo, na kterém se začal pomalu
tvořit ledový krunýř, jedinou hlavu měl suchou. Protože do cíle zbývalo už jen patnáct kilometrů, rozhodl
jsem se nedávat Tondu do vaku, ale nechat ho běžet dál, to bylo jistější pro jeho zdraví. Ve vaku by ležel
v mokru a neměl by šanci se ohřát.
Posledních pět kilometrů navazovalo na stejnou trať, po které se od startu stoupalo po sjezdovce, takže
už nás čekalo jen klesání a o to víc to bylo nebezpečnější. Byla už noc a po sjezdovce, kde byla vyjetá trať,
nebylo ani stopy po sněhu a jelo se jen po trávě, kde saně byly těžce ovladatelné. Cíl byl plný nedočkavých
diváků, kteří fotili a natáčeli krásné momenty.
23
Psi vypadali dobře a nebyla na nich znát únava, až na Ambru, která má problémy se zápěstím při každé větší
zátěži. Po podání odměn v podobě vepřových kůží, napojení a nakrmení jsem se šel podívat do penzionu,
kde už byly výsledky z dnešního dne. Do naší kategorie LT2 bylo přihlášeno 24 závodníků. Moje oči směřovaly hned k posledním místům, kde jsem předpokládal, že budeme. Bylo úžasný, když jsem své jméno
našel na sedmnáctém místě. Běžel jsem ke psům, abych je mohl znovu pochválit a celému týmu oznámit tu
skvělou novinu. Ten den odstoupily z kategorie čtyři týmy.
Čtvrtek 24.1.
Přes noc nespadla ani vločka, ale přesto se start uskutečnil. Jela se stejná trať jako předchozího dne. Plánovaný bivak na polské straně byl zrušen také kvůli nedostatku sněhu. Rozhodl jsem se Ambru z dnešní etapy
vyřadit kvůli jejímu zranění, i
když už neměla žádné bolesti,
nechtěl jsem nic riskovat.
Start proběhl stejně jako včera,
ale na sjezdovce byla jen už
rozježděná tráva, takže stoupání bylo pomalejší a namáhavější. Když jsme se dostali
do lesa, musel jsem psy nechat
trochu odpočinout, což udělala
i spousta musherů. Po ujetí prvního kola nastala velká krize, psi opět nechtěli znovu na stejnou trať a Tonda
trhal postroje směrem k trati, která vedla k úvazišti.
Musel jsem Tondu dát do vaku na saně, z kterého po půl hodinovém spánku začal vyskakovat a chtěl zase
běžet. Celou trasu jsme zvládli všichni dobře – až na mě. Na trati jsem byl unavený a světlo čelovky ve tmě
mě uspávalo. Po dojezdu do cíle jsem začal poprvé uvažovat, že to vzdám, v životě jsem nebyl nikdy tak
unavený. Doslech, že zítra se pojede jen jedno kolo dlouhé 34 km, mě navnadil do dalšího pokračování.
V kategorii zůstalo už jen 11 týmů. Z toho zůstali jen dva češi, první Milan Petruželka s osmi sibiřskými
husky a já uzavíral jedenáctku.
Pátek 25.1.
Bylo krásné mrazivé počasí, do kterého
svítilo slunce. Myšlenka, že se jede jen
krátká trať a že snad za světla dojedeme
do cíle, mě nabudila, byla hned lepší
nálada a na předstartovní nervozitu
nezbývala síla. Celá trať byla krásně
upravená a kromě prvních pěti kilometrů byl po celé trati dostatek sněhu.
Psi po povelu ,,jdeme domů“ jako by
věděli, že tu pekelnou trať nebudou
muset běžet dvakrát do kola, zrychlili
tempo a nadšená nálada na nich byla
okamžitě vidět. Poslední úsek, kde se trať dělila na trasu k cíli a trasu, kde se vjíždí do druhého kola, psi
proběhli tryskem a na cestu, která vedla na druhé kolo se ani nepodívali.
V cíli vypadali psi jak po lehké procházce. Byli ještě plní energie a to nás hřálo na srdci, že je vše v pořádku a
měli jsme hodně dobrý čas. Toho dne z kategorie nikdo neodstoupil, ale z ostatních odstoupil vždy alespoň
jeden tým. Pořadí zůstalo stejné jako předchozího dne.
Další den nás čekala poslední náročná etapa. Když to zvládneme, budeme konečně první, kdo to dokázal!
Ta představa mě i přes nesnesitelnou únavu hnala kupředu.
24
Sobota 26.1.
Nemůžu vstát, nechce se mi nic dělat; odpočívat je to jediné, na co myslím. Představa, že nás čeká běh
na 42 kilometrů, mě vysiluje – už jen ta představa je děsivá. Rosťa a máma mi pořád připomínali, že je to
poslední den a nikam nemusím pospíchat, klidně si můžu lehnout do saní a přijet až druhý den, ale hlavně,
že dojedu. Kdybych z té postele nevylez, každý den by mě mrzelo, že jsme nedojeli i když každý věděl, že
teď už na to máme.
Psi vypadali velmi dobře, Blaženka a Címa vrtěly huňatými ocasy a poštěkávaly si pro radost, Toník trhal
za řetěz a nemohl se dočkat až zase vyrazí, jen Baladýna klidně ležela a měla zvednutou hlavu. Ale takové
chování mě u ní nepřekvapovalo, i doma před tréninkem se tak chová. Maličké Alasce se včera na trati
zkroutil postroj na hrudníku a v podpaží jí vydřel ošklivou ránu. Vynikající desinfekce, kterou jsme s sebou
měli, jí ránu hned zacelila a postroje na místě odření jsme omotali několika obvazy, aby ji nic nedřelo. I přes
zranění štěkala a dávala najevo, že chce jet. Proč jí nezapřáhnout, říkal jsem si. Přinejhorším ji naložím na
saně a celou cestu se v pohodlí poveze.
Trať ubíhala strašně pomalu, ale psi byli v pořádku a bez jakýchkoliv povelů si běželi svým tempem, jako
by věděli, že právě oni budou ti první – ti, o kterých se bude mluvit, kteří budou právem hrdi na to, že to
dokázali a nejsou jen tak obyčejní psi.
CÍL
Projeli jsme cílem – cílem, u kterého stála malá skupinka lidí, cílem, od kterého se ozýval hlasitý vítězný
křik a první salutující lidi s gratulací běželi ke mně a mým psům. Tenhle nenahraditelný zážitek bych za nic
nevyměnil a pýchu z toho, že jsme dojeli, už vůbec ne. Teď už nás čekalo jen slavnostní vyhlášení a posezení
v hospůdce, nekončící vzájemné gratulace a loučení s tak skvělými lidmi jako jsou musheři, kteří zasvětili
život jen psům.
Závěr
Kdo nikdy neokusil jaké to je mít psí spřežení, starat se o něj, věnovat mu velkou část volného času, trénovat
ho, ten nepochopí, proč tohle my musheři děláme. A ti, co toto nechápou, musí pochopit alespoň to, jaké
je mít ohromný sen jakéhokoliv druhu v době, kdy jste nemocní a nejde s tím nic dělat, nejde to zastavit,
odsunout na jindy, bez bolesti a životní zkoušky. V době nemoci chcete udělat vše hned a pořádně, dokud
máte ještě sílu a čistou mysl. Když máte psy, nechcete mít ani pomyšlení na to, že byste je odsunuli stranou
a nechali je bez toho, k čemu byli stvořeni a co milují.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, co celému týmu drželi palce a mysleli na nás, Hance a Rosťovi, kteří
mi dovolili můj sen uskutečnit, Tondovi, Ambře, Baladýně, Blažence, Címě a Alasce, bez kterých by to
nešlo, Ivetě a Láďovi, kteří se doma starali o zbytek smečky, Ivetě Šiškanincové, která mi pět minut před
prvním startem volala a ze mě tak alespoň trochu spadla nervozita, německému sousedovi, který mi málem
při gratulaci utrhl ruku, děkuji i té malé skupince lidí, kteří mi salutovali u cíle, organizátorovi Pavlu
Kučerovi a Janě Henychové za přípravu skvělého závodu, svým slovenským přátelům a všem musherům, co
milují své psy i doktorům, kteří se mnou v termínu závodu nic nezamýšleli. Ale hlavně děkuji těm, kteří mi
to rozmlouvali a tvrdili, že tak těžký závod nikdy nemůžeme zvládnout. Děkuji jim, protože to mi dávalo
větší odhodlání se do takového šílenství pustit.
S pozdravem všem, kdo umožňují samojedům to, k čemu byli stvořeni. Práce ve spřežení – to je to, co milují!
Vojta Němec
Jičín – město pohádky?
Jako již tradičně, tak i na podzim v minulém roce jsme se zúčastnili závodů psích spřežení na kárách, které
pořádá Musher klub Jičín. Jel se pátý ročník. Ota se tentokrát přihlásil na mid (13 200 m) a jel s pěti psyčtyři naši a pátý byl Nanuk Romana Hofreitra. Roman jinak závodí s Nanukem na kole, ale přivodil si při
tréninku úraz, kdy měl ošklivý pád kvůli hejnu slepic, které se přimotalo Nanukovi do tlamy a Romanovi i
pod kola, a ten „tím pádem“ skončil na závodech s nohou v ortéze a s berlemi pouze jako divák.
25
O tomto závodě píši hlavně kvůli počasí, protože nevím jak je to možné, ale v Jičíně každoročně tyto závody
doprovází déšť. Když neprší přímo ve dnech, kdy se závod jede, tak určitě prší pár dní před závodem a to
pořádně, aby byla trať jak se patří hezky rozbahněná. Je to už snad taková tradice, kterou nikdo nemůže
ovlivnit. Nebylo tomu jinak ani vloni na podzim a navíc pořadatelé vedli trať přes dva brody. Já poučena
z minulých ročníků jsem s sebou vezla haldu ručníků, abych mohla psy po závodě očistit. V sobotu to ještě
šlo, ale odpoledne začalo pršet a lilo celou noc. Tušila jsem, jak bude trať vypadat, a co naše samíky v neděli
čeká.
Když jsem ráno viděla, v jakém stavu dojíždějí do cíle spřežení, která jela před námi, chtělo se mi brečet.
Ale nemohla jsem vůbec nic dělat. Nezbývalo, než odvést psy na start, vypustit je do toho marastu a čekat.
Dočkali jsme se, ale to, co se objevilo v cíli, nemělo se samojedama nic společného. Dorazilo pět Jožinů
z bažin, šestý Ota a to, že se všichni plížili močálem, bylo vidět na první pohled. Tušila jsem, že na to jak
vypadali, froté ručníky stačit nebudou. Museli jsme je proto všechny postupně ostříkat hadicí a potom
osušit. Závodníci si myli káry a já s Janou sprchovala psy. Neobešlo se to samozřejmě bez připomínek
musherů na adresu Oty, že je prý v Jičíně naposledy, protože mu psy už příště nepůjčím. Taky se někdo
z davu nechal slyšet, že v Jičíně budou bez vody, protože Janková myje psy. Moje lamentování o tom, že
příště chci pro samojedy na trať natáhnout koberce a od pořadatelů velký bělící šampon, jinak že už mě tam
neuvidí, nenechal bez povšimnutí ani Jarda Hanuš z Červeného Kostelce a do článku v časopise „ Pes přítel
člověka“ napsal větu: „Dále nechyběl ani Ota Janko, jehož samojedi zvaní „běloby“ připomínali v cíli spíše
mutaci tohoto plemene. Toto peprně komentovala – snad stále ještě – manželka, která musela smečku před
odjezdem na chatu očistit.“
J. Janková
Psí manekýni
V loňském roce nás kontaktovali z redakce časopisu „Dívka“, že potřebují dva až tři psy (samojedy) na focení reklamy, která se týká zimní
módy.
Jelikož v té době nebyl nikde sníh, požádali
nás, abychom přijeli do Prahy do ateliéru,
kde bude sníh umělý. Psi už začínali línat, ale
celkem slušně vypadal ještě Baro a Alas, tak
jsem kluky načesala, napudrovala, aby nedělali
plemenu ostudu, a mohli jsme vyrazit. Ota jim
také nabídl, jestli mají zájem, že můžeme přivézt
i saně, nabídku s nadšením přijali a že se budou
na nás těšit. Přiznám se, měla jsem z této akce
docela trému. Nedovedla jsem si vůbec představit jak takové focení probíhá, co na našich psech
budou vyžadovat a také jak asi bude vypadat ten
umělý sníh. No nicméně jsme se dostavili v určenou hodinu na určené místo, kde nás přivítal
tým mladých sympatických lidí a zřejmě i milovníků psů. Jelikož fotili ještě nějaké fotky, čekali
jsme venku na takovém malém dvorečku, kde se
psi mohli ještě vyvenčit. Baro ten to vzal doslova
a udělal jim tam hromádku, a já u sebe jako
naschvál neměla ani kousek papíru. Ale našla se
dobrá duše a přinesla sáček.
26
Psi se měli fotit s dvěma dívenkami. Jedna byla v pohodě, ale druhá se psů bála. Věk děvčat jsem odhadovala
tak na šestnáct let, ale jejich sebevědomí už nasvědčovalo tomu, že si budují kariéru fotomodelek. Fotograf
nejdříve chtěl, aby se psi volně pohybovali v tom „sněhu“, (což byl drobně nařezaný filc) a udělal pár fotek.
Potom chtěl psi nafotit vedle sebe. Ota je držel na vodítkách, já jsem je lákala na piškoty, aby dobře pózovali, ale oba jsme při tom nesměli být v záběru. Další přání fotografa bylo, že pes vyskočí na modelku, ale
musí tak, aby moc nezakrýval model, co měla na sobě. Slečně jsem dala do ruky piškotu a pár instrukcí, co
má dělat, aby se na ní Alas nevrhal a neporazil ji. Spoušť několikrát cvakla, až se fotka povedla. Potom se
děvčata ještě převlékla a fotila se na saních (to bez psů). Vše probíhalo v klidu, všichni na nás byli hodní a
pan fotograf měl s našimi psy opravdu trpělivost.
Když jsme odjížděli, říkala jsem si, co asi z těch několika desítek fotek v hromadě filce a s bílou látkou
v pozadí vytvoří. Nemohla jsem se dočkat až časopis „Dívka“s fotkami samojedů bude v prodeji. Když se
mi konečně dostal do ruky, byla jsem mile překvapena. Výsledný efekt dopadl nad mé očekávání dobře.
Samozřejmě byla použita počítačová technika, která jak víme dokáže divy, ale za pytel granulí a hlavně jako
reklama pro plemeno, se to psí pózování vyplatilo.
J. Janková
Konec jedné legendy
Když jsem v prosinci s dcerou fotografovala Asana /vlastním jménem Assai Bessarion/ pro novoročenku 08,
netušila jsem ještě, že to budou jeho fotografie poslední. Již od podzimu se totiž jeho zdraví zhoršovalo.
Nový rok začal pro nás nepříliš vesele, Asanovo zdraví se prudce zhoršilo a 7.1.08 jsme byli nuceni jeho
trápení nechat ukončit. Odešel za svou mámou Besinkou tam, kde ho už nic nebolí. Zbudou už jen vzpomínky.
Už jako maličký byl výjimečný, rád se dobře napapal, což mu zůstalo po celý život.
Nechtělo se mu od nás, vždy při návštěvě potenciálních zájemců se někam schoval. Nakonec jako poslední
štěně přece jen odešel s novým páníčkem. Po osmi měsících nám byl přivezen majitelem zpět s odůvodněním, že dotyčný se rozvádí a odchází pracovat do zahraničí. Asan byl ve zbědovaném fyzickém i psychickém
stavu, špatné krmení i zacházení se podepsaly na jeho zdraví, ( odvápnění a zažívací potíže ). Přestože
bydlíme v paneláku a měli jsme již jeho matku – Besinku, nedokázali jsme zbědovaného psa bez výčitek
opět někomu svěřit.
Trvalo přes půl roku než získal opět důvěru v člověka a hlavně díky mámě – Besince se jeho stav postupně
lepšil. Téměř po roce jsme zkusili první výstavu. Rakouský rozhodčí jej hodnotil jako velmi krásného, ale
bojácného. Díky stálé laskavé péči nás všech se to upravilo, nicméně výstavy nikdy v lásce neměl. Zdálo se,
že kvůli páníčkům to vždy nějak vydržel. Nádherně osrstěný pes dobýval CACe, CACIBy a BOBy a stal se
českým a mezinárodním šampionem. Na výstavě v Německu porazil psy věhlasných dánských a německých
chovatelů. V letech 97 a 98 mu stačilo 5 mezinárodních výstav k získání titulu. Stal se i mnohonásobným
Klubovým vítězem.
Své geny předal pouze jednou, po zavedení povinné kontroly dysplazie nebyl uznán chovným. Syn Aran
uchovněn byl.
Asan se stal miláčkem celé rodiny pro svou komunikativnost, postupně se mu vrátila i ztracená důvěra
k dětem a vnukové trávili spoustu času hlazením jeho chlupatého kožichu a občas jsme je nacházeli pohromadě v boudě na balkoně . Mnohokrát mu byly odpuštěny i lumpárny, kterými nás trestal za to , že jsme
nepřišli v obvyklý čas. Nejčastěji nás trestal zmuchláním přehozu přes postele. Pak se vítězně popral s kožichem z korejského psa naší známé, jindy se šel samoobsloužit do koše na odpadky a v jeho víku zůstal uvězněn až do našeho příchodu. Před vánocemi sám na posezení spořádal nestřežený tác ořechových košíčků.
Bez následků přežil i pokus sežrat patnáctikilový pytel granulí. Na procházkách rád proháněl kočky, veverky,
zajíčky, rybářům s chutí ukradl a sežral připravenou návnadu.
27
Ve stravě nebyl vybíravý, miloval kysané zelí, ovoce , zeleninu,
nepohrdl ani cibulí, která paničce při krájení upadla na zem.
S chutí obíral větvičky borůvek, malin a ostružin. Chutnaly
mu ale též odpadky, odhozené svačiny i s igelitovým pytlíkem,
které si opatřoval v nestřežených chvílích, a byl proto nazýván
ekologickým drtičem odpadků.
Při procházkách jsme praktikovali přímo na chodníku „canisterapii“, protože Asánka svorně zbožňovali důchodci i děti
a on vždy s typickým samojedím úsměvem přijímal jejich
obdiv, pohlazení a nejraději pamlsky. Právě důchodci, vracející se z oběda si zvykli nosit po kapsách piškoty, a Asan velmi
dobře rozlišoval, koho poctí svým úsměvem, popřípadě si své
„ňamky“ vyštěkal.
Rád jezdil s páníčky autem, pobýval s nimi v pojízdné „psí
boudě“, i na našich psích táborech. Oba naši psi budili všude
velkou pozornost, např.v kempu se stávali vděčným námětem
fotografií dětí a psů do rodinných alb.
Po Besinčině odchodu se nám zdálo, že velmi posmutněl, rozveselit ho dokázali jen naši vnuci. Na posledním psím táboře
se nám zdálo, že opět ožil, bílé kožíšky mu asi připomínaly
mámu.
Konec roku přinesl radikální zhoršení zdravotního stavu a my
se museli rozhodnout...
Už nás nikdo doma nevítá, nikdo neloudí, nikdo si nechodí vybirat svoji večerní půlhodinku mazlení. Snad
se mu tam někde s mámou lehce běhá. Nám v srdcích zůstane stále.
Se vzpomínkou Trnkovi
Severská sága
Studená, sypkým sněhem spoutaná Sibiř, sídlo stále se stěhujících Samojedů, strážců sobích stád, skýtá
skromnou stravu stádům sobů, sněhobílým sobolům, sněžným sovám.
Stádo sobů spáslo skromnou stravu, skupina
samojedů se se svým stařešinou stěhuje. Stranou
sněhem schýlených stromů stavějí své stany. Se
Samojedy sdílejí sídlo statné sněhobílé samojedské
„sobaky“ , střežící stáda sobů.
Stany stojí. Se soumrakem se scházejí shrbené
stařenky , sesednou se, spřádají srst, synům svých
synů společně sestavily skazku ….
Stříbřitý sníh se stále sype, severák sviští, statné
smrky se schylují severním směrem.
Studeným svítáním sviští sáně se sobím spřežením.
Samojedský stařešina se svou sněhobílou samojedkou Sian shání své soby. Stále samotná Sian spatří
soboly, skotačící sněhem. Shánějí stravu svým
sobolíkům. Sian spěchá, sežene stádo, slyší svist
stařešinových saní.
Strne – spatří stopy silného samojedího samce.
28
Sotva slyšitelně se snese sněžná sova – sudička Severu. Slíbí smutné Sian : „ Splní se sen, spatříš svého silného
samojedího samce. “
Svědomitě slídí sova smrčinou. Sláva, spatřila stopy samojeda. Schválně slétává, snaží se samojeda Sama
směřovat severním směrem. Sam se sune sněhem, sleduje sněžnou sovu. Spatří sněhobílou samojedku se
stříbrolesklou srstí. Setkává se se Sian, svádivě spolu skotačí sněhem, spojí se … Samojedský stařešina se
spokojeně směje.
Seběhne se sedmdesát severských svítání, světlo světa spatří sedm sněhobílých stále se smějících samíčků se
stříbrolesklou srstí. Sen se Sian splnil.
Samé superlativy slíbila sudička sněžná sova samojedům.
Stále se smějící samojedi se stanou symbolem síly, statečnosti, smělosti, samostatnosti, snášenlivosti, svobodomyslnosti, sebevědomí, společenskosti, sounáležitosti se svými (homo) Sapiens.
Severská sága se stala skutečností .
Trnkovi
Obyčejný život neobyčejného psa
Jmenuji se Benjamínek Bílý Křemínek, ale doma mi říkají Ben. Jsem typický pes napůl venkovní, napůl
domácí. Mým nejoblíbenějším ročním obdobím je zima, kdy se ze mě stává převážně pes venkovní. Můj
domov, tedy i domov páníčka, je na Vysočině, a zimy si proto užívám dost a dost. Nejraději mám mrazivé
zimní noci, za kterých se mi nechce ani domů.
Jedné takové mrazivé noci se okolo našeho hospodářství začal potulovat neznámý, nepříjemně páchnoucí
člověk. Začal jsem na něho štěkat, dorážet přes plot a čekal jsem, že páníček přijde a tohoto člověka od
našeho domu pošle pryč. Stalo se však něco, čemu jsem já, svým psím rozumem, nemohl porozumět.
Páníček vystrčil hlavu ze dveří verandy a odvolal mě domů s tím, že už toho štěkání bylo dost. Je pravda, že
někdy štěkám stejně na souseda, který přichází v tuto dobu z místní hospůdky a často velmi unaven. A mně
se to vůbec nelíbí. Ráno však musel páníček uznat, že jsem štěkal oprávněně, jenom on mě špatně rozuměl.
Zjistil, že mu přes noc někdo ukradl naftu z traktoru. Pak mě teda chválil, ale bylo už pozdě. Několik dní
poté se u našeho hospodářství objevil tento neznámý znovu. Štěkal jsem jak o život, a to už páníček mému
štěkání zdá se porozuměl a neznámého společně ještě se dvěma páníčky, kteří s námi bydlí, zadrželi pod
kůlnou za domem, kde se opět snažil něco odcizit. A pak že nejsem typicky hlídací pes.
Jsem i pes pastevecký. Když běhají telata po cestě, kde nemají, výrazným štěkáním na ně upozorňuji a
zaháním je zpět do stáje.
Přes léto mám nejraději noci, kdy se ochladí. Vykonávám zahradnické práce pro naše plemeno typické
– přesazování růží, tújí a podobných rostlin, které panička nerozumně zasadila tam, kde se mi nelíbí. Musím
přiznat, že panička uznává můj zahradnický vkus a na vytrhaná místa již nikdy podobné rostliny nesází.
Mám rád pohyb v kteroukoli denní i noční dobu. Vzhledem k velké zahradě se mi tohoto pohybu dostává.
Někdy se stává, že mě páníček půjčí nějaké návštěvě, která k nám přijede a ta se mnou velice ráda jde na
procházku. Musím říci, že mě to s nimi moc nebaví, a tak jim provádím všelijaké kousky, abych si zpestřil
pobyt venku. V zimě se např. omotám dlouhým vodítkem okolo stromku, který sotva kouká ze závěje,
potom si lehnu a čekám, až se ke mně návštěva dobrodí hlubokým sněhem a vymotá mě ze stromku. Mám
z toho dočista dobrý pocit. Divím se však, že podruhé se mnou už nechtějí jít. S páníčkem je to však jiné.
Toho poslouchám. Je pravdou, že mě páníček za poslušnost patřičně odměňuje.
Tak to je zatím ode mě všechno. Ještě se ozvu.
Ben
29
Představujeme: chovatelská stanice Zasněžené údolí
Tentokrát jsem položila pár otázek chovatelce Haně Němcové.
1) Ve kterém roce jsi zakládala chovatelskou stanici a jaký byl první pes?
2) Jací další psi přibyli do vaší ch. stanice?
3) Kolik vrhů jste odchovali?
4) Jak a kdy jste začínali se závody a kolik máte momentálně psů?
Již od malinka jsem vyrůstala se psy. Můj děda byl hajný, takže jsem každý víkend za babi a dědou jezdila do
hájovny, která byla na kraji lesa. Chovali zejména lovecké psy jako německé ohaře a jezevčíky.
Ještě než jsem začala chodit do
první třídy, tak se mi podařilo
vypiplat štěně mlékem z kapátka,
protože fena po porodu zemřela.
Tenkrát jsem ještě netušila, že
v dospělosti budu vlastnit jedenáct tažných psů a „ piplat“
štěňat hned několik. Bydleli jsme
v Plzni, a tak rodiče nechtěli
o psu ani slyšet. Svého prvního
psa jsem si pořídila až když jsem
se odstěhovala na venkov, kde
i moji dva kluci po psu toužili.
Jeden chovatel nám věnoval
dospělého psa kolie, kterému
Náš první samojed Indiana Jamamba a štěňata kolie
bylo již deset let, takže byl u nás
jen na dožití. Když zemřel, od stejného chovatele jsme si pořídili štěně kolie Romiho. Ve stáří jednoho roku
se přišlo na rakovinu, veterinář zkoušel léky, ale ty držely Romiho při životě jen další půlrok. V té době
k nám přišel zatoulaný bílý chlupatý pes, nevěděli jsme čí je, ani co je to za plemeno. Po týdnu jsme vypátrali, že patří chovatelce Martině Javůrkové, která bydlela
pár kilometrů od nás. Měla několik psů různých ras a
u ní jsme se dozvěděli, že je to Sibiřský samojed. Ostatní
psi neměli samojedku v oblibě, a tak nám ji chovatelka
prodala. Celá rodina byla šťastná, protože během těch
pár dnů, co u nás bydlela, jsme si na Indianu (tak se
jmenovala) všichni zvykli. Byli jí dva roky a pocházela
z chov.stanice Jamamba.
Založila jsem chovatelskou stanici a v roce 1997 se
nám narodil první vrh samojedů. Z tohoto vrhu jsem
si nechala fenu Ambru. Během půl roku do naší chovatelské stanice přibyly další feny - kolie Cherri, maltézačka Fanny, akita inu Kitakami a český strakatý pes
Bára. Všechny byly s průkazem původu a kromě Báry,
která měla nemocné srdce, jsme všechny uchovnili. Bára
zemřela ve čtyřech letech. Štěňátek jsme se bohužel nedočkali ani od Ambry, která dostala zánět dělohy a musela
jít na operaci. Byla moc pěkná, a proto mě do dnešního
dne velice mrzí, že nemohla mít štěňata.
Alaska a naše první štěně Ambra
30
V roce 2003, se smečka rozrostla o další
čtyři psy od pana Oldřicha Kostky, který
se samojedy několik let závodil, ale díky
pracovnímu vytížení a práci v cizině se jim
nemohl dále věnovat. O těchto samojedech
jsem se zmiňovala v článku ,,Vzpomínka na
Joli“. Jejich příchodem do naší rodiny začalo
i naše ježdění na závody psích spřežení.
V roce 2005 jsme si nechali od Oldovy
(„Bláži“) fenu Címu a chtěli jsme ještě také
potomka, který bude mít v průkazu původu
předky Indiany. Proto v červenci vedla naše
cesta do chov. stanice „Naděje snů“ pro fenu
Ciru („Alasku“), ale domů jsme si přivezli
i roční fenu Baladyn („Dýnu“) z předchozího
vrhu. Od Dýny jsme si nechali dvě holky,
kterým je teď rok. V dnešní době máme
devět samojedů (osm fen a jednoho psa), kolii
Kolie Cherri a nejstarší členka smečky čtrnáctiletá Éra
a domácího mazlíčka, maltézačku Fanny.
Naše vrhy:
Indiana Jamamba
dva vrhy – 6 a 5 štěňat
Kitakami ken Amana
tři vrhy – 8, 6, 6 štěňat
Fanny Sněžná
jeden vrh – 2 štěňata
Cherri z Březinského hradiště jeden vrh – 2 štěňata
Oldova of Beautiful North
jeden vrh – 5 štěňat
Baladyn-Barbara Naděje snů jeden vrh – 7 štěňat.
Hana bydlí se svojí rodinou a jejich smečkou v domečku u lesa. Srnky jim chodí skoro až k plotu, což zrovna
za výhodu nepovažuji, ale možnost vyjíždět na tréninky rovnou ze zahrady do polí a do lesů, tak to je výhoda
k nezaplacení. To by Vojtovi a jeho psím holkám záviděl nejeden „mašér“.
Hana se ještě zapomněla zmínit, že pes Tonda je vykastrovaný, protože jinak by ho z toho babince určitě
klepla pepka.
Hana Němcová a Jarka Janková
31
Rodinná psí pouta – 8. část
Aneb slasti a strasti dog handlera (pomocníka u psů)
„Psův obdiv si nevykládejte jako jednoznačný důkaz toho, že jste obdivuhodní.“ Ann Landersová
To, že jsme si pořídili severské psy, nás tak trochu zavazovalo k tomu, abychom jim poskytli dostatek
pohybu a vyžití.
V létě, když se nekonaly závody, jsme s nimi chodili po horách, nebo jsme je brali k jezeru, aby se vykoupali.
Eluk plaval výborně (jako vydra), dovedl se položit na vodu, koutky úst vyfukoval vzduch a ocasem kormidloval, byla na něj radost pohledět. Arnymu plavání moc nešlo, tak se raději jen brodil po pás ve vodě. V té
době byl každoročně pořádán v Sadské u Prahy triatlon se psem. Pes musel s pánem uplavat 200 metrů, ujet
na kole 5,5 km a uběhnout 4,5 km. Každý pes, který toto absolvoval, obdržel diplom s titulem „Železný
pes“. Náš Eluk měl tyto tituly dva, jednou triatlon absolvoval s Otou a podruhé se mnou. S Otou nastal
jen menší zádrhel při první disciplíně v plavání. Eluk, jak jsem se o něm již zmiňovala, byl na mě docela
fixovaný, a tak když s ním Ota skočil do vody, neustále ho táhl ke břehu, kde jsem stála já. Chvilku s ním
zápasil, ale pak se musel vrátit zpátky. Pořadatelé jim umožnili start ještě jednou s tím, že já budu plavat před
psem a dělat mu živou návnadu (pamatuji se, že tenkrát pršelo). Eluk plaval jako o život, jen aby mě dohonil. Po plavání následovala jízda na kole, to už mu nedělalo problém, protože byl s Otou zvyklý jezdit a jako
poslední disciplína byl běh. Další rok jsem si to vyzkoušela s Elukem já. Musím přiznat, že jsem Eluka spíš
zdržovala. Plavání dobrý, to ovládám celkem dobře, ale zato kolo není moje silná stránka. Při předjíždění,
což bylo dost často (většina závodnic byla o dost mladší), jsem se bála, aby Eluk nevystartoval po nějakém
psovi, raději jsem zastavila, ale Eluk, jakmile se octl pes před námi, tak samozřejmě zrychlil. Každý na mém
místě by se radoval, ale já jsem začala brzdit, písčitý terén, po kterém se jelo, mi dělal problémy. Jedinou
mojí útěchou bylo, že jsme nedojeli poslední, Eluk splnil co měl a dostal druhý titul.
V té době se také měla narodit Arnyho první štěňátka a já měla
v plánu, jestli se narodí kluci, si jednoho vzít. S Otou jsem do poslední
chvíle o tomto mém plánu takticky nemluvila. Ten měl ostatně jiné
plány, začal shánět nějakou chaloupku na horách, kde by byly dobré
sněhové podmínky pro tréninky na saních. Nic jsme nemohli objevit, buď to bylo nízko, kde nebývá dostatek sněhu, nebo sice ve větší
nadmořské výšce, ale tam to byla zase otázka peněz. Nabízel se ale také
jeden inzerát v Krkonoších – čtvrtina chalupy s kusem lesa. Zkusila
jsem na něj zavolat, no a vyšlo to! Ota byl spokojený, že bude mít se
psy kde jezdit, a proto snad ani tolik neprotestoval, když jsem mu
oznámila, že štěňata se narodila, z toho je jeden pes, a ten že bude náš.
Řekl jen: „Já to tušil!“ Když jsme Bara přivezli domů, Eluk ho ignoroval, špic Míša taky, ale Arny se ho ujal s opravdovou otcovskou láskou.
Hrál si s ním, vychovával ho, až se mi chtělo věřit, že snad poznal, že
je to jeho syn, ale bylo to hlavně tím, že Arny byl ještě mladý a měl
s Barem trpělivost. Tito dva psi se za celý svůj život mezi sebou nikdy nepoprali.
Baro rostl, sílil, a tak jsme ho pomalu začali také zapřahat. Bylo to pro nás jednodušší, protože Eluk s Arnym
už závodili a Baro se učil od nich. Ota si pochvaloval, že už je rozdíl mít zapřažené tři psy místo dvou.
Člověk se učí celý život, a tak mně jako dog handlerovi nezbývalo než začít sbírat nové zkušenosti o tom,
jak psy napájet, jak je před závodem krmit, jak vybrat správné postroje a obojky, aby všechno sedlo, protože
každý pes je jinak stavěný. Do našeho psího slovníku přibyla další slova týkající se tohoto sportu jako například: musher (čti mašer, z fr. marcher = jít), stake-out (řetěz nebo lanko s odbočkami, na němž jsou uvázáni
psi), leader (vůdčí pes ve spřežení), dále „krčák“ (šňůra spojující první pár psů), kotva (umožňuje zabrždění
saní), vak na psy (pro převoz zraněného psa) atd.
32
Závody psích spřežení jsou hezký a dobrodružný
sport a Ota tomuto sportu zcela propadl. Začalo
se mu na závodech dařit a naše trojka dosahovala
i na místa nejvyšší. Samojedi byli v té době na
závodech hodně vzácní a tudíž i oblíbení. Jednou,
v roce 1999, jsme na zimních závodech v Krušných
horách dostali dokonce i diplom za „Nejkrásnější
spřežení“. Zkrátka kluci nám dělali radost. Menší
problém nastal jen v tom, že já jsem s Arnym i
s Barem chtěla jezdit na výstavy. Jak každý ví,
nejlepší srst mají psi v zimě a na podzim, právě
v období konání závodů a to Ota rezolutně odmítal
na výstavy jezdit. Tím pádem vznikal v naší rodině
střet zájmů. Otův názor, že psi se raději prohání
po horách než někde v kolečku na výstavě, jsem
sdílela, ale na druhou stranu uznejte, kolik závodníků má ve svém spřežení šampióny?!
Pokračování příště J. Janková
Filip Deer Sky Vidnavská záře
Fléra O‘Angie Vidnavská záře
33
Inzerát
Chovatelská stanice Jamamba zadá štěňata – feny, k odběru IHNED.
M: Anscheila Janská Studánka – Český junior šampion, Klubový šampion, DKK 0/0 (o. Ch. Snowmist
Charming Clown-import Finsko x m. Xénie Jamamba) CAJC, CAC, CACIB, BOB, Klub. vítěz mladých,
BIS junior Klubová výstava, Krajský vítěz, vítěz speciální výstavy, BIG 4. (foto vlevo)
O: Alas Tikibara – Šampion ČR,SK, DKK 0/0 (o. I.Ch.Arny z Radeče x m. White Noblesse Cony import Itálie) CAC,CACIB, BOB, Klub. vítěz mladých, Krajský vítěz, BIG 4. (foto vpravo)
Kontakt: Stanislava Bogdanová, U Rybníků II. č. 18, Ohrobec, 252 45 Zvole
Mobil: 732 419 515, tel.: 257 760 856, e-mail: [email protected]
Představujeme chovného psa
Bertík Bílý křemínek – „Bret“
Nar.: 10. 12. 2004
CMKU/S/1668/04, DKK 2/1, 32kg
O: LAUBUURIN Venka Vonka
M: ELIZA z Měsíčního světla
Bretík je mohutný, dobře stavěný pes se silnou kostrou, výrazně typicky samčí hlavou a krásným tmavým
okem s výbornou pigmentací. Má dobré uši, nůžkový skus, velmi dobrou hřbetní linii a dobře nasazený
a nesený ocas. Postavení zaúhlení končetin správné. Kvalitní srst. Výborný pohyb.
Bretík žije se svými pány v rodinném domě se zahradou na kraji Liberce. Je velice aktivní pes, stejně jako
jeho panička. Nejraději s ní běhá na běžkách, při kole nebo na delších procházkách nejen v Jizerských
horách. Miluje lidi a hlavně děti, kterým je výborným společníkem.
Na výstavách si vedl velice dobře, mezi jeho největší úspěchy patří: krajský vítěz města Liberec 2006, res.
CAC – Česká nár. výstava Mladá Boleslav 2006, (další V1, V2… možno doložit).
V případě, že se Vaše samojedí slečna do našeho miláčka Bretíčka zakouká, jistě Vaši pozvánku na rande
neodmítne.
Kontakt: Marcela Hrušková, Mníšek 205, okres Liberec
mob.: 728 651 655
34
 Pohled z vrcholu na Grossglockner (Lenka Galejová)
 Výlet na Dvoračky (Hofreiterovi a Jankovi)