Plán péče o PR Malá Strana, 2005-2014

Transkript

Plán péče
pro: Přírodní rezervaci Malá Strana
na období: 2005-2014
....................................
M gr. Richard Višňák, Ph.D.
biologické a ekologické průzkumy
IČO 48048551
M lýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem
Kancelář:
M írová 320, Stráž pod Ralskem, tel. 487 851 449
e-mail: [email protected]
říjen 2004
Plán péče o PR Malá Strana
1. Z ÁKLADNÍ
IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE O
ZCHÚ
1.1 Kód ZCHÚ: 1691
1.2 Platný právní předpis nebo rozhodnutí o vyhlášení ZCHÚ:
vydal:
Správa CHKO Jizerské hory
číslo a datum: Vyhláška č. 2/1994 ze dne 17. 5. 1994
1.3 ZCHÚ se nalézá v okrese: Jablonec nad Nisou, kraj Liberecký
1.4 Katastrální území: Horní Maxov, Lučany nad Nisou
1.5 Obec: Lučany nad Nisou
1.6 CHKO (NP): Jizerské hory
1.7 Parcelní vymezení ZCHÚ:
vlastní přírodní rezervace:
k. ú. Horní Maxov:
356/2 část, 358 část, 360/2, 375/1, 375/2, 398/1, 398/2, 403/5, 427/2, 430/1 část, 489/1, 489/3,
489/4, 489/7, 494/1, 495/2, 495/3, 496/1, 516, 521/1, 520/2, 521/3, 563 část, 566/1, 599,
601/1, 604, 606, 607/1, 607/2 část, 614/2, 1905 část
k. ú. Lučany nad Nisou:
1819/3, 1826, 1850, 1851, 1855, 1856, 1857, 1858, 1866, 1868 část, 1872, 1875/1, 1875/2,
2560
ochranné pásmo:
k. ú. Horní Maxov:
52, 53, 353, 356/1, 356/2, 358 část, 366/3, 367, 368/1, 368/2, 369/2, 376/1, 379, 381/2, 383
část, 430/1 část, 430/2, 430/3, 496/3, 496/4, 517/5, 530/2, 535/1, 562/1, 562/3, 562/4, 563
část, 569, 576, 578/2, 607/2 část, 610, 615/1, 615/4, 644/1, 644/2
k. ú. Lučany nad Nisou:
302, 304, 1819/1, 1822, 1827/2, 1833, 1837, 1868 část , 2559
1.8 Nedostatky parcelního vymezení:
Přírodní rezervace dosud nebyla geodeticky zaměřena, tj. není známa přesná výměra částečně
zaujatých parcel. Vyznačení hranic je vyhovující.
1.9 Základní údaje o lese v ZCHÚ:
Přírodní lesní oblast:
21. Jizerské hory a Ještěd
Lesní hospodářský celek:
Jablonec nad Nisou, LHO Jablonec-sever (soukromé lesy)
Platnost LHP (LHO):
2003-2012
Porostní vymezení:
porost 531 Da 4, 9 část, 9b, 9c, bezlesí 105, 501 a 502;
porost 531 Dc 9, Dd 9 (soukromé lesy)
porost 711 Da 6
porost 711 Dd 5, 8 (soukromé lesy)
Strana 2
Lesní správce:
Organizace lesního hospodářství:
Nižší organizační jednotka:
Revírník:
Ing. Miroslav Kortan
Lesy České republiky, LS Jablonec nad Nisou
LR Bramberk
Antonín Chrtek
1.10 Výměra ZCHÚ:
Celková výměra vlastního ZCHÚ:
28,40 ha
Celková výměra ochranného pásma: 13,60 ha
(výměry dle GIS)
z toho výměra lesních pozemků podle parcelního vymezení:
0,88 ha (PR: 0,329 ha; OP: 0,554 ha)
výměra lesní půdy podle LHP:
porostní půda:
bezlesí:
2,34 ha
1,89 ha
0,45 ha
(PR: 1,71 ha; OP: 0,63 ha)
(PR: 1,27 ha; OP: 0,62 ha)
(PR: 0,44 ha; OP: 0,01 ha)
Strana 3
2. O DBORNÉ
A VĚCNÉ ODŮVODNĚNÍ CÍLŮ A ZPŮSOBŮ PÉČE
2.1 Současné předměty ochrany v pořadí podle významu
a) společenstva ostřicových a pcháčových luk, přechodových rašelinišť, smilkových trávníků
a horských mezofilních luk zachovaná v příznivém stavu na rozsáhlé ploše; svého druhu
nejvýznamnější lokalita v Jizerských horách
b) výskyt četných druhů zvláště chráněných a ohrožených rostlin, z nichž mnohé zde rostou
v bohatých populacích (prha chlumní, prstnatec májový, prstnatec listenatý vč. kříženců,
stařinec potoční aj.). Celkem 22 druhy z červeného seznamu (2 v kategorii C2, 10
v kategorii C3 a 10 v kategorii C4a) a 12 druhů zvláště chráněných – 4 silně ohrožené a 8
ohrožených.
c) charakteristická fauna (obojživelníci, ptáci i bezobratlí) horských mokřadních biotopů
2.2 Stručná charakteristika ZCHÚ jako celku a jeho přírodních podmínek
Geomorfologie a geologie. Území přírodní rezervace náleží dle geomorfologického členění
ČR (DEMEK & al. 1987) do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina (hierarchický kód IVA-6B-b). Jižně od zájmového území pak navazuje okrsek Tanvaldská
vrchovina.
Soušská hornatina zaujímá jižní a jihovýchodní část Jizerské hornatiny. Tvoří pruh členité kerné vrchoviny na
výrazně porfyrickém granodioritu až adamellitu v nižší prohybové zóně na východě a při stupňovitém okraji při
Liberecké kotlině, s hrásťovými vrchy, strukturně denudačními hřbety a žulovými klenbami se zbytky sníženého
třetihorního zarovnaného povrchu (etchplénu) a s četnými tvary zvětrávání a odnosu hornin (izolované skály,
mrazové sruby, kryoplanační terasy, balvanové a blokové akumulace). Území je silně rozčleněno hlubokými
údolími v povodí Kamenice a Lužické Nisy. Významnými body jsou Dračí vrch (675 m) a Tanvaldský Špičák
(803 m).
Zájmové území (včetně ochranného pásma) zaujímá poměrně ploché údolí při Rovném potoce
mezi vrchy Krásný (797 m) a Bramberk (787 m) na jihu a Maxovským hřbetem, který kulminuje vrchem Slovanka (820 m), na severu. Údolí, které má spíše charakter pánve je orientováno zhruba ve směru JV-SZ a jeho osu tvoří zmíněný Rovný potok. Ten zde i pramení a pokračuje dále na SZ a později na západ k Rýnovické Nise, do níž ústí zleva, při dolním okraji Janova nad Nisou.
Většina území rezervace má rovinatý až mírně svažitý terén, svahy s většími úklony zaujímají
severní okraj území (ochranné pásmo). Ve svazích hojně vystupují žulové balvany až menší
skalky, podloží ale v podobě roztroušených plochých balvanů dosahuje povrchu i v méně exponovaných částech terénu ve střední a jižní části území.
Antropogenní formy reliéfu jsou velmi omezené a na první pohled téměř nezjistitelné. Souvisejí jednak s dřívějšími vodohospodářskými úpravami, zejména s výstavbou vodní nádrže při
západním okraji území, jednak s rozptýlenou zástavbou, která lemuje území při jeho severní a
jižní hranici.
Půdní pokryv širšího území tvoří dle Syntetické půdní mapy ČR (NOVÁK & al. 1993) mozaika kambizemního podzolu (dominanta) s doprovodem kambizemě dystrické a podružným zastoupením podzolu typického. Ve snížených a vodou ovlivněných polohách, které zaujímají i
většinu řešeného území, je na mapě vyznačen glej organozemní. Tato generalizace (vyplývající z měřítka mapy 1:200 000) dobře popisuje půdní poměry v území. V pánevní poloze, ale i
Strana 4
navazujících mírnějších svazích jsou rozšířeny organozemní gleje, které lokálně přecházejí do
organozemě glejové (mezické). V eutrofnějších polohách, zejména však na svahových prameništích v severní části území, jsou místně rozšířeny gleje typické. Sušší, většinou polohy
v severní i jižní části území zaujímá kambizem dystrická s přechody do kambizemního podzolu. Jde často o půdy mělké, resp. skeletnaté. Maloplošně jsou v severní části rezervace na balvanových rozpadech naznačeny rankery, na mělkých zvětralinách vystupujícího podloží též
litozemě.
Půdy jsou vesměs živinami chudé, oligotrofní až slabě mezotrofní. Ze složení rostlinných společenstev je patrné rozšíření troficky bohatších půd v severní části území (svahová deluvia),
zatímco na jihu jsou půdy obecně oligotrofnější.
Podnebí oblasti je horské, poměrně chladné a velmi humidní. V Atlasu podnebí ČSR (1958)
je území situováno do okrajové části mírně teplé oblasti s okrskem velmi vlhkým vrchovinovým, na kontaktu s chladnou oblastí a mírně chladným okrskem. V témže zdroji je Malá Strana posazena zhruba na roční izotermu 5° C a roční izohyetu 1200 mm. Také QUITT (1971)
zařazuje Malou Stranu na pomezí mírně teplé oblasti (klimatický rajón MT4) a chladné oblasti (rajón CH7).
Pánevní poloha Malé Strany podmiňuje vznik specifického místního podnebí, které je především teplotně extrémnější v porovnání s okolními svahovými polohami. Na plochém údolním
dně se hromadí chladný vzduch, zejména v nočních a ranních hodinách, jsou zde výraznější
teplotní minima (mrazová poloha) a také průměrné teploty zde budou nižší. Typický je zde
výskyt inverzních mlh a z nich vznikajících námraz. Naopak působení větru zde není tak intenzivní jako v náhorních polohách.
Tabulka č. 1: Roční chod teplot za období 1901-1950 (VESECKÝ & al. 1961) – údaje ve °C
Lučany n. N.
Nová Louka
Desná, Souš
I
II
III
IV
-4,0
-4,8
-4,9
-3,1
-4,0
-4,0
0,4
-0,8
-0,8
4,8
3,3
3,1
V
VI
VII
VIII
IX
10,3 13,0 14,8 13,9 10,7
9,1 12,0 13,8 12,9 9,7
8,8 12,1 14,0 13,1 9,8
X
XI
XII
rok
IV-IX
X-III
6,1
5,2
5,2
1,1
0,0
0,1
-2,4
-3,3
-3,4
5,5
4,4
4,4
11,2
10,1
10,2
–
–
–
stanice: Lučany nad Nisou, Důl (657 m); Bedřichov, Nová Louka (780 m); Desná, Souš (772 m)
Tabulka č. 2: Roční chod srážek za období 1901-1950 (VESECKÝ & al. 1961) – údaje v mm
Lučany n. N.
Nová Louka
Josefův Důl
Desná, Souš
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
rok
IV-IX
X-III
96
111
128
131
74
96
96
106
63
86
78
87
79
99
92
92
102
98
88
90
118
137
116
109
145
153
137
131
153
161
135
132
99
110
95
98
106
112
109
110
99
105
108
111
95
105
119
115
1229
1373
1301
1312
696
758
663
652
533
615
638
660
stanice: Lučany nad Nisou, Důl (657 m); Bedřichov, Nová Louka (780 m); Josefův Důl (600 m); Desná, Souš
(772 m)
Hydrologie. Osu rezervace tvoří rovný potok, který je nepříliš významným levostranným přítokem Rýnovické (nesprávně Lužické) Nisy. Své vody sbírá v prostoru rezervace a
v přilehlých svazích, asi 1,5 km protéká s nízkým spádem sz. směrem, poté se obrací na západ
a na úseku necelých 2 km překonává převýšení asi 180 m než se zaústí do Rýnovické Nisy při
dolním okraji Janova n. N. Do nepříliš vodného potoka jsou v zájmovém území zaústěny další
drobné vodoteče, původně odvodňovací kanály, nyní již delší dobu neudržované. V západní
Strana 5
části území je na potoce vystavěna menší přehradní nádrž, jejíž hladina měří na délku téměř
70 metrů, na šířku kolem 20 m. Hráz přehrady je sypaná, v posledních letech bez zjevné údržby.
Velká část území – a to nejen v rovinných úsecích, ale často i ve svazích – je trvale zamokřená. Zamokření je zde podmíněno existencí četných pramenišť a také reliéfem a povahou půdního profilu, který znemožňuje rychlé odtékání vody. Hladina podzemní vody se drží blízkosti
půdního profilu a během roku nevykazuje výraznější odchylky (NOVOTNÁ 1995: 31). mimo
trvalé zamokření se nachází pouze část svahových poloh, kde naopak v důsledku velké skeletovitosti půd dochází i k sezónnímu vysýchání svrchní části profilu.
Fytogeografie. Malá Strana je zařazena do fytogeografického obvodu Oreofytikum, okresu
Jizerské hory, podokresu Jizerské hory lesní. Přirozená květena v okolí zájmové lokality odpovídá pásmu horských bučin s lokálními výskyty azonálních (podmáčených a rašelinných)
smrčin. Oreální prvky v lesní květeně reprezentují mj. Calamagrostis villosa, Trientalis europaea, Homogyne alpina, Melampyrum sylvaticum, Blechnum spicant, z rostlin převážně listnatých lesů jsou typické Cicerbita alpina, Ranunculus platanifolius, Veratrum lobelianum,
Melandrium sylvestre, Festuca altissima, Galeobdolon montanum, Stellaria nemorum aj.
Pro nelesní biotopy (mezofilní až hygrofilní louky a lada) jsou charakteristické mj. následující
druhy: Arnica montana, Bistorta major, Cirsium heterophyllum, Crepis hieracioides,
Dactylorhiza longebracteata, Dactylorhiza majalis, Galium saxatile, Gymnadenia conopsea,
Chaerophyllum hirsutum, Hypericum maculatum, Juncus squarrosus, Nardus stricta, Phyteuma nigrum (vz.), P. spicatum, Platanthera chlorantha, Potentilla erecta, Valeriana sambucifolia.
Na rašelinných loukách a přechodových rašeliništích mají výskyt mj. Agrostis canina, Carex
nigra, Carex rostrata, Eriophorum angustifolium, Eriophorum vaginatum, Juncus filiformis,
Salix aurita, Salix silesiaca, Vignea cinerea, Vignea echinata, Viola palustris. Na prameništích vzácně vystupuje Montia cf. hallii, v lesních mokřinách častěji Chrysosplenium oppositifolium.
Vedle četných druhů subatlantského rozšíření do území zasahují i druhy sudetsko-karpatské,
jejichž areál se zde blíží své západní hranici – jde o druhy Pneumonanthe asclepiadea a Salix
silesiaca.
Specifický je výskyt nepůvodních bylin, které se do území dostaly v průběhu jeho osídlování
člověkem. Tyto dříve pro užitek či okrasu pěstované druhy se později rozšířily do přirozené
vegetace a místy tvoří dodnes její nepřehlédnutelnou součást. Jde zejména o druhy Imperatoria ostruthium, Myrrhis odorata, Lysimachia nummularia a Rumex alpinus, dále též Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Spiraea salicifolia, Mimulus guttatus; k druhům, za
jejichž šířením stojí člověk náleží též Rumex longifolius.
Potenciální přirozenou vegetaci širšího území tvoří mozaika acidofilních, místně i květnatých
bučin s příměsí jedle a smrku. Fytocenologicky se jedná o bikové bučiny s metličkou křivolakou (Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae), které směrem do chladnějších poloh plynule přecházejí do horských třtinových bučin (Calamagrostio villosae-Fagetum). Květnaté
typy odpovídají chudším kyčelnicovým bučinám (Dentario enneaphylli-Fagetum), místy jsou
naznačeny i kostřavové bučiny (Festuco altissimae-Fagetum). Zajímavostí jsou lokálně dobře
dochované fragmenty javorových bučin as. Aceri-Fagetum, zde však někdy s hojným jasanem. V zamokřených, resp. pramenných polohách jsou potenciálně zachyceny přechody
podmáčených (fragmentárně až rašelinných) smrčin a potočních olšin. Syntaxonomicky odpovídají as. Equiseto-Piceetum na straně jedné a as. Piceo-Alnetum, v klimaticky a troficky
příznivějších polohách pak Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, popř. Carici remotae-
Strana 6
Fraxinetum na straně druhé. Tak je tomu i v řešeném území, kde jsou fragmenty podmáčených smrčin poměrně dobře vyvinuty.
Současný vegetační pokryv území tvoří z větší části nelesní, víceméně člověkem podmíněné
formace extenzivních luk a lad. Na prvním místě jde o rašelinné louky ze svazu Caricion fuscae, které plynule přecházejí do oligotrofnějších pcháčových luk svazu Calthion. Ve vyhraněných rašelinných polohách jsou naznačeny i ostřicové a sítinové porosty sv. Sphagno recurviCaricion canescentis, do nichž však vlivem dřívějšího sečení a pastvy pronikly některé luční
byliny a tyto porosty jsou pak jen nezřetelně odlišeny od „hubených“ luk sv. Caricion fuscae.
Na eutrofnějších mokřinách (prameništích) jsou ostrůvkovitě rozšířena tužebníková lada
(podsv. Filipendulenion) a dále porosty s orobincem širolistým (Typha latifolia), chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea) a rákosem obecným (Phragmites australis). Vodou jen
málo ovlivněné půdy, většinou v okrajových, svažitějších částech území, zaujímají mezofilní
louky na přechodu svazů Arrhenatherion a Polygono-Trisetion. Významně jsou rozšířeny i
krátkostébelné, relativně oligotrofní trávníky z okruhu svazu Violion caninae. Některé z nich
jsou vlastně starými polními úhory a na jejich druhové garnituře se uplatňují zejména trávy
Agrostis capillaris. Holcus mollis, Festuca rubra, často i Avenella flexuosa a Nardus stricta.
Nejcennější jsou vlhčí smilkové trávníky, s místy hojnou Arnica montana.
Významnou část území zaujímají i porosty dřevin. Ty jsou v zásadě trojího typu. Nejběžnější
jsou pionýrské formace s břízou, často i vrbami a místy též smrkem. S nimi územně souvisejí
převážně smrkové porosty, do nichž však běžně vstupují břízy, vrby, krušina a jeřáb. Tyto porosty představují přípravné stádium původních podmáčených smrčin, resp. jejich přechodů ke
smrkovým olšinám. Podrost je zde druhově relativně bohatý, podílí se na něm mj. Calamagrostis villosa, Equisetum sylvaticum, Homogyne alpina, Melampyrum sylvaticum, Melandrium sylvestre, Oxalis acetosella, Bistorta major, Caltha palustris, Crepis paludosa, Chaerophyllum hirsutum, Trientalis europaea, Vaccinium myrtillus, Veratrum lobelianum.
V příkřejších balvanitých a méně zamokřených svazích na severu území jsou zachovány horské suťové lesy, které lze alespoň zčásti přiřadit k as. Aceri-Fagetum. V podrostu roste Galeobdolon montanum, Veratrum lobelianum, Cicerbita alpina, Senecio ovatus, S. nemorensis,
Geranium sylvaticum, Valeriana sambucifolia, Lilium martagon, Streptopus amplexifolius aj.
Květenu území reprezentuje 297 dosud zjištěných druhů vyšších rostlin. Mezi nimi je i řada
druhů vzácných a ohrožených. Do červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001) jsou zařazeny 22
druhy. V kategorii C2 (silně ohrožené taxony) je to Montia cf. hallii (v případě, že by šlo o M.
fontana, jde dokonce o druh kriticky ohrožený – kat. C1) a Pedicularis palustris. V kategorii
C3 (taxony ohrožené) se vyskytují Arnica montana, Crepis hieracioides, Dactylorhiza majalis, Drosera rotundifolia, Epilobium obscurum, Gymnadenia conopsea, Menyanthes trifoliata,
Pedicularis sylvatica, Pilosella aurantiaca, Platanthera chlorantha, v kategorii C4a (vzácnější taxony vyžadující pozornost) pak Cicerbita alpina, Dactylorhiza longebracteata, Epilobium palustre, Imperatoria ostruthium, Lilium martagon, Meum athamanticum, Ranunculus
platanifolius, Tephroseris crispa, Valeriana dioica a Veratrum lobelianum. Některé z těchto
rostlin jsou na lokalitě přítomny v bohatých a vitálních populacích – např. Arnica montana,
Dactylorhiza majalis a Tephroseris crispa.
Fauna území byla vyhodnocena v řadě dílčích průzkumů, věnovaných zejména některým
skupinám bezobratlých živočichů. Významné druhy byly zaznamenány mezi pavouky, včelami (Lasioglossum subfulvicorne je novým druhem pro ČR) a kutilkami a mezi motýly. Ze
vzácnějších a zákonem chráněných obratlovců se v území vyskytuje střevle potoční, čolek
horský, křepelka obecná, chřástal polní, bekasina otavní a bramborníček hnědý.
Excerpce ze zoologických průzkumů tvoří přílohu č. 6 této dokumentace.
Strana 7
2.3 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v
minulosti
V člověkem neovlivněném stavu krajiny, který zde panoval nejspíše ještě po velkou část středověku, zaujímal prostor zájmové lokality i s blízkým okolím víceméně souvislý lesní komplex. Pouze na silněji zamokřených plochách byl porost pravděpodobně rozvolněn a nelze vyloučit, že zde existovaly i určité plochy (či spíše plošky) otevřených přechodových rašelinišť.
Převažující dřevinou při Rovném potoce byl patrně smrk doprovázený jedlí, břízou, jeřábem,
olší, v suších místech i klenem. Svažité polohy pak obsazoval buk s jedlí, místy i jasanem a
klenem, na prameništích též s olší.
K osídlení jižního okraje Jizerských hor docházelo zhruba od 15. století. Samotný Horní Maxov je uváděn teprve od r. 1670. Kolonizace s sebou přinášela odlesňování, zakládání travních
porostů a nepříliš produktivních políček. Zástavba byla nesouvislá, uspořádaná podél cestní
sítě, nezřídka však zcela rozptýlená. K většímu rozmachu osídlení docházelo ve 2. polovině
19. století, nejvíce lidí žilo v horách ve 30. letech minulého století. Po 2. světové válce došlo
k vylidnění, trvalí obyvatelé byli postupně vystřídáni rekreanty a nemalá část zástavby zanikla. Rekreační ráz si území podržuje dodnes. Přibyl zde pouze sociální ústav a nedávno přes
silnici i daňčí obora.
Naznačený vývoj osídlení se pochopitelně odrazil i v charakteru vegetace, především travních
porostů. Ještě v 1. polovině 20. století byly prakticky všechny nelesní pozemky v zájmovém
území hospodářsky udržovány. Z leteckého snímku pořízeného v r. 1938 je patrná mozaika
sečených, popř. spásaných ploch, okrajově snad i drobných polí. Zřetelná je i hustá síť odvodňovacích příkopů, které umožňovaly hospodářskou využitelnost porostů a relativní průchodnost území. Na snímku vyniká přehradní nádrž s výrazným tělesem hráze, v té době
zřejmě ještě relativně mladým. V porovnání se současným stavem je nápadný i výrazně nižší
podíl dřevin. Jediný souvislejší remíz se nachází jv. od přehrady, volněji zapojený porost listnatých dřevin zaujímá balvanitý svah v severní části území. Dále jsou zde již nevelké shluky
vzrostlých dřevin anebo velmi řídké porosty menších dřevin, povětšinou zřejmě vrb. Pravidelná – byť na většině plochy spíše extenzivní – péče o porosty se nepochybně projevila i na
jeho druhovém složení. Podrobnější botanický popis porostů z té doby ale bohužel nemáme
k dispozici, takže nemůžeme posoudit rozsah a „ochranářskou závažnost“ změn, k nimž
v důsledku sukcesních pochodů za uplynulá desetiletí došlo. Kdy pravidelná hospodářská
údržba území ustala, není autorovi tohoto plánu péče známo. Pravděpodobně šlo o postupný
proces, který začal již po válce, kdy došlo k podstatnému úbytku místních obyvatel a klesla
poptávka po zemědělské půdě.
Postupně docházelo k šíření pionýrských dřevin (zejména bříz a vrb) a louky nabývaly stále
více charakteru lad. Naopak opuštěná políčka se měnila v travní úhory, které později téměř
splynuly s okolní vývojově pokročilejší vegetací. Obecně v území nejspíše přibývalo ostřic a
sítin na úkor typických lučních bylin. Vzrůstalo zamokření pozemků, neboť drenážní systém
přestal být udržován a z porostů nebyla pravidelně odebírána biomasa. Vypouštění splaškových vod a vyvážení odpadů z okolní zástavby vedlo k místní eutrofizaci, následkem čehož se
objevily enklávy rákosu, chrastice, orobince a tužebníku. I když k určité eutrofizaci nepochybně docházelo i v dávnější minulosti (a je též pravděpodobné, že některé porosty byly
hnojeny statkovými hnojivy), byl dopad na vegetaci kompenzován pravidelným odnímáním
biomasy.
V novější době jsou pravidelně sečeny pouze mezofilní, řidčeji hygrofilní louky přiléhající
k rekreační zástavbě po obvodu lokality. Po vyhlášení rezervace v r. 1993 byly postupně posečeny i zamokřené pozemky, které předtím nebyly pravidelně udržovány. Šlo ovšem o jednorázový zásah, který se zatím nezopakoval. Zároveň byl v omezeném rozsahu proveden i
Strana 8
výřez náletových dřevin – z leteckých snímků i ze subjektivního dojmu zpracovatele plánu
péče se ovšem zdá, že podíl dřevin v území stále pozvolna roste.
2.4 Současné škodlivé vlivy a nevhodné jevy; současná ohrožení, předpokládaná
ohrožení v budoucnosti
Území přírodní rezervace a jejího ochranného pásma se nachází v poměrně příznivém stavu,
bez výraznějšího uplatnění rušivých vlivů. Přestože většina plochy je jen nepravidelně obhospodařována či spíše není hospodářsky udržována vůbec, nedochází k prokazatelné degradaci
rostlinných společenstev. Změny, k nimž dochází v důsledku minimální či nulové péče o porosty jsou vesměs pomalé a bez delšího časového odstupu stěží postižitelné. Na části plochy
se pozvolna šíří náletové dřeviny, které by v dlouhodobějším výhledu mohly obsadit významnou část současného bezlesí. Nelze rovněž vyloučit expanzi na živiny náročných druhů, jako
je tužebník, chrastice, orobinec a rákos na úkor stávajících porostů ostřicových až pcháčových
luk. Rizika tohoto vývoje by měl objasnit monitoring, který je na jiném místě této dokumentace navrhován.
V nedávné minulosti docházelo k úniku odpadních vod do sv. části lokality, kde eutrofizace
půdy vedla ke změně ve složení rostlinných společenstev. Dodnes je patrný eutrofnější ráz
porostů v blízkosti zástavby. Po obvodu území se rovněž nachází řada drobných skládek komunálního odpadu, popř. stavební suti. Při severním okraji území (v ochranném pásmu) je
v poslední době dokonce vyvážen hovězí hnůj. K menší kumulaci převážně organických odpadů (zvl. posečené hmoty) dochází na řadě míst. V omezené míře jsou z okolí zástavby a silnice do okrajových částí lokality vyhazovány odpadky.
Turistický ruch lokalitu příliš neohrožuje. Do vlastního území rezervace nezasahuje žádná významnější (ani značená) cesta, vedou tudy jen pěšiny příležitostně využívané místními obyvateli. K lokálnímu narušení dochází v zimním období, kdy je přes východní část rezervace vedena lyžařská Jizerská magistrála.
2.5 Rozbor současného stavu ZCHÚ podle dílčích ploch
Vymezení dílčích ploch je obtížné, neboť v území je jen minimum přirozených či uměle vytvořených hranic, na jejichž základě by bylo možné rezervaci členit. Jednotlivá společenstva
do sebe plynule přecházejí a s výjimkou některých fyziognomicky vyhraněných typů je na
první pohled nelze v území rozpoznat. Jednoznačné vymezení nemají dokonce ani remízky a
jim podobná seskupení dřevin, neboť jde o porosty často nezapojené, s velmi rozvolněnými
okraji a s řadou světlin. Málo využitelné je i členění podle parcelních hranic, neboť parcely
nejsou většinou v terénu rozpoznatelné a nebývají ani ekologicky a vegetačně homogenní. Ve
stávajícím plánu péče je proto použito členění na rostlinná společenstva (jichž je zde vymezeno celkem 26), avšak bez jejich jednoznačné lokalizace.
Níže uvádím charakteristiku území podle dílčích ploch. Tyto plochy představují víceméně
homogenní celky s různou mírou podrobnosti pokrývající většinu území rezervace a jejího
ochranného pásma. Jedná se o čistě účelové rozdělení území bez jednoznačné vazby na vegetační jednotky, fyziognomické typy či plochy managementu. Důvodem je již zmíněná nepřehlednost a komplexnost území, která velmi znesnadňuje jeho kvalitní zmapování.
Některé plochy nejsou v následujícím přehledu a orientační mapce vyhodnoceny. Při terénním
šetření, které bylo zčásti prováděno za nepříznivého počasí (silný déšť a chlad) nebyly totiž
zdokumentovány. Jedná se vesměs o porosty pionýrských dřevin, případně plochy výrazněji
antropogenně ovlivněné.
Strana 9
Popisy dílčích ploch
1) Svahová louka s roztroušenými zarostlými balvany (na nich Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus). Roztroušeně mladé dřeviny – klen, jeřáb, bříza, osika. Spol. Bistorta major-Holcus mollis, hojně Hypericum maculatum, dále Potentilla erecta, Campanula rotundifolia, Festuca rubra.
2) Ve svahu rozvolněná březina s jeřábem, osikou, vrbou ušatou a břízou pýřitou – zjevně zarostlá louka. Podrost
v nezapojené části Festuca rubra, Holcus mollis, Avenella flexuosa, Hypericum maculatum, Rubus idaeus, Bistorta major. V zapojenější části E1 vyzrálejší: Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus (na
balvanech), Crepis paludosa, Bistorta major, Equisetum sylvaticum, Caltha palustris, Veratrum lobelianum
(lok.), Anemonoides nemorosa, Equisetum fluviatile, Myosotis nemorosa...
Při úpatí: světliny obklopené nárosty Salix aurita (+Salix hybr.), podružně s břízou a osikou. Netypické Caricetum goodenowii s Caltha palustris, Myosotis nemorosa, Crepis paludosa, Carex rostrata, Equisetum fluviatile,
dále Galium palustre, Valeriana dioica, Valeriana sambucifolia, Chaerophyllum hirsutum, Dactylorhiza majalis
(hoj.), Juncus effusus. Na západě přechody k vlhkém Violion caninae s Arnica montana, Polygala vulgaris, Eriophorum vaginatum.
3) Větší otevřená plocha (okrajově s keřovými vrbami). Celkově převládá Caricetum goodenowii, přechody
k Polygono-Cirsietum palustris (+ Bistorta major, Cirsium palustre, Equisetum fluviatile, Agrostis canina, Valeriana sambucifolia, Angelica sylvestris, Crepis paludosa, Viola palustris, Dactylorhiza majalis, Galium uliginosum). Zrašelinělé sníženiny s Valeriana dioica, Agrostis canina, Viola palustris, Vignea echinata, Epilobium
palustre. Místy Filipendula ulmaria, výše maloplošné Polygono-Cirsietum heterophylli.
3a) Expanze Phragmites australis (+Filipendula ulmaria, Acetosa pratensis) do Caricetum goodenowii. Směrem
ke „4“ vlhčí Caricetum goodenowii, vůkol roztr. Dactylorhiza majalis, na 2 místech Arnica montana, lok. Homogyne alpina.
4) Enkláva Typha latifolia s hojnou Filipendula ulmaria, dále Geum rivale, Caltha palustris, Bistorta major,
Carex nigra (hoj.-dom.)
5) remízek s posedem: v jádru nesouvisle mladší smrk s břízou, po obvodu a v podúrovni Salix aurita, dále smrk,
v E1 Calamagrostis villosa + Equisetum sylvaticum, Caltha palustris, Valeriana sambucifolia, Veratrum lobelianum, Geum rivale, Maianthemum bifolium, Deschampsia caespitosa, Vaccinium myrtillus, Eriophorum vaginatum (lok.)
6) Zrašelinělý terén, jednotlivě nárosty mladých bříz a vrb ušatých; celkově Caricion fuscae s přechody do
Sphagno recurvi-Caricion canescentis; Carex nigra, Vignea echinata, Valeriana dioica, Viola palustris, Potentilla erecta, Eriophorum angustifolium, Agrostis canina, Dactylorhiza majalis (roztr.), dále partie s Eriophorum
vaginatum, též oligotrofní trávníky s Avenella flexuosa, Potentilla erecta, Bistorta major, Carex nigra, na více
místech Arnica montana, při vystupujícím balvanu též Nardus stricta, Homogyne alpina a Hieracium vulgatum.
Lokalita Drosera rotundifolia. Lokálně Cirsium heterophyllum, okrajově řídce Typha latifolia.
7) Nerovnoměrně zapojený pionýrský remíz – bříza s doprovodem osiky, méně s jeřábem, vrbou ušatou a jívou.
V E1 Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Vignea brizoides, Crepis paludosa, Myosotis nemorosa aj.; místy
vysloveně nelesní – Cirsium heterophyllum, Bistorta major. Okrajově Dactylorhiza majalis a Arnica montana.
8) Vnitřní loučka: bylinné Caricetum goodenowii, druhově bohaté, mj. Veratrum lobelianum, Geranium sylvaticum, ale i zrašelinělé partie s Valeriana dioica a Eriophorum angustifolium. Okrajově Arnica montana a Dactylorhiza majalis.
9) Caricetum goodenowii s přechody do Junco filiformis-Sphagnetum recurvi (blíže potoku). Hojně Acetosa pratensis, Bistorta major, Agrostis canina, Viola palustris, lok. Eriophorum vaginatum, Cirsium heterophyllum,
Cirsium palustre.
Často „bulty“ Polytrichum communis, dále hoj. Viola palustris, Agrostis canina... Epilobium palustre, lok. Cirsium heterophyllum. Při potoce úsek s nízkou Filipendula ulmaria + Ranunculus repens, Galium uliginosum,
Lychnis flos-cuculi, Vignea cinerea, Agrostis canina, Caltha palustris, Carex nigra, Valeriana sambucifolia.
Uprostřed plochy shluk vrb s příměsí břízy a smrku.
10) Enkláva Typha latifolia, porost relativně zapojený + Carex rostrata, Myosotis nemorosa, Valeriana sambucifolia, Galium uliginosum, Bistorta major, Caltha palustris. Vůkol prameniště – eutrofnější Caricetum goodenowii + Myosotis nemorosa, Lychnis flos-cuculi, Cirsium palustre, Equisetum sylvaticum, Hypericum maculatum, lok. Cirsium heterophyllum, Holcus mollis.
Strana 10
11) Svahové prameniště, přechod Caricetum goodenowii a Polygono-Cirsietum palustris + Galium uliginosum,
Caltha palustris, Crepis paludosa, Valeriana sambucifolia, Lychnis flos-cuculi, Filipendula ulmaria, Geranium
sylvaticum, Agrostis canina, lok. Valeriana dioica, Salix x subaurita, Eriophorum angustifolium.
12) Ve výraznějším svahu oligotrofní trávník s Avenella flexuosa (hoj.), Agrostis capillaris, Potentilla erecta,
Vaccinium myrtillus, Galium saxatile, Arnica montana (lok. hoj.), Equisetum sylvaticum, Hypericum maculatum,
Polygala vulgaris, Campanula rotundifolia, Stellaria graminea, Holcus mollis, Acetosella vulgaris, Bistorta major... V dřevinných lemech bříza, smrk, vrby a klen.
13) Eutrofnější svahové prameniště – lado s Phalaroides arundinacea, méně s Filipendula ulmaria, doprovodně
Aegopodium podagraria, Crepis paludosa, Geranium sylvaticum, Bistorta major. Níže nesouvislé nárosty břízy,
osiky a vrby ušaté, dále na V i mladý jasan.
14) Ve svahové úžlabině prameniště s bohatým výskytem Dactylorhiza majalis, resp. D. x braunii. Přechod Polygono-Cirsietum palustris a Caricetum goodenowii, též s Carex panicea a Eriophorum angustifolium. Mj. Bistorta major, Geum rivale, Epilobium palustre, Alchemilla sp., Crepis paludosa, Geranium sylvaticum, Equisetum sylvaticum, Cirsium palustre. V horní části porost břízy, smrku, klenu, jeřábu a vrb, pod ním Chaerophyllo
hirsuti-Filipenduletum.
15) Za potokem-příkopem mezofilní louka, extenzivně sečená (± Trifolio-Festucetum rubrae), při potoku Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum + Cirsium oleraceum, Geum rivale, Lychnis flos-cuculi...
16) V okolí elektrovodu nerovnoměrně zapojené porosty Salix aurita, Salix hybr., místy shluky starších bříz,
osik, jeřábů, klenu, méně smrků. E1 rázu Caricetum goodenowii, s Filipendula ulmaria, Crepis paludosa, Valeriana sambucifolia, Equisetum fluviatile, Viola palustris, Galium uliginosum, Epilobium palustre, Eriophorum
angustifolium, Bistorta major, lok. Dactylorhiza majalis. Ve stromovém podrostu Calamagrostis villosa (hoj.),
Equisetum sylvaticum, dále Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Potentilla erecta.
17) Přechody Caricetum goodenowii a Polygono-Cirsietum palustris, maloplošně Cirsium heterophyllum, zř.
Veratrum lobelianum. Oligotrofní zrašelinělé partie: Carex nigra, Agrostis canina, Viola palustris, Potentilla
erecta, Trientalis europaea, Juncus filiformis, Holcus mollis, nízká Salix aurita. Dále k potoku sušší fáze
s Acetosa pratensis + Deschampsia caespitosa, Galium saxatile, Epilobium palustre.
17a) po úseku s Bistorta major oligotrofní zrašelinělé partie: Carex nigra, Agrostis canina, Viola palustris, Potentilla erecta, Trientalis europaea (hoj.), Juncus filiformis, Holcus mollis (lok.), výmladky vrb; dále k potoku
fáze s Acetosa pratensis + Deschampsia caespitosa, Galium saxatile, Epilobium palustre.
17b) V okolí potoka zrašelinělý terén s hoj. Agrostis canina, Eriophorum angustifolium, Potentilla erecta +
Vignea echinata, Nardus stricta, Eriophorum vaginatum, Arnica montana, sporadicky Pedicularis sylvatica. Na
levém břehu potoka nepočetně Phragmites australis.
18) Při pravém břehu potoka nad rybníčkem Caricetum goodenowii, zčásti s Juncus filiformis, hojně až dominantně Bistorta major, doprovodně Potentilla erecta, Galium saxatile, Vaccinium myrtillus, Arnica montana,
Agrostis canina, Viola palustris, Scirpus sylvaticus. Dále na západ vlhké smilkové trávníky, též s Melampyrum
sylvaticum, Veratrum lobelianum, Dactylorhiza longebracteata (zř.), Bistorta major, Homogyne alpina; okrajově
shluky bříz, vrb a smrků.
19) Remízek, místy světlinatý: v zapojenější části osika s břízou a smrkem, méně vrba a jeřáb. V E1 Calamagrostis villosa + Equisetum sylvaticum, Bistorta major, Anemonoides nemorosa, Melampyrum sylvaticum, Maianthemum bifolium, Vaccinium myrtillus, Senecio ovatus, Senecio nemorensis, Veratrum lobelianum (roztr.), na
několika místech Dactylorhiza longebracteata, lok. Thalictrum aquilegiifolium, ve světlinách Arnica montana.
20) Dlouho neudržovaná vlhká louka – Polygono-Cirsietum palustris: hoj. Bistorta major, Scirpus sylvaticus
(lok. hoj.), Alopecurus pratensis, Filipendula ulmaria (ostrůvkovitě), Equisetum sylvaticum, lok. Solidago gigantea. Nesouvislé nárosty břízy s podrostem vrby ušaté, níže porost Scirpus sylvaticus-Bistorta major. Směrem
k rybníčku přechody do Caricetum goodenowii, místy s Juncus filiformis.
21) pravý břeh přehradní nádrže: shluky vrb a bříz, v litorálu menší porost Typha latifolia s Eriophorum angustifolium, Carex panicea, Pedicularis palustris, Eleocharis palustris, Carex nigra, Vignea cinerea. V pobřeží dále
Glyceria fluitans, Sparganium emersum, Vignea cinerea, Eleocharis palustris, Equisetum fluviatile, ve vodě hojně Elodea canadensis, dále Lemna minor. Celkově pravý břeh odpovídá sv. Caricion fuscae s přechody do
Sphagno recurvi-Caricion canescentis.
22) Pod hrází: zprava větší porost Typha latifolia s Carex nigra, návazně Caricetum goodenowii, zč. s Juncus
filiformis; Pedicularis palustris. Od potoka Scirpetum sylvatici s Filipendula ulmaria.
Strana 11
Ve větší vzdálenosti od potoka vlhká louka – přechod od Caricetum goodenowii do Polygono-Cirsietum palustris, Trifolio-Festucetum rubrae, Violion caninae. Ještě dále rozvolněné nárosty břízy, vrb a smrku, v E1 Bistorta major, Senecio ovatus...
23) Levý břeh přehradní nádrže: při hrázi relativně zapojená vrbová houština + Juncus filiformis, Equisetum sylvaticum, Bistorta major, Rubus idaeus, Valeriana sambucifolia, Senecio ovatus. Dále od hráze remízek osiky,
břízy a smrku, v podúrovni vrby a jeřáb. V E1 Deschampsia caespitosa, Equisetum sylvaticum, Bistorta major,
Crepis paludosa, Melampyrum sylvaticum, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus. V břehu zbytková populace
Spiraea salicifolia (většina porostu v rámci managementových opatření vyřezána).
a) krátkostébelná loučka s Festuca rubra a indikátory sv. Violion caninae (Potentilla erecta, Galium saxatile,
Agrostis capillaris, Hieracium vulgatum, Avenella flexuosa...).
24) Smilková louka – Nardus stricta + Bistorta major, Avenella flexuosa, Galium saxatile, Agrostis capillaris,
Campanula rotundifolia, Juncus squarrosus, Potentilla erecta, Vaccinium myrtillus.
a) Vyšší část oligotrofní louky – pravidelně sečený porost s výraznějším zastoupením lučních bylin. Nardus
stricta, Avenella flexuosa + Festuca rubra, Agrostis capillaris, Vaccinium myrtillus, Galium saxatile, Hypericum
maculatum, Potentilla erecta... Campanula rotundifolia, Leucanthemum vulgare, Veronica officinalis, roztr. Pedicularis sylvatica.
25) Remíz: řídká smrková kmenovina s výplňovou břízou, jeřábem a osikou. V E1 Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus + Maianthemum bifolium, Melampyrum sylvaticum, Trientalis europaea, Galium saxatile,
v podmáčeném úseku Equisetum sylvaticum (hoj.), Calamagrostis villosa, Chaerophyllum hirsutum, Glyceria
fluitans (lok.), Senecio ovatus, u potůčku Cardamine amara, Stellaria nemorum, Equisetum sylvaticum, Carex
nigra, Chrysosplenium oppositifolium.
a) Světlina oproti otevřené ploše ohraničena shluky vrb (Salix x subaurita, S. aurita, S. x subcaprea). Chudé
Caricetum goodenowii + Calamagrostis villosa, Bistorta major, Potentilla erecta, Equisetum sylvaticum, Viola
palustris.
26) Zrašelinělý terén s Caricetum goodenowii + Bistorta major, Potentilla erecta, Juncus filiformis (lok. hoj.),
Epilobium palustre, Viola palustris, Eriophorum angustifolium (lok.). Též porost Typha latifolia (+Carex nigra,
Juncus filiformis, Agrostis canina), dále shluky Salix aurita a S. x subaurita. Celkově nízký podíl bylin.
26a) Četné shluky vrb, Sphagno recurvi-Caricion canescentis (mj. s Eriophorum angustifolium), místy
s eutrofnějšími prameništi – Valeriana sambucifolia Angelica sylvestris, Cirsium palustre. Roztr. na sušších výchozech Arnica montana.
26b) Shluk churavých vrb a bříz, vůkol chudší Caricetum goodenowii s četnými výskyty Arnica montana, dále
k potoku bultovitý terén s Avenella flexuosa, Juncus filiformis, Festuca rubra, Carex nigra, Bistorta major, Potentilla erecta, Galium saxatile. Junco filiformis-Sphagnetum recurvi s přechody do Caricetum goodenowii.
Druhově chudé.
27) Udržovaná krátkostébelná louka s Festuca rubra, Hypericum maculatum, Rhinanthus minor + Poa pratensis,
Vicia cracca, Stellaria graminea, Campanula rotundifolia, Bistorta major, Amoria repens, Cirsium heterophyllum (zř.)...
28) Vlhčí partie s Juncus filiformis + Bistorta major, Deschampsia caespitosa, Cirsium palustre (roztr.), Rhinanthus minor, Juncus effusus (lok.) – Junco filiformis-Sphagnetum recurvi s přechody do Polygono-Cirsietum palustris, též menší porosty Scirpetum sylvatici a Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum, Tephroseris crispa (hoj.).
28a) Níže k potoku přechody Polygono-Cirsietum palustris a Caricetum goodenowii, roztr. Salix aurita a další
náletové dřeviny. Též nitrofilní plocha s Rumex longifolius aj. K potoku Valeriano-Filipenduletum s Tephroseris
crispa – třasovisko.
před remízkem Calamagrostis villosa + Melampyrum sylvaticum, Bistorta major, Equisetum sylvaticum.
29) Ještě na levém břehu potůčku Caricetum goodenowii s Juncus filiformis, dále Viola palustris, Potentilla
erecta, Galium uliginosum, Bistorta major, Holcus mollis. Na pravém břehu potůčku eutrofnější Caricetum goodenowii s Valeriana sambucifolia, Filipendula ulmaria (roztr.), Cirsium palustre.
30) V předpolí remízku členitý pruh Filipendula ulmaria, dále na SV Typha latifolia. Při pravém břehu potůčku
spol. Juncus filiformis-Scirpus sylvaticus, při remízku Caricetum goodenowii (juncetosum filiformis) + Cirsium
palustre, Geranium sylvaticum, lok. i Phalaroides arundinacea (+Cirsium heterophyllum).
31) Remízek: shluk vzrostlých smrku kol balvanů, návazně pláště břízy s vrbou křehkou, smrkem, vrbou ušatou.
E1 dosti různorodé – lok. Calamagrostis villosa, Equisetum sylvaticum, Melampyrum sylvaticum, Melandrium
Strana 12
sylvestre, Oxalis acetosella,... Veratrum lobelianum, Bistorta major, dále i Chrysosplenium oppositifolium, Crepis paludosa, Chaerophyllum hirsutum, Urtica dioica, Valeriana sambucifolia. V podrostu vzrostlých smrků
Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Caltha palustris... Oxalis acetosella, Maianthemum bifolium, Melampyrum sylvaticum, Vaccinium myrtillus, Veratrum lobelianum.
Na S v lemu paseková formace s Urtica dioica, Rubus idaeus, Senecio ovatus, Phalaroides arundinacea, Valeriana sambucifolia, Filipendula ulmaria aj.
32) Mezi remízky Polygono-Cirsietum palustris s přechody k Caricetum goodenowii, dále pěkný porost Junco
filiformi-Polygonetum, Polygono-Deschampsietum flexuosae (varianta Holcus mollis), nárosty břízy a vrby ušaté, fragmenty Violion caninae – početný výskyt Arnica montana.
33) Remízek: zkraje balvanové akumulace – zapojený porost břízy, klenu a jasanu, v E1 Avenella flexuosa,
Vaccinium myrtillus, Equisetum sylvaticum, Melampyrum sylvaticum,... Hieracium vulgatum, Senecio ovatus,
Maianthemum bifolium, Bistorta major, Melandrium sylvestre, Trientalis europaea, Rubus idaeus, Dryopteris
filix-mas...
33a) Následně porost mladší a světlinatý, místy ještě se starším klenem, osikou a břízou, jinak ale mladý klen,
jasan, osika a vrba ušatá. V E1 Calamagrostis villosa (hoj.), Cicerbita alpina (zř.), Veratrum lobelianum, Senecio nemorensis, Valeriana sambucifolia, Filipendula ulmaria, ve světlině Cyanus montanus, Chaerophyllum
hirsutum, Hypericum maculatum, Bistorta major, Geranium sylvaticum, Imperatoria ostruthium (zř.), Streptopus
amplexifolius (zř.).
Výše ve svahu na balvaništích mezernatý porost starších jasanů s klenem a smrkem, v E2 jasan, buk a jeřáb.
V E1 Galeobdolon montanum, Veratrum lobelianum, Cicerbita alpina, Senecio ovatus, Senecio nemorensis, Calamagrostis villosa, Melandrium sylvestre, Geranium sylvaticum, Valeriana sambucifolia, jednotlivě Platanthera chlorantha a Lilium martagon. Při horním okraji staré drobné skládky.
34) Svahová loučka: Festuca rubra, Agrostis capillaris, Bistorta major + Holcus mollis, Avenella flexuosa, Nardus stricta, Galium saxatile. Četné oligotrofní enklávy (Violion caninae) s Festuca rubra, Galium saxatile, Nardus stricta, Avenella flexuosa + Potentilla erecta, Hypericum maculatum, Campanula rotundifolia, Bistorta major, Hieracium vulgatum, Knautia arvensis, Galeopsis sp., Silene vulgaris aj. Fyziognomicky kvalitní porosty
nevyžadující přílišnou péči.
Při úpatí: vlhčí Violion caninae s přechody do Caricetum goodenowii, též Arnica montana.
35) Violion caninae + Junco filiformis-Polygonetum bistortae, jen podružně Caricetum goodenowii. Četné vrbové nárosty, celkově převládá Potentilla erecta, Bistorta major a Juncus filiformis, doprovodně Carex nigra, Viola palustris, Poa palustris, na Z Eriophorum angustifolium, roztr. Arnica montana.
36) Prostrana se sporadickými vrbami. Caricetum goodenowii, spíše živnější, s četnými porosty Filipendula ulmaria, uprostřed hojně Achillea ptarmica, na V spíše Junco filiformis-Polygonetum bistortae. Dosti eutrofní
mokřiny – mj. Valeriana sambucifolia, Crepis paludosa, Galium uliginosum, Caltha palustris, Geum rivale,
Achillea ptarmica (lok. hoj.); na levém břehu potoka četná Arnica montana.
37) Při potoce přechody Violion caninae do Caricetum goodenowii (s Arnica montana), Eriophorum angustifolium. Výše přechody Caricetum goodenowii a Polygono-Cirsietum palustris, též menší porost PolygonoCirsietum heterophylli. Na východě mokřadní lada se shluky náletových dřevin při izolovaném domku.
37a) Sušší úsek s Deschampsia caespitosa a Cirsium palustre + Hypericum maculatum, Festuca rubra, Galium
saxatile, Potentilla erecta, Carex nigra. Značně atypický porost as. Polygono-Cirsietum palustris.
38) Caricetum goodenowii, výše se shluky Salix aurita, přechody do Polygono-Cirsietum palustris. Mj. Viola
palustris, Angelica sylvestris, Cirsium palustre, Galium uliginosum, Epilobium palustre, Crepis paludosa, Juncus effusus, Juncus filiformis...
38a) Oligotrofnější prameniště: Caricetum goodenowii, lok. s Carex panicea, Eriophorum angustifolium (hoj.),
Tephroseris crispa, Dactylorhiza majalis. V eutrofnějším úseku Valeriana sambucifolia, Tephroseris crispa,
Juncus filiformis. Západně shluk dřevin: bříza, smrk a vrba
39) Za pruhem Filipendula ulmaria eutrofnější Caricetum goodenowii (přechod ke sv. Calthion) + Angelica sylvestris (hoj.), Cirsium palustre, Galium uliginosum, Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa, Viola palustris,
lok. Tephroseris crispa. Dále Dactylorhiza x braunii, Epilobium palustre, Juncus filiformis, Valeriana dioica,
Eriophorum angustifolium.
40) Mírně eutrofní prameniště, zčásti s Carex rostrata, jinak Carex nigra, Juncus filiformis, Equisetum sylvaticum, Chaerophyllum hirsutum, Caltha palustris, Tephroseris crispa (lok. hoj.), Dactylorhiza majalis (roztr.),
Cirsium palustre, Crepis paludosa, Filipendula ulmaria, Platanthera chlorantha (roztr.), Salix aurita.
Strana 13
41) Zrašelinělá ploška s Eriophorum angustifolium (+Viola palustris, Equisetum sylvaticum, Potentilla erecta,
Crepis paludosa...). Návazně Caricetum goodenowii s přechody do Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Vrbové houštiny.
42) přechody Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion fuscae – Eriophorum angustifolium, Carex nigra, Potentilla erecta, Viola palustris, Juncus filiformis, Bistorta major...
43) Oligotrofní prameniště – Caricetum goodenowii s přechody ke Sphagno recurvi-Caricion canescentis,
v dolní části k Polygono-Cirsietum palustris. Dále na západ četné shluky vrbin a dalších náletových dřevin –
eutrofnější polohy bližší sv. Calthion.
44) Sečená zrašelinělá louka – vlhké Violion caninae přechodné ke Caricetum goodenowii, velkoplošně Nardus
stricta (dom.), s Hieracium vulgatum, Bistorta major, Potentilla erecta, Agrostis canina, Vignea echinata, Pedicularis sylvatica (hoj.), lok. Cirsium heterophyllum, zř. Arnica montana.
45) Sušší Polygono-Cirsietum palustris, nepříliš sečený porost, mj. s Bistorta major, Vignea echinata, Lychnis
flos-cuculi, Briza media, Potentilla erecta, Deschampsia caespitosa, Hypericum maculatum, zř. Arnica montana.
Na SZ pěkné Nardetum s Galium saxatile, Bistorta major, Potentilla erecta, Avenella flexuosa, návazně úhorové
trávníky (bývalá políčka) s Agrostis capillaris, Holcus mollis, Bistorta major, též organické skládky.
46) mezotrofní prameniště – přechody Polygono-Cirsietum palustris a Caricetum goodenowii, hojně Junco filiformis-Polygonetum bistortae, též Scirpetum sylvatici. Roztroušeně shluky keřových vrb.
47) Přechody pcháčových luk do mezofilnějších luk, zčásti pravidelně sečených.
48) Úhorový trávník typu Polygono-Deschampsietum flexuosae: Avenella flexuosa, Bistorta major + Galium
saxatile, Festuca rubra, Agrostis capillaris, Holcus mollis; druhově chudé. Nahoře několik mladších klenů se
smrkem a jeřábem, v lemu Rubus idaeus a Cirsium heterophyllum.
a) Podobné předchozímu, pouze obvodově náletové dřeviny. Oligotrofní trávník typu PolygonoDeschampsietum flexuosae: Avenella flexuosa, Bistorta major + Galium saxatile, Holcus mollis (lok. dom.),
Vaccinium myrtillus, Nardus stricta; druhově chudé. Patrně dřívější políčko.
49) Sušší úhorové trávníky: Bistorta major (hoj.), Agrostis capillaris, Holcus mollis, Deschampsia caespitosa,
Rhinanthus minor (lok. hoj.), Cirsium palustre, Hypericum maculatum. Na více než 1/3 plochy spol. Nardus
stricta-Potentilla erecta-Bistorta major, Galium saxatile.
V potočním lemu nesouvisle mladší osika, jíva, smrk a bříza. V E1 u vody Valeriana sambucifolia, Athyrium
filix-femina, Veratrum lobelianum, Scirpus sylvaticus, Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa, Filipendula
ulmaria, Equisetum sylvaticum.
50) Přechody Violion caninae a Polygono-Cirsietum palustris, mírně vlhké, s Festuca rubra, Agrostis capillaris,
Deschampsia caespitosa, Cirsium palustre, Potentilla erecta... Na S vlhčí, místy bultovité: Juncus filiformis,
Deschampsia caespitosa, Carex nigra, Senecio ovatus (lok. hoj.).
Remízek na S: nárosty osiky, břízy a vrb, zde i zř. Arnica montana.
Dále na SV Caricetum goodenowii, lok. Scirpus sylvaticus, Juncus filiformis, Typha latifolia.
mezi 22 a 51: Pruh Typha latifolia + Sphagnum (hoj.), Viola palustris, Galium palustre, Epilobium palustre,
Equisetum sylvaticum, Caltha palustris, Filipendula ulmaria, lok. Eriophorum angustifolium, Scirpus sylvaticus,
Crepis paludosa, Lotus uliginosus, Valeriana dioica.
51) Ve sníženině mokřiny se Scirpus sylvaticus, přechody k Polygono-Cirsietum palustris a Caricetum goodenowii + Juncus filiformis, Viola palustris, Bistorta major.
Na SZ ve svahu travní lado s Hypericum maculatum, Holcus mollis, Vicia cracca, Galium album, Knautia arvensis, Achillea millefolium.
52) (již za hranicí PR) V dolní části u balvanu klen s jeřábem, kolem Veratrum lobelianum (hoj.), Holcus mollis,
Filipendula ulmaria, Stellaria graminea, výše ještě jasan a klen u dalších balvanů, též Polygonatum verticillatum. Vlastní svahová louka úhorového typu – Holcus mollis, Hypericum maculatum, Agrostis capillaris, Festuca
rubra, Stellaria graminea, na Z též Lupinus polyphyllus a Lysimachia punctata
53) Vlhčí sečená louka – přechody Geranio-Trisetetum a Polygono-Cirsietum palustris, funkční odvodnění. Po
obvodu nesouvisle Salix aurita.
a) v horní části louky již převážně mezofilní, ± Geranio-Trisetetum.
Strana 14
54) Velký remíz: v jádrové části jasan s příměsí klenu a osiky, okrajově v podúrovni mladší jasan, klen, jeřáb a
smrk. Balvanové akumulace. V E1 Galeobdolon montanum (hoj.), Melandrium sylvestre, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Impatiens parviflora (lok. hoj.), Senecio ovatus, Bistorta major, Calamagrostis villosa, Vaccinium
myrtillus, Deschampsia caespitosa, lok. Asarum europaeum, Prenanthes purpurea, Petasites albus (lok. hoj.),
Fagus sylvatica, Cardaminopsis halleri. Z pramenných poloh při úpatí přistupuje Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa, Myosotis nemorosa, Caltha palustris, Filipendula ulmaria, Festuca gigantea.
55) Svahová louka s elektrovodem: sečené Trifolio-Festucetum rubrae s lok. přechody do Violion caninae:
Festuca rubra, Agrostis capillaris, Hypericum maculatum, Potentilla erecta + Hieracium vulgatum, Campanula
rotundifolia, Leucanthemum vulgare, Rhinanthus minor, Galium album, Veronica chamaedrys, Alchemilla sp.,
okrajově Nardus stricta, Avenella flexuosa.
56) Posečené lado s Imperatoria ostruthium, Myrrhis odorata, Chaerophyllum hirsutum, Geranium sylvaticum,
Urtica dioica, Dactylis glomerata, Rumex obtusifolius. Návazně extenzivně využívané víceméně mezofilní louky, proměnlivého složení.
57) T. č. posečené louky, z větší části přechod Geranio-Trisetetum a Trifolio-Festucetum rubrae. Ve vlhké úžlabině (na Z) spíše Polygono-Cirsietum palustris. V nesečeném prameništi Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum a
další, fytocenologicky nevyhraněná společenstva. Mj. Cirsium oleraceum, Deschampsia caespitosa, Filipendula
ulmaria, Galium uliginosum, Juncus bulbosus, Juncus effusus, Valeriana dioica, Viola palustris...
58) Svahový remíz: vzrostlý porost jasanu a smrku s příměsí klenu; v E1 Melandrium sylvestre, Prenanthes purpurea, Phegopteris connectilis, Impatiens parviflora, Rubus fruticosus agg...
59) Víceméně nesečený trávník s Agrostis capillaris a Festuca rubra, Holcus mollis, Bistorta major, Ranunculus
platanifolius (okrajově), Deschampsia caespitosa, Hieracium vulgatum, Potentilla erecta, Avenella flexuosa. Na
skalnaté mezi linie klenů, v E1 Polygonatum verticillatum, Melandrium sylvestre, Ranunculus platanifolius,
Prenanthes purpurea, Dryopteris filix-mas aj.
60) Úhledný remíz: vzrostlý klen s jasanem a bukem, porost v balvanitém svahu, relativně zapojený. V podrostu
Rosa pendulina, Festuca altissima, Rubus fruticosus agg., Dryopteris filix-mas, Galeobdolon montanum, Ranunculus platanifolius, Oxalis acetosella, Petasites albus, Cicerbita alpina, Pulmonaria obscura, Asarum europaeum (zř.), Impatiens parviflora, Mercurialis perennis, Milium effusum.
61) Světlina s balvany, nezamokřená. Trávník s Festuca rubra, Agrostis capillaris, Dactylis glomerata, Leucanthemum vulgare, Trifolium pratense, Geranium sylvaticum, Cirsium heterophyllum, Hieracium vulgatum, Leontodon hispidus, Vicia cracca aj.
62) potok pod hrází: nesouvislý lem jívy, klenu, osiky a břízy, v E1 Senecio ovatus, Bistorta major, Cicerbita
alpina (zř.), Valeriana sambucifolia, Veratrum lobelianum, jednotlivě Platanthera chlorantha.
63) tužebníkové lado (blíže nezdokumentováno)
64) v jižní části poměrně zapojená rákosina, na severu Phalaroides arundinacea s Valeriana sambucifolia. Okrajově Cirsium palustre, k ploše 46, resp. 34 též Veratrum lobelianum.
65) většinou sečené ± mezofilní louky proměnlivé kvality – přechody as. Trifolio-Festucetum rubrae a GeranioTrisetetum, místy též Violion caninae.
66) nezdokumentovaná plocha: Dle podkladů (NOVOTNÁ 1995, PAVLŮ 2002) jde o spíše mezofilní louku sv.
Arrhenatherion až Polygono-Trisetion.
Strana 15
Obr. 1: Vymezení dílčích ploch. Nepopsané polygony odpovídají plochám, které se při terénním šetření nepodařilo zdokumentovat. Jedná se převážně o porosty pionýrských dřevin, případně o plochy výrazněji antropogenně
ovlivněné.
Pro doplnění přikládám i kopii mapy aktuální vegetace od K. Novotné. I když je rozlišení některých jednotek v mapě diskutabilní, jsou zde poměrně přesně zachycena eutrofní lada
s orobincem, chrasticí a rákosem, zčásti též tužebníková lada, jejichž recentní rozsah je ale
větší (chybí zde např. porosty nad pravým břehem rybníka).
Strana 16
Obr. 2: Mapa aktuální vegetace z diplomové práce K. Novotné (1995)
Strana 17
Poznámky k mapovým a tabulkovým přílohám
Oproti metodice zpracování plánů péče nebyla vyhotovena většina příloh požadovaných pro
lesní porosty. Jsou to:
• stupně přirozenosti lesních porostů (mapa)
• zastoupení věkových stupňů (porostní mapa + tabulka)
• zastoupení dřevin ve věkových stupních (tabulka, graf)
• porovnání přirozené a současné skladby lesů (tabulka)
Namísto těchto příloh je zařazen snímek lesní typologické mapy s koloritem věkových tříd
(porostní mapa). Důvodů, proč bylo od zpracování příloh v plném rozsahu upuštěno, je několik:
-
lesní porosty zaujímají menší část zájmového území a nejsou hlavním motivem ochrany;
-
většina porostů dřevin není podchycena v LHP, takže statistické údaje z LHP nejsou pro
porosty na lokalitě příliš reprezentativní;
-
evidované lesní porosty jsou na území PR a jejího OP zastoupeny pouze svými částmi,
čímž je nadále snížena výpovědní hodnota těchto údajů;
-
plán péče je zpracováván ve 2. roce platnosti LHP, tedy není přímo podkladem pro jeho
zpracování (bude se z něj ale vycházet při vyhotovení LHP na decénium 2013-2022).
2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry
pro další postup
Stávající plán péče byl zpracován v několika verzích, které se v jednotlivostech liší. Vlastnímu plánu péče předcházel „Návrh vyhlášení státní přírodní rezervace Malá Strana“
(BLAŽKOVÁ & HOUŠKOVÁ 1991). Tento poměrně obsáhlý materiál zahrnuje formální zdůvodnění ochrany, inventarizaci flóry a vegetace včetně 36 fytocenologických snímků, dále
soupis parcel a základní doporučení pro management. Připojena je též inventarizační botanický průzkum VIŠŇÁKA (1991).
Následovala první verze plánu péče, zpracovaná v červnu 1993. Zde je uvedeno 10 bodů, které jsou dále ve stručnosti rozpracovány:
opakované kosení, časově a plošně specifikované v přiložené tabulce
odstraňování stařiny,
obnova odvodňovacího systému,
vyloučení intenzivní pastvy,
vyloučení hnojení a vápnění,
zamezení eutrofizace odpady z okolní zástavby,
odstranění invazních allochtonních druhů rostlin (Reynoutria japonica, Lupinus polyphyllus, Spiraea salicifolia, v blízkém okolí též Heracleum mantegazzianum)
hydrobiologický průzkum,
entomologický průzkum
vymezení hranic ZCHÚ v terénu, vč. umístění informačních tabulí.
Další verze plánu péče byla zpracována o několik měsíců později (datum zpracování 29. 11.
1993, schváleno 10. 12. 1993) jako součást zřizovací vyhlášky. V souladu s tehdejší metodi-
Strana 18
kou jsou zde uvedeny identifikační údaje, hlavní předměty a cíle ochrany, limitující faktory
prostředí, charakteristiky území, zásadní vlivy lidské činnosti v minulosti, negativní vlivy
současnosti, návrhy managementu atd. Autory plánu péče jsou dr. E. Houšková a ing. mgr. J.
Burda. V příloze je pak tabelární formou uveden výčet rostlinných společenstev s jejich charakteristikou a navrhovaným managementem, dále pak lokalizační tabulka 26 společenstev
s výčtem příslušných parcel – tato tabulka se vztahuje k mapě, kterou jsem ale neměl
k dispozici. Bohužel společenstva uváděná v obou tabulkách nejsou totožná. Takže např.
v tabulce managementových opatření nenalezneme as. Caricetum goodenowii, která je jedním
z nejvýznamnějších společenstev v území a v lokalizační tabulce je uváděna ve 4 variantách
hned na prvních místech. Tento nesoulad lze vysvětlit nejednotným přístupem různých autorů
ke klasifikaci travních porostů v území – např. Blažková preferuje pcháčové louky as. Polygono-Cirsietum palustris před ostřicovými loukami as. Caricetum goodenowii, nerozlišuje
trojštětové louky as. Geranio-Trisetetum, smilkové trávníky označuje za Polytricho-Nardetum
a sušší lada s Bistorta major nazývá Polygono bistortae-Deschampsietum a pokládá je za nežádoucí degradační prvek. (Autor tohoto textu podobná hodnocení nesdílí.)
U pcháčových luk (Polygono-Cirsietum palustris, P.-C. heterophylli) je navrženo kosení každé 1-2 roky, u smilkových trávníků alespoň 1x za 3-4 roky, u mezofilních trávníků (Trifolio-Festucetum rubrae) každoročně, u as.
Scirpetum sylvatici jedenkrát za 4 roky, tužebníková lada 1x za 3 roky, ostřicovo-sítinová lada as. Junco filiformis-Sphagnetum recurvi bez zásahů, jen s odstraňováním náletových dřevin, rovněž bez zásahů porosty rákosin
a orobince.
Prakticky totožný materiál nese datum schválení 15. 3. 1994. Od předchozí verze se liší o něco menší uváděnou výměrou území (původně 28,45 ha, nověji 27,6 ha).
Samostatným materiálem je návrh plánu péče J. Burdy z přelomu r. 1993/94. Zde je celé
území rozděleno na čtyři zóny s diferencovaným managementem. První zóna je bezzásahová
a zaujímá celistvé území v širokém doprovodu Rovného potoka. Bezzásahový management
vychází z předpokladu zpracovatele, že zdejší ostřicové louky jsou přírodě blízké útvary, jejichž není zásadně podmíněno antropogenními zásahy.
Další tři zóny se rozpadají do řady dílčích ploch vymezených parcelními hranicemi. Druhá
zóna zahrnuje „veškeré lesní porosty, zamokřené louky, břehy potůčků a prameniště se značným výskytem chráněných a význačných druhů“. Standardní hospodaření se nepředpokládá,
navrženo je pouze potlačování vysokostébelných porostů (kosení v intervalu 3-5 let); v lesích
se doporučuje provádět negativní výběry a probírat nálety. Třetí zóna zahrnuje „vlhké i sušší
louky s ještě poměrně bohatým výskytem význačných rostlin“. Zde se již předpokládá kosení
porostů 1x za 2 roky, s vyvezením pokosené hmoty. Nepřipouští se jakékoliv zásahy do vodního režimu a jakékoliv hnojení pozemků, stejně tak pastva.
Čtvrtá zóna zahrnuje „kulturní louky, často i zatravněná pole“ s minimálním výskytem význačných rostlin. Kosení je možné každoročně bez časového omezení, hnojení je možné pouze pevnými organickými hnojivy. Taktéž se připouští pastva za předpokladu využití mobilních ohradníků. Zásah do vodního režimu je možný po předchozím posouzení na místě.
Rozložení zón je patrné z přiložené mapky (I. zóna – červená, II. zóna – fialová, III. zóna –
modrá, IV. zóna – zelená). Při bližším rozboru zjistíme, že jde o členění velmi schematické,
které jen nedokonale odráží hodnoty území. Do čtvrté zóny, kde má být údajně jen „minimální výskyt význačných rostlin“, zasahují i velmi hodnotné dílčí plochy s bohatým výskytem
prstnatců nebo i všivce lesního. Podobně i ve třetí zóně nalezneme partie, které si zasluhují
zvýšenou ochranu. Území rezervace a jejího ochranného pásma je natolik heterogenní, že jeho
kategorizace je možná pouze za cenu velkých zjednodušení a nepřesností.
Reálné hospodaření v území za dobu platnosti plánu péče se naznačených schémat příliš nedrželo. Území se rozpadlo na tři managementové „zóny“. Ve vybraných okrajových partiích se
Strana 19
provádělo každoroční sečení travních porostů, většinou mezofilních. Jednalo se o plochy, které jsou dostupné pro mechanizaci, zároveň pak o pozemky soukromých vlastníků. Na většině
území se pak provádělo etapovité sečení jednoduchou mechanizací, spojené s výřezem náletových dřevin. Za dobu platnosti plánu péče tak byla postupně (jednou) pokosena většina nelesních ploch. Zbylé plochy – remízky – byly ponechány bez zásahů.
Popsaný management představuje velký pokrok oproti dřívějšímu stavu, není však ideální.
Sečení jednou za 10 let je pro mnohé, zejména eutrofnější porosty nedostačující. Subjektivně
se zdá, že dochází k rozšiřování dřevin, tužebníku, rákosu a orobince. Naopak každoroční sečení krátkostébelných trávníků na ± oligotrofních stanovištích je spíše zbytečné, neboť tyto
porosty jen zvolna podléhají degradaci a udržují si své přírodní hodnoty i při několikaleté absenci sečení. Pravděpodobně by bylo možné vymezit též plochy přechodových rašelinišť, které není třeba kosit vůbec, postačí jen regulovat jejich zarůstání dřevinami.
Obr. 3: Zonace území pro potřeby managementu (BURDA 1994)
2.7 Dlouhodobý cíl péče o ZCHÚ
Obecným cílem managementu je zachování, případně i posílení přírodních hodnot, které jsou
motivem ochrany. V daném případě jsou hlavním motivem ochrany vyhraněné biotopy mokřadních i mezofilních luk a lad s výskytem vzácných a ohrožených druhů organismů, zejména
rostlin. Tyto biotopy jsou do značné míry výsledkem přírodních procesů, současně jsou však
historicky poznamenány a v některých případech až podmíněny lidskou činností. Z toho je
zřejmé, že jde-li nám o udržení stavu území zhruba v současné podobě (což ovšem nemusí být
pravda), nelze na celé ploše rezervace uplatňovat pouze konzervační (bezzásahový) nebo jen
Strana 20
regulační (aktivní) management. Pro úplnost si shrňme základní možnosti, jaké se teoreticky
nabízejí:
a) Bezzásahový režim uplatňovaný na celém území anebo na jeho převažující ploše (s vyloučením dosud udržovaných luk, jejichž sečení je částečně prováděno v režii vlastníků)
uvolní prostor sukcesi. Porosty lučního charakteru se změní v lada s převahou expanzivních druhů bylin a trav – na oligotrofních stanovištích zejména s Carex nigra, Juncus filiformis, Calamagrostis villosa, na eutrofnějších s Filipendula ulmaria, Cirsium palustre,
Cirsium heterophyllum, Bistorta major, Phalaroides arundinacea, Typha latifolia,
Phragmites australis...). Dojde ke kvantitativním a postupně i ke kvalitativním změnám
ve složení fytocenóz, pravděpodobně se zúží spektrum zastoupených rostlinných druhů.
Současně bude docházet k expanzi náletových dřevin, již nyní v území značně hojných.
Nejrychlejší nástup dřevin bude na mírně vlhkých, eutrofnějších svazích, naopak nejpomalejší na trvale silně zamokřených zrašelinělých místech a také na velmi mělkých, vodou
méně ovlivněných půdách. V delší perspektivě porosty dřevin ovládnou většinu území,
v jádrové části se však může udržet porost značně světlinatý, s vrbami, břízou a smrkem
(lada podobného vzhledu se nacházejí v Černostudničním hřebenu, nad Novou Vsí). Stávající stromové porosty nabudou charakter sukcesně i věkově vyzrálých lesů typu podmáčené smrčiny či horské suťové javořiny-jaseniny.
b) Plně regulační management znamená přiblížení se stavu, v němž se území nacházelo přinejmenším do konce 2. světové války. Tehdy byla prakticky celá plocha hospodářsky udržována: převažovaly extenzivní louky, v méně zamokřených místech se nacházely i pastviny a okrajově i nepočetná políčka. Na většině plochy nebyly přítomny dřeviny. Každoroční či obroční sečení většiny porostů by pravděpodobně vedlo ke změnám ve složení fytocenóz ve prospěch lučních bylin a trav a zřejmě by prospělo i populacím některých
ohrožených druhů rostlin (přinejmenším prstnatců). Takový management by však byl
ekonomicky velmi nákladný a bez dalšího šetření nelze stanovit, zda by jeho přínosy byly
adekvátní vynaloženým prostředkům. Je také třeba připustit, že nynější částečně sukcesní
ráz území má i své pozitivní efekty, neboť se utvářejí zajímavá ladní společenstva a fragmenty podmáčených smrčin, popř. rašelinných březin, které jsou cenné např. jako biotopy
ptactva. Regulační zásahy do stávajících lesních porostů by vedly jednak k jejich významnému plošnému omezení, jednak zřejmě i k určité kultivaci a následně i snížení biologických hodnot.
c) Prostorově diferencovaný management znamená rozdělení území na dílčí plochy s různým
režimem využití. Vedle ploch pravidelně udržovaných (sečených, popř. spásaných) jsou
vyčleněny i plochy bezzásahové, anebo jen s omezenými regulačními zásahy. Uplatňuje
se i časová diferenciace, tj. různá periodicita prováděných zásahů. Výsledkem je mozaika
biotopů sukcesně blokovaných, sukcesních a sukcesně pokročilých (blížících se klimaxu).
Tato mozaika sice neodpovídá historickému stavu, z hlediska ochrany přírody je však
zpravidla příznivá a z hlediska efektivity vynakládaných opatření optimální. Takto zaměřená opatření jsou navrhována i v předkládaném plánu péče.
Východiska/rizika:
Potenciálně jde o území pravděpodobně souvisle zalesněné, pouze na větších mokřinách
lze předpokládat volnější zápoj dřevin, případně i menší přirozené světliny, možná v čase
proměnlivé. Za přirozené vegetační jednotky území lze v pánvi předpokládat přechody
podmáčených smrčin (Equiseto-Piceetum) do smrkových olšin (Piceo-Alnetum),
v závislosti na trofii půd. Vyloučit nelze ani lokální přechody k rašelinným smrčinám as.
Sphagno-Piceetum, avšak spíše v netypické podobě, neboť vyhraněné organozemě na lo-
Strana 21
kalitě chybí. Ve svazích navazují jedlosmrkové bučiny, od acidofilních po květnaté typy,
v suťových polohách v severní části území je i recentně dobře vyvinuta javorová bučina
as. Aceri-Fagetum.
Většina nynějších travních porostů (včetně stávajících lad, mnohdy již zarůstajících náletovými dřevinami) byla v minulosti pravidelně sečena (v sušších okrajových polohách byla i střídavá pole), přičemž tento hospodářský režim nejspíše přetrval až několik století a
byl do značné míry příčinou druhové bohatosti dnešních luk a lad. Z leteckého snímku z r.
1938 je patrný kulturní ráz převažující části území a v porovnání s dneškem jen zlomkový
podíl porostů dřevin.
Sukcese, resp. degradace probíhá v jednotlivých částech území (typech společenstev)
značně rozdílným tempem. Přitom nelze spolehlivě doložit, že by v pozorovatelném časovém intervalu vedla k výraznému snížení biodiverzity či zániku cenných fytocenóz
v rámci celého území PR. Dokonce i v porostech náletových dřevin přežívá řada ochranářsky významných druhů (Dactylorhiza longebracteata, Thalictrum aquilegiifolium,
Veratrum lobelianum, Cicerbita alpina, Homogyne alpina, Geranium sylvaticum, dočasně
i Dactylorhiza majalis a Arnica montana) a přežívání alespoň některých z nich lze očekávat i v sukcesně zralých stromových porostech.
Absence pravidelného kosného využití vede pravděpodobně k určité eutrofizaci biotopů,
k jejich dalšímu zamokřování (původně bylo území odvodněno povrchovou drenáží, která
však již dávno přestala plnit svoji funkci) a k šíření širokolistých bylin a vysokých trav
(Angelica sylvestris, Filipendula ulmaria, Valeriana sambucifolia, Typha latifolia, Phalaroides arundinacea, Phragmites australis...). Na oligotrofnějších biotopech nejspíše dochází k ústupu bylinných druhů ve prospěch nemnoha acidofilních trav (Avenella flexuosa, Nardus stricta, Agrostis capillaris, Holcus mollis). O změnách rostlinných společenstev, vyvolaných sečením či naopak jeho dlouhodobým zanedbáváním bylo vysloveno
několik názorů, bohužel nepodložených exaktním šetřením. Nelze tedy s určitostí říci, nakolik je rizikové ponechání jednotlivých typů společenstev bez pravidelné péče a naopak,
nakolik může pravidelné sečení těchto porostů prospět biodiverzitě (či jí v některých
ohledech dokonce uškodit). Důležitým opatřením, bez něhož nelze dát jednoznačná a seriózní doporučení k managementu celého území a jeho dílčích ploch, je vegetační monitoring (viz níže).
Vegetační diferenciace území pro potřeby managementu
1. Oligotrofní smilkové trávníky, sušší i zamokřené – cf. Polytricho-Nardetum, NardoJuncetum squarrosi, Hyperico-Polygaletum. Jde o poměrně stabilní útvary, které jsou
ohrožovány zejména expanzí pionýrských dřevin. Základním opatřením je tedy eliminace
nových náletů a výmladků, kosení stačí v periodě 3-5 let.
2. Úhorové trávníky s Avenella flexuosa, Holcus mollis, Agrostis capillaris, Bistorta major...
– cf. Polygono-Deschampsietum flexuosae. Jde o druhově chudá bylinotravní lada, která
zaujímají (alespoň zčásti) dřívější ornou půdu. Častým sečením lze postupně zvýšit biodiverzitu, charakter porostu se ale udrží i při sečení s periodicitou 3-5 let, případně i delší.
3. Víceméně mezofilní louky – Arrhenatherion až Polygono-Trisetion, popř. s přechody do
sv. Calthion. Současná druhová garnitura je výsledkem pravidelných, ± každoročních sečí. Hodnotu porostů lze udržet sečením jednou za 1-2 roky, sušší (oligotrofnější) porosty
si zachovají svou kvalitu i při nižší frekvenci sečí.
Strana 22
4. Živinami bohatší mokré louky až lada – sv. Calthion, včetně přechodů ke sv. Caricion
fuscae (Polygono-Cirsietum palustris, Polygono-Cirsietum heterophylli, Junco filiformisPolygonetum bistortae). Tyto porosty jsou většinou hospodářsky zanedbané, což se projevuje šířením expanzivních druhů bylin (např. Filipendula ulmaria) a nástupem pionýrských dřevin. Vhodné je sečení 1x za 2 roky, případně každoročně, minimálně však 1x za
3-5 let. Současně je třeba bránit rozšiřování náletových dřevin.
5. Tužebníková lada – Valeriano-Filipenduletum, Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum. Váží
se na eutrofní mokřiny, zejména prameniště, které jsou sečeny jen velmi nepravidelně
anebo vůbec. Rozsah těchto porostů v území se zřejmě pozvolna zvyšuje, nelze to však
objektivně doložit. S výjimkou neschůdných třasovisk je žádoucí sečení alespoň 1x za 5
let a výřez nastupujících pionýrských dřevin.
6. Eutrofní mokřiny s Phalaroides arundinacea, Typha latifolia a Phragmites australis.
Vznik těchto společenstev je podmíněn dlouhodobě zanedbanou údržbou pozemků a
eutrofizací povrchových vod, alespoň místně (na SV) způsobovanou odpadními vodami
z přilehlé zástavby. Není zřejmé, zda rozsah těchto porostů zůstává neměnný, anebo zda
dochází k jejich rozšiřování. K zabránění jejich expanze je však žádoucí obsekávání jejich
okrajů při pravidelném (zpravidla pětiletém) kosení okolních porostů. Není však účelné
tyto porosty zcela potlačit, neboť mají určitou přírodovědnou hodnotu a zvyšují biodiverzitu území. Doporučit lze sečení v dlouhém intervalu (5-10 let), čímž se poněkud sníží
konkurenční tlak uvedených dominant a v porostu se budou moci významně uplatnit i další, ochranářsky významné rostliny.
7. Oligotrofní mokré louky až lada – sv. Caricion fuscae (s přechody ke sv. Sphagno recurvi-Caricion canescentis). Tyto porosty byly v minulosti pravidelně sečeny, pro zachování
jejich kvalit ale postačí sečení jednou za 3-5 let, spolu s výřezem mladých náletových dřevin.
8. Přechodové rašeliny sv. Sphagno recurvi-Caricion canescentis, často s přechody ke sv.
Caricion fuscae; Junco filiformis-Sphagnetum recurvi, Carici rostratae-Sphagnetum
apiculati, spol. s Eriophorum angustifolium aj. Vyhraněný biotop, který zřejmě představuje dílčí přirozená bezlesí. Riziko degradace a šíření dřevin je nízké až nulové, bez
dlouhodobého sledování je však nelze vyloučit. Situaci navíc komplikují nerozlišitelné
přechody ke sv. Caricion fuscae, které jsou důsledkem dřívějšího hospodářského
využívání. Porosty není nutné kosit vůbec, občasnou sečí (1x za 5 let) ale nelze způsobit
žádné škody, naopak budou podpořeny některé luční druhy, již nyní přítomné v porostu.
Rovněž je třeba kontrolovat případný nástup pionýrských dřevin.
9. Sukcesní remízky a vrbové křoviny. Víceméně zapojené porosty bříz, vrb, osik, smrku aj.
je vhodné prořezávat, z hlediska ochrany přírody to však není nezbytné. Rozvolněné porosty dřevin je třeba udržet v současném rozsahu, případně omezovat pravidelným výřezem.
Strana 23
3. P LÁN
ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ
3.1 VÝČET, POPIS A LOKALIZACE PLÁNOVANÝCH ZÁSAHŮ
3.1.1 Zásahy a opatření v lesních porostech
Lesní půda dle evidence LHP zaujímá pouze 2,34 ha v území, z toho 0,45 ha připadá na
bezlesí. Skutečný rozsah porostů dřevin je ale podstatně větší – jde totiž převážně o porosty
pionýrské povahy, které jsou výsledkem sukcese na neudržovaných mokrých loukách.
Složení a věk porostů evidovaných v LHP a LHO (drobné soukromé lesy):
531 Da 4, plocha 0,95 ha, 40 let, LT 7G3; os 50, bř 40, sm 10, dále kl, jř;
531 Da 9, celková plocha 1,36 ha, z toho v území jen cca 0,19 ha, 85 let, LT 6A3; kl 60, js
40; v podúrovni kl, js, jř;
531 Da 9a, plocha 0,1 ha, 90 let, LT 6A3; sm 90, kl 10.
531 Da 9b, plocha 0,04 ha, 85 let, LT 6A3; js 100
531 Da 9c, plocha 0,26 ha, 85 let, LT 7G3; kl 60, js 40
531 Dc 9, plocha 0,03 ha, věk 85 let, LT 7G3, kl 50, js 50 (soukromý les)
531 Dd 9, plocha 0,02 ha, věk 85 let, LT 7G3, kl 50, js 50 (soukromý les)
711 Da 6, plocha 0,14 ha, 55 let, LT 7G1; sm 40, bř 30, os 30
711 Dd 5, plocha 0,06 ha, 45 let, LT 7G1; sm 90, bř 10 (soukromý les)
711 Dd 8, plocha 0,10 ha, 80 let, LT 6S4; sm 90, bř 10 (soukromý les)
Na zbývajících (zde nepodchycených) porostech se podílí zejména bříza, osika, jeřáb, smrk a
vrba ušatá (včetně kříženců), ve svazích při severním okraji území též jasan a klen. Tyto sukcesní porosty jsou většinou nejvýše 30 let staré, jsou v nich ale přítomny i jednotlivé stromy
(zejména smrky), výrazně vyššího věku.
Veškeré porosty v území vykazují minimální hospodářské ovlivnění a jejich stav je z hlediska
ochrany přírody příznivý. Složení stromového a zejména bylinného patra se blíží přirozenému
stavu, tj. podmáčeným smrčinám, resp. horským suťovým lesům. V platném LHP (20032012) nejsou pro uvedené porosty navržena žádná těžební ani pěstební opatření.
Cílem managementu je zachování kvalitních stromových porostů a umožnění jejich sukcese
ke klimaxovým stádiím. Stávající pionýrské porosty by se neměly již dále rozšiřovat, naopak
je žádoucí jejich dílčí redukce. Řídce rostoucí vrby a břízy ve zrašelinělých polohách jsou žádoucím jevem a pokud nebude docházet k zapojování jejich porostů, neměly by být eliminovány. Pěstební opatření v porostech nejsou z hlediska ochrany přírody nutné, ale ani vyloučené. Obnovní těžba ve starých porostech by měla být nanejvýš ohleduplná, jejím výsledkem by
v žádném případě neměly být holiny. Přijatelný je jednotlivý výběr, případně vícefázová
clonná seč. Zvláště je třeba šetřit smíšené listnaté lesy na severu území.
Strana 24
3.1.2 Zásahy a opatření na pozemcích mimo lesní porosty
Problematika údržby travních porostů v území byla diskutována již v kapitole 2.7. Z rozboru
situace vyplývají především tyto závěry:
prakticky všechny stávající nelesní plochy byly v minulosti hospodářsky ovlivňovány;
značná část porostů (nelesních biotopů) je poměrně rezistentní vůči degradačním pochodům, tj. nevyžaduje každoroční hospodářskou údržbu;
při dlouhodobě zanedbané hospodářské péči dochází přinejmenším k expanzi pionýrských
dřevin do území, pravděpodobně se ale mění i složení rostlinných společenstev;
naléhavost hospodářských zásahů není ve všech částech území stejná, ale váže se na konkrétní typ společenstva;
nelesní vegetace území má zřetelně mozaikovitý charakter, což velmi znesnadňuje lokalizaci managementových opatření na konkrétní plochy.
Smyslem managementu je zabránit degradaci porostů a v rámci možností se i pokusit zlepšit
stav biotopů, které již byly degradací zasaženy. K tomuto cíli by měla vést následující opatření:
1. Sečení travních porostů s periodou 1-2 roky. Častější sečení je doporučeno u „tradičních“, tedy ± mezofilních luk v okrajových částech území. Lokalizace je podobná, jako
dosud, pouze je možné vypustit pozemky v jz. části rezervace, které nejsou natolik ohroženy sukcesí. V případě zájmu vlastníků je možné častější sečení i na dalších plochách
v rezervaci a jejím ochranném pásmu. Podmínkou je vyvezení posečené biomasy
z porosty. Je třeba zabránit posečení kontrolních monitoračních ploch.
2. Sečení travních porostů a lad s periodou 5 let. Toto „občasné“ sečení je navrženo na
všech zbývajících nelesních plochách. Z pravidelné údržby lze vypustit vysokostébelná
lada s rákosem, orobincem a chrasticí, jakož i vyhraněná společenstva přechodových rašelinišť se suchopýrem a ostřicemi (sv. Sphagno recurvi-Caricion canescentis). Vynechat
lze rovněž přechodové rašeliny s porosty suchopýrů aj. Vzhledem k velkému rozsahu takto ošetřovaného území je vhodné území rozdělit na pět částí a každý rok pokosit jednu
z nich. Pro značné zamokření připadá v úvahu většinou jen ruční kosení. Posečená biomasa musí být odstraněna z porostu. Také zde je třeba zabránit posečení kontrolních ploch
monitoringu. Nebude-li z jakéhokoliv důvodu možné provádět kosení v pětiletém cyklu,
je třeba zajistit posečení všech ploch alespoň jednou za dobu platnosti plánu péče, tj. 10
let.
3. Odstraňování náletových dřevin. Dnešní rozsah stromových porostů je nutno považovat
za maximálně přípustný, žádoucí je spíše jeho určitá redukce. Při sečení travních porostů
budou současně vytrhávány, popř. vyřezávány mladé náletové dřeviny. Pozornost je třeba
věnovat místům s výskytem ohrožených druhů rostlin, kde by nemělo dojít k zapojení
dřevinného porostu. Úplné odlesnění rašelinné pánve ale také není žádoucí. Optimální je
stav, kdy se střídají volné plochy s velmi řídkými porosty dřevin a menšími zapojenějšími
hloučky až skupinami.
4. Monitoring vegetačních změn pro ověření sukcesních pochodů a účinnosti kosného režimu. – viz kapitola 3.2.
Strana 25
Rámcová lokalizace ploch pro uvedené typu managementu vyplývá z přiložené mapky. Pro
jednoduchost zde nejsou zachyceny plochy eutrofních lad („rákosin“ sensu lato), které jsou
vyňaty z běžné hospodářské péče. Jejich poloha je poměrně přesně zachycena na obr. 2.
Dále zde nejsou diferencovány pionýrské formace dřevin od porostů vyzrálejších; porosty
s pionýrskými dřevinami je možné (a často i žádoucí) prosvětlovat, případně i eliminovat.
Mladé náletové dřeviny v ploše občasného sečení je pak třeba udržovat pod kontrolou – obecně je potřebná jejich určitá redukce a zastavení další expanze. Přitom by měly být zachovány
skupinky (hloučky) věkově pokročilejší, biologicky a esteticky kvalitní, zvláště pak seskupení
keřových vrb.
Obr. 4: Vymezení pracovních ploch
3.1.3 Zaměření a vyznačení ZCHÚ v terénu
Rezervace není geodeticky zaměřena. Vyznačení je provedeno běžným způsobem – červenými pruhy a tabulemi s malým státním znakem. Poslední značení bylo provedeno v r. 1997 a
jeho stav je dosud vyhovující. Obnovu pruhového značení, popř. hraničních tabulí navrhuji
provádět přibližně jednou za 5 let (případně podle potřeby). Stávající počet hraničních tabulí
navrhuji zvýšit na 7.
3.2 Způsoby dokumentace jednotlivých zásahů a vyhodnocení jejich účinků
Návrh vegetačního monitoringu
Odůvodnění. PR Malá Strana zahrnuje rozsáhlý komplex ostřicových, podmáčených i sušších luk horského typu. Rozlohou, zachovalostí fytocenóz a jejich druhovou rozmanitostí jde
Strana 26
o výjimečnou lokalitu v rámci CHKO Jizerské hory. Stávající porosty jsou z větší části výsledkem dřívější hospodářské činnosti člověka, která s velkou pravděpodobností vedla
k významnému zvýšení biodiverzity travních porostů na místě předchozího, víceméně zapojeného smíšeného lesa. Stávající hospodářský režim se od dřívějšího využití podstatně liší: pravidelně sečeny jsou jen porosty v okrajových, převážně sušších partiích, další plochy jsou
udržovány jen příležitostně a velká část území je víceméně ponechána sukcesi. V předchozím
plánu péče bylo navrženo diferencované obhospodařování území, rozčleněného do čtyř zón.
Rozsáhlá pánevní plocha přitom byla zařazena do bezzásahové zóny, aniž by bylo zkoumáno,
zda tento konzervační přístup je pro dané plochy optimální. Podobně byla v minulosti
(BLAŽKOVÁ & HOUŠKOVÁ 1991, NOVOTNÁ 1995) vyslovena řada hypotéz o reakci společenstev na pravidelné sečení či naopak upuštění od něj. Tyto hypotézy ale nebyly nijak testovány
a zakládají se spíše na subjektivních dojmech a předpokladech.
Logickou úvahou lze dospět k závěru, že pro území by bylo optimální alespoň příležitostné
sečení víceméně všech travních porostů. Není ale jasné, nakolik je to u jednotlivých typů společenstev naléhavé a jaká rizika přináší bezzásahový management či naopak sečení
v pravidelném intervalu. V potaz také nelze brát jen „celkové složení“ fytocenózy, ale i vlivy
hospodářského režimu na populace vzácných a ohrožených druhů rostlin. Vzhledem
k hodnotám území a ke značné náročnosti předpokládané údržby je žádoucí shromáždit věrohodné údaje, na jejichž základě by bylo možno stanovit zásady ekologicky přínosného a přitom efektivního managementu. Tento cíl může naplnit pouze monitoring.
Podstata monitoringu. Cílem šetření je zjistit jednak odezvu rostlinných společenstev na
pravidelné sečení, jednak postihnout změny ve složení fytocenóz, k nimž dochází v případě
úplného vynechání údržby. Optimální by pochopitelně bylo prověřovat efekty různě intenzivních zásahů a jejich různého načasování (časná/pozdní seč), to by však vedlo k velkému
zmnožení monitoračních ploch a k podstatnému nárůstu pracnosti.
Nástin možného řešení. Monitorační plochy budou zakládány tak, aby pokryly hlavní typy
rostlinných společenstev, u nichž připadá sečení v úvahu (porosty s převahou vzrostlých dřevin tedy nebudou monitorovány). Pro každý typ společenstva bude založeno po dvou plochách: na jedné bude prováděno pokusné sečení, druhá bude sloužit jako kontrola, přesněji
řečeno bude na ní dokumentován vývoj porostu při bezzásahovém režimu. Každoročně bude
provedeno fytocenologické vyhodnocení ploch (seznam všech přítomných druhů se zápisem
hodnot pokryvnosti), a to ještě před pokosením porostu. Následně budou příslušné plochy pokoseny. Pro srovnatelnost výsledků je třeba dodržet určité zásady:
a) Sečené a nesečené varianty budou lokalizovány v porostech co nejpodobnějšího druhového složení a ve srovnatelných ekologických podmínkách – optimálně v rámci jednoho většího porostu. Nesmí však na sebe navazovat, aby nedošlo k jejich vzájemnému ovlivnění.
b) Plochy budou trvale a nezaměnitelně fixovány, velikost všech ploch by měla být stejná
(není to přímo nutné, ale lze to doporučit) – nejvhodnější je čtvercový tvar o rozměrech 5
x 5 nebo 4 x 4 metry. K fixaci se nejlépe hodí ocelové trubky o délce 0,5-1 m (v závislosti
na hloubce půdy), které budou jen málo vyčnívat nad povrch terénu (pokud by byly příliš
nápadné, mohly by se stát terčem nenechavců). Při snímkování lze do trubek zasunout
dřevěné tyčky, čímž se plocha (dočasně) zviditelní. Jednu z tyček lze pro snadné nalezení
plochy ponechat v trubce trvale (nesmí být ale příliš nápadná). Každá plocha by se zároveň měla zaměřit přijímačem GPS, čímž se významně usnadní její pozdější lokalizace.
c) Snímkování bude prováděno každoročně a v podobném termínu, resp. s přihlédnutím
k fenologickému vývoji porostů, aby tyto byly zachyceny ve zhruba stejném stavu. Optimálním termínem je první polovina července, za květu Filipendula ulmaria.
Strana 27
d) Sledované plochy (vyjma „kontrol“!) budou posečeny každoročně po zapsání opakovaných fytocenologických snímků. Je třeba dbát na dodržení podobného termínu: podzimní
sečení již nebude mít takový efekt jako sečení cca v druhé polovině července. Sečená plocha by měla být o něco větší, než jsou vyznačené plochy (postačí přesah o 1 m na všechny
strany). Je nanejvýš doporučeníhodné, aby sečení bylo prováděno náležitě poučeným pracovníkem S CHKO, případně jinou spolehlivou a s věcí obeznámenou osobou. Navrhovaný termín sečení je zvolen s ohledem na biologii ohrožených druhů rostlin, které v druhé
polovině července jsou již většinou odkvetlé a z velké části i odplozené. V úvahu přichází
ještě květnový termín, tj. období před jejich kvetením, v této době jde ale spíše o likvidaci
stařiny, než sečení biomasy.
e) Monitoring bude nepřetržitě probíhat alespoň po dobu pěti let. První poznatky by měly být
k dispozici již po třech letech sečení.
f) Musí být zajištěno, že v prostoru sledovaných ploch nebude vůbec docházet k sečení jak
v rámci běžného managementu ZCHÚ, tak v rámci iniciativy vlastníků pozemků.
Vzhledem k rozmanitosti vegetace území je minimální počet sledovaných ploch 5 x 2, tedy
10, spíše však 12 a 14. Současně je žádoucí sledovat i postup případného šíření druhů Filipendula ulmaria a Typha latifolia (popř. též Phalaroides arundinacea a Phragmites australis). K tomuto účelu lze založit menší plošky (např. 2 x 2 m) při hranici porostů uvedených
druhů, v nichž budou sledovány pouze hodnoty pokryvnosti těchto zájmových druhů, popř.
ještě některých dalších. Tyto plochy by měly být minimálně dvě pro každý dokumentovaný
druh. Sledováno bude pouze spontánní rozrůstání na neudržovaných plochách, tj. vliv sečení
nebude monitorován (jako určitý „nadstandard“ to samozřejmě možné je), neboť lze pokládat
za téměř jisté, že každoroční sečení povede k pozvolnému ústupu až úplnému vymizení uvedených druhů.
Realizace monitoringu je podmíněna jednak zajištěním vhodného subjektu či jednotlivce, který bude sledování provádět, jednak finančním krytím. Z tohoto důvodu zde není monitoring
navrhován jako závazné opatření. Stejně tak předchozí metodické rámce mají sloužit jen jako
doporučení; zvolený postup bude nakonec nutno přizpůsobit řadě okolností. Optimální by bylo, kdyby se pro daný účel podařilo získat nějakého diplomanta či doktoranda.
3.6 Návrhy na zabezpečení předmětu ochrany proti poškozování
Opatření tohoto druhu nejsou pro území PR Malá Strana potřebná a tedy nejsou navrhována.
3.7 Návrhy na zpřístupnění nebo vzdělávací využití ZCHÚ
Zpřístupnění rezervace není navrženo. Doporučuje se zachovat současný stav, kdy po obvodu
rezervace jsou na veřejných komunikacích instalovány informační tabule.
3.8 Návrhy na průzkum či výzkum ZCHÚ
Samostatné průzkumy zájmového území nejsou navrhovány.
Strana 28
4. R EALIZACE
A KONTROLA
4.1 Péči o ZCHÚ po odborné stránce garantuje, zajišťuje finanční prostředky,
uzavírá smlouvy na realizaci, dohlíží na provedení a hotové práce protokolárně
přejímá: správa CHKO Jizerské hory
4.2 Práce odborně dokumentuje a jejich výsledky vyhodnocuje:
Správa CHKO Jizerské hory
4.3 Předpokládané náklady hrazené orgánem ochrany přírody nebo AOPK ČR podle
druhů prací (zásahů)
Rámcový odhad předpokládaných nákladů je shrnut do následující tabulky.
Tabulka č. 1: Rozpočet nákladů
Druh práce a odhad kvantity
Sazba za
jednotku
Jednotka
Náklady za
rok
Počet
opakování
Náklady za
období
Z toho neredukovatelné
Jednorázové a časově omezené zásahy
založení monitoračních ploch
–
–
vyhodnocení monitoringu
zpracování nového plánu péče
–
–
5 000,–
1
5 000,–
0,–
5 000,–
1-2
10 000,–
0,–
25 000,–
1
25 000,–
25 000,–
Opakované zásahy
sečení luk s roční až obroční
periodicitou, různá mechanizace
12 000,–
7 000,–
6 000,–
1,1 ha
0,76 ha
5,39 ha
13 200,–
5 320,–
32 340,–
10
500 860,–
500 860,–
sečení luk s pětiletou periodicitou,
vč. výřezu dřevin (etapovitě)
18 000,–
25 ha
4,4 ha/rok
79 020,–
10
790 200,–
380 100,–
údržba značení ZCHÚ
–
–
10 000, -
1-2
20 000,–
10 000,–
výměna informačních tabulí
–
–
10 000, -
1
10 000,–
10 000,–
monitoring
–
–
10 000, -
7-10
100 000,–
0,–
Celkem
–
–
–
–
1 468 800,–
943 700,–
4.4 Harmonogram prací a kalkulace předpokládaných ročních nákladů pro roky
Základní informaci poskytují dvě tabulky na následující straně. Harmonogram je pouze orientační, jednotlivá opatření budou realizována podle aktuální potřeby a možností.
Strana 29
Tabulka č. 2: Harmonogram prací
Rok
Zásahy
2005
sečení porostů, výřez náletových dřevin
Náklady za rok
130 000,–
90 000,–
15 000,–
0,–
130 000,–
90 000,–
10 000,–
0,–
130 000,–
90 000,–
10 000,–
0,–
130 000,–
90 000,–
10 000,–
0,–
130 000,–
90 000,–
monitoring
10 000,–
0,–
výměna informačních tabulí
10 000,–
10 000,–
130 000,–
90 000,–
monitoring
10 000,–
0,–
obnova značení rezervace
10 000,–
10 000,–
130 000,–
90 000,–
zahájení monitoringu – založení ploch a první záznamy
2006
monitoring
2007
monitoring
2008
monitoring
2009
2010
2011
monitoring
10 000,–
0,–
5 000,–
0,–
130 000,–
90 000,–
10 000,–
0,–
130 000,–
90 000,–
10 000,–
0,–
130 000,–
90 000,–
ukončení monitoringu, závěrečná zpráva
15 000,–
0,–
vyhotovení nového plánu péče
25 000, -
25 000, -
(předběžné) vyhodnocení monitoringu
2012
pokračování monitoringu
2013
pokračování monitoringu
2014
Z toho neredukovatelné
časové řazení prací je pouze schématické, opatření budou realizována podle aktuální potřeby a možností; částky
jsou zaokrouhleny na tisíce Kč
Tabulka č. 3: Sumář nákladů
Roky
Celkové náklady
Neredukovatelné náklady
2005
145 000,–
90 000,–
2006
140 000,–
90 000,–
2007
140 000,–
90 000,–
2008
140 000,–
90 000,–
2009
150 000,–
100 000,–
2010
150 000,–
100 000,–
2011
145 000,–
90 000,–
2012
140 000,–
90 000,–
2013
140 000,–
90 000,–
2014
170 000,–
115 000,–
1 460 000,–
946 000,–
2005–2014
Strana 30
5. Z ÁVĚREČNÉ
ÚDAJE
5.1 Použité podklady a zdroje informací
ANONYMUS (1999): Metodika přípravy plánů péče o národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. – AOPK, Praha.
BLAŽKOVÁ D. & HOUŠKOVÁ E. (1991): Návrh vyhlášení státní přírodní rezervace Malá Strana. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory]
DEMEK J. [ed.] & al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584
pp.
DOSTÁL J. (1989): Nová květena ČSSR. 1. a 2. díl. – Academia, Praha.
HRAŠKO J. & al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. – Výzk.
Ústav Pôd. Úrod., Bratislava.
CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř.
Ústav Geol., Praha.
CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor (1:100
000). – Ústř. Ústav Geol., Praha.
MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206.
NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
(1:500 000). – Academia, Praha.
NOVÁK P. [red.] (1993): Syntetická půdní mapa České republiky (1:200 000). List A-3 Liberec. – Výzk. Úst. Meliorací a Ochr. Půdy, Praha.
NOVOTNÁ K. (1995): Geobotanická studie slatiniště Malá Strana v Jizerských horách. – Ms.
[Dipl. Pr., depon. in: Knih. Kat. Botaniky PřF UK, Praha]
PAVLŮ L. (2002): Závěrečná zpráva mapování přírodních biotopů (Natura 2000) na mapových
listech 03-14-19 a 03-14-24. Mapová díla L0090Jh a L0150Jh. – Ms. [depon. in.:
AOPK ČR, Praha]
PELÍŠEK J. (1966): Výšková půdní pásmitost střední Evropy. – Academia, Praha.
PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. – Ms. [Dis. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot.
Přírod. Fak. UK, Praha]
PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce
2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166.
VIŠŇÁK R. (1991): Malá Strana (Horní Maxov). Zpráva o inventarisačním průzkumu. – Ms.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č.
114/1992 Sb.
5.2 Seznam používaných zkratek
OP – ochranné pásmo, PR – přírodní rezervace, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky jsou obecně známé a nejsou zde proto uvedeny.
Strana 31
5.3 Vztah k jiným plánům péče pro ZCHÚ (navázání, současná platnost jiných plánů
péče, zrušení dosud platných plánů péče):
Tento plán péče nahrazuje stávající plán péče pro r. 1994-2004 po době skončení jeho platnosti.
5.4 Plán péče zpracoval:
jméno: Mgr. Richard Višňák, Ph.D.
datum: 20. 10. 2004
podpis:
5.5 Odborné posouzení:
Plán péče vyhovuje po odborné i věcné stránce. Doporučujeme, aby byl schválen a realizován.
V ……………………………..
dne…………………………
Podpis ………………………
razítko
5.6 Schválení orgánem ochrany přírody:
Potvrzení o schválení plánu péče pro PR Malá Strana na období 2005-2014
vydáno pod číslem jednacím……………………….
V Liberci dne ………………….
Podpis …………………………
razítko
Strana 32
S EZNAM
PŘÍLOH
Příloha č. 1:
Příloha č. 2:
Příloha č. 3:
Příloha č. 4:
Příloha č. 5:
Příloha č. 6:
Příloha č. 7:
Orientační mapa ZCHÚ
Parcelní vymezení ZCHÚ (tabulky)
Mapa parcelního vymezení ZCHÚ
Porostní situace (snímek lesní typologické mapy)
Botanické poznámky
Excerpce zoologických průzkumů
Stav území v r. 1938 a nyní (ortofotomapa)
Strana 33
přílohy
Příloha č. 2:
Parcelní vymezení ZCHÚ
Parcelní vymezení PR Malá Strana – k. ú. Horní Maxov
parcela
druh pozemku
výměra celkem
356/2
trv. travní por.
6215
cca 400
AOPK ČR
358
ostatní plocha
46719
40980
AOPK ČR
360/2
ostatní plocha
454
454
Lesy ČR, s. p.
375/1
ostatní plocha
13431
13431
Lesy ČR, s. p.
375/2
ostatní plocha
428
428
AOPK ČR
398/1
trv. travní por.
3376
3376
AOPK ČR
398/2
vodní plocha
3510
3510
obec Lučany n. N.
403/5
trv. travní por.
6244
6244
AOPK ČR
427/2
ostatní plocha
16
16
AOPK ČR
430/1
ostatní plocha
26407
cca 11600
AOPK ČR
489/1
ostatní plocha
7116
7116
AOPK ČR
489/3
lesní pozemek
1437
1437
Lesy ČR, s. p.
489/4
ostatní plocha
431
431
Lesy ČR, s. p.
489/7
ostatní plocha
1072
1072
AOPK ČR
494/1
ostatní plocha
891
891
AOPK ČR
495/2
vodní plocha
707
707
obec Lučany n. N.
495/3
lesní pozemek
629
629
Mazánková I.
496/1
ostatní plocha
8287
8287
Mazánková I.
516
lesní pozemek
1005
1005
Mazánková I.
520/2
ostatní plocha
17468
17468
Mazánková I.
521/1
ostatní plocha
2864
2864
Mlejnková K.
521/3
ostatní plocha
14164
14164
AOPK ČR
563
ostatní plocha
25138
cca 21000
AOPK ČR
566/1
ostatní plocha
4819
4819
Ing. Pilz P., Kulhánková E.
599
trv. travní por.
7652
7652
Petruška J.
601/1
lesní pozemek
223
223
Petruška J.
604
trv. travní por.
2807
2807
Petruška J.
606
trv. travní por.
1377
1377
AOPK ČR
607/1
ostatní plocha
23313
23313
Petruška J.
607/2
ostatní plocha
16366
cca 7760
AOPK ČR
614/2
ostatní plocha
7869
7869
Petruška J.
1905
ostatní plocha
1082
cca 430
výměry v metrech čtverečních
výměra
v ZCHÚ
vlastník/nájemce
obec Lučany n. N.
lesní porost
711 D 6
711 Dd 5
711 Dd 8
531 Dd 9
přílohy
Parcelní vymezení PR Malá Strana – k. ú. Lučany nad Nisou
parcela
druh pozemku
výměra celkem
1819/3
ostatní plocha
6576
6576
AOPK ČR
1826
ostatní plocha
8596
8596
AOPK ČR
1850
ostatní plocha
199
199
1851
pastvina
1234
1234
1855
ostatní plocha
319
319
Obec Lučany n. N.
1856
ostatní plocha
248
248
Obec Lučany n. N.
1857
ostatní plocha
94
94
Obec Lučany n. N.
1858
ostatní plocha
1673
1673
Obec Lučany n. N.
1866
ostatní plocha
442
442
Obec Lučany n. N.
1868
ostatní plocha
43429
cca 38300
1872
ostatní plocha
10904
10904
1875/1
ostatní plocha
1773
1773
1875/2
ostatní plocha
237
237
Obec Lučany n. N.
2560
ostatní plocha
445
445
Správa ochrany přírody ČR
výměra
v ZCHÚ
vlastník/nájemce
lesní porost
Obec Lučany n. N.
Štěpnička R.
Jantsch A., Jantschová A.
Kramarz O., Kramarzová E.
Parcelní vymezení ochranného pásma PR Malá Strana – k. ú. Horní Maxov
parcela
druh pozemku
52
objekt
106
106
53
zbořeniště
76
76
353
trvalý trav. por.
9024
9024
AOPK ČR
356/1
trvalý trav. por.
376
376
AOPK ČR
356/2
trvalý trav. por.
6215
6215
AOPK ČR
358
ostatní plocha
46719
5740
AOPK ČR
366/3
trvalý trav. por.
393
393
Obec Lučany n. N.
367
trvalý trav. por.
4693
4693
Obec Lučany n. N.
368/1
lesní pozemek
1032
1032
Lesy ČR, s. p.
531 D 9a
368/2
lesní pozemek
398
398
Lesy ČR, s. p.
531 D 9b
369/2
trvalý trav. por.
1974
1974
Šťastní J. a M.
376/1
trvalý trav. por.
661
621
379
ostatní plocha
1608
1608
381/2
trvalý trav. por.
654
654
383
lesní pozemek
3397
1250
Lesy ČR, s. p.
430/1
ostatní plocha
26407
2790
AOPK ČR
430/2
ostatní plocha
328
328
výměra celkem
výměra
v ZCHÚ
vlastník/nájemce
lesní porost
Šťastní J. a M.
Obec Lučany n. N.
AOPK ČR
Obec Lučany n. N.
AOPK ČR
Pospíchalovi V. a J.
531 D 9
430/3
ostatní plocha
496/3
přílohy
41
41
Obec Lučany n. N.
trvalý trav. por.
1281
1281
Boráková A., Boráková V.
496/4
trvalý trav. por.
1977
1977
Obec Lučany n. N.
517/5
trvalý trav. por.
3820
3820
Mazánková I.
530/2
trvalý trav. por.
3647
3647
Kaiprová N.
535/1
lesní pozemek
1311
1311
Lesy ČR, s. p.
562/1
trvalý trav. por.
888
888
AOPK ČR
562/3
ostatní plocha
263
263
Kolmistrová B.
562/4
lesní pozemek
1274
1274
Lesy ČR, s. p.
563
ostatní plocha
25138
4064
AOPK ČR
569
trvalý trav. por.
7754
7754
ing. Pilz P., Kulhánková E.
576
lesní pozemek
275
275
Volf B., Volfová B.
578/2
ostatní plocha
1904
1904
Volf B., Volfová B.
607/2
ostatní plocha
16366
cca 8600
610
trvalý trav. por.
2758
2758
Hechtová V.
615/1
trvalý trav. por.
4404
4404
Petruška J.
615/4
trvalý trav. por.
1446
1446
Tůma L.
644/1
ostatní plocha
18036
18036
644/2
ostatní plocha
635
635
531 D 9c
531 D 9c
531 Dc 9
AOPK ČR
AOPK ČR
Hlavní město Praha
Parcelní vymezení ochranného pásma PR Malá Strana – k. ú. Lučany nad Nisou
parcela
druh pozemku
302
objekt
135
135
304
objekt
76
76
Hermanová D., Vorlová D.
1819/1
ostatní plocha
27356
27356
1822
ostatní plocha
101
101
1827/2
ostatní plocha
231
231
Novotná A., Novotný P.
1833
ostatní plocha
935
935
Hermanová D., Vorlová D.
1837
ostatní plocha
1641
1641
Obec Lučany n. N.
1868
ostatní plocha
43429
5142
2559
ostatní plocha
373
373
výměra celkem
výměra
v ZCHÚ
vlastník/nájemce
Novotná A., Novotný P.
Pozemkový fond ČR
lesní porost
přílohy
Příloha č. 4
Porostní situace (snímek lesní typologické mapy)
botanické poznámky
Příloha č. 5
BOTANICKÉ POZNÁMKY
A) Flóra
Květena území byla sledována v rámci tří poměrně podrobných průzkumů. BLAŽKOVÁ &
HOUŠKOVÁ (1991) z lokality uvádějí 130 druhů vyšších rostlin, VIŠŇÁK (1991) zaznamenal
279 druhů a NOVOTNÁ (1995) 201 druh. Tyto poměrně výrazné rozdíly v zjištěné druhové
bohatosti plynou jednak z odchylně vymezeného území (v mém průzkumu jsou obsaženy i
synantropní rostliny rozšířené v okrajových částech území), jednak z důkladnosti floristického
průzkumu (zejména v práci Blažkové & Houškové byl hlavní důraz kladen na fytocenologický průzkum, popř. rozšíření ochranářsky významných rostlin).
Následující floristický seznam vychází z mého inventarizačního průzkumu z r. 1991, doplněného o taxony, které jsou uvedeny ve výše citovaných dokumentacích. Tyto druhy, které jsem
sám v území neviděl, jsou označeny iniciálou N (Novotná) nebo B (Blažková & Houšková).
Taxony, které jsou z území uváděny omylem (Rhinanthus serotinus=R. minor, Rumex hydrolapathum = R. longifolius, Epilobium alsinifolium, Thelypteris palustris, Vignea diandra) nebyly do seznamu zahrnuty. Dále jsou otazníkem předznačeny ty taxony, jejichž recentní výskyt v území pokládám za sporný. Jde většinou o efemérní rostliny, které v nedávné minulosti
sporadicky rostly v okrajových částech území.
Floristický seznam
vědecké jméno
autor
české jméno
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Acetosa alpestris
Acetosa pratensis
Acetosella vulgaris
Achillea millefolium
Achillea ptarmica
Actaea spicata
Aegopodium podagraria
Agrostis canina
Agrostis capillaris
Agrostis gigantea
Agrostis stolonifera
Alchemilla monticola
Alchemilla sp.
Alnus glutinosa
Alnus incana (N)
Alopecurus pratensis
Alsinula media
Amoria repens
Anemonoides nemorosa
Angelica sylvestris
Anthoxanthum odoratum
Anthriscus sylvestris
Arctium x mixtum
Armoracia rusticana
Arnica montana
Arrhenatherum elatius
Artemisia vulgaris
Asarum europaeum
Athyrium filix-femina
Avenella flexuosa
Bellis perennis
Betula pendula
Betula pubescens
Bistorta major
L.
L.
(Jacq.) Á. Löwe
Miller
(Koch) Fourr. em. Á. Löwe
L.
L.
L.
L.
L.
L.
Roth.
L.
Opiz in Bercht. et Opiz
javor mléč
javor klen
kyseláč alpský
kyseláč luční
kyselka obecná
řebříček obecný
řebříček bertrám
samorostlík klasnatý
bršlice kozí noha
psineček psí
psineček tenký
psineček obrovský
psineček výbežkatý
kontryhel pastvinný
kontryhel (bez určení druhu)
olše lepkavá
olše šedá
psárka luční
žabinec prostřední
jetelovec plazivý
sasanka hajní
děhel lesní
tomka vonná
kerblík lesní
lopuch (hybrid)
křen selský
prha arnika
ovsík vyvýšený
pelyněk černobýl
kopytník evropský
papratka samice
metlička křivolaká
sedmikráska chudobka
bříza bělokorá
bříza pýřitá
rdesno hadí kořen
(L.) Gaertn.
(L.) Moench.
L.
(L.) Dostál
(L.) Presl
(L.) Holub
L.
L.
(L.) Hoffm.
G. M. Sch.
L.
(L.) J. et C. Presl
L.
L.
(L.) Roth
(L.) Parl.
L.
Roth
Ehrh.
S. F. Gray
–1–
pův
žf
str
šíř
urb
zs
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
p
p
h
h
gh
h
h
hg
gh
h
h
h
h
h
h
p
p
h
t
ch
g
h
th
h
h
g
h
h
hc
hg
h
h
h
p
p
gh
c
c
c
c
csr
c
cs
cs
c
csr
csr
c
csr
csr
csr
c
c
c
cr
csr
csr
c
csr
c
c
c
csr
c
c
cs
cs
cs
csr
c
cs
c
w
w
weh
weh
weh
wv
v
v
s
we
we
we
we
e
e
w
w
we
w
we
a
wh
we
we
ew
w
w
we
we
a
w
we
wea
w
w
we
3
3
1
2
2
3
2
1
3
2
3
2
3
3
1
3
4
3
3
3
5
5
3
6
1
1
3
3
2
2
2
3
3
2
1
2
3
4
4
1
2
4
2
2
2
4
3
1
2
3
4
1
3
3
3
5
3
1
4
3
r
3
1
4
3
3
3
3
4
5
čs
3
vědecké jméno
autor
české jméno
? Brassica rapa
Briza media
Calamagrostis arundinacea
Calamagrostis villosa
Callitriche palustris
Calluna vulgaris
Caltha palustris
Calystegia sepium
Campanula patula
Campanula rapunculoides
Campanula rotundifolia
Cardamine amara
Cardamine pratensis
Cardaminopsis halleri
Carex flava
Carex nigra
Carex pallescens
Carex panicea
Carex pilulifera
Carex rostrata
Carum carvi
Cerastium arvense
Cerastium holosteoides
Cerastium tomentosum
Chaerophyllum hirsutum
Chamerion angustifolium
Chrysosplenium alternifolium
Chrysosplenium oppositifolium
Cicerbita alpina
Cirsium arvense
Cirsium heterophyllum
Cirsium oleraceum
Cirsium palustre
Corylus avellana (N)
Crataegus laevigata
Crepis paludosa
Crepis mollis subsp. hieracioides
Cyanus montanus
Cynosurus cristatus
Cystopteris fragilis
Dactylis glomerata
Dactylorhiza longebracteata
Dactylorhiza majalis
Dactylorhiza x braunii
Digitalis purpurea (N)
Doronicum caucasicum
Drosera rotundifolia
Dryopteris dilatata
Dryopteris filix-mas
Elodea canadensis
Elytrigia repens
Epilobium ciliatum
Epilobium hirsutum (N)
Epilobium montanum
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Equisetum arvense
Equisetum fluviatile
Equisetum palustre
Equisetum sylvaticum
Eriophorum angustifolium
Eriophorum vaginatum
Euphrasia rostkoviana (N)
Fagus sylvatica
Fallopia convolvulus
Festuca gigantea
Festuca pratensis
L.
L.
(L.) Roth
(Chaix) j. F. Gmel.
L. em. Schotsman
(L.) Hull
L.
(L.) R. Br.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) Hayek
L.
(L.) Reichard
L.
L.
L.
Stokes ex With.
L.
L.
Fries em. Hyl.
L.
L.
(L.) Holub
L.
L.
(L.) Wallr.
(L.) Scop.
L.
(L.) Scop.
(L.) Scop.
L.
(Poiret) DC.
(L.) Moench
Domin
(L.) Miller
L.
(L.) Bernh.
L.
(F. W. Schmidt) Holub
(Rchb.) Huntet Summerhaye
(Halácsy) Soó
L.
M. Bieb.
L.
(Hoffm.) A. Gray
(L.) Schott
Michx.
(L.) Desv.
Rafin.
L.
L.
Schreber
L.
L.
L.
L.
L.
Honck.
L.
Hayne
L.
(L.) A. Löve
(L.) Vill.
Huds.
řepka ladní
třeslice prostřední
třtina rákosovitá
třtina chloupkatá
hvězdoš jarní
vřes obecný
blatouch bahenní
opletník plotní
zvonek rozkladitý
zvonek řepkolistý
zvonek okrouhlolistý
řeřišnice hořká
řeřišnice luční
řeřišník Hallerův
ostřice rusá
ostřice obecná
ostřice bledavá
ostřice prosová
ostřice kulkonosná
ostřice zobánkatá
kmín obecný
rožec rolní
rožec obecný
rožec plstnatý
krabilice chlupatá
vrbka úzkolistá
mokrýš střídavolistý
mokrýš vstřícnolistý
mléčivec alpský
pcháč rolní (oset)
pcháč různolistý
pcháč zelinný
pcháč bahenní
líska obecná
hloh obecný
škarda bahenní
škarda měkká čertkusolistá
chrpa horská
poháňka hřebenitá
puchýřník křehký
srha laločnatá
prstnatec listenatý
prstnatec májový
prstnatec Braunův
náprstník červený
kamzičník kavkazský
rosnatka okrouhlolistá
kapraď širolistá
kapraď samec
vodní mor kanadský
pýr plazivý
vrbovka žláznatá
vrbovka chlupatá
vrbovka horská
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
přeslička rolní
přeslička mokřadní
přeslička bahenní
přeslička lesní
suchopýr úzkolistý
suchopýr pochvatý
světlík lékařský
buk lesní
opletka plotní
kostřava obrovská
kostřava luční
–2–
pův
žf
str
šíř
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
n
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
t
h
h
hg
at
z
h
ghl
h
h
h
h
h
h
h
g
h
gh
h
ah
h
c
ch
c
h
h
h
h
h
g
h
h
h
n
np
h
h
h
h
h
h
g
g
g
h
h
h
h
h
a
g
h
h
hc
h
h
g
ag
g
g
ga
h
tb
p
tl
h
h
cr wms
csr we
c
we
c
we
he
cs
w
csr
h
c
s
csr sw
csr sw
csr sw
csr swe
csr swe
csr sw
csr wes
s wes
csr wes
csr wes
csr awes
cs hwes
c
ew
cr wh
cr wh
c
wh
c
e
c
w
csr
h
csr
h
c
sw
c
we
c wea
c wea
c wea
c
ts
c
v
c wea
csr wea
c
we
csr we
w
c
we
csr
w
csr
w
csr
w
cr
w
c
w
s
w
cs
w
cs
w
sh
c
we
c
w
c
w
cs
w
cs
s
csr hs
cr
ws
cs whs
csr ws
cs ws
cs
w
cs
w
w
c
st
cr
a
cs we
c
we
urb
zs
3
2
1
1
1
1
1
3
2
3
2
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
3
3
4
2
2
1
1
1
3
1
2
2
2
2
1
1
2
2
2
3
1
1
1
2
2
1
1
2
2
3
3
2
3
1
1
3
1
1
1
1
1
1
2
3
2
2
e
5
3
1
6
5
5
3
5
3
3
3
5
4
6
5
3
5
3
5
6
3
3
4
3
3
4
4
4
1
4
5
5
3
3
6
r
r
6
6
1
r
r
7
2
7
r
3
3
1
1
1
3
3
r
6
3
5
5
3
6
6
6
3
3
3
5
čs
4
4
3
(2)
4
3
3
3
4
vědecké jméno
autor
české jméno
Festuca rubra
Filipendula ulmaria
Frangula alnus
Fraxinus excelsior
Galeobdolon montanum
Galeopsis bifida
Galeopsis tetrahit
Galium album
Galium odoratum
Galium palustre
Galium pumilum (B)
Galium saxatile
Galium uliginosum
Geranium robertianum
Geranium sylvaticum
? Geum coccineum
Geum rivale
Geum urbanum (N)
Glyceria fluitans
Gymnadenia conopsea
Heracleum sphondylium
Hesperis matronalis
Hieracium murorum
Hieracium vulgatum
Holcus lanatus
Holcus mollis
Homogyne alpina
Humulus lupulus
Hypericum maculatum
Hypochoeris radicata
Impatiens parviflora (N)
Imperatoria ostruthium
Juncus articulatus
Juncus bulbosus
Juncus conglomeratus (N)
Juncus effusus
Juncus filiformis
Juncus squarrosus
Knautia arvensis
Lapsana communis
Larix decidua
Lathyrus pratensis
Leontodon hispidus
Leucanthemum vulgare
Lilium martagon
Linaria vulgaris
Lolium perenne
Lotus corniculatus
Lotus uliginosus
Lupinus polyphyllus
Luzula campestris
Luzula luzuloides
Luzula multiflora
Luzula pallescens
Lychnis flos-cuculi
Lysimachia nemorum
Lysimachia punctata
Lysimachia vulgaris
Maianthemum bifolium
Medicago lupulina
Melampyrum sylvaticum
Melandrium pratense
Melandrium sylvestre
Mentha arvensis
Menyanthes trifoliata
Mercurialis perennis
Meum athamanticum
L.
(L.) Maxim.
Mill.
L.
Ehrendf.
Boenn.
L.
Mill.
(L.) Scop.
L.
Murray
L.
L.
L.
L.
Sibth. et Sm.
L.
L.
(L.) R. Br.
(L.) R. Br.
L.
L.
L.
Fries
L.
L.
(L.) Cass.
L.
Crantz
L.
DC.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) Coult.
L.
Mill.
L.
L.
Lam.
L.
Mill.
L.
L.
Schkuhr
Lindl.
(L.) DC.
(Lam.) Dandy et Wilmott
(Retz.) Lej.
Sw.
L.
L.
L.
L.
(L.) F. W. Schmidt
L.
L.
(Rafn) Roehling
(Schkuhr) Roehling
L.
L.
L.
Jacq.
kostřava červená
tužebník jilmový
krušina olšová
jasan ztepilý
pitulník horský
konopice dvouklaná
konopice polní
svízel bílý
svízel (mařinka) vonný
svízel bahenní
svízel nízký
svízel hercynský
svízel močálový
kakost smrdutý
kakost lesní
kuklík šarlatový
kuklík potoční
kuklík městský
zblochan vzplývavý
pětiprstka žežulník
bolševník obecný
večernice vonná
jestřábník zední
jestřábník obecný
medyněk vlnatý
medyněk měkký
podbělice alpská
chmel otáčivý
třezalka skvrnitá
prasetník kořenatý
netýkavka malokvětá
všedobr horní
sítina článkovaná
sítina cibulkatá
sítina klubkatá
sítina rozkladitá
sítina niťovitá
sítina kostrbatá
chrastavec rolní
kapustka obecná
modřín opadavý
hrachor luční
pampeliška srstnatá
kopretina bílá
lilie zlatohlavá
lnice květel
jílek vytrvalý
štírovník růžkatý
štírovník bažinný
vlčí bob mnoholistý
bika ladní
bika hajní
bika mnohokvětá
bika bledavá
kohoutek luční
vrbina hajní
vrbina tečkovaná
vrbina obecná
pstroček dvoulistý
tolice dětelová
černýš lesní
knotovka bílá
knotovka lesní (červená)
máta rolní
vachta trojlistá
bažanka vytrvalá
koprník štětinolistý
–3–
pův
žf
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
h
h
n
p
c
t
t
h
h
h
h
ch
h
th
h
h
h
h
ah
g
h
h
h
h
h
gh
h
hl
h
h
t
h
h
h
h
h
gh
h
h
ht
p
hl
h
h
g
gh
h
h
h
h
h
h
h
h
h
c
h
h
g
th
tb
h
h
gh
ag
gh
h
str
c
c
c
csr
cr
cr
c
s
csr
csr
cs
csr
csr
c
c
c
csr
cs
csr
c
cs
csr
cs
c
csr
csr
c
csr
csr
sr
c
csr
csr
c
c
csr
csr
c
cr
c
c
csr
c
csr
csr
c
csr
csr
c
csr
csr
csr
csr
cs
c
cs
s
csr
c
c
c
cs
cs
c
šíř
urb
zs
we
wh
v
w
s
e
e
ewv
ewv
ewv
ewv
ewv
ewv
es
es
e
e
e
he
w
ew
w
wea
wea
we
we
we
w
w
wea
s
ew
we
we
we
we
we
we
a
wea
w
s
wea
wea
sw
ws
we
s
s
s
a
a
a
a
w
s
s
s
w
we
a
ws
ws
h
wh
sa
ew
3
2
2
2
1
3
3
3
2
1
1
1
1
3
1
2
1
3
2
1
2
2
2
2
2
2
1
3
1
3
2
1
1
1
2
2
1
1
3
2
3
5
3
3
4
3
3
3
3
5
5
3
6
3
5
7
6
3
3
r
3
4
3
3
3
3
4
3
5
3
1
6
5
6
6
3
6
4
5
3
3
3
5
5
6
3
3
3
5
1
5
3
5
7
5
3
3
5
3
3
4
3
3
5
r
3
5
2
2
2
1
3
3
3
1
2
2
2
1
1
2
1
4
1
2
3
1
3
2
3
1
2
2
čs
3
4
4
3
4
vědecké jméno
autor
Milium effusum
L.
Moehringia trinervia
(L.) Clairv.
Montia cf. hallii
(A. Gray) Greene
Mycelis muralis
(L.) Dum.
Myosotis nemorosa
Bess.
Myrrhis odorata
(L.) Scop.
Narcissus pseudonarcissus (N) L.
Nardus stricta
L.
Oxalis acetosella
L.
Padus avium
Mill.
Pedicularis palustris
L.
Pedicularis sylvatica
L.
Petasites albus
(L.) Gaertn.
Phalaroides arundinacea
(L.) Rauschert
Phalaroides arundinacea cv. Picta
Phegopteris connectilis
(Michx.) Watt
Philadelphus coronarius
L.
Phleum pratense
L.
Phragmites australis
(Cav.) Trin. ex Steud.
Physocarpus opulifolius
(L.) Maxim.
Phyteuma spicatum
L.
Picea abies
(L.) Karsten
Pilosella aurantiaca
Pilosella caespitosa
Pilosella lactucella (B)
Pilosella officinarum
Pimpinella saxifraga
L.
Plantago lanceolata
L.
Plantago major
L.
Platanthera chlorantha
(Cust.) Rchb.
Poa angustifolia
L.
Poa annua
L.
Poa palustris
L.
Poa pratensis
L.
? Poa remota (B)
Forselles
Poa trivialis
L.
Polygala vulgaris
L.
Polygonatum verticillatum
(L.) All.
Polypodium vulgare
L.
Populus tremula
L.
Potentilla erecta
(L.) Räuschel
Prenanthes purpurea
L.
Prunella vulgaris (B)
L.
Pulmonaria obscura
Dum.
Ranunculus acris
L.
Ranunculus auricomus agg.
L.
Ranunculus platanifolius
L.
Ranunculus repens
L.
Reynoutria japonica
Houtt.
Rhinanthus cf. serotinus
(Sch.) Oborny
Rhodococcum vitis-idaea
(L.) Avronin
? Ribes rubrum (N)
L.
Rosa canina s. l.
L.
Rosa pendulina
L.
Rubus fruticosus agg.
L.
Rubus idaeus
L.
Rumex crispus
L.
Rumex longifolius
DC.
Rumex obtusifolius
L.
Sagina procumbens
L.
Salix aurita
L.
Salix caprea
L.
Salix fragilis
L.
Salix silesiaca
Willd.
Salix x subaurita
Salix x subcaprea
Sambucus nigra
L.
české jméno
pšeníčko rozkladité
mateřka trojžilná
zdrojovka potoční
mléčka zední
pomněnka hajní
čechřice vonná
narcis žlutý
smilka tuhá
šťavel kyselý
střemcha hroznovitá
všivec bahenní
všivec lesní
devětsil bílý
chrastice rákosovitá
chrastice rák. pestrolistá
bukovinec osladičovitý
pustoryl věncový
bojínek luční
rákos obecný
tavolník kalinolistý
zvonečník klasnatý
smrk ztepilý
chlupáček oranžový
chlupáček trsnatý
chlupáček myší ouško
chlupáček zední
bedrník obecný
jitrocel kopinatý
jitrocel větší
vemeník zelenavý
lipnice úzkolistá
lipnice roční
lipnice bahenní
lipnice luční
lipnice oddálená
lipnice obecná
vítod obecný
kokořík přeslenitý
osladič obecný
topol osika
mochna nátržník
věsenka nachová
černohlávek obecný
plicník tmavý
pryskyřník prudký
pryskyřník zlatožlutý
pryskyřník platanolistý
pryskyřník plazivý
křídlatka japonská
kokrhel pozdní
brusinka obecná
merizalka červená
růže šípková
růže alpská
ostružiník křovitý
ostružiník maliník
šťovík kadeřavý
šťovík dlouholistý
šťovík tupolistý
úrazník položený
vrba ušatá
vrba jíva
vrba křehká
vrba slezská
vrba (hybrid)
vrba (hybrid)
bez černý
–4–
pův
žf
str
šíř
urb
zs
i
i
i
i
i
n
n
i
i
i
i
i
i
i
n
i
n
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
a
a
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
h
ht
ta
h
h
h
g
h
gh
pn
hb
hb
g
gh
gh
g
n
h
ga
n
h
p
h
h
h
h
h
h
ht
g
h
th
h
h
h
hc
hc
g
h
p
h
h
h
h
h
h
h
h
g
tb
z
n
n
n
n
nz
h
h
h
ch
n
np
p
n
n
n
n
cs
csr
r
csr
csr
c
cs
cs
csr
c
we
a
s
wea
ea
ew
e
ew
s
v
w
w
weh
ew
ew
w
swm
ew
w
wm
w
wv
wea
wea
wea
wea
we
we
we
w
we
we
we
we
we
we
w
svw
w
ws
wav
wea
evs
a
wes
s
we
s
wem
w
v
v
v
v
v
v
weh
weh
we
w
w
w
w
w
w
w
v
1
2
1
2
1
4
3
1
2
2
1
1
1
2
3
1
4
2
2
5
1
1
2
1
1
2
1
3
3
1
3
3
2
3
1
3
2
1
1
2
1
1
2
2
2
2
1
3
3
1
1
2
2
1
2
2
2
2
3
4
1
3
2
1
1
1
3
3
3
r
3
6
4
4
5
3
5
r
r
4
3
4
4
4
5
5
7
4
5
r
5
7
3
3
3
3
r
3
3
3
3
r
1
5
4
5
3
5
5
5
4
3
3
6
3
1
6
5
4
3
7
3
3
3
2
1
3
5
3
3
7
4
4
1
c
c
c
c
c
c
cs
c
csr
c
csr
csr
csr
csr
cs
csr
csr
csr
c
r
cs
c
c
csr
csr
csr
c
csr
cs
csr
csr
c
csr
cs
csr
c
cs
c
c
c
c
c
c
c
c
csr
c
c
c
c
c
c
c
čs
2
2
3
3
3
3
4
vědecké jméno
autor
české jméno
Sambucus racemosa
Sanguisorba officinalis
Scirpus sylvaticus
Scorzoneroides autumnalis
Scrophularia nodosa
? Secale cereale
Sedum spurium
Senecio nemorensis
Senecio ovatus
Senecio vulgaris
Sieglingia decumbens
Silene vulgaris
? Sinapis arvensis
Solidago virgaurea
Sorbus aucuparia
Sparganium cf. emersum
Spiraea salicifolia
Stachys sylvatica
Stellaria alsine
Stellaria graminea
Stellaria nemorum
Streptopus amplexifolius
Symphoricarpos rivularis
Symphytum officinale
Tanacetum vulgare
Taraxacum officinale agg.
Tephroseris crispa
Thalictrum aquilegiifolium
Thlaspi coerulescens
Tilia cordata
Tithymalus dulcis
Trientalis europaea
Trifolium medium
Trifolium pratense
Trisetum flavescens
? Triticum aestivum
Tussilago farfara
Typha latifolia
Ulmus glabra
Urtica dioica
Vaccinium myrtillus
Valeriana dioica
Valeriana sambucifolia
Veratrum lobelianum
Veronica arvensis
Veronica chamaedrys
Veronica officinalis
Viburnum opulus
Vicia cracca
Vicia sepium
Vignea brizoides
Vignea cinerea
Vignea echinata
Vignea muricata
Vignea ovalis
Vignea remota
Viola palustris
Viola reichenbachiana
Viola tricolor
L.
L.
L.
(L.) Moench
L.
L.
Mb.
L.
Gaertn.,Meyer et Scherb.
L.
(L.) Bernh.
(Moench) Garcke
L.
L.
L.
Rehm.
L.
L.
Grimm
L.
L.
(L.) DC.
Suksdorf
L.
L.
Wiggers
(Jacq.) Schur
L.
J. et C. Presl
Mill.
(L.) Scop.
L.
L.
L.
(L.) P. B.
L.
L.
L.
Huds. em. Moos
L.
L.
L.
Mikan fil.
Bernh.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) Reichenb.
(Poll.) Dostál
(A. J. Murr.) Fourr.
(L.) Reichenb.
(Good.) Dost.
(L.) Reichenb.
L.
Jord. ex Boreau
L.
bez hroznatý
krvavec toten
skřípina lesní
máchelka podzimní
krtičník uzlinatý
žito seté
rozchodník pochybný
starček hajní
starček Fuchsův
starček obecný
trojzubec poléhavý
silenka nadmutá
hořčice rolní
celík zlatobýl
jeřáb ptačí
zevar jednoduchý
tavolník vrbolistý
čistec lesní
ptačinec mokřadní
ptačinec trávovitý
ptačinec hajní
čípek objímavý
pámelník poříční
kostival lékařský
vratič obecný
pampeliška lékařská
stařinec potoční
žluťucha orlíčkolistá
penízek namodralý
lípa srdčitá (malolistá)
pryšec sladký
sedmikvítek evropský
jetel prostřední
jetel luční
trojštět žlutavý
pšenice setá
podběl lékařský
orobinec širolistý
jilm horský
kopřiva dvoudomá
brusnice borůvka
kozlík dvoudomý
kozlík bezolistý
kýchavice zelenokvětá
rozrazil rolní
rozrazil rozekvítek
rozrazil lékařský
kalina obecná
vikev ptačí
vikev plotní
tuřice třeslicovitá
tuřice šedavá
tuřice ježatá
tuřice měkoostenná
tuřice zaječí
tuřice řídkoklasá
violka bahenní
violka lesní
maceška trojbarevná
pův
žf
str
šíř
urb
zs
i
i
i
i
i
n
n
i
i
i
i
i
a
i
i
i
n
i
i
i
i
i
n
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
n
h
g
h
h
th
c
h
h
th
h
hc
t
h
pn
a
n
h
h
h
h
g
n
hg
h
h
h
h
h
p
gh
g
h
h
h
t
g
ah
p
h
z
h
h
h
t
c
c
n
hl
hl
hg
h
h
h
h
h
h
h
t
c
c
cs
csr
cs
cr
s
c
c
r
cs
csr
cr
c
c
cs
c
cs
csr
cs
csr
c
c
c
c
csr
cs
c
cs
c
csr
s
c
c
csr
sr
csr
cs
c
c
cs
csr
c
c
r
csr
c
c
c
c
csr
csr
csr
csr
csr
cs
s
csr
r
v
w
we
wea
w
wem
whsa
wea
wea
wea
a
ws
w
wea
v
h
mws
s
w
w
2
1
1
3
2
3
4
2
2
3
1
2
3
2
2
1
2
2
1
2
2
1
3
2
4
3
1
1
1
2
1
1
1
2
2
3
3
2
2
3
1
1
1
1
3
2
1
2
2
2
1
1
1
2
1
1
1
2
2
3
5
5
5
3
e
2
4
3
3
5
5
3
5
3
6
3
3
4
3
3
7
1
5
1
3
7
6
6
3
4
3
3
3
5
3
3
3
5
1
5
r
5
4
3
5
3
3
3
3
3
5
5
5
5
3
6
5
5
svw
vm
ea
wea
wea
wea
w
wes
w
sa
s
we
we
we
we
wea
w
w
w
v
w
w
w
wha
whas
whas
v
s
s
wes
wes
ews
wes
wes
wes
sa
sa
sa
čs
4
4
3
4
Vysvětlivky:
pův: původnost výskytu v květeně: i – indigenní, a – archeofyt, n – neofyt;
žf: životní forma: t – terofyt, g – geofyt, h – hemikryptofyt, c – bylinný chamaefyt, z – dřevnatějící chamaefyt, p
– fanerofyt, n – nanofanerofyt, a – hydrofyt, l – liána, b – poloparazit;
–5–
str: typ strategie (GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S – stresová, R – ruderální);
šíř: typ šíření: w – anemochor, h – hydrochor, e – epichor, a – antropochor, m – myrmekochor, s – autochor, z –
zoochor;
urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům): druhy 1 – urbanofobní, 2 – mírně urbanofobní, 3 –
urbanoneutrální, 4 – mírně urbanofilní, 5 – urbanofilní;
zs: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 – progresivní hojné, 2 – progresivní méně běžné, 3 – stagnující hojné, 4
– stagnující méně běžné, 5 – ustupující hojné, 6 – ustupující méně běžné, 7 – vzácné, r – červený seznam (kategorie C1-C3), e – efemérní výskyt.
Tabulka č. 4: Přehled druhů červeného seznamu a druhů zvláště chráněných
vědecké jméno
Arnica montana
Cyanus montanus*
Cicerbita alpina
Crepis mollis hieracioides
Dactylorhiza longebracteata
Drosera rotundifolia
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Gymnadenia conopsea
Imperatoria ostruthium
Lilium martagon
Meum athamanticum
Menyanthes trifoliata
Montia cf. hallii
Pilosella aurantiaca
Platanthera chlorantha
Ranunculus platanifolius
Streptopus amplexifolius
Tephroseris crispa
Valeriana dioica
Veratrum lobelianum
české jméno
prha chlumní
chrpa horská
mléčivec alpský
škarda měkká čertkusolistá
prstnatec listenatý
prstnatec májový
rosnatka okrouhlolistá
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
pětiprstka žežulník
všedobr horní
lilie zlatohlavá
koprník štětinolistý
vachta trojlistá
zdrojovka potoční
všivec bahenní
všivec ladní
chlupáček oranžový
vemeník zelenavý
pryskyřník platanolistý
čípek objímavý
stařinec potoční
kozlík dvoudomý
kýchavice zelenokvětá
Červ. sez.
C3
(C2)
C4a
C3
C4a
C3
C3
C3
C4a
C3
C4a
C4a
C4a
C3
C2
C2
C3
C3
C3
C4a
C4a
C4a
C4a
C4a
Vyhl. 395
ohrožený
(silně ohrožený)
–
–
ohrožený
ohrožený
silně ohrožený
–
–
ohrožený
–
ohrožený
ohrožený
ohrožený
silně ohrožený
silně ohrožený
silně ohrožený
–
ohrožený
–
–
–
–
–
Poznámky k významnějším taxonům
V následujícím textu je podán stručný komentář k rozšíření vzácnějších rostlin v území. Vzhledem
k tomu, že podrobné floristické šetření nebylo v rámci tohoto plánu péče prováděno, jsou zde většinou
převzaty jen komentáře z inventarizačního průzkumu autora z r. 1991.
Arnica montana – druh v území dosti hojný, rostoucí na mnoha místech. Početně ve střední části území při Rovném potoce a v okolí přehradní nádrže, dále i při úpatí svahů v severní části území a na sušších loučkách (Nardetech) v jižní části lokality. Nejbohatší populace arniky v Jiz. horách.
Callitriche palustris – rozsáhlé porosty v přehradní nádrži a v potočních korytech pod hrází i výše.
–6–
Chrysosplenium alternifolium – ojedinělý nález při potoce ve střední části lokality.
Chrysosplenium oppositifolium – přípotoční prameniště na více místech.
Cicerbita alpina – ve svazích při okraji klenové jaseniny ve V části území, místy velmi hojná. Sporadicky na výtoku z přehrady. V okolních prosvětlených lesích porůznu roztroušena.
Crepis mollis subsp. hieracioides — tamtéž, avšak ve vysokostébelné louce. Vzácně též při jižním
okraji území.
Cyanus montanus – ojediněle v náletové březině na SV území. Zplanělý druh.
Cystopteris fragilis – početně na tělese hráze a při výpusti, vzácně též na skalkách při severním okraji
území.
Dactylorhiza longebracteata – velmi roztroušeně na několika mokrých místech, nejpočetněji na loučce
nad nádrží při pravém břehu potoka a dále ve svahové mokřině – parc. č. 342/2. Zřejmě častější jsou
hybridní populace s Dactylorhiza majalis (D. x braunii).
Dactylorhiza majalis – na mokřinách, především svahových s JJZ exposicí, místy velmi početná, řádově tisíce jedinců. Hojně ve středovýchodní části pánve, v jižní části řidčeji, avšak i zde místy častá.
Doronicum caucasicum – druh ze zahrady zplanělý pod sociálním ústavem pro mládež. Údaj z r. 1991
nebyl nově potvrzen.
Drosera rotundifolia – dle sdělení L. Pavlů roste na přechodové rašelině s roztroušenými břízami východně od středu území. Populace je nepočetná.
Epilobium alsinifolium – mylný údaj Novotné (1995), vzácný druh horských pramenišť, kdysi uváděný z Velké jizerské louky
Epilobium obscurum – ostřicové louky a prameniště, přinejmenším ve východní části území. Velmi
roztroušeně, řidší než E. palustre.
Epilobium palustre – v ostřicových i pcháčových loukách nezřídka.
Geum coccineum – zplaněle pod sociálním ústavem, nověji nepotvrzený nález z r. 1991.
G. rivale – hojně rozšířeno zvláště v doprovodu potoka nad přehradou a při silně zamokřených plochách na dně pánve.
Gymnadenia conopsea – rostlina dosti vzácná, jejíž populace v území zřejmě nepřesahuje 50 jedinců.
Zjištěna především na pravém východním břehu přehrady a dále v krátkostébelných svahových. porostech v SV části území. Ojediněle při okraji jedné zahrady v jižní části území. (údaje z r. 1991 – v r.
2004 jsem druh nenalezl, což lze však vysvětlit i pozdějším termínem šetření).
Homogyne alpina – dosti roztroušeně v lesních světlinách uprostřed a po obvodu pánve.
Humulus lupulus – ojedinělý výskyt na okraji lesa při severovýchodní hranici území.
Imperatoria ostruthium – na několika místech po obvodu území, nejpočetněji v SV cípu, sestupuje až
k okraji lesa.
Lilium martagon – roste jednotlivě v suťovém lese v severní části území
Meum athamanticum – osamocený výskyt na rozhraní lesa a louky, patrně parc. č. 537/4 v SV části
území.
Menyanthes trifoliata – druh uvádí Houšková (in Blažková et Houšková 1991) v dotazníkovém formuláři ve zdůvodnění ochrany; v dalších pracích není vachta zmiňována. Nález z recentní doby potvrdila
L. Pavlů. Poměrně vitální populace se má nacházet na svahovém prameništi v severní části území.
Montia cf. hallii (M. fontana?)– v tůních a písčitých korytech drobných potoků na dně pánve dosti
zřídka, nejhojněji nad přehradou (parc. č. 375/1). Recentní nález pouze na přítoku do přehrady při pravém břehu potoka.
Myrrhis odorata – při chalupách v jižní části /u silnice/ nezřídka, rovněž v SV cípu a nejrozsáhlejší
porost na východním okraji území v parcele č. 649.
–7–
Pedicularis palustris – nejméně 20 jedinců při pravém břehu přehrady v řídké rákosině, sporadicky i
dále při pravém okraji hráze. Dlouhodobě stabilní populace, jediná v Jizerských horách.
Pedicularis sylvatica – pozorován na 4 širších lokalitách. Nejpočetněji na pravém břehu nad přehradou
(parc. 375/1), dále pod přehradou (parc. č. 403/1 a 398/1). Dosti roztroušeně na svazích severně od
středu území (parc. č. 358 a 342/2). Rovněž na levém břehu přehrady při světlém březovém porostu
(parc. č. 495/1 aj.).
Pilosella aurantiaca – údaj z r. 1991, nověji nepotvrzený.
Platanthera chlorantha – na několika místech v nepříliš početných populacích: v sv. cípu území (zde
nejhojněji), dále při jižním okraji a jednotlivě též v remízku pod hrází přehrady.
Poa remota – výskyt druhu na eutrofnějších prameništích v sv. části území zmiňuje Blažková (1991).
Jde o problematický, později nepotvrzený údaj, který sama autorka zpochybňuje.
Polygala vulgaris – velmi roztroušeně v nižších polohách uprostřed smilkových porostů, např. nad
levým břehem přehradní nádrže a v JJZ orientovaných svazích ve středu lokality.
Pulmonaria obscura – nepříliš početná populace se nachází v nižší zalesněné partii přibližně ve středu
území.
Rosa pendulina – níže položené lesíky v západní polovině území, roztr.
Rumex longifolius – při okrajích zástavby a v eutrofnějších mokřinách roztroušeně, ± synantropní
druh.
Sedum spurium – na skalním výchozu a zídce při severním okraji území, též zídky nad silnicí.
Sparganium cf. emersum – v březích přehrady dosti hojně.
Streptopus amplexifolius – remízek v sv. části území, zřídka.
Polypodium vulgare – skalky v sv. cípu území, vzácně uvnitř klenovojasanové bučiny.
Tephroseris crispa – značně početná populace mnoha set až několika tisíc jedinců, rozšířená především v doprovodu centrálního potoka ve střední až východní části území, ale i v oligotrofních prameništích jižněji.
Thalictrum aquilegiifolium – druh vyskytující se velmi roztroušeně ve stinných lesnatých polohách při
okraji pánve, ve střední, SV i západní části území.
Thelypteris palustris – mylný údaj NOVOTNÉ (1995), druh rozšířený v bažinných olšinách a rákosinách, na slatiništích nižších poloh, z Jizerských hor neznámý
Tithymalus dulcis – málo četné výskyty v bučině ve stř. části.
Ulmus glabra – velmi roztroušená příměs vlhčích svahových lesů, zejména v SV a středo-severní části.
Valeriana dioica – roztroušený, místy až hojný druh, vázaný na povrchově zamokřené rovinné terény
nejnižších poloh, místy též ve svazích.
V. sambucifolia – rostlina v území hojná, nejčastěji v širším doprovodu centrálního potoka, místy
vstupuje i do stinných poloh rozvolněných lesíků. Bohatě v porostu chrastice a tužebníku na SV lokality.
Veratrum lobelianum – druh početněji rozšířený zvláště ve východní části území ve smrkovobřezových hájcích, také jako vysokobylinná součást podrostu klenových jasenin v SV cípu.
Viburnum opulus – vzácný výskyt při severní hranici území /pod silnicí/.
Vignea diandra – mylný údaj v práci NOVOTNÉ (1995), vzácný druh z Jiz. hor uvádění pouze z polské
části Velké jizerské louky
Vignea muricata agg. — dosti zřídka v sušších konvexních polohách uvnitř krátkostébelných trávníků
v SV sektoru.
–8–
B) Poznámky k vegetaci
Stručné shrnutí vegetačních poměrů je provedeno v kap. 2.2, charakteristiky dílčích ploch
jsou pak podány v kap. 2.5. Fytocenologickému zhodnocení dotčených porostů se obšírně věnovaly dosavadní botanické průzkumy – VIŠŇÁK (1991), BLAŽKOVÁ & HOUŠKOVÁ (1991),
NOVOTNÁ (1995). Proto zde hlubší analýzu neprovádím a na tyto práce odkazuji. Zájemce zde
nalezne i rozsáhlý snímkový materiál. Hlavní typy vegetace v území odpovídají následujícím
syntaxonům:
svaz Sphagno recurvi-Caricion canescentis – troficky nejchudší, trvale zamokřené (zrašelinělé až rašelinné) polohy s Carex nigra, Vignea echinata, Vignea cinerea, Carex rostrata, Eriophorum angustifolium, Eriophorum vaginatum, Juncus filiformis, Viola palustris,
vzácně i Drosera rotundifolia aj. Místy až náznaky přechodů ke sv. Sphagnion medii. Výskyt ostrůvkovitý, představuje potenciální přirozená bezlesí či alespoň světlinaté smrčiny.
svaz Caricion fuscae – vůdčí jednotka pánevních poloh, která v eutrofnějších partiích
běžně přechází do sv. Calthion (as. Polygono-Cirsietum palustris). Vzájemné odlišení
obou těchto kontaktních typů je často obtížné. Pro typické porosty sv. Caricion fuscae je
charakteristická převaha druhů přechodových rašelin (viz předchozí jednotku) nad lučními
travami a bylinami.
svaz Calthion – zaujímá eutrofnější mokřiny, často místa s pramennými vývěry či deluviálně obohacené mokřiny. Plynulé přechody ke sv. Caricion fuscae jsou častější, než typické porosty svazu. Vedle převládající as. Polygono-Cirsietum palustris též roztroušeně
(v menších porostech) Polygono-Cirsietum heterophylli. V živinami bohatších neudržovaných polohách vystupují též tužebníková lada, které se nejvíce podobají as. Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum či Valeriano-Filipenduletum. V pramenných polohách je
lokálně hojným druhem Tephroseris crispa.
svaz Phragmitetum communis a svaz Caricetum gracilis nejsou v území typicky zastoupeny. Fyziognomicky sem však lze přiřadit porosty s dominantními Typha latifolia,
Phragmites australis a Phalaroides arundinacea. Cenologicky jde spíše o deriváty společenstev sv. Calthion.
svaz Violion caninae – krátkostébelné polopřirozené trávníky zaujímají sušší i mírně vlhké oligotrofní polohy. Vystupují ostrůvkovitě, s větší frekvencí v okrajových částech
území, kde je půda pouze mělká a skalní podlaží dosahuje blízko povrchu. Náleží sem řada dílčích typů, včetně druhově chudých (bylino)travních úhorů s Agrostis capillaris,
Holcus mollis, Avenella flexuosa, Bistorta major, Hypericum maculatum a Galium saxatile. Hodnotnější jsou vlhké typy, které místy inklinují k as. Nardo-Juncetum squarrosi.
V některých porostech je početně zastoupena Arnica montana.
svaz Arrhenatherion – v území je reprezentován spíše krátkostébelnými trávníky z okruhu
as. Trifolio-Festucetum rubrae.
svaz Polygono-Trisetion – tyto porosty vystupují v eutrofnějších nezamokřených polohách. Rámcově je lze řadit do as. Geranio-Trisetetum, zdejší porosty ovšem nejsou příliš
vyhraněné a často tvoří přechody k porostům svazu Arrhenatherion, na vlhčích místech i
sv. Calthion.
Porosty dřevin v území náležejí jednak svazu Alnion incanae (náznaky smrkových olšin –
Piceo-Alnetum) s přechody do sv. Piceion excelsae (podmáčené smrčiny – EquisetoPiceetum), jednak do svazu Fagion s přechody do sv. Tilio-Acerion (smíšené porosty jasanu, klenu a buku na balvanitých sutích, lokálně s pěknou ukázkou as. Aceri-Fagetum).
Další fyziognomicky nápadnou jednotku představují vrbové křoviny svazu Salicion cinereae.
–9–
Syntéza mapování biotopů:
Celková rozloha 41,64 ha, 86 vymapovaných segmentů.
Tabulka č. 5: Přehled vymapovaných biotopů
kód a název biotopu
V1F – Makrofytní vegetace přirozeně eu- a mezotrofních stojatých vod
R1.2 – Luční prameniště bez tvorby pěnovců (Cardamino-Montion)
R1.4 – Lesní prameniště bez tvorby pěnovců (Cardaminion amarae)
R2.2 – Nevápnitá mechová slatiniště (Caricion fuscae)
R2.3 – Přechodová rašeliniště (Sphagno recurvi-Caricion canescentis)
T1.1 – Mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatherion)
T1.2 – Horské trojštětové louky (Polygono-Trisetion)
T1.5 – Vlhké pcháčové louky (Calthenion)
T1.6 – Vlhká tužebníková lada (Filipendulenion)
T2.3 – Podhorské až horské smilkové trávníky (Violion caninae)
K1 – Mokřadní vrbiny (Salicion cinereae)
L2.2 – Údolní jasanovo-olšové luhy (Alnenion glutinoso-incanae p. p.)
L4 – Suťové lesy (Tilio-Acerion)
L5.2 – Horské klenové bučiny (Acerenion)
L9.1 – Horské třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-Piceetum)
L9.2B – Podmáčené smrčiny (Equiseto-Piceetum)
X1 – Urbanizovaná území
X5 – Intenzivně obhospodařované louky
X7 – Ruderální bylinná vegetace mimo sídla
X8 – Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy
X9A – Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami
X10 – Paseky s podrostem původního lesa
X12 – Nálety pionýrských dřevin
prioritní naturové biotopy celkem
neprioritní naturové biotopy celkem
ostatní přírodní biotopy celkem
„nepřírodní“ biotopy celkem
– 10 –
plocha
0,46 ha
0,09 ha
0,11 ha
7,06 ha
1,25 ha
1,74 ha
6,38 ha
7,97 ha
1,01 ha
3,49 ha
1,97 ha
0,28 ha
2,02 ha
0,55 ha
0,28 ha
1,41 ha
1,93 ha
0,17 ha
0,26 ha
0,27 ha
0,17 ha
0,17 ha
2,61 ha
5,51 ha
19,67 ha
10,42 ha
6,03 ha
% podíl
1,12 %
0,22 %
0,26 %
16,95 %
3,00 %
4,17 %
15,32 %
19,13 %
2,44 %
8,38 %
4,74 %
0,67 %
4,86 %
1,32 %
0,67 %
3,38 %
4,64 %
0,40 %
0,63 %
0,65 %
0,41 %
0,40 %
6,26 %
13,24 %
47,25 %
25,02 %
14,49 %
zoologické poznámky
Příloha č. 6
Excerpce zoologických průzkumů
1. PAVOUCI
RNDr. Antonín Kůrka, Národní muzeum, Praha
Následující seznam druhů zjištěných na území PR Malá Strana je sestaven z údajů pocházejících ze systematického výzkumu v letech 1992-1999, doplněného údaji z let 2000-2003.
Symboly použité v tabulkách:
f – čeleď: zkratky jsou první tři písmena názvů příslušných čeledí:
AGE – Agelenidae, AMA – Amaurobiidae, ARA – Araneidae, CLU – Clubionidae, GNA – Gnaphosidae, HAH
– Hahnidae, LIN – Linyphiidae, LYC – Lycosidae, MIM – Mimetidae, PHI – Philodromidae, SAL – Salticidae,
SPA – Sparassidae, TET – Tetragnathidae, THE – Theridiidae, THO – Thomisidae, ZOR – Zoridae.
o – původnost stanoviště (originality of habitat):
C klimaxová stanoviště (pouze), climax (only)
c
klimaxová stanoviště (climax)
s
druhotná, polopřirozená stanoviště, semi-natural habitats (prevailingly K-strategic species)
d
pravidelně narušovaná stanoviště (disturbed habitats)
m umělé prostředí lidských sídel (artificial environments of man´s settlements)
g – výskyt (na základě přítomnosti druhu na kvadrátech mapové sítě)
V velmi vzácný (very rare)
R vzácný (rare)
i
středně hojný (scarce)
a
hojný nebo velmi hojný (abundant or very abundant)
v – stupeň ohrožení (vulnerability):
CR kriticky ohrožený (critically endangered)
EN ohrožený (endangered)
VU zranitelný (vulnerable)
LR téměř ohrožený (lower risk)
dd nedostatek údajů (data deficient)
p – fytogeografická oblast (phytogeographic district):
T
Termofytikum (Thermophyticum)
M Mezofytikum (Mesophyticum)
O Oreofytikum (Oreophyticum)
Species
f
o
g
Aculepeira ceropegia
Achaearanea riparia
Allomengea scopigera
Alopecosa pulverulenta
Antistea elegans
Araneus marmoreus
Araneus quadratus
Araneus sturmi
Araniella alpica
Bathyphantes approximatus
Bathyphantes gracilis
ARA
THE
LIN
LYC
HAH
ARA
ARA
ARA
ARA
LIN
LIN
csd
cs
cs
csd
cs
cs
cs
cs
cs
cs
csd
a
a
i
a
a
a
a
a
i
a
a
–1–
v
p
(T)M
(T)M
MO
TMO
(T)M(O)
M
(T)M
TM
MO
(T)M
TM(O)
Species
f
o
g
Bathyphantes nigrinus
Bathyphantes parvulus
Bianor aurocinctus
Bolyphantes alticeps
Callobius claustrarius
Centromerita bicolor
Centromerus sylvaticus
Clubiona reclusa
Clubiona trivialis
Coelotes terrestris
Cryphoeca silvicola
Cybaeus angustiarum
Dictyna pusilla
Dicymbium nigrum
Diplocephalus cristatus
Diplocephalus picinus
Diplostyla concolor
Dismodicus bifrons
Drassyllus pusillus
Entelecara congenera
Episinus angulatus
Erigone atra
Erigone dentipalpis
Euryopis flavomaculata
Evansia merens
Evarcha falcata
Haplodrassus signifer
Heliophanus dampfi
Histopona torpida
Hypsosinga sanguinea
Larinioides patagiatus
Lepthyphantes alacris
Lepthyphantes alutacius?
Lepthyphantes cristatus
Lepthyphantes obscurus
Lepthyphantes pallidus
Lepthyphantes tenebricola
Leptorhoptrum robustum
Linyphia hortensis
Linyphia triangularis
Mangora acalypha
Maso sundevalli
Meioneta affinis
Meioneta rurestris
Meioneta saxatilis
Metellina mengei
Metellina segmentata
Micrargus herbigradus
Micrargus subaequalis
LIN
LIN
SAL
LIN
AMA
LIN
LIN
CLU
CLU
AMA
HAH
CYB
DIC
LIN
LIN
LIN
LIN
LIN
GNA
LIN
THE
LIN
LIN
THE
LIN
SAL
GNA
SAL
AGE
ARA
ARA
LIN
LIN
LIN
LIN
LIN
LIN
LIN
LIN
LIN
ARA
LIN
LIN
LIN
LIN
TET
TET
LIN
LIN
csd
cs
cs
cs
cs
csd
csd
cs
cs
cs
cs
cs
cs
csd
cs(d)
cs
cs
cs
cs(d)
cs
cs
csd
csd
cs
cs
cs
csd
C
cs
cs
cs
cs
cs
cs
C
cs
cs
cs
cs
csd
csd
cs
cs
csd
cs(d)
cs
csd
cs
cs(d)
a
a
a
a
a
a
a
a
i
a
a
a?
a?
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
R
a
a
R
a
a
i
a
R
a
i
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
–2–
v
p
dd
TM(O)
(T)M
TM
MO
MO
MO
TMO
MO
M(O)
TMO
MO
MO
M
(T)M(O)
M(O)
(T)M(O)
TMO
M(O)
TM
M
TM
TMO
TMO
TM
MO
(T)M
TMO
O
M(O)
(T)M
M
MO
TM
M(O)
MO
TM
MO
MO
(T)M
TM
TM
TM(O)
(T)MO
TMO
M
TMO
TMO
(T)MO
TM
Species
f
o
g
Microlinyphia pusilla
Microneta viaria
Neottiura bimaculata
Neriene clathrata
Oedothorax agrestis
Oedothorax gibbosus
Oedothorax retusus
Ozyptila trux
Pachygnatha clercki
Pachygnatha degeeri
Pachygnatha listeri
Pardosa amentata
Pardosa lugubris
Pardosa palustris
Pardosa pullata
Pardosa riparia
Pirata hygrophilus
Pirata piraticus
Pityohyphantes phrygianus
Robertus arundineti
Robertus lividus
Sintula corniger
Styloctetor stativus
Tallusia experta
Tetragnatha extensa
Theridion impressum
Theridion sisyphium
Theridion tinctum
Theridion varians
Tiso vagans
Trochosa spinipalpis
Trochosa terricola
Walckenaeria atrotibialis
Walckenaeria dysderoides
Walckenaeria kochi
Walckenaeria vigilax
Xysticus cristatus
Zelotes latreillei
Zora spinimana
LIN
LIN
TET
LIN
LIN
LIN
LIN
THO
TET
TET
TET
LYC
LYC
LYC
LYC
LYC
LYC
LYC
LIN
THE
THE
LIN
LIN
LIN
TET
TET
THE
TET
TET
LIN
LYC
LYC
LIN
LIN
LIN
LIN
THO
GNA
ZOR
csd
cs
csd
cs
cs
cs
csd
cs(d)
csd
csd
cs
csd
csd
csd
csd
cs
cs
cs
cs
csd
cs
C
cs
cs
cs
csd
cs
cs
csd
cs(d)
cs
csd
cs
cs
cs
cs
csd
csd
csd
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
i
i
a?
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
i
i
a
a
a
v
LR
p
TMO
TMO
TM
TM
MO
M
(T)M
M(O)
TM
TM(O)
(T)M
TMO
TMO
TMO
TMO
TMO
TMO
TMO
MO
(T)M
TMO
(M)O
M
M(O)
(T)M
TM(O)
M(O)
TM
TM
M(O)
(T)MO
TM(O)
TMO
(T)M
M
(T)M(O)
TM(O)
TM
TMO
Relativně vysoký počet druhů (99) tvoří v PR Malá Strana arachnocenózu s nevýrazně definovanou termopreferencí (jednoznačně psychrofilní je pouze Heliophanus dampfi). Ekologicky významných druhů je šest (z nich zpochybněný druh L. alutacius vyžaduje speciální
taxonomickou revizi). Druh Styloctetor stativus patří mezi téměř ohrožené druhy.
–3–
Species
f
o
g
v
p
Evansia merens
Heliophanus dampfi
Lepthyphantes alutacius?
Lepthyphantes obscurus
Sintula corniger
Styloctetor stativus
LIN
SAL
LIN
LIN
LIN
LIN
cs
C
cs
C
C
cs
R
R
R
i
i
i
dd
MO
O
TM
MO
(M)O
M
LR
2. VÁŽKY (ODONATA)
Ivo Rus, Regionální muzeum, Brandlova 27, 280 02 Kolín 1
Následující seznam je sestaven z výsledků průzkumu vážek vybraných lokalit v CHKO Jizerské hory, provedeného v letech 1995-1998.
Coenagrionidae
Coenagrion hastulatum (Charpentier, 1825): 4.VII.1997, 1M.
Eurosibiřský tyrfofilní druh, především v horách, stojaté rašelinné a slatinné vody.
Coenagrion puella (Linnaeus, 1758): 4.VII.1997, 1M.
Cirkumboreální druh, velmi hojný u velkých stojatých vod.
Pyrrhosoma nymphula (Sulzer, 1776): 3.VI.1997 (P), 4.VII.1997, 1M.
Břehy pomalu tekoucích bahnitých vod, v blízkosti tůní a rybníků i na rašeliništích.
Enallagma cyathigerum (Charpentier, 1840): 24.VII.1996, 1M, 4.VII.1997, 2M.
Palearktický, cirkumboreální druh, velmi hojný, stojaté a pomalu tekoucí vody.
Anisoptera
Aeshnidae
Aeshna cyanea (O.F.Müller, 1764): 11.IX.1997, 3M.
Eurosibiřský druh, nejhojnější a nejrozšířenější druh čeledi Aeshnidae, u stojatých vod.
Libellulidae
Libellula depressa Linnaeus, 1758: 24.VII.1996, 1M.
Palearktický druh, u stojatých i tekoucích vod i malých tůní s různým vegetačním krytem, v nížinách a pahorkatinách, všude rozšířený, dosti hojný.
Libellula quadrimaculata Linnaeus, 1758: 3.VI.1997, 2M, 4.VII.1997, 1M.
Cirkumboreální, nejhojnější druh rodu s palearktickým rozšířením. V dosahu stojatých vod hojně zarostlých
rostlinstvem od nížin až do hor, na rašeliništích a kolem lesních tůněk.
Sympetrum danae (Sulzer, 1776): 11.IX.1997, 6M.
Boreální prvek, hojně rozšířený, rašelinné a slatinné tůně, slatinné louky. Ohrožený druh.
Sympetrum sanguineum (O.F.Müller, 1764): 11.IX.1997, 1F.
Euroasijský druh, nejhojnější z rodu. U stojatých i silně vysychajících vod.
Faunu vážek PR Malá Strana lze rozdělit do tří skupin. První je tvořena tyrfofily, osídlujícími
především rašelinné a slatinné lokality (Coenagrion hastulatum), druhá skupina zahrnuje druhy podhorské, zaletující i do blízkosti rašelinišť (Sympetrum danae) a třetí skupinu tvoří druhy obývající pouze podhorská a nížinná stanoviště (zbývající druhy).
–4–
3. ROVNOKŘÍDLÍ (ORTHOPTERA S. L.)
Mgr. Robert Vlk, Ph.D.
V období 6.-12.8.2001 byl proveden průzkum fauny rovnokřídlého hmyzu na území 16 maloplošných chráněných území v CHKO Jizerské hory.
Na území PR Malá Strana bylo zjištěno 7 druhů (5 kobylek a 2 saranče). U jednotlivých druhů je uvedena relativní denzita jejich populací. Denzita populace konkrétního druhu na dané
lokalitě byla stanovena odhadem počtu jedinců na ploše asi 25x25 m: n – jednotlivé kusy (110), nx10 – desítky (11-100), nx100 – stovky (101-1000) a nx1000 – tisíce (>1000) jedinců.
Ensifera – kobylky
Tettigonia cantans
Decticus verrucivorus
Metrioptera brachyptera
Metrioptera roeselii
Pholidoptera griseoaptera
nx10
n
n
nx1000
nx100
Caelifera – saranče
Omocestus viridulus
Chorthippus paralellus
nx100
n
–5–
4. POŠVATKY (PLECOPTERA)
Jiří Preisler, Liberec
Seznam pošvatek PR Malá Strana je sestaven na základě údajů z průzkumu této skupiny na
celém území CHKO, uskutečněného v letech 1997-2000.
Lgt., det. et coll. J. Preisler.
Perlodidae
Diura bicaudata (Linné, 1758)
V Jizerských horách hojný druh.
Isoperla oxylepis (Despax, 1936)
Chloroperlidae
Siphonoperla torrentium (Pictet, 1841)
Velmi hojný druh.
Taeniopterygidae
Brachyptera seticornis (Klapálek, 1902)
Hojný druh.
Nemouridae
Aphinemura standfussi (Ris, 1902)
Poměrně hojný letní druh.
Amphinemura sulcicollis (Stephens, 1833)
Hojný jarní druh.
Nemoura cambrica Stephens, 1835
V sudetských pohořích běžný druh, na Šumavě vzácný.
Nemoura cinerea (Retzius, 1783)
Hojný druh.
Nemurella picteti (Klapálek, 1900)
Velmi hojný druh.
Leuctridae
Leuctra albida Kempny, 1899
V Jizerských horách sbírán vzácně.
Leuctra hippopus Kempny, 1899
Velmi rozšířený jarní druh.
Leuctra inermis Kempny, 1899
Velmi běžný jaroletní druh.
Leuctra nigra (Olivier, 1811)
Nejrozšířenější druh ve sledované oblasti.
Leuctra pseudocingulata Mendl, 1968
Na Šumavě a v Krkonoších vzácný. V Jizerských horách hojný, bez ohledu na nadmořskou výšku. Ve sledované oblasti chytán v srpnu a září.
Leuctra digitata Kempny, 1899
Hojnější podzimní druh.
Celkem bylo na území PR Malá Strana zjištěno 15 druhů pošvatek, z celkového počtu 33 druhů, dosud známých z CHKO Jizerské hory. Vzácným druhem je Leuctra pseudocingulata.
–6–
5. MERY (STERNORRHYNCHA, PSYLLOIDEA)
Pavel Lauterer, Moravské zemské muzeum, Entomologické oddělení, Hviezdoslavova 29a, 627 00 Brno
Použité zkratky: P. Lauterer lgt. (L); J. Preisler lgt. (P); samec (M); samice (F).
Livia juncorum (Latreille, 1798)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 13.VIII.2000, 1M, 2F (P), 24.IX.2000, 1F (P).
Poměrně hojný a široce rozšířený druh v palearktické oblasti, žijící na sítinách (Juncus sp.) a tvořící na nich
hálky. Před 20 – 25 lety zaznamenal v ČR ústup spolu s odvodňováním zbytků bažinných luk a
s intenzifikací zemědělství. V Jizerských horách je poměrně běžný jak v podhůří, tak ve vyšších polohách.
Aphalara crispicola Ossiannilsson, 1987
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 8.VI.2000, 1F (P), 13.VIII.2000, 1F (P), 24.IX.2000, 1M (P).
Nedávno popsaný druh, oligofág na šťovících Rumex crispus, R. obtusifolius a příbuzných druzích. Početnost
populací v jednotlivých letech velmi kolísá. Někdy je jeho výskyt až masový, v jiných letech je na stejných
lokalitách na hranici zjistitelnosti. Často se vyskytuje v blízkosti lesů a v lesním podrostu, především ve smrkových lesích vrchovin a hor. Dosud je znám jen ze severní, západní, střední a východní Evropy. Z Čech dosud uváděn není, ale jeho výskyt na jiných lokalitách bude publikován v připravované práci Lauterera & Malenovského (in press). Výskyt tohoto psychrofilního druhu je pro Jizerské hory typický.
Aphalara exilis (Weber et Mohr, 1804)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 8.VI.2000, 1F; 13.VIII.2000, 2M (P).
Oligofág na šťovíku Rumex acetosa, R. acetosella a příbuzných druzích, je psychrofilní, v ČR široce rozšířený v horách a podhůří. Vyskytuje se pravidelně, ale obvykle málo početně. Jako u ostatních druhů rodu přezimuje imago na koniferách. Vyskytuje se v západní části severní poloviny palearktické oblasti, jeho východní hranice rozšíření je dosud neznámá, zřejmě je v celé střední a východní části Sibiře, v Mongolsku a
Japonsku nahrazen velmi podobným druhem A. pauli. Pro vyšší polohy Jizerských hor je typický, ačkoliv se
zde příliš hojně nevyskytuje.
Aphalara longicaudata Wagner in Wagner et Franz, 1961
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 13.VIII.2000, 1M, 1F (P).
Monofág na Polygonum bistorta. Význačný boreomontánní druh, známý ze Skandinávie, z vyšších poloh některých středoevropských pohoří a především z Alp, kde je hojný. Má zřejmě jednu generaci v roce. V ČR je
velmi vzácný a reliktní, je znám jen z několika nálezů na ojedinělých lokalitách na Šumavě a v Krkonoších, z
Moravy dosud znám není. Vzhledem k masovému výskytu hostitelské rostliny na loukách a pastvinách, zejména v okolí osady Jizerka, je zde pravděpodobně hojnější, než by vyplývalo z dosavadních sběrů. Imaga se
vyskytují od poloviny srpna do května následujícího roku. Jeden z nejvýznamnějších psychrofilních druhů
mer Jizerských hor, zasluhující i se stanovišti hostitelské rostliny plnou ochranu.
Psyllopsis fraxini (Linnaeus, 1758)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, rašelin. louka a okraj lesa, 11.VII.2001, 1F (L).
Velmi hojný druh na jasanech (Fraxinus spp.), zvláště na F. excelsior. Je rozšířený po celé Evropě kromě
nejsevernějších částí Skandinávie, v Malé Asii a byl zavlečen i do Severní Ameriky. V ČR je všude velmi
hojný v nížinách i vrchovinách, všude sleduje svoji hostitelskou rostlinu, ale v horských polohách bývá vzácný. Sáním na listech jasanu způsobují larvy hálky, které však nejsou druhově typické, v Evropě mohou být
způsobeny ještě dalšími dvěma druhy rodu Psyllopsis. Proto údaje o rozšíření druhu pouze podle hálek
nejsou specifické a je nutno je ověřit. V podhůří Jizerských hor je hojný, ve vyšších polohách vzácný až velmi vzácný.
Chamaepsylla hartigii (Flor, 1861)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 8.VI.2000, 1F (P).
Úzký oligofág na břízách (Betula spp.), především na Betula pendula a B. pubescens. V ČR je poměrně častý, výskyt však není souvislý po celém území. Ve velkých množstvích se vyskytuje vzácně. Je rozšířen v celé
palearktické oblasti kromě severní Afriky a jižní poloviny Asie, žije i v severní části nearktické oblasti. Provází sukcesní lesní biotopy. Pro Jizerské hory je typický, ač je dosud znám z jediného nálezu.
Cacopsylla ambigua (Förster, 1848)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 8.VI.2000, 4F (P).
Velmi hojný úzký oligofág na širokolistých vrbách (Salix spp.), především na S. caprea. Po celém území ČR
hojný od nížin po horské polohy, přednost dává vrchovinám a horám se sukcesními lesními biotopy, kde je
hostitelská rostlina hojná. Rozšířen je po celé palearktické oblasti kromě nejjižnějších částí, vyskytuje se i v
Grónsku. Přezimuje ve stadiu vajíčka. Pro celé Jizerské hory typický druh.
–7–
Cacopsylla brunneipennis (Edwards, 1896)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 24.IX.2000, 1M, 1F (P).
V ČR velmi hojný druh, úzký oligofág na širokolistých vrbách (Salix spp.), zejména na S. caprea. Přezimuje
ve stádiu imaga na koniferách. Hojný je zejména ve středních polohách vrchovin na místech, kde jsou v sousedství smrky, na kterých imaga přezimují a za teplých dnů v únoru, březnu a dubnu migrují na hostitelské
rostliny. Zde rychle proběhne vývoj a již od počátku května začínají první imaga migrovat zpět na náhradní
rostliny – jehličnaté stromy. Západopalearktický druh, jehož rozšíření sahá až po Zakavkazsko a Kazachstán,
v jižní části Evropy a v severní Africe nežije. Pro sukcesní podhorské a horské polohy, tedy i pro Jizerské hory, je typický. Samičky tohoto druhu nelze běžně odlišit od několika blízce příbuzných salicikolních druhů,
zejména od C. pulchra, proto determinace bez potvrzení nálezu samce označuji symbolem "?" jako provisorní.
Bactericera curvatinervis (Förster, 1848)
Vyvíjí se na krátkolistých vrbách (Salix caprea, S. cinerea, S. aurita aj.), ale i na některých vrbách dlouholistých (S. viminalis, S. purpurea). V ČR je všeobecně rozšířen, ale je většinou nehojný a lokální. Hojnější je
přezimující generace. Je široce rozšířen v severní a střední části palearktické oblasti, na jihu výskyt sahá po
jižní evropské státy a Gruzii a pokračuje po Dálný východ a Japonsko. Pro sukcesní plochy Jizerských hor je
zřejmě typický, chybí však dostatečné množství vzorků z podzimu a časného jara.
Bactericera femoralis (Förster, 1848)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 8.VI.2000, 1F (P); 24.IX.2000, 1F (P).
Úzký oligofág na kontryhelu (Alchemilla spp.), zejména hojný na A. vulgaris. Má dvě generace v roce. V ČR
je rozšířen zejména na horských a podhorských loukách, někdy i v pahorkatinách, všeobecně s hostitelskými
rostlinami, v nížinách chybí. Na příhodných místech bývá častý, málokdy se však vyskytne masově. Vyskytuje se hojně po celé Evropě s výjimkou nejjižnějších částí a od Irska přes Sibiř, Kavkaz a Zakavkazsko po
Dálný Východ. Jeho výskyt indikuje mesofilní až hygrofilní louky a pastviny především na sekundárně odlesněných plochách, i louky subalpinského typu. V Jizerských horách je běžný a typický pro celou chráněnou
krajinnou oblast.
Bactericera parastriola Conci, Ossiannilsson et Tamanini, 1988
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 24.IX.2000, 1M (P).
Význačný horský druh, vzácný a lokální, teprve nedávno popsaný. Patří do skupiny obtížně rozlišitelných salicikolních druhů. Conci, Rapisarda & Tamanini (1996) i Ossiannilsson (1992) jej označují za striktně oligofágní, v Itálii na Salix waldsteiniana a ve Švédsku na S. lapponum a S. phylicifolia. V ČR byl dosud sbírán na
jediné lokalitě v Jeseníkách u Karlovy Studánky (Lauterer et Malenovský in praep.), kde se vyskytl na S. caprea. Všechny uvedené vrby patří do různých sekcí podrodu Caprisalix. Je pravděpodobné, že v našich podmínkách jsou hostitelskými rostlinami tohoto druhu vrby S. caprea a S. cinerea. Má zřejmě boreomontánní
rozšíření a je dosud publikován ze Švédska, Polska, Švýcarska, Rumunska a sv. Itálie. Má pravděpodobně
jednu generaci v roce a přezimuje ve stadiu imaga. Je nejvýznamnějším reliktním druhem mer v Jizerských
horách, zasluhujícím plné ochrany. Potřebné je podrobné prozkoumání rozšíření, což je možné zejména v
časných jarních měsících.
Trioza abdominalis Flor, 1861
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, na Picea abies, 24.IX.2000, 1M (P).
Ve Švédsku (Ossiannilsson 1992) je monofágem na Achillea millefolium. Conci, Rapisarda & Tamanini
(1996) citují sice údaje různých starších autorů, udávajících jako hostitelské rostliny též rody Anthemis,
Chrysanthemum a Alchemilla, z Itálie však uvádějí pouze přesně revidované nálezy z Achillea millefolium a
A. ligustica. V Alpách a ve Skandinávii je hojný (Ossiannilsson 1992; Conci, Rapisarda & Tamanini 1996).
V České republice je podle dosavadních výzkumů velmi vzácný, montánní druh. Je znám ze Skandinávie s
výjimkou Dánska, z Velké Británie, Německa, Rakouska, ČR, Slovenska, Polska, Švýcarska, Španělska, Itálie, Estonska, Litvy, severního a středního evropského Ruska, odtud přes Kavkaz, Kazachstán, Kirgizii a Sibiř do východní Asie. Pro horské louky Jizerských hor je typický, spíše však žije na nepůvodních, sekundárních loukách a pastvinách. Vzhledem k rozptýlenému výskytu není přímá ochrana druhu a jeho biotopů možná.
Trioza cirsii Löw, 1881
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 8.VI.2000, 1M (P).
Úzký oligofág na několika druzích pcháčů (Cirsium spp.), především na bažinách na C. oleraceum, též na C.
palustre a C. heterophyllum a několika dalších druzích. Na příhodných lokalitách může být velmi hojný. V
ČR je všeobecně rozšířen ve vrchovinách, podhůřích i horách, v rovinách a na xerothermních biotopech chybí. Rozšířen je po celé Evropě kromě nejjižnějších částí, na Kavkazu a v Zakavkazsku a na Sibiři po Dálný
východ, Čínu a Japonsko. Ve vrcholových částech Jizerských hor je snad možná záměna s velice podobným
druhem T. viridula (Zetterstedt, 1828). Tyto dva druhy spolehlivě odlišil teprve Ossiannilsson (1972) na základě rozličné chetotaxie larev. T. viridula má na těle larvy zejména 5. instaru četné dorsální sectasety, které
–8–
larvě druhu T. cirsii chybí. Rozlišovací znaky mezi imagy těchto dvou druhů nejsou zřetelné a ve stadiu imaga nejsou druhy spolehlivě rozlišitelné. T. viridula je monofágem na Cirsium heterophyllum (Ossiannilsson
1992) a je dosud znám jen ze severní části Skandinávie. V Jizerských horách je C. heterophyllum ve vyšších
polohách na lukách a pastvinách velice hojné a je nezbytné kontrolovat larvy 5. instaru v období od konce
srpna do října. Dosud jsem kontroloval několik set larev mer na této rostlině pouze ze Žďárských vrchů
(Českomoravská vrchovina) a ve všech případech se jednalo o T. cirsii. Možnost výskytu T. viridula ve vrcholových částech Jizerských hor však existuje. Výskyt hygrofilního a psychrofilního druhu T. cirsii, o který
se v našem případě s největší pravděpodobností jedná, je pro Jizerské hory typický.
Trioza flavipennis Förster, 1848
Hálky:
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, podrost křovin, 11.VII.2001, silně napadené listy (L).
Dospělci:
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, na Picea abies, 24.IX.2000, 1 §, 2F (P).
Hojný druh ve vrchovinách a horských oblastech ČR. Monofág na Aegopodium podagraria. Lauterer (1993)
popsal hálku způsobenou tímto druhem výjimečně na Heracleum sphondylium. Na hostitelské rostlině vytváří vajíčko této mery, kladené téměř vždy na spodní stranu listu, typické, až 1 cm velké, nahoře vypuklé miskovité hálky. Hálky jsou natolik charakteristické, že lze podle nich nezaměnitelně určit přítomnost druhu po
celý zbytek vegetačního období. Rozšířen je po celé Evropě mimo Kavkaz a je udáván i z Dálného východu.
Pro Jizerské hory je tento hygrofilní až mesofilní a relativně psychrofilní druh typický a všeobecně rozšířený
kromě částí plně porostlých smrkovými monokulturami. Vzhledem k hojnosti nevyžaduje žádnou speciální
ochranu.
Trioza galii Förster, 1848 (forma typica)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 24.IX.2000, 4M (P).
Častý druh, vyskytující se po celé ČR od nejnižších poloh po vysoké hory, zřídka se však vyskytne na jedné
lokalitě ve velkém množství. Vyvíjí se na různých druzích svízele (Galium spp.) a na Sherardia arvensis. Ossiannilsson (1992) jej uvádí též z Rubia peregrina. Na Rubia tinctorum žije v jižní Evropě a střední Asii jiný,
podobný druh T. rubiae Bajeva, se kterým druh T. galii dosud četní autoři zaměňují. Druh je neobyčejně
morfologicky proměnlivý jak tvarem těla, tak tvarem křídel a přítomností povrchových ostnů na nich. Synonymizaci nejrůznějších forem a jejich uvedení jako infrasubspecifické taxony provedl Šulc (1913), pouze
však na základě morfologické analýzy sbírkového materiálu. Biologickou studii na formě, kterou určil jako
Spanioza galii aspinovelutina (Šulc), publikoval Boselli (1929). Zdá se, že jednotlivé odchylky jsou bionomicky ustálené a druh bude nutno podrobit další analýze. Žije v celé Evropě, na Kavkazu, v Kazachstánu,
Turkménii, na Sibiři a je široce rozšířen i po východní Asii po Japonsko a Taiwan. Jizerské hory se nijak nevymykají z všeobecného rozšíření druhu v ČR.
Trioza rotundata Flor, 1861
Úzký oligofág na řeřišnicích (Cardamine spp.) a na Nasturtium officinale. V ČR žije zejména na C. amara na
plošných vyvěračkách a v okolí potůčků, kde zejména starší larvy zalézají až k vodní hladině do extrémně
vlhkých míst. V současné době je druh revidován a vzhledem k možnosti výskytu jednoho právě popisovaného druhu rozšířeného mj. i v blízkých Jesenících, je nutno výskytu těchto taxonů věnovat zvláštní pozornost, aby se upřesnilo, který ze současně sledovaných druhů v Jizerských horách převažuje. V ČR je T. rotundata znám převážně z pahorkatin a vrchovin. Zvláště častý je v místech současného výskytu hostitelských
a náhradních rostlin – konifer. Přezimuje zejména na smrcích (Picea abies), na kterých během zimování
imaga sají. Rozšířen je po celé Evropě, na Kavkazu a v Japonsku. Po připravované taxonomické revizi bude
upřesněno, který druh je pro faunu Jizerských hor charakteristický.
Trioza urticae (Linnaeus, 1758)
5257: Horní Maxov, PR Malá Strana, 680 m, 13.VIII.2000, 1F (P); 11.VII.2001, 2M, 1F (L).
Úzký oligofág na kopřivách (Urtica spp.), v ČR se vyvíjí na U. dioica a U. urens a někdy tvoří nadměrným
sáním hálkovité znetvořeniny. V ČR je všeobecně rozšířen od nížin po velehory a všude je nejhojnější merou
vůbec. Má více generací v roce. Je široce rozšířen po celé palearktické oblasti od Azorských ostrovů přes Evropu a Asii po Japonsko, v severní Indii proniká i do orientální oblasti. Na území CHKO Jizerské hory je
všude častý a velmi hojný, není však pro toto území charakteristický, protože je rozšířen po celém území ČR.
–9–
6. STŘEVLÍKOVITÍ BROUCI (COLEOPTERA, CARABIDAE)
Pavel Vonička, Správa CHKO Jizerské hory, U Jezu 10, Liberec
Následující přehled je sestaven na základě předběžného průzkumu provedeného metodou
zemních pastí v roce 1997. Pasti byly rozmístěny na loukách, v mokřadech i v porostech náletových dřevin. Pro veškeré údaje platí: P. Vonička lgt., det. et coll.
U každého druhu střevlíka je uvedeno zařazení do bioindikační skupiny podle práce HŮRKA, VESELÝ &
FARKAČ (1996):
R – reliktní: druhy s nejužší ekologickou valencí, mající v současnosti namnoze charakter reliktů. Jedná se většinou o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů.
A – adaptabilní: druhy osídlující více nebo méně přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se
i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch.
E – eurytopní: druhy, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se biotopů, stejně jako druhy, obývající silně antropogenně ovlivněnou a poškozenou krajinu.
Nomenklatura střevlíkovitých je podle HŮRKY (1996). Pro lepší přehlednost jsou druhy řazeny abecedně.
CARABIDAE
Amara communis (Panzer, 1797)
Amara convexior Stephens, 1828
Amara lunicollis Schioedte, 1837
Calathus micropterus (Duftschmid, 1812)
Carabus auronitens auronitens Fabricius, 1792
Carabus hortensis Linnaeus, 1758
Carabus linnei Panzer, 1813
Cychrus caraboides (Linnaeus, 1758)
Europhilus fuliginosus (Panzer, 1809)
Harpalus latus (Linnaeus, 1758)
Leistus terminatus (Hellwig in Panzer, 1793)
Loricera pilicornis (Fabricius, 1775)
Notiophilus palustris (Duftschmid, 1812)
Patrobus atrorufus (Stroem, 1768)
Poecilus versicolor (Sturm, 1824)
Pterostichus diligens (Sturm, 1824)
Pterostichus melanarius (Illiger, 1798)
Pterostichus niger (Schaller, 1783)
Pterostichus nigrita (Paykull, 1790)
Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787)
Pterostichus rhaeticus Heer, 1837
Pterostichus unctulatus (Duftschmid, 1812)
Trechus pilisensis sudeticus Pawlowski, 1975
Trechus splendens Gemminger et Harold, 1868
A
E
A
A
A
A
A
A
A
A
A
E
E
A
E
A
E
A
E
A
A
A
A
A
Zjištěné druhové spektrum, představující 24 druhů, je standardní pro vlhké lokality vyšších
poloh. Metodou zemních pastí nebyl zjištěn žádný vzácný nebo jinak významný druh.
Zastoupení jednotlivých bioindikačních skupin: R = 0, A = 18 (75 %), E = 6 (25 %). Výrazná
převaha druhů skupiny A potvrzuje vysokou přírodní zachovalost území.
Hodnocení může být ale pouze předběžné, neboť vychází z nízkého počtu druhů získaných
jedinou metodou a nezahrnuje výsledky individuálních sběrů, vzorků z Malaiseho pastí, žlutých misek a nárazových pastí, které byly uskutečněny v letech 2003-2004 a dosud nejsou
zpracovány.
– 10 –
HŮRKA K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics – Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 pp.
HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae)
k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 32: 15-26.
7. VČELY, KUTILKY, ZLATĚNKY A VOSY
(HYMENOPTERA: APIFORMES, SPHECIFORMES, CHRYSOIDEA, VESPOIDEA)
Jakub Straka, Náchodská 1680, 193 00 Praha – Horní Počernice
Materiál z Malaiseho pastí (MT), žlutých misek (YPT) a nárazových pastí z roku 2003, doplněný sběry ze smyků.
Lokalita, číslo mapového pole, datum, počet samců/samic (samců/dělnic/samic), metoda sběru, legit (V et P =
Vonička et Preisler leg.), vše det. et coll. J. Straka
Apoidea
Apiformes (včely)
Andrenidae
Andrena bicolor FABRICIUS 1775-běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 16.-29.V.2003, 0/1, YPT, V et P leg.;
Andrena flavipes PANZER 1799- běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257 23.VII.-5.VIII.2003, 0/1 YPT, V et P leg.;
Andrena fucata SMITH 1847- lesní, všude běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257 29.V.-10.VI.2003, 3/0 MT, V et P leg.;
Andrena minutula (KIRBY 1802)-běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 22.IV.-2.V.2003, 1/0, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257 9.VII.-23.VII.2003, 0/1 náraz. past, V et P leg.;
Andrena nigroaenea (KIRBY 1802)-běžný druh.
Andrena saundersella PERKINS 1914-nehojně ve středních polohách.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 9.VII.-23.VII..2003, 0/1, YPT, V et P leg.;
Andrena tarsata NYLANDER 1848-velmi vzácný lesní druh. V připravovaném červeném seznamu druhů ČR
považován za vyhynulý druh! Významný nález.
Horní Maxov, Malá Strana 5257 26.VI.-9.VII.2003, 0/1 YPT, V et P leg.;
Apidae
Apis mellifera LINNAEUS 1758-běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257 10.VI.-26.VI.2003, 0/5/0 MT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257 29.V.-10.VI.2003, 0/4/0 MT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257 9.VII.-23.VII.2003, 0/3/0 náraz. past, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257 26.VI.-9.VII.2003, 0/1/0 YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 2.IX.-27.IX.2003, 0/2/0, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 23.VII.-5.VIII.2003, 0/1/0, malaiseho past, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 5.VIII.-20.VIII.2003, 0/3/0, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 20.VIII.-2.IX.2003, 0/2/0, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 16.-29.V.2003, 0/1/0, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 9.VII.-23.VII..2003, 0/3/0, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 10.-26.VI.2003, 0/6/0, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 23.VII.-5.VIII.2003, 0/6/0, YPT, V et P leg.;
Bombus pascuorum (SCOPOLI 1763)-běžný druh.
– 11 –
Bombus pratorum (LINNAEUS, 1761) – běžný druh.
Nomada fucata PANZER, 1798 – běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 16.-29.V.2003, 2/0, YPT, V et P leg.;
Colletidae
Hylaeus communis NYLANDER 1852- běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 26.VI.-9.VII.2003, 1/0, malaiseho past, V et P leg.;
Hylaeus confusus NYLANDER 1852- běžný druh.
Hylaeus hyalinatus SMITH 1842- běžný druh.
Halictidae
Lasioglossum albipes (FABRICIUS 1781)- běžný lesní druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257 10.VI.-26.VI.2003, 0/1 MT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 10.-26.VI.2003, 0/1, YPT, V et P leg.;
Lasioglossum calceatum (SCOPOLI, 1763) – běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 23.VII.-5.VIII.2003, 1/1, malaiseho past, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 5.VIII.-20.VIII.2003, 0/1, YPT, V et P leg.;
Lasioglossum fratellum (PÉREZ 1903)- běžný lesní druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 23.VII.-5.VIII.2003, 1/1, nárazová past, V et P leg.;
Lasioglossum fulvicorne (KIRBY, 1802) – běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 20.VIII.-2.IX.2003, 1/0, nárazová past, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 9.-23.VII.2003, 0/1, Malaiseho past, V et P leg.;
Lasioglossum laticeps (SCHENCK 1870)- běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 2.IX.-27.IX.2003, 0/1, malaiseho past, V et P leg.;
Lasioglossum subfulvicorne (BLÜTHGEN 1934) - velmi vzácný eurosibiřský druh. Nový druh pro ČR!
Sphecodes monilicornis (KIRBY 1802)- běžný druh, parazit některých druhů rodu Halictus.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 23.VII.-5.VIII.2003, 0/1, YPT, V et P leg.;
Megachilidae
Chelostoma rapunculi (LEPELETIER 1841)- běžný druh.
Osmia rufa (LINNAEUS 1758)- běžný druh.
Stelis minuta LEPELETIER & SERVILLE 1852-vzácný kleptoparazitický druh. Hostitelé jsou druhy včel tribu
Osmiini.
Melittidae
Macropis fulvipes (FABRICIUS 1804)- nehojný mokřadní druh.
– 12 –
Spheciformes (kutilky)
Crabronidae
Crabro cribrarius (LINNAEUS 1758)- běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 2.IX.-27.IX.2003, 0/1, YPT, V et P leg.;
Crossocerus elongatulus (VANDER LINDEN 1829)- běžný druh.
Crossocerus megacephalus (ROSSI 1790)- běžný druh hnízdící ve dřevě a dutých stéblech.
Dryudella femoralis (MOCSARY 1877) - velmi vzácný druh vyšších poloh. V připravovaném červeném seznamu ČR považován za vyhynulý druh! Významný nález.
Ectemnius borealis (ZETTERSTEDT 1838)-ve středních polohách hojný druh. Typický eurosibiřský prvek.
Ectemnius cephalotes (OLIVIER, 1791) – běžný druh.
Ectemnius continuus (FABRICIUS 1804)- běžný druh hnízdící ve dřevě.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 20.VIII.-2.IX.2003, 1/2, YPT, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 20.VIII.-2.IX.2003, 0/1, nárazová past, V et P leg.;
Ectemnius dives (LEPELETIER et BRULLÉ, 1835)
Ectemnius ruficornis (ZETTERSTEDT 1838)- běžný druh hnízdící ve dřevě.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 5.-20.VIII.2003, 1/1, Malaiseho past, V et P leg.;
Ectemnius sexcinctus (FABRICIUS, 1775)- spíše vzácný druh.
Lindenius albilabris (FABRICIUS 1793)- běžný druh.
Passaloecus insignis (VANDER LINDEN 1829)- běžný druh hnízdící ve dřevě.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 23.VII.-5.VIII.2003, 0/2, YPT, V et P leg.;
Pemphredon lugubris (FABRICIUS 1793)- běžný druh hnízdící ve dřevě.
Pemphredon montana DAHLBOM 1845-vzácný druh hnízdící ve dřevě.
Psenulus schencki (TOURNIER 1889)- běžný druh hnízdící ve dřevě.
Rhopalum coarctatum (SCOPOLI, 1763) – běžný druh, hnízdí ve dřevě.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 2.IX.-27.IX.2003, 0/1, malaiseho past, V et P leg.;
Trypoxylon attenuatum F. SMITH 1851- běžný druh.
– 13 –
Trypoxylon deceptorium ANTROPOV, 1991- běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 5.-20.VIII.2003, 0/2, Malaiseho past, V et P leg.;
Trypoxylon minus BEAUMONT 1945- běžný druh.
Chrysidoidea (zlatěnky)
Beth ylidae
Bethylus fuscicornis (JURINE, 1807) – běžný druh.
Chrysididae
Chrysis rutiliventris ABEILLE DE PERRIN 1879- nehojný druh.
Vespoidea (vosy)
Pompilidae
Anoplius nigerrimus (SCOPOLI 1763)- běžný druh.
Arachnospila abnormis (DAHLBOM, 1842)- nehojný druh, žije nejčastěji na pískách.
Arachnospila spissa (SCHIÖDTE 1837)- běžný lesní druh.
Auplopus carbonarius (SCOPOLI 1763)- běžný druh.
Homonotus sanguinolentus (FABRICIUS, 1793)- nehojný druh, chytán nejčastěji na mokřadech
Sap ygidae
Sapyga quadripunctata FABRICIUS 1775- místy hojný parazit u břichosběrných včel (Megachilidae).
Tiphiidae
Tiphia femorata FABRICIUS 1775- běžný druh.
Vespidae
Ancistrocerus parietum (LINNAEUS 1758)- běžný druh.
Dolichovespula adulterina (BUYSSON 1905) – nehojná parazitická vosa. Hostitelem je Dolichovespula saxonica a D. norwegica.
Dolichovespula norwegica (FABRICIUS 1781)- běžný lesní druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 26.VI.-9.VII.2003, 0/1/0, malaiseho past, V et P leg.;
– 14 –
Dolichovespula sylvestris (SCOPOLI 1763)-běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 9.-23.VII.2003, 0/0/1, Malaiseho past, V et P leg.;
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 26.VI.-9.VII.2003, 0/1/0, malaiseho past, V et P leg.;
Polistes nimpha (CHRIST 1791)- běžný druh, ale v nížinách je na ústupu.
Symmorphus bifasciatus (LINNAEUS 1761)- běžný druh.
Horní Maxov, Malá Strana 5257, 5.-20.VIII.2003, 0/1, nárazová past, V et P leg.;
Vespula germanica (FABRICIUS 1793)- běžný druh.
Vespula rufa (LINNAEUS 1758)- běžný druh.
Vespula vulgaris (LINNAEUS 1758) - běžný druh.
– 15 –
8. DVOUKŘÍDLÍ (DIPTERA)
Následující přehled druhů dvoukřídlých PR Malá Strana je sestaven z údajů, získaných sběrem materiálu do Malaiseho pasti (MT), žlutých misek (YPT), nárazových pastí (NT) a smýkáním vegetace v letech 2000-2003 (P. Vonička, J. Preisler, J. Ježek, F. Šifner lgt.) Ze souhrnných zpráv specialistů o výsledcích výzkumu v CHKO Jizerské hory v jednotlivých letech
jej sestavil P. Vonička.
M – samec, F – samice
Asilidae – roupcovití
det. RNDr. Jaroslav Bosák, Olomouc
LAPHRIINAE
Laphria flava (L., 1761)
5257 CZ Bohemia bor., Jizerské hory, Hor. Maxov, Malá Strana (MT), 29.v.-10.vi.2003, 3M, 10.vi.26.vi.2003 1F, leg. Vonička, Preisler,
STENOPOGONINAE
Cyrtopogon lateralis (Fallén, 1814)
5257 CZ Bohemia bor., Jizerské hory, Hor. Maxov, Malá Strana (MT), 29.v.-10.vi.2003, 2M, leg. Vonička,
Preisler
Dioctria rufipes (De Geer, 1776)
5257 CZ Bohemia bor., Jizerské hory, Hor. Maxov, Malá Strana (MT), 29.v.-10.vi.2003, 1M, 10.vi.26.vi.2003 1F, leg. Vonička, Preisler
DASYPOGONINAE
Leptarthrus brevirostris (Meigen, 1804)
5257 CZ Bohemia bor., Jizerské hory, Hor. Maxov, Malá Strana (nárazová past), 9.vii.-23.vii.2003, 1M, leg.
Vonička, Preisler
ASILINAE
Tolmerus atricapillus (Fallén, 1814)
5257 CZ Bohemia bor., Jizerské hory, Hor. Maxov, Malá Strana (MT),10.vi.-26.vi.2003, 1M, 23.vii.5.viii.2003, 2M, 2F, leg. Vonička, Preisler
Zajímavý je nález Leptarthrus brevirostris, který znám více méně z lokalit zarůstajících náletem dřevin s řadou drobných ploch porostlých travou (typ „lesostep“), či rozvolněných okrajů
lesů. Druh je široce rozšířen (celá Evropa, Asie – Turecko) a vystupuje do značných nadmořských výšek (Turecko jezero Abant cca 1500 m). U nás je často nalézán v pohoří Bílé Karpaty. Nikde však není na lokalitách hojný.
Přítomnost druhů Cyrtopogon lateralis a Laphria flava ukazuje na souvislejší, starší až staré
smrkové porosty. Jde o naprosto běžné, původně horské druhy, které provázejí smrk i na jeho
nepůvodní stanoviště do bukového pásma. Ostatní druhy jsou široce rozšířeny bez výraznější
vazby na stanoviště.
Dolichopodidae – lupicovití
det. RNDr. Jiří Olejníček, České Budějovice
Achalcus flavicollis (Meigen, 1824) – nepříliš hojný druh, mokřady
Horní Maxov, Malá Strana, 1.-17.8.2002, YPT, 1F
Horní Maxov, Malá Strana, 6.-29.9.2002, YPT, 1M
– 16 –
Argyra argentina (Meigen, 1824) – celkem běžný druh po celém území v blízkosti vody, preferuje spíše otevřený terén
Campsicnemus curvipes (Fallén, 1823) – náš nejhojnější druh, všudypřítomný
Horní Maxov, Malá Strana, 23.5.-17.6.2002, YPT, 2M
Dolichopus atratus Meigen, 1824
Horní Maxov, Malá Strana, 23.5.-17.6.2002, YPT, 45M, 15F
Dolichopus atripes Meigen, 1824 – tyrfofil
Horní Maxov, Malá Strana, 5.-21.7.2002, YPT, 2M, 3F
Dolichopus lepidus Staeger, 1842 – bývá uváděn jako tyrfobiont, ale znám jej i z jiných podobných biotopů
Dolichopus nigricornis Meigen, 1824 – všude v jehličnatých lesích, ale i jinde
Horní Maxov, Malá Strana, 23.5.-17.6.2002, YPT, 3F
Dolichopus picipes Meigen, 1824
Dolichopus plumipes (Scopoli, 1763) – jeden z nejběžnějších druhů, všudypřítomný
Dolichopus popularis Wiedemann, 1817 – běžný druh
Hercostomus aerosus (Fallén, 1823) – běžný druh, všudypřítomný
Hercostomus brevicornis (Staeger, 1842) – běžný druh, všudypřítomný
Hercostomus vivax (Loew, 1857) – velmi častý lesní druh
Chrysotus cilipes Meigen, 1824 – nenáročný, běžný druh
Chrysotus gramineus (Fallén, 1823) – nenáročný, běžný druh
– 17 –
Rhaphium commune (Meigen, 1824) – zejména na lesních lokalitách běžný druh
Rhaphium crassipes (Meigen, 1824)
Rhaphium longicorne (Fallén, 1823) – od nás známý pouze z rašelinišť, spíše horský druh
Sympycnus aeneicoxa (Meigen, 1824) – běžný všudypřítomný druh
Mycetophilidae – bedlobytkovití
det. RNDr. Jan Ševčík, PhD., Ostrava
Mycetophila fungorum (De Geer, 1776)
Nejběžnější druh čeledi, přítomný téměř ve všech vzorcích. Středně velký, žlutohnědě zbarvený druh
s čirými křídly. Larvy žijí v mnoha druzích hub.
Neuratelia subulata Zaitzev, 1994 – Horní Maxov, Malá Strana, 9.-23.7.2003
Vzácnější druh, v horách častější. Bionomie neznámá.
Allodia ornaticollis (Meigen, 1818)
Běžný druh. Larvy se vyvíjejí v mnoha druzích hub.
Tabanidae – ovádovití
det. RNDr. Jan Ježek, Praha
Hybomitra lundbecki Lyneborg, 1959
Horní Maxov, Malá Strana, 5257, YPT, 10.-26.6.2003, Vonička + Preisler leg., 1F
Tabanus maculicornis Zetterstedt, 1842
Horní Maxov, Malá Strana, 5257, YPT, 17.6.-5.7.2002, Syroha leg., Preisler sel., 1M
Horní Maxov, Malá Strana, 5257, MT, 10.-26.6.2003, Vonička + Preisler leg., 1F
Phoridae – hrbilkovití
det. RNDr. Bohuslav Mocek, Hradec Králové
Aenigmatias franzi Schmitz, 1950
Aegnimatias lubbocki (Verrall, 1877)
Diplonevra funebris (Meigen, 1830)
Gymnophora nigripennis Schmitz, 1926
Gymnophora prescherweberae Disney, 1997
Hypocera mordellaria (Fallén, 1823)
Metopina braueri (Strobl, 1880)
Horní Maxov, Malá Strana, 27.8.-6.9.2002, YPT,1M
– 18 –
Metopina oligoneura (Mik, 1967)
Horní Maxov, Malá Strana, 8.5.2002, smyk, 6M, 5F, J. Preisler lgt.
Horní Maxov, Malá Strana, 27.8.-6.9.2002, YPT,50M, 50F
Phora holosericea (Schmitz, 1920)
Phora hyperborea Schmitz, 1927)
Phora pubipes Schmitz, 1920
Phora stictica Meigen, 1830
Phora tincta Schmitz, 1920
Psychodidae – koutulovití
det. RNDr. Jan Ježek, Praha
Berdeniella stavniensis (Krek, 1969)
Horní Maxov, rez. Malá Strana (dolní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11443, rybníček, výtok,
Fe,Polygonum, Salix,Equisetum, Nasturtium, Caltha, Sorbus, Betula, Daucaceae, Thalictrum
Berdeniella unispinosa (Tonnoir, 1919)
Clytocerus (Boreoclytocerus) ocellaris (Meigen, 1804)
Horní Maxov, rez. Malá Strana, M, 25.5.2000, Ježek leg. potok Rovný, výtok z rybníčka, INS 9888, Salix,Acer, Sorbus, Scirpus, Caltha, Nasturtium, Pteropsida, Filipendula, Veratrum, Equisetum.
Horní Maxov – Malá Strana, M, 17.-23.5.2002, yellow pan traps, Preisler leg., INS 11552
Horní Maxov, rez. Malá Strana (horní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11432, mokré louky, Salix, Senecio, Typha, Filipendula, Polygonum, Myosotis, Ranunculus, Eriophorum
Logima albipennis (Zetterstedt, 1850)
Horní Maxov, res. Malá Strana (5257), F, 10.-26.6.2003, Malaise trap, Vonička + Preisler leg., INS 12344
Pericoma (Pachypericoma) fallax Eaton, 1893
Horní Maxov, rez. Malá Strana (dolní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11445, rybníček, výtok, Fe, Polygonum, Salix,Equisetum, Nasturtium, Caltha, Sorbus, Betula, Daucaceae, Thalictrum
Pneumia mutua (Eaton, 1893)
Horní Maxov, res. Malá Strana (dolní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11462, rybníček, výtok, Fe, Polygonum, Salix,Equisetum, Nasturtium, Caltha, Sorbus, Betula, Daucaceae, Thalictrum
Horní Maxov, res. Malá Strana (horní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11456, mokré louky, Salix, Senecio, Typha, Filipendula, Polygonum, Myosotis, Ranunculus, Eriophorum
Horní Maxov, rez. Malá Strana (5257), M, 10.-26.6.2003, Malaise trap, Vonička + Preisler leg., INS 12346
– 19 –
Pneumia trivialis (Eaton, 1893)
Horní Maxov, ez. Malá Strana, M, 25.5.2000, Ježek leg. potok Rovný, výtok z rybníčka, INS 9866, Salix,Acer, Sorbus, Scirpus, Caltha, Nasturtium, Pteropsida, Filipendula, Veratrum, Equisetum.
Horní Maxov, res. Malá Strana (dolní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11460, rybníček, výtok, Fe, Polygonum, Salix,Equisetum, Nasturtium, Caltha, Sorbus, Betula, Daucaceae, Thalictrum
Horní Maxov, res. Malá Strana (horní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11431, mokré louky, Salix, Senecio, Typha, Filipendula, Polygonum, Myosotis, Ranunculus, Eriophorum
Psychodocha gemina (Eaton, 1904)
Horní Maxov – Malá Strana, F, 17.-23.5.2002, yellow pan traps, Preisler leg., INS 11551
Psychoda phalaenoides (Linné, 1758)
Horní Maxov, rez. Malá Strana (5257), F, 10.-26.6.2003, Malaise trap, Vonička + Preisler leg., INS 12345
Psychomora trinodulosa (Tonnoir, 1922)
Sycorax silacea Curtis, 1839
Horní Maxov – Malá Strana, M, 17.-23.5.2002, yellow pan traps, Preisler leg., INS 11550
Szaboiella hibernica (Tonnoir, 1940)
Threticus lucifugus (Walker, 1856)
Horní Maxov, rez.. Malá Strana (dolní část), M, 23.5.2002, Ježek leg., INS 11446, rybníček, výtok, Fe, Polygonum, Salix,Equisetum, Nasturtium, Caltha, Sorbus, Betula, Daucaceae, Thalictrum
Tonnoiriella nigricauda (Tonnoir, 1919)
Tonnoiriella pulchra (Eaton, 1893)
Ulomyia cognata (Eaton, 1893)
Horní Maxov- Malá Strana, M, 17.-23.5.2002, yellow pan traps, Preisler leg., INS 11565
Ulomyia fuliginosa (Meigen, 1804)
Ulomyia plumata (Tonnoir, 1919)
Scathophagidae – výkalnicovití
det. RNDr. František Šifner, Praha
– 20 –
Cordilurini
Cordilura atrata (Zetterstedt, 1846)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 18.5. – 17.6.2002, 14M, 10F; 8.5. – 17.6.2003, 6M (YPT); 16.5.2003, 3F
(smyk)
Cordilura ciliata (Meigen, 1826)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 6.6.2003, 1F (smyk)
Cordilura pubera ( Linnaeus, 1758)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 29.5. – 10.6. (YPT), 2M, 1F
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2002, 5M, 15F; 8.5. – 17.6.2003, 9M; 10.6. – 26.6.2003, 1F
(YPT); 16.5.2003, 5M, 8F; 6.6.2003, 1F (smyk)
5257 Horní Maxov – Malá Strana, smyk, 8.6.2004, 1M, 3F
Cordilura pudica (Meigen, 1826)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2002, 3M, 4F; 8.5. – 17.6.2003, 2M, 1F (YPT)
Cordilura rufimana (Meigen, 1826)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, smyk, 8.6., 2F
Scoliaphleps ustulata (Zetterstedt, 1838)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2002, 5M (YPT); 6.5. – 29.5.2003, 2M, 7F (nárazová past);
16.5.2003, 1M, 1F (smyk)
Norellisoma lituratum (Wiedemann in Meigen, 1826)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 16.5.2003, 2M, 2F (smyk); 8.6. – 23.6.2003, 1F (YPT)
Norellisoma nervosum (Meigen, 1826)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2003, 1M (YPT)
Amaurosomini
Amaurosoma flavipes (Fallén, 1819)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 16.5.2003, 4F (smyk); 26.6.2003, 1M (smyk)
Amaurosoma minutum Becker, 1894
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 26.5. 2003, 1M (smyk)
Amaurosoma tibiellum (Zetterstedt, 1838)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 16.5.2003, 1F (smyk)
Delinini
Delina anthrax (Schiner, 1864)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2002, 1F (YPT)
Delina nigrita (Fallén, 1819)
Scathophagini
Scathophaga cineraria (Meigen, 1826)
Scathophaga furcata (Say, 1823)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2002, 4M, 1F (YPT); 16.5.2003, 1M, 1F (smyk); 4.7.2004, 1F
(smyk)
Scathophaga stercoraria (Linnaeus, 1758)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2002, 2M, 12F; 22.4. – 2.5. 2003, 1M; 2.9. – 27.9.2003, 2M
(YPT); 16.5.2003, 1M (smyk); 4.7.2004, 1M (smyk)
Scathophaga suilla (Fabricius, 1794)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 8.5. – 17.6.2002, 3M, 3F; 10.6. – 26.6.2003, 1F (YPT); 23.7. – 5.8.2003,
1F (MT); 6.6.2003, 6M, 3F (smyk)
Scathophaga taeniopa (Rondani, 1867)
5257 Horní Maxov, Malá Strana, 26.6. 2003, 1M (smyk)
– 21 –
9. CHROSTÍCI (TRICHOPTERA)
Pavel Chvojka, Národní muzeum, entomologické oddělení
V předkládané zprávě jsou prezentovány výsledky studia materiálu chrostíků (Trichoptera)
získaného sběrem do žlutých misek [YPT], na světlo i individuálním odchytem na území PR
Malá Strana. Dosud zde bylo zjištěno 18 druhů chrostíků. Z celého území CHKO Jizerské hory je dosud známo 81 druhů, což představuje 33 % fauny Trichopter České republiky.
Zkratky jmen sběratelů: J. Preisler (JP), F. Krampl (FK). Dokladový materiál je uložen ve
sbírkách entomologického oddělení Národního muzea.
Rhyacophilidae
Rhyacophila fasciata HAGEN, 1859
Široce rozšířený druh v potocích pahorkatin i hor, běžný i na území CHKO Jizerské hory.
Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 4 ♂
Polycentropodidae
Plectrocnemia conspersa (CURTIS, 1834)
Hojný druh v prameništích a menších potocích, rovněž i v rašelinných a acidifikovaných vodách.
Limnephilidae
Apatania fimbriata (PICTET, 1834)
Velmi hojný druh horských potoků, jeden z nejpočetnějších druhů v potocích ve vrcholových partiích Jizerských hor. Malá Strana, Horní Maxov (JP), 24.9.2000, 1 ♀
Drusus annulatus (STEPHENS, 1837)
Velmi hojný druh v potocích horských oblastí; další z nejhojnějších druhů v potocích v CHKO Jizerské hory.
Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 1 ♂;
Ecclisopteryx dalecarlica KOLENATI, 1848
Obývá především větší horské a podhorské potoky a říčky; v Jizerských horách byl sbírán i u menších potoků. Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 1 ♀.
Limnephilus auricula CURTIS, 1834
Vyskytuje se v různých typech vod (především mělkých, zarostlých stojatých vodách)
Malá Strana, Horní Maxov (JP), 24.9.2000, 1 ♀
Limnephilus centralis CURTIS, 1834
Běžný druh horských mokřadů, rovněž v CHKO Jizerské hory velmi hojný.
Limnephilus coenosus CURTIS, 1834
Obývá horské mokřady, včetně rašelinišť. Na rašeliništích v Jizerských horách hojný druh.
Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 2 ♂ 1 ♀
Limnephilus lunatus CURTIS, 1834
Běžný druh stojatých, popř. klidnějších úseků tekoucích, vod.
Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 1 ♀.
Limnephilus sparsus CURTIS, 1834
Druh s hojným výskytem na různých typech mokřadů.
Malá Strana, Horní Maxov [YPT] (JP), 6-.29.9.2002, 1 ♂ 1 ♀
Grammotaulius nigropunctatus (RETZIUS, 1783)
Druh se vyskytuje v zarostlých stojatých vodách nižších a středních poloh, nálezy z Jizerských hor jsou pravděpodobně náhodné.
Potamophylax cingulatus cingulatus (STEPHENS, 1837)
Hojný potoční druh.
Materiál: Malá Strana, Horní Maxov (JP), 24.9.2000, 1 ♂
– 22 –
Potamophylax luctuosus (Piller et Mitterpacher, 1783)
Běžný druh v podhorských potocích.
Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 4 ♂ 1 ♀
Hydatophylax infumatus (MCLACHLAN, 1865)
Larvy žijí v klidnějších úsecích tekoucích vod. Lokálně rozšířený druh, z Jizerských hor je uváděn poprvé.
Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 1 ♂.
Parachiona picicornis (PICTET, 1834)
Hojný druh v prameništích a potocích.
Malá Strana, Horní Maxov (JP), 8.5.2002, 7 ♂ 3 ♀
Stenophylax permistus MCLACHLAN, 1895
Méně častý druh vyskytující se v drobných tekoucích, často i periodických, vodách.
Malá Strana, Horní Maxov (FK), 4.6.2002, 1 ♀
Chaetopteryx villosa (FABRICIUS, 1798)
Hojný druh v potocích i říčkách.
Malá Strana, Horní Maxov (JP), 24.9.2000, 2 ♂
Beraeidae
Beraea pullata (CURTIS, 1834)
Hojný, často masově se vyskytující, mokřadní druh.
Materiál: Malá Strana, Horní Maxov [YPT] (JP), květen – červenec 2002, 5 ♂ 7 ♀; Malá Strana, Horní
Maxov (FK), 4.6.2002, 1 ♂ 1 ♀
– 23 –
10. MOTÝLI (LEPIDOPTERA)
Systematický přehled druhů lepidopter zjištěných v PR Malá Strana v letech 2001-2002
RNDr. František Krampl, Národní muzeum, Praha
Symboly v záhlaví označují:
A – početnost (abundance): pětistupňová klasifikace – 1 – 1 exemplář, 2 – 2-5 ex., 3 – 6-20 ex., 4 – 21-50 ex.,
5 – více než 50 ex. Hodnota uvádí nejvyšší pozorovaný počet jedinců při jedné exkurzi, čímž je umožněno relativní porovnání abundance mezi jednotlivými druhy.
B – vazba druhu na biotop: I – stenotopní, II – oligogotopní, III – eurytopní (jde o zjednodušené orientační
vyjádření afinity ke stanovišti pro účely vzájemného porovnání jednotlivých druhů a vyjádření určitých rozdílů
mezi nimi bez přesného vymezení jednotlivých kategorií I-III).
C – vazba druhu na hostitelské rostliny: mono- až oligofágie (druhy nebo rody rostlin jsou vyjmenovány),
polyfágie – uvedeny čeledi rostlin nebo hlavní hostitelské druhy z různých čeledí, v případě široké polyfágie jen
“polyfág”.
ČELEĎ/Druh
A B
C
MICROPTERIGIDAE
Micropterix calthella (L.)
2 II polyfág na bylinách (imago)
ADELIDAE
Adela ochsenheimerella (Hübner)
1 II Abies alba
Cauchas fibulella (Den. & Schiff.)
3 II Veronica chamaedrys, V. officinalis
Nematopogon schwarziellus Zeller (=panzerellus auct.) 2 II Vaccinium myrtillus
GRACILLARIIDAE
Parornix scoticella (Stainton)
1 II Sorbus, (Cotoneaster)
Eucalybistes auroguttellus (Stephens)
1 II Hypericum perforatum
YPONOMEUTIDAE
Swammerdamia compunctella (Herrich-Schäffer)
1 II Sorbus aucuparia
Argyresthia bergiella (Ratzeburg)
1 II Abies alba
Argyresthia conjugella Zeller
2 III Sorbus, Malus
PLUTELLIDAE
Plutella xylostella (L.)
2 III Brassicaceae
GLYPHIPTERIGIDAE
Glyphipterix simpliciella (Stephens)
3 II Poaceae (Dactylis glomerata, Festuca spp.)
OECOPHORIDAE
Ethmia funerella (F.)
3 II polyfág na bylinách (Pulmonaria,Myosotis aj.)
Agonopterix ciliella (Stainton)
1 II Apiaceae (Heracleum, Angelica, Daucus aj.)
ELACHISTIDAE
Elachista eleochariella Stainton
1 I Eriophorum, Scirpus, Carex
Elachista humilis Zeller
1 II Poaceae, Carex
Elachista argentella (Clerck)
1 II Poaceae
Elachista subalbidella Schläger
2 II Poaceae (Brachypodium, Poa, Molinia)
COLEOPHORIDAE
Coleophora violacea (Ström)(=hornigi Toll)
1 II polyfág na listn. dřevinách (Betula, Alnus aj.)
Coleophora laricella (Hübner)
2 III Larix decidua
Coleophora glaucicolella Wood
2 II Juncus
Coleophora otidipennella (Hb.)(=murinipennella Dup.) 2 II Luzula
Coleophora alticolella (Zeller)
3 II Luzula, Juncus
Coleophora pratella Zeller
4 II Bistorta
Coleophora striatipennella Nylander
1 II Stellaria, Cerastis
GELECHIIDAE
Eulamprotes atrella (Den. & Schiff.)
1 II Hypericum perforatum, H. maculatum
Carpatolechia notatella (Hübner)
1 II Salix spp.
TORTRICIDAE
– 24 –
Eupoecilia ambiguella (Hübner)
Aethes cnicana (Westwood)
Cochylis nana (Haworth)
Cochylis dubitana (Hübner)
Syndemis musculana (Hübner)
Aphelia unitana (Hübner)
Capua vulgana (Frölich) (=favillaceana Hübner)
Eulia ministrana (L.)
Pseudargyrotoza conwagana (F.)
Cnehasia alticolana (Herrich-Schäffer)
Eana osseana (Scopoli)
Eana argentana (Clerck)
Eana incanana (Stephens)
Olethreutes lacunanus (Den. & Schiff.)
Apotomis sororculana (Zetterstedt)
Bactra lancealana (Hübner)
Ancylis myrtillana (Treitschke)
Epinotia subocellana (Donovan)
Epinotia granitana (Hübner)
Eucosma cana (Haworth)(=hohenwartiana auct.)
Eucosma campoliliana (Den. & Schiff.)
Notocelia cynosbatella (L.)
Lathronympha strigana (F.)
Dichrorampha plumbana (Scopoli)
EPERMENIIDAE
Epermenia illigerella (Hübner)
PTEROPHORIDAE
Stenoptilia pterodactyla (L.)
Gillmeria pallidactyla (Haworth)
PYRALIDAE
Pyralis farinalis (L.)
Chrysoteuchia culmella (L.) (=hortuella Hübner)
Crambus lathoniellus (Zincken) (=pratellus auct.)
Agriphila straminella (Den. & Schiff.)(=culmella auct.)
Catoptria margaritella (Den. & Schiff.)
Scoparia ambigualis (Treitschke)
Eudonia murana (Curtis)
Evergestis forficalis (L.)
Eurrhypara hortulata (L.)
Paratalanta pandalis (Hübner)
SPHINGIDAE
Smerinthus ocellatus (L.)
Deilephila porcellus (L.)
HESPERIIDAE
Ochlodes venatus (Bremer & Grey)
PIERIDAE
Pieris napi (L.)
Pieris rapae (L.)
NYMPHALIDAE
Aglais urticae (L.)
Argynnis aglaja (L.)
Brenthis ino (Rottemburg)
Boloria selene (Den. & Schiff.)
LYCAENIDAE
Lycaena hippothoe (L.)
DREPANIDAE
Drepana falcataria (L.)
1 II polyfág
3 II Carduus, Cirsium
1 II Betula
1 II Asteraceae (Senecio,Crepis,Hieracium aj.)
1 II polyfág
2 II polyfág (Heracleum, Angelica, Rubus aj.)
2 II polyfág
2 II polyfág
2 II polyfág (Fraxinus, Ligustrum, Berberis)
2 II polyfág (pref. Primula)
3 II polyfág (na kořenech pod mechy a bylinami)
3 II polyfág na bylinách
1 II polyfág
4 III polyfág
1 II Betula
1 II Juncus, Schoenoplectus, Carex aj.
1 II Vaccinium spp.
2 II Salix spp.
1 II Picea abies
2 II Cirsium spp.
2 II Senecio spp.
2 II Rosa (aj. Rosaceae)
3 II Hypericum spp.
1 II Achillea, Chrysanthemum, Tanacetum
1
II Aegopodium podagraria
5 III Veronica chamaedrys
2 II Achillea spp.
1 III rostlinný substrát
3 II Poaceae
3 III Poaceae
5 II Poaceae (např. Festuca aj.)
1 II Poaceae
1 II Musci
2 II Musci (Grimmia,Dicranum,Bryum,Sclerodon)
1 II Brassicaceae
2 III polyfág, pref. (Urtica)
2 II polyfág na bylinách
1
2
II polyfág na list. dřevinách (Salix, Populus aj.)
II Galium, Epilobium, Chamerion
2
II Poaceae
3 III Brassicaceae
2 III Brassicaceae
2 III Urtica
2 II Viola, Polygonum
1 II Filipendula, Aruncus, Sanguisorba, Rubus
2 II Viola palustris, V. canina, V. riviniana
3
II Acetosa pratensis, Bistorta major
1
II Betula, Alnus
– 25 –
Thyatira batis (Hufnagel)
Habrosyne pyritoides (Hufnagel) (=derasa L.)
Tethea or (Den. & Schiff.)
Tetheella fluctuosa (Hübner)
GEOMETRIDAE
Jodis putata (L.)
Cyclophora albipunctata (Hufnagel)(=pendularia auct)
Xanthorhoe designata (Hufnagel)
Xanthorhoe spadicearia (Den. & Schiff.)
Xanthorhoe montanata (Den. & Schiff.)
Epirrhoe tristata (L.)
Epirrhoe alternata (Müller)
Epirrhoe molluginata (Hübner)
Lampropteryx suffumata (Den. & Schiff.)
Ecliptopera silaceata (Den. & Schiff.)
Cosmorhoe ocellata (L.)
Chloroclysta siterata (Hufnagel)
Chloroclysta truncata (Hufn.)
Electrophaes corylata (Thunberg)
Rheumaptera cervinalis (Scopoli)
Euphyia unangulata (Haworth)
Perizoma affinitatum (Stephens)
Perizoma alchemillatum (L.)
Perizoma albulatum (Den. & Schiff.)
Perizoma verberatum (Scopoli)
Eupithecia tantillaria Boisduval
Eupithecia egenaria Herrich-Schäffer
Eupithecia vulgata (Haworth)
Eupithecia satyrata (Hübner)
Eupithecia subfuscata (Haworth) (=castigata Hübner)
Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer
Eupithecia exiguata (Hübner)
Chloroclystis v-ata (Haworth) (=coronata Hübner)
Venusia cambrica Curtis
Hydrelia flammeolaria (Hufnagel)
Lomaspilis marginata (L.)
Chiasmia notata (L.)
Chiasmia signaria (Hübner)
Chiasmia liturata (Clerck)
Chiasmia clathrata (L.)
Plagodis pulveraria (L.)
Plagodis dolabraria (L.)
Opisthograptis luteolata (L.)
Odontopera bidentata (Clerck)
Biston betularius (L.)
Hypomecis punctinalis (Scopoli)
Cabera pusaria (L.)
Cabera exanthemata (Scopoli)
Lomographa temerata (Den. & Schiff.)
NOTODONTIDAE
Drymonia obliterata (Esper) (=melagona Borkhausen)
Ptilodon capucina (L.) (=camelina L.)
Eligmodonta ziczac (L.)
LYMANTRIIDAE
Calliteara pudibunda (L.)
NOCTUIDAE
Rivula sericealis (Scopoli)
2
1
2
1
II
II
II
II
Rubus
Rubus
Populus, Salix
Betula
1
1
3
2
2
2
3
2
2
1
1
2
1
2
1
3
3
1
5
4
3
1
1
3
3
2
1
1
1
1
2
1
1
1
2
2
1
2
3
2
2
2
3
2
II
II
II
II
II
II
III
II
II
II
II
II
III
II
II
II
II
III
II
II
II
II
II
II
II
I
II
II
II
II
II
II
II
II
III
II
II
II
II
III
II
II
II
II
Vaccinium myrtillus
Betula, Alnus, Quercus
Cardamine, Nasturtium, Alliaria
polyfág na bylinách
byliny, též Vaccinium, Rubus, Calluna aj.
Galium spp.
Galium spp.
Galium spp.
Galium spp.
Epilobium, Impatiens noli-tangere, Circaea
Galium spp.
polyfág na listnatých dřevinách
polyfág
Betula, Prunus, Crataegus, Tilia, Corylus
Berberis vulgaris
Stellaria, Rubus
Silene spp.
Rhinanthus
Picea abies
Tilia
polyfág
Veratrum
polyfág (Sorbus,Padus,Frangula,Berberis aj.)
polyfág
Sorbus aucuparia, též Vaccinium, Betula
Alnus, Acer, Tilia, Betula, Salix, Fagus
Betula, Alnus, Salix, Quercus
Picea abies, Calluna vulgaris
Picea, Pinus, Abies
Fabaceae
Fagus, Quercus, Tilia, Prunus
polyfág (Crataegus, Prunus, Salix, aj.)
polyfág
polyfág
polyfág
Salix, Populus, Alnus, Betula, Corylus
2 II Fagus, Quercus
2 III polyfág na listnatých dřevinách
1 III Salix, Populus
2 III polyfág na listnatých dřevinách, pref. Fagus
2
– 26 –
II Poaceae
Hypena proboscidalis (L.)
Pseudoips prasinanus (L.) (= faganus F.)
Acronicta megacephala (Den. & Schiff.)
Acronicta leporina (L.)
Acronicta auricoma (Den. & Schiff.)
Craniophora ligustri (Den. & Schiff.)
Protodeltote pygarga (Hufnagel) (=fasciana auct.)
Autographa gamma (L.)
Autographa pulchrina (Haworth)
Euplexia lucipara (L.)
Apamea crenata (Hufnagel)
Apamea unanimis (Hübner)
Oligia strigilis (L.)
Lacanobia contigua (Den. & Schiff.)
Lacanobia thalassina (Hufnagel)
Melanchra pisi (L.)
Ochropleura plecta (L.)
Diarsia mendica (F.)
Noctua pronuba (L.)
Xestia c-nigrum (L.)
Agrotis exclamationis (L.)
NOLIDAE
Nola confusalis (Herrich-Schäffer)
ARCTIIDAE
Spilosoma lubricipeda (L.)(=menthastri Den. & Schiff.)
Diacrisia sannio (L.)
1
1
1
1
1
2
1
3
2
1
1
1
1
1
2
2
2
2
1
2
1
II
II
II
II
II
II
II
III
II
III
II
II
II
II
II
III
II
III
III
III
III
polyfág
polyfág na listnatých dřevinách, pref. Fagus
polyfág na list. dřevinách (Betula, Populus aj.)
polyfág
Fraxinus, Ligustrum
Poaceae (Calamagrostis, Molinia, Phalaris)
polyfág
polyfág
Poaceae
Phalaris arundinacea, Phragmites communis
Poaceae
polyfág
polyfág
polyfág
polyfág
Calluna, Vaccinium, Primula aj.
polyfág
polyfág
polyfág
1
II polyfág (Fagus,Carpinus,Tilia,Vaccinium aj.)
2 III polyfág
1 II polyfág
Rašelinné louky na minerálně bohatším podkladu v poněkud nižší nadmořské výšce s pestrou
bylinnou a keřovou vegetací, jaká se vytvořila v rezervaci Malá Strana (přibl. 720 m n.m.), ale
i další podmáčené louky s rašeliníkem a některá prameniště v okolí Horního Maxova se vyznačují poměrně bohatou faunou motýlů. V posledních letech na nich můžeme sledovat šíření
perleťovce kopřivového (Brenthis ino) a ohniváčka modrolesklého (Lycaena alciphron), kteří
v minulosti nebyli na území Jizerských hor pozorováni. Oba tyto druhy jsou z hlediska ochrany přírody významné a i když perleťovec kopřivový se v posledních desetiletích značně rozšířil na celém území Čech, zůstává ohniváček modrolesklý jen velmi lokálním a ohroženým
druhem, se zmenšujícím se počtem lokalit výskytu, který je u nás jen na některých místech
hojnější. Je potěšitelné, že v současné době jsou podmínky v Jizerských horách natolik příznivé, že zde oba druhy mohou vytvořit trvalé populace. Umožňuje to kromě úspěšné snahy
ochranářů o stabilizaci vhodných ekologických podmínek i dostatečná přítomnost živných
rostlin housenek, které v případě perleťovce kopřivového žijí především na tužebníku jilmovém (Filipendula ulmaria), hojně rostoucím podél potoků, na podmáčených loukách a otevřených prameništích, u ohniváčka modrolesklého žijí housenky na šťovících, zvláště na šťovíku lučním (Rumex acetosa).
Ohniváček modrolesklý nebyl dosud na území PR Malá Strana potvrzen, jeho výskyt je zde
ale velmi pravděpodobný. Tento druh byl zjištěn na podmáčené, kyselé, z časti zrašelinělé
louce severovýchodně od Horního Maxova. Jde o prameniště potoka tekoucího jihovýchodně
k Horním Lučanům. Přirozený charakter bohatého porostu trav, ostřic, sítin, ale i dvouděložných rostlin, zvláště hojné zastoupení čeledi miříkovitých, dále porosty tužebníku (Filipendula ulmaria) a místy ostrůvky listnatých dřevin, jako jsou vrby, bříza, osika, jeřáb, vytvářejí
z hlediska fauny lepidopter jedinečné a jistě bohaté stanoviště, připomínající některá místa v
nedaleké přírodní rezervaci Malá Strana.
– 27 –
11. OBRATLOVCI (VERTEBRATA)
Ing. Pavel Vonička, Správa CHKO Jizerské hory, U Jezu 10, Liberec
Systematický průzkum obratlovců PR Malá Strana nebyl proveden. Následující přehled je sestaven z autorových pozorování během exkurzí v letech 1994-2004. Zvláště chráněné druhy
jsou zvýrazněny.
Ryby (Pisces)
Phoxinus phoxinus – střevle potoční
Vysazena Správou CHKO Jizerské hory do rybníčku na Rovném potoce v roce 2003.
Salvelinus fontinalis – siven americký
Ryby neznámého původu zjištěny v rybníčku a Rovném potoce v roce 2004. Likvidují populaci střevle.
Obojživelníci (Amphibia)
Rana temporaria – skokan hnědý
Pravidelný výskyt po celém území rezervace, rozmnožování v rybníčku na Rovném potoce.
Triturus alpestris – čolek horský
Pravidelný výskyt, rozmnožování v rybníčku.
Aves – ptáci
Anas platyrhynchos – kachna divoká
Hnízdí několik párů na březích rybníčku a podél Rovného potoka.
Anthus pratensis – linduška luční
Pravidelně hnízdící druh v několika párech na loukách.
Buteo buteo – káně lesní
Pravidelně pozorovaný druh, přímo na území rezervace nehnízdí.
Columba palumbus – holub hřivnáč
Pravidelně pozorovaný druh, možné hnízdění v porostech dřevin na území rezervace.
Corvus corax – krkavec velký
Pravidelně pozorován na přeletu, přímo v území nehnízdí, zalétá sem za potravou.
Corvus corone cornix – vrána obecná šedá
Ojediněle pozorovaný druh, přímo v území nehnízdí, zalétá sem za potravou.
Coturnix coturnix – křepelka obecná
Zastižena na území rezervace jen ojediněle. 17.5.2002 – hlas 1 samce.
Crex crex – chřástal polní
Pravidelně hnízdí minimálně 1 pár v horní části rezervace. Pozorování v hnízdní sezóně 2002, 2003.
Cuculus canorus – kukačka obecná
Pravidelně pozorovaný druh, pravděpodobně se rozmnožuje na území rezervace.
Emberiza citrinella – strnad obecný
Hojně hnízdí po celém území.
Erithacus rubecula – červenka obecná
Pravidelně hnízdí v porostech dřevin po obvodu rezervace.
Falco tinnunculus – poštolka obecná
Pravidelně pozorovaný druh, hnízdění na území rezervace nepravděpodobné, zalétá sem za potravou
z hnízdiště na budovách v obci.
Fringilla coelebs – pěnkava obecná
Hojně hnízdí v porostech dřevin po celém území.
Gallinago gallinago – bekasina otavní
Pravidelně hnízdící druh v počtu 2-3 párů. V území pozorován od roku 1984 (R. Kocvera – ústní sdělení) od
konce dubna (24.4.) po celý květen a červen.
– 28 –
Garrulus glandarius – sojka obecná
Pravidelně se vyskytující a pravděpodobně hnízdící druh v porostech po obvodu rezervace.
Locustella fluviatilis – cvrčilka říční
V posledních letech pravidelně hnízdící druh v porostech vysokých bylin.
Parus ater – sýkora uhelníček
Hnízdící druh v porostech smrků v severovýchodní části území.
Parus caeruleus – sýkora modřinka
Hojně hnízdí v porostech dřevin po obvodu rezervace.
Parus major – sýkora koňadra
Hojně hnízdí v porostech dřevin po obvodu rezervace.
Phoenicurus ochruros – rehek domácí
Pravidelně hnízdí na budovách v ochranném pásmu rezervace.
Phylloscopus collybita – budníček menší
Hojně hnízdí po celém území.
Phylloscopus trochilus – budníček větší
Hojně hnízdí po celém území rezervace, patří k dominantním druhům.
Saxicola rubetra – bramborníček hnědý
Pravidelně hnízdící druh v několika párech.
Sitta europaea – brhlík lesní
Hnízdí v porostech dřevin po obvodu rezervace.
Sturnus vulgaris – špaček obecný
Hojně se vyskytující druh, hnízdí ve starých stromech po obvodu rezervace.
Sylvia atricapilla – pěnice černohlavá
Pravidelně a hojně hnízdící druh v keřových porostech.
Sylvia communis – pěnice hnědokřídlá
Pravidelně hnízdící druh.
Turdus merula – kos černý
Hojně hnízdí v porostech dřevin.
Turdus philomelos – drozd zpěvný
Pravidelně a hojně hnízdící druh.
Turdus pilaris – drozd kvíčala
Nepravidelně pozorovaný druh, možné hnízdění na území rezervace v porostech dřevin po obvodu.
Turdus viscivorus – drozd brávník
Pravidelně pozorovaný druh na loukách v rezervaci, pravděpodobné hnízdění v lesních porostech mimo
chráněné území.
K významným druhům patří ptáci, vázaní na přítomné louky a mokřady – bekasina otavní,
bramborníček hnědý, chřástal polní, křepelka obecná. Tyto druhy patří zároveň ke zvláště
chráněným.
– 29 –
Dodatek k plánu péče
o: Přírodní rezervaci Malá Strana
na období: 2011-2014
................................
září 2011
Dodatek k plánu péče o PR Malá Strana
1. ÚVOD
Tento text je dodatkem k plánu péče o Přírodní rezervaci Malá Strana (VIŠŇÁK 2004),
s platností na roky 2005-2014. Důvodem zpracování je legalizace vodní nádrže, která je součástí tohoto zvláště chráněného území. Potřeba legalizace vyplynula z novely vodního zákona
č. 150/2010 Sb. Uživatel vodního díla, jimž je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, nechal
počátkem roku 2011 zpracovát firmou Envicons s. r. o. „dokumentaci stávajícího stavu“ a
provizorní manipulační řád. Následně zažádal příslušný vodoprávní úřad (Městský úřad Jablonec n. Nisou, odbor stavební a životního prostředí, oddělení životního prostředí a státní památkové péče) o udělení povolení k nakládání s povrchovými vodami – k jejich vzdouvání a
akumulaci.“ Povolení bylo uděleno dne 14. 4. 2011 s platností omezenou na 5 let. Důvodem
omezení je nevyhovující technický stav vodního díla vyžadující rekonstrukci. K ní by mělo
být přistoupeno v průběhu tohoto pětiletého období. Rekonstrukce bude znamenat významný
zásah do přírodních hodnot území a mohla by mít za následek poškození předmětu ochrany.
Z tohoto důvodu je zapotřebí stanovit předběžné podmínky provádění zamýšlených opatření.
2. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA VODNÍHO DÍLA MALÁ STRANA
Vzhledem k tomu, že ve stávajícím plánu péče o PR Malá Strana nebyla nádrži věnována větší pozornost, doplňuji na tomto místě základní identifikační a technické údaje k vodnímu dílu.
V technickém popisu díla jsou uvedeny i nedostatky, které vyvolávají potřebu rekonstrukce.
Údaje jsou převzaty z dokumentace firmy Envicons s. r. o. z března 2011, v jednotlivostech i
z rozhodnutí vodoprávního úřadu.
Identifikační údaje
Vodní tok: Malostranský potok (Rábenka)1
Hydrologické číslo povodí: 2-04-07-006/17
Říční km vodního toku: hráz 2,500
Plocha povodí k profilu vodního díla: 0,94 km2
Vodní dílo: Malá Strana2
Charakter vodního díla: průtočná
Kategorie vodního díla: IV. kategorie
Umístění vodního díla: pozemkové parcely č. 398/2, 495/2
Obecní úřad: Lučany nad Nisou
Kraj: Liberecký
Vlastník vodního díla: Česká republika, AOPK ČR
Uživatel vodního díla: ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
1 V některých mapách je pro tuto vodoteč použito jméno „Rovný potok“ (toto označení je uvedeno i v plánu péče). Zpracovatel citované technické dokumentace použil patrně omylem jméno „Rybenka“.
2 V rozhodnutí vodoprávního úřadu je vodní dílo nazváno „Lučany nad Nisou – vodní plocha PR Malá Strana –
Horní Maxov“
–2–
Účel vodního díla: krajinotvorná nádrž (na ochranu bioty, hydromeliorační nádrž), retenční
(retenční nádrž s malým zásobním prostorem).
Základní technické parametry
Hráz nádrže je nehomogenní: – zděná (kamenná rovnanina do cementové malty z žulových
kvádrů), kolmá návodní strana hráze s dosypáním zeminou ze vzdušné strany. Kóta koruny
nábřežní zdi 710,71 m n.m., délka hráze 49,32 m, šířka hráze v koruně (bez dosypání) 1,14 m,
celková šířka koruny hráze je cca 1,14 – 3,00 m. Největší výška koruny zdi hráze je nade
dnem 3,00 m, převýšení koruny hráze nad hladinou stálého nadržení 0,84 m. Zdivo návodního
líce hráze vykazuje závažné nedostatky. Jedná se o trhliny s výpadky zdiva. Jsou způsobených zejména povětrnostními vlivy v daných klimatických poměrech, které zapříčinily zvětrání a uvolněním spár vyplněných cementovou maltou.
Další závadou je narušování hráze vrůstáním kořenů vzrostlé vegetace. Situace je problematická zejména v odpadním kanálu, kde je řada žulových kvádrů z kamenného záhozu (rovnaniny) odplavena níže do koryta toku, kde působí nežádoucí vzdutí. Dlouhodobým neprováděním běžné údržby se tento závadný stav dále zhoršuje.
Bezpečnostní přeliv nádrže je korunový umístěný cca v polovině hráze. Druh přelivu – pevný s umístěním v ose původního koryta toku. Osa spadiště, skluzu, vývařiště i odpadní koryto
je v přímce. Šířka přepadové hrany 2,70 m, výška přepadové hrany 2,32 m. Vývar v délce
1,25 m s hloubkou 0,20 m, spadiště. Konstrukce přelivu je zdivo z kamenné rovnaniny (žula)
do cementové malty. Koruna přelivu je zaoblená a je obložená žulovými kvádry. Vývar přechází za prahem plynule do odpadního koryta, zpevněného v přechodové části záhozem z lomového kamene (žula) do cementové malty. Vývar výpusti je zděný a níže situované odpadní
koryto se postupně zužuje a plynule navazuje na zemní koryto toku pod nádrží.
Kóta přepadové hrany bezpečnostního přelivu v současné době fixuje nejnižší hladinu stálého
nadržení se kterou není možné manipulovat. Technický stav zděných konstrukcí vykazuje
velké množství trhlin a výpadků zdiva. Těleso přelivu včetně podjezí vykazuje absencí dlouhodobé neúdržby.
Manipulační (výpustný) objekt. Je součástí tělesa bezpečnostního přelivu. Tvoří jej betonová trubní výpusť o průměru 0,4m a délce 2,73 m s tabulovým uzávěrem. Kóta dne výpusti v
místě vtoku potrubí 707,93 m n.m. Pod tělesem bezpečnostního přelivu je umístěno vyústění
výpustného potrubí. Zařízení uzávěru je nefunkční a proto není možné s hladinou v nádrži
manipulovat. Výpustný objekt je v havarijním stavu.
Zdrž nádrže. Vzdutím vody je vytvořena průtočná nádrž o objemu 1590,3 m3 (při hladině
stálého nadržení). Zatopená plocha při téže hladině je 2056,4 m2. Délka vzdutí při hladině stálého nadržení je 73 m. Prostor zdrže je silně zanesen splaveninami, jejichž celkový objem činí
909 m3 (cca 3/5 objemu vody při normální hladině vody). Tloušťka nánosů se pohybuje v
rozmezí od 0,3 do 0,8 m. Nádrž se začíná vlivem sukcesních pochodů zazemňovat. Dochází k
neřízenému zarůstání náletovými dřevinami a opadem organického materiálu. Objem bahna
tvoří cca. 3/5 objemu vody v nádrži.
Dle ČSN 75 2410 „k hrázi a funkčnímu zařízení musí být přístup“ K hrázi VD chybí řádný
přístup mechanizace pro zajištěn údržby hráze a funkčních objektů.
Vznik nádrže se datuje před rokem 1938. Archivní projektová dokumentace, původní technické parametry o nádrži či jiné údaje o nádrži nejsou k dispozici.
–3–
Navrhovaná opatření
Firma Envicons s. r. o., která je zpracovatelem dokumentace „Legalizace vodního díla v PR
Malá Strana“ předkládá následující koncept návrhu opatření (kráceno):
Návrh opatření by neměl opomenout důkladnou inventarizaci a obnovu vegetačních doprovodů nádrže, které nejsou výrazně biologicky, esteticky, krajinotvorně cenné a naopak způsobují
narušení nejen hrázového tělesa, ale přispívají i k akceleraci zazemňování nádrže. Na vlastní
hrázi – minimálně na návodní straně a koruně hráze je tak z bezpečnostního hlediska
nutné jejich úplné odstranění.
Dále se důrazně doporučuje oprava trhlin v hrázovém tělesu jejich vyspárováním a také
celkové statické posouzení hráze. Nutností je také oprava odpadního kanálu, v jehož těleso
poznamenala silně eroze (vymleté spáry, vypadané kameny).
Důraz by měl být kladen také na umožnění manipulace s vodní hladinou, tedy rekonstrukce
výpustného objektu (nejlépe jeho nahrazení stavidlovým resp. požerákovým v.o.). S tím souvisí i rekonstrukce bezpečnostního objektu (dimenzovaného na Q 100, případně na nižší
návrhový průtok, což by mělo vzejít z požadavků vodoprávního úřadu či povodňové komise).
Tento objekt by měl být součástí stávajícího přelivu, případně je možné ho pojmout jako boční při severním okraji hráze. Dalším nezbytným opatřením z hlediska funkčnosti nádrže je
odbahnění zejména u hráze – jako opatření vyvolané rekonstrukcí hráze a především umístěním objektu pro manipulaci. Odtěžení sedimentu v ploše považujeme rovněž za vhodné z
technického hlediska, nicméně jeho míru je třeba ustanovit v souladu s ochrannými podmínkami přírodní rezervace.
Dále by bylo vhodné umožnit příjezd ke hrázi prostřednictvím výstavby zemní komunikace,
která by později sloužila k údržbě nádrže.
Za zvážení by stálo i migrační zpřístupnění nádrže pro protiproudovou migraci ichtyofauny.
Výše uvedené koncepty a návrhy opatření je nevhodnější realizovat v rámci komplexně pojaté
revitalizační stavby.
(Další text již vyjadřuje pouze názory zpracovatele plánu péče, resp. tohoto dodatku.)
3. VÝZNAM NÁDRŽE Z HLEDISKA OCHRANY PŘÍRODY
Vodní dílo je situováno při severozápadním okraji PR Malá Strana. Jedná se o jedinou významnější vodní plochu v ZCHÚ, s hladinou o výměře 0,2 ha. Z hlediska výměry rezervace
(28,4 ha, OP 13,6 ha) jde o poměrně zanedbatelnou část území, kvalitativně tomu tak ovšem
není. V blízkosti nádrže se rozkládají reprezentativní biotopy mokřadních a ostřicových luk
s ohroženou a vzácnou květenou. Byl zde zjištěn výskyt celkem 7 zvláště chráněných druhů
rostlin a 14 druhů červeného seznamu. Zcela zásadní význam má stabilní populace silně pohroženého druhu všivce bahenního (Pedicularis palustris), který zde má jedinou lokalitu
v CHKO Jizerské hory. Tento druh je zde vázán na trvale zvodnělou část pobřeží komunikující s vodní hladinou nádrže. Z dalších významnějších druhů se v blízkosti pravého břehu nádrže vyskytují zejména prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a Fuchsův (D. fuchsii). Tyto
druhy jsou již na dalších místech PR relativně hojné. V přítokové oblasti (při pravém břehu
potoka, resp. na jeho pravostranném přítoku) byl v minulosti zjištěn další vzácný druh – zdrojovka potoční (Montia hallii), jejíž výskyt se aktuálně nepodařilo potvrdit.
–4–
Ze zoologického hlediska je nádrž významná především jako rozmnožiště obojživelníků,
opakovaně zde byl pozorován mj. čolek horský (Triturus alpestris). V roce 2003 zde byla vysazena střevle potoční (Phoxinus phoxinus), současný stav populace však není autorovi znám.
Příznivý stav bioty v zájmovém území lze připisovat minimálním antropogenním zásahům
v posledních desetiletích. Absence údržby nádrže umožnila zazemňování zdrže a tím i vznik
litorálního prostředí na velké části plochy nádrže. Souběžně působícím příznivým faktorem je
i přiměřená rybí obsádka.
V příloze této dokumentace je popsán současný botanický stav území na základě průzkumu
z léta r. 2011.
4. DOPORUČENÍ PRO REKONSTRUKCI VODNÍHO DÍLA
Uvažovaný záměr na rekonstrukci (revitalizaci?) vodního díla přináší značná rizika pro biotu
dotčeného území. Prostorové rozložení cenných biologických fenoménů (biotopů, ohrožených
organismů) má pro realizaci záměru limitující až bezmála vylučující význam, současně však
nabízí možnosti, jak požadovaných cílů dosáhnout za cenu přijatelných dopadů na živou přírodu. Pro konkrétnější hodnocení dílčích záměrů je klíčová informace, že cennější ochranářské fenomény jsou soustředěny na pravý břeh nádrže, a to již od koruny hráze výše k přítoku.
V tomto prostoru jsou tedy jakékoliv stavební zásahy velmi nevhodné až nežádoucí. Platí to
zejména o nalezišti všivce bahenního, které dle aktuálního zjištění zahrnuje pobřežní úsek
zhruba 15-30 m od koruny hráze. Vzhledem k tomu, že tato rostlina je zde vázána na vodní
hladinu, nelze zde připustit ani těžbu sedimentu, neboť by to nevyhnutelně mělo za následek
výrazné zdecimování populace až její úplný zánik. Naproti tomu levý břeh nádrže a víceméně
i přítoku je z ochranářského hlediska mnohem méně významný a pokud po rekonstrukci bude
tento prostor uveden do víceméně přírodního stavu, není důvod zde ukládat zásadní omezení.
Za relativně málo hodnotné lze označit i podhrází, s výjimkou sečené rašelinné louky při severním okraji tohoto prostoru. V levém břehu pod výpustí byl nicméně v minulosti pozorován
vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha)), takže i zde je na místě určitá zdrženlivost při
plánování a realizaci stavebních zásahů.
K dílčím záměrům rekonstrukce lze zaujmout následující stanoviska:
1) Rekonstrukce hráze a souvisejících objektů, výřez náletových dřevin. Oprava i rozsáhlejší
rekonstrukce hráze a dalších objektů je možná za dvou předpokladů: a) nebude přitom významněji dotčen pravobřežní litorál nádrže; b) bude prováděna v mimovegetační dobu a
k napuštění dojde hned počátkem následující sezóny. Vůči výřezu náletových dřevin na hrázi
i na dalších místech nelze vznést větší námitky.
2) Odbahnění zdrže. Těžbu sedimentu nelze provádět při pravém břehu nádrže, neboť by tím
došlo k nevratnému poškození biotopu všivce bahenního. Lze provést odbahnění v prostoru
paty hráze, v maximální vzdálenosti do 10 m od hráze. Sediment bude vyklízen pouze na levý
břeh nádrže, na pravý se nebude vyjíždět. Sediment bude vyvezen z území rezervace,
v žádném případě nebude deponován v březích či v podhrází. Dále je přijatelné provést odbahnění v levobřežní části zdrže, ale pouze tak, aby nedošlo ke zhroucení litorálu na pravém
břehu.
3) Vybudování přístupové komunikace. Vzhledem k nižší hodnotě zastoupených biotopů
v levobřežní části území je výstavba přístupové komunikace z jižní strany možná. Povrch
komunikace by měl být nezpevněný, umožňující spontánní zatravnění (bez provádění travního výsevu).
–5–
Manipulace vodní hladinou. V současnosti není vzhledem k havarijnímu stavu vodního díla
možná. Po dokončení rekonstrukce je třeba hladinu udržovat zhruba na stávající výši (s odchylkou do 5 cm) a omezit její kolísání na nezbytnou míru. Rovněž tak omezit frekvenci vypouštění nádrže a dobu vypuštění. Neprovádět letnění ani zimování. Při stanovení rybí obsádky vyloučit býložravé ryby s velkými potravními nároky (kapry aj.), nádrž lze ponechat i bez
umělého zarybnění. Zvážit účelnost vybudování rybího přechodu.
–6–
Příloha Dodatku k plánu péče
BOTANICKÝ PRŮZKUM PŘEHRADNÍ NÁDRŽE A JEJÍHO BLÍZKÉHO OKOLÍ
1. Úvod
PR Malá Strana je botanicky dobře probádanou lokalitou. První podrobné šetření, z něhož
vzešel návrh na vyhlášení zvláště chráněného území, zde prováděly BLAŽKOVÁ & HOUŠKOVÁ
(1991). Přibližně ve stejné dobře zde uskutečnil inventarizační botanický průzkum autor tohoto textu (VIŠŇÁK 1991). O několik let později tu zpracovala botanicky zaměřenou diplomovou
práci NOVOTNÁ (1995). V rámci mapování biotopů pro vytváření soustavy Natura 2000 vyhodnotila širší území PAVLŮ (2002). Autor tohoto textu provedl další (méně podrobné) šetření
na lokalitě v souvislosti se zpracováním dosud platného plánu péče (VIŠŇÁK 2004).
Pro účely předkládaného doplňku byl proveden doplňující průzkum v blízkém okolí přehradní
nádrže. V rámci něj byla zdokumentována květena tohoto nevelkého území a pořízen jednoduchý popis vegetace na dílčích plochách. Lokalita byla navštívena nejprve 15. 6. 2011,
vlastní průzkum, z něhož byl pořízen zápis, pak proběhl dne 27. července 2011.
Zájmové území průzkumu zahrnuje vlastní nádrž a navazující pobřeží do vzdálenosti cca 20
m od břehu a dále oblast přítoku, na východě zhruba ohraničenou okrajem remízku přiléhajícího k levému břehu potoka. Vědecké názvosloví rostlin v dalším textu vychází z KUBÁTA et
al. (2002).
2. Výsledky floristického průzkumu
Celkem bylo ve sledovaném území zjištěno 127 druhů cévnatých rostlin dle níže připojeného
seznamu. Jedná se v převážné míře o druhy přírodních biotopů, zejména vlhkých až rašelinných luk a druhy s těžištěm rozšířením v submontánním až montánním stupni. Synantropní
prvky jsou zastoupeny ve velmi malé míře, naproti tomu je přítomna řada druhů vzácných a
ohrožených. Ve 14 případech jde o druhy zařazené do červeného seznamu (PROCHÁZKA
2001), z čehož jsou 2 druhy v kategorii C2 (taxony silně ohrožené), a po šesti druzích
v kategoriích C3 (taxony ohrožené) a C4 (vzácnější taxony vyžadující pozornost). V sedmi
případech se jedná o druhy zvláště chráněné dle zákona o ochraně přírody a krajiny č.
114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. – tři druhy (všivec bahenní, všivec lesní a zdrojovka
potoční) jsou řazeny k druhům silně ohroženým, zbývající čtyři (prha arnika, prstnatec Fuchsův, prstnatec májový a vemeník zelenavý) náleží do kategorie druhů ohrožených. V případě
vemeníku zelenavého a zdrojovky potoční jde ovšem o nálezy z minulých let, které se při
současném průzkumu nepodařilo potvrdit. Stručné poznámky k výskytu ohrožených a zvláště
chráněných druhů jsou připojeny za tabulkou č. 1.
Floristický přehled
vědecké jméno
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Aegopodium podagraria
Agrostis canina
Agrostis capillaris
Achillea millefolium
Achillea ptarmica
Ajuga reptans
autor
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
české jméno
javor mléč
javor klen
bršlice kozí noha
psineček psí
psineček tenký
řebříček obecný
řebříček bertrám
zběhovec plazivý
–1–
frq
1
1-2
1
2-3
2
1
2
2
pův
i
i
i
i
i
i
i
i
žf
p
p
gh
h
h
h
h
h
str
c
c
c
csr
csr
c
cs
csr
urb
3
3
3
2
3
3
2
2
zel hem hoj
1 2 3
3 2 2
3 2 3
6 1 2
1 2 3
3 2 3
5 2 2
3 2 3
vědecké jméno
Anemone nemorosa
Angelica sylvestris
Anthoxanthum odoratum
Arnica montana
Athyrium filix-femina
Avenella flexuosa
Betula pendula
Betula pubescens
Bistorta major
Briza media
Calamagrostis villosa
Callitriche palustris
Caltha palustris
Campanula patula
Campanula rotundifolia
Cardamine amara
Cardaminopsis halleri
Carex canescens
Carex demissa
Carex echinata
Carex nigra
Carex panicea
Carex rostrata
Cicerbita alpina
Cirsium oleraceum
Cirsium palustre
Crepis paludosa
Cystopteris fragilis
Dactylis glomerata
Dactylorhiza fuchsii
Danthonia decumbens
Deschampsia cespitosa
Dryopteris carthusiana
Dryopteris filix-mas
Eleocharis palustris
Elytrigia repens
Epilobium angustifolium
Epilobium montanum
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Equisetum fluviatile
Equisetum sylvaticum
Eriophorum angustifolium
Eriophorum vaginatum
Fagus sylvatica
Festuca rubra
Filipendula ulmaria
Fragaria vesca
Galium album
Galium palustre
Galium pumilum
autor
L.
L.
L.
L.
(L.) Roth
(L.) Parl.
Roth
Ehrh.
S. F. Gray
L.
(Chaix) j. F. Gmel.
L. em. Schotsman
L.
L.
L.
L.
(L.) Hayek
L.
Hornem.
Murray
(L.) Reichard
L.
Stokes ex With.
(L.) Wallr.
(L.) Scop.
(L.) Scop.
(L.) Moench
(L.) Bernh.
L.
(Druce) Soó
(Rchb.) Hunt et Summ.
(L.) DC.
(L.) P. B.
(Vill.) H. P. Fuchs
(L.) Schott
(L.) R. et Sch.
(L.) Desv.
L.
L.
Schreber
L.
L.
L.
Honck.
L.
L.
L.
(L.) Maxim.
L.
Mill.
L.
Murray
české jméno
sasanka hajní
děhel lesní
tomka vonná
prha arnika
papratka samice
metlička křivolaká
bříza bělokorá
bříza pýřitá
rdesno hadí kořen
třeslice prostřední
třtina chloupkatá
hvězdoš jarní
blatouch bahenní
zvonek rozkladitý
zvonek okrouhlolistý
řeřišnice hořká
řeřišničník Hallerův
ostřice šedavá
ostřice skloněná
ostřice ježatá
ostřice obecná
ostřice prosová
ostřice zobánkatá
mléčivec alpský
pcháč zelinný
pcháč bahenní
škarda bahenní
puchýřník křehký
srha laločnatá
prstnatec Fuchsův
prstnatec májový
trojzubec poléhavý
metlice trsnatá
kapraď osténkatá
kapraď samec
bahnička mokřadní
pýr plazivý
vrbovka úzkolistá
vrbovka horská
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
přeslička mokřadní
přeslička lesní
suchopýr úzkolistý
suchopýr pochvatý
buk lesní
kostřava červená
tužebník jilmový
jahodník lesní
svízel bílý
svízel bahenní
svízel nízký
–2–
frq
1
1
2
1
2
1
2
1
2-3
1
2
1
2
1
1-2
1
2
2
1
2
3
2
1-2
1
1
2
2-3
1-2
1-2
1-2
1-2
1
2
1
1
1
1
1-2
1
1
2
2-3
2
2
1
1
2-3
2
1
1-2
2
1
pův
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
žf
g
h
th
h
h
h
p
p
gh
h
hg
at
h
h
h
h
h
h
h
h
g
gh
ah
h
h
h
h
h
h
g
g
h
h
h
h
a
g
h
hc
h
h
ag
g
ga
h
p
h
h
h
h
h
h
str
csr
c
csr
csr
cs
cs
c
cs
c
csr
c
csr
csr
csr
csr
csr
csr
s
csr
s
csr
cs
c
c
c
c
c
csr
csr
cs
c
cs
cs
cs
c
c
cs
cs
csr
cs
cs
cs
cs
c
c
csr
c
csr
csr
urb
2
1
2
1
2
2
3
1
2
2
1
1
1
2
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
2
2
1
2
3
1
1
1
2
2
2
2
3
2
3
1
1
1
1
1
1
2
3
2
2
3
1
1
zel hem hoj
3 1 3
3 2 2
3 2 3
r
1 1
3 2 3
3 1 3
3 2 3
4 1 2
5 2 2
5 2 2
1 1 3
6 2 2
5 1 2
5 2 3
3 2 3
3 1 2
4 2 2
5 1 2
6 1
5 1 2
5 1 2
5 1 2
5 1 2
4 1 1
5 2 3
5 2 3
5 1 2
6 2 2
1 2 3
7 1 1
r
1 1
5 1 2
3 2 3
3 1 2
3 1 2
3 1 2
1 3 3
3 2 3
3 2 2
r
1 1
6 1 1
5 1 2
3 1 3
6 1 2
6 1 1
3 1 3
3 2 3
5 2 3
5 1 3
3 2 3
5 1 2
5 1 1
vědecké jméno
Galium uliginosum
Geranium sylvaticum
Geum rivale
Glyceria fluitans
Heracleum sphondylium
Hieracium laevigatum
Hieracium lachenalii
Holcus mollis
Homogyne alpina
Hypericum maculatum
Chaerophyllum hirsutum
Juncus articulatus
Juncus bulbosus
Juncus conglomeratus
Juncus filiformis
Juncus squarrosus
Lemna minor
Leucanthemum ircutianum
Linaria vulgaris
Lotus uliginosus
Luzula sudetica
Maianthemum bifolium
Melampyrum sylvaticum
Mentha arvensis
Myosotis nemorosa
Nardus stricta
Oxalis acetosella
Phleum pratense
Picea abies
Plantago major
Poa annua
Poa pratensis
Poa trivialis
Populus tremula
Potentilla erecta
Prunus padus
Pyrola minor
Ranunculus acris
Ranunculus auricomus
Ranunculus repens
Rubus idaeus
Rumex acetosa
Rumex obtusifolius
Salix aurita
Salix caprea
Scirpus sylvaticus
Senecio ovatus
Silene dioica
Sorbus aucuparia
autor
L.
L.
L.
(L.) R. Br.
L.
Willd.
Suter
L.
(L.) Cass.
Crantz
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
DC.
Mill.
Schkuhr
(Willd.) Schult.
(L.) F. W. Schmidt
L.
L.
Bess.
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) Karsten
L.
L.
L.
L.
L.
(L.) Räuschel
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
L.
Gaert., Mey. et Sch.
(L.) Claivr.
L.
české jméno
svízel močálový
kakost lesní
kuklík potoční
zblochan vzplývavý
bolševník obecný
jestřábník hladký
jestřábník Lachenalův
medyněk měkký
podbělice alpská
třezalka skvrnitá
krabilice chlupatá
sítina článkovaná
sítina cibulkatá
sítina klubkatá
sítina niťovitá
sítina kostrbatá
okřehek menší
kopretina časná
lnice květel
štírovník bažinný
bika sudetská
pstroček dvoulistý
černýš lesní
máta rolní
pomněnka hajní
smilka tuhá
šťavel kyselý
všivec bahenní
všivec lesní
bojínek luční
smrk ztepilý
jitrocel větší
lipnice roční
lipnice luční
lipnice obecná
topol osika
mochna nátržník
střemcha obecná
hruštička menší
pryskyřník prudký
pryskyřník zlatožlutý
pryskyřník plazivý
ostružiník maliník
šťovík kyselý
šťovík tupolistý
vrba ušatá
vrba jíva
skřípina lesní
starček Fuchsův
silenka dvoudomá
jeřáb ptačí
–3–
frq
2
1-2
1-2
2
1-2
1-2
1-2
2
1-2
2
1
1
1
1
1
2-3
1
2
1
1
1
1-2
1-2
1-2
1
2
2
2
1
1
1
2
1
1
1
1-2
2
2-3
1
1
1-2
1-2
2
2
2
1
3
2
2-3
2
1-2
1-2
pův
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
a
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
žf
h
h
h
ah
h
h
h
gh
h
h
h
h
h
h
h
gh
h
a
h
gh
h
h
g
tb
gh
h
h
gh
hb
hb
h
p
ht
th
h
hc
p
h
pn
hc
h
h
h
nz
h
h
n
np
g
h
h
pn
str
csr
c
c
cs
c
cs
cs
csr
csr
csr
c
csr
csr
csr
c
csr
csr
c
csr
csr
csr
s
c
csr
cs
csr
c
c
csr
r
c
csr
c
csr
c
s
c
csr
csr
c
c
c
c
c
cs
c
c
c
urb
1
1
1
2
2
2
2
2
1
1
2
1
1
1
2
1
1
2
2
3
1
1
2
1
3
1
1
2
1
1
2
1
3
3
3
3
2
1
2
1
2
2
3
2
2
3
1
3
1
2
2
2
zel hem hoj
6 1 2
5 1 2
6 1 1
3 1 2
3 2 3
3 2 2
3 1 2
3 2 3
4 1 1
5 1 3
3 1 2
4 1 1
5 2 2
6 1 1
6 2 2
6 1 2
4 1 2
3 2 2
3 2 3
3 3 3
5 1 2
r
1 1
3 1 2
4 1 1
5 2 2
6 1 2
5 1 2
3 1 3
r
1 1
r
1 1
5 2 3
5 2 3
3 3 3
3 3 3
3 2 3
1 3 3
3 2 3
5 1 2
5 1 2
6 1 1
3 2 3
3 1 2
3 2 3
3 2 3
3 2 3
1 2 3
5 1 2
3 2 3
5 2 2
3 1 3
3 2 2
3 1 3
vědecké jméno
Sparganium emersum
Stellaria alsine
Taraxacum sect. Ruderalia
Thlaspi caerulescens
Trientalis europaea
Trifolium pratense
Trifolium repens
Typha latifolia
Vaccinium myrtillus
Vaccinium vitis-idaea
Valeriana excelsa subsp. sambucifolia
Veratrum album subsp. lobelianum
Veronica chamaedrys
Vicia cracca
Viola palustris
autor
Rehm.
Grimm
Kirsch., Ollg. et Štěp.
J. et C. Presl
L.
L.
L.
L.
L.
L.
(Mikan fil.) Holub
(Bernh.) Arcang.
L.
L.
L.
české jméno
zevar jednoduchý
ptačinec mokřadní
pampeliška lékařská
penízek namodralý
sedmikvítek evropský
jetel luční
jetel plazivý
orobinec širolistý
brusnice borůvka
brusinka obecná
kozlík výběžkatý bezolistý
kýchavice bílá Lobelova
rozrazil rezekvítek
vikev ptačí
violka bahenní
frq
1-2
1-2
1
1
1-2
1
1-2
2-3
1-2
1
2
pův
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
i
žf
a
h
h
h
g
h
ch
ah
z
z
h
str
cs
csr
csr
cs
s
c
csr
cs
cs
cs
c
urb
1
1
3
1
1
2
3
2
1
1
1
zel hem hoj
6 1 1
4 1 2
3 3 3
6 2 2
3 1 2
3 2 3
3 3 3
3 2 2
5 1 3
5 1 2
5 1 2
1-2 i
g
4
1
1
1-2 i
1 i
3 i
c csr 2
hl c 2
h s 1
5
3
6
2
2
1
3
3
2
Vysvětlivky:
frq: relativní hojnost výskytu ve sledovaném území: 1 – druh vzácný nebo jen místy (maloplošně) hojnější, 2 –
druh roztroušeně se vyskytující nebo i v části území hojný, 3 – druh na většině území hojný až obecný;
v nerozhodných případech jsou použity mezistupně 1-2 a 2-3.
pův: původnost výskytu v květeně: i – indigenní, a – archeofyt, n – neofyt;
žf: životní forma: t – terofyt, g – geofyt, h – hemikryptofyt, c – bylinný chamaefyt, z – dřevnatějící chamaefyt, p
– fanerofyt, n – nanofanerofyt, a – hydrofyt, l – liána, b – poloparazit.
str: typ strategie (sec. GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S – stresová, R – ruderální).
ur: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům – WITTIG et al. 1985): druhy 1 – urbanofobní, 2 – mírně
urbanofobní, 3 – urbanoneutrální, 4 – mírně urbanofilní, 5 – urbanofilní.
zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 – progresivní hojné, 2 – progresivní méně běžné, 3 – stagnující hojné,
4 – stagnující méně běžné, 5 – ustupující hojné, 6 – ustupující méně běžné, 7 – vzácné, r – červený seznam (kategorie C1-C3), e – efemérní výskyt.
he: hemerobie – vztah k člověkem ovlivněným místům: 1 – druh rostoucí převážně v antropicky málo zasažených porostech; 2 – druh rozšířený převážně v polopřirozených formacích; 3 – výrazně synantropní druh, typický pro ruderální a segetální vegetaci.
hoj: regionální rozšíření druhu zhruba pro území Libereckého kraje: 1 – druh relativně vzácný, někdy ve specifických biotopech lokálně hojný; 2 – druh poměrně častý, ne však zcela běžně rozšířený, v některých územích
může být i vzácný; 3 – všeobecně hojný, běžně rozšířený druh (ve specifických územích může být pouze roztroušený).
Použité údaje jsou dílem převzaty z databáze FRANK & KLOTZ (1990), dílem vlastní.
–4–
Tabulka č. 1: Přehled druhů červeného seznamu a druhů zvláště chráněných
vědecké jméno
české jméno
frq
čs
zchd
? Montia hallii
Arnica montana
Epilobium obscurum
Luzula sudetica
? Platanthera chlorantha
Cicerbita alpina
Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii
Epilobium palustre
Valeriana excelsa subsp. sambucifolia
Veratrum album subsp. lobelianum
všivec bahenní
zdrojovka potoční
prha arnika
prstnatec májový
vrbovka tmavá
bika sudetská
všivec lesní
vemeník zelenavý
mléčivec alpský
prstnatec Fuchsův pravý
vrbovka bahenní
kozlík výběžkatý bezolistý
kýchavice bílá Lobelova
1
?
1
1-2
1
1-2
1
?
1
1-2
2
1
2
1-2
C2
C2
C3
C3
C3
C3
C3
C3
C4
C4
C4
C4
C4
C4
SO
SO
O
O
SO
O
O
frq – relativní četnost výskytu v území, viz legenda k floristickému seznamu; čs – kategorie červeného seznamu
ohrožené flóry ČR (PROCHÁZKA 2001) – taxony: C1 – kriticky ohrožené, C2 – silně ohrožené, C3 – ohrožené,
C4 – vzácnější vyžadující pozornost; zchd – kategorie zvláště chráněných druhů dle Vyhlášky MŽP ČR č.
395/1992 Sb. . KO – kriticky ohrožené, SO – silně ohrožené, O – ohrožené
Poznámky k rozšíření vzácnějších druhů
Arnica montana (prha arnika; C3, §3) – ve smilkové louce při sz. okraji území nepočetně, již
mimo dosah případných stavebních prací. V rezervaci poměrně hojný druh.
Cicerbita alpina (mléčivec alpský; C4) – pod hrází při břehu vodoteče. V širším okolí porůznu.
Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii (prstnatec Fuchsův pravý; C4, §3) – vlhké louky při pravém břehu nádrže a dále na východ, dosti početně. V PR Malá Strana jsou rozšířeny i hybridní populace s D. majalis (= D. x braunii), v zájmovém území ale nebyl výskyt tohoto taxonu
jednoznačně potvrzen.
Dactylorhiza majalis (prstnatec májový; C3, §3) – mokré louky při pravém břehu nádrže, dosti hojně.
Epilobium obscurum (vrbovka tmavá; C3) – litorální mokřiny, břehy potůčků, roztroušeně;
v Jizerských horách na podobných stanovištích vcelku častý druh.
Epilobium palustre (vrbovka bahenní; C4) – mokré a rašelinné louky při pravém břehu nádrže
a v přítokové oblasti, dosti hojně.
Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý; C4) – v podhrází u potoka místy.
Luzula sudetica (bika sudetská; C3) – ve smilkových trávnících při pravém břehu nádrže (též
na náspu staré cesty vedoucí ke zhlaví nádrže) a dále na východě pomístně.
Montia hallii (zdrojovka potoční; C2, §2) – druh známý z širší přítokové oblasti nádrže již
z dřívější doby, nyní však nepotvrzen. PAVLŮ (2002) uvádí lokalitu při pravém břehu přítoku
do nádrže, VIŠŇÁK (2004) zaznamenal výskyt na pravostranném přítoku výše proti proudu;
recentně se ale nepodařilo druh ani na jednom z těchto míst potvrdit. Vzhledem
k nenápadnosti druhu ovšem nelze vyloučit, že se v zájmovém území dosud vyskytuje.
–5–
Pedicularis palustris (všivec bahenní; C2, §2) – nejvýznamnější druh v území, který zde roste
na jediné známé lokalitě v Jizerských horách. Jedná se o poměrně bohatou a stabilní populaci
v litorálu při pravém břehu nádrže. Nesouvislý výskyt zahrnuje plochu o velikosti cca 1 ar,
v úseku mezi 15 a 30 m od hráze a cca 5 m od volné hladiny.
Pedicularis sylvatica (všivec lesní; C3; §2) – roste řídce v sv. části území, na vlhčích smilkových loukách napravo od potoka nad nádrží. V PR Malá Strana roste na celkem čtyřech širších lokalitách, z nichž tři se nacházejí v širším okolí nádrže.
Platanthera chlorantha (vemeník zelenavý; C3, §3) – druh byl v minulosti zaznamenán
v remízku pod hrází (při levém břehu potoka), kde nyní nebyl nalezen, pravděpodobně zde
však dosud přežívá. V sušších částech PR Malá Strana je rozšířen na více místech v dosti početných populacích.
Valeriana excelsa subsp. sambucifolia (kozlík výběžkatý bezolistý; C4) – ve stinnějších mezotrofních mokřinách kolem nádrže a u potoka roztroušeně.
Veratrum album subsp. lobelianum (kýchavice bílá Lobelova; C4) – roztroušený výskyt
v celém území.
3. Vegetační poměry
Zájmové území zaujímá vodní plochu malé přehradní nádrže a přilehlý terén zrašelinělé podmáčené pánve při Rovném (Malostranském) potoce. Původně se zde rozkládaly extenzivně
sečené ostřicové louky, které se zřejmě zčásti vyvinuly z dřívějších přirozených rašelinných
bezlesí či alespoň rozvolněných rašelinných lesů. V poválečném období bylo od hospodaření
ve vlhkých částech nivy víceméně upuštěno a byl tak uvolněn prostor sukcesi, jež vyústila
v mozaiku mokřadních lad či poměrně rezistentních ostřicových luk a pionýrských lesíků neb
pouhých keřových a stromových skupin. Teprve v posledních dvaceti letech se v rámci ochranářského managementu provádí pravidelné kosení velké části mokřadních a rašelinných luk.
Vlastní zájmové území tvoří hladina nádrže s poměrně vyhraněným litorálem. Většinu hladiny aktuálně porůstá Lemna minor, v širokém litorálu roste zejména Glyceria fluitans a Equisetum fluviatile, místy též Typha latifolia, řidčeji Sparganium emersum aj. Na přechod
z litorálu do břehu je vázán i nejvzácnější druh území – všivec bahenní (Pedicularis palustris). V r. 2004 v nádrži rostla hojně Elodea canadensis, nyní již nezjištěná. Její ústup může souviset se zarybněním nádrže.
V pravém břehu nádrže se rozkládají rašelinné louky as. Caricetum goodenowii, které
v oligotrofních úsecích slabě inklinují ke svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis,
v mezotrofnějších úsecích pak přecházejí do pcháčových luk svazu Calthion (as. AngelicoCirsietum palustris, popř. Scirpetum sylvatici). maloplošně se vyskytují i tužebníková lada
(podsv. Filipendulenion). V severovýchodní části území, tj. již v oblasti přítoku do nádrže, se
tyto ostřicové a pcháčové louky mozaikovitě střídají s vlhčími typy smilkových trávníků (svaz
Violion caninae). Louka západně od hráze byla v době průzkumu kosena, další porosty byly
snad pokoseny později, v plánu péče (VIŠŇÁK 2004) je schematicky stanoveno kosení všech
mokrých luk minimálně 1x za 5 let, avšak s rozložením do více let (tj. nekosí se vše v jednom
roce).
Levý břeh nádrže zaujímají většinou sukcesní remízky či vrbové křoviny, zatímco otevřené
plochy jsou zastoupeny jen maloplošně. Stromový porost tvoří především osika, bříza a smrk,
v bylinném patru přežívají druhy z předchozího bezlesí. Levý břeh je tak botanicky mnohem
méně hodnotný než břeh pravý. zmínku zasluhuje i rozsáhlý porost nepůvodního tavolníku
vrbolistého (Spiraea salicifolia) ve svažitém břehu nádrže. Tento keř zde byl v minulosti vy–6–
řezáván, avšak bez většího účinku. Vzhledem k charakteru rozšíření a určité naturalizaci tohoto keře v Jizerských horách (v jihočeských pánvích je tento druh již přirozeně rozšířen) nepovažuji za nutné s tavolníkem nakládat jako s invazním druhem.
Podrobněji je vegetace dílčích lokalit popsána v následujícím textu.
Botanický popis dílčích ploch
(1) Pod hrází při levém břehu výtoku: pionýrský lesík 30-40 let, bříza a osika, podružně jíva, v keřovém podrostu
mladý klen, podružně jeřáb. V E1 Senecio ovatus, Deschampsia cespitosa, Bistorta major, Valeriana excelsa
subsp. sambucifolia, Veratrum album subsp. lobelianum, Crepis paludosa aj. Dále od toku navazují vrbové
houštiny (Salix aurita) s roztroušenou břízou v nadúrovni. V lemu v E1 roste mj. Calamagrostis villosa, Crepis
paludosa, Scirpus sylvaticus, Ranunculus repens, Myosotis nemorosa, Equisetum sylvaticum, Agrostis canina,
Deschampsia cespitosa, Bistorta major, Angelica sylvestris. V remízku níže po proudu byla v minulosti zaznamenána Platanthera chlorantha.
(2) Těleso ráze. Návodní strana je zděná, ve zdivu roste jíva, při výpusti Cystopteris fragilis, na koruně Plantago
major, Festuca rubra, Poa pratensis, Epilobium angustifolium, Hieracium laevigatum, Ranunculus acris, Vicia
cracca, Trifolium repens, Dactylis glomerata, Rubus idaeus, Pyrola minor (na S hojně) aj.
Vzdušný líc napravo od výpusti porůstá jíva, s méně četnou vrbou ušatou, jeřábem a mléčem, při patě hráze roste
starší jíva s břízou. Na E1 se podílí Deschampsia cespitosa, Agrostis capillaris, Dactylis glomerata, Festuca
rubra, Veronica chamaedrys, Aegopodium podagraria, Hypericum maculatum, Epilobium angustifolium, Ranunculus auricomus, Heracleum sphondylium, Hieracium laevigatum, Senecio ovatus, Cardaminopsis halleri,
Oxalis acetosella, Alchemilla sp., Fragaria vesca aj.
Pod hrází na pravém břehu výtoku navazuje mírně snížený terén s nesouvislým porostem bříz a jív, dále
v keřovém patře klen, jeřáb, smrk a vrba ušatá; E1 zde tvoří Senecio ovatus, Bistorta major, Silene dioica, Veronica chamaedrys, Ajuga reptans, Hypericum maculatum, Cardaminopsis halleri, Epilobium montanum, Ranunculus acris, Ranunculus repens, Rumex acetosa, Deschampsia cespitosa, Equisetum sylvaticum, Aegopodium
podagraria, Veratrum album subsp. lobelianum, v břehu vodoteče též Cicerbita alpina.
Dále na sever navazuje sečená ostřicová louka (Caricetum goodenowii) s Carex nigra (hoj.), Scirpus sylvaticus
(lok. hoj.), Juncus filiformis (hoj.), Crepis paludosa, Cirsium palustre, Bistorta major, Typha latifolia, Viola palustris, Potentilla erecta, Epilobium palustre, Lotus uliginosus, Carex echinata, Eriophorum angustifolium, Carex canescens; roztroušeně roste Salix aurita.
(5) Naproti severnímu konci hráze se nachází nesečená rašelinná louka, s místy stojící vodou, po stranách se
shluky vrb ušatých, v pozadí mladá bříza s přimíšeným smrkem; plošně zde roste Typha latifolia v řídkém porostu, dominuje Carex nigra, k níž přistupuje Juncus filiformis (hoj.), Carex canescens, Viola palustris, Angelica
sylvestris, Crepis paludosa, Galium palustre, Galium uliginosum, bohatě vyvinuté mechové patro tvoří dominantní Sphagnum fallax.
(6) Nedaleko hráze v břehové zóně se v mírně vyvýšeném terénu nachází ostrůvek mladých dřevin nestejného
věku: smrku, břízy bělokoré i pýřité, osiky a vrby ušaté.
(7) Pravý břeh nádrže – litorál. V prostoru nejblíže hrázi: zrašelinělý terén s dom. Sphagnum fallax, ve vyšším
stupni dom. Carex nigra + Eriophorum angustifolium, Equisetum fluviatile, Potentilla erecta, Viola palustris,
Agrostis canina, Anthoxanthum odoratum, roztr. Cirsium palustre, Dactylorhiza majalis, Carex echinata, Luzula
sudetica, od V a od vody se šíří Typha latifolia, která je v nižším stupni hojná (souvislý řídký porost 1,5 m vys.),
dále lok, Carex panicea, Epilobium palustre, Dactylorhiza fuchsii. V nižším stupni již stojatá voda, mechové
patro zde jen nesouvisle, lok. dom. Equisetum fluviatile, hoj. Typha latifolia, roztr. Glyceria fluitans, lok. Eleocharis cf. palustris, dále Eriophorum angustifolium, Carex nigra, Agrostis canina, Mentha arvensis, jednotlivě
Pedicularis palustris – nejbližší výskyty již 15 m od hráze, výskyt je omezen na cca 1 ar v litorálu se stojatou
vodou navazující na otevřenou vodní hladinu, roste zde spolu s Equisetum fluviatile, Typha latifolia, místy i Eriophorum angustifolium, dále Viola palustris, Caltha palustris, Juncus filiformis, Sparganium emersum (zř.),
Dactylorhiza majalis, Epilobium palustre, Agrostis canina, Galium palustre; počet jedinců nelze vzhledem
k vegetativnímu rozrůstání snadno stanovit, druh se vyskytuje roztroušeně, nikoliv vzácně, převažují sterilní výhony; všechny výskyty se nacházejí více jak 5 m od volné hladiny; dále od hráze roste Pedicularis palustris spolu s Typha latifolia, lok. Carex panicea, Carex canescens, Carex demissa, krajní výskyty zasahují cca 30 m od
hráze.
–7–
(8) Hladina nádrže. Z velké části (cca 70 %) je porostlá okřehkem menším (Lemna minor), ostrůvkovitě roste
Glyceria fluitans, z břehů zasahují velké porosty Equisetum fluviatile, místy přistupuje Typha latifolia, z dalších
druhů se pomístně vyskytuje Carex canescens, Agrostis canina, Eleocharis palustris, Sparganium emersum (při
březích zřídka), Galium palustre aj.
(9) Loučka v klínu mezi dvěma pásy vrb ušatých. Od litorálu Carex rostrata (roste z vody), Equisetum fluviatile
(hoj.), konec porostu Typha latifolia, dále již na břehu Caricetum goodenowii + Scirpus sylvaticus, Anthoxanthum odoratum, Crepis paludosa, Bistorta major, Potentilla erecta, Achillea ptarmica, Hieracium laevigatum,
Viola palustris, hoj. Sphagnum fallax. Ve větší vzdálenosti od vody úhlednější ostřicová louka, zřejmě extenzivně sečená; poměrně homogenní porost s dom. Carex nigra, dále Viola palustris, Crepis paludosa, Potentilla
erecta, Bistorta major, Cirsium palustre (roztr.), Agrostis canina, Galium uliginosum, Filipendula ulmaria (roztr.), Scirpus sylvaticus (díle místy hojně), Carex echinata, Juncus filiformis, Caltha palustris, Anthoxanthum odoratum, Equisetum fluviatile (roztr.).
(10) širší kulisa vrb ušatých 2-3 m vysokých, roztroušeně mladá bříza (Betula pendula)
(11) za vrbovou kulisou následují další mokrá loučka, zde již s hojným Scirpus sylvaticus, záhy rozčleněná ostrovem Salix aurita (+ Betula pendula) blízko vody. Situace zkraje: Scirpus sylvaticus (hoj.), Carex nigra (hoj.),
Bistorta major (hoj.), Agrostis canina, Potentilla erecta (hoj.), Viola palustris, Epilobium palustre, Juncus filiformis, Crepis paludosa, Cirsium palustre, Angelica sylvestris (blízko vody hojně), Filipendula ulmaria, Silene
dioica.
V navazující části litorálu: dom. Equisetum fluviatile, dále Glyceria fluitans, Galium palustre, Sparganium emersum (zř.), Eriophorum angustifolium (roztr.), Carex canescens (v břehové zóně spolu se Sphagnum fallax).
Loučka dále od břehu za vrbovým „ostrovem“: zprvu oligotrofnější Caricetum goodenowii s dom. Carex nigra +
Agrostis canina, Viola palustris, Potentilla erecta, Bistorta major aj.
Dále z louky vybíhá násep nepoužívané cesty, zúžená hladina nádrže je přemostěna starými tramvajovými kolejnicemi, násep porůstá dom. Nardus stricta, v příměsi roste Carex nigra, Juncus squarrosus, Potentilla erecta,
Hieracium lachenalii, Avenella flexuosa. V břehu roste několik starších bříz, ve vodě při nátoku do nádrže Glyceria fluitans, Typha latifolia, Galium palustre, Callitriche palustris agg.
(12) Pravý břeh v oblasti nátoku: Sousedící louka se již nachází v mírném stavu, s porostem roztroušených mladých bříz, jedním jeřábem a enklávami vrb ušatých. U vody je terén ještě zamokřený, s Carex nigra, Poa trivialis, Achillea ptarmica, Viola palustris, Glyceria fluitans, Angelica sylvestris, Holcus mollis, Epilobium palustre,
Epilobium obscurum, Juncus articulatus, Galium palustre aj. Vlastní louka představuje zrašelinělé Scirpetum
sylvatici s hoj. Sphagnum fallax + Potentilla erecta, Viola palustris, Juncus filiformis, Dactylorhiza fuchsii
(lok.), Bistorta major, Rumex acetosa, Anthoxanthum odoratum, Carex panicea (lok.), Equisetum sylvaticum. Na
SZ tento typ porostu vykliňuje vlhké Nardetum s roztr. Eriophorum angustifolium, Festuca rubra, Anthoxanthum odoratum, Luzula sudetica, Potentilla erecta, Viola palustris aj., jsou zde i sušší ostrůvky s Homogyne alpina, Vaccinium vitis-idaea; do tohoto prostoru spadá i sporadický výskyt Pedicularis sylvatica, početněji zde
roste Dactylorhiza fuchsii, místy též Calamagrostis villosa.
Při strouze roste Salix aurita, podružně i Betula pendula, v E1 mj. Cardamine amara, Chaerophyllum hirsutum,
Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Veratrum album subsp. lobelianum, nepočetně i Arnica montana; dále se
zde nachází menší tužebníkové lado s dom. Filipendula ulmaria a Scirpus sylvaticus, doprovodně s Cirsium oleraceum, Geranium sylvaticum aj.
Výše proti proudu již následuje typické Caricetum goodenowii, jen místy ještě se Scirpus sylvaticus, hojně se
vyskytuje Equisetum sylvaticum, místy i Veratrum album subsp. lobelianum aj.
(13) Levý břeh v oblasti nátoku. U vody před remízkem zasahuje klín tužebníkových lad s Filipendula ulmaria
(dom.), Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Myosotis nemorosa, Bistorta major, Scirpus sylvaticus, Galium
palustre, Caltha palustris, Geum rivale, Juncus effusus, Deschampsia cespitosa, níže již potok lemují houštiny
Salix aurita s přimíšenou břízou. K blízkému remízku přiléhá zrašelinělý lem s Equisetum sylvaticum + Bistorta
major, Potentilla erecta, Holcus mollis aj., v E0 se Sphagnum fallax a Polytrichum commune.
(14) Remízek – zadní část. Jedná se o nestejnověkou, převážně mladší kmenovinu smrku a břízy, dosti zapojenou, s potlačeným E1, na němž se podílí Calamagrostis villosa (v okrajích souvisleji), Bistorta major, Homogyne alpina, Maianthemum bifolium, Melampyrum sylvaticum, Equisetum sylvaticum, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Veratrum album subsp. lobelianum.
U potoka: nesouvislé houštiny Salix aurita, ve vodě Glyceria fluitans, v břehu Cardamine amara, Myosotis nemorosa, Stellaria alsine, Epilobium obscurum, Ranunculus repens aj. Ve zrašelinělém břehu druhově chudé porosty Agrostis canina, Holcus mollis, Viola palustris, v E0 souvisle Sphagnum fallax.
–8–
(15) Remízek – na úrovni vodní hladiny. K vodě přiléhá široký keřový lem Spiraea salicifolia cca 1 m vysoké,
dále zde roste roztroušená Salix caprea a Salix aurita. Vlastní remíz má zprvu charakter prosvětlené tyčoviny
osiky s příměsí břízy, okrajově roste smrk, místy roste mladá osika, vrba, jeřáb. Bylinné patro je dobře vyvinuto,
s převahou Agrostis capillaris, Holcus mollis, Deschampsia cespitosa, Bistorta major, doprovodně s Athyrium
filix-femina, Rubus idaeus, Senecio ovatus. Následuje zapojenější úsek se starším smrkem, břízou a osikou,
v nesouvislé podúrovni roste mladý jeřáb a klen. Bylinné patro je v důsledku vysokého zástinu víceméně potlačeno, tvoří je Vaccinium myrtillus, Bistorta major, Deschampsia cespitosa, Equisetum sylvaticum, Sorbus aucuparia, Maianthemum bifolium, Athyrium filix-femina.
K vodní hladině zde spadá dosti strmý, více jak 1 m vysoký svah se souvislým porostem Spiraea salicifolia,
v litorálu roste Glyceria fluitans, místy Sparganium emersum.
(16) Blíže hrázi se remízek vzdaluje od vodní hladiny a má zde již vysloveně pionýrský charakter – tvoří jej převažující osika s přimíšenou břízou a menším podílem mladého smrku.
V blízkosti břehu přehrady je tento porost vystřídán pásmem prostupných vrbin s 2 m vysokou Salix aurita, v E1
s Equisetum sylvaticum, Bistorta major, Senecio ovatus, Rubus idaeus, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia,
Crepis paludosa, Dryopteris carthusiana, Veratrum album subsp. lobelianum, Artemisia vulgaris, Scirpus sylvaticus, Deschampsia cespitosa, Ranunculus repens aj.
Obrázek: Orientační vymezení lokalit botanického popisu
–9–
POUŽITÁ LITERATURA
BLAŽKOVÁ D. & HOUŠKOVÁ E. (1991): Návrh vyhlášení státní přírodní rezervace Malá Strana. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory]
FRANK D. & KLOTZ S. (1990): Biologisch-ökologische Daten zur Flora der DDR. –
Wissenschaftliche Beiträge Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, Halle (Saale),
1990/32 (P 41).
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.]
(2002): Klíč ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha.
NOVOTNÁ K. (1995): Geobotanická studie slatiniště Malá Strana v Jizerských horách. – Ms.
[Dipl. Pr., depon. in: Knih. Kat. Botaniky PřF UK, Praha]
PAVLŮ L. (2002): Závěrečná zpráva mapování přírodních biotopů (Natura 2000) na mapových
listech 03-14-19 a 03-14-24. Mapová díla L0090Jh a L0150Jh. – Ms. [depon. in.:
AOPK ČR, Praha]
PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce
2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166.
VIŠŇÁK R. (1991): Malá Strana (Horní Maxov). Zpráva o inventarisačním průzkumu. – Ms.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
VIŠŇÁK R. (2004): Plán péče o PR Malá Strana. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské
hory, Liberec]
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č.
114/1992 Sb.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, zejména dle zák. č.
218/2004 Sb.
– 10 –

Plán péče o PR Malá Strana, 2005-2014

Transkript

Podobné dokumenty

Plán péče - Krajský úřad

N á vrh - Loučná nad Desnou

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

P Í LOHY - Obec Nosálov

NOMINA INSECTA NEARCTICA a SPECIES INDEX

Rozbory – přílohy

Přílohy textové části - Geoportál Jihočeského kraje

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

závěrečná zpráva 2.4. - Komplexní monitorovací systém přírodního

Diptera: Syrphidae - Severočeské muzeum v Liberci

Sborník 2012

Možnosti využití poloparazitů a fixátorů dusíku pro potlačení

Plán péče o PR Meandry Smědé - Odbor životního prostředí a

Vliv obhospodařování na druhovou skladbu a funkční charakteristiky

František ŠIFNER

odstraňování amoniaku jinými než biologickými - OS-ČAO-CZWA

Jeskynní pavouci - webstránke FPV UMB

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Stáhnout - Ostravské muzeum