Zde - Farnost Přibyslav

+
Římsa
Římskokatolická farnost Přibyslav
28. srpna 2016 | XVI. ročník | září
Slovo kněze
Jenom se nezastavit
Milí farníci,
dovolte mi zkraje školního
roku nabídnout jeden krásný úryvek
z Exupéryho Citadely, kterým autor
oslovuje téma lidského zrání. A to je
téma, které se dotýká nás všech,
nejen
nastupujících
školáků.
A rovnou se dotkneme i pojmu
lásky, protože ta první je procesem,
dějem, zráním a cestou člověka.
„Stejně je tomu s láskou. Že by
ji člověk mohl potkat, je pouhá iluze,
neboť lásce je třeba se učit. Klame
se ten, kdo bloudí životem, aby se
nechal dobývat, kdo zná jen citové
vzrušení
z
krátkých
vznětů
a doufá, že potká onu velikou
horečku, která ho zapálí pro celý
život. Jeho srdce dosáhne jen
chabého vítězství, neboť je duševně
Z OBSAHU
Slovo kněze
1
Pastorační plán
3
Liturgický kalendář 4
Farářoviny
7
Život ve farnosti
11
Fotogalerie
14
Vzděláváme se
16
Pozvánky
24
Pořad bohoslužeb 25
Apoštolát modlitby 28
chudý a zmohl jen maličký pahorek. Stejně tak nelze spočinout v lásce,
pokud se den ze dne neproměňuje, jako je tomu v mateřství. Ty však
chceš ve své gondole usednout a stát se zpěvem gondoliéra na celý
život. A v tom se mýlíš. Neboť co není vzestupem či přechodem, to
ztrácí význam. Pokud se zastavíš, najdeš jen nudu, neboť krajina už ti
nebude mít co říci. A místo abys zavrhl sebe, zavrhneš ženu. Proto na
mne nikdy nepůsobily argumenty nevěrce a logika, kteří mi říkali:
„Ukaž mi tedy to panství, říší či Boha, neboť vidím a hmatám pouze
kamení a různou hmotu a věřím jen v to kamení a různou hmotu, jichž
se mohu dotknout.“ Ale nikdy jsem se také nedomýšlel, že bych je mohl
poučit a ukázat jim tajemství, neboť je příliš křehké, než aby se dalo
formulovat. Stejně jako je nemohu přenést na vrchol hory a ukázat jim
pravdu krajiny – protože v takovém případe nebude pro ně krajina
vítězstvím – a jako jim nemohu dát vychutnat hudbu, jestliže se jí
nezmocnili především sami. Obracejí se na mne, aby se bez námahy
poučili, tak jako jiný hledá ženu, která by do něho vložila lásku. To
však není v mé moci. Vezmu je však a zavřu a budu je trápit studiem,
neboť vím, že co je snadné, je právě proto neplodné. A výsledek práce
budu měřit podle námahy a potu. Dal jsem proto svolat vychovatele
a řekl jim: „Neklamte se. Nesvěřil jsem vám děti člověka, abych
později zvažoval množství jejich znalostí, nýbrž proto, abych se mohl
radovat z jejich vzestupu. Nezajímá mne žák, jenž pozná, nesen na
nosítkách, tisíce horských vrcholků a obhlédne tak tisíce krajin, neboť
za prvé nepozná ani jedinou krajinu doopravdy, a za druhé je i ten tisíc
krajin sotva zrnkem prachu v nesmírnosti světa. Zajímat mne bude ten,
který si pocvičí svaly výstupem na horu, byť byla jedna jediná, neboť
pak bude připraven pochopit i všechny další krajiny, i celý ten tisíc
krajin špatně naučených, a pochopí je lépe než ten druhý, než ten
falešný vědec.“
Krásným literárním jazykem vypráví Exupéry v úvahách vladaře
o podstatné charakteristice člověka, který je poměřován nikoli
výkonem ani znalostí, ale velikostí svého zápasu. Nakolik se vzpíná
a překračuje. A to především ve svých vztazích i ve všem ostatním. Co
není vzestupem či přechodem, ztrácí význam. V měsíci září je dobře si
2
Pozvánka
připomenout, že náročná snaha stát se
člověkem k obrazu Božímu se netýká jen
Adorace
našich dětí, ale každého z nás. Pokud už
dávno necítíme strasti „vzestupu“ na svém
vlastním těle a nevnímáme potřebu vyrazit
3. 9.
na další namáhavou „cestu“, něco není
18.00-20.00
v pořádku. Pokud jde život příliš lehce,
v kostele
zlehčeni býváme i my. Nejde o to za každou
cenu volit vždy složitější cestu. Spíše o to se
nezastavit,
nestrnout,
neobklopit
se
zásobami a nabytými zkušenostmi a přestat růst. Potřebujeme neustále
zpochybňovat pocit, že už je hotovo a dále není třeba jít. Protože v tuto
chvíli ztrácí na významu docela všechno. Ježíš Kristus je cesta, pravda
a život. A kdo není na cestě, ztrácí se Kristu. Vychutnejme si ještě
jednou to bohaté literární vyjádření evangelní pravdy.
Ty však chceš ve své gondole usednout a stát se zpěvem
gondoliéra na celý život. A v tom se mýlíš. Neboť co není vzestupem
či přechodem, to ztrácí význam.
Všechny vás (nakonec i sebe) povzbuzuji ke snaze a práci na
svém růstu, posílení vztahu k literatuře, Písmu, poznání, tvorbě
v nejrůznějších ohledech. Povzbuzuji vás k boji se sebou, svou
pohodlností a ospalostí. Objevme v sobě obraz Boží tvořivosti. Věřme
vespolek, že život může být bohatší, když máme vůli jít dál a otvírat
tajemnou skříňku života a života se dotýkat.
P. Pavel Sandtner
Pastorační plán
Akce na měsíc září
2. 9.
3. 9.
4. 9.
Schůze pastorační a ekonomické rady farnosti na faře
18.00-20.00 adorace v kostele
9.30 nedělní mše svatá s kázáním pro děti – poděkování
za prázdniny, žehnání školních pomůcek a program na
3
11. 9.
17. 9.
18. 9.
22. 9.
24. 9.
25. 9.
1. 10.
2. 10.
10. 9.
farní zahradě;
Pouť v Olešence
Přibyslavské slavnosti – 9.30 mše svatá na náměstí
Diecézní pouť k Roku milosrdenství Králíky; diecézní
setkání katechetů v Králíkách;
18.00 setkání mládeže na faře
15.30 odpolední káva na faře – Jaká byla dovolená
Biblická hodina (po mši sv. na faře)
9.00 mše sv. v domě s pečovatelskou službou;
Odpoledne přibyslavské Nocturno
Pouť ve Stříbrných Horách
Farní zájezd Náchodsko
Pouť v Žižkově Poli
Setkání ministrantů
Návštěvy nemocných
P. Pavel město; P. Antonín DPS a okolí
2. 9.
P. Pavel město; P. Antonín DPS a okolí
9. 9.
P. Pavel DPS a okolí
16. 9.
23. 9.
P. Antonín DPS a okolí
Liturgický kalendář
Sv. Václav
Svatý Václav žil v 10. století. Byl synem českého knížete
Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Podle staré tradice se narodil
kolem r. 907 ve Stochově u Libušína a měl šest sourozenců: dva bratry,
Boleslava a Spytihněva, kteří byli mladší než on, a čtyři sestry, z nichž
známa jménem je jedna, Přibyslava.
Václav byl pokřtěn, o jeho křesťanskou výchovu se starala
zejména jeho babička sv. Ludmila. Na Budči, při kostele sv. Petra,
zbudovaném knížetem Spytihněvem, byla jakási vyšší škola, kde se
4
učilo latinsky. Dostalo se tedy Václavovi
vzdělání, jímž se nemohli honosit panovníci
velkých národů. Důležitější však bylo, že
příklad zbožné babičky a literární vzdělání
uschopnily mladého knížete, aby pochopil
podstatu a hodnotu náboženství Kristova.
Ke křesťanskému ideálu přilnul s veškerou
silou svého ducha a s vroucností mladého
srdce a snažil se později jako vladař uvádět
tento ideál plně a opravdově v život.
Celá hloubka rozporu mezi ideálem,
k němuž Václav přilnul, a světovým
Vitráž v katedrále sv.
názorem jeho okolí se ukázala, když kníže
Václava v Olomouci
Vratislav předčasně zemřel a vlády se ujala
Drahomíra. Z důvodu správné výchovy byl svěřen s Boleslavem jejich
babičce Ludmile. Tím se rozdmýchala Drahomířina nenávist ke tchyni
a z Drahomířina příkazu pak byla zardoušena. Tyto vnitřní zmatky
neprospívaly zemi.
Václav začal vládnout energicky a cílevědomě. Protože
Václavova strana označovala Drahomíru za původkyni všech
nepokojů, tak ji poslal do vyhnanství, dokud nebude v zemi zjednán
pořádek. Když se tak stalo, povolal svoji matku z vyhnanství. Jiné
gesto, které charakterizuje začátky jeho vlády, bylo přenesení ostatků
sv. Ludmily z Tetína do Prahy. A vyhnaní kněží byli povoláni zpět.
V r. 929 stanul Jindřich I. se svým vojskem před Prahou. Václav
řešil tuto situaci smírně bez újmy pro zemi. Od té doby zůstaly jeho
styky s Jindřichem přátelské. K nejzákladnějším otázkám Václavova
panování patřilo vykořenění pohanského smýšlení, čili přeměna staré
české společnosti v novou, proniknutou křesťanským duchem. Šířením
křesťanství a praktickým uskutečňováním jeho zásad zasloužil se o to
Václav víc než druzí pomocí pochybných, tvrdých prostředků
a politických výbojů. Jen křesťanství mohlo stmelit tvořící se stát,
zajistit jeho existenci a povznést jej kulturně. Václav se snažil omezit
co nejvíce počet odsouzení k smrti. Snažil se též o zmírnění otroctví,
5
které bylo v jeho době v našich zemích velmi rozšířeno. Věřil v Boha
celým srdcem. Na Pražském hradě dokončil kostel sv. Jiří, založený
Vratislavem a začal budovat chrám sv. Víta.
Mladému a vzdělanému knížeti bylo souzeno řídit osudy české
země jen krátkou dobu. Část velmožů jeho snahy nechápala. Též
Václavova horlivost v šíření křesťanství nebyla po chuti mnohým
vladykům. Václavovi odpůrci využili ctižádosti a vládychtivosti jeho
bratra Boleslava k politickému spiknutí proti němu. Václav se totiž
snažil upevnit jednotu země a vyhnout se konfliktům se silnými
sousedy. Uvolil se zaplatit poplatek císaři Jindřichovi I., aby zabránil
další válce. To velmi vadilo Boleslavovi a jeho přívržencům. Za místo
vraždy zvolili (Starou) Boleslav a využili svátku patronů tamějšího
kostela sv. Kosmy a Damiána 27. září. Václav přijal pozvání na
slavnost, a ač varován, přijel do Boleslavi se svou družinou. Druhého
dne spěchal bez zbraně podle svého zvyku na jitřní do kostela. Cestou
jej Boleslav napadl, Václav jej ale odzbrojil. Přiskočili však
Boleslavovi společníci a Václava u dveří chrámu zabili. Bylo to 28.
září 935 (929). O roku Václavovy smrti jsou mezi historiky spory. Smrt
vévody měla samozřejmě za následek záhubu jeho přátel, pokud
neuprchli. Zdá se, že i Drahomíra byla na slavnosti v Boleslavi. Když
se dověděla o zavraždění svého syna, spěchala s pláčem na místo
vraždy a vzala jeho tělo a s několika věrnými jej skryla v kostele.
Vrahové mimoděk darovali národu svatého mučedníka.
Václavovou smrtí pak začíná jeho duchovní tisícileté panování
v českém národě. Tragický konec mladého knížete vzbudil k němu
sympatie i u těch, kteří s jeho politikou dříve nesouhlasili. I Boleslav
uznal svoji vinu a dal bratrovo tělo přenést z Boleslavi do Prahy
a uložit ve svatovítské rotundě.
Úcta ke knížeti se začala rychle šířit. Životopis byl napsán
staroslověnsky brzy po jeho smrti. Již v raném středověku mu byla
zasvěcena řada kostelů. Zvláště pak v dobách těžkých pro vlast, národ
a církev se lid utíkal ke sv. Václavu a prosil jej o pomoc: „Nedej
zahynouti nám ni budoucím!“
6
Píseň Svatý Václave byla po několik století neoficiální národní
hymnou. Právem může být sv. Václav nazýván i patronem těch, kdo
usilují o mír. On usiloval o mír nejen slovy, ale svým jednáním, svými
činy, A protože chtěl zůstat svému bratru bratrem, raději položil svůj
život, než by volil cestu násilí. Neboť miloval své nejbližší, svůj národ,
každého člověka. Proto po celou dobu své vlády usiloval o mír, který
vychází ze spravedlnosti a lásky. A Čechové si byli vědomi, že mají
ochránce a přímluvce za mír u Boha.
Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám, chraň nám
v míru zem i víru. Svatý Václav je patronem Čech, Moravy, míru, sládků.
Atributy světce: svatováclavská orlice, dva andělé po stranách, klasy
a hrozny, kopí s praporem, někdy na koni, reliéf paládia.
MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po vzoru svatého mučedníka Václava
žijeme moudře a spravedlivě, ať statečně usilujeme o to, co slouží
k nastolení tvého pokoje, a přemáháme zlo dobrem. Amen.
Sv. Václav. Dostupné z <http://www.abcsvatych.com/rozdeleni/cestisvati.htm#vaclav> [cit. 2016-08-13]
Zdeněk Matějka
Nabídky, prosby, oznámení
Farářoviny
Socha Immaculaty
Kraj Vysočina podpořil farnost v uhrazení nákladů předprojektové
dokumentace. V současné době se socha restauruje a máme naději
na důstojnou podporu ze strany MK ČR, výsledek jednání nám do
vydání listu nebyl znám.
Na stolečku pod křtitelnicí
Svěcená voda je k dispozici na stolku pod křtitelnicí a
bude po celý rok. Můžete si kdykoliv nabrat.
7
ZMĚNY
Pevná linka končí
Od září 2016 dojde ke zrušení pevné linky na faře. V kanceláři fary
bude fungovat pevný GSM šňůrový telefon se SIM kartou. Uvedené
číslo bude dostupné pouze v kanceláři farního úřadu. V ostatních
případech budeme k zastižení na osobních telefonech uvedených
v Římse. Nové „pevné“ telefonní číslo kanceláře fary: 736 513 352.
Farnost tak dosáhne úspory ve výši 60 procent nákladů na „pevné“
číslo v kanceláři. Děkuji za pochopení.
„Úřední“ hodiny
Od 1. září dojde ke změně organizace úředních hodin na faře, tedy
hodin, kdy se snažím na faře být kvůli různým potvrzením atd.
Neznamená to ovšem, že nemůžete přijít jindy, ani že byste nemohli
volat kdykoliv a domluvit se. V úterý tento prostor nebyl. Protože
jsem měl tzv. volný den (lidově řečeno náhradní volno za sobotu
a neděli). Vzhledem k tomu, že chci lépe využít pracovní týden,
přesouvám tento den na pondělí, abych byl uceleně k dispozici po
celý zbytek týdne. Navíc tento den pokryje mou nepřítomnost i
v případě vikariátních konferencí.
Pondělí
Úterý
14.30−16.30
Středa
9.00−11.30
Čtvrtek
9.00−11.30
Pátek
14.30−16.30
Kdo, kdy, kde
S úpravou úředním dnů souvisí i reorganizace bohoslužeb v týdnu.
Pokud nenastanou změny (pohřeb, svátky, dovolené či jiný neobvyklý
program apod.), bude pořad bohoslužeb v Přibyslavi od září obsazen
následujícím způsobem (po dohodě s panem kaplanem):
v pondělí, ve středu a v sobotu ráno bude mít mši svatou kaplan, úterý,
ve čtvrtek a v pátek administrátor. V neděli večer se bude střídat podle
možností kaplan s administrátorem.
K posezení na faře, které bývalo v pondělí, vás pan kaplan pozve ve
středu (po domluvě se mnou). A já se na vás na faře budu těšit.
8
Modlitby matek?
Chtěl bych povzbudit maminky
v modlitbách za děti. Asi víte, že
se v různých farnostech schází
matky k modlitbám a tato
iniciativa je celorepubliková.
Pokud by to některou maminku
zaujalo, mohu předat kontakty
třeba na matky v Nížkově nebo
jinde a můžeme založit modlitební
skupinu i u v naší farnosti.
Scházení dětí na faře a dětské
mše svaté
Rád bych s novým školním
rokem zkusil obnovit dětské
bohoslužby ve všední den.
Pokusně zvolím první pátek
v měsíci. A uvidíme…Fara je
určitě otevřená i pro případné
pravidelné scházení dětí, pokud
by se našli mládežníci, kteří by
jim takové setkání umožnili .
Tvář našeho chrámu
Děkuji všem za trpělivost i přispění při letních pracích na odvlhčení jižní
strany kostela. Odvlhčení soklové části kostelní zdi probíhá v několika
fázích. Po vrtných zásazích, chemické sanaci a výplni vrtů byla jižní
strana opatřena vápennou prozatímní omítkou. Kolem kostela byl
proveden okapový chodník v kamenné kostce. Po dvouleté proluce
bude prozatímní omítka otlučena a nahrazena trvalou. Pokud nám to
dotace dovolí, v příštím roce budeme pokračovat stejně na straně
severní. Venkovní soklová strana kostela bude finálně opatřena
závěsnými kamennými deskami. Tento proces se nás tedy bude dotýkat
ještě po tři roky. Souběžně budou podle možností restaurovány plastiky
i jiné prvky na fasádě kostela a opravována i sama fasáda.
Obnovení farní knihovny?
Mám v plánu trochu zútulnit malou klubovnu, kde máme uloženy knihy.
Následně nakoupit novější literaturu. A pokud by se našel knihovník,
mohli bychom zase zpřístupnit faru k četbě. A nejen to. Před maturitou
či zkouškami by se takový prostor dal využít i ke studiu v klidu… Kdo
byste s tím chtěli pomoci, prosím tavte se, něco vymyslíme.
Pozdravy z prázdnin
Na nástěnce v kostele si můžete připomenout vaše prázdniny.
Děkuji vám srdečně za milé pozdravy. Měl jsem z nich velkou radost.
P. Pavel Sandtner
9
Školní rok 2016/2017
Výuka náboženství
V novém školním roce bude na Základní škole Přibyslav probíhat
výuka náboženství. Přihlášky jsou k dispozici na faře a v sakristii
kostela. Je na nich jak podpis rodičů, tak dětí. Aby si i ony uvědomily
svůj díl odpovědnosti. Děti v první třídě přihlášky obdrží ve škole.
Potřebné pomůcky dostanou děti během měsíce září. Výuka
náboženství začne 12. 9. 2016.
Mějte prosím na paměti, že výchova dětí ve víře je na prvním
místě záležitostí domácí rodinné výchovy. Prosím vás, obnovujte
v rodinách tradici společné modlitby a vytvořte si v rodinách prostor
pro sdílení, komunikaci. Najděte si čas být spolu a naslouchat si. Je to
stále těžší, ale to úsilí stojí za to! Uchovejte si otevřenost pro hodnoty
ducha, jak je přináší Písmo svaté, literatura, kultura a umění či příroda.
Bůh nám všem žehnej, když se staráme a vychováváme od Něho
svěřené potomky. Jsou našimi, ale ještě víc jsou Božími. Kéž bychom
je přijímali s úctou a láskou, která jim náleží.
Rozpis jednotlivých hodin je vypsán níže.
Milé děti, těšíme se na vás.
Den
pondělí
středa
čtvrtek
Výuka
(11.35-12.20) 2. ročník
(12.25-13.10) 4. ročník
(13.15-14.00) 5. + 6. ročník
(11.35-12.20) 1. ročník
(12.25-13.10) 3. ročník
(14.05-14.50) 7. + 8. + 9. ročník
Vyučující
Mgr. Leona Macková
Mgr. Ludmila
Kachlíková
P. Mgr. Pavel Sandtner
P. Pavel Sandtner
10
Život ve farnosti
Adopce na dálku
Naše
farnost
podporuje
v rámci projektu Adopce na dálku,
který zajišťuje Charita ČR, vzdělání
dítěte
v zahraničí.
Jedná
se
o chlapce jménem Sam Paul Baretto.
Občas od našeho „adoptovaného“
dítěte přijde pozdrav, fotografie,
výsledky ze školy, obrázek. Zde je
text posledního dopisu s poděkováním
všem dárcům.
Milý dárce,
posílám pozdravy s láskou,
modlitbou a přáním všeho dobrého.
Rád bych ti tímto dopisem poděkoval
za vše, co jsi pro mne udělal.
Jak se ti daří? Já se mám ve
své zemi dobře. Má rodina je hodná a
všichni na tebe pamatujeme v našich
denních modlitbách. Doufám, že i tobě se daří dobře v Boží milosti.
Zvládl jsem dobře všechny zkoušky i všechny další aktivity ve
škole. Moji učitelé jsou moc hodní, jsou milující a pečující. Pomáhají mi
ve studiu. Moji přátelé jsou moc příjemní. Mám opravdu skvělé přátele.
Hraji si a užívám s nimi spoustu zábavy.
Ve volném čase pomáhám svým rodičům v práci. Oba mě velmi
milují a já je také.
Ještě jednou bych ti chtěl poděkovat. Prosím, dál se za mě modli.
S vřelými pozdravy Tvé „sponzorované“ dítě SB
Eva Bártová
11
Úvaha
Dobrodiní kříže
V letech 2009 až 2011 jsem hodně jezdil hlavně po celé
Moravě, ale tu a tam i po Čechách a snažil se spolupracovat na díle,
které lze zjednodušeně nazvat „evangelizace mimo kostel“. Rozhodl
jsem se pro tento úděl dobrovolně a dokonce i s jistým idealistickým
nadšením. Žel, je to úhor a kamenolom. Je těžké nevyhořet. Rád bych
podal pozitivnější zprávu, ale popravdě: je tomu tak!
Nad tímto stavem je třeba se zamyslet. Jaké jsou příčiny? Víme,
my praktikující věřící, čemu věříme? Jsme onou evangelní „solí
země“? Nebo jsme přijali „mediální a konzumní mentalitu“ většinové
společnosti za svou? Dokážeme rozlišit věci podstatné od
nepodstatných? Chápeme, kdo jsme a kam směřujeme? Rozumíme
významu utrpení a kříže v lidském údělu? Proč praktikující katolíci,
kterých skutečně snad je – v zemích koruny české – oněch spočítaných
5 %, tedy 500 000, se ještě – jakž takž – zúčastňují alespoň nedělních
bohoslužeb, ale proč už jen pouhý zlomek procenta z tohoto počtu
usiluje o prohloubení své víry mimo liturgii? Proč se při těchto
příležitostech nesetkáváme skoro vůbec s mladými lidmi?
Nepochybně jednou z příčin je fenomén, o němž jsem se už
zmínil a nazval jej „mediální a konzumní mentalitou“. Stále více platí:
„co nebylo v televizi, nebylo“. S větším zájmem se lze setkat pouze
tehdy, je-li přednášející osobností mediálně známou. Takové lze mezi
námi katolíky spočítat na prstech jedné ruky. A co ti ostatní? Ti nemají
co říci? Určitě mají. Ale mají smůlu: nebyli v televizi. Zrovna tak jako
jejich protějšky, potenciální posluchači, propadlí konzumní mentalitě,
kteří zase raději zajdou do chrámu konzumu než tam, kde by se mohlo
třeba nepříjemně ozvat jejich svědomí.
Hlavní příčinou úpadku spolkové činnosti a potřeby se scházet
je – po mém skromném soudu – přílišný blahobyt, ve kterém žijeme.
Konzumujeme a chceme být baveni. To je pohodlnější, než být aktivní
Na druhé straně potkávám hodně lidí, kteří poznali skutečný
kříž. Vidím postižení nejrůznějšího druhu, ať už jím trpí jeho nositelé
sami na sobě nebo je jejich nejbližší sdílejí s nimi. K těm druhým sám
patřím a soudím, že sotva kdo nikoli. Jen se kolem sebe málo díváme.
12
Je evidentní, že lidé, kteří poznali, co je utrpení, mají zcela jiný pohled
na svět. Jsou šťastni, mohou-li pracovat a být užiteční. Jsou mezi nimi
i ti, kdo sami sebe poslali na invalidní vozíček svou ať už úmyslnou či
bezděčnou agresivitou třeba právě někde na silnici. Proč teprve tato
hrozná zkušenost je vrátila do krajiny jejich pravého lidství? Jsme
opravdu tak nepoučitelní?
Blahobyt neučinil ještě nikoho šťastným. To pokládám za
prokázané. Jaký smysl mají životy těch, kdo se rozhodli starat se pouze
sami o sebe, kdo byli tak sobečtí, že nesplnili ani svou první
a přirozenou lidskou povinnost: darovat život? Ve smyslu většinové
životní filosofie: Dva platy žádné děti. Nanejvýš snad pes. Dáma
v róbě podle poslední módy stojí nad svým psem se sáčkem v ruce.
V tom lepším případě. Jak truchlivý obraz. Byli jsme povolání k lidství
(jež je schopno Boha), abychom vykonávali potřebu svým psům?
Odpovězme si poctivě. A pochopíme, proč tak mnozí poté, co se
vyčerpali v požitcích a zábavách a nemohli už – ve smyslu tohoto
pojetí života – od něj nic čekat, spáchali sebevraždu.
Naproti tomu kříž, který si nás vždy najde, jakkoli jej budeme
odmítat, je oním nezbytným korekčním činitelem a krotitelem
největšího z hříchů, jímž je pýcha. Jako lidé jsme, pravda, jen o málo
menší než andělé. Ale víme také, že příčinou pádu některých andělů
byla právě pýcha. Naučme se být vděčni za všechno, co nás od pýchy
vzdaluje.
Modlitba:
Pane, dej, prosíme, abychom unesli kříž, kterým nás
navštěvuješ. Neboť jen Ty víš, co je pro nás skutečným dobrem. Jen
skrze Tebe a v Tobě chápeme, co je skutečné a úplné lidství a co dává
našim životům smysl. Dej, abychom poznali, že následovat Tě, znamená
toužit po dokonalosti, sdílet svou schopnost Boha se svými bližními a
pokorně přijímat i kříž tak, jak jej přijal Tvůj Syn.
Pavel Jajtner, D. G.
13
Fotogalerie
Ohlédnutí za prázdninami
Přífarní tábor
25.-29. 7. 2016
foto Jana Hrubá
Vodáci – Ohře 2016
8. 5. 2016
foto Pavel Malý
14
Kostel během sanace / 6. 8. 2016
foto Jan Bárta ml.
15
Vzděláváme se
Genderově nesmýšlím, budou mě kamenovat?
Většina z nás už se s pojmem „gender“, příp. „gender
mainstreaming“ již setkala. V posledních letech se dokonce zdá, že
politik, který tento novodobý pojem, resp. novotvar nepoužívá (potažmo
vůbec nezná), je absolutně „out“. A vlastně nejen politik. Každý občan
našeho téměř „superstátu“, do jehož role se EU občas sama pasuje, by
měl být s tímto pojmem srozuměn. Proč vlastně? Protože dnes již by
měly být veškeré politiky a na všech úrovních přijímány a prosazovány
z perspetivy „genderu“. Tedy každá politika od evropské přes národní,
regionální, až na tu lokální by měla princip genderu zohledňovat. A to už
se týká každého z nás. Navíc, občané angažovaní, kteří ze své dobré vůle
pracují v neziskové sféře, kde často na úkor vlastního volného času a za
cenu mnoha obětí pomáhají tam, kde stát jaksi nestíhá nebo již nemá
finance na to pomáhat, musejí tento pojem ovládat, chtějí-li občas
dosáhnout na nějakou tu korunu (resp. euro) z fondů EU. Ve většině
z těchto projektů je totiž genderová otázka jedním z klíčových hledisek
pro schválení předloženého projektu. Tak se společně pojďmě trochu
blíže „podívat na zoubek“ fenoménu genderu.
Trocha teorie neuškodí
Cílem tohoto článku není podrobný rozbor teorie genderu, spíše
se zde chci zabývat jeho praktickými dopady na náš každodenní život,
jsou-li nějaké. A myslím, že na konci těchto řádků mi čtenářky dají za
pravdu, že bohužel jsou, a to čím dál větší. Zaměřím se tedy spíše na
ideologii genderu a její současné projevy, z té teoretické roviny bych
zde pro lepší srozumitelnost osvětlila některé základní pojmy a teze.
Pojem „gender“ pochází z lat. genus, generis a znamenalo
i v angličtině původně rod, včetně gramatického rodu. Když se hledal
protějšek k (biologickému) rozlišení pohlaví (angl. sex), dostalo slovo
gender specifický význam kulturního odlišení mužů a žen. V tomto
významu přešel stejný termín i do mnoha jiných jazyků, neboť pro tento
16
uměle vytvořený, resp. účelově „zadaptovaný“ pojem nemá většina
jazyků, pochopitelně, odpovídající ekvivalent.
Slovo gender (anglicky, vysl. [džendr]) je ideologií genderu
používáno k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži
a ženami. Za povšimnutí stojí skutečnost, že tento pojem se začal užívat
ve společenských vědách teprve ve druhé polovině 20. století v rámci
feministického hnutí a jeho ideologie. Gender je v tomto chápání
sociální konstrukt, který je dán tím, jak kultura a společnost působí
rozdílně na muže a ženy, což údajně vede k sociálně konstruovaným
rozdílům (tedy uměle vytvořeným, ne přirozeně daným) v jejich
chování, očekávání či postojích. Tyto rozdíly nejsou univerzální, liší se
v různých společnostech a v různých dobách. Podle této teorie tedy
gender vzniká v průběhu socializace jedince a není zřejmý v okamžiku
narození, na rozdíl od rozpoznatelného pohlaví jedince.
Komplementárním pojmem je právě termín pohlaví (anglicky
sex), který se užívá pro rozdíly biologické. Pohlaví je na rozdíl od
genderu univerzální kategorií, která je nezávislá na čase a místě.
Teorie genderu rozlišuje tzv. „biologickou identitu“ (která je
daná biologicky pohlavím jedince), „genderovou identitu“ (tzn. cítit se
jako muž, nebo jako žena) a „genderové role“ (tzn. žít jako muž, nebo
jako žena). Stručně řečeno, ideologie genderu popírá jakýkoliv význam,
potažmo i existenci přirozeně daných rozdílů mezi mužem a ženou,
které vycházejí z jejich biologické rozdílnosti. Jakékoliv rozdíly v jejich
chování, myšlení, zájmech, apod. jsou tedy, z pohledu genderové
ideologie, ovlivněny pouze prostředím, které jedince formuje,
stimuluje, případně manipuluje.
Boom ideologie genderu
Svůj boom zažila tato ideologie na 4. světové konferenci
o ženách v Pekingu v roce 1995 a v jejích následných pokračováních
v New Yorku (Peking+5, Peking+10, a poslední letos v březnu
Peking+15), a v rámci podobně orientovaných konferencí OSN
o populaci a rozvoji (Káhira 1994, Káhira+5 atd.). V rámci prvně
zmíněné definovala OSN pojem gender jako: „koncept, který se vztahuje
17
k systému rolí a sociálních vztahů mezi ženou a mužem, které nejsou
dány biologicky, ale sociálním, politickým a ekonomickým kontextem.“
Pojem „gender“ (jako ekvivalent k biologicky danému „pohlaví“) tedy
vyjadřuje skutečnost, že role žen a mužů jsou utvářeny jen a pouze
společností. A právě proto je třeba podle zastánců této ideologie tento
daný stereotyp rozbít a změnit.
Tím, že tato ideologie nepřipouští jakékoliv rozdíly mezi ženou
a mužem, potřebují její zastánci dokázat, že ženy jsou zcela stejné jako
muži, a to ve všech sférách. Rozdíly, případně odlišné postoje, zájmy
i touhy na základě feminity nebo maskulinity prý neexistují. Tzv.
„tradičně mužské a ženské role“ jsou pouhým kulturním a společenským
výtvorem, jedná se o stereotypy, které je třeba odbourat.
Jaký cíl sleduje?
Odstranění stereotypů ve společnosti obecně se má dosáhnout
bouráním stereotypního pohledu na tzv. „tradiční“ rozdělení rolí žen
a mužů v zaměstnání, rodině a domácnosti, výchově a vzdělávání.
V oblasti odstraňování genderových stereotypů ve výchově
a vzdělávání požadují ideologové genderu např. zavedení genderově
citlivé výchovy a vzdělávání dětí a mládeže; bourání genderových
stereotypů při výběru povolání; podporu žen při vstupu do tradičně
mužských a mužů do tradičně ženských povolání, apod. V oblasti
odstraňování genderových stereotypů v rodině pak prosazují vedle
podpory aktivního otcovství (se kterou nelze než plně souhlasit) také
zavedení stejných podmínek pro otce i matky na „mateřské“ dovolené
(zde je třeba zdůraznit, že se přitom vůbec neohlížejí na základní
biologické, psychologické a emocionální potřeby dítěte, a to zejména
v prvních měsících života); dále podporu rodičovství gay a lesbických
párů a rovné postavení rozličných forem partnerství, včetně
registrovaného partnerství a manželství osob stejného pohlaví.
Nedílnou součástí ideologie genderu je tzv. právo svobodné
volby („free choice“), tedy právo na svobodné rozhodování o vlastním
těle. Tento požadavek představuje především právo na svobodné
rozhodnutí o mateřství (jinak řečeno „právo na potrat“) a na asistovanou
18
reprodukci. Za tato práva bojuje feministické a genderové hnutí již
několik desetiletí pod hlavičkou sexuálních a reprodukčních práv
(SRHR). O uznání těchto práv jako základních ženských práv (která by
pak spadala pod režim ochrany základních lidských práv, jimž se
v demokratických společnostech dostává zvláštní právní ochrany) usilují
tyto zájmové skupiny především v rámci OSN a EU, kde mají velmi
silné a vlivné zastoupení ženské lobbyistické skupiny, které zde navíc
působí ruku v ruce s představiteli práv LGBT menšin (tj. menšiny
lesbické, gay, bisexuální a transsexuální).
Není divu, že LGBT lobby patří k neúnavným a často až
agresivním propagátorům ideologie genderu, neboť ta jim vlastně
poskytla „odborné“ argumenty a podklady (přestože uměle vytvořené,
jako je samotná ideologie genderu) pro „přirozenost“ jejich odlišné
sexuální orientace, která až do té doby byla i v odborných kruzích
považována za odchylku od normálu. Nyní, alespoň z pohledu této
ideologie, tomu tak není, přirozené jsou téměř všechny typy sexuální
orientace. (Pedofilní lobby zatím nedosáhla stejného „uznání svých
práv“, nicméně o ně také usiluje.) A kdo nesouhlasí nebo se odváží
oponovat (třebas i vědeckými argumenty), je označen za homofobního
člověka a patřičně zostuzen, v některých zemích dokonce i dle zákona
potrestán. Zastánci práv LGBT minorit, genderisté, feministky, apod.
mají často jedno společné – vyžadují bezmeznou toleranci k jejich
způsobu života a myšlení, ale sami bývají velmi netolerantní
k jakémukoliv jinému názoru a způsobu života. Je tedy pochopitelné, že
uměle vytvořený konstrukt genderu, který popírá přirozené rozdělení lidí
na dvě základní pohlaví, mužské a ženské, je pro LGBT skupiny
nenahraditelným nástrojem prosazování jejich zájmů a práv.
Obě výše zmíněné skupiny se společně snaží dosáhnout na těchto
nadnárodních úrovních, tedy v OSN a v EU, toho, čeho se jim ještě stále
nedaří dosáhnout demokratickou a legislativní cestou na některých
národních úrovních. O to více se pak v rámci těchto struktur snaží
odstranit „tradiční“ formy a role (v rodině, zaměstnání, výchově,
apod.) a prosadit své zájmy a představy právě prostřednictvím
ideologie genderu.
19
Gender mainstreaming
Jako myšlenkový i politický proud (podle některé terminologie
přesněji „koncept veřejných politik“) má za cíl prosazovat rovné
příležitosti pro ženy ve všech sférách, na všech úrovních a v rámci všech
politik. Z výše popsaného je patrné, že se gender mainstreaming stal
vedle prosazování rovných příležitostí především nástrojem
prosazování SRHR a LGBT práv, což ve svých důsledcích nabourává
(resp. přímo útočí) na koncept tradiční (přirozené) rodiny, s čímž souvisí
i pohled na mateřství. Radikální feministky došly ve svém volání po
„osvobození“ tak daleko, že chtějí i „svobodu od manželství
a mateřství“, jakožto struktur, které „zotročují“ ženy. Ony přitom
hledají emancipaci a absolutní nezávislost. A to, z jejich úhlu pohledu,
v těchto „strukturách“ samozřejmě nejde. Ve světle této skutečnosti jsou
pak vysvětlitelné jejich (často velmi nepřátelské) útoky na rodinu,
manželství a mateřství a veškeré tlaky na uvolnění těchto „struktur“
a změnu příslušných legislativ. Mateřství v tomto chápání totiž není
posláním a obdarováním, ale je vnímáno jako břímě. Paradoxně
přitom zní jeden ze základních požadavků prvních feministek, kterým
bylo zlepšení pracovních podmínek těhotných žen a péče o ně.
Ve svých důsledcích se tedy gender mainstreaming často obrací
proti ženě samotné, resp. proti celé společnosti, protože útočí-li na její
základní buňku, jakou je přirozená rodina, důsledky ponese v blízké
budoucnosti celá společnost, ženy nevyjímaje.
Dopady na výchovu a vzdělání
Praktické dopady šíření a prosazování ideologie genderu
v oblasti výchovy již asi zaznamenala většina rodičů. Ať už se jedná
o povinně genderově neutrální, resp. vyrovnané obsahy slabikářů (už
žádné „máma mele maso“ a „táta řídí auto“, ale naopak), příp. pohádky
o zvířátkách nebo rodinách, kde klíčovými postavami jsou manželé nebo
aspoň partneři stejného pohlaví, nebo o hrubost a sexuální uvolněnost
nejen v TV pořadech pro mládež, časopisech i knížkách, ale též v rámci
výuky. Můžeme sledovat, jak se od výchovy, která vychází z lidské
důstojnosti, učí respektu, vzájemné úctě a solidaritě s druhými,
20
pomalu a postupně přechází (většinou pod heslem občanské a sexuální
výchovy) k prosazování nezdravého individualismu a vnímání věcí
i lidí kolem sebe pouze a z perspektivy vlastního sobectví, kdy se nám
i lidé stávají „objektem“. A především u dospívajících hrozí nabourání
hodnot a principů, které člověka dělají člověkem. Právě zde je role
rodiny zcela nezastupitelná a význam mateřského poslání nedoceněné.
Vždyť mateřství nekončí odchodem dětí do školky nebo školy!
Význam rodiny pro společnost
Jedna z tezí průzkumného stanoviska Evropského hospodářského
a sociálního výboru k tématu Rodina a demografický vývoj z března
2007 podtrhuje nenahraditelný význam rodiny pro společnost:
„Je třeba zdůraznit roli rodiny při vytváření „lidského kapitálu“
díky poskytnutému vzdělání, předaným hodnotám a podpoře, kterou
rodiče dětem přinesli. Některé přednosti nepostradatelné v pracovním
i sociálním životě se nejprve získávají v rodině: úcta k ostatním, smysl
pro píli, týmový duch, tolerance, smysl pro život ve společnosti
a odpovědná nezávislost.“
Bohužel se občas zdá, že ti kteří tak vehementně prosazují
gender mainstreaming na tyto skutečnosti pozapomínají. A tak na místo
„family mainstreamingu“, který by vedl k cílené, systémové
a koncepční podpoře přirozené rodiny jako základní a ničím
nenahraditelné buňky společnosti, se zabývají tím, o čem valná
většina občanů nemá vlastně ani ponětí… A tak nezbývá, než se
zamyslet nad tím, co může každý z nás udělat pro to, aby se rodinám
a především ženám dostalo patřičného společenského docenění
v jejich nenahraditelné roli, která je pro každou společnost zcela zásadní.
Aby tak významné poslání, jakým mateřství a výchova k základním
lidským hodnotám předávaným z generace na generaci v rámci rodiny
bezpochyby jsou, bylo vnímáno jako přínos pro každého z nás. Má-li být
společnost zdravá a funkční, potřebuje zdravé a funkční rodiny. Ty
však k tomu, aby mohly své poslání dobře plnit i uprostřed výzev dnešní
doby, potřebují ze strany státu i celé společnosti nejen uznání (kterého se
jim stále téměř nedostává), ale zároveň i konkrétní podporu a pomoc.
21
A o tom je právě „family mainstreaming“, který se otázkou rovnosti
a spravedlnosti zabývá v mnohem širším měřítku než gender
mainstreaming zúžený pouze na rovnost pohlaví a prosazování různých
novodobých teorií genderu, které cíleně prosazují pouze zájmy určitých
menšin, a to ještě na úkor a často i otevřeně proti zájmům většinové
společnosti. V důsledcích vedou tyto tendence k potírání práv
přirozené rodiny a přirozeného prostředí pro výchovu dětí (viz
politický boj za zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků s institucí
manželství, založeném na svazku mezi mužem a ženou, a následný boj
za práva těchto párů na adopci dětí).
Genderový pohled na politiku
Sem spadá známé prosazování kvót na voličských listinách.
Nejsem vůbec proti angažovanosti žen v politice. Naopak. Věřím
v jejich schopnost nového, jiného pohledu. Ale… Asi se shodneme na
tom, že nároky na ženy ve vysoké politice (sem jistě patří úroveň
evropská a národní) jsou mnohem vyšší, než nároky na úrovní
regionální nebo lokální. To z pohledu priorit, časových možností
a „nastavení“ samotných žen. Myslím si, že je potřeba většího počtu žen
na těchto „nižších úrovních“, které jsou blízké jejich každodennímu
životu a kde je jejich angažovanost mnohem perspektivnější
a potřebnější.
Podíváme-li se na tuto otázku ještě z jiného pohledu, a to co se
týká kvalit a odborných schopností kandidátů, jsem také proti
kvótám, neboť nechci, aby mě za každou cenu zastupovaly ženy, které
budou zvolené jen díky povinným kvótám, jestliže mezi ostatními
kandidáty bude mnohem více schopnějších a kvalifikovanějších mužů.
A to platí, samozřejmě, i naopak. Bude-li v politických stranách více
schopných žen, ať je na kandidátce poměr žen a mužů klidně
70 % : 30 % ve prospěch žen. Jde přeci o to, jaký člověk nás bude
reprezentovat, ne o to, jakého je pohlaví! Vezměme si konkrétní příklad:
když bude rada města či obce rozhodovat o nové výstavbě a bude se
volit mezi parkovištěm a hřištěm pro děti, bude rada s většinovým
zastoupením mužů nejspíše prosazovat tu první variantu. Nicméně,
22
budou-li v radě dostatečně zastoupeny i ženy, věřím, že i mnohý muž se
dá pádnými argumenty přesvědčit, aby se přiklonil k variantě druhé.
Právě o to se totiž jedná – hledat potřeby a prosazovat zájmy těch, „o
které tu jde“. A v tom se bojím, že perspektiva „genderu“ často selhává.
A to zejména tehdy, když neprosazuje skutečné zájmy potřebných, ale za
každou cenu „vnucuje“ pohled „genderový“ tam, kde je „pes zakopán“
zcela jinde nebo je problém genderu v dané oblasti zcela nepatrný, ne-li
nulový (vezměme v úvahu např. politiku zemědělskou, životního
prostředí, apod.)
Závěrem
Jedno známé úsloví říká: „Společnost je natolik vyspělá,
nakolik pečuje o své nejslabší a nemohoucí.“ Dovolila bych si k této
pravdivé myšlence přidat malý dovětek: „… a nakolik doceňuje
poslání mateřství.“ Přeji nám všem, aby naše společnost byla
společností vyspělou právě v tomto smyslu, a to i za přispění každé
z nás.
K autorce – Mgr. Jana Jamborová
Mgr. Jana Jamborová pracuje od roku 2005 jako generální tajemnice
evropské asociace ženských organizací New Women for Europe
– NWFE (Nové ženy pro Evropu) se sídlem v Bruselu. NWFE
reprezentuje v evropských institucích proud nového feminismu, který
se též zasazuje o rovná práva mužů a žen, nicméně ne z pozice
„antagonismu pohlaví“, která je typická pro radikální feministky
a genderisty, ale z perspektivy vycházející z lidské důstojnosti každého
člověka. Tento nový pohled na ženu a rovnost pohlaví zdůrazňuje
solidaritu mezi mužem a ženou, která vychází z respektu k rozdílnosti
a vzájemné komplementaritě obou pohlaví. Posláním NWFE je nejen
hájit zájmy žen a dětí, ale zároveň bránit hodnoty přirozené rodiny
a chránit práva sociálně znevýhodněných skupin. V sociální politice
a politice zaměstnanosti se proto NWFE zasazuje zejména o „family
mainstreaming“ a uplatňování zásad mezigenerační solidarity. NWFE
dále prosazuje etické principy v otázkách výchovy, vzdělání a bioetiky.
23
Na Slovensku NWFE úzce spolupracuje s organizacemi Nová žena,
Áno pre život, Fórum života a dalšími.
Genderově nesmýšlím, budou mě kamenovat? Dostupné z
˂https://www.facebook.com/iniciativa.pro.HEC/posts/1055448181178154˃ [cit. 2016-08-18]
Poděkování, pozvánky
Nocturno 2016
Petr Málek
24
Svatováclavská pouť
I letos v den svátku sv. Václava 28. 9., který je i Dnem české
státnosti, jsme zváni pražským arcibiskupem do Staré Boleslavi na
národní svatováclavskou pouť.
Pouť byla obnovena v roce 2003 a slaví se v obou
staroboleslavských chrámech, v basilice sv. Václava a v poutním
chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Hlavní událostí je
koncelebrovaná poutní bohoslužba na Mariánském náměstí
v 10 hodin, které předsedá pražský arcibiskup.
Eva Bártová
Bohoslužby ve farnosti Přibyslav
Září L. P. 2016
29. 8.
30. 8.
31. 8.
7.30
18.30
7.30
18.30
1. 9.
18.30
2. 9.
18.30
3. 9.
Nové Dvory
Za Boží požehnání a ochranu Panny Marie do
nového školního roku
Za Václava Polívku a tetu Boženku
Památka sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele
7.00
8.00
9.30
4. 9.
11.00
11.00
18.30
5. 9.
Památka Umučení svatého Jana Křtitele
Za P. Jana Cimburka
Za rodiče Rázlovy, syna, snachu a duše v očistci
7.30
23. neděle v mezidobí
Za Marii a Josefa Sobotkovy
Za Františka a Ludmilu Holcmanovy, oba rody
a duše v očistci
Stříbrné Hory
Poutní mše sv. v Olešence
Za farnost
Za Marii a Václava Pavlíčkovy, jejich syna, dceru
a duše v očistci
25
6. 9.
7. 9.
8. 9.
18.30
7.30
18.30
Svátek Narození Panny Marie
18.30
9. 9.
18.30
10. 9.
7.00
8.00
11. 9.
12. 9.
Olešenka
9.30
11.00
18.30
7.30
Za všechny duše živé i zemřelé našich rodů,
za duše v očistci a na dobrý úmysl
24. neděle v mezidobí
Za Jana a Jarmilu Pěchovy a celý rod, rodiče
Kárníkovy, Václava a Růženu Novotných
Mše sv. na náměstí za farnost
Stříbrné Hory
Památka sv. Jana Zlatoústého,
biskupa a učitele církve
13. 9.
18.30
Svátek Povýšení svatého kříže
14. 9.
15. 9.
16. 9.
17. 9.
18. 9.
19. 9.
20. 9.
26
7.30
18.30
18.30
Dolní Jablonná
Památka Panny Marie Bolestné
Na dobrý úmysl
Památka sv. Ludmily, mučednice
18.30
7.00
8.00
9.30
11.00
11.00
18.30
7.30
18.30
Za rodinu Coufalovu, Vlčkovu a živé i zemřelé
těchto rodů
25. neděle v mezidobí
Za Antonína a Marii Dvořákovy a Františka Nováka
Za Václava Konfršta, bratra, sestru a celý rod
Žižkovo Pole
Stříbrné Hory
Za farnost
Za rodinu Kunstárovu
Památka sv. Ondřeje Kim Tae-gõna a druhů
Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty
21. 9.
22. 9.
23. 9.
24. 9.
25. 9.
26. 9.
27. 9.
28. 9.
29. 9.
30. 9.
7.30
18.30
18.30
18.30
7.00
8.00
9.30
11.00
18.30
7.30
Památka sv. Vincence z Paula, kněze
18.30
8.00
18.30
18.30
18.30
1. 10.
7.00
8.00
2. 10.
Za živé i zemřelé z rodu Linhartů, Nováků a Zadáků
Památka sv. Pia z Piertelciny, kněze
Za rodiče Ručovy a Bohuslava Rerycha
Za Josefa a Marii Čejkovy
26. neděle v mezidobí
Na poděkování za všechny dary a milosti
Za rodinu Fidlerovu, Horňákovu a Hrabákovu
Poutní mše sv. ve Stříbrných Horách
Za farnost
9.30
11.00
11.00
18.30
Svátek sv. Václava, mučedníka
Za rodiče Křížovy, syna Václava a jeho manželku
Za rodiče Štefovy, živé i zemřelé z obojí strany a
duše v očistci
Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela
Za P. Františka Karla, rodiče, sourozence a synovce
Památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve
Za rodiče Rázlovy, syna a snachu
Památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše,
panny a učitelky církve
Za Sam Paula Baretto
27. neděle v mezidobí
Za Josefa Doležala, rodiče Sedlákovy, jejich syny a
duše v očistci
Za Josefa a Marii Konfrštovy a jejich rodiče
Stříbrné Hory
Poutní mše sv. v Žižkově Poli
Za farnost
Změna bohoslužeb vyhrazena.
27
Apoštolát modlitby
Úmysly na září 2016
Náš nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším Ti
v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení, ve spojení s Ježíšem
Kristem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za
záchranu světa. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem
a vyzbrojí mně silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako
svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána
a Matkou církve zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý Otec
a naši biskupové pro tento měsíc:
1. všeobecný úmysl:
Aby každý člověk přispíval k obecnému dobru a povznesení
společnosti, v níž lidská osoba bude středem pozornosti.
2. misijní úmysl:
Aby si křesťané, kteří přijímají svátosti a rozjímají o Písmu svatém,
stále více uvědomovali své poslání šířit evangelium.
3. úmysl našich biskupů:
Ať Duch Svatý pomáhá všem rodičům, vychovatelům, učitelům,
kněžím a katechetům v jejich evangelizačním poslání a povolání.
Eva Bártová
Vydává Římskokatolická farnost Přibyslav, Kostelní 267, 582 22 Přibyslav,
www.farnostpribyslav.cz, bankovní spojení: Č.S. 1120706379/0800
Kontakty: fara: 736 513 352 (kancelář); P. Pavel Sandtner: 605 727 555;
P. Antonín Pavlas: 604 170 227; e-mail: [email protected];
Redakce Římsy: P. Pavel Sandtner, Eva Bártová, Zdeněk Matějka.
Příští číslo vyjde 2. 10. 2016 (uzávěrka pro toto číslo je 23. 9. 2016).
Příspěvky do Římsy můžete zasílat na adresu [email protected] nebo je
předat na farním úřadě v Přibyslavi.
Určeno pro vnitřní potřeby farnosti. Neprodejné.
Vychází za technické podpory firmy ACO Industries k.s., Přibyslav
28