18 Dvůr Himlštejn na Karlovarsku Martin Volf 1. Úvod Archeologie a

18 Dvůr Himlštejn na Karlovarsku Martin Volf 1. Úvod Archeologie a

Poohří 1, sídla - správa - společnost, 2011
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku
Martin Volf
1. Úvod
Archeologie a její poznatky tvoří důležitou kapitolu v poznávání historie krajiny Poohří. Značná část tohoto území je součástí tzv. tradiční sídelní oblasti, která je kontinuálně osídlena již od nejstarších etap zemědělského pravěku. Tímto předpokladem jsou determinována témata celé řady archeologických textů
věnujících se Poohří. Archeologický potenciál této oblasti je nadmíru bohatý
a paleta témat snad až přespříliš pestrá. Odborné studie a články jsou v některých případech ve výsledku jen kompendiem „nových zjištění“ o jednotlivých
lokalitách, přičemž jejich opravdový přínos ve skutečném historickém diskurzu je mizivý. Dalším faktorem ovlivňujícím tento stav je i základní poznávací metoda archeologie – archeologický výzkum. Dnes se až na výjimky jedná
o záchranný archeologický výzkum, kdy si archeolog nevybírá téma, které souvisí
s jeho specializací, nýbrž pouze zachraňuje ohrožené. K profesní etice a standardům
vědecké práce patří výsledky výzkumu shrnout do nálezové zprávy a v nejlepším případě publikovat. Tento stále se opakující proces se stává stereotypem a autor komplikovaně hledá čas, síly a prostor na zpracování témat, která považuje za přínosná.
Největším přínosem archeologie středověku pro historické vědy jsou texty, které zpracovávají konkrétní kapitolu života minulého člověka. Výpověď archeologických pramenů však takovému zadání neodpovídá a výsledná práce musí být nutně interdisciplinární, přičemž svědectví hmotných pramenů hraje mnohdy vedlejší roli. Základní kontury
tématu tvoří poznatky jiných společenských či přírodovědných vědních oborů.
Předkládaný text však takové ambice nemá a z mnoha důvodů ani nemůže mít.
Přesto lze však některé z výše uvedených principů aplikovat i na zdánlivě marginální
téma. Nedostává-li se autorovi času, znalostí, zkušeností pro zpracování „kapitoly života středověkého člověka“, nabízí se mu několik alternativ odborné práce. Pro tento
příspěvek použijme metodu „mikroregionální sondy“, kdy se na základě studia přirozeně vymezeného sídelního prostoru pokusíme zodpovědět obecnější otázky.
2. Vymezení tématu
Zájmovým prostorem tohoto článku je oblast označovaná současným termínem
Střední Poohří – tj. povodí řeky tekoucí v údolí ohraničeném ze severu Krušnými horami a Doupovskými horami z jihu, v úseku mezi Ostrovem nad Ohří a Kadaní. Niva
podél Ohře (řeky zvané také Oharka) je úzká, z obou břehů vystupují svahy poměrně
strmě, místy jsou stráně protkány postranními údolími oharských přítoků. Právě na
18
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku
místě soutoků větších potoků tekoucích z hor s Ohří se niva rozšiřuje a vznikají tak území příhodná pro osídlení. Zásadní roli pro osídlení jinak zemědělsky nikterak úrodné
krajiny hraje bezpochyby komunikační osa v podobě řeky, která byla využívána jednak
k dopravě zboží a osob, stejně tak jako zdroj obživy pro rybáře, mlynáře a další řemeslníky. Vedle říční dopravy je třeba připomenout i suchozemské dálkové cesty vedoucí podél řeky či stoupající do hor směrem do Saska. Podél Ohře tak vznikají sídla
pravděpodobně již od pravěku, nejstarší písemné zmínky pak pocházejí ve výjimečných případech již ze 13. století, jako je tomu v případě Stráže nad Ohří (Warta)1 či
Boče (Wotsch).2 Ve vrcholném a pozdním středověku se sídelní síť v oharském údolí zahušťuje a pokračuje kolonizace svahů a náhorních plošin přilehlých Krušných
a Doupovských hor. Důležitým momentem středověkého vývoje krajiny ve středním
Poohří je vznik opevněných sídel – hradů, které vznikají již od 13. století na strategicky výhodných polohách čedičových vrcholů nad údolím řeky. Nápadná je již samotná koncentrace těchto staveb ve sledovaném prostoru, na úseku přibližně 20 km
vymezeném Kadaní na východě a Ostrovem na západě. Jedním z těchto opevněných
sídel, sice pozdějšího vzniku, je i hrad Himlštejn (Himmelstein), jehož zříceniny se
rozkládají na čedičovém kuželu Nebeské skály dva kilometry severně od Stráže nad
Ohří nad osadou Peklo (Höll).
Obr. 1 Dvůr Himlštejn – poloha lokality (1) na topografické mapě Poohří. Další sídla zmiňovaná v textu:
2 – Stráž nad Ohří, 3 – Boč, 4 – Horní Hrad.
1
Swidgerův predikát de Warta z roku 1238 (K. J. ERBEN – J. EMLER (edd.), Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae I–II, Pragae 1855–1882, (dále RBM) I, s. 434, č. 934); více k vývoji názvu
Antonín PROFOUS – Jan SVOBODA, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, Díl
IV, Praha 1957, s. 190.
2
Zmínka z roku 1292, kdy vyňal král Václav II. majetek benediktinského kláštera v Postoloprtech z pravomoci
úředníků královského hradu Loket (RBM II, s. 676, č. 1573).
19
Martin Volf
3. Hrad a dvůr Himlštejn
V sedle pod hradem, při úvozové cestě ze Stráže, u prameniště jednoho z přítoků Pekelského potoka se uprostřed bujné vegetace na okraji pastviny nachází výrazné
ruiny hospodářského dvora Himlštejn (obr. 1). Dvůr, který byl po odsunu původního
německého obyvatelstva obýván pouze sezónně pro potřeby pastevců státního statku,
se od 80. let 20. století mění v malebnou zříceninu, přičemž bohužel zaniká jeho nesporná historická a památková hodnota. Dříve, než přistoupíme k prezentaci výsledků
dlouhodobého stavebně-historického a záchranného archeologického výzkumu probíhajícího v ruinách dvora nárazově již po 20 let, je třeba shrnout dosavadní stav poznání lokality.3
3.1. Himlštejn v písemných pramenech
Vedle prostorové vazby na hrad na Nebeské skále svědčí pro vztah dvora a hradu
i výpověď písemných pramenů. Je nesporné, že ve svazích nad údolím Ohře nejprve
vzniklo opevněné sídlo – hrad a v jeho zázemí posléze, v rámci měnících se potřeb
vlastníků vzniká hospodářský dvůr.
Území, na němž stojí zříceniny hradu Himlštejna, patřilo do roku 1357 klášteru postoloprtských benediktinů a bylo spravováno z řádového proboštství v Boči, potom náleželo ke statku Hornímu Hradu (Haunštejn). Hrad Himlštejn vybudoval zřejmě před
r. 1434, kdy je o něm první zmínka, Vilém z Ilburku na části hornohradského
statku, kterou pravděpodobně převzal od míšeňského šlechtice Štěpána
z Kobrshainu (z Kobrshanu). Když Ilburk získal před r. 1437 i zbývající část
Horního Hradu s tamním hradem,
obýval Himlštejn jen purkrabí. Oba
hrady prodal Vilém z Ilburku před
r. 1454 (snad již r. 1448 nebo 1449)
saskému rytíři Jindřichovi z Weidenu
(z Vejdy). Ale už od r. 1470 na nich
vládl Hylprant Satanéř z Drahovic.
Kolem r. 1494 se jeho synové Ol2 Dvůr Himlštejn – lokalita na detailu císařského otisku
dřich a Václav o pozůstalost po otci Obr.
stabilního katastru obce Peklo (Höll) z roku 1842 (dnes
rozdělili. Oldřich dostal Himlštejn, katastrální území Stráž nad Ohří, okres Karlovy Vary, GPS:
který před r. 1497 přestavěl. Jeho po- 50°21‘10.056“N, 13°2‘57.192“E). Číslo 1 označuje ústřední
budovu dvora; č. 2, 3 a 4 – dřevěná hospodářská
tomci prodali hornohradské panství obytnou
stavení. Na mapě je patrný systém cest a pod č. 209 je rybník
s Himlštejnem v r. 1528 Jindřichu
(podklad upravil autor).
3
Výzkum probíhal nárazově v provizorních podmínkách opakovaných rodinných výletů. Děkuji
rodičům Ing. arch. Evě Volfové a Ing. Petrovi Volfovi za seznámení s lokalitou a pomoc při přípravě
příspěvku.
20
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku
Šlikovi z Holejče. Jindřichův syn Kašpar, který držel Himlštejn od r. 1543, na hradě
nebydlel, takže se v r. 1574 uvádí jako pustý. Obnovil jej teprve Kašparův vnuk Bedřich Šlik, pán na Plané a Horním Hradě, nejvyšší mincmistr. V r. 1588 prodal statek
Himlštejn s hradem Šimonovi Ungnadovi ze Sonneku (Suneku) a ten r. 1592 Kryštofu
z Fictumu a na Klášterci, k němuž byl pak natrvalo připojen.4
Studium písemných pramenů komplikuje fakt, že v textech nebývá rozlišován dvůr
a hrad Himlštejn. První indicie pro existenci poplužního dvora pocházejí z první poloviny 16. století,5 samostatně zmiňován je po zániku hradu od 70. let 16. stol. Dále
je zmiňován jako součást kláštereckého panství, jež po Fictumech získávají Thunové,
kteří Himlštejn drží až do roku 1918.6
3.2. Stavební podoba dvora
V současné době tvoří lokalitu ruiny čtyř objektů, které představují uzavřený půdorys hospodářského dvora (viz obr. 2). Zachovány jsou obvodové zdi, výjimečně zaklenuté prostory, případně sklepy. Funkční interpretace jednotlivých objektů je poměrně
jednoznačná, ústřední stavení tvoří obytná dvoutraktová budova podélného obdélného
tvaru. Další tři budovy mají znaky hospodářských objektů, jednalo se pravděpodobně
o stodolu, kůlnu a chlév. Tuto dispozici doplňuje samostatně stojící sklep, snad haltýř.
Vraťme se však k obytnému stavení, pravděpodobně obydlí správce statku, šafáře (viz
obr. 3.). Tato budova zahrnovala dvě obytné jednotky a hospodářské zázemí – stáje,
pravděpodobně ovčín. Minimálně její obytná část byla podsklepená; dnes je však sklep
pod sutinami nepřístupný. Již při zevrubné rekognoskaci ruin je zřejmé, že objekt prošel komplikovaným stavebním vývojem. Větší část stavby je vyzděna z lomového ka-
Obr. 3 Dvůr Himlštejn – skica půdorysu ústředního obytného stavení. Černě jsou označeny zachovalé konstrukce,
šedě zřícené, symbolem X původně zaklenuté prostory, číslo 1 představuje černou kuchyni. Šipka vně půdorysu
označuje pozici spáry oddělující stavební fáze vývoje budovy (zaměření a kresba autor článku, 2010).
4
Majetkoprávní souhrn převzat z: Rudolf ANDĚL a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku. Díl 3. Severní Čechy, Praha 1984.
5
V roce 1543 věnoval Kašpar Šlik své manželce Alžbětě z Vartmberka 7000 florinů uherských „na
statku Hymlšteinském“, jak uvádí August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého, Díl XIV.,
Litoměřicko a Žatecko, Praha 1923, s. 65.
6
Heslo Himlštejn, in: Ottův slovník naučný, sv. XI, Praha 1897, s. 298–299. V době vydání svazku je při dvoře
zmiňována thunovská myslivna.
21
Martin Volf
mene, mladší přestavby jsou reprezentovány zdivem smíšeným a některé zásahy jsou
provedeny z cihel. Ve stavbě byly použity zajisté i dřevěné konstrukce, které se bohužel
nedochovaly. Výše bylo zmíněno, že se stavba skládá ze dvou jednotek, v obvodovém
zdivu je dokonce patrná spára. Na základě dosavadního průzkumu předpokládáme, že
východní část je starší než západní. Stavební konstrukce jsou zde archaické, postrádají
však chronologicky citlivé prvky, které by umožnily precizní datování. V této části
stavby se nachází i jediná zachovaná zaklenutá místnost, která původně sloužila jako
černá kuchyně. Nachází se ve střední partii obdélné dispozice a je zaklenuta klášterní
klenbou s lunetami. Tato prostora je oproti ostatním místnostem částečně zahloubena,
a tvoří jakýsi polosuterén. Na základě stylové analýzy stavebních konstrukcí lze tento
prostor datovat velmi orientačně do raného novověku – pozdní renesance či baroka.
Dalším vodítkem pro datování nejstarší fáze objektu jsou výsledky záchranného
archeologického výzkumu prováděného během postupné destrukce stavby v 80. a 90.
letech 20. století. Předmětem výzkumu byly narušené klenební zásypy nad zmíněnou
klášterní klenbou v černé kuchyni.
3.3. Archeologické prameny
Z narušeného klenebního zásypu byl sběrem získán bohatý soubor zlomků a částí keramických nádob a kamnových kachlů. Jedná se o artefakty používané během
fungování poplužního dvora, které byly po rozbití či vyřazení z provozu deponovány
na půdě objektu, kde byly využity jako zásyp. Soubor čítající přibližně 1000 kusů, lze
rozdělit do dvou základních kategorií: kuchyňská keramika a kamnové kachle.
Obr. 4 Dvůr Himlštejn – nálezy ze zásypu klenby černé kuchyně, kuchyňská keramika, hrnčina. 1 – torzo
velkého dvouuchého režného hrnce; 2, 3, 4 – části glazovaných malovaných talířů; 5 a 6 – části malovaného
a glazovaného džbánu (foto autor, 2010).
22
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku
3.3.1. Kuchyňská keramika
Větší část nálezového spektra tvoří zlomky a části keramických užitkových nádob
používaných v kuchyňském provozu dvora (viz obr. 4.). Nádoby nejsou výrazně fragmentarizované, většinou se jedná o větší část nádob s rozměry přesahujícími 10 cm, což
umožňuje rekonstruovat tvar a původní funkci artefaktů. Svým charakterem představuje soubor standardní náplň hmotné kultury raného novověku. Mezi tvary převládají
větší hrnce s uchy, dále hrnky, mísy, džbány a pekáče. Z hlediska technologie se jedná
o tradiční hrnčinu, nálezy kameniny jsou zcela výjimečné. Větší část souboru je glazována, povětšinou uvnitř nádoby a zvenku pouze zčásti. Olovnaté glazury se vyskytují
v klasickém barevném spektru od žluté, žlutozelené, zelené až po hnědou. Výjimkou
není ani vícebarevné glazování popř. kombinace s červeně malovaným lineárním motivem. Malované zboží, především mísy, tvoří nepočetnou samostatnou kategorii.
Zcela odlišnou výrobní tradici představuje režné neglazované zboží, které charakterem hrnčířské hlíny a výpalem připomíná kamnářské výrobky (viz další kapitola).
Tato kategorie je tvarově zastoupena zlomky velkých režných dvouuchých hrnců zdobených jednoduchou rytou linií, se dvěma mohutnými uchy, které pravděpodobně
sloužily pro uskladnění a další úpravu mléka.
U takto rozsáhlého souboru je na místě otázka provenience jednotlivých nádob,
resp. výrobních okruhů. Glazované zboží vyniká v některých případech pozoruhodnou precizností hrnčířské technologie, jež nás odkazuje do význačných dílen renesance a raného baroka, které fungovaly v Levíně na Litoměřicku, jiné tvary lze pouze
obecně přiřadit k výrobní tradici severozápadních Čech.7 V případě režného archaického zboží a kamnářských výrobků uvažuje autor na základě znalostí nálezů z Kadaně,
Klášterce nad Ohří a okolí o místní produkci.
3.3.2. Kamnové kachle
Druhou část keramického inventáře tvoří nálezy zlomků a částí kamnových kachlů.
Ve všech případech nálezy nesou stopy použití, ať již očazení či otisky výmazů, což
svědčí o tom, že byly součástí kachlových kamen stojících ve správní budově dvora.
Kachle pocházejí minimálně ze dvou různých kachlových kamen. V souboru jsou zastoupeny zlomky a části nádobkových i reliéfních komorových kachlů (obr. 5).
Nádobkové kachle jsou režné, vytáčené ze středně ostřené hrnčířské hlíny, která
byla slídovaná žlutohnědě, a vnitřní obvodovou lištu mají poměrně vysoko posazenou,
téměř pod okrajem. Vedle mnoha zlomků ze souboru pocházejí tři téměř kompletně
zachované kusy. Nádobkové kachle z himlštejnského dvora lze na základě regionálních
analogií datovat do první poloviny 16. století.
Rozmanitější je kategorie nálezů reliéfních komorových kachlů. Větší část souboru
tvoří režné neglazované kachle, hrnčířská hlína je obdobná jako u kachlů nádobkových,
barva výpalu osciluje mezi žlutohnědou a cihlově červenou. Největší vypovídací hod7
O levínském zboží a novověkém lidovém hrnčířství více viz: Vladimír SCHEUFLER, Lidové hrnčířství
v českých zemích, Praha 1972.
23
Martin Volf
notu mají samy motivy reliéfní výzdoby čelní vyhřívací stěny. Setkáváme se s různými
variantami figurální a dekorativní výzdoby. Kachle mají čtvercový či obdélný formát,
ústřední motivy jsou vymezeny typickými arkádami či kruhovými terči, v rozích doplněné liliemi či stylizovanými andílky. Komory jsou nízké (průměrně pět centimetrů),
vytáčené a posléze lepené k čelní vyhřívací stěně, která nese z vnitřní strany otisk textilie. Ústřední výzdobné motivy čelních vyhřívacích stěn jsou zachovány bohužel pouze
torzovitě, což znesnadňuje jejich interpretaci.
Figurální výzdoba je zastoupena částmi postav a polopostav, případně portrétů
mýtických hrdinů a konkrétních lidí, povětšinou ženského pohlaví. Podle analogií se
můžeme pokusit identifikovat některé motivy: spoře oděná dáma s vlajícími šaty a vlasy by mohla představovat Zrození Venuše či neurčitelnou alegorii. Na velmi vysoké
výtvarné úrovni jsou provedeny obličeje, účesy a oděvní drapérie ženských postav na
dalších kachlích, z nichž některé lze interpretovat jako portréty neznámých šlechtičen,
jiné pravděpodobně opět jako alegorie. Muž je vyobrazen pouze výjimečně na portrétu
šlechtice, z něhož se dochovala pouze část levé ruky se vztyčeným ukazovákem a hrudi
oblečené do honosného úboru s pláštěm.
Menší část souboru kachlů byla zeleně či hnědě glazována. Zcela výjimečný je kompletně dochovaný drobný obdélný kachel se stylizovanou reliéfní architektonickou vý-
Obr. 5 Dvůr Himlštejn – nálezy ze zásypu klenby černé kuchyně, kamnářské výrobky. 1, 2, 3 – detaily figurální
výzdoby režných reliéfních kachlů s ženskými portréty, 4 – kompletně dochovaný režný reliéfní kachel, 5 –
kompletně zachovaný zeleně glazovaný reliéfní kachel s architektonickým motivem, 6 – torzo režného reliéfního
kachle s figurálním motivem (foto autor, 2010).
24
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku
zdobou. Je zeleně glazován a jeho ústřední motiv tvoří perspektivně provedená nika
zaklenutá hrotitou klenbou, uvnitř niky je zavěšen závěsek v podobě plodu dubu – žaludu. Glazované kachle doplňuje torzo hnědě polévaného kachle s motivem mnoholistého květu.
Soubor kamnářských výrobků není kompaktní a nepochází pravděpodobně z jednoho časového horizontu, nejstarší jedinci v něm zastoupení pocházejí z 1. poloviny
16. století, přičemž např. naposledy zmiňovaný hnědě glazovaný kachel je charakterem
spíše barokní, pocházet může až ze 17. století.8
3.4. Další nálezy
Keramické artefakty doplňuje nepatrný soubor skleněných a kovových nálezů získaných sběrem v zásypu klenby černé kuchyně.
Několik zlomků tabulového skla, terčíků a dva železné hřebíky lze pouze rámcově
datovat do pozdního středověku a raného novověku.
4. Shrnutí nových poznatků
Při povrchovém průzkumu ruin dvora Himlštejn byly v ústřední obytné budově
usedlosti zjištěny pozůstatky archaických stavebních konstrukcí vykazující pravděpodobně pozdně středověké stáří. Přes poměrně komplikovaný stavební vývoj původně
menší stavby, přestavované opakovaně v 18. a 19. století, se podařilo zachytit a zdokumentovat nejstarší fázi vývoje objektu, která je zastoupena především prostorem
původní černé kuchyně (obr. 6).9 Důkladná historická rešerše, která by napomohla
s datováním jednotlivých fází vývoje stavby, není v odborné kompetenci autora článku
a výpověď publikovaných písemných pramenů je bohužel velmi skromná. Postupná
destrukce objektu však nabídla alternativní možnost datace v podobě záchranného
archeologického výzkumu provedeného na odhalených zásypech klenby černé kuchyně. Materiál získaný sběrem nebyl bohužel stratifikován, ani se nejedná o uzavřený
nálezový celek, ale nejstarší nálezy z něj nám svým způsobem (ante quem) datují vznik
dvora. Díky naprosté odloučenosti dvora od ostatního osídlení, včetně hradu, je totiž
nemožné, aby artefakty pocházely odjinud. Vhodnou datovací oporou je zde soubor
zlomků a částí reliéfních komorových kamnových kachlů, které lze na základě motivů
a analogií poměrně přesvědčivě datovat do 1. poloviny 16. století. Minimálně dvoje
kachlová kamna byla zajisté součástí výbavy obydlí správce dvora. Již samotná přítomnost poměrně honosného otopného zařízení, spolu s vysokou výtvarnou úrovní reliéfů
jednotlivých kachlů je důkazem, že dotyčný správce byl vysoce postaveným člověkem.
Spekulovat můžeme o tom, že takového významu získal dvůr za panování Šliků, kteří
8
Při popisu a interpretaci nálezů kachlů byly použity práce: Vladimír BRYCH, Kachle doby gotické, renesanční
a raně barokní, Praha 2004; Čeněk PAVLÍK – Michal VITANOVSKÝ, Encyklopedie kachlů v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku, Praha 2004.
9
Při průzkumu a dokumentaci historických stavebních konstrukcí bylo v rámci možností použito manuálu:
Operativní průzkum a dokumentace historických staveb, NPÚ Praha 2005.
25
Martin Volf
vlastnili hrad a dvůr Himlštejn spolu s hornohradským panstvím právě v 1. polovině
16. století. Po zániku funkce kamen (předpokládá se, že kamna byla v provozu přibližně 50 let) byly jejich trosky spolu s dalším keramickým kuchyňským odpadem
deponovány nad klenbu nově zaklenuté místnosti. Takový postup je poměrně běžný,
hliněné střepy představují ideální lehký a izolační materiál.
5. Závěr
Fenomén středověkých hradů přesahuje hranice medievistiky a výčet odborných
textů zabývajících se tímto populárním tématem je nepřeberný. O to je však větší naše
překvapení, když zjistíme, že problematika zázemí opevněných sídel, které se samotnou
kastelologií logicky souvisí, připomíná s trochou nadsázky „pole neorané“. Sestoupíme-li
obrazně z hradu do podhradí, nacházíme jen velmi málo opor pro studium obrazu/odrazu středověké reality, ať již v rovině archeologické, stavebně-historické či jiné. Předkládaný příspěvek o zázemí hradu Himlštejna v podobě stejnojmenného poplužního
dvora si klade za jeden ze svých cílů na tento nepoměr upozornit a nabídnout variantu
sídelně historického vývoje území na svazích Krušných hor nad tokem Ohře. Jak už bývá
u podobně koncipovaného textu bohužel pravidlem, počet zodpovězených otázek je minimální, avšak těch nových, vyžadujících další interdisciplinární studium, je celá řada.
Na základě orientační stavebně-historické analýzy a drobného záchranného archeologického výzkumu se podařilo prokázat pozdně středověké stáří dvora Himlštejn.
Pouze náznakem byla odhalena jeho původní stavební podoba a načrtnut jeho další
vývoj až do současného postupného zániku. Potřeba důkladného stavebně historického výzkumu je vzhledem ke stavu objektu zásadní, za několik let nebude totiž co
zkoumat… Dalším krokem by mělo být provedení fundované historické rešerše, která
by mohla odhalit cenné údaje o vzniku a vývoji usedlosti a její majetkoprávní příslušnosti. Poměrně obšírně byla poznána pouze hmotná kultura obyvatel dvora v období
renesance a baroka, která byla na poměrně vysoké úrovni, a má důležitou sociální
konotaci napovídající relativně velký význam dvora a jeho správce.
Přes skepsi z nedostatku relevantních výsledků věřím, že byl učiněn první krok pro
důkladné poznání himlštejnského dvora. Památka zahalená do roucha hustých křovin
na horské louce pod hradem nabízí ke studiu jedno z velkých témat současné evropské
medievistiky a je jen na nás, abychom se jeho řešení zhostili.
Das Mayerhof Himmelstein bei Warta in Egerland
In der Nähe von der Burgruine Himmelstein bei Warta in Egerland werden seit 70. Jahren
des 20. Jhs. die Baurelikten von dem gleichnamigen Mayerhof untersucht. Die Baukonstruktionen
von dem Zentralwohngebäude stammen evident aus dem späten Mittelalter. Bei der bauhistorischen Forschung wurde der älteste Raum von gewölbter Schwarzküche dokumentiert. Die teilweise
Destruktion vom Kappengewölbe ermöglichte die archäologische Rettungsforschung in der Hinterfüllung des Gewölbes. Die dadurch erworbene Fundsammlung ist sehr reich und belegt eine
prunkvolle Sachkultur des Mayerhofbesitzers aus dem 16. Jh. Der Fundkatalog reicht etwa 1000,
26
Dvůr Himlštejn na Karlovarsku
vor allem keramische Gegenstücke. Die Töpfe, Krüge, Teller und Schüsseln repräsentieren die Töpferware des 16. und 17. Jhs. Die Gefäße wurden bleiglasiert und bemalt, die Regionalproduktion ist
mit unglasierten Scherben vertreten. Selbständige Fundkategorie bildet Hafnerware. Die Kacheln
stammen mindestens aus 2 Kachelofen, die von Schüssel- und Bildkacheln gebaut wurden. Das Studium der Motiven der Bildkacheln bietet breite chronologische und kunsthistorische Ergebnisse an.
Dank der archäologischen und bauhistorischen Forschung wurde nachgewiesen, dass der
Mayerhof schon in der 1. Hälfte des 16. Jhs. entstand. Eine weitere Fragestellung zu Gründer und
Besitzer der Hof wartet auf eine aufwendige Analyse der schriftlichen Quellen.
Obr. 6. Dvůr Himlštejn – nahoře: fotografie ruin dvora od jihovýchodu (foto Eva Volfová, 1977); dole: průhled
přes zřícenou obvodovou zeď do interiéru černé kuchyně zaklenuté klášterní klenbou. Z jejího zásypu pocházejí
archeologické nálezy (foto autor, 2010).
27