DEJTE šANCI - Kompostuj.cz

Komentáře

Transkript

DEJTE šANCI - Kompostuj.cz
Dejte šanci
OPERAČNÍ PROGRAM
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
bioodpadu!
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
OPERAČNÍ PROGRAM
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
EVROPSKÁ UNIE
Pro
Fond soudržnosti
vzduch a přírodu
Fond soudržnosti
vzd
Sborník přednášek k seminářům
„Dejte šanci bioodpadu – získejte finanční
prostředky z OPŽP“
Sborník byl financován z prioritní osy 8 OPŽP – z Fondu soudr žnos ti
OPERAČNÍ PROGRAM
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Fond soudržnosti
vzduch a přírodu
w w w. b i o s a n c e .c z
Další aktivity kampaně realizují medialní partneři:
SLAVÍME 175 LET
ZALOŽENO
J. K. TYLEM V ROCE 1834
Sborník přednášek k seminářům
„Dejte šanci bioodpadu – získejte
finanční prostředky z OPŽP“
Semináře „Dejte šanci bioodpadu – získejte finanční prostředky z OPŽP“
jsou spolufinancovány z Prioritní osy 8 OPŽP
– Technická pomoc financovaná z Fondu soudržnosti“
Vydalo občanské sdružení Ekodomov
V Podbabě 29b, 160 00 Praha 6
www.ekodomov.cz
www.biosance.cz
Praha 2009
Grafická úprava: Propaganda
Tisk: Tiskárna A. R. Garamond
Jazykové korektury: Jana Jandová – Iris, o. p. s.
ISBN/EAN: 978-80-903559-6-5
Obsah:
Operační program Životní prostředí a bioodpady, Ing. Petr Stejskal ..................................... 3
Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj,
Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná ..................................................................... 9
Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie, Ing. Jan Habart ............................ 13
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci,
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová ................................................................... 19
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!, Tomáš Hodek ..................................................... 30
Operační program Životní prostředí a bioodpady
Ing. Petr Stejskal
Statní fond životního prostředí, Olbrachtova 2006/9, 140 00 Praha 4; [email protected]
1. Obecné informace o OPŽP
Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007-2013 z evropských fondů (konkrétně
Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem
financí - 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR - se jedná o druhý největší český
operační program.
Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního
principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá
ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou
konkurenceschopnost.
Operační program Životní prostředí, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo
životního prostředí ČR ve spolupráci s Evropskou komisí, přináší České republice prostředky na
podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech:
Prioritní osa 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní
Prioritní osa 2 - Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí
Prioritní osa 3 - Udržitelné využívání zdrojů energie
Prioritní osa 4 - Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží
Prioritní osa 5 - Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik
Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny
Prioritní osa 7 - Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu
Řídícím orgánem OPŽP je na základě usnesení vlády č. 175/2006 (k Návrhu Národního rozvojového plánu České republiky na léta 2007–2013) ze dne 22. února 2006 Ministerstvo životního
prostředí ČR (MŽP), které odpovídá za provádění programu. Řídící orgán deleguje (na základě
Dohody o delegování některých činností a pravomocí Ministerstva životního prostředí jako řídícího
orgánu Operačního programu Životní prostředí na Státní fond životního prostředí ČR podepsané
dne 4. prosince 2007) výkony některých činností na Státní fond životního prostředí (dále SFŽP),
kterému bylo svěřeno zajištění operativní úrovně řízení OPŽP ve funkci Zprostředkujícího subjektu
pro období 2007–2013.
2. Oblast podpory 4.1 – Zkvalitnění nakládaní s odpady
Oblast podpory 4.1 – Zkvalitnění nakládaní s odpady a Oblast podpory 4.2 – Odstraňování starých
ekologických zátěží tvoří společně Prioritní osu 4. Cílem této oblasti intervence je i mimo jiné snížení
produkce odpadů, zvýšení podílu využívaných odpadů na základě podpory odděleného sběru
odpadů, budování třídících linek a zařízení na recyklaci odpadů, systémů na podporu odděleně
sbíraných a následně využívaných specifických druhů odpadů (baterie a akumulátory, odpad
z elektrických a elektronických zařízení, použité oleje, biologicky rozložitelné odpady), snižování
3
Operační program Životní prostředí a bioodpady
Ing. Petr Stejskal
množství odstraňovaných odpadů (definice těchto pojmů vyplývají ze zákona č. 185/2001
o odpadech v platném znění).
Globálním cílem oblasti podpory 4.1. – Zkvalitnění nakládaní s odpady je snižování produkce
odpadů a zvýšení využívání odpadů a specifické cíle jsou následující:
• snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu,
• maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů,
• minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady.
#
*5
L5.
L
"#
)
-N
,##%#)
6
S"F(#9F(!*
)
I"#! # S" F( )
#9F(!*
#5
-N;
78987:
[email protected]
@@20C3C
+V souvislosti s principem adicionality je požadována finanční účast příjemce podpory na spolufinancování projektu, a to ve výši min. 10 % z celkových způsobilých výdajů projektu.
3. Podporované projekty pro Oblast podpory 4.1
• integrované systémy nakládání s odpady:
a) regionální systém pro využití bioodpadů,
b) regionální systém pro mechanickou a biologickou úpravu KO,
c) speciální zařízení na využití upraveného paliva z regionálního systému pro mechanickou
a biologickou úpravu KO, v případech, jež jsou v souladu s POH ČR/kraje;
• systémy odděleného sběru, skladování a manipulace s odpady:
a) systémy pro separaci a svoz odpadů,
b) systémy pro separaci a svoz bioodpadů,
c) sběrné dvory,
d) překladiště a sklady KO,
e) systémy pro separaci nebezpečných KO,
f ) systémy pro separaci nebezpečných zdravotnických odpadů;
• zařízení na úpravu nebo využívání odpadů, zejména na třídění, úpravu a recyklaci odpadů:
a) třídičky odpadů i s navazujícími technologiemi,
b) zařízení na úpravu nebo využívání „ostatních“ odpadů,
c) zařízení na energetické využití zdravotnických odpadů,
d) zařízení na úpravu autovraků, recyklaci pneumatik a využívání upotřebených olejů,
e) zařízení na úpravu elektroodpadů,
f ) zařízení na úpravu stavebních odpadů,
g) kompostárny,
h) bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadů,
i) zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady (např. autoklávy, homogenizéry, separátory,
termická desorpce, reaktory, biodegradační zařízení);
• rekultivace starých skládek a odstranění nepovolených skládek:
a) rekultivace starých skládek,
4
Operační program Životní prostředí a bioodpady
Ing. Petr Stejskal
b) odstranění nepovolených skládek ve zvláště chráněných územích, evropsky významných
lokalitách a ptačích oblastech.
4. Majetkoprávní vztahy
U projektů v oblasti podpory 4.1 musí být žadatel vlastníkem předmětu podpory a zároveň musí mít
vyřešený majetkoprávní vztah (nájemní, vlastnický nebo musí prokázat jiný právní vztah k pozemku
na úrovni vlastnictví nebo nájmu, např. právo hospodaření) k pozemku, na kterém bude předmět
podpory realizován. Trvání tohoto vztahu musí být smluvně zajištěno po dobu 5 let po dokončení
projektu. Podmínka vyřešeného majetkoprávního vztahu k pozemku neplatí v případě podpory
síťového rozmístění sběrných nádob odděleného sběru (v tomto případě postačí (i neformální) souhlas vlastníka daného pozemku s umístěním sběrných nádob).
5. Příjemci podpory
Příjemci podpory jsou podrobně uvedeni v Implementačním dokumentu pro každý typ projektu.
Jsou to například obce a města, příspěvkové organizace, organizační složky obcí a měst, svazky obcí,
kraje, vysoké školy, občanská sdružení, církve a náboženské společnosti, obecně prospěšné
společnosti, obchodní společnosti a družstva, podnikatelské subjekty – fyzické osoby atd.
6. Způsobilé výdaje
Vymezení způsobilých výdajů vychází z Implementačního dokumentu. Důležitá pravidla pro určení
způsobilosti nákladů jsou uvedena jak v obecné části kapitoly Způsobilé výdaje, tak i v jednotlivých
kapitolách zaměřených na jednotlivé prioritní osy. Způsobilými výdaji jsou mimo vlastní realizační
náklady například:
• Propagační opatření (billboardy, pamětní desky)
• DPH (pokud není nárok na vrácení DPH)
• Technický dozor (do 4 % z celkových způsobilých přímých investičních výdajů projektu)
• Nákup pozemků (do výše 10 % celkových způsobilých výdajů na projekt)
• Nákup staveb (doložit znalecký posudek, čestné prohlášení, že současný nebo předchozí majitel
neobdržel dotaci na danou stavbu)
• Vícepráce (do výše rozpočtové rezervy, max. 5 % z celkových způsobilých přímých realizačních
výdajů projektu)
• Projektová příprava (podle obecných pravidel pro způsobilost)
• Letáky a brožury zajišťující osvětu občanů v souvislosti s projekty, které řeší systémy odděleného
sběru
7. Výše podpory pro OPŽP
Maximální výše podpory je stanovena pro příspěvek společenství (FS nebo ERDF) na 85 % a pro
příspěvek SFŽP nebo SR na max. 5 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Spoluúčast příjemce
podpory musí tedy být minimálně 10 %. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou 0,5 mil. Kč.
Výše podpory může být snížena na základě posouzení vztahu k pravidlům Veřejné podpory nebo na
základě výstupu z finanční analýzy, a nebo na základě specifických pravidel platných pro jednotlivé
prioritní osy.
5
Operační program Životní prostředí a bioodpady
Ing. Petr Stejskal
Veřejná podpora
Základní pravidla poskytování veřejné podpory vyplývají přímo z článků 87 až 89 Smlouvy o založení
Evropského společenství, ve znění Lisabonské smlouvy pozměňující smlouvu o Evropské unii
a smlouvu o založení Evropské unie (dále jen „Smlouva“). Jednotlivé definiční znaky veřejné podpory jsou tyto:
• podpora (dotace, zvýhodněná půjčka, daňová úleva, …) pro OPŽP splněno,
• poskytnutá členským státem nebo z veřejných zdrojů, pro OPŽP splněno,
• narušující nebo hrozící narušením hospodářské soutěže tím, že zvýhodňuje určité podnikání
(v závislosti na typu projektu),
• v míře, jíž může být dotčen obchod mezi členskými státy (v závislosti na „velikosti“ a charakteru
projektu).
O projekt podléhající podmínkám veřejné podpory se jedná v případech, kdy jsou splněny všechny
čtyři výše uvedené znaky.
Pravidla umožňující poskytnutí veřejné podpory
„De minimis“
Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 z 15. 12. 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu
de minimis (dále také jako „Pravidlo de minimis“). S platností od 1.1.2007 je hranice „de minimis“
stanovena ve výši 200 000 EUR po dobu tří po sobě následujících let od data prvního poskytnutí
podpory. V režimu de minimis je možno financovat projekty až do výše 90 % způsobilých výdajů
při zachování maximální možné výše podpory (200 000 Euro na osobu žadatele za tři roky).
Regionální podpora a podpora malým a středním podnikům
Nařízení komise (ES) č. 800/2008, ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88
Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení
o blokových výjimkách - GBER). Pro oblast podpory je relevantní regionální investiční podpora
a podpora zaměstnanosti určená malým a středním podnikům.
K procentu určenému na základě Regionální mapy si může střední podnik připočítat ještě 10 %
a malý podnik 20 %.
6
Operační program Životní prostředí a bioodpady
Ing. Petr Stejskal
Finanční analýza
Povinnost zpracování finanční a ekonomické analýzy u projektů generujících příjem vyplývá z Obecného nařízení, čl. 55. Odstavec 1 definuje projekty generující příjem jako jakékoli operace zahrnující investici do infrastruktury, za jejíž používání se účtují poplatky hrazené přímo uživateli, nebo
jakékoli operace zahrnující prodej nebo pronájem pozemků či budov nebo jakékoli jiné poskytování
služeb za úplatu. Finanční ani ekonomická analýza není vyžadována u projektů, které podléhají podmínkám veřejné podpory. Ekonomická analýza je vyžadována pouze u velkých projektů. Modely finančních analýz a manuály jsou k dispozici na stránkách OPŽP nebo v elektronickém prostředí
BeneFill.
Specifické pravidlo pro Oblast podpory 4.1
Maximální celková výše podpory u projektů předložených podnikatelskými subjekty v rámci oblasti
podpory 4.1 je stanovena na 50 mil. Kč na jeden projekt a zároveň na jednoho žadatele v období tří
let od podání žádosti.
8. Podporované projekty zabývající se bioodpady
Regionální systém pro využití bioodpadů
V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. V rámci projektu lze kompletně vyřešit sběr,
svoz, úpravu a využití bioodpadů. Způsobilými výdaji jsou například pořízení svozového prostředku,
nákup sběrných nádob a kontejnerů, stavební úpravy míst stání kontejnerů, vybavení zástavby rodinných domků kompostéry, výstavba areálu kompostárny spolu s pořízením technologie a potřebné manipulační techniky.
Regionální systém pro mechanickou a biologickou úpravu KO
Problematiku veřejné podpory bude nutné u tohoto typu projektů posuzovat individuálně. Pokud
by se nejednalo o veřejnou podporu, bude nutné prokázat provozní ztrátu záměru nebo zpracovat
finanční analýzu projektu. V rámci projektu lze vyřešit úpravu směsného komunálního odpadu tak,
aby byly maximálně využity jeho složky. Způsobilým výdajem je například výstavba areálu MBÚ
včetně oplocení, váhy, bezpečnostního kamerového systému, elektronické evidence odpadů atd.
spolu s pořízením technologie a potřebné manipulační techniky.
Systémy pro separaci a svoz bioodpadů
V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. Způsobilými výdaji jsou například pořízení
svozového prostředku, nákup sběrných nádob, kontejnerů a kompostérů, stavební úpravy míst stání
kontejnerů.
Kompostárny
O veřejnou podporu se nejedná, pokud je žadatelem veřejný subjekt a do provozovny bude přijímán
výhradně odpad vznikající na území obce, s výjimkou odpadu z podnikatelské činnosti. Jedná se zejména o odpady z městské zeleně a separovaný bioodpad od občanů. Odpad bude upravován
a následně používán výhradně pro nekomerční účely a na území (pozemcích) ve vlastnictví či správě
obce, případně na území svazku, kde vznikl. Upravený bioodpad lze použít na rekultivaci vlastní
7
Operační program Životní prostředí a bioodpady
Ing. Petr Stejskal
skládky, zpět na městskou zeleň nebo na jiné nekomerční využití na území a pro potřebu žadatele.
Pak je nutné prokázat provozní ztrátu záměru nebo zpracovat finanční analýzu projektu. Způsobilým výdajem je výstavba areálu kompostárny spolu s pořízením technologie pro kompostování či
fermentaci a nákup potřebné manipulační techniky.
Bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadů
V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. Do prioritní osy 4, oblast podpory 4.1, spadají
pouze ty projekty zahrnující biofermentační nebo bioplynovou stanici, které slouží ke zpracování
bioodpadů (minimálně 20 % vsázky), tj. které zahrnují další systémové prvky svozu a třídění KO,
nebo svozu bioodpadů, nebo doplňují již existující takový systém svozu a/nebo třídění. Způsobilým
výdajem je výstavba areálu bioplynové stanice spolu s pořízením technologie a nákup potřebné manipulační techniky.
Sledovaným ukazatelem projektů zaměřených na bioodpady je projektovaná kapacita zařízení v t/rok.
9. Zdroje informací pro žadatele
Všechny zdrojové informace k OPŽP a možnosti předložení žádosti o poskytnutí dotace jsou k dispozici na stránkách www.opzp.cz. Na těchto stránkách jsou dokumenty, dle kterých je nutné se při
podávání žádosti řídit: Implementační dokument OPŽP, Směrnice MŽP č. 5/2008, Závazné
pokyny pro žadatele a příjemce a Příručka pro žadatele.
Všechny doklady, které jsou požadovány jako příloha k formuláři žádosti o podporu v OPŽP, jsou
pro všechny prioritní osy vyjmenovány v Příloze č.1 ke Směrnici MŽP č. 5/2008. Jsou to např.:
• Projektová dokumentace včetně položkového rozpočtu
• Stanovisko místě příslušného krajského úřadu z hlediska potřeb životního prostředí
• Závěr zjišťovacího řízení EIA – tam kde je třeba
• Územní rozhodnutí nebo stavební povolení
• Finanční analýza u projektů generujících příjem ve smyslu směrnice ES 1083/2006
• Analýza potenciálu tvorby odpadů v zájmové oblasti a materiálových toků
10. Závěr
Pro úspěšné získání dotace je nutná znalost základních pravidel programu. Projektové záměry je
možné konzultovat již v počátcích na bezplatné zelené lince 800 260 500 nebo na Regionálních poradenských a informačních místech pro OPŽP, v pokročilém stadiu přípravy žádosti je možno se
obrátit přímo na pracovníky oddělení odpadů na SFŽP ČR. U projektů nakládání s odpady je nutné
jasně popsat materiálový tok odpadů od jeho vzniku, přes jeho úpravu, až po zajištění odbytu výsledného produktu. Klaďte prosím důraz na kvalitu a nikoli na kvantitu. Přeji mnoho štěstí a úspěchu
při čerpání dotace z OPŽP.
8
Problematika bioodpadů obecně,
ukotvení v legislativě a aktuální vývoj
Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná
Ministerstvo životního prostředí ČR, odbor odpadů, Vršovická 65, 100 00 Praha 10;
[email protected]
Abstrakt
Článek popisuje obecnou problematiku nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Ukotvení
v legislativě Evropské unie a České republiky a její další vývoj. Hodnotí cíle v oblasti snižování
množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky. Poukazuje na
možnost čerpání dotací z Operačního programu Životní prostředí.
1. Úvod
Snížení emisí skleníkových plynů, materiálové využití bioodpadů jakožto kompostu použitelného
v oblasti zemědělství a lesnictví či pro rekultivace nezemědělské půdy a energetické využití bioodpadů, které by z části nahradily spalování fosilních paliv, jsou v současné době hlavní priority v oblasti
nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v Evropské unii. Ačkoliv jde dle hierarchie způsobu
nakládání s odpady o nejhorší možnost, je skládkování v EU stále ještě nejvyužívanějším způsobem
nakládání s komunálním odpadem.
2. Legislativní rámec EU
Snahy o snížení emisí skleníkových plynů stály u stanovení požadavku Směrnice Rady
č. 1999/31/EC, o skládkách odpadů na snížení množství biologicky rozložitelných komunálních
odpadů (dále jen „BRKO“) ukládaných na skládky do roku 2006 na 75 % z celkové hmotnosti
BRKO ukládaných v roce 1995, na 50 % této hodnoty do r. 2009 a na 35 % této hodnoty do roku
2016.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008 o odpadech stanoví v článku 4 hierarchii
způsobů nakládání s odpady v následujícím pořadí:
1. předcházení vzniku,
2. příprava k opětovnému použití,
3. recyklace,
4. jiné využití, např. energetické využití,
5. odstranění.
Dále v článku 22 o biologických odpadech nabádá členské státy přijmout v případě potřeby opatření
s cílem podpořit oddělený sběr biologického odpadu za účelem kompostování a anaerobní digesce
odpadu, přičemž vyzývá Komisi k provedení posouzení nakládání s biologickým odpadem za účelem
případného předložení návrhu dalších legislativních kroků. K tomuto účelu byla v prosinci 2008 vy-
9
Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj
Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná
dána „Zelená kniha o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii“. Jejím cílem je prozkoumat možnosti dalšího vývoje nakládání s biologickým odpadem. Shrnuje důležité informace
o současných politikách týkajících se nakládání s biologickým odpadem a nová zjištění výzkumu
v této oblasti, představuje klíčové otázky k diskusi a obrací se na zúčastněné strany s žádostí
o příspěvky sdílející jejich znalosti a názory na další postup.
Posledním právním předpisem EU týkající se oblasti bioodpadů je Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu,
které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (dále jen „VŽP“). Nařízení stanoví podmínky pro sběr,
přepravu, uskladnění, manipulaci, zpracování a využití nebo neškodné odstranění VŽP tak, aby se
zabránilo tomu, že tyto produkty budou rizikem pro zdraví zvířat nebo lidí.
3. Legislativní rámec ČR
Evropská komise avizovala po celou dobu přípravy Směrnice o skládkách odpadů, že krátce po jejím
vydání bude následovat příprava samostatné dceřiné směrnice o nakládání s biologicky rozložitelnými
odpady. Poté, co se příprava této avizované směrnice zastavila, přistoupila Česká republika k samostatnému řešení legislativy pro tuto oblast. Na základě poslaneckého návrhu byla zákonem č. 314/2006
Sb., provedena změna zákona o odpadech. Touto novelou bylo zcela nově upraveno nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Cílem právní úpravy byla především podpora materiálového využití
biologicky rozložitelných odpadů, v souladu s požadavkem Směrnice o skládkách odpadů snížit
obsah BRKO ukládaných na skládky.
Biologicky rozložitelné odpady jsou zařazeny do čtvrté části zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech,
v platném znění (dále jen "zákon“), mezi vybrané odpady. Zákon stanovuje povinnosti při nakládání
s nimi při jejich sběru, výkupu a zpracování v zařízeních stanovenými postupy.
Zákon umožňuje provozovat tzv. „malá zařízení“ (tj. zařízení, která zpracovávají využitelné biologicky rozložitelné odpady zejména z obecní zeleně a zahrad v množství nepřekračujícím 10 tun těchto
odpadů pro jednu zakládku, roční množství těchto odpadů zpracovaných v malém zařízení nesmí
přesáhnout 150 tun) bez souhlasu příslušného krajského úřadu k provozu těchto zařízení a s jeho
provozním řádem podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. Tato malá zařízení lze zřídit a provozovat
na základě souhlasného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 79 odst. 4
písm. e) zákona o odpadech, v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů upravujících
ochranu veřejného zdraví a ochranu zdraví zaměstnanců při práci, a dále v souladu s technologickým
popisem, kde je uveden způsob biologického zpracování odpadů spolu se základními požadavky na
zřízení malého zařízení stanovenými v prováděcí vyhlášce.
Jako opatření pro předcházení vzniku odpadů je ustanovením § 10a zákona obci umožněno stanovit
ve své samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování
a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce. Zbytky rostlin se tedy vůbec nestanou odpadem, ale zeleným kompostem, který je následně využit na území
obce.
Česká republika využila možnosti odložení cílů postupného snižování množství BRKO stanovených
Směrnicí o skládkách odpadů o čtyři roky pro ty státy, které v roce 1995 skládkovaly více než 80 %
komunálních odpadů. Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství tedy
uložilo ve své závazné části snížit množství ukládání biologicky rozložitelných komunálních odpadů
na skládky na 75 % celkové hmotnosti v roce 1995 do roku 2010, na 50 % do roku 2013 a na 35 %
této hodnoty do roku 2020.
10
Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj
Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná
Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví vydalo v září 2008 dlouho očekávanou vyhlášku č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Předpis uvádí seznam bioodpadů
využitelných v zařízeních k využívání bioodpadů, stanoví technické a technologické požadavky na
kompostárny a bioplynové stanice a upravuje kvalitu výstupů z těchto zařízení, včetně stanovení
možností jejich dalšího použití. Výstupy ze zařízení se nově dělí do čtyř skupin podle způsobu jejich
využití. Kromě využití výstupů ze zařízení jako hnojiva na zemědělské a lesnické půdy, je možné
rekultivační komposty či rekultivační digestáty jasně definované kvality využít jako substráty na
povrchu terénu v rekreačních a sportovních zařízeních, v městských parcích, v průmyslových zónách
nebo pro rekultivační vrstvy skládek.
4. Metodické návody
V prosincovém Věstníku MŽP vyšel nový metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky
rozložitelnými odpady, který byl vydán k upřesnění vybraných ustanovení týkajících se bioodpadů
ve stávajících právních předpisech. Zejména pak v zákoně o odpadech, ve vyhlášce č. 341/2008 Sb.,
o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, v zákoně č. 156/1998 Sb., o hnojivech a v nařízení (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších
živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě.
Ve vztahu k zákonu o odpadech metodický návod vysvětluje především požadavky na provoz komunitních kompostáren a malých zařízení, a dále vysvětluje některá vybraná ustanovení vyhlášky
č. 341/2008 Sb. Příloha č. 2 metodického návodu obsahuje doporučený obsah žádosti o vyjádření
obecního úřadu obce s rozšířenou působností k provozu malého zařízení.
Metodický návod dále uvádí požadavky zákona o hnojivech vztahující se k uvádění kompostů a digestátů do oběhu. V neposlední řadě jsou zde uvedeny základní požadavky na provoz zařízení na zpracování bioodpadů v případech, kdy jsou zpracovávány vedlejší živočišné produkty.
Ve věstníku MŽP srpen–září byl zveřejněn metodický pokyn sekce ochrany klimatu a ovzduší a sekce
technické ochrany životního prostředí k podmínkám schvalování bioplynových stanic (dále jen
„BPS“) před uvedením do provozu. Metodický pokyn sjednocuje a standardizuje postup orgánů
státní správy a samosprávy, stanovuje pravidla posuzování projektů BPS především z pohledu ochrany
ovzduší, značná část je pak věnována problematice potenciálního zápachu z provozu připravovaných
BPS. Tento dokument poskytuje soubor podkladů pro hodnocení projektů BPS tak, aby byl již při
povolovacím procesu zařízení zabezpečen řádný a dlouhodobě fungující provoz. Jedná se o další
nástroj, který zamezí vzniku „černých ovcí" kazících pověst k životnímu prostředí jinak šetrné technologii výroby energie.
5. Stav plnění Plánu odpadového hospodářství ČR
Z výsledků hodnocení plánů odpadového hospodářství ČR je zřejmý mírný nárůst BRKO ukládaných na skládky (viz. graf - plnění cílů POH a Směrnice o skládkách odpadů v oblasti BRKO).
Je patrné, že ČR se nepodaří splnit cíle stanovené POH, resp. Směrnicí o skládkách odpadů. Tento
stav je způsoben zejména tím, že stále existuje dostatek levných skládkovacích kapacit a nedostatek
ekonomicky dostupných alternativních kapacit pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů.
Za neplnění cílů hrozí ČR sankce ze strany EU. Z těchto důvodů je nutné přijmout patřičná legislativní opatření pro odklon těchto odpadů od skládkování.
11
Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj
Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná
Graf 1: Plnění cílů POH a Směrnice o skládkách odpadů v oblasti BRKO
legenda:
rok 1995 – referenční rok
roky 2003 – 2007 stav současně ukládaného množství BRKO
roky 2010, 2013, 2020 – cílová množství BRKO
5. Připravovaná legislativa
Návrh nového zákona o odpadech předpokládá povinnost všech obcí zajistit pětikomoditní oddělený sběr využitelných složek komunálních odpadů (papír, sklo, plast, kovy a nápojové kartony) a od
roku 2010 také separovaný sběr biologicky rozložitelných komunálních odpadů rostlinného původu.
Povinnost separovaně sbírat bioodpady se nebude vztahovat na ty části obce, kde je zaveden systém
komunitního nebo domácího kompostování, do kterého jsou zapojeni občané.
Návrh zákona obsahuje mimo jiné také zvýšení poplatků za odpad ukládaný na skládky a měl by tím
motivovat původce k dodržování platné hierarchie nakládání s odpady, tedy přednostně odpady materiálově či energeticky využívat před jejich odstraněním.
Plánovaná legislativní opatření v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady spolu
s možností získání finanční podpory z Operačního programu Životní prostředí – prioritní osy 4.1
v letech 2007-2013 lze považovat za slibná opatření vedoucí k naplnění cílů Plánu odpadového
hospodářství ČR a cílů daných Směrnicí o skládkách.
12
Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie
Ing. Jan Habart
CZ Biom – České sdružení pro biomasu, Bystřická 522/2 140 00 Praha 4;
Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin,
Kamýcká 129, 165 21 Praha 6; [email protected]
1. Základní možnosti jak nakládat s biologicky rozložitelným odpadem
(BRO):
Předcházení vzniku (domácí kompostování, komunitní kompostování)
+ Bioodpad se vůbec nestává odpadem dle zákona, proto se na něj nevztahují předpisy
týkající se odpadů
+ Úspora nákladů na svoz a zpracování
- Neřeší větší množství materiálu (městská zeleň, zemědělské a zahradnické odpady)
Komunální či průmyslové kompostování
+ Použitelné od malých kapacit
+ Snadno zvládnutelné
+ Relativně nízké investiční náklady
+ Vysoká flexibilita, možnost diskontinuálního provozu
+ Vhodné zejména pro materiály rostlinného charakteru
- Příjmy pouze za zpracování odpadů + ? za prodej kompostu ?
Zpracování v bioplynové stanici
+ Příjmy za prodej elektřiny a tepla
+ Vhodné i pro velmi vlhké materiály
- Relativně náročné na kontinuální příjem surovin
- Složení vstupních surovin lze měnit jen pozvolna a jen do jisté míry (v závislosti na
technologii)
- Tři měsíce trvá nastartování biologického procesu
- Reálné od kapacity cca 10000 tun/rok
2. Anaerobní digesce
Anaerobní digesce je mikrobiální přeměna organických látek bez přístupu kyslíku. V přírodě nastává
obvykle pod vodní hladinou, na zavodněných rýžových polích, v trávicím traktu živočichů, dále
např. v tělese skládky s BRO. Tento proces může při zanedbání péče nastat i v přemokřených kompostech. Původcem tohoto procesu jsou metanogenní bakterie, které navazují na metabolické dráhy
jiných mikrob. společenstev.
Za nekontrolovaných podmínek, tedy když se bioplyn uvolňuje do atmosféry, je tento proces nežádoucí, neboť metan je plyn zvyšující skleníkový efekt Země, což může vést ke změnám klimatu. Jeli tento proces technologicky zvládnut a vzniklý metan využit např. ke kombinované výrobě
elektrické energie a tepla, je tento proces pro ochranu klimatu přínosný, neboť se jedná o obnovitelný zdroj energie.
13
Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie
Ing. Jan Habart
Produktem anaerobní digesce je bioplyn. Můžeme se setkat i s jinými názvy pro tento plyn. Tyto
pojmy blíže specifikují bioplyn především podle místa, kde vzniká, např: skládkový plyn, bahenní
plyn, kalový plyn.
Bioplyn je směs plynů s proměnlivým složením. Složení závisí na prostředí a využívaných substrátech. Jako průměr u bioplynu z bioplynových stanic lze uvést 65 % metan, 30 % oxid uhličitý,
5 % ostatní složky (dusík, vodík, vodní pára, stopy sulfanu).
Technologie bioplynových stanic
Chod bioplynové stanice lze popsat na následujícím schématu (obr. 1). V případě, že se v bioplynové
stanici zpracovávají také např. kuchyňské odpady, je nutné zajistit jejich dezintegraci (na max.
12 mm) a hygienizaci zahřátím na teplotu 70 °C po dobu minimálně jedné hodiny (vstupní
jímka s dezintegrací, hygienizační jednotka). Připravené suroviny či odpady jsou často za použití mezizásobníku dávkovány do reaktoru (někdy zvaný též fermentor), kde dochází k samotné
anaerobní digesci. Zde jsou materiály ve formě suspenze udržovány za stálé teploty. V reaktoru
dochází právě činností metanogenních bakterií a jiných mikroorganismů k produkci bioplynu.
Vzniklý bioplyn je skladován v plynojemu a dále využíván, nejčastěji ve spalovacím motoru s generátorem (kogenerační jednotkou) k výrobě elektrické energie a tepla.
Z vyhnilého substrátu vzniká tzv. digestát, který je jako hnojivo využíván nejčastěji aplikací na
zemědělskou půdu. Digestát nelze na zemědělskou půdu aplikovat kdykoli. Proto je zpravidla součástí
bioplynové stanice také jímka se skladovací kapacitou minimálně 4 měsíce produkce.
Obr. 1: Schéma bioplynové stanice
Technologie bioplynových stanic se liší dle vlhkosti materiálu a dle teplotního režimu fermentoru:
• Mokrá fermentace - materiál ve fermentoru má cca 12 % sušiny
• Suchá fermentace - suchá (25–45 % sušiny), vysokosušinová (nad 45 %), vysokosušinová
vsázková technologie (nad 45 %)
14
Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie
Ing. Jan Habart
V praxi je většinou využívána fermentace mokrá.
• Mesofilní – teplota cca 35–37 °C
• Termofilní – teplota cca 55 °C
V termofilním režimu je vyšší náchylnost ke změnám teploty a pochopitelně je také vyšší spotřeba
tepla. Naopak termofilní režim přináší vyšší hygienizační účinek samotného procesu, proces také
probíhá rychleji a zejména u substrátů s obsahem tuku stoupá jeho rozpustnost a tedy i přístupnost
mikroorganismům.
Vhodné materiály pro využití v bioplynové stanici:
a) fytomasa (siláže, senáže, rostlinné zbytky, energetické plodiny, neprodejná zemědělská
produkce)
b) výstupy z chovu hospodářských zvířat (kejda, hnůj atd.)
c) bioodpady zpracovatelského a potravinářského průmyslu (jatka, mlékárny, cukrovary atd.)
d) domovní a komunální bioodpady
e) bioodpad ze zahrad a údržby veřejné zeleně (kromě dřeva)
f ) zbytky jídelen, restaurací a hotelů
g) další odpady (masokostní moučka, kaly apod.)
Nevhodné materiály pro využití v bioplynové stanici:
h) dřevo, sláma, papír, další lignocelulosové materiály
Tab. 1: Výnos bioplynu u vybraných materiálů
Energetické využití bioplynu
Bioplyn, respektive metan (CH4) je energeticky vydatný plyn (34 MJ/m3 = 10 kW/m3). Výhřevnost
bioplynu je přímo úměrná obsahu CH4. 1 m3 bioplynu s obsahem 65 % CH4 odpovídá 6 kWhtepelným.
Účinnost kogenerační jednotky vyrábějící elektrický proud bývá 30–39 %. Z 1 m3 bioplynu tedy získáme
1,8–2,34 kWh ve formě elektrické energie a stejné množství tepla, zbytek jsou ztráty.
Bioplyn může být použit pro kogeneraci elektrické energie a tepla, nebo pro přímé spalování (topení,
sušení, chlazení, ohřev užitkové vody apod.). V některých zemích je bioplyn po úpravě zaveden do
rozvodné sítě zemního plynu nebo veden na čerpací stanice jako pohonná hmota motorových vozidel.
15
Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie
Ing. Jan Habart
Využití fermentačního zbytku (digestátu)
a) Přímá aplikace na zemědělskou půdu podle zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb., podle
kterého musí být takovéto hnojivo registrováno (dochází ke změkčení limitů na Zn a Cu).
b) Přímá aplikace podle vyhlášky 341/2008 „o bioodpadech“ mimo zemědělskou půdu.
c) Využití k výrobě substrátů a kompostů.
Problematika zápachu
Možné komplikace a nevoli občanů žijících v blízkosti BPS by mohl vyvolat zápach způsobený BPS.
BPS mohou být provozovány i zcela bez zápachu. Zápach může být způsoben:
Špatným návrhem technologie:
• Navržená kratší doba zdržení materiálů v procesu než je pro jejich kvalitní odbourání potřeba
• Špatný návrh receptury
• Neuzavřené příjmové jímky
• Nevhodně navržený systém míchání
• Špatně navržený systém odsávání přes biofiltry
Provozní nekázní:
• Příjem jiných než uvažovaných materiálů pro fermentaci
• Zkrácení doby zdržení, přetížení, vysoká dávka
• Nepoužívání fléry nebo jiného způsobu spalování bioplynu (únik BP do vzduchu)
• Úniky tekutých materiálů při návozu na BPS
• Prodleva při naskladňování surovin
Provozními nedostatky:
• Špatná manipulace se siláží, široká čelní stěna, nesprávně založená siláž, zbytky siláže v areálu
• Zbytky materiálu surovin po areálu
• Nevhodná aplikace digestátu, nedostatečná skladovací kapacita
• Nedostatečná plocha k aplikaci digestátu (omezující je množství N/ha)
Zápachu je možné předejít pečlivým výběrem dodavatele a zejména správným používáním
a dodržováním provozní kázně.
3. Podpora využití bioplynu
Využití bioplynu je v ČR systematicky podporováno zejména na základě zákona č.180/2005 Sb.,
(zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů) systémem stanovených výkupních cen nebo
systémem tzv. zelených bonusů. Provozovatel BPS musí pro každý kalendářní rok předem vybrat
jednu z těchto dvou možností.
„Garantovaná“ výkupní cena
Elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie (OZE), musí být distributorem nebo správcem
distribuční soustavy vykoupena za stanovenou cenu. Ceny jsou stanovovány jednou ročně cenovým
rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a jsou pro zařízení uvedené do provozu
v daném roce garantovány po dobu 15 let, cena je samozřejmě každoročně valorizována.
Meziročně může výkupní cena klesnout max. o 5 % (rozuměj pro provozy uvedené do provozu
následující rok). Garantovaná cena je důležitá pro dlouhodobou jistotu při posouzení ekonomiky
připravovaných projektů, jednání o úvěru apod.
16
Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie
Ing. Jan Habart
Zelený bonus
Pokud prodejce energie z OZE zvolí tuto variantu, může obchodovat s energií na volném trhu. Distributor je povinen mu uhradit zelený bonus. Na zelený bonus má výrobce elektřiny právo, i když
využije elektřinu uvnitř podniku.
Výše výkupní ceny i zelených bonusů závisí na tom, jaké suroviny BPS zpracovává. Vyhláška o biomase 482/2005, resp. novela č. 453/2008 určuje tyto kategorie BPS:
• AF1: „Zemědělské BPS“ – Zpracovávají více než 50 % sušiny cíleně pěstované biomasy
a nezpracovávají žádné odpadní suroviny (Tab. 2)
• AF2: „Ostatní, popř. komunální“ bioplynové stanice – nesplňují podmínky AF1
Tab. 2: Suroviny využitelné v BPS kategorie AF1
Tab. 3: Výkupní ceny elektrické energie dle kategorie BPS
Dále je výstavba bioplynových stanic podporována formou investičních dotací, např. z operačních
programů resortů ministerstev životního prostředí, zemědělství a průmyslu.
Podporu na stavbu BPS lze získat např. z Operačního programu Podnikání a inovace, Programu rozvoje venkova nebo z Operačního programu Životní prostředí – prioritní osy 4,
oblasti podpory 4.1.
17
Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie
Ing. Jan Habart
Literatura:
1. STRAKA, F. a kol.: Bioplyn – příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových stanic. Gas,
Praha 2006.
2. KOTOULOVÁ, Z., VÁŇA J.: Příručka pro nakládání s komunálním bioodpadem. Ministerstvo
životního prostředí ve spolupráci s Českým ekologickým ústavem, Praha, 2001.
3. NOVÁK, P., VÁŇA, J., PÍPAL V. a kol.: Výskyt dominantních zdrojů biologicky rozložitelného
odpadu v ČR. Identifikace a popis zásadních původců BRO, trendy vývoje produkce a možnosti
alternativního využívání a odstraňování. (zpráva k dílčím výsledkům za rok 2003). Dekont Solid,
spol. s r. o., Rudná u Prahy, 2003.
4. FAVONIO, E.: Mechanical-biological Treatment of Municipal Solid Waste. Dostupné z:
www.compostnetwork.eu.
18
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů
a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
VÚZT, v.v.i., Drnovská 507, 161 01 Praha 6 – Ruzyně;
[email protected]; [email protected]
1. Úvod
Kompostování je, jako racionální materiálové využití hmoty rostlinného původu, v našich podmínkách na prvním místě v hierarchii optimálního postupu v odpadovém hospodářství při nakládání
s již vzniklým biologicky rozložitelným odpadem (bioodpadem, popř. BRO).
Současné kapacity kompostáren v naší republice prozatím neumožňují zpracovávat bioodpady
v takovém množství, které by bylo zapotřebí, a proto bude v budoucnu nezbytné uvést do provozu
nové kompostárny. Uvažuje se o vybudování několika dalších kompostáren s individuální roční
kapacitou 20 000 t zpracovaných bioodpadů za rok. Zbývající potřebnou kapacitu by bylo možné
pokrýt menšími kompostárnami a kompostovišti s roční individuální kapacitou zpracování od
1 – 10 000 t . r-1, popř. domácím a komunitním kompostováním.
Dle výše uvedeného lze předpokládat, že znakem dalšího vývoje v problematice kompostování bude
jednoduchá kompostovací jednotka, využívající technologii kompostovaní v pásových hromadách
na volné ploše s roční kapacitou kolem 1 500 t . r-1. Uvedený typ kompostárny budou s největší
pravděpodobností převážně provozovat zemědělské podniky či farmy, provozovny komunálních
služeb v obcích, velká zahradnictví a další podniky, které musejí řešit problematiku zpracování bioodpadů.
2. Podmínky pro optimální průběh kompostovacího procesu
Z pohledu ekologického lze říci, že kompostování představuje:
• přirozené zpracování bioodpadů, které nevyžaduje žádnou další přídavnou energii,
• téměř úplné uzavření koloběhu prvků v přírodě,
• možnost doplnění nezastupitelné humusové složky do půdy.
Kompostování je člověkem záměrně vyvolaný a řízený intenzivní rozklad BRO. Při tomto procesu
organické látky postupně zetlejí do forem vhodných pro přímou aplikaci do půdy jako zdroj hmoty
a energie pro růst nových rostlin. Jde o stejný proces, který spontánně probíhá u všech organických
odpadů v přírodě. Na tento způsob zpracování bioodpadů je příroda zvyklá a umí ho. Při kompostování jde jen o to bioodpady ve vhodné formě přírodě „podstrčit“ a pak už ji nechat pracovat samotnou; jen se snažit její činnost všemožně podpořit.
Z technologického hlediska se rozlišují následující základní způsoby výroby kompostů:
• kompostování na volné ploše
- kompostování v pásových hromadách,
- kompostování v plošných hromadách,
• intenzivní kompostování
- kompostování v biofermentorech (bioreaktorech),
19
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
- kompostování v boxech nebo žlabech,
• kompostování ve vacích,
• vermikompostování.
Technologie kompostování v pásových hromadách na volné ploše je ideální výchozí technologií
pro technologii kontrolovaného mikrobiálního kompostování (v zahraničí označována jako CMC
- controlled microbial composting; u nás jako řízené kompostování či rychlokompostování), která
umožňuje vysoký stupeň mechanizace a využití vhodné techniky.
Omezené prostorové možnosti a zvyšující se množství organických odpadů vhodných ke kompostování vede ke snaze maximálního zefektivnění výroby kompostu. A právě řízené kompostování lze
charakterizovat příznivými ekonomickými ukazateli, možností smysluplně zpracovávat bioodpady z vlastní produkce přímo v místě jejich vzniku, obohacováním pozemků o nedostatkovou
organickou hmotu a konečně i skutečností, že k jeho realizaci lze využívat techniku malé a střední
kategorie. Zejména tato skutečnost umožňuje technologii využívat i při kompostování menších
množství BRO, než jaká jsou obvyklá pro velké centrální kompostárny.
Hlavní podmínky pro optimalizaci průběhu celého procesu lze shrnout do následujících bodů:
• volba správného surovinového složení zakládky kompostu,
• sledování procesních podmínek,
• využívání zařízení zajišťujících vhodné procesní podmínky.
Při dodržování uvedených podmínek lze předpokládat, že se doba zrání kompostu oproti době zrání
při živelném průběhu - neřízeném procesu, který trvá 3–6 měsíců a o jehož délce rozhoduje zejména
surovinová skladba, homogenita surovin a např. i roční období, výrazně urychlí. Kompostovací
proces řízený, kdy je každý zásah přesně načasován a má své opodstatnění, proběhne za dobu
6–8 týdnů.
3. Volba správného surovinového složení zakládky kompostu
Pro správné nastartování procesu kompostování jsou důležité zejména dva následující kroky - výběr
vhodných vstupních surovin (optimální surovinová skladba) a příprava vstupních surovin.
3.1 Surovinová skladba zakládky kompostu
Jedním ze základních předpokladů pro správný průběh kompostování je vhodný výběr surovin do
zakládky kompostu. Optimální surovinovou skladbu ovlivňuje celá řada faktorů, přičemž největší význam má správný poměr uhlíku a dusíku (tzv. poměr C : N) a počáteční vlhkost.
Existuje několik programů k určení optimálního složení surovinové zakládky, které jsou volně k dispozici například na webových stránkách společnosti Biom (http://www.biom.cz).
3.2 Příprava vstupních surovin
Aby bylo možné kompost založit podle receptury optimální surovinové skladby, musí být zpracovávány suroviny, které budou splňovat alespoň základní požadavky kompostování. Proto musí být
věnována pozornost přípravě zakládaných surovin, případně i jejich vhodnému uskladnění před
samotným založením do kompostovaných hromad.
Příprava zahrnuje procesy, které vedou k dosažení optimální velikosti částic, rovnováhy živin a obsahu vlhkosti vstupních surovin v rozmezí 50 až 60 % pro podporu mikrobiální aktivity.
Zejména dřevní biomasa, zakládaná do kompostovaných hromad, vyžaduje pro snadnější promíchání
a homogenizaci kompostovaných surovin rozmělnění či rozdrcení (jemnou dezintegraci).
20
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
Pro jemnou dezintegraci obecně platí:
• čím menší jsou částice surovin, tím je větší oxidační a styčná plocha a biodegradabilní proces
probíhá tím účinněji,
• čím surovina lépe degraduje, tím větší mohou být její částice v zakládce,
• čím menší částice jsou do zakládky požadovány, tím větší jsou ekonomické náklady na jejich
rozmělnění,
• je možné ji provádět dvěma typy strojů - drtiči a štěpkovači.
4. Sledování procesních podmínek
Zabezpečení optimálních podmínek pro existenci a činnost mikroorganismů je základní podmínkou
pro správný průběh kompostovacího procesu a dosažení požadované kvality výsledného produktu.
Proto je nutné monitorování aktuálních hodnot fyzikálních, mikrobiologických a chemických
vlastností zpracovávaných surovin, popř. kompostu a na základě jejich znalostí včas provádět vhodné
zásahy do kompostovacího procesu a zpětnovazebně ho udržovat v optimálních podmínkách.
Mezi nejčastěji zjišťované hodnoty patří (viz obr. 1):
• měření teploty kompostu,
• hodnocení vlhkosti kompostu,
• měření obsahu kyslíku v kompostu,
• stanovení stability a zralosti kompostu,
• mikrobiologické hodnocení kompostu,
• chemické a fyzikální hodnocení kompostu.
Obr. 1 Monitorované hodnoty při kompostování
5. Zařízení sloužící k zajištění správných procesních podmínek
Využívaná zařízení k zajištění optimálního průběhu kompostovacího procesu musí zejména zajišťovat následující pracovní operace:
• provzdušňování a promíchávání kompostu (překopávání kompostu),
• úprava vlhkosti kompostu (zvlhčování kompostu),
• mikroklima v hromadě (přikrývání kompostu kompostovací plachtou).
5.1 Provzdušňování a promíchávání kompostu – překopávání
Překopávání kompostu je nejdůležitější pracovní operací v celém technologickém postupu řízeného
kompostování. Jeho účelem je provzdušnit kompost, umožnit přístup vzdušného kyslíku a tím dosáhnout řízení mikrobiální činnosti. Z hlediska dosahované výkonnosti, celkového využití pracovního
21
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
času, kvality práce, ale i prostorových nároků na kompostovací stanoviště, jsou nejvýhodnější
překopávače kompostu pracující kontinuálně.
Požadavky na konstrukční řešení překopávačů vyplývají zejména z charakteru zpracovávaných surovin
a z objemu produkce kompostu.
Mezi nejdůležitější požadavky patří:
• kvalitní promísení a provzdušnění surovin v celé výšce překopávaného profilu,
• nízká pracovní rychlost a možnost její regulace v rozsahu (0,1–2,0) km . h-1,
• částečné rozmělnění navezených surovin,
• formování překopávaných surovin do hromady rozměrově určeného profilu,
• dobrá manévrovatelnost a pojezdové vlastnosti stroje.
Jedním z kritérií pro rozdělení překopávačů kompostu je typ pracovního ústrojí. Na obr. 2 jsou znázorněny základní typy. Další typy pracovních ústrojí vznikla jejich kombinací – jde potom o pracovní
ústrojí kombinované.
Obr. 2: Typy pracovních ústrojí překopávačů kompostu
(1 – rotorové, 2 – rotorové boční, 3 – šnekové, 4 – dopravníkové)
Dalším kritériem pro rozdělování překopávačů kompostu je způsob pohonu pojezdového a pracovního ústrojí. Pro jejich pohon je možné buď využívat jako energetický zdroj další prostředek,
převážně traktor, popř. nakladač, anebo může mít překopávač kompostu vlastní energetický zdroj pro
pojezdové i pracovní ústrojí. Podle toho jsou překopávače kompostu rozdělovány na připojitelné
a samojízdné.
Na obr. 3 jsou představitelé připojitelných překopávačů kompostu. Jejich společným znakem je
pohon pomocí mobilního energetického prostředku (traktor, čelní nakladač).
Obr. 3: Překopávače kompostu připojitelné
22
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
Na obr. 4 jsou představitelé samojízdných překopávačů kompostu. Jde o prostředek mobilní,
u kterého je využíván různý druh pohonu. Samojízdný překopávač kompostu je složen z pojezdového ústrojí a překopávacího ústrojí. Pro pohon těchto ústrojí slouží jeden agregát, nebo je pro
každé ústrojí agregát samostatný.
Samojízdné překopávače spadající do kategorie „malé“ bývají snadno transportovatelné a mají velmi
snadnou a pohodlnou obsluhu. Jejich využití bývá spíše pro lehké a středně těžké suroviny.
Většina samojízdných překopávačů však spadá do kategorie „velký“ a jsou nabízeny různými
zahraničními výrobci v nejrůznějších provedeních. Jejich pořizovací cena je značná, a proto si cestu
na náš trh prozatím pouze hledají.
Obrázek 4: Překopávače kompostu samojízdné („malý“/“velký“)
Volba překopávače kompostu podle velikosti kompostovací plochy
Volba typu pracovního ústrojí, a tím pádem i typu překopávače kompostu, bývá závislá ve velké
míře na velikosti objektu kompostárny, resp. na velikosti kompostovací a manipulační plochy.
Každý překopávač kompostu má pro své provozování různé požadavky na velikost těchto ploch. Tu
ovlivňují požadavky na plochu pro pojezd mezi jednotlivými hromadami, pro otáčení na konci hromady, pro nutné technologické přejezdy a při podélném překopávání hromady prostor pro její posun
ve směru podélné osy.
Při určování velikosti manipulační plochy je dále nutné zohlednit i objemovou redukci zpracovávaných surovin, která umožňuje sloučení dvou hromad stejného „stáří" do jedné hromady, která
bude mít po úpravě optimální šířku a výšku pro práci překopávače kompostu.
5.2 Úprava vlhkosti kompostu
Při zakládání a během celé doby zrání patří vlhkost mezi parametry, které velkou měrou ovlivňují
zdárný průběh kompostovacího procesu. Jako každý živý organismus, tak i mikroorganismy přítomné v kompostu potřebují určité množství vody. Optimální vlhkost je taková, při níž je 70%
pórovitosti kompostu zaplněno vodou. Při nedostatku vlhkosti mikroorganismy zastavují, případně zpomalují svoji činnost, při nadbytečné vlhkosti dochází rychle k nežádoucím hnilobným procesům a k tzv. „zkysnutí“ kompostu.
Při zakládání kompostu platí tato zásada: „Jestliže si nejsme jisti optimální vlhkostí kompostu, volíme
raději nižší vlhkost, která se snadněji koriguje závlahou kompostu. Vyšší vlhkost kompostu se upravuje mnohem obtížněji“.
Nejjednodušší úprava vlhkosti kompostované zakládky je pomocí ručního postřiku hromad hadicí,
napojené na rozvod vody či čerpadlo, nebo přímo z mobilní cisterny (obr. 5). Jde však o způsoby
23
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
velmi nepřesné z hlediska dávkování požadovaného množství kapaliny pro optimalizaci průběhu
kompostovacího procesu.
Obr. 5: Závlaha z mobilní cisterny na povrch kompostu
Vhodnějším řešením je napojení hadice na zavlažovací mobilní zařízení (obr. 6), popř. přímo na pojíždějící překopávač kompostu. Nezbytností obou způsobů je zařízení pro odvinování, resp. navinování hadice během pojezdu zařízení.
Obr. 6: Dávkování kapaliny pomocí mobilního zavlažovacího zařízení
Z tohoto důvodu je výhodnější zařízení pro vlhčení kompostu, které je součástí překopávače kompostu (obr. 7). Jedná se o sestavu složenou z přídavné nádrže, která je umístěna přímo na překopávači kompostu, a z aplikačního systému (čerpadlo, rozvody a trysky), kterým je možné dávkovat
kapalinu nebo vodu obohacenou různými biotechnologickými přípravky přímo do kompostovacích
hromad v průběhu jejich překopávání.
Obr. 7: Přesné dávkovací zařízení pro vlhčení kompostu
a aplikaci biotechnologických přípravků agregované s překopávačem kompostu
24
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
5.3 Přikrývání kompostu kompostovací plachtou (mikroklima v kompostu)
Základní vlastností kompostovacích plachet je schopnost zachytit vodu na povrchu pásové hromady
kompostu a přitom umožňovat dostatečnou výměnu plynů. Vyplavování kompostu musí být minimalizováno z důvodu ztráty živin a prodyšnost plachty musí zajistit aerobní průběh kompostovacího procesu.
Dalším přínosem používání plachet je zrovnoměrnění teplotního pole v celém průřezu pásové hromady, což znamená, že při použití plachty nedochází k intenzivnímu ochlazování povrchu pásové
hromady.
Plachta musí být také odolná vůči ultrafialovému záření a v neposlední řadě musí zamezit „vysychání“ kompostu (zajištění optimální vlhkosti surovin, založených do kompostu).
Pro účely kompostování byla vyvinuta řada speciálních plachet (fólií, geotextilií), určených výhradně
k zakrývání hromad kompostu.
6. Linky ke kompostování v pásových hromadách na volné ploše
Všechny výše uvedené technické prostředky je výhodné využívat sestavené do kompostovacích linek.
Podle používání a agregace jednotlivých strojů lze kompostovací linky rozdělit na:
• linky s jedním energetickým zdrojem s řadou připojitelného nářadí,
• linky sestavené z jednoúčelových strojů s vlastním pohonem,
• linky sestavené v kombinaci předcházejících dvou variant.
Na obr. 8 je schéma linky sestavené kombinací linky s jedním energetickým zdrojem s řadou připojitelného nářadí a linky, u níž část operací zajišťují jednoúčelové stroje.
Ve schématu je také znázorněna větev – „Řízení kompostovacího procesu“, která symbolizuje nutnost monitorování průběhu kompostovacího procesu.
Jak je z obrázku patrno, do linky by mělo být zařazeno i zařízení pro finalizaci hotového produktu
– prosévací, popř. separační zařízení, která jsou na některých kompostárnách považována za
nezbytná, zejména pokud je uvažováno o prodeji kompostu.
Obr. 8: Schéma kompostovací linky
25
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
6.1 Prosévací a separační zařízení
Prosévací zařízení slouží k úpravě kompostu s vyšším podílem nerozložitelných částic. Kompostárnu je vhodné vybavit prosévacím zařízením s odpovídajícím výkonem, které umožní třídit hotový kompost na dvě i více frakcí určených k expedici nebo dalšímu zpracování v kompostovacím
procesu.
Separátory se používají zejména při kompostování surovin z odděleného sběru komunálních bioodpadů. Důvodem je množství PVC příměsí a jiných příměsí, které se musí oddělit po prosátí kompostu prosévacím zařízením. To znamená, že nadsítný materiál je dotříděn na kovový odpad, lehké
příměsi (PVC apod.), kameny a čistý nadsítný biooodpad.
K zajištění operace „prosévání kompostu“ se využívají zařízení (obr. 9), která lze rozdělit do následujících skupin:
• vibrační třídiče s rovinným sítem – principem činnosti je přerušovaný posun materiálu ve
směru spádnice po šikmo uloženém rovinném sítu. Výhodou je konstrukční jednoduchost,
vysoká životnost a malá energetická náročnost. Zařízení mívají výkonnost 5–15 m3. h-1.
• rotační třídiče s válcovým sítem – principem činnosti je plynulý posun materiálu vnitřním
povrchem rotujícího válcového síta. Hlavní výhodou válcových sít je jejich vysoká výkonnost.
rotační
rošty – jsou tvořeny soustavou hřídelí, na kterých jsou v pravidelných roztečích umístěny
•
ocelové nebo pryžové elementy. Hlavní výhodou rotačních roštů je jejich vysoká výkonnost,
která je dána dobrou průchodností materiálu přes samočisticí elementy.
• třídicí a drticí lopaty – jsou speciální prosévací zařízení, kterými lze nahradit lopatu u čelních
nakladačů. S jejich pomocí je možno současně promíchávat a drtit zpracovávané suroviny, prosévat hotový kompost apod.
Obr. 9: Prosévací zařízení (rovinné – vibrační, bubnové – rotační)
Podle požadavku budoucího uživatele na vlastnosti finálního produktu se používají síta s různými
velikostmi ok (např. 6, 12, 20, 40 mm). Pro použití vhodného typu síta (velikosti ok) je rozhodující vedle požadavku zákazníka na jemnost prosátého kompostu i stupeň biodegradace kompostu.
Je známo, že se zvyšujícím se stupněm zetlení stoupá možnost jemnějšího prosetí kompostu.
Jednotlivým stupňům zetlení je potom možné přiřadit vhodné síto takto:
• čerstvý kompost (II. nebo III. stupeň rozkladu) 0 – 40/50 mm
0 – 15/20 mm
• vyzrálý kompost (rostlinný kompost)
• kompost určený k výrobě substrátu
0 – 10 mm
26
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
7. Technika ke sběru a svozu bioodpadů
Přednosti bioodpadů, možnost jejich úplné recyklace a opětovného využití, například jako hnojiva,
lze využít pouze tehdy, pokud je zajištěna hned na počátku, tedy u zdroje biologického odpadu, jeho
kvalitní separace od ostatních druhů odpadů.
Systémy odděleného sběru bioodpadů lze rozdělit dle následujících hledisek:
Z hlediska sbíraného odpadu:
• kombinace kuchyňského a zahradního (ze zeleně)
• pouze kuchyňský
• pouze zahradní
• specifické bioodpady (z živnostenských provozů)
Z hlediska technického:
• sběrné dvory
• velkoobjemové kontejnery
• sběrné nádoby na bioodpad (objem 120 l či 240 l)
• pytlový způsob
• mobilní sběr
Z hlediska organizačního:
• donáškový/dovozový způsob
• odvozný způsob
• sběr na prahu/dům od domu
Z hlediska frekvence svozu:
• intenzivní systém (svoz více než jednou týdně)
• standardní (jednou až dvakrát za dva týdny)
• extenzivní (méně než jednou za dva týdny)
7.1 Technika ke sběru bioodpadů
Ke sběru bioodpadů se používají sběrné nádoby různé velikosti a tvaru (viz obr. 10). Vedle velkoobjemových kontejnerů se využívají zejména nádoby na bioodpad hnědé barvy o objemu 120 l či 240 l,
tzv. kompostejnery. Ty jsou určeny výhradně ke shromažďování listí, trávy, plevele, zbytků rostlin,
zeminy z květináčů, dřevních štěpků, pilin, hoblin, popele ze dřeva, spadaného ovoce, zbytků ovoce
a zeleniny, čajových sáčků, kávové sedliny, skořápek od vajec a podobného materiálu.
Obr. 10: Sběrné nádoby na sběr bioodpadů (velkoobjemový kontejner, kompostejner)
27
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
Díky speciální konstrukci neobtěžuje obsah kompostejneru své okolí zápachem. Stříška ho chrání
proti dešti, nádoba je vybavena odpařovacími a větracími otvory. Svislá žebra uvnitř nádoby zabraňují
přilepení odpadu na stěny a umožňují cirkulaci vzduchu. Vespod je umístěn odkapávací rošt. Do
kompostejneru nepatří zbytky jídel – gastroodpad, dále jedlé oleje, kosti, maso, uhynulá zvířata a biologicky nerozložitelné odpady.
Pro vyklápění kompostejneru se využívá obdobného zařízení na sběrných vozech jako u běžných
nádob určených ke sběru komunálního odpadu.
7.2 Technika ke svozu bioodpadů
Biologicky rozložitelné suroviny mají rozdílné nároky na přepravní techniku v důsledku svých specifických fyzikálních vlastností (objemová hmotnost, vlhkost, geometrický tvar částic apod.). Tato
skutečnost se zásadně promítá do využití užitečné hmotnosti dopravního prostředku – z důvodu
nejvyššího využití ložného prostoru dopravního prostředku je nutné výběru jeho typu a provedení
věnovat zvýšenou pozornost.
V komunální sféře má vyšší podíl doprava na krátké vzdálenosti, kde se více uplatňují maloobjemové
dopravní prostředky nebo různé typy přívěsů. Při dopravě BRO na delší vzdálenosti je z ekonomického hlediska výhodnější využít samojízdné velkokapacitní dopravní prostředky (na automobilových podvozcích).
Ke svozu bioodpadů lze využít vozidla nejrůznějších parametrů – od motocyklů, tříkolek až po klasická nákladní vozidla. Všechna tato vozidla sloužící ke svozu bioodpadů se většinou liší od ostatních
provedením nástavby, která bývá vodotěsná (vzhledem ke vzniku biošťáv) a bývají vybavena různými
typy převracečů sběrných nádob. Častou funkcí velkých zařízení ke svozu bioodpadu bývá funkce
stlačování (lisování).
Na obr. 11 lze vidět vozidla určená ke svozu bioodpadů, spadající do kategorie střední, resp. velká,
která jsou vybavena speciálními zařízeními (vysavač bioodpadů, resp. lisovací zařízení bioodpadu).
Obr. 11: Vozidla sloužící ke svozu bioodpadu
8. Závěr
Problematika zpracování zbytkové biomasy (bioodpadů) ze zemědělství, z extenzívně využívaných
ploch, ploch městské zeleně, ale např. i z rekreačních ploch, je v současné době velice aktuální.
Nejvhodnějším a ekonomicky nejpřijatelnějším způsobem zpracování těchto bioodpadů je jejich
přeměna na humusové zeminy - komposty.
Lze předpokládat, že „kompostárenství“ se bude v ČR nadále vyvíjet, podobně jako je tomu v jiných
vyspělých evropských státech.
28
Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci
Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová
Pozn.: Některé poznatky uvedené v tomto příspěvku byly získány při řešení výzkumného projektu
č. QH81200 s názvem „Optimalizace vodního režimu v krajině a zvýšení retenční schopnosti krajiny
uplatněním kompostů z biologicky rozložitelných odpadů na orné půdě i trvalých travních porostech“,
který je podporovaný Národní agenturou pro zemědělský výzkum při MZe ČR.
Literatura:
1. GROUDA, B.: Technika zpracování odpadů. Skripta MZLU v Brně, 260 s., první vydání 1995,
č. publ.1489, ISBN 80-7157-164-4.
2. JELÍNEK, A. a kol.: Malá mechanizace. AGROSPOJ, Zemědělská knižnice Agrospoje – semafor
na křižovatce Vašich cest a plánů, Praha 2000.
3. PLÍVA, P., ALTMANN, V., JELÍNEK, A., KOLLÁROVÁ, M., STOLAŘOVÁ, M.: Technika pro
kompostování v pásových hromadách. [Techniques for composting in belt heaps]. Praha: VÚZT,
2005, č. 1, 72 s. ISBN: 80-86884-02-3.
4. PLÍVA, P. a kol.: Zakládání, průběh a řízení kompostovacího procesu. [Foundation, course and
control of composting proces]. Praha: VÚZT 2006, č. 1, 65 s., ISBN: 80-86884-11-2.
5. PLÍVA, P., JELÍNEK, A.: Vliv kvality prosetí a formy expedice kompostu na zlepšení jeho
prodejnosti. Odpadové fórum, 2006, č. 4/2006, s. 16 – 18. ISSN 1212-7779.
6. PLÍVA, P. a kol.: Strojní vybavení kompostovací linky. Praha: VÚZT 2008, Metodika pro praxi,
16 s., ISBN: 978-80-86884-33-2.
7. VÁŇA, J.: Kompostování bioodpadu. In: Váňa J., Balík J., Tlustoš P.: Pevné odpady (učebnice),
ZU Praha 6, 2004.
29
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!
Tomáš Hodek
Ekodomov, o.s., V Podbabě 29b, 160 00 Praha 6; [email protected]
Informační a osvětová kampaň „Dejte šanci bioodpadu!“ je zacílena na odbornou i laickou veřejnost, neboť problematika biologicky rozložitelných odpadů je komplexní problém integrující nejen
problematiku odpadů a ekologie, ale i prvky sociální a kulturní. Málokdo si nyní uvědomuje dopady,
které úbytek organické hmoty v půdě způsobuje pro globální environmentální problémy na naší
planetě.
1. Zahajme globální ochlazování!
V současné době ve světě, ale bohužel i v České republice, stále dochází k erozi půd, úbytku
organické hmoty a ke ztrátě humusu, který má pro kvalitu půdy zásadní význam. Organická
hmota má příznivý vliv na intenzivní rozvoj biologické činnosti v půdě, urychluje mobilitu živin,
zejména fosforu, draslíku, hořčíku, zvyšuje jejich uvolňování z pevnějších vazeb, významně podporuje mineralizaci organických látek a tvorbu humusu1. Humus si lze představit jako houbovitou
hmotu, která - díky své složité pórovité struktuře - má schopnost zadržovat vodu, vázat na sebe živiny
včetně případných toxických látek a vyrovnávat pH. Humus a ostatní půdní organická hmota zvyšují
kyprost i soudržnost půdy a optimalizují její osídlení mikroorganismy. Pokud v půdě ubývá humus,
půda ztrácí schopnost zadržovat vodu a živiny. Absence humusu a organických látek v půdě je pro
kvalitu výživy rostlin zcela zásadní, přesto se doposud nikterak nesleduje, zda subjekty hospodařící
s půdou dbají na udržování a obnovu humusu a organické hmoty v půdě. Tato skutečnost je o to
více alarmující, pokud si uvědomíme všechny souvislosti, které s úbytkem humusu a organické
hmoty souvisejí.
Zemědělci dostávají dotace na znečišťování krajiny. Stávající systém zemědělských dotací
nezohledňuje, jak se zemědělec stará o kvalitu půdy. Díky ceně a jednoduchosti aplikace většina
konvenčních zemědělců užívá průmyslová anorganická hnojiva a nestará se o množství organické
hmoty a humusu v půdě. Přitom bez humusu v půdě je hnojení anorganickými hnojivy pro rostliny
vysoce neefektivní. Spotřeba anorganických hnojiv sice po roce 1989 v ČR prudce klesla, v posledních letech však dochází k opětovnému nárůstu, a to především u dusíkatých hnojiv2. Při nedostatku
humusu v půdě nejsou látky obsažené v anorganických hnojivech v půdě dostatečně vázány a při dešti
dochází k jejich vyplavování do povrchových a spodních vod. Hnojiva spláchnutá z polí pak způsobují zarůstání vodních ploch řasami a sinicemi, které připravují vodní živočichy o kyslík ve vodě
a omezují využití postižených vodních ploch ke koupání. Oslabené rostliny jsou náchylnější na
výskyt škůdců a chorob. Rostliny je nutné více ošetřovat postřiky, které jsou opět z půdy splachovány
do vodních toků. Dochází tak k utrácení veřejných prostředků na znečišťování životního prostředí,
kterému by šlo předejít aplikací organických hnojiv, zejména kompostu, který je bohatý na humus.
Je však nezbytné, aby se odpovědná ministerstva zemědělství a životního prostředí zajímala, za co jsou
veřejné prostředky utráceny. O komposty konvenční zemědělci nemají zájem z důvodu jejich ceny,
a ekologičtí zemědělci zase tvrdí, že kompost z potravin vyprodukovaných v konvenčním zemědělství je plný jedů a konzervantů To jsme na tom opravdu tak špatně, že zbytky naší potravy jsou pro
rostliny a půdu toxické?
30
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!
Tomáš Hodek
Voda boří domy, ale ve studnách chybí. Absence humusu a organické hmoty v půdě
ovlivňuje vysychání krajiny, ale i povodně. Pokud se voda nemá kde zachytit, z půdy odtéká a půda
ztrácí vlhkost. Při přívalovém dešti dochází ke zvodnění povrchové části půdy a na povrch jsou vyluhovány jemné jílové částice, které vytvářejí vrstvu ztěžující další průsak vody. Vyschlá půda pak funguje jako stanová celta. Pokud je půda suchá, povrchové pnutí vody drží kapky vody vcelku a kapky
klouzají dolů, aniž by prošly porézním povrchem. Rostliny tak trpí nedostatkem vláhy, klesá hladina podzemní vody a studně vysychají. I krátkodobý přívalový déšť pak přinese ničivou povodeň
a půda pod povrchem zůstane vyprahlá a suchá. Toto jsou stinné stránky intenzifikace zemědělské
výroby s rozoranými mezemi a obřími lány, využívání průmyslových anorganických hnojiv
a odvodňování krajiny napřímenými vodními toky. Jen v České republice bylo odvodněno
1.081.836 ha (25,4 %) zemědělské půdy a 72,2 % zorněno. Z 90.959 km vodních toků bylo v ČR
upraveno 36.527 km (40,2 %) a délka toků tu byla v minulém století zkrácena o jednu třetinu!3 Situace je dále zhoršována budováním odvodněných zpevněných ploch. Například jen za rok 2006
přibylo v ČR 117 ha zastavěné plochy4. Pokud má půda dostatek organické hmoty a dokáže si
udržet vlhkost, naváže voda v kapilárách dešťové kapky a voda se začne rychle vsakovat. Voda zůstává
v půdě a krátké přívalové deště se na zvýšení hladiny vodních toků prakticky neprojeví. Kompostováním a aplikací kompostu tak předcházíme vysychání půdy i povodním.
Suchý ručník hlavu neochladí, stejně tak odvodněná krajina bez organické hmoty nemůže
plnit termoregulační funkce krajiny. Při dostatečné vlhkosti v půdě dochází v letních slunečných
dnech k odparu vody a půda funguje jako mokrý ručník na hlavě, kterou si chceme ochladit.
Chlazení probíhá výdejem energie na změnu skupenství z vody na vodní páru (na odpaření 1 kg vody
se spotřebuje 2442 kJ). Rostliny pro své přežití mají vypracovaný systém termoregulace, kdy
otvíráním a zavíráním buněčných pórů se reguluje odpar, kterému u rostlin říkáme transpirace. Ve
dne tak rostliny sebe i své okolí ochlazují odparem a nasycují vzduch vodní párou, která v noci kondenzuje a navrací se z části zpět do půdy. Při kondenzaci se uvolňuje teplo, které opět omezuje
teplotní výkyvy. V důsledku transpirace je cyklus tepla stabilizován natolik, že v mírném pásmu ve
vegetační sezóně většinou probíhá v úzkém rozmezí teplot přízemní vrstvy vzduchu 5 až 25 °C
a povrchové vrstvy půdy 5 až 15 °C.3 Pokud v půdě není dostatek vody, rostliny nejsou schopny realizovat transpirační funkce a dochází k přehřívání krajiny energií slunce, která po celý den dodává
1,4 kW/m2. Zvyšují se extrémní teplotní rozdíly, které dávají do pohybu vzdušné proudy způsobující bouře, větrné smršti a přívalové deště. S extrémními vedry tak přicházejí i extrémní záplavy
a uragány, které způsobují nedozírné hospodářské škody a ztráty na životech. Přívalové deště rovněž
odplavují ornici s organickou hmotou, retence půdy dále klesá a situace v krajině se dále zhoršuje.
Doplňováním humusu a organické hmoty do půdy tak můžeme předcházet extrémním klimatickým jevům. Z hlediska globálního oteplování je pak ztráta klimatizační schopnosti krajiny stejně aktuálním problémem jako jsou emise skleníkových plynů.
Potopíme Holandsko nebo vrátíme humus půdě? Voda, která není absorbovaná humusem v půdě, odtéká. Zvláště větší přívaly vody, které mají větší kinetickou energii, strhávají s sebou
vše, co jim stojí v cestě. U obnažené půdy na polích, v místech, kde orba nerespektuje tvar terénu,
se vytvářejí erozní rýhy a dochází k plošnému smývání ornice. Podle údajů MŽP je více než polovina zemědělské půdy v ČR ohrožena vodní erozí, kdy při extrémním ohrožení můžeme erozí
přicházet až o 7,5 t půdy na hektar. Celkový roční transport splavenin byl v roce 1974 je na celém
světě odhadnut na 18,29 miliard tun materiálu ročně5 a v současné době dosahuje 25–50 miliard
tun6. Pokud budeme předpokládat střední hodnotu 37,5 miliardy tun erodovaného materiálu ročně
31
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!
Tomáš Hodek
při objemové hmotnosti 1,5 t/m3 a budeme předpokládat, že pouhé 1 % erodovaného materiálu se
dostane do moří a oceánů, kde celkový objem vody činí7 1 338 milionů km3, pak toto množství
znamená roční nárůst hladiny moří a oceánů o cca 0,7 mm za rok. Hladinu moří a oceánů tedy
neovlivňuje jen tání ledovců, ale i náš způsob hospodaření v krajině. Navracením organické hmoty
do půdy tedy předcházíme degradaci půd, zvyšujeme kvalitu a produkci potravin a přispíváme
k řešení globálních ekologických problémů této planety.
2. Dejme šanci bioodpadu!
Můžeme ovlivnit množství organické hmoty a humusu v půdě? Tato provokativní
otázka byla zvolena záměrně, neboť humus v půdě může doplnit kompost, kterého je již dnes v kompostárnách přebytek, poptávka po jeho využití v zemědělství je však minimální. Chov zemědělských
zvířat poklesl a řada zemědělských podniků se dnes zabývá výhradně rostlinnou produkcí. Nedodržování osevních postupů a absence organických hnojiv z vlastní produkce vede k úbytku humusu
a organické hmoty v půdě. Na druhé straně je na skládky každý rok ukládáno 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů, z toho přibližně 40 % tvoří biologicky rozložitelné komunální odpady
(BRKO). Na skládkách se z těchto odpadů tvoří skládkové plyny, které zapáchají a negativně ovlivňují
skleníkový efekt. Bioodpady ukládané na skládky ve směsném komunálním odpadu přitom mohou
být vytříděny a využity k výrobě bioplynu a elektrické energie nebo mohou být využity k výrobě kompostu. Komunální odpad je tedy významným zdrojem organické hmoty, podmínkou však je, že
z něho bude vytříděn bioodpad a o vyrobený kompost bude zájem. Za tímto účelem je proto nutné
realizovat systematickou osvětu, která povede k vyšší odpovědnosti každého z nás za spoluutváření
životního prostředí, ve kterém žijeme.
Podpora individuálního kompostování se vyplatí. Nejlevnější a nejjednodušší formou
získání kompostu je podpora domácího a komunitního kompostování. Důležité je nezapomínat, že
domácí a komunitní kompostování je nástrojem k předcházení vzniku komunálního odpadu. Pokud
bioodpad vytříděný v domácnosti občan uloží na vlastní kompost nebo do společného komunitního kompostéru, nemá tedy v úmyslu se vytříděného „materiálu“ zbavit, tak se bioodpad bioodpadem vůbec nestane a je od začátku považován za organický materiál ke kompostování. Z pohledu
obce v těchto domácnostech či firmách žádný bioodpad nevzniká a nevztahuje se proto na něj ani
zákon o odpadech. Dále je nutné odlišit komunitní kompostování občany a komunitní kompostování obce. Komunitní kompostování občany je spontánní aktivitou skupiny občanů, případně
firmy či firem, které se rozhodly odpovědně řešit problematiku vlastních bioodpadů vznikajících
v domácnosti či ve firmách a nejsou podnikatelským odpadem ani odpadem z výroby. Bioodpad
přeměňovaný na materiál ke komunitnímu kompostování občany pochází od fyzických nepodnikajících osob z domácností či od zaměstnanců ve firmách. Veškeré činnosti a materiálové náklady
realizuje komunita za své soukromé prostředky. Kompostování může probíhat na sídlišti, ve vnitroblocích činžovních domů nebo v zahrádkářské kolonii. Jediným omezením je souhlas majitele
pozemku s umístěním kompostéru. Pokud občané kompost neprodávají a využijí jej výhradně pro
potřeby komunity, není pro takovéto kompostování žádné další omezení. Z norem, na které se lze
odvolat, platí občanský zákoník a normy o ochraně vod a ovzduší apod., podle kterých se kompostující komunita musí chovat tak, aby nikoho neomezovala, neohrožovala, neobtěžovala atd. Jedná
se zde tedy o výhradní občanskou aktivitu, kterou si organizuje sama občanská komunita. Pro podporu komunitního kompostování občany je Ekodomov akreditován Ministerstvem vnitra (MV) pro
realizaci dobrovolnické služby v souladu se zákonem o dobrovolnické službě. Proškolení dobrovol-
32
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!
Tomáš Hodek
níci získají certifikát Mistr nulového odpadu (MNO). Následně mají možnost s Ekodomovem jako
vysílající organizací nebo s jiným subjektem (například městským úřadem či ekocentrem) jako přijímající organizací uzavřít smlouvu o výkonu dobrovolnické služby MNO. Jednou z náplní práce dobrovolníků MNO je péče o komunitní kompostéry. Ekodomov realizoval nebo pomohl k realizaci
více než deseti komunitních kompostérů v ČR (Chrudim, Praha, Karlovy Vary, Kutná Hora...)
a v současné době se připravuje instalace dalších 20 kompostérů. Termín realizace dalšího školení pro
dobrovolníky MNO je stanoven na 19.-21. 6. 2009. Školení je zdarma a zájemci se mohou přihlásit
přes www.biosance.cz nebo na stránkách www.ekodomov.cz, kde pod záložkou „Naše činnost“,
v sekci pro MNO, najdou přihlašovací formulář.
Komunitní kompostování obce rovněž slouží jako nástroj k předcházení vzniku odpadů, nejedná se však o spontánní aktivitu občanů, ale o činnosti organizované obcí. Komunitní obecní kompostování se nezřizuje ve smyslu zákona o odpadech a není tedy zařízením pro nakládání s odpady
ve smyslu § 14. Při kompostování proto není nutné vést evidenci použitých materiálů a povinnosti
vyplývající ze zákona o odpadech se na toto kompostování nevztahují. Tímto způsobem lze zpracovat pouze rostlinné zbytky z údržby zeleně a zahrad na území obce. Produktem obecního komunitního kompostování je výhradně zelený kompost, který může být využit k údržbě a obnově veřejné
zeleně obce. Využití zeleného kompostu je možné pouze za splnění podmínek stanovených zvláštními právními předpisy (zákon o hnojivech). Především je nutné provést registraci u ÚKZÚZ
(Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) a splnit všechny požadavky, které ze zákona o hnojivech a jeho prováděcích právních předpisů vyplývají. Systém komunitního kompostování obce
musí být upraven vyhláškou, v tomto se významně liší od komunitního kompostování občany. Dobrým příkladem je komunitní kompostování v Hradci Králové, kde se již řadu let úspěšně realizuje.
Komunitní obecní kompostování obce je z hlediska investičních nákladů úsporné, investovat je třeba
především do osvěty a informovanosti obyvatel.
Veřejnost neví, co jsou bioodpady, proč by je měla třídit a jak s nimi naložit. Tuto
skutečnost prokázal výzkum realizovaný prostřednictvím společnosti Factum Invenio. Průzkum
zjišťoval postoj veřejnosti k třídění bioodpadů v domácnostech. Základní otázka zněla: “Třídíte
bioodpady ve Vaší domácnosti?” Dotazován byl reprezentativní vzorek 1113 obyvatel. K našemu
překvapení 56,7 % respondentů na otázku odpovědělo “Ano”, a to přibližně stejnou měrou všechny
cílové skupiny. Výraznější rozdíl byl pouze u členění podle velikosti místa bydliště. Zatímco u velikosti bydliště 5000–19 999 obyvatel byla frekvence odpovědí “Ano” okolo 65,7 %, u bydlišť 100
000 obyvatel a více byla již jen 36,1 %. Ve výzkumu se tak projevila omezená možnost domácího
kompostování v bytových domech ve velkých městech. Vzhledem ke zkušenostem, které máme z realizace osvěty veřejnosti, jsme vyhodnotili, že otázka nebyla zcela správně položena a výsledky jsou
zkreslené. Rozhodli jsme se proto výzkum zopakovat s nově položenou otázkou. „Dáváte na stranu
(třídíte) ve Vaší domácnosti kuchyňské a rostlinné zbytky jako jsou natě, slupky, ohryzky a ostatní
rostlinné zbytky pro jejich další využití?“ „Ano“ odpovědělo 44,2 % a „Ne“ 55,8 %. Rozdíl mezi
výsledky odpovědí na první původní a na druhou opravnou otázku je dle naší interpretace způsoben
osvětovou reklamou společnosti Eko-kom, která z třídění odpadů udělala společenskou konvenci,
řada občanů na otázku: “Třídíte odpady?” automaticky odpovídá: “Třídím!”, byť by třídila pouze
papír, který nakonec pálí v kamnech. Z nové otázky jsme proto vypustili slova “třídíte” a “bioodpady”, abychom eliminovali část populace, která pojem “odpad” a “bioodpad” není schopna rozlišit
a reaguje v souladu se společenskou konvencí.
33
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!
Tomáš Hodek
Nepřesná formulace první otázky nám poukázala na dva zajímavé a důležité aspekty:
• Na první nepřesně položenou otázku “Ano” odpovídali v přibližně stejném procentu muži i ženy
bez rozdílu věku a vzdělání. Lze z toho tedy vyvodit, že vliv společenské konvence je u všech
skupin obyvatel přibližně stejný.
• Realizace osvětové reklamy má výrazný vliv na postoje a společenské konvence, a má proto smysl
takovouto reklamu dělat.
Ve výzkumu jsme se dále zaměřili na analýzu odpovědí “Ne”, kde jsme zkoumali důvody, proč občané
v domácnostech oddělený sběr bioodpadů neprovádějí. Dotazování bylo vedeno tak, aby postihlo jak
potenciální účast na systému odděleného sběru bioodpadů, tak ochotu respondentů kompostovat.
Zde je pro nás zajímavým zjištěním, že 58,3 % respondentů, kteří netřídí bioodpad, nevědí, proč by
bioodpad měli třídit, nebo nevědí, co s bioodpadem udělat. Dalším zajímavým výsledkem je, že
pouze 8,2 % respondentů uvedlo, že nechce kompostovat. 25,1 % respondentů nemá kde kompostovat nebo je pro ně kompostování složité. Z respondentů, kteří bioodpad doposud netřídí, lze
tedy osvětou pozitivně ovlivnit 83,4 %.
Z výsledků šetření vyplývá, že realizace osvěty zaměřené na přínosy odděleného sběru bioodpadů,
možnosti nakládání s bioodpady a podporu domácího a komunitního kompostování má smysl
a může přinést rychlý a výrazný efekt. Z celkové populace může osvěta výrazně ovlivnit 55,8 %
obyvatel. S ohledem na skutečnost, že naprostá většina respondentů myšlenku domácího a komunitního kompostování s různými výhradami přijímá, jeví se snížení množství BRKO v SKO o 10 %
do roku 2010 jako realizovatelné. Občané tak svépomocí mohou ze skládek odklonit a zpracovat více
než 100 000 tun bioodpadu, které mohou být navráceny do půdy ve formě kompostu. Při průměrné
ceně skládkovného 2 000,-Kč/tuna lze takto uspořit jen na skládkovném 20 milionů Kč ročně. Při
započítání ceny svozu bude úspora již přibližně dvojnásobná, a to zde nejsou započítány externality
související s opotřebením silnic, emisemi z výfukových plynů, hlukem apod. Města a obce v ČR tak
mohou uspořit ročně cca 40 mil. Kč. Jediná nezbytná investice je zde investice do osvěty. Ekodomov
za tímto účelem vytvořil webové stránky www.biosance.cz, kam soustředí nezbytné informace o problematice nakládání s bioodpady. Stránky vycházejí ze skutečnosti, že dnes může kompostovat každý
bez ohledu, zda bydlí v rodinném domě se zahradou nebo v paneláku na sídlišti. Rozdíl je pouze
v technice a prostředcích, které ke kompostování používá.
Jednotná celonárodní osvěta je účinná. Účinnost byla prokázána v kampaních, které realizovala a realizuje obalová společnost Eko-kom a v jejímž důsledku se v ČR rozhýbalo třídění odpadů.
Prostředky na osvětovou reklamu Eko-kom získává z poplatků od výrobních firem za zajištění zpětného odběru obalů v souladu se zákonem o obalech. V současné době není v ČR vytvořen jednotný
systém, který by umožňoval efektivně generovat prostředky na realizaci osvěty v oblasti bioodpadů,
podobně jako je tomu v případě zpětného odběru obalů. Ekodomov se proto snaží prostředky získávat z celonárodních i regionálních grantů a výběrových řízení, zároveň se snaží oslovovat kraje, aby
do osvěty investovaly. Osvětová kampaň „Dejte šanci bioodpadu!“ se realizuje s grantovou podporu
Státního fondu životního prostředí (SFŽP), dále se řeší jako zakázka od Ministerstva životního
prostředí (MŽP), kterou Ekodomov vyhrál v rámci realizace "Informační a technické podpory zavádění separovaného sběru biologicky rozložitelných odpadů a výstavby zařízení pro využití biologicky rozložitelných odpadů pro zajištění řádné implementace Operačního programu Životní
prostředí - prioritní osy 4.1." Kampaň dále rozšířily prostředky MVna rozvoj dobrovolnické služby,
grant Ústeckého kraje a grant Magistrátu hlavního města Praha (MHMP). Veškeré prostředky byly
kumulovány a byla z nich sestavena jednotná osvětová kampaň. Ekodomov postupně získával pro
34
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!
Tomáš Hodek
kampaň mediální partnery: Českou televizi, Český rozhlas, Euro AWK, časopisy Květy, Zahrádkář,
Fajn život a www.tvujdum.cz. Kampaň dále podpořily firmy Bosch a Countrylife hodnotnými cenami pro soutěž Miss kompost. V Praze nad kampaní převzal záštitu radní Petr Štěpánek. O další
rozšíření podpory kampaně v krajích jsou žádáni hejtmani jednotlivých krajů, doufáme že nabízenou
příležitost využijí.
Kampaň „Dejte šanci bioodpadu!“ kombinuje standardní reklamní prostředky (TV spoty,
venkovní reklama, citylights, internet) s osvětovými a výchovnými programy (informační akce
pro veřejnost, výukové programy ve školách, které jsou realizovány prostřednictvím regionálních
center a Sítě středisek ekologické výchovy Pavučina, www.pavucina-sev.cz). Hlavním informačním
centrem kampaně jsou internetové stránky www.biosance.cz. Součástí kampaně je i infostan pro
veřejnost s interaktivními hrami pro děti a informacemi na téma separace bioodpadů a kompostování pro dospělé. Na podporu rozvoje domácího a komunitního kompostování Ekodomov vyhlásil soutěž kompostů Miss kompost 2009. Do klání Miss kompost se může přihlásit každý, kdo
kompostuje pro svoji vlastní potřebu. Na vítěze čekají hodnotné ceny jako je revoluční tichý zahradní
drtič od firmy Bosch, dárkové balíčky od firmy Countrylife, kompostovatelné sáčky a koše na bioodpad od firmy HBABio a další ceny. Součástí kampaně je i putovní výstava „Miss kompost a Nulový
odpad“. Výstava nenásilnou a zábavnou formou prezentuje možnosti separace a využití bioodpadů
v obcích. Jednou z hlavních součástí kampaně je podpora čerpání finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí na výstavbu zařízení a budování systémů nakládání s bioodpady,
která se realizuje formou seminářů v pěti městech ČR.
Více informací o kampani “Dejte šanci bioodpadu!”, o seminářích a registraci do soutěže Miss kompost naleznete na internetových stránkách www.biosance.cz.
35
Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!
Tomáš Hodek
Literatura:
1. SYROVÝ, V. a kol.: Regulační funkce humusu v půdním systému. VÝZKZ VI-4-16-11, Praha,
Výzkumný ústav pro zúrodňování půd, 1985.
2. AUTORSKÝ KOLEKTIV CENIA: Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce
1989. Praha, Cenia, 2008.
3. SYROVÁTKA, O., ŠÍR, M., TESAŘ, M.: Změna přístupů ke krajině - podmínka udržitelného
rozvoje. Text byl v roce 2001 přednesen na konferenci "Tvář krajiny - krajina domova" 23. prosince
2002. Dostupný z: http://www.jeseniky.ecn.cz/Herminovy/Studie/Syrovatka.htm
4. Statistivká ročenka životního prostředí České republiky 2007, Půda a horninové prostředí.
Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFMVTMNS/$FILE/
kap_b3.pdf
5. BOGÁRDI, J.: Sediment transport in alluvial streams. Akdémiai Kiadó, Budapest 1974
6. JANEČEK, M. a kol.: Ochrana zemědělské půdy před erozí. ISV nakladatelství, Praha 2005
7. SCHNEIDER, S. H.: Water resources. In: Encyclopedia of Climate and Weather, Oxford
University Press, New York, vol. 2, pp.817-823. Dostupné z: http://ga.water.usgs.gov/edu/
watercycleczech.html#oceans
36
Dejte šanci
OPERAČNÍ PROGRAM
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
bioodpadu!
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
OPERAČNÍ PROGRAM
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
EVROPSKÁ UNIE
Pro
Fond soudržnosti
vzduch a přírodu
Fond soudržnosti
vzd
Sborník přednášek k seminářům
„Dejte šanci bioodpadu – získejte finanční
prostředky z OPŽP“
Sborník byl financován z prioritní osy 8 OPŽP – z Fondu soudr žnos ti
OPERAČNÍ PROGRAM
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Evropský fond pro regionální rozvoj
vzduch a přírodu
OPERAČNÍ PROGRAM
EVROPSKÁ UNIE
Pro vodu,
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Fond soudržnosti
vzduch a přírodu
w w w. b i o s a n c e .c z
Další aktivity kampaně realizují medialní partneři:
SLAVÍME 175 LET
ZALOŽENO
J. K. TYLEM V ROCE 1834

Podobné dokumenty

Seznam žáků školy 1872

Seznam žáků školy 1872 Johann, Bělá, 1875−79; Gaudl Franz, Borovnice, 1879−84; Gansel Josef, Svoboda n.Úpou, 1877−80; Gebauer Franz, Nedař, 1910−14; Gebert Franz, Rokytnice n.Jizerou, 1873−75; Geiger Robert, Praha, 1895−...

Více

výukové hodiny - Příběh planety země

výukové hodiny - Příběh planety země 4. Vyzvěte studenty, aby vytvořili planetu Mars (inspirovat se mohou tím, co právě viděli). Rozdělte žáky na skupiny (max. po 6) – může se jednat například o „konkurenční“ státy – skupina USA, EU, ...

Více

Prioritní osa 6: vyladěná krajina

Prioritní osa 6: vyladěná krajina „Na možnost čerpat dotace z Operačního programu Životní prostředí mě upozornil soused z vedlejší vesnice, který získal podporu na úpravu rybníků,“ říká Roman Žaloudek z ekofarmy Ptenínský mlýn v ji...

Více

financování municipálních projektů

financování municipálních projektů zhlédnout pohledem z malého letadla Cessna. Dvoudenní prohlídku pro ně připravil Státní fond životního prostředí (SFŽP). »Od září 2007 bylo schváleno celkem 2466 projektů a výše podpory z Fondu sou...

Více

Zpravodaj 1/2011

Zpravodaj 1/2011 právnická osoba v ČR je ze zákona povinná třídit odpad, a to konkrétně podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (část 3., § 16). Mezi lidmi neustále kolují o třídění odpadu mýty, jimiž od něj neust...

Více