Je Karkulka vždy Karkulka?
Transkript
Je Karkulka vždy Karkulka?
Denní zpravodaj Open Air Programu Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů Hradec Králové 7 Pátek 27. 6. 2014 Je Karkulka vždy Karkulka? Je Hradec mrtvý nebo ještě mrtvější? rozhovor Včera v šest hodin v podvečer jste se mohli zúčastnit besedy o možných a uskutečněných proměnách v Hradci Králové. Skromný kroužek čtrnácti lidí volně, bez přítomnosti moderátora, diskutoval kolem společného stolu v Respekt stanu a bylo pouze na vaší iniciativě, jestli jste svým komentářem přispěli do diskuze nebo pouze pasivně naslouchali. Po zhlédnutí inscenace Škoda 1981 Divadla Bufet jsem měla v hlavě velký zmatek. Původci tohoto chaosu, herci Eva Nosálková, Jakub Folvarčný a Petr Reif v režii Jakuba Vašíčka, vytvořili pro diváky podívanou, která překračuje hranice divadelní fikce. O rozhovor, který – jak jsem doufala - mi řadu věcí objasní, jsem poprosila část hereckého tria – Jakuba Folvarčného alias Jana Bílého. Jakub si sedl vedle mě na kašnu a u rozhovoru „povečeřel“ dvě cigarety s křenem a hořčicí. A o čem se tedy diskutovalo? Například o tom, kde je ve městě centrum. To historické je totiž (mimo divadelní festival) poměrně vylidněné. Na Malém náměstí si nemáte kde sednout a odpočinout si, Velké zase připomíná jedno velké parkoviště. Jak tedy vypadá ideální náměstí? Klady a negativa se uváděly na konkrétních příkladech jiných měst a potěšilo mne, že olomoucké z toho vyšlo nejlépe (i když se po něm nedá chodit na podpatcích). Jak jste se vy tři potkali a rozhodli se, že tuhle inscenaci dáte dohromady? JF: Já jsem potkal Péťu Reifa ve škole, chodil o dva ročníky vejš na DAMU a skrz něj jsem pak potkal Evu, s kterou on hraje v divadle Minor, kde já nehraju. Ale on ji oslovil jako svoji kolegyni z divadla. Ten nápad je nabíledni, protože Peťa zná ten příběh ze svý rodiny, kdy jeho dědeček je druhej manžel tý paní, o kerý se tam hraje. A napůl vědomě a napůl nevědomě to navlíkl tak, že ho zajímá příběh toho auta, který zůstalo v Jugoslávii, když oni pak odletěli do Austrálie. (Potom tam pro něj nějakej příbuznej dojel a vrátil ho zpátky do Brna.) No ale skrz auto jsme se dostali mnohem dál, do vztahů tý rodiny a nakonec to už ani není o tý rodině, ale o nás, jak se hádáme o tom, jak je to o tý rodině. Takže tak zhruba se vyvíjel ten příběh toho představení. Od nějaký představy do úplně jinýho tvaru, kterej prošel prostě procesem toho, že on přizval konkrétní lidi a ty si o tom myslej konkrétní věci. Celý je to v tom představení zaznamenaný v nějaký zkratce. Už byla někdy puštěna ta nahrávka? JF: Hm... nebyla, protože tohleto, co tam Péťa vytváří po tom představení je podle mě taková jeho křeč, kterou se tam snaží uchovat jakýsi zbytky představy o tom, co by to jako mělo s divákama dělat nebo co by jim to mělo poskytnout. Dřív tam byl ten konstelář, s kterým my jsme spolupracovali během vývoje toho představení. Tak von tam bejval a párkrát ty konstelace proběhly, pak tam třeba byl a neproběhly, pak už tam nebyl a teď už tady není. A přesto to tam pak člověka furt nějak vtahuje, že i když říká, že skon- Kultura by se neměla soustředit pouze do centra, ale probudit život i v jednotlivých lokalitách. Co třeba dát větší prostor street artu a přemalovat staré šedé paneláky nebo umístit více světelných instalací do veřejných prostorů? Velice živě se také diskutovalo o sochách – znáte ve svém městě nějakou, která vznikla po roce 2000? Inscenace Škoda 1981 divadla Bufet v Klubu č.p.4 (foto: J. Slavíček) čí a ukloní se, tak pořád je toho součástí, protože jeden ten spoluherec tam zůstává. Když ale odejdeš docela daleko a dáš si nějaký pití, tak už se tě to přestane týkat. Tak to mám já. Je Karkulka vždy Karkulka? JF: Karkulka je reálný vývojový stádium – poté, co jsme se dozvěděli, že ty nahrávky nemáme používat. A podobně (reálné) jako zbytek toho zkoušení, který vypadalo jako jedna nekonečná debata. Pak jsme se snažili tu paralelu vystavět s tím, že jsme z toho příběhu vyndali to, co ten otec svému synovi udělal. To ale prostě nešlo. To už jsme byli hrozně zanešení tím, že je to tenhle konkrétní příběh a z toho už se pak nedalo vymanit. Přišel zajímavej moment toho, že člověk už vůbec nevěděl, co je jako pravda a co ne. Protože ty rozhovory byly tak složitý, že já už jsem pak sám nevěděl, co chci. A že jsem si nebyl jistej, kde je moje morální hranice. Jestli to řešim z nějaký- ho postoje, kterej už je vlastně starej. To fakt už nešlo řešit rozumem, my jsme byli všichni úplně vymletí. V průběhu rozhovoru jsme se s Jakubem domluvili, že druhou polovinu by rád vedl on sám a naopak se zeptal na několik otázek on mě. Souhlasila jsem, a tak jsme to zkusili. AP: No, tak teď ty. JF: Mě by zajímalo, co na tom diváka zajímá. Ptám se úplně banálně: jestli je tam ten konkrétní příběh konkrétních lidí důležitej, nebo ne? AP: Tak já ti k tomu řeknu dvě verze... Mě ten příběh absolutně nezajímá. Je to pro mě základ, na kterým stavíte, a mě mnohem víc zajímá to přemýšlení o divadle a ta tvorba. A Stephanie (redaktorka Stephanie Van Vleet – pozn.red.) zase ten příběh velice silně připomíná její vlastní příběh, takže pro ni byl hrozně důležitej. JF: Druhá je taková další základní otázka a to je, že k několika těm představením bylo možný postavit nějaký konstelace na různý věci, přičemž ty konstelace se dají stavět od rodiny, kde to vlastně vzniklo, až po stav nějaký firmy, nebo stav projektu v divadle, všechno tohle se dá vystavět a personifikovat na nějakejch účastnících. Tak jestli by tě to zajímalo, podstoupit to po tom představení? AP: V tu chvíli absolutně ne, já jsem se jen zvedla a odešla jsem. Vzájemně si mockrát děkujeme za rozhovor! prst Recenzi představení přinášíme taktéž v tomto čísle ON. Co se včera šeptalo na jižních terasách… Včera na jižních terasách proběhlo představení Tacet (Bisbigliando) experimentujícího divadelního seskupení D.R.E.D. Náchod, „vícehlavého tělesa ponořeného do „jinohry“ a vytlačovanéno silou adorace činohry.“ Jejich současný inscenační styl je založen na minimu textu a vyznačuje se vyjadřováním skrze obrazy a hudbu. Náchodští nabídli představení s krásnou atmosférou, kdy se divák mohl rozhodnout sám, kam se posadí či stoupne, a tím si určil, z jaké perspektivy bude inscenaci sledovat. Terasy byly pro tento účel jako stvořené - spousta schodišť, kašny, lavičky. Divák ale mohl být, stejně jako já, zmaten, ve chvíli kdy na místo dorazil. Zpočátku to vypadalo, že se zde odehraje nějaké kamarádské posezení, a nikoliv inscenace. Scéna sestávala ze tří stojánků na noty a zeleného bubnu, vše položeno uprostřed strmého svahu. Nahoře na kopci bylo dirigentské stanoviště s dalším stojánkem a velkým černým dřevěným kufrem. Začátek představení byl ohlášen boucháním na železná vrátka, které znělo skoro jako zvon. Poté herci představující orchestr sestoupili se svými nástroji (dva kontrabasy, violoncello, flétna) po strmém kopci před stojánky. Následoval příchod dirigenta, který byl oblečen pouze a jen do dirigentského kabátu. Divákům několikrát ohlásil název inscenace, postupně však přešel do šepotu. Tuto podívanou doprovodil jeden malý chlapec z publika slovy: „Mami, pojď se podívat, ten pán je nahatej!“, což zbytek diváků rozesmálo. Orchestr na pokyn dirigenta začne hrát, ale vůbec neladí. „Pan šéf“ je poté vybídne, aby se rozmluvili, a sám si z černé bedny vezme jídlo, které pak jí čínskými hůlkami. „Při rozcvičce hlasivek“ se bubenice najednou rozesměje, svlíkne se a utíká ke kašně, do které dokonce vleze. Když se vrací nazpátek, nese větrové bonbóny a na tento pokyn dirigent odchází pryč „z jeviště“. Černou bednu odnáší s sebou. Bubenice začne chodit mezi diváky a postupně se k ní přidává zbytek orchestru. Postupně chodí k lidem a šeptem jim sdělují, jak fungují hlasivky, proč nebo kdy se šeptá nebo že při šeptání nevzniká aktivní tón v hlasivkách. Dirigent si mezitím stihne vysvléct i kabát a táhne za sebou zcela obnažen tři kovové tyče, které jsou přivázány na provázek. To mu však vydrží jen chvíli a vrací se opět oblečen alespoň do kabátu, aby mohl přivolat šeptem orchestr nazpátek. Ti poté znovu zahrají pod pokyny mistra ten samý motiv jako na začátku a se svými nástroji odchází z jeviště Divácké reakce byly na včerejším představení D.R.E.D.u smíšené, nebylo složité poznat, komu z publika se inscenace zamlouvala a komu ne. Osobně jsem patřila mezi ty konsternované a odcházela jsem úplně zmatena. vleet Řešilo se možné financování kultury ošetřené zákony nebo naopak fenomén dobrovolnictví. Pomáhá památkám nebo městu statut UNESCO? Podle diskutérů je dobrý pro turistický ruch, i když na úkor životů stálých obyvatel města. S kulturou ale nemá moc společného, a tak se téma hovoru přesunulo jinam. Jak demografie ovlivňuje kulturu? V posledních letech v Hradci údajně ubývá stálých obyvatel, protože je zde relativně draho (alespoň MHD tedy drahé je, to mohu posoudit). Na kulturu tak rodinám nezbývají peníze. Možná proto je stále prázdná galerie? Diskutovalo se i o dalších věcech a lidé pomalu odcházeli… až zůstala skupinka pěti lidí, která začala soukromě (ve dvojicích) řešit konkrétní problémy. A tak jsem se po hodině a půl vzdálila i já… pan Hele, možná jsem kurva herecká, ale v tomhle já hrát prostě nebudu recenze recenze reportáž Ve středu 25.6. jsme v komorním sklepním prostoru Klubu č.p.4 na Velkém náměstí zhlédli inscenaci Divadla Bufet Škoda 1981. Nezávislé pražské divadlo, které si festivalový návštěvník spojí především s jejich pojízdnou scénou Autobuf, divákům připravilo nevšední divadelní zážitek. Nikoliv ani tak zásluhou samotného příběhu, který je v inscenaci v podstatě jen naznačen, ale především díky formě, jíž sami autoři nazývají „dokumentárním divadlem“. Námětem inscenace Škoda 1981, kterou režíroval Jakub Vašíček, je skutečný a krutý příběh rodiny zasazený do kontextu reálného socialismu osmdesátých let v Československu. Otec emigruje pod záminkou dovolené v Jugoslávii do Austrálie a ve škodovce s sebou de facto unáší svého nezletilého syna. To vše bez vědomí matky a bez jakéhokoliv vysvětlení. Výchozí inspirací, jak se dozvídáme v průběhu představení, se staly záznamy rozhovoru členů divadla se skutečnými aktéry příběhu. Na událost, která se odehrála před třiceti lety, vzpomínali matka a syn. Problémem, jenž znemožnil tradičnější a „divadelnější“ zpracování námětu je dvojí fakt. Předně dostal soubor zákaz veřejného použití a ztvárnění těchto nahrávek. A za druhé, což dilema znásobuje, se jedná o blízkou rodinnou přízeň jednoho ze samotných herců (konkrétně Petra Reifa). Tak vzniká krkolomná situace: o čem tedy na jevišti hrát, pokud nechceme porušit etiku a ochranu soukromí, ale přesto jde o natolik fascinující námět, že se ho nelze vzdát? Budeme alibisty a obejdeme zákaz tím, že příběh sice na jevišti sehrajeme, ale „přikryjeme“ ho nějakou průhlednou metaforou – např. pohádkou o Karkulce? Upřímně řečeno, toto morální dilema bylo pro mě daleko méně podstatné, než pro samotné členy divadla. Mnohem více mě fascinovalo, co se v reálném čase a prostoru představení odehrávalo před našimi zraky. A hlavně: jak to pojmenovat. Sprostým popisem lze říci, že to, co jsme sledovali, byly zdokumentované výjevy z průběhu zkoušení inscenace, reálné situace, k nimž docházelo v procesu vznikání tvaru. Co ale bylo nanejvýš dráždivé, byly kontrasty mezi tím, když protagonisti vstupovali do postav a kdy zpřítomňovali své dřívější autentické jednání. Nelze ale říci, že by herci používali klasický zcizovací efekt, protože nevystupovali z role „teď a tady“. V roli byli neustále, pouze hráli buď postavy, nebo sami sebe. Naprostým vrcholem tohoto systematického pohrávání si s divadelní fikcí byla chvíle, kdy herečka Eva Nosálková hraje herečku Evu Nosálkovou, která v reálném čase představení říká: „Hele, možná jsem kurva herecká, ale v tomhle já hrát prostě nebudu, to nemám zapotřebí.“ Zhmotněný paradox. Osobní dilema herce Petra Reifa, zda pustit či nepustit (nahrávky) nepovažuji v této inscenaci ani zdaleka za klíčové. Ve chvílích, kdy herci byli postavami matky a syna, dokázali pouze za pomoci společného dialogu vytvořit až rituální atmosféru, a dokonale – byť jen naznačit – hloubku a bolestivost rodinné tragédie. Ačkoliv šlo o kratičké pasáže, byl divák vtažen. O co jsem se cítila ochuzena po náhlém ukončení představení, určitě nebyly autentické nahrávky vyprávění skutečných lidí, ale jejich další divadelní zpracování. Pokud nebylo možné odvyprávět na jevišti celý příběh, bylo možné pracovat s jeho prvky, s emocemi které vyvolává. Takto se podstatou inscenace Škoda 1981 ani zdaleka nestal dokument o „skutečném příběhu jedné rodiny“, ale daleko spíše experiment, který zkoumá hranice divadelní fikce. zik Rozhovor s hercem Divadla Bufet Jakubem Folvarčným, který snad objasní některé momenty vznikání inscenace, přinášíme v tomto čísle ON. Šplhám, šplháš, šplháme recenze Compagnie des Pieds Perchés žili dve švajčiarske umelkyne Morgane Widmer a Stéphanie N’Duhirahe. Ich umelecký prejav spočíva v závesnej akrobacii na lane. Vo štvrtok sa predstavili na Pivovarskom námestí svojou inscenáciou Z programu vybírá... Zuzana Šklíbová Programové tipy Máme tu slunný pátek a festival jde pomalu do finále. Dnešek s sebou přináší „našlápnutý“ program, z něhož jsem vybrala alespoň ty body, které si nenechám ujít já. První zastávkou budou v Dlouhé ulici v 18:00 Sítě. Experimentální ambientní kytarovka v podání Jana Tomáše a hosta Jana Kašpara. Druhým tipem budou určitě v 19:00 v Klubu č. p. 4 Osamělé večery Dory N. Monodrama Mileny Štráfeldové je osobní, surovou výpovědí dcery nejslavnější české spisovatelky. V provedení mladého profesionálního souboru z Prahy divadla DÍVADLA. Osamělé večery jsem poznala jako rozhlasovou hru a těším se na jejich dramatickou úpravu. Ve 20:00 si v Open stanu na chvíli poslechnu improvizovanou smršť v podobě Slam Poetry. Následně se odeberu na Odraz v zrcadle. Projekt gruzínské akrobatky a absolventky jedné z nejlepších sibiřských cirkusových škol slibuje zajímavou podívanou. Přijďte ve 20:30 na Pivovarské náměstí a pojďte se na Olgu Petrovu podívat taky. šklíb Foutaise (Hlúposť). Divák tak mal možnosť preniesť sa do magického sveta lán. Umelkyne svoj akrobatický výkon poprepájali vtipnými grotesknými výstupmi v rytme hudby. Lano bola základná rekvizita, ktorá nadobúdala prostredníctvom jeho použitia rôznych významov. Keď polievajú kvietok zalejú ho lanom, ktoré sa vykotúľa z džbánu, poštár do schránky tiež neprinesie list ale povraz. Ženy na lanách visia, predvádzajú sa a vďaka ním vytvárajú aj „obrazy“, v ktorých sa sami často krát zamotajú. Svojou mimikou a gestami, ktorú by sme mohli prirovnať mimike hercov z filmovej grotesky, akým bol napríklad Charlie Chaplin, tak dopĺňali a podtrhávali komickosť. Okrem komickosť vzbudzujú aj úžas, pretože polohy v akých sa ocitajú na lane sa javia nebezpečne a divák tak s napätím sleduje zručnosť týchto dvoch aktérok. Spočiatku postavy na lanách súperili a išlo im o to, ukázať sa čo najviac. Preto sa jedna druhej snažili znemožniť aby vynikli. Keď však zazvoní budík, obliekajú si obidve montérky a nie je medzi nimi rozdiel. Obidve musia nastúpiť do práce a „šplhať“. Zo zákernosti, ktoré si navzájom robili sa postupne ich vzťah premení na súdržnosť a ich spolupráca sa pretaví do akrobatických výkonov. Z dvoch visiacich lán tak postačí jedno, ktoré ma pripnuté obidva konce na konštrukcii. Na tejto „hojdačke“ sa v prejave dopĺňajú a telo tej druhej im slúži ako opora k dosiahnutiu vrcholu. mark Kde domov můj? recenze Husam Abed je Jordánec, momentálně žijící dva roky v Praze, kde je studentem magisterského oboru režie na KALD DAMU. The Smooth Life je sugestivní autentický příběh o jeho životě, který citlivou formou prezentuje svět, o kterém jsme možná slyšeli, ale který nám je bytostně cizí. Koncept představení je netradiční od začátku až do úplného konce. Husam Abed nás přenáší do světa uprchlického tábora, v kterém vyrůstal. Přináší obraz toho, jaké je to žít v exilu, odtržen od své vlastní země. Seznamuje nás s legendou celé svojí rodiny a potažmo agresivní palestinskou politikou. Moment překvapení nastává hned v úvodu. Představení je totiž pouze pro osm lidí – což je, jak se v průběhu dozvídáme, počet členů Husamovy rodiny. Diváci (v tomto případě spíš „účastníci“) se tak stávají jakousi suplující rodinou. Prostřednictvím krátké videoprojekce v angličtině je nám představen příběh, který bude následovat. Kromě tohoto je celé představení v arabštině. Záměrně bez překladu. Scénu, na které se podílela Réka Deák, tvoří kulatý stůl, kolem něhož jsme posazeni. Z šuplíků, které jsou součástí stolu, vytahuje Husam postupně loutky a rekvizity. Loutky jsou vyrobené z neopracovaných klacíků, obličeje vytvořeny za pomoci nalepené fotografie. Ona surovost použitého materiálu s autentickým obličejem má za následek větší ztotožnění se s loutkou – postavou z hercova života. Dále Husam pro vykreslení příběhu pracuje s mapou a rýží. S rýží zachází jako s loutkou, každé jedno zrnko prezentuje jako jednoho člověka. K hudebním intermezzům využívá loutnu a speciální druh bubnu. Během celého představení je zapnutý vařič, na kterém Husam připraví národní pokrm Upside down (překlad z arabštiny Maqloobeh). Celá performance je tak provoněna omamující kořeněnou vůní. Jaké milé překvapení, když nám na úplném konci Husam dává ochutnat. Závěr se tedy nese v duchu rodinné večeře, kdy se všichni navzájem seznamujeme, povídáme si a sdělujeme dojmy. Díky úzkému kruhu diváků, intimitě vyprávěného příběhu a celkovému prostředí Klubu č. p. 4 se vytváří specifická atmosféra. Pro neznalost arabštiny jste nuceni vnímat příběh prostřednictvím pocitů a smyslů, kterým když se podřídíte, odnesete si z The Smooth Life stejně hluboký zážitek jako já. šklíb Open News, deník Open Air Programu při mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové 2014. Šéfredaktorka: Šárka Ziková (zik). Redakce: Petra Pánková (pan), Katarína Marková (mark), Amálie Bulandrová (bul), Anna Prstková (prst), Zuzana Šklíbová (šklíb), Stephanie Van Vleet (vleet). Host: Štěpánka Slavíčková (ŠS). Foto: Jan Slavíček. Komiks: Eva Hronovská. Grafická úprava: Jaroslav Bortlík. Korektura: Eliška Polívková, Michaela Urbanová. Kontakt: [email protected], www.openairprogram.cz. čtvrtek 26. 6. 2014 14:00 Villa Mysteria / OAP CENTRUM, CHILLOUT ZÓNA, VÝSTAVY / Villa Mysteria 15:00 Malé náměstí / VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Salinger o. s. Hradec Králové / D 15:00 Žižkovy sady / BENEFIČNÍ PRODEJ MALOVANÝCH KAMÍNKŮ / Oblastní Charita Hradec Králové / 15:00 Žižkovy sady / RC POHODA - VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové / D 15:00 Žižkovy sady / KAVÁRNA RESPEKT / Respekt 16:30 Open Stan / NOTY NA BUBEN / soubor Divadlo KAKÁ (produkce Studio DAMÚZA) Praha 1 / 40' D 17:00 Gočárovo schodiště / IMPROHLÍDKA STARÉHO HRADCE KRÁLOVÉ / Pa.Le.Ťác.I. Pardubice / 60' 17:00 Městská hudební síň / ROMEO A JULIE (VE)DLE ROMIA UND JULIETY / Geisslers Hofcomoedianten Praha 1 / 75' 17:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / CHLAPEC S BUCLATÝMI TVÁŘEMI / ZUŠ Střezina / 40' 17:30 Žižkovy sady / AUKCE KAMÍNKŮ / Oblastní Charita Hradec Králové 18:00 Dlouhá ulice / SÍTĚ / Koncert / 40' 18:00 Pivovarské náměstí / BEDŘICH / Cirkus TeTy Praha 10 / 35' 18:00 Umskup stan / ŠVÉDOVANÉ FILMY / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60' 19:00 Klub č.p. 4 / OSAMĚLÉ VEČERY DORY N. / Divadlo DÍVADLO Praha / 60' 19:00 Umskup stan / THE BEST OF UNDERGROUND COMEDY NIGHTS / Underground Comedy Praha / 120' 19:30 Pivovarské náměstí / RESERVÉ / Cirkus Fruktus / 15' 20:00 Open Stan / SLAM POETRY EXHIBICE / 120' V 20:00 Villa Mysteria / TA JNÝ ŽIVOT / Moment Praha / 40' 20:30 Pivovarské náměstí / ODRAZ V ZRCADLE / Duo Olga & Inga Praha / 6' 21:00 Centralbar / STAND-UP COMEDY / Alex Frackleton & Wilfredo UK / 90‘ V 21:00 Gočárovo schodiště / MECH / Kalužosnivec / 40' 21:00 Pivovarské náměstí / SPRCHOVÁ MÚZA / Cirkus Fruktus / 15' 21:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / VEČER TŘÍKRÁLOVÝ ANEB COKOLI CHCETE / Divadlo Q10 Hradec Králové / 120' 21:30 Autobuf / ŘIDIČ / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 75' V 22:00 Open Stan / DJ SHALINA (ZUZANA Z ČOKOVOKO) / Koncert / 120' 22:15 Atrium Radnice / PŘEDVÁLEČNÝ KABARET 21. STOLETÍ / VLKABARET Praha 4 - Točná / 60' 22:15 Klub č.p. 4 / INSPIROVÁNO LÁSKOU / Filip Teller / 40' 22:15 Městská hudební síň / OD A K B A ZASE ZPĚT / Divadlo Najt, o.s. Pardubice / 55' 22:15 Pivovarské náměstí / TANGO DE VIVO / Arte Levite Praha 7 / 30' 22:15 Umskup stan / DIVADLO, VOLE! / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60' 23:30 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / KRÁSKA V DŘEVĚ SPÍCÍ / ZUŠ Jaroměř / Mikrle Jaroměř / 25' 0:00 Open Stan / KAPITÁN TAKYPÁN / DJ set / 120' pátek 27. 6. 2014 kdykoliv a kdekoliv / ANYMOUS PERFORMANCE / Anymous Plzeň 13:00 Žižkovy sady / RC POHODA - VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové / D 14:00 Villa Mysteria / OAP CENTRUM, CHILLOUT ZÓNA, VÝSTAVY / Villa Mysteria 15:00 Malé náměstí / COUNTRY RADIO STAGE / Koncert / 120' 15:00 Žižkovy sady / KAVÁRNA RESPEKT / Respekt 16:00 Umskup stan / ROMEO + JULIE = VSL / Jiné jeviště o.s. / 45' 17:00 Open Stan / ZDARR / Koncert / 60' 17:00 Pivovarské náměstí / IMPROVIZAČNÍ ZÁPAS / Česká improvizační liga Pardubice / 75' 18:00 Atrium Radnice / KDE MÁŠ TEN ZIP? / Filtr Praha 6 - Vokovice / 60' 18:00 Umskup stan / ŠVÉDOVANÉ FILMY / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60' 19:00 Gočárovo schodiště / SIDONIE NÁDHERNÁ / Bílé divadlo Ostrava - Poruba / 45' 19:00 Pivovarské náměstí / MAYEN / Koncert / 60' 19:00 Villa Mysteria / CO SI VYPRÁVĚJÍ ANDĚLÉ? / Pavel Brycz Jablonec nad Nisou / 120' 20:00 Klub č.p.4 / FUCKING GENERATION / L. S. Věk / 60' 20:00 Pivovarské náměstí / LO/VE / Koncert / 45' 21:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / SEIFTIÚ / Koncert / 60‘ 21:00 Centralbar / STAND-UP COMEDY / Alex Frackleton & Wilfredo (UK) / 90‘ V 21:00 Jižní terasy / ŠKOLNÍ VÝLET / Školní výlet Hradec Králové / 20' 21:30 Autobuf / ŘÍDIČ / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 75' V 22:00 Náplavka (Eliščino nábřeží u Café Náplavky) / HEDONÉ - SITE-SPECIFIC PROJECT / Divadlo na cucky Olomouc / 120' 22:00 Open Stan / MUŠNULA / Koncert / 60' 22:00 Palác Komenium / FUCKING GENERATION / L. S. Věk / 60' 22:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / SNY Z LESA / Mladé pivo LDO ZUŠ Střezina Hradec Králové / 90' 22:15 Atrium Radnice / AUDIENCE / OLDSTARS z.s., umělecká skupina Praha 6 / 40' 22:15 Městská hudební síň / LONI V MARIENBADU. MADE IN CZECHOSLOVAKIA / Depresivní děti touží po penězích Praha / 90' V 22:15 Pivovarské náměstí / THE CLOWN'S / INSI-DE The Cirque Hradec Králové / 30' 22:15 Umskup stan / MINIKAPELA (KONCERT A KŘEST CD) / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60' 23:00 Open Stan / CALL ME RADEQ / DJ set / 120'
Podobné dokumenty
Zde - Open Air Program
Open News, deník Open Air Programu při mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové 2014. Šéfredaktorka: Šárka Ziková (zik). Redakce: Petra Pánková (pan), Katarína Marková (ma...
Více