21.11.2006 II. číslo

B občasník zabívající se mladým uměním,
školou, lidmi, kulturou a Bechyní
21.11.2006
nowa
II. číslo
TV: Kupte si nový Super leštič, vyleští úlně všechno!
nowa
TV: Prožijte krásné Vánoce, půjčíme Vám na dárky!
nowa
Medvěd: To jsem z toho jelen.
C
rozhovor
obsah
Street art
- Recenze: Graffiti World.................................2
Muzika
Historie SKA.........................................................3
Je to asi tak, jako kdyby jsi se mě zeptal jak je možný že jsem se narodil - tak, že
předtím mým narozením musel být tatínek a maminka...a dejme tomu, že zvuk
dělam proto, že jsem předtím dělal keramiku a chodil na pivo do Hostince pod
skalou.
Každopádně zajímavá otázka - sám na ní nemám přesnou odpověď. Budu to
muset prozkoumat.
Mohl bys stručně popsat na čem právě děláš?
Film
- Recenze: Lezebník Sibiřský.........................4
Poezie..............................................................5 - 6
Rozhovor
- Ladislav Železný......................................7 - 10
Hlavní projekt, kterého se v současné době účastním je komunitní internetové
rádio. To mi asi bere nejvíc času, je s tím spojena nejen tvůrčí práce, ale také
hodně jiných méně tvůrčích prcesů. A to mě docela baví, účastnit se organizace
týmu lidí, sdružovat podobně smýšlející autory, dávat jim prostor internetového
étheru. Dělá to dohromady asi deset lidí. A je to hodně náročný, protože za to
nemáme žádný peníze, prostě je to dobrovolná činnost.
Pak se učím hrát na bicí. Do te doby než jsem si pořídil "škopky", jsem hrál z
kompjůtru a to mě začalo trochu nudit. Když hraju na bicí, tak se do té hry
dostává určité gesto, pohyb, kdežto když sedíš za kompjůtrem, ozářen jeho
obrazovkou, jediný pohyb je mikro záchvěv ruky pohybující s myší. Tak jsem začal
hrát na bicí :-)
Teď se svými spoluhráči (skupinou C) a Davidem Vrbíkem pracujeme na novém
audiopředstavení s pracovním názvem Blízká setkání, inspirovaným stejnojmenným filmem Stevena Spielberga a teké, a to předvším, filmem Vesmírná oddysea:
2001 od Stanley Cubricka. Ale teprve na tom začínáme dělat, takže jak se to bude
vyvíjet nevím.
Pořád na něčem dělám, ovšem některé projekty mizí v čase a některé naopak
mají v sobě tu sílu přetrvat a dosáhnout tak nějakého pomyslného cíle. Kdybych
nic nedělal, asi bych pak umřel. Teď právě jdu dělat na obědě. Jeho cíl je naprosto
jasný. To mě na jídle strašně bere, že má jasný cíl.
nůž
1
10
street art
rozhovor
Je to asi tak, že student tady není pro školu, ale škola pro něj. A v momentě, kdy
si tohle student uvědomí, je hoden volného letu prostorem a začne mít radost z
toho co dělá. Samozřejmě pokud to teda dělat chce. Pořád jsem něco dělal. Na
privátě, v klášteře, v kulturáku, ve škole. Moje studia se skládala z jakési neustále
osobní mikro performance. I ty měsíce prosezené v hospodě nebo jen tak
prozevlované po krajině kolem Bechyně byly tvůrčí - i to bylo prací "do školy".
Recenze:
Co jste dělali s kamarádama po vyučování? Když nepočítám staročeský
undergroundový akce.
Autor mluví o pouličním umění jako o záležitosti doprovázející lidstvo od
počátku (počínaje nástěnnými malbami v Lascoux nebo záznamy napsanými
na Pompejských zdech). Popisuje jak se obměňuje a vylepšuje technika v
průběhu vývoje, měnící se styly a trendy. Pokouší se rozšířit obzory v této
kultůře otištěním nejznámějších umělců z minulosti i součastnosti. V knize je
každému umělci či skupině věnována vlastní stránka kde je přehled jeho prací
a poznámek, s nichž mnoho psali oni sami. Kniha ukazuje fascinující rozsah
moderních štýlů této kultury s jejími rozdíly stát od státu. Po necelých třech
letech práce, hledání a cestování, vznikla tato kniha. Na 367 stránkách je
představeno víc než 180 umělců, doplněno o 2000 fotografií.
Obvykle jsem šel na privát, vyndal si z tašky sešity, dal jsem si kafe a cigáro a
koukal ven z okna.
Když se teď občas zastavíš v Bechyni, co říkáš na momentální stav školy, co
jí chybí (ze strany studentů, ze strany vedení) ?
Tak to je opravdu zákeřná otázka. Když na ní odpovím podle svého gusta a
upřímě, tak pravděpodobně urazím většinu čtenářů. Studentům chybí vlastní
iniciativa a rivalita, pedagogům zase schopnost iniciovat nebo motivovat
studentské invence.
To je ale takové obecně platné pravidlo jekékoliv školy. Na FaVU sleduji podobnou situaci a mám dojem, že pokud jsou studenti líní tak to pedagogy přestane
bavit. Když přijde student, že neví jak má něco udělat tak jsem šťasný, protože už
to je velmi silná iniciativa. Avšak jsou studenti, kteří se ani nezeptají a to potom
ztrácím sílu cokoliv dělat. Ale jako učitel bych měl právě v takové situaci dělat co
nejvíc.
Vztah učitel - žák je vlastně založen na dokonalé symbióze - oba dva musejí
neustále přivádět jejich soužití v rovnováhu... Taková rovnováha jí chybí.
Grafiti World - Street Art from five continents
Nicholas Ganz, Tristan Manco
Vydavatel: Thames & Hudson
Rok: 2004
Jak je možný, že jsi se dostal od keramiky ke zvuku?
Je to opravdu zvláštní, protože keramika je hmota a zvuk ne. Vždycky mě bavilo
poslouchat jak zní vypálená mísa.
Na zvuku mě přitahovalo odjamživa to, že výsledná forma nemá žádný fyzický
tvar. Je to nehmotná socha, film bez obrazu, obraz bez plátna. To mě na zvuku
vzrušuje, že ve své podstatě přesahuje do iracionálního světa imaginace. Takový
zážitek mi může například způsobit i keramický hrnek, ze kterého piju nápoj a
tím vzniká zvuk :-) Důležitý ale je, že zvuk mě hodně baví.
Malá ukázka z knihy......Faith47 - Jižní Afrika
nůž
9
2
Muzika
rozhovor
SKA HISTORY
SKA vzniklo na Jamajce koncem 50. let. Kombinuje tradiční jamajské hudební
styly Mento a Kalypso se zvukem amerických jazzových bigbandů a r’n’b.
Výsledkem je typický úderný rytmus na druhou dobu, který drží převážně kytara
a klávesy.
Dalším důležitým prvkem v této hudbě je sekce dechových nástrojů: saxofon,
trubka a pozoun.
Původ názvu SKA není jistý, ale traduje se, že je odvozen právě z rychlého
kytarového rytmu, který zní trochu jako ska, ska, ska …
SKA si získalo na jamajce velkou oblibu. Mezi legendy, které hrají de facto od
vzniku SKA dodnes patří Skatalites , dále Laurel Aitken, Prince Buster, Desmond
Dekker,…
Texty ska písní tehdejší doby jsou velice rozmanité, od popových popěvků až po
sociálně angažované a náboženské.
Jamajka si SKA velice cenila, dokonce ho presentovala jako svou národní hudbu
na světové výstavě v New Yorku roku 1964.
Není divu, že se SKA rozšířilo do celého světa. Nejzásadnějším milníkem na jeho
cestě byla Anglie. Tam se dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém
počátku zde bylo nazýváno blue beat. Jeho vrchol přichází v roce 1979. Vznikají
legendární kapely The Speciales, The Selecter, Madness, The Beat,…
Všechny tyto kapely vydávají na legendárním nakladatelství Two tone records,
jehož logem je postavička Walta Jabsca. Toto období je známo jako druhá vlna
ska, neboli také 2 tone. Symbolem se stala černobílá šachovnice symbolizující
rasovou jednotu. Texty se obohacují o politické sociální a rasové motivy ,ale i
témata týkající se volného času – zábava, pivo, atd.
Na SKA koncertech se setkávají černí, bílí, mods, punks, skinheads – tím nejsou
myšleni rasisti a náckové tzv. boneheads, ale S.H.A.R.P. a apolitičtí - a společně se
baví a tančí. Celá tato doba 2 tone má obrovskou sílu a energii.
Po odeznění této druhé vlny přichází plynule vlna 3 – celosvětová. Ta je charakteristická svou naprostou uvolněností – kombinace s jinými hudebními styly,
otevření scény širší veřejnosti,atd.Kromě čistého SKA je tu SKA - PUNK, SKA JAZZ či SKA - CORE. Kapely vznikají po celém světe – v Evropě, Asii, Americe i
Austrálii.Z dnešních kapel jsou to například : francouští Skarface, američtí
Toasters, polští Skampararas, holandští Mr. Review, němečtí Scrapy a mnoho
dalších. Z našich českých jsou to např. Fast Food, Green Smatroll, The Chancers,
atd. Tato 3 vlna trvá dodnes a setkat se s ní můžete i Vy.
FUCK RASIST – SKA FOREVER !!!
3
Prostě to bylo tak jak to bylo. Učitelé nás nikdy nějak zvlášt´ neomezovali v tom
co děláme, ale na druhou stranu nás ani moc nestimulovali. Což není úplně
nejlepší model studia. Dneska vím, že někomu předávat zkušenosti, někoho učit,
je ukrutně náročný a složitý proces, ale taky vím, že jde studenty motivovat,
inspirovat a vést je tak, aby je to bavilo a měli z toho radost. Já osobně jsem měl
tu výhodu, že mě to strašně moc bavilo tak nějak od přírody, takže jsem to dělal,
aniž by mě k tomu musel někdo tlačit :-)
Dneska jsem velmi rád, že jsem tu školu studoval, že mě byla dána ta možnost
setkat se s hlínou jako jednou ze základních materií, jako s matkou Zemí. Že jsem
proniknul do magického procesu keramické výroby. Že jsem potkal lidi, kteří
dokonale zvládají řemeslo a něco jsme se od nich naučil.
Zaslechl jsem, že jste dělali různý akce a sezení mimo školu. Jak to
vypadalo, nebo probíhalo?
Jo dělali jsme dost podivností ve stylu staročeského undergroundu. Na poli za
stadionem jsme dělali koncerty. U Hradeb a pod mostem jsme dělali do noci se
táhnoucí dlouhé ohně a kouře za doprovodu improvizovaných žalozpěvů, které
kulminovaly v blíže neurčeném opuštěném baráku, kde jsme si organizovali
vlastní výstavy a vernisáže fotografií, obrazů a kde jsme také dělali performance a
četli si poezii - taková autorská čtení. V tom baráku jsme se přes léto potkávali a
bydleli v něm. To jsou jen ve zkratce popsané naše vlastní aktivity, kterým
předcházely dlouhosáhlé rozhovory u piva v Koníku, na Staďáku, nebo na
Protivce. Pak jsme také využívali příležitostí, které nabízel například tehdejší
ředitel kulturního domu Pepa Bruček - boží člověk. Pod jeho vedením jsme
vymýšleli, stavěli a hráli divadelní představení, s nimiž jsme se pak účastnili
různých amatérských soutěží. Později jsme začali navštěvovat i místní ZUŠ Klášter, když jí začal ředitelovat Jan Svoboda a nabídl nám v ní tvůrčí prostor a
své vědomosti. Dělali jsme tam časopis - sborník Chvilka s poezií studentů a
kamrádů. U každé příležitosti vydání nového čísla Chvilky jsme zorganizovali
tématický večírek na malém sále kulturního domu. Ty dva lidi - Pepa a Honza dali našim dosavadním aktivitám směr a formu. To bylo opravdu potřebný,
krásný, dobrý, poučný a vůbec, prostě fajnový.
Kolik jsi trávil času prací do školy, kde jsi tu práci dělal?
Tak především, nedělal jsem práci do školy, ale pro sebe. Snad jediný co jsem
dělal do školy byly hodiny hodiny memorování faktů z dějin umění, které do
dnes neovládám :-)
8
Film
rozhovor
MgA. Ladislav Železný (nar. 1979)
V 1992 - 96 absolvoval SPŠK Bechyně a intermediální školu PhDr. Jana Svobody,
dále pokračoval na FaVU VUT v Brně (u Prof. Petra Rónaie, Mgr. Richarda Fajnora,
Mga.Keiko Sei), dnes zde přednáší technologii audia a jeho tvůrčí možnosti.
Aktivně se zabývá zvukovým uměním a experimentální zvukovou tvorbou se
zaměřením na nová média a digitální technologie (Sonica Tectonica, Gyatam,
Ambut Ponori, Textura, Meandry a sedimenty).
Autorsky se podílel na několika hudebních kompozicích pro krátké filmy FAMU
(If artificial of intelligence, Jack and his TV, Zlopovětné dítě ...). Od roku 2005
spolupracuje na projektu komunitního NETradia Lemurie T.A.Z. a zajímá se o
možnosti internetového étheru v kontextu informačních sítí nekomerční sféry.
O Rozhovor jsme poprosili Ladislava hlavně kvůli jeho studiu na Bechyňské
škole. Tímto stručným rozhovorem se nám snad podaří zobrazit, jak to na škole
vypadalo před deseti lety a i něco navíc:-)
Ládíne, zajímá mě jak to vypadalo na SPŠK mezi rokem 92 a 96, když jsi
tady studoval?
Tak vypdalo to úplně skvěle, to především kvůli lidem kteří tam tankrát studovali. Na to jsme měli velký štěstí - na ty lidi.
Mám za to, že to co se kolem tebe objevuje za lidi vždycky bude formovat tvoje
názory a projevy... no to je přece úplně jasný, žejo? Ale říct to musim :-) Nevzpomínám si na to, že bych během studia na někoho nebo na něco nadával - byl
jsem spokojenej.
A hlevně, měli jsme skvělýho třídního Michala Bosáka, což je fakt naprostej
borec. Dodnes, když ho potkám, tak se musíme obejmout. On nám tenkrát dával
velkou sodu. Museli jsme třeba skládat 350 papírových vlaštovek, nebo namalovat 100 kusů Českých vlajek a to kvůli úplným prkotinám (aspoň tak se nám to
tenkrát zdálo), ale dneska vím, že ten člověk to měl zatraceně dobře vymyšlený a
věci dělal srdcem. No, o těchto věcech bych mohl povídat hodně dlouho,
protože na to opravdu rád vzpomínám.
Zni to zajímavě, dobrý vztah s třídním učitelem je základ. Ale mě hlavně
zajímá jak to ve škole fungovalo po stránce studentských a pedagogických
kvalit a aktivit?
Abych řekl pravdu, na to moc odpovědět nedokážu, protože jsem to moc
nesledoval.
7
LAZEBNÍK SIBIŘSKÝ
THE BARBER OF SIBERIA
SIBIRSKIJ CIRJULNIK176’, Rusko 1999
režie: Nikita MICHALKOV
Cena ruské filmové kritiky 1999
scénář: Rustam IBRAGIMBEKOV
Nikita MICHALKOV
hudba: Eduard ARTĚMJEV
Julia Ormandová (Jane), Richard Harris (Douglas McCracken), Oleg Meňšikov (Andrej Tolstoj), Alexej
Petrenko (gen. Radlov), Vladimir Iljin (kpt. Mochin)
Film, z jehož názvu jde chlad, byl scénáristy připravován déle než deset let. Na
plátna ruských kin byl uveden krátce po americkém Titaniku (1997, r. James
Cameron), s nímž byl hodně srovnáván, ale vedle kterého si ve své vlasti vedl
mnohem lépe. Film byl Rusy kritizován především za většinu dialogů namluvených anglicky a za prezentaci Ruska, ale na druhou stranu si rusové váží na
filmu jeho odkazu na ruskou kulturu a tradice, které jsou v trošku jemnější formě
známé i nám (např. masopust).
Přes nákladnou výpravu filmu je působivý děj dost jednoduchý a film je doslova
nabit silně emotivními scénami, z kterých jsou skvěle znatelné pocity všech
postav, ať už platonicky zamilované služky nebo zklamaného kadeta, Andreje
Tolstého. Děj se odehrává na konci 19. století, kdy do Ruska přicestuje mladá
američanka Jane, aby svým půvabem sehnala peníze pro vynálezce McCrackena
od vysoce postavených mužů. McCracken pracuje na velkolepém stroji, který má
kácet ve velkém stromy na Sibiři. Jane se v Moskvě zamiluje do kadeta Tolstého, s
nímž se sblíží a s nímž se jí narodí syn. Tolstý se kvůli Jane dostane do problémů
se svým nadřízeným, generálem Radlovem, a je poslán na nucené práce na Sibiř.
Andrej o svém synovi nemá tušení a Jane, která se o deset let později vypraví
znovu do Ruska, aby našla Andreje a řekla mu o jeho synovi, se po dvaceti
minutách strávených v domě Andreje a jeho současné ženy, bývalé služky,
rozhodne zatajit mu to navždy.
Název Lazebník Sibiřský je určen pro McCrackenův stroj a je částečně inspirován
postavou Figara, lazebníka sevillského, z Mozartovy opery, kterou hrají ruští
kadeti před velkoknížetem a která tvoří nedílnou součást filmu.
Na produkci se vedle Ruska podílela i Francie, Itálie a Česká republika, využity
byly barrandovské ateliéry.
,,Přestože přes veškeré Michalkovovy úmysly, ať umělecké či soukromé, zůstal
Lazebník Sibiřský ve stínu jeho dřívějších děl, poskytuje kvalitní zábavu a vybízí k
široké diskuzi.“(Tomáš Hála, z článku pro katalog Letní Filmové Školy v Uherském
Hradišti, 2006)
lžička
4
Ač v jiných trnech
v různosti prostoru
odpovědí
ústy proudy zrcadel
zrak věčností zlomů
a zbytků těžce
zřetelných
beránkův slabý
hlas
kamení v kamení
uložená zrnka celistvé
naší tváře
5
Je ráno
Takové to ráno
Smutně klidné
Kávou svítání
Sedím vně
Přírody
Střechy vydechují
Komunikuji s přítelem
Snad trochu
Slabě
6