Ke stažení v pdf: Itinerář Transpedice Nový Zéland 2012

Itinerář DRAFT 4. 10. 2011, NZ-LSI 2012:
Monika Barton
Start: QUEENSTOWN
Následující itinerář představuje plán naší trasy a představuje ochutnávku setkání, příběhů a zážitků, které na nás v Otagu a Southlandu čekají:
Datum
Den
Program
Přespání/Poznámky
21.1.
Sobota
Volný program, relaxace po cestě – pro fajnšmekry doporučujeme Onsen hot pools - bublinky s nádherným
výhledem na řeku Shotover (www.onsen.co.nz).
Queenstown/okolí
Adrenalinoví nadšenci si mohou skáknout bungy z mostu Kawarau (www.bungy.co.nz – mimochodem, víte, že
tady se vlastně tenhle „sport“ narodil?), posadit se na jet-boat (novozélandský vynález –
www.shotoverjet.com) či si zalůžovat (ne, to není překlep) na horní zastávce gondoly
(www.skyline.co.nz/queenstown/luge/) - sestaveno v pořadí od největšího adrenalinu j nejmenšímu .
Kdo chce, může se jet podívat na populární Triathlon Challenge 2012 v nedaleké Wanace (případně lze i
závodit, ale narovinu - hrozí vám celkem reálně, že vás budou předbíhat zdatní místní důchodci, takže
sebevědomí s sebou).
Taky je možné ve městě shlédnout za tučný poplatek překrmené ptáky kiwi a maorský soubor písní a tanců,
klidně ale šetřete síly a peněženky – budeme mít určitě přirozenější možnosti sblížení se s těmito i mnoha
jinými novozélandskými ikonami. Bary, restaurace a skvělou zmrzlinárnu Patagonia jistě nebude mít nikdo
problém v Queenstownu najít. Užijte si to, dokud jsme ještě v civilizaci! 
1
22.1.
Neděle
23.1.
Pondělí
Poznámka pro romantiky: pokud bude pěkně, určitě stojí za to využít nabídky společnosti Real Journeys
provozující dobový parník Earnslow k projížďce po jezeře Wakatipu – atmosféra je to neopakovatelná, hraje se
na něm dokonce živě na piáno.
Dopoledne proběhne informační schůzka všech účastníků, dáme si základní provozní a komunikační mantinely,
rozdělíme se do posádek a proběhne první „znalostní výkrmna“ o kiwí povaze a duši. Jaké to je být
příslušníkem země, kde se každý čtvrtý obyvatel nenarodil, ale stal se jejím obyvatelem vlastní volbou? Co to
znamená být hrdým Kiwi a jaké jsou sdílené novozélandské hodnoty? Proč hraje v životě tohoto národa tak
velkou roli ragby a jaký dopad to má tento sport na formování zdejší společnosti?
Odpoledne si dáme „mystery tour“ (a možná objevíme i „koš přání“ ) a večer se přivítáme s československou komunitou žijící v Queenstownu. V Evropě jsme sice už dávno dva národy a dvě země, v srdci
Otaga jsme si ale pořád mnohem blíž. Dozvíme se, co naše krajany přimělo odjet tak daleko (schválně si
můžete tipnout), jak se vyrovnávají se začleněním do kiwí společnosti, co na ní obdivují a co jim přijde zvláštní?
Jak je Zéland změnil? Proč zůstávají nebo proč se rozhodli vrátit? No a určitě budeme mít i jedinečnou
možnost porovnat české a novozélandské pivo.
I Nový Zéland má pohnutou historii, byť relativně krátkou. Městečko Arrowtown je produktem zlaté horečky
devatenáctého století a překvapí nás v mnoha směrech. Jaké podmínky museli lidé tehdy vydržet a jak se
v takovém prostředí formovala kiwí povaha? Co bylo důležité pro přežití? A co jsou největší příběhy té doby?
Proč je mezi historickými budovami tolik čínských domků?
2
Queenstown/okolí
Wanaka/okolí
Čeká nás také minimálně jedna lehká ochutnávka míst, které změnily novodobé dějiny NZ – míst, kde se točil
Pán prstenů. Peter Jackson a jeho příběh o tom, jak realizace klukovského snu ve spojení s vlastenectvím
zamávala s ekonomikou celé země. V pozitivním směru – Středozemě se stala na desetiletí synonymem
Nového Zélandu a katapultovala zdejší turismus mezi jeho ekonomické pilíře. Doplněno o historky z natáčení –
třeba jak si Viggo Mortensen (Aragorn) slepoval vyražený zub lepidlem, aby mohl dokončit scénu a proč musel
Sean Bean (Boromir) jako jediný vylézt na horu pěšky, zatímco ostatní se vezli ve vrtulníku. Malý test místního
zeměpisu: Jak se asi jmenuje zlatonosná řeka, která Arrowtownem protéká? Při pragmatičnosti
Novozélanďanů asi nepřekvapí, že odpověď je „Arrow“.
Greg Potton a jeho vášeň pro krajinu Nového Zélandu - i když se na Novém Zélandu v podstatě nedá udělat
vysloveně špatná fotka, mezi námi obyčejnými smrtelníky a Gregem je v této oblasti stále ještě malinko rozdíl.
Ukázka z Gregovy tvorby fotografické i filmové (Rivers).
A putujeme dále do vnitrozemí! Cardrona Valley – tady se dá fakt zasnít a pochopit, proč patří místní hospoda
k nejfotografovanějším budovám v zemi. Nejen protože je nejstarší. Pobavíme se historkou o podprsenkovém
plotu, a co znamená pro kiwí dušičku „umístit své místo na mapu“. Kdo vymyslel Southern Mana, proč se stal
symbolem Jihu a jak s Cardronou souvisí?
Odpoledne dorazíme do Wanaky – menší (a dlužno říct, že v sezóně i o dost příjemnější) sestry Queenstownu.
Už podruhé dnes narazíme na kult Southern Mana (kdo chce, může se v polední pauze i naučit píseň těchto
drsňáků z Jihu, kterou mimochodem nazpíval „JAFA“ – a kdo to je vlastně JAFA?) a dáme si malý odpolední
3
trečík po hoře Iron. Pokud bude krásně, čekají nás nezapomenutelné výhledy na jezero a okolní „panoramata“.
Pokud bude lejt jak z konve, zarputilci si mohou dát zmíněný trek v bahně (sice nic neuvidí, ale zážitek to bude
možná ještě větší), pro slabší povahy je připravena varianta kafe-hlavolam v Puzzling Worldu (doporučeno i
pro fanoušky Pána prstenů – názorné ukázky zmenšovacích a zvětšovacích triků), případně nevšední cinema
Paradiso s domácími sušenkami a vlastní zmrzlinou.
24.1.
Úterý
Není dřevo jako dřevo aneb voňavá práce s krásným výstupem (Woodyho řezbářská dílna nedaleko Luggate).
Vyřezávání je jedno z typických novozélandských hobby (ne každý je ale mistr jako Woody - máme přímou
zkušenost v rodině posvěcenou osmi stehy v narkóze).
Na NZ najdeme mnoho hlavních měst: Cromwell je třeba hlavní město ovoce.  Minipřednáška – něco málo o
vinařství a novozélandské „coffee culture“. Proč patří novozélandské víno po necelých dvou dekádách mezi
nejlepší na světě a jak příklon ke kávě přetnul pupeční šňůru s Velkou Británií? Navíc po setkání s Glennys už
nikdy nebudete pít svůj šálek kávy sejně jako předtím. To garantuji, dělala jsem u ní kurz na baristu. 
Ochutnávka ovocných dobrot a kafe je tedy v Cromwellu v podstatě povinná.
Podél tyrkysové Cluthy se dostaneme postupně do Clyde a Alexandry – v prostředí centrálního Otaga si povíme
něco o ikonické Otago rail trail. Typický příběh o tom, že geniální věci jsou v podstatě strašně jednoduché. A
poznáme, že kilometr cyklostezky lze pořídit za mnohonásobně méně, než jsme na české poměry zvyklí. A kdo
chce, může si dát zmíněný rail trail na kole osobně (možnost 1-3 dny, stojí to za to, ale je nutno dát vědět
4
Alexandra
25.1.
Středa
předem).
Co to znamená na Jižním ostrově „město s dobrou komunitou“? Na příkladě Alexandry poznáme, že být
členem kiwí komunity znamená být hodně aktivní. A je jedno v čem. Například tím, že pro své město postavím
gigantické hodiny.
Centrální Otago je místo s neuvěřitelnou vnitřní hloubkou. Čekají nás otevřené pláně pokryté zlatavým
tussockem a neuvěřitelně modrou oblohou. Říká se mu Maniototo – timeless land. Země, kde se zastavil čas. A
také se říká, že nikde není nebe tak blízko, jako právě tady. Ať už na kole nebo v autě, budeme projíždět
malými půvabnými vesničkami, ve kterých se místní kdykoliv rádi zapovídají s cizinci.
Zastavíme se v Omakau, Becks a malebném St. Bathans. Bude čas na občerstvení ducha i těla. A stejně jako
hotel v Cardroně má i Vulkán hotel v St. Bathans svůj neopakovatelný půvab dávných dob, kdy sem přicházeli
jen nadšenci a dobrodruzi. Na vysvětlenou – hotel na Jižním ostrově stále ještě v mnoha případech funguje
jako to, čemu se v Čechách říkalo „zájezdní hostinec“.
Světoznámý malíř a fotograf Graham Sydney si tento kraj zamiloval natolik, že už přes třicet let maluje jeho
motivy a má domov právě ve St. Bathans – pokusíme se ho navštívit v jeho atelieru.
5
St. Bathans
Kolem Modrého jezera vede neškodný trek, přírodní nadšenci jím jistě budou nadšeni. Duchovnější jedinci si
mohou dopřát meditaci na pískovcových skalách s neopakovatelným pohledem do údolí a vodomilové se
ocitnou uprostřed ráje. Čisto, ticho, pohoda – zdarma.
16.1.
27.1.
Čtvrtek
Pátek
Middlemarch
Krátká odbočka do Naseby nám nadělí roztomilé Arts & Crafts centre (bývalá pošta) a odpoví na otázku, proč
se toto městečko stalo „hlavním městem curlingu“. Tušíte, jak se liší český les a novozélandský forest?
Nemůžeme vynechat ani Rainfurly – kvůli jeho slavnému štítu, o který se neúnavně perou provinční ragbyová
družstva a pokusíme se navštívit místního instalatéra Steva Kawishe. Určitě vás tenhle člověk hodně překvapí.

Přes Wedderburn, Hyde, Middlemarch (zde je stále funkční jeden mega zlatý důl) budeme pokračovat stále
směrem na Dunedin. V Middlemarch doporučuji přestoupit na Taieri Gorge train (žlutý vlak), protože prováží
své pasažéry naprosto netknutou krajinou a končí v nejmalebnějším nádraží na světě.
Dunedin je druhé největší město Jižního ostrova (100 tisíc obyvatel), je to místo s všudypřítomnými skotskými
kořeny, kde jsou už na první pohled stále živé skotské tradice. Město se slavnou univerzitou a snad ještě
slavnějším pivovarem. A nově i s jediným krytým ragbyovým stadionem na ostrově. Město tolerance, kde
spolupracují různé komunity, aby se postaraly o studenty z celého světa. Leckteří z nich pak zůstávají natrvalo.
6
Otago Peninsula
Bunny Rathbone a její bylinková zahrádka (no spíš plantáž ) – nadšená babička-farmářka, jejíž bylinky nejsou
na prodej (dávají jako výhradně dárek do dobrých rukou) a která svůj volný čas věnuje orientačnímu běhu a
několika dobročinným spolkům.
Procházka po St. Clair beach a tunnel beach – pokud milujete atmosféru Severního moře s jeho dunami a
racky, budete se tu cítit jako doma. PO cestě zpět do centra města navštívíme East Taieri art studio – zde mimo
jiné vystavuje oblíbený malíř Murray Ayson, jeho obrazy novozélandské přírody jsou téměř fotograficky
přesné.
Večer nelze strávit jinak, než prohlídkou a ochutnávkou Speight´s. I když se může na první pohled zdát, že
prohlížet si na konci světa pivovar je pro Čechy nošení dříví do lesa, tohle je něco jiného. Řekněte, který
pivovar poslal svým krajanům na druhou polokouli celou hospodu? Já vím o jediném. Prvotřídní ukázka guerilla
marketingu, který dělá ze zvědavců zákazníky a ze zákazníků fanoušky.
7
28.1.
Sobota
Baldwin street – nejprudší silnice na světě. Autem ji nevyjedeme, ale můžeme se pokusit ji vyšplhat.
Každou sobotu bývá v Dunedinu nedaleko nádraží Otago Farmers Market. „Buy Kiwi“ a „Buy local“ jsou aktivity
všeobecně podporované a akceptované. Co dokáže přinutit místní šetřivé Novozélanďany (ty jejich skotské
kořeny! ) připlatit za domácí produkci? Kvalita nebo vlastenectví?
Když už jsme u nádraží – nemusíte být zrovna vlakoví fanatici, abyste pochopili, že nádraží v Otagu patří mezi
nejkrásnější na světě. Taky se na zdejším peróně jednou ročně koná slavná módní přehlídka – to je prý jediný
čas, kdy si pravověrní a jinak spíše introvertní „trainspotters“ mohou dopřát setkání s krásnými modelkami. 
Otago Peninsula je zvířecí kout, kde se pořád ještě můžete projít po pláži s volně pospávajícími tuleni. Zvířata a
příroda tu mají jasný přednost – piplají se tu miminka největších albatrosů na světě a pečlivě se sleduje každý
jednotlivý žlutooký tučňák. Ten patří mezi nejohroženější druhy na světě a existují lidé, kteří jejich záchraně
zasvětili celý život.
8
Otago Peninsula
29.1.
Neděle
30.1.
Pondělí
Na závěr dne ukázka kiwí tvořivosti – v Ocean View se setkáme s Deskou Dášou a jejím novozélandským
manželem Peterem, který je ztělesněním typického „can-do“ přístupu. Peter je autor několika zajímavých
patentů, který se s nadšením vrhá do jakékoliv kreativní aktivity (včetně vaření).
Dnes končí náš otágský románek s plážemi, budeme se přesouvat zpět do vnitrozemí – vodu nám ještě
připomene jezero Waihola a pak si to už namíříme přes Milton a Balcluthu do Southlandu.
Zastavíme se v Owace, bráně do národního parku The Catlins NP, kde neopomineme Teapotland a Dollyworld.
Když je někdo farmář a přitom cvok do muziky, tak si na důchod pořídí areál, kde pak pořádá svůj vlastní
Woodstock. Pro pár stovek lidí. A taky si pro radost nahraje cédéčko. Mett RusselL Kirk, please!
Jestli existuje na NZ dobře ukryté tajemství, tak jsou to dosud panenské Catlins. Je téměř pravidlem, že
v Catlins se vyskytuje jen jeden speciální turistický druh – lidi, kteří jsou přesyceni „krmením zvenku“ a hledají
ryzí podstatu života. V Catlins nejsou žádné zábavní parky, žádné velké turistické atrakce, dokonce ani žádné
restaurace a bary. Do Catlins se nejezdí lidé bavit, do Catlins jezdí naslouchat. Díky tomu je setkání s kýmkoliv
v Catlins jedinečné.
9
Owaka
Woodstock lodge
Owaka
Woodstock lodge
Místní niagarské vodopády jsou zase ukázkou, jak dostat na mapu a do Lonely planet i místo, kde není opravdu
nic. 
Navíc má Catlins další úžasnou vlastnost – po několika metrech, které ujdete od hlavní silnice, máte pocit, že
jste sami na konci světa. Vlastně skoro ano. Je tu nejjižnější bod Jižního ostrova, Slope Point.
31.1.
Úterý
Papatowhai a Lost Gypsy – vrchol kiwí tvořivosti. Bohužel není možné zajistit, aby takový týpek jako Blair
Somerville byl permanentně ve své dílně, ale nejspíš o něj nepřijdeme. Většinou bývá nedaleko. V každém
případě budou ale do jeho autobusu Lost Gypsy otevřené dveře (tady se nezamyká).
Jak na vás budou působit stromy, které rostou do strany? Jakpak tady asi většinou je? Kdo myslí, že v Catlins
fouká, není daleko od pravdy. Většinou tu funí jako blázen. 
Fortrose a jeho „pukeko bez sedla“ – ideální zastávka na svačinu a popovídání si o novozélandské ptačí fauně –
kea, kaka, kakapo, weka, kiwi, tui, takahe a již zmíněný pukeko.
10
Bluff
Poslední naší zastávkou dnešního dne je Bluff. Podíváme se na Marine Parade a Land´s End. V Evropě vedou
všechny cesty do Říma, na Novém Zélandu se končí v Bluffu. Dál už to fakt nejde – je to land´s end. Kdo bude
mít chuť se protáhnout, může absolvovat cca hodinovou Foveaux walkway, doporučeno! Jinak se můžeme
podívat do místního mořského muzea, navštívit lovce a zpracovatele ústřic a mou jmenovkyni Monicu 2 (je
krásná a je to loď). Určitě se taky vyfotíme „tam, kde začíná highway 1“ – nevím o člověku, který byl v Bluffu a
neměl by fotku s tímhle žlutým rozcestníkem. 
Můj virtuální kolega Marcus Lush (oblíbený novozélandský reportér, který natočil a odprůvodcoval skvělou
dokumentární sérii o Jihu prozaicky nazvanou South) je přesvědčen, že Bluff je nejlepší místo na Novém
Zélandu (a tím pádem i na světě ) – a proto tu bydlí. Upřímně - Bluff asi není láska na první pohled jako třeba
Wanaka, ale pro hrabalovsky založené duše má nebezpečnou přitažlivost a půvab. Dostane se nenápadně pod
kůži, vím, o čem mluvím. Navíc místní komunita je skvělá a sdílná - v jedné se tří místních hospůdek se určitě
dozvíme poslední novinky. Pro zajímavost - Bluff je nejstarší evropská osada na Novém Zélandu (první zmínka
o přístavu je z roku 1813).
Z bluffího pahorku (Bluff Hill) se nedá odolat západu slunce (poznámka: i přes značnou romantiku větrovky
s sebou!). Otázka z historie: Měli Maoři před příchodem Evropanů psy? Nikdo prý neví, protože je nikdo živé
neviděl. Jak je tedy možné, že jeden z ostrovů kolem Bluffu (anglicky nevinně nazvaný Spencer´s Island) má
maorské jméno Moutere Kaika Kuri (Ostrov, kde byli snědeni psi)?
11
1.2.
Středa
2.2.
Čtvrtek
Co to je „honesty box“ a jak funguje? Na jihu Jižního ostrova se s ním můžeme setkat ještě na hodně místech.
Jeden vám v Bluffu ukážu.
Odjezd na Stewart Island (lodí nebo letadlem)
Stewart island a Ulva island
Ostrovy ptáků a útočiště lidí, kteří se nebojí žít si po svém a poznání jejich typického životního postoje. Malá
ukázka: na těchto ostrovech hodně prší. Ostrované to považují za velké štěstí. Nemusí se bát nedostatku vody.
Škola pro patnáct dětí a osmikilometrová silnice. Má smysl mít tady auto? A nejlepší fish and chips na Zélandu.
Whitebaits nejsou sice úplně typické pro Southland, je to spíš záležitost West Coast, ale placičky s nimi jsou
delikatesa kdekoliv, stejně jako kumarové čipsy. Můžeme se vykoupat v některé ze zátok s křišťálově šistou
vodou. Můžeme se setkat se zvědavou wekou a možná uvidíme i kiwiho naživo ve volné přírodě.
Kontrolní otázka z maorských pověstí: Proč jsou Jižní ostrov a Stewart Island spojeny imaginárním řetězem?
Stewart Island, Ulva island – trek, koupání, kempování, prostě užívačka. Jak vypadá komunita, kde neexistuje
kriminalita a jeden člen policie tu žije proto, aby primárně hledal zabloudivší turisty? Tady na konci světa,
ostrově s pouhými 400 obyvateli si popovídáme, co člověk v životě doopravdy potřebuje a kdy se cítí upřímně
šťastný. Jak vypadá „glowing sky“, světélkující obloha? Nebudu vás napínat, podívejte se na nebe, které dalo
ostrovu maorský název – Rakiura:
12
Stewart island
Stewart Island
3.2.
Pátek
Příjezd zpět do Bluffu a tedy opět na Mainland (domácí přezdívka Jižního ostrova).
Opět jsme v „hlavním městě ústřic“ – možná teď už vám bude aspoň trochu připadat, že městečko má přece
jen svou jistou industriální poetiku a lidskou vřelost, kvůli které dal Marcus Lush vale Aucklandu. Jako JAFA se
narodil, Southlanderem se stal srdcem. Nejdřív přišel na rok, po deseti letech to změnil napořád. A potkáme
takových lidí několik – z Nového Zélandu, ale i ze Spojených států, Velké Británie, Indie nebo Srí Lanky. A opět
osobní zkušenost – magie Southlandu funguje i na Čechy, i pro mě je to druhý domov.
Jen tři starostové se objevují pravidelně v novozélandských médiích – starosta Aucklandu (protože starostuje
v největším městě), starosta Christchurch (protože starostuje ve městě, s jehož obyvateli teď po zemětřesení
všichni cítí) a starosta Invercargillu (protože ten je jedinečný a nenapodobitelný). Setkání s Timem
Shedboltem, další legendární osobou, která se stal Southlanderem z přesvědčení.
Proč má Invercargill na uvítací ceduli do města slogan „A city where dreams are possible?“ Inspirující životní
příběh Burta Munroe, kterého tak dokonale zahrál ve filmu „World Fastest Indian“ Sir Anthony Hopkins. A proč
Burtův Indián nikdy neopustí Southland?
13
Invercargill
Jak vypadá nejjižnější vysoká škola na světě a kdo ji řídí? Překvapí vás, že je to žena? A že je zároveň rozhodčí
v hokejbalu? Poznejte jednu z nejvlivnějších dam Southlandu, Penny Simmonds.
4.2.
Sobota
V Invercargillu budeme mít hodně práce – mimo jiné nakoukneme do „kuchyně“ Southland Times a zjistíme,
co to je Invercargill licensing trust a jak pomáhá místní komunitě.
Odpovíme si na otázku, proč si v supermarketu v Invercargillu nekoupíte ani víno, ani pivo a proč budete mít
dobrý pocit, když si tady koupíte alkohol.
Do Southlandu se za námi z Canterbury vypraví Lucille Haitley a přiveze nám příběhy lidí z Christchurch a okolí.
Alespoň přes ní se seznámíme s atmosférou regionu tvrdě poznamenaného nedávným zemětřesením a
dozvíme se, co to udělalo s místní komunitou.
Instruktážní večer – něco málo o maorské kultuře, abychom se zítra neznemožnili . Domácí úkol: nacvičte si
písničku svého lidu, vzpomeňte si na svou posvátnou horu a posvátnou řeku! Promítání filmu „Man who lost
his head“.
Návštěva marae – v marae se jí, spí a odehrávají se tam všechny důležité události. Přestože je maorská
pohostinnost pověstná svou nenuceností a otevřeností, má návštěva marae svůj pevný protokol a řád. Jaké je
soužití Maorů a Pakeha na jižním cípu Jižního ostrova? A jak to vypadá, když se několik generací mísí dvě tak
odlišné kultury jako jsou maorská a skotská? Osobně myslím, že výsledek je super!
14
Invercargill
5.2.
Neděle
Výlet do magické zahrady Maple Glen (meditace, relaxace) – pokud se nám poštěstí a majitelé budou doma,
budeme jim moci osobně pogratulovat k naprosto neuvěřitelnému zahradnickému výkonu – a možná je i ujistit
jak je prima, že je jejich zahrada volně přístupná každému, kdo je ochoten vstoupit. Básničky, štětce či foťáky
s sebou – inspirace pozitivní energií z přírody a jejích barev je tu bezbřehá!
Zastávka na farmě – polovina Southlanďanů jezdí v UTE a nosí holínky. Ty jsou mimochodem novozélandským
vynálezem.
Oreti beach je známá z filmu „World fastest Indian“ a je to podle mého názoru jedna z nejbezvadnějších pláží
na Zélandu. Určitě i proto, že rozhodně nikdy není přecpaná! 
Seaward Bush Reserve – pohodová “osmička“, po které se projdeme pravou novozélandskou buší, aniž
bychom museli nijak výrazně daleko za město. V případě příznivého počasí nás čeká na louce večerní piknik
s povídáním Matta a Debbie, Teri a dalších skvělých lidí, kteří o Southlandu věcí první poslední a které mám to
potěšení nazývat svými přáteli. V případě, že bude hůř, než je „Southland weather standard“ (což jsou
v podstatě jen kroupy nebo hurikán) přesuneme piknik pod střechu ZOOkeepers café (oblíbená knajpa našeho
starého známého Marcuse Lushe) nebo hospůdky Cabbage tree (tam to zase mají rádi Otatarští residenti). Já
15
Invercargill
jsem spravedlivá - mám ráda oboje.
6.2.
Pondělí
Odjezd směr Fiordland! Ale ne zase úplně rychle, po cestě toho máme ještě spoustu zajímavého k vidění.
Zastavíme se v Rivertonu a podíváme se na Tarawa Bay a Rocks, kde sídlí rozsáhlé kolonie tzv. shaggs, stavíme
se u Roberta Guytona (místního učitele na Aparima College a známého ekologa). A nejspíš nepohrdneme ani
proslulou rybí polévkou „seafood chowder“ v rivetonském Beach Housu.
Tuatapere
7.2.
Úterý
Dneska je Waitangi Day, což znamená jediné – další lekci novozélandské historie soužití maorské a evropské
populace.
Vyjíždka na Monkey Island a pláže Orepuki. Další marae. Magický McCraken rest.
Tuatapere
Tuatapere – jak vypadá typická „rural community“?
8.2.
Středa
Blue cliffs a Hump Ridge track – postaveno svépomocí a Made in Tuatapere residents.
Clifton (suspension bridge) – dnes už ten most nevede nikam, ale připomíná zašlou slávu jižanského
budovatelského úsilí.
16
Tuatapere nebo Manapouri
Lake Monowai – nefalšovaný Fiordland a kraj Bordlands – tady už se krajina dramaticky mění, přibývá jezer a
hor a taky možností se projít v lese – ale úplně jiném lese, než na který jsme zvyklí.
9.2.
Čtvrtek
Snové Manapouri – nikdo neví, jaká síla se v tomhle romantickém koutě skrývá. Kdo bude mít chuť, může
přespat na lodi a projet se po Doubtful Sound. Suchozemci by ale měli navštívit loďmo minimálně elektrárnu
Manapouri, jejíž legendami opředená stavba si nezadá s osídlováním divokého Západu na severoamerickém
kontinentu.
A teď trochu sci-fi: i pro netechniky je exkurze do vodní elektrárny Manapouri zážitkem – v podzemí skytá, ve
skále vytesaná připomíná spíš scénu z Jamese Bonda, než skutečnou výrobnu energie, která by směle mohla
zásobovat celý Auckland. Kromě nesporného originálního technického řešení je Manapouri slavná především
tím, že spojila Novozélanďany v největší ekologický protest v historii země. Při její výstavbě se muselo se najít
takové řešení, které bylo šetrné k jezeru a jeho okolí. Padla kvůli němu vláda, ale Manapouri zůstalo netknuté
a Nový Zéland si opět připomněl jednu ze svých hodnot – „clean and green environment“.
17
Manapouri
10.2.
Pátek
Dneska se dozvíme více o DOC (department of conservation) – všemocné a respektované organizaci, která je
zodpovědná za ochranu novozélandské přírody. Navštívíme jejich centrum v Te Anau
Te Anau
Kdo se bude cítit, může se vydat na čtyřdenní (pokud vzdá Milford Sound) nebo dvoudenní Kepler trek – kdo
chce poznat typickou kiwi obsesi „tramping“ (možnost celé 4-denní, 2-denní nebo jednodenní túry)
Jak vypadá pravý „kiwi crib“? Jaký je rozdíl mezi „bach“ a „crib“? Věděli jste, že Novozélanďané vášnivě rádi
chalupaří? Ale malinko jinak než Češi. 
11.2.
Sobota
Kepler, alternativní program pro ostatní
Te Anau
Conference bike – jak si popovídat na kole 
18
12.2.
Neděle
Kepler , alternativní program pro ostatní
Takahe – znovuobjevení vyhynulého druhu, návštěva ptačího parku a co je tak fascinující na zachraňování
živočišných druhů.
Te Anau
Jak se zrodila Fiorland Cinema – pilot, Kim Hollows létá s vyhlídkovou helikoptérou nad národním parkem
Fiordland už přes 30 let. Fiordland je jedna z nejodlehlejších a také nejnádhernějších částí NZ a Kim se rozhodl
se o něj podělit s ostatními lidmi. Natočil o něm dech beroucí dokument a to i přesto, že banka mu odmítla
půjčit peníze s tím, že je to naprosto nesmyslný podnikatelský projekt. Poté, co film natočil, měl Kim další
problém – v maličkém Te Anau nebylo místo, kde by ho mohl promítat. Tak ho Kim svépomocí postavil. Ze
spojení snu a umíněnosti se zrodila Fiordland Cinema. V sezóně se jeho film Ata Whenua promítá 15x denně a
vidělo ho už přes půl milionu lidí. Zážitek a lidský příběh, kvůli kterým je téměř povinné se v Te Anau zastavit.
13.2.
Pondělí
Cesta na Milford Sound
Pokud budeme mít trošku štěstí na počasí (bezvětří), uvidíme Zrcátková jezírka v celé jejich kráse. Ve
Fiordlandu, kde 300 dní v roce prší, se o počasí starat moc nemusíme. Zažila jsem ho s azurovou oblohou i
mlhou a deštěm a musím říct, že ta druhá varianta v člověku zanechá podstatně majestátnější dojem. Cáry
těžkých mraků válející se v temném pohoří obklopených ponurým tichem dokážou vytvořit nezapomenutelnou
19
Te Anau
atmosféru pokory a nekonečnosti.
Papoušci Kea, neuvěřitelný Homerův tunel, fjordy a vodopády – zase naprosto jiná příroda a přes stále asi
relativně vysoký počet turistů v únoru stojí tato cesta bezesporu za to.
Key nebudeme krmit, i když se budou tvářit, že bez našeho žvance bídně zhynou. Při „obratu“ téměř milion
turistů ročně, kteří zamíří na Milford Sound, hynou Keové totiž spíš z letního přežrání a neochoty si v zimě
potravu obstarávat sami. Důležité upozornění – přes svou velkou roztomilost ochotně kradou a klovou!
Několik zastávek v závěrečném sestupu zpět k vodě nás zavede na místa, kde se nám novozélandský prales
ukáže v celé své kráse. Přesto vás asi napadne otázka – mohl tu vůbec někdo někdy žít permanentně? Mohl,
například legendární Davy Gunn, který je dodnes pro lidi na Jihu velkou inspirací.
Chasm
Při příjezdu do Milford Sound se před námi otevře nefotografovanější místo Nového Zélandu – Mitre Peak.
20
Projedeme se po Milfordu (lodí nebo kajaky).
Podvodní observatoř nám umožní se podívat na unikátní podmořskou faunu a floru fjordu, ve kterém se mísí
sladká a slaná voda. Bridge to nowhere měl původně možná někam vést, ale teď vede – nikam.
14.2.
Úterý
Po ranním protažení naposledy na břehu Te Anau nás čeká už poslední závěrečná část naší cesty. Teď už
budeme kopírovat hlavní tepnu mezi Te Anau a Queenstownem, což znamená jediné – návrat do civilizace
mezi standardní turisty. Nevzdáme se ale lacino – po cestě se zastavíme ve vesničkách Mossburn, Athol,
Garston a Kingston, které klimatizované busy většinou jen míjejí. My naopak využijeme zpáteční cesty
k otestování lokální produkce. Poznámka: národním znakem Nového Zélandu je „silver fern“, kapradina,
kterou vám tu přidají i do kafe – ale nebojte se, vypadá to takto :
Kingston Flyer – další legenda, jejíž kapitola není dosud úplně uzavřená. Podaří se nadšencům zachránit
unikátní trať pro parní vlak před jejím úplným uzavřením? Rozhoduje se nyní a my v únoru už nejspíš
(ne)uvidíme výsledek.
21
Athol/Garston/Kingston
15.2.
Středa
Kingston – pumpa bez obsluhy (Have a nice day), Pam Hulls a pobočka SIT v Queenstownu.
Poslední večer s překvapením.
Ještě ranní společná káva a odteď už bude tenhle náš výlet vzpomínkou. Snad krásnou, snad jedinečnou a snad
inspirující. A snad bude i podnětem k tomu, abychom to dobré, co jsme tu společně našli, dokázali s sebou
převézt za oceán do svých vlastních komunit.
Rozloučení, další případné cestování už po vlastní ose .
22
Queenstown/okolí