číslo 10 - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická

Transkript

Ročník III
Číslo 10
Leden 2016
SZŠ 5. května 51
Milé čtenářky a čtenáři,
předchozí úvodník jsem začínala připomínkou všudypřítomných
barev, jak je pro podzimní číslo příhodné. Ovšem to jsem ani
v nejmenším netušila, že zimní vydání bude snad ještě barevnější!
Postaraly se o to žákyně prvních a maturitních ročníků, jejichž plesové šaty překonaly rozmanitost palet malířských mistrů a rozzářily
omšelou Lucernu. Právem jim patří čestné místo na titulní straně. Za
maturitní třídy se slova ujala Eva Laštovková ze 4. LB. Plesu patří i
str. 6, kde se můžete pokochat nejhezčími róbami učitelek z pohledu
žákyň 1. KA.
Barev se týká i druhý článek na titulní straně, ve kterém se Monika
Beránková věnuje celopražské soutěži v líčení na téma „Barvy kar-
nevalu“. O další soutěži v líčení, tentokrát spíše komorní, se můžete
dozvědět na str. 9. V hodině angličtiny se soutěžilo o nejlepší fotku
z Halloweenu. Takhle zmalovanou Marilyn Monroe jste určitě ještě
neviděli!
S barvami se setkáte i na str. 3, kde kolegyně Andrea Charvátová
informuje o výtvarné soutěži, ve které naše škola slavila hned několik úspěchů.
Je velkým paradoxem letošní zimy, že ačkoliv nám nabízí spoustu
barev, tak na tu vysněnou – bílou v podobě sněhu – jsme si museli
počkat! Proto nezapomínejme na to, že to nejprostší či zdánlivě
nejobyčenější někdy bývá nejvzácnější!
Krásný zbytek zimy vám přeje
Pavlína Vočková
Vítězství naší žákyně v celopražské kosmetické soutěži aneb Lucie se barev nebojí
V polovině října byla naše škola oslovena, abychom se zúčastnili soutěže Sollertia pro žáky středních škol a
odborných učilišť, kterou v rámci projektu „Řemeslo žije!“ vyhlašuje Magistrát hlavního města Prahy spolu
s Hospodářskou komorou. I když bylo na přípravu velice málo času, vrhli jsme se do toho. Téma soutěže
znělo „Barvy karnevalu“.
V úterý 10. listopadu 2015 jsme uspořádali školní kolo, kterého se zúčastnily žákyně Magdaléna Kratochvílová, Sabina Stenczelová, Lucie Lavičková, Lucie Blatná ze třídy 4. KA a také Ester Demeterová a Kristýna
Bumbálková ze třídy 1. KA. Výkony studentek byly velmi vyrovnané, ale bylo nutné vybrat jednu kandidátku
pro finálové kolo do klání mezi pražskými školami. Odborné vyučující se shodly na Lucii Blatné.
Lucie jako zástupkyně školy přijala svou úlohu zodpovědně a přípravě na soutěž věnovala hodně úsilí i
svého času. Pilně se připravovala pod vedením profesorek Hozmanové a Lžičařové a trénovala různé způsoby líčení, variace odstínů a výběr přípravků. Do příprav se zapojila i modelka – Kateřina Průšová. Trénovaly účesy, dávaly dohromady kostým. S účesem pomohla Katčina maminka – kadeřnice.
Samotné finálové kolo probíhalo v Metropolitní odborné umělecké střední škole v Táborské ulici v Praze 4.
Soutěžila zástupkyně pořádající školy, SOU na Novovysočanské a naše zástupkyně Lucie Blatná. Výkony
soutěžících se porovnávaly s prací profesionální vyzývatelky. Porotu tvořily tři hodnotitelky – pro tuto soutěž nazývané akademičky – profesně uznávané odbornice.
Samozřejmě jsme měli možnost průběh soutěže sledovat, ale z uctivé vzdálenosti, aby bylo dodržováno pravidlo neradit soutěžícím. Svou
účast v soutěži jsme považovali za dobrou zkušenost pro soutěžící i pro vyučující. Výsledky nás samozřejmě nadchly. Lucie Blatná byla vyhlášena vítězkou!
Předání cen proběhlo slavnostně pro všechny kategorie soutěže na Staroměstské radnici v Brožíkově síni 10. prosince 2015. Lucka, jako
vítězka své kategorie, obdržela hodnotný dar, který jistě užije ve své budoucí profesi, medaili ze stříbra a diplom s titulem Sollers = Zručný.
Monika Beránková
Trojlístek v Lucerně, který nám – doufejme – přinese štěstí u maturity!
Maturitní ples zažijeme jako maturanti ideálně jednou za život. Je to pomyslné rozloučení se střední školou, spolužáky a profesory. Myslím,
že profesoři ho vnímají podobně jako my, žáci. I pro ně je to slavnostní chvíle, protože třídu, v jejímž čele stáli čtyři roky, vedou k maturitě.
I když v našem případě tomu bylo trochu jinak. Od 3. ročníku jsme měli nově paní profesorku Jaroslavu Pilíkovou, protože paní profesorka
Adéla Kerclová odešla na mateřskou dovolenou. Obě se o nás jako třídní staraly s láskou a svědomitostí, a tak jsme se rozhodli mít je na
slavnostním šerpování obě. Pozvali jsme i paní profesorku Cettlovou, která nás učí biologii. Byli jsme rádi, že všechny tři s námi symbolicky
ukončily střední školu. Celý večer byl výjimečný a budeme na něj rádi vzpomínat.
Eva Laštovková, 4. LB
Za redakci jsme ohledně plesu po e-mailu vyzpovídali paní profesorku Pilíkovou, třídní 4. LB:
Kolik tříd už jste odvedla k maturitě? 4. LB je moje první.
Měla jste z něčeho obavy? Měla, asi jako každý třídní. Hlavně jestli bude klapat organizace, jsme
přeci jenom velká škola. Taky aby se někomu něco nestalo.
Když zavzpomínáte na svůj maturitní ples, v čem se od toho našeho lišil? Ples jsme měli v kulturním
domě ve Žďáru nad Sázavou, kde není zvyk chytat peníze do plachet, zametáme je rovnou z parketu.
Viděli jsme, že jste u šerpování byly tři. To máte pravdu. Já jsem šerpovala, kolegyně Martina
Cettlová mi šerpy podávala a bývalá třídní Adéla Kerclová předávala růže. Hezky jsme si tu příjemnou
práci rozdělily.
Čím vás třída na plese překvapila? Určitě dárkem, protože podle něj vím, že mě dobře znají. Dostala
jsem poukázku na nákup knih v Luxoru, a to mi, jako češtinářce, samozřejmě udělalo radost.
Děkujeme za rozhovor a přejeme vám, aby vám třída udělala radost i u maturity svými výkony.
1
Zprávy „z domova“
Netradiční zážitek z nemocnice
Dvanáctého ledna 2016 se někteří naši žáci a učitelé zúčastnili v roli publika televizní debaty Fokus, kterou moderuje Václav Moravec.
Tento díl se věnoval tématu Moc a nemoc medicíny a byl natáčen v Ústřední vojenské nemocnici. Mezi debatujícími byli etnolog Mnislav
„Atapana“ Zelený, neurochirurg Vladimír Beneš, onkolog Pavel Klener, etik Marek Vácha, představitel komplexní medicíny Jan Hnízdil a
imunoložka Terezie Fučíková. Organizaci účastníků z naší školy měla na starosti Ing. Helena Marešová, kterou jsme požádali o krátký
rozhovor.
Byla to vaše první zkušenost s natáčením?
Kdysi jsem zažila komparz, ale živé vysílání pro mě bylo nové. Jsem za
takovou zkušenost ráda.
Jak natáčení vlastně probíhalo?
Museli jsme přijít už o hodinu a půl dříve a pomocný režisér nám dal
potřebné instrukce, jako např. kdy máme tleskat nebo že si máme
dávat pozor na to, abychom se nevědomky nedopouštěli skryté reklamy. To se týkalo například etiket na nápojích, které jsme si donesli.
Co vás během natáčení nejvíce zaujalo?
Celý pořad byl zajímavý, protože se týkal zdravotnické problematiky.
Nejvíce mě zaujal příběh dívky, která bojovala s rakovinou, a přesto
neztratila optimismus a životní nadhled. Její přístup, že si váží každého
dne, kdy může žít, bychom si měli vzít k srdci.
Chybělo vám v pořadu něco?
Myslím, že nic. Dvouhodinové vysílání dalo prostor mnoha tématům
z oblasti zdravotnictví.
Jak na vás působil Václav Moravec?
Jako velký profesionál. Měla jsem možnost s ním pohovořit i osobně,
protože jsem mu vyřizovala pozdrav od své sestry, která s ním chodila
na gymnáziu do stejného ročníku.
O čem jste se s ním po vysílání bavila?
Hlavně o našich žácích. Potěšilo mě, že je pan Moravec chválil, jak
dobře se při natáčení chovali. Já bych jim touto cestou za to chtěla
poděkovat, protože skvěle reprezentovali naši školu. Zároveň děkuji
učitelům za to, že dělali žákům doprovod, a doufám, že si všichni akci
užili stejně tak dobře jako já.
Děkujeme za rozhovor a pro zájemce uvádíme odkaz na záznam debaty:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11054978064-fokus-vaclava-moravce/
Bezpečáci v terénu
Žáci 1. BA Anna Lucie Fetterová, Jan Janeček a David Absolon tvořili smíšené družstvo, které se v říjnu 2015 zúčastnilo historicky prvního závodu Military Cross Šluknov 2015.
Sešli se tam žáci z různých škol, kteří studují obor bezpečnostně právní činnost. Na trase museli zvládnout lanovou
překážku, hod granátem na cíl, topografii, zdravovědu a
střelbu ze vzduchovky. Zeptali jsme se celého družstva, jak
na akci vzpomíná.
Kolik kilometrů jste museli uběhnout a jaký byl terén?
10 kilometrů. Nejprve jsme běželi do kopce. Jinak byl terén
spíš rovinatý.
Kolik stanovišť jste museli absolvovat a které z nich bylo
nejnáročnější?
Bylo jich celkem pět a nejtěžší nám přišla orientace a práce
s mapou, protože jsme to neuměli.
V čem vidíte přínos takové akce?
Kromě toho, že jsme se ulili ze školy, tak to bylo dobré v tom, že jsme potkali žáky stejného oboru z jiných škol a také jsme mohli zjistit, jak
jsme na tom po fyzické stránce.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na další vaše zážitky!
Pavlína Vočková
2
Třikrát třetí místo pro naši školu
Během podzimu byla vyhlášena Soutěž PF 2016 Gymnáziem Postupická a naše škola byla pozvána, aby se zúčastnila. Uzávěrka prací byla do
14. prosince 2015 a mohl se jí zúčastnit kdokoliv z našich žáků výtvarné přípravy či estetické výchovy, kterému se podařilo zpracování novoročního přání. V zadání bylo, že je u péefek třeba dodržet maximální velikost A5, technika byla zcela libovolná. Některé výtvory byly opravdu originální jak tvarem, tak výtvarnou technikou a jsem velmi ráda, že se několik z těchto skvostů umístilo. Slavnostní vyhlášení proběhlo
5. ledna 2016 v budově Gymnázia Postupická, kam bylo pozvaných i našich šest žákyň z 1. – 3. ročníků.
Jedná se o Lucii Košnářovou, Kristýnu Bumbálkovou, Barboru Váňovou z 1. KA, Kristýnu Hybrantovou z 3. ZB, Marii Hoškovou a Annu Carbolovou z 2. KA. Z těchto pozvaných vyhrála Lucie Košnářová 3. místo v kategorii malby a Barbora Váňová 3. místo v kategorii kresby. Úspěch
slavila také Kristýna Hybrantová díky 3. místu v kategorii řezby papíru. Výherkyně získaly diplom a flash disk, který se jim bude jistě během
studia hodit. Jmenovaným moc gratuluji a těším se na další inspirativní výtvory našich talentovaných žáků a žákyň.
Andrea Charvátová
Jednu z vítězek jsme za redakci časopisu požádali o rozhovor. Jedná se o Kristýnu Hybrantovou ze 3. ZB.
Kristýno, byla to tvoje první výtvarná soutěž?
Ano, byla. O soutěži nám řekla paní profesorka, kterou máme na
estetickou výchovu. Věnovali jsme tomu dvě hodiny.
Byla jsem třetí v kategorii řez papíru.
Překvapilo tě tak pěkné umístění?
Hodně. Spíš jsem si myslela, že to, co jsem vyrobila, je jak
z mateřské školy. (Smích.)
Kolik se vás zúčastnilo?
Pracovali jsme všichni a pak jsme jako třída hlasovali, která péefka
jsou nejhezčí.
Co jsi dostala jako odměnu za umístění?
Flash disk a také jsme byli po vyhlášení všichni pozváni na občerstvení, což bylo příjemné. Pak jsme si šli do vedlejší budovy prohlédnout výstavku, kde byla k vidění všechna soutěžní péefka.
Přemýšlela jsi o tom, jak udělat originální péefko dlouho, nebo
nápad přišel hned?
Paní profesorka nám předem řekla, že se péefkům budeme věnovat a že se můžeme inspirovat třeba na internetu. Takže jsem se na
nějaká podívala a pak naštěstí přišel nápad.
Která tě zaujala nejvíce?
Překvapilo mě, že dvanácti či třináctileté děti vytvořily krásná
péefka batikováním papíru, což je vlastně zažehlování voskovek. To
mi přišlo originální a velmi efektní.
Jaký materiál či techniky jsi použila?
Pouze papír, který jsem skládala a vyřezávala jsem z něj číslice
2016, které při otevření vytvoří srdce.
Jsi tímto úspěchem motivována do dalších soutěží?
Byla to moje první zkušenost a příští rok se této soutěže zúčastnit
už nemohu, protože je omezena věkem. Třeba bude mít paní
profesorka zase nějaký zajímavý tip.
Co bylo na tvorbě nejtěžší?
Vystřihování, protože šlo o titěrnou práci. Použila jsem nůžtičky na
nehty.
Věnuješ se kreslení a malování ve volném čase?
Když jsem byla malá, tak jsem si kreslila ráda. Dnes už na to není
tolik času. Což je možná škoda.
Jaké to bylo na vyhlášení vítězů?
Z naší školy nás na vyhlášení dorazilo několik a předem jsme věděly, že se naše díla dostala do užšího výběru. Celkově nás tam z celé
Prahy bylo asi padesát. Vyhlašování probíhalo podle kategorií,
které byly dané věkem a zvolenou výtvarnou technikou.
Kdo z tvého úspěchu měl ještě radost?
Myslím, že všichni z rodiny. A největší by měl určitě můj praděda,
který se malováním obrazů částečně živil.
My víme, že jsi naši školu dobře reprezentovala.
Lucie Košnářová a Barbora Váňová
Kristýna Hybrantová
3
Lesk a bída z vosku
Naše třída 4. LB navštívila na začátku září unikátní muzeum Grévin, které se nachází
v centru Prahy, konkrétně v Celetné ulici. I když jsme věděli, že je to muzeum voskových
figurín, musím se přiznat, že i tak jsme nemohli uvěřit, že sochy jsou skutečně z vosku –
byly velmi opravdové a jejich zpracování tak
přesvědčivé, že člověk měl pocit, jakoby se
mohly každou chvíli pohnout. Po celou prohlídku se nám věnovala paní průvodkyně,
která nás blíže seznámila s tvorbou figurín a
celým muzeem nás provedla. Dozvěděli jsme
se například, že z vosku je jen hlava figuríny,
tělo je z plastu, a je tudíž možno se ho dotýkat. Každá socha má také pravé lidské vlasy, které jsou speciální technikou umístěny na hlavu. A
představte si, že každý rok se na výrobu figurín spotřebuje až 100 kg vosku, přičemž jedna figurína stojí okolo 6 milionů korun! V prostorách muzea je možné vidět starodávné alchymisty, vědce, spisovatele, skladatele, herce a filmaře, zpěváky a hudebníky, politiky, a dokonce i slavné
postavičky z pohádek pro děti. Navíc si můžete vyzkoušet, jak by vypadala vaše vlastní figurína
z vosku, a co je vůbec nejlepší – s každou sochou se můžete vyfotit! Takže až nebudete vědět, co
dělat ve volném čase, vyrazte do muzea Grévin – vždyť kdo by nechtěl selfie s Luckou Bílou,
Johnem Lennonem, Harrisonem Fordem či Georgem Clooneym?
Eva Laštovková, 4. LB
Harpagon se nemění
21. prosince se naše škola vydala do divadla U Hasičů na Molièrova Lakomce. Ovšem tato inscenace byla pojata netradičně a poněkud
moderně. Mladí herci byli oblečeni do kostýmů zapadajících do doby, kdy se Lakomec odehrává i v originále, a kulisy byly též dobové. Netradičnost tedy tkvěla v aktualizaci scénáře. Bylo vidět, že herci záměrně improvizují, protože několikrát udělali narážku na naši školu, což
mělo u publika odezvu. Hlavním hrdinou však zůstal lakomý Harpagon, otec dvou dětí Kleanta a Elišky. Eliška má tajný vztah se správcem
domu a Kleant s dívkou Marianou. Harpagon oznámí svým dětem, že se chce znovu oženit. Jeho budoucí ženou má být právě Mariana.
Kleant chce s Marianou utéct a shání půjčku. Správce se snaží Harpagonovi podlézat, aby si Elišku mohl vzít. Harpagon ze všeho nejvíce
miluje svou truhlu plnou peněz a schovává ji před očima všech. Když se truhla záhadně ztratí, je zle. Začíná výslech, během kterého graduje
Harpagonova láska k penězům. I když asi víte, jak to s Harpagonem dopadne, tuto inscenaci vám doporučuji, protože se u ní zasmějete.
Adéla Benešová, 3. LB
Svatba aneb Nové životní cesty našich profesorů II.
Na začátku školního roku jsem do časopisu přinesla článek o paní
profesorce Štefkové (dříve Procházkové), která se nám vdala. Ovšem
nebyla jediná a mně se podařilo vyzpovídat i druhou šťastnou novomanželku, a to paní profesorku Charvátovou (dříve Veselou).
Já: Dobrý den, paní profesorko. Zjistili jsme, že jste se nám vdala, a tak
jsem se přišla zeptat na pár zajímavých detailů. Kde jste svatbu vlastně
měla?
Paní profesorka: Naše svatba proběhla na Vysočině, přesněji ve Žďáře
nad Sázavou, odkud pocházím.
J: Mohla byste nám prozradit pár zajímavostí? Co na vaší svatbě bylo
originálního?
PP: Zajímavé pro mě bylo místo obřadu, tedy Zámek Žďár nad Sázavou,
kde jsem si svatbu představovala už jako malá holčička, a sen se stal
skutečností.
J: To je romantické. A jak vlastně byla vaše svatba velká?
PP: Svatba byla středně velká, ale je to velmi subjektivní, protože se to velmi liší zvyklostmi daných oblastí. Byla jsem již na svatbě, která
měla 20, 80, ale i 150 hostů. My tedy měli pouhých 40.
J: A nakonec jedna zásadní věc – jak jste spokojena se svým novým příjmením?
PP: S novým příjmením jsem naprosto spokojená, přestože proběhlo krátké zvykání, ale myslím si, že více než mně to činí problém okolí,
které si stále ještě zvyká na to, kdo se mu to vlastně představil v telefonu.
Tímto ještě jednou děkuji paní profesorce za skvělý rozhovor. Teď už můžeme, hlavně my holky, jenom tiše závidět a kout plány na vlastní veselku. Tak co, chtěly byste ji mít na úřadě, nebo na zámku? Svoje představy o vašem vysněném životním okamžiku mi posílejte na email [email protected] a ten nejlepší popis získá odměnu. Takže se nestyďte a zkuste ve svých snech dojít s tím pravým až
k oltáři.
Mili Májová, 4. LB
4
Druhý ročník konverzační soutěže v anglickém jazyce
24. listopadu 2015 se uskutečnila, v pořadí už druhá, konverzační soutěž v anglickém jazyce, která je velmi oblíbená obzvláště mezi žáky
prvních a druhých ročníků. V těchto kategoriích je totiž vždy největší počet zájemců, a proto musejí nejdéle čekat na vyhodnocení soutěže. Letos ale soutěž začala již v půl jedné, takže poslední soutěžící odcházeli ve tři hodiny. Celkově se soutěže účastnilo třicet dva žáků.
Ke vtipným momentům soutěže patřilo třeba to, že zápolení v kategorii žáků čtvrtých ročníků se neslo ve znamení Tomášů. Nejen že dva
Tomášové byli v porotě, ale taktéž vítěz nese stejné jméno. Absolutní vítězkou se stala Barbora Plíhalová, která postoupila do pražského
kola. Stejně jako vloni soutěž sponzorovalo nakladatelství časopisu Bridge a Gate. Cenami byly např. časopisy, brožury o anglicky mluvících zemích, klíčenky a záložky. Některé další ceny dodali i někteří učitelé a vedení školy, např. flash disky, propisky, hlavolamy a jiné.
Nejlepší z nich samozřejmě dostali žáci, kteří se umístili na prvních, druhých a třetích příčkách. Všem děkujeme za účast a vítězům gratulujeme. Těšíme se na další setkání v příštím roce.
Simona Horníková
1. kategorie
1. místo Vojtěch Vaněk, 1. BA
2. místo: Martina Kawuloková, 1. ZA
3. místo: Matěj Veškrna, 1. ZA
2. kategorie
1. místo: Barbora Plíhalová, 2. KA
2. místo: Robert Masáre, 2. LA
3. místo: Dagmar Klimšová, 2. ZA
3. kategorie
1. místo: Tim Postovit, 3. LA
2. místo: Radka Hlinková 3. NA
3. místo: Lucie Vaňková 3. KA
4. kategorie
1. místo: Tomáš Pražák, 4. LB
2. místo: Pavlína Hypšmanová, 4. LA
3. místo: Milena Májová, 4. LB
1) Co nového se v soutěži oproti loňsku objevilo?
2) Největší překvapení letošního ročníku?
3) Čeho byste se nejvíce báli vy, když byste byli v roli zkoušených?
Mgr. Tereza Brychcínová
1) Koncepce zkoušení byla určitě lepší než v minulém roce. Otázky se přizpůsobily tak, aby se více podobaly ústnímu maturitnímu zkoušení.
Oproti loňsku přibyl popis obrázků.
2) Největší nevím. Ale mne překvapily dvě žákyně ze 3. NA, které se do soutěže ochotně přihlásily už jen proto, že si chtějí "nezávazně"
projít zkoušením jako generálkou na ústní maturitu. Jinak mne opět potěšili všichni soutěžící. I přes nervozitu některých zúčastněných
mluvili výborně a někteří maturanti by jim mohli závidět. Spolu s kolegyní Borskou jsme zkoušely žáky 3. ročníků a tam zvítězil Tim Postovit,
který mne neustále udivuje tím, jaký renesanční člověk to je a co vše s přehledem zvládá. Vítězství si svou krásnou angličtinou opravdu
zasloužil.
3) Možná bych se bála toho neznámého - co si pro nás ti zkoušející připravili? ;-) Proto opravdu obdivuji soutěžící, kteří se nebojí a i přes
trému a prvotní strach zkoušení bravurně zvládnou.
Mgr. Johana Dittrichová
1) Letos se v soutěži objevil nový úkol - popis obrázků. Studenti si tak mohli vyzkoušet něco, co je čeká u maturity. O něco příjemnější novinkou byla sladká odměna pro všechny zúčastněné :-)
2) Nejvíc ze všeho, co se soutěží souviselo, mě překvapila horentní suma, kterou po mně chtěli v
Žabce za džus, který jsem při soutěži upíjela. Zkoušela jsem druhé ročníky a musím říct, že téměř
všichni vystupovali naprosto suverénně a namísto stresu konverzace probíhala v pohodové atmosféře.
3) Nejsem moc trémista, takže bych měla strach spíš o to, že budu mít hlad, než ze soutěže. Ale
když jsem byla na střední škole, tak se mi moje pohodovost vymstila. Místo abych se tehdy na
konverzační soutěž aspoň trochu připravila a nachystala si třeba fráze, kterými se dá porota oslnit
bez ohledu na vytažené téma, jsem ji brala hlavně jako ulejvárnu z hodiny. A co jsem si nevytáhla!
Animals in Danger. Byl to pěkný trapas, protože jsem si nevzpomněla na žádné jiné ohrožené zvíře
než bílého tygra, velrybu a pandu, a tím můj samostatný projev skončil, celých 12 minut před
koncem stanoveného času. Jsem ráda, že se letos studentům vedlo lépe.
Bc. Tomáš Hadrava
1) Nově jsme začínali již kolem poledne, takže se soutěž zbytečně neprotáhla do pozdních odpoledních hodin.
2) Podobně jako minulý rok - byl jsem připraven na vysokou úroveň účastníků, ale i tak mě znovu
překvapilo, jak jsou studenti dobří, zdravě sebevědomí, v angličtině pohotoví a zkrátka super!
3) Bál bych se toho, že si nevzpomenu na žádné slovíčko, že budu odpovídat na něco jiného, než
jsem byl dotázán, a že na mě porotci znenadání začnou mluvit svahilsky!
Jako by už při losování Tomáš věděl, že má vítězství v kapse!
5
Akce a šaty na jedničku
Nejslavnostnější společenskou událost školního roku máme bohužel už za sebou. Pokud jste na maturitním plese chyběli, můžete se tam
teď s námi podívat, a sice díky článku žákyň z 1. KA, které se rozhodly, že zhodnotí nejkrásnější róby učitelek. Když jsme začaly řešit, o
kom budeme psát, vypadalo to, že z Drobků protentokrát uděláme módní časopis! Jmen padalo opravdu hodně, protože jak to u módy
bývá, každý má jiný vkus a tudíž i jinou favoritku. Jelikož maturitnímu plesu nemůžeme věnovat víc než jednu stránku, tak jsme zařadily
overal Karolíny Borské a šaty Moniky Lžičařové a Lenky Studeníkové.
Pavlína Vočková
Otázky pro tři vybrané učitelky:
A/ Proč jste si vybrala tyto šaty?
B/ Kde jste je koupila?
C/ Jak dlouho je máte?
Mgr. Karolína Borská:
A/ Vhodné oblečení na ples jsem vybírala s předstihem. Chtěla jsem něco, co se
bude vyjímat české plesové módě, sedět mé postavě a odpovídat dress codu.
B/ + C/ Krajkový overal jsem koupila se 70 % slevou již v létě v řetězci H&M. Velmi
příjemně mě překvapila kvalita a zpracování. Doplňky a šperky jsem ladila do černozlaté. Zlatý šperk na krk jsem dostala jako dárek k Vánocům od kamarádky přesně k
doladění mého outfitu. S úpravou vlasů a make-upem mi pomohla má 17letá
sestřenice, která mne na ples doprovodila.
Komentář Barbory Chmelové:
Outfit paní učitelky Borské mě zaujal
kvůli tomu, že i když se jednalo o jednoduchý overal v černé barvě, vypadala
v něm velmi půvabně a nešlo ji přehlédnout. Určitě to bylo i díky krajkovému
materiálu a střihu lichotícímu její postavě. Doplňky zvolila do zlaté barvy, které
jsme si mohli všimnout na botách
s vysokým podpatkem a dokonce i na
malé kabelce. Na celkovém dojmu se
podílelo i vhodné líčení, zejména výrazná
rtěnka, která v kombinaci s černou
barvou pěkně vynikla. Jejímu vzhledu
nebylo co vytknout, líbila se mi celkově.
Monika Lžičařová, DiS.:
A/ Protože se mi líbily a mám ráda červenou barvu.
B/ Vím, že to bylo v Žamberku, ale název obchodu si nepamatuji.
C/ Mám je asi měsíc, protože jsem si je kupovala právě kvůli plesu.
Komentář Barbory Vošahlíkové: I já mám ráda červenou barvu a myslím si, že naší třídní učitelce sluší. Podle mého názoru je pro stužkující učitelku důstojné a vhodné, aby měla dlouhé šaty.
Také se mi líbilo, že šaty ladily s decentním účesem. Protože je v Lucerně v šatech bez rukávu
zima, volila paní učitelka elegantní šál, který však na stužkování odložila. Myslím, že se líbila
nám všem, a těšíme se, jaké zvolí šaty na náš maturitní ples.
Mgr. Lenka Studeníková:
A/ Velmi se mi líbily.
B/ Byl to nákup přes internet.
C/ Mám je už od července.
Komentář Elišky Jaškové: Šaty byly netradiční, líbila se mi kombinace tmavého saténu a světlé
krajky. Mám ráda tříčtvrteční rukáv, který dělá hezkou postavu. Myslím si, že v takových šatech
se bude paní učitelka líbit i na maturitním plese svého syna, kam si je chce vzít.
Z diskuse o letošním plese vyplynuly také nějaké negativní postřehy. Žákyním z 1. KA se rozhodně nelíbily barevné ponožky k pánskému obleku. Nebudeme prozrazovat, kdo se v nich
v Lucerně objevil, ale doufejme, že si dotyčný náš článek přečte. Mladé kritičky z 1. KA také
poukázaly na to, že zejména maturantky a učitelky by neměly nosit krátké šaty, protože ty se na
takovou akci nehodí. Velkým problémem, který můžeme vidět skoro na každém plese, je přeplácanost. Pokud si o prohřešcích v dress codu budete číst na internetu, tak se například dozvíte, že bychom se na tanečním parketu neměly objevit v bílých šatech. Ty jsou totiž určeny pro
nevěsty a dříve je oblékaly tzv. debutantky, což byly dívky poprvé uváděné do společnosti.
Proto pozor, bílá má na plese červenou
Pavlína Vočková
6
Akce na jedničku: Londýn
Střep, okurka, oko – deník Londýn 2015
Jeden z říjnových dní jste mohli v Londýně zahlédnout naše studenty, kterak se hrnou z Primarku s nákupy na Vánoce. To se mohlo
opravdu stát na Oxford street 21. října. Všechny čtyři týmy pak zmizely v útrobách žlutého autobusu – Student Agency, který s nimi zamířil do čtvrti Hallington, kde strávily už druhou noc. Zdálo se jim, jak jdou s kávou ranním Londýnem ve formálním oblečení do své kanceláře ve výškové budově.
20. října brzy ráno ozářilo Big Ben slunce a my vystupovali z autobusu. Bylo to
skvělé, kolem Temže běhali běžci normálně v kraťasech, Angličani jsou zřejmě
dost otužilí, řeka byla dost kalná, ale větší než Vltava, hned kousek bylo Londýnské oko, které má střed z nějaké fabriky z České republiky, průvodkyně
říkala, že bez nás by se to netočilo, no nevím, myslím, že by si sehnali jinou
firmu, ale byli jsme zřejmě nejlevnější. Pak přišel maratón skrze město, naštěstí jsme měli dobré počasí, vůbec ten den nepršelo, svítilo slunce hned od
rána. Paní profesorka Synková říkala, že takhle to tady ještě nezažila. Koupila
jsem si zmrzku a nějaké bonbóny. Procházeli jsme centrem a měli jsme i rozchod na Leicester Square, tam je kousek Čínská čtvrť, kterou jsme si s holkama
prošly. Jsou to spíš dvě nebo čtyři ulice. Pak jsme musely říkat u Buckinghamskýho paláce něco o něm, skoro nikdo nic neslyšel, všude byli Číňani, protože
ten den byl nějaký čínský politik u královny Betiny, (tak jsme jí s holkama
říkaly, protože Barča má psa Betinu). Pak už jsme byli u rodin, jedli jsme pizzu
a hranolky, paní nás obsluhovala a její manžel se díval na Británie má talent.
Než jsme usnuli, byli jsme na WiFi, Angličani říkaj váj fáj. (Emma Střepová)
21. října brzy ráno bylo pod mrakem, pak se trošku rozpršelo. Jeli jsme do
Windsoru, kde je krásný hrad. Tento hrad je velmi historický a je venkovským
sídlem královny. Nejkrásnější z expozic ve hradě, který byl opravdu veliký, byla
expozice panenek. Ostatním se líbila kaple sv. Jiří, která velikostí spíše připomínala katedrálu. Hradní stráž měla červené uniformy s vysokými čepicemi.
Kousek od našeho parkoviště protékala řeka Temže, která teče až do Londýna.
Autobus nás pak dopravil
před Národní britské muzeum, kde byla k vidění spousta věcí, jako třeba mumie
nebo věci z kolonií Anglie.
Nakonec jsme vyrazili nakupovat,
tolik
Čechů
v Primarku jsme ještě nezažili, potkali jsme se s dalšími
zájezdy. Večer jsme měli
pizzu a hranolky, moc mi to
chutnalo, pak jsme si psali
chvilku s kámoškou, než jsem usnula, dlouho jsem také nevěděla, jak pustit sprchu, ale to
se pak podařilo. (Tereza Okurková)
22. října brzy ráno bylo pod mrakem, pak se ale počasí umoudřilo, když jsme vysedali
v centru, museli jsme jít ještě kus pěšky. Došli jsme ke katedrále sv. Pavla, kde probíhala
mše. Bylo to něco spojeného s válkou, chodili kolem nás samí vojáci a vojačky. Povídali
jsme si o tomhle kostele, ovšem skrze nás se prodírali lidi s kávou a snídaní v sáčku, protože museli obcházet zátarasy kolem katedrály. Bál jsem se prvně, aby to nebyl nějaký teroristický útok. Pak jsme prošli po mostě pro pěší přes řeku a podél řeky jsme došli až
k mostu Tower Bridge. Zastavili jsme se na nějakém trhu, kde jsme si koupili FISH and
CHIPS, vyfotili jsme to do soutěže za náš tým NURSE GANG. Z toho hradu jsme jeli lodí, to
bylo hustý, jelo to fakt rychle. V takovém velkém parku na kopci byla hvězdárna, potkali
jsme další skupinu Čechů z Brna. Nakonec jsme museli chvilku čekat na autobus. Průvodkyně nám rozdala paštiky a chleby, měli jsme taky nakoupeno z Tesca, kde byly ceny
v pohodě. Pak už se vyrazilo k trajektu, v noci jsme byli na horní palubě a koukali jsme, jak
mizí světla Douvru. (Jirka Oko)
Celá posádka autobusu snad kromě řidičů byla rozdělena do čtyř týmů, které soutěžily během celé cesty v mnoha různých disciplínách, jež
jim měly přiblížit jak město, tak jazyk města na Temži. Ze studentů spadl ostych mluvit cizím jazykem a poznali, že existuje země, kde lidé
mluví tak jako ta podivná stvoření s cd přehrávači o hodinách anglického jazyka. Pak se jim další tři dny usínalo nejlépe v křesle.
Tomáš Niederhafner
Pozn. redakce: Rádi bychom se hlavní pořadatelky akce Mag. Simony Horníkové zeptali, zda díky nečekané srážce s čínskou kulturou (viz
fotografie) neplánuje pro příští rok zájezd také do těchto – naší školou zatím neprobádaných – míst.
7
Jazyková infúze
My Erasmus Experience
This year I was so lucky as to be granted a two-week Erasmus course in the Anglolang Academy of English in Scarborough. To be absolutely
frank, the week before my departure had been so demanding that even on the plane rolling on runway to take off I wasn’t in the right
mood to go anywhere.
Nevertheless, about 22 hours later I entered a class where other 15 teachers from 8 European countries - my future classmates – were
getting to know each other. Seriously, if I were allowed to create an ideal class I’d hardly manage to invent such great characters and personalities. From day one we have been great friends and even now, two months later, we are still in touch.
Our timetable was the same every day. In the mornings (9:00 – 13:00) we worked on our general English knowledge, in the afternoons
(14:00-16:00) we were split into several groups based on skills and/or subjects we wanted to specialize in. As I mostly teach nutritionists,
I was in a group focusing on vocational English and methodology, so we discussed and practiced teaching English and we also spoke about
food, cooking and kitchen equipment.
The evening program was also quite varied. We watched films together (The Theory of Everything and Vicki Cristina Barcelona), went to the
local Stephen Joseph Theatre and saw a performance of Shakespeare’s Winter’s Tale, had a huge karaoke party, where even
I was forced to sing a duet with my friend, and it was also necessary to see the local pubs and try the liquid the English call beer.
At the weekend we made two trips. One to the historical town
York, where you can see a large cathedral, Roman spa and lots of
crooked streets with countless tiny little shops for tourists. The
Sunday trip was a long hike along the coast and I enjoyed that
very much. For many kilometers you just walk on the cliffs with
the ocean on your right side and various types of landscape on
your left. It was a stunning experience.
After two weeks of dreamy time it was very sad to say goodbye
but we had to go home. I had a time of my life but was also happy to be back with my family, friends and, of course, with my
students 
My classmates working hard in a general English lesson
Marie Pavlová
Recipe Toad in the hole
Have you ever eaten a toad? How about toad in the hole?
Fill in the words from the table below into the recipe.
Hot
Into
oil
for
middle
dish
brown
oven
do
mins
Ingredients
140g plain flour
3 eggs
300ml milk
2 tsp Dijon mustard
2 tbsp vegetable oil
8 Cumberland sausage
8 sage leaves
4 rosemary sprigs
Method
1]
Heat ________ to 240C/220C fan/gas 9. In a food processor,
combine the flour, eggs, milk, mustard and some salt and pepper,
2]
blitz until smooth, then leave to rest ________ 30 mins.
3]
Pour the ________ into a metal roasting tin about 30 x 23cm and
7.5cm deep. Brush the oil all over the sides and bottom, then place
4]
in the oven. When the roasting tin is very ________ and smoking,
5]
place the sausages inside, evenly spread out, and cook for 5 ________ .
6]
Give the rested batter a stir and pour ________ the really hot tin – take care as it may spit. Quickly sprinkle over the sage leaves and
7]
8]
rosemary, then place in the ________ of the oven. ________ not open the door for 25 mins, then check – if needed, cook for a further 59]
10]
10 mins. Cook until puffed up and ________ and the batter is completely cooked through. Serve straight from ________ dish.
http://www.bbcgoodfood.com/recipes/1758645/herby-toad-in-the-hole
The key is on page 12.
8
Jazyková infúze
Halloween 2015
What is Halloween? It is a holiday for everyone who likes magic moments and
scary costumes. Children in the U.S.A. go trick-or-treating which means that
they go door to door and want some candies or something like that. There are
some typical things for Halloween, such as pumpkins, black and orange colour,
witches, ghosts, spiders and other creatures. Well, that is enough about what
Halloween means!
Let's have a look at how the girls from 1. KA enjoyed Halloween 2015!
Someone spent it in the Sasazu Club. Kristýna B. did make-up to children. She is
really good at it! She spent
about four or five hours there
and then she did herself a
special make-up and dressed
up. She looked like dead
Marilyn Monroe. You can see
her in the picture. Isn't she
gorgeous? Bára Ch. enjoyed
her Halloween with her
friends at the party. She had
a "baby" make-up and costume. Tereza P. was at the
party with her family and she
also did make-up to children
and to herself. She was a
scary cat. I – Simona H. - had
skeleton make-up on a half of my face. I enjoyed doing make-up but stayed at home. But
in the end everyone had fun on Halloween!
There was a competition for the best costume and make-up in our English lesson. We brought pictures taken on Halloween and vote for
the best costume! Kristýna B. was the winner! Congratulation!
Simona Hlinová, 1. KA and Pavlína Vočková (grammar correction)
On the left: Kristýna as Marilyn Monroe
On the right: The author of the article Simona
The review of the movie “In the Heart of the Sea”
First thing you need to know is that this is an extraordinary movie! If
you liked the Moby Dick or you have read the In the Hearth of the
Sea, book by Nathaniel Philbrick, then you should definitely come
and see this movie! The whales, the sailors and the rought deep sea
are the best combination for drama and action. But don’t be mistaken, this is the real tragedy of the ship Essex, because it’s also a
historical movie. Even though my friend had to cover her eyes few
times, I have to say it’s not just boyish action but also drama for
women. It stars Chris Hemsworth, Cillian Murphy and many other
stars that spend their time filming in La Gomera in the Canary Islands. In the end I would like to thank Mark Shimada (Native English
teacher) for the tickets that he brought me and let me enjoy this
awesome journey to the heart of the sea.
Robert Masáre, 2. LA
Učitelé ve škamnách
Mgr. Václava Schlitterová – vyučující matematiky a fyziky
Paní profesorka Schlitterová je, jak sama s úsměvem říká, „prduch“, tedy pracující důchodce.
Na naší škole vyučuje matematiku a fyziku. Matematika byla zároveň jejím oblíbeným předmětem. Ke studiu pedagogické fakulty ji dovedl
její otec, který působil jako vesnický učitel. Kromě naší školy měla možnost vyučovat mimo jiné na základní škole v Praze 9 a na odborném
učilišti.
Mezi její záliby patří zahrádkaření, ale i cestování. Navštívila USA, kde se jí líbilo hlavně v New Yorku a u Niagárských vodopádů. Ze všech
zemí jí nejvíce nadchl chladný sever v Norsku, i když dle svých slov raději dává přednost teplu před zimou. Všude se prý domluvila dobře, a
to i přes to, že ovládá pouze ruský jazyk.
Paní profesorka má dva dospělé syny a dvě malá vnoučata, kterým se také věnuje ve svém volném čase.
Marek Zýma, Tomáš Farkaš a Jiří Krs, 3. LB
9
Zdraví nás baví
Život bez pšenice, život bez škrobu, život bez základního energetického zdroje?
Jedná se u nás o poměrně nový výživový směr šířený díky bestselleru amerického kardiologa Williama Davise s názvem „Život bez
pšenice“. Stejně jako zastánci paleodiety (viz předešlé vydání
Drobků), tak zastánci výživového směru života bez pšenice, resp.
bez škrobového zdroje, uvádějí vhodnost tohoto směru nejen pro
každého zdravého jedince, ale i pro pacienty například
s metabolickým syndromem (morbidní obezita, hypertenze, hyperlipidémie, diabetes mellitus II. typu) či onkologickým onemocněním. Zastánci a šiřitelé tohoto směru poukazují na zlepšení
vybraných parametrů u těchto pacientů, jako jsou snížení jejich
nadměrné hmotnosti, snížení krevního tlaku, snížení hypercholesterolémie, hyperliproteinémie, snížení glykovaného hemoglobinu a zlepšení celkové kompenzace diabetika. Tento směr je
prakticky totožný s paleodietou v tom, že má stejný energetický
trojpoměr živin, tzn., že cca 40 % energie by se mělo hradit bílkovinami, 40 % tuky a pouze 20 % sacharidy (fyziologický trojpoměr
je 12 – 15 % bílkovin, 30 – 35 % tuky a 55 % sacharidy) a svým
složením potravních zdrojů – výjimku oproti paleodietě zde tvoří
zařazení mléčných výrobků a mléka. Zůstává tedy naprostý deficit
základního dobře využitelného energetického zdroje, kterým je
škrob. Ve výživovém doporučení postupného přechodu na bezškrobovou stravu podle tohoto alternativního směru je nejprve
doporučeno vyloučit pšenici a výrobky z ní. Jako důvod se uvádí to, že dnešní pšenice má významně jiné složení než v dobách, kdy se u nás
začala pěstovat. Zvláště je poukazováno na vyšší obsah lepku, který je podle tohoto směru výživy pro organismus každého jedince škodlivý.
Podle odborníků pěstitelů a technologů potravinářů, kteří se zabývají složením obilného zrna a jeho vlastnostmi, ale k významným změnám
ve složení pšenice jejím šlechtěním nedošlo. Dále z důvodu obsahu lepku je nutno vyloučit ze stravy i ostatní obiloviny s lepkem a všechny
potraviny vyrobené právě z lepkových obilovin. Toto doporučení je naprosto nesmyslné, protože lepek je bílkovina, která je intolerována
pouze jedinci s celiakií a alergií na lepek. Následně je pak vysvětlena škodlivost škrobu jako takového, protože prý způsobuje v organismu
nenávratné poškození glykacemi (navázání sacharidové složky) tělních proteinů. Je potřeba tedy vyloučit z jídelníčku i brambory a luštěniny
obsahující škrob.
Co z toho vyplývá? Jaký důsledek může mít striktní dodržování tohoto režimu pro organismus? Organismus nebude v dostatečném množství přijímat základní energetický zdroj v podobě škrobu (obiloviny jak lepkové, tak bez lepku, výrobky z obilovin, jako je chléb, pečivo,
těstoviny, kus kus apod., brambory, luštěniny) a bude nucen energii získávat hlavně z bílkovin (což je „luxus“) a ze zásobního tuku procesem
novotvorby glukózy z nesacharidových zdrojů tzv. glukoneogeneze. Tento náhradní proces tvorby glukózy k udržení fyziologické hladiny
glykemie organismus má používat a je takto fyziologicky nastaven v případě nouze při hladovění nebo u ne dobře kompenzovaného diabetika ohroženého hypoglykemií. Dalším negativem je vysoký příjem tuku, zvláště nasyceného (podporuje aterogenezi) díky vysokému příjmu
tuku z masa a mléčných výrobků. Stejně pro organismus není prospěšný vysoký příjem bílkovin, který zatěžuje játra a ledviny. Množství
sacharidů je naopak velmi nízké, pouze cca 20 energetických %, což je naprosto nedostačující a navíc se jedná pouze o jednoduché cukry
obsažené v ovoci. Sacharidy (myšleno hlavně škroby) by měly v našem jídelníčku tvořit více než 50 % dodávané energie.
Z výše uvedeného je patrné, že výživový směr bez škrobového zdroje je naprosto nevhodný jak pro zdravé jedince, tak pro jedince mající
zvláštní výživové nároky, jako jsou těhotné a kojící ženy, děti, senioři a nemocní.
Diana Chrpová
10
Ze školní knihovny
Milí čtenáři,
musím vám oznámit radostnou zprávu, že máme od prosince 2015 v knihovně o 25 knih více. Některé tituly jsme zakoupili znova, a to se
jedná zejména o knihy z kánonu, které si půjčujete nejvíce, ale koupili jsme i knihy, které jsou nové a vidíme na ně reklamy v metru i jinde a
o kterých jste možná i někde slyšeli.
Naše školní knihovna má jednu velkou výhodu, a to v tom, že si knihy můžete půjčovat zadarmo. Víte vy vůbec, kolik taková kniha dnes
stojí?
Podívejme se na známý titul Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel:
- cena knihy v kamenném obchodě: 349 Kč pevná vazba / 299 Kč brožované vydání
- cena v internetovém obchodě 258 Kč pevná vazba / 221 Kč brožované vydání
- e- kniha 189 Kč.
E-kniha je nejlevnější, ale potřebujete k ní čtečku. To je praktická věc, zejména když jedete na dovolenou a nechcete s sebou tahat 7 bichlí,
jak to dělám já, ale z mého pohledu té čtečce zase možná něco chybí, jak jsem poznala při jedné své hodině. Učila jsem 4. ZA a přinesla jsem
jakousi knihu i do hodiny, aby studenti viděli, jak je kniha tlustá, což je nyní velmi zajímá, neboť 4 měsíce před maturitou není času nazbyt…
A tak jim o knize povídám a studenti se začínají usmívat, až se mi směje celá třída. Tak se zdravě rozčiluji, co to zase je a kde mám jaký
přeleželý vlas, protože při tom posměchu na mě všichni koukají. A pak mi Míša řekne: „Když vy, paní profesorko, pořád s tou knížkou listujete před nosem a pořád k ní čucháte.“ Tak to jsem se musela zasmát a uvědomila jsem si, jak mi ty nové knihy krásně voní a jak vypadám
jako čichací závislák. Takže u sebe to na čtečku nevidím, zejména když si ty „voňavouše“ mohu půjčit zadarmo domů.
Přijďte si půjčit také a k tomu vám předkládám seznam nových titulů:
Světová literatura
Lolita (Vladimir Nabokov) – psychologický román
Kafka na pobřeží (Haruki Murakami) – psychologický román
Černobílý svět (Kathryn Stockettová) – společenský román
Jsou světla, která nevidíme (Anthony Doerr) – román z 2. sv. války
Dívka ve vlaku (Paula Hawkins) – detektivní román
Vypravěčka (Jodi Picoult) - román s motivy 2. sv. války
Stehlík (Donna Tarttová) – současný román
Hra o trůny (George R. R. Martin) – fantasy román
Pod parou (Terry Pratchett) – fantasy román
Já a pan Darcy (Alexandra Potter) - romantika
Krev na sněhu (Jo Nesbo) – detektivní román
Jmenuji se červená (Orhan Pamuk) – postmoderní román
Česká literatura
Do tmy (Anna Bolavá) – psychologická próza
Do temnoty (Pavel Stehlík) – zpověď vojáka v Afghánistánu
K moři (Petra Soukupová) – psychologická próza
Mise Afghánistán (Tomáš Šebek) – zpověď lékaře
Poslední aristokratka (Evžen Boček) – humoristický román
Přeji napínavé a voňavé zážitky z četby. Monika Jirečková
Kdo si luští, nezlobí
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
1/ Řecký filozof
5/ Věda zabývající se výchovou a vzděláváním
2/ Učitel národů
6/ Přednášející předávající informace
3/ Celoživotní proces
7/ Vyjadřování se tváří
4/ Stanovení výsledků
8/ Účel Parlamentu ČR
Správné odpovědi a tajenku najdete na str. 12.
9/ Krátká věta k procvičení obtížně vyslovitelných
slov
10/ Zkoumá oběti
11/ Naše city, vnímání věcí
Tereza Zrůbková a Veronika Trachtová, 2. BA
11
Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt
Zásah v kinosálu zapůsobil na filmaře
Podle nepotvrzeného zdroje, který funguje na poli jazykových kabinetů a nepřeje si být jmenován, prosákla na
povrch informace o e-mailu, jehož odesílatelem by mělo být jedno z velkých zaoceánských filmových studií. E-mail
mělo obdržet vedení školy, pravděpodobně se jedná o nabídku spolupráce. Součástí e-mailu by měla být i poptávka
po ceně měsíčního pronájmu celé budovy A. Z e-mailu se redakci podařilo získat jen hlavičku vyfocenou mobilním
telefonem. Za znakem známým jako zavináč zkušené oko po zvětšení fotografie rozezná v písmenech: universalstudios.
Vše začalo s největší pravděpodobností únikem videa z cvičného zásahu proti teroristům v budově školy, jehož se
účastnili i naši žáci. Jeden z externistů naší redakce natočil video, které běželo internetem a objevilo se na sociálních sítích dokonce i v americkém Dallasu, načež se rychle šířilo Spojenými státy jako utajený zásah proti teroristům
v Praze. Vše se muselo vysvětlit diplomatickou cestou. FBI zkoumalo záznam z videa velmi pečlivě, takže velice
rychle potvrdilo, že jde o nácvik.
Toho času pracoval Mortimer Tract, začínající režisér, na podobném námětu. Náhoda tomu chtěla, že se k němu dostalo zmiňované video,
když se stalo tzv. virálem a nesčetněkrát bylo sdíleno na sociálních sítích. Budova školy a zejména její kinosál se mu zdály natolik příhodné,
že to musel být právě on, který donutil filmové špičky z Universal Studios, aby kontaktovali vedení naší školy.
Zvláštní souhra náhod by mohla vést k tomu, že naši školu uvidíme na plátnech multikin, pokud se podaří vše posunout k vzájemné dohodě.
Film už je uveden v plánu studií pro druhou polovinu roku 2016, vše je dohledatelné na stránkách firmy z Kalifornie, která má za sebou
takové kasovní trháky jako Jurský park, Čelisti, Návrat do budoucnosti, Agent bez minulosti, Schindlerův seznam a jiné. Navrhované jméno
filmu na stránkách režiséra je School I.
Anketa
Dali jste si nějaké novoroční předsevzetí?
Mária Janáková (ředitelka školy): Předsevzala jsem si, že budu více chodit pěšky.
Jana Kolčiterová (vyučující OBN a TEV): Chci být hodnější na lidi, více sportovat a vejít se do plesových šatů.
Kačka (2. ZA) : Být chytřejší a dostat se do 3. ročníku.
Simona (1. KA): Jako předsevzetí jsem si dala začít se více učit matematiku.
Honza (3. BA): Nemám předsevzetí.
Kristýna (1. ZC): Chci se více učit a plnit lépe své povinnosti.
Karolína (1. ZC): Učit se.
Jára (2. MA): Nedal jsem si žádné předsevzetí.
Vojta (1. ZC): Chtěl bych se lépe a více učit.
Lucka (1. ZC): Ráda bych i nadále sportovala.
Kristýna Macháčková, 1. ZC
Soutěž
Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další
zaměstnance školy. Pokud takovou situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát lákavé ceny. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované. Vítané jsou
momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci
okamžiků nebo jejich tvůrci!
Další kolo soutěže má vítěze hned ze dvou tříd. Fotografii pořídila Marie Sedláčková
ze 3. LB a hlavní aktérkou je Veronika Bayerová ze 4. LB. Jak vidíte, Drobky dokážou
se svými oddanými čtenáři pěkně zacvičit! Tuto zajímavou čtenářskou pozici raději
nezkoušejte. Hrozí totiž nebezpečí úrazu a za případná zranění nepřebíráme žádnou
zodpovědnost!
Doufáme, že i vy získáte potřebnou inspiraci a zapojíte se do soutěžení. Vezměte
Drobky a vyfoťte se s nimi! Na vaše úlovky se těšíme nejpozději do jarních prázdnin
na e-mailové adrese [email protected].
Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!!
Pavlína Vočková
Patří nám část nástěnky vedle učebny A210!
Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu: [email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte!
Key:
1] oven
6] into
Klíč ke křížovce:
1] Sokrates
7] mimika
2] for
7] middle
3] oil
8]Do
2] Komenský
3] edukace
8] moc zákonodárná
4] hot
9] brown
5] mins
10] dish
4] diagnóza
9] jazykolam
5] pedagogika
10] victimologie
6] lektor
11] emoce
tajenka: socializace
Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – desáté číslo – leden 2016 – počet
výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Monika Beránková, Karolína Borská, Tereza Brychcínová (jazyková korektura), Johana Dittrichová, Tomáš Hadrava, Simona Horníková, Andrea Charvátová, Diana Chrpová, Monika Jirečková, Monika Lžičařová, Tomáš Niederhafner, Marie Pavlová,
Lenka Studeníková, Pavlína Vočková (senioři) a Adéla Benešová, Tomáš Farkaš, Simona Hlinová, Barbora Chmelová, Eliška Jašková, Jiří Krs, Eva Laštovková,
Kristýna Macháčková, Milena Májová, Robert Masáre, Veronika Trachtová, Barbora Vošahlíková, Tereza Zrůbková a Marek Zýma (junioři). Grafická úprava:
Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renátě Chmelové.
12

číslo 10 - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická

Transkript

Podobné dokumenty