OBOR POEZIE Vražedný den *** Zabíjení v rouše beránčím Zodiaková

OBOR POEZIE
Vražedný den
Iva Kůřilová
noci uvázal smyčku
kohout zakokrhal –
za ranních mlh
sotva viditelný hřbitov
jednou ta smečka nevydrží
v nažloutlém světle
křupne kuří kost
***
Iva Kůřilová
můžu se držet vyšlapaných cest
tupé nárazy
táhlý zvuk
uprostřed svahu orel celý z plastu
vykotlaný strom
holohlavý pařez
čísi bota ještě teplá
pro to všechno
vyšlapu si novou
méně tupou
méně plastovou méně holohlavou méně teplou
méně táhlou
Zabíjení v rouše beránčím
(na čekané)
Iva Kůřilová
stáří přišlo do lesa
strhalo ze sebe šaty
a vetchými zašedlými vlasy
ulámalo hřbety stromům
Zodiaková
Monika Petrlová
TAURUS
to jsi chtěl být toreador…
- lovec masa na bifteky,
malý šašek bez corridy
Tvůj sen prasknul jako nádor
asi tím, že už jsi velký
že už víš, že nejsou kdyby
GEMINI
víš, v mém magnetickém poli
je Tvé srdce černý magnet
(dobrý možná na lednici)
vyměň náboj za cokoliv:
plus co mínus nepřitáhne
lásku zákonitě zničí
CANCER
čas se loudá – couvá zpátky:
máme menší číslo boty
hrajeme si na doktory
zas věříme na pohádky
- tři přání jsou jeden dotyk
nad zlato je špetka soli
(…)
Natřikrát jinačí (ukázka z básně)
Monika Petrlová
přes den jsem vyprahlá
studánka bez vody
v poledne býváš mým
nejdelším stínem
pod rouškou noci
jsme spojené nádoby
zakleslé do sebe
svým vlastním klínem
(…)
Všelijaká (ukázka z básně)
Monika Petrlová
poslední Lolita
- holčička v negližé
zadarmo k večeři
Šípková Růženka
se kterou chodíš spát
striptérka s parukou
vždy když se sešeří
.
chtěla bych být Tvoje
nejhezčí vzpomínka
- ta, co na ni občas
mimoděk myslíš
když hnojíš zahradu
když vaříš kolínka
anebo prostě jen
když dýcháš kyslík
Dopisy k němu
Irena Velichová
dokážeš-li projít
zdí
doveď mě dál než smrt
Pane
v tuto chvíli
Tmění
Bednění dnů
trhám si věčnost
I.
Poprvé Ti píši
přilehlá k tomuto stolu
(šel jsi k Hoře
určitě jsi sám)
Bude duben
a skoby v kůře povyrostly
škára potemněla
stahuji se z kůže
z ikon
II.
Věřím na konec
Tvého těla
Je čtvrt na
Srdce
akorát
čekám nový inkoust
opíráš se o pondělí
a ploutev značí kolbiště
chodbu protne jen zástěra a ryba
III.
Rámuješ zbytky boků
(pro rodinu)
Za dveřmi přešlapuje publikum
přituhlo
IV.
Všichni moji blízcí
leží od zápraží k lesu
Stydno v našem domě
Mlčí se od kostela
mé jméno
dokonáno
V.
Bůhví proč se mi
-už zasezdá tvůj zlý syn
Lehává naznak v jejím břiše
a sípá mi modlitbičky:
Mario
Ikono
Ireno
VI.
Už pár let tu nesvítá víš
(můj dům je plný dopisů a švábů)
Káže mi z tvrdých matrací
Magdaleninu roušku:
Jsem to, co jsem vyslovila
Vlastě
Jan Těsnohlídek
seděli v urnovym háji
na kopci
za městem
tenkrát
mluvil o daleký cestě na sever
chystal se bejt d o o p r a v d y dospělej a
ona řekla že
viď
že mi budeš psát
až budeš pryč - tenkrát
bylo to někdy koncem jara –
skoro v létě
v dálce paneláky hořely
západem slunce – nebe
bylo zjizvený od letadel a
vítr počítal její
pocuchaný vlasy –
tenkrát
se v duchu smáli
lidem co
dole vymejšleli průměrnej plat a
všechno co je potřeba
zejtra nakoupit –
lidem co
vkus z výlohy
nálady z rádia
romantiku z filmů & sex z netu
všem co tam dole
pro něhu
chodili do kostela
do hospod nebo
do bordelů –
tenkrát
tenkrát chtěl pro ní jinej svět
svět bez složenek & hádání & jogurtů
kupovanejch napočet
tenkrát
chtěl pro ní jinej svět –
takový to pěkný –
takový to klišé co chtěj mladý kluci
pro mladý holky
(...)
Obrysy
Michaela Horynová
Pojď si do mě lehnout
cítím se
třeskutě
v okovech zakousnou
se mi do holení
ti psi ukamenovaní
Po týdenních narozeninách
cítím se
zpráskaně
v okovech jako
dlouhonozí psi chrti
s hlavou u kolen
Jak vrávorá
cítím se špatně
vmotaná do svých upřímných
lží mám sil
napospas
pro krále ztracených časů
a kolik věží nekonečna
mě rozsvítí do mlhavých dálek
Upřeným pohledem
na nohy v trávě
s vůní hlíny a příběhu
Pak sedneme si naproti sobě
dvě sochy z bílého kamene
nebo jen otisky na skle
Poslední polibek
Petr Bílek
Líbáme se za kostelem,
tam nás Pán bůh nevidí.
Laskáme se mezi hroby,
jen mrtví nám závidí.
Jsme tu spolu, moje milá,
při lednové procházce.
V tvém sevření, ve tvé tváři,
Ani známka po lásce.
Pak najednou v křížů stínech,
strachem rvu se za vlasy.
Dýchni na mě vždyť si živá
Nebo aspoň byla si…
Ještě je brzo
Barbora Štanclová
Zelené listy kornatí.
Tráva popelá.
Volavky zobáky, jako peřím,
projíždí studené ryby
v sítích na srdci
utopená nemluvňata.
Šedivé mokro časně z jara
polézá v oku kapra pod hladinou,
dobré nálady kosí řasy, smutné písničky
a časně z jara je ještě brzo na divokou lásku.
Bolest, červenka a hýl
Barbora Štanclová
Dáví mě čtyři slabé chvilky,
které se chvějí červenou jeřabinou,
brusinkou, rozsypané pod topolem v poli,
kam létá na noc hýl a červenka,
jako tajní milenci
zůstanou až do úsvitu,
kdy sen zešedne a ranění jsou nejživější.
Okolo všechno zadrží dech
pak první paprsek provoní oblohu
a nenamlouvejte nikomu kdo tu byl,
že už je vše dobré
a že co nechceš odešlo,
ráno je moudřejší večera.
To šedé bezmostí nevede od nikud nikam
tak kam by odcházelo
a jste-li sami sebou a jste-li upřímní,
s pokorou a DOBŘE se nadechněte do dalšího dne.
Sbohem milenci,
rubínová noci
jako darovaná krev v plastovém pytlíku.
***
Jana Orlová
Přijdeš a chtěla bych tě obejmout
a sevřít mezi stehna
a být vlakem i tunelem
ne jen říct pojď spát
i já jsem unavená ale
člověk umře a některé věci
se ani nemusí stát.
Vstávám z postele a odcházím
se projít
jednou se nevrátím
a budu za tu zlou a necitelnou
a všechny kamarádky tě
budou utěšovat.
Pak se s některou z nich vyspíš.
Vidíš,
tak špatně na tom nejsi.
***
Jana Orlová
I měsíc zapadá…
dej mi bože vláhu, ať můžu růst.
nikdy nasycena
věčně toužící a rozechvělá
cuchat tak vaše něžné vlasy
svázat vám ruce
bolest hluboko v kostech
už nemůžu jít
obnažená hlava a slzy
panenka mává a já ji defloruju
tentýž den, co jsem ji poznala
je to tak ošklivé, ale na
planinách se tiší vítr.
Už je klid.
Mezi břehy
Martina Dobrovolná
Nejvíc slov najdu,
Když ležím mezi břehy.
Plynu po toku,
Nepočítám do deseti,
Nepářu si stehy,
Jsem jen součástí.
Jsem.
A nic víc nechci.
Mé žíly jsou spokojené.
Tak dobře zapadám do koncepce řeky.
Její pramen mi hladí vlasy,
Možná, že jednou mě sevřou,
Její doširoka rozevřené břehy..
strachem omotané řasy a kamenné vředy,
šimrám ji..
Jen tak
Martina Dobrovolná
Projít ohněm,
A zasmát se větru,
Uplynout vodě a uběhnout času,
Jen tak z nudy,
Prorůst trávou
A prohlédnout až do oka.
Protéct klíčovou dírkou do budoucnosti
a neztratit přítomnost.
Jen tak..popřít v sobě touhu.
Lesní zátiší
Pavlína Vimmrová
Zelená pavučina
na konci tunelu
a cáry víček
připnuté kolíčky
na dráty elektrického vedení
Maková panenka
hryže gumový kabel
Rozsypaného azbestu
si nikdo celé roky nevšiml
Legenda o Babylonu
Pavlína Vimmrová
Budovy se zavřenýma očima
vyřvávají kouř
Lehké ženy se houpou na vahách
Zase ani kilo navíc
Brankář ve vstupních dveřích
tě nevpustí
Leda bys měl na jazyku peníz
Další vybrané básně mimo pořadí (včetně zvláštní ceny)
Vzpomínám si na tebe
Lukáš Weishäupl
krásná, která jsi seděla
a měla malé bosé nohy.
Malé tělo v drobných ústech,
na očích čtyři stěny s obrázky a rámy.
A rostlina si kvete přes zábradlí,
jako žena, když si rozčesává vlasy a nachází v tom jedině svůj osud.
Cestou
Lukáš Weishäupl
Když dívky v řece smáčejí své těžké nohy
a o kolínka ryb škrtají své sirky končetin
a zapalují vůni červeného mládí,
láska páchne údolím, jako sběh.
A kohout velmi špatně žije
se zlomenou nohou kuřince;
sotva líbá slepici na kuřinec.
Zasněná
Václava Matesová
Měsíc po očku se dívá
na rovník,
má nakousnutou líci
jako medovník.
Všímavá
Václava Matesová
Oheň v krbu
po dřevu se shání
a pozvolna zmírá
na vyčerpání.
Podezřelá
Václava Matesová
Hvězdy cinkly na hroty,
orloj se spustil s halasným zavrzáním
a kola utrhly kus tmy,
když Nov se kousl do jazyku,
půlnoční fiakr zastihl mě bosou
s kostkou ledu v koutku rtu.
Krajina s mincí a konvalinkou
Tomáš Tománek
krajina s mincí a konvalinkou
je mým novým domovem
pod stropem z kravích struků
houpe se fialový chameleon
sněží lidé
olejovité paprsky
se srážejí v krychle
nejrůznějších tvarů
(obzvláště pěkná je ta trojboká)
ohnivé kry přepravují hejna plechových pořadačů
ze sklepa se ozývá chuť včerejšího rána
bohužel je zkažené
někdo nedovřel víčko
musím se odepsat někam dál
tady začíná být poněkud
Přemyslíno