Klegováček 2015

Beseda o Nepálu
Ve čtvrtek 15. 10. 2015 se uskutečnila na naší škole beseda s panem Paličkou, který se s žáky
druhého stupně podělil o své zážitky z Nepálu.
Pan Por. Bc. Dalibor Palička, zdravotník a profesionální hasič Hasičského záchranného sboru
Moravskoslezského kraje, byl na jaře 2015 jediným zástupcem Moravskoslezského kraje,
který se spolu s ostatními lékaři a zdravotníky z Prahy a Brna podílel na humanitární pomoci
v Nepálu poté, co tuto asijskou zemi postihlo několikanásobné silné zemětřesení (konec
dubna 2015). Celý tým zdravotníků se po dobu jednoho měsíce snažil pomoci všem
postiženým obyvatelům a poskytoval jim zdravotní péči a ošetření.
Pan Palička si pro setkání s našimi žáky připravil velice poutavou prezentaci s množstvím
zajímavých fotografií. I díky prezentaci se naši žáci dozvěděli, jak probíhají záchranářské
práce a humanitární pomoc v praxi a také se dozvěděli spoustu informací o zemi, která je pro
nás velmi vzdálená a exotická.
Panu Paličkovi mockrát děkujeme za návštěvu a budeme se těšit na další setkání.
Mgr. Jan Číhal
1
Projekt Rodilí mluvčí do škol 2015-16
Ve školním roce 2015/2016 jsme navázali na úspěšný projekt Rodilí mluvčí do škol.
Za podpory ÚMOb Ostrava-Jih a ve spolupráci s partnerskou jazykovou školou Hello působí
v hodinách anglického jazyka každý pátek rodilý mluvčí, Mr. Christos Panagopoulos.
Do výuky s rodilým mluvčím se zapojí třídy 3.A, 3.B, 5.A, 6.A, 6.B, 7.A, 8.A, 8.B, 9.A, 9.B.
Bc. Pavlína Palarczyková
2
Píšeme dopisy pohádkovým postavám
Milá Liso,
jak se má celá tvoje rodinka? Co Bart, je pořád
ve škole takový rošťák? A Homer? Pořád
pracuje, nebo ho už pan Burns vyhodil za
pozdní příchody a za spaní v práci? Jak se má
Marge? Asi jenom pere, vaří, utírá prach, že
ano? Maggie se má asi nejlépe, protože je
ještě dítě a nemusí nic dělat.
A co ty, Liso? Jak se máš ty? Co je nového ve
škole? Vsadím se, že máš samá áčka a doma si
čteš nebo pomáháš Marge s úklidem. Našla sis nějaké kamarádky? Já jsem právě
ve škole a máme češtinu, potom máme tělocvik, který mám moc ráda.
Těším se, až se my dvě uvidíme a popovídáme si.
Zdraví tě Karolína Neuwirthová, 6.A
Ahoj Barte!
Píšu Ti dopis o tom, jak jsem byl ve Springfieldu. Viděl
jsem tvoji školu, dům i kostel. Vím, že se ti do kostela
nechce chodit, tak ti o něm psát nebudu. Vím, že děláš
lumpárny ve škole, Lisa hraje ráda na saxofon, Marge
uklízí a Homer pije pivo. Znám tě, určitě teď ve škole
předstíráš, že tě bolí břicho, abys nemusel psát
písemku.
Zatím čau, zase ti brzy napíšu.
Radim Pukalík, 6.A
Bobe a Bobku,
zdravím Vás. Určitě se máte dobře, když si žijete ve svém kouzelném klobouku
kouzelníka Pokustóna. Zatím jsem neviděl, že byste si v něm aspoň jednou uklidili.
Ale co, musíte pořád někoho zachraňovat, nebo jíst mrkve, aby jich nebylo příliš
☺. Kdysi jsem se na Vás díval a řeknu Vám, Vy máte ale štěstí! Ale teď už musíte
být docela staří, protože jsem Vás sledoval už před osmi lety. Doufám ale také,
že Vás uvidí i další generace dětí, protože sledovanost Večerníčků a dětských
pohádek docela klesla.
Ahoj Lukáš Plachý, 6.A
3
Příběh na pokračování
1. kapitola - Kde jsme se to ocitli?
Byla jedna planeta a ta se jmenovala Dogland. Byla to obyčejná
země, ale nebyli na ní lidé. Žili tady jenom psi, plemena od čivavy po
bernardýna. Místo oblečení nosili psi obojky od různých prodejců,
např. Petface nebo Huhumabo. Jinak žili stejně jako lidé. Někdo
pracoval jako vychovatelka ve školce, někdo ve škole, někdo v salóně,
někdo v dogmarketu, někdo v Hafbertu.
Jeden pejsek Tobiš vydělával za den
30 000 vincí. Chodil do salónu a nechal se
obskakovat nadšenými pudlími fenami.
Jedna z nich – Eliška – byla do něho
zamilovaná. Jenže Eliška byla moc malá.
Chodila teprve do klubu pro ty, kteří
nechodí do školky.
Toby šel jako každou středu do
salónu. Lehnul si do vířivky a ležel. Za chvíli
přišla Eliščina maminka Andy a nabídla Tobovi salámový pudink. Tobiš
zaplatil a už si pochutnával. Po vířivce zašel na masáž, která se
jmenovala Hafaiská.
Po masáži si oblékl obojek a vyšel na ulici, kde ho hned zastavila
fena labradorského retrívra Šejla. „Prosím tě, nevíš, kde je bouda
číslo 321?“ Toby to věděl, bydlel totiž v boudě číslo 320.
Šel ji doprovodit a pak šel rovnou domů. Najednou ucítil, že
Šejla peče šunkovou bábovku. Tu on měl moc rád. Vyšel z boudy a
zaklepal na dveře boudy 321. Otevřely se dveře a Toby se zeptal,
jestli by mohl přijít na návštěvu. Šejla byla nadšená, že ji o návštěvu
poprosil tak známý pes. Tobiásek se pěkně oblékl a nasadil si obojek
s drahokamy.
Se Šejlou se společně navečeřeli a Tobiásek šel spát do své
boudy a Šejla zůstala v té své.
4
2. kapitola - Zloděj Ferda
Oba pejsci spali. Do Tobyho zahrádky se připlížil zloděj. Ukradl
mu semínka kostíkovníku (stromu, který dává kosti). Ráno se Tobík
vzbudil a neměl semínka. Běžel ještě v pyžamovém obojku na policii.
„Ještě je blízko,“ vyhrkl ze sebe uřícený Tobiš. Nadporučík se
jmenoval Spike a podporučík Nick. Okamžitě běželi na místo činu, a
protože byli dobří, rychle našli stopu. „Ferda!“ „Kdo že?“ zeptal se
Tobiš. Vysvětlili mu, že Ferda je zloděj, ale nikdy ho nedokázali
usvědčit.
Doběhli k jeho chatrči a uviděli semínka. Ferdu okamžitě zavřeli
do vězení.
Tobík šel dospat to, co zameškal. Vtom
ucítil bůčkovou vánočku. Šejla mu opět
dovolila, aby u ní posnídal. Tobík se cítil
trapně, že u Šejly jedl zadarmo, a tak ji
pozval na procházku.
Šli po cestě a Šejle se líbil bílý obojek
s bílými drahokamy. Koukla smutně do
peněženky a zakroutila hlavou. Teď se podíval
Tobiš do své peněženky a vešel do obchodu.
Vyšel s obojkem v tlapce. Šejla se málem
rozplakala.
„To máš dárek ode mě,“ řekl Tobišek. Tak to s nimi šlo den co
den, až se Tobiš rozhodl, že Šejlu požádá o tlapku. A také požádal.
Šejla souhlasila. Konala se svatba. „A nyní olízejte nevěstu!“
Toby předal Šejle bílý obojek a Šejla Tobovi předala černý.
Pokračování příště!!!
Nikol Karbulová, 5.A
5
Skřítkové existují! Důkazy přináší třída 7.A!
Jmenuje se Filly. Je malý a hodný. Uklízí dětem pokoje. Vyskytuje se
pod postelí. Přes den spí a v noci uklízí. Pomáhá jenom velmi hodným
dětem, které si jeho pomoc zaslouží.
Jana Lyčková, 7.A
Skřítek se nazývá Goriloun. Vypadá
velice agresivně, je svalnatý a vysoký
přibližně půl metru. Vyskytuje se blízko
chat, kde krade jídlo a ostatní věci.
Z toho vyplývá, že moc lidem
prospěšný není. Přespává v jeskyních,
na které cestou narazí. Je velice
mstivý, takže když mu někdo něco
udělá, hned se pomstí.
Sergej Tomjuk, 7.A
Jméno tohoto skřítka je Sturer Emil. Měří 9 milimetrů. Sturer je tlustý
s dlouhýma nohama, avšak s kratšíma rukama. Vyskytuje se u řek, ale
ne v nížinách, nýbrž v horách. Dohlíží na čistotu řek i přesto, že neumí
plavat. Vezme svou síťku, ponoří ji do vody a deset minut čeká, jestli se
mu do ní něco zachytí. Sturer ví, jací jsou lidé, a proto je nedůvěřivý až
skoro nepřátelský. Není zlý, ale lidem nevěří.
Roman Kratochvíl, 7.A
Jmenuje se Skřítek Smíšek. Je menší
postavy, má velké hnědé oči a nosí výrazné
oblečení. Najdeme ho v zahradách, kde
potají zalévá květiny. Často se usmívá a má
radost ze života. Je velmi citlivý a pomáhá
ostatním, je ochráncem květin a miluje
roztomilé věci. Živí se nezvanými škůdci ze
zahrady a pije čistou vodu.
Simona Nečesaná, 7.A
6
Koutek poezie aneb Vánoce se blíží
Už padá venku sníh,
pojedeme na saních.
Pojedu s kamarádem,
proletíme se vzduchem.
Pak vyrazíme domů
a kamarád spadne ze saní dolů.
Jakub Fistr, 5.A
My máme doma marcipán,
který nám upekl náš pán.
Můj pes běží, uklouzl a leží,
zatímco venku zase sněží.
Josef Kaleta, 5.A
Hurá je tu sníh,
pojedeme na saních.
Už se těším na Vánoce.
To bude ale práce!
Máme plno cukroví
a také plno prachu v podkroví.
Pro psa jsme koupili dárek.
Je to párek!
Marie Myslikovjanová, 5.A
Sníh už klepe na dveře,
bude Štědrý den.
Děti sedí v komoře,
čekají na pěkný sen.
Kamna pěkně hřejí,
venku jsou kupy závějí.
Takový je pěkný den,
o Vánocích hřeje jen.
Přichází k nám svátky klidu,
svátky vánoční.
Dárky i vzduch hřeje v míru,
rolničky už cítí sníh.
Nikol Karbulová, 5.A
7
„Sportujeme, soutěžíme, ve škole se nenudíme.“
Projekt, který byl podpořen dotačním programem SMO.
Celoroční práce v kroužku házené byla završena závěrečnými turnaji, které proběhly
4. 6. 2015 v tělocvičně naší školy a ZŠ E. Lukášové, pro smíšená družstva kategorie:
1. – 3. třída, 4. – 5. třída.
Celkem 86 žáků bojovalo o co nejlepší umístění (45 žáků z naší školy, 15 žáků ZŠ E.
Lukášové, 15 žáků ZŠ Dětská, 11 žáků ZŠ Horymírova). Smíšení chlapců s dívkami
mělo být ukázkou týmové spolupráce, kamarádství a vzájemného respektování
rozdílů.
Na turnaj se přišli podívat i rodiče, učitelé, žáci naší školy, ZŠ E. Lukášové a
rozhodovali je trenéři házené.
Boje o vítězství se uskutečnily v duchu fair – play.
Mgr. Dagmar Haasová
9
Dům mých snů
Chtěla bych dům, který by stál u moře nebo na ostrově. Byl by velký,
dvouposchoďový s terasou a rozlehlou zahradou. Měl by výhled na moře. Vevnitř by
byl vybaven prostornou kuchyní, útulným obývacím pokojem s velkou televizí a třemi
dalšími pokoji. Na zahradě by pobývali psi a dva
koně.
Tereza Rosypálková, 7.A
Místo, kde bych chtěla být
Chtěla bych být v Norsku. Jsou tam takové krásné domečky a nádherná příroda.
Ráda bych spatřila všechny zajímavé přírodní úkazy. Nachází se tam vysoké hory.
Přijde mi vtipné, že bych chtěla na ně vylézt a pozorovat okolí, ale musela bych
překonat svůj strach z výšek. Krásně by se mi tam dýchalo, snad tam není moc velký
hluk. Zkoušela bych tam malovat obrazy. Snažila bych se vnímat okolí a třeba bych
složila nějakou báseň. Musela bych se ale nejdříve naučit jejich jazyk, abych se tam
mohla aspoň trochu domluvit.
Simona Nečesaná, 7.A
10
Vánoční bludiště
11
Obsah
Beseda o Nepálu
1
Projekt Rodilí mluvčí do škol 2015/2016
2
Píšeme dopisy pohádkovým postavám
3
Příběh na pokračování
4
Skřítkové existují! Důkazy přináší třída 7.A!
6
Koutek poezie aneb Vánoce se blíží
7
Sportujeme, soutěžíme, ve škole se nenudíme
8
Dům mých snů
10
Vánoční bludiště
11
Obsah
12