Tradiční čínská bojová umění neodmyslitelně patří do - Kung

12
Hung Gar Kuen
a Jiří Holáň
Tradiční čínská bojová umění neodmyslitelně patří do „rodiny“ válečnických
systémů. Je škoda, že o této problematice poslední dobou v našem časopise
moc článků nevychází. Snažíme se tento malý nedostatek napravit, a proto jsme
připravili rozhovor s hlavním představitelem brněnské školy Hung Gar Kuen
panem Jiřím Holáněm.
Prosím o malé představení
tvé osoby (jméno, povolání
a cvičení) a tvojí školy/klubu.
Jmenuji se Jiří Holáň, před
lety jsem přišel do Brna kvůli
studiu a už jsem tady zůstal.
Mám za sebou ekonomku
a částečně v tomto oboru
i pracuji. Bojovým uměním
jsem se začal zabývat už na
základní škole. Začínal jsem
s karate, od střední školy se
věnuji čínskému kung-fu.
Pro svého bývalého kung-fu
učitele jsem v Brně rozjel
školu, po neshodách ohledně
jejího směřování fungujeme
od roku 2005 samostatně.
Podrobnější info o tvých
hlavních učitelích
a stylu, který trénujete
ve vaší škole?
Naší hlavní tréninkovou
náplní je tradiční kung-fu,
styl Hungovy pěsti (Hung
Gar Kuen). Od roku 2007
intenzivně spolupracuji přímo
s rodinou Lam z Hongkongu,
zejména s velmistrem Lam
Chun Singem, který je mým
učitelem. Lam sifu se narodil
do kung-fu rodiny, ve které
se čínská bojová umění dědí
z generace na generaci, takže
již od dětství začal s náročným
tréninkem pod vedením
svého otce a skvělého
učitele Lam Cho sigunga.
Dnes má sifu (označení pro
otce – učitele) již přes 60 let,
ale když přijede učit, jeho
schopnosti a dovednosti jsou
pro nás stále velkou inspirací.
Z dalších učitelů bych také
rád vzpomněl svého staršího
kung-fu bratra z Londýna
– Leona Dogana, který žil
a trénoval několik let přímo
v Hong Kong a který tím, co
umí, a svým chováním patří
mezi mé velké vzory.
Co se týká stylu, který
cvičíme. Hung gar patří mezi
tradiční jižní styly čínských
bojových umění, to znamená
13
kopy do výšky pasu, dále
repertoár ručních technik na
dlouhou, střední a krátkou
vzdálenost. Obsahuje cvičení
na kultivaci dechu a životní
energie qi, otužování těla,
trénink se zbraněmi, fyzickou
a psychickou kondici
nevyjímaje.
Jaké byly tvé začátky a jak
probíhá tvůj trénink dnes?
Když vezmu své začátky
s kung-fu, bylo to hodně
pionýrské. Ve druhé půlce
devadesátých let byla úroveň
znalostí v Česku mizivá.
Trénovaly se převážně
sestavy (formy), chyběl zde
jakýkoliv přesah do reality
(ať už sebeobranné nebo do
kontaktního boje). Trénovat
v té době bylo hodně
dobrodružné – po návratu
našeho učitele z tréninkové
cesty do Číny jsme několikrát
naprosto překopali vše, co
jsme do té doby cvičili.
Dnes jsme úplně někde
jinde, co se týká know how
nebo i pomůcek a vybavení
pro trénink. Pořád je toho
spousta, co se učit a co
trénovat, ale když vidíš, kam
směřuješ, je to mnohem
přínosnější a efektivnější. Co
se změnilo bohužel k horšímu,
alespoň u mě, je čas – na
vysoké jsem neměl problém
jít si zatrénovat 2x denně,
dnes je mnohem náročnější to
skloubit se všemi povinnostmi.
Trénujete i se zbraněmi,
jaká je tvá oblíbená zbraň?
Cokoliv, čím se dá praštit.
A čím jednodušší, tím lepší :).
Nejlépe zbraň typu klacek či
teleskop, případně zbraň á la
jeskynní muž – tzn. kámen,
kobutan nebo půllitr. Pokud
se budeme bavit o nějaké
tradiční kung-fu zbrani, tak
asi šavle. Funguje velmi
podobně jako již zmíněný
klacek, bonusem je ostří. Mám
kamaráda, velmi šikovného
kováře, od kterého jsem před
pár týdny dostal novou ostrou
šavli na míru, takže se těším, že
v létě pokácím pár stromů :).
S kým spolupracuješ v rámci
jiných bojových umění?
Máme slušně rozjetou
spolupráci s několika školami
čínských bojových umění
v Brně – ať už se jedná
o školy Tai ji, či jiné tradiční
(vnější) styly. Pořádáme
společná setkání, přednášky,
workshopy, exhibice pro
naše studenty i veřejnost.
Mimo kung-fu škol dále
spolupracujeme hodně
s Lubošem Medem ze
Streetsurvival Brno, dále
s Lukášem Wolfem z Fightclub
Brno, nebo třeba Martinem
Mikoláškem z RBSD Olomouc.
Kluci trénují a vyučují jak
sportovní boj, tak i reálnou
sebeobranu, takže když je
možnost, rádi se připojíme na
jejich akce.
Co tě přitahuje na
čínském kung-fu?
Jeho rozmanitost
a komplexnost. V zásadě
nabízí vše, po čem může
člověk hledající v těchto
vodách toužit – najdeš zde
full-contact, sebeobranu, tak
i bojové umění. Čínský box
(san da) je plnokontaktním
sportem, který zahrnuje
údery, kopy i hody. Pořádají se
šampionáty i mistrovství světa,
na některých turnajích se
jedou i kolena, takže kontakt
se vším všudy.
Pak tu máš rozměr
sebeobrany – více či méně
14
reálná – záleží na pojetí každé
školy nebo učitele. Nicméně
v dřívějších dobách byl tohle
hlavní důvod, proč se v Číně
trénovalo – ubránit svůj
majetek a zdraví proti lapkům
a zlodějům. To znamená
sebeobrana.
No a za třetí to, co se často
označuje jako bojové umění.
S touhle oblastí je spjato
velké množství věcí/hledisek,
které se vzájemně prolínají,
tzn. osobnostní rozvoj, rozvoj
morálních hodnot, filozofie,
tradiční vztah učitel - žák,
práce s dechem, věci spojené
s čínskou kulturou – lví tanec,
kaligrafie, čajový obřad, zvyky
a Feng Shui, ale taky třeba
tradiční čínská medicína.
Tyhle věci se často podceňují,
ale musíme si uvědomit, že
už stovky let zpátky se tohle
rozvíjelo třeba i v Evropě nebo
Japonsku. Rytíři či samurajové
kromě rozvoje dovedností
potřebných pro boj skládali
či recitovali básně, učili se
kaligrafii nebo hráli divadlo.
Pokud několik hodin denně
tvrdě trénuješ, potřebuješ
to vyvážit něčím jemným,
měkkým – tak, aby tvoje
tělo i mysl byly v rovnováze.
A tohle všechno v kungfu najdeš. Samozřejmě je
to hlavně o lidech – každá
škola, potažmo každý učitel,
preferuje v tréninku některé
předávat znalosti dalším
lidem, takže každé takové
setkání a trénink jsou velmi
poučné. Jak se říká - „čím lepší
je člověk, se kterým trénuješ,
tím více se naučíš“. Navíc reálná
sebeobrana perfektně zapadá
do naší koncepce výuky kungfu.
věci více než jiné, ale pokud
hledáš, tohle vše se nabízí.
Proč trénuješ i moderní
sebeobranné systémy?
Kvůli zkušenostem. Lidé,
kteří ty systémy vyvinuli nebo
je učí, mají za sebou obrovské
množství zkušeností. Prošli
velkou škálou životních situací
– pracovali jako vyhazovači,
perou se v ringu, nebo byli ve
válce či jsou aktivními policisty.
Jejich pohled na sebeobranu
je velmi komplexní, zahrnuje
fyzickou, mentální i taktickotechnickou přípravu. Taky
oproti mně mají spoustu
let náskoku jak v tréninku
samotném, tak i v tom, jak
Jak vnímáš čínské tradiční
bojové umění v ČR?
Za 20 let od revoluce je tu
vidět obrovský posun vpřed.
Lidé měli možnost vycestovat
do zahraničí a trénovat tam
delší dobu, spousta kvalitních
učitelů pravidelně navštěvuje
naši zemi. Co mně osobně
chybí, je větší míra spolupráce
– přijde mi, že spousta škol
si hraje jen na svém písečku
a téměř panicky se bojí
jakéhokoli kontaktu s ostatními
školami či styly. Já mám za to,
že společnou prací se můžeme
rozvíjet mnohem efektivněji
a rychleji. Snad i v tomhle se
u nás konečně blýská na lepší
časy – loni na podzim byla
založena Česká federace a už
za ten půlrok je vidět obrovský
kus práce, který tým kolem
Standy Fraibiše udělal. Školí se
rozhodčí, vypisují se soutěže,
pořádají se společné tréninky
a kempy – řekl bych: „Jen
houšť!“ :).
Martin Hradecký
Foto: archiv Jiřího Holáně