Invazivní šelmy na česko-slovenském pomezí

Invazivní šelmy na česko-slovenském pomezí

Invazivní šelmy na česko-slovenském pomezí
Kateřina Poledníková1, Lukáš Poledník1, Gašpar Čamlík1, Andrej Chudý2, Jozef Ridzoň2
1
ALKA Wildlife, o.p.s., Lidéřovice 62, Peč 38001, tel: 606598903; www.alkawidlife.eu
2
Slovenská ornitologická spoločnosť/Birdlife Slovensko, Mlynské nivy 41, 82109 Bratislava;
www.vtaky.sk
Projekt NEOVISION – nové výzvy v ochraně biodiverzity na česko-slovenském pomezí
získal finanční příspěvek v rámci Operačného programu cezhraničnej spolupráce SR-ČR
2007-2013 a je zároveň podpořen ze státního rozpočtu ČR.
Invazivní šelmy na česko-slovenském pomezí
Obsah
Invazivní šelmy na česko-slovenském pomezí......................................................................................... 2
Obsah................................................................................................................................................... 2
Projekt Neovision ................................................................................................................................ 3
Biologie druhů ..................................................................................................................................... 3
Norek americký ............................................................................................................................... 3
Psík mývalovitý ................................................................................................................................ 4
Mýval severní .................................................................................................................................. 4
Vliv invazivních šelem na hnízdní kolonie vodních ptáků.................................................................... 5
Lokality a metody ................................................................................................................................ 6
Studijní lokality ................................................................................................................................ 6
Použité metody ............................................................................................................................... 8
Historie rozšíření a aktuální výskyt v regionu ..................................................................................... 9
Norek americký ............................................................................................................................... 9
Psík mývalovitý .............................................................................................................................. 11
Mýval severní ................................................................................................................................ 13
Legislativa a strategické dokumenty ................................................................................................. 15
Mezinárodní úroveň ...................................................................................................................... 15
Evropská Unie ................................................................................................................................ 15
Česká republika ............................................................................................................................. 15
Slovenská republika ....................................................................................................................... 16
Regionální úroveň.......................................................................................................................... 17
Souhrn a návrhy řešení...................................................................................................................... 17
Reference .......................................................................................................................................... 20
2
Projekt Neovision
Předložená studie je jedním z výstupů projektu „NEOVISION - nové výzvy v ochraně biodiverzity na
česko-slovenském pomezí“ financovaného z programu Operačného programu cezhraničnej spolupráce
SR-ČR 2007-2013. Projekt byl zaměřen na velmi aktuální problematiku z oblasti ochrany biodiverzity:
šíření nových nepůvodních invazivních (rychle se šířících a negativně působících) druhů šelem a jejich
vliv na ohrožené populace ptáků. Nepůvodní šelmy mohou negativně ovlivňovat původní, často vzácné
a chráněné druhy našich živočichů. V regionu programu se v současnosti vyskytují tři druhy invazivních
šelem: norek americký (Neovison vison), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) a mýval severní
(Procyon lotor). Jsou to druhy, které se v současnosti šíří po obou stranách česko-slovenské hranice.
Všechny tyto tři druhy šelem se pohybují okolo vod a mohou mít negativní vliv na hnízdní kolonie na
zemi hnízdících ptáků. V projektu byly vybrány konkrétní lokality přírodně velmi cenných území, v rámci
kterých byly sledovány ostrovní hnízdní kolonie vybraných ptačích druhů: rybák obecný (Sterna
hirundo), racek černohlavý (Larus melanocephalus) a racek chechtavý (Larus ridibundus).
Biologie druhů
Norek americký
Norek americký je středně velká lasicovitá šelma, délka těla 35 - 55 cm. Samice jsou výrazně menší než
samci, samice váží mezi 0,5 – 1,5 kg, samci 0,8 – 2,0 kg. Původní barva srsti je tmavě hnědá až černá,
s bílou skvrnou na dolní čelisti, která může přecházet na hrdlo i břicho a slabiny. Podle skvrny lze
rozpoznávat individuální jedince. Vzhledem k tomu, že populace u nás pochází z farmových chovů,
může být barva srsti ale také jiná, např. světle hnědá, šedomodrá, béžová. V tom případě se ale jedná
o jedince přímo uprchlé z farmy nebo nanejvýš z prvních generací, v dalších generacích se barva jedinců
opět přibližuje původní barvě norka amerického.
Jedinci norka amerického žijí po celý rok samotářsky, jsou celý rok aktivní, není u nich znám zimní
spánek, ale v mrazivých dnech omezují svou aktivitu na minimum, což jim umožňují mimo jiné i zásoby
potravy, které si shromažďují. Pohybují se v rámci svých domovských okrsků. Domovské okrsky se
pravděpodobně silně překrývají. Období páření je sezónně vymezeno, trvá zhruba čtyři týdny a začíná
na počátku března. V tomto období dochází ke změně chování zvířat, která se pohybují v daleko větších
oblastech, než jsou jejich domovské okrsky po většinu roku. Produkce vajíček ve vaječnících samic
norků je regulována hormony, jejichž produkce závisí na délce světla a je stimulována prodlužujícím se
dnem s končící zimou. Fyziologicky je tedy nemožné, aby v přírodě docházelo k oplození samic i v jinou
roční dobu.
Samice norků mají maximálně jednou do roka mladé, nejčastěji čtyři až šest. Počet mláďat však může
výrazně kolísat, čímž samice reagují na podmínky prostředí a hustotu populace (Sidorovich 1993).
Mláďata jsou zhruba 5-6 týdnů v rodné noře. Teprve poté začínají pomalu prozkoumávat okolí a celý
domovský okrsek samice. V doprovodu matky setrvají další dva až tři měsíce. Na konci léta se rodina
rozpadne, mláďata se potulují krajinou a hledají si svůj vlastní domovský okrsek.
Norek americký je šelma pohybující se u vody a ve vodě. Norek je zdatný plavec a dokáže si ulovit ryby,
také loví drobné suchozemské obratlovce v pobřežní vegetaci. Norek je potravní oportunista, složení
potravy je velmi pestré a závisí na potravní nabídce. Významnou složkou jeho kořisti jsou ryby, ptáci a
jejich vejce, savci, obojživelníci, plazi i raci. Potrava norka amerického může být ovlivněna také
přítomností konkurenčních predátorů. Například v některých oblastech s výskytem vydry norci loví
výrazně méně ryby, a více se orientují na savce, ptáky a raky (Macdonald a kol. 2007). Denní spotřeba
jednoho jedince norka amerického je přibližně 150 g potravy. Norci ale dovedou ulovit potravu i
3
několikrát těžší než jsou sami (jev známý i u jiných lasicovitých druhů). U norků je také známo, že zabíjí
nadbytečně a že si vytváří zásoby.
Psík mývalovitý
Psovitá šelma s typickou obličejovou maskou (bývá zaměňován s mývalem), hustou srstí a krátkým
ocasem.
Jedná se o monogamní druh, jedinci žijí v párech nebo v rodinných smečkách. Jedná se o živočicha se
soumračnou a noční aktivitou. Během dne přebývá jak ve vlastních norách, tak v opuštěných norách
lišek a jezevců, často využívá také skruže melioračních zařízení nebo stohy slámy. Na podmáčených
místech si může postavit povrchové úkryty z trávy a rákosu. (Anděra & Gaisler 2012, Wilson &
Mittermeier 2009).
Říje probíhá koncem zimy, samice jsou březí přibližně 63 dní, jednou do roka, v dubnu až květnu vrhá
samice 7-9 mláďat. Samostatné existence jsou mláďata schopny ve věku 4– 5 měsíců a dispergují do
vzdálenosti max. 20 km a pohlavně dospívají o 4–5 měsíců později. Jako jediná psovitá šelma může při
nízké teplotě upadat do krátkého nepravého zimního spánku (zimní letargie). Velikost domovských
okrsků závisí od množství a dostupnosti potravy, pohybuje se od 150 do 700 ha. (Kauhala a Winter
2006)
Má velmi nízké nároky na prostředí a v našich podmínkách se vyskytuje v řadě různých typů prostředí:
lesy, polní biotopy, pastviny, mokřady, okolí vod. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídlišť (vinice, sady,
příměstské lesy).
Také se jedná o omnivorní druh, jeho rozmanitá potrava zahrnuje drobné hlodavce, žáby, hady, ryby,
ptáky (především vejce a mláďata), jídelníček si zpestřuje hmyzem, mršinami, ovocem, kořínky a
rostlinami, např. kukuřicí. Pár často po potravě slídí společně, vzájemně od sebe udržuje odstup a
putuje vedle sebe (Wilson & Mittermeier 2009).
Mýval severní
Středně velká medvídkovitá šelma s krátkým tělem, delším úzkým ocasem, hustou srstí a s nápadně
pohyblivými prsty zvláště na předních končetinách. Má nevýrazné šedohnědé zbarvení,
charakteristickou černobílou masku na hlavě a tmavě pruhovaný ocas (5 - 7 pruhů). Bývá často
zaměňován se psíkem mývalovitým. Délka těla dosahuje velikosti 44–62 cm, délka ocasu je 19–36 cm,
hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,7–10,4 kg (Wilson & Mittermeier 2009).
Převažuje samotářský způsob života, i když jsou případy, kdy bylo pozorováno více jedinců pohromadě.
Jde o polygamní nebo promiskuitní druh. Dobře šplhá po stromech, velice dobře plave. Ukrývá se v
dutinách nebo ve skalách, obsazuje i opuštěné úkryty po lišce nebo jezevci, rád k odpočinku vyhledává
i hnízda dravců. Páří se v zimě od ledna do března, doba březosti trvá 50-70 dní a ve vrhu mívá 2-4
mláďat. Mláďata se osamostatňují zhruba po půl roce, mláďata zůstávají s matkou ještě první zimu
(Bartoszewicz 2011, Winter 2006). Jedná se o soumračného a nočního živočicha. V chladných oblastech
Severní Ameriky byl u tohoto druhu zaznamenán nepravý zimní spánek, kdy je mýval schopen po dobu
několika týdnů, až měsíců neopouštět noru. Přitom se mu nereguluje počet tepů nebo teplota jako u
jiných savců se zimním spánkem, během tohoto období ztrácí až 50 % hmotnosti těla (Wilson &
Mittermeier 2009). V závislosti na prostředí se velikost domovského okrsku pohybuje od 5 do 5000 ha
(Winter 2006). Migrace probíhá na vzdálenost 5-10 km.
Mýval obývá v podstatě všechny druhy terestrických biotopů, preferuje lesní prostředí v blízkosti
potoků, řek, jezer a mokřadů. Často se nachází v urbanizovaném prostředí. (Bartoszewicz 2011)
4
Jedná se o potravního oportunistu se schopností se velice dobře přizpůsobovat aktuálním podmínkám.
V jeho jídelníčku nalezneme různé typy rostlin a živočichů (ořechy, ovoce, semena, trávu, hmyz, plže,
raky, žížaly, vejce, obojživelníky, ptáky, drobné savce, mršiny), často plení snůšky ptáků, a to i vysoko v
korunách stromů. Při hledání potravy využívá i velice dobře vytříbený čich a rovněž velice obratně
zapojuje při dobývání potravy přední končetiny – například při krmení se v popelnicích (Wilson &
Mittermeier 2009).
Vliv invazivních šelem na hnízdní kolonie vodních ptáků
Koexistence jednotlivých druhů živočichů je možná díky dlouhodobé koevoluci, která umožňuje těmto
druhům postupně se přizpůsobit a vyvinout řadu adaptací minimalizujících vliv druhého živočicha.
Antropogenní přenos (ať už plánovaný či ne) způsobuje náhlý výskyt introdukovaného druhu v novém
prostředí a postupná adaptace tak není možná. Proto nepůvodní šelmy, právě proto že jsou nepůvodní
a naše druhy na ně nejsou adaptovány, mohou působit velmi negativně až fatálně na některé původní
druhy živočichů. Působit mohou hned třemi možnými způsoby: nadměrná predace kořisti, konkurence
s původními druhy šelem a přenos nemocí.
Biologické invaze způsobené nepůvodními invazivními druhy jsou jednou z hlavních globálních příčin
ohrožení biodiversity. Vliv invazivních druhů je obrovský, záludný a často i nevratný. Z globálního
pohledu jsou srovnatelně závažné jako ztráta a degradace prostředí. (IUCN 2000)
Norek americký, psík mývalovitý i mýval severní jsou predátoři velmi plastičtí ve svých ekologických
nárocích. V případě výskytu těchto druhů ve vodním a mokřadním prostředí jsou vodní ptáci jednou
z hlavních složek jejich kořisti.
Dlouhodobá studie vlivu norka amerického na ostrovní hnízdní kolonie ptáků probíhá ve Skotsku
(Craik 1995, Craik 1997, Craik 1998, Craik 1999, Craik 2000, Craik a Campbell 2000). Kolonie racka
chechtavého poklesly o 52%, kolonie racka bouřního o 30% a kolonie rybáka obecného o 37%.
V případě některých kolonií norek způsobil totální kolaps kolonií, zbylí ptáci místo opustili (oblast
Oban, Craik 1999). Norci mohou zabíjet více jedinců, než jsou schopní sníst (surplus-killing). Za
jednu noc může jeden norek zabít i stovky ptáků (MaCdonald a Harrington 2003). Norek americký
preduje na vejcích a mláďatech, predace dospělců je pozorována vzácně. V západním Polsku byl
studován vliv norka amerického na vodní druhy ptáků (Bartoszewicz a Zalewski 2003). Bonesi a
Palazon (2007) shrnují údaje o výskytu, studie, vliv na původní druhy a managementové akce
týkající se norka amerického v Evropě.
V případě psíka mývalovitého byl negativní vliv na hnízdní kolonie vodních ptáků prokázán
například v Estonsku (Kauhala 1996a). Intenzita predace kolísala mezi lokalitami v závislosti na
potravní nabídce (Kauhala and Auniola 2001).
V oblastech nepůvodního výskytu v Kanadě byl prokázán vliv mývala severního na na zemi hnízdící
ptáky (Synthliboramphus antiquu s a Branta canadensis, Hartman a kol. 1997, Zoellick a kol. 2004).
Na pobřežních ostrovech Floridy predace mývalem v hnízdních koloniích rybáků Sternula
antillarum zapříčinila nulovou reprodukci (Emgeman a kol. 2010).
Z Evropského kontinentu prozatím chybí údaje o vlivu tohoto druhu na hnízdní kolonie vodních
ptáků. V Polsku probíhá již několik let projekt „Polskie ostoje ptaków“ (LIFE 09 NAT/PL/000263)
5
v rámci kterého je sledován vliv nepůvodních šelem (norka amerického a mývala severního) na
vodní ptáky na území pěti národních parků.
Negativní vliv norka amerického a mývala severního na hnízdní kolonie vodních ptáků (potápky,
lysky, morčák, hohol, kachny, rybáci, racci) na jezerech v Pomořansku (Polsko) byl prokázán (Mohr
a Antczak 2014).
Lokality a metody
Studijní lokality
Detailní průzkum invazivních šelem i hnízdních kolonií racků a rybáků probíhal v rámci projektu
Neovision na šesti lokalitách regionu. Na českých projektových lokalitách bylo zjištěno v roce 2014
přibližně 170 hnízdících párů rybáka obecného. Jedná se o podstatnou část všech jihomoravských
hnízdišť, přičemž na zbytku hnízdišť v regionu hnízdilo 20-30 párů tohoto druhu. U racka chechtavého
a potažmo černohlavého populace na sledovaných lokalitách představuje část jihomoravské populace.
Kolonie se nachází na dalších nádržích Vodního díla Nové Mlýny a na Mutěnických a Pohořelických
rybnících. Hrušovská zdrž představuje z pohledu racků černohlavých nejvýznamnější lokalitu na
Slovensku a pravděpodobně i v rámci střední Evropy, z pohledu racků chechtavých a rybáků jde o
nejvýznamnější lokalitu na Slovensku. Dubnické štrkovisko představuje jedinou lokalitu s hnízdním
výskytem racka chechtavého a racka černohlavého. Z pohledu rybáků jde o největší kolonii v kraji a
druhou největší na Slovensku. Adamovské štrkovisko je nejvýznamnější lokalita pro rackovité na
Záhorí.
Hrušovská zdrž
Hrušovská zdrž byla vybudovaná jako součást vodního díla Gabčíkovo. V Dobrohošti byl vybudovaný
nápustní objekt, který umožňuje simulovat záplavy v soustavě ramen. Součástí kompenzačních
opatření vybudování vodního díla bylo i vybudování „Vtáčieho ostrova“. Samotná Hrušovská zdrž je
vybudovaná v blízkosti obce Čunovo a slouží pro akumulaci vod, které tečou do starého koryta Dunaje,
a nebo pokračují dále do elektrárny v Gabčíkově. Jednou z funkcí vodního díla je i lodní doprava, která
musí být navigovaná přes nejhlubší místa. Plavební dráha je vytyčená směrovníky – malými ostrůvky
z lomového kamene, rozmístěnými ve dvou liniích po obou stranách plavební dráhy. Na lokalitě se ptačí
kolonie vyskytují od 90. let 20. století. Jedná se o rybáky, racky chechtavé, racky bělohlavé (Larus
cachinans). Ptáci dle aktuálních podmínek hnízdí na Vtáčom ostrove nebo na ostrovních směrovnících.
Počet hnízdících rybáků v posledních letech dosahuje počtů okolo 300 párů. Mezi rizika pro hnízdní
kolonie ptáků jsou vodní sporty, nevhodná údržba lokalit, v některých letech byla zjištěna vysoká
predace potkanem. V roce 2014 hnízdilo na Vtáčom ostrove 2750 párů racků chechtavých a rekordní
počet racků černohlavých – 256. Kromě Vtáčieho ostrova hnízdilo na plavebních ostrovech
(směrovníky) 493 párů racků chechtavých a 269 párů rybáků.
Dubnické štrkovisko
Lokalitu Dubnické štrkovisko tvoří 40 ha velká materiálová jáma, která vznikla při těžbě šterkopísků.
Nachází se v inundačním území řeky Váh, nedaleko Dubnice nad Váhom. Nepravidelnou těžkou
a následným zaplavením vodou vzniklo množství ostrovů. Území je v současnosti využívané zejména
pro sportovní rybolov a rekreaci v letních měsících. Na štěrkových ostrovech hnízdí rybák obecný. Na
ostrovech je od roku 1999 prováděn management (odstranění vegetace) pro podporu hnízdění, který
má pozitivní vliv na vývoj populace rybáků. V roce 2006 na lokalitě hnízdilo 251 párů a jedná se o
největší kolonii rybáků obecných na Slovensku. V roce 2014 hnízdilo na lokalitě 205, respektive 220
párů rybáků a 300-400 párů racků chechtavých.
6
Adamovské štrkovisko
Adamovské jezera patří do k.ú. obce Gbely. Nachází se na 85. říčním kilometru řeky Moravy, od které
jsou vzdálené několik set metrů. Adamovské jezera tvoří dvě jámy vzniklé těžbou štěrkopísků. Na
severním, plošně větším štěrkovišti probíhá na západní straně stále těžba. Na jižním jezeru se nachází
13 ostrovů, kde hnízdí více než 80 druhů ptáků. Rekreace a sportovní rybolov jsou sezónně omezené.
Lokalita je důležitou migrační zastávkou stěhovavých ptáků a také zimovištěm severských populací hus.
Po obou stranách řeky Moravy se nachází zachovalé přírodní území. Populace rybáků byla v minulosti
situovaná na jižním jezeru, kde tvořili smíšenou kolonii s racky chechtavými. Největší počet hnízdících
ptáků byl zaznamenán v roce 2005 s odhadem 50 párů. V ostatních letech se počty pohybovaly mezi
20 až 35 páry. Od roku 2006 se kolonie přesunula na nově vzniklé ostrovy na druhém jezeře. V roce
2014 hnízdilo na novém šterkovišti cca 80 párů rybáků a 200 párů racků chechtavých. Na starém
štěrkovišti hnízdilo přibližně 800 párů racků chechtavých a 1-2 páry racků černohlavých.
Střední nádrž Vodního díla Nové Mlýny
Střední nádrž vodního díla Nové mlýny (1 047,5 ha) leží na soutoku tří jihomoravských řek – Dyje,
Svratky a Jihlavy, v místě bývalých lužních biotopů, mezi obcemi Dolní Věstonice, Strachotín, Ivaň a
Pasohlávky. Množství vynořených ostrůvků se odvíjí od kolísání vodní hladiny. Při hladině stálého
nadržení (170,35 m n. m.) je vynořeno necelých 20 ha ostrůvků ve dvou soustavách. Od roku 1993 je
nádrž součástí mokřadu mezinárodního významu „Mokřady dolního Podyjí“ a v roce 1994 tu byla
vyhlášena Přírodní rezervace Věstonická nádrž. Na nádrži se každoročně shromažďuje více než 20 000
vodních a mokřadních ptáků. Ptačí oblast je nejvýznamnějším hnízdištěm rybáka obecného a racka
chechtavého v ČR. Rovněž je jediným pravidelným hnízdištěm racka bělohlavého a racka bouřního a
jedním ze tří pravidelných hnízdišť racka černohlavého v ČR (Chytil 2006). V PO Střední nádrž Vodního
Díla Nové Mlýny bylo v roce 2014 postupně zaznamenáno cca 124-127 hnízdění rybáka obecného. Dále
v oblasti hnízdilo min 709 párů racků chechtavých. V rezervaci hnízdil také 1 pár racka černohlavého
(Čamlík a Berka 2014).
Lednické rybníky
Ptačí oblast Lednické rybníky zahrnuje soustavu čtyř velkých rybníků (od západu k východu: Nesyt, 315
ha; Hlohovecký, 104 ha; Prostřední, 48,5 ha; Mlýnský, nazývaný často Apollo, 107 ha), ležící v široké
sníženině Valtické pahorkatiny a napájené potokem Včelínkem. Na všech rybnících jsou rákosové a
orobincové porosty, v největší míře na Nesytu, kde zabírají plochu okolo 30 ha. Na žádném z rybníků
nedochází k jejich redukci a změny jejich rozložení jsou jen nepatrné. Při jihovýchodním okraji Nesytu
leží rybník Výtopa s rozlohou 6,8 ha. Přes zimu 2004/2005 byly v rákosinách Nesytu vyhloubeny kanály
a upraveny deponie vzniklé v 80. letech při odbahňování. Část jednoho takto vytvořeného ostrova byla
upravena štěrkovou vrstvou. V roce 2005 zde hnízdil 1 pár rybáků obecných, v roce 2006 nejméně 12
párů rybáků (Chytil a Macháček 2006). V PO Lednické rybníky hnízdily v roce 2014 3 páry rybáka
obecného na dvou nově instalovaných plovoucích ostrovech. Rackové v rezervaci nehnízdili. (Čamlík a
Berka 2014).
Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví
Lokalita se nachází v chráněném území ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví.
Strážnické Pomoraví představuje plochou nivu s poměrně bohatou sítí různých vodních toků, slepých
ramen a kanálů a přilehlé rybníky. Území, jehož páteř tvoří poslední neregulovaný úsek dolního toku
Moravy se zbytky typických nivních luk, je významnou tahovou cestou i zimovištěm pro mnoho druhů
vodního ptactva, jejichž počty dosahují často tisíců jedinců. V PO Bzenecká Doubrava-Strážnické
Pomoraví hnízdilo v roce 2014 postupně 41 rybáka obecného na dvou nově instalovaných plovoucích
ostrovech na rybníku Stolářka. Rackové v oblasti nehnízdili. (Čamlík a Berka 2014)
7
Použité metody
Monitoring invazivních šelem byl v rámci projektu Neovision proveden kombinací několika metod:
1. náhodná přímá pozorování a záznamy pobytových znaků v prostředí
2. monitoring pomocí plovoucích raftů zaznamenávající stopy
3. monitoring pomocí fotopastí
Všechny tři druhy sledovaných šelem jsou poměrně málo plachá zvířata, částečně je to způsobeno
chovem těchto zvířat (do chovů jsou vybíráni méně plaší jedinci). Často se proto stává, že tyto zvířata
jsou zaznamenána ve volné přírodě při náhodném přímém pozorování. Z pobytových znaků jsou
důležité zejména stopy. Všechny druhy se pohybují ve vlhkém prostředí, vhodný podklad – bahno, je
tedy možné nalézt. Norek a mýval jsou druhy, které neznačkují pravidelně, a jejich trus není
jednoduché rozpoznat. Naproti tomu psík mývalovitý vytváří latríny a ty mohou být spolehlivým
pobytovým znakem pro sledování přítomnosti druhu na lokalitě.
Monitorovací rafty jsou plovoucí konstrukce, na kterých je umístěn měkký substrát (bahno s pískem)
trvale máčený vodou, na kterém zvířata po přeběhnutí zanechají stopu a je možno je takto detekovat.
Jedná se o neinvazivní standardizovanou metodu monitoringu (Reynolds a kol. 2004). Monitorovací
rafty jsou velmi efektivní metodou monitoringu zejména v případě norka amerického. V rámci projektu
byly rafty instalovány u břehů jednotlivých vodních ploch či toků na vybraných lokalitách
přeshraničního regionu po dobu čtyř měsíců (dva na podzim a dva na jaře).
Fotopasti jsou fotografické přístroje, které se spustí automaticky pomocí tepelného čidla. Fotograficky
zaznamenávají teplokrevné živočichy (ptáky a savce). Fotopasti jsou spolehlivou metodou zejména
v případě mývala severního a psíka mývalovitého, kteří se pohybují relativně pomalu. Norek americký
je špatně zachytitelný pravděpodobně z důvodu rychlého způsobu pohybu. Fotopasti byly v rámci
projektu Neovison na vybraných lokalitách přeshraničního regionu instalovány na lokalitách po dobu
10 měsíců.
8
Historie rozšíření a aktuální výskyt v regionu
Norek americký
Norek americký není původní druh v Palearktické oblasti. Původní domovinou norka amerického je
Severní Amerika. Do Evropy se norci dostali ve 20. letech 20. století (mezi první státy patří Švédsko a
Finsko) a v podstatě vzápětí byli zaznamenáni také první jedinci ve volné přírodě. Rozšíření norků v celé
Evropě se děje v návaznosti na farmové chovy. Jednak dochází k ojedinělým únikům jednotlivých zvířat,
ale také k únikům velkého množství jedinců a to jak neúmyslně, tak i úmyslně při zániku farem nebo
díky některým aktivistickým skupinám.
Obr. 1. Aktuální rozšíření norka amerického v Evropě dle Genovesi a Scalera 2008 (vzato z Bonesi 2006)
První doložené zprávy o výskytu norka amerického na území ČR pocházejí z 60. let tohoto století
(Anděra & Hanzal 1996). Do devadesátých let dvacátého století lze výskyt norka amerického v ČR
pokládat za spíše sporadický. Na konci 90. let se ale již norci vyskytují na zhruba 17 % území ČR. Údaje
z posledních let (Anděra 2014a, Červený a kol. 2001, Červený a kol. 2007, viz Obr. 2 a 3) naznačují, že
norek americký se v České republice vyskytuje již plošně. Na základě distribučních dat lze říci, že jižní
Morava je jednou z posledních oblastí invaze tímto druhem v České republice.
Na lokalitě Vodní dílo Nové mlýny byl norek americký v rámci projektu zaznamenán opakovaně a po
celé ploše nádrže. Na této lokalitě byl zaznamenán v rámci srovnatelně stejného průzkumu v letech
2009 a 2010 pouze jedenkrát a to jen na soutoku řek Jihlavy a Svratky (Poledník a kol. 2009, Čamlík a
kol. 2010). Srovnatelná data tak ukazují, že ke kolonizace této lokality došlo aktuálně v těchto letech.
Na lokalitě Lednické rybníky byl norek americký v rámci projektu zaznamenán na rybnících Nesyt,
Prostřední a Mlýnský a na potoku Včelínek. Jedná se o nové údaje o výskytu druhu na této lokalitě.
Ve Strážnickém Pomoraví byl norek americký v rámci projektu zaznamenán na rybníku Stolářka a také
na ramenu řeky Morava zvaném Véšky. Jedná se o nové údaje o výskytu druhu.
Ze Slovenska Krištofík a Danko (2012, Obr. 4) uvádí záznamy do roku 2009 z 16 mapovacích kvadrátů,
tedy 3,7% území. Údaje pochází z okolí norčích farem - z Oravy, Turčianskej kotliny, Veľkej Fatry.
V rámci projektu byl výskyt potvrzen z dalších 6 kvadrátů – v Borskej nížine a Dolnomoravskom úvale
(Obr. 5). Z projektových lokalit byl norek americký zaznamenán na lokalitě Hrušovská zdrž – byl tu
v posledních letech zaznamenáván pravidelně, je tedy zřejmé, že jde o stálý výskyt tohoto druhu na
této lokalitě.
Údaje o hustotách lokálních populací jsou obecně velmi sporadické. Dosavadní znalosti však naznačují,
že se hustoty norků mohou v různých oblastech výrazně lišit, a to v závislosti na charakteru prostředí,
zdrojové populaci i vývoji populace (Poledník a Poledníková 2010).
9
Obr. 2. Rozšíření norka amerického v České republice podle Anděra 2014a.
Obr. 3. Rozšíření norka amerického v České republice podle Červený a kol. 2007.
Obr. 4. Rozšíření norka amerického na Slovensku podle Krištofík a Danko 2012.
10
Obr. 5. Rozšíření norka amerického na Slovensku podle Krištofík a Danko 2012 a nových dat sesbíraných
v rámci projektu Neovision.
Psík mývalovitý
Tento druh pochází z Dálného východu, včetně Japonska a jihovýchodní Asie. Pro svoji kvalitní kožešinu
byl druh vysazován a chován i mimo původní areál výskytu. V první polovině dvacátého století byl
vysazen v západní části bývalého Sovětského svazu (včetně dnešního Běloruska, Ukrajiny a Pobaltských
států), odkud se začal šířit na západ. V letech 1930–1950 zde bylo cíleně vypuštěno přibližně 10 000
jedinců (Sládek & Mošanský 1985). Šíření napomohly rovněž úniky z farem kožešinových zvířat, kde byl
v různých koutech Evropy tento druh již dříve pro svou kožešinu chován. Kromě Sovětského svazu byl
však lokálně vysazován v celé řadě zemí, např. v Bulharsku, České republice, Finsku, Německu,
Maďarsku, Moldavsku, Polsku, Rumunsku, Slovensku a Švédsku. V současnosti je možné psíka
mývalovitého považovat ve východní, střední a severní Evropě za široce rozšířený druh a dále se šíří do
Francie a na Balkánský poloostrov (Kauhala a Winter 2006).
Obr. 6. Aktuální rozšíření norka amerického v Evropě dle Genovesi a Scalera 2008 (vzato z Kauhala a
Winter 2006)
11
První zprávy o psíkovi se v České republice datují kolem poloviny dvacátého století. Hlavní vlna šíření
směřovala patrně přes příhraniční oblasti s Polskem, jednotlivé údaje z jižní Moravy však naznačují i
další možný směr šíření přes Slovensko. Jak již bylo zmíněno, šíření napomohly úniky z chovů. Během
následujících 20-30 let tak tento druh osídlil téměř celé naše území. Zatímco v 60. až 80. letech se
vyskytoval na 5–10 % území, v 90. letech došlo k náhlému nárůstu obsazenosti na 39 %. Tento nárůst
pokračuje i nadále, kdy k roku 2012 byla obsazenost na 90,1 % území (Anděra & Gaisler 2012). Jeho
rozšíření v ČR je možné posoudit jako celoplošné. Jižní Morava je v současnosti plošně osídlena psíkem
mývalovitým. V rámci projektu Neovision nebyl na sledovaných lokalitách psík zaznamenán ani jednou.
Od myslivecké veřejnosti však máme aktuální údaje z několika lokalit. Ve Strážnickém Pomoraví jsou
to lokality Volové, Závidov a Kamenné, z Lednických rybníků jedno pozorování jižně od Nesytu.
Na Slovensku pochází první záznamy psíka mývalovitého z 50. let 20. století (1943 Rimavská Sobota).
Krištofík a Denko (2012) uvádí potvrzený výskyt z 30% území s tím, že psík se v současnosti
pravděpodobně vyskytuje na celém území v nižších a středních polohách. V rámci projektu Neovision
nebyl na sledovaných lokalitách psík zaznamenán ani jednou.
Fakt, že v rámci projektu nebyl žádný psík potvrzen, ale z literárních a mysliveckých dat by se měl
vyskytovat na většině projektových lokalit, pravděpodobně není způsoben nevhodnou metodou
monitoringu, ale nízkými populačními hustotami. Fotopasti jsou poměrně spolehlivou metodou
sledování psíků. Avšak výsledky jiných studií naznačují, že psík mývalovitý se v naší krajině vyskytuje
plošně, ale jen ve velmi řídkých hustotách. Absenci záznamů v rámci jednoročního projektu je tedy
možné vysvětlit velmi nízkými hustotami.
Obr. 7. Rozšíření psíka mývalovitého v České republice podle Anděra 2014b.
12
Obr. 8. Rozšíření psíka mývalovitého na Slovensku podle Krištofík a Danko 2012.
Mýval severní
Mýval severní není původní druh v Palearktické oblasti, pochází ze Severní Ameriky. Do evropských
farem na kožešinu se dostal kolem roku 1927, nejprve do Německa. Počet zvířat v chovu i
počet chovů rychle narůstal a v letech 1930–1935 již byli pozorováni první uprchlí jedinci ve
volné přírodě na jihu a jihozápadě Německa. Místy byli mývalové vypouštěni do přírody
záměrně a další se dostali do volné přírody během bombardování na konci 2. světové války
(Anděra & Gaisler 2012).
Obr. 9. Aktuální rozšíření mývala severního v Evropě dle Winter 2006
V České republice byli první mývalové ve volné přírodě zaznamenáni již ve 20. – 30. letech
minulého století. Jednalo se o samostatné jedince uniklé ze zajetí. Po 1. světové válce ale
narůstal počet kožešinových farem a s tím souvisel i narůstající počet těchto živočichů v
přírodě (Anděra & Gaisler 2012). Kromě rozšiřující se německé populace, úniků z chovů a
lokálních pokusů o vysazení (např. u Zvolena) přispěl k rozšíření tohoto druhu na našem území
také zánik většiny chovů u nás po 2. světové válce (Sládek & Mošanský 1985). V období 1991–
13
2012 je hlášen z 13,5 % území (Anděra & Gaisler 2012). Přičemž rozložení záznamů ukazuje na
výskyt dvou větších populací: severozápadní Čechy, kde se jedná pravděpodobně o invazi
z Německa a ve středním a dolním povodí řeky Moravy a jejich přítoků – tedy v projektové
oblasti. V rámci projektu nebyl mýval severní na projektových lokalitách zaznamenán. Na
lokalitě Nové mlýny byl však mýval zaznamenán na plovoucím raftu v roce 2009 (Poledník a
kol. 2009) a dle mysliveckých sdružení je v oblasti Pohořelicka přemnožen
(http://brno.idnes.cz/premnozeni-myvali-na-pohorelicku-dlo-/brnozpravy.aspx?c=A140809_2089336_brno-zpravy_mav)
Na Slovensku byl druh dosud potvrzen z 9 mapovacích kvadrátů (Krištofík a Denko 2012, Obr.
11). U starších i novějších záznamů jde pravděpodobně jen o jednotlivé úniky z farmových
chovů, protože se jedná o jednotlivé záznamy z velmi vzdálených lokalit. V rámci projektu
nebyl mýval na vybraných lokalitách zaznamenán.
Z distribučních dat a výsledků projektu je pravděpodobné, že na české straně pohraničí je
oblast v počáteční fázi invaze, kde se mývali šíří zejména ze středního toku řeky Moravy.
Z projektových lokalit na Slovensku prozatím nejsou žádné aktuální ani dřívější záznamy a ani
z jejich širšího okolí. Vzhledem k poloze a stavu v České republice existuje vysoké riziko, že
mývali se na toto území rozšíří v nejbližší době podél řeky Moravy.
Obr. 10. Rozšíření mývala severního v České republice podle Anděra 2014c.
Obr. 8. Rozšíření mývala severního na Slovensku podle Krištofík a Danko 2012.
14
Legislativa a strategické dokumenty
Mezinárodní úroveň
Invazivními druhy se zabývá řada mezinárodních dohod. Mezinárodní úmluva o biologické
rozmanitosti považuje invazivní druhy za jednu z největších hrozeb biologické rozmanitosti.
Invazivními druhy se zabývá také řada mezinárodních dohod, např. Bernská konvence v
samostatném dokumentu European strategy on invasive alien species (Nature and
Environment, No. 137), kde je mimo jiné kladen důraz na mezinárodní a sub-regionální
kooperaci. IUCN Council v roce 2000 schválil dokument IUCN Guidlines for the prevention of
biodiversity loss caused by alien invasive species.
Na mezinárodní úrovni států střední a severní Evropy existuje online databáze dat týkajících
se invazivních druhů:
NOBANIS – European Network on Invasive Alien Species: www.nobanis.org
Evropská Unie
Na úrovni EU se invazivními druhy zabývají čtyři akční plány pro biodiverzitu. Strategie EU pro
biologickou rozmanitost (EU 2020 Biodiversity Strategy) na období do roku 2020 má jeden z
šesti prioritních cílů boj proti nepůvodním invazivním druhům včetně navržení cílené
legislativy k této problematice. 3.12.2008 Evropská komise přijala Sdělení „Plán strategie EU
pro invazivní druhy“. 9.9.2013 publikoval Evropský parlament a rada návrh „Nařízení
Evropského parlamentu a rady o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazivních
nepůvodních druhů“. Seznam invazivních nepůvodních druhů bude navržen členskými státy
na základě hodnocení rizik a vědeckých dat.
Na Evropské úrovni existují dvě online databáze dat týkajících se invazivních druhů:
EASIN - European Alien Species Information Network: http://easin.jrc.ec.europa.eu/
DAISIE - A pan-European inventory of alien species: http://www.europe-aliens.org/
(Hulme a kol. 2008)
Česká republika
Podle vládního dokumentu Strategie ochrany biologické rozmanitostí ČR (usnesení vlády ČR
ze dne 25. 5. 2005 č. 620) není téma invazivních druhů v současnosti uspokojivě řešeno, např.
neexistuje všeobecná metodika jejich monitorování a likvidace nebo chybí dostatečné finanční
zabezpečení. V současnosti je tato problematika tematicky zařazena pouze do programu Operační
program životní prostředí (a co MZP NNO???, Life??). V dokumentu Státní politika ŽP 2004 – 2010
(usnesení vlády č. 235/2004) je jako jeden s cílů k posílení ekologické stability krajiny uvedeno
vypracování opatření k omezení šíření nepůvodních druhů živočichů.
Česká legislativa řeší problém invazivních živočichů v rámci Zákona č. 114/1992 Sb., O ochraně přírody
a krajiny a v rámci Zákona č. 449/2001 Sb., O myslivosti.
15
Prevence šíření nepůvodních druhů je řešena v rámci Zákona č. 114/1992 Sb., § 5, odstavec 4:
„Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s
povolením orgánu ochrany přírody“ a v rámci Zákona č. 449/2001 Sb., O myslivosti § 5, odstavec 1a:
„V zájmu zachování druhů zvěře se zakazuje vypouštět do honiteb jedince druhů zvěře, které jsou
drženy ve farmových chovech nebo jejich mláďata.
Eradikace či kontrola nepůvodních druhů je řešena v rámci Zákona č. 114/1992 Sb., § 5, odstavec 6:
„Orgán ochrany přírody může rozhodnout v souladu se zvláštními právními předpisy o odlovu
geograficky nepůvodních živočichů, včetně stanovení podmínek.“
Zvláštní právní předpisy v tomto případě jsou:
§ 24a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání,
§ 7 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti
§ 49 odst. 1 písm. v) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči
Přičemž dle Zákona č. 449/2001 Sb., § 14, odstavec 1,f) je myslivecká stráž oprávněna usmrcovat
mývala severního, psíka mývalovitého, norka amerického nebo nutrii říční a další vyhláškou stanovené
zavlečené druhy živočichů v přírodě nežádoucí a dle §35, odstavec 3e) je myslivecký hospodář
oprávněn usmrcovat toulavé psy a kočky, další zvířata škodlivá myslivosti, zdivočelá domácí zvířata a
volně se pohybující zvířata z farmových chovů zvěře.
Dle § 42, odstavec 1) Pokud orgán ochrany přírody rozhodne o odlovu živočichů, kteří nejsou zvěří,
může tento odlov provést za stanovených podmínek osoba oprávněná podle tohoto zákona (držitel
loveckého lístku).
Tedy dle Zákona č. 449/2001 Sb. může invazivní nepůvodní šelmy usmrcovat myslivecká stráž a
myslivecký hospodář. Další držitelé loveckého lístku mohou tyto živočichy lovit až na základě povolení
orgánu ochrany přírody.
Způsoby lovu a usmrcení zvířat jsou stanoveny Zákonem č. 449/2001 Sb. a Zákonem č. 246/1992 Sb.
Slovenská republika
Slovenská legislativa řeší problém invazivních živočichů v rámci Zákona 543/2002 Z.z. o ochrane prírody
a krajiny a v rámci Zákona o poľovníctve č. 274/2009 Z.z.
1. ledna 2014 došlo k novelizaci Zákona č. 543/2002 Z.z. Původní znění zákona platné do 31.12.2013 v
§ 7 „Ochrana prirodzeného druhového zloženia ekosystémov“ v odstavci 1) uvádělo, že „ochrana
prirodzeného druhového zloženia ekosystému zahŕňa reguláciu rozširovania, sledovanie výskytu
a odstraňovanie nepôvodných druhov, ktoré sa samovoľne šíria“ a v odstavci 3) bylo uvedeno, že
„vlastník je povinný ostraňovať invázne druhy“. Podle odstavce 7) tohoto paragrafu seznam invazivních
druhů stanoví vyhláška. Avšak vyhláška platná do 14.6.2014 obsahovala jen seznam invazivních druhů
rostlin a seznam nepůvodních druhů rostlin a živočichů, které je možné šířit, ale chyběl seznam
invazivních druhů živočichů, které je potřebné eliminovat z hlediska ochrany biodiversity.
Novelizací Zákona o ochrane prírody a krajiny zákonem č. 506/2013 Z.z. došlo od 1. ledna 2014
k úpravě problematiky invazivních druhů živočichů. V ustanovení upravujícím „ochranu prirodzeného
druhového zloženia ekosystémov“ (§ 7) je uvedeno, že tato ochrana představuje „reguláciu
rozširovania nepôvodných druhov, sledovanie ich výskytu a odstraňovanie inváznych druhov“. Zároveň
se ustanovil nový § 7a „Nepôvodné druhy živočíchov a invázne druhy živočíchov“, který detailně
upravuje možnosti držení nepůvodních živočichů a povinnosti pro zabránění šíření invazních druhů.
16
§ 7a, odstavec 3) uvádí, že „Orgán ochrany prírody môže povoliť odchyt nepôvodných druhov
živočíchov, ak je to potrebné z dôvodu odvrátenia ohrozenia pôvodných druhov alebo ich biotopov.“
V této věci rozhoduje podle § 65 Ministerstvo životného prostredia SR.
§ 7a, odstavec 5) uvádí, že vlastník, správce, uživatel pozemků, uživatel honitby nebo rybářského revíru
jsou povinni na vlastní náklady odstraňovat invazivní druhy živočichů, které stanoví Ministerstvo
všeobecně závazným předpisem. Novela vyhlášky 24/2003 Z.z. vstoupila v platnost 14.6.2014. Od
tohoto data jsou na Slovensku legislativně ukotvené invazivní druhy živočichů a způsoby jejich
odstranění.
Jako invazivní druhy živočichů je v příloze č. 2 vyhlášky 24/2003 Z.z. uvedeno pět druhů bezobratlých,
devět druhů ryb, jeden druh obojživelníka, dva druhy plazů, jeden ptačí druh a osm druhů savců.
Vyjmenované invazivní šelmy jsou tyto: norek americký, psík mývalovitý a mýval severní. Jako způsob
odstraňování je uveden „individuální odchyt, ulovenie a nakladanie“, přičemž je potřebné postupovat
„ v súlade so zákonom o poľovníctve č. 274/2009 Z.z.“
Podle odstavce 6) § 7a „Orgán ochrany prírody upozorňuje vlastníka pozemku a osoby podľa odseku 5
na výskyt inváznych druhov živočíchov a povinnosť ich odstraňovania.“
V případě druhů, které jsou zároveň lovnou zvěří (t.j. všechny tři druhy invazivních šelem) je však toto
ustanovení problematické. Z uvedených osob jedinou, která může lovit ve smyslu zákona č. 274/2009
Z.z. bez potřeby dalších povolení je uživatel honitby. Ostatní (vlastník, správce, užívatel pozemku, resp.
uživatel rybářského revíru) odstraňovat invazivní druhy šelem nemohou, pokud nejsou zároveň
uživateli honitby. Zákon č. 543/2002 Z.z. však říká, že jsou povinni tyto druhy odstraňovat, proto pokud
by měli dodržovat zákon, musí požádat o povolení lovu dle zákona č. 274/2009 Z.z.
Regionální úroveň
Na regionální úrovni není konkrétně problematika negativního vlivu nepůvodních invazivních šelem
vůbec zmiňována a neexistují žádné strategie či koncepce.
Souhrn a návrhy řešení
1. V současnosti jsou invazivní nepůvodní šelmy v Evropě považovány za nežádoucí a
v řadě zemí jsou prováděna úspěšná i neúspěšná opatření na jejich regulaci. Příklady
dobré i špatné praxe jsou tak k dispozici a v případě plánování strategie i jednotlivých
managementových opatření je k dispozici celá řada zkušeností a je možnost se poučit,
viz Tabulka 1.
2. Z hlediska ochrany hnízdních kolonií ptáků v předmětné oblasti se v případě norka amerického
jedná o aktuální a významný problém. Norek se v oblasti vyskytuje na řadě lokalit a jde o druh,
který v případě hnízdních kolonií ptáků na ostrovech může způsobovat velmi výrazné škody a
ovlivnit celkový vývoj a přežívání těchto kolonií.
3. Psík mývalovitý se v oblasti vyskytuje více méně plošně, ale pravděpodobně jde o druh, který
se v našem prostředí vyskytuje v nízkých hustotách. Psík je ze všech tří druhů nejméně vázán
na vodní prostředí. Jde také o aktuální problém z hlediska výskytu druhu, ale je možné
předpokládat (ne však úplně vyloučit), že v případě psíka z hlediska biologie a ekologie druhu
nejsou hnízdní kolonie racků a rybáků významně ohroženy.
4. V případě mývala severního lze říci, že v předmětné oblasti se jedná teprve o počáteční invazi.
Existují doklady o přítomnosti tohoto druhu v oblasti, ale prozatím se jedná jen o ojedinělé
záznamy. Z jiných oblastí a zahraničních studií je však naprosto zřejmé, že v tomto případě jde
o velký potenciál – populace mývala severního se často vyskytují ve velkých hustotách a i u
vodních ptáků mohou způsobovat výrazné škody. Jedná se tedy o budoucí problém.
17
5. Monitoring je základním kamenem procesu regulace nepůvodních druhů. Monitoring všech tří
druhů invazivních šelem je možný, přestože se jedná o noční živočichy. Spolehlivou efektivní
metodou pro lokální monitoring a zjištění hustot a statutu populace či monitoring vlivu
realizovaných opatření pro ochranu cílových druhů je v případě norka amerického použití
plovoucích raftů a v případě mývala a psíka použití fotopastí. Detail metody a technické
parametry raftů jsou dostupné v Reynolds a kol. 2004 a Poledník a Poledníková 2010. Plošný
monitoring je u všech tří druhů možný formou sběr záznamů náhodných pozorování od
odborné veřejnosti (pracovníci OOP, myslivci atd.).
6. Plošná eradikace je u všech tří druhů obecně velmi komplikovaná a v podstatě nereálná.
Vzhledem k rozsáhlému výskytu všech tří druhů ve střední Evropě existují permanentní zdroje
invazí v okolních regionech/státech. Všechny tři druhy navíc vykazují typický znak invazivních
druhů – flexibilita v ekologických nárocích a jejich chování. Z pohledu základních principů
invaze a regulace biologických invazí je plošné řešení z hlediska efektivnosti možné doporučit
jen v případě mývala severního, který je v regionu v počáteční fázi invaze. Eradikace jakéhokoliv
invazivního druhu je levnější, účinnější a má nejvyšší šanci na úspěch v počáteční fázi invaze
(Lockwood a kol. 2007, IUCN 2000)
7. Regulace lokálních populace je u všech tří druhů reálná, ikdyž je zřejmé, že půjde o proces
finančně a časově náročný zejména z důvodu jeho udržitelnosti. Technicky jsou u všech tří
druhů efektivní zejména živochytné sklopce. V případě lokální akce je potřebné na základě
stanovených cílů provádět cílení intenzivní odlov ve stanovenou dobu a se stanoveným
harmonogramem. Extenzivní odlov je vzhledem k flexibilitě druhů (při nižších populačních
hustotách mají větší vrhy) a permanentnímu přísunu nových jedinců z okolí neefektivní.
V případě ochrany hnízdních kolonií ptáků je možným řešením každoroční intenzivní
krátkodobá regulace v období před hnízděním. V případě managementových akcí typu
regulace druhu je důležité nepodceňovat osvětu odborné i laické veřejnosti, aby byla tato
činnost vnímána jako správný krok.
8. Přestože na mezinárodní a národní úrovni je problematika biologických invazí známa a
strategicky řešena (formou smluv, koncepcí a doporučení) na regionální a lokální úrovni je
tento problém řešen nedostatečně.
9. V obou státech jsou zákony týkající se problematiky invazivních druhů živočichů v některých
aspektech protichůdné či nejasné. Je tedy potřeba z tohoto pohledu zákony upravit. Při
současné úrovni znalostí však nelze jednoznačně říci, jaké je vhodné řešení legislativního a
institucionálního rámce celé problematiky (kdo má být za co odpovědný, kdo má situaci řešit
atd.). V tomto je určitě potřebný konsensus širšího okruhu odborníků a příklady dobré praxe.
Např. je zřejmé, že samotné „povolení“ k lovu určitého druhu nevedlo nikde (v zahraničí)
k zastavení šíření invazivního druhu. Bez dalších podpůrných opatření je tato legislativní změna
nedostatečná. Navíc povolení určitým skupinám k odlovu může mít i výrazná rizika (např.
záměna druhu).
18
Tabulka 1. Příklady eradikačních/regulačních opatření invazivních šelem v Evropě
Invazivní šelma
Norek americký
Země
Estonsko
Norek americký
Skotsko
Norek americký
Španělsko
Norek americký
Mýval severní
Polsko
Psík mývalovitý
Švédsko,
Finsko,
Dánsko
Norek americký
Finsko
Norek americký
Česká
republika
Mýval severní
Německo
Mýval severní
Florida
(USA)
Typ akce
Úplná eradikace na dvou
izolovaných ostrovech;
příprava pro reintrodukci
norka evropského
Regulace na menších
ostrovech a pobřeží; ochrana
hnízdních kolonií ptáků
Regulace na poměrně velkém
území s neustálým příchodem
nových jedinců z okolí;
ochrana populace norka
evropského
Regulace v pěti národních
parcích; ochrana vodních
ptáků; odchyt do pastí
Plošná regulace za použití
systému včasného varování,
využití veřejnosti a sterilních
jedinců
Regulace populace na
ostrovních soustavách;
ochrana vodních ptáků; použití
pastí a psů
Regulace populace ve třech
chráněných územích (NP
České Švýcarsko, PP Černíč a
EVL Šlapanka a Zlatý potok);
odchyt do pastí; ochrana
biodiversity
Regulace v blízkosti Berlína,
ochrana hnízdících ptáků;
odchyt do pastí
Regulace na ostrovech;
ochrana hnízdních kolonií
ptáků a želv
19
Zdroj informací
http://www.lutreola.ee/
Craik 1995, Craik 1997,
Craik 1998, Craik 1999,
Craik 2000, Craik a
Campbell 2000
LIFE 13NAT/ES/001171
LIFE 09NAT/PL/000263
LIFE09NAT/SE/000344
Salo 2014
Metsähallitus
www.alkawildlife.eu
Astrid Sutor,
Sabine Schwarz
Engeman a kol. 2010
Reference
Anděra M. a Gaisler J. (2012): Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia: 288
stran.
Anděra M. a Hanzal V. (1996): Atlas rozšíření savců v České republice. Předběžná verze. II. Šelmy
(Carnivora). Národní muzeum, Praha, 85 str.
Anděra M. (2014a): Mapa rozšíření Neovison vison v České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Libraly
- Biolib. Citováno 7.7.2014. Dostupné na: http://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id38/
Anděra M. (2014b): Mapa rozšíření Nyctereutes procyonoides v České republice. In: Zicha O. (ed.)
Biological
Libraly
Biolib.
Citováno
7.7.2014.
Dostupné
na:
http://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id50/
Anděra M. (2014c): Mapa rozšíření Procyon lotor v České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Libraly
- Biolib. Citováno 7.7.2014. Dostupné na: http://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id49/
Bartoszewicz M. a Zalewski A. (2003): American mink, Mustela vison diet and predation on waterfowl
in the Slonsk Reserve, western Poland. Folia zoologica 52 (3): 225 – 238.
Bartoszewicz M. (2011): NOBANIS – Invasive Alien Species Fact Sheet – Procyon lotor. V: Online
database of the European Network on Invasive Alien Species - NOBADIS. Dostupné na
www.nobadis.org.
Bonesi L. (2006): DAISIE Species Factsheet: Mustela vison. V: Online database of Delivering Alien
Invasive Species Inventories of Europe – DAISIE. Dostupné na: http://www.europealiens.org/speciesTheWorst.do
Bonesi L. a Palazon S. (2007): The American mink in Europe: Status, impacts, and control. Biological
Conservation 134 (4): 470-483.
Craik, J.C.A. (1995): Effects of North American mink on the breeding success of terns and smaller gulls
in west Scotland. Seabird 17: 3-11.
Craik, J.C.A. (1997): Long-term effects of North American Mink Mustela vison on seabirds in western
Scotland. Bird Study 44: 303-309.
Craik, J.C.A. (1999): Breeding success of common gulls Larus canus in west Scotland I. Observations at
a single colony. Atlantic Seabirds 2(1): 1-12.
Craik, J.C.A. (2000): Breeding success of common gulls Larus canus in west Scotland II. Comparisons
between colonies. Atlantic Seabirds 2(1): 1-12.
Craik, J.C.A. a Campbell B. (2000): Bruce Campbell’s islands revidited: changes in the seabirds of loch
sunart after half a century. Atlantic seabirds 2(3/4): 181-194.
Čamlík, G. a Berka, P. (2014): Studie shrnující výsledky ornitologického monitoringu managementových
lokalit projektu Neovision. Zpráva ALKA Wildlife, o.p.s.
Čamlík G., Poledník L., Zápotočný Š. a Poledníková K. (2010): Závěrečná zpráva monitoringu savců
v Přírodní rezervaci Věstonická nádrž na jaře roku 2010. ALKA Wildlife, o.p.s., 11 stran.
20
Červený J., Anděra M., Koubek P., Homolka M., Toman A. (2001): Recently expanding mammal species
in the Czech Republic: distribution, abundance and legal status. Beiträge zur Jagd- und
Wildforschung, Bd. 26: 111 – 125.
Červený J., Daniszová K. a Anděra M. (2007): Současné změny rozšíření norka amerického (Mustela
vison) v České republice. Konference Zoologické dny, Brno 8. – 9. 2. 2007.
Dunstone N. (1993): The mink. T. & A. D. Poyser., UK, London.
Hartman L. H., Gaston A. J., Eastman D. S. (1997): Raccoon predation on ancient murrelets on East
Limestone Island, British Columbia. J. Wildl. Manage. 61(2): 377-388.
Hulme P.E., Roy D., Cunha T. a Larsson T.B. (2008): A pan-European inventory of alien species:
rationale, implementation and implications for managing biological invasions. In DAISIE (eds.)
The Handbook of European Alien Species. Springer, Dordrecht. Dostupné na:
http://ec.europa.eu/environment/nature/invasivealien/docs/pan_european_inventory_ias.pdf
Chytil, J. (2006): Metody monitoringu ptačích oblastí – Střední nádrž VDNM. Dep. AOPK ČR, Praha,
8 pp.
Chytil, J. a Macháček, P. (2006): Metody monitoringu ptačích oblastí – Lednické rybníky. Dep. AOPK ČR,
Praha, 6 pp.
Engeman R.M., Duffiney A., Braem S., Olsen Ch., Constantin B., Small P., Dunlap J. a Griffin J.C. (2010):
Dramatic and immediate improvements in insular nesting success for threatened sea turtles and
shorebirds following predator management. Journal of Experimental Marine Biology and
Ecology, 395 (1-2): 147-152
IUCN SSC Invasive Species Specialist Group (2000): IUCN guidelines for the prevention of biodiversity
loss caused by alien invasive species. Dostupné na: http://www.issg.org/pdf/guidelines_iucn.pdf
Kauhala K. (1996): Introduced carnivores in Europe with special reference to central and northern
Europe. Wildlife Biology 2: 197-204.
Kauhala K. a Auniola M. (2001): Diet of raccoon dogs in summer in the Finnish archipelago. Ecography,
24:151-156.
Kauhala K. a Winter M. (2006): DAISIE Species Factsheet: Nyctereutes procyonoides. V: Online
database of Delivering Alien Invasive Species Inventories of Europe – DAISIE. Dostupné na:
http://www.europe-aliens.org/speciesTheWorst.do
Krištofík J. a Danko Š. (2012): Cicavce Slovenska. Veda, 712 str.
Lockwood J.L., Hoopes M.F. a Marchetti M.P. (2007): Invasion Ecology. Blackwell Publishing, 304 str.
MaCdonald D.W. a Harrington L.A. (2003): The American mink: The triumph and tragedy of adaptation
out of context. New Zealand Journal of Zoology, 30 (4): 421 – 441.
MacDonald R.A., O`Hara K. a Morrish D.J. (2007): Decline of invasive alien mink (Mustela vison) is
concurrent with recovery of native otters (Lutra lutra). Diversity and Distribution 13: 92-98.
Mohr A. a Antczak J. (2014): Predation as a factor determining the effect of breeding waterbirds in the
light of the results of studies in selected lakes of the central part of Pomerania. Conference
“Meaning of invasive species in waterfowl and habitat protection”, Kostrzyn nad Odra, 7 – 10.
5. 2014.
21
Poledník L., Čamlík G., Zápotočný Š., Poledníková K. a Beran V. (2009): Průzkum savců v Přírodní
rezervaci Věstonická nádrž, závěrečná zpráva 2009. ALKA Wildlife, o.p.s., 17 stran.
Poledník L. a Poledníková K. (2010): Monitoring, regulace a eradikace norka amerického v České
republice – metodická doporučení. ALKA Wildlife, o.p.s., 30 stran. Dostupné na:
http://www.alkawildlife.eu/page.php?mx=17_ke-stazeni&ax=82_nepublikovane-odbornezpravy&lx=cz&ft=&us=
Reynolds J.C., Short M.J. a Leigh R.J. (2004): Development of population control strategies for mink
Mustela vison, using floating rafts as monitors and trap sites. Biological Conservation 120: 533543.
Salo P. (2014): American mink in the Finnish archipelago: a review on 20 years of removal and impacts.
Conference “Meaning of invasive species in waterfowl and habitat protection”, Kostrzyn nad
Odra, 7 – 10. 5. 2014.
Sidorovich V. (1993): Reproductive plasticity of the American mink Mustela vison in Belarus. Acta
Theriologica 38(2): 175-183.
Sládek J. a Mošanský A. (1985): Cicavce okolo nás. Vydavateľstvo Osveta. 288 stran.
Wilson D. E. a Mittermeier, R. A. (Eds.)(2009): Handbook of the Mammals of the World, vol. 1,
Carnivores, Lynx Edicions (in association with Conservation International and IUCN), Barcelona:
727 pp.
Winter M. (2006): DAISIE Species Factsheet: Procyon lotor. V: Online database of Delivering Alien
Invasive Species Inventories of Europe – DAISIE. Dostupné na: http://www.europealiens.org/speciesTheWorst.do
Zoellick B. W., Ulmschneider H. M., Cade B. S., Stanley A. W. (2004): Isolation of snake river islands and
mammalian preadtion of waterfowl nests. J. Wildl. Manage. 68: 650-662.
22