Leonard Buffa, obnovitel Teologie svobody, vypráví: v debatě u

Leonard Buffa, obnovitel Teologie svobody, vypráví: v debatě u

OBSAH:
* Zamyšlení s Dalajlamou
* BS v Kutné Hoře
* Karamboly na řece – pokračování
* VÝZVA – Jiří Pilka (2. část)
* Jaký byl seminář ELŠ 2014
* Den zamyšlení 2014 v Praze
* navždy odešli
* informace z webu WAGGGS
* renesanční člověk Albrecht Dürer
____________________________________________________
Leonard Buffa, obnovitel Teologie svobody, vypráví: v debatě u
kulatého stolu, která se týkala náboženství a svobody, jsem
se dalajlámy – s trochou zlomyslnosti, ale také se zájmem –
zeptal:
”Vaše Svatosti, které náboženství je ze všech
nejlepší?”
Myslel jsem, že řekne: ”tibetský buddhismus”
nebo ”východní náboženství”, jež jsou mnohem
starší než křesťanství.
Dalajláma se odmlčel, pohlédl mi do očí, a usmál se... To mě
překvapilo, neboť jsem si byl vědom jízlivosti v mé otázce.
Odpověděl:
”Nejlepší náboženství je to, které tě přivede co nejblíže
k Bohu. Takové, co z tebe udělá lepšího člověka.”
Abych překonal rozpaky z tak moudré odpovědi, zeptal jsem se:
”A co mě udělá lepším?”
Odpověděl:
”Cokoli, co tě udělá více
- soucitným,
- citlivým,
- objektivním,
- milujícím,
- lidským,
- odpovědným,
- etickým.
Náboženství, které tohle dokáže, je pro tebe tím nejlepším.”
Byl jsem chvíli zticha a žasl jsem (a dokonce i teď, když na to pomyslím) nad
jeho moudrými a nezpochybnitelnými slovy:
”Nezajímá mě, příteli, jaké náboženství vyznáváš a zda jsi zbožný, nebo ne.
Důležité pro mne je to, jak jednáš s rodinou a přáteli, jak se chováš v práci,
ve společnosti, před světem... Pamatuj: vesmír je ozvěnou tvých skutků a
myšlenek.”
”Zákon akce a reakce neplatí jen ve fyzice. Týká se rovněž všech vztahů –
k lidem, zvířatům, rostlinám, světu... Jestliže se chovám dobře, dostanu zpět
dobro. Jestliže jednám se zlým úmyslem, vrátí se mi zlo. ”
„Babička a dědeček ti říkali čistou pravdu: vždy budeš mít to, co přeješ i
ostatním. Být šťastný není záležitostí osudu. Je to věc volby.”
1
Nakonec dodal:
”Pečuj o své myšlenky, neboť se z nich stanou slova.
Pečuj o svá slova, neboť se z nich stanou skutky.
Pečuj o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky.
Pečuj o své zvyky, neboť utvářejí charakter.
Pečuj o svůj charakter, neboť ten utváří osud.
A osud – to je tvůj život.”
”Není vyššího náboženství, než je Pravda.”
_______________________________________________________________________________________
Z programu jednání odboru duchovní výchovy v únoru 2014:
- program závěru 4kurzu pro ved. křesť. oddílů
- zhodnocení lednového skaut. semináře 2014
- seznam biblických knih Stezky písmáků 2014
- úkoly ODV na Valném sněmu Junáka
_______________________________________________________________________________________
Betlémské světlo v Kutné Hoře (rok 2013)
V sobotu 21. 12. 2013 jsme se shromáždili na hlavním nádraží v kutné Hoře
očekávajíce příjezd vlaku s Betlémským světlem. Byli jsme tu skauti a věřící
z Kutné Hory, Suchdola a děti jedné barmské rodiny zde žijící. Vlak přijel
(s minutovým zpožděním) za minutu devět ráno. Převzali jsme Světlo od skautů.
2
Všechno proběhlo jako obvykle, rozmnožili jsme
Světlo do všech lampiček a odjeli domů.
V pondělí skauti na Palackého náměstí postavili
týpí přinesli betlémské světlo a zapěli koledy a
samozřejmě příchozím rozdávali Světlo. Proto tu
také byli..
Také světlo roznášeli do domácností, na snímku
u oldskauta Vladimíra Lavického. S přibývajícím
soumrakem plamínky se stávaly výraznějšími.
Do pozdních odpoledních hodin zde bylo slyšet
zpěv a vidět vlastnoručně malovaný betlém.
24. 12. 2013 se konala ekumenická slavnost s předáváním Betlémského světla pod
vánočním stromem.
Na Štědrý den od dopoledne se na Palackého náměstí sešli lidé, aby si mohli
převzít Betlémské světlo, vyslechli biblické čtení a zazpívali koledy. Modlitbu
pronesl J. Uhlíř, na kytaru doprovázel zpěv farář Církve bratrské Miloš Hejzlar
- hlavní pořadatel, s ním spolupůsobil nový farář Českobratrské církve
evangelické Ondřej Zikmund.
Bylo zde odhadem okolo dvou stovek lidi.
Poté Betlémské světlo osvětlovalo kutnohorské kostely a domácnosti.
Ladislav Marek 2013
______________________________________________________________________________
KARAMBOLY NA ŘECE – 10. část
F. J. Stropek – Bobr
Náš rod pochází z kraje pod horou Kluk,
která se zvedá z pásma pohoří Blanského lesa
jako druhá nejvyšší vedle známé Kleti. Zdejší
oblast byla v dávných dobách osídlena keltskými kmeny a stala se jejich poslední nejjižnější výspou. Je mnoho dokladů o jejich
sídlech i božištích Zbytky největšího oppida se
nacházejí v Třísově poblíž Českého Krumlova,
ale na mnoha jiných místech těžili tuhu,
nerosty, v řece Otavě rýžovali zlato atd. Kovy
uměli tavit a dál zpracovávat. Byli výbornými
řemeslníky a tvar mnoha jejich nástrojů se
nezměnil dodnes. Také některé názvy řek
pocházejí od Keltů. Posvátné místo měli
například na skále u Třísova, kde byl později
postaven hrad Dívčí Kámen. Další posvátná
místa se nacházela na hoře Kleť i na sousedním
Kluku, který je obestřen tajemstvím.
Keltové žili v těsném sepětí s přírodou a jejími
cykly. Jejich kněží - druidové - svou moudrost
3
převáděli do života obyčejných lidí prostřednictvím rituálů, z nichž některé v pozměněném významu přetrvávají stále. Rituály
určovaly, jak si udržet životní harmonii.
Uctívali studánky, ale hlavně stromy. Čím byl
strom starší, tím byl posvátnější. Ctili jabloň,
lísku a zvláště černý bez (je zajímavé, že jeho
léčivou moc znali i Slované, kteří si sazenice
černého bezu vždy nesli s sebou do nových
sídlišť). K významným stromům Keltů patřily
také dub, jedle, olše, bříza, jasan a tis. Za
poražení posvátného stromu hrozil i trest smrti.
Keltové dokázali přesně určit roční období,
kdy působí vzájemné síly Země, Slunce, Měsíce
a planet. Pojmenovali je a slavili jako významné svátky – únorový Imbolg, květnový
Beltine, srpnový Lugnasad a listopadový
Samain, označovaly čtyři roční období Mezi
nimi jarní a podzimní rovnodennost a zimní a
letní slunovrat. Přirozený sluneční rok jim
začínal o zimním slunovratu v okamžiku, kdy
Slunce začne stoupat ze svého nejnižšího bodu
po nejdelší noci v roce, která zpravidla nastává
22. prosince a působí až dvanáct dní. Věděli, že
tehdy stoupá křivka nemocnosti a je to období
zvýšené kosmické i zemské radiace, která zatěžuje organismus. V tom období se dodržoval
masový půst k pročištění organismu od bílkovin
a jedla se jen lehká jídla, hlavně z mouky.
Kulaté placky symbolizovaly Slunce, zahnuté
pečivo Měsíc, hvězdice nebeská tělesa a
propletence do kruhu pak uzavřený roční
cyklus. Oblíbeným postním pokrmem byla
maková jídla mající uklidňující účinek.
Jmelí je dnes jen jedním z módních vánočních
dekorací, ale Keltové bezpečně věděli, že se
vyskytuje na místech se zvýšenou zemskou
radiací, kterou jmelí pohlcuje a chrání před ní
strom, kde parazituje. Proto jmelí v období
dnešních Vánoc druidové stínali ze stromů
zlatým srpem na rozložené bílé plátno a jako
ochranný prostředek pak zavěšovali v obydlí.
Keltové nedělali nic, co by nemělo hlubší smysl
přinášející nějaký užitek. O zimním slunovratu
rozvěšovali do větví jehličnanů i po celém
hospodářství zlato a stříbro a zlaté cetinky i
plátky nosívali zavěšené na krku, uších a na
čele. Proč? Opět věděli, že zlato a stříbro
vydávají záření usmrcující bakterie a chrání
proti infekcím.
Keltové, kteří zde žili dávno před příchodem
Slovanů, pro nás byli velkým vzorem především
v ochraně přírody. Když jsme na svých cestách
navštívili keltské sídelní místo u Vltavy anebo
jsme při Otavě prohlíželi sejpy na bývalých
rýžovištích, vždy jsme chlapcům připomínali
přínos Keltů pro oblast, kde žili. Hoši obdivovali americké Indiány, o nichž bylo vydáno
mnoho literatury, ale o Keltech a Slovanech,
kteří také přísně dodržovali určitá pravidla a
pěstovali ve svém společenství dobré vlastnosti
lidí, nevěděli tehdy nic.
S mými dvěma kamarády jsme vedli vodácký oddíl Kotva až do roku 1981. To už nám
přibývala léta a rozhodli jsme se svou činnost
ukončit. Našli se mladší následovníci, kteří měli
jiný styl práce. Námi vypracované zásady a
symboly upadly v zapomnění. Oddíl se zabýval
jen vodačinou, vedoucím šlo především o splouvání řek a o náročnější techniku na slalomové
dráze. Program na cestách, kterému jsme my
věnovali značnou pozornost, se vlastně neprováděl, poněvadž na stanovištích pobývali
většinou jen na jednu noc a po celý den se hlavně jelo.
V roce 1989 jsme iniciovali obnovu skautského střediska a získali jsme zpět naši základnu. Zakládali jsme nové oddíly a získávali
vedoucí. Činnost se rozbíhala a naše „stará
garda“ ještě nějaký čas působila ve vedení
střediska. Vodácký oddíl obnovil můj syn. Byl
to však už oddíl koedukovaný, protože se vedoucími stala dvě zdatná děvčata, která si
přivedla nové členky. Tak se oddíl opět zaskvěl
4
v plné kráse, také pod vedením tří vedoucích,
ovšem ve zcela jiném složení než za naší éry.
Jejich první oddílový puťák se konal na
Lužnici. Druhý připravovali na Vltavě a syn
Jiří chtěl, abych s ním projel trasu a pomohl
mu vybrat a zajistit vhodná tábořiště. Oddychli
jsme si, když jsme konečně dorazili na okraj
Českých Budějovic k jezu u Štecherova mlýna,
kde se mělo končit. Bylo zde krásné místo
k táboření, ale velmi starý jez, z velké části
rámovaný dřevem, značně rozbořený a trčely
z něj klády. Přesto se nezdál nijak nebezpečný.
Následující události nás přesvědčily o opaku.
Byli jsme už na odchodu, když k jezu začala
připlouvat skupina studentů a studentek v kanoích. Neměli bagáž, tu za nimi vezli. Ptali jsme
se jich, kam ještě poplují. Prý už nikam, sem
pro ně přijede asi za hodinu autobus a pojedou
domů. Jejich učitel se rozhodl, že tu poslední
hodinu ještě využijí k nácviku proplutí šlajsnou.
kou na háčku a mladíkem na kormidle prý
najela na začátek protržené propusti, kde o
něco škrtla, převrátila se a proud ji nesl pod
jez. Dívka dole vyplavala, ale hoch se neobjevoval.
Všichni panikařili, brodili se pod jezem, zda
kamaráda nenajdou. Několik jich po jezu doběhlo k propusti a pak začali křičet, že těsně
pod hladinou hocha vidí. Učitel se tam vrhl, ale
do šlajsny se nikdo neodvážil, protože tam voda
proudila a pod hladinou se rýsovaly klády,
jimiž bylo dno šlajsny vyloženo. Učitel pochopil,
že student je tam nějak zaklíněn, proto doběhl
do lodi pro provaz. Udělal smyčku a snažil se ji
jako laso hodit na chlapce, ale proud vždy
provaz odnesl. Skupina studentů bezmocně
přihlížela, ale někteří už nesli tlusté klacky a za
chvíli se přece jen podařilo hocha vytáhnout.
Když jeho bezvládné tělo donesli na břeh, jeden
student nám popsal nehodu. Zadák prý vypadl
z převržené lodě a narazil ve vodě na kládu, ze
které trčely velké hřeby, na něž se nešťastně
nabodl břichem a zůstal uvězněn pod hladinou.
Studenti, kteří se kolem kamaráda shlukli,
pozorovali svého učitele, jak se mu zoufale
snaží dávat umělé dýchání. Bylo to však marné.
Z břicha a úst mu tekla krev a bylo jasné, že už
nežije. Učitel poslal několik hochů do blízkých
stavení, aby zatelefonovali pro záchranku a
policii. Pak se u mrtvého s pláčem zhroutil.
Hoši také plakali a děvčata hlasitě štkala a
naříkala.
Pomalu jsme odešli k autu a mlčky odjížděli
po polní cestě k silnici. Věděli jsme, že neopatrnost na řece se nevyplácí a nic se nesmí
podcenit. Kdyby si učitel nejprve došel pořádně
prohlédnout šlajsnu, byl by viděl, jak je zdevastovaná a nebezpečná a proplutí by jistě
nedovolil. Jeho nerozvážné rozhodnutí zbytečně
zmařilo jeden mladý život.
Dodnes, kdykoli se probírám vzpomínkami,
cítím uspokojení nad tím že jsme na vodních
cestách až úzkostlivě dbali na bezpečnost
posádek. Bohatě se nám to vyplatilo a zaplať
Bůh se nám nikdy nic vážného nepřihodilo.
Se synem jsme se vraceli k autu, které stálo až
za loukou. Byli jsme od jezu už dost daleko,
když jsme uslyšeli zoufalé výkřiky. Nedalo nám
to a zastavili jsme se. Když jsme uviděli panické
pobíhání studentů po jezu a křik sílil, vraceli
jsme se, abychom zjistili, co se tam děje.
Posádky několika lodí už stály pod jezem
nebo vytahovaly kanoe na břeh, ale zmatek byl
na jezu. Ptali jsme se, co se stalo. Kanoe s dív-
= pokračování příště =
______________________________________________________________________________
5
Sestru Evu Šimerovou, dlouholetou odběratelku NDS, oslovil již před časem text PhDr. Jiřího Pilky
(také skautského bratra), a tak navrhla jeho otištění. Uvádíme druhou, závěrečnou část:
Zapomenutá zbraň
Je to výchova - slovo, které nebude vždy dobře vítáno. Na rozdíl od vzdělání zajišťujícího
sumu poznatků jednotlivých oborů, chápu výchovu jako širší systém pomáhající vytvořit životní
postoje, principy soužití, obecnou morálku, hierarchii hodnot. Na rozdíl od vzdělání, které je jistě
nezaměnitelným základem, je výchova opomíjena a někdy posmívána.
Budoucnost vyžaduje změnu myšlení napříč generacemi. Politika, ekonomika, věda apod.
k tomu mohou přispět, ale samy nestačí. Je třeba názory nejen předkládat, ale pomáhat v jejich
osvojování. Roli výchovy s úspěchem a po staletí využívaly církve, dozajista i
komunisté a některé demokratické státy. Je jasné, že výchova může být zneužita jako může být
zneužita věda. Ceká proto úkol kriticky probrat hodnoty tradované východem i západem, církvemi,
politiky, filozofy a vytvořit životaschopný koncept, cosi jako ideový obzor.
Výchova v uvedeném slova smyslu není jen věcí škol, ale mnoha dalších činitelů. Znamená to
například iniciovat všemi způsoby občanské organizace, podporovat hodnotově kvalitní hnutí
mládeže (například skauting), sportovní a umělecké spolky nejrůznějšího druhu.
Je třeba doporučit rehabilitaci učitelského stavu. I ten bývá posmíván, přitom je jedním
z klíčových nástrojů určujících kvalitu budoucích generací. Školství dnes zbytečně bloudí v hledání
nejrůznějších moderních metod, ačkoli by se mohlo velice poučit na osvědčených formách
minulých. Škola by měla dostat větší pravomoci a žáci méně tzv. demokracie. Jejím výsledkem je
častý strach učitele ze žáků, anarchie v kázni. Nenaučí-li se žák dosti výrazné disciplině má. pak
potíže začlenit se v zaměstnání, kde často vládne tvrdá hierarchie, nejednou agresivní soutěživost.
Prvním úkolem škol je učit žáky, výchova byla a zůstává primérně věcí rodičů, na nich záleží
jaký nabízejí vzor chování. Podmínku úspěchu představuje jejich spolupráce s učiteli. Výchova
vytvářející společenské prostředí se týká všech generací a mnoha různých institucí.
Největší problém představují média, hlavně televize a nejrůznější vlivy v oblasti počítačů.
Pasivní absorbování programů, množství násilí, vražd, hrubostí, kriminalistických případů (některé i
varují před kriminalitou, ale nejednou jsou vlastně návodné — co a jak zlého lze udělat). Problémové
působení televize doplňuje bulvár, který je masově čten statisíci dospělých i dětí. Právě média by
měla propagovat elitní osobnosti, nabízet mnohovrstevný pohled na tvůrčí aktivitu nejen
v soutěžích, ale ve sledování vědy a umění, historie, přírody, problémů žen, různých generací, osudy
planety Země. V neposlední řadě kultivovat jazyk.
Vím, že dosavadní podněty lze zařadit pod otřepanou kategorii „jetřebismu“. Přijměme je jako
druh určité inventury některých problémů. Jistě mnozí čtenáři snadno doplní, co je ještě třeba.
Klíčovou otázkou však zůstane odpověď na to - co dělat, jak a kdo?
Výchova?
Důraz na ni se zdá jistě být velmi staromilským. Ovšem není jiné cesty, ekonomické teorie,
volný trh apod. nedovedly za desetiletí společnost k harmonické podobě, nebo alespoň
k relativnímu posunu mravnosti. Kdyby státy věnovaly na rozvoj výchovy, přípravu učitelů, lektorů,
popularizátorů, tisku učebnic, výrobu filmů, CD a DVD, pořádání kurzů, tvorbu televizních,
rozhlasových, počítačových a filmových pořadů jen čtvrtinu toho, co stojí vojenské akce, mohl by se
dostavit kolosální výsledek. Možná by pomalu rostla představa sympatického gentlemana, nebyl by
to už neprůstřelný agent, ideálem ženy by nemusela být pohublá mis ze soutěže krásy, za chytráka
bychom nepovažovali tuneláře, který ošidí stát anebo ukradne milióny a prchne do ciziny, ve
školách by místo agresivity mohl zdomácnět respekt. Bylo by krásné těšit se na oslavu hodnot
života.
Společnost nelze řídit jen zákony, nařízeními, trestními postihy. Potřebuje znovu ohniska
nových myšlenek, třeba i malé buňky uchovávající a šířící lepší způsob života a nová poznání i
spojitost s tradicí. Osobnosti, které nabídnou příklad svým životem, učitele a vědce, kteří obohatí
myšlenkový obzor filozofickou rovinou, umělce nevytvářející jen atrakci, tragédie, drastičnost nebo
sterilní zábavu podle poslední módy. Kéž bychom mohli uvítat početné úspěšné podnikatele, kteří
dobře zváží směr svých sponzorských aktivit.
6
Metody, postupy, legislativa, propagace této myšlenky nemohou být náplní této Výzvy.
Postupy by byly řešitelné, najde se mnoho moudrých lidí ve vědě, církvích, dokonce i v politice, kteří
by mohli nastíněné úvahy dále domýšlet a učinit kroky k realizaci některých návrhů. Jistě to je úkol
na dvě tři generace, ale mělo by se o něm uvažovat. Nesnímatelná a neodmyslitelná je však
odpovědnost úplně každého jednotlivce jak vůči sobě a vlastní rodině, tak vůči společnosti.
Začněme každý u sebe a ve svém okolí. Připojme se k řadě pozitivních aktivit, které u nás existují.
Nebude-li lidská společnost (nebo alespoň její část) usilovat o změnu myšlení, může se
naplnit katastrofální varianta Jaspersovy alternativy.
Vysvětlivka: Karl Jaspers (23. února 1883 Oldenburg – 26. února 1969 Basilej)
byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů filosofie existencialismu teistického směru. Popisuje
psychické typy, které jsou v základu světových názorů. Od roku 1932 formuluje
své názory jakožto názory existencialistické. Člověk je podle něho na ideové
cestě, může se stát alternativně buď nihilistou, skeptikem a může hledat oporu
v konečném (např. autoritářství, hodnotový absolutismus) nebo alternativně ji
hledat v nekonečném, transcendentním.
Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Jaspers .
______________________________________________________________________________
Jaký byl XXIV. seminář Ekumenické lesní školy?
Přes 500 účastníků, řada zajímavých přednášek,
velké osobnosti, velká témata, trocha pesimismu
a hlavně spousta podnětů k přemýšlení.
Článek byl převzat z roverského internetového
časopisu - http://roverground.cz/ ".
BARAKA – ODYSEA ZEMĚ
Program semináře začal v pátek promítáním
filmu Baraka. Film z roku 1992 je velmi
působivou podívanou. Přináší řadu obrazů
úžasných přírodních výtvorů, lidského hemžení
a vůbec života planety Země. Chvílemi se
jednalo skutečně o vizuální orgie podpořené
nádhernou hudbou.
Snímek vřele doporučuji ke zhlédnutí. Při jeho
sledování by bylo nejlépe usednout na gauč
s lahví vína, ale i na židli v jídelně to byl
působivý zážitek.
ZÁZRAK ŽIVOTA (MAREK „ORKO“
VÁCHA)
Orko se stal v průběhu semináře rozhodně
nejčastěji vzpomínanou osobou. Skoro každý
přednášející ho ve svém referátu alespoň
jednou zmínil. Většinou to bylo způsobem: „Jak
už vám říkal Orko“ nebo „doufám, že tu není
Orko a já můžu klidně použít biologický
příměr“.
To je ale vedlejší – zpět k tématu. Přednáška se
zabývala vývojem života na zemi – resp. jak se
zcela různé rody a druhy zvířat vyvinuly
vlastně velmi podobně, i když mezi nimi není
žádná spojitost. Orko ukázal, že různá zvířat
dostala stejná zadání a bylo jen na nich, jak je
splní. Společné znaky tu jsou, ale různé cesty
vedly jinudy. Je to v lidském životě stejné? A je
to dílo „Hodináře s velkým H“ nebo je to
rozhodnutí nás samých?
V pátek večer jsem dorazil do Salesiánského
centra v Praze-Kobylisích.
Seminář sliboval velká jména a lákavé
přednášky, letos vše na téma „Život“.
Patřil jsem zde rozhodně mezi mladší
účastníky, i když soudě podle reakcí okolí se tu
letos sešlo nebývale velké množství právě nás
mladších.
Snad je to signál, že se o duchovní výchovu
v rámci skautingu začíná zajímat i moje
generace.
Popisovat vám dále obecnými frázemi průběh
semináře by byla velká nuda, proto jenom
telegraficky:
dobrý
moderátor,
skvělá
atmosféra, výborná kuchyně, čajovna, výstavy
a nabídka opravdu dobrých knih za ceny více
než lidové.
A teď už konkrétně.
7
Na to už Orko neodpověděl, to si musí každý
rozmyslet sám.
vesmíru, spíše vydává svědectví
nedostatku na zemi.“
DUCHOVNÍ ŽIVOT ČINORODÝCH LIDÍ
(KATEŘINA LACHMANOVÁ)
Pro mne osobně nejpřínosnější přednáška.
Dobrý skautský vedoucí je obvykle prototyp
aktivního člověka. Máme milión aktivit, žádnou
z nich pořádně nestíháme, a když nám někdo
nabídne důležitou práci, je nám nepříjemné ho
odmítnout. Tímto životem trpí naše duchovní
stránka. Nemáme čas se pořádně vyspat, natož
přemýšlet nad vlastním duchovním životem.
Jednou za čas je prostě potřeba vypnout, pustit
práci za hlavu a věnovat se vlastnímu
duchovnu. I to je jeden z důvodů, proč jsem
moc rád, že jsem na začátku zkouškového
opustil učení a vydal se na tento seminář.
Někdy je třeba obětovat v našem životě i dobré
věci, abychom mohli naplno žít. Bez
duchovního života vyhoříme, protože nebudeme
mít pro co většího žít. Otázkou je, jestli tady
mají křesťané výhodu. Nebracíme se někdy
k Bohu jenom automaticky, jako součást
rituálu víry? Víra musí být osobní aktivní vztah
a ne soubor praktik. Když v modlitbě prosíme
Boha o úspěch v tom a tom, nežádáme ho
náhodou, aby sponzoroval naší vlastní
Babylónskou věž? Co dodat? Byla to velmi
inspirující přednáška, která položila před
každého účastníka řadu zásadních otázek o
našem duchovním životě.
VÝCHOVA V MEDIÁLNÍM VĚKU (JIŘÍ
„EDY“ ZAJÍC)
Mnoho přednášek na semináři nehýřilo
optimismem. Ta Edyho byla ale jednoznačně
nejdepresivnější. Začal spoustou příkladů
špatné práce médií. Od vysokých čísel
sledovanosti Novy přešel k Blesku, pustil se do
internetových portálů, hovořil o ztrátě poctivé
novinářské práce, opisování a (úmyslně)
nepřesných interpretacích. Mediální manipulace se stala běžným jevem, protože dnešní
doba stojí na zábavě. Připomněl fakt, že mnohý
novinář obvolává odborníky tak dlouho, dokud
nenajde takového, který jeho tezi potvrdí.
Zajímavé bylo i sledovat pokles důvěry v média
a vývoj idolů našich nejmenších dětí. Místy to
byla skutečně děsivá podívaná. Naštěstí pouze
nekritizoval, ale nabídl i cestu, kterou se při
výchově dětí v oddíle vydat. Ze svých obsáhlých
poznámek vyberu jen několik řádků. Musíme
děti naučit vybírat to podstatné ze spousty
informací, která se na ně valí za všech stran.
Měli bychom se pokusit udržet dotyk s realitou
a ukazovat správné příklady. Když ukážeme
první schod, zbytek bude pro naše děti snazší.
Nejdůležitější je podle Edyho udržet si zdroj
naděje. A pokud nebude naděje v nás –
vychovatelích, bude obtížné učit ji děti. Kdo
chce zapalovat, musí sám hořet.
ŽIVOT VE VESMÍRU (JIŘÍ „DŘÍMAL“
GRYGAR)
Stručný přehled lidského zkoumání vesmíru a
naší snahy najít a kontaktovat mimozemské
civilizace. Rozjímání nad tím, jak postupně
upadáme do skepse a místo vyspělých civilizací
hledáme na Marsu alespoň kapičku vody. Ale
motto vesmírného pátrání „Nepřítomnost
důkazu neznamená nepřítomnost objektu“ žene
výzkum dál a pořád běží mnoho projektů
zkoumající život mimo Zemi. Bez mučení
přiznávám, že na mě postupně padla únava a
vzápětí na to i hlava a z konce přednášky si
pamatuji pouze dvě věci: „Jak se postavit ke
kvantové mechanice?“ „Prostě držte hubu a
počítejte.“ Druhý zajímavý poznatek byl o
UFO. „Jev UFO neříká nic o inteligenci ve
ROZHOVOR O ŽIVOTĚ S KARLEM
SCHWARZENBERGEM
Podtitulek by mohl klidně znít: „S knížetem o
politice, historii, alkoholu, tabáku a dýmkách“.
Kníže Schwarzenberg přijal letos pozvání na
seminář, protože se podle vlastních slov doma
nudí. „Když není vláda, opozice nemá co na
práci“. Na celém vystoupení chci ocenit hlavně
velkou otevřenost, která není u politiků
obvyklá. Dozvěděli jsme se například, že kníže
má stejnou dýmku, jako míval Stalin. Padlo i
pár slov o Ukrajině a drobné skepsi k místnímu
nadšení. Vzpomínal i na Václava Havla a jeho
práci. Těžko se takový rozhovor popisuje,
nejlepší bude se na něj podívat ze záznamu.
Jako nejdůležitější bod bych vybral výzvu, aby
skauti byli aktivními občany a aktivně se
zajímali o politiku.
8
o
jejím
který se nebojí mluvit pravdu o tom, co prožil.
Pokud mám vybrat jednu myšlenku, tak napíšu
tuhle: „Závist je sestřička nenávisti – a to byl a
je základ komunismu.“
VIZE A ŽIVOT NÁČELNÍKA (MAREK
“ČIČA“ BALÁŠ)
Čiča, náčelník chlapeckého kmene, bude
kandidovat do stejné funkce i na blížícím se
Valném sněmu. Pojal tohle sezení jako
prezentaci vize, se kterou bude kandidovat.
Vzhledem k tomu, že tento program už
probíhal v užším kruhu účastníků, měl spíše
formu diskuze. Čiča byl k připomínkám velmi
vstřícný a od publika je doslova vyžadoval.
Bohužel se projevila i deformace Ústředím,
která by se snad dala shrnout slovy: „Když
nevíte, co řešit – řešte kroje“. Takže se řešily i
kroje. Z našeho náčelníka mám ale velmi dobrý
pocit. Navíc si odnáším i moudro jednoho
staršího bratra, které bylo spíše radou do života
než příspěvkem do diskuze. Hned po dopsání
článku beru kladivo a majzlík a půjdu ho
vytesat do nejbližší skály. „Jsem ženatý už 60
let a než jsem se naučil, že musím držet hubu,
chválit a usmívat se, tak jsme se s ženou strašně
rafali – křesťani, nekřesťani.“
Neděle začala bohoslužbou, kterou celebroval
salesián Ladislav Heryán. Celý den byl
z hlediska počtu účastníků výrazně slabší, ale
kdo nebyl, ten prohloupil.
RYTÍŘ NEBO INDIÁN? SVOJSÍK MEZI B.P.
A SETONEM (PETR „VLK“ BERÁNEK)
Poslední téma bylo historické. Byl skutečně
český skauting A.B. Svojsíka v době svého
vzniku mixem zromantizovaných postav
anglického rytíře a amerického indiána? Z
mého pohledu studenta historie se Vlkovi
povedlo velmi pěkně a jednoduše popsat
myšlenkový svět počátku 20. století a uvést
dobré argumenty, proč je původ českého
skautingu spíše britský než americký. Soudě
podle ohlasů z naší skupiny to bylo
srozumitelné i pro dějepisného laika. Celá
přednáška byla už ve velmi uvolněném duchu,
ale přesto podtrhla vynikající dojem z celého
semináře Ekumenické lesní školy.
Ke každé přednášce nebo rozhovoru bych mohl
přidat nějaký superlativ, protože všechny byly
skvělé. Celý víkend byl jedna velká
koncentrovaná inspirace. Seminář byl tématy i
zaměřením určen hlavně pro věřící a starší
skauty, ale věřím, že nezklamal nikoho, kdo se
zúčastnil. Kdo trávil víkend v Praze, a nenašel
si čas alespoň na jedinou přednášku, určitě
může oprávněně litovat. Pokud by to někoho
moc mrzelo, v dohledné době se záznam
z přednášek objeví na:
http://els.skauting.cz/knihovna/.
Příští seminář proběhne zase v lednu. A já si
tak skvělou akci rozhodně nenechám utéct.
http://roverground.cz/2014/01/13/xxiv-seminarekumenicke-lesni-skoly/
ŽIVOT V TOTALITĚ (JIŘÍ STRÁNSKÝ)
Pan Stránský je člověk, který za minulého
režimu hodně vytrpěl. V žádném případě to ale
není někdo, koho komunismus zlomil. Překonal
již 80. rok života a přesto z něj přímo tryská
obrovská energie a neskutečně pozitivní přístup
k životu. Pokud snad ještě existuje člověk, který
se s jeho literárním nebo filmovým dílem o
komunismu neseznámil, tak přestaňte okamžitě
číst tuhle reportáž a běžte do knihovny nebo
zapněte seriál Zdivočelá země. Je to člověk,
DEN
ZAMYŠLENÍ
2014
Odbor duchovní výchovy Junáka a oldskautky a oldskauti z Prahy
zvou sestry i bratry na pražské setkání
v sobotu dne 22. února.
Od 7:30 hod bude sloužena v kostele sv. Ignáce mše za Aničku Švecovou,
od 9.00 hod v učebně Ignáce Raaba ve dvoře Jezuitské rezidence
(vchod u věže kostela sv. Ignáce z Ječné ulice) se bude konat beseda
s pokračováním ve vzpomínání na Lady B. P. i na Zakladatele skautingu B.P.,
spojená s pohoštěním z vlastních zdrojů. Předpokládané ukončení
je ve 13.00 hod. Organizační podporu poskytuje oldskautský klub „JEČNÁ“
pražského střediska MAJÁK.
9
V červenci roku 1950 emigroval do Německa,
neboť mu hrozilo zatčení. Nějakou dobu pak
působil jako misionář v Alžírsku.
Od poloviny 50. lež žil v Mnichově, kde se
nejprve věnoval péči o české krajany a v roce
1965 byl jmenován vedoucím duchovní služby
pro Čechy v Západním Německu.
V roce 1980 převzal náboženské vysílání Radia
Svobodná Evropa v Mnichově, odkud si ho
posluchači pamatují jako „otce Karla“.
Spolu s ukončením vysílání RSE v Mnichově
ukončil svou 35letou činnost pro Svobodnou
Evropu.
Po té žil střídavě v Mnichově a Českých
Budějovicích.
V roce 2012 byl oceněn Řádem T. G. Masaryka
„za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie,
humanity a lidská práva“.
Životní příběh bratra Mons. Karla Fořta – Fíka
si můžete přečíst i poslechnout na stránkách
Skautského století.
Br. Fík patřil k přispěvatelům a také odběratelům našeho měsíčníku.
Na věčnost odešel
bratr Mons. Karel
Fořt – Fík,
skaut, kněz a redaktor naboženského vysílání rádia Svobodná Evropa.
Karel Fořt – Fík se
narodil v roce 1921
v rodině četnického důstojníka v Rožmitále pod
Třemšínem. Za války absolvoval Jiráskovo
gymnázium v Českých Budějovicích. Vstoupil
do skautského oddílu, v době války působil již
jako vedoucí oddílu. Pro svoji skautskou
činnost byl nějakou dobu vězněn nacisty. Po
maturitě začal studovat teologii, studia mu však
narušilo totální nasazení v Linci. Na kněze byl
vysvěcen v červnu 1948 v českobudějovickém
semináři.
Jako kaplan působil ve Vimperku, odkud
spravoval řadu šumavských farností a pomáhal
také uprchlíkům dostat se na Západ.
Viz: http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/50-monsignore-karel-fort-1921/ - jeho příběh
uvádí slova: „Chtěl jsem být partyzánem, ale ve vězení jsem si uvědomil, že vraždění není řešení. Stal
jsem se knězem.“
_______________________________________________________________________________________
Českobudějovické skautky a skauti oznamují, že se v sobotu dne 11. 1. 2014 rozloučili
v přeplněném kostele sv. Jakoba v Týně nad Vltavou
se sestrou Jiřinou Čechovou,
která plna lásky a sebe rozdání nás opustila dne 1. 1. 2014 ve věku 81 let.
Skautská činnost ses. Čechové byla také oceněna členstvím v čestném Svojsíkově oddíle.
10
Při diskusi o setrvání v rámci WAGGGS či vystoupení z této organizace
jistě neuškodí podívat se, jaké jsou vztahy s WOSM v evropském regionu,
kam dosud patří i Junák.
Na 12. Evropské konferenci WAGGGS konané ve
Slovinsku (květen 2007) byl učiněn zásadní krok
ke spolupráci WAGGGS a WOSM. Evropský výbor nově
navrhl, aby vznikl společný program. Oba regionální výbory vyznačily oblasti společného
zájmu, ve kterých se bude rozvíjet 7 témat spolupráce a dohodly organizovat pro jejich uskutečnění společné akce. Důraz se klade na co nejlepší využití dostupných zdrojů, vyloučení duplicit a preferování akcí před
pouhým plánováním.
Klíčová témata:
Jsou identifikována tři klíčová témata, která budou tvořit trojici spolupráce:
1.
SPOLEČNÉ ČINNOSTI
Při společné činnosti získáváme více – a lépe sloužíme našim členským organizacím i národním skautským organizacím. Můžeme více vzájemně těžit z našich
silných stránek a ze zkušeností, které jsme v jednotlivých oblastech získali. Vyloučení duplicit a sdílení zdrojů je třeba za všech okolností. Sdílením
ducha chlapeckého a dívčího skautingu rozvíjíme a posilujeme mladé lidi, aby
byli oddaní, spolehliví, samostatní a aby podporovali své spoluobčany.
2.
VZÁJEMNÉ POCHOPENÍ
Jsme si vědomi toho, že vyvstávají nové trendy, na které potřebujeme reagovat a
v hnutí nastávají nové okolnosti, jež je třeba podpořit. Naše organizace jsou
charakterizovány schopností se učit, avšak pracují neformálním způsobem. Učíme
se konáním a učíme se od sebe navzájem. Všichni potřebujeme být otevření novým
cestám realizace a chápat různost projektů a aktivit, které reálně probíhají
v členských organizacích a národních skautských organizacích – a také poznávat,
jak je sdílet a navzájem si v našem regionu předávat informace.
3.
SPOLEČNÝ RŮST
Sice jsme letitou organizací, avšak stále máme potenciál k růstu. Můžeme získat
více mladých lidí a více dobrovolníků tak, že pro ně naše programy dále
propracujeme a poskytneme jim praktické znalosti. Taková rozvoj nás vede
k tomu, abychom specificky reagovali na potřeby chlapců a děvčat. Nejedná se
však pouze o počty členů – jde také o kvalitu. Můžeme spolupracovat pro rozvoj
kvalitního dívčího a chlapeckého skautingu, což znamená vyšší angažovanost
dospělých dobrovolníků věnujících se mládeži i mladých lidí samotných.
V současné době WAGGGS považuje za důležité,
aby se v Evropském regionu:
 rozvíjelo dobrovolnictví,
 bránilo páchání násilí na dívkách,
 uplatňovala neformální výchova.
WAGGGS má v Evropském regionu 39 členských organizací, reprezentujících 65 národních organizací sdružujících skautky.
Od r. 1990 se připojilo 13 nových organizací ze
střední a východní Evropy a jedna je ve stádiu přípravy vstupu do WAGGGS.
Podpora dívčího skautingu tedy probíhá celkem ve 40 zemích celé Evropy.
Překlad: V. Jech-Kamzík, obrázek – archiv NDS.
11
Slavný grafik a malíř
Albrecht Dürer
(1471 – 1528)
vytvořil
čím
je
magický
tak
čtverec;
výjimečný?
Albrecht Dürer ( * 21. května 1471 Norimberk a + 6. dubna 1528 tamtéž) byl nejen malíř a grafik, ale i
rytec a významný teoretik umění evropského formátu.
Do jeho velkolepého díla patří více než 1100 kreseb, 34 akvarelů, 108 mědirytů a leptů, kolem 246
dřevořezů a 188 maleb. K tomuto rozsáhlému souboru se ještě dnes přidávají nově objevené položky:
8. června 2005 uvedl tisk, že velké okno z barevného skla v kostele Sv. Jakuba ve Straubingu, na němž
je zobrazen Mojžíš přijímající desky zákona, vzniklo podle Dürerova návrhu.
Dürer byl nepochybně mistrem nejvyššího řádu, jako nikdo jiný sklenul oblouk od středověku
k renesanci.
Byl prvním německým umělcem, který psal o svém životě, jako první zacházel s autoportrétem jako se
samostatným žánrem, akvarel a tisk přivedl již v raném stádiu k umělecké a technologické
dokonalosti, jako první v Německu kreslil akty podle živých modelů a jako první podpořil své
praktické dílo umělecko-teoretickými pojednáními.
Ve srovnání s ním obstojí jedině Leonardo da Vinci – ovšem Dürer své výsledky prezentoval podstatně
systematičtěji než Leonardo.
V roce 1525 vydal v Norimberku první knihu o matematice pro dospělé v němčině Uvedení do měřictví
a roku 1527 Nauku o opevňování. Tyto dvě teoretické práce patří spolu s posmrtně vydanými Čtyřmi
knihami o proporci (1528), na nichž pracoval dvacet let, k důležitým pojednáním z oblasti teorie
umění.
V Německu se o době kolem roku 1500 mluví jako o Dürerově epoše, čímž je jeho jméno spojováno
s dobou rozkvětu.
Odkaz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Albrecht_D%C3%BCrer .
V Národní galerii v Praze je jako jeden z jejích největších pokladů umění vystavován monumentální
oltářní obraz Růžencová slavnost z r. 1506 – o sto let později obraz získal císař Rudolf II do svých
pražských sbírek, kde se o něj - přes několikeré ohrožení – dosud pečuje a kde je stále vystaven.
_______________________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků *
* Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1,
vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected] , tel.: 723 963 939) *
* Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. *
* Předplatné pro rok 2013 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. *
* Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč *
* Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. *
* Bez jazykové korekce. *
______________________________________________________________________________________
12