Petrklíč 3/2010 - rímskokatolická farnost kurim

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI
ČÍSLO 3/2010
ROČNÍK V.
Motto: Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám Vám:
Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce.
(Mat 18,10)
Drazí farníci a rodiče,
ještě jednou bych Vám chtěl poděkovat, zvláště Vám, kteří vedete své děti cestou
víry a ukazujete svým příkladem, že duchovní hodnoty jsou základem trvalého štěstí a
pokoje. Víra je ten největší a nezasloužený dar, milost, která nám byla dána; ta
nejvzácnější perla, kterou je možno nalézt těm, kteří po ní touží, a nad ní není nic
vzácnějšího.
Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když
najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. (Mt 13,45)
Přicházíš do klenotnictví. Všude je mnoho nádherných šperků, ale tobě padne do
oka mimořádná perla ve vitríně z bezpečnostního skla. Taková, jakou jsi ještě nikdy
neviděl…
„Co stojí?“ ptáš se prodavače.
„Okamžik, zavolám šéfa…“
A za chvíli již před tebou stojí sám majitel firmy. Začíná trochu ze široka a tyká ti,
jako by tě již, Bůh ví jak dlouho, znal: „Správně jsi postřehl, že jde o zcela mimořádnou,
zvláštní perlu. A zvláštní je i její cena. Ta perla stojí všechno, co máš!“
„Mám něco kolem tří set tisíc,“ pomyslíš si.
„Tak to bude cena za perlu,“ řekne obchodník, aniž by čekal, až nějakou částku
vyslovíš.
„Ale když vám dám všechno, nebudu mít na opravu střechy domu a na…“
„Ty máš dům? Tak i ten bude tvořit cenu za perlu,“ naváže zcela samozřejmě
obchodník.
„No, to nemyslíte vážně! To budu spát v garáži?“
„Aha, tak ty máš také garáž? Ale nemáš ji jen tak, prázdnou…? Usměje se
obchodník.
Vyhrkneš: „A jak se s rodinou dostanu bez auta na chalupu?“ Ale v tom si
uvědomíš, že zřejmě nejen auto, ale i chalupa bude součástí ceny.
„Ano, máš pravdu…,“ pokračuje obchodník. „Je to skutečně zvláštní a výjimečná
perla. A tomu odpovídá i zvláštní cena: vše, co máš. Ber, nebo nech být! Vezme někdo
jiný…“
STRANA 2
Váháš, přemýšlíš, ale nakonec souhlasíš. Vidíš sám, že tahle perla za to stojí.
„Dobrá“, končí obchodník rozhovor. „Takže nyní je všechno, co máš, mé. Konto,
dům, garáž, auto, chalupa, ale také tvá rodina – manželka, děti… Neboj se, nechci ti to
brát. Dobře s tím vším nakládej a hlavně nikdy nezapomeň, komu to nyní patří. A věřím,
že kdybych tě snad o něco z toho v budoucnu požádal, bez váhání mi to dáš…“
(převzato z časopisu)
A tuto vzácnou perlu – víru v našeho Pána Ježíše Krista – vlastníme, ale právě
rodiče jsou pastýři a učiteli svých dětí, aby jim tuto perlu zachovali a předali. Není pro vás,
drazí rodiče, nic důležitější a krásnější než být apoštoly svých potomků. Výchova je láska
a příklad – snažíte se svým životem a slovem o víře s dětmi hovořit a je tímto směrem
vést. Modlíte se za ně a přinášíte za ně i své oběti a vyčerpání. Oplatí nám tuto naší
námahu svou vděčností? Na to se neptáte, dáváte vše zdarma a rádi, tak jak Pán se nám
dal, aniž by vyžadoval odplatu. Zvláště v dnešní době je podstatné vložit do srdcí dětí
lásku a úctu k dobru, spravedlnosti a obětavosti. Výchova je dnes daleko těžší než dříve,
potřebujeme Boží pomoc a dary i ovoce Ducha Svatého.
Abychom vám v tomto úsilí pomohli, učíme na kuřimských školách náboženství od
1. do 9. třídy. V poslední době se podařilo díky Božímu vedení a díky paní ředitelce Mgr.
Slámové umožnit i eticko-náboženskou výchovu přizpůsobenou dětem v mateřské školce.
Myslím, že vždy je dobré již od raných let posílit v dětech víru v dobro a lásku.
Také blanenský pan farář ThLic. Jiří Kaňa, který má na starosti pedagogickou větev
v naší diecézi, nás v tomto podpořil, abychom využili této příležitosti a nevzdávali ji.
Proto bych vás prosil, drazí rodiče, abyste, pokud je to pro vás trochu možné,
umožnili svým dětem posilovat náboženskou víru v mateřských i základních školách.
Proto vás prosím, abyste nás podpořili a umožnili svým dětem v mateřské školce
otevírat jejich srdce k Dobru, Spravedlnosti a Kráse.
Doposud byla tato výuka na školce na Komenského ulici, budeme jednat s paní
ředitelkou mateřské školy v Kuřimi o další možnosti, aby se k dětem dostalo této výuky.
Musíme si uvědomit, že náboženství není kroužek, ale způsob života podle vzoru
Ježíše Krista.
Děkuji za pochopení a doufám, že po prázdninách budeme moci zahájit další
hodiny na mateřských školách.
Abyste se správně rozhodli, k tomu Vám žehná
Váš farář
Duchovní téma
Posledního června v evangeliu čteme Mt 8,23-27:
Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři velká bouře, takže
loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň
nás, nebo zahyneme!“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil
větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají
větry i moře?“
Ježíš nastoupil na loďku… I my nastupujeme na loďku svého života. Ne vždycky
nás čeká klidná nerušená plavba prožívaného dne. Mnohé dny jsou naplněné naším
stereotypem, který je často narušen něčím těžkým, co ani nečekáme. Někdy je dokonce
denní stereotyp narušen zápasem se sebou samým – hříchem.
Snažme se i o prázdninách být v Boží blízkosti. Slova evangelia „on spal“ jsou slova
STRANA 3
plné důvěry k Bohu – Nebeskému Otci. Tak pociťuji roli Ježíše v tomto slově, který
důvěřuje svému Otci a neleká se žádné zkoušky.
V dnešní době bojujeme s různými katastrofami, bouřkami, povodněmi… Ale jsou
tady i jiné bouřky, které nás ničí víc než ty předešlé. A tou bouřkou je každý náš hřích.
Když pocítíme projev takovéto bouřky, prosme Ježíše, aby nás zachránil. On nám chce
pomáhat, jen musíme důvěřovat.
Hanka
Benefiční koncert v kuřimské farnosti
Letošní
jubilejní
ročník
30.
Brněnského
varhanního
festivalu
naplánoval, kromě koncertů v Brně a
okolí, také jeden koncert, který proběhl
v městě Kuřimi. Ke spolupráci na
organizaci benefičního koncertu byli
Společenským centrem města Kuřimi
přizváni skauti a Římskokatolická farnost
Kuřim. Koncert duchovní hudby proběhl
v kostele sv. Máří Magdalény dne
osmého června 2010 za účasti asi
sedmdesáti posluchačů. Interpretkami
americké a české duchovní hudby byly
Joan De Vee Dixon (varhany) a Kristen
Cooper (hoboj). Výtěžek koncertu cca
osm tisíc korun byl skauty zaslán na
potřeby školy a internátu do indického
města Deodurga, kde nyní působí jako
dobrovolníci
manželé
Dvořákovi
z Moravských Knínic.
Před zahájením koncertu přijela
televize z Brna, která natočila rozhovor
s interpretkami.
Americká varhanice Joan De Vee
Dixon je profesorkou na Forstburg State
Univerity
v
Marylandu.
Pravidelně
absolvuje turné po Spojených státech,
Anglii,
Francii,
Izraeli,
Palestině,
Japonsku i ČR. V nedávné době hrála
v Temple Church v Londýně, v Oxfordu,
v Americké katedrále, v katedrále sv.
Marka v Benátkách, v katedrále sv.
Ondřeje v Tokiu. Kristen Cooper působí
jako hlavní hobojistka v Minnesota
Symphonic
Winds,
který
působí
v Minneapolis.
Z uvedeného
výčtu
vyplývá, že jde o významné hudebnice,
které navíc programově provozují hudbu
v menších městech. V jednom rozhovoru
Joan De Vee Dixon vyznává:
„…Je důležité nabízet koncerty
v malých i velkých městech... A protože
jsem sama z malého městečka, vážím si
malých obcí, které si libují v hudbě. Jsem
vděčná za všechny příležitosti, které se
mi naskytly, malé i velké...“
V rámci
koncertu
proběhla
vernisáž výstavy „Dobré ráno, Indie“ ve
věži oratoře kuřimského kostela. Uvítali
jsme proto, když kameraman zamířil do
věže oratoře, prohlédnout naši výstavu a
natočit rozhovor s kuřimskými skauty.
Před zahájením koncertu proběhlo
promítání krátkého videa o škole a
v městě
Deodurga,
kam
internátě
směřoval finanční příspěvek z koncertu.
Video natočili manželé Dvořákovi, kteří
v Indii působí. Ti byli na koncert
upozorněni a tak neváhali a poslali z Indie
zdravici v angličtině, kde se přestavili,
poděkovali umělkyním a zároveň sdělili
na jaké účely bude využit výtěžek
z koncertu. Po této krátké prezentaci
proběhlo uvedení koncertu panem Jiřím
moravským Brabcem za město Kuřim a
uvítání posluchačů a interpretů jménem
kuřimské farnosti.
A pak už v zešeřelém chrámě
zněla jen nádherná hudba. To, co do ní
její autoři vložili, se přeneslo i na
přítomné. Zvuková kombinace hoboje a
varhan je méně obvyklá a opravdu
nádherná.
Je smutné, že přes náležitou
propagaci koncertu byla účast místních
zcela minimální.
Elvíra
STRANA 4
Rozhovor
Do tohoto čísla nám rozhovor poskytli bohoslovci, kteří nás nedávno navštívili.
Vážený pane Jaroslave a Marku, přišli jste do kuřimské farnosti na výpomoc
s pastorací a já si vás dovolím za vaši pomoc trochu vyzpovídat.
Úvodem Vás poprosím, abyste se nám trochu představili.
Jmenuji se Jaroslav Rašovský. Bydlím v malé vesnici jménem Kožichovice, která
spadá do farnosti Třebíč-Jejkov. Je mi 22 let a před nástupem do semináře jsem
vystudoval Katolické gymnázium v Třebíči.
Jmenuji se Marek Coufal. Pocházím z farnosti Mašovice u Znojma. Je mi 34 let a
pracoval jsem v zemědělství jako řidič.
Co bylo pro vás rozhodujícím impulsem pro povolání kněze?
J: Na počáteční volání ke kněžství jsem odpověděl okamžitě kladně. Ale jak se mi
to postupně rozleželo v hlavě, začal jsem od toho ustupovat. Což vedlo k tříletému
marnému boji, kdy jsem se snažil Bohu dokázat, že se prostě spletl. Za rozhodující impuls
bych asi považoval svoji prohru v tomto boji, kdy jsem padl na kolena a začal jsem se
modlit za svoje kněžské povolání.
M: Poznání, kde mě chce Pán mít.
Co očekáváte od svého budoucího povolání?
J: Pro povolání kněze je nejdůležitější plná odevzdanost Bohu a skrze Něj i všem
lidem. Proto jsem se nikdy neptal a nepřemýšlel o tom, co můžu od kněžství očekávat. Ale
naopak se snažím hledat to, co Bůh skrze tuto službu očekává ode mne.
M: Pomáhat lidem dostat se co nejblíže k Bohu, být jim nablízku v životních
nesnázích a ukazovat na pravý smysl našeho života.
Mohli byste nám stručně popsat život v semináři?
V kněžském semináři žijeme podle řádu, který nám udává režim každého dne.
Vstáváme každý všední den deset minut před šestou hodinou. Od čtvrt na sedm se
modlíme ranní chvály a po nich následuje rozjímání nad Písmem a mše svatá. Po ní
jdeme na snídani a od půl deváté nám začínají přednášky na fakultě. Pět minut po jedné
máme oběd a po něm se buď vracíme do školy, nebo máme samostudium v semináři. Ve
čtvrt na sedm se modlíme nešpory a po nich je večeře. Od osmi hodin je další
samostudium. Některé dny je modlitba růžence nebo nácvik zpěvu. V devět hodin se
modlíme kompletář, dostaneme punkta k rozjímání na další den a jdeme spát. Víkendy
jsou většinou volnější. Ranní program je podobný, ale odpoledne už máme osobní volno.
Je nedostatek kněží. Vnímáte to také tak? Kolik bohoslovců se v současné
době připravuje na kněžství?
J: To, že je nedostatek kněží, samozřejmě vnímám. V semináři se připravuje ke
kněžství jednapadesát bohoslovců, což samozřejmě není žádné převratné číslo. Ale kněží
byl kromě několika výjimek nedostatek v každém století, takže to není jen problém dnešní
doby. A hlavně: Bůh si povolává ke kněžství tolik lidí, kolik potřebuje.
M: Dnes se připravuje za moravskou provincii ke kněžství 50 bohoslovců.
Kněží dnes sice nemáme mnoho, ale pokud o ně budeme Pána usilovně prosit, tak
je dostaneme.
STRANA 5
Je nějaký světec nebo osoba, která vás inspirovala pro Vaši cestu?
J: Pro cestu ke kněžství mě velmi inspiroval P. Ervín Jansa. Jemu jsem jako
prvnímu řekl svoje rozhodnutí a na něm jsem viděl, jak se člověk může naprosto odevzdat
službě Bohu a lidem.
M: Neřekl bych. Je ovšem dobré mít nějakého duchovního vůdce, ať už se potom
vydáte na jakoukoli životní cestu.
Myslíte si, že Vás Pán vede k nějaké určité podobě naplnění kněžské služby,
jako např. misii, službě konkrétním lidem, angažování v diecézi, nemocnici apod.
J: Nad tímto zatím nepřemýšlím. Pokud mě Pán chce mít na nějakém konkrétním
místě, dá mi to vědět.
M: Momentálně nevím, ale není nic vyloučeno.
Děkuji vám za rozhovor a přeji vám hodně darů Ducha Svatého na vaší cestě
s Pánem.
Hanka
Reportáž z přednášky PhDr. Jiřiny Prekopové
Pouhá moje zvědavost mě přiměla,
abych se přihlásila na přednášku paní
Jiřiny Prekopové. Dva měsíce před
konáním přednášky jsem potkala v Brně
kamarádku, která mi sdělila, že se jde na
tuto akci přihlásit, protože by prý už
nemusela získat lístek.
Po sdělení této informace jsem
kamarádce začala klást otázky:
Co je to za přednášku? Proč je o ni
takový zájem a to i přesto, že se platí
vstupné? O čem bude? Kdo ji pořádá?
Kamarádka
mně
na
sérii
mých
všetečných otázek odpověděla jednou
větou: „Přihlas se, přijď a uvidíš.“ Tato její
odpověď a k tomu moje veliká zvědavost
způsobily, že jsem neváhala a objednala
si lístek v recepci Centra pro rodinu a
sociální péči na Josefské 1 v Brně. Tam
jsem se také zeptala na obsah témat
dané přednášky. Paní, které jsem se
ptala, se asi cítila dotazem zaskočena a
její výraz v obličeji ve mně vzbudil dojem,
že tato otázka raději neměla být ani
z mých úst vyslovena. Odpověď: „Přece
to bude přednáška paní Prekopové…“
začala nahrazovat moji zvědavost
pochybnostmi, obavami a nejistotou, zda
jsem sto padesát korun investovala
dobře.
Před
blížícím
se
termínem
přednášky jsem si shrnula, co vlastně vím
o přednášející, paní PhDr. Jiřině
Prekopové. Věděla jsem, že tato dáma,
původem ze Zlína, v Německu rozvinula
myšlenku pevného objetí. Napsala
několik zajímavých knížek na dané téma.
Moc toho tedy nebylo, a proto jsem se
snažila doplnit své znalosti pomocí
internetu. Objevila jsem vlastní webové
stránky
paní
Prekopové:
http://www.prekopova-pevneobjeti.cz/.
Den konání přednášky je tady a já
přicházím do budovy ombudsmana
v Brně. Jsem tu pět minut před začátkem
přednášky. U vchodu do přednáškové
místnosti stojí paní, která každého
příchozího osobně vítá. Díky svému
brouzdání po internetu v ní poznávám
paní Prekopovou, a tak jsem ráda, že se
neřadím k příchozím, kteří jí namísto
podání ruky na přivítání dávají vstupenku.
Pohodlně se usadím a s napětím
očekávám náplň a úroveň přednášky.
Přednáška
začíná.
Z přednášející
vyzařuje vstřícnost, energie, pozitivní
naladění a já jen plně soustředěna a
s obdivem
poslouchám
vyprávění
jednaosmdesátileté
ženy.
Paní
Prekopová uvádí názorné příklady, živě
STRANA 6
gestikuluje (nevím, co hraje za divadlo?),
ochotně odpovídá na dotazy. Publikum se
směje,
je
nakaženo
optimismem
přednášející, a dokonce i zpívá. To vše
dokázala paní Prekopová vyburcovat
v množství asi dvou set lidí různého věku.
Dovolím si říci, že nejen pro mě, ale i pro
ostatní příchozí, to bylo excelentní
povídání, při němž jsme si ani
neuvědomili, že probíhá tři hodiny
s jedinou pauzou.
Předcházející poněkud dlouhý a
obecný úvod si
kladl za cíl vás
čtenáře nepatrně
seznámit
s činností PhDr.
Jiřiny Prekopové
a nalákat na její
webové stránky,
knihy
či
přednášku.
V následujících
řádcích se vás
pokusím stručně
s obsahem dané
přednášky
seznámit.
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem
jako dítě, smýšlel jsem jako dítě,
usuzoval jsem jako dítě, když jsem se stal
mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
Kor 13,11
Tato slova byla stěžejní a výchozí
pro téma přednášky. Úvodem paní
Prekopová
uvedla
častý
příklad
neposlušnosti dítěte a reakci maminky na
tuto neposlušnost. Tato maminka byla na
dítě velice hodná a snažila se mu
domluvit. To vše by bylo v pořádku, dle
paní Prekopové, kdyby výchova tohoto
dítěte
vycházela
z jejího
vnitřního
přesvědčení.
Avšak
ona
vychází
z vnitřního vzdoru. Matka dítěte říká
k výchově:
„Snažím se být na své dítě hodná,
protože jsem měla velice přísnou
výchovu, rodiče mě utiskovali, musela
jsem poslouchat, nechci být taková na
své děti, snažím se být jiná…“ Tato
maminka není smířená s postoji svých
rodičů, stále proti nim bojuje, je vlastně
dítě,
které
vzdoruje.
Přednášející
k danému příkladu uvedla, že se snažili
naučit mladé lidi metodu pevného objetí,
ale často narazili na jednu velkou
překážku. Těmto dospělým lidem, kteří už
vychovávají vlastní potomky, chybí
smíření s rodiči. Nesou si s sebou do
vlastního života důsledky bolesti z dětství,
které nejsou zpracovány. Dospělý, který
se
bude
ženit
nebo vdávat, musí
nalézt
svou
identitu, umět se
s druhým sjednotit
a naučit se vzájemné
podpoře.
Aby toto mohl
splnit a zvládnout,
je třeba přijmout
dospěle
i
své
vlastní
rodiče.
Úcta k vlastním
rodičům
vede
k vlastní identitě.
Člověk
dostává
osud z otcovy strany a osud z matčiny
strany. Je dobré vědět, že můžeme dělat
chyby a i rodiče mohou dělat chyby. Říká
se, že mistr roste na chybách.
Paní Prekopová nám předvedla
krátkou názornou ukázku terapie, kterou
procházejí lidé se zkušeným odborníkem,
aby se dokázali se svými rodiči usmířit.
Na přednášce jsme si mohli alespoň část
této terapie vyzkoušet: Hlavní je poloha
těla, sedí se nebo leží a ruce jsou křížem
– jedna ruka na srdci (láska), druhá na
žlučníku (bolest, vztek). Člověk musí mít
kontakt sám se sebou. Po uvedení do
klidu následuje třikrát hluboký nádech a
výdech. Pak se prochází třemi fázemi.
První fáze je utvářena ze vzpomínek, na
něco konkrétního, na nějaký bolestný
zážitek s rodičem. Tak hluboko procítíme
tuto nepříjemnou vzpomínku, že se uvnitř
nás vytvoří pocit smutku a bolesti.
STRANA 7
Prožíváme tento pocit. Poté následuje
druhá fáze – pochopení. Otázka, která
nás provází: „Proč jsi tenkrát nebyla jiná,
nebyl jiný?“ Uvědomění si, jakou výchovu
a co sám můj rodič zažil ve svém dětství,
co vše dostal, aby mohl dávat. Po této
fázi následuje třetí krok a tím je smír.
Ano, měl(a) jsi to hodně těžké a já to již
jako dospělý chápu. Vidím tvou situaci
dospělýma očima. Chápu osud svého
otce a matky. A odpouštím jim. Mohu jít
za nimi konkrétně i vnitřně v představách,
když už třeba nežijí. Můžeme sdělit:
chápu Tě (mámo, táto) a beru do svého
srdce, cítím tvůj těžký osud a přijímám se
vším.
Slova, která zazněla na této
přednášce, mě hodně oslovila. Paní
Prekopová upozornila, že přijetí našich
rodičů se odráží i ve vztazích k ostatním,
především k partnerovi a k dětem. Na
závěr uvádím část citace paní Prekopové
ke sporu dvou lidí: „…a když jsou plni
vzteku a rozčarování, že by nejraději
zařvali ‚nech mě na pokoji!‘, ukázali tomu
druhému záda a přibouchli za sebou
dveře, měli by si umět zapovědět
instinktivní nutkání k útoku a k útěku a
podržet se v náručí, aby vyplavili všechnu
nahromaděnou bolest a zase se jako
milující lidé našli.“
„Netrvám na tom, aby ses měnil. Mám tě ráda tak, jak jsi. I s tvými nedostatky. Ale
chci, abys věděl, jak mi při tom je.“
Elvíra
Cesta časem
Z historie kuřimského kostela
Chceme vás provést v naší cestě časem od začátku 20. století až do našich dnů:
L.P. 1915 Do farnosti nastupuje P. Josef Buchta a působí zde až do roku 1922
Za 1. světové války zrekvírovány 4 zvony z věže farního kostela
L.P. 1922 Nastupuje do farnosti P. Josef Dvořák, pozdější kuřimský děkan a působí zde
až do své smrti 14. 3. 1954
Pořízen zvon od firmy R. Manoušek z Brna Husovic (37 kg)
L.P. 1923 Elektrické osvětlení kostela
L.P. 1924 Bleskem poškozená báně a kříž byly opraveny, opatřeny schránkou
s písemnostmi a 12. září vyzvednuty na věž kostela
V tomto roce uděluje brněnský biskup Norbert Klein biřmování
Na Vánoce tohoto roku bylo instalováno v kostele elektrické osvětlení hlavního
oltáře.
L.P. 1930 Brněnský biskup Josef Kupka uděluje biřmování
18. května proběhlo svěcení dvou nových zvonů (Emanuel 735 kg, Cyril a
Metoděj 413 kg) od firmy R. Manoušek z Brna Husovic
5. října posvěcena socha P. Marie Lurdské a kříž před kostelem
Během tohoto roku vystoupilo z naší farnosti 140 lidí
L.P. 1932 Generální oprava fary, nová okna, střešní krytina, fasáda
L.P. 1937 Svěcení orelského praporu
L.P. 1940 Primice P. Josefa Večeři z Moravských Knínic
L.P. 1942 Zrekvírovány 3 zvony, ponechán jediný zvon z roku 1888
L.P. 1952 V listopadu opravena krytina kostelní věže
STRANA 8
L.P. 1954 Do farnosti nastupuje P. Antonín Uher
1. května odchází z farnosti poslední kuřimský kaplan (od roku 1740 jich ve
farnosti působilo 58)
L.P 1955 V srpnu byla provedena oprava střechy a okapových žlabů, nová elektrická
instalace v kostele
L.P. 1957 8. 12. posvěcen zvon sv. Antonín (380 kg), pořízen z dobrovolné sbírky farníků
L.P. 1958 Kostel vymalován, původní pozdně barokní malba byla odstraněna a interiér
kostela vymalován podle návrhu architekta Madelmiciera z Brna
Instalovány elektrické pohony zvonů
L.P. 1963 Do farnosti nastupuje P. Emanuel Valoušek
L.P. 1967 Na velikonoce poprvé v Kuřimi slavena mše tváří k lidu
L.P. 1969 2. května biskup dr. Karel Skoupý uděluje v kuřimském kostele svátost
biřmování
L.P. 1970 Do farnosti přichází P. Jan Hřebíček, který se snaží duchovně vést farnost
v obtížné době normalizace
L.P. 1971 Provedena generální oprava fasády kostela
L.P. 1973 Proveden soupis movitých umělecko-historických památek v kostele sv. Maří
Magdaleny
L.P. 1976 Provedena generální oprava elektrického rozvodu v kostele
L.P. 1977 Do farnosti nastupuje P. Bohumír Chladil, který působí do své smrti v roce
1978
L.P. 1978 Do farnosti přichází P. Václav Peša
L.P. 1981 Nová okna kostela
L.P. 1982 Provedeno malování interiéru kostela
L.P. 1983 Primice P. Dušana Hladíka
Administrátor brněnské diecéze P. Ludvík Horký uděluje ve farnosti biřmování
Pořízeny nové vchodové dveře do kostela
1987Nová fasáda věže
1988
L.P. 1990 Položena nová hliníková krytina na lodi kostela
L.P. 1993 23. května umírá P. Václav Peša
Do farnosti přichází P. Jiří Krpálek
14. června biskup Mons. Vojtěch Cikrle uděluje biřmování
L.P. 1995 Opravena fasáda kostela
L.P. 1996 Provedeno statické zajištění kostela pomocí železobetonového věnce
L.P. 1997 29. června primice P. Pavla Merty
L.P. 1998 5. července primice P. Michala Macka
17. srpna se uskutečnila výměna věžní kopule. Šlo o unikátní akci, kdy za
pomoci těžkotonážního jeřábu stará kopule byla snesena a nahrazena novou.
L.P. 1999 Po 213 letech zrušeno děkanství kuřimské (založeno 1786)
Farnost kuřimská připojena k děkanství tišnovskému
Výměna zvonové stolice
L.P. 2001 Provedena generální oprava varhan
L.P. 2005 21. května biskup Mons. Vojtěch Cikrle uděluje biřmování
L.P. 2007 Pan farář P. Jiří Krpálek obdržel titul Monsignore
V neděli 17. června se v naší farnosti koná první farní den
Zdroj: Farní kronika
RFS
STRANA 9
Pozvání na výstavu „Dobré ráno, Indie“
Těší mě, že vás opět můžeme
pozvat do oratoře našeho kostela na
novou výstavu s názvem „Dobré ráno,
Indie“. Výstava byla otevřena k příležitosti
uspořádání čtvrtého farního dne 6. června
2010. Oficiální zahájení ovšem proběhlo
o dva dny později, kdy se konal v naší
farnosti benefiční koncert, jehož finanční
výtěžek putuje do Indie. (více Benefiční
koncert v kuřimské farnosti)
„Jeden z nejúžasnějších pocitů na
světě je vědomí, že každý z nás může
pomoci. Kdyby si každý uvědomil, co
může pro tuto situaci udělat, namísto
toho, jaké zbytečnosti dělá, svět by byl
lepší.“
Manželé Dvořákovi odjeli na rok,
v rámci projektu Adopce na blízko, do
indického
státu
Karnataka.
Jako
dobrovolníci pomáhají Saleziánům při
výchově, učení a trávení volného času
dětí, které přicházejí do školy v městě
Deodurga, kde Saleziáni v roce 2001
postavili a otevřeli školu s internátem.
Postavit školu, zaplnit ji dětmi a začít
vyučovat se může zdát jednoduché, ale je
potřeba si uvědomit, že tamější poměry
jsou jiné než u nás. V dané oblasti je
vysoká nezaměstnanost, chudoba a
negramotnost.
Název výstavy „Dobré ráno, Indie“
je převzat z prvního dílu reportáží, které
pravidelně manželé Dvořákovi uveřejňují
na
svých
webových
stránkách
http://www.kdvorak.wz.cz. Všechny jejich
reportáže si můžete prohlédnout a přečíst
na
výstavě
ve
velkém
formátu.
Případným zájemcům deník reportáží
nabízíme k zapůjčení domů. Během
výstavy máte také možnost shlédnout dva
filmy, které jsou natočené přímo na místě.
Chloubou naší výstavy jsou nádherné
fotografie se zajímavými a mnohdy
vtipnými popisky od autorů fotografií.
Všechny obrázky nafotili Maruška a Karel
za svého již asi desetiměsíčního pobytu
v Indii. Fotografie jsou zapůjčené z Velké
Bíteše od rodiny Dvořákových, která je
použila na výstavu v rámci Noci kostelů.
Tato výstava měla velký úspěch. Naši
výstavu také provází indická hudba.
Protože tato výstava je v pořadí
třetí, která se v oratoři kuřimského kostela
koná, dovolím si zhodnotit návštěvnost
těchto výstav. První výstava uskutečněná
v minulém roce na téma ohlédnutí za
návštěvou papeže Benedikta XVI. v ČR
byla provázená neúčastí farních rodin
s dětmi, a to i přesto, že v rámci výstavy
byl připraven program pro děti. Důvod
neúčasti jsem si vysvětlila, že na novinky
(doposud se v kuřimském kostele žádná
farní výstava nekonala) si lidé musí
STRANA 10
zvyknout. Druhá výstava byla velmi úzce
zaměřená s názvem „Kristův služebník
uprostřed nás“, věnována Roku kněží.
Návštěvnost střední generace byla
minimální.
Současná výstava „Dobré ráno,
Indie“ se zatím těší přízni seniorů
kuřimské farnosti, kteří se nenechají
odradit příkrými schody vedoucími na
oratoř a po mši svaté se přicházejí na
výstavu podívat. Těmto návštěvníkům
upřímně děkuji, neboť je to pro nás,
pořadatele, určité znamení, že podobné
akce mají v kuřimské farnosti své místo a
význam. A co vy ostatní, nepřidáte se?
Výstava si klade za cíl oslovit všechny
generace. Domnívám se, že se vám
všem vyplatí vystoupat několik schodů a
spatřit nádherný barevný svět, plný
radostných a spokojených tváří lidí,
rozzářených očí dětí, které si získají vaši
přízeň, stejně jako živé a rytmické tóny
indické hudby. Můžeme pozorovat
rozmanitost života a uvědomovat si
kontrast vnitřního bohatství a vnější
chudoby.
Srdečně vás na výstavu zvu nejen
jménem svým, ale i jménem manželů
Dvořákových a Saleziánů v Indii, díky
nimž se můžeme seznámit s jednou
z nejchudších oblastí v Indii. Výstava je
otevřena každou neděli po mších svatých
do konce července. Na setkání s vámi se
těší organizátoři výstavy, manželé
Sedmíkovi a Jana Němečková.
Elvíra
Tip na výlet
Nechte se zlákat k návštěvě
poutního místa Tři kříže, které se nachází
v severní
části
přírodního
parku
Podkomorské lesy v blízkosti obce
Chudičce. Toto místo vás dozajista
okouzlí svojí prostotou, ale také
vznešeností chrámu přírody.
Zamíříme-li zpět do historie,
můžeme se v pramenech dočíst, že zde
původně stávala dřevěná cyrilometodějská kaple Sv. Kříže zrušená roku 1784
nařízením císaře Josefa druhého. Císař
svými dekrety tehdy rušil mimo jiné
kostely, které nestály v obcích.
Na místě, kde stávala kaple, byly
později vztyčeny tři dřevěné kříže, podle
nichž dostalo toto poutní místo své
současné pojmenování. Od roku 1865
zde stojí tři kříže kamenné. Přesné datum
vzniku kaple zřejmě není známo, podle
legendy pravděpodobně vznikla ve 13.
století. Farář Valentin Jestřábský ve
svých zápiscích uvádí, že na hlavním
oltáři byl vedle podpisu jednoho
z poutníků Bohuslava z Lomnice dlátem
vytesán letopočet Léta Páně 1451.
Zmiňuje se také o existenci velmi letitého
dubu na východ od kaple, ze kterého prý
podle jeho vlastního pozorování několik
let vytékala červená šťáva krvi podobná.
Pod dubem byla oplocená zahrádka, ve
které se modlívali poutníci. Poutní místo
bylo také spojeno se zázračnými
uzdraveními z různých nemocí jako
zimnice, slepota. Z kaple Sv. Kříže se
dochovala socha Panny Marie bolestné,
datovaná do druhé poloviny 15. století,
která se původně nacházela na oltáři. Po
zrušení kaple byla koupena Slezákem
z Čebína, který ji daroval kostelu
v Čebíně. Od roku 1999 je socha
umístěna v Moravské galerii v Brně, pod
názvem Pieta z Čebína.
Nejslavnější období zažívala kaple
Sv. Kříže v době baroka. Přicházela sem
četná procesí z širokého okolí. Lid sem
přitahovala víra v Boha, ale i naděje na
uzdravení. Níže po turisticky značené
trase
se
nachází
studánka.
Při
geologickém průzkumu bylo zjištěno, že
voda je mírně radioaktivní. Údaje o
léčivých účincích zdejšího pramene tedy
zřejmě nejsou zcela neopodstatněné.
Roku 1856 byla nad pramenem
STRANA 11
postavena majitelem „dolního mlýna“
z Veverské Bitýšky Josefem Kotovicem
kaplička Panny Marie Pomocnice.
Další kulturní památkou je křížová
cesta, začínající nad jižní částí obce
Chudčice. Cesta do kopce k poutnímu
místu Tři kříže je lemována čtrnácti
zděnými, bíle omítnutými kapličkami.
Křížová cesta byla vystavěna podle
návrhu architekta Eduarda Svobody
obyvateli Chudčic také roku 1856
v pozdně barokním slohu.
Z Kuřimi se na výlet, či pouť ke
Třem křížům můžete vydat po trase
bývalé železniční trati Kuřim – Veverská
Bitýška. Trať byla v provozu od roku 1911
do roku 1936. Sloužila osobní dopravě a
převozu nákladů, především kaolinu
z lomu v Lažánkách. V současnosti vede
po této trase cyklostezka. V Chudčicích
na náspu bývalé železniční trati stojí
zhruba 250 let stará památná Chudčická
lípa. Cestou se můžete v Chudčicích
zastavit také u nové moderní kaple z roku
1996 stojící u lesíku Vrzalovy horky.
Přeji
všem
poutníkům
či
výletníkům šťastnou cestu!
Jana
Kulturně-duchovní dění
Filmový festival Jeden svět v Kuřimi
Skautské středisko Kuřim spolu s organizací Člověk v tísni přinášejí do Kuřimi
festival dokumentárních filmů o lidských právech JEDEN SVĚT. Projekce probíhají
v kavárně Escape (suterén jižní části zámku) vždy v 19:00, vstup volný. Více informací na
www.jedensvet.cz.
30. 6. v 19:00 projekce filmu Zemřít ukamenováním
Katolická charismatická konference v Brně na Výstavišti
7. 7. - mše svatá v katedrále na Petrově od 19 hodin
8. 7. - Dvojjediná láska – P. Jacques Philippe z Komunity Blahoslavenství
- Bůh jako Bližní – P. Vojtěch Kodet
- koncert chval – John de Jong s kapelou
9.7. - „Padl do rukou lupičů“ – P. Bogdan Stepien
- „Šel kolem a vyhnul se mu“ – P. Tomáš Holub
19:30 – 21:00– paralelní večerní programy na různých místech v Brně:
- biblické tance s komunitou Blahoslavenství – v areálu BVV
- Jak si uchovat pokoj v srdci – P. Jacques Philippe – v areálu BVV
- Drogová situace v naší zemi – plk. Jiří Komorous – v areálu BVV
- Nemocný člověk v rodině – MUDr. Marie Svatošová – kostel sv. Michala
- Závislost a nezávislost v manželství – PhDr. Josef Zeman – kostel sv. Augustina
- Adorace s komunitou Emmanuel – kostel sv. Tomáše
10.7. - „Ošetřil jeho rány...“ – P. Jacques Philippe
- Milosrdenství je akční – Katka Lachmanová
11.7. - Jdi a jednej také tak... – ale jak? – P. Aleš Opatrný
Diecézní pouť rodin v areálu zámku ve Žďáře nad Sázavou
28. 8., 9:00 – 16:00, v 10 hodin mše svatá
přednáška P. Vojtěcha Kodeta, program pro děti a mládež, loutkové představení,
program pro seniory, skupina Oboroh. Pořádá: Centrum pro rodinu a sociální péči Brno
Katka
STRANA 12
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi
Uzávěrka příštího čísla je 6. 8. 2010
Redakční rada: Kateřina Šťastná, Hana Prokopová, Petra Vašeková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová,
Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák.
Příspěvky zasílejte, prosím, na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele
Časopis Petrklíč je také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz