(Ed.): Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica
Transkript
(Ed.): Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica
UNIVERZITA MATEJA BELA Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky ZBORNÍK VEDECKÝCH PRÍSPEVKOV Dagmar Marková - Lenka Rovňanová (Ed.) © Dagmar Marková – Lenka Rovňanová (Ed.) Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, 2013 ISBN 978-80-557-0479-1 Strana |3 Dagmar MARKOVÁ – Lenka ROVŇANOVÁ (Ed.): Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2013. 1. vydanie. 354 s. Vedeckí/é recenzenti/tky: doc. PhDr. Peter Jusko, PhD. PhDr. Jarmila Jurová, PhD. PaedDr. Stanislava Lištiak Mandzáková, PhD. Editorky: doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD. PaedDr. Lenka Rovňanová Návrh obalu: Mgr. Attila Mondočko Zborník vznikol vďaka podpore grantov: APVV - 0604-10: Udržateľná reprodukcia na Slovensku: psycho-sociálne skúmanie. VEGA 2/0015/12: Životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k osobnej spokojnosti a spoločenskej prospešnosti. Publikácia neprešla jazykovou korektúrou Vydala: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2013 ISBN 978-80-557-0479-1 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov Strana |4 OBSAH Reprodukcia a sexualita prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc. (CZ) Mateřská a otcovská role v rámci rané interakce dítěte s rodiči .............. 8 doc. PhDr. Gabriel Bianchi, CSc., Mgr. Miroslav Popper, CSc., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc. (SK) Ambivalencia v rodičovských rolách a reprodukcia .............................. 21 Mgr. Erika Polgáriová (SK) Maloleté mamičky? ......................................................................... 30 Mgr. Magda Petrjánošová, PhD. (SK) Explicitné a implicitné posolstvá o otcovstve v slovenských médiách (a čo z nich môže vyplývať) ..................................................................... 44 Spoločnosť, normy, politiky a sexuality Mgr. Zdeněk Sloboda, Bc. Mirka Dobešová (CZ) Travesti show v Česku ..................................................................... 58 PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková (CZ) Sexuální orientace jedince ve světle osobnostních práv ....................... 87 doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc. (SK) Významy pripisované sexualite v kontexte súčasnej sexuálnej morálky ......................................................................................... 94 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov Strana |5 MUDr. Michal Kliment, CSc. (SK) Sexuálne a reprodukčné zdravie v kontexte akčného programu populačnej konferencie Organizácie spojených národov ......................................110 Z tmy na svetlo PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D. – Mgr. Gabriela Slováková (CZ) Homosexualita jako fenomén sexuálního života u žen ve výkonu trestu odnětí svobody? ............................................................................124 PhDr. Antónia Solárová (SK) Poruchy sexuálnej túžby, sexuálna averzia u ženy a dĺžka trvania jej heterosexuálneho partnerského vzťahu.............................................141 PhDr. Michal Chovanec, prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., MUDr. Igor Regász (SR, CZ) Názor žien na vlastný genitál ...........................................................156 Sexualita na hrane doc. PhDr. Ingrid Emmerová , PhD. (SK) Mládež a sexuálne agresívne správanie - súčasný stav a možnosti prevencie ......................................................................................182 Mgr. Karel Žák, Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D. (CZ) Pedofilie .......................................................................................200 PhDr. Katarína Kurčíková, PhD. (SK) Mládež ako potencionálna obeť sextingu ...........................................225 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov Strana |6 PhDr. Peter Ďurkovský (SK) Symbioticky incestná fixácia a jej dôsledky na sexualitu jedinca ..........238 PhDr. Alena Plšková (CZ) Demonstrační pomůcky „JÁJA A PÁJA“ v kriminalistické, sexuologické, pedagogické a psychologické praxi ..................................................246 Sexuálna výchova doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. (CZ) Sexuální výchova v edukaci současné české primární školy .................260 doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc. (CZ) Stávající limity sexuální výchovy ......................................................279 Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. (CZ) Sexuální výchova v českém školství jako nedílná součást výuky Výchovy ke zdraví na základních školách .......................................................292 Drª. Joana Sousa (PT) Sexuality Education in Portugal ........................................................308 PaedDr. Lenka Rovňanová (SK) Sexuálna výchova v kontexte ľudských práv – príklad dobrej praxe ......322 PhDr. Jana Vernarcová, PhD. (SK) Rodovosť a sexualita v škole ...........................................................342 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov Strana |7 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov Strana |8 prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc. (CZ) MATEŘSKÁ A OTCOVSKÁ ROLE V RÁMCI RANÉ INTERAKCE DÍTĚTE S RODIČI Anotace: Zdůraznění komplementarity role mateřské a otcovské a jejích specifik v raných věkových obdobích dítěte. Akcent na etapy, kde dosud byla některá z rodičovských postav opomíjena a kde až výzkumy posledních let osvětlují význam obou rodičovských postav detailněji – řečový vývoj, vývoj sociálních vztahů, morální vývoj, emocionální vývoj. Klíčová slova: Otcovská role, mateřská role, vývoj dítěte, pohlavní polarita, sociální vztahy, otcovská a mateřská mluva, specifika interakce Otec-Dítě, MatkaDítě, pohlavní identita. Ačkoliv se téma rané interakce jistě týká i prenatálního období, vztahuje se především k období novorozeneckému včetně situace porodu. Vzhledem k tomu, že lidský život je nepřetržité kontinuum, kde jedno období plynule přechází v další, lze hovořit o rané interakci i v širším slova smyslu, spočívajícím v triadické interakci obou rodičů s kojencem a batoletem. Zde je stále větší pozornost, ve výzkumech s tímto zaměřením, věnovaná roli otce a jejímu významu pro vývoj psychiky dítěte. Ukazuje se, že je otec významný nejen svým působením na matku a prostřednictvím jejího „vyladění“ na dítě (jak bylo dříve všeobecně přijímáno a jak se předpokládalo), ale též svým přímým kontaktem s dítětem, který se jeví být zcela specifickým a pro dítě potřebným a nutným a jistě ho nelze chápat jako pouhé suplování mateřské (tedy ženské) role. Hovoříme-li o průběhu porodu ve vztahu k rané interakci M-D případně O-D, je třeba zmínit několik významných porodníků, kteří Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov Strana |9 v průběhu 20. století ovlivnili „filosofii“ vedení porodu a zvrátili situaci, která v zájmu snížení úmrtnosti novorozenců a v zájmu „komfortu“ rodiček porod poněkud odosobnila a rodičku i dítě vykázala do zcela pasivních rolí (rolí pacientů). V roce 1944 Grantly Dick-Read zdůrazňoval jako jeden z prvních „porody beze strachu“a pozornost zaměřoval na prožívání matky. Dalším byl francouzský porodník L. Lamaz pracující na psychickém předporodním ovlivňování ženy formou psychoprofylaxe. Výrazný zlom ve vnímání porodu způsobily práce dalšího francouzského porodníka Frédericka Leboyera, který v roce 1974 publikoval práci „Porod bez násilí“, jež vešla ve všeobecnou známost. Zdůrazňuje zde nový pohled na porodní situaci jako na zcela přirozený fyziologický proces, při kterém je žena a dítě aktivní a spolupracující a při kterém by měly být vytvořeny poporodní podmínky co nejvíce připomínající intrauterinní život plodu, aby se zamezilo šoku dítěte či porodnímu traumatu (jak na něj upozorňuje Otto Rank na počátku 20. století). Porody probíhají ve zšeřelé místnosti připomínající více domov než nemocniční prostředí, hraje relaxační hudba, někdy probíhá porod ve vodě, jak uvádí další významný francouzský porodník Michel Odent. Porodu může být přítomen někdo blízký, většinou otec dítěte. Především psychoanalyticky orientovaní psychologové upozorňují na možnost, že průběh porodu je zaznamenáván v nevědomí a ovlivňuje další psychický vývoj dítěte výrazněji, než jak by se očekávalo. Porodní situace inspirovaná touto filosofií umožňuje matce a dítěti první kontakty spíše hmatové, dítě je pokládáno na tělo matky – kontakt kůže-kůže, matka ve zšeřelé místnosti jemně masíruje záda dítěte, umožňuje mu vybavit pátrací reflex při instinktivním hledání bradavky prsu i sací reflex spíše pokus o první sání. Vše probíhá s dotepávající pupeční šňůrou, takže je zásobování krve dítěte kyslíkem syceno ze dvou zdrojů plíce + pupeční šňůra. První odloučení od matky je koupel dítěte, při které může personálu asistovat druhý rodič nebo i matka, umožňuje-li Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 10 to její stav. Po koupeli je dítě navráceno do bezprostřední blízkosti matky, aby slyšelo konejšivý a známý tlukot jejího srdce. Často během něžných prvních kontaktů s matkou či oběma rodiči dítě usíná a je přemístěno spolu s matkou na pokoj. Porod je z hlediska vývojové psychologie či neurologie jen zanedbatelným mezníkem. Vývoj probíhá plynule a mnohé je v době porodu dosud nefunkční a nehotové (především smyslová výbava). Existuje hypotéza, že porod ještě „nehotového“ a pro samostatný život nepřipraveného lidského mláděte je nutný vzhledem k jeho velikosti ve vztahu k porodním cestám ženy. Jeho vývoj směrem k samostatnosti a orgánové funkčnosti však pokračuje a je ukončován pravděpodobně až mezi 2-3 rokem věku dítěte. V posledních letech přerůstá v jakýsi módní trend přítomnost otce u porodu. Je třeba stále podporovat možnost zcela svobodného rozhodnutí obou partnerů k tomuto kroku. Zatímco přítomnost některých mužů má blahodárný vliv, jiní porod jen zpomalují. Mužům bývá někdy zatěžko pozorovat, přijmout a pochopit ženino instinktivní chování v průběhu porodu. Místo toho se ji často snaží zabrzdit, aby nevypadávala z racionálního, sebekontrolujícího stavu. V úvahách nad otázkou, zda je přítomnost otce u porodu vhodná a pro koho, užijeme členění Wilberga a Hujbera, kteří naznačují, že jev samotný má zcela široké kontinuum projevů, vyplývajících z osobností konkrétní dvojice. 1. Přítomnost otce u porodu lze vnímat jako nezbytnou, je-li chtěna oběma partnery. Může velmi zintenzívnit vzájemné vztahy dvojice i vztahy obou vůči dítěti. Muž se cítí zcela uvnitř dění. Pociťuje svou přítomnost velmi aktivně, poskytuje citové zázemí, ale i racionální pomoc. 2. Přítomnost otce u porodu lze vnímat jako akt nápomocný. Otec řeší rušivé intervence a obstarává záležitosti „kolem“ porodu, žena se může oddat procesu rodění. Muž mluví za ženu, občerstvuje ji, hladí, masíruje, podpírá, rozptyluje. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 11 3. Přítomnost otce u porodu lze též vnímat rušivě. Muž svým svárlivým chováním může narušovat atmosféru. Staví ženu do nesamostatné pozice, může být nadměrně pečující, může vnášet nervozitu a přenášet na ženu vlastní strach a napětí. Může ženu masírovat nevhodně ve špatný čas, může ji nemístně kritizovat, zbavit ji odvahy, může projevovat větší zájem o technické vedení porodu, než o situaci partnerky, může na sebe strhávat nepřiměřenou pozornost personálu (Wilberg, Hujber, 1991). Z naznačeného vyplývá a svědčí o tom i letité diskuse na téma vhodnost či nevhodnost přítomnosti otce u porodu, jak je to otázka složitá a komplexní. Z hlediska rozvoje rané interakce dítě-matka, dítě-otec je však přítomnost otce již v prvních okamžicích života dítěte velmi žádoucí. Otec se cítí součástí dění, ztrácí ostych z „příliš malého“ dítěte, pociťuje za něho stejnou zodpovědnost jako žena, dochází ke snazšímu rozvinutí různých rovin vzájemné komunikace. Obecně se ukazuje, jak je významná vazba dítěte s matkou, navázaná bezprostředně po porodu. Předpoklady pro plynulé pokračování komunikace mezi M-D po porodu jsou dány oboustranně. Předpoklady pro schopnost synchronní interakce s dítětem na straně matky jsou na biochemických základech, projevují se zvýšenou empatií pro potřeby novorozence, intuitivním instinktivním chováním matky. Mnohé procesy vycházejí jednoznačně z biologických daností. Příkladně termokamerou je zaznamenáváno, že produkce mléka matky je zahájena na základě určitého specifického pláče jejího dítěte, signalizujícího hlad, aniž by si to ona uvědomovala a na krmení se připravovala. Vztah dítěte a matky je oboustranně velmi intenzivní a citlivý. Jedná se v něm o vzájemné slaďování pohybů, reakcí a potřeb v jediný interakční řetěz. Jako jeden z prvních upozorňoval na specifiku této vazby J. Bowlby. Snažil se formulovat teorii vztahů, která integruje etologický a Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 12 psychoanalytický přístup k pojmu vazba (bonding). Akcentuje především závažnost separace dítěte od této základní vazby na matku. Teorie attachment o připoutání dítěte k matce a navázání specifického pouta k ní předpokládá, že tento raný vztah tvoří základ pro všechny další sociální vztahy, a tedy jeho narušení vede k závažným důsledkům ve vývoji jedince. Dle L. Salka je tzv. kritickým obdobím pro vznik a rozvoj tohoto vztahu optimální interakce prvních 24 hodin po porodu. H. Papoušek považuje časnou interakci rodičů s dítětem za specifický typ didaktické interakce. Jde o didaktiku nevědomou, neverbální, jakési dokonalé respektování integrativní kapacity dítěte v rámci každé interakce s ním. Tento projev nazývá „intuitivní rodičovství“. Hovoříme-li o předpokladech k rané interakci na straně dítěte, je třeba jistě zmínit výbavu novorozence vrozenými reflexy (pátrací, sací, polykací, vyměšovací, úchopový, úlekový, reflex chůze, lezení, plavání, tonicko-šíjový a další). Mnohé tyto reflexy jsou lépe výbavné v kontaktu s živou osobou než předmětem (reflex úchopový - prst nebo hůlka, reflex lezení - na podložce nebo v kontaktu s kůží rodiče). Obecně jsou reakce na člověka živější než na předmětné okolí: živá reakce na lidský hlas nebo na obličej člověka, která je výraznější než na figuru připomínající obličej, či jiný tvar, živá reakce na pach matky, delší fixace pohledu matky než jiných zrakových stimulů atp. Dítě je jakoby předprogramováno pro interakci s personálním okolím. D.Morris se domnívá, že dítě je vybaveno i tzv. „miminkovskými znaky“, které vyvolávají přitažlivost pro dospělé pečovatele. Mezi tyto znaky patří velká hlava vzhledem k tělu, široké klenuté čelo, velké nízko posazené oči, kulaté boubelaté tváře, krátké nemotorné končetiny, celková buclatost a kulatost těla. H. Wallon zdůrazňuje, že dítě je přírodou dobře vybaveno pro to, aby bylo řádně stimulováno a aby o něj bylo řádně pečováno. Považuje ho v době narození za vysoce socializovaného (neboť bez péče okolí by nepřežilo) a naopak jeho další vývoj je postup směrem k formování sebe Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 13 sama a k oddělování se od společnosti, k integraci „Já“. Je to opak, paralela, či protipól procesu socializace, chápaném ve smyslu vrůstání jedince do společnosti. (Wallon, 1982). Zdravý a donošený novorozenec projevuje pravidelné série zřetelných stavů. T.B.Brazelton navrhl 6 základních stavů: klidný spánek, aktivní spánek, dřímota, ospalost, bdělý stav, aktivní bdění, pláč. Základním úkolem novorozence je dosáhnout kontroly těchto stavů (Brazelton,1973). Za velmi podstatnou lze považovat schopnost novorozence regulovat sebe sama. Je to významná podmínka přežití a též významný předpoklad pro navázání komunikace s okolím. Organismus musí vyvažovat jednotlivé stavy ve vztahu k mnoha činitelům (podněty z okolí, kvalita péče, vlastní fyziologické možnosti). Velmi diferencovaně již v tomto období rozlišuje co má prioritu pro rozvoj organismu. Lze říci, že zpočátku značně „nedokonalý“ organismus dítěte, který je sice vybaven vrozenými reflexy a možností autoregulace a je prakticky plně odkázán na pomoc a péči svého okolí, se v průběhu 1. roku života učí adekvátně reagovat na stimuly přicházející z prostředí, učí se rozumět signálům a také aktivně signalizovat, navazovat stále zdařileji a s větším úspěchem rovnovážný (Piaget), vyvážený nebo libý (Freud) stav svého organizmu v kontextu s okolním prostředím (Erikson). Tato ekvilibrace či vyvažování, navazování homeostázy organismu a její stálé porušování stimuly z prostředí je jedním ze základních principů nepřetržité aktivity kojence (Piaget). V průběhu prvního roku života potřebuje stálou pomoc pro to, aby pocity libé a spokojené převládly nad nepříjemnými. Stimulem může být vlhká plínka, hlad, ostré světlo svítící do očí, ale též zajímavá hračka, ležící mimo dosah dítěte, nebo oční kontakt s matkou. Ke všemu potřebuje někoho dalšího, na kterého je plně odkázáno a je samozřejmě nejlépe, je-li tímto člověkem biologická matka, která je pro tuto roli v normálním případě disponována biopsychosociálně. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 14 Převládnou-li v tomto prvním období pocity libé, je-li stále častěji dosahováno vyvážených a příjemných interakcí organismu s prostředím, získává dítě stále větší pocit jistoty, kladného vyladění, převládá aktivita, sebedůvěra, důvěra v okolí. Není-li tomu tak, dítě se uzavírá do pasivity, negativních projevů, vývoj jakoby stagnuje, reakce dítěte se stávají nečitelnými a nevypočitatelnými, stejně jako je okolí pravděpodobně těžko srozumitelné dítěti. V interakci M-D převládne asynchronní chování nad synchronním. To, jak se dítě orientuje v prostředí a jakým tempem se zvětšuje jeho „akční rádius“, je do značné míry dáno kvalitou a stupněm zralosti smyslů, rozvojem lokomotoriky. Proto též název období zahrnuje tyto 2 nejpodstatnější dimenze (senzo-motorické). Zralost CNS, schopnost zpracovávat stimuly a prvními pohyby v nejbližším prostředí si tyto podněty opatřovat a na ně reagovat, je podmínkou zdravého fyzického i psychického vývoje. Zda může vývojové tempo zrychlit či kvalitativně ovlivnit bohatost stimulů či jejich řízené „podávání“, je letitou otázkou významných vývojových psychologů a psychologických škol. Je žádoucí, když je otec do raného komunikačního systému zapojen co nejdříve, třeba už zmiňovanou přítomností u porodu a v první poporodní hodině. V posledních cca 15 letech dochází k intenzivnímu výzkumnému zájmu o sledování specifického ženského a mužského chování v rámci rané interakce, které je ještě detailněji analyzováno ve smyslu matkadcera, matka- syn, otec-dcera, otec-syn. Podobné drobnější výzkumné studie byly realizovány pod vedením autorky referátu i na katedře psychologie FF UK (příkladně- Specifika rané interakce matka-dítě extrémně mladé matky, Raná interakce dítě-matka, Dítě-otec ve vodním prostředí, Ověřování diagnostických metod vyšetřování novorozence, Specifika otcovské a mateřské mluvy a další). S některými aktuálními výzkumnými výsledky jsme měli možnost se seznámit na spolupracujícím výzkumném pracovišti University v Toulouse, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 15 kde se těmito tématy zabývá příkladně J. Le Camus a Ch. ZaoucheGaudron. Lze shrnout, že otec i matka poskytují dítěti od počátku zcela specifické vzorce chování, které jsou druhým rodičem nezastupitelné. Dítě již od prvních týdnů po porodu bezpečně rozeznává matku a otce, pravděpodobně všemi smyslovými modalitami (čichem, hapticky-hmatově, způsobem manipulace …). Ukazují se výrazné rozdíly v manipulaci, verbálních projevech, emocionálních projevech, v interpretaci chování dítěte mezi oběma rodiči. Navíc jiné chování vůči dívce a vůči chlapci ze strany matky i otce. Obecně se odborníci sledující význam otcovské role pro dítě přiklánějí k tomu, že otec je jakýmsi „mostem, který vede do společnosti“ (tzv. Gleasonova teorie mostu). Tím, že kontakt dítěte s ním v různých rovinách (motorické, řečové) je pro dítě jakoby náročnější než s matkou, či vyžaduje větší úsilí, je dítě, které má možnost být s otcem častěji v kontaktu, výhodu, protože je tak připravováno pro zvýšené nároky mimorodinné a je mu tedy vstup do extrafamiliárního prostředí takto usnadněn. Dítě se při komunikaci s otcem musí „více snažit“, a tím paradoxně pracuje na svém růstu. Otec mu příkladně odpoví „řekni to pořádně, já ti vůbec nerozumím“ a dál se věnuje svým činnostem. Dítě to však neodradí a větu opakuje tolikrát, dokud otec neporozumí a nevěnuje mu pozornost. Otec tak vlastně dítě připravuje na náročnější formy komunikace s cizími osobami. Matka, která má často s dítětem vytvořenou společnou mluvu, ostatnímu světu jen těžko srozumitelnou, mu věnuje plnou, ničím nerušenou pozornost, a tím spíše posiluje jeho sebevědomí a jistotu. Nejen ve verbálních projevech nacházíme tyto znaky. Ve vodním prostředí matka věnuje svou pozornost jen svému dítěti, obrátí si ho k sobě, mazlí se s ním, kontroluje, není-li prochladlé, jemně ho houpe, udržuje oční kontakt. Otec dítě otáčí k ostatním, sleduje, co umí děti dalších otců a také to zkouší, soutěží s nimi, experimentuje (vyhazuje dítě Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 16 do výšky, potápí ho, nechává ho zaplakat a zachraňuje ho). Paradoxně dítě výská, ječí, přijímá otcovo chování s nadšením. Ukazuje se, že u matky dítě hledá oporu, útěchu, odpočinek, spočinutí, ochranu, citové zázemí, jistotu. U otce hledá pomoc při nezvládání něčeho, při průzkumu nového, nové podněty, novou zábavu, tvořivost, experimentování a exploraci. Psychologové aktuálně připomínají, že otec může být dítěti partnerem od počátku jeho života. Nijak tím nezpochybňují roli otce ve smyslu freudovské doktríny jako třetího činitele, frustrujícího představitele zákona. Chápou roli otce jako roli přímou, nikoliv zprostředkovanou přes matku. Rozlišují roli otce, která podléhá sociálním a kulturním změnám a je vymezena jakýmsi očekáváním určitého chování, odpovídajícího dané roli, a roli otce, kterou pojímají ze strany dítěte - jak otce vnímá samo dítě. Psychologové, kteří se výzkumně zaměřují na studium role otce v raném věku dítěte, zdůrazňují specifičnost otce, který napomáhá socializaci dítěte svým separačním vlivem. On zajišťuje přechod od dvou (matka – dítě) ke třem (matka–otec–dítě). Je činitelem roztržky, odděluje dítě od matky či s ním o ní soupeří, ale zároveň mu otevírá cestu do světa. Je sociálním iniciátorem. Někteří autoři interpretovali dokonce otcovské „vyhazování“ dítěte do výšky jako symbol hnacího pohybu, oddálení, objevování, rizika…. Výzkumně se prokazuje jakási nadřazenost matky ve schopnosti poskytnout dítěti bezpečí. Zajímavý výsledek poskytuje Kromelowa studie, která dokládá, že chlapci jsou v náročné situaci sociabilnější s otcem než v totožné situaci s matkou. Za sociabilnější chování je příkladně pokládáno takové chování, ve kterém dítě neprojevuje úzkost, přijímá cizí osobu a dokonce jí samo spontánně nabízí hračku. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 17 Tento výsledek koresponduje s výsledky, jež zdůrazňují, že dynamizující chování předvádějí otcové především se svými syny a nikoliv s dcerami. Otcové tím, že děti při hrách častěji pošťuchují, narušují jejich rovnováhu, nutí je přizpůsobovat se novým situacím a reagovat na obtíže, procvičují a stimulují schopnosti potřebné k vyrovnávání se s pozdějšími nároky ve skupině vrstevníků. Navíc mají otcové sklony děti při hrách připravovat na nebezpečí a rizika tím, že je vystavují nejistotě, střetu s nebezpečím, někdy až rizikem. Otec se projevuje jako významný fenomén pro přijetí pohlavní identity dítěte. Oba rodiče mají charakteristickou vůni, pokožku, způsoby nošení, takže dítě od raného věku zažívá s oběma odlišnou zkušenost. Bylo prokázáno, že už v prvních dnech dítě zapíná jiné svalové partie, máli být zvednuto otcem či matkou Před mnoha lety H. Wallon ( psycholog a neurolog) upozorňuje na tzv. “dialogue tonique“ (tonický dialog), který je jiný s každým z rodičů. Je vyváženější a souladný s matkou a přerušovaný či útržkovitý s otcem. V posledních letech je zkoumán vliv otce na kognitivní, socioafektivní a pohlavní vývoj dítěte. Frankofonní autoři se převážně soustřeďují na analýzu činnosti matky a otce s dítětem a na hledání specifických znaků. Výzkumy ukázaly, že otec je významnou osobou, na kterou se dítě v prvním období života váže (ve smyslu attachmentu). Otec projevuje specifické verbální i neverbální komunikační chování, ovlivňuje jazykový vývoj obecně, ovlivňuje vývoj pohlavní identity, způsob interakčního chování dítěte. Výzkumy se snaží také postihnout, co dítě poskytuje v raném vztahu otci. Nestačí se jen domnívat, že dítě zvyšuje jeho sebeúctu či jeho sebepotvrzení. Dítě je partnerem interakce s otcem, a svým chováním proto jistě ovlivňuje způsob, jakým se otec cítí být otcem. Otec si vytváří mentální reprezentaci (představu) svého otcovství v dospělém věku právě Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 18 prostřednictvím těchto reakcí dítěte na své chování vůči němu. Zdá se tedy, že z počátečního a základního „pas de deux“ matky a dítěte se postupně rozvíjí složitější choreografie, jež se obohacuje interakcí otec – dítě. Celkově se tím pozměňuje zkušenost rodičovského páru i dítěte s nimi společně i s každým jednotlivě. Znovu se potvrzuje chápání rodiny jako systému propojených „nádob“, kdy změna v jedné části ovlivní všechny další domněle samostatné celky. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 19 Literatura: ŠULOVÁ, L.: Jak učit výchovu k manželství a rodičovství? Praha,Grada – Avicenum, 1995, 112 stran. ŠULOVÁ, L.: Rodina a společnost. In: Slaměník, I., Výrost, J.: Sociální psychologie I, Praha, ISV 1998. ŠULOVÁ, L.: Různé přístupy k porodu. Plánování rodiny a reprodukční zdraví, 2, 1999, s.48-50. ŠULOVÁ, L.: Raná interakce dítěte s rodiči. In: Gillernová, I., Mertin, V.: Psychologické problémy člověka v měnícím se světě I. Praha, Karolinum 2001. ŠULOVÁ, L., BARTANUSZ, Š.: Otcovská a mateřská mluva. In: Šulová, L., Zaouche-Gaudron, Ch. (eds.): Předškolní dítě a jeho svět, Praha, Karolinum, 2003, str. 279-304. ŠULOVÁ, L., ZAOUCHE-GAUDRON, CH.(Eds.): Předškolní dítě a jeho svět – L´enfant dans l´age préscolaire et son monde, Praha, Karolinum, 2003. ŠULOVÁ, L.: Raný psychický vývoj dítěte. Praha, Karolinum 2005. ŠULOVÁ, L., ZAOUCHE-GAUDRON,CH.: Early child development in family or institution? Selected finding from Czech-French research study. Československá psychologie Czechoslovak Psychology, Suplement LI/2007, Praha, Academia, 2007, str.13-25. ŠULOVÁ, L.: Psychická deprivace a traumatizace. In: Kolektiv autorů, Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. IREAS, 1. vydání, Praha, 2007, str. 87-99. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 20 ŠULOVÁ, L., MORGENSTERNOVÁ, M.: Children´s issues in the Czech Republic. In: Limage Leslie (Ed). Children´s Issues in Europe, Vol. Europe, Encyclopedia of Children´s issues worldwide under general editorship of Irving Epstein. Greenwood Press, New Jersey 2008, 63-87. ŠULOVÁ, L.: Prevence psychosociální patologií – Prevence začíná v raném dětství. In: Fait, T., Vrablík, M., Češka, R. a kol.: Preventivní medicína, Praha, Maxdorf Jessenius, 2008, str. 467-495. ŠULOVÁ, L., FAIT. T.: Nechtěné děti, Česká gynekologie, ročník 74, č. 3, ČLS JEP, 2009, str. 228-233. ŠULOVÁ, L., FEIT, T., WEISS, P. (Eds.): Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, Praha, Maxdorf Jessenius, 2011. Kontakt: prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc. Katedra psychologie FF UK Praha Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 21 doc. PhDr. Gabriel Bianchi, CSc., Mgr. Miroslav Popper, CSc., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc. (SK) AMBIVALENCIA V RODIČOVSKÝCH ROLÁCH A REPRODUKCIA Abstrakt: V kontexte skúmania dôsledkov tzv. druhého demografického prechodu (Second Demographic Transition, SDT) na vývoj reprodukčného správania sa na Slovensku, ktoré má jednu z najnižších reprodukčných bilancií v EÚ, sme analyzovali konštruovanie rodičovských rol u mladých ľudí – reálnych a potenciálnych fokusových rodičov. skupín V kvalitatívnej (N=87 štúdii participantov sme zrealizovali a participantiek 15 z rôznych sociálnych prostredí) sa v tomto prípade venujeme primárne analýze rodovej dynamiky v transformujúcich sa rodičovských rolách. Výsledky štúdie sa týkajú konfrontácie tradičných komplementárnych rolí otca a matky s rôznymi stupňami ich dekonštrukcie v očakávaniach súčasných mladých ľudí a diskutované sú v kontexte rodovej emancipácie. Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu APVV číslo 0604/10 Slovensko - charakteristika Slovensko je v súčasnosti charakteristické veľmi nízkou plodnosťou a súčasne odkladaním rodičovstva do neskoršieho veku s prvým pôrodom vo veku okolo tridsiatky. Tento trend je súčasťou fázy tzv. druhého demografického prechodu (Second Demographic Transition, SDT; Lesthaeghe, 2010), ktorý je typický pre takmer všetky krajiny západného (globalizujúceho sa) sveta. Slovensko v rámci EÚ patrí medzi krajiny s “najnižšou nízkou“ fertilitou (pod 1.3, v ostatných dvoch rokoch okolo 1.4). Táto štúdia ukazuje, že okrem množstva faktorov, ktoré sa podieľajú na kauzalite druhého demografického prechodu v našich podmienkach Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 22 (vzrast vzdelanosti, najmä podielu vysokoškolsky vzdelanej populácie, mobilita na trhu práce, medzinárodná mobilita, uvoľnenie normatívneho tlaku na uzatvorenie manželstva ako podmienky reprodukcie a ďalšie; bližšie pozri Popper, 2012), významnú rolu zohráva aj problém rodičovských rol, resp. ich transformácie v celkovom prostredí politickokultúrno-spoločenskej transformácie rodových rol a problematického dosahovania rodovej rovnosti v SR (bližšie pozri napr. Bianchi, 2011) Z hľadiska teoretického ukotvenia táto štúdie vychádza z kontextu sociálny noriem v pozadí rodičovských stereotypov. Sociálne normy predstavujú zdieľané spôsoby myslenia, túžob, rozhodovania a konania, ktoré možno pozorovať v opakujúcich sa formách správania, ktoré si ľudia osvojujú v presvedčení, že umožňujú riešenie rôznych problémov (Critto, 1999). Alebo, ako to hovori Bicchieriová (2006), normy sú stelesnením hodnôt a kolektívnych túžob spoločnosti. V tomto zmysle normy pôsobia vedome aj nevedome a ovplyvňujú naše rozhodovania o partnerstvách, rodičovstve a reprodukcii. Fenomenológia rodičovstva, materstva, otcovstva Kľúčovou témou pri reflexii podôb rodičovských rol v súčasnosti je, nakoľko sa na ich vykonávaní podieľajú matka aj otec. Teda akú podobu má ich kooperácia, nakoľko rovná je ich rodičovská zodpovednosť a jej napĺňanie. Kicková (2006) upozorňuje na to, že konštruovanie otcovstva a materstva má v historickej perspektíve odlišné mechanizmy a tým aj odlišné fenomenologické a psychologické charakteristiky. Otcovstvo bolo tradične konštruované ako individuálna mužská cnosť, produkt individuálnej vôle kreovaný v kultúrnom prostredí, zatiaľ čo konštruovanie materstva argumentuje potenciálom ženy. Napriek prirodzenou emancipácii, funkciou v našej a reprodukčným spoločnosti stále pretrváva sociálna norma, ktorá matkám „ukladá“ ostať s dieťaťom na rodičovskej dovolenke tri roky, čo je výrazne viac ako v mnohých Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 23 záapadoeurópskych krajinách (Hašková, Zamykalová, 2006; Potančoková, 2009a, 2009b, 2011). A v procese rodovej emancipácie žien, ich kariérnom presadzovaní sa na trhu práce, sa zvýrazňuje úsilie žien vtiahnuť otcov viac, intenzívnejšie a zodpovednejšie do napĺňanie otcovskej roly. Tento vťahovací (pull) efekt na otcovstvo je však v napätí s patriarchálnou ideológiou materstva, ktorej je vlastné vypudzovanie otcov z rodičovskej roly v atmosfére „materskej hegemónie“ (Rich, 1976), resp. strachu zo straty ženskej/materskej identity ( Janoušková, Sedláček 2005) – tzv push efekt na otcovstvo. V kontexte prebiehajúcich aktuálnych zmien rodičovských rol Grňo (2006) konštatuje, že napriek všetkým integračným procedúram, identita matky ostáva v polohe „nenahraditeľnej matky“ a otec napriek svojmu zapojeniu sa ostáva iba v role „pomocníka“ Tieto reflexie otvárajú aj druhú otázku ohľadom fenomenológie rodičovstva, a to nakoľko sú ešte roly matky a otca obsahovo komplementárne, resp. nakoľko sa v procese emancipácie menia na „univerzálnu“ rodičovskú rolu. Zachová (2006) píše o tom, komplementarita materstvo-otcovstvo že tradičná je spochybnená tým, že ženy sú socializované tak, že majú agenciu matky aj agenciu osoby, ktorá vie obstáť na „mužskom“ trhu práce), čo prakticky otvára existenciálne otázniky na možnosťami otcov hľadať rodičovské realizáciu v prostej komplementarite a stavia ich to pred výzvu buď „vyjednávať“ o participácii alebo hrať iba rolu „pomocníka“. Metóda Výskum sa realizoval kvalitatívnou metodológiou, zrealizovali sme 15 fokusových skupín muži (N=48) a ženy (N=39), 20-34 rokov; 7 skupín bolo mužských, 4 boli ženské a 4 zmiešané. Participanti pochádzali z rôzneho socio-ekonomického pološtruktúrovaného scenára pozadia. Diskusia zameraného na prebiehala životné štýly, podľa ciele, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 24 fekunditu (reprodukčné intencie), rodičovské a partnerské roly a rodinnú a pracovnú kariéru. Ako analytický postup bola použitá kombinácia obsahovej, tematickej a interpretačnej analýzy s niektorými prvkami diskurzívnej analýzy. Výsledky Analýza diskusií bola v tejto fáze zameraná na identifikovanie konštruovania rodičovských rol, resp. materských a otcovských rol, vo vzťahu k rodovej tradícii rozdelenia rol matky a otca a ich tradičného, resp. dekonštruovaného populácii sa vyskytuje obsahu. veľká Analýza varieta ukázala, že v sledovanej konceptualizácie rodičovstva, otcovstva a materstva a príslušných rol u mladých dospelých a v žiadnom prípade nemožno hovoriť o schematickom alebo normatívne pregnantnom či polarizovanom prostredí. Zistenú variabilitu prezentujeme v štyroch „stupňoch“, vyjadrujúcich mieru tradičných rodových rol, resp. rodovej emancipácie, ktoré sme identifikovali v pozadí rodičovských rol. 1. Tradičné rodové rozdelenie rolí – preferencia rozdelenia rolí v starostlivosti o deti a domácnosť ilustrujú tieto citácie, ktoré pšecifikujú najmä roly muža/otca: • C: On by mal byť podľa mňa oporou. Aby podržal tú ženu, aby jej vedel pomôcť ... on príde z roboty a miesto toho, aby išiel pozerať telku alebo čo ja viem čo, tak ide vymeniť tú ženu a stará sa o to dieťa a ona si ide práve vtedy oddýchnuť, keď už on príde domov ... (M) • G: Nie, aby ženskú rolu zastával, ale aby bol so mnou, aby nebol stále v práci a sa tak snažil o tú výchovu, celkovo. (Ž) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 25 • A: Ale ja by som ho nenútila, aby robil ženské funkcie, ale proste keby bolo potrebné, že napríklad ja som teraz neni doma, tak proste aby ma vedel zastúpiť ... Zarábať peniaze, to je prvoradé. Však áno, mal by hlavne finančne zabezpečiť rodinu, keď ja budem napríklad na materskej, tak ale mal by vedieť aj tieto základné funkcie, napríklad mňa zastúpiť, keď to budem potrebovať. (Ž) 2. Mierna dekonštrukcia rodičovských rolí – citácie ilustrujú, že dekonštrukcia stereotypu umožňuje zahrnúť do zorného uhla aj partnerský vzťah, nielen domácnosť a deti: • A: podľa mňa sa to tak ani nedá, že tí manželia sa navzájom nedopĺňajú, lebo v podstate manželka chodí z roboty o nejakej piatej, keď tiež dochádza do nejakého iného mesta, tak ten manžel musí tiež prebrať časť nejakých tých povinností ... (M) • G: Že aby to nebolo všetko len na žene a aby bol pri všetkých krokoch spolu so mnou, či v škole, či do škôlky, celkovo, aby bol zároveň aj kamarát toho dieťaťa a aby to bolo spoločne na obidvoch rodičoch. (Ž) 3. Silná dekonštrukcia stereotypov – citácie ilustrujú aj implicitnú ambíciu formulovať podobu rodovej rovnosti: • B: Ja si myslím, že v tomto nastal, čo sa týka starostlivosti o deti, taký posun oproti minulosti ... v súčasnosti už nie je problém, keď otcovia vychovávajú svoje malé deti, sami ich dokážu vykúpať, prebaliť a ísť s nimi na prechádzku a zabaviť sa s nimi, v podstate v súčasnosti sú niektorí otcovia už namiesto matiek na materskej dovolenke, čo si myslím, že v minulosti tak výrazne nebolo. (M) • C: Určite sa spoločne starať o to dieťa a nie aby mala hlavnú úlohu tá matka a otec, ja neviem, príde z roboty, trošku sa pohrá Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 26 s tým dieťaťom a to je všetko, aby sa nejako spolu starali a vychovávali.(Ž) 4. Jednoznačné opustenie rodových stereotypov – úplná emancipácia od rodových stereotypov bola vyjadrená najmä mužmi a rodičovské práva otca sa tu dostávajú až do polohy nárokovaných práv: • A: Ja napríklad, akože na rodičovskú, starať sa o dieťa v tých prvých mesiacoch alebo rokoch, ja by som nemal žiaden problém ísť a nech ona ide trošku pracovať a ja zostanem doma. V tomto som úplne liberálny. Ja by som to veľmi rád vyskúšal a zaujíma ma to aj kvôli tomu, lebo som čítal nejaké štúdie o tom, že práve tí otcovia, ktorí zostávajú s deťmi v tom natálnom veku, tak majú ešte oveľa silnejší vzťah s tým dieťaťom v neskoršom veku. Mne by veľmi záležalo na tom, aby to bolo takto. (M) • C: Ja by som to [byť na rodičovskej dovolenke] dokonca požadoval. Ja mám na to právo ako otec, nie? A kto má právo ma ochudobniť o tie dva roky života o môjho syna alebo dcéru? To je diskriminačné, že muži musia chodiť do práce a v pote práce... (M) Diskusia a záver Empirický výskum ukázal, že sociálne normy ohľadom rodičovských rol nepredstavujú v skúmanej populácii homogénny celok a je v nich mnoho ambivalencií. Na jednej strane pretrváva sociálna norma, v ktorej muž je živiteľ rodiny a žena sa stará o domácnosť/deti. Na druhej strane niektorá ženy a muži vyjadrili veľmi silnú determináciu pre radikálne spochybnenie týchto očakávaní a uprednostňujú vysoko egalitárske normy v rodičovstve. Muži, ktorí sa usilujú byť aktívnymi otcami, neboli vykresľovaní s nádychom posmechu (ako to zistila Freemanová (2003) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 27 v jej výskume mediálnych prezentácií takýchto mužov v USA), resp. boli to muži s dobre vyargumentovanými názormi a muži, ktorý aktívne otcovstvo realizujú. Naše výsledky poukazujú na to, že aktívni otcovia v našich podmienkach neposilňujú rodové stereotypy ohľadom rodičovských rol, ale naopak, skôr predstavujú významnú silu pri ich prekonávaní. Výskum ukázal, že ani rodovo stereotypné, ani emancipované sociálne normy nedominujú. To, čo je dominantné, je skôr tendencia žien súčasne vťahovať otcov viac do rodičovských (a rodinných) rol, teda do oblasti, ktorá bola tradične doménou žien, ale súčasne sa ženy usilujú udržať si vedúcu pozíciu v domácnosti a preto vnímajú mužov/otcov skôr ako asistentov a nie ako plnohodnotných náhradníkov. Muži zase často preberajú rolu „usilujúcich sa“, ale len po určitú hranicu a len v situáciách, keď je to nevyhnutné aby zastúpili ženu/matku. Týmto spôsobom sa do veľkej miery udržiava a posilňuje sociálna norma nenahraditeľnej matky. Z psychologického hľadiska možno tieto zistenia vidieť v zmysle veľkej náročnosti, ktoré takéto vyjednávanie rolí predstavuje pre partnerov/rodičov v dynamike párového vzťahu. A popri tom sa otvára veľká výzva pre konkrétnu podobu otcovských a materských rol, či skôr – ako sme ukázali – rôznych rodičovských rol. Pretože tie už nemusia byť iba striktne komplementárne vo svojom obsahu. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 28 Literatúra: BIANCHI, G. (2011). Výzvy intimite a sexualite v občianskom priestore – v kontexte hľadania trvalej udržateľnosti reprodukcie. Štúdia pre CE CESIUK. BICCHIERI, C. (2006). The Grammar of Society: The Nature and Dynamics of Social Norms. Cambridge: Cambridge University Press. CRITTO, A. (1999). Choosing Models of Society and Social Norms: Improving Choices and Quality of Life. Lanham, Md.: University Press of America. FREEMAN, T. (2003): Loving Fathers or Deadbeat Dads: The Crisis of Fatherhood in Popular Culture. In: S. Earle and G. Letherby (Eds.): Gender, Identity & Reproduction. Houndmills: Palgrave Macmillan, 33-49. GRŇO, J. (2006): Kde se láme subjekt. Biograf. (40-41): 51 odst. Available online: http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=4002 HAŠKOVÁ, H., ZAMYKALOVÁ, L. (2006). Mít děti – co je to za normu? Čí je to norma? Biograf (40-41): 130 odst. Available online: http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v4001 JANOUŠKOVÁ, K. L., SEDLÁČEK, L. (2005): Jiné mateřství. Gender, rovné příležitosti, výzkum 6 19-22. LESTHAEGHE, R. (2010). The Unfolding Story of the Second Demographic Transition. Research Report 10-696, Population Studies Center, University of Michigan, January 2010. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 29 POPPER, M. (2012): Context underlying decision-making on parenthood and reproduction. In Human Affairs : Postdisciplinary Humanities and Social Sciences Quarterly, 2012, vol. 22, no. 2, p. 214-226. (2012 SpringerLink). ISSN 1337-401X. Dostupné na internete: <http://www.springerlink.com/content/1210-3055/ POTANČOKOVÁ, M. (2009a). Neplnohodnotné matky? Imperatív dobrej matky a participácia matiek maloletých detí na trhu práce. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2009a, 45, pp. 61-88. POTANČOKOVÁ, M. (2009b) Reproductive careers of women in Slovakia during the state socialist era of the 1970s and in transforminf society. Dissertation Thesis. Praha: Katedra demografie a geodemografie, Přírodovedecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. POTANČOKOVÁ, M. (2011). Zmeny reprodukčného správania populácie Slovenska po roku 1989: Trendy, príčiny a dôsledky. In: Magdalena Piscová (Ed.): Desaťročia premien slovenskej spoločnosti.Bratislava, VEDA, pp 142-159. RICH, A. (1976). Of Women Born: Motherhood as Experience and Institution. New York: W. W. Norton. ZACHOVÁ, A. (2006) “Dcery otcovy” a ztracené matky: Hledání matek v české próze posledních desetiletí psyné ženami. In: P. Hanáková et al. (Eds.) V bludném kruhu. Praha, Slon, pp. 361-384. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 30 Mgr. Erika Polgáriová (SK) MALOLETÉ MAMIČKY? Abstract: The contribution represents the set of practical questions emerged from the current situation of the particular elementary school though a large number of other schools struggle with similar problems. On the basis of concrete casuistries we would like to emphasize the necessity of introducing the responsible sexual behavior education into schools. At the same time we present the results of an internal school survey to support, project, maternity centres, children nurturing education. Keywords: parenthood, teenage mothers, school, pregnant pupil, unadaptable families, inadequate classroom achievement, premature sexual life, family failure, immature mothers, survey results, project, maternity centres, children nurturing education. Ako je to v našich školách? Priznám sa, nerozumiem ako je možné, že spoločnosť vníma sexualitu ešte stále ako tabuizovanú tému. Je správne, že výchova k zodpovednému prístupu k sexualite, partnerstvu a rodičovstvu je nielen v rodinách, ale predovšetkým v školách odsúvaná do úzadia, schovávaná za pekné názvy ako medzipredmetový rámec, voliteľný predmet, súčasť etickej výchovy... k partnerstvu, Práve manželstvu, pre absenciu rodičovstvu plnohodnotnej a zodpovednému výchovy prístupu k sexualite sa čoraz častejšie stretávame s graviditou maloletých dievčat. Sú však maloleté mamičky naozaj schopné plnohodnotne vychovávať svoje deti? Sú pre nich vhodným vzorom pre napodobňovanie? Sú spôsobilé v tomto mladom veku odovzdať dieťatku všetko podstatné pre Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 31 jeho plnohodnotný vývin a rozvoj po emočnej, sociálnej a biologickej stránke? Každoročne u nás stúpa počet tehotných žiačok, ktoré sú telesne, mentálne a emočne nepripravené stať sa matkami. Absentuje u nich základný zmysel pre zodpovednosť voči svojim deťom, netušia ako ich vychovávať, čo všetko im je potrebné poskytnúť. Mladé dievčatá nemajú predstavu o tom, čo sa deje s ich telom, čo sa deje s dieťatkom, ako sa v nich vyvíja nový život, nehovoriac o tom, že netušia, čo s dieťatkom robiť po narodení. Na našej škole sú gravidné žiačky takmer výhradne zo sociálne nevyhovujúceho prostredia, čo značne sťažuje celú situáciu a naše výchovné pôsobenie často stroskotáva predovšetkým na vplyve rodinného prostredia, ktoré toleruje predčasnú sexuálnu aktivitu detí a maloletých. Dovoľte mi na úvod krátke nahliadnutie do štatistiky z našej školy: V školskom roku 2010/2011 sme na našej škole evidovali 4 tehotné žiačky vo veku približne 15 rokov, z nich jedna bola mentálne retardovaná. V školskom roku 2011/2012 počet gravidných žiačok stúpol na 7, znova vo veku zhruba 15 rokov, z toho 3 s mentálnou retardáciou a jedna zo žiačok čakala svoje druhé dieťa! Je október školského roka 2012/2013, za 6 týždňov vyučovania evidujeme 2 tehotné žiačky... aké čísla tu budú o pár rokov? Po chodbe prejde okolo malej tretiačky žiačka zo 7.A. Je na nej niečo divné, pomyslí si 9 ročné dievčatko... Veď ako by si mohlo nevšimnúť velikánske brucho, ktoré pred sebou siedmačka vlečie. Nie, nie, toto určite nemá na svedomí výdatný obed v jedálni... Siedmačka má veľmi pekné črty tváre, ale stále také detské... Dieťa nosí v brušku dieťa... Toto je každodenná realita, na ktorú my, pedagógovia, musíme reagovať. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 32 Možné príčiny predčasnej sexuálnej aktivity Tehotenstvo, materstvo a rodičovstvo- najkrajšie životné obdobia. Ale je naozaj vhodné takto sa ponáhľať? A prečo vlastne? Na našej škole sú tehotné žiačky takmer výhradne z neprispôsobivého prostredia. V dome ich nezriedka býva 10 a viac, často spia všetci v jednej izbe. Sex pre nich nie je nič cudzie, keď sa od malička dívajú na súložiacich rodinných príslušníkov v domácnosti. Prečo by to malo byť niečo zlé, či nevhodné, keď to robí mama, otec- moje vzory, ktoré napodobňujem...asi to tak má byť...povedal si aj 6 ročný Alex, ktorý v prvej triede pritisol spolužiačku o botník na chodbe a imitoval kopulačné pohyby smerom k nej.... Načo vlastne škola? Adolescenti z neprispôsobivého prostredia neuznávajú vzdelanie ako hodnotu. Pre drvivú väčšinu z nich je škola extrémnou záťažou a pôdou, na ktorej nikdy nezažili úspech, nikdy nezískali jednotku a vždy sa cítili menejcenní oproti spolužiakom z prispôsobivého prostredia. Už v deň zápisu zlyhávajú na celej čiare... Pozerám sa na nádejného prváčika, sebavedomého, vyobliekaného v detskom obleku, pripraveného zarecitovať básničku, nakresliť maminku a odrapotať svoje meno, bydlisko a všetky svoje záľuby. Hneď za ním stojí chlapček, ktorý je oblečený v obtrhaných tepláčikoch, z topánočky mu vykúka špinavý prst a on sa kŕčovito drží maminej ruky a schováva sa za jej telo. Tento chlapček nerozumie mojej otázke ako sa volá- nevie totiž po slovensky, matka sa pokúša tlmočiť mu otázku do jemu zrozumiteľnej reči, chlapček však stále mlčí. Keď mu ukazujem ako sa kreslí farbičkou a matka sa opäť pokúša tlmočiť mu inštrukciu, aby nakreslil uja, schová si rúčky za chrbát, lebo sa bojí tajomnej paličky, z ktorej ide farba. Nikdy predtým totiž nevidel farbičku, kocky, či detskú hračku. Nového sveta vo farebnej miestnosti plnej cudzích ľudí sa bojí. Je očarený množstvom vecí, ktoré nikdy nevidel, ale zároveň nie je schopný žiadnu z nich použiť, nerozumie reči, akou hovoria ľudia okolo, cíti sa stratený. Deti z neprispôsobivého prostredia sú už v prvý deň v škole definitívne Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 33 odsúdené na neúspech. Nemajú totižto rovnakú „štartovaciu pozíciu“ ako ich spolužiaci z prispôsobivého prostredia. Preto sa školou pretĺkajú ako sa dá, nikdy však nezažijú pocit úspechu. Pýtate sa, ako to súvisí so sexualitou a skorým zahájením pohlavného života? Často máme pocit, že predčasná sexuálna aktivita našich žiakov súvisí práve s neuspokojenou potrebou byť úspešný. A práve vtedy, keď chlapec pred neskúsenými spolužiakmi farbisto opisuje svoje bohaté sexuálne skúsenosti a dievča sa v očiach „jej muža“ (ako oni označujú svojich partnerov) cíti výnimočné, žiadané a jedinečné, zažívajú prvý pocit úspechu. Následky nezodpovedného prístupu k sexualite Čo však vtedy, keď dievča otehotnie? Často ani nevedia o tom, že sú tehotné. Netušia, čo sa deje s ich telom, ako sa v nich vyvíja nový život, sú zmätené a neisté. Tehotenstvo často odhalí až pedagóg, ktorý si všimne nápadné zmeny vzhľadu žiačky, alebo dostane spŕšku zvratkov pri rannej tehotenskej nevoľnosti na prvej hodine. rodičovskej úlohy v nich však nevzbudzuje Obmedzené chápanie žiadne obavy či pocit zodpovednosti. Aj napriek tomu, že netušia, ako dieťa vychovať, čo všetko je pre neho potrebné zabezpečiť a čo všetko je nutné poskytnúť mu po materiálnej, no najmä emočnej stránke, materstvo v ich očiach nepredstavuje väčšiu komplikáciu. Vzhľadom na to, že sú fyzicky a telesne neprispôsobené na tehotenstvo, pôrod a materstvo, väčšina z nich rodí cisárskym rezom. Kvôli svojej mentálnej nezrelosti si často ani po pôrode nedokážu uvedomiť plnú mieru závažnosti situácie. V ich očiach je dieťatko často len milou bábikou, ktorú v detstve nikdy nemali. Za zmienku tiež stoja neľudské podmienky, v akých často dieťatko vyrastá. Okrem toho, že sa o izbu delí s ďalšími 5-10-timi súrodencami a inými rodinnými príslušníkmi, čo pochopiteľne vylučuje možnosť kvalitného spánku a plnohodnotného oddychu, je mnoho detí takmer sústavne Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 34 hladných, uzimených a často aj dobitých. Zdravotné problémy, ako sú strabizmus, nedoslýchavosť či iné, rodičia často dlhodobo ignorujú. Okrem toho deti sa trápia so starosťam,i o ktorých niektorí z nás nikdy ani nepočuli. Sú to napríklad množiace sa vši na pokožke hlavy, ktoré spôsobujú hnidy, chrasty, bolestivé a svrbiace rany, ktoré nečinnosťou rodičov často prechádzajú až do hnisavých zapálených ložísk, ich telo je doštípané blchami, odev sa ani s prižmúrením oboch očí nedá nazvať vyhovujúcim a neuveriteľný zápach, ktorý zapríčinilo dlhodobé zanedbávanie základných hygienických zásad spôsobilo, že je dieťa vylúčené na okraj triedneho spoločenstva a systematicky odmietané, v horšom prípade aj zosmiešňované a ponižované. Napriek enormnému úsiliu zo strany školy, nečinnosť kompetentných orgánov spôsobuje, že takýchto detí pribúda. Riešenie v podobe výchovy k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu k sexualite Čo teda robiť? Výchova k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu k sexualite je v rodinách často ignorovaná, odsúvaná či tabuizovaná. V momente, keď škola prejaví iniciatívu vziať túto úlohu na seba, naráža do množstva problémov od odmietavého (až negativistického) postoja rodičov, cez nedostatok adekvátnej literatúry a metodického materiálu až po nejednoznačnosť obsahu pre jednotlivé vekové obdobia a sociálne prostredia. A tiež otázka, čo je vhodné pre ktorú skupinu detí? Témy, ktoré sú pre niektoré deviatačky z prispôsobivého prostredia doslova šokujúce, ako napríklad pôrod, či pohlavne prenosné choroby, sú témami, ktoré šiestačka, ktorá dvakrát prepadla a sexuálne žije od 11-tich rokov, už mala dávno vedieť, aby sa mohla k svojej sexualite a životu postaviť zodpovedne a rozumne. Naše domnienky podporuje aj niekoľko odborných faktov: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 35 Podľa Langmeiera (2006) Sexuálny pud je závislý na prudkých fyziologických procesoch, zmenách hormonálnej činnosti v dospievaní. Významne sú výchovnými však spôsoby a sociálnymi sexuálneho správania podmienkami. ovplyvňované K jednému z faktorov predčasného začiatku pohlavného života patrí predovšetkým nedostatočná emocionálna opora v rodine, slabý prospech v škole, chudoba rodiny, alebo aj traumatické sexuálne zážitky z detstva (Langmeier, 2006). Podľa Vágnerovej (2005) adolescentné rodičovstvo je predčasné, nesaturuje aktuálnu potrebu mať dieťa. V období dospievania sú dôležitejšie potreby samostatnosti, vzťahov s vrstovníkmi a sebarealizácie. Adolescent pre rodičovskú rolu nie je zrelý a dieťa sa rodí v období, keď je identita samotných rodičov vo fáze vývoja. Partnerský vzťah mladých budúcich rodičov uspokojuje vlastnú citovú potrebu, resp. potrebu určitej sociálnej sebarealizácie. Nie je stabilný natoľko, aby fungoval ako opora rodičovskej role v stresových situáciách. Rodičovstvo v očiach adolescentov býva často idealizované a nevedia, aké povinnosti prináša narodenie dieťaťa. Adolescenti rodičovskú rolu väčšinou nezvládajú a často ju ani vnútorne neprijímajú, nedokážu sa s novou úlohou stotožniť, nebývajú dosť pozorní, zodpovední, empatickí a iniciatívni, nedokážu s dieťaťom zaobchádzať primeraným spôsobom (Vágnerová, 2005). Langmeier (2006) zdôrazňuje, že nechcené adolescentné tehotenstvá prinášajú celý rad rizík, zdravotných a psychosociálnych komplikácií. Dievčatá veľmi často v tehotenstve trpia zdravotnými problémami, musia prerušiť štúdium, ťažšie sa uplatňujú na pracovnom trhu, časté sú rozpady partnerstiev, sociálna izolácia. Deti adolescentných rodičov sú veľmi často ohrozené zanedbávaním z ich strany, ich psychomotorický rozvoj býva pomalší, v škole majú horší prospech a často problémy so správaním (Langmeier, 2006). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 36 Ďalšie dôvody prečo áno Avšak aj napriek mnohým otáznikom, nikto nás nepresvedčí, že výchova k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu k sexualite nemá na škole miesto, a to hneď z niekoľkých dôvodov: - Rodina v súčasnosti často odsúva nepohodlné témy a ignoruje ich dôležitosť. Preto má škola povinnosť primeraným, objektívnym a nenásilným spôsobom informovať mladých dospievajúcich ľudí o všetkých oblastiach spomínanej problematiky. - Práve v školskom prostredí je nenahraditeľná anonymita otázok v širšom kolektíve spolužiakov. Formou anonymnej „škatule otázok“, do ktorej žiaci hádžu svoje otázky, ktoré sa boja vysloviť nahlas dostanú adekvátne a objektívne, fundované odpovede. Vyhnú sa tak trápnemu hľadaniu odpovedí u nie práve odborných zdrojov ako kamarátky, partner... - Výhoda nestranného, empatického, no erudovaného „dospeláka“ v škole je výhodou oproti trápnym zábranám povedať o problémoch rodičom, ktorí sa často v panike uchýlia k dlhočizným kázňam a výčitkám. - A predovšetkým vedomie, že ostatní rovesníci majú rovnaké otázky, problémy, obavy a starosti, len o nich nahlas nehovoria a pocit, že v tom nie sú sami, ich otázky a neistota sú prirodzené a bežné, je nenahraditeľnou skúsenosťou. Posilní sa ich sebavedomie, rozplynú sa pocity hanby, menejcennosti, poškvrny či nečistoty z neznámeho. Čím dlhšie si rodičia budú zakrývať oči, tým väčšie škody napáchajú. Ukážkovým príkladom rodičovskej „slepoty“ je nasledujúca kazuistika zo začiatku tohto školského roka: Rodičia deviatačky zakázali účasť na Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 37 krúžku „Výchova k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu k sexualite“ žiačky s tým, že to nepotrebuje. Ešte v ten istý týždeň navštívila školskú psychologičku s problémom vynechanej menštruácie. Je panna, nemá sexuálne skúsenosti, ale nechce to mame povedať, lebo sa bojí a hanbí... rodina zlyháva, ale zároveň odmieta pomoc školy. Spoločnosť by konečne mala začať vnímať sexualitu ako súčasť života a rozhovory o nej ako prevenciu nezodpovedného sexuálneho správania a nie navádzanie naň. Na dotvorenie obrazu o skutočnej situácii na našej škole sme realizovali krátky interný dotazník, ktorý sme nevyhodnocovali zložito, naším cieľom bolo jednoduchým spôsobom zistiť úroveň vedomostí o zodpovednom dospievaní, ale tiež reálny stav informovanosti žiakov v tejto oblasti. Taktiež nás zaujímali názory, postoje a presvedčenia našich žiakov. Zisťovali sme však aj to, či by boli naklonení myšlienke samostatného predmetu „Výchova k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu k sexualite“ (VMRaZPS) na našej škole. Výsledky interného školského dotazníka Aj keď to možno nebude celkom profesionálne, budeme výsledky dotazníka prezentovať laicky a jednoducho. Dotazník bol zameraný na zisťovanie miery informovanosti o zodpovednom sexuálnom správaní žiakov na základnej škole. Výskumná vzorka sa skladala zo 106 respondentov- žiakov našej školy vo veku od 13 do 16 rokov v pomere 45% chlapcov a 55% dievčat. Dotazník sme však nechali vyplniť aj niekoľko mladších žiakov vo veku 12 rokov, ktorí sa správajú vysoko rizikovo a majú za sebou prvé sexuálne skúsenosti. Dotazník bol anonymný a pri vypĺňaní žiakmi sme skutočne dbali na to, aby atmosféra dôvery v triede bola priateľská, uvoľnená a diskrétna. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 38 Graf č.1: Vekové zastúpenie respondentov Z výsledkov výskumu uvádzame nasledovné: 1. 78% respondentov, si myslí, že má dostatok informácií o tom, ako dospieva. Nemusí to však nevyhnutne znamenať, že skutočne majú dostatok informácií. Jednou z možností je to, že v skutočnosti nevedia, aké dôležité informácie im chýbajú a ich presvedčenie o vlastnej informovanosti je mylné a skreslené. 2. Aj napriek tomu, že 57% žiakov sa vyjadrilo, že mali dostatočný priestor na otázky v tejto oblasti, myslíme si, že v školách neostáva čas na aplikáciu VMRaZPS v iných predmetoch ako prierezovej témy. 3. 75% respondentov uviedlo, že by sa chcelo dozvedieť viac o zmenách v období dospievania, čo je pochopiteľné, keďže záujem o tieto témy je zvýšený, no úplne normálny a prirodzený. 4. 54% žiakov odpovedalo, že svojim rodičom sa nemôže zdôveriť s otázkami týkajúcimi sa sexuality a dospievania, čo len potvrdzuje hypotézu, že pre rodičov je mnohokrát nesmierne obtiažne hovoriť so svojím dieťaťom o sexualite a jeho potrebách či otázkach, ktoré si zasluhujú pozornosť. A rozhovory na túto tému sú im trápne, a preto sa im často snažia vyhnúť. 5. 70% respondentov odpovedalo, že sa ešte s rodičmi o téme dospievanie a zmeny privysoké číslo na v tomto období ignoráciu nerozprávalo, potrieb čo je informovanosti dospievajúcich. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 39 6. 60% respondentov odpovedalo, že existujú otázky, ktoré ich trápia, ale boja sa na nich opýtať. Samozrejme, že v hlavách mladých ľudí sa vynárajú otázky, na ktoré nevedia nájsť fundované odpovede. Často je pre nich trápne hovoriť o tom aj so svojimi rovesníkmi a kamarátmi. Avšak v škole, na predmete VMRaZPS, by získali v anonymnej atmosfére veľmi hodnotnú vedomosť o tom, že ich otázky, akokoľvek trápne a nevhodné sa im zdajú byť, sú normálne, prirodzené, opodstatnené a predovšetkým, že ich spolužiaci a kamaráti sú veľakrát rovnako zmätení a zvedaví. 7. 63% žiakov, s ktorými sa rodičia nerozprávajú o nástrahách v období dospievania, je pomerne vysoké číslo vzhľadom na to, ako odmietavo sa niektorí rodičia stavajú k iniciatíve školy so zavádzaním VMRaZPS. 8. Respondenti sa tiež vyjadrovali k možnostiam voľby, komu by sa zdôverili s intímnymi kamarátke, problémami. súrodencovi, Nebezpečenstvo frajerovi/frajerke volieb a nezdôverím sa nikomu spočíva v tom, že takto získané informácie sú najmenej spoľahlivé, objektívne a často sa podávajú zavádzajúcim alebo vulgárnym spôsobom. Taktiež tu vzniká riziko účelových rád a odpovedí, kedy človek, ktorému sa adolescent zdôveruje môže chcieť ovplyvniť jeho rozhodnutie. Ako školský psychológ musím povedať, že ma nesmerne teší že až 8% žiakov našej školy by vyhľadalo práve moju pomoc. Značné percentuálne zastúpenie možností „učiteľ“ a „školský psychológ“ pri voľbách študentov tiež naznačuje opodstatnenosť a predpoklad úspešnosti zavádzania VMRaZPS práve do škôl. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 40 Graf č.2: Otázka, komu by sa žiak/ žiačka zdôveril/a s intímnymi problémami 9. Potešujúce a motivujúce zároveň je pre nás aj zistenie, že 73% žiakov by privítalo vyučovací predmet VMRaZPS. 10. Priemer zadávaných hodnôt pre optimálny vek pre prvý pohlavný styk vyšiel 16,85. Myslíme si však, že len vďaka vysokým zadávaným číslam zo strany niekoľkých silne nábožensky založených detí. A napokon, vek o ktorom si žiaci myslia, že je už vhodný pre začiatok pohlavného života, nie je rovný skutočnému veku, v akom prichádzajú o panenstvo reálne. Výsledky dotazníka nám potvrdzujú, že žiaci nie sú len chladné apatické bytosti, práve naopak, nemajú dostatok informácií a majú kopec otázok. Čo však je ešte dôležitejšie, z výsledkov vyplýva to, že informácie by prijímali radi aj v školskom prostredí. Je to pozitívny signál smerom k škole v zmysle prejavenej dôvery žiakov k nám pedagógom a odborným zamestnancom. V dobe, kedy sa rodina často zbavuje zodpovednosti za oblasti výchovy, ktoré nie sú veľmi atraktívne, často pre nich trápne a možno z ich pohľadu nevhodné či zbytočné, nám žiaci vkladajú do rúk svoje obavy, otázky, ale najmä dôveru. Tak im dajme odpovede na ich Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 41 otázky a nenechajme ich robiť chyby na „vlastnej koži“, potom už bude neskoro... Ako? Jednoduché riešenie- ak by sa VMRaZPS stala súčasťou vyučovacieho procesu ako povinný, samostatný a plnohodnotný predmet so všetkou vážnosťou, dostalo by sa kompletným a komplexným, v praxi aplikovateľným informáciám všetkým žiakom bez výnimky. Na záver Situácia nie je ružová, ale zalamovať rukami nebudeme. Okrem postupného zavádzania VMRZPS do našej školy (ktoré musí byť v budúcnosti bezpodmienečne podporené aj legislatívne) mienime začať meniť podstatu problémov- rodinu. V neprispôsobivých komunitách je hlavným problémom neinformovanosť a absentujúca výchova. Preto treba naučiť rodinu, ako vychovávať. Vychovávať prispôsobivú generáciu zodpovedne mysliacich a na život pripravených jedincov. Máme obrovskú výhodu. Naše mladé mamičky majú na výber. Môžu žiť v biede a nevedomosti v podmienkach nedôstojných pre život, alebo môžu využiť šancu, ktorú im ponúkame. Som presvedčená, že aj vďaka dobrým vzťahom a obojstrannej dôvere, ktorú sme si za roky v škole s nimi vybudovali, sa nám podarí spoločne zmeniť ich život k lepšiemu. Rozbiehame projekt „Detstvo deťom“, vďaka ktorému bude vybudované komunitné materské centrum pre mladé mamičky s deťmi, kde sa naše dievčatá naučia základom hospodárenia v rodine, hygienickým zásadám, základom varenia, starostlivosti o domácnosť, ale predovšetkým získajú cenné skúsenosti z oblasti výchovy a starostlivosti o dieťa. Naším cieľom je, aby matky, aj napriek tomu, že sú mladé, dokázali vychovávať svoje deti zodpovedne, viedli ich k samostatnosti, komplexne rozvíjali ich osobnosť a plnohodnotne ich po emočnej, kognitívnej, psychomotorickej aj sociálnej stránke vybavili do života. Pretože je neskoro začať dieťa vychovávať pedagógmi v škole, ak nedostalo základy v detstve a v rodine. Ak sa nám to podarí, tieto deti sa vyhnú zlyhávaniu v školskom prostredí Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 42 aj spoločnosti, a o to menej sa budú snažiť kompenzovať nedostatok úspechu v iných oblastiach. Zároveň sa osvetovou činnosťou a systematickou výchovou k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu k sexualite budeme snažiť viesť žiakov k zodpovednému prístupu k sexualite, plnohodnotným, zdravým a funkčným medziľudským vzťahom a k zodpovednému prístupu k životu. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 43 Literatúra: LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie, Praha, Grada, 2006, 368 strán, ISBN 80-247-1284-9. VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie I., Praha, Karolinum, 2008, 467 strán, ISBN 978-80-246-0956-0. Kontakt: Mgr. Erika Polgáriová Jarková 344 04925 Dobšiná Základná škola v Dobšinej Slovenská republika [email protected] tel: 0915 209 338 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 44 Mgr. Magda Petrjánošová, PhD. (SK) EXPLICITNÉ A IMPLICITNÉ POSOLSTVÁ O OTCOVSTVE V SLOVENSKÝCH MÉDIÁCH (A ČO Z NICH MÔŽE VYPLÝVAŤ) Abstract: The aim of this paper is to outline how media texts about reproduction, parenting, and especially fatherhood interact with focus group participants´ accounts through the discourses they draw from. Media can influence what is considered normal or even incontestable and what is considered controversial. But, of course, they do not represent the public opinion one to one, it is rather a discursive arena where the public debate as well as personal opinions and attitudes are developed and formed. We concentrated on print media and collected all relevant articles on reproduction and parenting 1) in the most important mainstream broadsheet daily SME from the last 10 years (2002-2011, N=1500) and also 2) in the most important Catholic broadsheet Katolícke noviny from the last year (10/2010-9/2011, N=132). The analysis of main themes and discourses allows to investigate possible long-term changes during the last ten years and the critical discursive analysis of the 2011 year´s texts (N=305) allows to compare the majority and minority discourses. The findings were confronted with 3) the analysis of discourses about fatherhood in 15 focus groups (N=87, 39 women, 48 men, 20-34 years) about partnership and parenthood, looking especially for different models of parenthood. Keywords: fatherhood, parenthood models, focus groups, critical discursive analysis, media analysis. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 45 1 Úvod Téme rodičovstva sa spolu s kolegami venujeme v rámci široko koncipovaného výskumného projektu Trvalo udržateľná reprodukcia na Slovensku: psycho- sociálne skúmanie (viď aj Bianchi, 2011; Bianchi et al., 2012; Lukšík, Marková, 2012a; Lukšík, Marková, 2012b; Marková, Lukšík, 2012; Petrjánošová, 2012; Petrjánošová et al., 2012; Popper, 2012a; Popper, 2012b). Keďže sa na reprodukciu pozeráme zo sociálnopsychologického hľadiska, zaujímajú nás predovšetkým názory a rozhodovanie sa jednotlivých ľudí. Preto organizujeme interview a fókusové skupiny s rodičmi, budúcimi rodičmi, aj ľuďmi, ktorí nechcú mať deti. Ale zároveň si všímame aj spoločenský kontext, v ktorom sa toto rozhodovanie deje - jednak to, čo sa o rodičovstve píše v médiách, jednak kultúrne a normatívne rámce reprodukcie a zároveň aj štrukturálne a legislatívne rámce (zákony aj reálne praktiky ohľadom jasieľ, škôlky, škôl, interrupcií, asistovanej reprodukcie, sociálnych dávok pre rodiny, atď.). V tomto texte sa zameriam len na špecifickú podtému, konkrétne na súvis 1) mediálnych textov o reprodukcii, rodičovstve a špeciálne otcovstve s 2) rozprávaniami participantov fókusových skupín so zameraním na výskyt a prevalenciu rôznych modelov rodičovstva, a to cez diskurzy, z ktorých čerpajú. 2 Metodológia 2.1 Analýza tlače Zozbierali sme relevantné články o reprodukcii v širokom zmysle slova za posledných 10 rokov (2002-2011) v hlavnom strednoprúdnom denníku SME (N=1500) a analyzovali sme hlavné témy a diskurzy, ktoré sa tam vyskytovali, pričom sme si všímali aj dlhodobé trendy a zmeny v čase. Ďalej sme zozbierali relevantné články o reprodukcii za posledný rok (10/2010-9/2011) v najdôležitejšom katolíckom periodiku Katolícke Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 46 noviny (N=132), aby sme zahrnuli aj minoritné diskurzy. Spolu sme analyzovali 305 článkov z posledného roka, za použitia kvalitatívnej analýzy, konkrétne kriticko-diskurzívnej analýzy (KDA)1. 2.2 Fókusové skupiny Zorganizovali sme 15 pološtruktúrovaných fókusových skupín s mladými mužmi (N=48) a ženami (N=39) vo veku 20-34 rokov so zameraním na životný štýl, konštruovanie partnerských a rodičovských rolí, normatívne postoje k rodičovstvu, vrátane modelov otcovstva, vzťah medzi prácou a rodinou, atď. Sedem skupín bolo mužských, štyri ženské a štyri zmiešané, účastníčky a účastníci boli z rôznych socio-ekonomických podmienok a mali rôzne vzdelanie. Doslovné prepisy sme analyzovali za použitia tematickej analýzy, interpretatívnej analýzy cez otvorené kódovanie a čiastočne aj kriticko-diskurzívnej analýzy. 3 Výsledky 3.1 Analýza tlače – pozícia mužov/otcov Vychádzam z predpokladu, že médiá majú moc formovať verejný diskurz, pretože majú vplyv na to, ako ľudia vidia svet, o čom premýšľajú, čo pokladajú za normálne až nespochybniteľné, a čo naopak za kontroverzné (Richardson, 2007). Pritom ale samozrejme nereprezentujú verejnú mienku jedna ku jednej, skôr predstavujú diskurzívnu arénu, kde sa verejná mienka aj osobné postoje vyvíjajú a formujú (Triandafyllidou, 2002). Pri analyzovaní tlače kritickou diskurzívnou analýzou (bližšie o KDA viď napr. Wodak, Meyer, 2009) z hľadiska reprodukcie som hľadala odpovede na mnoho otázok, hlavné z nich boli: Ako sú reprodukcia a rodičovstvo prezentované v slovenských printových médiách, aké sú 1 Použitiu kriticko-diskurzívnej analýzy pri analýze tlače sa venujeme v texte Petrjánošová, Lášticová, 2010. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 47 hlavné posolstvá? Čo je opisované ako normálne? Existujú kontradikcie? Akí aktéri tu vystupujú? Aké majú roly? Čo je opomínané, vôbec sa netematizuje (a prečo)? Prvé výsledky analýzy tlače som prezentovala na tejto konferencii minulý rok (Petrjánošová, 2012). Tentokrát by som chcela veľmi stručne priblížiť hlavné tematické klastre, ktoré som pri analýze textov o reprodukcii našla, s ohľadom na diskurzy otcovstva. Niektoré klastre boli na mikroúrovni – deti, tehotenstvo a plánované rodičovstvo – a vyznačovali sa tým, že boli tematizované z pohľadu jednotlivcov. Na makroúrovni – teda tematizované z pohľadu celej spoločnosti – boli klastre „vymierame“ a Rómovia. Už tu je vidieť, že otcovstvo vôbec nebolo špeciálnou témou, posolstvá o otcovstve boli prítomné vždy len akosi pomimo, často spočívali skôr vo vynechaných alebo len naznačených presvedčeniach, než v tých naplno vyslovených. Napríklad keď sa bližšie pozrieme na tematický klaster deti a na najdôležitejšie posolstvá a „vynechania“, boli to nasledujúce: „najdôležitejšia vec v živote je mať dieťa", „existuje veľa slobodných matiek", „deti potrebujú aj otca", „deti by sa mali rodiť do manželstva". Veľa sa písalo aj o adopciách, ale nebolo tam jedno jasné posolstvo, naproti tomu dobrovoľne bezdetní (child-free persons) neboli tematizovaní vôbec a tehotenstvá maloletých skoro vôbec. Čo v tlači chýba, ale mohlo by byť prítomné, je najlepšie vidieť, keď výskumník/čka sleduje nejakú tému aj v médiách niekde v zahraničí, vtedy zrazu rozdiely jasne vyvstanú pred očami. Vtedy je možné zbadať aj to, čo je inak ťažké postrehnúť, pretože aj výskumník alebo výskumníčka sú súčasťou sociálneho sveta, sú im primárne dostupné diskurzy, ktoré existujú u nás a aj keď sa na ne dívajú kriticky, nemôžu sa úplne „vymaniť z ich moci“ a spod ich vplyvu. Ďalší klaster, kde boli zmienení muži – otcovia, bol klaster o asistovanej reprodukcii (AR). Jeho súčasťou boli posolstvá ako: „nie je jednoduché otehotnieť", „ženy odkladajú materstvo a to je zle", „vďaka medicíne nie je problém otehotnieť a porodiť po 35-ke", „mužská neplodnosť je veľmi Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 48 častá", „AR môže pomôcť", „zdravotné poisťovne nechcú platiť AR", „AR nepovoľuje katolícka ani pravoslávna cirkev"2. Celkovo teda môžeme konštatovať, že sa muži – otcovia spomínajú v tlači len veľmi málo a len v špecifických kontextoch. Jednak pri téme mužskej neplodnosti a jednak pri tematizovaní akejsi „predpisovej“ normy, že deti majú právo na matku aj otca. Táto sa žiaľ nepoužíva v diskusii o tom, ako by mala fungovať ideálna výchova detí, ale skoro výlučne pri argumentácii proti prípadnému zákonu o adopcii párov rovnakého pohlavia (ktorý bol počas sledovaného obdobia predmetom sporov nielen v parlamente) a v argumentácii proti slobodným matkám. Okrem týchto výnimočných prípadov sa muži pri téme reprodukcie a rodičovstva v sledovaných médiách vlastne skoro nespomínali a dôležité aktérky boli vždy ženy. 3.2 Zhrnutie fókusových skupín – modely otcovstva Keď sa zameriame čisto len na modely rodičovstva, alebo špecifickejšie otcovstva, ku ktorým referovali účastníčky a účastníci fókusových skupín, trochu zjednodušujúco by sa dalo povedať, že to boli modely 1) stereotypné, 2) moderné a 3) radikálne nové. Prvý, stereotypný, model na Slovensku netreba nikomu podrobne vysvetľovať. Pracuje s klasickým rozdelením rolí – muži zabezpečia rodinu, ženy sa starajú o deti (a z veľkej časti aj o domácnosť) a ostávajú s nimi doma cca. prvé 3 roky. Príkladom referovania k tomuto modelu je nasledujúci extrakt z vysvetľovania účastníka fókusovej skupiny o tom, kedy chce založiť rodinu: 2 V tomto texte sa nebudem ďalej venovať analýze tohto klastra, ostanem len pri konštatovaní, v akom kontexte sú tam aktérmi muži/ otcovia. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 49 Ext. 1: Keď budem mať finančné zabezpečenie O: Čiže plánujete aj tú rodinu aj tie deti, len až niekedy po tridsiatke, hej? A: Až keď už naozaj budem mať... Keď budem vyštudovaný a budem mať prácu a budem mať finančné zabezpečenie pre nás a potom aj pre deti. Druhý model, ktorý sme nazvali „moderným“, bol práve modelom prevládajúcim (Bianchi, Popper, Lukšík, 2013). Účastníci a účastníčky opisovali, ako dnes muži robia v domácnosti aj pri deťoch veľa, ako je to odlišné od minulosti, napr. generácie ich vlastných rodičov, ako sa normy menia, atď. Pritom ale stále všetko to staranie sa o deti akoby nebolo plnohodnotné, ale v kontexte „pomáhania“ ženám, akoby ženy boli manažérkami domácnosti aj rodičovstva a muži akurát viac či menej schopne vykonávali pridelené dielčie alebo ľahšie úlohy. Vyzerá to, akoby muži v tomto modeli neboli rovnocennými rozhodovačmi a zároveň akoby neboli schopní riešiť problematické alebo krízové situácie, vtedy v rozprávaniach vždy nastúpila hlavná osoba, ktorá sa o deti dokáže starať – žena. Príkladom „moderného“ modelu je nasledujúci extrakt: Ext. 2: Treba jej pomôcť (...) V podstate, lebo už tá žena nemôže to dieťa vychovávať sama, treba jej pomôcť a tiež, aby nebola celých dvadsaťštyri hodín, celý týždeň, pri tom dieťati. Čiže určite treba pomôcť aj jej aj tomu malému. Čiže tá rola otca, podľa mňa je dosť dôležitá, hlavne na začiatku. Tretí, pre nás najzaujímavejší model, sme nazvali „radikálnym“ (samozrejme na slovenské pomery), keď účastníci a účastníčky vyjadrovali úplne liberálne postoje k rolám žien a mužov v páre, domácnosti a pri rodičovstve (napr. že muži môžu ostať na rodičovskej „dovolenke“ s malými deťmi). Nasledujúce dva extrakty sú ukážkami referovania k takémuto modelu: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 50 Ext. 3: Otcovia na materskej dovolenke (...) myslím si, že to bolo v minulosti iné, ale v súčasnosti už nie je problém, keď ako otcovia vychovávajú svoje malé deti, sami ich dokážu vykúpať, prebaliť a ísť s nimi na prechádzku a zabaviť sa s nimi, v podstate v súčasnosti sú niektorí otcovia už namiesto matiek na materskej dovolenke, čo si myslím, že v minulosti tak výrazne nebolo ako v súčasnosti. Ext. 4: Muž sa niekedy stáva matkou M: Zatiaľ z toho, čo hovoríte, to vyzerá, že to je taký ten klasický spôsob deľby rolí, hej, že matka je tá citlivejšia, starostlivejšia a viacej sa venuje tomu dieťaťu a ten otec je skôr racionálny, možno viac finančne zabezpečuje rodinu, ale máte všetci predstavu, že toto je ten jediný možný model alebo...? C: Niekedy je to opačne. Muž sa niekedy stáva matkou, že tie role sa vlastne vymenia. M: Mhm. A je to dobré alebo zlé? C: V podstate je to aj dobré, lebo ten muž vie pochopiť tú ženu a vytvorí si taký bližší vzťah k tomu dieťaťu. (M je moderátor, C je účastník diskusie) Z hľadiska diskurzívnej analýzy je zaujímavé, ako presne účastníci a účastníčky takéto na Slovensku netypické modely fungovania opisovali, aký slovník používali. Môžeme si všimnúť, že napr. v extrakte 3 je použitý zvrat „materská dovolenka“. Môžeme argumentovať, že citovaný účastník nechcel povedať, že starostlivosť o malé deti je materská úloha, ale že len použil bežne používaný zastaralý výraz – hoci sa už dnes v legislatíve využíva rodovo neutrálny pojem „rodičovská dovolenka“, veľmi často laici ešte stále používajú starý, zabehaný pojem. Ale z kritickodiskurzívnej pozície si môžeme postaviť aj provokačnú otázku – čo keď to vôbec nie je náhoda, že nový pojem sa na Slovensku veľmi ťažko presadzuje? Čo keď Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 51 to priamo súvisí s tým, aké diskurzy o rodičovstve sú na Slovensku prevládajúce? Ešte jasnejšie je tento vplyv vidieť v extrakte 4, keď účastník na opis situácie, keď muž ostáva doma s malými deťmi volí (alebo nenachádza iné) slová „muž sa niekedy stáva matkou“. Akoby bolo ťažké opísať takýto nový model inak ako referovať k bežne zaužívaným „rolám“ – jedna osoba sa stará viac a to je normálne matka, druhá osoba sa stará menej a to je normálne otec – ktoré sa len „vymenia“. Akoby na Slovensku neexistovali, alebo aspoň neboli bežne dostupné diskurzy, ktoré by ponúkali aj použiteľný slovník na opísanie starostlivých otcov, otcov na plný úväzok, otcov, ktorí sa naozaj o deti starajú aspoň tak ako matky, prípadne otcov, ktorí definujú cez otcovstvo svoju osobnú identitu. Záver Súvisia teda nejako mediálne texty o reprodukcii a rodičovstve s rozprávaniami účastníkov a účastníčok fókusových skupín? Domnievam sa, že bez pochyby. Slovenské mediálne texty o reprodukcii a rodičovstve sa sústreďujú predovšetkým na ženy a materstvo, muži sú v nich skoro neviditeľní. Jedinou výnimkou je téma mužskej neplodnosti a všeobecná „predpisová“ norma, že deti potrebujú kompletnú rodinu. Inak sa muži nespomínajú, ani pri „vymieracích scenároch“ sa neuvádzajú počty bezdetných mužov (por. aj Hašková, Zamykalová, 2006, pre situáciu v českých médiách) alebo pri citovaných štatistikách vek otcov pri prvom dieťati. Modely otcovstva fungujú v normatívnom kontexte, ktorých súčasťou samozrejme nie sú len médiá, ale domnievam sa, že práve média hrajú dôležitú úlohu. Na Slovensku pritom jedna z hlavných noriem je, že „plánované rodičovstvo je dobré“ a deti je vhodné mať vtedy, keď už je kde bývať a z čoho žiť. Ak teda muži vidia svoju rolu stereotypne ako živiteľa rodiny, vlastne musia posúvať rodičovstvo na neskôr, keď už Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 52 spĺňajú tieto nároky. Ak vidia svoju rolu v súlade s „moderným“ modelom, čiže majú pomáhať žene, ktorá je hlavnou aktérkou rodičovstva, vyjednáva sa v jednotlivých partnerstvách, ako presne to bude fungovať. Opäť zrejme aj podľa toho, aké príklady figurujú vo verejne dostupných diskurzoch. Ak muži vidia svoju rolu egalitariánsky, ako sme videli, niekedy im chýbali pojmy a koncepty, na opísanie takéhoto modelu otcovstva. Domnievam sa, že to je práve kvôli majoritným diskurzom, a to napriek tomu, že v reálnom živote na Slovensku už existujú výnimky – otcovia na rodičovskej dovolenke. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 53 Literatúra: BIANCHI, G.: Psychologické a sociologické premenné trajektórií rodičovstva a partnerstva. In Sexuality V. : vedecká konferencia s medzinárodnou účasťou o sexualite, sexuálnom, reprodukčnom zdraví a sexuálnej výchove, konanej v dňoch 19. a 20. októbra 2011 v Banskej Bystrici: zborník abstraktov. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB, 2011, s. 12. ISSN 978-80-557-0260-5. BIANCHI, G., POPPER, M., LUKŠÍK, I., PETRJÁNOŠOVÁ, M.: Stereotypes about fathers and family planning. In Second ISA Forum of Sociology : Social Justice and Democratization, 1-4, August 2012, Buenos Aires, Argentina. Universidad Buenos de Aires: Buenos International Aires, 2012. Sociological Dostupné Association: na internete: <http://isaconf.confex.com/isaconf/forum2012/webprogram/Paper9630.h tml>. BIANCHI, G., POPPER, M., LUKŠÍK, I.: Ambivalencia v rodičovských rolách a reprodukcia. In D. MARKOVÁ – L. ROVŇANOVÁ (Eds.): Sexuality VI: Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2013, s. 21-29. HAŠKOVÁ, H., ZAMYKALOVÁ, L.: Mít děti - co je to za normu? Čí je to norma? Biograf, 2006, (40-41): 130 odst., nestránkované. Dostupné na adrese http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v4001 LUKŠÍK, I., MARKOVÁ, D.: Sexual lifestyles in the field of cultural demands. In Human Affairs: Postdisciplinary Humanities and Social Sciences Quarterly, 2012a, vol. 22, no. 2, p. 227-238. ISSN 1337-401X. Dostupné na internete: http://www.springerlink.com/content/1210-3055/ Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 54 LUKŠÍK, I., MARKOVÁ, D.: Čo posilňuje ašpirácie mať deti u mužov a žien na Slovensku? partnerských Sekundárna životných analýza štýlov In dát z Sexuality výskumu V.: sexuálnych zborník a vedeckých príspevkov. Dagmar Marková, Lenka Rovňanová (Ed.). Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB, 2012b, s. 114 - 134, ISSN 9788055703794. MARKOVÁ, D., LUKŠÍK. I.: Etické a kultúrne aspekty reprodukcie na Slovensku v kontexte demografických teórií. In Sexuality V.: zborník vedeckých príspevkov. Dagmar Marková, Lenka Rovňanová (Ed.). Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB, 2012, s. 63-89, ISSN 9788055703794. PETRJÁNOŠOVÁ, M., POPPER, M., LUKŠÍK, I., BIANCHI, G.: Are fathers accepted around here? Implicit and explicit messages about parenthood in Slovak media and legislation. In Second ISA Forum of Sociology: Social Justice and Democratization, 1-4, August 2012, Buenos Aires, Argentina. Buenos Aires: International Sociological Association: Universidad de Buenos Aires, 2012. Dostupné na internete: <http://isaconf.confex.com/isaconf/forum2012/webprogram/Paper23021. html>. PETRJÁNOŠOVÁ, M.: Mediálne kontexty reprodukcie na Slovensku. In Sexuality V.: zborník vedeckých príspevkov. Dagmar Marková, Lenka Rovňanová (Ed.). Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB, 2012, s. 4862, ISSN 9788055703794. PETRJÁNOŠOVÁ, M., LÁŠTICOVÁ, B.: Ako analyzovať tlač: možnosti kritickej diskurzívnej analýzy. Československá psychologie 2010, 54 (3): 290-300, ISSN 0009062X. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 55 POPPER, M.: Context underlying decision-making on parenthood and reproduction. In Human Affairs: Postdisciplinary Humanities and Social Sciences Quarterly, 2012a, vol. 22, no. 2, p. 214-226. ISSN 1337-401X. Dostupné na internete: <http://www.springerlink.com/content/1210- 3055/>. POPPER, M.: Partnerské vzťahy, rodičovstvo a reprodukcia: je normou opustenie noriem? In Sexuality V.: zborník vedeckých príspevkov. Dagmar Marková, Lenka Rovňanová (Ed.). Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB, 2012b, s 101-113, ISSN 9788055703794. RICHARDSON, J.: Analysing Newspapers: An Approach from Critical Discourse Analysis. London: Palgrave Macmillan, 2007, pp. 280, ISBN 9781403935656. TRIANDAFYLLIDOU, A.: Negotiating Nationhood in a Changing Europe: Views from the Press. Ceredigion, Wales and Washington D.C.: Edwin Mellen Press, 2002, pp. 319, ISBN 9780773471290. WODAK, R., MEYER, M.: Methods of critical discourse analysis. London: Sage, 2009, pp. 219, ISBN 9781847874559. Kontakt: Magda Petrjánošová, PhD. Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV Klemensova 19 813 64 Bratislava Slovensko Email: [email protected] Tel.: 02 / 5477 5683 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 56 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 57 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 58 Mgr. Zdeněk Sloboda, Bc. Mirka Dobešová3 (CZ) TRAVESTI4 SHOW PO ČESKU Stejně jako v zahraničí i v České republice je travesti, jako druh performace úzce spojován s homosexuální (především gay) subkulturou. Jako z tohoto prostředí vycházející ji lze vnímat i v době před rokem 1989, kdy se u nás travesti (především převlékání mužů za ženy za účelem pobavení) objevovala v čistě undergroundovém a utajeném gay prostředí, často jako součást bytových párty. Jak vypadá dnes? Kdo ji dělá, proč a jak? Zabývat se tímto tématem přináší ale několik velkých problémů. Dějiny travesti vystupování v Česku dosud nikdo nepopsal, travesti scéna se rychle mění, objevují se nové skupiny, zanikají staré, mnoho travesti vystupujících působí tzv. sólově, a tak je těžké je v průběhu doby (příp. zpětně) v dostupných pramenech dohledat. Vyznat se v této spleti pro nás nebylo nijak snadné. Proto jsme se metodologicky opřeli o kvalitativní výzkumnou metodologii (např. Hendl 2006, Mayring 2002). Provedli jsme několik hloubkových rozhovorů s účastníky současné takzvané travesti scény v Praze5, čerpali jsme informace i z odpovědí na e-mailem zaslané 3 Děkujeme dr. Franzi Schindlerovi za podnětné připomínky k prvním verzím tohoto textu, který byl původně připravován pro monografii pojednávající o dějinách a současnosti homosexuality v Česku. Pro ni byl text koncipován jako přehledová stať otevírající spíše více otázek, než dávající odpovědi. Verze textu zde ve sborníku je zkrácenou částí, která se zaměřuje spíše na možné podoby a klasifikaci travesti v Česku. 4 V Česku je možné se setkat i s označením psaným s ypsilon, tedy „travesty“, objevuje se také slovo „travestie“ a „travesty show“ nebo „travestie show“. V našem textu budeme systematicky používat „travesti“ a „travesti show“. 5 Během roku 2010 jsme provedli polostrukturované kvalitativní rozhovory, v nichž jsme k informantům přistupovali jako k expertům na téma. Rozhovory s nimi jsme nahráli či zapsali a následně analyzovali. Konkrétně jsme hovořili s Vojtou/Slečnou Nadjou, Jardou/Slečnou Lili (oba ze skupiny Screamers), Davidem/Slečnou Daisy (z kabaretu Tingl Tangl) a Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 59 dotazy, dále jsme čerpali z rešerše internetových a časopiseckých zdrojů6. Při psaní tohoto textu jsme také vycházeli z vlastní zkušenosti nejen pozorovatelů travesti scény zvenčí, ale také zevnitř (organizující travesti akce, dělající PR pro travesti skupinu atp.). Proto by bylo možné náš přístup vnímat také jako participační výzkum, který umožňuje vstup do subkultur, které běžně outsiderům přístupné nejsou. (viz např. Kolářová ed. 2012) Vzhledem k nedostatku pramenných materiálů a kvalitativním charakteristikám vzorku participantů rozhovorů (kde reprezentativita je nahrazena exemplaritou: vystupující ve skupině, vystupující sólově, organizátor vystupování) jsme museli rezignovat na úplnost informací nejen z pohledu historického a současného vývoje, ale také informací, které by nám dovolily konstruovat teorie (jak doporučuje např. kvalitativní zakotvená teorie; Corbin a Strauss 1999) o dynamice (genderových) identit, hře maskulinit a feminit, pozice hetero-, homo- a transsexuality v kontextu fenoménu travesti. Mnoho informací se tedy vztahuje k aktuální situaci v letech 2010 a 2011. Dalším obrovským problémem bylo poradit si s terminologií a celkově s jazykem, který se pro oblast travesti show používá, a to především mezi laiky, ale i samotnými travesti účinkujícími. Do diskurzu kolem travesti show vstupuje také medicína a v neposlední řadě média. Martinem, manažerem skupinových vystoupení sólových travesti umělců a dříve také zvukařem jednoho ze stálejších souborů. Kromě Martina jde o původní jména, která můžeme se svolením v tomto textu používat. Dalšími zdroji byly gay časopisy (např. SOHOrevue) a internetové prezentace samotných skupin, příp. jednotlivých umělců; Mirka Dobešová jako svoji bakalářskou práci analyzovala mediální obraz travesti show v českých denících (Dobešová 2009). Oba autoři tohoto textu také osobně přicházeli a přicházejí do styku s travesti vystupujícími, a tak některé poznatky vycházejí z kriticky reflektovaných a analyzovaných vlastních zkušeností ze zúčastněného pozorování. (Metodologicky tedy vycházíme z kvalitativního sociologického paradigmatu, Silverman 2005 a Mayring 2002.) 6 O gay a lesbických časopisech po roce 1989 a jejich vztah ke komunitě viz Sloboda 2012/v tisku. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 60 Média (jak bulvární, tak i seriozní) o travesti vystupujících referují často velmi nepřesně, charakteristicky dochází k nerozlišování a záměně s „transvestity“ nebo „transsexuály“. Travestité jsou v mediálních textech mj. zobrazováni kontroverzně až negativně7 a v mnoha případech je zcela zřejmé, že ačkoliv ve článcích terminologicky figurují pojmy spojené s transvestitismem či transsexualitou, ve skutečnosti se jedná o travesti.8 Publikuje-li se ovšem přímo o travesti show, (nikoli o soukromí travesti vystupujících) pak je to ve valné většině případů podáváno jako nijak kontroverzní forma zábavy. (Dobešová 2009) Historický vztah travesti a homosexuální subkultury bývá často mylně spojován nejen s projevem homosexuality. V následujícím textu vedle popisu české travesti scény, včetně některých aspektů její historie a vývoje, popisu jak takové travesti show vypadá a kdo ho dělá a proč, se také pokusíme vysvětlit některé terminologické nepřesnosti. 1. Diskuse terminologie Obrovským problémem při psaní tohoto textu bylo poradit si s terminologií a celkově s jazykem, který se v kontextu travesti show používá, a to především mezi laiky, ale i samotnými travesti účinkujícími. Do diskurzu kolem travesti show vstupuje také medicína a v neposlední řadě média. Historický vztah travesti a homosexuální subkultury bývá často mylně spojován nejen s projevem homosexuality (apriorní a univerzální 7 „Nebyla to servírka, kterou znásilnili, ale poradkyně transvestitů. Bar Sisi je totiž gay klubem, kde najít skutečnou ženu, je spíš problém…“ (Blesk, 17. 8. 1997, s. 8) 8 „»Strach z toho, že mě někdo prohlásí za transvestitu, opravdu nemám«, řekl Blesku s úsměvem herec Jan Hrušínský (42). V pražském Divadle ABC totiž hraje Charleyovu tetu ve stejnojmenné hře.“ (Blesk, 14. 5. 1997, s. 11) Charleyova teta není transvestitou, ale jde o crossdressing jedné z postav kvůli zmatení jiných postav v příběhu, pro diváky to ovšem znamená humornou, parodující performaci feminity mužem – tedy travesti, resp. drag. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 61 zženštilostí gay-mužů), ale také zaměňován za transvestitismus či transsexualitu. V této části se pokusíme vysvětlit některé terminologické nejasnosi. Vysvětlení vzniku, vývoje a významu slova „travesti“ a všech dalších termínů, které se v diskurzu o travesti objevují – transka, transsexualita, transvestismus, travestismus, v angličtině pak např. drag a cross-dressing – je poměrně složité. Abychom hned v úvodu zamezili nejasnostem, pokusili jsme se o vlastní vymezení jednotlivých termínů, s nimiž budeme dále v textu pracovat. Ač používáme některá vymezení sexuologická či psychologická, naše perspektiva (nejen v této části textu) je především sociálně-konstruktivistická. Také vzhledem k terminologické nejednotnosti jak v Česku, tak i v západní literatuře, není možné naše dělení považovat za univerzálně platné a jediné správné. Je ovšem na tomto místě potřebné k tomu, abychom mohli pokračovat ve výkladu. 1.1 Základní terminologické vymezení Pohlavím rozumíme biologické znaky (hormony, chromozomy, pohlavní orgány), které nás biologicky odlišují jako muže a ženy. Ovšem existují také lidé mající nejednoznačné, nebo jak mužské, tak ženské pohlavní znaky (např. mužské chromozomy, ale ženské pohlavní orgány; oboje či ani jedny vyvinuté pohlavní orgány, atp.), ty odborně nazýváme intersexuální. Jimi se zde ale zabývat nebudeme, jelikož do diskurzu o travesti nevystupují. Gender (čti „džendr“, na Slovensku je zaužívaný termín „rod“) jsou pak sociálně a kulturou form(ul)ované představy o tom, co je mužské a ženské – rozumíme tím tedy to, jak bychom se coby muž nebo žena měli v určitých situacích chovat, jak bychom měli vypadat, ale také se cítit, jaké povolání bychom měli mít atp. Ač se mužství a ženství vnímá jako dané biologickým pohlavím, vnímáme gender (tedy sociální pohlaví) jako sice s pohlavím uvztažněný, ale jím nedeterminovaný. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 62 Tato perspektiva nám umožňuje hovořit o multiplicitě mužských a ženských identit (viz např. Ranzetti, Curran 2003, Connell 2002, nebo koncept dělání genderu West & Zimmermann 1980), ale i o identitách „mezi“ či kontextově se proměňujících. (Šmausová 2002, nebo Butler9 1993, Halperin 2005) Transsexualita (zkratkou také TS) je medicínsky definovaná rozlada mezi psychickou (lékařsky: pohlavní) identitou jedince (tedy tím, jaká si jedinec myslí, že je jeho genderová identita, „přináležitost“) a jeho biologickým tělem. Tato rozlada se dá terapeuticky řešit např. chirurgickou a hormonální přeměnou těla. (Více viz Fifková a kol 2008, nebo autentickou ovšem odborně zpracovanou a historicko- antropologicky kontextualizovanou výpověď Leslie Feinberg(a) 2000, či českou zkušenost Terezy Spencer 2003.) Transvestismus (TV) nebo transvestitismus je v lékařské definici sexuální deviace, kdy jedinec (transvestita) pociťuje ve svém osobním životě potřebu (zpravidla na krátkou dobu) převléknout se (příp. nalíčit) jako opačné pohlaví, tedy vypadat, chovat se, výjimečně být tím opačným genderem. V některých případech je transvestismus spojený se sexuálním uspokojením. (Více viz např. Weiss 2002) Travestismus, a konkrétně travesti show chápeme jako převlékání a nalíčení se, tedy přijetí konkrétních atributů feminity příp. maskulinity, často spojené i s přijetím, „hraním“ genderové identity. Toto vše primárně za účelem performace, uměleckého vyjádření, pobavení ve specifickém prostředí (tedy nikoliv v každodenním životě). Zpravidla 9 Judith Butler přináší do konceptu vnímání genderu koncept (hetero)sexuality jako významný mocenský komplement, její přístup je také dekonstruktivistický a hovoří o reifikaci a materializaci biologického těla skrze sociální praktiky (performativy) odehrávající se v diskursivním mocenském prostoru. (Butler 1993, 1990) Kde právě medicínský diskurz je nepominutelným mocenským aparátem vytvářejícím normu a odchylku. (Foucault 1999) Butler také přichází s tím, že analýzou drag (travesti) vystoupení tedy analýzou konkrétních performativů můžeme dekonstruovat feminitu a maskulinitu. (1993) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 63 jde o ztvárňování/nápodobu a v některých případech karikaturu žen a ženskosti (zpěvaček). Níže se budeme zabývat odlišnostmi a různými formami travesti show. Pro účinkující budeme také používat termín „travestita“ či „travesti vystupující“. Následující dva termíny jsou z důvodu zbavení se historicky negativní patologizující konotace a významového zjednodušení spojením s biologickou daností, ale také z důvodu politické korektnosti používány odbornou veřejností jako pojmy zastřešující: Cross-dressing (také psáno jako CD) je možno vnímat jako pojem nadřazený, nebo vstupující určitým způsobem do ostatních výše zmíněných oblastí, označující tedy pouze samotný fakt převlékání se (příp. líčení) do opačného genderu, přijímání opačných genderových atributů. Odborně je spojen s konceptem dělání genderu. Transgender (TG) je pak prostor všech trans identit, tedy těch, jejichž biologické tělo není v nějakém směru v souladu s tradičně vnímaným genderem (mužstvím a ženstvím). Sem tedy můžeme zařadit intersexualitu, transsexualitu, transvestitismus, ale také samotnou travesti (resp. drag) performanci. Je možné sem zařadit i další identity (androgynie, gender blending, she-males, …), pro jejich výčet a podrobnější vysvětlení viz např. Fafejta 2004. V kontextu diskuse těchto termínů je třeba mít na mysli dvě věci: (1) Hovoříme-li o identitách coby kulturně konstruovaných kategoriích, významným prvkem je zde především identifikace, a to jak ostatními, tak sebe-identifikace („přináležení“). (2) Dále je nutné si uvědomit, že jakákoliv klasifikace je do značné míry normativní a vyvíjí tlak na zařazování jak sebe sama, tak ostatními. Normativnost spočívá také v tom, že zařazování podléhá určitým v kultuře dominujícím představám a ideologiím, které jsou ale historicky proměnlivé. Také je pro klasifikování neodmyslitelné to, že nelze vždy každého zařadit.10 10 Jedním z konceptů nezařaditelnosti do jakékoliv kategorie genderových a sexuálních identit je kocept „queer“, který reprezentuje písmeno Q ve Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 64 Tak, jak jsme termíny definovali, by se mohlo zdát vše jasné, ovšem tyto „nálepky“ mají svou vlastní historii, etymologii a v laickém prostředí si žijí trochu jiným životem, proto se jimi budeme zabývat i na následujících řádcích. 1.2 Travesti a problém s americkým termínem drag Nejčastěji dochází k záměnám travestismu s transvestitismem. První z pojmů pochází z francouzštiny („travestir“ – převléci se), kořeny druhého je pak možné hledat v latině („trans“ – přes, „vestire“ – oblékat se). Slovo transvestitismus poprvé použil lékař Magnus Hirschfeld na začátku 20. století pro označení osob (bez ohledu na to, zda šlo o muže či ženy a zda byli hetero-, homo-, bi- či asexuální), u nichž převlékání se (cross-dressing) byl spojený se sexuálním vzrušením a zájmem. Takto jej chápeme dodnes. Naproti tomu francouzské „travesti“ (sloveso pak je travestir), ale i od něj odvozené anglické „travesty“ mají význam překroucení, převrácení a parodie, nebo také – převlečení. Přenesení tohoto významu se objevuje i v Česku v souvislosti s literární vědou a divadelními formami. Akademický slovník cizích slov pojem „travestie“ popisuje jako „komické nebo satirické dílo zpracovávající vážné nebo vznešené téma zlehčujícím až karikujícím stylem.“ (Kraus a kol. 2005: 818). Stejná publikace nabízí i sloveso „travestovat“, tedy „1. zesměšňovat, zesměšnit (travestií): travestující humorista, 2. uvádět, uvést v jinou, zpravidla směšnou podobu.“ Zde jde tedy o humorné „zvrácení“/„převrácení“ něčeho spíš seriózního. zkratce označující tzv. sexuální menšiny - LGBTIAQ (lesby, gayové, bi, transgender, intersex, asexuální lidé). Někdy je písmeno Q vysvětlováno jako „questioning“, tedy zpochybňující zařaditelnost. Jiné používání queer je jako „přenálepkování“ dosavadních sexuálních identit, tedy v zásadě LGBT(IA). V dalším významu bývá používán jako analytický koncept a forma epistemologického vědění. (Butler 1993, Halperin 2005) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 65 V oblasti divadla bylo určité „převrácení“ či „převlékání“ dříve zcela běžnou praxí. S ohledem na kulturní, politický a náboženský stav společnosti se ale jednalo spíše o nutnost či zvyk. Antické divadlo zapovídalo ženám jakoukoliv participaci na divadelních představeních, a tak všechny ženské postavy ztvárňovali muži. Ne jinak tomu bylo až do počátku 17. století v Anglii11. Toto převlékání mužů za ženy (a žen za muže12), které se občasně objevuje i dnes často jako komický prvek (např. Divadlo Járy Cimrmana), však z historického hlediska nelze vždy označovat za „travestii“. Ovšem cross-dressing, tedy převlékání se do šatů opačného pohlaví, či využívání prvků odívaní typických pro druhé pohlaví, nezačínají s Hirschfeldovou definicí coby transvestitismu, nebo s divadlem, kam na jeviště není povolen přístup ženám, ale datují se do hluboké minulosti a vyskytují se napříč kulturami (např. Fafejta 2004, Oakley 2000, Feinberg 2000 atd.). Jako cross-dressing je možné označit také chování dětí, které zkouší atributy opačného pohlaví, než samy mají - např. chlapci si zkoušejí oblečení, make-up svých matek či sester, dcery si malují knírky nebo se oblékají jako otcové-muži (Janošová 2009). V současné době se ovšem v literatuře označení cross-dressing používá ve dvou významech jako slangové, popř. synonymní k výrazu transvestitismus (Spencer in Feinberg 2000, Lang 1998), nebo zbavené patologizace, jako neutrální zastřešující označení v odbornější terminologii, tedy tak, jak jsme jej definovali výše. Zbýváme-li se nyní definicemi a významy jednotlivých termínů a označení, pak se nabízí otázka, proč se v anglofonním prostředí – na rozdíl od kontinentální Evropy, včetně Česka – začal užívat nový, specifický výraz „drag“. Jednou z možných odpovědí je kromě chápání „travesti(e)“ jako parodie a zesměšnění (případně ve francouzštině také jako 11 Ženy mohly v Anglii vystupovat na jevišti až od roku 1660. V divadle tzv. „kalhotkové role“, nejrozšířenější v oblasti opery, kde ženy-altistky hrají role mladých mužů 12 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 66 převlečení), silné postavení sexuologie na počátku 20. století především v německy mluvících zemích (tedy i Česku) a spojení převlékání za účelem vystoupení či parodie v kabaretech se sexuálními poruchami transvestitismem a transsexualitou. Výraz „drag“ je v nejširším slova smyslu označením pro jakékoliv oblečení a vizuální atributy (paruky, make-up; také pohyby) nesoucí symbolický, genderovaný význam – jde obvykle o využití typického, jednoznačného oblečení spojeného s jedním genderem – mužstvím nebo ženstvím – osobou s biologickým pohlavím opačným. „Termín drag vznikl v roce 1870 v rámci divadelního slangu, kdy si muži hrající ženy museli oblékat dlouhé sukně.“ (Aggrawal 2008: 75) Monica Baroni zasazuje drag, tak jak je vnímán dnes, do 20. let 20. století do prostředí barů a kabaretů ve velkých městech jako Berlín, Paříž a Londýn a zmiňuje zpěvačky Judy Garland a Marlene Dietrich jako nejznámější představitelky cross- dressingu za účelem vystoupení13, tedy drag/travesti. Baroni také definuje ze současné perspektivy drag takto: „Ačkoliv je často drag spojován s cross-dressingem, transvestitismem, transsexualitou a transgenderem, není synonymem k žádnému z těchto termínů. Drag je ve své podstatě akce/činnost, nikoliv identita: rozviklává rigidní definice genderu a sexuality tím, že paroduje stereotypy feminity a maskulinity. (…) zachovává si svůj příznačný charakter maškarády, teatrální akce – okázalosti, spektakulérnosti a kýčovitosti14.“ (Baroni in Gerstner ed. 2006: 191) Samotné pojmenování „drag“ je akronymem z „DRessed As Girl“, tedy oblečený jako dívka, a slouží převážně k pojmenování mužů převlékajících se za ženy / hrajících si s feminitou. Označení „dressed as 13 Ovšem v případě obou žen bylo mužské oblečení – fraky, košile, cylindry a vycházkové hole - později i součástí běžného oblékání. Ony především popularizovaly a umožnily ženám nosit kalhoty. 14 Zde šlo o slovo „camp“, které kromě významu něčeho kýčovitého, umělého, nepřirozeného, má i druhý význam spojený s zženštilostí, tzv. vykrouceností, která ovšem nemusí být příznačná jen pro gaye. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 67 boy“ zkráceně „drab“ se vyskytuje výrazně méně a je možné jej užít pro ženy, parodující/převlékající se za muže. Mnohem více se ale vyskytuje ve spojitosti s mužským převlékáním, kdy „drab“ odkazuje na muže, kteří tradiční mužské oděvy považují na nudné. (Barrett 2006) Všeobecně ale platí, že „drag“ je univerzálním pojmenováním pro převlékání osob obou pohlaví do obou genderů za účelem performance, tedy vystoupení, show, parodie a rozlišuje se zpravidla přidáním „queen“ pro muže travestující ženy a „king“15 pro ženy performující muže. Slovní spojení „drag queen“ se objevilo poprvé v roce 1941. (Dalzell, Victor eds. 2009) Použití slova „queen“, od nějž nejspíš až ex post bylo obdobně utvořeno „king“, pravděpodobně souvisí s tzv. gay-speakem tedy řečovým kódem, sociolektem ve používaným z významných jazykových prvků útvarů, (americkými) feminizace tak mluvčího muži, (reverze i kterém gramatického objektů, o kterých je jedním rodu) se jak hovoří. Charakteristické pro gay-speak je používání honosně, aristokraticky znějících výrazů (při označení např. lady, dáma, madam, queen, ad.). V mluvě gayů je „queen“ označením pro gaye zženštilého, parádivého či dělajícího se důležitým. (Viz např. Cameron, Kulick 2003, nebo Hall, Bucholz 2004; v češtině na toto téma viz zatím jediný a ne příliš rozpracovaný text – Sloboda 2002.) Termín drag, ač není běžně zaužívaný a známý, je významný i v odborném prostředí, především genderových, queer nebo gay a lesbických studiích (Butler 1993, Halperin 2005), které se v poslední době v rámci jiných disciplín rozvíjejí u nás také, proto se jím dále v textubudeme zabývat. V angličtině je možné od sebe oddělit „female impersonation“, imitování, zpodobnění žen, a „drag show“, tedy „Vystoupení, v němž se muži umně převlečení za ženy staví na odiv a baví publikum. Přehnaná nápodoba ženského chování a stylu je zpravidla zábavná a parodující.“ 15 Diskuse o ženské maskulinitě a ztvárňování/travesti mužů ženami viz práce především Judith Halberstam (1998). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 68 (Pinfold in Gerstner ed. 2006: 192) Pro drag show v USA, Velké Británii či Austrálii (a konkrétně pro tamní drag queens) je typické velmi výrazné líčení, barvami hýřící kostýmy plné peří, flitrů atp., více se blížící karnevalovému pojetí a performanci, mnohem méně důležitá je pak podobnost konkrétní ztvárňované zpěvačce. Drag queen je tedy označení pro muže, který sice v rámci svého vystoupení přijímá a přehání ženskou identitu, avšak nepopírá přitom ani svou mužskost (a není vyloučena ani jeho heterosexualita). Vizuální femininní atributy tak slouží pro vlastní kreativní performanci, originální show. Za takovou českou drag queen, v zásadě první a jedinou, lze považovat (a sám se tak ve své internetové a mediální prezentaci definuje) Chi-Chi Tornádo16 (civilním jménem Petr Vostárek), který před diváky vystupuje např. v podvazcích, s viditelnými gumovými prsy a zároveň neoholený na hrudi a rukou, bez paruky, s plešatou hlavou a pouze s králičími oušky nebo čelenkou z peří. Pro české travesti show a travestity je spíše ale typické zakrývání svého mužského těla a snaha vypadat, napodobit co nejvěrněji (a nejkrásněji) konkrétní ženu (tedy „female impersonation“). Ovšem ani toto není tak jednoznačné dělení, jímž bychom mohli definovat (české) travesti jako snahu o věrnou imitaci a drag jako parodii a přehánění. Jak naznačil v rozhovoru manažer travesti vystoupení Martin, je rozdíl mezi různými formami travesti vystupování, které teď stručně popíšeme. 2. Možné klasifikace travesti vystupování Způsobů jak klasifikovat travesti vystupování může být hned několik. Jednou z možností, jak rozlišovat travesti vystupující je jejich motivace k vystupování. Motivace k prvnímu vystoupení se různí. Může jít 16 Oficiální webová prezentace www.chichitornado.com [10. 3. 2010]. 1. české drag queen: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 69 o způsob seberealizace, určitý druh exhibice17, dlouhodobou touhu být svým idolem18, vidinu šance přivýdělku19 atd. Všeobecně (podle odpovědí našich informantů v rozhovorech) by důvody pro počátek travesti kariéry bylo možné rozdělit takto: (a) umělecká seberealizace nebo láska k travesti, (b) přivýdělek nebo snaha něčím vyniknout, stát se slavným, nebo (c) cesta k transsexuální přeměně.20 Posledním jmenovaným motivem se budeme ještě zabývat níže v textu, jelikož - jak jsme naznačovali na začátku při vymezování pojmů - není vše tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. 2.1 Sólová a skupinová vystoupení Asi nejvýraznějším hlediskem, které má významný vliv na podobu samotného travesti vystoupení, je něco, čemu budeme říkat „formát vystupování“. S ohledem na něj je možné rozdělit travestity na ty, kteří jsou členy skupin, a potom sólově vystupující (tzv. sólovky). Ovšem ani takovéto rozdělení není jednoznačné. Jednotliví travestiti ze skupin, především ne tolik etablovaných, pak příležitostně hostují na vystoupeních 17 „Transky dělají často lidi, kteří potřebují být středem pozornosti.“ (Vojta/Slečna Nadja) 18 „Dělat travesti byl můj sen už tak od dvanácti let…A úplně nejvíc jsem si přál dělat Helenu Vondráčkovou, to je moje oblíbená zpěvačka a bez té bych se prostě neobešel.“ (Davidem/Slečna Daisy) 19 „Transkování, to jsou vlastně takový rychlý prachy.“ (Vojta/Slečna Nadja) 20 „Někdo prostě touží to dělat. Někdo, protože to miluje to travesti. Někdo kvůli penězům, že si myslí, že si tím může vydělat. Taky kvůli slávě. (…) Někdo to má v srdci, někdo to může vzít jako odrazovej můstek ke slávě. (…) [O]no je těší to, když slezou z pódia nebo vejdou do sálu, že se k nim nahrne spousta lidí a chtějí po nich podpisy a chtějí pro nich fotky (…). A třetí varianta je, že je to pro kluky, který se chtějí stát prostě ženskejma, ale jako fyzicky. (…) Znám šest lidí, který začínali v travesti světě a dotáhli to až do konce, tedy že se nechali předělat.“ (Martin, manažer) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 70 jiných skupin. Vystupují také sólově na diskotékách, klubech, večírcích. Pokud přijde v kulturním nabídka domě, (např. hospodě na či vystoupení na sokolovně), maturitním vystupují zase plese, sólově vystupující i ve dvojicích, nebo ad hoc vytvořených skupinách.21 Samotné provedení travesti vystoupení či konkrétního čísla má svá specifika. Každý travesti vystupující jak sólově, tak ve skupině se postupem času „specializuje“, někteří se vyvíjejí od prostého napodobování konkrétních několika zpěvaček k parodii či scénkám. Scénky jsou ale typické pro skupinová vystoupení. Sólová vystoupení jsou zpravidla půlnočním překvapením či doprovodným programem k diskotéce, párty (např. narozeninové) nebo maturitnímu plesu. Jsou tedy zpestření nějaké akce, jen výjimečně jsou jejím hlavním programem. Sólisté zpravidla předvedou jedno či dvě ze svých čísel. Někteří z nich akce, kde vystupují, i moderují. Občasně jsou sólová vystoupení doprovázena tanečníky (často oblečenými v kostýmu), kteří se případně i aktivněji účastní vystoupení, jsou sváděni či svlékáni travesti vystupujícím, nebo interagují s publikem. Do sólových vystoupení většinou pro mladé publikum na diskotékách nebo v klubech, především ve větších městech, se hodí moderní, většinou anglicky zpívané písně, český střední 21 Jak jsme uvedli již výše. Celá situace na travesti scéně je historicky vzhledem k velké fluktuaci jednotlivých vystupujících, rychlým rozpadům a vznikání nových skupin nebo přicházení a odcházení nových vystupujících - velice nepřehledná. V roce 2010 na scéně aktivně působila např. následující uskupení: Crazy Goddess (Praha), Fever (Praha), Hanky Panky (Praha), Kočky (Praha), Marta a její parta (Praha), Screamers (Praha), Travesti show Praha (Praha), Divoké Kočky (Ostrava), Královny noci (Ostrava), Noční hvězdy (Ostrava), Ladies XXL (Brno), Scandal Ladies (Olomouc), Dreamers (Most) ad. Počet sólově vystupujících je i vzhledem ke skládání a rozpadu skupin těžké odhadnout. V rozhovoru hovořil manažer Martin o přibližném počtu travestitů v Praze, který odhadl na 70 až 80: „ z toho bych řekl, že ve skupinách jich je tak kolem čtyřiceti. (…) No a pak jsou ty, co přecházejí, co jezdí jako hosti. Těch je tak 20. A pak jsou sólovky.“ Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 71 proud 70. až 90. let 20. století pak do hospod nebo na zábavy v menších obcích a městech. Větší prostor pro uměleckou (sebe)realizaci a zapojení divadelních prvků je ve stálých skupinách. Ovšem i menší či ad hoc skupiny, příp. dvojice, se snaží na společná vystoupení jezdit v takové sestavě, aby se jednotliví vystupující doplňovali – jak ve ztvárňovaných zpěvačkách (tzv. si nelezli do zelí), tak v celkovém pojetí jednotlivých travesti čísel (impersonace dokonale vypadající zpěvačky střídá parodické vystoupení, někdy duety atp.). Samotné umění moderace – pohotovost, práce s publikem, jeho pobavení (často sexuálně laděnými) narážkami, vtipy a příhodami – se podle výpovědí informantů rozhovorů zdá být významnou předností, kterou ne všichni ovládají a pro skupinu s celovečerním programem jsou nutností. V roce 2012, kdy byl tento text psán, je v Českém kontextu možné mluvit o třech stabilních skupinách, jsou jimi ostravské Kočky a pražské Hanky Panky a Screamers.22 Jejich místní určení není ale v zásadě správné, jelikož působí většinou mimo tato města - ve větších obcích a menších městech. Vystupují v kulturních domech, divadlech nebo sokolovnách. Skupiny ročně připravují jeden až tři tematické programy, které jsou jejich vlastním autorským dílem. Každý program má konkrétní vlastní scénou s tematickými (např. u Screamers: „Screamers tisíce a jedné noci“, „Léto je léto“, „Uvolněte si, prosím“, Hanky Panky např. „Televarieté“.). Výběr jednotlivých čísel a průvodní slovo, které celý program sjednocuje, je přizpůsobeno zaměření představení a je tedy možné mluvit o určité dramaturgii vystoupení. Jelikož jsou koncipována pro kulturní domy, zahrnují i světelný scénář. Jednotlivé programy jsou členěny na dvě poloviny oddělené klasickou divadelní přestávkou, během níž se prodávají propagační předměty a vystupující se fotí se fanoušky a fanynkami. Celovečerní vystoupení mají jednotlivé skupiny téměř denně (mimo svátky a letní prázdniny). Kromě 22 Oficiální webové prezentace: www.hankypankyshow.eu, www.travestikocky.cz, www.screamers.cz [20. 3. 2010] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 72 celovečerních pořadů jsou pořádány pražské plavby lodí, v létě skupiny vystupují na množství letních akcí (hody, festivaly). 2.2 Ztvárňování mužů, drag kings a další formy travesti vystupování V případě stálých skupin je možné se setkat i ztvárňováním mužů (např. F. Mercury, W. Matuška, P. Kotvald, M. Žbirka atp.) nebo pohádkových postav (Křemílek a Vochomůrka, motýl Emanuel, Červená karkulka…), zvířat (krokodýl Schnappi). Ačkoliv tedy bývá travesti show nejčastěji chápáno jako převlékaní se mužů za ženy, není to možné považovat za všeobecně uplatnitelné pravidlo. Jak Screamers, tak Hanky Panky mají ve svých řadách člena-muže, který ztvárňuje muže.23 Občasně je možné se setkat i se ženami, které napodobují zpěváky-muže. Jde zpravidla o heterosexuální ženy – kamarádky a někdy i řidičky vystupujících travestitů, které napodobování či parodii zpěváka-muže dělají jako zpestření programu, nebo že si to chtějí vyžkoušet. Na Západě jsou ženy vystupující jako muži nazývány drag kings. Většinou ale jde o ženy, často lesbické, které se nesnaží napodobovat konkrétního muže a vypadat jako on, ale s maskulinitou si především hrají a parodují ji. Jejich vystoupení mívají velice divadelní, často alternativnědivadelních charakter. Jedinými drag kings je v Česku duo Drag Addicts, které tvoří Devin de Cox a Matty Caporaso. Jak je vidět již podle názvu, skupina se hlásí ke kategorizaci „drag“ spíše než „travesti“. 23 Ovšem ani toto není tak jednoznačné. V případě Screamers moderátor Láďa začal v posledních letech pracovat právě se skutečností, že se od něj ztvárnění ženských postav neočekává. Čas od času se tedy v parodických rolích žen objevuje – jeho performance by se však z povahy věci: nenalíčení, neoholení a nepopírání maskulinity daly označit za drag show. Stálé publikum pak v těchto případech reaguje zcela odlišně než na zbytek souboru, jelikož jeho převlečení za ženu je vnímáno jako „překvapující“ či hodné zvláštního ocenění (potlesk, burácení). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 73 Na západní travesti (a všeobecně klubové) scéně je možné se setkat ještě s dalšími formami travesti performace. Jednou z nich je to, že vystupující nepoužívají playback, ale sami zpívají. S výjimkou slečny Valerie ze skupiny Screamers, která zpravidla do každého programu zařazuje jednu naživo zpívanou píseň, není tato praxe v Česku příliš častá. Spíše ojediněle se u nás objevuje travesti (drag) ve spojení s pouštěním hudby v klubech, tedy s DJingem. Bývalý člen skupiny Crazy Goddess (dříve Crazy Ladies) Tiffany/DJ Tiffa se živí v civilním životě jako DJ v několika (gay) podnicích. Podle vlastních slov před několika lety několikrát DJoval převlečený za ženu, na doporučení známého se zkušeností ze zahraničí, ovšem jeho samotného to nebavilo, a tak v této praxi nepokračuje. V současné době se v pražských klubech objevuje DJ vystupující pod jménem Diva Noxx, kterého je skutečně možné označit spíše za drag nebo karikující travesti, jelikož jeho femininní vzhled je velice extravagantní.24 V Česku je tato forma travesti performace spíše raritou. Některá moderátorská vystoupení v rámci celovečerních programů skupin by bylo možné klasifikovat také jako formu tzv. „stojáka“, tedy stand-up comedy, které je svébytným vystoupením s mluveným slovem zaměřeným na pobavení diváků a divaček. V Česku je asi možné za travesti stand-up komika označit Naděždu Krupskou (příp. často moderující různé akce ostravskou Banánovou Halinu), který se především proslavil parodováním známé české moderátorky a spisovatelky Haliny Pawlovské. 24 Oficiální stránky skupiny Crazy Goddess – www.crazygoddess.cz/Tiffany.htm; a Divy Noxx www.divanoxx.com [20. 2. 2011]. Diva Noxx je mužů původně pocházející z Brazílie, a tak i z odlišného kulturního prostředí, což může mít také vliv na volbu této specifické formy travesti/dragu. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 74 2.3 Místo vystupování a publikum Jak je patrné, vedle rozlišení na vystupování sólově či ve skupinách, dalším třídícím hlediskem by mohlo být místo vystupování. V této chvíli nám zde opět vstupuje prvek genderu a sexuality, a to na straně publika. Specifickou součástí travesti vystoupení je její publikum 25. Bohužel v současné době nejsou k dispozici validní data k této oblasti, proto tato část bude jen krátká a načrtávat či otevírat možné směřování budoucího zájmu v této oblasti. Samozřejmě podle toho, kde se travesti vystoupení odehrává, liší se i publikum. V kulturních domech vystupují skupiny především před většinovým, tedy heterosexuálním publikem, podle odhadů tvoří až 90 % ženy, především ve věku 30 až 50 let, mladší zřídka kdy (ovšem např. ve fanouškovské, resp. „fanynkovské“, základně Screamers se objevuje větší skupina dívek ve věku 12-16 let). Ženy travesti show často chápou jako zábavu pro ně samotné, kde se setkávají a baví s ostatními ženami. Podle slov manažera Martina mohou vnímat travesti jako uvolnění, vystoupení ze stereotypu života na malém městě, často se na vystoupení dlouho dopředu těší a připravují se na něj stejně jako na návštěvu divadla. Co se týká sexuality a genderu vystupujících, tak ji diváci/divačky podle výpovědi a dotazníkové ankety Screamers zpravidla neřeší. Sexuální narážky a dvojsmysly jsou publikem vnímány pozitivně. Některá čísla travesti show staví na interakci s muži (muž je vzat na pódium), proto je jejich přítomnost žádoucí, i když není tak častá. O motivacích (a pocitech) mužů na travesti vystoupeních v kulturních domech toho mnoho nevíme. 25 Pro tuto část vycházíme především z informací z výzkumného rozhovoru s manažerem Martinem a také online výzkumu zrealizovaného v dubnu 2010 na fan webu a Facebooku Screamers (n = 104). V současné době Mirka Dobešová pracuje na vyhodnocení rozsáhlejšího a dlouhodobějšího dotazníkového šetření realizovaného během akcí skupiny Screamers po kulturnícho domech. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 75 Odlišná situace je při vystoupeních v klubech, hospodách, na diskotékách nebo maturitních plesech – zde jde zpravidla o většinové (tedy apriori heterosexuální) publikum a poměr mužů a žen je různý (mužů zpravidla vyšší). Vzhledem k tomu, že travesti vystoupení není hlavním programem, jeho vnímání se zcela jistě různí, a to především na základě ne/zkušenosti publika s touto zábavní/uměleckou formou. Pro některé diváky a divačky může jít o vůbec první setkání s travesti. Reakce tak mohou být i zcela negativní (homo/transfobní). Specifické složení publika má také jediný travesti klub v Česku Tingl Tangl. Jeho klientela je zpravidla složená z více různých skupinek, často firemních kolektivů nebo narozeninových oslav, tedy zpravidla heterosexuální, ovšem i sem chodí skupiny, které jsou otevřeně gay a sledují show tedy společně. Vzhledem k možnostem vystupování má Tingl Tangl i další specifikum, a to že i v době, kdy nejsou tzv. kšefty, mají travestité – jak ze skupin, tak sólově vystupující – díky pevně stanovené provozní době možnost vystupovat de facto i čtyřikrát do týdne. Zcela jiné prostředí je v gay barech, klubech a diskotékách či na party, kde jsou travesti vystoupení také zpravidla zpestřením programu. Vnímání se může opět různit, jelikož je publikum často na travesti zvyklé, někdy natolik, že jej prakticky ignoruje. Zpravidla je ale vnímáno jako zábava, i přes to, že hra s genderem a ohýbání či překračování genderových hranic, feminita a exhibičnost jsou v rámci gay subkultury běžnějším jevem (např. tanečníci a tanečnice na párty v různých kostýmech a líčení – androgynní, ve stylu SM, atp. –, nebo feminita některých gay mužů). Zajímavým aspektem je také to, že i když je většina travesti show pro heterosexuální (či většinové) publikum, je vnímána stále jako součást homosexuální subkultury. Ta má k travesti ale ambivalentní vztah – baví se jí a nejspíš ji i vnímá jako součást své specifické kultury, na druhé straně travesti ztělesňuje a zviditelňuje ve své extrémnosti, feminnosti nebo exhibicionismu stereotypy, které se podsouvají celé gay menšině. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 76 2.4 Přivýdělek nebo práce na plný úvazek Dalším kritériem, které je možné použít je to, zdali je vystupování přivýdělkem nebo prací na „plný úvazek“. Finančně atraktivním se i přes svou velkou popularitu stává travesti show pro vystupující až po několika letech od jejich prvního vystoupení, protože zpočátku musí s ohledem na pořizovací ceny paruk, obuvi a kostýmů mnoho investovat. Dnes se finanční ohodnocení odvíjí od dobrého jména skupiny či jednotlivce. Při skupinových vystoupení se odměna dává zpravidla všem stejná, bez ohledu na zkušenost a jméno (známost či „kvalitu“) travestity. Odměna pro jednotlivce se pohybuje od jednoho tisíce (za večer vystupování v Tingl Tanglu či některých výjezdních akcích) až po několik tisíc za vystoupení na soukromé akci či diskotéce nebo za skupinová vystoupení v kulturních domech. Velká vystoupení musí zaplatit ze vstupného i zvukaře, osvětlovače, autorské poplatky či provizi organizátorovi akce. Odměna samozřejmě musí pokrýt i cestovné, jelikož většina akcí se odehrává mimo Prahu (či velká města). Skoro každý sólový travestita (příp. skupina) má známého či známou, který ji vozí za drobnou úplatu na akce. V případě organizace akce, kdy je příjem závislý na prodeji vstupenek (pořádají-li vystoupení samy skupiny, nebo prostředník-manažer), tedy zpravidla na akcích v kulturních domech a divadlech, je pro pokrytí všech nákladů a vyplacení účinkujících nutné získat alespoň cca 70 platících diváků a divaček. Spádová oblast takového sálu by pak měla být minimálně dva tisíce obyvatel. Vystupuje se celoročně, nejlepší měsíc pro travestity je prosinec s množstvím vánočních večírků, léto je díky počasí vhodnější pro výjezdní vystoupení, ovšem plesová sezóna zase poskytuje příležitosti k sólovým vystoupením (např. na maturitních plesech). Etablované skupiny jejich téměř každodenní vystupování uživí. Výjimečně úspěšné sólové vystupující (jako např. ChiChi Tornado) travesti také uživí. Ostatní mají vystupování jako přivýdělek a zpravidla pracují Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 77 v poměrně běžných zaměstnáních.26 Důvodem civilního zaměstnání může být starost o zajištění se do budoucnosti, možnost hradit pojištění ze stálého příjmu, ale také snaha neztratit kontakt s (běžným) pracovním trhem. Přes to, že travesti je pro většinu (podle Martina určitě pro 70 %) z vystupujících pouze přivýdělkem, stojí za rozpadem většiny skupin finanční neshody. 2.5 Travesti jako umění Enormní prostor pro odbornou i laickou diskusi skýtá otázka vnímání travesti jako umění. Jak jsme uvedli na začátku, termín „travesti“ i anglický „drag“ mají své historické spojení s divadlem. Travesti je vystoupení zpravidla konané na jevišti a před platícím obecenstvem a z tohoto pohledu je tedy podobné běžným uměleckým produkcím. Ovšem určité měřítko kvality by mělo rozhodovat, jde-li o umění či o pouhé předvádění se. Samotní travestiti se nezřídka shodují i na tom, že považovat travesti show za „umění“ je přinejmenším sporné. Rozdíly se projevují jak v „kvalitě“ kostýmů27 (a to často i v rámci skupin), „kvalitě“ imitace konkrétní zpěvačky či „kvalitě“ nápadu na hru s feminitou a její karikování (drag). A tak je možné vysledovat na travesti scéně od velice amatérských, nepromyšlených vystoupení (zpravidla začínajících sólových 26 „Myslím, že kdybych k tomu, že občas dělám transku, ještě nepracoval jako zdravotní bratr, prostě bych s penězi nevyšel.“ (David/Slečna Daisy) 27 „Poznáš na transce na první pohled, zdali je to transka, která si v second handu koupí šaty, nalíčí se, nandá si paruku od vietnamců za stovku a už je z ní transka. Pak máš samozřejmě transku, která do toho investuje peníze, to znamená, má svoji švadlenu, nechá si ten kostým ušít, a to už je ta lepší transka, ta lepší kategorie, která prostě vydělává a ty prachy na to má. A to právě dělaj ty skupiny, který dokážou z těch kulturáků vycucnout peníze, dokážou si sestavit na dalšího půl roku novej tematickej program no a zajedou všicky ke švadleně a udělaj si na jedno číslo stejný kostýmy.[…] Ale je asi jasný, že každá začátečnická transka začíná tak, že shání na sebe kostýmy, kde se dá, tu od tetičky, tu od vietnamců paruka.“ (Martin, manažer) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 78 vystupujících), přes rutinně odvedené imitace konkrétních zpěvaček často bez vlastní invence, až po promyšlené kostýmy, gesta, jevištní výpravu jednotlivých vystoupení, tak i celých komponovaných večerů s výraznými divadelními a kabaretními prvky.28 Travesti vystupování bychom tedy mohli kategorizovat také na základě uměleckosti, kvality či řekněme umělecké aspirace samotných travestitů. Faktory, které pak tuto kvalitu formulují, by mohly být: umělecké vlohy (např. umět se dobře pohybovat, nejenom dobře jako žena vypadat), umělecké vzdělání či praxe (např. taneční nebo divadelní průprava), profesionalizace vystupování, tedy ochota investovat jak čas, úsilí tak i peníze do vystupování, snaha o jeho dramat(urg)ickou strukturaci a přinesení něčeho nového, tedy vlastní kreativita. Obzvláště poslední jmenované posunuje vnímání travesti od (pouhého) napodobování k vlastnímu (kreativnímu uměleckému) vyjádření, tedy od toho, jak je v anglicky mluvících zemích vnímáno „female impersonation“, k chápání travesti jako „drag (show)“. V tomto ohledu dělení travesti na vystupování individuální (většinou v klubech) a skupinové (zpravidla na velkých jevištích), by mohlo vést také pomyslnou čáru mezi ne/uměleckostí travesti vystupování. 28 Vojta Kohoutek, travesti umělec napsal v jednom svém textu: „Na rozdíl od vývoje v zahraničí, kde vykazuje travesti jisté konstantní kvality a prošlo specifickým vývojem separace (z klubového travesti se oddělila část herců, tanečníků, tedy v oblasti jevištního umění erudovaných jedinců) a dá se tedy hovořit o profesionálním kvalitním umění (dříve Mary a Gordy, SRN, dnes „Mary Morgan“ civilním jménem George Preusse – herec a travesti umělec), se travesti u nás utvářelo po revoluci v gay klubech a dodnes, i přes viditelný pokrok, si drží patinu diletantismu. […] Některé skupiny se snaží travesti povznést na divadelní umění (Screamers, Hanky Panky, Kočky), jiné se travesti show profesionálně nevěnují a své produkce nadále směřují do klubů a na diskotéky. Až na několik málo výjimek travestité v České republice nedisponují vzděláním uměleckého scénického (jevištního) směru.“ (Kohoutek 2010/nepublikováno) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 79 Bohužel nemáme pro další rozvíjení našich myšlenek oporu ve výzkumných datech ani uměnovědné erudici, přesto se pokusíme rozvíjet myšlenku o ne/uměleckosti travesti vystoupení v Česku trochu dále. V případě stálých skupin je možné se setkat ztvárňováním nejen žen, občasně i mužů, ale také pohádkových postav (Křemílek a Vochomůrka, motýl Emanuel, Červená karkulka…), zvířat (krokodýl Schnappi), nebo se nezřídka objevují i dramatizace známých filmových děl („Slunce, seno, jahody“; „Krkonošské pohádky“, „Mrazík“, „Addamsova rodina“), televizních formátů („Televarieté“) nebo písní (Rusalka, Tři čuníci). Skupinová vystoupení (většinou) dramaturgicky propracovaná, rozmanitá, vypointovaná, vtipná a parodická skupin Screamers, Scandal Ladies, Hanky Panky nebo Kočky bychom mohli považovat za svébytné umění - ale také za drag show, nebo show se silnými prvky dragu. Ostatní nikoliv. Ovšem, zde bychom se dopustili nespravedlivé generalizace. V současné době minimálně jeden vystupující sólo travestita by měl splňovat většinu kritérií „uměleckosti“. ChiChi Tornado se sám hlásí k tomu, že dělá drag, jeho vystoupení se výrazně odlišují od ostatních (napodobujících ženy), je v nich velká míra kreativity a hry s feminitou a maskulinitou, nadsázka, investice do specifických kostýmů, schopnost moderace, také baletní průprava v dětství a ambice k uměleckému (sebe)vyjádření. V tomto kontextu úvah je specifickým travesti vystupujícím na české scéně i Naděžda Krupská (civilním jménem Martin), který skrze imitování a parodování televizní moderátorky (a spisovatelky) Haliny Pawlowské nejen moderuje skupinová vystoupení, ale je najímán i k sólovým vystoupením speciálně s tímto travesti číslem. V něm hraničí s jiným žánrem tzv. „stand up comedy“, v Česku známým spíše jako „na stojáka“ nebo „stoják“. Jak se zdá, v uvažování o uměleckosti by jejím indikátorem mohla být také schopnost moderace (příp. práce s publikem všeobecně). Ironická, pohotová, často vulgární moderace je velkou, dokonce nedílnou Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 80 součástí skupinových vystoupení. Manažer travesti show Martin v rozhovoru řekl: „Travesti show není jenom o tom, že tam vyleze transka a odskáče si číslo, ale velikou, velikou část tý srandy, tam dělá ta moderace. Nebýt moderace v travesti show, tak travesti show neexistuje. (…) Proto já vždycky píšu [na plakáty – pozn. aut.] ‚kabaretní travesti vystoupení‘.“ Tímto se tedy české travesti show podobá anglo-americké drag show, jejíž součástí moderace nebo spíše „stand up comedy“ často bývá. 4. Závěr Závěrem je třeba podotknout, že nejde o výčet úplný a o komplexní analýzu. V České republice prakticky neexistují výzkumy, které by alespoň dílčím způsobem zkoumaly tuto oblast. Významným nedostatkem textu výše je také to, že vychází ze zkušenosti s travesti v Praze odkud sice vyjíždějí jak sólisti, tak skupiny na vystoupení po prakticky celém Česku (a podle webových prezentací a naší výzkumné zkušenosti i na Slovensko, do Německa či Rakouska), přesto prakticky nic nevíme o situaci v Brně a dalších velkých městech, jen kusé informace máme o situaci v Ostravě, kde, jak se vzhledem k počtu skupin, které tam v poslední době působily a působí, zdá, je travesti scéna aktivní. Jak už jsme uvedli, text má platnost také v zásadě k roku 2011, kdy jsme prováděli důkladnější rešerši. Oblastí, kterou jsme v textu tematizovali jen okrajově, především v kontextu vystupujících a publika je dynamika feminity a maskulinity a především hetero a homosexuality. Zdá se, že všichni travesti vystupující jsou homosexuální, přesto ale při analýze mediálních výstupů (Dobešová 2009) je patrná snaha prezentovat se jako heterosexuální. Heterosexualita a homosexualita vstupuje do vzájemné interakce i na straně publik, která se liší podle prostředí. Sexualita, ač performovaná nebo ta, s níž se na interakci v rámci travesti vystoupení jednotlivci (publikum, vystupující) identifikují, také významně vstupuje do dynamiky Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 81 konstrukce a dekonstrukce maskulinity a feminity během vystoupení. Celkově je možné travesti show vnímat jako mnohovrstevnatou a dynamickou oblast konstrukce, ko-konstrukce a dekonstrukce genderovaných a sexualizovaných významů. Specifickou oblastí je pak transsexualita, která často do travesti vstupuje v podobě terminologického zmatení. Další oblastí je ale transsexualita některých vystupujících, kde je možné na základě výpovědí identifikovat prostor travesti jako prostor otevřený pro to, být jiným genderem, který tak může být součástí transsexuálního coming-outu. Také je zde poté pochybnost, jestli osoba, která projde chirurgickou změnou těla, může vlastně dělat skutečně travesti, jelikož její gender a pohlaví je pak v souladu. Někteří vystupující to pak berou jako „nekalou soutěž“ nebo klamání diváků a divaček. V textu jsme se pokusili načrtnout hranice toho, co je a co není v Česku travesti. A to, ač má své nepopiratelné místo v gay kultuře a subkultuře, v poslední době se z tohoto prostředí emancipuje – je schopno se stát výdělečnou činností, která naplní kulturní domy a divadelní sály diváky a divačkami - a vykazuje jistá specifika a charakter svébytné subkomunity. Motivy k výkonu této profese, která je jak formou možného sebevyjádření, tak také formou (při)výdělku, jsou různé, stejně tak se různí i obsah travesti vyjádření, životnost skupin i jednotlivců v této profesi. Travesti vystupující, které v tomto textu označujeme také jako „travestity“, je možné rozdělit podle různých hledisek: Podle organizovanosti na ty, kteří vystupují ve skupinách (např. Screamers, Kočky, Hanky Panky, Crazy Goddess, Travesti Praha, atd.) a sólové vystupující (příp. vystupující ve dvojicích). Dalším dělítkem by mohl být formát vystupování. Zde je rozdíl, jestli travestita vystupuje v klubech, na diskotékách (zpravidla ve velkých městech), po večírcích a hospodách, nebo na velkých jevištích v kulturních domech, v lokálních divadlech či sokolovnách (v menších městech a obcích). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 82 S oběma výše jmenovanými kritérii souvisí také to, jestli je travesti formou obživy, nebo jde o (příležitostný) přivýdělek či jen hobby. Toto má pak přímý vliv na následující hledisko. Další aspekt bychom mohli definovat jako míru a formu uměleckého vyjádření. Ta je kromě vlastní „teatrálnosti“ spjata také se způsobem překračování genderových hranic. Zde bychom travestity rozlišili na ty, kteří pouze napodobují slavné ženyzpěvačky, a ty, kteří feminitu uchopují kreativně, parodují, zapojují různé prvky, které mají přinášet zábavu (např. rekvizity), „odehrávají“ příběh písňového textu, zapojují další umělecké formy (např. moderace, stand up comedy). Tedy moment crossdressingu a překročení genderových hranic využívají pro svébytné umělecké a humorné vyjádření, zhruba tak, jak je vnímán na západě „drag“. Na základě všech těchto hledisek navrhujeme dělení českého travesti na (A) napodobující travesti (většinou sólová vystoupení v klubech, na večírcích, v hospodách, kde je co nejvěrněji, někdy s mírou humoru (přehánění) napodobována ztvárňovaná zpěvačka) a (B) varietní travesti (které se týká zpravidla skupinových vystoupení (ale nejen jich) v kulturních domech a divadlech, kde hrou (karikaturou) s feminitou dochází k vytvoření specifického a svébytného uměleckého tvaru a sebevyjádření vystupujících).29 Jako česká specifika, kromě pochopitelné inklinace publika k českým písním středního proudu poslední třetiny 20. století, bychom mohli jmenovat: nepřehlednost způsobenou velkou fluktuací travesti umělců, nestálost skupin, do značné míry diletantismus 29 Toto rozdělení, jak již bylo řečeno, je z naší strany do jisté míry arbitrární. V prvním případě jsme uvažovali také o značení „klubové travesti“, do nějž se ale pak problematicky vejdou např. sólová vystoupení na maturitních večírcích. V druhém případě jsme uvažovali o adjektivech „divadelní“, tedy zapojující divadelní prvky, nebo „kabaretní“, tedy velkolepě pojaté, bavící diváky, ale např. v kulturních domech postrádající jistou intimitu prostředí kabaretu. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 83 přístupu k travesti (motivace k započetí travesti kariéry, provedení samotných čísel), diverzifikaci scény až v posledních letech a nejasné vymezení pojmu travesti, které v laickém a mediálním diskurzu vede k zaměňování s transvestitismem a transsexualitou. V české travesti se také nezpívá naživo (nebo jen zřídka) a jen výjimečně se lze setkat s tím, aby ženy dělaly muže (tzv. „drag kings“). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 84 Literatura: AGGRAWAL, Anil. Forensic and Medico-Legal Aspects of Sexual Crimes and Unusual Sexual Practices. CRC Press, 2008. BARRETT, Grant. The official dictionary of unofficial English… 1st ed. New York: The McGraw-Hill Companies, 2006. BUCHOLZ, Mary, HALL, Kira. „Theorizing Identity in Language and Sexuality Research“. Language in Society 33(4), 2004. 501-547. BUTLER, Judith. Gender Trouble. New York: Routledge, 1990. [slovensky, Trampoty s rodom. Bratislava: Aspekt, 2003.] BUTLER, Judith. Bodies That Matter. New York: Routhledge. 1993. CAMERON, Deborah, KULICK, Don. „Sexuality as identity: gay and lesbian language“. In D. Cameron, D. Kulick. Language and Sexuality . Cambridge: Cambridge University Press, 2003. 74-105 CONELL, R. W. Gender. Cambridge: Polity Press, 2002. CORBIN, Anselm, STRAUSS, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, 1999. DALZELL, Tom; VICTOR, Terry (eds.). The concise new Partridge dictionary of slang and unconventional English. 2nd. ed. London: Routledge, 2008. DOBEŠOVÁ, Mirka. Mediální zobrazení a stereotypizace transgenderu v českém tisku. [bakalářská práce] Praha: IKSŽ FSV UK v Praze, 2009. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 85 FAFEJTA, Martin. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Jan Piszkiewicz, 2004. FEINBERG, Leslie. Pohlavní štvanci: od Johanky z Arku až po současnost. 1. vyd. Praha: G plus G, 2000. [Orig.: Transgender warriors: making history from Joan of Arc to RuPaul.] FIFKOVÁ, Hana a kol. Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity. Praha: Grada, 2008. FOUCAULT, Michel. Dějiny sexuality I: Vůle k vědění. Praha: Herrmann & synové, 1999. GERSTNER, David A. (ed.) Routledge International Encyclopedia of Queer Culture. New York: Routledge, 2006. HALBERSTAM, Judith. Female maskulinity. Durham: Duke Univ. Press, 1998. HALPERIN, David. „The normalizing of queer theory“. Journal of Homosexuality, 45(2). 339-343 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2006. JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita. Praha: Grada, 2009. KOHOUTEK, Vojtěch. Travesti show jako kulturní fenomén. [seminární práce] Praha: UJAK, 2011, nepublikováno. KOLÁŘOVÁ, Marta (ed.) Revolta stylem. Praha: Slon, 2012. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 86 KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. LANG, Sabine. Men as women, women as men: changing gender in Native American cultures. 1st. ed. University of Texas Press, 1998. MAYRING, Philipp Einführung in die Qualitative Sozialforschung. 5. vyd. Weinheim, Basel: BELTZ Verlag, 2002. OAKLEY, Ann. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. [Orig.: Sex, Gender and Society.] RANZETTI, Claire M.; CURRAN, David J. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003. SILVERMAN, David. Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka. Bratislava: Ikar, 2005. SLOBODA, Zdeněk. „Feminizace jazyka v homosexuální komunitě“. Gender, rovné příležitosti, výzkum, 3(4), 2002. 6-8 SLOBODA, Zdeněk. „Gay a lesbická média po roce 1989“, in HIML, P., SEIDL, J., SCHINDLER, F. Miluji tvory svého druhu. [pracovní název] Praha: Host, 2012/v tisku. SPENCEROVÁ, Tereza. Jsem tranďák! Praha: G plus G, 2003. ŠMAUSOVÁ, Gerlinda. „Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze těla a gender“. Sociální studia 7: Politika rodu a sexualální identity. 15-27 WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. WEST, C. - ZIMMERMAN, D. „Doing gender“. Gender & Society, 1, 1987. 125-151 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 87 PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková (CZ) SEXUÁLNÍ ORIENTACE JEDINCE VE SVĚTLE OSOBNOSTNÍCH PRÁV Abstract: The paper is a presentation of the approaches towards sexual orientation of an individual in the society as realization of one of the basic human rights, which is the right of free choice. It is focused on determination of both universally recognized moral norms and subsequently their partial reflection in legal norms and positive law in the Czech Republic. Contemporary social reality points out the new social phenomena and negative manifestations, once often stigmatized topics, such as homophobia, discrimination on the basis of sexual orientation, especially in family, civil and labour law, suppressing inclusion in the society. Keywords: human rights, sexual orientation, homosexual, discrimination Společnost v současné době prochází řadou změn. Rychlý rozvoj společenských vztahů, vědy, informací, naše začleňování do evropských sociálních ekonomických výchovného klimatu, a politických sociálního struktur, prostředí, globalizace, každodenní změny honba za uspokojováním životních potřeb, klade zvýšené nároky na současnou generaci. V souvislosti s výše uvedeným se zvyšují požadavky kladené na výchovu dětí, mládeže, ale i dospělých, a to zejména k toleranci a inklusivnímu přístupu. Hodnotová orientace jedince se přizpůsobuje fenoménu globalizace, která zásadním způsobem ovlivňuje dimenze společenského života, právní systém z toho nevyjímaje. Postupně dochází ke stírání rozdílů mezi přirozenými právy a právy pozitivními, v demokratických státech jsou katalogy základních lidských práv a svobod součástí práva pozitivního. Vývoj moderního státu od poloviny 20. století Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 88 hodnotově proměnil vnímání pozitivní práva, a tím i vnímání kategorií lidská důstojnost, spravedlnost, jako základů fungování moderní lidské společnosti. Zároveň je akcentován princip lidské svobody a rovnosti. Tím je také naplňováno jedno ze zásadních paradigmat současného práva – omezení státní moci povinností respektovat a chránit základní lidská práva a svobody občanů. Vývoj názorů na pojetí základních lidských práv a svobod se tedy podstatně mění, mění se taktéž názor a vlastní nazírání na otázky jejich interpretace a vlastní aplikace pozitivním právu. Bez ohledu na jednoznačně a zásadně přirozeněprávní filozofická východiska - přirozenost práv, jejich nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezcizitelnost, je nutné reagovat na implementaci lidských práv do právních úprav národních, evropských a mezinárodních pozitivních právních úprav. V této souvislosti je nutné připomenout, že některé novější mezinárodní dokumenty obohacují pojetí a vynutitelnost základních lidských práv natolik, že již nehovoříme o tzv. generacích lidských práv a začíná se hovořit podmíněnosti o lidských tzv. práv. univerzalitě, nedělitelnosti Nejnovější mezinárodní a vzájemné dokumenty a supranacionální právní dokumenty pak nahrazují tradiční členění lidských práv a svobod novou strukturou as akcentují jejich vzájemnou podmíněnost. To se týká zejména Charty základních práv Evropské unie, která se spolu s Lisabonskou smlouvou stala právně závazným dokumentem a vytvořila nové možnosti k institucionální a faktické kontrole naplňování základních lidských práv. V této souvislosti je tedy nutné připomenout zejména úvodní článek Listiny základních práv a svobod, jenž mimo jiné uvádí: „ Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech …..“ Uskutečňování tohoto objektivního práva/ práva existující v např. v daném státě/ se pak naplňuje prostřednictvím práva subjektivního, tedy užíváním jednotlivých lidských bytostí. V případě českého právního řádu je základním předpokladem v úspěšnou realizaci a naplňování sexuality Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 89 občanský zákoník, dále pak zákon na ochranu osobních údajů, zákon o zdraví lidu atd. Při naplňování subjektivních práv je druhým limitujícím faktorem, další atribut demokratického právního státu! Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá.“ Takto jsou tedy garantována nejenom práva, ale i povinnosti. Výše uvedený exkursu s ideový a částečně teoretický naznačuje základní právní východiska pro realizaci a ochranu základních lidských práv, a to včetně práv sexuálních, jenž jsou vnímána imanentně k osobnosti každého jedince, lidské bytosti. Stát se tak stává garantem přirozených práv člověka a je dokonce povinen poskytnou požadovanou ochranu. Lidská práva, včetně práv sexuálních tak postupně stojí mimo zásah státu, neboť jsou povětšině chráněna kogentními normami mezinárodního práva a taktéž práva unijního. Tím byla postupně vytvořena jejich pomyslná autonomie i vůči svrchovanosti jednotlivých států – např. občanských a politických mimořádné situace, v Mezinárodním paktu o právech najdeme ustanovení ,v kterém ani za např. válečný konflikt, není možné přijmou diskriminující opatření směřující k omezení základní lidských práv. Má- li si člověk vytvořit pozitivní sebeobranu a identitu plnohodnotného člena jakékoliv společnosti, je důležité ,mimo jiné nejen naplňovat literu základních lidských práv, tedy i práv osobnostních a sexuálních, ale hledat možnosti jeho začlenění do společnosti. Proto se stále častěji v souvislosti se sexuální orientací člověka hovoří o inkluzi ve společnosti, při níž se jedinci, kteří se od většiny populace z jakéhokoli důvodu odlišují, nebili izolováni, ale naopak začleněni do všech běžných institucí společnosti, rodiny, školy, práce, kultury, politického života .atd. Aby svou odlišnost, v tomto případě sexuální orientaci nemuseli skrývat nebo se k ní za dramatických okolností museli veřejně přihlašovat. Vytvořením společenských a legislativních předpokladů společnost pak prokáže, že se snaží je přijmout a je pak také Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 90 naplňováno další základní lidské právo, že jsme si rovni.Inkluzívní společnost pan není předpokladem, ale účelem lidské společnosti . Volání po inkluzi , jako právu člověka zaznělo od obhájců lidských práv např. v souvislosti s diskusí o inkluzívním vzdělávání na jednání v Salamance v roce 1994 .Inkluze je vnímána jako zahrnutí a v širším pojetí příslušnost k celku .. Inkluze se tak stává prevencí před jakoukoliv diskriminací a vytváří předpoklady k plnému naplnění ustanovení čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie 2012/C326/02 který uvádí:“ Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku , náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině,majetku,narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci. „ Nedílnou součástí emancipace člověka a plnohodnotného naplňování osobnostních práv člověka je jeho sexualita V dokumentech světových organizacích a odborné literatuře se setkáváme s různým pojetím, leč vždy se hovoří o typickém aspektu lidské osobnosti, tedy i zde je jedinečná co do pojetí osobnostních práv, která se projevu u člověka celý život a mimo jiné se projevuje také v sexuální orientaci jedince. Sexuální a reprodukční práva, včetně práva na svobodnou volbu , spadají tak do katalogu základních lidských práv a svobod. Jejich definování a specifikace ovšem narážejí na problematiku formálního vyjádření přirozeného práva. Základní kodex sexuálních a reprodukčních práv / označovaný též jako Charta sexuálních a reprodukčních práv/ přinesl s pohledu sledované problematiky osobnostních práv zejména jasné vymezení právo na respektování tělesné integrity člověka., stejně tak právo na svobodnou volbu partnera či partnerky stejně tak svobodné a dobrovolné rozhodnutí o sexuálních vztazích mezi partnery. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 91 Český občanský zákoník pak hovoří o tzv. všeobecném osobnostním právu, v kterém je též zakomponováno právo na tělesnou a duševní integritu každého jedince. Generální klauzule tohoto ustanoven í je pak konkretizována v par. 11 a 12 Občanského zákoníku v platném znění a vytváří tak formální rámec k realizaci osobnostních práv člověka, tedy včetně práva na svobodné uplatňování vlastní sexuality. Sexuální a reprodukční práva mají obdobně jako základní lidská práva univerzální charakter. Je nutné připomenout, že k zásadnímu posílení a formování sexuálních a reprodukčních práv v 60. letech minulého století .za mezník pak bývá označováno jednání a výsledky mezinárodní konference o lidských právech v Teheráně/1968/, zejména pak mezinárodní konference OSN o populaci a rozvoji v Káhiře /1994/, kde byla mimo jiné také definována reprodukční práva.Výčet zásadních světových a evropských setkání, která přispěla k obohacení sexuálních a reprodukčních práv by byl podstatně bohatší, a obsáhlejší , v této stati jsou zmiňována pouze zásadní. Česká republika se přijetím zákona č. 115/2006 Sb.z. významně přispěla k posílení práv občanů se sexuální orientací k témuž pohlaví. Legislativním ukotvení se tak Česká republika zařadila k těm zemím, které umožňují uzavírat párům registrované partnerství a vytváří tak prostor pro rovnoprávné právní postavení ve všech oblastech občanského života. Dikce zákona pak ve svém §1odstavec 1. uvádí jasné vymezení pojmu partnerství :“ registrované partnerství je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem Právní norma jasně vymezuje práva, ale i povinnosti registrovaných partnerů, a to včetně vzájemné vyživovací povinnosti, vzájemném zastupování v běžných věcech, zaručuje též právo na informace o zdravotním stavu partnera. Zákon upravuje také majetkové poměry mezi registrovanými partnery a otázky dědění, společného bydlení, sociálních dávek,. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 92 Přesto, že zákon o registrovaném partnerství a jeho přijetí znamenal zásad zvrat v dosud tabularizovaném tématu v české společnosti a českém právním prostředí, řeší pouze zásadní otázky. Nicméně mnohé aspekty soužití lidí se stejným pohlavím zůstává otevřených a mnohdy dokonce stigmatizovaných. V současné době je diskutována otázky možnosti adopce či pěstounské péče registrovanými partnery, vlnu diskusí vyvolává snaha o uplatnění reprodukčních práv u lesbických žen. Nedořešen je komplex otázek sociálních – vdovský a vdovecký důchod v tomto případě důchod po zemřelém registrovaném partnerovi. Na úpravu čekají i některá majetková práva – společný nájem bytu atd. I nadále, a to vzhledem k atmosféře v celé společnosti, včetně politických kruhů mnozí lidé tají svojí sexuální orientaci a pokud se k ní tzv. přihlásí, není vždy reakce okolí adekvátní. Rodiče děti vydědí, společnost i nadále mnohé diskriminuje, dochází ke stigmatizaci i ze strany státních orgánů – např. teprve nedávno byla odstraněna ze zákon o občanských průkazek povinnost na uvedení stavu – svobodný,svobodná, ženatý, vdaná, rozvedený, rozvedená, registrovaný, registrovaná. Současná dikce zákona tak hovoří pouze o možnosti evidence stavu, nikoliv povinnosti. Závěrem lze tedy konstatovat, že současná česká společnost usiluje o to , aby kodifikace základních lidských práv svobod, mezi které patří jak osobní svoboda, tak právo na tělesnou a duševní integritu, tedy také na svobodný projev a naplňování sexuální orientace, byť je odlišná od většiny, se stala nejen právní , ale i faktickou realitou. Adekvátní kodifikace pozitivního vnitrostátního, mezinárodního a evropského práva k tomu vytvářejí formální předpoklady, jejichž naplnění záleží však na celé společnosti a na každém jednotlivci. Celospolečenská diskuse a obdobná odborná fora, jako je tato konference napomáhají, dle mého soudu k tomu, aby se přirozená lidská práva, včetně sexuálních a reprodukčních tak stala běžnou součástí každodenního života člověka v demokratické společnosti. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 93 Literatura: BOBEK, M., BOUČKOVÁ, P., KŮHN: Rovnost a diskriminace. Praha:C.H.Beck,2001 JAROŠOVÁ, P.: Homosexualita v názorech současné společnosti. Praha:Karolinum 2000.ISBN 80-7184-954-5 KRATOCHVÍL, J.: Sociální práva v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a mezinárodního paktu o občanských a politických právech.Praha:Univerzita Karlova, Právnická fakulta 2010 ZÁKON č. 115/2006 Sb.z. v platném znění ZÁKON č. 2/1993 Sb.z. v platném znění ZÁKON č. 198/2009 Sb.z. Kontakt: PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková M. Majerové 745/11 674 01 Třebíč Institut mezioborových studií Brno Česká republika [email protected] 603 416168 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 94 doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc. (SK) VÝZNAMY PRIPISOVANÉ SEXUALITE V KONTEXTE SÚČASNEJ SEXUÁLNEJ MORÁLKY30 Abstrakt: V príspevku komparujeme parciálne výsledky dvoch výskumných štúdií, ktoré sa týkajú významov, ktoré sú pripisované sexualite u mužov a žien mladšieho dospelého veku v kontexte zmien v sexuálnej morálky v súčasnosti. Prezentujeme len úzky výsek z výsledkov dvoch širších výskumov, ktoré boli zamerané na zisťovanie vybraných aspektov sexuálnych biografií a sexuálnych životných štýlov mužov a žien na Slovensku (a parciálne aj v Českej republike). Kľúčové slová: Sexualita. Sexuálna morálka. Sexuálne významy. Hodnoty. Normy. Partnerský vzťah. Etika. Úvod Významy sexuality úzko súvisia s hodnotami a normami spoločnosti a jej socio-ekonomickými pripisované na vzťahmi. individuálnej Významy, úrovni, tak ktoré odrážajú sú sexualite svoje historické z historického hľadiska a kultúrne ukotvenie. Súčasné predstavy o sexualite sú zvláštnosťou. To, čo je chápané pod pojmom sexualita a čo je s ňou spájané, tzn. sexualita ako prejav lásky, intimita, základ vzťahu, ako 30 Text vznikol v rámci riešenia projektu VEGA 2/0015/12: Životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k osobnej spokojnosti a spoločenskej prospešnosti. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 95 obzvlášť dôležitá oblasť pre životné šťastie a pod., je podľa Schmidta 2004(a) historicky relatívne nový fenomén. Podľa Bianchiho (2011) však existuje len veľmi málo štúdií o tzv. subjektívnom význame sexu, teda o tom, čo vlastne sex pre ľudí znamená. Pritom sa ukázalo, že subjektívny význam sexu je úzko spojený s odlišnosťami v sexuálnych scenároch jednotlivých osôb (teda s tým, čo v oblasti sexu robia), ako aj s ich sexuálnou spokojnosťou, resp. nespokojnosťou. Celkovo sa ukazuje, že subjektívne významy sexuality ovplyvňujú sexuálne správanie mužov a žien (Bianchi, 2011, sekundárne: Vernarcová, 2004, 2010, Janiš, 2010, 2008, špecificky u rómskej mládeži napr. Selická, 2008, u zamestnancov a zamestnankýň pracujúcich s osobami s mentálnym postihnutím Mandzáková, 2011, 2010, v školskom prostredí napr. Rovňanová, 2010, 2012 a i.) Jednu z kategorizácií významov, ktoré ľudia pripisujú sexu, predložil Bianchi (2011): 1. Sex ako niečo, čo je neoddeliteľné a nevyhnutne spojené s partnerstvom, intimitou, láskou. Je to konceptualizácia sexu, ktorá je podriadená rozvinutiu partnerského a intímneho vzťahu. Význam vzťahu dominuje nad významom (a hodnotou) sexu. Sex bez partnerského vzťahu, resp. mimo neho je nepredstaviteľný. 2. Sex ako niečo, čo predstavuje osobné potešenie, teda vlastné uspokojenie (sex je zdrojom vzrušenia, experimentovania a uspokojenia). Dominuje hedonistické zameranie, konzumnosť v intimite. Kvalita sexu môže vzrásť, ak je v emočne uspokojujúcom partnerskom vzťahu, ale nie je to nevyhnutná podmienka. 3. Sex je viac potešením partnera/partnerky než zdrojom vlastného potešenia. Subjekt, ktorý má z najrôznejších dôvodov zníženú potrebu sexuálneho uspokojenia, realizuje sex ako nástroj rozvíjania a udržiavania partnerského vzťahu, sex je riadenou potrebou toho druhého. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 96 4. Sex je prostriedkom na vylepšenie obrazu o sebe (schopnosť získať partnera/partnerku na sex je zdrojom sebapotvrdenia, umožňuje pocit osobného úspechu). Toto je konceptualizácia sexu typická pre „lovcov a lovkyne“, ktorí/é nachádzajú uspokojenie v tom, že dokážu získať na sex stále nových partnerov/partnerky. Kritériom uspokojenia nie je teda samotný sex, ale získavanie priazne sexuálnych objektov. Realizácia daného skriptu je charakteristická akousi permanentnou získaním implicitnou sexuálneho vzťahovou objektu na nespokojnosťou sex – vlastne vykonávateľ/vykonávateľka tohto skriptu stráca záujem o objekt, pretože dosiahol/a, čo chcel/a a ďalšie uspokojenie môže priniesť len ďalší objekt. Inou typológiou, vychádzajúc z Plummera (1995), je Schmidtova typológia (2004(b), ktorý identifikoval v rozprávaniach troch generácií31 mužov a žien v Nemecku vo vzťahu k významu, ktorý je sexualite pripisovaný, tieto: 1. príbehy o intimite – poukazujú na to, že sexualitou môže byť vyjadrená a vytvorená blízkosť, istota, náklonnosť a dôvera; tým je sexualita definovaná ako médium, produkt a producent žitej intimity, jadra čistého vzťahu; 31 Autori rozlišujú tri generácie (Schmidt et al., 2003): - predliberálna generácia – muži a ženy narodení/é v roku 1942, svoju mladosť strávili koncom 50. a začiatkom 60. rokov a obdobie mladšej dospelosti prežívali počas sexuálnej liberalizácie; - generácia sexuálnej revolúcie – muži a ženy narodení/é v roku 1957, svoju mladosť strávili v 70. rokoch, keď bola sexuálna liberalizácia na vrchole a začínal (feministický) rodový diskurz; - generácia sexuálneho sebapotvrdenia, resp. rodového zrovnoprávnenia (vychádzajúc z Haavio-Manilla et al., (2002) – muži a ženy narodení/é v roku 1972, svoju mladosť strávili koncom 80. a začiatkom 90. rokov, vyrastali po liberalizačnom nápore v období, keď dievčatá, resp. ženy stále silnejšie požadovali rovnaké práva a možnosti aj v sexualite. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 97 2. príbehy „sex patrí jednoducho k tomu“ – sex patrí k základnému kameňu vzťahu, bez sexu by to bolo len priateľstvo, sex je teda znakom výnimočnosti intímnych vzťahov – tieto príbehy sú časté vo všetkých troch generáciách; 3. príbehy o rozkoši a zábave – sex je podľa nich niečo krásne, rozkošné, potešujúce, uvoľňujúce, pôžitok pre zmysly; tieto príbehy sú časté vo všetkých troch generáciách; 4. príbehy o vyrovnaní a blahu – sexualita napomáha všeobecnému blahu a harmónii, prispieva k vyrovnanosti a duševnému zdraviu; tieto príbehy sú typické pre najstaršiu generáciu; 5. pudové príbehy – tematizujú odbúravanie pudovej energie a napätia; tieto príbehy sú vo všetkých generáciách veľmi zriedkavé. Výskumné zistenia prvej štúdie Nami realizovaný (starší) výskum32 (resp. jeho časť) bol zameraný na zisťovanie súvislostí medzi postojovými mikrodiskurzami o sexualite a individuálnym konštruovaním sexuálnych biografií mužov a žien mladšieho dospelého veku. V príspevku sa zameriavame len na výsledky, týkajúce sa významov, ktoré sú pripisované sexualite. Výskumný súbor a metóda Výskumný súbor tvorili muži a ženy mladšieho dospelého veku (20 - 30 rokov) - denné/í a externé/í študentky a študenti UKF v Nitre a jej detašovaných pracovísk - v počte 324 (n=324). Vzorka nebola reprezentatívna. Vo výskumnom súbore prevažovali ženy. Vo výskume boli použité viaceré metódy zboeru dát (dotazník, sématický diferenciál, viaceré škály na posúdenie sexuálneho správania 32 Výsledky tohto výskumu sú v ucelenejšej podobe Marková (2007). publikované v: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 98 a postojové škály a i.), tu však uvádzame výsledky získané prostredníctvom nami zostaveného dotazníka. Výsledky Vo výskume sme z hľadiska jednotlivých typov sexuálnych biografií identifikovali tieto významy sexuality: - sexualita ako potreba; - sexualita ako základ, súčasť partnerského vzťahu; - sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na opačné pohlavie; - sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia intimity a/alebo lásky; - sexualita ako krásny, rozkošný zážitok; - sex ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu, napomáha vyrovnanosti; - sexualita ako boží dar; - iné33. Hoci je táto kategorizácia zúžením celkového obrazu, možno vidieť, že v rámci rozmanitých typov sexuálnych biografií34 vystupujú do popredia iné významy sexuality (tab. 1). Tiež sa ukazuje, že aj na Slovensku sme zistili také významy spájané so sexualitou, aké sú v súlade s tézami a zisteniami Plummera (1995) a Schmidta (2004(b) – napr. sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia intimity, sexualita ako krásny, rozkošný zážitok a pod., kým napr. ponímanie sexuality ako božieho daru sme identifikovali len v našom výskume (čo môže súvisieť so slovenským konzervatívnym prostredím). Ďalšie diferencie sú napr. vo 33 Medzi „iné“ boli zaradené také odpovede, ktoré boli individuálne a nebolo možné ich zatriediť do niektorej z vytvorených kategórií odpovedí. 34 Typológia sexuálnych biografií: 1 – Nesexuálne biografie; 2 – Vzťahovo vzdialené sexuálne biografie; 3 – Monogamné sexuálne biografie; 4 – Seriálne – dlhé sexuálne biografie; 5 – Seriálne – krátke sexuálne biografie; 6 – Promiskuitné sexuálne biografie. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 99 frekvencii výskytu jednotlivých významov – zatiaľ čo podľa zistení Schmidta (2004(b) napr. v Nemecku nie sú tzv. pudové koncepty sexuality príliš časté, na Slovensku sa takéto významy vyskytujú častejšie a pod. V tabuľke č. 1 sú tieto významy, ktoré pripisujú sexualite opýtaní/é muži a ženy mladšieho dospelého veku (n=324), uvedené podľa jednotlivých typov sexuálnych biografií (zoradené podľa poradia). Poradie podľa množstva frekvencií vo vzťahu k jednotlivým typom sexuálnych biografií ukazuje, že muži a ženy nesexuálnych biografií, ako aj monogamných sexuálnych biografií ponímajú sexualitu predovšetkým vo význame príťažlivosti dvoch ľudí a v zmysle základu, resp. súčasti vzťahu, pričom v nesexuálnych biografiách je sexualita spájaná prevažne s manželským vzťahom. Uvedené môže naznačovať, že v tomto chápaní sa sexualita stáva predovšetkým znakom ľúbostných vzťahov. Sexualita v poňatí božieho daru a často zviazaná s reprodukčnou funkciou je dominantou výlučne u respondentov a respondentiek zaradených do nesexuálnych sexuálnych biografií. Muži a ženy vzťahovo vzdialených sexuálnych biografií, a promiskuitných seriálnych sexuálnych – krátkych biografií sexuálnych pripisujú sexualite biografií najmä pozitívne, príjemné zážitky a rozkoš, ako aj funkciu prirodzenej potreby, ktorú treba uspokojiť. Z uvedeného môže vyplývať, že ponímanie sexuality vo význame potreby, resp. koncept „pudu“ ešte nie je prekonaný (ako sa domnieva Schmidt (2004(b) a predpokladáme, že ním môžu byť pravdepodobne ospravedlňované aj rôzne sexuálne skúsenosti (napr. promiskuita, nevera a i.). Sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia intimity a/alebo lásky je typická pre seriálne – dlhé sexuálne biografie, ale vyskytuje sa aj v monogamných sexuálnych biografiách a promiskuitných sexuálnych biografiách. V tejto súvislosti opýtaní/é muži a ženy rozličnými spôsobmi opisujú, že sexualitou môže byť vyjadrená, príp. vytvorená blízkosť, intimita, láska a pod. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 100 Tab. 1: Významy, ktoré sú pripisované sexualite podľa typov sexuálnych biografií Sexuálne biografie Odpovede 1. sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na opačné pohlavie Nesexuálne 2. sex je základ, súčasť partnerského vzťahu biografie 3. sexualita ako boží dar 4. sexualita ako potreba 1. sexualita ako krásny, rozkošný zážitok 2. sexualita ako potreba 3. sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia Vzťahovo intimity a/alebo lásky vzdialené 4. sex je základ, súčasť partnerského vzťahu sexuálne biografie 5. sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na opačné pohlavie 6. sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu, napomáha vyrovnanosti 1 .sex je základ, súčasť partnerského vzťahu 2sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na .opačné pohlavie Monogamné 3 sexuálne .sexualita ako krásny, rozkošný zážitok biografie 4 .sexualita ako potreba 5sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia .intimity a/alebo lásky 1sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia .intimity a/alebo lásky 2 .sex je základ, súčasť partnerského vzťahu 3 Seriálne – .sexualita ako potreba 4sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na dlhé sexuálne .opačné pohlavie biografie 5 .sexualita ako krásny, rozkošný zážitok 6sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu, .napomáha vyrovnanosti 7 .iné % 3,5% 3,0% 2,3% 1,6% 5,4% 4,2% 2,1% 1,6% 1,4% 1,2% 5,2% 3,7% 2,8% 2,3% 2,3% 4,4% 3,7% 3,5% 3,3% 3,3% 2,8% 0,7% Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 101 Tab. 1 - pokračovanie: Významy, ktoré sú pripisované sexualite podľa typov sexuálnych biografií 1 .sexualita ako potreba 2 .sexualita ako krásny, rozkošný zážitok Seriálne – 3sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu, .napomáha vyrovnanosti krátke sexuálne 4 biografie .sex je základ, súčasť partnerského vzťahu 5sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na .opačné pohlavie 6sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia .intimity a/alebo lásky 1 .sexualita ako krásny, rozkošný zážitok 2 .sexualita ako potreba 3sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia Promiskuitné .intimity a/alebo lásky sexuálne 4sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na biografie .opačné pohlavie 5sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu, .napomáha vyrovnanosti 6 .iné 4,4% 3,7% 2,6% 2,3% 2,1% 0,7% 5,6% 5,2% 3,7% 3,0% 0,9% 0,9% Výskumné zistenia druhej štúdie V rámci komplexnejšieho výskumu35, ktorý sa týkal vybraných aspektov sexuálnych životných štýlov mužov a žien na Slovensku (a parciálne aj v Českej republike), sme sa okrem iného snažili zistiť hodnotové aspekty, významy pripisované sexualite u mužov a žien mladšieho dospelého veku. 35 Pozri bližšie v: Marková (2012), Lukšík, Marková (2012). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 102 Výskumný súbor a metóda Výskumný súbor tvorilo spolu 531 účastníkov a účastníčok výskumu mladšieho dospelého veku (20-30 rokov) zo Slovenska – denných a externých študentov a študentiek Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre, Univerzity Komenského v Bratislave, Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, Prešovskej univerzity v Prešove a ich detašovaných pracovísk. Vzorka nebola reprezentatívna. Vo výskumnom súbore prevažovali ženy. Časť výskumu, z ktorej výsledky uvádzame v tomto príspevku, bol realizovaný dotazníkovou metódou (celkovo boli ale využité aj iné kvalitatívne a kvantitatívne metódy- napr. fócusové skupiny, interview, škály na posúdenie sexuálneho správania, postojové škály, škála sexuálnej spokojnosti a pod.). Výsledky U účastníčok a účastníkov výskumu sme zisťovali, aké významy opýtaní/é muži a ženy pripisujú sexualite – čo pre nich sexualita znamená. V tabuľke č. 2 sú odpovede účastníkov a účastníčok výskumu kategorizované a následne je vyjadrené percentuálne zastúpenie odpovedí vzhľadom k danej kategórii. Celkovo z odpovedí vyplynulo 20 kategórií významov, ktoré sú spájané so sexualitou: 1- dôležitá a prirodzená súčasť partnerského života, vzťahu, príp. upevňuje partnerstvo/manželstvo 2- blízkosť, intimita, intímne zblíženie, intímna blízkosť 3- uspokojenie, radosť, pôžitok, šťastie 4- vášeň 5- láska 6- porozumenie 7- príťažlivosť Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 103 8- túžba po partnerovi/partnerke 9- prirodzená potreba človeka, príp. pud, kt. musí byť uspokojený, biologická potreba 10- nie je pre mňa dôležitá, neznamená pre mňa veľa 11- sex a všetko čo s ním súvisí, erotika 12- spoznávanie seba aj partnera/ky 13- spôsob vyjadrenia pocitu, lásky k partnerovi/partnerke 14- neviem to slovne popísať 15- sexuálna orientácia 16- dar od boha 17- romantika 18- vzťah dvoch ľudí, vzťah muža a ženy 19- pohlavný styk s človekom, ktorého milujem 20- iné. Ako dokladajú výsledky uvedené v tabuľke č. 2, najčastejšie uvádzanou odpoveďou bolo ponímanie sexuality ako prirodzenej súčasti vzťahu, ale aj ako konceptu pudu, alebo biologickej potreby, tiež sexualita v prepojení s blízkosťou, intimitou, láskou, ale aj s uspokojením, pôžitkom a radosťou. Priamo sa význam sexuality neobjavuje previazaný s reprodukciou ani v jednej z uvedených kategórií odpovedí, nepriamo možno usudzovať o prepojení na koncept pudu a biologickej potreby. Uvedené výsledky však poukazujú na to, že sexualita je u účastníkov a účastníčok viac spájaná s inými atribútmi, napr. vzťahovými, hedonistickými a pod., ako napr. s reprodukciou. Tiež sa objavujú rôzne romantické koncepcie a zreteľný je aj vplyv sexuologického diskurzu v konštrukciách sexuality. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 104 Tab.2: Významy pripisované sexualite Kategórie Významy pripisované sexualite Percentá Dôležitá a prirodzená súčasť partnerského života, vzťahu, príp. upevňuje partnerstvo/manželstvo 29% Blízkosť, intimita, intímne zblíženie, intímna blízkosť 15% Uspokojenie, radosť, pôžitok, šťastie 8% Vášeň 2% Láska 9% Porozumenie 3% Príťažlivosť 1% Túžba po partnerovi/partnerke 2% Prirodzená potreba človeka, príp. pud, kt. musí byť uspokojený, biologická potreba 14% Nie je pre mňa dôležitá, neznamená pre mňa veľa 2% Sex a všetko čo s ním súvisí, erotika 4% Spoznávanie seba aj partnera/ky 1% Spôsob vyjadrenia pocitu, lásky k partnerovi/ke 3% Neviem to slovne popísať 1% Sexuálna orientácia 2% Dar od Boha 1% Romantika 1% Vzťah dvoch ľudí, vzťah muža a ženy 1% Pohlavný styk s človekom, ktorého milujem 1% Iné 2% Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 105 Závery Hoci sa vo významoch pripisovaných sexualite ukazujú aj také, ktoré akcentujú blízkosť, intimitu alebo sexualitu vo význame zábavy a pod., na Slovensku sú časté aj tie, ktoré sú spájané s tradičnou pudovou predstavou či sexuálnou orientáciou a pod. Aj podľa našich ďalších zistení (Marková, 2007, 2012) ešte nie je prekonané ponímanie „pudu“ ako vedúcej metafory v prospech oddramatizovanej predstavy o sexualite ako možnosti rozkoše, ktorou môžeme disponovať pragmaticky, autonómne a nápadito. Schmidtov (2004(c) predpoklad, že sex je dnes zbavený falošného zmyslu a je odmystifikovaný, oddramatizovaný a pragmatický, nebol v našich výskumoch potvrdený. Naše výsledky poukazujú skôr na to, že významy pripisované sexualite odrážajú ich ukotvenie v prevládajúcich spoločenských diskurzoch o sexualite. Ukazuje sa, že na to, aby sme porozumeli významom, ktoré sexualita môže nadobúdať, je potrebné analyzovať ich v kontexte širších sociálnych, kultúrnych, morálnych a i. rámcov a na individuálnej rovine v rámci rôznych aspektov, s ktorými je spojená (napr. predstavy o partnerstve a láske, sexuálnej morálke a pod.). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 106 Literatúra: BIANCHI, G. 2011. Subjektivnost sexuality : Diskursy sexuality, sexuální spokojenost, významy sexu, motivy sexuálního debutu a sociální ospravedlnení rizikového sexu. In: ŠULOVÁ, L. – FAIT T. – WEISS, P. a kol. Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Praha: MAXDORF, 2011, p. 130–146. ISBN 978-80-7345-283-4. HAAVIO-MANNILA, E. – KONTULA, O. - ROTKIRCH, A. 2002. Sexual lifestyles in the Twentieh Century : A research study. New York: Palgrave, 2002. ISBN 0-33379-4184. JANIŠ, K. 2010. Modely partnerského soužití a představy mladých lidí o budoucím partnerském soužití. In. MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexuálne životné štýly v ich sociálnych súvislostiach. Nitra: UKF, 2010, s. 42-53. ISBN 97880-8094-842-9. JANIŠ, K. 2010. Ukázka motivace v oblasti sexuální výchovy. In. MITLÖHNER, M. (Ed.) 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Pardubice: SPRSV, 2010, s. 55 - 66. ISBN 978-80-904290-2-4. JANIŠ, K. 2008. Představa středoškoláků o svém budoucím partnerském soužití. In: SVATOŠ, T., DOLEŽALOVÁ, J. Pedagogický výzkum jako podpora proměny současné školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 911 – 916. ISBN 978-80-7041-287-9 LUKŠÍK, I. – MARKOVÁ, D. 2012. Čo posilňuje ašpirácie mať deti u mužov a žien na Slovensku - Sekundárna analýza dát z výskumu sexuálnych a partnerských životných štýlov. In: MARKOVÁ, D. – ROVŇANOVÁ, L. (Ed.). Sexuality V. : Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica: UMB, 2012, p. 114-134. ISBN 978-80-557-0379-4. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 107 MANDZÁKOVÁ, S. 2011. Zvyšovanie kvality sexuálneho a partnerského života osôb s ťažším mentálnym postihnutím. Prešov: Pedagogická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, 2011. ISBN 978-80-555-0455-1. MANDZÁKOVÁ, S. 2010. Sexuálny životný štýl klientov s ťažším mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb na Slovensku. In: MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexuálne životné štýly v ich sociálnych súvislostiach. Nitra: UKF, 2010, s. 224-240. ISBN 978-80-8094-842-9. MARKOVÁ, D. 2007. Predmanželská sexualita v kontextoch sexuálnej diverzity a variability. Bratislava: Regent, 2007. ISBN 978-80-88904-595. MARKOVÁ, D. 2012. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012, 262. s. ISBN 978-8089148-76-9. PLUMMER, K. 1995. Telling Sexual Stories: Power, Change and Social Worlds. London, New York: Routledge, 1995. ISBN 0-415-10295-2. ROVŇANOVÁ, L. 2010. Profesijné kompetencie v práci súčasného slovenského učiteľa. In: Humanum - International Social and Humanist Studies. Warszawa : Instytut Wydawniczy Humanum, 2010, No. 5 (2), p. 413 –432. ISSN 1898-8431. ROVŇANOVÁ, L. 2012. Sexuálna výchova v kontexte školskej reformy. In: ROVŇANOVÁ, L. – GLOSOVÁ, K. – LUKŠÍK, I.: Sexuálna výchova v kontexte ľudských práv. Bratislava: Spoločnosť pre plánované rodičovstvo, 2012, s. 30 – 44. ISBN 978-80-970902-2-7. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 108 SELICKÁ, D. 2008. Sociálno-výchovná práca v rómskej rodine. In: InteRRa 5. Nitra: UKF, 2008, s. 585-588. ISBN 978-80-8094-314-1. SCHMIDT, G. 2004(a). Das neue „Der, Die, Das" : Über die Modernisierung des Sexuellen. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2004. ISBN 3-89806-311-9. SCHMIDT, G. 2004(b). Beziehungsbiographien im Wandel : Von der sexuellen zur familiären Revolution. In: RICHTER-APPELT, H. – HILL, A. (Hrsg). Geschlecht zwischen Spiel und Zwang : Beiträge zur Sexualforschung. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2004, p. 275–294. ISBN 389806-362-3. SCHMIDT, G. 2004(c). Sexualität und Kultur : Soziokultureller Wandel der Sexualität. In: HORNUNG, R. – BUDDEBERG, C. – BUCHER, T. (Hrsg.). Sexualität im Wandel. Zürich: VDF Hochschulverlag AG an der ETH Zürich, 2004, p. 11–28. ISBN 3-7281-2886-4. SCHMIDT, G. – STARKE, K. – MATTHIESEN, S. – DEKKER, A. – STARKE, U. 2003. Beziehungsformen und Beziehungsverläufe im sozialen Wandel : Eine empirische Studie an drei Generationen. In: Zeitschrift für Sexualforschung, 2003, heft 03, vol.16, p. 195–231. ISSN 0932-8114. VERNARCOVÁ, J. 2004. Sexualita adolescentov - postoje, názory a mýty. In: Zdravie, morálka, identita adolescentov. Zborník vedeckých príspevkov. 9.12.2004. Nitra: UKF, 2004. ISBN 80-8050-787-2. VERNARCOVÁ, J. 2010. Štýl identity adolescentov/adolescentiek v kontexte sexuality. In: MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexuálne životné štýly v ich sociálnych súvislostiach. Nitra: UKF, 2010. ISBN 978-80-8094-842-9. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 109 VERNARCOVÁ, J. 2010. Vplyv programu sexuálnej výchovy na štýly identity adolescentov/adolescientiek. In: MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexualities IV. : Zborník vedeckých príspevkov. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010. ISBN 978-80-223-2960-6. Kontakt: doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD. Katedra všeobecnej a aplikovanej etiky Filozofická fakulta Univerzita Konštantína Filozofa Hodžova 1, 949 74 Nitra e-mail: [email protected] doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc. Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV Slovenská akadémia vied Klemensová 19, 813 64 Bratislava e-mail: [email protected] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 110 MUDr. Michal Kliment, CSc. (SK) SEXUÁLNE A REPRODUKČNÉ PROGRAMU ZDRAVIE POPULAČNEJ V KONTEXTE KONFERENCIE AKČNÉHO ORGANIZÁCIE SPOJENÝCH NÁRODOV V septembri 2014 uplynie 20 rokov od Populačnej konferencie OSN, ktorá sa konala v Káhire v roku 1994. (ICPD, Cairo, 1994) (http://www.un.org/popin/icpd2.htm) Tu boli v emotívnych diskusiách zástupcov krajín z celého sveta s rôznou kultúrou, náboženstvom a stupňom ekonomického rozvoja, definované problémy súčasného sveta a hľadali sa optimálne návrhy na ich riešenie a prevenciu. Konsenzus nebolo jednoduché dosiahnuť, nakoľko sa v rôznych krajinách sveta, rôznych kultúrach zásadne líšia názory hlavne na oblasť vzťahu mužov a žien, miesta žien v spoločenskej hierarchii, na ich vzdelávanie a ľudské práva, ako aj všeobecne na ľudskú sexualitu. Napriek tomu však boli napokon navrhnuté riešenia prijaté konsenzom a zhrnuté v Akčnom programe z tejto konferencie, hoci s jej znením nesúhlasili niektoré fundamentalistické krajiny arabského sveta, predstavitelia „akčného Svätej programu“ stolice sa a s pomedzi však zaviazali krajín EU rešpektovať Malta. aj Princípy zástupcovia Slovenska podpisom pod tento dokument. Program of Action of the International Conference on Population and Development - (ICPD - Cairo 1994) United Nations, New York, 1995) http://www.iisd.ca/Cairo/program/p00000.html Konferencia v Káhire objasnila vzájomnú prepojenosť populačného rastu s nepriaznivými zmenami v životnom prostredí, chudobou, sociálnymi problémami ľudí, vnútornou aj medzinárodnou migráciou a nárastom medzinárodného napätia. Problémy populačného rastu boli analyzované v kontexte so stratégiou trvalo udržateľného rozvoja sveta, v kontexte s novo definovaným reprodukčným zdravím a s reprodukčnými ľudskými právami, ktoré boli na pôde OSN akceptované už Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 111 v 60 rokoch 20 storočia. Preto je v dokumentoch OSN za podmienku kontroly plodnosti označený rešpekt k slobodnej voľbe každého človeka týkajúcej sa intímnej oblasti jeho života. Population, reproductive rights and reporoductive health with special reference to HIV/AIDS, A Concise Report. United Nations, New York 2004: 81. Reprodukčné zdravie treba považovať za bohatstvo každého národa a každý štát má preto povinnosť ho chrániť. Je ohrozované v rôznych fázach života rôznymi faktormi: sexuálnym zneužívaním v najmladšom veku, pohlavne prenosnými infekciami, neželanými tehotenstvami, rizikom nebezpečných, ilegálnych potratov, nútenou prostitúciou, materskou úmrtnosťou, onkologickými ochoreniami pohlavných orgánov a špecifickými problémami pohlavných orgánov v séniu. (graf.1) Graf. 1. K. Kunz: Graph of life: What influence reproductive health? Entre Nous,The European Family Planning Magazine,No.32/May 1996, pp.3-4. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 112 Štáty, ktoré rizikové faktory poznajú a počítajú s nimi, majú možnosť ich nepriaznivý dopad aktívnymi, cieľavedomými opatreniami obmedziť. Svetová zdravotnícka organizácia (SZO) preto vytvorila pre svoje členské krajiny všeobecné doporučenia, pre implementáciu záverov Káhirskej konferencie, do podoby národných programov sexuálneho a reprodukčného zdravia. Introducing WHO’s reproductive health guidelines and tools into national programmes. Principles and processes of adaptation and implementation Geneve : WHO, 2007. 25 p. Z doporučení SZO a Medzinárodnej federácie gynekológov a pôrodníkov (FIGO) vyplývajú princípy, na ktorých má byť štátna politika postavená: 1. aby sa deti mohli chrániť pred sexuálnym zneužívaním, pred pohlavne prenosnými infekciami, pred neželanými tehotenstvami musia mať informácie, ktoré im má v primeranej podobe zabezpečiť štátny vzdelávací systém- formou sexuálnej výchovy. 2. Aby sa ľudia mohli chrániť pred sexuálne prenosnými infekciami, pred neželaným tehotenstvom, mali zabezpečenú starostlivosť v tehotenstve, onkologickú prevenciu a liečbu ako aj špecifickú starostlivosť o problémy v séniu, má štát zabezpečiť primeranú sieť služieb zameranú na komplexnú ochranu sexuálneho a reprodukčného zdravia. 3. Aby neboli ženy vystavené riziku nebezpečných, nelegálnych potratov a potratovej turistike, má štát orientovať svoju politiku na ich prevenciu, ale zachovať legálny status tohto výkonu. 4. Vzhľadom k tomu, že je vzťah medzi chudobou, absenciou vzdelania a počtom detí, považuje Svetová zdravotnícka organizácia za dôležité aby štát odstraňoval ekonomické bariéry k dostupnosti k službám a prostriedkom plánovaného rodičovstva. http://www.who.int/reproductivehealth/en/ http://www.un.org/millenniumgoals/ Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 113 Na Slovensku závery Akčného programu OSN odmietla biskupská konferencia Slovenska a predstavitelia tzv. Fóra života. V odôvodnení negatívneho postoja uviedli nekonkrétnu výhrada o údajnom sprisahaní proti životu. Ako dôvod pre svoj odpor proti zavedeniu sexuálnej výchovy uvádzajú, že vyzýva k predčasnému štartu sexuálneho života a v súvislosti s odporom k antikoncepcii zase výhradu, že zvyšujú počet potratov, hoci presný opak je pravdou. V krajinách kde je zavedená povinná sexuálna výchova je neskorší štart sexuálneho života, nižší výskyt potratov a tehotenstiev tínedžerov, ako aj nižší výskyt sexuálne prenosných infekcií. Population reproductive rights and reproductive health with special reference to HIV/AIDS: a concise report. New York : United Nations, 2004. 81 p. ISBN 9211 513731. Tam kde je nárast počtu užívateliek antikoncepcie, nastáva dramatický pokles počtu interrupcií tehotnosti. Dokazuje to aj vývoj až za posledných temer 20 rokov aj na Slovensku. Graf.2. Vývoj potratov na Slovensku na 1000 žien vo veku 15-44 rokov. (Štatistická ročenka SR 2011) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 114 Ako alternatívu otvorenej sexuálnej výchovy ponúkajú odporcovia Akčného programu káhirskej konferencie OSN náboženskú výchovu a pohlavnú zdržanlivosť. Odmietajú informácie o možnosti ochrany pred neželaným tehotenstvom a pred sexuálne prenosnými infekciami. Abstinenčný princíp je súčasťou oficiálnej vzdelávacej doktríny v USA. Americké dievčatá, ktoré sú vzdelávané v duchu abstinencie ako jedinej správnej cesty, otehotnejú štyrikrát častejšie, ako nemecké. V porovnaní s francúzskymi rovesníčkami porodí päťkrát viac mladých Američaniek a v porovnaní s Holandskom sedemkrát viac z nich skončí pri interrupcii. Pravdepodobnosť nakazenia HIV je u mladých Američanov v porovnaní s Nemeckom päťkrát vyššia. Následky nedostatku informovanosti sú jasné: polovica zo 40 000 HIV novo nakazených Američanov ročne je vo veku pod 25 rokov. Podľa prieskumu publikovaného Guttmacherovým inštitútom, viac ako tretina mladých Američanov nemala pred prvým sexuálnym stykom adekvátne informácie o nebezpečenstve AIDS a dve tretiny nevedeli prakticky použiť kondóm Brown RT, Cromer BA. The pediatrician and the sexually active adolescent, Sexual activity and contraception, Adolescent medicine. Prediatrics clinics of North America 1977; 44 (6): 1379–1380. Tam kde nie je otvorené vzdelávanie je pozorovaný aj nárast iných foriem rizikového chovania vrátane užívania drog. BIANCHI, G. et al. Integrating quantitative and qualitative HIV/AIDS riskrelated research in sexuality: summary of efforts in Slovakia 1993-1997. In AGGLETON, P. et al. (eds.) AIDS in Europe: new challenges for social and behavioural sciences. London : Routledge, 2000, p. 139. ISBN 978-185728-508-6. Weiss P, Zvěřina J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Portál, Praha 2001: 160. Vzdelávanie považuje SZO za dôležitý faktor znižujúci riziká sexuálne prenosných infekcií, má dokázateľný vzťah k zníženiu fertility a k nárastu užívania kontracepcie. Tento fakt je dokumentovatelný na celom svete, vrátane rozvojových krajín. V Bangladeši dievčatá Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 115 s druhostupňovým vzdelaním majú 9 násobne nižšiu pravdepodobnosť, že sa vydajú skôr ako v 18 rokoch. Vzdelanie ovplyvňuje aj užívanie antikoncepcie. Gausman,J., Malacher S: Social determinants of sexual and reproductive health, A global overview Entre Nous, the European Magazine for Sexual and Reproductive Health, WHO, Regional Office for Europe, UNFPA, N 732011 pp.4-7 Po temer 20 rokoch od konferencie v Káhire a po temer 10 rokoch od pôvodného návrhu Národného programu sexuálneho a reprodukčného zdravia, nemá Slovensko definované zásady štátnej politiky v tejto oblasti. Súvisí to s konzervatívnou opozíciou proti záverom káhirskej konferencie a proti základným princípom jej akčného programu a zrejmou neochotou všetkých liberálnejších aj konzervatívnejších vlád, ktoré sa za obdobie posledných 20 rokov na Slovensku vystriedali. Štátna politika v oblasti sexuálneho a reprodukčného zdravia sa doteraz preto vyvíja živelne a nekoncepčne. Obavy vyvoláva fakt, že neriešenie situácie sa už prejavuje v rôznych oblastiach, kde by vedomá štátna politika mohla zabezpečiť prevenciu negatívnych javov. Napriek všeobecnému poklesu interrupcií tehotností pretrváva vysoké percento potratov aj pôrodov v najmladšej vekovej skupine. Nedostatky vzdelávania súvisia aj s nárastom sexuálne prenosných infekcií, vrátane HIV a syfilisu, ktorý bol ešte v nedávnej minulosti v bývalom Československu plne kontrolovaný. Známe prípady a sexualizovaného nútenej násilia, sú prostitúcie, len sexuálneho vrcholom ľadovca zneužívania narastajúceho problému, na čo nie je spoločnosť systematicky pripravovaná. Štát nemá pripravené mechanizmy, ktorými by pomáhal marginalizovaným skupinám, vrátane mládeže a sociálne slabým, prekonávať ekonomické bariéry voči metódam plánovaného rodičovstva. Absencia štátnej politiky v tejto oblasti má negatívne dopady aj na možnosť racionálneho riešenia tzv. Rómskej problematiky. Ženy z tejto komunity nemajú šancu riešiť svoje problémy kontrolou plodnosti, lebo aj Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 116 keď sa pre antikoncepciu, sterilizáciu alebo interrupciu tehotnosti slobodne rozhodnú, ekonomická bariéra je pre ne neprekonateľná. Štatistika svedčí pre pokles užívateľov nedostupnosti jej antikoncepcie moderných metód práve pre z dôvodu sociálne ekonomickej slabšie skupiny obyvateľstva. Vznikajú bizarné situácie, pri ktorých ženy zo sociálne najslabších skupín, kde patrí aj väčšina rómskych žien a dievčat, nemajú možnosť slobodne a zodpovedne si riadiť svoju plodnosť, lebo štát im nedal informácie, znemožnil prístup k antikoncepcii, k interrupcii a sterilizácii, ekonomickou bariérou. Deti nevedia, že existujú sexuálne prenosné infekcie a sexuálne zneužívanie a nevedia, ako sa k problému postaviť a ako pri objavení sa tohto rizika komunikovať s dospelými. Namiesto toho majú pocity viny. Najmladšia veková skupina dievčat je najviac ohrozená nútenou prostitúciou a neželaným tehotenstvom a štát ich ponecháva v zmätku v súvislosti s rozdielnymi informáciami, ktoré získavajú v rámci liberálnejšej etickej a konzervatívnej náboženskej výchovy. Namiesto doporučovanej prevencie nebezpečných potratov zlepšením vzdelávania v oblasti sexuality, zlepšením dostupnosti služieb a odstraňovaním ekonomických bariér k prostriedkom plánovaného rodičovstva, sa zvyšuje tlak konzervatívnych síl nielen na postavenie výkonu interrupcie tehotnosti mimo zákon, ale aj proti sexuálnej výchove a proti antikoncepcii. Tak sa namiesto odstraňovania príčin, ktoré k potratom vedú vytvára situácia, ktorá zvyšuje nielen riziko ilegálnych, nebezpečných potratov ale aj riziko nárastu ich počtu. Susan R. Fawcus: Maternal mortality and unsafe abortion , Best Practice & Research Clinical Obstetrics and Gynaecology, Vol. 22, 548, 2008, doi:10.1016/j.bpobgyn.2007.10.006, No. 3, pp. 533– available online at http://www.sciencedirect.com Tieto fakty berie do úvahy aj Medzinárodná federácia gynekológov a pôrodníkov (FIGO) pri tvorbe etických noriem, ktorými sa majú gynekológovia riadiť. ETHICAL ISSUES IN OBSTETRICS AND Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 117 GYNECOLOGY by the FIGO Committee for the Study of Ethical Aspects of Human Reproduction and Women’s Health, OCTOBER 2009 Kombinácia faktorov, akými je chýbanie dostatku informácií, ekonomické bariéry k antikoncepcii aj k interrupcii tehotnosti a riziko straty legality tohto výkonu, podľa SZO aj podľa Medzinárodnej federácie gynekológov a pôrodníkov (FIGO), vytvárajú riziko vývoja akým sa vydali v Poľsku po delegalizácii interrupcií av Írsku. Tu napriek proklamovanému predpokladu nárastu pôrodov sa ich počet nezvýšil, ale zvýšila sa potratová turistika. V dôsledku neprijatia a reprodukčného a Národného ignorovania jeho programu princípov, sexuálneho Slovensko nemá zabezpečený dôveryhodný zber údajov o sexuálne prenosných infekciách, o sexuálnom násilí, nemá dostatok informácií o sexuálnom chovaní v rizikových skupinách, o perinatálnej mortalite nemá a informácie morbidite o ich zdravotnom v marginalizovaných stave, skupinách obyvateľstva, vrátane Rómskej komunity a obyvateľov utečeneckých táborov. Svetová zdravotnícka organizácia definovala problematiku sociálnych faktorov determinujúcich zdravie a medzi nimi aj faktory determinujúce sexuálne a reprodukčné marginalizovaných skupinách obyvateľstva. zdravie aj v spomenutých Entre Nous, the European Magazine for Sexual and Reproductive Health, WHO, Regional Office for Europe, UNFPA, N 73-2011 http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0018/158103/EN73.pdf Pohlavie a etnicita sú podľa SZO najdôležitejšie faktory nerovnosti v zdraví. Dôležitým faktorom je verejná politika ignorujúca poznatky a realitu v svojej krajine. Najzranitelnejšie sú slobodné, mladé tehotné adolescentky v podmienkach kde sociálna politika štátu penalizuje tehotné adolescentky a nevytvára služby priateľské mládeži. V najvyššou riziku sú teda dievčatá a ženy, včasné manželstvá, mnohodetnosť, nedostupnosť informácií, čo je spojené s nárastom rizika Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 118 sexuálne prenosných infekcií, vrátane HIV a násilím založenom na pohlaví (gender based violence (GBV)) Bez odstraňovania ekonomických bariér sa problémy neriešia ale naopak prehlbujú. Vysoká pôrodnosť participuje na vysokej perinatálnej mortalite, na zlom zdravotnom stave, na nízkej strednej dĺžke života, na nízkej úrovni vzdelania, na neschopnosti uplatniť sa na trhu práce, na vysokej miere nezamestnanosti a na náraste sociálneho a spoločenského napätia. Platí to tak u nás ako všade inde vo svete. Korejo R et al: Sociocultural determinants of induced abortion. JCollPhysicians Surg Pak, 2003, 13(5):260-262. V západnej Európe je potratovosť nízka, ale evidentne je vyššia u žien s nízkym socioekonomickým statusom a u migrantov Social determinants of sexual and reproductive health: Informing future research and programe implementation.Geneva:WHO 2010 Pokiaľ by sa problémy v tejto oblasti riešili komplexne a nie živelne, nevznikali by situácie, ktoré práve absencia štátnej politiky vytvára pre ženy v zložitých životných situáciách. Zmeny v legislatíve a navrhnuté opatrenia sú odrazom iba čiastkových riešení, motivovaných často iba medzinárodným tlakom. Týka sa to napr. zmien legislatívy, upravujúcej podmienky výkonu sterilizácie. Na základe obvinení Slovenskej republiky z údajnej genocídy žien rómskeho etnika v súvislosti s tzv. nútenými sterilizáciami, sa namiesto racionálnych riešení, ktoré by boli výsledkom odborných diskusií, zmenila legislatíva tak, že sa zrušili zdravotné indikácie a vytvorila nová ekonomická bariéra, ktorá úplne znemožnila prístup k tomuto zákroku ženám zo sociálne slabších vrstiev. Medzi nimi paradoxne aj ženám z Rómskeho etnika, ktoré o tento typ výkonu prejavujú záujem.V praxi tak nemajú ženy, ktoré mali v minulosti právo požiadať o sterilizáciu zo zdravotných dôvodov, možnosť podrobiť sa tomuto výkonu počas jednej anestézy, pri medicínsky indikovanom, opakovanom cisárskom reze. Podľa novej legislatívnej úpravy musí žena, ktorá o sterilizáciu požiada nielen počkať mesiac, aby mala, ako sa uvádza Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 119 v odôvodnení legislatívnej zmeny, dostatok času na zváženie všetkých okolností výkonu, ale zároveň musí za výkon zaplatiť plnú sumu. To síce zredukovalo riziko medzinárodných súdnych sporov proti Slovenskej republike, na základe obvinení, že sa ženy podrobili zákroku v časovej tiesni. Vytvorili sa však paradoxne nové situácie, ktoré komplikujú život práve týmto ženám. Ak sa pre sterilizáciu žena rozhodne v situácii, ktorú predchádzajúca právna regulácia umožňovala, teda počas akútnej pôrodníckej patológie, ktorá je dôvodom na cisársky rez, nemôže jej byť táto malá operácia počas cisárskeho rezu v jednej anestéze vykonaná, ale musí počkať mesiac a podrobiť sa opakovanej anestéze, so všetkými potencionálnymi rizikami u obvykle dojčiacej matky. V praxi môže vznikať aj iná situácia, že pred predpokladaným cisárskym rezom o sterilizáciu požiada v zákonom určenom mesačnom predstihu, ale pokiaľ indikácia na cisársky rez nevznikne, musí sa výkonu podrobiť v období šestonedelia v celkovej anestéze, tiež obvykle v čase dojčenia. Práve problematika Rómskeho etnika vzbudila záujem Rady Európy o stav implementácie akčného programu z populačnej konferencie OSN z Káhiry, nakoľko neriešenie ich problémov v oblasti sexuálneho a reprodukčného zdravia sa považuje za jednu z komplexu mnohých príčin tzv. Rómskeho problému so zdravotnými a sociálnymi prejavmi a nárastom napätia v celej spoločnosti. Zdravotná politika sa v súčasnosti sústreďuje iba na jedinú, síce dôležitú zložku, a to na starostlivosť o tehotné ženy. O oblasť prevencie sexuálneho násilia, sexuálne prenosných infekcií, nútenej prostitúcie, prevencie neželaných tehotností a o riziká nebezpečných potratov neexistuje často ani formálny záujem. Pokiaľ sa budú aj naďalej riešiť iba čiastkové problémy, bez posúdenia demografických, ekologických, sociálnych a zdravotných súvislostí, tak ako je doporučené už skoro 20 rokov z Káhiry, tak sa budú existujúce problémy aj naďalej prehlbovať a nové problémy budú vznikať. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 120 Literatúra: BIANCHI, G. et al. Integrating quantitative and qualitative HIV/AIDS riskrelated research in sexuality: summary of efforts in Slovakia 1993-1997. In AGGLETON, P. et al. (eds.) AIDS in Europe: new challenges for social and behavioural sciences. London : Routledge, 2000, p. 139. ISBN 978-185728-508-6. BROWN RT, CROMER, BA. The pediatrician and the sexually active adolescent, Sexual activity and contraception, Adolescent medicine. Prediatrics clinics of North America 1977; 44 (6): 1379–1380. Entre Nous, the European Magazine for Sexual and Reproductive Health, WHO, Regional Office for Europe, UNFPA, N 73-2011 http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0018/158103/EN73.pdf FAWCUS, S. R.: Maternal mortality and unsafe abortion , Best Practice & Research Clinical Obstetrics and Gynaecology, Vol. 22, 548, 2008, doi:10.1016/j.bpobgyn.2007.10.006, No. 3, pp. 533– available online at http://www.sciencedirect.com GAUSMAN, J., MALACHER, S.: Social determinants of sexual and reproductive health, A global overview Entre Nous, the European Magazine for Sexual and Reproductive Health, WHO, Regional Office for Europe, UNFPA, N 73-2011 pp.4-7 http://www.un.org/popin/icpd2.htm http://www.who.int/reproductivehealth/en/ http://www.un.org/millenniumgoals/ Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 121 Introducing WHO’s reproductive health guidelines and tools into national programmes. Principles and processes of adaptation and implementation Geneve : WHO, 2007. 25 p. KOREJO, R. et al.: Sociocultural determinants of induced abortion. JCollPhysicians Surg Pak, 2003, 13(5):260-262. Population reproductive rights and reproductive health with special reference to HIV/AIDS: a concise report. New York : United Nations, 2004. 81 p. ISBN 9211 513731. Program of Action of the International Conference on Population and Development - (ICPD - Cairo 1994) United Nations, New York, 1995) http://www.iisd.ca/Cairo/program/p00000.html Social determinants of sexual and reproductive health: Informing future research and programe implementation. Geneva:WHO 2010 WEIS, P., ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Portál, Praha 2001: 160. Kontakt: MUDr. Michal Kliment, CSc. Gynekologická ambulancia GynGaal.sro, Pezinok, Hollého 2 e-mail: [email protected] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 122 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 123 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 124 PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D. – Mgr. Gabriela Slováková (CZ) HOMOSEXUALITA JAKO FENOMÉN SEXUÁLNÍHO ŽIVOTA U ŽEN VE VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY? Abstract: The authors present the study of homosexual life of women serving their sentences in prison in Světlá nad Sázavou. They came to the conclusion on the basis of the nanalysis of the research results. Keywords: Penitentiary, sexuality, homosexual life, sex, woman, prison, prison services. Před rokem na Sexuality V, v Banské Bystrici, bylo odprezentováno pojednání o problémech sexuálního života žen ve výkonu trestu odnětí svobody v obecném pojetí. Letos se tato problematika zúžila na otázky homosexuálních projevů těchto žen za mřížemi, a to ve stejné věznici ve Světlé nad Sázavou. „Homosexualita (z řečtiny homos=stejný; z latiny sexualis=pohlavní) – výlučně nebo převážně sexuální zaměření k osobám stejného pohlaví. Omezuje-li se jenom na citové projevy, mluví se o homoerotice (z řečtiny homos=stejný; erós=láska). Homosexualita u mužů se nazývá také urbanismus, u žen sapfismem nebo lesbickou láskou. Homosexuální jedinec prožívá sexuální vztah buď jako muž (tzv. aktivní typ); v tom případě mívá sexuální styk, vedle nejčastější vzájemné masturbace, formou koitu mezi stehna, do anu nebo do úst; nebo vztah prožívá převážně jako žena (tzv. pasivní typ) a nachází uspokojení v pasivním prožívání uvedených způsobů styku. Obdobná situace je u žen, kde je „mužská“ partnerka při styku aktivní a někdy užívá i náhražek Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 125 mužského údu. Někdy se homosexualita omezuje jenom na intenzivní přátelství s něžnými fyzickými kontakty. Homosexuální jedinci bývají schopni také heterosexuálního styku; naproti tomu jedinci heterosexuální se někdy uchylují k homosexuálnímu styku tehdy, když jsou jim heterosexuální objekty nepřístupné, např. ve vězení, v námořní služba apod. Obojí svědčí pro bisexuální založení člověka, přičemž ovšem heterosexuální složka zpravidla zcela převažuje. Někdy je homosexuální složka tak silná, že převažuje od samého počátku; jde o „vrozenou“ homosexualitu, méně častou, založenou na hereditárních (dědičných) faktorech. Často vzniká anomální sklon z nevhodných vlivů vnějších, a to již v časném dětství, schází-li např. v rodině otec nebo je-li to osobnost nemužná a energická matka v rodině dominuje. U jedinců takto disponovaných se může homosexualita vyvinout, avšak teprve pod vlivem pozdějších prožitků, zejména v pubertě a v adolescenci. Tehdy není sexuální identita ještě pevně vytvořena, někdy dochází k přechodným projevům rázu homosexuálního, které jsou však jen součástí pubertální nevyrovnanosti. Může se ovšem rozvinout i skutečná homosexuálnost, v tom případě „získaná“. Homosexualita je poruchou sexuálního prožívání; přitom často vede i k sekundární neurotizaci postiženého. Tuto neurotickou nadstavbu je možno psychoterapeuticky léčit, v případech homosexuality získané příznivě ovlivnit i tuto poruchu samostatnou.“ Tolik o homosexualitě hovoří Defektologický slovník z roku 1984 na straně 138. Od těch dob uplynulo již téměř třicet let a názory na homosexualitu se radikálně změnily. Veřejně se k ní přiznává stále více lidí, zejména význačných celebrit – zejména umělců, ale i politiků, sportovců apod., kteří tím naznačují cestu ostatním takto sexuálně laděným jedincům. Odhlédneme-li od různých hnutí, pochodů a veřejných vystoupení gayů s heterosexuály, a v boji lesbiček v boji o partnerské za rovnoprávné registrované postavení rodičovství Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 126 homosexuálních partnerů a pod., musíme konstatovat, že se této problematice věnuje stále více právníků, psychologů, psychiatrů, lékařů (gynekologů), pedagogů, a hlavně sexuologů. Někteří odborníci skutečně vědecky, někteří populárně naučnou formou. Kde však má homosexualita největší zelenou, jak nesměle uvádí i Defektologický slovník, je vězení. A to po staletí, kdy byla tato instituce zřízena, avšak o těchto skrytých sexuálních projevech u vězňů se dlouho mlčelo. Náhradní sexuální uspokojování je jedním z aktuálních problémů vězeňství. Z hlediska sexuální orientace a způsobu ukájení se jedná většinou o latentní formu homosexuality, a to z nedostatku příležitosti normálního heterosexuálního styku. Přední český penitenciarista, Jan Sochůrek (2007), na základě řady výzkumů vyvozuje, že k homosexuálním projevům se přiznává 35 – 38 procent vězňů, a to podle typu věznice, délky trestu apod. Většina homosexuálních aktivit ve vězeních probíhá podle Sochůrka s absencí vzájemné citové vazby, což platí zejména o mužích, u žen bývá situace jiná. Tyto aktivity lze vnímat i jako specifickou formu prostituování, neboť mnozí vězňové si nechávají „zaplatit“, a to nejčastěji v naturáliích (jídlem, pochutinami, kuřivem apod.). Z těchto prozaických důvodů se někteří vězni uchylují k homosexualitě často z nouze, nikoliv ze sexuální potřeby. V některých případech jsou mezi vězni navázány trvalejší homosexuální vztahy bez citového podtextu, které lze označit za účelové. Důvodem může být u svolného slabšího vězně ochrana silnějším před ostatními. Těmito jedinci se všeobecně pohrdá a stávají se terčem posměchu a psychické šikany. Označit někoho ve vězení za homosexuála (v argotu např. „buk“, „koště“, mezi rusky mluvícími vězni „petuch“ – kohout, apod.) je považováno za těžkou urážku (Sochůrek, 2007). Hlubší citové vztahy mezi homosexuálně se chovajícími partnery ve vězení nejsou ani časté, ani ojedinělé. Emotivní rozměr je dán vzájemnou péčí a rozdělením rolí. Vězni tyto vztahy vystihují slovy, že se „navzájem drží“. Ve vězení se vyskytují i osoby s primární homosexuální orientací. Ti Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 127 většinou navazují trvalejší citový vztah s jedním vězněm, výjimkou však není ani prostitutivní chování a obvykle kopíruje i jejich chování mimo vězení (Sochůrek, 2007). Jedním z prvních autorů zabývajícím se všestranně problematikou věznění a vězeňství, je James A. Inciardi (1939-2009), význačný americký penolog a penitenciarista, jenž svým širokým záběrem ve svém stěžejním osmi set stránkovém díle Trestní spravedlnost (1994) zmiňuje i onen sexuální život ve vězení, resp. život homosexuální. Inciardi uvádí, že kromě osobní svobody je trestanec zbaven i heterosexuálního styku. Izolace jedince ve vězení od osob opačného pohlaví vyvolává frustraci sexuální touhy, ale i libido, které je u mnoha vězňů dosti silné. Někteří vězni abstinují nebo se omezí na sexuální představy pohlavních a masturbaci orgánů ženy (druh sexu, kdy k sexuálnímu nebo muže dochází rukou zrušování – buď jako autoerotismus nebo s partnerem či partnerkou) neboli onaninii - podle biblické postavy Ónana, jenž však nemasturboval v pravém slova smyslu, ale praktikoval přerušovanou soulož, po níž vrhl semeno na zem (pozn. aut.). Masturbace však hraje v životě člověka důležitou roli, neboť, jak uvádí Thomas J. Glynn (1935) ve svém pojednání Sexuální praxe (1968, u nás 1991), z času, který člověk věnuje sexu, na soulož připadá pouze jedna desetina a na masturbaci devět desetin. Většina mužů i žen (80-90 %) však podle Glynna praktikuje autoerotismus (automasturbaci), a to ať ve svobodném životě či v izolaci ve vězení. Jiní trestanci mimo jiné navážou, ať dobrovolně či nedobrovolně, homosexuální styky, nebo se účastní znásilnění (opět dobrovolně či nedobrovolně). Údaje z této oblasti jsou však často útržkovité a jakékoliv vývody lze považovat za zkusmou teorii (Inciardi, 1994, s. 600). Inciardi rovněž, opíraje se o výzkumy a závěry amerického sociologa a právníka, Paula W. Tappana (1911-1964), působícího na Newyorské univerzitě (University of New York), že homosexuální chování je univerzálním průvodním jevem života v jednopohlavní komunitě, že se Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 128 jedná o trvalý problém táborů, internátních škol, jednopohlavních univerzit, odborných škol a nápravných zařízení a že z biologického hlediska je homosexualita zcela přirozeným chováním v tak zdeformovaném prostředí, jaké vládne ve věznicích. Inciardi však k tomu dodává, že lze těžko dokazovat, zda se Tappanovo tvrzení vztahuje stejně na všechna pohlavně segregovaná prostředí. Připouští však, že především ve vězení jsou homosexuální styky relativně běžné, i když asi ne natolik, jak si to představuje široká veřejnost (Inciardi, 1994). Na základě několika málo studií, které se zabývaly otázkou homosexuálního chování vězňů, lze odhadnout, že tyto zkušenosti má 30 – 45 % vězňů. Vliv má na to i intenzita dohledu, charakteristika vězeňské populace a délka výkonu trestu v daném ústavu. To jsou také zásadní položky, jež je třeba při výzkumu brát v úvahu. Modely homosexuálních praktik jsou u mužů a žen odlišné. Mezi muži se zřídka jedná o bližší vtah a je spíše reakcí na tělesnou potřebu. Častým typem homosexuálních spojení je prostituce. Existují i případy, kdy osoba snadno zranitelná homosexuálními útoky naváže poměr s jiným mužem, který ho „ochraňuje“. Mezi ženami se homosexualita vyvine zřejmě ze vzájemné sympatie. Vztah mezi lesbičkami se snaží simulovat rodinu a jeho primárním cílem není sexuální uspokojení. Mnoho žen uzavírá vztahy, které uznávají jako „manželství“, jako pseudorodinu, která jim má kompenzovat chybějící rodinné prostředí zvenku. Uvnitř pseudorodiny se pak obvykle vyvine homosexuální kontakt (Inciardi, 1994). Nejzřetelnějším rozdílem mezi mužskými a ženskými homosexuály ve vězení je tělesný styk. Mezi muži se obvykle projevuje v přímém pohlavním styku – orálním či análním a ve vzájemné masturbaci. Ženám, většinou zpočátku, častokrát stačí silný citový vztah s určitými tělesnými dotyky, jako je objímání nebo držení za ruce apod. Mnohé ženy se ovšem pouštějí do serióznějších pohlavních spojení, jako jsou francouzské polibky, orálně genitální stimulace klitorisu a zevních pohlavních orgánů, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 129 ňader a dalších tělesných kontaktů, které napodobují heterosexuální styk (Inciardi, 1994, s. 601). Navzdory údajům, které uvádějí, že jedna třetina vězňů provádí homosexuální praktiky, ať již pravidelně nebo periodicky, shodují se vězni i zaměstnanci v tom, že nejčastěji pozorovanou formou sexuálního uvolnění je masturbace o samotě. Inciardi k tomu parafrázuje jednoho amerického komentátora: „Nikdo, ať již vězeň, dozorce nebo návštěvník, nebude ve vězení dlouho, aniž by viděl vězně masturbujícího na záchodě, ve sprchách či v cele.“ (Inciardi, 1994, s. 601). Penitenciaristika v poslední době věnuje značnou pozornost i tzv. homosexuálního znásilnění ve výkonu trestu odnětí svobody. Všeobecně se soudí, že sexuální útoky jsou v mužských věznicích běžnější než v ženských, zvláště u „přibylců“. Přesto údaje o těchto situacích jsou opět pouze útržkovité a mnozí jsou přesvědčeni, že tvrzení o vysokém výskytu homosexuálních znásilnění za vězeňskými zdmi je jen nepodloženou domněnkou, a tudíž homosexuální útoky nejsou charakteristickou formou vězeňské homosexuality. Jiná myšlenka se kloní k tomu, že homosexuální útoky nejsou ani tak zdrojem sexuálního uvolnění, jako demonstrací síly, o čemž nás přesvědčuje americká novinářka, Brownmillerová (1935). Zastává názor, že feministka homosexuální Susan znásilnění v mužských věznicích lze srovnat se sexuálními útoky proti ženám ve svobodné společnosti. Obojí je výsledkem potřeby ovládat a dobývat: „ Znásilnění ve vězení…je ukázka moci uvnitř výlučně mužského autoritativního prostředí, v němž je mladý a slabší vězeň, obyčejně nováček, nucen do role, která je ve vnějším světě přidělována ženám.“ (Brownmillerová, in: Inciardi, 1994, s. 602). Inciardi ovšem poznamenává, že k dokázaným homosexuálním znásilněním dochází i v ženských ústavech, ale relativně méně často, než u mužů. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 130 Homosexuální chování ve výkonu trestu odnětí svobody u odsouzených žen (lesbické vztahy) Pojmem „lesbička“, „lesba“ (označení lesba je přijatelnější) se nazývá osoba ženského pohlaví mající homosexuální sklony a vztahy k osobě stejného pohlaví, čili opět k ženě, neboli žena s homosexuální orientací. Název lesba je odvozen od řeckého ostrova Lesbos, na němž většinu života strávila starořecká básnířka Sapfó, jejíž data narození jsou nejistá a odhadují se kolem roku 620 před naším letopočtem a úmrtí asi po roce 600. Vzhledem k její opravdové citové náklonnosti k členkám svého uměleckého kroužku je místo jejího narození Lesbos spojováno s označením ženské homosexuality, lesbické lásky. Protože však Sapfó byla vdaná, nelze s jistotou tvrdit, že by byla vyhraněná lesba. Každopádně však původ tohoto slova pochází z končin řeckého ostrova Lesbos. O homosexualitě bylo již popsáno mnoho stran, ať populárně vědecky či vyloženě odborně, ale, jak uvádí Inciardi (1994), o homosexualitě praktikované ve vězeňských poměrech, toho víme mnoho (spíše se domníváme), a přitom seriózně tak málo. Proto autor, navazuje na svou předchozí analýzu sexuálního života žen ve výkonu trestu odnětí svobody, nabízí drobnou studii homosexuálních vztahů u žen rovněž za mřížemi. Protože se jedná o citlivou problematiku, bylo použito ve výzkumu statistické procedury s dominantní technikou dotazníku, jehož výsledky a závěry jsou následující. Výzkum homosexuálních aktivit u žen ve výkonu trestu odnětí svobody Jako výzkumný vzorek jsme zvolili 51 žen z cca 800 žen ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou. Při vytipování jejich lesbické orientace výrazně pomohli pracovníci této věznice z oddělení Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 131 výkonu trestu, kteří s danou problematikou mají zkušenosti a vědí, které ženy s homosexuálními sklony mají dotazníkem oslovit. Přesto jejich předpoklady nebyly (podle vyhodnocení dotazníku) vždy relevantní. U respondentek byly sledovány tyto položky: věk, stav, rodiště, vzdělání, výše trestu a frekvence trestání, sexuální start - jako tvrdá data, měkká data se zajímala přímo o osobní lesbické sklony, jejich příčiny a praktiky s prognózou do budoucna. Otázky byly formulovány, aby jim ženy dobře porozuměly a aby jimi nebyly případně pohoršovány. Přesto bylo nutné je sestavit tak, aby zaručovaly validitu, a tudíž je možno nazvat až jako intimní, s možností přiměřené a přijatelné volby pro respondentky. Proto budou představeny bez parafrázování: 1. Co je to lesbická láska? 2. V jaké jste žila rodině? 3. Kdy se ve Vás probouzely touhy po ženě? 4. Měla jste milostný poměr s ženou před nástupem do výkonu trestu? 5. Proč myslíte, že nastal tento posun – láska k ženě místo k muži? 6. Ženu, kterou máte ve výkonu trestu, je milenka nebo kamarádka bez sexu? 7. Máte lepší postavení ve vězení u ostatních odsouzených, pokud máte milenku? 8. Máte nějaké výhody z milenky, jaké? 9. Žárlíte na svou současnou sexuální partnerku? 10. Jaké provozujete sexuální praktiky (líbání, hlazení intimních míst, dráždění intimních míst, orální aktivity, erotické pomůcky, náhražky erotických pomůcek, především rukama, jinak)? 11. Jakou máte v lesbickém vztahu roli? 12. Vyžadujete po své partnerce hygienické a tělesné úpravy? 13. Střídáte své partnerky? 14. Hodláte se sexuálně vrátit k muži po výkonu trestu? 15. Myslíte si, že budete ve vztahu s ženou pokračovat i po propuštění z výkonu trestu? Analýza a interpretace výsledků výzkumu: Z 51 vyplněných dotazníků bylo možno využít pouze 32, které měly vypovídací hodnotu ke sledované problematice (což neznamená, že se nepracovalo se všemi 51 dotazníkem, pokud byly údaje vyplněny). Tvrdá data byla uvedena ve všech dotaznících. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 132 Tvrdá data: Z 51 žen bylo 22 ve věku 18 – 29 let, z toho jedna osmnáctiletá a dvě devatenáctileté. 13 žen bylo ve věku 30 – 39, 10 žen 40 – 49, 3 ženy 50 – 59 a rovněž 3 ženy nad 60 let. Graf č. 1 Charakteristika zkoumaného vzorku dle věku 18-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let 60 a více let Z velkoměsta bylo 14 respondentek, z města 25 a z vesnice pocházelo 12 žen. Svobodných žen vyplňovalo dotazník 13, 12 jich bylo vdaných, rozvedených 10, jedna vdova a 15 jich žilo s partnerem (druhem). Podle vzdělanosti 12 žen uvedlo zvláštní školu, 3 neukončené základní vzdělání, se základní školou bylo 16 respondentek, vyučeno bylo 13 žen, maturitu mělo 6 žen a jedna vysokoškolačka. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 133 Graf č. 2 Charakteristika zkoumaného vzorku dle nejvyššího dosaženého vzdělání neukončeno základní vzdělání zvláštní škola základní škola vyučeno maturita vysoká škola Ve výkonu trestu bylo poprvé 34 žen, 11 jich bylo ve výkonu trestu 2 – 5 x, šest krát a více – 6. Trest odnětí svobody do jednoho roku si odpykávalo 13 žen, nejčastější trest se pohyboval od jednoho roku do pěti let – 34 žen, 3 ženy měly trest od 6 do 10 let a jedna nad 11 let. Sexuální start: Jedné respondentce nebylo ještě ani 12 let, 14 se jich pohybovalo v rozmezí 13 – 15 let, 30 žen uvedlo hranici od 16 do 18 let a 6 od 19 do 25 let. Nad touto hranicí již nebyla žádná respondentka. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 134 Graf č. 3 Sexuální start zkoumaných žen 30 25 20 do 12 let 15 13-15 let 16-18 let 10 19-25 let 5 0 Sexuální start První otázka, Co je to lesbická láska, byla zodpovězena ve všech případech správně, až na jeden (vztah mezi mužem a ženou). 40 respondentek žilo v úplné rodině, 8 v neúplné a tři v dětském domově. Pro další seriozní vyhodnocování dotazníkového šetření bylo nutno vyřadit 19 dotazníků, v nichž byly (nebyly) uvedeny údaje, s nimiž by se mohlo seriozně pracovat. Zůstalo tedy 32 respondentek, což z celkového současného stavu vězeňkyň v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou tvoří 4%. To je v kladné korelaci s všeobecně udávanými procenty homosexuality běžné populace (4%). Tudíž žádná senzace. Musíme však vzít v úvahu, že nebyly osloveny všechny ženy ve výkonu trestu odnětí svobody, ale pouze jedna sedmina, u nichž se homosexualita předpokládala, a přesto jich jedna třetina dotázaných homosexualitu rezolutně odmítla. Je tedy stále možné, že se blížíme Sochůrkovým odhadům (35 – 38 % homosexuálních vztahů ve vězení), vynásobíme-li náš vzorek sedmi. 1. Touhy po ženě: Z 32 respondentek jich 19 odpovědělo, že touhy po ženě se v nich probudily již v civilním životě, 13 až ve výkonu trestu odnětí svobody. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 135 Z toho milostný poměr zakusilo rovněž 19 žen v civilním životě, což však nevylučuje, že některé z nich silné touhy pocítily až ve vězení. 2. Důvody lesbického vztahu: Nedostatek citu ze strany rodičů – 3. Nedostatek citu ze strany manžela, partnera – 6. Náhrada za muže – 9. Vždy upřednostňovala v sexuálním vztahu ženy – 14. Podle uvedených zjištění 9 žen trpělo citovou podvýživou, 9 žen volilo opět ženu jako zástupné řešení za absenci muže a 14 z nich přiznává jasnou lesbickou orientaci. Přesto, že si v dalších odpovědích respondentky protiřečí, 17 z nich považuje partnerku za kamarádku bez sexu, 15 jich spatřuje v partnerce skutečnou milenku. Graf č. 4 Důvody lesbického vztahu 14 nedostatek citu ze strany rodičů 12 10 8 nedostatek citu ze strany manžela/partnera 6 náhrada za muže 4 vždy preferovala v sexuálním vztahu ženy 2 0 Důvody lesbického vztahu 3. Výhody Výhody vyplývající z mileneckého lesbického vztahu uvedlo pouze 6 dotázaných, že se jejich postavení v kolektivu zlepšilo a mezi výhody takového vztahu uvádějí především podíly z nárokových balíků partnerky, finanční podporu jejich rodin, ale také psychickou podporu, čistou lásku a ochranu silnější partnerky. 4. Žárlivost Žárlivosti na svou milenku se nevyhne 19 respondentek, nežárlí 8, zbytek si není touto emocí jist. Žárlivost však může být záminkou až Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 136 k fyzickým střetům mezi ženami, jež si „lezou do zelí“; zvláště, pokud jedna z nich zradí a střídá partnerky. To přiznalo sice jen 12 respondentek, 20 jich „je věrných“. 5. Sexuální praktiky Ze sexuálních praktik lesbiček je nejčastější pochopitelně líbání (15) jako předehra, pak dráždění intimních partií (12) a jejich hlazení (10), přičemž na orální praktiky se orientuje 8 dotázaných, dále 6 jich užívá erotické pomůcky a 4 jejich náhražky. Je zřejmé, že nejuniverzálnějším sexuálním nástrojem jsou ruce (prsty), jich užívají všechny dotázané, 9 z nich na ně klade zvláštní důraz. „Jinak“ – 3 respondentky, nerozvedly však, jakým způsobem. 6. Hygiena 21 žen v lesbickém vztahu dodržuje zásady osobní hygieny, jako jsou samozřejmě umývání sebe a intimních partií, holení intimních partií, používání deodorantů a parfémů, 11 žen není na dodržování hygieny své i své partnerky příliš náročných, spíše nenáročných. 7. Role ve vztahu ve vězení: Z celkového počtu 32 dotázaných se ve vztahu cítí být 7 žen muži, 7 jich zůstává ženami a nevyhraněno je 18 respondentek. 8. Role ve vztahu po propuštění: V této oblasti se většina dotázaných žen neorientovala jednoznačně. 11 respondentek se chce vrátit po propuštění ke svému manželovi (partnerovi) a na svou lesbickou minulost zapomenout, 9 nikoliv a neví 12. Naopak výlučně s ženou chce žít také 11 dotázaných, většina se stávající partnerkou; ne 5 a 17 žen opět neví. Problém je o to složitější, že některé ženy, byť se vrátí k manželovi, neví, zda budou navíc pokračovat ve vztahu s bývalou milenkou, zrovna tak ženy, jež vztah ukončily, si Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 137 nejsou jisty, zda si nenajdou v civilním životě jinou ženu. Nejsložitější situace nastává, když žena po propuštění stále vyhledává bývalou milenku, která již žije normálním životem se svým partnerem a narušuje jí rodinný život. Graf č. 5 Role ve vztahu po propuštění 12 20 10 15 8 9. 10 6 10. 5 4 2 11. 0 0 Po propuštění chce žít s ženou ano ne Návrat k manželovi/partnerovi po propuštění neví 9. Kauzální vztahy: Z výzkumu vyplynulo, že homosexuálně aktivnější jsou ve výkonu trestu odnětí svobody ženy mladší než starší (20 – 40 let). Vyšší věkové kategorie (41 a výše) se naopak vyznačovaly vyšší vzdělaností (vyučeny, maturita), všechny pocházely z úplné rodiny a distancovaly se od lesbických vztahů. Ženy (celkem 14), jež pocházely z neúplné rodiny či strávily dětství v ústavu, v dětském domově, přiznaly lesbické sklony v deseti případech, 4 je odmítly. Ženy s nižším vzděláním (zvláštní škola, nedokončené základní vzdělání), celkem 16, byly v lesbických vztazích aktivnější: 13 je přiznávalo, 3 odmítaly. Z 13 žen s trestem do jednoho roku jich 9 lesbické sklony vůbec nepřipouštělo, 4 ženy ano. Naopak všechny 4 ženy s vyššími tresty (6 a více let) homosexuální vztahy přiznávaly. Žen s trestem 1 – 5 let bylo 34, z toho 23 se hlásilo k homosexuálním vztahům, ať se stykem či bez něho (běžné líbání, hlazení), 11 žen lesbické sklony odmítalo. Lze tedy vyslovit Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 138 domněnku, že ženy s tresty krátkodobými se lesbickým vztahům spíše vyhýbají, ženy s tresty delšími je přijímají. Také výše vzdělání v nich hraje určitou roli, pokud není již od přírody žena lesbicky zaměřena. Naopak ženy prvotrestané, jichž z celkového počtu 51 bylo 34, se homosexuálním praktikám nevyhýbaly. Tak bychom mohli ještě vyslovit řadu dalších vztahů. Závěr a návrhy na opatření Sexuální život jedince hraje v životě člověka, muže i ženy, mimořádně důležitou úlohu. V tom se shodují všichni na slovo vzatí odborníci touto problematikou se zabývající. Vždyť podle hierarchie kategorií potřeb, jak uvádí Doňková (2010), stanoví A. H. Maslow (19081970) ve svém osmistupňovém modelu fyziologické a biologické potřeby, k nimž patří i sex, na první místo. Žena má navíc od přírody bonus v podobě intenzivních sexuálních prožitků na rozdíl od ostatních samic savců v říši celé přírody, tedy může být permanentně a stále sexuálně aktivní. Na jedné straně, v civilním životě, proto může vychutnávat toto uspokojení dle libosti (a s kýmkoliv, mužem i ženou), ve vězení je tato otázka problematičtější. Ženy ve většině případů ji řeší (auto)masturbací, některé lesbickými vztahy. Bagatelizovat ani jedno ani druhé se nevyplácí, v penitenciární praxi již vůbec ne. Podceňování tohoto problému může vést k nepříjemným důsledkům v podobě nespokojenosti, porušování stanoveného pořádku a kázně, šikaně, rvačkám apod. Vězeňská služba by z těchto důvodů měla pamatovat i na tuto lidskou stánku života, u žen obzvláště, neboť podle Inciardiho je jejich sexuální život spojený daleko více i s citovou stránkou. Na jedné straně lze volit kompenzační a inhibiční metody v podobě arteterapií, ergoterapií a sportovními aktivitami, ale to nelze donekonečna. Výrazně motivačním prvkem jsou návštěvy bez zrakové a sluchové kontroly, ale tam jde spíše o emocionální záležitost než o sex, který na návštěvní místnosti lze jen Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 139 stěží uskutečnit. A tak zbývá delší vycházka, dovolená a přerušení trestu za dobré chování. Nestandardní návštěvy za účelem sexu v ženské věznici nemají místo, na rozdíl od USA. Tam byly manželské návštěvy zavedeny (i jinde ve světě) za účelem sexu jako prostředku omezování homosexuality, k pozvednutí morálky a udržení manželských svazků pokusně již od počátku 20. století, a to s dobrými výsledky. Podle Inciardiho v USA existují i koedukační věznice pro muže i ženy, a to již 40 let. S výjimkou ložnic vězni a vězeňkyně společně studují, pracují, stravují se a jinak stýkají. Muži totiž v přítomnosti žen o sebe více dbají, nervou se, a pravděpodobně se i méně pouštějí do homosexuálních styků – a naopak (Inciardi, 1994, s. 603). Jedním z „tabu“ v sexuálním a homosexuálním životě žen ve výkonu trestu odnětí svobody je užívání legitimních erotických pomůcek. Nejsou zkrátka na seznamu povolených předmětů, přitom jsme přesvědčeni, že by se určitě užívaly. Jde tedy jen o administrativní proceduru, aby tyto pomůcky a erotické časopisy byly povoleny. Jedná se však o otázku legislativní, psychologickou, sexuologickou, pedagogickou a etickou – penitenciární. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 140 Literatura: DOŇKOVÁ, O. Vývojová psychologie. Brno: IMS Brno, 2010. FOUCAULT, M. Dohlížet a trestat. Praha: Dauphine, 2000. ISBN 80-8601996-9 GLYNN, T., J. Sexuální praxe. Praha: PLUTO, 1991. ISBN 80-900192-1-8 INCIARDI, J., A. Trestní spravedlnost. Praha: Victoria Publishing, a. s., 1994. ISBN 80-85605-30-9 JŮZL, M. Penologie a penitenciaristika. Brno: IMS Brno, 2012. ISBN 97880-87182-24-6 SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie, III. díl. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-205-0 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 141 PhDr. Antónia Solárová (SK) PORUCHY SEXUÁLNEJ TÚŽBY, SEXUÁLNA AVERZIA U ŽENY A DĹŽKA TRVANIA JEJ HETEROSEXUÁLNEHO PARTNERSKÉHO VZŤAHU Abstract: This study examines the duration of heterosexual partner relationship and its effect on female disorders of sexual desire, sexual aversion. The Index of Sexual Satisfaction (1999) and The Female Sexual Function Index (2000) were administered to the 162 women (average age 35.28 yr). The interpretation of results proved slightly positive relation between the duration of heterosexual partner relationships and the incidence female disorders of sexual desire, sexual aversion. Keywords: female sexual dysfunctions, disorders of sexual desire, sexual aversion, heterosexual partner relationship 1 Problém Sexuálne dysfunkcie zväčša výrazne narúšajú kvalitu osobného života jednotlivca ako i kvalitu jeho partnerského, intímneho života. Ich odborné vymedzenie nie je jednotné. V staršej literatúre napríklad Kratochvíl (1987) zdôrazňoval, že používané pojmy „poruchy sexuálnej funkcie“ a ekvivalent „sexuálne dysfunkcie“ sú významovo širšie - zahŕňajú sexuálne poruchy organické i funkčné. Pre porovnanie, Capponi et al. (1994) sexuálnou dysfunkciou označujú porušenú činnosť sexuálnych orgánov. Podľa Pastora (2005) pribúdajú poznatky, ktoré hodnotia ženské sexuálne dysfunkcie ako dôsledok somatického problému s organickými základmi. V predkladanom príspevku sú sexuálne dysfunkcie prezentované ako „nedostatky v ľudskom pohlavnom správaní Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 142 a prežívaní sprevádzané neúplnou či neobvyklou fyziologickou odpoveďou na účinnú sexuálnu stimuláciu“ (Hőschl et al., 2002, s. 594). Nie sú vyvolané organickou poruchou alebo chorobou a znemožňujú účasť na sexuálnom vzťahu tak, ako by si jedinec prijal. Podľa Medzinárodnej klasifikácie chorôb (MKN 10, 1996) je klasifikácia ženských sexuálnych dysfunkcií rozdelená do siedmich hlavných kategórií: nedostatok alebo strata sexuálnej túžby, odpor k sexu a nedostatok sexuálnej slasti, zlyhanie genitálnej odpovede, dysfunkčný orgazmus, neorganický vaginizmus, neorganická dyspareunia a hypersexualita (Hőschl et al., 2002). Čo sa týka výskytu sexuálnych dysfunkcií u slovenských žien, jeden z novších reprezentatívnych výskumov zistil celkovo výskyt sexuálnej poruchy u 4,4% našich žien. Hoci rozdiely medzi vekovými kategóriami neboli štatisticky významné, ich najväčší výskyt bol vo vekovej kategórii 50- až 59-ročných žien, konkrétne 7,9%. Dominovala znížená sexuálna apetencia (61,2%), po nej anorgazmia (36,25%), dyspareunia (30,79%), iné poruchy (13,83%), napokon vaginizmus (12,75%). Trvanie poruchy uviedli ženy v priemere na 29 mesiacov (Máthé, Ritomský, 2005). V Českej republike bol zistený nárast počtu žien trpiacich aktuálne sexuálnou dysfunkciou zo 4% na 11%, pričom počet žien uvádzajúcich sexuálnu poruchu v anamnéze zostáva celkovo nemenný na úrovni približne 17% (Weiss, Zvěřina, 2001). K poruchám sexuálnej túžby patrí znížená sexuálna túžba (apetencia) ako trvalý alebo opakujúci sa nedostatok sexuálnej fantázie, pokles či stratu chuti prijímať sexuálnu aktivitu (Pastor, 2005). Aby však táto charakteristika bola považovaná za dysfunkčnú, musí byť pre ženu zdrojom problémov. Nutné je vylúčiť rôzne akútne gynekologické ochorenia spôsobujúce nepríjemné pocity, bolesť pri styku. Kratochvíl (2002) predpokladá jej tri najčastejšie príčiny: trvalá vlastnosť osobnosti, neskúsenosť či psychosexuálna nevyspelosť a narušený vzťah, sklamanie, znechutenie, konflikty súvisiace s pohlavným životom, láskou. Na pokles Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 143 sexuálnej túžby má tiež vplyv únava, vyčerpanie, stres a pod. Pomerne zriedkavou príčinou je možná homosexuálna zameranosť sexuálnej túžby ženy (Kratochvíl, 2002). Sexuálna averzia je trvalá alebo rekurentná obava zo sexu, odmietanie sexuálneho kontaktu s partnerom, odpor k sexuálnej aktivite. Zatiaľ čo pri znížení apetencie prevláda skôr ľahostajnosť, v prípade averzie je podľa Pastora (2005) postoj k sexu silne negatívny. Môže sa týkať iba samotného pohlavného aktu alebo sa môže rozšíriť na činnosti so sexom spojené, preto môže byť pre niektoré ženy nekoitálna aktivita, napríklad taktilná dotyková predohra pred stykom, odpornejšia než styk samotný. Prípadná selektívnosť averzie sa obyčajne týka určitého partnera, istej situácie či psychického stavu. Capponi et al. (1994) nepredpokladajú súvis primárnej sexuálnej averzie s aktuálnym partnerským vzťahom a podľa nich má na ňu vplyv prísna výchova, traumy v detstve a dospievaní. Zároveň uvádzajú, že sekundárna averzia (vznikajúca až po období s normálnym vzťahom k sexu) súvisí s konfliktmi vo vzťahu, vynucovaným pohlavným stykom a pod. Samotný vplyv dĺžky trvania partnerského vzťahu žien na ich celkové sexuálne správanie a prežívanie je v odborných publikáciách popisovaný rozdielne. Niektorí autori súhlasne vypovedajú o tom, že žena potrebuje určitý čas na rozvinutie primeraného sexuálneho reagovania v partnerskom vzťahu, t.z. možno predpokladať pozitívny vplyv dĺžky trvania partnerského vzťahu okrem iného aj na nami skúmanú sexuálnu túžbu ženy. Čím je dlhší partnerský vzťah, tým si v ňom partneri v sexuálnej oblasti lepšie rozumejú, poznajú svoje potreby, vedia vyjadriť svoje predstavy, túžby a zosúladiť ich (Poněšický, 2003). Zmenšovanie sexuálnych problémov a rozvinutie sexuálnych funkcií skúsenosťami v stabilnom vzťahu výskumne potvrdli napríklad Rust a Golomboková (1999). Podobne Freemanová (1992) uvádza zvyšovanie sexuálneho uspokojenia u žien s dĺžkou manželstva. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 144 Avšak pôsobenie existujú i opačné dlhotrvajúceho názory, z ktorých partnerského vzťahu vyplýva na negatívne sexualitu ženy. V dlhotrvajúcom vzťahu môže po určitej dobe dôjsť k zovšedneniu, monotónnosti, psychickej únave i v sexuálnej oblasti. Najmä ak sú situácie, podmienky a priebeh sexuálneho styku po dlhšiu dobu či trvalo rovnaké, môžu spôsobiť pokles až absenciu prežívaného pohlavného uspokojenia ženy. Viacerí autori potvrdili celkový nárast sexuálnych problémov a dysfunkcií v dlhodobejších vzťahoch (Levine et al., 2003; Porst, Buvat, 2006), ako i pokles frekvencie pohlavných stykov v dlhodobejších vzťahoch (Weiss, Zvěřina, 2001). Podobne multivariačná analýza údajov National Health and Social Life Survey ukazuje, že dĺžka trvania manželstva má nízky a negatívny vplyv na kvalitu manželského sexu (Liu, 2003). Konkrétne sekundárny pokles sexuálnej apetencie u žien v dlhodobých vzťahoch zaznamenala napríklad Fifková (1996, podľa: Kratochvíl, 2003). Problematika poruchy sexuálnej túžby a sexuálnej averzie ukazuje, že ženská sexualita vo svojej behaviorálnej zložke komplikovaná a že ju determinuje teoretickou množstvo analýzou rozličných uvedeného psychosociálnych bola zistená aspektov. rôznorodosť Keďže názorov k otázke vzťahu týchto sexuálnych porúch u ženy a dĺžky trvania jej heterosexuálneho partnerského jej teoretickému, empirickému vzťahu, objasneniu primárne a sekundárne k k aplikácii zisteného do psychologickej praxe by mala prispieť predkladaná výskumná práca. Konkrétne jej cieľom bolo overiť, či existuje kladný vzťah medzi výskytom porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a dĺžkou trvania jej heterosexuálneho partnerského vzťahu (H1) a či existujú rozdiely v úrovni porúch sexuálnej skupinami vzhľadom žien k dĺžke túžby, sexuálnej trvania ich averzie medzi heterosexuálneho partnerského vzťahu (H2). Závislé premenné tvorilo skóre subškál „vyhýbanie sa ženami“ (t. z. tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku) a „túžba“ (t. z. pocit zahrňujúci potrebu mať sexuálne zážitky, pocit Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 145 vnímavosti partnerovej sexuálnej iniciácie a rozmýšľanie alebo predstavovanie si mať sex). Nezávislé premenné predstavovali dĺžka trvania aktuálneho heterosexuálneho partnerského vzťahu ako spojitá premenná a štyri skupiny žien podľa dĺžky trvania ich partnerského vzťahu. 2 Metóda 2 1 Výskumný súbor Nevyhnutnou podmienkou účasti žien na realizovanom skúmaní bolo mať aktuálne heterosexuálny partnerský vzťah spojený so sexuálnou aktivitou minimálne za posledný mesiac. Tohto výskumu sa zúčastnilo 162 žien vo veku strednej dospelosti (22-50 rokov), s celkovým priemerným vekom 35.28 rokov. Čo sa týka ich rodinného stavu, vydatých z nich bolo 121, rozvedených 9 a slobodných 30 žien. Približne polovicu reprezentovali zamestnané ženy s ukončeným stredoškolským vzdelaním s alebo bez maturity, zvyšnú časť študentky dennej alebo externej formy vysokoškolského štúdia. Pochádzali prevažne z Prešovského a Trenčianskeho kraja (70%), z okresu Bratislava, Liptovský Mikuláš a Ružomberok (30 %). generalizáciu výsledkov podrobnejšej analýzy Predpokladanou by mohli získaných byť cieľovou slovenské údajov boli na populáciou ženy. Za základe pre účelom zistenej kumulatívnej početnosti vytvorené štyri skupiny žien podľa dĺžky trvania ich partnerského vzťahu. Deskriptívnu charakteristiku takto rozčlenej výskumnej vzorky znázorňuje tabuľka č. 1. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 146 Tabuľka 1 Výskumný súbor skupín žien podľa dĺžky trvania ich partnerského vzťahu (N= 162) dĺžka trvania vzťahu N % do 4.67 rokov 41 25.3 4.67 - 12.00 rokov 40 24.7 12.00 - 18.25 rokov 42 25.9 nad 18.25 rokov 39 24.1 2 2 Priebeh výskumu, výskumné nástroje Pre účely kvantitatívneho skúmania sexuálnych dysfunkcií boli príležitostným výberom a za štandardizovaných podmienok viacnásobného hromadného testovania administrované výskumné nástroje: 1. Dotazník sexuálnej spokojnosti GRISS (Rust, Golomboková, 1999), ktorý pozostáva z 28 položiek. Respondentka v ňom odpovedá na päťbodovej škále podľa toho, ako často sa u nej daná reakcia objavuje. Autori pomocou faktorovej analýzy demonštrovali jeho sedem subškál (frekvencia, komunikácia, nespokojnosť žien, vyhýbanie sa ženami, absencia zmyselnosti u žien, vaginizmus, anorgazmia). Konkrétne v sledovanej subškále „vyhýbanie sa ženami“ možno dosiahnuť nasledovné celkové hrubé skóre: minimum = 0, maximum = 16. Prevodom pomocou transformačnej tabuľky možno získať celkové transformované skóre (minimum = 1, maximum = 9). Čím je vyššie transformované skóre subškály, tým závažnejšia je sexuálna dysfunkcia. 2. Index ženských sexuálnych funkcií FSFI (Rosen et al.,2000) je 19- položkový vzrušenie, dotazník lubrikácia, pozostávajúci orgazmus, zo šiestich spokojnosť, subškál bolesť). (túžba, Respondentka vyberá jednu z možných odpovedí na päťbodovej škále, pričom sa zohľadňuje požadované časové kritérium jej sexuálnej aktivity počas posledných štyroch týždňov. V nami skúmanej subškále „túžba“ možno dosiahnuť nasledovné celkové hrubé skóre: minimum = 2, maximum = Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 147 10. Čím je vyššie celkové transformované skóre, tým je vyššia úroveň sexuálnej funkcie ženy, resp. tým je nižší výskyt sexuálnej dysfunkcie. 3 Výsledky Výpočty boli realizované a vyhodnocované štatistickým programom SPSS 14. Deskriptívne charakteristiky údajov sú prezentované v tabuľke č. 2. Tabuľka 2 Získané hrubé skóre subškály „vyhýbanie sa ženami“ a „túžba“ (N=162) dĺžka trvania vzťahu (v rokoch) do 4.67 4.67-12.00 12.00-18.25 nad 18.25 (n = 41) (n =40) (n = 42) (n = 39) AM 1.7134 2.2313 3.1786 3.4872 SD 1.8987 2.0781 2.5172 2.5013 AM 7.3171 6.3500 6.2143 5.8462 SD 1.3682 1.2720 1.2979 1.4963 vyhýbanie sa ženami (GRIS) túžba (FSFI) Poznámka: pre vyhodnotenie GRISS platí - čím vyššie skóre, tým závažnejšia sexuálna dysfunkcia; pre vyhodnotenie FSFI platí - čím nižšie skóre, tým závažnejšia sexuálna dysfunkcia Vzťah korelačnej medzi techniky skúmanými premennými (Spearmanov koeficient). bol zisťovaný Získané použitím výsledky sú obsiahnuté v tabuľke č. 3. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 148 Tabuľka 3 Korelácie a deskriptívne štatistiky skúmaných premenných u žien (N=162) Scale AM SD Dĺžka trvania vzťahu Dĺžka trvania vzťahu 12.3322 8.4081 vyhýbanie sa ženami 2.6481 2.3541 .323*** 6.4383 1.4530 -.370*** (GRISS) Túžba (FSFI) Vysvetlivky: *** = p < .001 Nízka hodnota korelačného koeficientu, hoci signifikantná, mierne poukazuje na to, že s dĺžkou trvania vzťahu sa u žien objavuje závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku (r = .323, p = .000). Podobne dĺžka trvania partnerského vzťahu žien mierne koreluje so subškálou „túžba“ (r = -.370, p = .000). Možno predpokladať, že čím majú ženy dlhší partnerský vzťah, tým sa u nich znižuje úroveň túžby. Analýzou variancie (Univariate ANOVA) boli porovnávané skupiny žien v závislosti od dĺžky trvania partnerského vzťahu v subškále „vyhýbanie sa ženami” (GRISS). Tieto výsledky prezentuje nasledujúca tabuľka č. 4. Tabuľka 4 Výsledky analýzy variancie pre dĺžku trvania partnerského vzťahu žien ako nezávislú premennú a subškálu „vyhýbanie sa ženami” (GRISS) ako závislú premennú (N=162) Zdroj variancie Suma Df F 82.047 3 5.334 Error 810.148 158 Total 2028.250 162 signifikantnosť štvorcov vyhýbanie sa .002 ženami Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 149 Tabuľka 5 Priemerné hodnoty úrovní subškály „vyhýbanie sa ženami” (GRISS) v závislosti od dĺžky trvania partnerského vzťahu žien Dĺžka trvania vzťahu (v rokoch) Vyhýbanie sa ženami do 4.67 1.7134 4.67-12.00 2.2313 12.00-18.25 3.1786 nad 18.25 3.4872 Opis výsledkov v tabuľkách č. 4 - 5: Boli zistené štatisticky významné rozdiely u žien v závislosti od dĺžky trvania partnerského vzťahu v subškále „vyhýbanie sa ženami”. Následne na zistenie konkrétnych rozdielov medzi jednotlivými skupinami žien bol použitý Scheffeho Post Hoc test. Signifikantný rozdiel v subškále „vyhýbanie sa ženami” sa preukázal medzi ženami so vzťahom do 4.67 rokov (AM = 1.7134) a ženami so vzťahom 12.00 18.25 rokov (AM = 3.1786): u žien so vzťahom trvajúcim 12.00 - 18.25 rokov je závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku. Podobne štatisticky významný rozdiel v subškále vyhýbanie sa ženami bol zistený medzi ženami so vzťahom do 4.67 rokov (AM = 1.7134) a ženami so vzťahom trvajúcim nad 18.25 rokov (AM = 3.4872): u žien so vzťahom trvajúcim nad 18.25 rokov je závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku. Na vyhodnotenie získaných údajov subškály „túžba“ FSFI bola použitá neparametrická štatistika (Kruskal-Wallisov H test, Mann- Whitneyho U test) pre zistenie prípadných signifikantných rozdielov medzi skupinami žien podľa dĺžky trvania partnerského vzťahu žien. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 150 Pomocou Kruskal-Wallisovho testu bolo zistené, že je signifikantný rozdiel v subškále „túžba“ u žien vzhľadom k dĺžke trvania ich partnerského vzťahu (Chi-Square = 22.2, N = 162, p = .000). Následne bolo pomocou Mann-Whitneyho testu zistené, že je signifikantný rozdiel u žien (U = 488, N = 162, p = .001): ženy so vzťahom do 4.67 rokov majú vyššiu úroveň túžby (M = 49.1) než ženy so vzťahom 4.67 - 12.00 rokov (M = 32.7). Signifikantný rozdiel (U = 476.5, N = 162, p = .000) bol preukázaný i medzi týmito skupinami: ženy so vzťahom do 4.67 rokov majú vyššiu úroveň túžby (M = 51.38) než ženy so vzťahom 12.00 - 18.25 rokov (M = 32.85). Podobne bolo zistené, že je signifikantný rozdiel (U = 385, N = 162, p = .000) u týchto skupín žien: ženy so vzťahom do 4.67 rokov majú vyššiu úroveň túžby (M = 50.61) než ženy so vzťahom trvajúcim nad 18.25 rokov (M = 29.87). Preukázaná bola rovnaká úroveň túžby (U = 806, N = 162, p = .732) u žien so vzťahom 4.67 - 12.00 rokov (M = 42.35) ako u žien so vzťahom 12.00 18.25 rokov (M = 40.69). Zistila sa rovnaká úroveň túžby (U = 664, N = 162, p = .223) u žien so vzťahom 4.67 - 12.00 rokov (M = 42.9) ako u žien so vzťahom nad 18.25 rokov (M = 37.03). Taktiež sa zistila rovnaká úroveň túžby (U = 728, N = 162, p = .361) u žien so vzťahom 12.00 18.25 rokov (M = 43.17) ako u žien so vzťahom nad 18.25 rokov (M = 38.67). 4 Diskusia a hodnotenie výsledkov Keďže cieľom tejto výskumnej práce bolo objasniť, aký je vzťah medzi výskytom porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a dĺžkou trvania jej heterosexuálneho partnerského vzťahu, jeho splnenie spočíva v zodpovedaní stanovených výskumných hypotéz. Získané výsledky naznačili, že existuje signifikantný, mierne kladný vzťah medzi výskytom porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a dĺžkou trvania jej partnerského vzťahu (H1 potvrdená). S dĺžkou trvania Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 151 vzťahu sa u žien objavuje závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku. Možno podobne predpokladať, že čím majú ženy dlhší partnerský vzťah, tým sa u nich znižuje úroveň sexuálnej túžby. Preukázala sa prítomnosť signifikantných rozdielov v úrovni porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie medzi skupinami žien vzhľadom k dĺžke trvania ich partnerského vzťahu (H2 potvrdená). Najvýraznejšie rozdiely v skúmaných premenných boli medzi ženami s najkratšie a ženami s najdlhšie trvajúcim partnerským vzťahom. Konkrétne u žien s najdlhšie trvajúcim partnerským vzťahom bola zistená najzávažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku a najvyššia úroveň poruchy sexuálnej túžby. Výsledky tohto výskumu korešpondujú so zisteniami iných autorov, konkrétne negatívne pôsobenie dlhotrvajúceho partnerského vzťahu na sexuálne funkcie ženy prezentujú napríklad Fifková (1996, podľa: Kratochvíl, 2003), Levine et al. (2003), Porst, Buvat (2006), Weiss, Zvěřina (2001), Liu (2003) ai. Možné interpretačné vysvetlenie zisteného spočíva v monotónnosti sexuálneho súžitia páru. V dlhotrvajúcom vzťahu sa môže objaviť celkový pokles (až absencia) prežívaného pohlavného uspokojenia ženy a to súbežne so znižovaním sexuálnej príťažlivosti partnera a prechodom zo zamilovanosti do všednej reality vzťahu. Vo väčšine vzťahov sa časom vášnivá láska mladých partnerov, manželov pozvoľna premieňa v pokojný, skôr priateľský vzťah založený na vzájomnej úcte a zodpovednosti. Plháková (2007) ďalej uvádza, že títo ľudia už prežívajú lásku kvalitatívne odlišnú od počiatočného romantického vzplanutia a hoci k sebe niektorí partneri i po mnohých rokoch súžitia cítia hlbokú náklonnosť, podľa autorky vášeň obvykle nie je rozhodujúcou komponentou ich vzťahu. Ďalším činiteľom zhoršovania sexuálnych funkcií ženy môže byť zosilnenie odlišných prístupov k sexualite (napríklad prehĺbenie rozdielnych požiadaviek na frekvenciu či techniku pohlavného styku), ktorým v počiatočných obdobiach vzťahu nebol pripisovaný až taký význam a ktoré neskôr môžu spôsobovať nižšiu úroveň jej sexuálnej túžby Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 152 alebo až vyhýbavé správanie v oblasti sexuality. Dlhotrvajúci partnerský vzťah však podstatne determinujú aj iné faktory z bežného života a tie sa podobne môžu negatívne odraziť v sexuálnom živote ženy (ako vážne existenčné, zdravotné problémy, únava, pracovný stres, starostlivosť o dieťa a pod). Poruchy sexuálnej túžby, sexuálna averzia majú nepochybne multifaktoriálnu etiológiu, preto ich kvalitná diagnostika a liečba vyžaduje interdisciplinárnu spoluprácu. Psychologická pomoc by sa nemala týkať iba ženy, ale jej partnerského vzťahu. Napokon je nutné vždy zohľadňovať individuálne osobnostné charakteristiky a kvality partnerského vzťahu, ktoré nemusia u všetkých viesť v časovom horizonte ku degradácii. Záver Vo výskumnej práci bolo zisťované, aký je vzťah medzi výskytom porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a dĺžkou trvania jej heterosexuálneho partnerského vzťahu. Analýza výsledkov naznačila, že čím majú ženy dlhší partnerský vzťah, tým sa znižuje úroveň ich sexuálnej túžby. Možno tiež očakávať, že s dĺžkou trvania vzťahu sa u žien objavuje závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku. Najvýraznejšie rozdiely v skúmaných premenných boli medzi ženami s najkratšie zreteľne preukázala a ženami s najdlhšie trvajúcim partnerským vzťahom. Pri skúmaní vybranej problematiky sa rozmanitosť sexuálneho fungovania ženy, čo zároveň upozorňuje na problematickosť zovšeobecňovania záverov tak intímnej a subjektívnej oblasti, akou ženská sexualita nepochybne je. I keď sa cielene objasnila úloha vybraných faktorov ovplyvňujúcich pohlavný život žien, nie je možné vylúčiť pôsobenie iných, nekontrolovaných premenných a vlastností respondentiek, ktoré mohli skresliť výsledky tohto výskumu. Hoci počet účastníčok nášho výskumu bol relatívne primeraný, nespĺňa podmienky reprezentatívnosti a z tohto dôvodu nie je adekvátna generalizácia Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 153 záverov na cieľovú populáciu slovenských žien. Tieto zistenia by bolo vhodné preskúmať na reprezentatívnej vzorke s náhodným výberom, tiež rozšíriť skúmanie o pôsobenie ďalších determinánt sexuálnych funkcií. Možnosť praktického psychoterapeutickej využitia praxi sa klinických, ponúka v psychologickej poradenských a psychológov a sexuológov. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 154 Literatúra: CAPPONI V., HAJNOVÁ R., NOVÁK T., Sexuologický slovník, Praha, Grada Publishing, 1994, 123 s., ISBN 8071691251 FREEMANOVÁ, D. R., Manželská kríza, Martin, Osveta, 1992, 268 s., ISBN 8021704012 HŐSCHL C., LIBIGER J., ŠVESTKA J., Psychiatrie, Praha, Tigis, 2002, 895 s., ISBN 80-900130-1-5 KRATOCHVÍL S., Terapie funkčních sexuálních poruch, Praha, Avicenum, 1987, 178 s. KRATOCHVÍL, S., Sexuální starosti a radosti, Praha, Portál, 2002, 200 s., ISBN 80-7178-633-0 KRATOCHVÍL S., Sexuální dysfunkce: Příčiny a léčba, Praha, Grada Publishing, 2003, 290 s., ISBN 8024702037 LEVINE S. B., RISEN C. B., ALTHOF S. E., Handbook of Clinical Sexuality for Mental Health Professionals, London, Psychology Press, 2003, 408 s., ISBN 1-58391-331-9 LIU, C., Does Quality of Marital Sex Decline with Duration? Archives of Sexual Behavior, 2003, 32, s. 55-60 MÁTHÉ R., RITOMSKÝ A., Sexuálne poruchy v reprezentatívnej vzorke obyvateľstva SR, Sexuológia, 2005, 5, s. 9-13 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 155 PASTOR Z., Ženské sexuální dysfunkce, Moderní gynekologie a porodnictví, 2005, 14, s. 9-22 PLHÁKOVÁ, A., Učebnice obecné psychologie, Praha, Academia, 2007, 472 s., ISBN 8020013873 PONĚŠICKÝ, J., Fenomén ženství a mužství. Psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy, Praha, Triton, 2003, 204 s., ISBN 8072543504 PORST H., BUVAT J., Standard Practice in Sexual Medicine, Oxford, Blackwell Publishing, 2006, 952 s., ISBN 978-1-4051-5719-3 ROSEN R., BROWN C., HEIMAN J., LEIBLUM S., MESTON C., SHABSIGH R. et al., The Female Sexual Function Index (FSFI): A Multidimensional SelfReport Instrument for the Assessment of Female Sexual Function, Journal of Sex and Marital Therapy, 2000, 26, s. 191-208 RUST J., GOLOMBOKOVÁ S., Dotazník sexuálnej spokojnosti GRISS, Bratislava, Psychodiagnostika a.s., 1999, 30 s. WEISS P., ZVĚŘINA J., Sexuální chování v ČR – situace a trendy, Praha, Portál, 2001, 159 s., ISBN 807178558X Kontakt: PhDr. Antónia Solárová Ul. 17. novembra č. 1 080 01, Prešov Inštitút psychológie Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove [email protected] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 156 PhDr. Michal Chovanec, prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., MUDr. Igor Regász (SK, CZ) NÁZOR ŽIEN NA VLASTNÝ GENITÁL Abstrakt: Príspevok prináša pohľad na ženský genitál z pohľadu žien. Zaujíma sa o informovanosť, pomenovania názory genitálu, a postoje spôsoby žien k dotýkania nemu. sa Prináša a pozerania rôzne naň, problematiku starostlivosti (vyholenia) a kontracepcie. Poskytuje tiež porovnania s medzinárodným výskumom a inými podobne sa zaoberajúcimi sa prácami. Metódou bol dotazník. Podľa 87% žien, môže informovanosť o genitále zvýšiť sexuálne uspokojenie a viac ako dve tretiny respondentiek považuje svoj genitál za – má tú správnu veľkosť. Kľúčové slová: Vagína. Informácie o vagíne. Fantázie o vagíne. Skrášľovanie genitálu. Antikoncepcia. Úvod Od obdobia tvz. sexuálnej revolúcie, ktorá sa datuje od začiatku 60. rokov minulého storočia, sa postoj k sexuálnym otázkam v mnohých krajinách zmenil vo viacerých smeroch. Vysoká miera predmanželského sexu a liberalizácia postojov k sexualite naznačuje, že dohľad a moc náboženskej a rodinnej socializácie v niektorých oblastiach poklesla (Marková, 2012, 2007). No aj napriek tejto skutočnosti, ešte stále existujú výnimky, ku ktorým môžeme pridať aj tému, ktorá je ešte stále tabu. Tou témou je vagína, resp. ženský genitál. Ako príklad sa dá uviesť pomenovanie genitálu. Snáď asi najčastejším pomenovaním bolo „tam dole“. Aj napriek neosobnému a nepravdivému označeniu, sa tento pojem používal a dokonca ešte aj používa a ako pridaná hodnota sa vyslovuje Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 157 tlmene. Ďalším príkladom je, že mnohé ženy ešte stále rozprávajú o svojom genitále pohŕdavo. Tieto, ale aj ďalšie podnety boli motiváciou k preskúmaniu tejto problematiky. Výsledky prinášajú pravdivé a neprifarbené skutočnosti a názory respondentiek, na tak dlhodobo utajovanú tému. Dúfame, že prispejú k odtabuizovaniu a prinesú viac svetla do tejto problematiky Výskum Na výskume (od 30. 7. do 15. 8. 2012) participovalo 130 respondentiek z rôznych regiónov Slovenska. Dotazníkové otázky boli vybrané a preložené z medzinárodného dotazníka Vagina Dialogues (2003) a inšpiráciou bola tiež kniha Vagína monológy (2003). Rovnako sú tam otázky od samotných autorov. Dotazník bol zostavený prostredníctvom programu „google dokumentov“ a rozdistribuovanie anonymných dotazníkov bolo zrealizované ich posielaním na e-mailové adresy jednotlivých respondentiek a tie ho opäť posielali ďalej na princípe tzv. „snehovej gule“. Vybrané otázky a výsledky z výskume predkladáme nižšie. Skladba výskumnej vzorky Z pohľadu veku mala najmladšia respondentka 14 rokov a najstaršia 48. Vekový priemer je 24,465. Medián je 24,290. Zvyšné vekové rozloženie načrtá tabuľka 1. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 158 Tabuľka 1 – Vekové rozloženie respondentiek Vek Počet % podiel 14 1 0,44 17 2 1,07 18 1 0,57 19 7 4,18 20 12 7,54 21 13 8,58 22 10 6,91 23 16 11,57 24 11 8,3 25 15 11,79 26 9 7,35 27 17 14,42 28 4 3,52 29 3 2,73 31 2 1,95 34 1 1,07 36 1 1,13 40 1 1,26 41 1 1,29 42 1 1,32 48 2 3,02 Spolu 130 100 Až tri štvrtina respondentiek zúčastnených na výskume býva v meste. Štvrtina má bydlisko v obci. Z pomeru 3:1 je zjavné, že táto demografická kategória je rozložená nerovnomerne (pozri tabuľka 2). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 159 Tabuľka 2 – Miesto bydliska respondentiek Bydlisko Počet % podiel Mesto 97 74,62 Obec 33 25,38 Spolu 130 100 Z hľadiska nevyrovnané. rodinného Viac ako stavu polovica bolo bola vo zastúpenie vzťahu respondentiek a najmenej bolo rozvedených. Ostatné údaje sú v tabuľke 3. Tabuľka 3 – Rodinný stav respondentiek % Rodinný stav Počet Slobodná 40 30,77 Vo vzťahu 73 56,15 Vydatá 16 12,31 Rozvedená 1 0,77 Spolu 130 100 podiel Vo výskume sme sa zaujímali aj o počet detí respondentiek. Drvivé zastúpenie bolo bezdetných. Zvyšné zozbierané údaje sú v tabuľke 4. Tabuľka 4 – Rozdelenie respondentky podľa počtu detí Počet detí Počet % podiel Bezdetná 122 93,85 1 dieťa 5 3,85 2 deti 3 2,31 Viac ako 2 deti 0 0 Spolu 130 100 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 160 Poslednými dvoma demografickými kategóriami boli religiozita a vzdelanie. Z pohľadu religiozity bola viac ako štvrtina respondentiek veriacich, ale nie aktívne. To znamená, že veria, ale nechodia do kostola pravidelne, alebo nechodia vôbec, ale veria. Percentuálne zastúpenie ďalších dvoch kategórií je zobrazené v tabuľke 5. Tabuľka 5 – Religiozita respondentiek Religiozita Počet % podiel Aktívne veriaca 23 17,69 Veriaca, ale nie aktívne 37 28,46 Neveriaca 70 53,85 Spolu 130 100 Posledným demografickým údajom bolo vzdelanie. Takmer dve tretiny respondentiek malo vysokoškolské vzdelanie a necelá jedna tretina žien a dievčat strednú školu s maturitou. Z týchto dvoch zastúpení, by sme mohli usudzovať na priemernú vzdelanostnú úroveň našich respondentiek, pričom o správnosti, resp. nesprávnosti tohto úsudku sa budeme mať možnosť presvedčiť neskôr vo výsledkoch a ich interpretáciách. Zvyšné údaje sú v tabuľke 6. Tabuľka 6 – Vzdelanie respondentiek Vzdelanie Počet % podiel Základné 3 2,31 Vyučená (výučný list) 1 0,77 42 32,31 Vysoká škola 84 64,62 Spolu 130 100 Stredná škola maturitou s Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 161 Výsledky a ich interpretácia Respondentky sa mali vyjadriť k otázke, či okrem dôvodu osobnej hygieny nie je iný dôvod sa vagíny dotýkať či pozerať sa na ňu. Obrázok 1 poskytuje viditeľnú odpoveď na otázku. Viac ako tri štvrtiny respondentiek s týmto výrokom nesúhlasí a 5,39% je s ním stotožnených. Ambivalentný postoj má 9,23%. Obrázok 1 – Osobná hygiena, ako jediný dôvod na dotýkanie sa genitálu100 80 60 40 20 0 súhlasím ani nesúhlasím, ani súhlasím nesúhlasím Zaujímali sme sa aj o pocity žien, pri vkladaní si cudzorodého telesa do vagíny. Táto otázka je pre ženy jednoznačná, nakoľko na spojenom kontinuu s dvoma opačne nabitými pólmi sú rozdiely medzi nimi markantné. Takmer dve tretiny žien pociťuje pri vkladaní cudzorodého telesa do vagíny prijemný pocit. Diskonfort vníma 19,23%. Rovnaké percentuálne zastúpenie majú aj respondentky, ktoré majú v súčasnosti nedefinovateľný pocit, teda ani príjemný a ani nepríjemný. S pocitom príjemnosti súvisí aj ďalší výrok týkajúci sa zdravotníckych výrobkov, ktoré sa musia vkladať do vagíny. Drvivá väčšina žien chce používať také zdravotnícke výrobky, ktoré sú ľahko použiteľné. Iba jedna nemá o takéto zdravotnícke výrobky záujem a 1,54% je bez postoja. Vedomostná úroveň žien o genitále je u našich respondentiek na prvom mieste. O tejto skutočnosti sú presvedčené takmer všetky respondentky až na jednu (0,77%). S informačno-vedomostnou stránkou súvisí aj fakt, že práve genitál je tá časť ženského tela, o ktorej majú Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 162 ženy málo informácií. O tomto je presvedčených 19,25% a niečo cez polovicu žien je presvedčených o opaku. Pre viac ako štvrtinu (27,62%) je problematika o množstve informáciách o vagíne ľahostajná. Viac ako polovica (57,69%) respondentiek je presvedčených o skutočnosti, že spoločnosť má dlhodobo mylné názory a predsudky o ženskom genitále. Mýty a legendy o genitále sú pre viac ako jednu tretinu ľahostajné a nijako ich neovplyvňujú. Iba 6,16% nie je nabitých negatívnym presvedčením voči spoločnosti. Zaujímavým zistením bolo presvedčenie žien o možnom zvýšení sexuálneho uspokojenia, ale to iba za predpokladu poznania vlastného genitálu. Takéto presvedčenie mali takmer všetky respondentky, až na jednu a časť (3,85%) mala ambivalentný postoj. V detstve bolo 17,71% opýtaných žien vedených k tomu, že dotýkanie a pozeranie na genitál je špinavé a nečisté. Takmer dve tretiny respondentiek nebolo vedených k takýmto dezinformáciám v detstve a 17,71% sa nevedelo vyjadriť. S predchádzajúcou otázkou súvisí aj záujem žien o podobu genitálu. Dve tretiny respondentiek sa už zaujímalo o podobu svojho genitálu v porovnaní s 15,40%, ktoré takýto záujem ešte neprejavili. Rovných 20% sa nevedelo vyjadriť. Otázka vzájomnej súvislosti medzi dezinformáciami z detstva a záujmom o podobu genitálu je jasná. Medzi nimi je priamy vzťah, teda čím viac mi boli dávané negatívne informácie v detstve, tým vyšší bol záujem v neskoršom veku o podobu genitálu. Zozbierané výsledky zobrazuje obrázok 5, v ktorom sú znázornené jednotlivé kategórie aj s jednotlivým podielovým zastúpením. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 163 Obrázok 5 - Frekvencia výskytu dotýkania sa vagíny a záujmu o jej podobu 50 dotýkanie a pozeranie je špinavé 40 30 20 záujem o podobu vagíny 10 0 rozhodne súhlasím skôr ani skôr rozhodne súhlasím nesúhlasím, nesúhlasím nesúhlasím ani súhlasím Z hľadiska estetického sme sa zaujímali aj o intímnu chirurgiu (piercing) a inú vonkajšiu esteticko-hygienickú úpravu venušinho pahorku a genitálu respondentiek. Tabuľka 7 poskytuje odpovede respondentiek podľa toho, čo ktorá z ponúkaných možností vyskúšala, pričom si mohla vybrať viacero možností z ponúknutých. Každý riadok je reprezentantom tých respondentiek, ktoré už vyskúšali rovnakú estetickú úpravu alebo intímnu chirurgiu. Tabuľka 7 – Estetické zákroky a intímna chirurgia v oblasti genitálu % Druh intímneho zásahu Počet Čiastočné vyholenie pubického ochlpenia 6 4,62 Čiastočné vyholenie pubického ochlpenia a vaginálne cvičenie 6 4,62 1 0,77 Úplné vyholenie pubického 40 30,77 Úplné a čiastočné vyholenie pubického ochlpenia 19 14,62 Úplné a čiastočné vyholenie pubického ochlpenia, vaginálne cvičenie 35 26,92 Úplné vyholenie pubického ochlpenia a vaginálne cvičenie 18 13,85 Vaginálne cvičenie 5 3,85 Spolu 130 100 Piercing na klitorise, úplné a čiastočné vyholenie pubického ochlpenia a vaginálne cvičenie podiel Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 164 U žien rozšírená problematika o veľkosti vagíny a s ňou súvisiaca otázka aký dlhý penis sa do nej zmestí je u žien pomerne veľmi rozšírená. Viac ako dve tretiny respondentiek je presvedčených o tom, že ich vagína má tú správnu veľkosť, 6,92% ju považuje za príliš malú a 2,31% za príliš veľkú. Takmer štvrtina respondentiek nevedela ohodnotiť subjektívne veľkosť svojej vagíny. V súčasnosti sú ženy zahlcované mnohými informáciami o vagíne, no nie vždy sú vierohodné a častokrát sa aj stane, že sa z nich stane tradícia, ktorá nemá nič spoločného s realitou. Ako príklad je možno uviesť kŕčovité stiahnutie svalstva vagíny počas súlože, ak dôjde k nejakému „vyplašeniu“ počas súlože, čo spôsobí uviaznutie penisu vo vagíne. Sami autori sa doposiaľ s takýmto prípadom nestretli ani v literatúre a ani v praxi. Spôsob získavania prvých informácií o genitále je v tabuľke 8. Jednotlivé odpovede sú usporiadané zostupne. Najviac respondentiek (30%) získalo prvé informácie o vagíne zo ženských magazínov a kníh. Najmenej 2,31% od lekára, teda od najdôveryhodnejšieho zdroja. Tabuľka 8 – Zdroje prvých informácií o genitále Zdroje prvých informácií o Počet % podiel Ženské magazíny a knihy 39 30 Kamarátky 26 20 Rodina 24 18,46 18 13,85 12 9,23 8 6,15 Lekár 3 2,31 Spolu 130 100 vagíne Všeobecné časopisy o zdraví a knihy Všeobecné stránky zdravotnej starostlivosti Špecifické zdraví stránky o ženskom Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 165 Tabuľka 9 ponúka zozbierané údaje o súčasnom získavaní informácií o genitále zostupne. Podľa nej takmer jedna štvrtina respondentiek získava informácie zo všeobecných stránok zdravotnej starostlivosti a 3,85% od kamarátiek. Tabuľka 9 – Súčasné zdroje získavania informácií o genitále Súčasné zdroje získavania Počet % podiel 31 23,85 Špecifické stránky o ženskom zdraví 29 22,31 informácií Všeobecné stránky zdravotnej starostlivosti Všeobecné časopisy o zdraví a 23 17,69 Lekár 21 16,15 Ženské magazíny a knihy 21 16,15 Kamarátky 5 3,85 Spolu 130 100 knihy Retrospektívne v blízkosti nás zaujímalo, respondentiek počas ktoré ich slová detstva používali ženy na pomenovanie genitálu. Najpoužívanejším bolo slovo „šušura“, za ním nasledovala „pišula“ a s rovnakým percentuálnym podielom si respondentky nepamätali nijaké slovo na označenie genitálu. V tabuľke 10 sú uvedené všetky tie slová, ktorých bolo v odpovediach respondentiek zaznamenaných viac ako dve vrátane. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 166 Tabuľka 10 – Používanie pomenovania vagíny z detských čias respondentiek Pomenovanie % vagíny Počet podiel šušura 21 16,15% pišula 15 11,54% nepamätám si 15 11,54% cikula 13 10,00% neviem 12 9,23% šuška 11 8,46% nehovorili o nej 7 5,38% pipina 6 4,62% punci 4 3,08% tam to dole 4 3,08% pošva 3 2,31% škatula 2 1,54% pinda 2 1,54% Spolu 115 88,45% Zvyšných 11,55% boli spomenuté iba raz, a boli to: cipusa, čurinka, menzes, miňa, mušlička, anca, nunuska, pasula, penazenka, prcka, predna ritka, prirodzenie, zenske veci, pundula, šamšura. Tento počet bol odrátaný od percentuálneho podielu a celkového počtu v tabuľke 10. Súčasný pohľad respondentiek na nájdenie svojho „správneho“ slova pomenúvajúceho genitál sa zhodli na slove „vagína“ a za ním slovo „šuška“. Tabuľka 11 ponúka prehľad ďalších. Zvyšné slová s rovnakým zastúpením 0,77% sú: anicka; bambulka; cikula; frnda; chachara; improvizácia podľa toho s kým hovorím; julči; julinka; kačka; kamoška; kočka; krabica; mandarinka; moje krstne meno; neviem; ohanbie; opisujem konkrétnu časť (klitoris, pisky a pod.); pina; pinduska; punca; purinka; rúrka a iné...; stále iné; vah a záleží od situácie :-). Tento Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 167 počet bol odrátaný od percentuálneho podielu a celkového počtu v tabuľke 11. Tabuľka 11 – Pomenovanie vagíny podľa respondentiek Pomenovanie Počet vagíny % podiel vagína 43 33,08% šuška 11 8,46% pišuľa 6 4,62% pošva 6 4,62% nepoužívam 6 4,62% ona 6 4,62% šušura 6 4,62% pipinka 5 3,85% mušla 4 3,08% malinká 3 2,31% pička 3 2,31% rozne pomenovanie 2 1,54% súkromné 2 1,54% macicka 2 1,54% Spolu 105 80,75% Predstavivosť žien o prvej verbálnej výpovedi ich genitálu, keby vedel rozprávať by boli rôznorodé, od pozitívnych, cez neutrálne až po negatívne. Viac ako jedna tretina respondentiek sa nevedelo vyjadriť, čo je v tabuľke 12 vyjadrené „x“, kde sme zaradili aj nevyplnené odpovede a odpovede „neviem“. 8,53% odhaduje prvé slovo vagíny na uvítací neutrálny, ale zároveň pozitívny pozdrav „ahoj“. Odpoveď „nie“ uviedlo 3,88% a slovo „ešte“ by povedalo 3,1%. Zvyšné slová vyskytujúce sa dva razy, je možné vidieť v tabuľke 12. Odpovede zastúpené raz 37,44%, sú odrátané z percentuálneho podielu, celkového počtu a vyzerajú takto: aaach; ako sa máš?; bolí ma to; ďakujem; dávaj na mňa pozor; fajn; fuck si easy, fuck is funny, many people fuck for Money :D :D :D; hahahahaha; Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 168 hej ty; chcem sex :); howgh; je mi dobre; je mi teplo; juchuuuu; málo by rozprávala; my dve sa nebavíme; myslím si, že sme jedna s druhou spokojné; n/a; nájdi si okamžite chlapa, ktorý tu bude furt; nepaci sa mi môj post; nežer cukor, lebo budu kvasinky; O.o; obcas som zanedbavana; oh; orgazmus; pane bože; paráda; pipik; psssssst; sex je super, skoda, ze obcas boli; som fresh; som nevyužitá; som stastna :); spoznaj ma; studnica vedomosti; Svoje potreby; šťastná som; Tepla; vagína; vlhká; vrrrrrr; wau; začni sa o mňa starať!; Zívla by si a povedala by: „Trochu nuda na tomto poschodí!“; že môj partner je Herodes :); žijem; žime :-). Aj medzi týmito odpoveďami sa dajú nájsť také (sú zvýraznené kurzívou v texte), ktoré sú výzvou k spoznaniu svojho telo a to nielen zvonka, ale aj z vnútra a predchádzať tak možným sexuálnym problémom alebo nedorozumeniam. Tabuľka 12 – Prvé slovo vagín respondentiek, keby vedeli rozprávať Odpovede vagín respondentiek Počet % podiel x 29 22,48 neviem 17 13,18 ahoj 11 8,53 nie 5 3,88 ešte 4 3,1 ľúbim ťa 3 2,33 spokojná 3 2,33 viac sexu chcem 2 1,55 sex 2 1,55 úsmev 2 1,55 nič 2 1,55 au 2 1,55 Spolu 82 62,56 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 169 V skúmaní ženskej predstavivosti a fantázii sme pokračovali a zaujímali sme sa o oblečenie, ktoré by si ich genitál obliekol, alebo nosil. Jedna štvrtina neodpovedala a 11,54% si to nevedelo predstaviť. Avšak podľa 7,69% respondentiek by si ich vagína neobliekla vôbec nič. Získané údaje sú uvedené v tabuľke 13. Tabuľka 13 – Oblečenie vagíny Odpoveď Počet % podiel ? 33 25,38% neviem 15 11,54% nič 10 7,69% šaty 9 6,92% čipkované prádlo 6 4,62% bavlnenú bielizeň 5 3,85% sukňu 4 3,08% sexi bielizeň 2 1,54% pohodlné veci 2 1,54% 2 1,54% 88 67,76% ženské šaty Spolu červené Z odpovedí je vidieť, že väčšina respondentiek dáva prednosť noseniu pohodlným, voľným, vzdušným, príťažlivým veciam a nechala by vagíne väčšiu voľnosť, resp. by ju nezahaľovali tak, ako to robia teraz. Táto skutočnosť je badať aj pri čítaní odpovedí, ktoré sa vyskytovali iba raz 32,24% a nerátali sa do percentuálneho podielu a celkového počtu v tabuľke 13, ale o to výstižnejšie ju opisujú: bavlnenu bielizen a pekne zenske saty; ciapku; čierny hodvábny župan alebo tričko a šortky; čím hrubšie a čím zahaľúcejšie čierne šaty; elegantné oblečenie; farby dúhy; jeany a triko, činy :D; jednoduché šaty; kozeny korzet; kožuch :); kratase a tielko; kvetované šaty; ľahké tielko biele; len spodné prádlo; maskače; minisukne; mrkvačove rifle a hodvabnu košielku; niečo farebné; niečo Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 170 pohodlné; niečo ružové; nohavičky; obliekala by sa rovnako ako ja; podväzky; pradu; priedušnú sukňu; rifle, tričko, na hlave Ray-Bany a na nohách Conversy! :); ružovú; sametove saty; suknu, šaty; športové oblešenie; tangáče; tielko; to co teraz ;); to čo ja; to, čo nosím ja, veď sme prepojené; tričko a šortky, ale nie červené; veľké tričko; velmi kratke saty; vysoke podpatky, kratasy tesne pod zadok; koselu; vyzývavé oblečenie; vzdusne letne saty; zdravé, bavlnené nohavičky. Vôňa geniálu nebola až takou príťažlivou pre respondentky akoby sa mohlo zdať. Necelá jedna tretina sa k danej otázke nevyjadrila a dve tretiny mali rôzne názory (pozri tabuľka 14, ktorá je bez odpovedí vyskytujúcich sa raz). Väčšina respondentiek vníma vôňu skôr pozitívne, avšak nájdu sa aj také, pre ktoré je negatívna až odradzujúca. 11,54% ju považuje za normálnu, 9,23% ju vníma pozitívne a 6,16% ako neutrálnu. Vône spomenuté iba raz (15,30%) nie sú uverejnené v tabuľke 14 a sú nasledovné: čistota; čokolada; humus; hustá, koncentrovaná, telesná, skôr ťažšia, sladšia vôňa; pach; kyslá; lancome; mydlo; nepopísateľná; neprijemna; nie vzdy prijemne; obscenna; opojná; osobitá; silna; voni; vonia mi to; vzrušujúca; známa; ženskosť; živočíšna. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 171 Tabuľka 14 – Druhy vôní vagíny Vôňa vagíny Počet % podiel ? 39 30,00% normálna 15 11,54% príjemná 12 9,23% neutrálna 8 6,16% je to rôzne 5 3,85% sladká 5 3,85% bez vône 4 3,08% neviem 3 2,31% zvláštna 3 2,31% klasická vôňa 2 1,54% moja 2 1,54% príťažlivá 2 1,54% rybacia 2 1,54% smrad 2 1,54% špecifická 2 1,54% telová 2 1,54% zaujímavá 2 1,54% Spolu 110 84,70% S antikoncepciou sa stretávame už niekoľko desaťročí, no aj napriek tomu je stále považovaná za strašiak súčasných nielen mladých žien. Toto bolo aj dôvodom, prečo sme sa zaujímali o to, odkiaľ mali naše respondentky prvé informácie o nej. Viac ako jedna štvrtina ich mala od kamarátok, prostredníctvom rodičovskej výchovy sa dozvedelo o nej rovných 20%, a zdroj lekár (15,38%) bol až na štvrtom mieste (viac pozri tabuľka 15). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 172 Tabuľka 15 – Prvý zdroj o antikoncepcii Prvé zdroje o antikoncepcii Počet % podiel kamaráti 37 28,46% rodina 26 20,00% ženské magazíny a knihy 23 17,69% lekár 20 15,38% 12 9,23% všeobecné časopisy o zdraví a knihy 8 6,15% špecifické stránky o ženskom zdraví 4 3,08% Spolu 130 100,00% všeobecné stránky o zdravotnej starostlivosti Rebríček zostavený našimi respondentkami vyzeral úplne inak pri súčasných zdrojoch o kontracepcii. S viac ako jednou tretinou bol na prvom mieste lekár, za ním nasledovali všeobecné stránky o zdravotnej starostlivosti (21,54%) a tretia priečka patrí všeobecným stránkam o zdravotnej starostlivosti (16,92%). Tabuľka 16 ponúka zozbierané údaje. Tabuľka 16 – Súčasné zdroje o antikoncepcii Súčasné zdroje o antikoncepcii Počet % podiel lekár 51 39,23% 28 21,54% špecifické stránky o ženskom zdraví 22 16,92% ženské magazíny a knihy 14 10,77% všeobecné časopisy o zdraví a knihy 9 6,92% kamaráti 5 3,85% rodina 1 0,77% Spolu 130 100,00% všeobecné stránky o zdravotnej starostlivosti Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 173 O antikoncepcii nie je dobré mať iba informácie, ale aj ju používať vtedy, keď je treba. Preto nás zaujímalo, aký druh kontracepcie používajú naše respondentky. Viac ako jedna štvrtina používa kondóm a 16,92% antikoncepčné tabletky. Prerušovaná súlož 13,08% má svoje čaro, avšak nijako partnerov nechráni pred sexuálne prenosnými chorobami a iba málo (Pearlov index 20) pred graviditou. Avšak na druhej strane patrí medzi uznávanú kontracepciu cirkvi. Viac druhov a ich kombinácie sú uvedené v tabuľke 17. Druhy sú tam usporiadané podľa súčasného používania. Takže sa môže stať, že sa používa kondóm a zároveň aj prerušovaná súlož a iné kombinácie nachádzajúce sa v tabuľke. Vaginálny krúžok nie je veľmi vyhľadávaný a používaný 0,77% a to aj napriek skutočnosti, že až 78,46% (102) z nich má o nej informácie. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 174 Tabuľka 17 – Druhy používanej antikoncepcie Druh antikoncepcie Počet % podiel kondóm pre muža 35 26,92% antikoncepčné tabletky 22 16,92% kondóm pre muža, prerušovaná súlož 17 13,08% prerušovaná súlož 17 13,08% antikoncepčné tabletky, kondóm pre muža 9 6,92% metóda plodných a neplodných dní 6 4,62% 4 3,08% kondóm pre muža, spermicídy 4 3,08% antikoncepčné tabletky, prerušovaná súlož 2 1,54% kondóm pre muža, antikoncepčná náplasť 2 1,54% kondóm pre muža, metóda plodných a neplodných dní 2 1,54% antikoncepčné tabletky, kondóm pre muža, prerušovaná súlož 2 1,54% antikoncepčné tabletky, kondóm pre muža, vaginálny krúžok 2 1,54% kondóm pre muža, vaginálny krúžok 1 0,77% antikoncepčné tabletky, metóda plodných a neplodných dní 1 0,77% metóda plodných a neplodných dní, prerušovaná súlož 1 0,77% vaginálny krúžok 1 0,77% vnútromaternicové teliesko 1 0,77% 1 0,77% 130 100,00% kondóm pre muža, metóda plodných a neplodných dní, prerušovaná súlož vnútromaternicové teliesko, metóda plodných a neplodných dní, prerušovaná súlož Spolu S otázkou používania antikoncepcie je veľmi úzko prepojená aj spokojnosť s ňou samotnou. Na 100% je so svojou súčasnou antikoncepciou spokojných takmer dve štvrtiny respondentiek. Vôbec nie je spokojných 8,46%. Ostatné výsledky sú v tabuľke 18. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 175 Tabuľka 18 – Spokojnosť s antikoncepciou Spokojnosť Počet % podiel 0% 11 8,46% 25% 10 7,69% 50% 18 13,85% 75% 34 26,15% 100% 57 43,85% Spolu 130 100,00% Diskusia Religiozita sa ukazuje ako významným faktorom z pohľadu sexuality, pretože necelá polovica respondentiek je veriacich, aj keď 28,46% nie je aktívne (veria, ale nechodia do kostola pravidelne, alebo nechodia vôbec, ale veria). Výsledky poukazujú na stále neutíchajúci tlak religiozity v živote človeka na Slovensku. Významnú úlohu zohrala religiozita vo výskume Chovanec a Weiss (2011), v ktorom sa potvrdil jej vplyv na začiatok prvej heterosexuálnej kohabitácie u stredoškolákov. Najpoužívanejšou úpravou ženského genitálu a venušinho pahorku bolo úplné vyholenie ochlpenia, čo je výsledok totožný s výskumom Ščasnej (2008). Vaginálne cvičenie praktizovalo iba 3,85%, čo je v porovnaní so 42% (Ščasná, 2008), čo je takmer o 11 násobok menej. Táto skutočnosť je zarážajúca, nakoľko podľa Hedleyho a Fowlera (2008), ženy, ktoré tvrdia, že majú pevné svaly panvového dna, majú dvakrát toľko orgazmov v porovnaní s druhými a ženy, ktoré pravidelne posilňujú svaly panvového dna pomocou zariadenia, uvádzajú oveľa lepší sexuálny život v priebehu 4 týždňov. Piercing sa vyskytol iba u jednej respondentky, čo nás vzhľadom k mladému priemernému veku prekvapilo. Očakávali sme väčší počet takýchto intímnych chirurgických zásahov. Ščasná (2008) uvádza až 3 respondentky, ktoré mali alebo majú piercing. Rozdiel 2 respondentiek je spôsobený nižším počtom respondentiek v našom výskume a aj širším Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 176 vekovým rozpätím. Z výsledkov je vidno, že piercing sa objavil u respondentky, ktorá vyskúšala všetky ponúkané možnosti z dotazníka (úplné a čiastočné vyholenie a vaginálne cvičenie). Otázkou je, či postupné experimentovanie viedlo až k piercingu, alebo iné dôvody (psychologicko-estetické či sexuálne). Pri vzájomnom porovnaní prvých a súčasných zdrojov informácií o genitále je vidieť medzi nimi rozdiel. Kým prvé informácie boli získané zo ženských magazínov a kníh (30%), tak pri získavaní ďalších informácií mali knihy a magazíny takmer o polovicu nižšiu váhu. Lekár mal pri prvotných informáciách 2,31%, v ďalších to bolo už 16,15%, čo je skoro o sedem krátviac. No aj napriek tomu, je tu stále nebezpečenstvo získavania a hlavne rozširovania takých informácií o genitále, ktoré s realitou nemajú nič spoločného. Výsledky prvých informácií o genitále sú podobné aj u Ščasnej (2008), ktorá uvádza kamarátky (32,9%) na prvom a ženské časopisy na druhom mieste (32,4%). Pri súčasných zdrojoch je lekár (37,2%) na prvom, potom časopisy a na treťom mieste knihy (Ščasná, 2008). V porovnaní s našimi výsledkami, je lekár pri súčasných zdrojoch raz tak v menšom zastúpení. Tento rozdiel je spôsobený o polovicu nižšou výskumnou vzorkou. Ensler (2003) vo svojej knihe opisuje, ako sa skupinka 20 dievčat (vek medzi 9 - 16) snaží nájsť spoločný výraz pre všetko – vagínu, pysky, klitoris. Po dlhšej diskusii sa dievčatá zhodli na výraze – „balíček moci.“ Respondentky sa najviac zhodli na slove vagína. Z výsledku konštatujeme pozitívne zistenie a odklon od neosobného a neurčitého pomenovania „tam dolu“ k až terminus technicus „vagína“. Pravdou je, že ani toto slovo nie je tým pravým, ale progres nastal. Pri súčasnom porovnaní genitálu je naše pomenovanie totožné s výsledkom Ščasnej (2008) – vagína. Ďalším pozitívom je porovnanie prvého verbálneho prejavu so slovami Ensler (2003), za ktorými vôbec respondentky nezaostávajú. Prvé slová ženského genitálu by boli neutrálno-pozitívno-uvítacie „ahoj“. K pozitívnym, ale nie posledným slovám patrí odpoveď „ešte“. Zo Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 177 samotného slova vyplýva pozitivita akýmkoľvek smerom, ktorá prináša ženám emocionálno-fyzické vybitie a uspokojenie. V odpovediach je aj zápor „nie“ a citoslovce „au“ s negatívnym emocionálnym nábojom. Tu však nemôžeme určiť, čoho sa explicitne týka, čo je spôsobené uskutočnením výskumu prostredníctvom internetu a pevne stanovených otázok v ňom. Evino rúcho by bolo najčastejším oblečením, ktoré by si ich genitál obliekol. Nerozlúštenou zostáva otázka, či preto, lebo nevedeli čo, tak odpovedali nič, alebo preto, že by si podľa nich naozaj nič neobliekala, teda najlepšie sa cíti prirodzene – nahá a slobodná. Pri jednotlivom vzájomnom porovnaní prvotných a súčasných zdrojov o antikoncepcii je badať výrazný posun smerom od nevalidných k validným zdrojom v kategórii lekár a to až viac ako dva a pol násobne. Ako výrazné pozitívum konštatuje takmer sedem a pol násobný prepad kategórie kamarátky, kde sú na prvom mieste pri prvotných a až na predposlednom mieste pri súčasných zdrojoch. Takto výrazný prepad je znakom „zmúdrenia“ respondentiek ohľadom zdrojov informácií. Ale tak ako sa na jednej strane odbúrali tieto dezinformácie, tak na druhej sú stále rizikom, keďže majú najväčšiu váhu ako prvotné informácie. Skutočnosť o kondóme, ako o najpoužívanejšej bariérovej kontracepcii respondentiek je prekvapením, keďže v súčasnosti je tento druh na zostupe. Veľký podiel na tom má malá spoľahlivosť (Pearlov index 10). Hormonálna antikoncepcia je na trhu už 50 rokov a počas svojho vývoja prešla rôznymi zmenami, ktoré sa odvíjali od požiadaviek trhu. Riziko gravidity je veľmi nízke, avšak ochrana proti pohlavne prenosným chorobám je vysoká. Otázne je, či ju respondentky používajú ako kontracepciu primárne, alebo iba sekundárne, keďže primárnym dôvodom býva veľmi často boj proti nadmernému akné. So svojou kontracepciou nie je spokojných až 8,46% respondentiek. Zdá sa to byť nízke číslo, ale keď si zoberieme, čo všetko môže narobiť nesprávne užívaná, tak je to na zamyslenie. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 178 Názor respondentiek s medzinárodného výskumu je takmer (2003), totožný kde je s názorom 95% žien presvedčených o dôležitosti informovania o genitále. U nás je to takmer o 5% viac. Málo informácií o genitále má necelá polovica z výskumu Vagina dialoges (2003), u nás je to iba 19,25%. Poznanie genitálu môže zvýšiť sexuálne uspokojenie je dostupné 87% (Vagina dialoges, 2003) a v našom je takáto skutočnosť uvedených troch dostupná 96,15%. Vzájomné výsledkoch môže byť rozdiely spôsobené vo nižším vyššie počtom respondentiek a nižším priemerným vekom. Pri vzájomnom porovnaní výsledkov pomenovanie genitálu respondentkami a pomenovanie genitálu z čias detstva respondentiek je vidieť, že nie je markantný rozdiel naprieč generačným spektrom. Pomenovania boli v oboch prípadoch pozitívne. Neosobné pomenovania sa vyskytovali až nižšie. Záver Drvivá väčšina žien je presvedčených o dôležitosti dostatočného vzdelania (informovania) o ich vagíne, zároveň si viac ako polovica myslí, že vagína je tá časť tela, o ktorej majú málo informácií a takmer štvrtina je presvedčená, že spoločnosť má vo všeobecnosti mylné názory a predsudky o vagíne. Vedomostná úroveň žien má vplyv na zvýšenie sexuálneho uspokojenia a používania kontracepcie, ale je pritom dôležité, ako sa sama žena rozhodne, či a vôbec tieto informácie zoberie v úvahu. Dôležitá je reliabilita a validita zdroja, z ktorého sú získavané najmä prvotné informácie. Vo všeobecnosti môžeme povedať, že prvotné získanie informácií o antikoncepcii sa deje zo zdrojov, ktoré sú málo spoľahlivé – najmä kamaráti a ženské magazíny. Pri súčasných informáciách je realita úplné iná. Informácie sú získavané z relevantných zdrojov ako lekár, všeobecné stránky o zdravotnej starostlivosti a špecifické stránky o ženskom zdraví. Táto skutočnosť je hodnotená ak pozitívna, nakoľko informácie sú pravdivé a častokrát korigujú tie nesprávne prvotne získané. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 179 Literatúra: ENSLER, E. 2003. Vagína monológy. Praha: PRAGMA. p. 190. ISBN 807205-916-5. HEDLEY, S., FOWLER, B. 2008. The UK’s biggest ever national orgasm survey [online]. 2p. [cit. 2012-05-11]. Dostupné na internete: http://www.orgasmsurvey.co.uk/images/ National%20Orgasm%20Survey.pdf CHOVANEC, M. WEISS, P. Sexuálne správanie študentov stredných škôl. In: Sexuológia 2/2011, ročník 11. ISSN 1335-8820. MANDZÁKOVÁ, S. 2011. Zvyšovanie kvality sexuálneho a partnerského života osôb s ťažším mentálnym postihnutím. Prešov : Pedagogická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, 2011. s. 292. ISBN 978-80-5550455-1. MARKOVÁ, D. 2012. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských vzťahoch. Nitra : Garmond, 2012. ISBN 978-80-89148-76-9. MARKOVÁ, D. 2007. Predmanželská sexualita v kontextoch sexuálnej diverzity a variability. Bratislava : Regent, 2007. ISBN 978-80-88904-595. ŠČASNÁ, A. 2008. Niektoré aspekty ženskej sexuality – postoje žien k ich vlastným genitáliám a ich vplyv na ženskú sexualitu : diplomová práca. Bratislava : UK FiF, Katedra psychológie, 2008. VAGINA DIALOGUES. 2003. [online]. 2003. Dostupné na http://www.arhp.org/files/vaginadialoguesresults.pdf. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 180 WEISS, P. a kol. 2010. Sexuologie. Praha: Grada Publishing, vyd. 1. p. 724. ISBN 978-80-247-2492-8. Kontakt: PhDr. Michal Chovanec Psychiatrická nemocnica Hronovce Ul. Dr. Jána Zelenyáka 65 935 61 Hronovce e-mail: [email protected] prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK Praha MUDr. Igor Regász Gynekologická ambulancia Hronovce Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 181 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 182 doc. PhDr. Ingrid Emmerová , PhD. (SK) MLÁDEŽ A SEXUÁLNE AGRESÍVNE SPRÁVANIE - SÚČASNÝ STAV A MOŽNOSTI PREVENCIE Abstract: The current situation in our society is typical of widely spread negative phenomena that must be responded to through preventive measures in the Slovak Republic, we become conscious of increasing trend in criminality and delinquency, drug abuse and drug addiction, prostitution and other socio-pathological phenomena among children and youth – the pupils of Basic Schools and Secondary Schools. Aggressive behaviour and sexual aggressive behaviour of youth seems to be a current problem. This Paper presents official statistics data. It presents current situation and the possibilities of prevention. Poznámka: Príspevok je čiastkovým výstupom grantového projektu VEGA č. 1/0168/12 Profesionalizácia prevencie sociálnopatologických javov v školskom prostredí v SR z aspektu profesie sociálneho pedagóga – súčasný stav, problémy a komparácia so zahraničím. Agresívne správanie je jednoznačne sociálnopatologickým javom, ktorý je komplexný a multikauzálny. Pri agresívnom správaní ide o porušenie a obmedzenie práv druhých – symbolické alebo reálne obmedzovanie, poškodzovanie a ničenie. Agresivitu chápeme ako sklon k takémuto správaniu, agresia označuje aktuálny prejav takéhoto správania. Podľa S. Karikovej (2001, s. 130) agresivita je osobnostná premenná alebo trvalá dispozícia správať sa za určitých okolností agresívne. Agresia je zámerné ubližovanie, poškodzovanie – fyzické, psychické, materiálne, ktoré svojou povahou porušuje situačne relevantné normy a nie je motivované snahou pomôcť. Je to taký akt správania, ktorého základnými charakteristikami sú násilie, útočnosť a deštrukcia. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 183 1. Súčasný stav agresívneho a sexuálne agresívneho správania žiakov a jeho nové formy Podľa P. Ondrejkoviča (2000, s. 101) sa násilie v škole orientuje: proti jednotlivcovi alebo viacerým osobám, medzi žiakmi, voči učiteľom prípadne iným pracovníkom škôl a školských zariadení (ublíženie na zdraví, bitky, sexuálne delikty, vydieranie, zneužívanie...), proti predmetom (vandalizmus), ako všeobecné agresívne formy správania, nenamierené proti konkrétnemu jednotlivcovi alebo skupine osôb, ako ostatné podoby deviantného správania (napr. nosenie zbraní, zakázaných predmetov a pod.). Značne závažným problémom sa v súčasnosti stáva nárast agresívneho správania žiakov. Takéto konanie žiakov je stále odvážnejšie a žiaľ aj brutálnejšie. Ako uvádza Z. Martínek (2009, s. 7) „začalo stúpať percento detí, ktoré majú problémy so svojím správaním, v klasických triedach a vyučovacích hodinách sú nezvládateľné, narušujú chod celej triedy, do istej miery znamenajú i ohrozenie ostatných spolužiakov. Učitelia sú pri ich vedení bezbranní a bezradní.“ Na vzniku agresivity má podiel viacero činiteľov. V odbornej literatúre sa stretávame s týmito činiteľmi: - človek má vrodené dispozície k agresívnemu správaniu, - sklon k agresívnemu správaniu sa rozvíja učením, môže ísť o priame posilňovanie, ale aj učenie napodobňovaním, - agresia je podmienená viacerými vzájomne pôsobiacimi faktormi. (Kariková, S., 2001, s. 131 – 132; Vágnerová, M., 1999, s. 266 – 267) Agresia má vnútorné i vonkajšie príčiny, existujú ľudia s celoživotne zvýšenou alebo zníženou agresivitou. Agresia vychádzajúca z pudového základu je vlastná všetkým živočíšnym druhom. Vrodené dispozície sa rozvíjajú alebo tlmia v súhre s vonkajšími vplyvmi. M. Vágnerová (2000, s. 269 – 271) uvádza nasledujúce varianty agresívneho správania: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 184 agresívne správanie ako reakcia na neuspokojenie rôznych potrieb, agresívne správanie ako reakcia na ohrozenie pocitu bezpečia nadmernou sociálnou stimuláciou, agresivitu zvyšuje obmedzenie osobného teritória, agresia použitá v sebaobrane, podobným typom násilia je pomsta, agresia ako určitá kompenzácia, čiže ako zdroj náhradného uspokojovania, násilie a ničenie je jedným zo spôsobov fiktívneho ovládnutia sveta. Podľa P. Ondrejkoviča (2009, s. 164) „v súčasnosti vo všetkých krajinách Európy dramaticky narastá kriminalita mládeže a násilie v školách. Výnimkou nie je ani Slovensko.“ V Správe o stave bezpečnosti školského prostredia a prevencie negatívnych javov v správaní žiakov v základnej škole v školskom roku 2011/2012 v SR sa uvádza, že 13,2% žiakov sa v škole necítilo bezpečne, 17,4% uviedlo strach z niektorého spolužiaka a vlastnú negatívnu skúsenosť so šikanovaním potvrdilo 24% respondentov. Vyhodnotenie sa uskutočnilo na základe dotazníkov zadávaných žiakom 5. až 8. ročníka v 159 základných školách. Extrémnou formou agresívneho správania je šikanovanie. Šikanovanie definujú viacerí autori. V jednotlivých definíciách nachádzame spoločné znaky. Podstata spočíva v tom, že ide o dlhodobé, opakované a úmyselné ubližovanie s cieľom získať prevahu. Charakteristickým znakom je nepomer síl. Obeť je z nejakého dôvodu bezbranná. Podľa S. Bendla (2003, s. 16 – 17) patrí šikanovanie medzi najzávažnejšie negatívne javy v súčasnej škole. Oproti šikanovaniu v minulosti vykazuje dnešné šikanovanie niektoré alarmujúce znaky. Ide o vzrastajúci počet prípadov šikanovania, znižovanie vekovej hranice agresorov šikanovania, zvýšenú brutalitu a rafinovanosť šikanovania. K šikanovaniu ako patologickému správaniu zaraďuje M. Kolář (2001, s. 27 – 30) tieto konkrétne typy a formy agresie a manipulácie: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 185 Fyzická agresia a používanie zbraní – obeť je škrtená káblom, bitá obuškom, tyčou, obeť je vystavená fackovaniu, kopaniu, je chytená za nohy a rozťahovaná dovtedy, kým neurobí, čo sa od nej žiada, obeti sú strihané vlasy. Slovná agresia a zastrašovanie zbraňami – obeti sa vyhrážajú mučením, obeť je zastrašovaná zbraňami, agresori urážajú rodičov obete, vtipkujú na úkor obete. Krádeže, ničenie a manipulácia s vecami – agresori berú obeti peniaze, ničia jej oblečenie, schovajú alebo ukradnú jej doklady. Násilné a manipulatívne príkazy – obeť je nútená piť moč, malinovku, do ktorej bolo napľuté, obeť je nútená kľačať pred agresormi a prosiť ich o milosť, je nútená opakovať ponižujúce výroky, nacistické pozdravy a heslá. Na nárast agresívneho správania upozorňuje aj M. Pétiová (2010): „porovnávanie dát za roky 2007 a 2009 ukázalo, že mierne stúpol počet opýtaných, ktorí majú skúsenosti so šikanovaním (2007: 37,8%, 2009: 41,7%). Mierne sa zvýšil aj počet respondentov, ktorí boli obeťami šikanovania (2007: 3,8%, 2009: 5,0%) alebo sledovali túto udalosť z pozície svedka (2007: 31,1%, 2009: 33,3%), pričom stúpajúcu tendenciu mal v skupine 13 až 18 ročných respondentov najmä počet opýtaných, ktorí videli ako šikanujú ich spolužiaka (2007: 19,2%, 2009: 23,4%). Z uvedeného je zrejmé, že tieto prejavy násilia sú medzi deťmi a mládežou viac rozšírené než pred dvomi rokmi, pričom vzrastajúcu tendenciu majú práve v školskom prostredí. Na rovnakej úrovni zostal počet žiakov základných a stredných škôl, ktorí priznali, že patrili k agresorom a šikanovali iných (2007: 2,9%, 2009: 3,1%).“ C. Határ (2007, s. 32 – 33) približuje päť perspektív detskej a mládežníckej agresie: 1. Agresia ako forma hry. Cieľom je vyskúšať si svoje vlastné sily alebo prežiť radosť z víťazstva. Vzniká tu nebezpečenstvo, že z hry či zábavy môže situácia prerásť Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 186 k závažnej forme agresie a agresivite. Útočník predpokladá radosť z víťazstva alebo potrebu vyskúšať si svoje sily na slabšom jednotlivcovi, čiže je tu zjavný nepomer síl. 2. Agresia ako obranný mechanizmus. Obeť sa bráni útočníkovi. Nebezpečenstvom sa stáva, že obeť sa bude brániť až tak, že útočníka, ktorý vyprovokoval agresiu zničí. 3. Agresia ako reakcia frustrovaného jednotlivca. Žiak hľadá náhradu za svoju prehru či porážku na slabších jednotlivcoch. Táto agresia vypovedá o určitom komplexe menejcennosti agresora. 4. Agresia ako forma zvedavosti. Žiaci chcú zistiť, kde sú ich hranice, čo si môžu dovoliť a čo je už zakázané. Táto forma agresie môže vyústiť až k egoistickému presadzovaniu svojej vlastnej moci. 5. Agresia ako nevhodná forma túžby po láske. Žiak sa usiluje získať pozornosť okolia a to negatívnym správaním a konaním. Nebezpečenstvo spočíva v masochistickom uspokojovaní potrieb žiaka, pričom on si toto svoje konanie neuvedomuje. Na ďalšiu problematickú oblasť upozorňuje J. Chromý (2010, s. 48 – 49) a to na partnerské násilie medzi mládežou. Možno ho považovať za závažný problém z nasledujúcich dôvodov: - mládež má menej kompetencií zvládať konfliktné situácie, - mladí ľudia nevedia kam sa v prípade ohrozenia obrátiť o pomoc, - dospelí podceňujú partnerské vzťahy medzi mládežou, - mladí ľudia nemajú celkom upevnenú dôveru v seba a nedostatočne sa orientujú v intímnych vzťahoch. Partnerské násilie medzi mládežou je verejnosti skryté, čo bráni riešeniu: - mládež nemá dostatočné skúsenosti v partnerských vzťahoch, - mladí sa usilujú o vybudovanie nezávislosti na rodičoch, - majú romantizujúce predstavy o partnerstve, - mladí ľudia medzi sebou súperia v nadväzovaní partnerských vzťahoch. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 187 Ako ďalej J. Chromý (2010, s. 53) uvádza, prejavujú sa tu klasické mýty: „Keď partnerka povie nie, v skutočnosti myslí áno.“, „Kúpil som obed, teraz mi patrí sex.“, „Keď jednám tvrdo, partnerka so mnou zaobchádza lepšie.“ Agresívne správanie žiakov základných a stredných škôl sa môže prejavovať i vo forme páchania trestnej činnosti. Podľa A. Heretika (2004, s. 223) „nie všetku sexuálnu trestnú činnosť páchajú sexuálni devianti. Značnú časť sexuálnej trestnej činnosti páchajú nedevianti a, naopak, mnohí sexuálni devianti sa za celý život nedopustia žiadneho trestného činu.“ Veľká skupina trestných činov rôznej spoločenskej nebezpečnosti má charakter sexuálnej agresie – tušéri, frotéri, saliromani. Na vrchole spoločenskej nebezpečnosti sú sexuálne vraždy. (Heretik, A., 2004, s. 226) V tabuľkách č. 1 až č. 3 uvádzame násilnú a mravnostnú trestnú činnosť páchanú maloletými a mladistvými osobami od 1. 1. 2006 až do 30. 9. 2012. Pozornosť sme upriamili na obdobie po roku 2006, kedy vstúpil do platnosti nový Trestný zákon, ktorý znížil vekovú hranicu trestno-právnej zodpovednosti na 14. rokov. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 188 T1 Násilná a mravnostná trestná činnosť páchaná maloletými a mladistvými v rokoch 2006 až 2008 Druh kriminality Násilná kriminalita - vraždy - lúpeže násilie na verej. činit. úmyselné ublíženie na zdraví s ras. motívom, extrémizmus - organizovaný zločin Mravnostná kriminalita - znásilnenie pohlavné zneužívanie - obchodovanie s ľuďmi Páchateľ v roku Páchateľ v roku Páchateľ v roku 2006 2007 2008 maloletý mladistvý maloletý mladistvý maloletý mladistvý 176 707 167 854 156 725 0 44 1 3 248 14 1 50 0 6 302 15 0 47 0 6 248 16 42 243 39 284 32 242 5 33 4 43 4 52 2 5 0 1 0 2 22 195 21 155 22 179 1 11 4 159 0 13 10 115 0 10 8 128 0 0 0 0 0 0 Spracované podľa: Ministerstvo vnútra SR. Štatistika kriminality. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 189 T2 Násilná a mravnostná trestná činnosť páchaná maloletými a mladistvými v rokoch 2009 až 2011 Druh kriminality Páchateľ v roku Páchateľ v roku Páchateľ v roku 2009 2010 2011 maloletý Mladistvý maloletý mladistvý maloletý mladistvý Násilná kriminalita - vraždy 141 618 136 601 147 511 0 2 0 1 0 5 - lúpeže 40 220 39 191 15 119 násilie na verej. činit. úmyselné ublíženie na zdraví s ras. motívom, extrémizmus - organizovaný zločin Mravnostná kriminalita - znásilnenie 0 16 0 5 0 8 24 219 37 184 30 222 4 18 1 10 4 24 0 0 0 0 0 2 36 174 21 140 38 294 0 11 0 6 1 10 136 12 121 25 239 0 0 0 0 1 pohlavné 26 zneužívanie - obchodovanie 0 s ľuďmi Spracované podľa: Ministerstvo vnútra SR. Štatistika kriminality. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 190 T3 Násilná a mravnostná trestná činnosť páchaná maloletými a mladistvými v období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2012 Druh kriminality Páchateľ v období od 1. 1. 2012 až do 30. 9. 2012 Maloletý mladistvý Násilná kriminalita 95 376 - vraždy 0 3 - lúpeže 15 119 - násilie na verej. činit. 0 5 - úmyselné ublíženie na 17 139 zdraví s ras. motívom, 2 12 extrémizmus - organizovaný zločin 0 2 Mravnostná kriminalita 40 218 - znásilnenie 5 6 - pohlavné zneužívanie 18 192 - obchodovanie s ľuďmi 0 0 Spracované podľa: Ministerstvo vnútra SR. Štatistika kriminality. Maloletí i mladiství páchatelia sa dopúšťajú trestných činov vo všetkých druhoch kriminality, čiže násilnej, mravnostnej, majetkovej i ekonomickej, dominuje však trestná činnosť majetková. Vzhľadom k téme príspevku sme sa zamerali na násilnú a mravnostnú kriminalitu. V období od 1. 1. 2006 do 30. 9. 2012 sa každoročne osoby maloleté i mladistvé dopustili násilnej i mravnostnej kriminality. Z násilnej kriminality dominujú trestné činy lúpeže a úmyselného ublíženia na zdraví. Pri mravnostnej kriminalite výrazne dominuje pohlavné zneužívanie a vyskytujú sa i prípady znásilnenia – tak u maloletých ako aj mladistvých páchateľov. Trestný čin znásilnenia sme u maloletých nezaznamenali v rokoch 2007, 2008, 2009, 2010, ale v roku 2012 (do 30. 9.) ich bolo až 5. Pri pohlavnom zneužití obetí pubertálneho veku sú páchateľmi často osoby málo staršie a už trestne zodpovedné. (Heretik, A., 2004, s. 225) Samozrejme páchateľmi sú aj osoby staršie – učiteľ, vychovávateľ a pod. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 191 Závažným problémom súčasnosti je tzv. kyberšikanovanie čiže elektronické šikanovanie. Ide o zneužívania mobilných telefónov a internetu na posielanie agresívnych, nenávistných a poškodzujúcich správ, prípadne zastrašovanie osôb. Predovšetkým anonymné prostredie internetu predstavuje v tomto smere značné nebezpečenstvo. Elektronické šikanovanie (cyberbullying) alebo kyberšikanovanie napriek absencii reálnej fyzickej sily je veľmi zákerné a nebezpečné. Ako príklady môžeme uviesť obťažovanie alebo vyhrážanie prostredníctvom e-mailov alebo sms, zverejňovanie ponižujúcich obrázkov alebo videí na internete, blogy (internetové denníky), rozširovanie nepravdivých alebo skreslených informácií, upravených fotiek a pod., rozširovanie rôznych informácií pod menom nič netušiacej obete a pod. Podľa K. Hollej (2010, s. 18) sa elektronické šikanovanie môže realizovať nasledovnými formami: formou rýchlych správ a e-mailov s nenávistným a výhražným obsahom, formou blogov, na ktorých autor publikuje svoje názory, postrehy a odkazy, ktorými poškodzuje povesť obete a dochádza k invázii do jej súkromia, formou webových stránok, ktoré sú špecificky vytvorené tak, aby urážali, ohrozovali, ponižovali či vystrašili jednotlivca alebo skupinu, formou fotografií a obrázkov šírených cez e-mail alebo mobilný telefón, ktoré zachytávajú inkriminujúce situácie, ktoré ponižujú a urážajú, formou internetových ankiet, ktoré obsahujú otázky v profiloch užívateľov a tie nabádajú k útoku na vytipovanú obeť s možnosťou voľby alebo s konkrétnym označením cieľa, formou interaktívnych hier cez herné zariadenia, ktoré umožňujú komunikovať prostredníctvom chatu s iným účastníkom, čím Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 192 môže dôjsť k slovnému útočeniu, zneužívaniu prostredníctvom hrozieb a vulgárnostiam, formou zasielania škodlivých kódov, vírusov a programov, ktoré môžu zničiť počítač obete. formou happy slappingu. K. Kurčíková (2012, s. 258) uvádza outing ako forma sexuálneho násilia medzi mladými ľuďmi. O outingu môžeme hovoriť pri fotografovaní či natáčaní obetí v intímnych, sexuálnych alebo nepríjemných situáciách (napr. prezliekanie, toaleta) a následné zverejnenie – najčastejšie prostredníctvom internetu. Kyberšikanovanie môže prerásť do kyberstalkingu. Stalking (lov, prenasledovanie) je termín, ktorý označuje opakované, dlhodobé, systematické a stupňované prenasledovanie, ktoré môže mať rôznu formu a rôznu intenzitu. O kyberstalkingu hovoríme, keď útočník využíva IKT (prostredníctvom chatu, sociálnych sietí a pod. vyvoláva u obeti pocit strachu). Podľa K. Kopeckého (2010b, s. 3 – 4) môžeme k základným prejavom stalkingu a kyberstalkingu zaradiť: 1. Opakované a dlhodobé pokusy kontaktovať obeť pomocou e-mailov, telefonátov, SMS správ, cez chat, zasielaním rôznych zásielok a pod. 2. Demonštrovanie moci a sily stalkera (priame či nepriame vyhrážky). 3. Uskutočňovanie vyhrážok. 4. Stalker sa vydáva za obeť (predstiera, že sa mu obeť chce pomstiť, podá na obeť trestné oznámenie...). 5. Snaha poškodiť reputáciu obeti (očierniť obeť šírením nepravdivých informácií napr. vytvorením falošnej internetovej stránky). Stalkerom sa najčastejšie stáva bývalý partner, ďalej to môže byť sexuálny útočník (charakteristické je pre neho sexuálne agresívne správanie), uctievač (prenasleduje osobu, ktorá ho zaujala a túži po vzťahu s ňou), neobratný nápadník, ublížený prenasledovateľ či kyberstalker. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 193 Vo vzťahu k virtuálnemu priestoru je potrebné upozorniť na kybergrooming, čo predstavuje také správanie užívateľa internetu, ktoré vyvolá v obeti falošnú dôveru a presvedčí ju, aby sa osobne stretli. Motívom takého správania je sexuálne zneužitie, fyzické násilie alebo zneužitie obete na pornografiu či prostitúciu. K. Kopecký (2010a, s. 4 – 8) popisuje základné etapy manipulácie nasledovne: 1. Príprava kontaktu (napr. vytvorenie falošnej identity, ktorá môže byť statická, ale i dynamická). 2. Kontakt s obeťou, nadviazanie a prehlbovanie vzťahu (v tejto etape útočník nadviaže kontakt s obeťou a pracuje na prehlbovaní vzťahu, často využíva tzv. efekt zrkadlenia, kedy sa správa ako zrkadlový obraz obete, snaží sa získať čo najviac osobných informácií o obeti, obeť podpláca, vábi...). 3. Príprava na osobné stretnutie (keď už útočník disponuje osobnými údajmi, niekedy aj diskriminujúcimi informáciami, naplánuje osobné stretnutie). 4. Osobné stretnutie (môže pokračovať manipulácia, ale môže tiež dôjsť k sexuálnemu či fyzickému útoku). Sexting je elektronické rozposielanie textových správ, vlastných fotografií či vlastného videa so sexuálnym obsahom. Najčastejšie ide o rozposielanie erotických fotiek či videa medzi partnermi. Po rozchode však môže jeden z partnerov tieto materiály šíriť prostredníctvom mobilov či internetu. (www.sexting.cz) 2. Možnosti prevencie v školskom prostredí V súvislosti s násilím v školách P. Ondrejkovič (2009, s. 177) výstižne upozorňuje: „Treba sa vyvarovať situácie, ktorej sme boli svedkami v období po roku 1989, keď sme sa nazdávali, že drogová epidémia Slovensko akosi zázrakom obíde a nanajvýš budeme iba tranzitnou krajinou, cez ktorú drogy budú síce prúdiť, ale nebudú sa u nás konzumovať. I v otázkach násilia v školách sme svedkami rozbiehajúceho Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 194 sa javu, ktorý je možné ešte vo svojich i keď značne pokročilých ale predsa len počiatkoch dostať pod kontrolu.“ Na pripravenosť škôl na riešenie problematiky šikanovania na základných a stredných školách sa zameriava aj Štátna školská inšpekcia. V školskom roku 2009/2010 školskí inšpektori vykonali inšpekcie v 80 základných školách a 80 stredných školách (32 gymnázií a 48 stredných odborných škôl). Vyhodnotenie sa uskutočnilo na základe rozhovorov a zistení dotazníkov zadávaných riaditeľom, žiakom (2846 na ZŠ, 2219 na SŠ) i členom žiackej školskej rady (164 na ZŠ, 427 na SŠ). Výsledky sú spracované v Správe o stave pripravenosti škôl na riešenie problematiky šikanovania v základnej škole v školskom roku 2009/2010 v SR a v Správe o stave pripravenosti škôl na riešenie problematiky šikanovania na gymnáziu a v strednej škole v školskom roku 2009/2010 v SR. V nich sa uvádza, že na základných i stredných školách sa vyskytli aj prípady zosmiešňovanie spolužiaka prostredníctvom www stránky / internetu. Podstatou prevencie v školskom prostredí je podľa Ľ. Bizíkovej (2012, s. 1 – 2) tak pôsobiť na žiakov, aby získali veku primerané základné predpoklady pre: pozitívny postoj k zdravie neohrozujúcemu životnému štýlu, zvýšenie porozumenia o dôsledkoch rizikového správania (na základe odborných objektívnych informácií), tendenciu uprednostňovať zodpovedné (informované) rozhodnutia s minimalizáciou škodlivého tlaku rovesníkov, uplatňovanie optimálnych komunikačných zručností, uprednostňovanie konštruktívneho riešenia svojich problémov, identifikáciu zdrojov odborného poradenstva a podpory, negatívny vzťah k rizikovému užívaniu návykových látok, prejavom agresívneho správania a šikanovania. Z uvedeného vyplýva, že škola pri plánovaní preventívnych aktivít a realizovaní prevencie musí venovať pozornosť okrem problémov ako Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 195 závislosti, delikvencia a kriminalita, agresívne správanie a šikanovanie aj ďalším formám rizikového správania žiakov. Medzi najvýznamnejšie organizačné formy prevencie kriminality v škole podľa J. Hroncovej (2006, s. 43 – 44) patrí: - vyučovací proces, osobitne cez predmety etická výchova, náuka o spoločnosti a iné, kde to učebné osnovy umožňujú; - záujmová činnosť žiakov v škole sa považuje za veľmi efektívnu formu prevencie; - špeciálne projekty prevenčnej práce realizované v spolupráci s políciou, súdmi a inými subjektmi; - výchova k zdravému životnému štýlu a realizácia iných špecifických projektov; - vytváranie pozitívnej autoritatívneho štýlu psychickej výchovy, klímy v škole, prehlbovanie odstránenie dôvery a vzťahu spolupráce medzi učiteľmi a žiakmi; - posilnenie výchovnej funkcie školy cez triednych učiteľov, výchovných poradcov a ostatných učiteľských pracovníkov školy; - činnosť koordinátora prevencie; - spolupráca školy s mimoškolskými zariadeniami výchovnej a psychologickej prevencie; - názorná agitácia a využívanie informačno-komunikačných technológií; - spolupráca školy s políciou, najmä koordinátora prevencie na rôznych úrovniach policajného zboru; - samosprávna činnosť žiakov a pod. L. Rovňanová (2012, s. 45) prezentuje najčastejšie metódy používané v sexuálnej výchove, možno ich efektívne využiť aj pri realizovaní prevencie: - monologické (prednášky, výklad v zmysle vysvetľovania), - dialogické (beseda, diskusia, riadený rozhovor), - pracovné metódy (nácvik špecifických zručností), - hry (inscenačné – sociodráma, psychodráma, bábkové hry; interakčné – námetové a rolové, dramatizácia), Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 196 - tréningové metódy (kurzy asertivity, výcviky sociálno-komunikačných zručností), - autoedukačné metódy (samostatná práca s literatúrou, samostatné pozorovania s následnou spoločnou diskusiou), - problémové metódy (otázkovo – diskusná sokratovská, otázkovo – objavná heuristická, riešenie problémov, projektová metóda, projektívna), - zážitkové aktivizujúce metódy a kooperatívne vyučovanie. Z pedagogického i preventívneho hľadiska je podstatné zistenie, že spáchaniu závažného a nebezpečného činu väčšinou predchádza iné problémové správanie, ktoré nedosahuje závažnosť napr. trestného činu. V školskom prostredí je dôležité dôsledne riešiť i menej závažné problémy v správaní žiakov, pretože ich prehliadanie či podceňovanie môže viesť u žiakov k závažnejším formám správania. K účinnej a efektívnej primárnej prevencii patria kontinuálne a komplexné programy, interaktívne programy, predovšetkým programy pomáhajúce žiakom čeliť sociálnemu tlaku, zamerané na skvalitnenie komunikácie, nenásilné zvládanie konfliktov, odmietanie návykových látok, zvyšovanie zdravého sebavedomia, zvládanie úzkosti a stresu. K neúčinnej prevencii zaraďujeme zastrašovanie, citové apely, jednoduché predávanie informácií, jednorazové akcie, hromadné aktivity alebo premietanie filmov bez toho, aby nasledovala diskusia či rozhovor v malých skupinách. Realizácia preventívnych projektov a programov patrí k dlhodobým a efektívnym formám prevencie v školskom prostredí. Kvalitne pripravené preventívne programy majú v primárnej prevencii svoje významné miesto. Školy by mali zamestnávať odborníkov – sociálnych pedagógov, ktorí by zaoberali. sa prevenciou Sociálny i riešením pedagóg problémového pozná optimálneho rozvoja detí a mládeže, rizikové správania a ochranné žiakov faktory mal by ovplyvňovať personálny rozvoj žiakov a rozvíjať ich sociálne zručnosti. Je to profesionál, ktorý má odborné predpoklady na vykonávanie primárnej i sekundárnej prevencie, ako aj inej sociálnovýchovnej práce. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 197 Literatúra: BENDL, S.: Prevence a řešení šikany ve škole. Praha : ISV, 2003. 197 s. ISBN 80-86642-08-9. BIZÍKOVÁ, Ľ. Východiská k príprave školskej preventívnej stratégie – prevencia rizikového správania detí a žiakov. Dostupné na: www.statpedu.sk HATÁR, C.: Agresia žiakov očami sociálneho pedagóga. Nitra, PF UKF, 2007, 100 s. ISBN 978-80-8094-103-1. HERETIK, A.: Forenzná psychológia pre psychológov, právnikov, lekárov a iné pomáhajúce profesie. 2. vyd. Bratislava : SPN, 2004. 376 s. ISBN 80– 10–00341–7. HOLLÁ, K.: Elektronické šikanovanie nová forma agresie. Bratislava : Iris, 2010. 92 s. ISBN 978-80-89256-58-7. HRONCOVÁ, J. – KRAUS, B. a i.: Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica : 2006, 252 s. ISBN 80-8083223-4. CHROMÝ, J.: Kriminalita páchaná na mládeži. Aktuální jevy a nová právní úprava v České republice. Praha : Linde, 2010. 240 s. ISBN 978-80-7201825-3. KARIKOVÁ, S.: Základy patopsychológie detí a mládeže. Banská Bystrica: PF UMB, 2001, 166 s. ISBN 80–8055–486–2. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 198 KOLÁŘ, M. : Bolest šikanovaní. Praha : Portál, 2001. 256 s. ISBN 807178-51-X. KOPECKÝ, K.: Kybergrooming. Nebezpečí kyberprostoru. Olomouc : Net University s.r.o., 2010 a). 16 s. ISBN 978-80-254-7573-7. KOPECKÝ, K.: Stalking a kyberstalking. Nebezpečné pronásledování. Olomouc : Net University s.r.o., 2010 b). 14 s. ISBN 978-80-254-7737-3. KURČÍKOVÁ, K.: Outing ako forma sexuálneho násilia medzi mladými ľuďmi. In: Sexuality V. Marková, D. – Rovňanová, L. (ed.). Banská Bystrica, PF UMB, 2012, s. 258 – 272. ISBN 978-80-557-0379-4. MARTÍNEK, Z.: Agresivita a kriminalita školní mládeže. Praha : Grada, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310- 5. ONDREJKOVIČ, P. a i.: Sociálna patológia. Bratislava, VEDA, 2009, 580 s. ISBN 978-80-224-1074-8. ONDREJKOVIČ, P.: Sociálna patológia. Bratislava, VEDA, 2000, 272 s. ISBN 80-224-0616-3. PÉTIOVÁ, M.: Prejavy intolerancie, násilia a extrémizmu u mladých ľudí vo veku 13 až 18 rokov. Identifikačný list výskumu. Dostupné na: www.vyskummladeze.sk (5. 10. 2010) ROVŇANOVÁ, L.: Základy didaktiky sexuálnej výchovy. In: ROVŇANOVÁ, L. – GLOSOVÁ, K. – LUKŠÍK, I.: Sexuálna výchova v kontexte ľudských práv. Stručný sprievodca. Bratislava : SPPR, 2012, s. 44 – 64. ISBN 97880-970902-2-7. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 199 Správa o stave pripravenosti škôl na riešenie problematiky šikanovania na gymnáziu a v strednej škole v školskom roku 2009/2010 v SR. Bratislava : Štátna školská inšpekcia. Dostupné na: www.ssiba.sk VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. 2. vyd. Praha : Portál, 2000. 444 s. ISBN 80– 7178–469–6. www.sexting.cz Kontakt: doc. PhDr. Ingrid Emmerová, PhD. Pedagogická fakulta UMB Katedra pedagogiky Ružová 13 974 01 Banská Bystrica, SR e-mail: [email protected] tel.: 048 / 446 4762 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 200 Mgr. Karel Žák, Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D. (CZ) PEDOFILIE Abstract: Paedophiles who do not commit child sexual abuse are out of scientific interest. There is no literature which could tell them how to live and deal with their erotic attraction to children. The paper summarizes basic facts about paedophilia, points to lack of preventive work with paedophileoriented people, presents selected results of a survey among non-criminal paedophiles and considers question whether there wouldn't be fewer children abused if we prepared young adults for the possibility that they themselves can be paedophiles. Keywords: paedophilia, child sexual abuse prevention, paraphilia, child pornography, life and feelings of non-criminal paedophile-oriented people Pedofil. Mnoho z nás tento pojem jistě „dobře“ zná. V obecném povědomí lidí je pod pojmem pedofil zakořeněna představa člověka, který je dětem nebezpečný - který děti sexuálně zneužívá. Je však tato představa správná? K tématu pedofilie mě přivedla osobní zkušenost s pedofilem – se svou pedofilní orientací se mi svěřil můj dlouholetý kamarád. Není kriminálník a dítě nikdy nezneužil. Zájem o něj a o téma mě nakonec přivedli k sepsání bakalářské práce (Žák, 2009), ve které jsem chtěl pojednat o nekriminálních pedofilech. Když jsem k ní hledal odbornou literaturu, moc informací jsem nenašel. Často lze totiž o pedofilii nalézt jen krátké útržkovité odstavečky, které záhy přejdou k tématu pohlavního zneužívání dětí. Zároveň jsem zjistil, že vlastně žádný z českých sexuologů se nekriminálními pedofily významněji nezabývá. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 201 Definice pedofilie Definice pedofilie lze v odborné literatuře a slovnících nalézt velmi různé, v bakalářské práci (Žák, 2009) jich uvádím hned deset. Pro stručnost zde uvedu pouze dvě nejprotikladnější: Nový akademický slovník cizích slov (Kraus, 2005) definuje pedofilii jako „sexuální úchylku, při níž jsou zneužívány děti.” Tato definice je však zcela chybná - jak si uvedeme dále, pravděpodobně většina pedofilů se pohlavního zneužívání dětí nedopouští, a naopak - pohlavního zneužívání dětí se častěji dopouštějí lidé, kteří pedofilové nejsou. Není proto divu, že je mezi veřejností a mnohdy i v odborné literatuře pojem pedofil používán v nesprávném významu, když je definován v poměrně novém „odborném” slovníku takto chybně. Naproti tomu za nejsprávnější a původnímu významu, v jakém pojem pedofilie zavedl rakousko-německý psychiatr Richard von Krafft-Ebing (1886), nejbližší považuji definici z Wikipedie (2012): „Pedofilie je v odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým osobám, chlapcům nebo dívkám. Jako pedofil bývá označován člověk, u něhož je taková náklonnost rozeznána.” Pedofilie je tedy z odborného hlediska erotická preference dětí, nikoliv jejich pohlavní zneužívání. Pedofil je vlastně člověk, jehož sexuálně motivační systém vykazuje erotické reakce na nedospělé jedince. To se projevuje velmi podobně, jak to známe z běžných partnerských vztahů – pedofilům se docela běžně stává (kromě toho, že se jim děti líbí, a to jak fyzickým zjevem, tak i jejich typicky dětskými projevy), že se do dítěte zamilují (Fifková, 1998; Nejezchlebová, 2010). Domnívám se proto obdobně jako pan profesor Weiss (2002; in Kolář, 2008), že většina pedofilů děti nezneužívá, podobně jako většina heterosexuálních mužů neznásilňuje nebo neobtěžuje ženy. Naopak díky dobrému porozumění dětskému světu mohou být pedofilové úspěšnými učiteli, trenéry, vedoucími volnočasových aktivit anebo také prostými staršími kamarády dětí od sousedů nebo známých. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 202 Výskyt v populaci Výskyt pedofilů v populaci není znám, odhady mluví o 1-2 % populace (Capponi, Hajnová, Novák, 2000; Okami in Levine, 2002). Překvapivé jsou však některé výzkumy: V dotazníkovém šetření, které nezávisle na sobě provedli Briere a Runztová (1989), Smiljanichová a Briere (1996) a Hall (1995), 20% zkoumaných dobrovolníků přiznalo nějakou sexuální přitažlivost vůči dětem, ve výzkumu Halla (1995), který dobrovolníky zkoumal též falometricky, pak vykazovala téměř třetina mužů stejnou nebo vyšší míru sexuálního vzrušení vůči nedospělým dívkám než vůči dospělým ženám. Na základě těchto zjištění se můžeme domnívat, že pedofilní dispozice budou pravděpodobně vlastní poměrně velké části populace. Etiologie Etiologie pedofilie rovněž není známa, existují jen určité domněnky či modely, sami sexuologové přiznávají, že zatím nemají k dispozici komplexní a obecně uznávanou koncepci vzniku a vývoje sexuálních deviací. Nicméně Weiss (2002) se spolu s dalšími domnívá, že vrozené dispozice budou pravděpodobně hlavní příčinou všech variací sexuality. Léčba pedofilie Pedofilii nelze žádnými léčebnými postupy změnit nebo eliminovat. Léčba se proto týká především těch pedofilně zaměřených osob, u kterých jejich odlišná sexuální orientace působí potíže jim či lidem v jejich okolí. Souvislost pedofilie s pohlavním zneužíváním dětí Pedofilie se často uvádí jako hlavní příčina pohlavního zneužívání dětí, běžné je také ztotožnění pojmu pedofilie přímo s pohlavním zneužíváním. Skutečnost je však zcela odlišná: 90 % vyšetřovaných případů pohlavního zneužití dítěte nemají na svědomí pedofilové, nýbrž lidé po sexuální stránce normální, kteří jsou však defektní jinak – Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 203 osobnostně, sociálně apod. Weiss (in Novinky.cz, 2007). Někteří sexuologové, např. Brzek (in Nejezchlebová, 2007) nebo Weiss (in Taněv, 2008; in Máte slovo, 2008) tvrdí, že většina pedofilně orientovaných lidí se trestného činu sexuálního zneužití dítěte nikdy nedopustí. Stručně by se tedy dalo říci, že pedofilie má se sexuálním zneužíváním a znásilňováním dětí společného přibližně tolik, co heterosexuální gynekofilie (tj. „normální“ mužská heterosexualita) se znásilňováním či obtěžováním žen. Přesto se objevují názory požadující kvůli ochraně dětí preventivní izolaci či případně zákaz práce s dětmi pro všechny pedofilně zaměřené osoby, aby se tím předešlo potenciálnímu riziku, že jednou své pudy nezvládnou a zneužijí dítě. Za dostatečný důvod pro takový přístup považují možný fakt, že obecně od pedofilů hrozí třeba i jen o trochu vyšší riziko zneužití dítěte než obecně od ostatních lidí. Avšak i kdybychom všechny skutečné preferenční pedofily zcela vyeliminovali z populace bez ohledu na to, jaké (a to i třeba jen zanedbatelné) procento se jich opravdu zneužívání dětí dopouští, zamezíme tím přibližně pouze desetině případů sexuálního zneužití dětí, celých 90 % se bude dít dál. Je tedy zřejmé, že problém pohlavního zneužívání dětí v pedofilii nespočívá. Dětská pornografie Hodně je též v souvislosti s pedofilií diskutována dětská pornografie. Zde se setkáváme s problémem hned na začátku u samotné definice pornografie. Co je a co není pornografie totiž není nikde přesně definováno. Za dítě pak česká právní úprava považuje osobu mladší 18ti let – jak však rozlišit, zda má osoba na fotografii 17 nebo 18 let? Dalším sporným hlediskem je přechovávání dětské pornografie, které začalo být v ČR trestné od prosince 2007. Proti kriminalizaci přechovávání dětské pornografie tehdy vystoupili někteří sexuologové, např. Brzek (in Nejezchlebová, 2007) nebo Trojan (2007), kteří poukazovali na to, že pornografie (obecně) snižuje počet sexuálních trestných činů, např. když byla v 60. letech v Dánsku dětská pornografie jednu dobu tolerována, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 204 rapidně klesl počet sexuálních deliktů vůči dětem (Kutchinsky, 1985). Kriminalizace přechovávání dětské pornografie tedy může ve skutečnosti počet případů zneužitých dětí dokonce zvýšit. Podobný pohled zastává i liberálnější část veřejnosti, která připouští, že je lepší, když má pedofil možnost vybít sexuální pud doma u počítače, než kdyby měl místo toho zneužívat skutečné děti. Na druhou stranu však není vyloučeno, že sledování dětské pornografie může u někoho zvyšovat touhu vyzkoušet si viděné ve skutečnosti, avšak v tomto případě se dle mého názoru spíše bude jednat o sníženou schopnost daného jedince rozlišit mezi realitou a fantazií. Dalším problémem je, že zákony nijak nerozlišují mezi dětskou pornografií, ve které vystupují reálné děti, a pornografií virtuální, kreslenou, počítačově animovanou nebo dokonce i psanou. Vezměme si příklad pedofila, kterému se bude zdát erotický sen. Pokud si tento sen po probuzení zapíše na papír, dopustí se trestného činu výroby dětské pornografie, za což mu hrozí až 3 roky odnětí svobody. Pokud tento papír založí do šuplíku, dopouští se trestného činu přechovávání dětské pornografie se sazbou až 2 roky. Pokud se se svým snem pochlubí a přepošle text kamarádovi, dopustí se šíření dětské pornografie se sazbou až 3 roky, pokud by text vyvěsil např. na svůj blog, bude mu hrozit až 6 let odnětí svobody za šíření dětské pornografie zvlášť účinným způsobem (pomocí internetu). Komu ublížil, že mu hrozí takové tresty? Myslím si, že by bylo přínosné toto téma dále diskutovat a najít ve spolupráci s odborníky - psychology a sexuology nějaký rozumný kompromis. Život s pedofilií Jak a kdy pedofil zjišťuje, že je pedofil? Již na počátku puberty, kolem 13-15 let, může cítit, že se mu líbí děti „tak nějak jinak“. Někteří pedofilové objeví svoji odlišnou orientaci až v době, kdy jsou třeba už šťastně ženatí, a jsou i tací, kteří si své zaujetí dětmi nikdy sami před sebou vnitřně nepřiznají. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 205 Abych nemluvil o pedofilii jen teoreticky, rád bych nyní připojil autentickou výpověď pedofila, pana Jiřího Fx100d (2012): „Jako mladý kluk na počátku puberty jsem o pedofilech nic nevěděl, jen jsem občas viděl v televizi, že někoho chytli při zneužívání dětí a mluvili o něm jako o pedofilovi. Můj vlastní obraz, jak takový člověk vypadá a jak se chová, byl stejný, jak jej dnes vnímá asi většina lidí. Byl to pro mě člověk, který dětem ubližuje. Když jsem si sám u sebe začínal všímat, že se mi líbí dívky výrazně mladší než já, několikrát mě napadlo, že bych mohl být pedofil, ale pokaždé jsem to zavrhl a všelijak se přesvědčoval, že pedofil nejsem. Jenže v patnácti letech jsem se zamiloval do sedmileté dívenky od sousedů. Dál už jsem si lhát nemohl a naplno jsem si uvědomil, že jsem pedofil. Toto zjištění mě velmi zasáhlo a myslel jsem si, že jednoho dne dítě zneužiju, protože to přeci „správný“ pedofil dělá. Věděl jsem sice, že sexuální kontakt s tak mladou dívkou by byl porušením zákona, ale i tak postupně vedlo mé kamarádství s ní tam, kam nemělo - tehdy jsem vůbec neměl tušení, že i dobrovolné sexuální aktivity mohou dětem ublížit. Kdyby se tenkrát ta rodina neodstěhovala do zahraničí, nejspíš by to skončilo špatně - dívku bych zneužil. Když jsem v té době hledal nějakou literaturu, nenašel jsem na toto téma téměř nic. Nikde jsem se nedočetl, jak s tím žít, co dělat, jak se uspokojit jinak než porušením zákona. Nikde jsem neviděl žádný pozitivní vzor, který by mi ukázal, že se dá s pedofilií žít spokojený život, aniž bych někomu ubližoval. Ač nerad, přiznávám, že v této době jsem byl velmi nebezpečný člověk. Když jsem pak po devíti letech na internetu našel webové stránky nekriminálních pedofilů, začal jsem chápat, že vůbec nemusím skončit jako ti muži v televizi a že mohu žít celkem spokojený život, aniž bych něco špatného udělal. Netrvalo dlouho a celkem snadno jsem se s pedofilií vyrovnal. Uvědomil jsem si, že svůj zájem o děti mohu využít k jejich dobru, mohu je něco naučit, připravit jim zábavný program a zpříjemnit jim tak dětství. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 206 Pak jsem se postupně svěřil několika kamarádům. Jeden z nich mě přivedl k lékaři. Tou dobou jsem už byl s odlišnou sexualitou zcela vyrovnán a se sebeovládáním jsem neměl problém. Neměl jsem tedy ani důvod tam chodit, ale i tak jsem byl zvědav, jak to bude probíhat. I přes to, že jsem nechtěl, byl mi předepsán Androcur – přípravek na snížení sexuálního puzení. Když už mi pan doktor lék vnutil, začal jsem jej užívat. Následoval jakýsi proces „přeučování na dospělé“, popsaný v knize Sexuální deviace od pana doktora Weisse (2002) s názvem Metoda přesycení. Ač jsem podle instrukcí nemohl zmíněný postup provádět (s představou dospělé ženy jsem neudržel erekci a nedosáhl vyvrcholení, ani s použitím pornografie), neporadil mi pan doktor nic jiného a návštěvy se omezily jen na pětiminutový rozhovor o počasí a předepsání léku. Proto jsem se rozhodl sexuologa změnit. Přešel jsem k jedné známé pražské sexuoložce. Tu zajímaly především léky a zda se vyhýbám dětem. Návštěvy opět pouze pětiminutové. Když paní doktorka během asi 6. návštěvy zjistila, že se dětem nevyhýbám, odmítla mě léčit. Před nástupem léčby jsem četl od paní doktorky několik článků, kde popisuje, jak pedofil pod jejím vedením jezdí na dětské tábory a vše je v pořádku (in Hučín, 2002). Mně pak v ordinaci řekla, že nerada vidí pedofila pracovat s dětmi. To na mě působilo poněkud rozporuplně. U obou sexuologů pak na mě léčba působila dojmem, že když jsem „nic neudělal“ (tj. žádné dítě jsem nezneužil), neměli o mě žádný zájem – vůbec je nezajímalo, jaký je můj vztah k dětem, co cítím, když jsem s dětmi apod. Mám také z celé léčby pocit, že odborníci nijak nerozlišují, zda dotyčný dítě zneužil či nikoliv, a že léčba je u všech stejná. Při čtení některých rad pro děti a mladistvé, jak se mají chovat na internetu apod., jsem si všiml, že všude jsou děti varovány před nebezpečnými pedofily, kteří je chtějí sexuálně zneužívat. Vždy se ve mně probudí otázka, jak podobná varování bude vnímat mladý člověk, který zrovna zjišťuje, že má pedofilní zaměření. Nedotlačí ho společnost náhodou tímto přístupem k sebevraždě nebo ke zneužití dítěte? Nebylo by Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 207 lepší se u pedofilů zaměřit především na prevenci a pomoci jim vyrovnat se s touto deviací, než pak napravovat škody, které spáchají z nedostatku informací a vštěpením obrazu, jaké jsou zrůdy? Představte si, že na počátku puberty stojíte před životem, ve kterém Vás společnost – ať už se vydáte cestou kriminální, nebo se budete snažit žít v souladu s jejími pravidly – na každý pád odsoudí. Jakou pak budete mít motivaci řídit se společenskými a morálními pravidly? Kdyby mi někdo na začátku řekl, že mohu být nositelem parafilie, v mém případě pedofilie, ale že to neznamená, že musím dětem ubližovat, a kdyby mi někdo dal nějaký pozitivní vzor, jistě by mé nebezpečné období netrvalo devět let. Myslím si, že zařazením těchto informací do sexuální výchovy by se mohlo preventivně některým zneužitím dětí předejít.“ Vidíme zde osobní zkušenost člověka, který se celých 9 let vyrovnával s faktem, že jej eroticky přitahují děti. Zkusme se teď vžít do následující situace: Váš syn zrovna přichází do puberty, začíná se u něj projevovat sexuální pud. Jenže postupem času zjišťuje, že se mu líbí „jaksi víc“ malí kluci nebo malé holčičky. Myslíte si, že se s tím někomu svěří? Zřejmě těžko, když ze všech stran slyší, že ten, komu se líbí děti, je automaticky a bez diskuze zrůda. Jaké má vyhlídky? Sexuologové neumí erotickou preferenci dětí nijak změnit. Jsou akorát schopní u jedince, který má problém se sebeovládáním, utlumit sexuální puzení na úroveň, kterou dokáže vůlí ovládat. A tak jediné, co může pedofil, který se sebeovládáním problém nemá, se svou odlišnou sexuální orientací udělat, je pokusit se s ní vyrovnat a naučit se s ní žít. Jenže kdo Vašemu hypotetickému pedofilnímu synovi poskytne informace, aby se s tím, že je pedofil, vyrovnal? Vzhledem k celospolečenskému negativnímu náhledu na pedofilii se ani nelze domnívat, že by sám dobrovolně navštívil sexuologa. Navíc, jak jsem zjistil, sexuologové nemají mezi pedofily příliš dobré jméno – často nasadí bez důvodu léčbu antiandrogeny, aniž by se zajímali o to, co klient opravdu k dětem cítí, jak zvládá přítomnost dětí apod. Za opravdu závažný nedostatek však považuji, že pro pedofily Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 208 neexistuje žádná „příručka“, která by jim sdělila, co mají dělat a jak mají žít. Váš pedofilní syn by si musel informace dost složitě hledat sám. Jenže při tomto hledání může narazit na informace či se dostat ke skupině lidí, kteří jej mohou svést na dráhu “úchyla”, jenž opravdu dětem ubližuje... I přesto se lidé, kteří nakonec zjistí, že na ně děti eroticky působí, s tímto faktem většinou vyrovnají nějak sami a většinou dokonce bez konfrontace se zákonem – buď v sobě pedofilní zaměření potlačí anebo mají standardní morální zábrany, které jim nedovolí dítě sexuálně kontaktovat. Jenže ne úplně všichni pedofilové to takto sami bez pomoci jiných lidí dokáží. Ti pak mohou být potenciálními pachateli pohlavního zneužití. Není totiž vyloučeno, že konfrontace s vžitým stereotypem pedofila případně interiorizace (zvnitřnění) tohoto stereotypu může člověka, který v sobě objevuje pedofilní dispozice, svést na dráhu „úchyla“, která je od něj očekávána. Zřejmě bychom tedy na tomto místě očekávali, že se s těmito lidmi nějak preventivně pracuje, že existuje nějaká odborná pomoc nebo že si pedofilně zaměřený jedinec může o aspektech své odlišné sexuální preference přečíst nějaké informace. Opak je však pravdou. Prevence pohlavního zneužívání dětí dnes spočívá v podstatě pouze v informování dětí o nebezpečích, která by jim měla hrozit od dospělých deviantů. Nikdo však preventivně nepracuje s potenciálními nositeli parafilií, tj. nepřipravuje mladé lidi na to, že i oni sami nebo jejich kamarádi se možná budou muset vyrovnávat se specifičnostmi své sexuality. Nositelem parafilie se někdo začne zabývat až v momentě, kdy je pozdě – kdy spáchá sexuální delikt. Pedofilně orientovaný člověk se téměř nikde nedočte, co má dělat, když se mu líbí nedospělé dívky nebo chlapci, s nikým nemůže mluvit o svých představách, přáních, či o tom, co k dětem cítí. Sexuologové nejsou řešením, strach z odsouzení nedovolí pedofilovi svěřit se ani na relativně anonymním a z tohoto pohledu bezpečném místě – na internetu. Nikdo jej pak nemá možnost korigovat, usměrňovat, případně mu nabídnout jiný pohled na jeho Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 209 sexuální preference. Myslím si, že v této oblasti má společnost nejen vůči pedofilům, ale i vůči lidem s jinými odlišnostmi sexuality, velké rezervy. Pokud totiž nikdo mladému člověku neřekne, že může být pedofilně orientován, a pokud opravdu je jeho sexuální pud zaměřen směrem k dětem, může se stát, že se jednou vyskytne v přítomnosti dítěte, které ho sexuálně vzruší, a on, protože to pro něj bude nový pocit, na který ho nikdo předtím neupozornil, to dítě pod návalem pudů zneužije. Jeden takový příklad poskytl článek o odsouzených deviantech z havlíčkobrodské léčebny, který vyšel v časopisu Reflex (Tomanová, 2009). Heterosexuální pedofil Radek v něm vyjádřil: „Celý život jsem cítil, že se mi líbí malé holky, ale nepřisuzoval jsem to deviaci.“ Že je pedofil, se dozvěděl až v léčebně: „Já se té diagnóze strašně bránil, protože jsem měl představu že to znamená zneužívání a znásilňování dětí.“ Proč nikdo mladým lidem neříká „může se stát, že tě budou sexuálně přitahovat děti“? Nejen že se to může stát, ono se to opravdu stává! Možná kdyby Radkovi někdo už na začátku řekl, že jej mohou sexuálně přitahovat děti, a vysvětlil mu, co to může obnášet a že to může mít i svá pozitivní východiska, mohl by se na určité projevy své sexuality předem lépe připravit. Tuto prevenci pohlavního zneužívání dětí spočívající v informování „budoucích“ pedofilů a jiných parafiliků přitom nepovažuji primárně za důležitou jen z toho důvodu, aby rozpoznali svou nebezpečnost, ale také (a hlavně) proto, aby dokázali svou sexuální odlišnost integrovat do své osobnosti a uměli s ní zacházet nejen tak, aby nikomu neubližovali, ale aby ji též případně dokázali využít k dobru a prospěchu svému i ostatních lidí. Pan profesor Weiss často říká, že pedofilie nechodí po horách ale po lidech. Zkusme se zamyslet nad tím, jestli by nebylo méně zneužitých dětí, kdybychom např. v rámci sexuální výchovy mladým dospívajícím lidem podali informaci o tom, že i oni sami mohou být nositeli některé ze sexuálních deviací, či snad jen o tom, že je může vzrušit i dítě. Vždyť např. podle výzkumů Kurta Freunda (1965, 1972) reagují nepatrným Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 210 sexuálním vzrušením na nedospělé dívky i „normální“ muži, či – připomeňme – dle výzkumů Halla (1995) vykazovala téměř třetina zkoumaných dobrovolníků mužů stejnou nebo vyšší míru sexuálního vzrušení vůči nedospělým dívkám než vůči dospělým ženám. Život a pocity nekriminálních pedofilů - výsledky výzkumu V rámci tvorby diplomové práce Život a pocity nekriminálních pedofilů (Žák, 2012a), která se opět zaměřovala především na ty pedofily, kteří děti nezneužívají, jsem chtěl hlouběji nahlédnout do aspektů života a pocitů pedofilně zaměřených jedinců. K účasti ve kvalitativně-kazuistickém výzkumu proto byli vyzváni dobrovolníci z řad pedofilně zaměřených jedinců, kteří se vyskytují v rámci české a slovenské internetové komunity k vyplnění anonymního internetového dotazníku, který byl agitován na českém GL a BL fóru (v dubnu tohoto roku byla tato fóra, běžící na bezplatném hostingu, provozovatelem hostingových služeb zrušena), na webové stránce www.pedo.cz a na stránkách Českolovenské pedofilní komunity www.pedofilie-info.cz a přilehlém fóru (ČEPEK, 2012). Dotazník vyplnilo celkem 36 respondentů, z toho bylo 17 heterosexuálních pedofilů, 17 homosexuálních pedofilů, 2 pedofilové se označili jako bisexuální. V dřívějších výzkumech podobného charakteru přitom výrazně převažovala skupina homosexuálních pedofilů - ve studii Wilsona a Coxe (1983) je uvedeno 71% homosexuálních, 12% heterosexuálních a 17% bisexuálních pedofilů, v Lipské studii, kterou provedl Vogt (2006), je uvedeno 84,7% homosexuálních, 9,7% heterosexuálních a 5,6% bisexuálních pedofilů. Dále uvádím přehled některých zjištěných charakteritik souboru respondentů: Průměrný věk Průměrný věk všech respondentů byl 26,7 let, nejmladšímu bylo 17 let, nejstaršímu 47 let. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 211 Rodinný stav 92% respondentů je svobodných, 2 respondenti byli ženatí, 1 respondent rozvedený. Pracovní stav 39% studenti, 42% pracující, 19% nezaměstnaní Náboženství 47% ateisté, 53% věřící (17% katolíci, 8% protestanti, 17% obecně křesťanství bez příslušnosti k církvi, 11% uvedlo jiný druh víry) Abúzus tabáku, alkoholu a drog Cigarety - 72% nekuřáci, 28% kuřáci Alkohol - 14% abstinenti, 36% konzumenti, 44% se občas opije, 6% pije alkohol ve velké míře „Lehké drogy” (marihuana) - 66% nikdy, 28% příležitostně, 6% často Práce s dětmi 56% respondentů pracuje nebo někdy v minulosti pracovalo s dětmi, 44% nikdy s dětmi nepracovalo Pohlavní život Průměrný věk prvního pohlavního styku respondentů byl 22,5 let, průměrný věk partnera/partnerky při prvním pohlavním styku byl 20,6 let Využití sexuologické pomoci 11% sexuologa navštěvuje, 25% v minulosti navštěvovalo, 64% nikdy nenavštívilo, 6% bere medikamenty na utlumení sexuality, 8% tyto léky bralo v minulosti, 86% respondentů léky na utlumení sexuality nikdy nebralo Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 212 Další vybrané charakteristiky vč. rozdělení na homosexuální a heterosexální pedofily: heterosexuá homosexuál charakteristika lní ní spodní věk přitažlivosti 4,8 let 5,9 let horní věk přitažlivosti 12,2 let 13,4 let věk při zamilování 20,1 let 21 let věk dětí při zamilování 7,9 let 9,8 let nejčastější délka zamilování 3 roky 2 roky touha počkat na dítě, než 82% 41% 35% 53% přitažlivost dospělých osob 65% 53% dospěje touha vyznat dítěti lásku zamilovali se do dospělé 47% 35% vztah s dospělou osobou 29% 24% neměli pohlavní styk 47% 47% osoby Všechny další zjištěné charakteristiky souboru respondetů i s podrobným komentářem a autentickým výpisem odpovědí respondentů, jejich pocitů, prožívání jejich života apod. jsou uvedené v diplomové práci Život a pocity nekriminálních pedofilů (Žák, 2012a). Ze zjištěných dat vyplývají následující vybrané problémové okruhy: PROBLÉMOVÝ OKRUH č. 1: Nedostatečná preventivní práce s mladými pedofily, nedostupnost informací a negativní náhled veřejnosti na pedofilii přispívá ke špatnému psychickému stavu mladých jedinců, kteří zjišťují zaměření své sexuální orientace směrem k dětem, což může mít za následek kromě zvýšeného rizika sebevraždy i Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 213 zvýšení rizika pohlavního zneužívání dětí z jejich strany. Z dotazníku totiž mimo jiné vyplývá: Respondenti uváděli svůj věk, kdy zaznamenali první indicie, že by mohlo být „něco jinak”, v rozmezí 7 až 18 let, nejčastěji ve 13 letech. To potvrzuje naše předchozí domněnky, že člověk si všimne prvních projevů odlišné sexuální orientace nejčastěji na začátku puberty. Respondenti sami sobě přiznali odlišnou sexuální orientaci ve věku v rozmezí 12 až 36 let, průměrně i nejčastěji v 17 letech. Celkem 6 (17%) respondentů starších 15 let mělo sexuální kontakt s osobou pod 15 let (uveden je věk respondenta a věk dítěte v době sexuálního kontaktu, jednotliví respondenti jsou odděleni středníkem): 1710, 17-14; 16-8; 20-7, 20-8; 18-10; 15-12; 19-7. Jednalo se o 3 případy masturbace dítěte a 3 případy orálního uspokojování dítěte. 3 respondenti byli trestně stíháni, 3 zůstali bez trestního stíhání. Průměrný věk respondentů při deliktu byl 18 let! Připomeňme, že pedofilové obvykle narážejí při rozpoznávání svého sexuálního zaměření na několik zcela základních problémů, které jim mohou zpracování a vyrovnávání se se skutečností, že je jejich sexualita zaměřena na děti, velmi komplikovat. Patří sem například negativní náhled společnosti na pedofily a pedofilii, který vychází z předsudečného opovrhování pedofily jako skupinou lidí, kteří zneužívají děti - toto neinformovanou veřejností stotožnění pojmu pedofilie s pohlavním zneužíváním dětí je tak silné, že i když mladý člověk podvědomně cítí, že se mu líbí / že jej přitahují děti, neztotožní svoje cítění s pojmem pedofilie, protože dětem ubližovat nechce, naopak většinou cítí velkou krásu, když nějaké dítě vidí, a tudíž si nepřizná, že by mohl být pedofil. Pedofilům může proto zjištění odlišné sexuální orientace způsobit značné těžkosti. V dotazníku uvedlo celkem 83% respondentů, že v minulosti zažilo (64%) nebo v současnosti zažívá (19%) období depresí či sklonů k sebevraždě, jen 17% respondentů takové období neuvádí. Tato skutečnost se dá považovat za významný rizikový faktor, který může Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 214 kromě možných sebevražedných sklonů mít za následek i spáchání deliktu. Z hlediska možného spáchání deliktu ze strany pedofilů považuji za obecně nejrizikovější faktor nepříznivý duševní stav pedofila – jedinec s nedostatkem empatie, sebeovládání, sounáležitosti se společností, s nedostatkem dobré vůle a úcty k ostatním, zejména dětem, s manipulativní povahou, nedostatkem sebereflexe a vnímání společenských poměrů či signálů z okolí, dále jedinec, který neví, že jeho erotické preference směřují k dětem, ale také především jedinec, který nemá co ztratit – který nemá přátele, smysl života a který cítí odsouzení za svoje erotické cítění, aniž by předtím někdy dětem ublížil, je dle mého názoru svému okolí a především dětem opravdu nebezpečný (Žák, 2012b). Z výše uvedených faktů vyvstává následující základní problémový okruh: Nedostatečná preventivní práce s mladými pedofily, nedostupnost informací a negativní náhled veřejnosti na pedofilii může mladým lidem, kteří zjišťují, že je jejich sexualita zaměřena směrem k dětem, způsobit řadu naprosto zbytečných komplikací a co je zásadní - může přispět k tomu, že tento člověk zneužije dítě. Jako jedno z možných řešení, jak takové situaci předejít, vidíme nejen v osvětě veřejnosti, ale také v poskytnutí objektivních informací o parafiliích již lidem v pubertě, a to zařazením stručných informací o pedofilii (či obecně o sexuálních deviacích) do sexuální výchovy; 97% respondentů našeho dotazníku je pro povinné zařazení informací o pedofilii do sexuální výchovy na 2. stupeň ZŠ. Připomeňme, že první indicie odlišné sexuální orientace uváděli respondenti průměrně ve 13 letech, přiznání si odlišné sexuální orientace uvádějí v 17 letech a ti, kteří uvedli spáchání deliktu, spáchali delikt průměrně v 18 letech, tedy v době, kdy svou sexuální orientaci teprve odhalovali. Zařazení objektivních informací o pedofilii do sexuální výchovy na 2. stupni ZŠ proto považujeme za velmi potřebné a domníváme se, že by se tak Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 215 mohlo mnohým deliktům ze strany „mladých” a se svou sexualitou „nevyrovnaných” pedofilů předejít. PROBLÉMOVÝ OKRUH č. 2: Neexistuje literatura, která by pedofilům sdělila, co je ve vztahu k dětem dobré nebo špatné a proč. 72% respondentů našeho dotazníku uvedlo, že vnímá nedostatek odborné literatury pro pedofily. Dobrým důvodem, proč by měla nějaká literatura pro pedofily existovat, je i fakt, že 22% respondentů uvedlo, že ze strany dítěte dobrovolný a dítětem chtěný sexuální kontakt NEMŮŽE tomuto dítěti ublížit. Myslíme si proto, že by pedofilové měli mít k dispozici nějaký edukační materiál, který jim kromě obecných informací mimo jiné také zdůvodní, na co by si ve vztahu k dětem měli dát pozor, čeho by se měli vyvarovat, co je ve vztahu k dětem dobré a co špatné, jak by se měli k dětem v některých obecných situacích chovat, a také čím vším mohou dítěti ublížit, vč. skutečnosti, že i dobrovolný a dítětem chtěný sexuální kontakt může dítěti ublížit. Jako jedno z možných řešení vidíme přímou edukaci pedofilů jednak prostřednictvím „příručky pro pedofily”, kterou plánujeme ve spolupráci s odborníky sexulogy a psychology vytvořit, ale také prostřednictvím internetových komunit pedofilů, které jsou proti jakýmkoliv sexuálním kontaktům s dětmi - příkladem takové internetové komunity je např. Československá pedofilní komunita (ČEPEK, 2012). PROBLÉMOVÝ OKRUH č. 3: Pedofilové se bojí vyhledávat odbornou pomoc. Tento problémový okruh úzce souvisí s problémovým okruhem č. 1. Aby se pedofilové nebáli vyhledávat odbornou pomoc, nesměli by mít pocit, že když se někomu se svou odlišnou sexuální orientací svěří, tak okamžitě je bude daný jedinec považovat za dětem nebezpečnější a z tohoto titulu bude požadovat, aby se jakémukoliv Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 216 sociálnímu kontaktu s dětmi vyhýbali. Pokud se nikomu nesvěří, tak jim toto nehrozí. V dotazníku 77% respondentů uvedlo, že by uvítali anonymní internetovou poradnu, 54% respondentů vyjádřilo, že by uvítali individuální poradenství ve specializovaném poradenském centru (kamenná pobočka), kde by dle názoru 81% respondentů vedle odborníka sexuologa nebo psychologa, kteří by k pedofilům přistupovali bez předsudků, měl ideálně také působit z důvodu lepšího vcítění se do problémů klientů stejně zaměřený odborně proškolený pedofil. V tomto ohledu velmi vítám aktivitu pana Jiřího Fx100d (2012) a přikládám jeho komentář: „Nedávno jsem se dočetl v jednom článku (iDnes.cz, 2012), který pojednával o vzácném onemocnění zvaném tuberózní skleróza, jak se jedna z maminek dítěte postiženého touto nemocí svěřila, že jí velmi pomohla zahraniční asociace této nemoci a její web. Získala zde nejen cenné informace a kontakt na odborníky, ale nejvíce ocenila fakt, že zjistila, že „v tom není sama“. Pedofilie žádnou podobnou asociaci pro pomoc lidem, kteří jsou jejími nositeli, nemá a dosud neexistovalo místo, kde by pedofilové mohli nalézt anonymní odbornou pomoc, objektivní informace o pedofilii (a ne jen o jejích možných patologických projevech) nebo třeba jen to, že nejsou jediní s tímto problémem. Na internetu jsem proto založil webovou stránku www.pedofilie-info.cz, na které mají pedofilové možnost nejen nalézt informace, životní příběhy jiných pedofilů nebo možnost diskutovat s jinými pedofily pomocí fóra či chatu, ale naleznou zde i možnost položit anonymní dotaz vybraným sexuologům pomocí internetové poradny.” Jediná anonymní internetová poradna v ČR i na Slovensku, která se specializuje na pedofilii a ve které odpovídají i někteří sexuologové, funguje tedy od listopadu 2011 právě na stránkách Československé pedofilní komunity www.pedofilie-info.cz (ČEPEK, 2012). Prozatím bylo prostřednictvím poradny položeno 23 dotazů, přičemž na stránky od jejich založení přišlo již mnoho „nových“ pedofilů, kteří zjišťují, že se svým Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 217 „problémem” nejsou sami. Stránka rovněž pomáhá i lidem, kterým se pedofil svěří, nebo lidem, kteří mají podezření, že někdo z jejich okolí by mohl být pedofil. Považuji proto tuto ojedinělou aktivitu pana Jiřího a jeho dalších několika spolupracovníků za velmi prospěšnou. Další formy pomoci jsou zatím spíše hudbou budoucnosti, nicméně spolupráce s některými sexuology je již nyní na velmi dobré úrovni. Ještě bych chtěl zmínit jednu inspiraci z hlediska naznačené preventivní práce s potenciálními parafiliky. V červnu roku 2005 proběhla kampaň institutu sexuálních věd a sexuální medicíny univerzity v Berlíně pod vedením Klause M. Beiera (2007; in Goecker, 2007). Kampaň proběhla formou plakátů, billboardů a televizních spotů (Youtube.com). Z grafu (in Goecker, 2007) pod tímto odstavcem je patrné, že po začátku kampaně proběhl znatelný nárůst kontaktů ze strany pedofilně zaměřených osob. Možná by nebylo špatné, kdyby jednou mohla nějaká podobná kampaň proběhnout i u nás v ČR nebo na Slovensku - jistě by více pedofilů získalo odvahu kontaktovat odbornou pomoc, což považuji hned vedle osvěty veřejnosti za jednu z velmi žádoucích možností prevence pohlavního zneužívání dětí z jejich strany. Věřím však, že právě lepší informovanost veřejnosti povede k tomu, že se pedofilové nebudou muset tolik bát někomu (např. sexuologovi nebo kamarádovi) se svěřit se svou Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 218 odlišnou sexuální preferencí, což by v konečném důsledku mohlo implikovat nejen spokojenější život lidí, kteří za svou deviaci nemůžou, ale především možný přínos ve smyslu zvýšení prevence a ochrany dětí před pohlavním zneužíváním. Podrobnější informace o dalších aspektech pedofilie a jevů s ní souvisejících se můžete dočíst v již zmiňované bakalářské (Žák, 2009) či diplomové (Žák, 2012a) práci, které jsou obě veřejně dostupné v online Archivu závěrečných prací studentů Masarykovy univerzity na adrese http://is.muni.cz. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 219 Literatura: BEIER, Klaus M., Gerard A. Schaefer, David Goecker, Janina Neutze, Christoph J. Ahlers. Das Präventionsprojekt Dunkelfeld (PPD) [online]. In: Berliner Ärtze, 7/2007, str. 32-35. Dostupné na Internetu: <http://www.berliner-aerzte.net/pdf/bae0707_032.pdf>. BRIERE, J., RUNTZ, M. University males' sexual interest in children: predicting potential indices of "pedophilia" in a nonforensic sample. In: Child Abuse & Neglect, Vol. 13. 1989, str. 67–75. Dostupné na Internetu: <http://web.uvic.ca/psyc/runtz/CANpaper1989.pdf>. CAPPONI, V., HAJNOVÁ, R., NOVÁK, T. Sexuologický slovník. Grada. Praha, 1994. ISBN 80-7169-115-1. ČEPEK. Československá pedofilní komunita – informační web o pedofilii [online]. 2012. Dostupné na Internetu: <http://www.pedofilie-info.cz>. FIFKOVÁ, Hana. O sexu s Hankou: kapitola Líbí se mi děvčátka (pedofilie). Grada. Praha, 1998. ISBN 80–7169–673–0. Dostupné na Internetu: <http://kasz.sweb.cz/fifk.rar>. FREUND, K. Diagnosing heterosexual pedophilia by means of a test for sexual interest. In: Behaviour Research And Therapy, Volume 3. 1965, str. 229–234. FREUND, K., MCKNIGHT, C., K., LANGEVIN, R., CIBIRI, S. The female child as a surrogate object. In: Archives of Sexual Behavior, Volume 2, Number 2. 1972, str. 119–133. Dostupné na Internetu: <http://www.springerlink.com/content/v66171483501517j>. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 220 FX100D, Jiří. Kontakt: Email: [email protected], ICQ: 403-064-903, Web: Jirkova stránka [online]. 2012. Dostupné na Internetu: <http://www.fx100d.cz>. GOECKER, David. Präventive Therapie für Pädophile Männer [online]. 20. 11. 2007. Dostupné na internetu: <http://www.maennerzentrum.de/Vortrag_Dr._med_Goecker_Charit%E8 _20.11.07.pdf>. TANĚV, P. Pedofil umí, co my ne. In: Reflex 38/2008, 18. 9. 2008. Dostupné na Internetu: <http://www.reflex.cz/Clanek33669.html>. HALL, G. C N., HIRSCHMAN, R., OLIVER, L. L. Sexual Arousal and Arousability to Pedophilic Stimuli in a Community Sample of Normal Men. Behavior Therapy 26, 1995, str. 681–694. Dostupné na Internetu: <http://www.ipce.info/ipceweb/Library/97-048_article.html>. HUČÍN, J. Slovo deviace nemám ráda. Rozhovor s H. Fifkovou. In: Psychologie dnes. Ročník 8, číslo 11, 2002. iDNES.cz. Syn měl už před narozením nádory na srdci, má tuberózní sklerózu [online]. 8. 2. 2012. Dostupné na Internetu: <http://ona.idnes.cz/syn-mel-uz-pred-narozenim-nadory-na-srdci-matuberozni-sklerozu-pwv-/zdravi.aspx?c=A120206_111707_zdravi_pet>. KOLÁŘ, Petr. Weiss: Pedofilové jsou nejlepší učitelé [online]. Rozhovor pro Lidové noviny, 12. 6. 2008. Dostupné na Internetu: http://www.lidovky.cz/weiss-pedofilove-jsou-nejlepsi-ucitele-fcn/ln_domov.asp?c=A080612_090736_ln_domov_fho>. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 221 KRAFFT-EBING, R. von. Psychopathia Sexualis. Původní vydání: Verlag von Ferdinand Enke. Stuttgart, 1886. 14. vydání: Alfred Fuchs. Wien, 1912. Kopie 14. vydání: Matthes & Seitz. Berlin, 1997, ISBN 3-88221351-5. Dostupné na Internetu: <http://commons.wikimedia.org/wiki/KrafftEbing_Psychopathia_Sexualis>. KRAUS, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Academia. 1. vydání. Praha, 2005, 879 stran. ISBN 80-2001-351-2. KUTCHINSKY, B. Pornography and its Effects in Denmark and the United States: A Rejoinder and Beyond. In: Comparative Social Research. Volume 8. 1985, str. 301–330. LEVINE, J. Harmful to Minors: The Perils of Protecting Children From Sex. University of Minnesota Press. 2002, str. 25. ISBN 978-0-8166-4006-5. Dostupné na Internetu: <http://www.ipce.info/library_3/files/levine/lev_ex.htm>. NOVINKY.cz Až 90 procent případů zneužívání dětí nezpůsobují pedofilové [online]. 10. 10. 2007. Dostupné na Internetu: <http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/124292-az-90-procentpripadu-zneuzivani-deti-nezpusobuji-pedofilove.html>. MÁTE SLOVO. Jak děti ochránit před sexuálním zneužíváním na táborech a v kroužcích? Česká televize, vysílání ČT1, 29. 5. 2008 21:40, moderuje Michaela Jílková. 22. minuta. Dostupné na Internetu: <http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208572230800017-mate-slovo/>. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 222 NEJEZCHLEBOVÁ, L. Zpověď MF DNES: Jsem pedofil a učím. In: Mladá fronta DNES, 10. 11. 2007. Dostupné na Internetu: <http://zpravy.idnes.cz/zpoved-mf-dnes-jsem-pedofil-a-ucim-dl0/domaci.asp?c=A071109_152603_domaci_ton>. NEJEZCHLEBOVÁ, L. Mou dceru miluje pedofil. In: Týden 6/2010. Dostupné na Internetu: <http://kasz.sweb.cz/Tyden_06-2010.pdf>. Online rozhovor Pedofil budu až do smrti, odpověděl Petr čtenářům je dostupný na Internetu: <http://www.tyden.cz/rubriky/lide/o-kom-se- mluvi/pedofil-budu-az-do-smrti-odpovedel-petr-ctenarum_158227.html>. SMILJANICH, K., BRIERE, J. Self-Reported Sexual Interest in Children: Sex Differences and Psychosocial Correlates in a University Sample. California State University. Dominguez Hills, 1996. Dostupné na Internetu: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8870214>. TOMANOVÁ, Lucie. Diagnóza: Sexuální deviant. In: Reflex, 45/2009. Dostupné na Internetu: <http://www.regresniterapie.com/blog/clanky/diagnoza-sexualnideviant/>. TROJAN, O. Pár slov k dětské pornografii [online]. 2007 [cit. 28. října 2008]. Dostupné na Internetu: <http://www.sexualne.cz/novinky/?id=80>. VOGT, Horst. Pedophilia: The Leipziger Study of the Social and Psychical Situation of Pedophilic Men. Anglický překlad originálu: Pädophilie: Leipzicher Studie zur gesellschaftlichen und psychischen Situation pädophiler Männer. Pabst Science Publishers, Lengerich, 2006. ISBN 9783-89967-323-4. Dostupné na Internetu: <http://www.ipce.info/host/vogt/vogt_content.htm>. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 223 WEISS, Petr. Sexuální deviace. Portál. Praha, 2002. ISBN 80–7178–634– 9. WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. Pedofilie [online]. Poslední aktualizace 20. 8. 2012 23:32 [cit. 30. 10. 2012]. Dostupné na internetu: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Pedofilie>. WILSON, G. D., COX, D. N. The Child-Lovers: A Study of Paedophiles in Society. Peter Owen Publishers, 1983. ISBN 0-7206-0603-9. Dostupné na internetu: <http://www.ipce.info/host/wilson_83/>. YOUTUBE.com. Lieben sie kinder mehr, als ihnen lieb ist? [online]. TV spot. Dostupné na Internetu: <http://www.youtube.com/watch?v=vSvrDjOh2dc>. ŽÁK, Karel. Pedofilie: bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. Brno, 2009, 78 stran. Reissmannová. Vedoucí bakalářské práce: Dostupné PhDr. na Mgr. Jitka Internetu: <http://is.muni.cz/th/174448/pedf_b/>. ŽÁK, Karel. Život a pocity nekriminálních pedofilů: diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výchovy ke zdraví. Brno, 2012a, 135 stran. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D. Dostupné na Internetu: <http://is.muni.cz/th/174448/pedf_m/>. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 224 ŽÁK, Karel. Rizikové situace [online]. Citace kapitoly z diplomové práce. 2012. Dostupné na Internetu: <http://www.pedofilie-info.cz/odbornaknihovna/rizikove-situace/>. Kontakt: Mgr. Karel Žák, PhDr. Jitka Reissmannová, Ph.D. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta Poříčí 538/31 603 00 Brno, Česká republika email: [email protected] tel.: +420603726542 web: http://is.muni.cz/osoba/174448 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 225 PhDr. Katarína Kurčíková, PhD. (SK) MLÁDEŽ AKO POTENCIONÁLNA OBEŤ SEXTINGU Abstract: In the article we are going to deal with theorethical elaboration of the issue cyberbullying and its serious specific form – sexting. Sexting is dangerous phenomenon, where a potencial victim become especially adolescents. In connection with sexting occurs another negativ phenomenon, what is exchanging of intimate pictures, videos, sms etc. Goal of the article is to give theorethical informations about mentioned phenomenon on the ground of secondary resources, and by that contribute or arouse discussion about sexuality, sexual health, sexual education or researching of sexuality in its various forms. Keywords: cyberbullying, sexting, sexuality, sexual aggression 1 Súčasný stav rozpracovania problematiky kyberšikanovania V súčasnosti už väčšina detí, mládeže, dospelých i seniorov na Slovensku využíva mobilné služby a elektronickú komunikáciu, ktorá má okrem pozitívnych aj negatívne dôsledky. Technická vybavenosť hlavne na základných, stredných, vysokých školách, ale i iných pracoviskách tak vytvára priestor pre vznik nových foriem šikanovania. Takýto nový negatívny fenomén súvisí aj s rozvojom a globalizáciou spoločnosti, pričom v tomto prípade ide o šikanovanie prostredníctvom nových informačných a komunikačných technológií (t.j. najmä internet a mobilné telefóny, príkladmi môžu byť aj anonymné, vášnivé alebo nenávistné emaily, obťažovanie prostredníctvom textových správ, fotiek , videí a hanlivé osobné web-stránky). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 226 Podľa J. Hroncovej a B. Krausa „nárast sociálno-patologických javov v spoločnosti vyvolal akútnu spoločenskú potrebu venovať zvýšenú pozornosť týmto javom z hľadiska systému prevencie i represie, ako aj zo strany celej spoločnosti. Predpokladom úspešného riešenia problémov súvisiacich s nárastom sociálno-patologických javov je nutnosť tieto problémy dôkladne poznať z hľadiska ich etymológie, vývinu, podmienok vzniku, typológie a prevencie.“(Hroncová, Kraus, 2006, s. 4) Kyberšikanovanie považujeme za sociálno-patologický jav, ktorý sa spája s agresiou a agresívnym správaním jedinca, prípadne viacerých jedincov. Môžeme konštatovať, že problematikou sociálno-patologických javov sa primárne zaoberá sociálna patológia. J. Hroncová a B. Kraus taktiež zdôrazňujú, že aj ďalšie vedné disciplíny sa zameriavajú na riešenie problematiky sociálno-patologických javov. Jednou z nich je aj sociálna pedagogika, ale i sociálna práca. Jej úlohou je z teoretického, praktického, preventívneho a kuratívneho hľadiska riešiť problémy na úrovni jednotlivca, skupiny, komunity či národa.(Hroncová, Kraus, 2006, s. 8) Problematikou šikanovania a kyberšikanovania sa zaoberá zo slovenských a zahraničných autorov doc. PhDr. Ingrid Emmerová, PhD. v Prevencii sociálno-patologických javov v školskom prostredí (2007), prof. PhDr. Jolana Hroncová CSc. a prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc. v publikácii Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov (2006), prof. PhDr. Peter Ondrejkovič, PhD. v Sociálnej patológii (2001), kde okrem iného rozpracúvajú problematiku, definujú základné pojmy, druhy, štádiá, príčiny a dôsledky a navrhujú možnosti prevencie. Bližšie a obšírnejšie sa šikanovaním zaoberá autorka PhDr. Jarmila Verbovská Šikanovanie v škole (2001), doc. PhDr. Ľuboslava Sejčová, CSc. - Dieťa ako obeť násilia (2010), PhDr. Zdeněk Martínek - Agresivita a kriminalita školní mládeže (2009), prof. PhDr. Soňa Kariková, PhD. - Šikanujúci žiak v prostredí stredných škôl (2008), Mgr. Miroslava Adamík Šimegová, PhD. - Šikanovanie v školskom prostredí (2007), doc. PhDr. Eva Gajdošová, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 227 PhD. - Problémy žiakov v správaní spojené s agresivitou a šikanovaním v školách (2001) a iní autori z oblasti sociálnej patológie, sociálnej pedagogiky, sociálnej práci a psychológie u nás i v zahraničí. Samostatne uvádzame dvoch významných autorov, ktorí výrazne prispeli k problematike šikanovania a kyberšikanovania, PhDr. Michal Kolář a to v publikáciách Nová cesta k léčbě šikany (2011), Bolest šikanování (2001), Skrytý svět šikanování ve školách (1997) a prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc. v publikácii Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí (1995). Medzi významné práce hlavne z hľadiska teoretického rozpracovania problematiky (2011), ktorú kyberšiaknovania napísala zaraďujeme Vanessa Rogers. publikáciu Autorka Kyberšikana zastáva pozíciu kvalifikovanej učiteľky a pracovníčky s mládežou. Už viac ako desať rokov pôsobí v mládežníckej službe Hertfordshire vo Veľkej Británii. Publikácia je písaná ako príručka a je určená učiteľom, ale aj rodičom detí v školskom veku a tínedžerov a okrem aktivít a úloh ponúka aj vysvetlenie podstaty kyberšikanovania a rady ako sa zachovať, ak sa dieťa stane jej obeťou. Ďalšia publikácia z oblasti, ktorej autorka je PaedDr. Katarína Hollá, PhD. , je publikácia Elektronické šikanovanie (2010). Autorka pôsobí na PDF Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. Publikácia je určená pre učiteľov, pedagógov, rodičov. Jej cieľom je zorientovať čitateľa v problematike. Pojednáva o kyberšikane ako o novom fenoméne, novej forme agresie, ktorá používa elektronické zariadenia a komunikačné technológie na úmyselné, opakujúce sa a nepriateľské správanie s cieľom poškodiť druhých. Obsahuje teoretické rozpracovanie problematiky, metodiku práce a riešenia problému. Autorka uverejňuje príspevky v mnohých odborných periodikách, ktoré sú zamerané na túto problematiku. Veľký prínos v problematike kyberšikanovania vidíme u anglických odborníkov - Peter K. Smith, Jess Mahdavi, Manuel Carvalho, Sonja Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 228 Fisher, Shanette Russell a Neil Tippett, ktorí pôsobia na Goldsmiths, University of London, UK. Sú to predstavitelia katedry psychológie, ktorí publikujú príspevky v periodikách, vydávajú monografie a pôsobia aj v oblasti výskumu. Na problematiku kyberšikanovania poukazujú aj mnohé odborné periodiká Sociálna Vychovávateľ, prevencia, Rodina a škola, Prevencia, Pedagogické Mládež a spoločnosť, spektrum, Pedagogické rozhľady. Príspevky z oblasti kyberšikanovania a šikanovania uvádzajú aj periodiká z inej oblasti a to PC revue, Verejná správa, Quark, Bibiana a iné. Problematiku analyzuje v kontexte meniaceho sa konceptu detstva s dopadom na školské prostredie, hlavne vyučovanie, aj L. Rovňanová. Autorka zároveň problematiku kyberšikanovania vníma a charakterizuje ako jednu z foriem sexualizovaného násilia. Poukazuje na nevyhnutnosť rozvíjania odborných špecifických kompetencií pedagogických a odborných zamestnancov v tejto oblasti (2011). V poslednej dobe je možné badať aj veľký záujem u verejnosti. Problematika kyberšikanovania sa stáva stredobodom záujmu v televíznych novinách, v denníkoch, na webových stránkach, rôznych TV diskusiách a magazínoch. 2 Analýza a typológia kyberšikanovania Ako sme spomínali vyššie, s využívaním nových informačno- komunikačných technológii prichádza aj nová možnosť pre agresorov. Šikanovanie, ako ho poznáme z minulosti, už nemusí prebiehať len prostredníctvom priameho kontaktu, ale aj prostredníctvom využívania počítača, internetu, mobilov, fotoaparátov, či kamier. Na základe tejto skutočnosti by sme v nasledujúcom texte definovali pojem kyberšikanovanie a rozpracovali jeho typológiu. Kyberšikanovanie pochádza z anglického slova cyberbullying. V teoretických prácach nemá zjednotený pojem. Viacerí autori využívajú Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 229 pojmy ako elektronické šikanovanie, e-šikana, online násilie, SMS – šikanovanie, mobilné šikanovanie, digitálne šikanovanie alebo internetové šikanovanie. N. Willard, výkonná riaditeľka Centra pre bezpečné a zodpovedné používanie internetu v USA, využívanie elektronickej definuje pojem komunikácie a kyberšikanovanie technológií ako k zámerným, opakovaným alebo široko šíreným aktom krutosti voči druhému, ktoré vedú k emocionálnej ujme.(Willard, 2011) Ďalším autorom je Bill Belsey, kanadský pedagóg, ktorý kyberšikanovanie definuje ako pojem, ktorý zahŕňa „využitie informačných a komunikačných technológií pre podporu úmyselného, opakovaného a nepriateľského správania jednotlivca alebo skupiny, ktorá má za cieľ poškodiť druhú stranu."(Belsey, 2011) Môžeme konštatovať, že kyberšikanovanie je pomerne nový pojem, ktorý sa stáva súčasťou našich životov. Tak isto ako šikanovanie sa neprejavuje len u detí, ale aj u dospelej populácie. Musí spĺňať znaky šikanovania a to musí byť preukázaný úmysel, nepomer síl, zámernosť, dlhodobosť a opakovanie činu. Od šikanovania sa odlišuje najmä jeho skrytým pôsobením, väčšou anonymitou a formou na rozdiel od šikanovania, ktoré prebieha tzv. „face to face“. Kyberšikanovanie teda môže slúžiť aj na posilnenie klasických foriem šikanovania, najčastejšie nahrania inkriminujúcej scény na mobilný telefón a jej následného rozposielania známym dotknutej osoby, prípadne umiestnením na internete. Práve tento variant šikanovania môže byť veľmi nebezpečný. Takéto agresívne správanie vnímame ako závažný čin, ktorý môže prebiehať aj bez vedomia šikanujúceho. Ako príklad možno spomenúť uverejňovanie nevhodných fotografií. Šikanujúci uverejní fotografiu na internete bez vedomia majiteľa, pričom ho môže poškodiť, vysmiať a znevážiť. Publikovanie fotografií, či videí na webe môže trvať 365 dní v roku, 24 hodín denne a k inkriminujúcim informáciám má Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 230 prístup veľké množstvo užívateľov internetu a mobilných telefónov. Tieto fakty ešte znásobujú negatívne pôsobenie na psychiku obete. Kyberšikanovanie je nutné rozlišovať, existuje typológia kyberšikanovania, ktorú uvádza N. Willard (Willard, 2011): - provokovanie – (flaming) – prejavy agresorov prostredníctvom rozposielania správ, komentárov, ktoré sú vulgárne a majú za cieľ vyprovokovať objekt k vyjadreniu, - obťažovanie – (harassment) – opakované rozposielanie správ v online prostredí, ktoré sú nenávistné, drzé, urážlivé, - poníženie – (denigration) – jedná sa o nepriame šikanovanie, nakoľko objekt šikany nemusí o čine vedieť. Ide o ohováranie, očierňovanie a rozširovanie krutých, vymyslených zvestí o osobe, - vylúčenie – (exclusion) – zámerné vylúčenie osoby z online skupiny alebo zoznamu priateľov, - zosobnenie – (impersonation) – hlavný aktér sa vydáva za objekt šikany, vytvára falošný profil, pričom poškodzuje jeho povesť a narúša vzťahy, priateľstvá, - odhalenie - (outing) – zámerné rozposielanie intímnych a kompromitujúcich obrázkov, videí a nežiaducich informácií, - podvod – (trickery) – klamstvo, odhaľovanie informácií, tajomstiev a rozpačitých informácií s tým, že niekto je prinútený k tomuto činu a fakty sú automaticky zdieľané, - kyberprenasledovanie kyberšikany sú – (cyberstalking) prenasledované spamom – obete tohto (nevyžiadanou typu poštou), zanechanými správami a komentármi, vírusmi. Tento typ vytvára u obete strach. Kyberšikanovanie sa prejavuje v rôznych formách, ktoré boli definované podľa doterajších, najmä zahraničných výsledkov výskumov. Výsledky poukazujú na najvyužívanejšie formy kyberšikany, prostredníctvom internetu a mobilu, medzi ktoré zahŕňajú nasledovné (Hollá, 2010, s. 18): Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 231 - posielanie rýchlych správ a e-mailov s nenávistným až výhražným obsahom, - vytváranie internetových denníkov, tzv. blogov. V tomto prípade dochádza k invázii do súkromia, ktorou poškodzuje povesť obete, - vytváranie webových stránok, ktoré sú vytvárané s cieľom urážania, ohrozovania, ponižovania obete a tiež vystrašenia a zneuctenia, - šírenie fotografií a obrázkov prostredníctvom e-mailov, mobilov z inkriminujúcich situácií, - vytváranie internetových ankiet, ktoré obsahujú otázky v profiloch užívateľov a nabádaj k útoku, - využívanie internetových hier spojených s chatom, v ktorých sa objavujú vulgárne narážky a vyhrážanie, - rozposielanie vírusov, kódov a programov, ktoré zapríčiňuje mazanie dát a zničenie počítača, - happy slapping – predstavuje konvenčnú formu agresie, prejavuje sa nečakaným spôsobom, fyzickým útokom. Je možné ho definovať ako fackovanie pre zábavu, kedy útočník fyzicky napadne obeť, pričom celý akt je zachytený na video alebo fotografiu a následne je rozposlaný cez internet alebo mobil. Všetky spomínané formy sú príliš závažné, čoraz viac sa rozširujú a naberajú na sile. Prejavuje sa v nich novodobá brutalita a agresia, ktorá má obrovský dopad na obeť. 2.1 Kyberšikanovanie a sexuálna agresia Už od nepamäti sa stretávame s násilím a agresiou. Dieťa, ale aj dospelý sa môže stretnúť s mnohými druhmi agresie – s bitím, znásilnením, urážaním, vyhrážaním a podobne. Medzi prejavy agresie môžeme zaradiť aj ponižovanie, nesprávne podanú kritiku, bitky alebo dokonca aj pornografiu. Ide tu nielen o fyzické útoky, ale i útoky slovné. Dnes dochádza k situácii, kedy násilnícke až agresívne spôsoby správania Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 232 sú v spoločnosti vyvolávané viacerými podnetmi. S násilím sa človek stretáva v televízii, filmoch, na internete v časopisoch a iných dostupných médiách. J. Tholtová a kol. uvádzajú, že agresívne správanie má znaky násilia, pričom ide o obmedzovanie druhého. Hlavný aktér je agresor, ktorý neberie do úvahy práva druhého, má sklony ponižovať, urážať a znevažovať, vyvoláva emočné napätie a konflikty.(Tholtová, 2000, s. 3) Podotýkame, že samostatnou kategóriou agresívneho správania je aj šikanovanie a kyberšikanovanie. Ak sa snažíme o definície rôznych typov agresie, nesmieme zabudnúť aj na sexuálny rozmer. Sexuálna agresia zahŕňa akékoľvek činy sexuálnej povahy, ktoré sú páchané na inej osobe bez jej súhlasu a v niektorých prípadoch, napríklad u detí za použitia citovej manipulácie alebo vydierania. Nerozhoduje tu, či k fyzickému kontaktu došlo alebo nie. Inými slovami povedané, ak agresor dáva dieťaťu sexuálne návrhy, ukazuje mu fotky s pornografickou tematikou alebo pred ním dokonca vystavuje na obdiv svoje prirodzenie, ide o sexuálnu agresiu, aj keby sa dieťaťa nedotkol. Môžeme konštatovať, že sexuálna agresia zahŕňa všetko od exhibície, ohmatkávania, sexuálnych návrhov až po znásilnenie. 3 Nebezpečenstvo sextingu Termínom sexting (sextovanie) označujeme rozosielanie správ, obrázkov a videí so sexuálnym obsahom. Najčastejšie tieto materiály vznikajú v rámci partnerských vzťahov. Nezriedka však môžu vyvolať určité nebezpečie, že budú zverejnené a šírené bez vedomia jedného z partnerov (obete) buď prostredníctvom internetu, či mobilného telefónu. Tento nový fenomén má niekoľko druhov rizikového správania sa: 1. potencionálny útočník má k dispozícii citlivý materiál, ktorý môže byť zneužitý Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 233 2. tento materiál môže na internete kolovať niekoľko rokov alebo môže byť použitý za niekoľko rokov od svojho vzniku 3. obeť sextingu môže byť vystavená tzv. „harašeniu“ či sexuálnej agresii 4. šíritelia sextingu sa môžu stať páchateľmi priestupku, či trestného činu (šírenie detskej pornografie, ohrozovania mravnej výchovy mládeže (www.nebudobet.cz) Sexting je nebezpečný hlavne preto, že obeťami sa často stáva dospievajúca mládež. Zabezpečovanie, či posielanie si intímnych a vyzývavých fotografií sa stáva pomaly každodennou súčasťou virtuálnej intimity mladých. Z reálneho života sú známe situácie, kedy sa mladé dievča snažilo zapôsobiť na obľúbeného chlapca tým, že mu poslala svoje intímne fotografie, ten však sympatie neopätoval a tieto materiály preposlal ďalším spolužiakom. Bol to typický prípad sextingu. Ak sú takéto fotografie zdieľané na internete, ďalším nebezpečím je, že sa veľmi ťažko z webu odstraňujú. V súčasnosti majú mediá veľkú moc. Dokonca dávajú rady a tipy ako vyriešiť rôzne situácie vo vzťahoch. Tieto možnosti sa ponúkajú na webe, ale aj v rôznych časopisoch. Čo ak si však niektoré informácie mladý človek – mladé dievča vysvetlí úplne inak? Prípadne pri jeho zrealizovaní môže mať fatálne následky na osobnosť mladého dospelého. Pre ilustráciu uvádzame článok uvedený na internetovom časopise: „Zveďte ho bez dotyku“ Ku spokojnému vzťahu patrí aj šťastný milostný život. Ak nechcete, aby sex upadol do stereotypu, skúste byť vo zvádzaní trochu kreatívny. Poradíme vám! Zmyselný šepot Predstavte si, že ste napríklad na večierku, v divadle alebo jednoducho idete spoločne z práce. Vy sa zrazu takmer priblížite až k partnerovi (ale nedotýkať sa) a potichučky, tak aby bolo isté, že vaše slová počuje len on, zmyselne mu zašepkajte niečo v zmysle "celý deň som myslela len na Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 234 teba" alebo "počkaj, až ti ukážem, aký program som nám vymyslela pre dnešný večer a noc "(tu z vášho tónu však musí byť úplne jasné, že nemyslíte veľkú bielizeň alebo maľovanie bytu). Sextovanie Moderná doba ponúka najrôznejšie výdobytky - tak prečo ich nevyužiť! Trebárs taký mobilný telefón, respektíve SMS správy sú pre zvádzanie skvelým pomocníkom. Takže prečo nevyskúšať také malé digitálne flirtovanie? Zapojte fantáziu a pošlite niečo v zmysle "Práve na teba myslím a už sa ťa nemôžem dočkať" alebo "Ja - ty - posteľ - dnes večer". Zaujímavá fotka U moderných technológií ešte zostaňme. Väčšina mobilov má už dnes foťák, využite aj ten a pošlite partnerovi nejakú peknú fotku seba samej nemusíte posielať nič vulgárne! Pokojne buďte rafinovanejšie. Vyfoťte svoje pery našpúlené ako pri bozku, nôžku v sexi črievičke, kúsok zadočku v upnutých šatách a podobne. Môžete, ale nemusíte pripojiť krátky text. Predstavte si to prekvapenie, až váš parter otvorí správu s takýmto obrázkom! Filmová noc Začnite večer nejakým pekným filmom. Nemáme na mysli priamo porno, úplne stačí snímka s poriadne horúcou milostnou scénou. A potom si ju skúste prehrať aj naživo. Ako môžeme vidieť internet ponúka vo väčšine prípadov podobné rady. Ako však ochrániť od nich dospievajúcu mládež? Samotné posielanie erotických fotografií medzi tínedžermi môže byť veľmi nebezpečné. Dokonca by mohlo byť klasifikované aj ako šírenie pornografie. V nasledujúcom texte uvádzame aj zaujímavé zistenie agentúry AP, kde v spoločnom prieskume agentúry AP a televíznej stanice MTV priznalo 56 percent opýtaných, že sa už niekedy stalo terčom nehanebného správania, ohovárania alebo rozličných trikov na sociálnych sieťach či v textových správach. A väčšiny z nich sa táto skúsenosť hlboko dotkla. Digitálne týranie sa stáva problémom mladých ľudí na celom svete. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 235 Prieskum medzi mladými vo veku 14-24 rokov ukázal, že tretina z nich bola zapletená do "sextovania", teda zdieľania fotografií či videí, na ktorých sú nahí alebo zachytení pri sexuálnej činnosti. Štyria z desiatich mladých ľudí, ktorí majú partnerský vzťah uviedli, že ich partneri využívajú mobilné telefóny a počítače na to, aby ich týrali či kontrolovali. Tri štvrtiny mladých ľudí podľa vlastných slov považujú takéto správanie na internete, označované za "digitálne týranie", za vážny problém.(Prieskum agentúry AP) Na záver môžeme konštatovať, že “sextovanie“ považujeme za textovú hru na sex. Takéto konanie mladých ľudí znepokojuje hlavne rodičov a učiteľov na školách. Dnešná mládež si neuvedomuje riziko, ktoré môže sextovanie priniesť, či už na osobnosť obete alebo agresora samotného. Mládež často nemyslí na dôsledky svojho konania. To, na čo myslia, je len nevinný vtip, flirtovanie. Ale ich následky môžu byť zničujúce, a to v prípade, že sa tento obsah dostane do nesprávnych rúk. Ak sú tieto intímne materiály následne zdieľané na internete, má k nim prístup ktokoľvek z celého sveta, potom je takmer nemožné ich vymazať. Sú k dispozícii 24 hodín denne 365 dní v roku, dokonca môžu neskôr zničiť kariéru, či zanechajú partnerské na psychike vzťahy. obetí. Snáď najväčšie Nakoniec negatívne sexting dôsledky poškodzuje ľudskú i sexuálnu dôstojnosť. Aj z tohto hľadiska by sme odporúčali, aby sa uvedeným negatívnym javom zaoberali odborníci z rôznych oblastí. Súhlasíme s L. Rovňanovou v tom, že vhodným prioestorom aj pre túto oblasť rozvoja osobnosti detí a mládeže je kvalitná, primeraná a systematická sexuálna výchova , či výchova k manželstvu a rodičovstvu s ľudskoprávnym rozmerom (L. Rovňanová, 2012). Mladí ľudia potrebujú dostatok informácií a sebavedomia, aby dokázali v rozhodujúcej situácii povedať silné nie. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 236 Literatúra: BELSEY, B. Cyberbullying. Dostupné na internete: http://www.cyberbullying.ca/. HOLLÁ, K. 2010. Elektornické šikanovanie – nová forma agresie. Bratislava : Iris, 2010. 92 s. ISBN 978–80–89256–58–7. HRONCOVÁ, J. – KRAUS, B. a kol. 2006. Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica : PF UMB, 2006. 262 s. ISBN 80–8083–223–4. ROVŇANOVÁ, L. 2011. Novo vynárajúce sa potreby detí a mládeže v transformujúcej sa spoločnosti. In BARGEL, M. – JAROSZ, E. – JŮZL, M. Sociální pedagogika v souvislostech globální krize. Recenzovaný sborník příspěvků z mezinárodní konference. [CD-ROM]. 1. vyd. Brno : IMS, 2011. ISBN 978–80–87182–16–1. s. 261–271. ROVŇANOVÁ, L. 2012. Participácia pomáhajúcich profesií v prevencii sexuálneho zneužívania. In SOCIALIA 2011. Zborník príspevkov z medzinárodného vedeckého sympózia. 1. vyd. Banská Bystrica : PF UMB, 2011. ISBN 978–80–557–0305–3. s. 175–180. THOLTOVÁ, J. a kol. 2000. Násilie v škole. Praktická príručka pre učiteľov. Nižná : OZ ICM Orava, 2000. ISBN 80–967747–6–X. WILLARD, N.: Cyberbullying&Cyberthreats. Dostupné na internete: http://www.ippvid.org/conference/willard_cyberbulling_handout.pdf www.nebudobet.cz Príspevok bol vypracovaný za podpory projektu UGA Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 237 Kontakt: PhDr. Katarína Kurčíková, PhD. Katedra sociálnej práce, PF UMB Ružová 13, Banská Bystrica Slovenská republika [email protected] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 238 PhDr. Peter Ďurkovský (SK) SYMBIOTICKY INCESTNÁ FIXÁCIA A JEJ DÔSLEDKY NA SEXUALITU JEDINCA Abstract: The report analyses theory of Fromm. The object of arguments is symbiotic fixation. The symbiotic fixtion influences sexuality of man. The report makes use of literary method especially. Symbiotic fixation is performance of immature man. Immature man makes from sexuality inferior affair. The report advises method for social workers. Keywords: Chep remission. Love to death. Masochism. Mother. Sadism. Sexuality of man. Symbiotic fixation. Syndrome of disintegration. „Symbiotické spojenie má svoj biologický vzor vo vzťahu medzi tehotnou matkou plodom. Sú dvaja a predsa jeden. Žijú spolu (symbióza), potrebujú jeden druhého. Plod je časťou matky, všetko, čo potrebuje, dostáva od nej. Matka je jeho svetom, živí ho, chráni, ale aj jej vlastný život je tým znásobený. V psychickom symbiotickom spojení sú tieto dve telá nezávislé, ale rovnaký druh pripútania existuje psychologicky“. (Fromm, 1966. s. 23) Je nepopierateľné, že každé dieťa musí týmto štádiom prejsť. Cicavce, a človek predovšetkým, nie sú po narodení bezprostredne pripravené na život. Vývoj ľudského jedinca prechádza niekoľkými dlhšími štádiami, z ktorých má každé podstatný význam. Pokiaľ sa tento z nejakého dôvodu spomalí alebo dokonca v niektorom štádiu zastaví, funkčná symbióza sa mení na fixáciu, ktorá je únikom od reality a únikom zo zodpovednosti za vlastný život. „Syndróm rozpadu“, ktorý je zároveň živnou pôdou pre každý sociálnopatologický jav, tvorí: „a) láska k smrti, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 239 b) zhubný narcizmus, c) symbioticky incestná fixácia.“ (Fromm, 1996, s. 18) Symbioticky incestná fixácia sa zjednodušene dá vysvetliť ako orientovanie sa na niečo alebo niekoho bezvýhradne, či už to bude mať sadistickú alebo masochistickú podobu. V optimálnom prípade možno hovoriť v orientačnej rodine a u dieťaťa z tejto rodiny o „syndróme rastu“. „Tento sa skladá z lásky k životu (ako protiváhy lásky k smrti), z lásky k človeku (ako protiváhy narcizmu) a z nezávislosti (ako protiváhy symbioticky incestnej fixácie). Len u menšiny ľudí je jeden alebo druhý syndróm plne vyvinutý.“ (Fromm, 1996, s. 19) Podľa E. Fromma sa nedá poprieť, „že každý človek kráča smerom, ktorý si zvolil, smerom k životu, alebo smerom k smrti, smerom k dobru, alebo smerom k zlu.“ (Fromm, 1996, s. 19) Pre dieťa je v priebehu vývoja podstatné, aby v súlade s prípravou na jeho budúce spoločenské a biologické úlohy postupne získavalo nezávislosť. „Pravou podstatou materskej lásky je starostlivosť o tento rast, to znamená, že matka musí chcieť, aby sa dieťa od nej oddelilo“. (Fromm, 1966, s. 51) Naopak nepodporovanie tohto oddelenia, či dokonca marenie získavania nezávislosti dieťaťa, a niekedy až cieľavedomé matkine regresné cieľavedomé riadenie pripútavania sa dieťaťa na matku vytvára všetky predpoklady, aby sa u dieťaťa naplno rozvinul práve syndróm rozpadu. (Tu je vhodné kvôli eliminovaniu nedorozumení spomenúť, že ak napríklad ranení vojaci kričia „mama“, nejde o žiaden Oidipov komplex, ani o symbioticky incestnú fixáciu ako takú, ale keďže matka je darkyňa života, tento výkrik je v situáciách hraničiacich so smrťou prejavom lásky k životu.) „Pasívna forma symbiotického spojenia je forma podrobenia, alebo, keď použijeme klinický termín, forma masochizmu. Masochista uniká pred neznesiteľným pocitom izolácie a odlúčenosti tým, že sa sám stáva súčasťou inej osoby, ktorá ho riadi, vedie a ochraňuje, ktorá je jeho Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 240 životom, jeho kyslíkom. Moc toho, ktorému sa podrobuje, zveličuje, či už je to človek alebo boh.“ (Fromm, 1966, s. 24) Disharmonický vývoj osobnosti teda máva za následok jedinca, ktorý vyhľadáva asymetrické vzťahy, kde za účelom zbavovania sa zodpovednosti za seba samého s fixuje na niekoho alebo na niečo, čomu sa zároveň bezvýhradne podrobuje. Takáto fixácia má sebaúctou. V partnerských za následok osobnosť so zníženou vzťahoch však platí, „partner vás môže milovať iba do takej miery, do akej miluje sám seba.“ (Angelis, 1998, s. 67) Čiže pasívne v partnerskom symbioticky orientovaný jedinec nedokáže byť živote aktívnym, a v konečnom dôsledku v sexuálnom živote tiež čaká buď iba ovládanie, alebo ako kompenzáciu tejto pasívnej formy symbioticky incestnej orientácie v živote používa sex na ovládanie partnera. Ani jeden a ani druhý extrém nevedie k harmonickému partnerskému vzťahu ale k jeho deštrukcii a k deštrukcii osobnosti. „Aktívnou formou symbiotického spojenia je ovládnutie alebo – keď použijeme psychologický termín, ktorý zodpovedá masochizmu – sadizmus. Sadista chce uniknúť svojej samote, pocitu uväznenia tým, že urobí inú osobu časťou seba. Zveličuje, vyvyšuje sa tým, že si prisvojuje inú osobu, ktorá ho zbožňuje.“ (Fromm, 1966, s. 24) Takýto jedinec nemôže nachádzať uspokojenie v žiadnom partnerskom vzťahu, lebo ani nedovolí, aby druhá osoba mala rada jeho zraniteľnú časť osobnosti, keďže zraniteľnosť bude neustále skrývať za diktátorské správanie. V sexuálnom živote tiež bude poznať len dve krajnosti, a síce neustále kontrolovanie celého diania, prípadne ako kompenzáciu bude sex používať na podrobenie sa človeku, ktorého inak ovláda. Ani v tomto prípade nevedie extrém k harmonickému spolužitiu a ani k rozvoju osobností. Sadizmus v sebe zahŕňa tri podoby, v ktorých sa osobnosť s aktívnou formou symbiotického spojenia pohybuje: „a. a – prvý druh sadizmu – sadista sa snaží, aby na ňom boli závislé iné osoby, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 241 a. b – druhý druh sadizmu – spočíva v túžbe nielen niekoho ovládať, ale ho i vykorisťovať, a. c – tretí druh sadizmu – potreba spôsobiť inému utrpenie alebo ho vidieť trpieť.“ (Fromm,1993, s. 80 – 81) Každý z nás pozná zo svojho okolia niekoho, kto sa prejavuje aspoň jednou zo spomínaných zložiek sadizmu ako dôsledku komplexov menejcennosti. Takýto človek aj v sexuálnom živote evidentne trpí, toto trápenie si málokedy prizná, a keď si ho prizná, nie je ochotný pripustiť svoj podiel. Sadista sa proste obáva straty kontroly nad emóciami a nad okolím do takej miery, ktorá u žien vedie až k frigidite. Na vedomej úrovni je sadista vydesený z vlastnej zraniteľnosti a preto potrebuje, aby bol na ňom niekto závislý, aby mohol niekoho ovládať a vykorisťovať, alebo aby niekomu spôsobil utrpenie. Sadista ostáva sadistom, lebo trpí problémom, ktorý americký psychoterapeut M. S. Peck nazýva „lacné odpustenie“. Takýto ľudia sa prejavujú vyjadreniami typu: „No, viem, že som nemal práve najlepšiu mladosť, ale moji rodičia urobili to najlepšie, čo mohli, a ja som im odpustil. Ale keď ich terapeut začne poznávať, zistí, že vôbec svojim rodičom neodpustili. Len proste sami seba presvedčili, že áno.“ (Peck, 1994, s.34) Sadista teda zneužíva druhých a sexualitu samotnú na nevedomé alebo čiastočne nevedomé vybavovanie si účtov s rodičmi a s ďalšími autoritami. Vzťah so sadistom je vzťah v milostnom trojuholníku a je prakticky neriešiteľný, lebo on si závislosť na rodičoch priznať nemieni a okolie ho k tomu nemotivuje. Podľa E. Fromma „citlivosť na duševné pochody je omnoho ťažšia, pretože veľa ľudí nikdy nepoznalo dokonalého človeka. Psychické funkcie svojich rodičov, príbuzných alebo spoločenskej skupiny, v ktorej sa narodili, pokladajú za normu, a pokiaľ sa od tejto normy nelíšia, považujú sa za normálnych a nemajú záujem pozorovať 103) Skrátene teda možno konštatovať niečo.“ (Fromm,1966, s. dedenie symbioticky incestnej fixácie. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 242 V bežnom a aj v sexuálnom živote sa pasívne alebo aktívne symbioticky orientovaný jedinec ako skutočný partner prejaviť nedokáže. Ani masochista a ani sadista nevníma druhého človeka ako ľudskú bytosť. Pre masochistu je ovládajúci modlou, pre sadistu je objekt ovládania len vecou. Aj podľa známeho amerického psychoterapeuta M. S. Pecka „pre absolútnych narcistov nemajú druhí väčšiu psychologickú váhu, než kus nábytku.“ (Peck, 1994, s.81) Osoba, ktorá sa aktívne symbioticky fixuje na niekoho iného mimo partnerského vzťahu priamo vo vzťahu býva väčšinou masochistom, ktorý od partnera trpí sadistické konanie, ktorým sa on prejavuje voči iným. Podľa C. G. Junga medzi základné psychické zákony a javy patrí aj „zákon jednoty a boja protikladov“, (Puškárová, 1997, s. 13) čo vysvetľuje tieto dva protichodné póly. Osoba, ktorá sa mimo partnerského vzťahu pasívne na niečo alebo niekoho symbioticky fixuje, je napríklad venuje buď vlastnej matke, buď žena, ktorá každú voľnú chvíľu otcovi, buď súrodencov alebo kolektívu/súrodeneckej skupine. Svoje postoje a konanie si racionalizuje vyjadreniami typu: „Moja matka ma s ťažkou biedou vychovala, musím jej byť vďačná“, „Musím ísť za matkou, nemôžem byť taký rebel“, „Moju matku nechaj na pokoji! Aká je, taká je, ale je to moja matka“, „Sestra mi pomohla, nedokážem si predstaviť život bez nej“. Osoba, ktorá sa mimo partnerského vzťahu prejavuje aj aktívnou aj pasívnou symbiotickou fixáciou, aj osoba, ktorá sa mimo partnerského vzťahu na niečo alebo na niekoho pasívne symbioticky fixuje, následky týchto orientácií v partnerskom vzťahu doviesť môže do najextrémnejšej podoby incestu, a síce nútením, či dokonca prinútením partnera ku skupinovému sexu s jej vlastným súrodencom. Tento nátlak môže začínať zdanlivo nevinnou žartovnou poznámkou: „Sestra je dosť nervózna. Stále je ešte pannou. Čo keby si jej to pre pokoj v rodine urobil?“ Stupňovanie nátlaku potom vyzerá asi takto, partnerka plače pred partnerom so slovami typu: „Vieš, dnes mi sestra ráno plakala pri Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 243 posteli, že si ju nevšímam, že som surová. Vieš, my sme od malička vždy všetko robili spolu.“ Keď partner tomuto nátlaku ďalej odoláva, je označovaný za idiota, za surovca, za človeka, ktorý nič nedokáže pochopiť, ktorý nie je normálny, lebo jeho sexualita závisí od psychiky, čo vraj nemá byť v poriadku. Možno konštatovať, že aj u pasívne a aj u aktívne symbioticky orientovaných osôb je sexuálny prejav vždy zvrátený. Rozhodne u nich sex nie je tichá harmonická komunikácia. Až notoricky sú známe vyjadrenia: „Čo ti to dá, keď by sme kvôli mojej matke mali svadbu v kostole?! Čo ti urobí tých pár minút?!!“ Na základe doposiaľ uvedeného nie je potrebné dokazovať, že ide o začiatok manželského trojuholníka, v ktorom bude osoba incestne fixovaná na matku neustále pred každým dôležitým rozhodnutím bombardovať partnera otázkou: „Čo ti dá, keď kvôli mojej matke urobíš...?“ Symbioticky incestná fixácia teda v konečnom dôsledku znamená neschopnosť intimity. Sexualita je v tomto vzťahu zredukovaná na povinný rituál, ktorý síce vykonávajú dve osoby, ale v skutočnosti je tento akt skupinovou záležitosťou, keďže sa ho nepriamo zúčastňujú viacerí. V konečnom dôsledku tento proces vedie k frigidite paralelne s impotenciou, čo vedie zas k ďalším patológiám, ako závislosť na pornografii, domáce násilie, závislosť na alkohole, závislosť na nelegálnych drogách, samovražednosť a ďalšie. Osoba, ktorá je mimo partnerského vzťahu na niekoho/na niečo extrémne fixovaná, sa v samotnom sexuálnom akte môže prejavovať až tak extrémne, že následkom úzkosti v priebehu diania hystericky vykríkne: „Zhováraj sa so mnou!!!“ Ako už bolo vyslovené, táto náhla extrémna frigidita má za okamžitý následok extrémnu impotenciu. Tieto osoby sa môžu tiež prejavovať extrémnou žiarlivosťou. Výčitky typu: „Ty stále myslíš na tú tvoju XY!“ sa potom stávajú súčasťou sexuálneho života. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 244 Ľudská sexualita v zásade nie je umením pre umenie. V skutočnosti ide o telesný prejav jedinca, ktorý adekvátne zodpovedá jeho psychickému stavu. Len v obmedzenej miere pri zlyhaní v sexuálnom živote ide o priamy vzťah príčiny a následku. Jednoduchšie sa dá povedať, že aj v oblasti sexuality je najefektívnejšie chápať človeka ako ľudskú bytosť. Kto je označovaný za impotentného alebo za frigidnú, môže byť v skutočnosti obeťou, čiže frigidným a impotentným môže byť práve ten druhý. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 245 Literatúra: ANGELIS, B. d.: Jak najít toho pravého. Praha: TOK, 1998. ISBN 8086177-01-7 FROMM, E. Lidské srdce. Praha: Nakladatelství Josefa Šimona, 1996. ISBN 80-85637-28-6 FROMM, E. : Strach ze svobody. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80- 206-0290-9 FROMM, E.: Umenie milovať. Bratislava: Obzor, 1966 PECK, M. S.: Dále nevyšlapanou cestou. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85885-12-3 Kontakt: PhDr. Peter Ďurkovský Národné centrum prevencie sociálnej patológie, o. z. Predmestská 62, 010 01 Žilina Slovenská republika [email protected] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 246 PhDr. Alena Plšková (CZ) DEMONSTRAČNÍ POMŮCKY „JÁJA A PÁJA“ V KRIMINALISTICKÉ, SEXUOLOGICKÉ, PEDAGOGICKÉ A PSYCHOLOGICKÉ PRAXI Abstract: Violence against children is always fundamental abuse of the rights of children. Respecting multinational and international recommendations in this area is signifiant and neceséry. In accordance with the Constitution of the Czech Republic the protection against systém abuse and child neglect is amphasized. All workers who encounter the violence try to eliminace victimization of victims. Police Officers, court experts, seuologists, OSPOD staff and teachers in the Czech Republic have been working with the demonstrativ aids „Jája a Pája“ for eighteen years. Keywords: family, violence against children, victimization, international cooperation, school, metodology, sexual education, police, sexologist, psychologist, court expert. Násilí na dětech – v jakékoliv formě a podobě, je základním porušením práv dětí. Vždy je neospravedlnitelné a neomluvitelné, protože tím předznamenává celý jejich život od samého počátku. Dětem bere výsostné právo a potřebu šťastného a spokojeného dětství.“Jednou z nejzávažnějších skupin ohrožených a postižených dětí byly a jsou děti, s nimiž je úmyslně špatně zacházeno a je jim nejrůznějším způsobem ubližováno. Jsou týrány, zneužívány, zanedbávány i vykořisťovány.“ (Sexuální agrese, 2008, s. 168) V květnu 2002 se v New Yorku sešli na Zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN o dětech nejvyšší představitelé 69 států světa a 190 významných národních delegací, aby projednali, schválili a zavázali se uvádět do života dokumenty zveřejněné pod společným názvem A World Fit for Children – Svět pro děti. Jednání Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 247 bylo – kromě reprezentantů vrcholných orgánů OSN a světově proslulých osobností z oblasti ekonomiky, vědy, kultury, sportu – přítomno také 1700 delegátů nevládních organizací ze 117 zemí a více než 400 dětí a mladistvých, kteří se aktivně účastnili všech hlavních i přidružených jednání. Na toto jednání navazovala řada dalších, neméně významných zasedání rady Evropy, WHO, mezinárodních konferencí a odborných seminářů týkající se problematiky dětí. Ohrožení mravního vývoje dítěte je vymezeno i v definici týraného dítěte, která byla přijata zdravotní komisí Rady Evropy v roce 1992. „Pohlavním týráním a zneužíváním se rozumí nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, přítel, odborný nebo dobrovolný pracovník nebo cizí osoba“. Respektování nadnárodních a mezinárodních doporučení v této oblasti je významné a potřebné. Kromě jiného je zdůrazněna i ochrana dětí před systémovým týráním. V preambuli Úmluvy o právech dítěte, kterou Česká republika ratifikovala v únoru 1991 je konstatováno „že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc“. (V souladu s Úmluvou je i nezbytná ochrana dětí před systémovým týráním, což je i úzkost způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudním systémem (např. protahování slyšení, či poškozování dítěte zkušenostmi, které postupuje jako svědek). V definici systémového týrání se hovoří o tom, že „systémové týrání (druhotné ponižování), je týráním nebo zanedbáváním dětí a ublížením jejich rodinám, kterému lze zabránit. Je to týrání, které je způsobeno tím systémem, který byl založen pro pomoc na ochranu dětí a jejich rodin“. Rodina se považuje za nejdůležitější mikroprostředí, které je spojováno s pocitem bezpečí a jistoty. V tomto prostředí však velmi často dochází i k násilnému chování ať již ze strany rodičů k dětem, tak mezi rodiči. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 248 Nezbytnost řešení situace na úseku týrání dětí v ČR vedla Ministerstvo zdravotnictví ke svolání 1. národní konference k problematice týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, která se konala v Mostě ve dnech 10.-12.11.1993. Účastníky této konference byli odborníci z rezortu zdravotnictví, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství a také pracovníci kriminální policie. Jejich zájem vzbudila přednáška amerického pediatra Petera M. D. Adaseka z Coloredow Springs. Předvedl, jak k výslechu dětí používá dvojici loutek se stylizovanými mužskými a ženskými pohlavními orgány, kdy děti jsou schopny bez slovního komentáře „zahrát“ jednání, které na nich bylo spácháno. Názorně ukázal, že lze tímto způsobem vyslechnout i dítě nemluvící nebo mentálně postižené. Výslech dítěte za pomoci loutek byl natáčen videotechnikou a takto zpracovaný dokument potom sloužil příslušným orgánům jako jeden z důkazů pro soud, aniž by bylo nutno opakovat výslech dítěte a prohlubovat v jeho psychice negativní zážitek. Již v průběhu kongresu byl o uvedený způsob komunikace s dětmi mezi odborníky velký zájem. Všichni si uvědomili, že tento způsob může výrazně pomoci na všech úsecích práce s dětmi, zejména pak v případech, kdy se staly oběťmi trestných činů nebo jiných jednáních, kterými jsou poškozovány. Negativní připomínky se týkaly ve většině případů pouze ztvárnění a velikosti loutek, se kterými Dr. Adasek pracoval. Pro případné zájemce však byla překážkou i cenová náročnost. (600 dolarů) Získané informace a zkušenosti zahraničního odborníka, konzultace s dalšími účastníky konference mě přesvědčily, že by zavedení obdobných loutek do praxe v Policii ČR napomohly splnění podmínek stanovených v § 102 tr. ř., které se v té době nedařily zcela bezchybně v běžné praxi zabezpečovat. (zákon č. 141/1961 Sb.) Svědecká výpověď je základním a nejčastějším důkazním prostředkem v trestním řízení. Psychologové, kteří jako soudní znalci v souvislosti s posuzováním věrohodnosti výpovědí dětských obětí a svědků zastávali názor, že výpověď dítěte je zpravidla nepřesná, protože děti mají tendenci dotvářet si realitu podle svých Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 249 představ přesně tak, jako to dělají při hře. Výzkumy, které se zaměřily na tuto problematiku, byly prezentovány až v poválečném období, na které se postupně navazovalo dalšími studiemi. Zákon nestanovuje žádnou věkovou hranici pro výslech nedospělce jako svědka. Svědky tedy mohou být i osoby nezletilé a mladistvé, osoby s vadami fyzickými i duševními. „Pro výslech dětí platí v podstatě obdobné normy, jako pro výslech dospělých. Zvláštnost však přece jenom v něčem spočívá- mít stále na paměti, že dítě, které prožilo nebo vnímalo mravnostní delikt (typický pro pohlavní zneužívání nebo dokonce znásilnění), je touto trestnou činností silně traumatizováno. Jednání pachatele zanechává v psychice dítěte dlouhodobé, v řadě případů i trvalé negativní následky.(Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, 2003, s. 124) Snahou orgánů činných v trestním řízení je v prvé řadě zjistit, zda vyslýchaná osoba byla schopna vnímat a zdali to, co vnímala, bude schopna vhodným způsobem sdělit. Nemusí jít tedy vždy pouze o slovní reprodukci. Proto také věková a mentální úroveň vyslýchaných či poškozených vyžaduje diferencovaný přístup a odlišný postup při jejich výslechu než je u dospělé osoby. Zákon sám připouštěl, že za důkaz může být použito i něco jiného, než je v demonstrativním výčtu uvedeno. „Myšlenka pracovat obdobným způsobem při odhalování trestné činnosti páchané na dětech, jak bylo prezentováno na konferenci v Mostě, vedla k hledání cesty, jak loutky ztvárnit v českém pojetí. Původní záměr byl pracovat s loutkami jen na vybraných pracovištích Policie v Jihomoravském kraji, kde jsem pracovala do roku 1996. Požadavky na realizaci loutek byly jednoznačné: loutky měly děti motivovat ke hře (bez přesného napodobení všech pohlavních znaků – ochlupení, velká prsa, zdůrazněná ústa), měly být vyrobeny z materiálu, který plně vyhovuje hygienickým požadavkům včetně možnosti jejich snadné údržby a současně měly být pro resort optimální pořizovací náklady“. (Kriminalistický sborník č. 9, 1995, s. 331) Pro zamýšlený projekt se podařilo získat Moravskou ústřednu Brno – jeden z největších výrobců Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 250 hraček v ČR. Prvním krokem byla odborná diskuse s odborníky z různých oborů. Následně konzultace s výtvarnicí až zvítězila současná podoba loutek. Od zavedení do praxe v roce 1994 do současné doby loutky prošly několika změnami a úpravami, které reagovaly na změny způsobu páchání trestné činnosti na dětech, na specifické požadavky oblečení loutek apod. V té době se již loutky staly chráněným průmyslovým vzorem, nikdo je nesměl a nesmí prodávat ani vyrábět bez souhlasu autorky. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 251 Původní záměr, využívat loutky jen v rámci Jihomoravského kraje, byl na základě zájmu přehodnocen a loutkami byla vybavena všechna specializovaná pracoviště v rámci Policie ČR. Na I. Národní konferenci k prevenci kriminality v Brně byly představeny v květnu 1994. O dva roky později měly mezinárodní premieru v Praze na Mezinárodní konferenci East-West, která se zabývala zejména problematikou sexuálního násilí páchané na dětech. Zde byla možnost diskutovat ´v jednotlivých sekcích o využití loutek i v jiných rezortech. Dvojice loutek „Jája a Pája“ se stylizovanými pohlavními znaky pomáhají dětem bez slovního komentáře předvést či naznačit jednání, které na nich byla spáchána. Zejména u dětí a osob mentálně postižených, osobách, které mají ztíženou nebo zmenšenou verbální komunikaci, u osob hluchoněmých, u osob s jazykovou barierou. Tím je výrazně omezena možnost nepřesností a zkreslení, které mohou vycházet ze sugestibility, neporozumění či náchylnosti přizpůsobit odpověď vyslýchajícímu. Výslech se zpravidla dokumentuje na videozáznam, který je následně doslovně přepsán. Tímto se snižuje možnost viktimizace oběti a prohlubování negativních zážitků v jeho psychice z opakovaných výslechů, což je uloženo i zákonem. „Dokumentace průběhu výslechu a zvláště výslechu za využití loutek musí být pořizována tak, aby nerušila a neodváděla pozornost dítěte. Pro zajištění důkazní hodnoty výslechu je nutné, aby videozáznam sledoval i čas nahrávky……Zachycení reakce dítěte na otázku je velmi důležitou informací pro psychologiy a psychiatry v případě zkoumání věrohodnosti výpovědi dítěte.“ (Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, 2003, s. 125) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 252 K minimalizaci sekundární viktimizace obětí byla zpracována Metodika práce s loutkami, která vznikla ve spolupráci s psychology, pedagogy, sexuology, dětskými lékaři a právníky. Při zpracování metodiky se vycházelo z nutnosti zvláštních přístupů k dětskému klientovi, který je uplatňován zejména při vyšetření dítěte, „které odhalí specifické či nespecifické symptomy, jenž mohou vést k podezření ze spáchání trestného činu. Na tuto skutečnost může být např. lékař upozorněn rodiči, školou, sociálním pracovníkem či kýmkoliv jiným. S ohledem na zaběhlou praxi, kdy lékař podmiňuje přijetí dítěte přítomností rodiče či zákonného Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 253 zástupce, je nutné připomenout, že dítě má právo požádat orgány a zařízení sociálně právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte (např. policie), dále pověřené osoby, školy, školská a zdravotnická zařízení o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv, přičemž tyto jsou povinny mu vyhovět. Dítě má také právo o pomoc požádat bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte (§ 8 zák. č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí)“.(Sexuální agrese, 2008, s. 176) Možnost využití loutek byla legislativně ošetřena zpočátku služebním předpisem - Závazným pokynem Policejního prezidenta, kterým byl stanoven postup pro orgány činné v trestním řízení. Při novele trestního řádu se podařilo prosadit změnu i v § 55a „využívání i jiných dokumentačních prostředků pro trestní řízení“ Práci s loutkami prezentují v literatuře např. Chmelík a kol. (2003) „Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita“, Kovář a kol. (2008) „Sexuální agrese“, Plšková (1995, 1996)“Kriminalistický sborník“. Metodika je součástí výuky v policejních školách a učebních textech kriminalistiky. Články s touto tématikou byly prezentovány také v řadě periodik a odborných časopisů např. AMI REPORT - doc. PhDr. Jana Kocourková, LF UK. Tématu věnovaly pozornost i hromadně sdělovací prostředky. U výrobce loutek je vedena evidence kolik párů již bylo vyrobeno a „kde pracují“. Do letošního roku bylo vyrobeno téměř 300 párů. Není to číslo, které by mohlo konkurovat komerčnímu prodeji. Ale když si uvědomíme, že loutky jsou určeny zejména k dokumentaci trestné a násilné činnosti, není to zanedbatelný počet. Ve školství byl zájem využívat loutky např. při výuce sexuální výchovy. Také děti handicapované bývají často terčem sexuálních útoků a z tohoto důvodu byl zájem o loutky ze škol, které s takovými dětmi pracují. Loutky jsou v krizových centrech, v PPP poradnách na pracovištích OSPODu, v NGO, ale také v Muzeu Policie ČR a v Muzeu hraček. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 254 Pokud bych měla udělat přesný výčet, kdo a na kterých pracovištích s loutkami pracuje, byl by seznam dlouhý. Přece by však bylo vhodné prezentovat dva odborníky, kteří s loutkami pracují od samého počátku a podíleli se i na tvorbě metodiky: Psycholog, soudní znalec a VŠ pedagog doc. PhDr. Jan Lašek, Ph.D., a stejného odborníka v oboru sexuologie prim. MUDr. Růžena Hajnovou. „Jája a Pája“ pracují již řadu let i v zahraničí. Jeden pár je na Floridě, v Holandsku, v Anglii, v Polsku, na Slovensku, ve Francii - vesměs u bývalých kolegů – policistů. Zpětnou vazbu o tom, jak jsou využívány, nemáme k dispozici. Pouze s kolegy ve Francii dochází k výměně zkušeností až do současné doby. Jeden pár si odvezla policistka paní Laborde do Marseille. Na základě zkušeností z výměnné stáže v ČR, se na jejich pracovišti podařilo objasnit sériovou trestnou činnost páchanou na dětech a loutky využívají stále. V rámci účastí francouzských kolegů na zahraniční misi v Afghanistanu, kde se zaměřili na objasňování trestné činnosti páchané na dětech, jsem byla požádána o spolupráci. Bylo potřeba vytvořit loutky, které musely být přizpůsobeny kultuře a zvyklostem v zemi. Dalším požadavkem byl větší počet mužských postaviček „Páji“, neboť v této zemi dochází k nepoměrně většímu počtu zneužívání chlapců než dívek. V důsledku zhoršení celkové situace v zemi byla realizace projektu odložena, a nelze odhadnout, zda bude projekt nakonec realizován. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 255 Využití loutek v praxi Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 256 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 257 Jako autorka projektu jsem si vždy přála, abychom „Jáju a Páju“ nemuseli já, ani moji kolegové používat k demonstraci násilí, sexuálních praktik či nevhodného chování k dětem. Přáním bylo, aby loutky byly určeny spíše k tomu, k čemu mají hračky pro děti být – pro hraní, navázání kontaktu a pocitu bezpečí v neznámém prostředí. Letos dosáhli „Jája a Pája“ plnoletosti. Za 18 let praxe v terénu, kterou mají za sebou, musím konstatovat, že loutky odvedly velký kus dobré práce a pomohly tak usvědčit řadu pachatelů, snížila se možnost viktimizace dětí výslechem a věřím, že mohly napomoct i k netradičnímu způsobu výuky. Domnívám se, že „Jája a Pája“ mohou s pocitem dobře vykonané práce zrekapitulovat práci v minulosti. A s nadějí na stejné výsledky se dívat i do budoucnosti. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 258 Literatura: CHMELÍK, J. a kol., Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, Praha, Portál, s.r.o., 2003, 208 s., ISBN 80-7178-739-6 KOLÁŘ, P. a kol., Sexuální agrese, Praha, 2008, 292 s. Maxdorf, s.r.o., 2008, ISBN 978-80-7345-161-5 PLŠKOVÁ, A., Kriminalistický sborník č. 9, ročník XXXIX/1995, Praha, 1995 MV - Odbor prevence kriminality, Práva dítěte v dokumentech, 1998, Tiskárna MV, p.o., ISBN 80-8521-56-7 Kontakt: PhDr. Alena PLŠKOVÁ Minská 8, 616 00, Brno IMS Brno, Londýnské nám. č. 4 Česká republika [email protected] + 420603211315 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 259 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 260 doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. (CZ) SEXUÁLNÍ VÝCHOVA V EDUKACI SOUČASNÉ ČESKÉ PRIMÁRNÍ ŠKOLY Abstract: Thecurrentconceptof Sex Educationatschool, difficultiesofitsimplementation to education. Research theviewsofstudents on on teachers' preparing to Sex Education, teaching Sex Education. Overviewofactivitiesthat support university teachertraining and furthereducationofteachers. Keywords: Sex education and relationshipsoffamily Czech and primaryschool, school, international context, requirementsforteacherpreparedness, resultsofeducationalresearch, suggestionsforimprovement Na úvod Implementací sexuální výchovy do edukačního procesu žáků mladšího školního věku jako integrální součásti výchovy ke zdraví se navázalo na historický odkaz, který podpořil snahy o její realizaci v primárním vzdělávání od druhé poloviny 20. století. Sexuální výchova v české primární škole získala už v posledním desetiletí minulého století stabilní pozici v primárním vzděláváníobdobně, jako je tomu i v jiných školských systémech v zahraničí. Sexuální výchova je v současné české primární škole součástí komplexní výchovy, má interdisciplinární charakter a její cíle jsou naplňovány prostřednictvím všech vyučovacích předmětů. Navazuje na koncepci sexuální program pro výchovy předškolní v mateřské vzdělávání, škole 2001). (Rámcový Obsahově vzdělávací je sexuální výchovav primární škole vymezena v platných školských dokumentech Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 261 (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005 – dále RVP ZV) prostřednictvím vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět,v tematickém okruhuČlověk a jeho zdraví(RVP ZV, 2005, s. 38 – 43). Sexuální výchova koncepčně pokračuje na vyšších stupních škol, i když je odlišně organizačně začleněna do edukačního procesu (HŘIVNOVÁ, 2010, 2012). Obecně je sexuální výchova koncipována jako součást rozvoje pozitivního lidského cítění a mezilidských vztahů v rámci záměrné cílevědomé (formativní) činnosti učitele i žáka. Sexuální výchova má svůj obecný cíl, a to kvalitní život v partnerství, manželství i rodičovství s akcentem na harmonii biologickou, psychickou, sociální a etickou, a má i své konkrétní cíle, které vycházejí především z věkových a individuálních zvláštností dětí. Edukační proces v primární škole musí vycházet ze širších intencí, v nichž jsou vyvážené složky: etická, vztahová, sociální, emocionální i biologická. Z tohoto důvodu není možné spojovat sexuální výchovu v primárním vzdělávání pouze s tzv. biologizujícími tendencemi, které jsou jednostranně zaměřené (nejčastěji na anatomii a fyziologii člověka, péči o své tělo, problematiku HIV/AIDS aj.). Sexuální výchovu je třeba chápat v intencích pedagogicko-psychologických, protože objektem výchovy je celá osobnost dítěte pro jeho sociální a sociálně sexuální fungování v partnerství, manželství, rodičovství i mezilidských vztazích obecně. Sexuální výchova v mezinárodním kontextu Sexuální výchova musí být pojímána v širších souvislostech a komplexně. Jedině sexuální výchova jako výchova komplexní (JANIŠ, MARKOVÁ, 2007, RAŠKOVÁ, 2008, ROVŇANOVÁ, 2010, aj.) zahrnuje vedle předávání informací i postoje k sexuální morálce a podporu osobnostní autonomie. Komplexní sexuální výchova vštěpuje dítěti morální principy, formuje jeho jednání a postoje k sexuální problematice, rozvíjí Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 262 citovou oblast v návaznosti na jeho budoucí sexuální touhy a potřeby. Nezahrnuje pouze předávání faktů, ale zahrnuje i postoje k sexuální morálce, podporuje osobnostní autonomii a učí schopnosti uspokojit sexuální potřeby. Sexuální výchova má v současných zejména evropských systémech primárního vzdělávání (včetně České republiky) mnoho společných prvků, které lze shrnout do následujících bodů: Sexuální výchova zpravidla patří do povinné součásti vzdělávání v primární škole, nevyučuje se prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu, je implementována do všech vyučovacích předmětů (včetně náboženství). Realizuje se na základě koedukované výuky, při které musí učitel respektovat věkové a individuální zvláštnosti žáků mladšího školního věku a využívat specifické metody, formy a prostředky. Uskutečňuje se pravidelně v průběhu školního roku nebo nepravidelně v blocích (někdy je vymezena konkrétním počtem vyučovacích hodin za dané školní období). Vychází se z předpokladu, že prvotní úlohu v sexuální výchově má rodina. Škola (resp. učitel) může pouze obohacovat, doplňovat, rozvíjet či podporovat správné výchovné působení rodiny a rozhodně musí respektovat její požadavky. Je kladen důraz na požadavek odborné (zejména metodické) připravenosti učitele k sexuální výchově. Na sexuální výchově se podílí řada dalších společenských subjektů (různé organizace, nadace, speciální centra, sítě poradenských zařízení aj.). Při realizaci sexuální výchovy platí principy (tj. určitá pravidla), které nelze podceňovat ani přehlížet. Představují nejzákladnější zásady, které vyjadřují zobecněnou společenskou zkušenost a zvyšují efektivitu výchovy Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 263 ve vztahu ke specifice jednotlivých věkových kategorií dětí (RAŠKOVÁ, 2008). Principy souvisejí s psychickými potřebami dítěte, a proto musíme mít i při sexuální výchově na zřeteli, že dítě potřebuje být především milováno (vyrůstat v atmosféře lásky a být ochraňováno) a akceptováno (projevovat mu pozornost, chválit, vzájemně s ním komunikovat, hodnotit jeho činnost), mít pocit bezpečí (být ochraňováno) a vhodné vzory pro napodobování i ztotožňování. V souvislosti s uplatňováním etických zásad a principů sexuální výchovy při její realizaci v pedagogické praxi by mělo výchovné působení podporovat také sexuální a reprodukční práva, která se týkají jednotlivců i párů a jsou zakotvena v dokumentu Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF – International Planned Parenthood Federation). Dokument pod názvem Charta sexuálních a reprodukčních práv, který byl přijat v roce 1995, formuluje svůj cíl jako podporu a ochranu sexuálních a reprodukčních práv a svobod ve všech politických, ekonomických a kulturních systémech světa. Celkem bylo definováno 12 práv (Charta sexuálních a reprodukčních práv, 1997, s. 13 - 28) z nichž všechna jsou součástí mezinárodních dokumentů o lidských právech. IPPF jako největší světová dobrovolná organizace pro plánování rodiny se snaží zapojit se do světového úsilí a zavést právo do skutečného života lidí. Sexuální a reprodukční práva jsou definována v kontextu lidských práv. IPPF a její členské asociace včetně české Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (dále SPRSV) usilují o dosažení práv zakotvených v Chartě v rámci svých programů i o spolupráci s jinými organizacemi. SPRSV získala od roku 1997 statut plnoprávného členství v Mezinárodní federaci plánovaného rodičovství (IPPF) a plně se hlásí k závazkům, které vyplývají z Charty sexuálních a reprodukčních práv. Podle slov současného vědeckého tajemníka a bývalého předsedy SPRSV Radima Uzla (1997, s. 6 – 7) je důležité, aby se do reálného života lidí Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 264 transformovalo všech 12 uvedených práv, i když by se na první pohled zdálo, že je tento fakt u nás samozřejmostí. Také upozorňuje na problematiku nadřazenosti některých lidí, kteří jako rodiče nadřazují svá práva rodičovská nad základní právo dítěte na pravdivou informaci, což je v rozporu se závěry orgánů Evropského společenství. Sexuální výchova – rodina - učitel V novodobé koncepci platné od školního roku 2007/2008 je sexuální výchova (název z minulého období byl zredukován vypuštěním slova rodinná) opět implementována do systému primárního vzdělávání jako nedílná součást výchovy ke zdraví, která se realizuje od 1. ročníku. Podle RPV ZV její cíle, očekávané výstupy a učivo jsou vymezeny ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět (RAŠKOVÁ, 2006) v tematickém okruhu Člověk a jeho zdraví. Ve školních vzdělávacích programech bylo nutné určit, co se budou žáci učit v jednotlivých ročnících a v jaké formě bude výuka probíhat, protože je učivo podle RVP ZV stanoveno souhrnně pro 1. – 5. ročník základní školy a umožňuje volbu různých forem vyučování. Novodobá koncepce výrazně podporuje integraci učiva i aktivní přístup žáků, jenž mají být na dosažitelné úrovni vybaveni souborem klíčových kompetencí (viz RVP ZV), a tím směřuje k myšlence o využití takových specifických vzdělávacích oblastí forem a metod, v pedagogické praxi. které umožňují Vzhledem integraci k novodobým kurikulárním změnám a všem faktorům, které souvisejí s požadavky na připravenost učitele, nelze pochybovat o nutnosti kvalitní odborně teoretické a metodické připravenosti učitele k sexuální výchově v primární škole. Prvotní úlohu v sexuální výchově má rodina, protože rodiče mají hlavní odpovědnost za výchovu svých dětí. Dobře fungující rodina poskytuje dítěti potřebnou dávku citového zázemí a poskytuje mu důležité Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 265 životní vzory. Řešení problematiky sexuální výchovy z pohledu rodiny je záležitostí jejich svobodné volby. O tom, že důležitost správné rodičovské výchovy má nesmírný vliv pro další život dítěte, nelze diskutovat. I když rodičovskou koncepci sexuální výchovy nelze nařídit, z pedagogického hlediska můžeme na rodiče apelovat, aby nepodceňovali sexuální výchovu a aby se jí nevyhýbali. Každý rodič (stejně jako každý učitel, vychovatel aj.) by měl myslet na to, že dítě žije a bude vyrůstat ve společnosti, ve které by základní, přiměřené a pravdivé informace neměly být nikomu upírány. Prvotní úloha rodiny se v sexuální výchově nepopírá, ale nelze její realizaci ponechat jen na svobodné volbě rodiny. Sexuální výchova musí být odborně garantována vzhledem ke specifickým zvláštnostem dětí mladšího školního věku a nutnosti respektování humanizačních kritérií a etických zásad. I přesto, že sexuální výchova má mít těžiště v rodině, nelze zaručit, že v ní dítě bude získávat (pokud nebude tabuizována) subjektivně i společensky žádoucí vědomosti, postoje a chování z nejširší oblasti sexuálního chování. Úspěšnou sexuální výchovu v primární škole musí podpořit učitel využíváním specifických metod, forem i prostředků, které umožňují zaměřit se na činnostně orientované vyučování (SKALKOVÁ, 2007), a také využíváním principů, které byly vyvozeny aplikací světových zkušeností na české podmínky (společenské, demografické, psychologické) na základě respektování materiálních podmínek a tradic regionu (MELLAN, BRZEK, 1994). Učitel primární školy má mimořádné postavení v edukačním procesu žáků mladšího školního, protože ve výuce zpravidla figuruje jako jediný specializovaný pedagog a jako první začíná formovat žáka (a to nejen v rámci sexuální výchovy) na počátku jeho dlouhé cesty v systému Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 266 školního vzdělávání. Učitelé nejen vychovávají děti, ale také je vzdělávají a předávají jim své znalosti a zkušenosti. Prostřednictvím sexuální výchovy, která představuje dlouhodobé, záměrné, cílevědomé a systematické působení na dítě, které ovlivňuje formování jeho osobnosti (RAŠKOVÁ, 2008 aj.), děti získávají informace, budují si postoje k morálce a k podpoře osobnostní autonomie, seznamují se s morálními principy, způsoby jednání a rozvíjí se jejich citová oblast v návaznosti na jeho budoucí sexuální touhy a potřeby. Učitelé však nemají při realizaci sexuální výchovy žádnou direktivní pozici a měli by respektovat princip spolupráce školy a rodiny při sexuální výchově (JANIŠ, MARKOVÁ, 2007, RAŠKOVÁ, 2008 aj.). Učitel by měl respektovat alternativní světonázorové postoje rodičů, které nejsou v rozporu s principy a normami společnosti. Bez trvalé a koncepční spolupráce s rodinou žáka a současně s akceptováním rodinných světonázorových postojů (s výjimkou asociálně orientovaných) nelze sexuální výchovu zcela bez problémů zvládnout. Učitel v primární škole musí vycházet z předpokladu, že sexuální výchova je určena pro současný i budoucí život žáků, jehož cílem by měl být spokojený život zejména v oblasti partnerské, manželské i rodičovské a který by měl fungovat s principy a normami společnosti. Učitel též zohledňuje fakt, že sexuální výchova musí mít na žáka pozitivní vliv a že její průběh není jednostrannou záležitostí.Učitel navíc musí být schopen předávat žákům informace plánovaně i bezprostředně, naučit je dovednostem v přiměřené míře a adekvátně jejich věku. Učitel by měl být schopen při realizaci sexuální výchovy vytvořit přátelskou atmosféru a takové prostředí, ve kterém panuje příznivé ovzduší a ve kterém se žáci nebudou bát zeptat na věci, jež je zajímají. K dalším důležitým požadavkům patří upozorňovat na nutnost dodržování zejména etických zásad sexuální výchovy, které podporují humanizační aspekty výchovy a kterými se musí každý učitel řídit a seznamovat s nimi své žáky. Jedním z obecných pravidel sexuální Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 267 výchovy je respektování složitosti a pestrosti různých stanovisek, získávání subjektivně i společensky žádoucích vědomostí, postojů a chování z nejširší oblasti. Učitel nemůže zastávat sexuální liberalizaci, protože není možné tolerovat takové projevy, které jsou v lidské společnosti nepřípustné (např. útoky, agrese, zneužití aj.). V rámci klíčových odpovědností (VAŠUTOVÁ 2004 aj.) musí mít učitel (mimo jiné) potřebné znalosti, rozumět problematice sexuální výchovy, znát vyučovací strategie a metody zprostředkování učiva, dále se profesně rozvíjet. s požadavkem Profesionální na úroveň rozvoj znalostí osobnosti učitelů.Protože souvisí učitel tedy není i jen vzdělavatel žáka, ale je také jeho vychovatel, nestačí, aby disponoval pouze potřebnými znalostmi. Učitelovy znalosti pedagogické teorie tvoří s jeho praktickou zkušeností základní pilíř pro úspěšné působení v pedagogické praxi. Na základě uvedených teoretických východisek shrnujeme některé důležité požadavky na připravenost učitele k sexuální výchově (RAŠKOVÁ, 2008, s. 44 – 45): 1. Učitel by měl být osobností zralou, stabilní a klíčovou, která se stává žákovi vzorem pro jeho chování a hierarchii hodnot. 2. Učitel musí mít odbornou kvalifikaci, která vyžaduje profesní znalosti, dovednosti i osobnostní předpoklady. 3. Učitel musí rozumět problematice sexuální výchovy a znát vyučovací strategie i metody zprostředkování učiva. 4. Učitel musí ovládat znalosti o pedagogicko-psychologických zvláštnostech žáků mladšího školního věku a nejen ve vztahu k sexuální výchově. 5. Učitel musí disponovat základními znalostmi o sexuální výchově, proto by měl: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 268 znát koncepci sexuální výchovy v současné primární škole a souvislosti s jejím historickým vývojem, definovat sexuální výchovu a vymezit její základní cíle, znát obsah sexuální výchovy v primární škole, znát etické zásady, sexuální a reprodukční práva, humanizační aspekty sexuální výchovy, vědět, v jakých rovinách probíhá sexuální výchova dítěte, orientovat se v principech, specifických metodách, formách i prostředcích a uplatňovat je při realizaci sexuální výchovy. 6. Z hlediska osobnostních předpokladů a osobnostního přístupu by učitel měl: učit žáky dovednostem v přiměřené míře a adekvátně k jejich věku, komunikovat se žáky otevřeně, srozumitelně, přímo a pravdivě, umět improvizovat, vhodně argumentovat na dotazy a nestydět se, dokázat vytvořit příznivou atmosféru a mít důvěru žáků, ochotně se žáky diskutovat a mít k sexuální výchově pozitivní vztah, nevyhýbat se sexuální výchově a nepřekrucovat, netabuizovat či nezatajovat žákům objektivní poznatky ze sexuální výchovy, vyměňovat si názory o problematice sexuální výchovy s ostatními kolegy. 7. Učitel by se měl dále profesně rozvíjet a rozšiřovat svoji poznatkovou bázi, která patří k důležitým součástem odborné kvalifikace učitelů. Podle ohlasů učitelů z pedagogické praxe vyplývá, že ani v současné době není uplatňování sexuální výchovy v primární škole zcela bez problémů. Současná generace učitelů sama neprošla soustavnou sexuální Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 269 výchovou v systému školního vzdělávání včetně vysokoškolské přípravy na své budoucí povolání, mnozí z nich ani v rodině. Pokud učitelé přiznávají nějaké nedostatky, pak se doposud nedokážou oprostit od různých předsudků, vlastních negativních zkušeností nebo studu. Připouštějí, že jim chybějí osobní zkušenosti z dětství, že někdy neumějí bezprostředně odpovídat na přímé otázky žáků. Přiznávají, že si nejsou zcela jistí ve výběru vhodných metod k daným tématům, nedokážou si často poradit s vymezením vhodných klíčových poznatků pro rozvoj vědomostí, dovedností, názorů a postojů. Přes všechna úskalí učitel musí zvládnout problematiku sexuální výchovy na profesionální úrovni (tj. musí být odborně i didakticky vzdělán a osobnostně připraven). Učitelé jsou v případě svých osobnostních předpokladů (KASÁČOVÁ, 2004 aj.) často determinováni vlastními (z nemalé části negativními) životními zkušenostmi, které jim brání realizovat sexuální výchovu na přijatelné úrovni. Víme, že základy sexuální výchovy dítěte musí garantovat rodina, i když se primární škola jeví jako nejoptimálnější prostředek k dosažení společenských cílů. Problémem je, že jedině dobře fungující rodina poskytuje dítěti potřebnou dávku citového zázemí a poskytuje mu důležité životní vzory. Sexuální výchovu v rodině nelze nijak nařídit ani kontrolovat. I když jí nesmí být popírána prioritní úloha, učitelé si častou kladou otázku, zda je každá rodina opravdu kompetentním místem pro její kvalitní realizaci. Proto by měl být učitel primární školy kompetentním odborníkem, který při sexuální výchově dětí disponuje profesními znalostmi, dovednostmi i osobnostními předpoklady. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 270 Ohlédnutí za pedagogickým výzkumem, návrhy na zkvalitnění připravenosti učitelů Podle výsledků pedagogického výzkumu (RAŠKOVÁ, 2008) které poukázaly na alarmující stav odborné připravenosti studentů i učitelů primární školy k sexuální výchově, vyplynulo, že musí být tato problematika adekvátně řešena. Pro konkrétnější představu předkládáme výběr z některých výsledků prvotního pedagogického výzkumu. Výzkumný soubor (n = 1064) zahrnoval učitele a žáky primární školy, z toho výzkumný vzorek tvořili studenti, kteří reprezentovali nejmladší věkovou kategorii učitelů (stádium přípravy na profesi), učitelé profesně působící v primární škole, kteří reprezentovali mladší a starší věkovou kategorii učitelů, žáci primární školy, kteří reprezentovali hodnotitele svých učitelů, jež byli součástí výzkumného vzorku. Metodami pro získání dat se stal dotazník (CHRÁSKA, 2007 aj.) a nestandardizovaný didaktický test (CHRÁSKA, 2007 aj.), které reprezentovaly empirické metody. Dotazníková metoda byla využita pro získání dat od učitelů i žáků, didaktický test byl využit pro získání dat od učitelů. Anonymní dotazník s testem znalostí pro učitele tvořil celek (tj. každý respondent z řad učitelů současně k dotazníku obdržel test znalostí), který byl uvozen faktografickými údaji o respondentovi. Dotazník pro učitele jsme jako výzkumnou metodu využili pro zjišťování názorů, jak učitelé posuzují svoji osobnostní a odbornou připravenost včetně zkušeností k sexuální výchově. Dotazník obsahoval 38 škálových položek s pětistupňovými posuzovacími škálami Likertova typu. V dotazníku byly položky členěné na posuzování názorů učitelů k jejich: odborně teoretické připravenosti, didaktickým znalostem, nejrůznějším osobnostním předpokladům, posílení učitelské připravenosti v dalším vzdělávání a na VŠ, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 271 zkušenostem z rodiny a ze školního vzdělávání, zhodnocení celkové připravenosti. Didaktický test znalostí pro učitele jsme jako výzkumnou metodu zvolili pro získání dat zaměřených na zjištění úrovně odborných (tj. odborně teoretických a didaktických) znalostí učitelů k sexuální výchově. Šlo o didaktický test kognitivní, monotematicky zaměřený a objektivně skórovatelný. Obsahoval 13 doplňovacích testových úloh, které byly rozčleněny podle zaměření na zjišťování znalostí odborně teoretických a didaktických.Dotazník pro žáky jsme jako výzkumnou metodu použili pro zjišťování názorů, jak žáci hodnotí úroveň osobnostního a odborného přístupu učitelů při sexuální výchově. Anonymní dotazník v úvodu obsahoval faktografické údaje o respondentovi a 13 položek s typem výběrových otázek. S přihlédnutím k výsledkům odborných znalostí k sexuální výchově u všech studentů a mladších i starších učitelů jsme mohli zkonstatovat, že jejich odborná připravenost k sexuální výchově byla nedostačující a že u nich převažovaly neznalosti nad potřebnými odbornými znalostmi. Tento neoptimistický závěr jsme zdokumentovali prostřednictvím níže uvedeného přehledu s celkovými výsledky úrovně odborných znalostí o sexuální výchově, podle kterého bylo patrné, že většina studentů i učitelů obou věkových skupin: 1. nedokázala definovat sexuální výchovu (61,4 %), 2. neuvedla základní cíle sexuální výchovy (69,9 %), 3. nevěděla, která základní témata patří do obsahu sexuální výchovy (52,3 %), 4. nedokázala pojmenovat etické zásady sexuální výchovy (87,8 %), 5. neuvedla sexuální a reprodukční práva (75,4 %), 6. neuvedla humanizační aspekty sexuální výchovy (93,3 %), 7. neznala principy (pravidla) sexuální výchovy (88,8 %), Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 272 8. neuvedla specifické metody při uplatňování sexuální výchovy (78,1 %), 9. neuvedla specifické formy při uplatňování sexuální výchovy (88,4 %), 10. neuvedla specifické prostředky při uplatňování sexuální výchovy (79,3 %), 11. nevěděla, v jakých rovinách probíhá sexuální výchova dítěte (92,1 %), 12. neznala období, od kterého se datuje snaha o zavedení sexuální výchovy do českých škol (91,5 %), 13. neuvedla, kdo má prvotní úlohu při předávání poznatků i vytváření dovedností a postojů k nim (55,6 %). Podle souhrnných výsledků s názory všech studentů, mladších a starších učitelů na jejich odbornou připravenost jsme podle jejich souhlasných odpovědí zjistili, že zhodnotili pozitivněji svoji odborně teoretickou připravenost k sexuální výchově než didaktickou připravenost. Posuzování vlastní odborné připravenosti k sexuální výchově bylo z pohledu všech studentů, mladších a starších učitelů mnohem pozitivnější na rozdíl od výsledků didaktického testu. Studenti, mladší i starší učitelé na rozdíl od pozitivnějšího posuzování vlastní odborné připravenosti tak pozitivně nezhodnotili svoji celkovou odbornou připravenost k sexuální výchově. S tvrzením, zda jsou po stránce pedagogicko-odborné výborně připraveni k realizaci sexuální výchovy, v nejčetnějších odpovědích nesouhlasili. Na druhé straně z hlediska osobnostní připravenosti k sexuální výchově souhlasili, že mají nedostatky. Názory učitelů a žáků na osobnostní přístup učitele při sexuální výchově se lišily. Rozdílnost v názorech učitelů a žáků se projevila v Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 273 převážně pozitivnějším hodnocení učitelů ze strany žáků, s výjimkou posouzení „důvěry“, kterou obě skupiny respondentů zhodnotily bez rozdílu. Při posuzování byli žáci častěji méně kritičtí než samotní učitelé a pozitivněji zhodnotiliosobnostní přístup svých učitelů při sexuální výchově z hlediska studu, ochoty diskutovat, srozumitelnosti při komunikaci, zábran, vytváření vhodného klimatu, pochopení učiva i motivace k němu (využití vhodných metod a forem) a využívání didaktických prostředků. Žáci byli kritičtější než učitelé pouze v těch případech, kdy hodnotili jejich postoje při nezatajování, nepřekrucování a netabuizování objektivních poznatků ze sexuální výchovy, vyhýbání se některým tématům a omezování dotazů. V následujícím textu jsme uvedli některé návrhy, které podle našeho názoru přispějí k podpoře zkvalitnění připravenosti učitelů k sexuální výchově v primární škole. Navrhli jsme implementaci sexuální výchovy do systému vysokoškolského vzdělávání a do různých forem dalšího vzdělávání. Uvedli jsme i jiné možnosti, které podporují zkvalitnění připravenosti učitelů k sexuální výchově v primární škole. V pregraduální přípravě učitelů primární školy lze řešit problematiku připravenosti k sexuální výchově především implementací sexuální výchovy do systému vysokoškolského vzdělávání. Víme, že odborná kvalifikace učitele vyžaduje profesní znalosti a dovednosti v pedagogické, didaktické a psychologické oblasti. Právě odbornou kvalifikaci učitelů k realizaci sexuální výchovy lze zabezpečit na základě pedagogické, didaktické a psychologické přípravy. Proto je velmi důležité, aby byla tato příprava zahrnuta do vysokoškolského vzdělávání učitelů. Pedagogická, didaktická a psychologická příprava vedoucí ke zkvalitnění připravenosti budoucích učitelů k sexuální výchově může být také implementována do vybrané studijní disciplíny nebo může být Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 274 integrována výchovy do mohou několika studijních studenti disciplín. zpracovávat Problematiku prostřednictvím sexuální seminárních, ročníkových nebo diplomových prací a při samostudiu. K dalším možnostem, prostřednictvím kterých můžeme zkvalitnit připravenost budoucích učitelů k sexuální výchově, patří pozorování přímé práce učitelů a vlastní pedagogická činnost v reálném prostředí při vyučování v primární škole. Studenti mohou pozorovat přímou práci učitelů zejména na pedagogických praxích, ovšem za předpokladu, že učitelé budou ochotni ve vyučování realizovat prvky sexuální výchovy. Realita bývá často taková, že se studenti na pedagogických praxích jen velmi zřídka setkávají s možnostmi pozorovat pedagogickou práci, při které se uplatnily prvky sexuální výchovy, protože učitelé často tuto problematiku odmítají prezentovat. Dostatečná vlastní zkušenosts uplatněním sexuální výchovy v podmínkách edukační reality je pro studenty při pedagogické činnosti také velmi důležitá. Jednak proto, aby si mohli v praxi ověřit výsledky znalostní přípravy (odborně teoretické i didaktické) a současně proto, aby na základě své pedagogické činnosti získali zpětnou vazbu od žáků, která jim umožňuje vyhodnotit její úspěšnost. Stejně jako v pregraduální přípravě studentů lze řešit problematiku kvalitnější připravenosti k sexuální výchově její implementací do systému vysokoškolského vzdělávání také v přípravě postgraduální (např. na Pedagogické fakultě problematika sexuální Univerzity výchovy Palackého od v Olomouci, akademického roku kde byla 2006/2007 začleněna do povinně volitelných disciplín u doktorského studijního programu oboru 7501 Pedagogika pod názvem Sexuální výchova v mateřské a primární škole). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 275 Také kvalifikovaní učitelé primární školy, kteří již působí v pedagogické praxi, by měli mít možnost v systému dalšího vzdělávání učitelů na vysoké škole zkvalitnit svoji připravenost k sexuální výchově. Pro učitele primární školy je žádoucí zabezpečit aktivity, které jim pomohou zkvalitnit jejich připravenost k sexuální výchově prostřednictvím zejména různých forem dalšího vzdělávání. Při jejich realizaci je potřeba využít takových aktivit, které umožňují nejen získávat či rozšiřovat odborné znalosti učitelů, ale také dávají prostor k diskutování, ověřování a tréninku. Existuje i řada jiných možností, které mohou přispět ke zkvalitnění připravenosti učitelů k sexuální výchově. Pro jejich úspěšnou realizaci hraje roli především angažovanost a schopnost samotných učitelů (často za podpory vedení školy) zpracovat, zorganizovat nebo předvést takové aktivity, které budou ostatní inspirovat a motivovat k činnosti. Učitelé si mohou předávat zkušenosti při vzájemném hospitování, při realizaci ukázkových hodin s ověřenými metodickými postupy, tvorbou a výměnou příslušných metodických materiálů, diskusemi aj. Učitelé se také mohou zapojit do projektů či programů, které pořádají různé organizace, společnosti, nadace (v minulosti například Sorosova nadace – Healt Education Programm, projekt KALOKAGATHIE, činnost české Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu aj.) Ke zkvalitnění připravenosti učitelů k sexuální výchově výrazně přispívá i sebevzdělávání. Pro zkvalitnění zejména didaktické připravenosti učitelů k sexuální výchově je proto vhodné vytvořit takové publikace s potřebnými informacemi a zejména s důsledně metodicky zpracovanou problematikou, které by umožnily učitelům primární školy získat především ucelené a systematicky uspořádané poznatky a metodickou inspiraci vhodnou pro adekvátní využití v pedagogické praxi (tj. v edukačním procesu žáků mladšího školního věku). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 276 Mezi způsoby, které podporují pozitivní přístup učitelů k sexuální výchově, lze zařadit přesvědčování o nutnosti kvalitní sexuální výchovy v podmínkách pedagogické praxe. Nejen že učitel primární školy musí být schopen předat žákům informace z oblasti sexuální výchovy a naučit je potřebným dovednostem, musí žáky také vychovávat, a to na základě vhodného osobnostního přístupu a při dodržování etických zásad, které podporují humanizační aspekty sexuální výchovy. Proto považujeme za důležité i nadále zveřejňovat význam sexuální výchovy, aby si dosud nezainteresovaní učitelé společně s rodičovskou a širokou veřejností uvědomili nutnost realizace sexuální výchovy u žáků mladšího školního věku. Na závěr Výzkumnými i činnostními aktivitami v oblasti sexuální výchovy se musíme zabývat i nadále, neboť existuje celá řada dosud neprobádaných (tj. neprověřených, nezodpovězených a nezdůvodněných) aktuálních otázek se vztahem k problematice sexuální výchovy v primární škole. Pomineme-li souvislosti dlouhodobé tabuizace s projevy některých nežádoucích osobnostních přístupů učitelů, které mohou negativně působit na realizaci sexuální výchovy, nemůžeme v této oblasti tolerovat absenci vzdělávání učitelů ani úroveň vzdělanosti žáků, která by se také měla stát předmětem dalších badatelských aktivit. Dále je potřeba navázat na již vykonané badatelské aktivity v různých oblastech sexuální výchovy, provést jejich tuzemské i zahraniční komparace a zveřejnit výsledky, které zobrazují aktuální stav problematiky v současnosti. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 277 Literatura: HŘIVNOVÁ, Michaela. Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ ve vybraných krajích ČR s důrazem na oblast sexuální výchovy. In Moravský regionální kongres k sexuální výchově, Safe II, Olomouc 2012. Recenzovaný sborník referátů. Ostrava: Kovář Petr - CAT Publishing, 2012, s. 22-30. ISBN 978-80-904290-7-9 HŘIVNOVÁ, Michaela a kol. Stěžejní aspekty výchovy ke zdraví. Olomouc: UP, 2010. ISBN 978-80-244-2503-0 Charta sexuálních a reprodukčních práv IPPF. Překlad mezinárodního dokumentu IPPF. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 1997. 63 s. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2007. 272 s. ISBN 978-80-2471369-4. JANIŠ, Kamil a Dagmar MARKOVÁ. Příspěvek k základům sexuální výchovy. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 77 s. ISBN 978-807041-621-1. KASÁČOVÁ, Bronislava. Učitelská profesia v trendech teorie a praxe. Prešov: Metodicko-pedagogické centrum, 2004. ISBN 80-8045-352-7. MELLAN, Jiří a Antonín BRZEK. Návrh náplně soustavné sexuální výchovy na základních a středních školách. Učitelské noviny, 98, 1995, č. 22, s. 15 – 19 ač.23, s.11 – 18. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 278 RAŠKOVÁ, Miluše. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu pedagogické teorie a praxe v české primární škole. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. 190 s. ISBN 978-80-244-2077-6. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2005. ISBN 80-87000-02-1. [on-line] Dostupné na WWW: http://www.rvp.cz Rámcový program předškolního vzdělávání. MŠMT ČR – č.j. 14 132/01/22. Praha: VÚP, 2001. ROVŇANOVÁ, Lenka. Výchova k mnaželstvu a rodičovstvu v kontexte školskej reformy. In D. MARKOVÁ (Ed). Sexuality IV. : Zborník vedeckých príspevkov. Bratislava: UK, 2010. ISBN 978-08-223-2960-6. s. 248 – 281. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 2. rozšířené a aktualizované vyd. Praha: GradaPublishing, 2007. 328 s. ISBN 978-80-247-1821-7. UZEL, Radim. Sexuální a reprodukční zdraví. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 1995. VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004. 192 s. ISBN 80-7315-082-4. Kontakt: Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta - Katedra primární pedagogiky Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, ČR e-mail: [email protected] tel.: +420 585 635 107 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 279 doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc. (CZ) STÁVAJÍCÍ LIMITY SEXUÁLNÍ VÝCHOVY Když v roce 1999 na kongresu k sexuální výchově zde v Pardubicích doc. V. Täubner přednesl referát se shodným názvem, netušil jsem, že se k němu po více jak deseti letech vrátím, a to na základě četných poznatků nejen z praxe, ale i z oblasti teorie. Ukázalo se a ukazuje, že existují limity, které nelze překročit a které je nutné plně respektovat. S odpovídajícím odstupem je možné se vrátit ke zmiňovaným limitům a porovnat dobový stav s aktuální situací. V uvedeném vystoupení Täubner (1999, str. 66) prezentoval celkem 4 limity, a to: - formálně organizační Jedná se o rozložení obsahu sexuální výchovy do několika vyučovacích předmětů, a to včetně určitých rizik, že jednotlivá témata vysublimují do prázdna, stejně tak jako připravenost jednotlivých pedagogů na realizaci. - obsahově ideový V 90. letech minulého století se objevil známý projekt autorů A. Brzek - J. Mellan, který vycházel z tzv. Minnesotských tezí. Jednalo o komplexní přístup a ve své podstatě i nesmírně ambiciózní projekt, který nemohl a také nebyl v českém prostředí nikdy plně uplatněn. Zmiňovaný V. Täubner (tamtéž, str. 66) zastával názor, že sexuální výchova jako „disciplína Pedagogiky, by měla být součásti základního obecného vzdělávání učitelů bez rozdílů aprobací.“ - metodický Ve vztahu k obsahovým limitám v rovině metodiky výrazně V. Täubner (tamtéž, str. 68) zdůrazňuje, že sexuální výchova musí respektovat oblast (limity) přiměřenosti, a to: a) k věku dítěte, b) obsahu probírané látky, c) k sociálnímu klimatu a specifické výchovné situaci. - osobnostní a personální Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 280 „Sexuální výchova je velmi specifická výchovně vzdělávací disciplína, která svým obsahem a smyslem kultivuje bazální a silně emotivní strukturu osobnosti člověka.“ (tamtéž, str. 68) V porovnání s vlastním stanoviskem a postojem k lidské sexualitě, prezentuje každý pedagog jinou míru schopnost danou problematiku prezentovat. Pokusme se nastínit možné limity, které pro sexuální výchovu existují v současné době, a to podle jednotné osnovy, která bude zachycovat výchozí stav, aktuální situaci a případně i určitou vizi (trend) možného dalšího vývoje. Obecně platí, že každá výchova má své meze (limity), není jedinečná a že v žádném případě neexistuje žádné univerzální řešení, zvláště pak za situace, kdy demokratické přístupy, otevřenost společnosti jiným vlivům apod. jsou takto nastaveny. Teoretická východiska Sexuální výchova (resp. její předmět) je v úzkém interdisciplinárním propojení na celou řadu dalších disciplín, je nezbytné vnímat i teoretický rozvoj všech „zainteresovaných“ vědních oborů. V případě sexuální výchovy se jedná především o: pedagogiku, resp. teorii výchovy, obecné didaktiku, sexuologii, psychologii, právní obory, demografii apod. Problémem je realita nerovnoměrného rozvoje, dynamiky a aktuální preference jednotlivých disciplín, resp. odborných témat v současném vědecko-výzkumném prostředí. Výchozí stav Na počátku 90. let minulého století došlo k nebývalému zájmu o vymezení základní teorie sexuální výchovy. Došlo k vymezení (definování) sexuální výchovy (Janiš, Täubner, Uzel, Zvěřina aj.). Následně došlo k vymezení cílů sexuální výchovy, principů a motivů k zavádění sexuální výchovy do škol. Současně dochází k realizaci četných šetření, které Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 281 s sebou přinášejí poměrně rozsáhlý empirický materiály. Mnohá z nich obsahují nesmírně zajímavý inspirativní podklad dalšímu šetření, případně k argumentaci s osobami „nepřejícnými“ realizaci sexuální výchovy. (Dokladem jsou četná sdělení na kongresech k sexuální výchově v České republice konanými pravidelně dvacet let v Pardubicích a další.) Aktuální stav V teoretické oblasti dochází sice k deskripci rozličných projevů nejen v behaviorální oblasti, ale i v jednotlivých disciplínách, které úzce souvisí se sexuální výchovou. Dá se objektivně a bez nadsázky konstatovat, že šetření je celá řada, ale chybí zde aktuální témata, k možnému využití využít k argumentaci proti oponentům, a to vysloveně z pohledu případných efektivních výchovných dopadů. Sexuální výchova prezentuje celou řada informací, majících latentní podobu a někdy i celoživotní platnost. To znamená, že objekt si odpovídající informace „uloží“ do paměti a použije v okamžiku aktuálnosti. Může nastat situace, že k tomu nemusí po celou dobu života dojít. Předpokládaný stav Dá se předpokládat, že se bude prohlubovat teoretické poznávání v jednotlivých sférách lidské sexuality, zvláště pak v oboru sexuologie a následně se budou tyto poznatky předkládané medicínskými odborníky předkládat v upravené podobě pedagogické i laické veřejnosti a postupně se budou následovně transformovat do obsahu výuky na základních a středních školách. Pozornost bude věnována sociálně patologickým jevům se sexuálním podtextem. Vzhledem k tomu, že se naprostá většina těchto aktivit realizuje ve volném čase, bude nezbytné dále rozvíjet deskripci nejen poptávky po volnočasových aktivitách, ale zejména pak možnosti uspokojování zájmu. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 282 Limity formálně organizační Limity formálně organizačně předpokládají rozložení obsahu do struktury učebních předmětů na rozličných stupních škol, a to od základní školy až po pregraduální přípravu učitelů a dalších výchovných pracovníků na vysokých školách. Výchozí stav Počátkem 90. let minulého století se sexuální výchova postupně dostávala do popředí zájmu pedagogických pracovníků, a to na všech stupních škol. Rozhodujícím motivem pro daný přístup byla především značně obava z dalšího šíření pandemie HIV/AIDS. Pod vlivem demokratických sil došlo k přirozenému odtabuizování oblasti spojené s lidskou sexualitou. Sexuální výchova se dostala do obsahu výuky budoucích učitelů v rámci pregraduální přípravy. Následně bylo uskutečněno nebývale velké množství metodických kurzů organizovaných povětšinou Pedagogickými centry, ale i jinými subjekty (často v rámci rozličných projektů). pedagogů, kteří Zvláštní prosazovali tlak byl samostatný vyvíjen radikální vyučovací skupinou předmět. Tento „utopistický“ názor se postupně rozplynul. Aktuální stav Dnešní situace kopíruje celospolečenskou situaci, kdy se kolem sexuální výchovy „chodí“ po špičkách. Nejedná se sice o tabuizovanou oblast, ale o oblast, která představuje možný volební program rozličných politických stran (ať s pozitivním, ta i negativním přístupem k expozici sexuálních témat). Předpokládaný stav Dá se reálně předpokládat, že nárůst negativních statistických ukazatelů, zejména neustále narůstajícího počtu jedinců infikovaných Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 283 HIV/AIDS, případně dalších pohlavně přenosných nemocí, ale i sexuálně motivované trestné činností apod., přiměje všechny zainteresované subjekty, aby výraznějším způsobem ovlivňovaly realizaci sexuální výchovy jako jednoho z prostředků primární prevence. Limity metodicko-didaktické V současné době je na „trhu“ téměř nulová nabídka vhodných metodických materiálů pro rozličné věkové kategorie, ale i pro rodiče, v neposlední řadě i pro učitele a výchovné pracovníky. Výchozí stav Lze konstatovat, že se jednalo o jednu z mála oblastí sexuální výchovy, která zaznamenala největší rozvoj. Jednak zde nebylo dostatek metodických námětů a zkušeností, jak optimální metodou dosáhnout cílů, které si sexuální výchova v obecné rovině před sebe klade. Vznikla celá řada metodických příruček (např. Marádová, Šulová, Rašková, Janiš, Täubner aj.), a to jak pro žáky, dospívající, tak i pro pedagogickou veřejnost a rodiče. Výše zmiňovaný autor – V. Täubner – vnímá metodické limity zejména k věkovým a individuálním zvláštnostem jedince, k obsahu a sociálnímu klimatu. Jedná se však o jeden z možných pohledů. Limity metodicko-didaktické zahrnují i otázku kvalitní pregraduální přípravy na pedagogických fakultách, případně na jiných školách umožňujících vzdělávání učitelů (byť v rámci doplňujícího pedagogického studia). Jako zvláštnost zde vzniká plně nedoceněná kampaň peer aktivistů. Aktuální stav Vydávané množství rozličných materiálů (především v tištěné podobě) uplatnitelné v jednotlivých oblastech sexuální výchovy (jako např. antikoncepce, k prevenci pohlavně přenosných nemocí, zvláště pak HIV/AIDS, vztahovým záležitostem, k rizikům střídání partnerství, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 284 prostituce apod.) je poměrně široké spektrum. Podstatně méně je publikací vydávaných především pro učitele a rodiče. Převzaté publikace ze zahraniční provenience postrádají jednu podstatnou záležitost, a to přihlédnutí k specifikaci našeho edukačního prostředí. V oblasti pregraduální přípravy došlo k posunutí přednášených obsahově blízkých předmětů na fakultách z kategorie povinných do povinně volitelných, případně do volitelných. Zde se plně projevuje uplatňování ekonomických hledisek v prostředí vysokých škol (existují výjimky. Dobře je propracován systém přípravy na realizaci sexuální výchovy v prostředí primární a neprimární edukace. (Podrobněji např. Rašková, 2008.) Při realizaci sexuální výchovy nelze vždy uplatnit běžně ve výchovně vzdělávacím procesu používané metody. Zvláště „rizikové“ jsou takové metody, při kterých dochází k oslovování velkých skupin adresátů. Nelze použít ani všechny dostupné organizační formy výuky. Důvodem je odlišná předchozí kultivace jedince v oblasti vědomostí, dovedností a v omezené míře také návyků, ale především odlišný systém hodnot koncipovaných v různých rodinných prostředích. V žádném případě neexistuje skupina (třída) kde by předchozí proměnné si byly velice blízké, v ideálním stavu podstatně shodné. Předpokládaný stav Dá se předpokládat, že sexuální výchova se bude dále zaměřovat na předkládání spíše individualizovaných projektů, a to zpravidla v rámci primární prevence. Je otázkou, do jaké míry bude tvořit součást základních pedagogických disciplín (pedagogicko–psychologického základu) pregraduální výuky učitelů na všech stupních škol. V každém případě je zapotřebí, aby se stala nedílnou součástí pedagogického předmětu teorie výchovy, v ideální představě výchovy k manželství a rodičovství. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 285 Obsahové limity Permanentní rozvoj vědeckého poznání o rozličných oblastech lidské sexuality logicky přispívá k postupnému rozšiřování poznatků předat vhodnou formou dětem a dospívajícím. Může se jednat například o rozličné podoby pohlavně přenosných nemocí, o nových a progresívních nástrojích antikoncepce, odstraňování a vyvracení omylů a mýtů v oblasti sexuálního chování apod. Výchozí stav Předmětem četných diskusí je, co tvoří v podstatě základ (pracovní pole), resp. předmět sexuální výchovy. Nelze opomenout, že už v minulosti byla společnosti předložena ucelená koncepce (Z. Záhoř, 20. léta minulého století), přičemž z historického hlediska tvořil obsah sexuální výchovy obsah, zakomponovaný do tzv. pohlavní výchovy. Obdobně by bylo neobjektivní tvrdit, že v období před rokem 1989 nebyly uskutečněny pokusy o zavedení systému sexuální výchovy, resp. výchovy k manželství zodpovědné a rodičovství, rodičovství. případně Jednalo se ještě o s větším seznámení důrazem na s problematikou pohlavního dospívání, popisu pohlavních orgánů, principu otěhotnění, prevence před pohlavně přenosnými nemocemi a ochrana před nechtěným otěhotněním. Zvláštním obsahovým doplňkem bylo zejména v první polovině minulého století poukazování na nebezpečí onanie, a to jak u chlapců, tak i u děvčat. V druhé polovině minulého století byl velký tlak na omezení pohlavně přenosných nemocí (akce PN realizovaná krátce po druhé světové válce) a v 80. letech minulého století pak hledání efektivní prevence před pandemii HIV/AIDS. Pomyslnou startovací čárou se z teoretického hlediska stal na počátku realizace sexuální výchovy projekt A. Brzek - J. Mellan, tzv. Minnessotské teze (rukověť). Jednalo se v podstatě o aplikaci zahraničních zkušeností do našich podmínek. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 286 Protože se jedná o významný dokument, který upadl částečně v zapomenutí, je v následujícím přehledu lze objevit širokou škálu oblastí, kterou zmiňovaný projekt pokrývá. Témata jsou ještě dále členěna do řady dalších podskupin a diferencována podle věku žáků. 1. Člověk (terminologie, rozmnožování, člověka, anatomie pohlavní pohlaví, styk, láska a fyziologie puberta, pohlavních tělesný heterosexuální, vzhled, příslušnost a orgánů, hodnota zaměření, imunitní systém, hygiena). 2. Vztahy mezi lidmi (rodina, výchova dítěte, funkce rodičů, kamarádství a přátelství, typy přátelství, láska, odpovědnost v lásce, typy lásky, známosti, volný čas, hledání partnera, manželství a trvalé soužití, rozvod, rodičovství, zralost pro rodičovství, péče o dítě, funkce domova, dítě mimo manželství). 3. Osobní dovednosti (morální zásady, hodnotové systémy, řešení problémů, vzory, ideály, odpovědnost, rozhodování, komunikace, vulgarismy, umění dohody, tolerance, asertivita, každý má svá práva, práva dítěte, vyjednávání, hledání pomoci). 4. Sexuální chování (sexualita v průběhu života, dotyky, pohlavní styky, právo na odmítnutí, projevy sexuality v průběhu života, onanie, pohlavní zdrženlivost, pohlavní reaktivita, fantazie, sexuální literatura, sexuální dysfunkce). 5. Sexuální zdraví (antikoncepce, chtěné a nechtěné dítě, potrat, pohlavně přenosné nemoci, HIV/AIDS, způsoby přenosu a ochrana, zneužití dítěte, svěřování se, umění ochrany, plodnost a reprodukční zdraví, drogy, alkohol, kuřáctví). 6. Sex a kultura (sexualita a společnost, veřejné mínění, normy v sexu, pohlavní role, pohlavní identifikace sexualita a zákon, předsudky a diskriminace, různé světové názory a právo na svůj názor, náboženství a sexualita, sexualita a umění, sexualita a sdělovací prostředky, obchod a sexualita). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 287 Celý projekt obsahu sexuální výchovy je pojímán spíše jako doporučení, které učitel na základě principů sexuální výchovy aplikuje v praxi. Vzhledem k tomu, že docházelo k četným diskusím nad obsahem sexuální výchovy, došlo k jisté klasifikaci přístupu k samotnému obsahu, kterou uskutečnila L. Šulová (1998, str. 52 – 57), a to: medicínsko-sexuologický, pedagogický, psychologický přístup k obsahu sexuální výchovy. Aktuální stav Dnes lze konstatovat, že jsme svědky široce pojímané (po obsahové stránce) sexuální výchovy, ale přes zdánlivě pozitivní a optimistické hodnocení, je zde realizace v rámci tzv. Rámcově vzdělávacích programů (RVP), potažmo Školních vzdělávacích programů (ŠVP), které opravňují realizátory (tzn. školy) koncipovat vlastní strategii. Přesto dochází na celé řadě škol k postupnému „vypadávání“ ožehavých témat z obsahu, a to především z obav možných útoků rodičů žáků na školu (známý medializovaný případ na jedné pražské školy, který byl podporován MŠMT). Obdobná situace je i na Slovensku (napr. Marková, 2012, 2008, Lukšík, Marková, 2010 a pod.) Předpokládaný stav Nepochybně dojde (v té nejvíce pesimistické variantě) k postupnému potlačování sexuální výchově v prostředí škol. Dá se reálně předpokládat, že na informovanosti a realizaci se budou výraznější měrou podílet další subjekty výchovy, jako např. masmédia, internetové zdroje a poradenství a individuální nosiče. Naopak se dá reálně předpokládat, že sexuální výchova se bude implementovat do dalších (blízkých) složek výchovy, jako např. výchovy k partnerství, manželství a rodičovství. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 288 Ve vztahu k nežádoucím projevům sexuálního chování (sociálně patologického) získá na významu i koncipování právního vědomí (možná právní gramotnosti) u kategorie dětí a dospívajících. V obsahu Rámcových vzdělávacích programů (RVP) a následně v rámci školních vzdělávacích programů (ŠVP ) je sexuální výchova zastoupena „nevýrazně“. Jen pro ilustraci: termín sexuální – zastoupen v RVP 10x, termín sex ani jednou, sexualita 1x, rodičovství – 2x, manželství – 2x, partnerství – 9x (z toho: 4x ve vztahu partnerství), HIV/AIDS – 2x. To znamená, že obsah sexuální výchovy přejde do opomíjených témat, což ve finální podobě může Závěr: Provedeme-li určité shrnutí předchozích postřehů, pak lze jednoznačně konstatovat, že v současné době jsme svědky stagnace dalšího rozvoje sexuální výchovy jako jedné ze složek globálně pojímané výchovy v prostředí škol a školských zařízení. Současně je si třeba nastínit možnosti dalšího „zpestření“ přístupu k celému problému. Velice málo (neli vůbec) se neřeší problematika vztahu volného času a řešení sexuálních aktivit. Časté prezentování potřeb tzv. efektivního využívání volného času (Janiš, ml., 2009), zdravého způsobu života apod. zahrnuje velmi výrazně partnerské vtahy apod. V neposlední řadě je zapotřebí otevřít oblast sexuální chování, sexuální život a v podstatě i sexuální výchovu u seniorů. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 289 Literatura: BRZEK, A., MELLAN, J. Návrh náplně soustavné sexuální výchovy na 2. stupni základních škol a na středních školách. Praha: Česká škola, 1994. JANIŠ, K. ml. Úvod do problematiky volného času. 1. vydání. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2009. ISBN 978-80-7248-530-7. JANIŠ, K. ml. Vybrané kapitoly z dějin výchovy. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2009. ISBN 978-80-7248-512-3. LUKŠÍK, I. - MARKOVÁ, D. Analysis of the Slovak Discourses of Sex Education Inspired by Michel Foucault. In: Human Affairs : Postdisciplinary Humanities & Social Sciences Quarterly, Vol. 20, No. 1, March 2010, s. 922. ISSN 1210-3055. MARKOVÁ, D. – LUKŠÍK, I. Edukacja sexualna na Slowacji. In Kwartalnik pedagogiczny. Zeszyt tematyczny: Pedagogika seksualna, 2010, no. 2, vol. 216, p. 121-145. ISSN 0023-5938. MARKOVÁ, D. Re -formulovanie konceptu sexuálnej výchovy – príprava na variabili tu sexualít. In Pedagogická revue , č. 1 – 2, roč. 60, 2008, s. 157 – 169. ISSN 1335–1982. MARKOVÁ, D. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012. ISBN 978-80-89148-76-9. ONDŘEJOVÁ, E., KOLAŘÍKOVÁ, M. (2011). Metodické materiály k tématu „Možní ohrožení reprodukčního zdraví dospívajících. In Sborník příspěvků z pracovního semináře „K realizaci sexuální výchovy v základní škole“. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 290 Kolaříková, M., Ondřejová, E. (eds.) Opava: Slezská univerzita v Opavě, s. 29-60. ISBN 978-80-7248-634-2. RAŠKOVÁ, M. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu pedagogické teorie a praxe v české primární škole. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. 190 s. ISBN 978-80-244-2077-6. RAŠKOVÁ, M. 5 otázek k sexuální výchově dětí předškolního a mladšího školního věku. Informativní příručka o sexuální výchově nejen pro studenty, učitele, vychovatele a rodiče. 1. vydání. Olomouc: UP, Pedagogická fakulta, 2007. 44 s. ISBN 978-80-244-1737-0. ŠULOVÁ, L. Trvalé rozpaky nad náplní sexuální výchovy? In 6. Celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Pardubice: SPRSV, 1998, s. 52 - 57. ŠULOVÁ, L. Jak učit výchovu k manželství a rodičovství. Praha: Grada, 1995. ISBN: 80-716-9218-2. ŠULOVÁ, L., FAIT, T., WEISS, P. a kol. Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. 1. vydání. Praha: MAXDORF s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7345-2384. ŠULOVÁ, L., FRAŇKOVÁ, S., MARTÍNKOVÁ, K. Výchova k manželství a rodičovství na základních a středních školách. Praha: Univerzita Karlova, 1995. ISBN 80-7148-071-8. TÄUBNER, V. Limity sexuální výchovy. In 7. Celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: SPRSV, 1999. str. 66 – 68. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 291 Kontakt: Doc. PaedDr. PhDr. Kamil Janiš, CSc. Ústav pedagogických a psychologických věd Fakulty veřejných politik Slezská univerzita v Opavě e-mail. [email protected] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 292 Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. (CZ) SEXUÁLNÍ VÝCHOVA V ČESKÉM ŠKOLSTVÍ JAKO NEDÍLNÁ SOUČÁST VÝUKY VÝCHOVY KE ZDRAVÍ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH Abstract: On the basis of the research "Implementation of teaching health education in primary schools in the Czech Republic", which was still realized at 143 primary schools in the Czech Republic, was found, that the most of primary schools provide separate teaching subject Health Education. Almost 100 % of schools confirm the necessity of maintaining the themes of education to sexual reproductive health. At most schools is this topic taught in Health Education and other subjects. Most of primary schools also negate the experience with parents who would want to eliminate these issues from the school educational program. If schools meet with this experience, it is only in rare cases. About the importance of education in the field of health education and healthy lifestyle is convinced 93% of primary schools representatives, which confirm by the implementation of projects on the theme of health education. Keywords: Health Education, General Educational Programme for Elementary Education, Education for the sexually reproductive health protection. Úvod Oblast sexuální výchovy a výchovy k ochraně reprodukčního zdraví je stále velmi živým a diskutovaným problémem mezi odbornou i laickou veřejností. Přestože žijeme ve 21. století jsou tato témata pro některé jednotlivce velmi tabuizovaná až zapovězená. Stav současného vědeckého poznání podpořený aktuálními výzkumy však jasně dokladuje význam vzdělávání a podpory prevence v oblasti výchovy k ochraně sexuálně Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 293 reprodukčního zdraví (např. Weiss, Zvěřina, 2001; Machová, Hamanová, 2002; Šulová, Fait, Weiss, 2011; Štěrbová, Rašková, Šulová et al., 2012). Jako produktivnější se tedy jeví zamyslet se spíše nad tím, jak, jakou formou, jakými didaktickými metodami či s jakými didaktickými prostředky působit na žáky ve výchovně vzdělávacím procesu při výuce tématiky ochrany reprodukčního zdraví a sexuální výchovy. Přesto je stále nutné věnovat energii „boji“ o ponechání uváděné problematiky v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP), resp. ve Školním vzdělávacím programu (ŠVP). Výuka na základních školách v České republice dle RVP, resp. ŠVP byla zahájena od školního roku 2007/2008 (www.rvp.cz, www.msmt.cz). Jednou ze vzdělávacích oblastí je Člověk a zdraví, kam spadá vyučovací obor Tělesná výchova a Výchova ke zdraví (VkZ). Právě vyučovací předmět Výchova ke zdraví se stává stěžejní disciplínou pro výuku výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví na 2. stupni základních škol. Aby byla zajištěna kvalitní a erudovaná výuka VkZ na základních školách akreditovaly pedagogické fakulty nový studijní obor pro získání učitelské aprobace výchova ke zdraví (Hřivnová, Kopecký, Majerová, 2009). Výše uvedené výzkumného skutečnosti šetření se staly motivem „Realizace pro výuky zahájení Výchovy ke zdraví na ZŠ v České republice“, které má za cíl zmapovat systém výuky na VkZ postoje a na zkušenosti základních s výukou školách témat s výchovy ohledem k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Cíle Hlavním cílem výzkumu „Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ v České republice“ je zmapovat systém výuky Výchovy ke zdraví na Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 294 základních školách v ČR a její postavení ve Školních vzdělávacích programech. Hlavním cílem tohoto příspěvku je zanalyzovat zejména otázky vztahující se k problematice výuky výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví, konkrétně pak zjistit: Zda ZŠ realizují samostatný výukový předmět VkZ a od kdy ZŠ realizují výuku dle Školního vzdělávacího programu. Jaká je časová dotace pro výuku Výchovy ke zdraví na 2. stupni ZŠ. Kdo výuku Výchovy ke zdraví na ZŠ zajišťuje, zda VkZ realizuje aprobovaný učitel. Jaké je postavení jednotlivých tematických oblastí VkZ s důrazem na oblast výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Zda ředitelé ZŠ vnímají nutnost setrvání témat výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví v Rámcovém programu pro základní vzdělávání. Zda mají ZŠ zkušenost s rodiči, kteří požadují eliminaci témat výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví ze Školního vzdělávacího programu. Zdali má význam žáky v oblasti výchovy ke zdraví vzdělávat, zda se tato oblast vzdělávání může projevit celospolečensky (např. snížením morbiditi a mortality na vybraná neinfekční a infekční onemocnění), či je žádoucí pokračovat s edukací v oblasti výchovy ke zdraví i na středních školách a tudíž připravit budoucí učitele v této aprobaci i pro SŠ. Metodika Výzkum „Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ v České republice“ započal v říjnu roku 2011 a probíhá stále. Na jeho realizaci se podílí Centrum výzkumu zdravého životního stylu Pedagogické fakulty Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 295 Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Asociací pro podporu zdraví a výchovy ke zdraví, o.s. V 1. etapě výzkumu bylo osloveno 395 škol z šesti krajů, výzkumu se zúčastnilo však jen 87 škol (Hřivnová, 2012). Do druhé etapy se zapojilo dalších 56 základních škol. Na konci druhé etapy lze tedy hodnotit výsledky získané od 143 ZŠ (celkem osloveno 460 ZŠ) ze 7 krajů v České republice (Tabulka 1). Jako výzkumná metoda byla zvolena metoda dotazníkového šetření. Dotazník byl určený ředitelům ZŠ. Kompletní dotazník obsahuje 22 většinou uzavřených otázek. Pro tuto studii bylo účelově zpracováno 13 položek. Tabulka 1 Charakteristika výzkumného souboru Počet škol Kraj n % Zlínský kraj 65 45,5 Olomoucký kraj 37 25,9 Pardubický kraj 17 11,9 Jihomoravský kraj 16 11,2 Kraj Vysočina 4 2,8 Moravskoslezský kraj 2 1,4 Královehradecký kraj 2 1,4 Celkem 143 100 Výsledky a diskuse Jedním z hlavních záměrů výzkumu bylo zjistit, jakým způsobem je realizovaná výuka Výchovy ke zdraví na ZŠ. Zda jednotlivé ZŠ zařadili do svých ŠVP samostatný výukový předmět Výchova ke zdraví, či zda realizují samostatný výukový předmět pro tuto tematiku avšak pod jiným názvem (např. Rodinná výchova) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 296 anebo zda tato témata vyučují integrované do jiných vyučovacích předmětů. Jedním z impulzů pro to zjištění byla skutečnost, že při výzkumném šetřením realizovaném v roce 2006 uvádělo pouze 29 % oslovených ZŠ, že plánují zavést samostatný výukový předmět Výchova ke zdraví (Hřivnová, 2006). Současné výsledky však ukazují, že samostatný výukový předmět pro tématiku výchovy ke zdraví realizuje přes 90 % zapojených ZŠ, jak ukazuje tabulka 2. Tabulka 2 Výuka tématických oblastí Výchovy ke zdraví na ZŠ Počet škol Výuka VkZ n % Samostatný předmět - VkZ 116 81,1 Samostatný předmět - RV 12 8,4 Integrovaně 14 9,8 Celkem 143 100 V souladu s nařízením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se mělo započít s výukou dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání nejpozději od školního roku 2007/2008. Tento školní rok pro zahájení výuky dle Školního vzdělávacího programu uvádějí oslovené školy nejčastěji (Tabulka 3). Tabulka 3 Realizace ŠVP Realizace ŠVP a tedy výuky Počet škol VkZ n % Před školním rokem 2007/2008 25 17,5 Od školního roku 2007/2008 96 67,1 Po školním roce 2007/2008 20 14,0 Nezodpovězeno 2 1,4 Celkem 143 100 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 297 V aktuálním Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je také uvedena doporučená časová dotace pro výuku Výchovy ke zdraví, a to 2 vyučovací hodiny pro 4 ročníky (6., 7., 8. a 9. ročník) na jeden vyučovací týden. Zajímalo nás, jak tuto časovou dotaci hodnotí samotné ZŠ. Jak je patrné z tabulky 4, cca 60 % vnímá časovou dotaci jako adekvátní, což ale ne zcela koresponduje s výsledky následujícími. Tabulka 4 Hodnocení časové dotace na výuku VkZ dle požadavků RVP (2h/týden/4ročníky) Počet škol Výuka VkZ n % Nadměrná 15 10,5 Dostačující 87 60,8 (raději 21 14,7 (raději 13 9,1 Nedostačující 4h/týden/4ročníky) Nedostačující 3h/týden/4ročníky) Jiná varianta 6 4,2 Nezodpovězeno 1 0,7 Celkem 143 100 Uvedená dotace 2h/4 ročníky/ týden neumožňuje výuku Výchovy ke zdraví kontinuálně po celou dobu trvání docházky žáků na 2. stupeň ZŠ. Znamená to tedy, že záleží na vedení školy a jejím ŠVP, do kterých ročníků uváděný předmět zařadí a zda disciplínu posílí přidělením další vyučovací hodiny (vyučovacích hodin) z tzv. disponibilních hodin. Vzhledem ke skutečnosti, že stanované výstupy a předepsané učivo v RVP ke vzdělávacímu oboru výchova ke zdraví se jeví jako široké (aby byl zajištěn komplexní přístup je nutné výchovu ke zdraví chápat jako multidisciplinární problematiku čerpající poznatky z oblasti medicíny, psychologie, sociologie, demografie, adiktologie, sexuologie, práva, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 298 pedagogiky aj.). Jaká je tedy konkrétní hodinová dotace pro výuku VkZ na ZŠ uvádí tabulka 5. Z ní je patrné, že přes 50 % škol realizuje vyšší než doporučenou časovou dotaci. Z tohoto důvody by bylo možná žádoucí upravit časoprostor pro výuku Výchovy ke zdraví tak, aby umožňoval kontinuitu ve výchově a vzdělávání v oblasti podpory a výchovy ke zdraví v souladu se stanovenými cíli a výstupními klíčovými kompetencemi základního vzdělávání, které žák ve Výchově ke zdraví má jedinečnou možnost získat. Tabulka 5 Počet hodin reálné výuky VkZ dle ŠVP na jednotlivých ZŠ Počet škol Časová dotace n % 0 h/týden/4ročníky 7 4,9 1h/týden/4ročníky 8 5,6 2 h/týden/4ročníky 52 36,4 3 h/týden/4ročníky 52 36,4 4 h/týden/4ročníky 23 16,1 7 h/týden/4ročníky 1 0,7 Celkem 143 100 Pro zajištění kvality poskytovaného vzdělání je vždy dobrým předpokladem aprobovaný učitel. Pro oblast výchovy ke zdraví to platí samozřejmě také, zejména při naplňování afektivních a psychomotorických cílů, které jsou nezbytné pro implementaci zásad aktivního přístupu ke zdraví v osobním životě žáků jak bezprostředně, tak v budoucnu. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 299 Tabulka 6 Aprobace učitele VkZ na ZŠ Počet škol Aprobace učitele n % Aprobace VkZ 10 7,0 Aprobace RV 38 26,6 Třídní učitel 13 9,1 Neaprobovaný učitel 52 36,4 Jiná varianta 29 20,3 Neodpovězeno 1 0,7 Celkem 143 100 Tabulka 6 však dokumentuje předpokládanou situaci, a to, že Výchovu ke zdraví učí aprobovaně cca 33 % učitelů. Tato skutečnost pravděpodobně odráží několik okolností. Jednak pedagogický trh vykazuje deficit aprobovaných učitelů Výchovy ke zdraví, neboť pedagogické fakulty teprve krátce produkují své první absolventy Učitelství výchovy ke zdraví. Současně také neprospívá zaměstnatelnosti těchto absolventů nízká úvazková dotace pro výuku VkZ. A tak je běžnou praxí, že na ZŠ vyučuje VkZ neaprobovaný učitel (nejčastěji vedení škol uvádí aprobovanost pro výuku Tělesné výchovy, Přírodopisu, Občanské výchovy aj.). Jak již bylo výše uvedeno, vyučovací předmět Výchova ke zdraví vychází z řady vědních disciplín a obsahuje tedy široké spektrum specifických tematických oblastí. Kterým tematickým oblastem je věnována nejvyšší pozornost a která tematika bývá opomíjena prezentuje tabulka 7. Z ní je parné, že přes 50 % škol preferuje tematickou vyváženost. Z jednotlivých oblastí pak dominuje problematika výživy a stravovacích zvyklostí (37 %), nejméně je pozornost věnována okruhům pohybu a pohybové aktivity (zde lze předpokládat, že tuto oblast přejímá vyučovací předmět Tělesná výchova) a psychickému zdraví a prevenci stresu (zde si lze položit otázku, zda nemůže být příčina např. v nízké Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 300 profesní profilaci pro oblast psychologie zdraví a bylo by žádoucí tuto domněnku potvrdit následným výzkumem). Problematika reprodukčního zdraví a sexuální výchovy byla jako stěžejní oblast označena přibližně ve 20 %. Tabulka 7 Dominantní oblasti VkZ na ZŠ Počet škol Tématická oblast n % Tématická vyváženost 80 55,9 Výživa a stravovací zvyklosti 53 37,1 Prevence závislostí 51 35,6 mimořádné 42 29,4 První pomoc a události Prevence šikany, agresivity apod. Reprodukční zdraví a 39 27,3 sexuální 31 21,7 výchova Zdraví a jeho rizikové a 27 18,9 20 14,0 prevence 20 14,0 protektivní faktory Pohyb a pohybové aktivity Psychické zdraví a stresu Jiná varianta 2 1,4 V úvodu bylo zmíněno, že začlenění témat výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví bývá důvodem pro polemiku zastánců a odpůrců tohoto tématu do výchovně vzdělávacího procesu na základních školách v České republice (např. diskuse v Senátu na téma Sexuální výchova na školách dne 24. 01. 2012 - www.senat.cz). Jak vnímají nutnost ponechání výuky výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví v RVP a potažmo v ŠVP představitelé oslovených základních škol ukazuje tabulka 8. Jak můžeme vidět, téměř 100 % ředitelů ZŠ je přesvědčeno o tom, že výchova Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 301 k ochraně sexuálně reprodukčního zdraví má v systému základního vzdělávání své právoplatné místo. Tabulka 8 Ponechání témat sexuální výchovy a reprodukčního zdraví v RVP Počet škol Odpověď n % Ano a ještě rozšířit 10 7,0 Ano, ve stávající podobě 120 83,9 Ano, ale minimalizovat někt. 9 6,3 volitelných 4 2,8 témata Ne, jen v rámci předmětů Ne, nepatří to do vzdělávání 0 0 Jiná varianta 0 0 Celkem 143 100 Jakým způsobem, resp. v jakých vyučovacích předmětech je tematika reprodukčního zdraví a sexuální výchovy vyučována mapuje tabulka 9. Výsledky přináší uspokojivé zjištění, a to, že většinou (cca 70 %) se tato tematika vyučuje ve Výchově ke zdraví a současně i v dalších vyučovacích předmětech (nejčastěji byl uváděn Přírodopis a Výchova k občanství). Asi ¼ oslovených ZŠ preferuje výuku problematiky sexuální výchovy a reprodukčního zdraví výlučně ve Výchově ke zdraví. Výchova ke zdraví je tedy opravdu stěžejní disciplínou v RVP pro výuku témat sexuální výchovy a reprodukčního zdraví. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 302 Tabulka 9 Výuka témat sexuální výchovy a reprodukčního zdraví v ŠVP základních škol Počet škol Odpověď n % Plně zakomponované do VkZ 35 24,5 V rámci VkZ a dalších předmětů 99 69,2 V jiných vyučovacích předmětech 6 4,2 věnujeme 2 1,4 náš ŠVP 0 0,0 Jiná varianta 1 0,7 Celkem 143 100 Těmto otázkám se okrajově Tuto problematiku neobsahuje V médiích (např. pořad Máte slovo S Michaelou Jílkovou ze dne 27. 10. 2011 - www.ceskatelevize.cz) se objevovaly informace, že mnoho rodičů nesouhlasí s výukou a výchovou dětí v oblasti sexuální výchovy a reprodukčního zdraví na ZŠ. Zda mají základní školy reálnou zkušenost s rodiči, kteří by požadovali eliminaci těchto témat ze ŠVP mapovala další otázka (Tabulka 10). Většina (73 %) tuto zkušenost neguje, pokud takovou zkušenost zaznamenali (cca ¼), tak ji označují jako ojedinělou, tudíž opět nevyvstává důvod, proč by výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví neměla být součástí výchovně vzdělávacího procesu na základních školách. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 303 Tabulka 10 Zkušenost s rodiči, kteří požadují výuku sexuální výchovy a reprodukčního zdraví vyeliminovat ze ŠVP Počet škol Odpověď n % Ano, opakovaně 1 0,7 Ano, ojediněle 38 26,6 Ne 104 72,7 Jiná varianta 0 0,0 Celkem 143 100 V závěru dotazníkového šetření byly položeny otázky vztahující se k smysluplnosti vzdělávání žáků základních škol v oblasti podpory a výchovy ke zdraví a jejímu možnému vlivu na snížení výskytu řady nemocí vznikajících díky neadekvátnímu životnímu stylu, patologií vznikajících díky rizikovému chování atp. Jak dokladují tabulky 11 a 12, většina ZŠ je přesvědčena o významu edukace dětí v otázkách výchovy ke zdraví (94 %). Většina (70 %) je také přesvědčena, že toto vzdělávání může mít v budoucnu celospolečenský dopad např. na snížení morbidity a mortality na tzv. neinfekční epidemie, čímž by mohlo být naplněno několik stěžejních cílů řady preventivních programů, např. Zdraví 21 (www.szu.cz). Tabulka 11 Význam vzdělávání žáků v oblasti VkZ Odpověď Počet škol n % Ano 135 94,4 Ne 0 0,0 Nedokáži posoudit 6 4,2 Nezodpovězeno 2 1,4 Celkem 143 100 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 304 Tabulka 12 Celospolečenský dopad vzdělávání žáků v oblasti VkZ (snížení civilizačních chorob atp.) Počet škol Odpověď n % Ano 101 70,6 Ne 8 5,6 Nedokáži posoudit 32 22,4 Nezodpovězeno 2 1,4 Celkem 143 100 O tom, zda s edukací pokračovat i u žáků středních škol je pak přesvědčeno cca 60 % ředitelů ZŠ, zbývající většinou tuto skutečnost nedokáží posoudit. Pravděpodobně se lze domnívat, že na středních školách se objevuje v popředí nutnost vzdělávat v profilových vyučovacích předmětech, méně pak v disciplínách všeobecného rozvoje. Tabulka 13 Pokračování ve vzdělávání v oblasti VkZ i na SŠ Počet škol Odpověď n % Ano 82 57,3 Ne 11 7,7 Nedokáži posoudit 48 33,6 Nezodpovězeno 2 1,4 Celkem 143 100 Závěr Cílem výzkumu „Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ v České republice“ bylo zmapovat systém výuky Výchovy ke zdraví na základních školách v ČR a její postavení ve Školních vzdělávacích programech. Hlavním cílem tohoto příspěvku bylo zanalyzovat zejména otázky Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 305 vztahující se k problematice výuky výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Na základě výsledků výzkumu provedeného na 143 základních školách v 7 krajích České republiky lze konstatovat, že: Většina ZŠ realizuje samostatný výukový předmět Výchova ke zdraví. Přes 50 % škol uvádí vyšší hodinovou dotaci VkZ než je dáno RVP. Aprobovaní učitelé VkZ (RV) vyučují v 30 %. Téměř 100 % škol potvrzuje nutnost zachování témat výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Většina škol tuto tematiku vyučuje ve VkZ a VkZ a dalších předmětech. Většina základních škol také neguje zkušenost s rodiči, kteří by požadovali eliminaci těchto témat ze Školního vzdělávacího programu. Pokud školy tuto zkušenost uvádějí, tak pouze v ojedinělých případech. O významu vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví a zdravému životnímu stylu je přesvědčeno 94 % zástupců základních škol. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 306 Literatura: HŘIVNOVÁ, M. Aktuální požadavky základních škol na oborovou připravenost učitelů ve výchově ke zdraví. In Aktuální požadavky základních škol na oborovou skladbu učitelské přípravy. Sborník příspěvků z pracovního semináře. Olomouc: Votobia, 2006, s. 53 – 56, ISBN 807220-285-5. HŘIVNOVÁ, M. Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ ve vybraných krajích ČR s důrazem na oblast sexuální výchovy. In Moravský regionální kongres k sexuální výchově, Safe II, Olomouc 2012. Recenzovaný sborník referátů. Ostrava: Kovář Petr - CAT Publishing, 2012, s. 22-30. ISBN 97880-904290-7-9 HŘIVNOVÁ, M., KOPECKÝ, M., MAJEROVÁ, J. Výchova ke zdraví v přípravě učitelů sekundárního vzdělávání na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. In Antropologicko-psychologické aspekty zdravého životního stylu v olomouckém regionu. Recenzovaný sborník z mezinárodní vědecké konference II. olomoucké dny antropologie a biologie Olomouc: Univerzita Palackého, 2009,s. 13-19. ISBN 978-80-244-2454-5. MACHOVÁ, J., HAMANOVÁ, J. Reprodukční zdraví v dospívání. Praha: H&H, 2002. ISBN 80-86022 ŠTĚRBOVÁ, D., RAŠKOVÁ, M., PROCHÁZKA, I., PROUZOVÁ, Z. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup: medicína, psychologie, pedagogika, právo, demografie. Ostrava: Kovář Petr - CAT Publishing, 2012. 235 s. ISBN 978-80-904290-5-5 ŠULOVÁ, L., FAIT, T., WEISS, P. Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Praha: Maxdorf, 2011. ISBN 978-80-7345-238-4 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 307 WEISS, P., ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-558-X. Máte slovo s Michaelou Jílkovou - Sexuální výchova (27. 10. 2011). Cit. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-mjilkovou/211563230800034/video Odborníci diskutovali v Senátu na téma Sexuální výchova na školách (24.01.2012) – tisková zpráva. Cit. http://www.senat.cz/zpravodajstvi/zprava.php?id=1035 www.msmt.cz www.rvp.cz www.szu.cz www.mzcr.cz Kontakt: Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. Žižkovo nám. 5 774 00 Olomouc Czech Repuplic email: [email protected] tel.: 00420 585 635 512 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 308 Drª. Joana Sousa (PT) SEXUALITY EDUCATION IN PORTUGAL Abstract: Sex Education in Portugal was always a process well-marked by advances and retreats, discussions, polemics and controversies. Since the sixties we fought in a constant battle to achieve an adequate, consistent, and effective formal sexuality education in schools. Sexuality Education is not only a recognized sexual and reproductive right but is also a part of the education process, which initiate doubtless in the beginning of our life as human beings. Portuguese orientation for Sexuality Education includes ethical values, main objectives, themes, methodologies and specific orientation to implement Sexuality Education in the schools. However SE it’s not a consistent practice in Portuguese schools yet, and the monitorization and evaluation still fail. Key Words: Sexuality education in Portugal, sexual and reproductive health and rights, aims on sexuality education, pedagogical material A Sexual and Reproductive Rights Approach We should never think about Sexuality Education without thinking about the human rights, specifically in their Sexual and Reproductive content. Without an appropriate Sexuality Education, we cannot be able to guarantee these rights, we cannot work on the accomplishment of the Millennium Goals, and we will be far from guarantee even all the human rights for men and women in an equal way. Mainly, Sexual rights include the right to information, education and knowledge related to sexuality; the right to be free of discrimination, oppression, abuses and violence; the right to be free of sexual problems (that are avoidable) and risks which Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 309 means, the right to sexual health, and the right to freely express and decide about the behaviours and relationships that one wishes to be involved or not involved. It is in this context that we must understand sexuality education, as one of our sexual rights and also as the major condition to fulfill the other important rights, assuming a holistic concept of sexual health, and general health. A brief History of Sexuality Education in Portugal School sexuality education started in Portugal in the sixties when progressive catholic priests decided to approach these issues in the context of the Religious Education classes. In the eighties, was approved the first law on sexuality education (Law 3/84), however in practice, the activities in schools were held by external elements such as APF members and some health professionals. The involvement of teachers was rare. In the nineties, because of AIDS, school sexuality education became part of the vertical programs of the Ministry of Education (trough the PPES - Programme for Health Education and Promotion, and the Health Promoters Schools National Network). During these decades, despite a law that recognized Sexuality Education as an important part of education and school competence, sexuality education didn’t have an adequate treatment in the schools and a legal regulation, however, regardless of the pilot experience done during the late nineties ( in five Portuguese schools), in the year of 2000 was published a document that defined the major guidelines that Sexuality Education should consider, independently of the education agent evolved. These guidelines established a group of items comprising Sexuality Education agents, types, objectives, ethic values and implementation. In this context, the parliament approved a new law (Law 120/99) and the first Sexuality Education Guidelines (produced in the framework of this pilot experience) were published in 2000 and disseminated in all the Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 310 Portuguese schools. Sexuality Education becomes like this, as part of the language of the School system - not only of external elements to schools. Teachers and schools start to be involved on Sexuality Education. However, in the first year of the new century, this process was stopped by a new conservative government. After 2005 (with a socialist government and a left majority) new progresses have been done through the existence of a Task Force on Health Education and Sexuality education. During these years, thousands of hours of teacher training were made, Parenting and youth clarification, sensitization and counseling were done, but mostly by agents outside the school (NGOs, Health department, youth and student associations among others). In 2009, with the approval of the Law 60/2009, sexuality education becomes a mandatory matter on school programs and was integrated in the health education program that comprises four areas: sexuality, nutrition, drug abuse prevention and violence prevention, and defined minimum issues and organizational rules for the implementation of Sexuality Education, the constitution of work teams inside the school. There is now a double context of school sexuality education – by one hand, Sexuality Education is part of the health education, in the other hand, Sexuality Education is part of citizenship education. Sexuality education stills a polemic issue Sexuality Education is about values, even in its more medical approaches. Sexuality Education has to do with the moral education of children and youth and, we live in a diverse society, and for a part of it, namely the religious organizations, the expression of sexuality in children and youth, continues to be denied, and abstinence is the central value on sexuality to be promote. For them, talking about sex and sexuality is a really dangerous thing and working on sexuality education is often Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 311 confused with inducing sexual experiences, giving too much or inappropriate information, to teach who to make sex, or to contradict the family values. These are some of the misconceptions that negatively affect the perceptions about Sexuality Education and create a lot of limitations in their adequate implementation. In Portugal, as in other countries, sexuality education was always an issue of public debates and controversies, well marked by advances and retreats, political and social discussions and disagreements. Sexuality Education has been supported by professionals, NGOS, liberal politicians and decision makers, students' associations and parents’ confederation. For these agents, school is a very important setting to promote healthy life styles, to avoid health problems ( like unintended and teenage pregnancies, STD, but also drugs consume or obesity) and to promote citizenship ( on equal rights, human rights and avoiding violence/ sexual violence and violence based on gender issues). However, in addition, Sexuality Education has been attacked and often stopped by conservative and religious groups and political forces. For these groups, especially those more conservative and religious groups, only families and not the schools have the right to moral education of their children. Among these groups, sexuality should not be approached by the school. In this context, many decision makers, school boards and teachers often feel insecure and see Sexuality Education as a possible source of problems avoiding it and trying to ignore her existence and importance. However, excluding these most conservative groups, a big part of parents already agree with the Sexuality Education in the school (especially in a preventive approach) because they feel they are not able to do it, or feel embarrassed, and also because they believe that young people really need this kind of approach. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 312 Sexuality Education Aims in Portugal The Portuguese law and the guidelines that orient Sexuality Education Intervention, define as Principal Aims: To value sexuality and affections in the context of personal development, respecting the pluralism of conceptions that exists in the Portuguese society; To develop skills that may promote safe and informed choices in the field of sexuality; To reduce the negative consequences of the risky sexual behaviours, such as unintended pregnancies and STIs; To strength the capacity of protection against all forms of sexual abuses and exploitation; To promote the respect of the differences between people, namely those in the field of sexual orientation; To promote a responsible and informed sexuality; To promote gender equity; To understand the scientific biological mechanisms of human reproduction; To eliminate behaviours based on sexual discrimination, or sexual and gender violence. How is Sexuality Education organized in schools? Duration: The time dedicated to Sexuality Education must be adapted in each educational level and each school class, with the fulfilling a minimum of 6 hours/year in the 1st and 2nd grades and a minimum of 12 hours/year in the 3rd and secondary grades. Context: Sexuality Education classes are part of the Citizenship Education (specifically in the three first levels), and must be distributed by the several school subjects (in all grades, especially on Secondary grade) Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 313 or in not academic time, according to a plan that is produced and approved. Some of the themes of Sexuality Education also make part of occasional activities like seminars, expositions or film series. Sexuality Education is part of a wider Health Education project which includes 4 areas – sexuality, nutrition, drugs prevention and violence prevention. Each school must integrate a Sexuality Education project in its general school educational project. Each school has to nominate a teacher with specific training or experience and the necessary logistic conditions to coordinates this Health Education programme. This teacher and the school have to organize a work team with an adequate dimension, availability and training for the implementation of this programme with each class group and this team has to establish a Sexuality Education programme, together with the coordinator, and will be nominated a responsible among the class teachers. The regulation of Sexuality Education also demands the organization of a cabinet for information and guidance in each school (or schools grouping), just as the establishment of the necessary partnerships with the local health services and NGOs. Portuguese Schools must also, ensure the training of their Sexuality Education teams and provide adequate pedagogical materials. Despite these adequate legal demands we know that these processes are not being performed in a consistent and efficient way in all the Portuguese Schools, however we have some evidences that a considerable number of schools are implementing some actions and activities and some schools have good experiences and good practices on Sexuality Education Projects. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 314 What was (and is) APF role along these years of implementation of Sexuality Education in the schools? Portuguese APF (Planned Parenthood Association) is a National NGO with the mission of helping people to do free and responsible choices in their sexual and reproductive life, with regional representation through Regional offices (APF North, APF Lisbon, APF Center, APF Alentejo, APF Algarve and APF Madeira), that guarantee for one side the central cooperation with the legal and administration decision makers (trough the advocacy and technical support) and for the other hand the proximity work with the schools, teachers and local platforms or organizations (just as parents associations, and social and health care centers). Portuguese APF is also recognized as a major organization in the field of sexual and reproductive health and rights and in the specific field of sexuality Education and had a principle role in the evolution of Sexuality Education in Portugal. In this context, Portuguese APF complies her mission and main objectives on Sexuality Education through: Collaboration on the preparation of Sexuality Education Guidelines (2000), and in different books and manuals about sexuality education, as well as in different kind of papers and positions related to Sexuality and sexuality education; Sexuality Education Guidelines – 2000 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 315 Providing different levels of consultation related with decision making process due to Sexuality Education and with technical support; Developing and implementing several certified types of Teachers Training on Sexuality Education, values, citizenship, gender equality, and project conception and implementation, along the country; Providing Technical support on Sexuality Education and adequate pedagogical materials, to the elaboration of school projects and activities; Creating and disseminating several types of pedagogical materials and technical articles on Sexuality Education, as well as scientific and technical publications and newsletters on sexuality and sexuality education. Sexuality Education Pedagogical Materials Pedagogical Kits Contraceptive Kits Technical Publications Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 316 Brochures, leaflets and postcards Creating the Sexual and Reproductive Site on the World Wide Web, with technical information on sexuality, sexual education, health and sexual and reproductive rights, and on line resources and materials on sexuality education (see www.apf.pt); Intervening on Sexuality Education with different publics within the projects inside and outside school – During 5 years, APF had a contract with the ministry of Education to develop a lot of activities directed to young people (as direct public), teachers, parents and other school personal (as strategic public) on Sexuality Education. After this period, almost the affected schools had ongoing Sexual Education activities or projects. APF still work directly with these publics in the context of different projects running regionally (with Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 317 specific finance) and trough the cooperation with other NGO’s and schools; Providing training and discussion initiatives like national and regional seminars, meetings and interchanges on sexuality and sexuality education; Creating a Youth Group on APF, to work on a peer education approach; Offering specific services for young people, through the attendance services on regional offices and other youth friendly spaces, and also through mail and telephone (under the project “Sexuality on the line” and trough regional offices contacts). Sexuality Education of Portuguese Youth - Main conclusions In the year of 2009, together with the Social Sciences Institute, APF started an evaluation of the attitudes and behaviors of 2621 Portuguese youth related to Sexuality and sexuality education as well as parents, school and teachers’ importance and roles on sexuality education. This study covered 2621 youth with 15 to 18 years hold, from 62 Portuguese schools located along the national territory. Despite the limitations of this kind of study, some important conclusions highlights: The results revealed that girls and boys choose more frequently their peers to talk about sexuality, in second place mothers, than boyfriends/girlfriends, teachers, fathers and health professionals. Those participants that demonstrate better Sexuality Education levels also reported better knowledge and skills about sexuality, delayed Sexual Initiation, more positive and rewarding experiences on Sex life, Adoption of preventive behaviors and a greater ability to look for help when needed. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 318 Conclusion The implementation of SE in Portugal already had some Achievements, like: Appropriate legislation on School Sexuality Education Elaboration and dissemination of the guidelines for SE The positive evaluation of the impact of SE Creation and dissemination of pedagogical materials for SE Teacher training on SE However, there still a lot to do and to pursue: Sexuality Education is heavily dependent on political measures and political changes; We are now in Portugal facing a severe Moment of austerity that is bringing a lot of changes inside the schools and is producing in all working classes a feeling of dissatisfaction and lack of motivation and teachers are heavily affected for these measures; Sexuality remains a controversial theme what is not necessarily a limitation, it is more a fact or a condition that determines the implementation of sexuality education; Complex autonomy model of of the school school organization in the which recognizes implementation of the Sexuality Education, that represents a threat to the effective implementation of Sexuality Education, in a consistent way, even because if the school administration thus not values the Sexuality Education, will not invest in resources, even human resources (one of the teacher complains is that they don’t have any time to work properly with their students on Sexuality Education or other health themes because they have an extensive program to fulfill); Absence of teacher training during their academic course – It still not integrate the basic curriculum of the teachers, what is nowadays Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 319 inappropriate, considering the legislation and the orientations of the implementation of Sexuality Education; Lack of research and difficult assessment and monitoring Sexuality Education, due to the lack of time, the lack of money and the specifications of the theme. A long road as been traveled, many achievements were accomplished; however a long way is still waiting for us. Despite the favorable conditions to implement Sexuality Education, there still a set of limitations that difficult or delay the process all the time. That’s the reason why it still so important to keep going on the discussion, on the reflection and on the creation of new methods, materials and work strategies. The new school year as just began, well marked by a lot of austerity measures (with retreat of finance support) and rationalization of human and material resources that may represent a retreat of the implementation of school sexuality education. Fortunately, there are still a lot of well intended and concerned teachers and schools teams that we believe that will continue working in this field on behalf their students’ health and rights. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 320 Bibliographies: ASSOCIAÇÃO PARA O PLANEAMENTO DA FAMILIA, Kit’s Pedagógicos de Educação Sexual 1º Ciclo, 2º Ciclo, 3º Ciclo e Secundário, Lisbon, APF, 2009 INTERNATIONAL PLANNED PARENTHOOD FEDERATION, Sexual rights: An IPPF declaration, London, IPPF, 2008, 1-36 LOPES, NUNO, O próximo passo ou a hora de escolher o futuro, Educação sexual em rede, nº6, Lisbon, APF, 2010, 4-20 MARQUES, ANTÓNIO; PRAZERES, VASCO; Educação sexual em meio escolar – Linhas orientadoras, Lisbon, Ministry of Education, Ministry of Health, APF, CANRNEPS, 2000 MATOS, INÊS, Considerações sobre um projeto de intervenção em saúde sexual e reprodutiva, Educação sexual em rede, nº7, Lisbon, APF, 2011, 5-8 PACHECO, JOSÉ; GOMES, MANUEL; Educação sexual nas escolas-parecer, Lisbon, National Councel of Education, 2005 VILAR, DUARTE, Novos contextos para a educação sexual, Educação sexual em rede, nº4, Lisbon, APF, 2008, 1-3 VILAR, DUARTE; FERREIRA, PEDRO; DUARTE, SARA; A educação sexual dos jovens portugueses, Educação sexual em rede, nº5, Lisbon, APF, 2009, 4-53 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 321 Contact: Master Joana Sousa Fonte de Boliqueime,110 8100 – 069 Boliqueime APF Portugal Portugal (PT) [email protected] 00351289863300 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 322 PaedDr. Lenka Rovňanová (SK) SEXUÁLNA VÝCHOVA V KONTEXTE ĽUDSKÝCH PRÁV - PRÍKLAD DOBREJ PRAXE36 Abstract: The paper presents details of an example of good practice in improving the provision of sex education in primary and secondary schools in Slovakia through the assumptions and results of the project "Sex education in the context of human rights," which successfully conducted Slovak Family Planning Association in the turn of 2011 / 2012th . The project emphasizes the importance of professional and personal preparedness of teachers in the area of competence of equipment for the successful implementation of school sex education from a holistic human rights approach. Key words: sex education, good practice, human rights, teacher competencies, problem areas in sex education Už niekoľko rokov konštatujeme fakt, že problematická realizácia systematickej a modernej sexuálnej výchovy (SXV) v našich školách, podobne ako v českých (M. Rašková, 2008, M. Hřivnová, 2010) naďalej pretrváva a očakávaný posun k jej modernejšej podobe, reflektujúci potreby meniacej sa spoločnosti a konceptu detstva našich detí a mládeže je zatiaľ nemožný. Postoje kompetentných ministerských zamestnancov/kýň sú nekompromisné. Podľa nich je SXV ako súčasť výchovy k manželstvu a rodičovstvu spracovaná dostatočne a ani v kontexte školskej reformy a deklarovaných problematických oblastí v 36 Príspevok je výstupom riešenia grantového projektu VEGA 2/0015/12: životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k osobnej a spoločenskej prospešnosti. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 323 správaní sa detí a mládeže v slovenských školách v oblasti sexuality, nevyžadujú žiadne oficiálne zmeny. Ani existujúce učebné osnovy výchovy k manželstvu a rodičovstvu sa neaktualizujú, nereflektujú spoločenské zmeny a s nimi súvisiace "novo vynárajúce sa potreby" (NPD) našich detí a mládeže, na ktoré poukazujú autorky národnej prieskumnej štúdie (T. Piovarčiová et al, 2010). Nereagujú ani na odporúčania Svetovej zdravotníckej organizácie a UNESCO v tejto oblasti pre európsky región. Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu poukazuje na slobodu škôl pri tvorbe školských vzdelávacích programov, do obsahu ktorých môžu školy zaradiť sexuálnu výchovu aj ako samostatný predmet s minimálnou časovou dotáciou 0,5 hod/týždenne v rámci využívania voliteľných hodín z rámcového učebného plánu príslušného Štátneho vzdelávacieho programu. Takýto prístup však podľa nášho názoru neumožňuje komplexnú SXV aspoň vo vymedzenom spoločnom obsahovom minime sprostredkovať všetkým deťom, keďže nie je súčasťou štátneho vzdelávacieho programu. Otázka - aké je spoločné minimum SXV? Odpoveď – v súčasnosti sa to nedá definovať, pretože voľba obsahu SXV je učiteľovou/kinou voľbou a každý/á z nich k tomu pristupuje vlastným spôsobom. Existujú aj takí, ktorí SXV úplne ignorujú. Kritici spoločného minima SXV argumentujú tým, že jeho existencia je nemožná kvôli hodnotovej rôznorodosti žiakov/čok a ich rodičov. Napriek tomu pripúšťajú určité spoločné minimum pre každé dieťa, aby bolo schopné vyhnúť sa rizikám, ktoré môže sexuálny život priniesť. Z ľudsko-právneho hľadiska to vnímame ako problém. Východiskom pre tvorbu našich aktuálnych štandardov v zmysle spoločného minimálneho obsahu by mali byť štandardy pre sexuálnu výchovu spracované Federálnym centrom pre zdravotnú výchovu na úrovni WHO/SZO a UNESCO (WHO Regional Office for Europe and BZgA, 2010). Manuál poskytuje rámec pre tvorbu štandardov na národných úrovniach v oblasti sexuálnej výchovy. Rešpektovanie jeho odporúčaní by Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 324 predstavovalo kompromis medzi náboženským presvedčením rodičov a právom dieťaťa na informácie. Nezanedbateľným zdrojom informácií pri ich tvorbe na Slovensku by mohli byť výsledky vyššie spomínanej národnej prieskumnej štúdie o "novo vynárajúcich sa potrebách" detí a mládeže na Slovensku. Tie sú definované ako „...skupiny voľne prepojených výziev, príležitostí, udalostí, problémov a hrozieb, ktoré sa týkajú celkového rozvoja detí, s ktorými sa však dnešné deti, ani deti v minulosti vo svojej spoločnosti doteraz nestretli, prípadne, ak sa v minulosti aj vyskytovali, ich výskyt sa výrazne zvýšil “ (Nico van Oudenhoven – R. Wazir, 2006, s. 33). Týmto termínom teda označujeme situácie, príležitosti, problémy, javy a trendy ovplyvňujúce život našich detí v posledných desiatich rokoch, ktoré nie zaoberajúcej sú sa súčasťou pedagogickej edukáciou a ani rodičia, a psychologickej pracovníci/čky literatúry odborných inštitúcií, vrátane škôl, poskytujúcich deťom starostlivosť, ich často nevedia identifikovať, ani na ne adekvátne reagovať. Chýbajú nástroje na ich analýzu a adekvátnu reflexiu. U nás sa tejto téme cielene, v kontexte výskumných zistení, nevenujeme, resp. ak áno, tak nesystematicky a veľmi málo. Zároveň v monitorovacích metódach absentujú potrebné filtre na zachytenie nových trendov v meniacom sa koncepte detstva našich detí. Autorky štúdie pri identifikácii NPD vychádzali z analýzy aktuálnej situácie detí na Slovensku vo viacerých oblastiach, z ktorých vyberáme hlavne nasledujúce tri: oblasť vnímania "inakosti" mládežou – v SR stále pretrváva nedostatočná informovanosť o migrantoch, utečencoch, ľudí bez domova; negatívne sú vnímaní Rómovia vo všetkých vekových a vzdelanostných kategóriách, homosexualita a LGBT sú stále tabuizované a oveľa významnejšie ako negatívne postoje k homosexualite, sa javí absolútna neinformovanosť mladých ľudí o tejto téme. Ďalšou oblasťou NPD, ktorá si zasluhuje zvýšenú pozornosť sú problémy v oblasti dodržiavania ľudských práv najzraniteľnejšej skupiny detí a mládeže – Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 325 znevýhodnené deti. Najhoršia situácia je u detí s kombináciou etnického a sociálneho znevýhodnenia (deti z marginalizovaných rómskych komunít). Samostatne identifikovanou oblasťou prieskumu bola oblasť detských práv – pravidelný monitoring a hodnotenie pokroku pri implementácii Dohovoru o právach dieťaťa v súčasnosti plní Slovenské národné stredisko pre ľudské práva Zaujímavý pohľad na uplatňovanie a tiež verejný ochranca práv. práv detí na Slovensku očami dospievajúcich detí ponúka výskumná sonda P. Guráňa a J. Filadelfiovej (2009), skúmajúca základné otázky detských práv, informovanosť o nich a niektoré aspekty ich uplatňovania. Výsledkami prieskumu a tiež reflexiami účastníkov/čok vzdelávacích aktivít v rámci projektu opísaného nižšie boli najčastejšie pomenované javy: malá angažovanosť rodičov pri výchove detí, nárast agresie - aj v oblasti sexuality, príležitosti a ohrozenia IKT a vplyv médií (aj v podobe sexualizovaného kybernásilia), nedostatočne efektívne spôsoby výchovy a vyučovania v škole (aj v oblasti absentujúcej sexuálnej výchovy), príležitosti a problémy trávenia voľného času detí, tlak na výkon a úspešnosť detí a negatívne dôsledky súčasného životného štýlu na zdravie detí. Opakovane pomenovanými javmi sú nárast násilia a strach z neho (objavuje sa sexualizované násilie medzi deťmi v školách), rozširovanie závislostí, zmeny v štruktúre a živote rodiny, zviditeľnenie domáceho násilia a potreba posilnenia výchovnej funkcie školy. Učitelia/ľky z praxe deklarujú nedostatočné možnosti svojho ďalšieho vzdelávania v oblasti rozvíjania a zdokonaľovania profesijných kompetencií v oblasti sexuálnej výchovy. V zhode s výsledkami štúdie pomenúvajú aj pedagogickí/é a odborní/é zamestnanci/kyne škôl, školských a poradenských zariadení mnoho spoločných problémových oblastí, z ktorých analyzujeme tie zapadajúce do kontextu SXV: Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 326 Uplatňovanie Dohovoru o právach dieťaťa V súvislosti s rovnosťou šancí sú jednoznačne diskriminované rómske deti, deti zdravotne či sociálne znevýhodnené, deti z nefunkčných rodín a deti žijúce v detských domovoch. Časté je šikanovanie, agresívne správanie sa detí a ich vzájomné vylučovanie (ak sú iní). Hovoríme aj o strate súkromia spočívajúcej v ľahkej dosiahnuteľnosti cez mobilný telefón. Súčasnosť je charakteristická zvýšeným zverejňovaním prípadov násilia páchaného na deťoch, ich zneužívania, týrania či zanedbávania. Pozitívnym faktom je možnosť výberu školy, podpora a rešpektovanie názorov detí. V súvislosti so školskou SXV by sme doplnili nedostatočné uplatňovanie práva detí na informácie v tejto oblasti v súlade s medzinárodnými štandardami WHO/SZO a medzinárodnými záväzkami SR. Nevyvážený nárast sily dievčat Súčasnosť je typická zvyšujúcim sa spoločenským uplatnením žien v niektorých oblastiach pracovného a spoločenského života. D. Mc Guinness (1985) poukázal na rozdiely v správaní sa chlapcov a dievčat v dôsledku ich biologických daností a procesov socializácie na konci minulého storočia s dopadom na ich úspešnosť či neúspešnosť v škole. Identifikujeme a berieme na vedomie rozdiely v spôsoboch učenia sa chlapcov a dievčat, ale v edukačnej praxi ich nerešpektujeme! Podobne aj rodové stereotypy, ktoré sú podľa J. Cvikovej a J. Filadelfiovej (2008) i L. Nemcovej (2010) stále upevňované v škole i v rodinnom tradičnom prostredí, kde absentuje používanie rodovo citlivého jazyka a kde sa vedome podporujú stereotypné očakávania od chlapcov a dievčat. V dievčenskom správaní sa objavujú negatívne prejavy - predčasné sexuálne aktivity, pitie, fajčenie, trestná činnosť, agresivita, organizovanie sa v protispoločenských skupinách. V zoznamovaní s chlapcami stúpa ich aktivita, módnemu diktátu médií a tlaku na atraktívnosť podliehajú už v mladšom školskom veku. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 327 Prelínanie reality, virtuálnosti a nemožného Hranice medzi virtuálnych týmito svetov svetmi sú odtrhnutých nejasné. od reality, Technika často a vytváranie zaujímavejších a bezpečnejších, prináša nedostatok osobnej komunikácie a osobných skúseností, nedostatok pozitívnych realistických vzorov, nevhodné obsahy a posolstvá. Tlak reklamy komplikuje dôležité rozhodnutia a zásadne ovplyvňuje konceptualizáciu hodnotových systémov. Sociálne siete ponúkajú deťom únik z reality a vytváranie inej identity či viacerých identít. Je ťažké hľadať odpovede na otázky, kto sú vhodné vzory, koho nasledovať a obdivovať, kam smerovať svoj život v kontexte skreslenej reality. Sprístupňovanie nových oblastí Súčasnosť poskytuje nadbytok nových informácií o svete, národoch, ľuďoch, zvykoch a morálke priamo (skúsenosť z cestovania, stretávanie sa s ľuďmi) i nepriamo (médiá). Multikulturalizmus je súčasťou nášho života. Prejavovanie sexuality má mnoho otvorených, často v nevhodnom čase a na nesprávnych miestach, podôb, v ktorých od malička prichádza v rôznych posolstvách k našim deťom. Otvorenosť informácií o sexe v médiách nie je ale vôbec vyvážená otvorenosťou v komunikácii o sexe medzi deťmi a dospelými, ako v škole, tak v domácom prostredí! SXV a výchova k zodpovednému rodičovstvu je nedostatočná, deti so sexom viac a skôr experimentujú neovládajúc riziká, objavuje sa nový spôsob sexualizovaného šikanovania a kyberšikanovania. V tejto súvislosti sú jasné potreby, ale nejasné riešenia a nedostatočné politické odpovede. A tak konštatujeme, že všadeprítomná sexualita pôsobí na každého (aj na naše maloleté deti sledujúce televízne vysielanie alebo „četujúce na nete“) a len málokto dokáže všadeprítomný sex v rôznych podobách filtrovať. Ľudia na to reagujú rôzne: niektorí sa tešia, pretože na tom zarábajú, iní to vychutnávajú, ďalší ignorujú, a sú aj takí, ktorí proti tomu bojujú. Do akej kategórie zaradíme našich žiakov a žiačky? Zaujíma nás to vôbec? Ak to s ich výchovou myslíme vážne, mali by sme hľadať odpovede a pokúsiť Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 328 sa ponúknuť im ich aj v kvalitnej a primeranej sexuálnej výchove. Zhodne s E. Poliakovou (2003), L. Nemcovou (2008), D. Markovou (2007), D. Markovou a I. Lukšíkom (2010), L. Rovňanovou - I. Lukšíkom a Ľ. Lukšíkovou et al (2007), M. Raškovou (2008) a ďalšími konštatujeme, že to, čo sa od učiteľov/liek, rodičov a ostatných odborníkov/čiek v praxi, očakáva, je pripravenosť, kompetentných otvorený prístup, pomoc a podpora, optimálne profesijné i ľudské kompetencie a vôľa chcieť pomôcť deťom a mladým ľuďom zakomponovať sexualitu do svojej biografie ako hodnotu s výrazným etickým rozmerom. Účinky globálneho životného štýlu Medializácia, digitalizácia, prienik masovej kultúry a konzumný spôsob života vyvolávajú potrebu hlbšej reflexie súčasnej situácie, uvedomenia si lokálneho a globálneho. Súčasné deti nosia rovnaké značkové veci, jedia tú istú stravu, počúvajú rovnakú hudbu, dokonca sa trápia rovnakým spôsobom a sú zavalené vecami, pričom za najdôležitejšie pre svoj život považujú jedlo, značkové oblečenie, mobil a peniaze. Práve mobilný telefón sa stal najsilnejším nástrojom pretvárania života detí. Tie hľadajú rôzne spôsoby získania peňazí, či legálne alebo nelegálne. Účinky transformujúcej sa spoločnosti Od roku 1989 prebieha nepretržitý proces zmien od makroúrovne po mikroúroveň, ktoré najintenzívnejšie prežívajú práve deti. Objavujú sa nové príležitosti a nové rozhodovanie o vlastnej budúcnosti. Na druhej strane sa zvyšuje sociálna neistota rodičov, polarizuje sa spoločnosť. Deti sa ocitajú častejšie v krízových situáciách a deklarujú potrebu podpory. Vzniká potreba sociálnej prevencie a poradenstva, potreba rozdelenia kompetencií medzi rodinou a štátom. Spoločnosť sa výrazne diverzifikuje podľa rôznych kritérií. Novým spôsobom sa začína pracovať aj s duchovným svetom. Objavuje sa potreba mať informácie o inakosti, rešpektovať rôznorodosť, aj v oblasti sexuality! Hľadanie súladu medzi prácou, kariérou a rodinou je často diskutovanou témou. Autorky štúdie (2010, s. 46) uvádzajú fakt, že dnes prichádza nová generácia mladých Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 329 rodičov, uvedomujúcich si hodnotu rodiny, usilujúcich sa o vyváženejší model života, ktorý by mohol priniesť pozitíva do fungovania rodín a výchovy detí v nich. Meniaci sa koncept detstva Množstvo a rôznorodosť spomínaných zmien má dosah aj na zmenu celkového konceptu detstva, v ktorom je socializačná a emočná funkcia rodiny nezastupiteľná. Znížený vplyv tradičných sprostredkovateľov edukácie prináša nové problémy a potreby. Rodičovská výchova sa liberalizuje a do našich životov čoraz dôraznejšie vstupujú veľkou rýchlosťou modernizované IKT, máme rôznorodé príležitosti učiť sa, ale zároveň preťažujeme deti v rodine i v škole. Prehlbuje sa prienik sveta dospelých do sveta detí. Tie sa málo pohybujú, majú problémy s držaním tela, často sú oslobodené od povinnej telesnej výchovy. Mení sa život v rodinách a to všetko ovplyvňuje citový život našich detí a ich ďalší vývin. Deti sú viac informované, ale menej formované, chýba im reflektovanie emocionálneho prežívania. V školách vzniká potreba zabezpečiť podporný personál – odborných zamestnancov/kýň, z ktorých sú v školskej praxi preferovanými špeciálni/e pedagógovia/gičky a školskí/é psychológovia/gičky. Uvedené identifikované oblasti sa vzájomne prelínajú a ovplyvňujú, pričom pri prieniku sa ich účinky zosilňujú. Výzvy, problémy, príležitosti všetkých oblastí sa odzrkadľujú v meniacom sa koncepte súčasného detstva, z ktorého k nám prichádza jasná výzva o tom, aby sme brali deti a ich meniace sa potreby vážne! Aj v oblasti sexuality a SXV v rodine i v škole. Otázka SXV detí a mládeže nemôže byť otázkou ich slobodnej voľby, na rozdiel od dospelých. Dieťa nemôže rozhodovať samo o tom, kedy a akým spôsobom získa informácie o sexualite. Ideálne by bolo, keby túto funkciu plnila primárne rodina v spolupráci so školou. Realita je však často taká, že rodičia v rodine nevedia o sexualite vhodne hovoriť, bránia im v tom hanblivosť či predsudky. Niektorí rodičia poučenie detí o sexualite Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 330 nepovažujú za potrebné vôbec (ani ich nikto nevzdelával a nechýba im to), ďalší sa spoliehajú na školu, iní na cirkev. Výsledok je mačkopes rodina sa spolieha na školu, škola na rodinu a nikto v tejto oblasti nerobí nič poriadne. Učitelia/ľky v školách sú na tom so svojimi kompetenciami v oblasti SXV (ako osobnostných tak aj odborných psychodidaktických) podobne ako rodičia. SXV má iný obsah i charakter pri liberálnom učiteľovi/ke vo väčších mestách, iný vo vidieckych školách so silne religiózne založeným obyvateľstvom. Existujú školy, ktoré sa SXV cielene vyhýbajú a dúfame, že je málo takých, v ktorých by žiakom/čkám odovzdávali nepravdivé informácie, bludy a nezmysly týkajúce sa sexuality. V tomto smutnom kontexte poteší fakt, že existujú školy, ktoré si potrebu systematickej SXV uvedomujú. Často sú to školy špeciálne, školy s vysokým počtom detí z marginalizovaných komunít a zo sociálne znevýhodneného prostredia, ale aj tie, v ktorých sa s problémami súvisiacimi so sexualitou často stretávajú počas výučby a nedokážu si s nimi kompetentne poradiť, alebo také osvietené školy, ktoré považujú SXV za súčasť vzdelávacieho programu ako prevecnie vzniku problémov a ako prostriedku rozvíjania osobnosti žiakov/čok. Bez skúsených a dobre pripravených učiteľov/liek nemôže byť žiadna SXV systematická a efektívna. Uvedomujeme si, že SXV kladie na každého učiteľa/ku vysoké nároky. Predovšetkým štýl výchovy a výučby, za ktorým sa skrýva spôsob prístupu ku žiakom/čkám, ich chápanie výučby, ich pôsobenie na názory, postoje, ich reakcie na negatívne javy, akceptácia ich prirodzenosti, induktívna disciplína, nabádanie k spolupráci...atď. Často sa dostávajú do situácií, v ktorých musia vyjadriť svoj názor, zaujať postoj, prijať konkrétne rozhodnutie. Preto by mali byť v SXV vzdelaní/é všetci/ky pedagogickí/é a odborní/é zamestnanci/kyne. Z didaktického hľadiska nie je rozhodujúca aprobácia, ale ich schopnosť primerane hovoriť s deťmi a mladými ľuďmi o sexualite a otázkami s ňou súvisiacimi - didaktizovať obsahy. Predpoklady Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 331 učiteľov/liek pre SXV posudzujeme zhodne s E. Poliakovou (1996) v 4 rovinách: Osobnostná – zbavenie sa predsudkov, mýtov, povier, stereotypov, pozitívny vzťah ku sexualite, k vlastnému i opačnému pohlaviu, zmysel pre humor, výborná úroveň sociálno-komunikačných zručností, dôveryhodnosť, prirodzená autorita, istota, vyrovnanosť, diskrétnosť; takt, citlivosť, dostatok odvahy hovoriť o sexualite bez ostychu a prirodzene. Pedagogická – vedomosti a zručnosti v pedagogickej komunikácii, psychológii, psychodidaktike, tvorivosť a flexibilita v didaktických postupoch; získať a udržať si dôveru detí prirodzenou autoritou, zvoliť vhodné stratégie, metódy; komunikácia s rodičmi, kolegami/gyňami a odbornou komunitou. Informačná – prístup k odborným informáciám, neustále vzdelávanie sa. Riadiaca – podpora riadiacich štruktúr od ministerstiev až po konkrétne vedenia škôl a školských zariadení pre vytvorenie priestoru pre realizáciu SXV v ich školských vzdelávacích programoch (ŠkVP). Súhlasíme s D. Markovou v tom, že školská SXV ako jedna zo "sociálnych interakcií, v ktorej sa uskutočňuje sexuálna socializácia, môže prispieť k bohatšej sexualite/sexualitám a priateľskejšiemu zaobchádzaniu s ňou/ nimi" (2007, s. 73). Zároveň, vo vzťahu k princípom a zásadám, uvádza, že nie je možné poskytnúť ich úplný a vyčerpávajúci obraz, ale určite by SXV nemala vychádzať z ideálov a ideológií, ale zo sociosexuálnych faktov; nevychádzať zo sexuálnej skúsenosti prípadne nevinnosti chlapcov a dievčat, umožňovať chlapcom a dievčatám autonómne sa rozhodovať o prijatí/neprijatí noriem v sexuálnej oblasti. SXV by mala byť priateľská, otvorená a živá, vzťahová práca a efektívna môže byť len vtedy, keď si získa dôveru mladých ľudí. Na dôležitosť systematickej a dôslednej prípravy kompetentných pedagógov/gičiek pre oblasť školskej SXV poukazuje L. Nemcová (2007), Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 332 uvádzajúc ich potrebu hlavne v realizácii rôznych preventívnych programov v školách (pôvodných i prevzatých). Zároveň analyzuje pozíciu koordinátorov/riek výchovy k manželstvu a rodičovstvu, ktorí/é by mali byť kompetentní/é a zároveň zodpovední/é za plánovanie, realizáciu a následnú evalváciu aktivít SXV v konkrétnej škole či školskom zariadení. Podľa autorky "jeho hlavnou náplňou by mala byť okrem priameho edukačného pôsobenia aj spolupráca so všetkými zainteresovanými pedagógmi, rodičmi, inými odborníkmi. Mal by byť lídrom celého kolektívu, ktorý v škole môže realizovať VMR, súčasne môže plniť funkciu poradenskú a konzultačnú" ( 2007, s. 77). V súčasnosti sa vo výchove a vzdelávaní zdôrazňuje kompetenčný prístup (competence-based-education). V tejto súvislosti považujeme za dôležité taxatívne pomenovať oblasti tzv. "kľúčových kompetencií" aj pre učiteľa/ku SXV. Prikláňame sa k ich vymedzeniu podľa J. Vernarcovej (2011), ktorá uvádza sedem oblastí kľúčových kompetencií. Zároveň ich charakterizuje v kontexte SXV s prienikom jej princípov. Za výrazný problém v zavádzaní SXV do škôl považuje stále prevládajúci autoritatívny štýl práce a komunikácie pedagógov/gičiek so žiakmi/čkami, ktorý je objektívnou prekážkou uplatňovania efektívnych aktivizujúcich metód i foriem v SXV. Zdôrazňuje zodpovednosť učiteľov/liek a za jej základný znak považuje "vnútornú slobodu voči akýmkoľvek sexuálnym otázkam. Táto sloboda spôsobuje, že človek dokáže otvorene a slobodne hovoriť o problémoch ľudskej pohlavnosti, dokáže intuitívne vycítiť citlivosť žiakov. Nesloboda v sexuálnej oblasti sa na jednej strane prejavuje strachom, obavami, nezdravým pocitom viny, na druhej strane nezrelým záujmom a fascináciou ľudskou sexualitou" (2011, s. 58). Mnohí odborníci/čky psychológov/gičiek, sociálnych z radov učiteľov/liek, pedagógov/gičiek, školských gynekológov/gičiek, vedeckých pracovníkov/čiek poukazujú na zmeny v životných štýloch ľudí, na ich rozmanitosť, na rozdielne vnímanie sexuality, sexuálnej morálky, na variabilitu súčasných partnerskych vzťahov, na rozdielnosť vnímania Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 333 sexuality v kontexte širších hodnotových zmien. Namieste je preto otázka: je vari nevhodné zaoberať sa sexualitou aj vo výchove a vzdelávaní? Naozaj si niekto myslí, že ak nebudeme so žiakmi/čkami o sexualite hovoriť, že ich oblúkom obíde? Čo je na sexualite zlé – dobré, prirodzené – neprirodzené, vhodné – nevhodné? Podľa D. Markovej sa odpovede na tieto otázky dozvedáme od spoločnosti, v ktorej žijeme a v ktorej sme socializovaní/é. Tak aj v oblasti sexuality, ktorá "sa zdá byť niečím prirodzeným, sú podstatné morálne, kultúrne, náboženské, ekonomické, politické, historické a iné kontexty, v rámci ktorých je konštruovaná" (2012, s. 6 ) . Modernizácia spoločnosti prináša so sebou aj odstránenie doposiaľ samozrejmých noriem v oblasti sexuality (zmeny tradičných rodových rolových vzorov, koncept sexuality oslobodenej od reprodukcie, manželstva...), ale ako akcentuje D. Marková (2012, s. 215), sexualitu nemôžeme analyzovať izolovane, mimo hospodárskych, politických a kultúrnych kontextov, pretože je medzi nimi ukotvená a nemôže uniknúť svojej väzbe na kultúrne súvislosti. Autorka v závere výstižne z hľadiska sexuálnej morálky odkazuje všetkým nezapadajúcim do prípustných označení, tradičných kategórií alebo schválených nálepiek, aktuálnu výzvu v tom zmysle, že nemajú mať pocit viny zo svojej inakosti, lebo nie sú vinní, ale postmoderní/é (2012, s. 216). V mnohých školách často chýba podpora vedenia školy, kolegov/gýň, možností vzdelávať sa v tejto oblasti v rámci kontinuálneho kreditového vzdelávania (chýba ponuka kvalitného vzdelávacieho programu). Vyššie uvedené fakty privádzajú mimovládne organizácie k dobrovoľníckym aktivitám v oblasti SXV, ktorými saturujú potreby našich základných a stredných škôl a školských zariadení. V týchto aktivitách má dobré skúsenosti a býva často oslovovanou práve Spoločnosť pre plánované rodičovstvo spolupracovníci/čky z (www.rodicovstvo.sk). radov vysokoškolských Jej aktívni/e pedagógov/gičiek, psychológov/gičiek sa v praxi stretávajú s konkrétnymi riaditeľmi/ľkami, Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 334 učiteľmi/ľkami či odbornými zamestnancami/kyňami žiadajúcimi o pomoc v oblasti SXV, a tak sa ocitajú často v úlohe "hasičov" (nie vždy majú spätnú väzbu o tom, či úspešných). Uprednostnili by úlohu preventistov, lebo sú presvedčení, že prevencia je lepšia ako intervencia. Nevnucujú svoj program, školy sa ozývajú dobrovoľne. Definujú svoje potreby, konfrontujú ich s ponukou a možnosťami a výsledkom je realizácia vzdelávania pre učiteľov/ky alebo skupiny žiakov/čok. Je len na konkrétnej škole, jej vedení, žiakoch/čkách, ich rodičoch a učiteľoch/ľkách, odborných zamestnancoch/kyniach, ich definovaných potrebách a cieľoch vymedzujúcich otázky – aj vo vzťahu k SXV: čo – obsah, koho – cieľové skupiny, prečo – zmysel, hodnoty, ciele, ako – stratégie a metódy, kedy – vek a dĺžka vzdelávania, za akých podmienok – organizácia, legislatívny rámec, riadenie a s akým efektom vzdelávať? Organizácia Spoločnosť pre plánované rodičovstvo realizuje v rámci dobrovoľníckych aktivít vzdelávanie žiakov/čok a ich učiteľov/liek priamo v školách či školských zariadeniach. Množstvo požiadaviek a vyššie identifikovaných potrieb viedlo organizáciu k vypracovaniu a realizácii projektu "Sexuálna výchova v kontexte ľudských práv" finančne podporeného Úradom vlády v rámci výzvy Podpora a ochrana ľudských práv a slobôd na prelome rokov 2011/2012. Jeho úspešnú realizáciu považujeme za príklad veľmi dobrej praxe. Projekt bol cieľovo orientovaný na zlepšenie úrovne poskytovania SXV na Slovensku v súlade s medzinárodnými záväzkami SR v ľudsko-právnej oblasti a holistickým ľudsko-právnym prístupom, ale hlavne s odporúčaniami Komisie OSN pre postavenie žien a v oblasti sexuálnych a reprodukčných práv, prevencie rizikového sexuálneho správania a odstraňovania stereotypov a predsudkov. Užitočným sprievodcom v tomto procese môže byť stručný sprievodca sexuálnou výchovou v kontexte ľudských práv (L. Rovňanová, K. Glosová, I. Lukšík, 2012), ktorý vznikol v rámci spomínaného projektu. Filozofia projektu spočívala v uznaní, ochrane, podpore a výchove detí a mládeže k ľudským právam: právo na objektívne a neskreslené Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 335 informácie; na prístup k službám reprodukčného zdravia; na zvolenie si vierovyznania; orientácia na rodovú rovnosť, akceptáciu rozmanitosti a proti zneužívaniu a násiliu...atď. Všetky aktivity smerovali k presadzovaniu, podpore a ochrane základných ľudských práv a slobôd, výchovy a vzdelávania k ľudským právam, práv osôb so zdravotným postihnutím, práv iných zraniteľných skupín a rodovej rovnosti v kontexte poskytovania sexuálnej inštitucionalizovanej Slovensku. výchovy forme Cieľovou v (SXV) základných skupinou boli a a vzdelávania stredných pedagogickí/é školách a v na odborní/é zamestnanci/kyne ZŠ a SŠ z rôznych regiónov Slovenska. Vzdelávacie aktivity (spolu 14 - viď abuľka T1) sa realizovali priamou kontaktnou formou celodenného (ak to dovoľovali podmienky, aj dvojdenného) vzdelávacieho tréningu priamo v školách alebo v priestoroch Metodickopedagogických centier v rôznych regiónoch Slovenska. Tabuľka T1: Prehľad o realizovaných vzdelávacích podujatiach v rôznych lokalitách SR s uvedením počtu účastníkov/čok Tréningy - vzdelávacie podujatia p.č. dátum 1 2 2.12.2011 19.12.2011 3 4 5 6 4.1.2012 12. 13.1.2012 1.2.2012 10.2.2012 7 8 10.2.2012 20.2.2012 9 1.3.2012 10 2.3.2012 11 5.3.212 12 6.3.2012 13 9.3.2012 14 13.3.2012 Spolu miesto počet účastníkov/čok požiadavky od účastníkov/čok Šumiac Žiar nad Hronom Zvolen, I. ZŠ - Kežmarok 15 18 vzdelávať deti - rómske vzdelávať deti 16 21 vzdelávať deti vzdelávať deti Kremnica Banská Bystrica Bratislava Zvolen, špec. ZŠ Zvolen, CPPPaP Trnava 1 Detva Nitra 1 Trnava 2 Nitra 2 26 20 vzdelávať deti so ŠVVP vzdelávať deti všetkých ročníkov 14 25 vzdelávať deti priamo v škole didaktiku SXV pre deti so ŠVVP 20 vzdelávať deti, školské programy 13 27 13 12 13 253 vzdelávať vzdelávať vzdelávať vzdelávať vzdelávať deti deti, rodičov, učiteľov aj odb. zamestnancov deti priamo v škole deti priamo v škole Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 336 Predstavenie projektu na Konferencii o sexualite, sexuálnom a reprodukčnom zdraví a sexuálnej výchove v kontexte ľudských práv (19. – 20. 10. 2011) v Banskej Bystrici a zverejnené informácie o ňom na webovej stránke prijímateľa - Spoločnosti pre plánované rodičovstvo (SPR) vyvolalo veľký záujem o účasť na vzdelávacích podujatiach nielen jednotlivcov/kýň z rôznych častí Slovenska, ale aj celých pedagogických kolektívov. O záujme svedčí aj zvýšený záujem o web stránku organizácie v časti sexuálna výchova. Ďalším záujem o realizáciu žiakov/čky pozitívnym faktom bol prejavený konkrétnych v školách vzdelávacích a školských podujatí zariadeniach priamo pre deklarovaných na tréningoch učiteľov/liek. Účastníci/čky oceňovali možnosť zúčastniť sa vzdelávacích tréningov, hoci za to nezískali žiadne kredity do svojho priebežného kariérového hodnotenia (vzdelávacie aktivity v rámci projektu neboli akreditované). To je ďalší pozitívny fakt potvrdzujúci opodstatnenosť realizácie projektu a jeho prínosu pre zlepšenie úrovne poskytovania sexuálnej výchovy v našich školách. Bohužiaľ, nebolo možné kvôli vysokému počtu záujemcov/kýň jednotlivcov i škôl a školských zariadení a obmedzeným zdrojom v rozpočte projektu vyhovieť všetkým, ktorí prejavili o účasť na vzdelávaní. Autori/ky a realizátori/ky projektu si uvedomujú, že jeden časovo obmedzený projekt môže ovplyvniť situáciu v poskytovaní sexuálnej výchovy len čiastočne, v obmedzenom meradle. Celá situácia v kontexte poskytovania sexuálnej výchovy v slovenskom školstve vyžaduje systematické odborné riešenie zo strany kompetentných orgánov – v tomto prípade príslušných ministerstiev, Štátneho pedagogického ústavu a jednotlivých škôl a školských zariadení. Realizácia aktivít v uvedenom projekte opätovne pripomenula aj cez médiá (televízne reportáže z konferencie a vzdelávacích podujatí), že problematika poskytovania SXV je stále aktuálna a jej neriešenie prispieva k prehlbovaniu rôznych výchovných problémov a výskytu sociálno- patologických javov v čoraz mladších vekových skupinách detí a mládeže. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 337 Napriek tomu koordinátorky projektu považujú za jeho dôležitý výsledok zahájenie procesov aktívnej spolupráce so zástupcami zriaďovateľov škôl a školských zariadení na úrovni miest a obcí SR školami a školskými zariadeniami v snahe i priamo s konkrétnymi uspokojiť ich požiadavky súvisiace s tvorbou školských vzdelávacích programov a možnosťami implementácie sexuálnej výchovy do ich učebných plánov v kontexte platnej školskej legislatívy. Účastníci/čky projektu vyjadrili v spätnoväzbovom dotazníku okrem svojho hodnotenia aj svoje požiadavky k potrebe ďalšieho vzdelávania v jednotlivých tematických oblastiach, ktoré sme zoradili podľa deklarovanej dôležitosti od najdôležitejšej k najmenej dôležitej téme. O posledných štyroch témach mali najmenej vedomostí a považovali ich zároveň za najmenej dôležité. Práve tieto témy však vyvolávali najostrejšie diskusie. Na problematiku rodových stereotypov, rodovo citlivej výchovy a sexuálnych a reprodukčných práv boli najmenej citliví/é v kontexte školskej sexuálnej výchovy. Uvádzame zoradené témy podľa vyjadrenej dôležitosti: Didaktika sexuálnej výchovy k jednotlivých témam. Dospievanie - fyzické a psychické zmeny. Priateľstvo, zamilovanosť, láska, vývin vzťahov, slovník, postoje a hodnoty. Anatómia a fyziológia pohlavných orgánov. Vnímanie ľudskej sexuality v kontexte prevencie rizikového správania (predčasná sexualita, návykové látky a ich vplyv na sexuálne správanie, zdravie; šikanovanie). Plánovanie rodičovstva a antikoncepcia. Informované rozhodnutia. Tehotenstvo, pôrod, starostlivosť o dieťa - zodpovedné rodičovstvo. Sexuálne prenosné infekcie, prevencia HIV / AIDS a bezpečné sexuálne správanie. Ochrana pred sexuálnym násilím, zneužívaním. Sexuálna orientácia, LGBT. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 338 Rodové stereotypy v škole a rodovo citlivá výchova. Sexuálne a reprodukčné zdravie a práva. V našej spoločnosti je sexualita stále častým terčom moralizovania bez reflexie jej variability a zmien a akceptácie poznatkov sociálnych vied v jej vedeckom skúmaní. Súhlasíme s D. Markovou (2012) v tom, že na Slovensku chýbajú súhrnné dáta, mapujúce problematiku sexuality a partnerských vzťahov z morálneho hľadiska na vedeckej úrovni zvlášť v sociálnych súvislostiach. Zároveň chýba výskum identifikujúci názory a potreby rodičov, pedagógov/gičiek, odborných zamestancov/kýň a žiakov/čok v oblasti SXV. Spomínaná Národná správa z prieskumnej štúdie o NPD je spolu s monografiou D. Markovej (2012), "svetielkom v opísanej tme", prinášajúc dosiaľ absentujúcu deskripciu vybraných vedeckých poznatkov na teoretickej úrovni v ich prepojení na aktuálne výskumné dáta v sledovanej oblasti v slovenských podmienkach. Považujeme ich za významné a užitočné informačné zdroje pre všetkých/y, ktorí/é to so SXV myslia vážne a zodpovedne. A v reálnej praxi sa, našťastie, aj s takými stretávame. Učiteľ/ka je v školskej SXV rozhodujúci/a! Výsledky realizovaného projektu tieto konštatovania tiež podporujú. Vo svojom úsilí vychádzame z presvedčenia, že každé dieťa, mladý človek by si mali byť vedomí svojich základných ľudských práv, aby mohli robiť informované rozhodnutia vďaka ktorým dokážu viesť plnohodnotný a zmysluplný život. Poznanie a dodržiavanie ľudských a reprodukčných práv prispieva k tomu, aby sa mladí ľudia mohli cítiť spokojne a uvoľnene vo svojom vlastnom tele, vedeli rozpoznať, kedy ich práva nie sú dodržiavané a dokázali fungovať v spokojných a šťastných vzťahoch, robiť informované rozhodnutia týkajúce sa aj ich aktívneho sexuálneho života. K tomu by mala prispievať aj kvalitná a systematická školská sexuálna výchova. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 339 Literatúra: CVIKOVÁ, J – FILADELFIOVÁ, J. 2008. Rodový pohľad na školstvo. Dunajská Streda: Aspekt, Valeur, 2008. GURÁŇ, P. – FILADELFIOVÁ, J. 2009. Deti o svojich právach – Slovensko 2009. Záverečná správa z výskumu. Bratislava: Slovenský výbor pre UNICEF, 2009. HŘIVNOVÁ, M. et al. 2010. Stěžejší aspekty výchovy ke zdraví. Olomouc: UP, 2010. ISBN 978–80 –244–2503–0. LUKŠÍK, I. - MARKOVÁ, D. 2010. Analysis of the Slovak Discourses of Sex Education Inspired by Michel Foucault. In: Human Affairs, Vol. 20, No. 1, p. 9-22. ISSN 1210-3055. MARKOVÁ, D. 2007. Predmanželská sexualita v kontextoch sexuálnej diverzity a variability. Bratislava: Regent, 2007. ISBN 978–80–88904–59–5. MARKOVÁ, D. 2012. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerskych vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012. ISBN 978-80-89148-76-9. MARKOVÁ, D., LUKŠÍK, I. 2010. Edukacja sexualna na Slowacji. In: Kwartalnik pedagogiczny. Zeszyt tematyczny. Pedagogika seksualna, roč. 2, č. 216, s. 121-145. ISSN 0023-5938. MC GUINNESS, D. 1985. When Chlidren Don´t Learn. New York: Bassic Book, 1985. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 340 NEMCOVÁ, L. 2010. transformácie Rodové spoločnosti. správanie In súčasných Slovenská rodín rodina v v období kontexte transformačných premien. Banská Bystrica: PF UMB, 2010. s.125 - 149. ISBN 978-80-557-0034-2. NEMCOVÁ, L. 2007. Výchova k manželstvu a rodičovstvu v škole. Banská Bystrica: PF UMB, 2007. 100 s. ISBN 978–80-8083-569-9. OUDENHOVEN van, N. – WAZIR, R. 2006. Newly Emerging Needs of Children. An Exploration. Antwerp: Garant, 2006. POLIAKOVÁ, E. 1996. Výchova k manželstvu, rodičovstvu a etike intímnych vzťahov. Nitra: Slovdidac, 1996. ISBN 80–80413–92–4. POLIAKOVÁ, E. 2003. Vývoj sexuálnej výchovy na Slovensku. In BIANCHI, G. (Ed.): Upgrade pre sexuálnu výchovu. Bratislava: VEDA - KVSBK SAV, 2003. ISBN 80–224–0783–6, s. 11 – 20. PIOVARČIOVÁ, T. – HALAŠOVÁ, D. – MIHÁLIKOVÁ, J. – BAGALOVÁ, Ľ. – GOGOLOVÁ, D. 2010. Novo vynárajúce sa potreby detí na Slovensku. Prieskumná štúdia. 1. vyd. Bratislava: IUVENTA, 2010. 61 s. ISBN 97880-8072-102-2. RAŠKOVÁ, M. 2008. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu pedagogické teorie a praxe v české primární škole. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. 190 s. ISBN 978–80–244–2077–6. ROVŇANOVÁ, L. 2011. Sexuálna výchova v kontexte školskej reformy. In 19. Celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Pardubice 2011: Sborník referátů. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu v Praze. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 341 ROVŇANOVÁ, L. – LUKŠÍK, I. - LUKŠÍKOVÁ, Ľ.2007. Metodická príručka pre sexuálnu výchovu na druhom stupni ZŠ. 1. vyd. Bratislava : Okat Plus pre SPR, 2007. 154 s. ISBN 978–80–88720–10–2. ROVŇANOVÁ, L. – GLOSOVÁ, K. – LUKŠÍK, I. 2012. Sexuálna výchova v kontexte ľudských práv. Stručný sprievodca. 1. vyd. Bratislava: Spoločnosť pre plánované rodičovstvo, 2012. 99 s. ISBN 978–80–970902– 2–7. VERNARCOVÁ, J. 2011. Sexuálna výchova. Nitra: UKF, 2011. 84 s. ISBN 80-8050-787-2. WHO Regional Office for Europe and BZgA. 2010. Standards for Sexuality Education in Europe. A Framework for policy makers, educational and health authorities and specialists. The 1st Edition. Cologna: Federal Centre for Health Education, 2010. ISBN 978–3–937707–82–2. www.rodicovstvo.sk http://rodicovstvo.wordpress.com/2011/02/28/sexualna-vychova-naskolach-%E2%80%93-zjednotit-ci-nie/ Kontakt: PaedDr. Lenka Rovňanová Katedra pedagogiky Pedagogická fakulta UMB Ružová 13, 974 11 Banská Bystrica Slovenská republika [email protected] +421 48 446 4755 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 342 PhDr. Jana Vernarcová, PhD. (SK) RODOVOSŤ A SEXUALITA V ŠKOLE Abstract: Contribution deals with the issue of gender, gender sensitive school environment and points to the areas where gender stereotypes occur. We offer the results of our school-based educational programme of sex education realised at primary and secondary schools within one school term. According to our results there is no statistical significant evidence in the changes in gender identity in experimental group. The paper as well provides the results of some studies conducted in mentioned area. Key words: sexuality, gender, sex education, adolescents Úvod Podľa výskumov domácich i zahraničných autoriek / autorov je pri snahe o vytvorenie rodovo citlivého a spravodlivého prostredia v škole potrebné uskutočniť viacero nevyhnutných zmien. Ako najdôležitejší nositelia rodovosti v edukačnom prostredí sú popri štátnej politike predovšetkým samotné/ -í učiteľky / učitelia. rodovej rovnosti sa explicitne v štátnom a školskej Problematika vzdelávacom programe neobjavuje a jej prítomnosť v školských vzdelávacích programoch je teda otázna. Pri možnostiach, ochote a odbornosti učiteliek / učiteľov je priestor pre rodové témy napr. pri samostatných predmetoch Sexuálna výchova / Výchova k manželstvu a rodičovstvu, nepovinných alebo voliteľných predmetoch, v rámci triednických hodín, v rámci prierezových tém. Otázkou tiež zostáva, do akej miery je možné od učiteliek / učiteliek očakávať či požadovať implementáciu rodovej rovnosti v prípade, že škola ako systém túto koncepciu nemôže alebo nechce naplniť. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 343 Rodovosť v škole „Sediac v tej istej triede, čítajúc tie isté knihy, počúvajúc toho istého učiteľa / učiteľku, chlapci a dievčatá dostávajú odlišné vzdelanie.“ (Sadker, 1994). Škola prispieva k rozvoju rodovej roly žiakov/čok. Treba však poukázať na to, že do školy už prichádzajú žiaci a žiačky s určitou „rodovou výbavou“. Podľa A. Giddensa (2001, s. 116) si deti vo veku, kedy idú do školy, už dobre uvedomujú rozdiely medzi rolou chlapca a dievčaťa. V skutočnosti pri nástupe do školy vykazujú dievčatá rovnaké alebo lepšie výsledky v takmer všetkých skúmaných oblastiach, avšak do chvíle, kedy končia strednú školu, výrazne zaostávajú (Sadker, 1994). Oblasti, v ktorých učiteľky / učitelia interagujú s dievčatami a chlapcami odlišne sú nasledovné: učiteľky / učitelia ohlasujú chlapcov častejšie ako dievčatá, dávajú chlapcom viac času na premyslenie odpovede, oveľa častejšie ich podporujú pri odpovediach ako dievčatá a dávajú im viac tzv. nápovedných otázok, pri súťaživých úlohách sú často triedy rozdeľované na chlapcov a dievčatá. Bailey (1992) uvádza, že dievčatá dostávajú od učiteľov / učiteliek menej pozornosti ako chlapci a aj tá je väčšinou negatívna. Podľa nového školského zákona (v platnosti od 1.9.2008) sa výchova a vzdelávanie uskutočňuje podľa štátnych a školských výchovnovzdelávacích programov. Hoci v štátnych výchovno-vzdelávacích programoch sa zmieňuje princíp „rovnosti muža a ženy“, problematika rodovej rovnosti sa už v školských výchovno-vzdelávacích programoch explicitne neobjavuje. Pre základné školy je štátnym vzdelávacím programom vymedzených 7 tém ( ktoré by mali byť zahrnuté vo všetkých vzdelávacích oblastiach a vyučovacích predmetoch), priestor pre rodové témy je vytvorený len pri téme „ Osobnostný a sociálny rozvoj“. Aj to za predpokladu, že vedenie školy a pedagogickí/é zamestnanci/ Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 344 zamestnankyne budú disponovať ochotou, ale hlavne kompetenciou sa tejto téme venovať. Štúdia Reaya (Reay, 2001) ukazuje, ako k socializácii dievčat dochádza tým, že sa toleruje, resp. vyžaduje odlišné správanie chlapcov a dievčat. Asertívne správanie dievčat je vnímané ako rušivé a dievčatá sú tak videné dospelými negatívne. Kým „nevychovanosť“ dievčat sa vníma ako nedostatok, u chlapcov je to „túžba presadiť sa“. Keď sa chlapcom posmieva pre „plač ako dievča“ znamená to naše vyjadrenie, že byť dievčaťom je horšie ako byť chlapcom. Rodové stereotypy plnia funkciu udržiavania hierarchického – nerovného vzťahu medzi mužmi a ženami (Marková, 2012, 2007). Medzi rodové stereotypy, ktoré majú učiteľky a učitelia o chlapcoch a dievčatách Vágnerová (2001, s. 250) zaraďuje tieto stereotypy: „...pre chlapcov je typická tendencia k asertivite, resp. až k agresivite, k nepokoju, impulzívnosti, nepozornosti „...konformnosť, poslušnosť a lajdáctvu.“ a schopnosť Od dievčat prispôsobenia, sa očakáva pracovitosť, svedomitosť a spoľahlivosť.“ Môžeme teda povedať, že rozdielne prejavy žiakov a žiačok sú dôsledkom odlišného socializačného pôsobenia školy. Aj učiteľky a učitelia sú príslušníčkami/kmi určitej spoločnosti a tak typické názory o rozdielnosti v správaní a schopnostiach chlapcov a dievčat a stereotypy odlišných rol žiakov a žiačok typické pre spoločnosť prevezmú. Tak sa vytvoria „...rozdiely v očakávaní a v požiadavkách na žiakov rôzneho pohlavia, pod ich vplyvom sa vytvárajú rozdielne hodnotiace kritériá.“ (Vágnerová, 2001, s. 249). Výsledkom takýchto očakávaní je potom odlišné posudzovanie a interpretovanie výkonov a správania chlapcov a dievčat (Vágnerová, 2001, s. 250). „Postoje učiteľov ... posilňujú rozdiely v prejavoch žiakov obidvoch pohlaví, stimulujú odlišné správanie a fixujú iné postoje či vlastnosti osobnosti. Deje sa tak preto, že žiaci majú v triede, t.j. k diferenciácii žiakov rôzneho pohlavia.“ (Vágnerová, 2001, s. 250). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 345 Aj keď učiteľky/lia nemusia priamo formulovať svoje postoje k rodovým rolám žiakov/čok, žiaci/čky nepriamo tieto postoje vycítia z preferovania či zatracovania žiakov/čok podľa pohlavia. Ak majú učitelia/ľky postoje k rodovým rolám žien a mužov silne vyhranené, dotýkajú sa tým všetkých žiakov/čok, nielen tých, ktorí/é sú nimi bezprostredne zasiahnuté (Křivohlavý, Mareš, 1989, s. 136) Ďalšou oblasťou, kde sa premieta a žiada riešenie otázok rodovosti je feminizácia školstva. V mnohých postkomunistických krajinách tvoria väčšinu vyučujúcich na základných a stredných školách ženy, hoci na vysokoškolskej úrovni podiel mužov narastá. V roku 1997 tvorili ženy viac ako 80% všetkých ľudí zamestnaných v školstve. Miera feminizácie školstva v SR je jedna z najvyšších v Európskej únii (Cviková a Filadelfiová, 2008). Ženy majú výraznú prevahu najmä v predškolskom vzdelávaní. Na druhej strane riadiace pozície v školstve zastávajú najmä muži (riaditelia, dekani, rektori). Jednou z hlavných prekážok uplatňovania rodového hľadiska v školstve a vzdelávaní je skutočnosť, že riadiace pozície sú väčšinou obsadené mužmi. Štrukturálna rovnosť v učiteľskom povolaní je preto tak otázkou rovnosti príležitostí a rodovej segregácie trhu práce ako aj vecou uplatňovania hľadiska rodovej rovnosti vo vnútri profesie. Nedostatok učiteľov na základnom stupni napríklad znamená nedostatok mužských vzorov pre deti v školskom veku. Toto môže utvrdzovať stereotypnú predstavu, že učenie a starostlivosť o menšie deti je výlučne záležitosťou žien. Podľa zistení Collinsa a Kutzaja (1991) sa ukazuje, že učiteľky majú, podobne ako matky, tendenciu podporovať skôr feminínne správanie nielen u dievčat, ale aj u chlapcov. Existencia viacerých výskumov, ktoré sa venujú problematike výskytu rodovo stereotypného správania vo výchove potvrdzuje, že prístup učiteliek/ učiteľov k svojim žiakom a žiačkam nie je rovnocenný a odlišuje sa na základe pohlavia. Podľa Minarovičovej (2003) sa rodové stereotypy v škole prejavujú v predstavách učiteliek a učiteľov o rozdielnych schopnostiach, odlišnom postoji k práci a sklonoch k určitému spôsobu reagovania dievčat Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 346 a chlapcov. V tomto zdá sa, škola odráža celkový spoločenský kontext s jeho rodovo podmienenými stereotypmi a predsudkami. Na odstránenie rodových predsudkov z interakcií medzi učiteľmi/ učiteľkami a žiakmi/ žiačkami, boli v niektorých európskych krajinách zavedené vzdelávacie programy zamerané na rodovú rovnosť. Ukázalo sa, že učitelia/učiteľky, ktorí/é prešli takýmto programom, vykazujú vyššiu citlivosť v oblastiach rodovosti a sú schopní/é vytvárať v škole rodovo citlivé prostredie ( Coffey a Delamont, 2000). V kontexte rodovosti, resp. rodovej rovnosti v prostredí školy sa vynárajú ďalšie oblasti, ktoré si zaslúžia zvýšenú pozornosť: odlišná študijná orientácia žien a mužov, rozdielne zastúpenie žien a mužov v učiteľskej profesii, napr. aj z pohľadu študijných odborov, zastúpenie žien v riadiacich funkciách na školách, spoločenský status učiteliek / učiteľov, niektoré rodovo príznačné charakteristiky učiteľského povolania, rola ( role) školáka/ školáčky z genderového hľadiska, pohľad na školskú úspešnosť dievčat a chlapcov, rozdiely v kognitívnych schopnostiach chlapcov a dievčat, rozdielne prejavy agresivity a následné vnímanie týchto prejavov, rozdiely v prosociálnom správaní chlapcov a dievčat v prostredí školy a mnohé ďalšie. Vlastný výskum V rámci programu Sexuálnej výchovy, ktorý sme realizovali v posledných ročníkoch základnej školy a druhom ročníku strednej školy v minulých rokoch, sme uskutočnili výskum, ktorý sa okrem iného sústredil aj na zistenie vplyvu programu na oblasť rodovej identity. Predpokladali sme štatisticky významné rozdiely v oblasti rodovej identity u dievčat a chlapcov medzi experimentálnou skupinou a kontrolnou skupinou v smere zvýšenej hodnoty maskulinity u dievčat a zvýšenej hodnoty femininity u chlapcov v experimentálnej skupine oproti kontrolnej Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 347 skupine po realizácii programu SV. Uvedené výsledky sme publikovali v zborníkovej, časopiseckej a monografickej literatúre. Na meranie miery rodovej identity sme použili dotazník Personal Attributes Questionnaire (PAQ, Spence, Helmreich, Stapp, 1973) / Dotazník osobných čŕt. Ukazovateľom miery rodovej identity je hrubé skóre v jednotlivých položkách M (maskulinita) a F (femininita). Zber dát prebehol na 3 základných a 1 strednej škole vždy v priebehu septembra pred realizáciou programu (pretest) a následne v júni v tom istom školskom roku po ukončení programu (post test). Do výskumnej vzorky bolo zaradených 67 adolescentov (33 mužov, 34 žien) v rámci 4 experimentálnych skupín (E1-E4) a 60 adolescentov (29mužov, 31 žien) v rámci 4 kontrolných skupín (K1-K4). Študenti/-tky v experimentálnej skupine prešli počas školského roka programom SV, študenti/ -tky kontrolnej skupiny neabsolvovali žiaden program počas trvania nami realizovaného programu, teda v období od vstupného testovania pred začiatkom realizácie programu po výstupné merania po jeho ukončení u experimentálnej skupiny. Vek adolescentov/tiek bol v rozmedzí od 14-17 rokov. Na základe teoretickej analýzy prác venovaných skúmanej problematike a niekoľkoročných skúseností s výučbou SV sme vytvorili program sexuálnej výchovy ( v súlade s učebnými osnovami) a ten používali pri práci s experimentálnou skupinou. Trvanie programu bolo jeden školský rok v rozsahu 15-20 stretnutí s časovou dotáciou 90-120 minút na jedno stretnutie. Program bol vedený vo všetkých experimentálnych skupinách autorkou práce. Súčasne sme si vedomí vplyvu iných premenných počas realizácie programu (počas obdobia od septembra do júna ) ako je napr. vplyv prirodzeného zrenia, procesy učenia, vplyv médií, vplyv rodinnej výchovy či vplyv sociálnych skupín, do ktorých sa respondenti/-ky dostávali. Z tohto dôvodu boli sledované a testované kontrolné skupiny. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 348 Výsledky Získané údaje boli spracované pomocou štatistického programu SPSS ver.8.0 for Windows. Štatistickú významnosť rozdielov priemerov medzi KS a ES sme posudzovali pomocou MANOVA. Model MANOVA pre opakované merania overil výskumné hypotézy. Konkrétne ktoré premenné spôsobili významnosť sme zisťovali pomocou ANOVA. Pri testovaniach v jednotlivých skupinách KS1-KS4 a ES1-ES4 sme použili Wilcoxonov znamienkový párový test pre závislé súbory a Mann-Whitneyov U-test. Po uskutočnení experimentu (bez ohľadu na skupinu) prišlo ku zmene priemeru pri premennej maskulinita a maskulinita-femininita, zmena priemeru nenastala pri premennej femininita. Odlišné zmeny medzi skupinami boli iba pri premennej maskulinita, nenastali pri premenných femininita a maskulinita-femininita. Maskulinita sa zvýšila významne v experimentálnej skupine. ( KS_pred = 27,281, KS_po = 27,365, ES_pred = 26,409, ES_po =27,370, F= 16,048, P= 0,000). Femininita sa zvýšila v experimentálnej skupine, ale nárast nebol štatisticky významný ( KS_pred = 29,489, KS_po = 29,510, ES_pred = 28,929, ES_po =29,206). Femininita sa u mužov v experimentálnej skupine znížila ( KS_pred = 29,172, KS_po = 29,310, ES_pred = 29,182, ES_po =29,000), pokles však nebol štatisticky významný. Femininita sa u žien zvýšila v experimentálnej skupine, ale nárast nebol štatisticky významný ( KS_pred = 29,806 KS_po = 29,710, ES_pred = 28,676, ES_po =29,412). Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 349 Diskusia a záver Na základe overovania hypotéz konštatujeme, že nami zistené výsledky hypotézy nepotvrdili. Pred realizáciou programu SV neexistoval v experimentálnej ani v kontrolnej skupine štatisticky významný rozdiel v sledovaných hodnotách (maskulinita, femininita, mask.-fem.) medzi chlapcami a dievčatami. V oblasti rodovej identity u dievčat a chlapcov nastali po realizácii programu SV nasledovné zmeny: 1.hodnoty maskulinity u dievčat aj chlapcov v experimentálnej skupine sa štatisticky významne zmenili smerom k vyššej hodnote, 2. hodnoty femininity u dievčat v experimentálnej skupine sa zmenili smerom k vyššej hodnote, u chlapcov v experimentálnej skupine sa zmenili smerom k nižšej hodnote, avšak zmeny v oboch prípadoch neboli štatisticky významné. To, ako a akú rodovú identitu si začne dieťa vytvárať v útlom veku, je veľmi dôležité pre celý jeho ďalší život, pretože osvojené súbory hodnôt, noriem, predstáv - ako základy pre ďalšie dotváranie tejto identity - môžu spolupôsobiť v procese získavania (fixácie) istej spoločenskej pozície, pri utváraní životných projektov, profesionálnych i privátnych ambícií, pri utváraní partnerských (ako aj iných) vzťahov, môžu teda veľmi výrazne ovplyvniť jeho životnú dráhu, a taktiež jeho sebahodnotenie, pocity spokojnosti/nespokojnosti s vlastným životom. Janošová (2008) tvrdí, že v prípade detí majú stereotypy svoje významy. Umožňujú im vytvárať konkrétnejšie predstavy o vlastnej budúcnosti, zjednodušujú prijímanie a plnenie povinností a dávajú im pocit istoty, že patria k jednej zo skupín. Deti si dokážu vytvárať vedomostné štruktúry, ktoré v pamäti organizujú informácie týkajúce sa rodu a jeho rolí. Tieto schémy sa stávajú kognitívnym oknom, prostredníctvom ktorého sú prijímané a spracovávané skúsenosti z rodiny a širšieho sociálneho okolia a v neposlednom rade informácie zachytené z televízie, kníh a pod. Tiež pomáhajú deťom určiť, akým spôsobom sa majú správať, napr. deti sa radšej hrajú s hračkami, ktoré považujú za typické pre ich Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 350 rod. To isté sa týka tiež záujmov a schopností. Deti tiež prejavujú väčšiu motiváciu a trpezlivosť v činnostiach, ktoré patria k dospelým toho istého pohlavia. V prípade genderových osobnostných charakteristík ide o to, že muži a ženy sa medzi sebou líšia skôr v oblasti záujmov, koníčkov, charakteristík medziľudských vzťahov, teda v tom, čo je výchovou ovplyvniteľné, ako v oblasti osobnostných rysov a schopností. A zatiaľ čo výskum (Klein, 1985, Bailey, 1992) ukazuje, že používanie rodovo citlivého jazyka, práca s rodovo spravodlivými textami materiálmi a učebnými umožňuje študentom a študentkám osvojiť si pružnejšie postoje smerom k rodovosti, rodová nerovnosť je v školách neustále prítomná. Inštitúcie pripravujúce budúcich učiteľov / učiteľky a spolupracujúce s učiteľmi / učiteľkami v praxi by mali do svojich študijných programov problematiku rodovosti zakomponovať bez ohľadu na odbor / predmet, ktorý daný študent / daná študentka bude vyučovať. Odborná reflexia rodových špecifík musí byť súčasťou profesionálnej výbavy každého/každej budúcej učiteľky či učiteľa (Marková, 2008, Marková, Lukšík, 2010). Rodovo citlivá výchova vyžaduje od učiteľov/liek individuálny nevedome) prístup k ovplyvnený žiakom/čkam, ktorý predsudkami voči nie je chlapcom, vedome či (alebo dievčatám. Vychádza zo špecifických potrieb dievčat a chlapcov, ktoré sú dôsledkom nerovného spoločenského statusu mužov a žien vyplývajúceho z rozdielnej socializácie. Rodovo citlivá výchova predchádza škodlivému vplyvu rodových stereotypov a/alebo smeruje k čo najdôslednejšej eliminácii tohto vplyvu, ktoré fixované rodové stereotypy spôsobujú. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 351 Literatúra: BAILEY, S. How School Shortchange Girls: The AAUW Report, New York, Marlowe & Company. 1992. COFFEY, A. – DELAMONT, S. Feminism and the Classroom Teacher: Research, Praxis and Pedagogy. London: Routledge Farmer, 2000. ISBN 0-750-70749-6. COLLINS, W.A. – KUCZAJ, S.A. Developmental Psychology, Childhood and Adolescence. New Yourk, McMillan Publishing Co., 1991. CVIKOVÁ, J.- FILADELFIOVÁ, J. Rodový pohľad na školstvo. Bratislava: ASPEKT. 2008, 114 s. ISBN 978-80-85549-82-9. GIDDENS, A. Sociologie. Praha : Argo, 2001. ISBN 80-7203-124-4. JANOŠOVÁ, P. Dívčí a chlapecká identita. Vývoj a úskalí. Praha: Grada, 2008. 288 s. ISBN 978-80-247-2284-9. KLEIN, S. Handbook for Achieving Sex Equity Through Education. Baltimore, MD: The Johns Hopkins University Press.1985. KŘIVOHLAVÝ, J. – MAREŠ, J. 1989. Sociální a pedagogická komunikace ve škole. Praha :SPN, 1990. ISBN 80-04-21854-7. MARKOVÁ, D. Predmanželská sexualita v kontextoch sexuálnej diverzity a variability. Bratislava: Regent, 2007, p. 246. ISBN 978-80-88904-59-5. Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 352 MARKOVÁ, D. Re -formulovanie konceptu sexuálnej výchovy – príprava na variabilitu sexualít. In Pedagogická revue, č. 1 – 2, roč. 60, 2008, s. 157 – 169. ISSN 1335–1982. MARKOVÁ, D. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012, 262. s. ISBN 978-80-89148-76-9. MARKOVÁ, D., LUKŠÍK, I. Edukacja sexualna na Slowacji. In: Kwartalnik pedagogiczny: Zeszyt tematyczny: Pedagogika seksualna, 2010, No. 2, Vol. 216, p. 121-145. ISSN 0023-5938. SADKER, D., SADKER, M. Failing at Fairness: how Our Schools Cheat Girls. Toronto, Simon & Schster Inc. 1994. VÁGNEROVÁ, M. Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. Praha :Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0181-8. Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu KEGA 049UKF-4/2012 – Zenit – vzdelávací program na podporu výchovy charakteru. Kontakt: PhDr. Jana Vernarcová, PhD. KPaSP PF UKF v Nitre Drážovská 2 949 74 Nitra, SR [email protected] Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 353 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov S t r a n a | 354 Zborník vznikol vďaka podpore grantov: APVV - 0604-10: Udržateľná reprodukcia na Slovensku: psycho-sociálne skúmanie. VEGA 2/0015/12: Životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k osobnej spokojnosti a spoločenskej prospešnosti. Názov: SEXUALITY VI : Zborník vedeckých príspevkov Editorky: Marková, Dagmar – Rovňanová, Lenka Vydala: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2013 Rozsah: 354 strán Náklad: 200 ks Vydanie: prvé ISBN 978-80-557-0479-1 Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov