Die Eishöhlen bei Frain in Mähren.

1
Dr. A.Petermann´s Mittheilungen aus
Justus Perthes´ Geographischer Anstalt.
28.Band, 1882.
Seite 170 - 176
Gotha
Dr. A.Petermann´s Mittheilungen aus
Justus Perthes´ Geographischer Anstalt.
28.svazek, 1882.
Strana 170 - 176
Gotha
Dr. Konrad J a r z
Dr. Konrad J a r z
Professor am Obergymnasium in Znaim
profesor na vyšším gymnáziu ve Znojmě
Die Eishöhlen bei Frain in Mähren.
Ledové jeskyně u Vranova na Moravě.
Die Verhandlungen der Gesellschaft
für Erdkunde in Berlin enthalten im VIII.
Bd. (S. 146 ff.) einen Vortrag des Herrn
Direktors Prof. Dr. Schwalbe „Über
Eishöhlen und abnorme Eisbildung“. Diese
sehr
interessante
und
lehrreiche
Abhandlung bringt am Schlusse einen
Literaturnachweis über bekannte Eishöhlen
und Eislöcher, in welchem die Frainer
Eishöhlen nicht vorkommen. Diess
veranlaßte mich, in den verschiedensten
Fach- und anderen Zeitschriften nach
Nachrichten über die Frainer Eishöhlen zu
suchen, und als diess mit Ausnahme der
zwei
gleich
anzuführenden
Fälle
vergeblich war, wendete ich mich an Herrn
Dr.Schwalbe, welcher mir freundlichst
mitteilte, daß seines Wissens von den
Frainer Eishöhlen noch Nichts bekannt sei.
Diese Mitteilung, sowie namentlich der
merkwürdige Umstand, daß die bisher
bekannten Eishöhlen und Eislöcher nur in
Basalten und Kalken vorkommen, während
die
Frainer
Eishöhlen
in
der
Gneisformation liegen, haben mich
bestimmt,
der
Erscheinung
meine
Aufmerksamkeit zuzuwenden und das über
dieselbe in Erfahrung Gebrachte der
Öffentlichkeit zu übergeben.
Časopis
Verhandlungen
des
Gesellschaft für Erdkunde“ [Pojednání
Zeměpisné
společnosti]
(str.146
a
následující) obsahuje přednášku pana
ředitele prof. dr. Schwalbeho „O ledových
jeskyních a nepravidelné tvorbě ledu“.
Toto velice zajímavé a poučné pojednání
přináší na závěr seznam použité literatury
o známých ledových jeskyních a ledových
dírách, v němž se vranovské ledové
jeskyně nevyskytují. Toto mi dalo podnět,
abych hledal v nejrůznějších odborných a
jiných časopisech zprávy o vranovských
ledových jeskyních, a když to bylo marné,
s výjimkou těch dvou případů, které hned
uvedu, obrátil jsem se na pana dr.
Schwalbeho, který mi přátelsky sdělil, že
podle jeho vědomí není o vranovských
ledových jeskyních ještě nic známo. Toto
sdělení, a zejména pozoruhodná okolnost,
že dosud známé ledové jeskyně a ledové
díry se vyskytují pouze v čedičích a
vápencích, zatímco vranovské ledové
jeskyně leží v rulovém útvaru, mě pohnulo
k tomu, abych na tento jev obrátil svou
pozornost a to, co se o něm dozvím, abych
předal veřejnosti.
Den ersten Aufsatz „Über die
Eishöhlen bei Frain in Mähren“
veröffentlichte Dr.A.Roth im Programm
des Znaimer Obergymnasiums im J. 1863
(S.1-17), den zweiten Prof. G.Niessl in den
„Verhandlungen des naturforschenden
Vereins“ in Brünn, VI.Bd. 1867, S.62-68.
Der erste Aufsatz hatte den Zweck, „den
studierenden Jüngling auf die nicht eben
První článek „O ledových jeskyních
u Vranova na Moravě“ uveřejnil dr. Anton
Roth v Programu vyššího gymnázia ve
Znojmě roku 1863 (str.1 – 17), druhý
prof.Gustav Niessl ve „Pojednáních
přírodovědeckého spolku“ v Brně,
VI. svazek, 1867, str. 62-68. První článek
měl za cíl „upozornit studujícího mladíka
na tyto pozoruhodné a ne právě časté
2
häufige Naturerscheinung aufmerksam zu
machen und die Ursachen derselben in
populärer Form zu erörtern“ , während der
zweite nur unter den „floristischen
Mitteilungen aus Mähren“ eine kurze
Schilderung der „Eisleite“ bei Frain gibt;
beide Aufsätze scheinen über den engen
Rahmen
einer
Lokalnotiz
nicht
hinausgekommen zu sein, denn tatsächlich
finden sie nirgends eine Erwähnung. Zur
leichteren Orientierung der Leser füge ich
diesem Aufsatze ein Croquis bei, welches
mein
Kollege
an
der
hiesigen
Oberrealschule, Herr A.Oborny, zu
entwerfen so freundlich war.
přírodní jevy a populární formou vysvětlit
jejich příčiny“ , zatímco druhý přináší
pouze krátké vylíčení „Ledové stráně“ u
Vranova mezi floristickými zprávami
z Moravy ;
oba články jak se zdá
nepřekročily úzký rámec lokální zprávy,
neboť skutečně o nich nikde není žádná
zmínka. Pro lehčí orientaci čtenáře
připojuji k tomuto článku náčrtek, který tak
laskavě načrtl můj kolega na zdejší vyšší
reálné škole pan A.Oborny.
I. Topographisch-geologische
Überschau.
I. Topograficko-geologický přehled.
Der freundliche Marktflecken Frain
liegt 20 km WNW von Znaim an der Thaia
in einer Meereshöhe von 281 m
(Thaiaspiegel), wird am rechten Ufer (Süd)
von einem auf drei Seiten senkrecht zum
Fluße abstürzenden Felsen, welcher das
prächtige Alt- und Neuschloß Frain trägt,
um 145 m, und am linken Ufer (Nord) vom
Frainerberg, über welchen die Straße nach
Znaim führt, um 162 m überhöht. Der
Flußlauf von Frain bis Znaim beträgt
wegen der zahllosen Krümmungen an 30
km, wird durchwegs von 100-200 m
hohen, teils nackten und senkrecht
abfallenden, teils sanft geneigten und dann
auch bewaldeten Talwänden eingeengt,
welche nur hie und da, stets mit den
Krümmungen wechselnd, einigen wenige
Quadratmeter umfassenden Alluvionen
Platz lassen. Unterhalb Znaim (210 m
Thaiaspiegel) tritt der Fluß in die Ebene,
zugleich aber auch in ein anderes
geologisches Gebiet ein.
Přátelský městys Vranov leží 20 km
ZSZ od Znojma na Dyji v nadmořské
výšce 281 m (hladina Dyje) a na pravém
břehu (jih) jej převyšuje o 145 m skála,
spadající na třech stranách kolmo k řece,
která nese skvostný starý a nový zámek
Vranov, a na levém břehu (sever) o 162 m
Vranovská hora, přes níž vede silnice do
Znojma. Tok řeky od Vranova až po
Znojmo obnáší kvůli nesčetným zákrutům
30 km, svírají jej vesměs údolní stěny
100 – 200 m vysoké, zčásti holé a kolmo
spadající dolů, zčásti mírně ukloněné, a
potom také zalesněné, které jenom tu a tam
ponechávají místo zaujímající několik
málo čtverečních metrů pro naplaveniny,
stále se střídající se zákruty. Pod Znojmem
vstupuje řeka do roviny (210 m hladiny
Dyje) , ale současně také do jiné
geologické oblasti.
Frain und Znaim gehören dem
südöstlichen Teile jenes Plateau´s von
krystallinischen Gestein an, welches nach
Hauer 1) im Süden bis zur Donau reicht
und diese mitunter übergreift, im Osten
Vranov
a
Znojmo
patří
k jihovýchodní části oné náhorní roviny
z krystalinické horniny, která podle
Hauera1) sahá na jihu až k Dunaji a občas
jej překračuje, na východě je zhruba
1
1
) Hauer, Die Geologie etc. der österr.- ungar.
Monarchie. Wien 1875, S. 171-172
)Hauer, Die Geologie etc. der österr.- ungar.
Monarchie. Wien 1875, str. 171-172
3
ungefähr von der Linie St.Pölten – Znaim
– Brünn begrenzt wird und hier steil gegen
die Ebene (Eocän- und Miocän-Formation)
abfällt, welches, wie es scheint, nie vom
Meere überflutet war und daher in den
Geologien das „alte böhmische Festland“
heißt, in den Geographien als „böhmischmährisches Plateau“ vorkommt.
ohraničena linií Svatý Hippolyt [Sankt
Pölten] – Znojmo – Brno a zde příkře
spadá do roviny (eocénní a miocénní
útvar), která, jak se zdá, nebyla nikdy
zaplavena mořem a proto se v geologii
nazývá
„stará
česká
pevnina“,
v zeměpisech
se
vyskytuje
jako
„českomoravská vysočina“.
In petrographischer Hinsicht zeigt
der für diesen Aufsatz maßgebende Teil
des Urgebirgsmassivs die verschiedensten
Typen
der
krystallinischen
Schiefergesteine, auch herrscht grauer
Gneis weitaus vor, der das tiefste Glied
aller anderen Gesteine bildet. Dem Gneis
zunächst
kommen
Granit
und
Glimmerschiefer
;
jener
enthält
grobkörnigen Quarz, Feldspatkrystalle und
schwarzen
Glimmer
eingeschlossen
(Thaiatal bei Znaim und Frain), dieser
durchzieht den Gneis als bläulich-graues,
stark glänzendes Gestein in größerer oder
geringerer Ausdehnung (Znaimer Anhöhe
378 m auf dem Wege nach Frain). In
Znaims sowie Frains Umgebung findet
sich auch krystallinischer Kalkstein von
schwärzlich grauer Farbe, grobkörniger
Struktur und stark mit Quarz versetzt. Fast
alle
der
Gneisund
Glimmerschieferformation eingelagerten
Gesteine finden sich auch hier ; so Talkund Chloritschiefer, Serpentine, Granaten,
Graphit &c.&c. Der von der Thaia in SW
und der Iglawa in NO eingeschlossene Teil
des Plateau´s ist vielfach unduliert, weithin
mit gutem Humus, dem hauptsächlichen
Zersetzungsprodukte aus den reichen
Feldspatgängen,
überdeckt,
zeigt
allenthalben
die
mannigfachsten
Erosionserscheinungen teils in tief
eingeschnittenen
wilden
Schluchten,
welche das Urgestein nackt legen, teils in
nivellierenden Anschwemmungen, aus
welchen wieder hie und da anstehendes
Gestein hervorragt, oder welche von
angeschwemmten Granitblöcken oder
Gneisplatten überlagert werden.
Z petrografického
hlediska
vykazuje
část
prahorního
masivu,
rozhodující pro tento článek nejrůznější
typy krystalinických břidličnatých hornin,
také zde převládá šedá rula, která tvoří
nejhlubší článek všech ostatních hornin.
Nejblíže rule se vyskytuje žula a svor ;
onen obsahuje v sobě uzavřený hrubozrnný
křemen, živcové krystaly a černou slídu
(údolí Dyje u Znojma a Vranova), ten se
táhne rulou jako modrošedá, silně se
lesknoucí hornina ve větším nebo menším
rozsahu (znojemská výšina 378 m při cestě
do Vranova). V okolí Znojma stejně jako
v okolí Vranova
se rovněž nachází
krystalický vápenec načernale šedé barvy,
hrubozrnné struktury a hojně promíchaný
s křemenem. Nacházejí se zde téměř
všechny horniny uložené v rulových a
svorových útvarech ; tedy mastkové a
chloritanové břidlice, hadovce, granáty,
tuha atd. atd. Ta část náhorní roviny
sevřená Dyjí na JZ a Jihlavkou na SV je
mnohonásobně zvlněná, daleko pokrytá
dobrým humusem, hlavním produktem
rozpadu z bohatých žil živce, všude
vykazuje nejrozmanitější erozní jevy,
částečně v hluboce zaříznutých divokých
roklích, které obnažují prahorní horninu,
částečně v nivelujících naplaveninách, ze
kterých opět tu a tam vyčnívá stojící
hornina, nebo které jsou
zakryty
naplavenými žulovými balvany nebo
rulovými deskami.
4
II. Die Eisleite
II. Ledová stráň
Vom Markte Frain führt Thaia
abwärts durch den Ort Hammer bis zu der
3 km südöstlich davon gelegenen Eisleite
ein jetzt gut erhaltener Fahrweg, der gleich
unterhalb von Frain an eine über 60 m
hohe
senkrechte
und
zum
Teil
überhängende Gneiswand sich anschmiegt
und gegen den Fluß durch einen
Mauerdamm geschützt wird. Unterhalb
von Hammer übersetzt den Weg die
Schlucht eines von der Windschauer Höhe
(435 m) herabbrechenden Gießbaches, um
bald wieder von dem schroffen Südabfall
des Nesselberges (478 m) und dem
Schutzdamm gegen die Thaia eingezwängt
zu werden. Gleich beim Ausgang aus
dieser Enge zweigt links ein Waldweg über
den Nesselberg nach Windschau ab, das
linke Thaia-Ufer weitet sich winkelartig
über eine von den Bergwassern abgesetzte
und gegen die Thaia abfallende Alluvion
nach O aus, und die ganze Eisleite zeigt
sich nun auf einmal dem Auge.
Z náměstí Vranova vede podél Dyje
dolů až k Ledové stráni, ležící 3 km
jihovýchodně od něj, nyní dobře udržovaná
cesta přes Hamry, která hned pod
Vranovem přiléhá k rulové stěně přes 60 m
vysoké a zčásti převislé a od řeky je
chráněna zděnou hrází. Pod Hamry
překračuje tato cesta rokli jedné bystřiny
spadající sem z Onšovské výšiny (435 m),
aby ji brzy nato opět příkrý jižní svah
Zadních Hamrů (478m) a ochranná hráz
natěsnaly k Dyji. Hned při východu z této
úžiny odbočuje doleva lesní cesta přes
Zadní Hamry do Onšova, levý břeh se ve
tvaru úhlu rozšiřuje na východ přes
náplavy usazené z horských vod a
spadající k Dyji, a celá Ledová stráň se
nyní naráz ukazuje oku.
Die Eisleite, im Volksmunde so
genannt, ist ein vom Mühlberg (507 m)
sich abzweigender Bergrücken, der sich
zungenförmig nach WSW vorschiebt, auf
drei Seiten von der Thaia umflossen wird,
nach WNW schroff, teilweise in
senkrechten Wänden abfällt, auf der
höchsten Stelle (481 m) des dachförmigen
Rückens mit einem mächtigen Obelisk
gekrönt ist, und nach S einen weniger
schroffen und bewaldeten Abhang zeigt.
Die Eisleite ist ein Glied der hercynischen
Gneisformation, besteht aus grauem
flaserigen Gneis, welcher von feinkörnigen
Quarz- und Feldspatadern durchzogen und
von schwarzem Glimmer durchsetzt ist.
Die gewaltige Wirkung der Atmosphärilien
und der Erosion zeigt sich nur auf dem
nordwestlichen Gehänge,wo senkrecht
übereinander
gestellte
Wände
aus
Gneisplatten sich erheben, die teils noch
ziemlich intakt sind, teils jeden Augenblick
zusammenzustürzen drohen, da die
zwischenlagernden Glimmerschichten
Ledová stráň, nazývaná tak v lidové
mluvě, je horský hřbet, oddělující se od
Větrníku (507 m) , který se jako jazyk
vysouvá směrem na ZJZ, ze třech stran ji
obtéká Dyje, směrem na ZSZ spadá příkře,
zčásti kolmými stěnami, na nejvyšším
místě (481 m) střechovitého hřbetu je
korunována mohutným obeliskem a jižním
směrem se ukazuje méně příkrý a
zalesněný svah. Ledová stráň je článkem
hercynské rulové formace, sestává se
z šedé žilnaté ruly, která je protkána
jemnozrnnými žilami křemene a živce a
prostoupena černou slídou. Mohutný
účinek srážek a eroze je vidět jenom na
severozápadním svahu, kde se zvedají
kolmo jedna na druhé stojící stěny
z rulových desek, které jsou zčásti ještě
intaktní a zčásti hrozí, že se každým
okamžikem zřítí, neboť vložené vrstvy
slídy jsou již dávno zvětralé, takže desky
se jeví zpola opadané a jenom více
vtěsnané ve struktuře vrstev, zatímco jiné
se skutečně opírají jenom o výčnělky
5
längst schon verwittert sind, so daß Platten
halb abgelöst und nur mehr in dem
Schichtengefüge eingezwängt erscheinen,
während andere tatsächlich nur auf
darunter liegende Vorsprünge sich stützen.
An mehreren Stellen sind die Gneiswände
bereits zusammengebrochen, ihre Platten
und Blöcke bilden entweder wilde
Trümmerhalden, die hie und da fast bis zur
Thaia reichen, oder ein ganzes System von
Spalten, Klüften und Höhlungen, welche
jetzt noch sichtbar und teilweise
zugänglich sind. Viele dieser Höhlungen
wurden im Laufe der Jahrhunderte wieder
vollgeschwemmt,
andere
nur
von
Gneisplatten überdeckt ; diese haben in
Folge des Verwitterungsprozesses Humus
abgesetzt und sind jetzt vielfach mit
Moosen und üppiger Farrenvegetation
überzogen, so daß die Existenzs solcher
dem Auge verborgenen Höhlungen nur aus
dem dumpfdröhenden Schritt des über sie
setzenden Fußes sich kundgibt. Sogar die
Vegetation ist nach Niessl auf dem
nordwestlichen und südöstlichen Gehänge
wesentlich verschieden. Während jenes
durch das Vorkommen einiger sehr
seltenen Phanerogamen, wie namentlich
der
Cimicifuga
foetida
L.,
sich
auszeichnet, von welcher Pflanze in
Deutschland nur drei Standorte bekannt
sind, nämlich der Harz, das Adamstal
nördlich von Brünn und die Eisleite, hat
das südliche Gehänge eine Vegetation wie
jene der lichten trockenen Vorhölzer.
ležící pod nimi. Na mnoha místech jsou
rulové stěny již zhroucené, jejich desky a
balvany tvoří buď divoké hromady trosek,
které tu a tam sahají téměř až k Dyji, nebo
celý systém štěrbin, rozsedlin a dutin, které
jsou ještě teď viditelné a zčásti přístupné.
Mnohé z těchto dutin byly v průběhu
staletí opět zcela zaneseny náplavou, jiné
jenom překryty rulovými deskami ;
v těchto se v důsledku procesu zvětrávání
usadil humus a jsou dnes mnohonásobně
povlečeny mechy a bujnou kapradinovitou
vegetací, takže existence takových dutin
skrytých zraku se projevuje jenom z temně
dunícího kroku nohy kráčející nad nimi.
Dokonce vegetace je podle Niessla na
severozápadním a jihovýchodním svahu
podstatně odlišná. Zatímco onen se
vyznačuje výskytem velice vzácných
jevnosnubných rostlin, jako je zejména
ploštičník smrdutý [Cimifuga foetida L.],
kterážto rostlina je známa jenom ze tří míst
v Německu, totiž z Harcu, z Adamova
severně od Brna a z Ledové stráně, má
jižní svah vegetaci jako je vegetace
světlých suchých hájů.
Der Weg führt von der Abzweigung
der Straße nach Windschau längs des
nördlichen
Saumes
der
erwähnten
Alluvion, welche jetzt von einem dichten
Rasen überzogen ist, an der Ausmündung
einer von N einfallenden Schlucht vorüber,
hinter welcher ein Waldsteig nach
Liliendorf und bald darauf ein steiler,
schwer befahrbarer Weg nach Zaisa sich
abzweigen, und gelangt an einen kleinen
Wasserlauf, wo der Fahrweg aufhört und
der Aufstieg zur Eisleite beginnt.
Cesta vede od odbočky silnice do
Onšova podél severního okraje zmíněné
naplaveniny, která je teď pokryta hustým
trávníkem, kolem vyústění rokle spadající
sem od severu, za níž odbočuje lesní
pěšina do Lesné a brzy nato příkrá, obtížně
sjízdná cesta do Čížova, a dostává se
k malému vodnímu toku, kde vozová cesta
přestává a začíná výstup na Ledovou stráň.
6
Dieser Aufstieg ist gegenwärtig ein
durchaus gebahnter und teilweise aus
Stufen von Gneissplatten hergestellter
Fußweg. Er steigt Anfangs sanft an, windet
sich, steiler werdend, in einer scharf nach
S und dann nach N sich ausbiegenden
Serpentine, durch welche eine mächtige,
muldenförmige Trümmerhalde umgangen
wird, zur Höhe von 400 m hinauf und an
einer etwa 30 m langen und 6 m hohen, aus
senkrecht
übereinander
gelagerten
Gneisplatten gebildeten Wand vorüber zu
der 1858 entdeckten „Eisgrube“ II. Zu
dieser führen links vom Wege fünf Stufen
hinan ; sie ist kaum mehr als 2 cbm groß,
von abgerutschten Gneisplatten überdeckt,
senkt sich rasch in den Boden, verengt sich
gegen das Innere des Berges, wird aber
nicht abgeschlossen, sondern zeigt im
Hintergrunde schmale Spalten. Die gegen
dem Weg gekehrte fensterartige Öffnung
ist 0,5 qm groß, durch vier Gneisplatten
künstlich hergestellt, während seitwärts
(Süd) eine natürliche Höhlung in die
Eisgrube führt ; durch dieses Loch
schlüpfen im Hochsommer Schulknaben,
um Eis herauszuholen.
Der Weg von der Grube II hinauf
ist nun äußerst interessant. Er biegt SSW
aus, lehnt sich dicht an eine bei 50 m lange
und 25 m hohe noch völlig intacte
Gneiswand, hinter welcher eine zweite und
dritte Wand emporragen, beide von den
Atmosphärilien stark benagt.
Von diesen zwei letzten Wänden
haben sich bereits viele Platten losgelöst,
die zum Teil von der untersten Felswand
aufgehalten werden, zum Teil diese
überfuhren und die schroffe Lehne
hinabrutschten. Eine solche Abrutschung
eines Teiles der mittleren Wand fand noch
vor zwei Jahren statt, doch wurden die
Steinplatten von der untersten Wand
aufgehalten und liegen nun über dieser
aufgetürmt.
Tento výstup je v současné době
zcela upravená, částečně ze schodů
z rulových desek vytvořená cesta pro pěší.
Zpočátku mírně stoupá, točí se, stává se
příkřejší, do serpentiny ohýbající se ostře
na jih a potom na sever, kterou se obchází
kotlinovitá hromada trosek, do výše 400 m,
a kolem jedné stěny asi 30 m dlouhé a 6 m
vysoké z rulových desek uložených kolmo
jedna na druhé k „Ledové jámě“ II
objevené roku 1858. K této vede doleva od
cesty pět schodů ; je sotva větší než 2 m3 ,
překrytá spadlými
rulovými deskami,
svažuje se rychle do půdy, směrem do nitra
hory se zužuje, není ale uzavřená, nýbrž
v pozadí se ukazují úzké trhliny. Oknovitý
otvor obrácený směrem k cestě je 0,5 m2
velký, uměle vytvořený čtyřmi rulovými
deskami, zatímco po straně (jih) vede do
ledové jámy přirozené vyhloubení ; touto
dírou proklouznou za vrcholného léta
školní chlapci, aby vynesli led.
Cesta od jámy II nahoru je nyní
vysoce zajímavá. Odbočuje JJZ, opírá se o
ještě zcela intaktní rulovou stěnu, asi 50 m
dlouhou a 25 m vysokou, za níž vyčnívají
druhá a třetí stěna, obě srážkami silně
ohlodané.
Od těchto dvou posledních stěn se
už oddělilo mnoho desek, které byly zčásti
zadrženy nejspodnější skalní stěnou, zčásti
ji ale minuly a zřítily se dolů po strmé
stráni. Takové zřícení části prostřední stěny
se stalo ještě před dvěma léty [t.zn. roku
1880 – pozn.překl.] , ale kamenné desky
byly zadrženy nejspodnější stěnou a leží
nyní navršeny nad touto.
7
Am südwestlichen Ende dieser
Wand biegt sich der Weg in einem
spitzigen Winkel ostwärts und führt dann
zwischen der mittleren und obersten
Felswand nordostwärts hinauf auf den
Bergrücken und zum Obelisk, der knapp
am
Rande
der
obersten,
der
„Obeliskenwand“, sich erhebt. Dieser Theil
der Berglehne ist der an Höhlungen und
Klüften reichste. Dicht an der Biegung des
Weges liegt rechts die „alte“, weil schon
sehr lange bekannte Eisgrube I. Einige
Stufen führen zu ihr hinab. Ihre fast
kreisförmige, kaum mehr als 1 qm große
Mündung ist frei und unbedeckt. Die
Höhlung
verläuft
mit
rasch
konvergierenden Wänden gegen das Innere
des Berges jedoch abwärts, ist während des
Vor- und Hochsommers mit klumpigem
und brockigem Eis gewöhnlich vollgefüllt,
an der Mündung eisfrei, während im
Winter das Innere der Kluft eisfrei, die
Mündung dagegen vereist ist, was auch bei
meinem Besuche der Eisleite am
13.Februar d.J., trotz des abnorm trockenen
Winters, der Fall war.
Na jihozápadním konci této stěny
zahýbá cesta v ostrém úhlu východním
směrem a potom vede mezi prostřední a
nejhořejší skalní stěnou severovýchodním
směrem nahoru na horský hřbet a
k obelisku, který se zvedá těsně na kraji
nejhořejší „obeliskové stěny“. Tato část
horské stráně je na dutiny a rozsedliny
nejbohatší. Těsně při ohbí cesty leží
napravo „stará“ Ledová jáma I, protože je
už velmi dlouho známá. Několik schodů
vede k ní dolů. Její téměř kruhovité ústí,
sotva větší než 1 m2 , je volné a nezakryté.
Dutina se táhne silně sbíhavými stěnami do
nitra hory, avšak směrem dovnitř je během
ranného a vrcholného léta obyčejně zcela
vyplněna chuchvalcovitým a drolivým
ledem, u ústí je bez ledu, zatímco v zimě je
vnitřek rozsedliny bez ledu, ale naproti
tomu ústí je zaledněno, což také bylo při
mé návštěvě Ledové stráně 13.února
tohoto roku [tj. roku 1882 – pozn.překl.] ,
přestože byla abnormálně suchá zima.
Einige Schritte von dieser Eisgrube
weiter führen vom Wege links mehrere
Stufen hinan zu den Grotten V und VI. Die
nördlich gelegene (V) ist schwer
zugänglich, eng und hat nach unten, oben
und rückwärts in engen, viele Meter langen
Spalten ihre Fortsetzung und Verzweigung.
Die südlich von dieser gelegene Grotte VI
hat einen 3 m breiten und 10-12 m hohen
Eingang, der von herabhängenden, unter
sich verkeilten Gneisplatten gebildet wird.
Die Grotte selbst verengt sich bald, läuft
bergwärts in eine schmale Spalte aus, zeigt
aber auch nach oben Spalten ; durch eine
derselben fällt Tageslicht ein.
Několik kroků od této ledové jámy
vede dále doleva od cesty více schodů
k jeskyním V a VI. Ta severněji ležící (V)
je obtížně přístupná, úzká a pokračuje a
rozvětvuje se směrem dolů, nahoru a
dozadu v úzkých puklinách mnoho metrů
dlouhých. Jižněji od ní ležící jeskyně VI
má 3 m široký a 10-12 m vysoký vchod,
který je tvořen visícími, do sebe
zaklíněnými rulovými deskami. Samotná
jeskyně se brzy zužuje, vybíhá směrem do
hory v úzkou puklinu, ale má také pukliny
nahoře ; jednou z nich sem proniká denní
světlo.
Zwanzig Schritte östlich von dem
Zugang zu diesen Grotten öffnet sich links
vom Wege eine Anfangs 12 m breite und
30 m lange Felsschlucht, die beim Eingang
nach oben offen, später von überhängenden
Gneisplatten völlig gedeckt ist. Diese
Schlucht konvergiert mit der
O dvacet kroků východněji od
přístupu k těmto jeskyním se nalevo od
cesty otevírá skalní rozsedlina zpočátku
12 m široká a 30 m dlouhá, která je u
vchodu nahoře otevřená, ale později zcela
zakrytá převislými rulovými deskami. Tato
rozsedlina konverguje s jeskyní VI, ale
8
Grotte VI, verengt sich bergwärts und
endigt mit der 1860 entdeckten „Eishöhle“
III. Diese Höhlung ist von übereinander
getürmten Gneisplatten zugedeckt und
insoweit als zugänglich kaum 3-4 cbm
groß, steht aber sehr wahrscheinlich durch
die nach links verlaufenden gut sichtbaren
Spalten mit den Grotten VI und V in
Verbindung.
Eis
findet
sich
im
Hochsommer nur in den rückwärtigen
Spalten in Form von herabhängenden
Zapfen und teilweise als krustenförmiger
Überzug der Spaltenflächen.
směrem dovnitř kopce se zužuje a končí
„Ledovou jeskyní“ III objevenou r. 1860.
Tato dutina je přikryta na sebe navršenými
rulovými deskami a pokud je přístupná, je
sotva 3-4 m3 velká a je pravděpodobné, že
je
dobře
viditelnými
trhlinami
probíhajícími
doleva
ve
spojení
s jeskyněmi VI a V. Led se vyskytuje za
vrcholného léta jenom v zadních trhlinách
ve formě visících střapců a částečně jako
škraloupovitý povlak trhlin.
Der Weg geht nun weiter ziemlich
steil über Stufen aufwärts ; rechts davon
liegt
am
nördlichen
Ende
der
„Obeliskenwand“ eine stellenweise über
20 m tiefe Kluft VII, welche gegen S spitz
zuläuft, daselbst von Felstrümmern
überdeckt ist, gegen N dagegen ansteigt
und sich halbkreisförmig erweitert. Hier
stellt sie ein wahres Chaos von Höhlungen,
Löchern und Spalten dar, welche nichts
Anderes als Zwischenräume mächtigen
Felstrümmern sind, die einst die nördliche
Fortsetzung der Obeliskenwand gebildet
haben mochten ; denn diese steigt hier
ganz unvermittelt wohl über 60 m
senkrecht empor und läßt von einem
umzäunten Vorsprung das Trümmerchaos
im Abgrunde überschauen.
Cesta jde nyní dále dosti příkře po
schodech nahoru ; napravo od ní leží na
severním konci „obeliskové stěny“ propast
VII místy přes 20 m hluboká, která
směrem k jihu vybíhá do špičky, je přikryta
skalními troskami, severním směrem ale
stoupá vzhůru a polokruhovitě se rozšiřuje.
Zde představuje skutečný chaos dutin, děr
a puklin, které nejsou ničím jiným než
meziprostorami mezi mohutnými skalními
troskami, které snad kdysi tvořily severní
pokračování obeliskové stěny ; neboť tato
zde zcela bezprostředně vystupuje dobře
přes 60 m kolmo vzhůru, a umožňuje si
prohlédnout z oploceného výběžku chaos
trosek v propasti.
Die Serpentine umgeht diesen
Abgrund nordwärts in einem spitzigen
Winkel, erreicht nach wenigen Schritten
den Bergrücken und führt auf diesem zum
Obelisken und dann gegen W abwärts zum
sogenannten „Enkelsitz“ VIII, einem
Ruheplatz, der am Rande einer schroff zur
Thaia abfallenden Wand immer noch
460 m hoch und 131 m über dem
Thaiaspiegel am westlichen Fuße der
Eisleite gelegen ist, von wo aus man die
ganze Eisleite nach allen Seiten übersehen
kann. Bei der letzten nördlichen
Ausbiegung der Serpentine beginnt wieder
der Fahrweg, und wenige Schritte
Serpentina obchází tuto propast
severním směrem v ostrém úhlu, po
několika krocích dosáhne horského hřbetu
a jde po něm k obelisku a potom na západ
směrem dolů k tak zvanému „Vnukovu
sídlu“ VIII, odpočivadlu, které leží na
okraji stěny spadající příkře k Dyji ještě
stále ve výšce 460 m a 131 m nad hladinou
Dyje na západním úpatí Ledové stráně,
odkud lze přehlédnout celou Ledovou stráň
do všech stran. U posledního severního
ohybu cesty začíná opět vozová cesta, o
několik kroků severněji leží nalevo pod
cestou tak zvaná „Jeskyně na horském
hřbetu“ IV , kotlovitá jáma plná trosek
horniny s mnoha děrami, puklinami a
nordwärts liegt links unter dem Wege die
sogenannte „Höhle auf dem Bergrücken“
9
IV eine kesselartige Grube voll
Gesteinstrümmer mit vielen Löchern,
Klüften und Spalten.
III. Meteorologische Beobachtungen
III. Meteorologická pozorování
Die ältesten meteorologischen
Nachrichten über die Eisleite leben heute
noch traditionell im Volke, und ich konnte
darüber von alten glaubwürdigen Männern
erfahren, dass vor 1858 und 1859, in
welchen Jahren die recht gelungene
Serpentine angelegt wurde – die
Aufstellung des Obelisk geschah 1860 -, in
allen Höhlungen und Klüften die
Eisbildung in den heißen Sommermonaten
eine regelmäßige Erscheinung war. In jener
Zeit soll aber das nordwestliche Gehänge
der Eisleite noch fast durchweg mit dicken
Moosschichten, dichten Farrenständen und
anderen Kräutern überzogen gewesen sein.
Bei der Anlegung der Serpentine und der
Herstellung der Zugänge zu den
auffälligsten
Grotten
wurde
jene
vegetabilische
Decke
teils
notwendigerweise, teils auch durch das
lockere und abrutschende Gestein beseitigt,
so daß gegenwärtig nur die weniger
betretenen oder ganz unzugänglichen
Stellen noch das alte Aussehen haben. Im
Dezember 1858 begann im Auftrag des
Wirtschaftsrates der Frainer Herrschaft,
des Herrn Kunstowny, der herrschaftliche
Förster zu Zaisa, Herr Jakob Wachtl,
thermometrische
Temperaturbeobachtungen, welche er
wahrscheinlich bis über Juni 1863
fortgesetzt
haben
mag,
dessen
Aufzeichnungen jedoch verloren gegangen
zu sein scheinen ; denn Wachtl und
Kunstowny sind längst gestorben, und jene
Temperaturbeobachtungen im Frainer
Schloßarchiv, wie mir der gegenwärtige
Wirtschaftsrat, Herr Till, mitteilte, nicht
vorfindlich. Um desto wertvoller sind
daher Roth´s Temperaturtabellen, nach
welchen ich die folgenden, jedoch mit
Nejstarší meteorologické zprávy o
Ledové stráni žijí ještě dnes v lidové
tradici, a já jsem se dozvěděl od starých
věrohodných mužů, že před r. 1858 a 1859,
v kterýchžto létech byla zřízena skutečně
zdařilá serpentina – postavení obelisku se
uskutečnilo r. 1860 - , byla tvorba ledu ve
všech dutinách a puklinách v horkých
letních měsících pravidelným jevem. V oné
době byl prý ale severozápadní svah
ledové stráně ještě téměř bez výjimky
pokryt tlustými vrstvami mechu, hustým
kapradím a jinými rostlinami. Při zřizování
serpentiny
a
zřizování
příchodů
k nejnápadnějším jeskyním byl onen
rostlinný kryt odstraněn,zčásti z nutnosti,
zčásti také uvolněnou a zřítivší se
horninou, takže dnes mají ještě staré
vzezření jen málo navštěvovaná a zcela
nepřístupná místa. V prosinci 1858 začal
na příkaz hospodářského rady vranovského
panství, pana Kunstownyho, panský lesník
v Čížově,
pan
Jakob
Wachtl,
termometrická pozorování teploty, v nichž
snad pravděpodobně pokračoval i po
červnu 1863, jejich záznamy se ale
pravděpodobně ztratily ; neboť Wachtl a
Kunstowny jsou dávno mrtvi, a ona
teplotní pozorování ve vranovském
zámeckém archivu, jak mně sdělil dnešní
hospodářský rada, pan Till, nejsou
k nalezení. O to cennější jsou proto
Rothovy tabulky teplot, podle nichž jsem
sestavil následující, avšak s přepočtem
Réaumurovy stupnice podle Celsia.
trhlinami.
Umrechnung der Réaumur´schen Scala
nach Celsius entworfen habe.
10
Über die Art und Weise der
Beobachtungen Wachtl´s konnte ich nur
erfahren, daß er sie gelegentlich auf seinem
Weg zur Herrschaft Frain, der über die
Eisleite führt, öfters jedoch, so namentlich
Vormittags, auch eigens vornahm, da Zaisa
nur eine halbe Wegstunde von der Eisleite
entfernt ist. Leider geschah die Vornahme
der Beobachtungen nicht regelmäßig zu
denselben Tageszeiten und auch nicht in
gleicher monatlicher Anzahl ; was aber
diesem Mangel einigermaßen abhelfen
kann, ist, daß sie für alle Höhlen
gleichzeitig und in den Sommermonaten
am öftersten erfolgen. Gemessen wurde die
Lufttemperatur in den Höhlungen, an der
Berglehne und auf dem freien Felde im
Thaiatale.
Maßgebend
für
Temperaturschwankungen der Luft auf
dem freien Felde sind hier die W-, NW und
SW-Winde, weil sie offenen Zutritt haben,
während die N-, O- und S-Winde das Tal
überfahren.
O druhu a způsobu Wachtlových
pozorování jsem se mohl dovědět jenom
to, že je prováděl příležitostně při své cestě
na vranovské panství, která vede přes
Ledovou stráň, avšak častěji, zejména
dopoledne, také úmyslně, neboť Čížov je
vzdálen jen půl hodiny cesty od Ledové
stráně.Bohužel se dálo provádění těchto
pozorování nepravidelně, ne v týchž
denních dobách a také ne ve stejném počtu
měsíčně ; co ale tomu nedostatku může
nějak odpomoci, je, že se dálo pro všechny
jeskyně současně a v letních měsících, v
nichž se led tvořil, nejčastěji. Byla měřena
teplota vzduchu ve všech dutinách, na
horské stráni a na volném poli v údolí
Dyje. Pro kolísání teploty na volném poli
jsou
zde
rozhodující
západní,
severozápadní a jihozápadní větry,
poněvadž mají volný přístup, kdežto
severní, východní a jižní větry údolí míjejí.
Temperaturtabelle
Datum Stunde Temperatur- Anmerkung
grade nach (WindrichCelsius
tung, Wetter
&c.
Teplotní tabulka
Datum Hodina Teplota Poznámka
podle
(směr větru,
Celsia
počasí, atd.)
Unter den angeführten Grotten und
Höhlungen kommt es jetzt in den
Sommermonaten nur mehr in I, II und III
zur Eisbildung, in den übrigen ist die
Erscheinung selten, aber in der Nähe aller
Höhlungen herrscht im Sommer ein
scharfer kühler Luftzug, der um so
empfindlicher wird, je höher die
Temperatur der äußeren Atmospäre ist, so
dass Jedermann, wer den Weg über die
Eisleite zurücklegt, ganz unwillkürlich auf
diese Höhlungen aufmerksam gemacht
wird. Der so rasche Austausch zwischen
der inneren kalten und äußeren warmen
Mezi uvedenými jeskyněmi a
dutinami dochází nyní v letních měsících
ke tvorbě ledu většinou jen v I, II a III,
v ostatních je tento jev řídký, ale
v blízkosti všech dutin panuje v létě ostrý
chladný průvan, který je o to citelnější, čím
vyšší je teplota venkovního vzduchu, takže
každý, kdo podnikne cestu přes Ledovou
stráň, je zcela mimoděk na dutiny
upozorněn. Ta rychlá výměna mezi
vnitřním studeným a zevním teplým
vzduchem se pak projevuje v silné
kondenzaci atmosférických vodních par
v okolí jeskyní a dutin. Za vrcholného léta
Luft äußert sich denn auch in der starken
Kondensation
des
atmosphärischen
Wasserdunstes in der Umgebung der
11
Grotten und Höhlungen. Im höchsten
Sommer ist hier, wenn sonst auf dem
ganzen Gehänge keine frische Pflanze
mehr sich zeigt, die Vegetation frisch und
üppig, das Blühen und die Samenreife
erstrecken sich hier weit über die
natürliche
Zeit
hinaus.
Der
Kondensationsprozeß muß aber auch im
Innern der Höhlungen und Klüfte in
ziemlich ausgiebiger Weise vor sich gehen;
Beweis dessen ist das Bächlein, welches
im nordöstlichen Winkel der Eisleite
seinen
Ursprung
hat
und
seit
Menschengedenken noch nie versiegt ist,
Beweis dessen ist der Quellbrunnen am
Nordwestfuße der Eisleite, welcher in den
heißesten Sommermonaten 5-6° C , also
die mittlere Sommertemperatur der Luft in
den Ausmündungen der Klüfte hat und
ebenfalls, wie alte glaubwürdige Zeugen
versichern, noch niemals wasserleer war.
Diese beiden Erscheinungen bieten daher
auch einen schönen Beleg für die Volger
´sche Quellentheorie, welche Prof. Sonntag
und ich wiederholt erörtert haben.2)
Häufige
und
reichliche
Niederschäge im Winter und Frühjahr,
sowie darauf folgende heiße Sommer
scheinen die wichtigsten Faktoren für die
Eisbildung zu sein. In den Jahren, als diese
Voraussetzungen zutrafen, war nach
Augenzeugen die Eisbildung am stärksten.
In der Grube II zeigen sich in solchen
Sommern Eiszapfen in Form von
Stalaktiten oder in von der Decke bis zum
Boden reichende Säulen ; die Grube I ist
voll von brockigem Eis ; in III hängen
ebenfalls Zapfen von den Wänden, und in
den übrigen Höhlungen ist wenigstens der
Boden teilweise mit einer Eiskruste
überzogen. Was ich darüber in Erfahrung
bringen konnte, ist : Im Sommer 1857 und
je zde, když jinak nejsou už na celé stráni
vidět žádné čerstvé rostliny, vegetace svěží
a bujná, rozkvět a zrání semen zde sahají
daleko přes přirozenou dobu. Kondenzační
proces musí ale probíhat dosti vydatně také
uvnitř dutin a puklin ; důkazem toho je
potůček, který pramení v severovýchodním
koutě Ledové stráně a od nepaměti ještě
nikdy nevyschl, důkazem toho je studánka
na severozápadním úpatí Ledové stráně,
která má v nejteplejších letních měsících
5-6°C , tedy střední teplotu vzduchu při
ústí puklin, a rovněž jak ujišťují staří
důvěryhodní svědkové, ještě nikdy nebyl
bez vody. Oba tyto jevy skýtají proto
pěkný důkaz pro Volgerovu teorii pramenů,
kterou prof. Sonntag a já jsme opakovaně
probírali.1)
Jak se zdá, jsou časté a bohaté
srážky v zimě a na jaře, stejně jako
následující horké léto, nejdůležitějšími
faktory pro tvorbu ledu. V létech, kdy tyto
předpoklady vyšly, byla podle očitých
svědků tvorba ledu nejsilnější. V jámě II se
ukázaly v takových létech ledové střapce
ve tvaru stalaktitů nebo ve tvaru sloupů
sahajících od stropu až k podlaze ; jáma I
je plná drobivého ledu ; ve III visí rovněž
střapce ze stěn, a v ostatních dutinách je
alespoň podlaha zčásti pokrytá ledovým
škraloupem. Co jsem se o tom mohl
dovědět, je : v létě 1857 a 1858 bylo
v dutinách největší kdy spatřené množství
ledu ; 1860 a 1862 se opět ukázala bohatá
1858 war die größte je gesehene Eismenge
in den Höhlungen vorhanden ; 1860 und
1862 zeigte sich wieder reichliche
1
1
2
) Beiträge zu Dr. O.Volger´s neuer
Quellenlehre.(Gäa, XVI, S.320-336, 703-714 ;
XVII, S. 457-465.
) Beiträge zu Dr. O.Volger´s neuer
Quellenlehre.(Gäa, XVI, S.320-336, 703-714 ;
XVII, S. 457-465.
12
Eisbildung ; 1863 und 1866 hatten einen
sehr trockenen und warmen Winter, es
fand sich in keiner der Höhlungen Eis,
obwohl, wie die Temperaturtabelle
wenigstens für 1863 es zeigt, die
Temperatur der Höhlungen bis Mitte Juni
den Nullpunkt noch nicht überschritten
hatte. In der ersten Hälfte des Monates Juni
1867 fand Prof. Niessl nur in einer
einzigen Höhlung Eis, in den übrigen stand
die Temperatur +2,5 bis +3,5° bei einer
äußeren Lufttemperatur von +16,25° C ;
1868 gab es wenig Eis. Von da ab bis 1876,
als ich die Eisleite das erste Mal besuchte,
konnte ich keine verläßlichen Daten
erhalten, ich erfuhr nur, daß in den
Sommermonaten dieser Jahre stets mehr
oder weniger Eis vorhanden war. Mitte
Mai 1876 fand ich in I, II und III bereits
Eis, und es zeigte sich solches auch im
Hintergrunde der Grotte VI. Eisbrocken,
von Sand und Staub beschmutzt, traf ich in
II und III auch noch Ende August
desselben Jahres. Am 5.Juni 1878 fand
prof. Oborny in I, II und III Eis, das meiste
in II ; 1880 gab es in allen Grotten Eis, und
während des heißen Sommers von 1881
brachten wiederholt Schulknaben Eis aus
der Grube II nach Frain, und es holten die
jetzt mit jedem Jahre zahlreicher nach
Frain ziehenden „Sommerfrischler“ sich
selbst solches von der Eisleite. Bei meinem
letzten Besuche der Eisleite am 13.Febr.
1882 waren alle sieben angeführten
Höhlungen völlig ausgetrocknet, es zeigten
die Grotten I, II, III, V und VI eine
Temperatur von –1 bis –2° C bei einer
äußeren Lufttemperatur von –2°C. Ein
äußerst schwacher Luftzug nach dem
Innern der Höhlungen konnte aus der
Richtung des Zigarrenrauches konstatiert
werden. Die Höhle IV wies eine
Bodentemperatur von +2°C auf. Diese
Höhle weicht in ihrem Temperaturgange
überhaupt von den übrigen wesentlich ab.
Danach erscheint es wohl glaublich, was
von vielen Seiten versichert wird, daß im
tvorba ledu ; 1863 a 1866 měly velmi
suchou a teplou zimu, v žádné z dutin se
nenacházel led, ačkoliv jak ukazuje
teplotní tabulka aspoň pro rok 1863,
nepřekročila teplota v dutinách až do
poloviny června nulu. V první polovině
měsíce června 1867 našel prof. Niessl led
jen v jedné jediné dutině, v ostatních byla
teplota +2,5 až 3,75°C při venkovní teplotě
vzduchu +16,25°C ; roku 1868 bylo málo
ledu. Odtehdy až do r. 1876, kdy jsem já
poprvé navštívil Ledovou stráň, jsem
nemohl získat žádné spolehlivé údaje,
dověděl jsem se jenom, že v letních
měsících těchto let ledu stále více či méně
bylo. Uprostřed května 1876 jsem nalezl
led ještě v I, II a III, a nějaký bylo vidět
ještě v pozadí jeskyně VI. S úlomky ledu,
zašpiněnými pískem a prachem, jsem se
setkal ve II a III také ještě koncem srpna
téhož roku. Dne 5.července 1878 nalezl
prof. Oborny led v I, II a III, většinu ve II ;
r. 1880 byl ve všech jeskyních led ; a
během horkého léta 1881 přinášeli
opakovaně chlapci ze školy led z jámy II
do Vranova, a nyní každým rokem
početněji do Vranova jezdící „letní hosté“
si jej sami z Ledové stráně přinášeli. Při
mé poslední návštěvě Ledové stráně dne
13.února 1882 bylo všech sedm uvedených
dutin zcela vysušeno, jeskyně I, II, III, V a
VI vykazovaly teplotu od –1 do –2°C při
teplotě venkovního vzduchu –2°C.
Mimořádně slabý průvan dovnitř dutin
mohl být zjištěn ze směru kouře doutníků.
Jeskyně IV vykázala teplotu podlahy +2°C.
Tato jeskyně se vůbec odchyluje
v teplotním
průběhu
podstatně
od
ostatních. Proto se zdá věrohodné, o čemž
jsem ujišťován z mnoha stran, že v zimě
čerstvě napadený sníh u jejího ústí
okamžitě taje, že puklinami a trhlinami
stoupají vzhůru vodní výpary ve formě
kouřící páry, a že ruka držená nad takovým
otvorem lehce může pocítit vyšší teplotu
proudícího vzduchu, zatímco je v letních
měsících vždy chladnější než venkovní
vzduch.
Danach erscheint es wohl glaublich, was
von vielen Seiten versichert wird, daß im
Winter frisch gefallener Schnee an ihrer
Mündung sogleich schmilzt, daß durch die
Klüfte und Spalten Wasserdunst in Form
13
rauchender Dämpfe emporsteigt, und daß
die über eine solche Öffnung gehaltene
Hand die höhere Temperatur der
aufströmenden Luft leicht wahrnehmen
kann,
während
diese
in
den
Sommermonaten stets kühler ist als die
äußere Luft.
IV. Ursachen der Eisbildung
IV. Příčiny tvorby ledu
Auf Grund der vorliegenden
Tatsachen
glaube
ich
Folgendes
hervorheben zu können : Als ein
Hauptfaktor der Eisbildung mag wohl die
rasche Verdunstung des in die Höhlungen
von oben eindringenden atmosphärischen
Wassers angesehen werden. Gewiß ist es,
daß
in
der
Eisleite
ein
zusammenhängendes
Spaltensystem
existiert, welches bis in die Tiefen des
Berges reicht und am Fuße desselben mit
der äußeren Luft in Verbindung steht. Es
scheint mir aber notwendig, daß in diesem
System kommunicierender Spalten im
Sommer beständig ein von unten nach
aufwärts treibender Luftstrom entstehen
und auch erhalten werden müsse ; denn die
Luft in dem Innern der Höhlungen und
namentlich in den tiefen Lagen derselben
ist im Sommer stets kühler als die äußere
Luft. Diese erwärmt nun die in den
Ausmündungen der Klüfte und Grotten
befindlichen Luftschichten, welche daher
ausströmen.
Dadurch
wird
ein
Nachströmen der Luft im Innern der
Höhlungen von unten nach oben bewirkt,
das um so intensiver sein muß, je größer
der Unterschied zwischen der inneren und
äußeren
Lufttemperatur
ist.
Das
tatsächliche Vorhandensein einer solchen
in heißen Sommern besonders merk- und
fühlbaren Ausströmung kalter Bergluft
wurde bereits erwähnt. Der in den Klüften
und Spalten cirkulierende und in die freie
Atmosphäre mündende Luftstrom muß
Na
základě
předkládaných
skutečností se domnívám, že mohu
zdůraznit následující : jako hlavní faktor
tvorby ledu lze snad spatřovat v rychlém
odpařování srážkové vody pronikající
shora do dutin. Je jisté, že v Ledové stráni
existuje souvislý systém trhlin, který sahá
až do hlubin hory a na jejím úpatí je ve
spojení s venkovním vzduchem. Zdá se mi
ale nutné,
aby v tomto
systému
komunikujících trhlin v létě stále vznikal
proud vzduchu proudící zespodu nahoru a
také se musí udržovat ; neboť vzduch
v nitru dutin a zejména v jejich hlubokých
vrstvách je v létě stále chladnější než
venkovní vzduch. Tento nyní otepluje ty
vrstvy vzduchu, které se nacházejí při
vyústění puklin a jeskyní, a které proto
proudí ven. Tím se způsobí dodatečné
proudění vzduchu v nitru dutin zespodu
nahoru, které musí být tím intenzivnější,
čím větší je rozdíl mezi vnitřní a venkovní
teplotou vzduchu. O skutečné přítomnosti
takového proudění studeného horského
vzduchu, zejména viditelného a cítěného
za horkého léta, již byla zmínka. Proud
vzduchu kolující v trhlinách a puklinách a
ústící
do
volné
atmosféry
musí
zapříčiňovat opět odpovídající rychlé
odpařování srážkové vody pronikající
stropy dutin, a já věřím, že by to
potřebovalo jenom dostatečně intenzivní
proud vzduchu, aby to způsobilo tvorbu
ledu.
wieder
eine
entsprechend
rasche
Verdunstung des durch die Decken der
Höhlungen eindringenden atmosphärischen
Wassers zur Folge haben, und ich glaube,
daß es nur eines hinreichend intensiven
14
Luftstromes bedürfe, um die Eisbildung zu
bewirken.
Ausgiebige Durchfeuchtung des
Bodens durch Niederschäge im Winter und
Frühjahr scheint der zweite Hauptfaktor für
die Eisbildung zu sein. Jahre mit feuchtem
Winter und Frühling und sehr heißem
Sommer begünstigen die Eisbildung am
meisten ; von dem entgegengesetzten Fall
ist z.B. das Jahr 1863 der beste Zeuge ;
trockner warmer Winter und Frühling, in
den Höhlungen bis Mitte Juni kein Eis
trotzdem die Temperatur in den Klüften bis
dahin nie über den Nullpunkt stand. In
diesem Umstande meine ich ein Analogon
mit der Gletscherbildung zu finden, denn
hier wie dort kommt es nicht auf eine
andauernd tiefe, sondern im Allgemeinen
auf eine niedrige Mitteltemperatur bei
großer Luftfeuchtigkeit oder ausgiebigen
Niederschägen
an.
Atmosphärisches
Wasser muß zuweilen auch direkt in die
Höhlungen gedrungen sein, denn Lehm,
Sand, Gerölle auf dem Boden derselben
sprechen dafür.
Zdá se, že vydatné provlhnutí
podlahy srážkami v zimě a na jaře je
druhým hlavním faktorem tvorby ledu.
Roky s vlhkou zimou a jarem a velmi
teplým létem nejvíce podporují tvorbu
ledu; nejlepším svědectvím protichůdného
případu je rok 1863 : suchá teplá zima a
jaro, v dutinách až do půli června žádný
led, přesto teplota v rozsedlinách až do té
doby nevystoupila nad nulu. V této
okolnosti si myslím, že jsem našel analogii
s tvorbou ledovců, neboť zde jako tam
nejde o trvalou nízkou teplotu, nýbrž
všeobecně o nižší střední teplotu při
vysoké vlhkosti vzduchu anebo při
vydatných srážkách. Srážková voda se
musí občas dostávat také přímo do dutin,
neboť pro to svědčí hlína, písek a oblázky
na jejich podlaze.
Ich will noch besonders auf die
Erklärung der Eisbildung von Dr.
Schwalbe in der angeführten Abhandlung
(S.162) hinweisen und betonen, daß auch
in der Eisleite die unterste der
beobachteten Höhlungen (II) das meiste
und oft nur das einzige Eis aufweist, und
daß eine Abkühlung des Wassers bei der
Durchsickerung
der
Gesteinsdecken,
namentlich
wenn
sie
mit
Vegetationsschichten überzogen sind,
sogar sehr wahrscheinlich stattfindet ; denn
der erwähnte Umstand, daß früher, als
noch dicke Moosschichten, Farren und
andere Kräuter die Decken der Höhlungen
überwucherten, in den heißen
Sommermonaten die Temperatur immer
Ještě chci zejména poukázat na
vysvětlení tvorby ledu od dr. Schwalbeho
v uvedeném pojednání (str. 162) a
zdůraznit, že také na Ledové stráni ta
nejnižší
z pozorovaných
dutin
(II)
vykazuje většinu a často také jediný led, a
že ochlazování vody při prosakování
stropy hornin, zejména jsou-li pokryty
vrstvami vegetace, je dokonce velmi
pravděpodobné ; neboť zmíněná okolnost,
že dříve, dokud ještě bujely nad stropy
dutin tlusté vrstvy mechů, kapradiny a jiné
rostliny, byla teplota v horkých letních
měsících vždy pod nulou a tvorba ledu
byla tenkrát pravidelným jevem, podporují
tuto domněnku.
unter dem Nullpunkt stand und die
Eisbildung damals eine regelmäßige
Erscheinung war, bekräftigen eine solche
Annahme.
15
Schließlich möchte ich noch
bemerken, daß die Eisleite in den Morgenund Abendstunden fast durch´s ganze Jahr
hindurch von den dichten, wolkenartigen
Thaianebeln eingehüllt ist, und daß von
Mitte Februar dieses Jahres ab Herr Pfarer
Th. Weinmann die Güte haben wird,
regelmäßig
wenigstens
drei
Beobachtungen in der Woche zu machen.
Dieses Beobachtungsmaterial dürfte um so
wertvoller werden, als es die Eisbildung
nach einem ganz abnorm trockenen Winter
illustrieren wird.
Konečně
bych
chtěl
ještě
poznamenat, že Ledová stráň je v raních a
večerních hodinách téměř po celý rok
zahalena hustými oblačnými mlhami Dyje,
a že od poloviny února tohoto roku [tj.
roku 1882 – pozn.překl.] bude pan farář
Th. Weinmann tak laskav, že bude
pravidelně
provádět
nejméně
tři
pozorování
týdně.
Tento
materiál
z pozorování by mohl být tím cennější,
jestliže by ilustroval tvorbu ledu po zcela
abnormálně suché zimě.
________________
_________________
Dr. Konrad Jarz
(1842 – 1909)
Z němčiny přeložil :
MUDr. Jiří U r b a n , Brno
16
17
18