KARLOVA UNIVERZITA V PRAZE

Transkript

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD
Institut sociologických studií
Lenka Chvátalová
Národní identita USA mimo USA: výzkum
národní identity Američanů v Evropě
(ČR a Švédsko)
Diplomová práce
Praha 2009
Autor práce: Lenka Chvátalová
Vedoucí práce: Mgr. Martin Hájek, PhD.
Oponent práce:
Datum obhajoby:
Hodnocení:
Bibliografický záznam
CHVÁTALOVÁ, Lenka. Národní identita USA mimo USA: výzkum národní
identity Američanů v Evropě (ČR a Švédsko). Praha: Univerzita Karlova,
Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, 2009. 78 s. Vedoucí
diplomové práce Mgr. Martin Hájek, PhD.
Anotace
Diplomová práce „Národní identita USA mimo USA: výzkum národní identity
Američanů v Evropě“ se v kontextu mezinárodní migrace snaží ukázat na téma,
které je v sociologickém diskurzu méně obvyklé - migrační proud z USA do
Evropy. Na příkladu dvou evropských zemí - České republiky a Švédska, je
prezentováno, jak probíhá adaptace/integrace amerických imigrantů v Evropě
a jaké faktory tento proces ovlivňují. Práce je postavena na kvalitativním
výzkumu; použito bylo několik zdrojů (mj. internetové servery a diskuze, knižně
vydaná autobiografie), stěžejní částí je však analýza rozhovorů provedených
s americkými imigranty žijícími ve Švédsku a v České republice. V rozhovorech
byl kladen důraz zejména na význam jazyka a komunity amerických migrantů
v procesu integrace a formování identity. Za hlavní zjištění považuji fakt, že se
američtí imigranti nevzdávají své americké identity, ale současně si utvářejí
vedlejší identitu. Tyto identity pak střídají v závislosti na konkrétní situaci. Toto
zjištění odpovídá pluralitnímu a relačnímu pojetí identity
Klíčová slova
Američtí imigranti, identita, adaptace, migrace, Česká republika, Švédsko
Absctract
Diploma thesis „National Identity of Americans outside the USA: research on
the national identity of Americans living in Europe“ in the context of an
international migration which deals with a less common topic in the area of
social science – a migration flow from the USA to Europe. In the examples of
two European countries – The Czech Republic and Sweden, the process of
adaptation/assimilation, as well as factor impacting this process are shown. The
thesis is based on a qualitative research; several sources were used (i.a.
websites, discussions, an autobiographical book), but the main part is the
analysis of interviews with American immigrants living in The Czech Republic
and Sweden. During the interviews emphasis was placed on the importance of
the language and community of American immigrants in processes of both
assimilation and identity forming. The main conclusion of this paper is the fact,
Americans do not give up their American identity, they develop another one and
use it besides, in dependence on specific situations. This conclusion
corresponds with a plural and related conception of identity.
Keywords
American immigrants, identity, adaptation, migration, Czech republic, Sweden
Prohlášení
1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a
jen uvedené prameny a literaturu.
2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu
a studia.
V Praze dne 21. 5. 2009
Lenka Chvátalová
Poděkování
Ráda bych poděkovala vedoucímu práce za konstruktivní připomínky a čas
věnovaný při konzultacích. Poděkování patří také všem mým informátorům za
ochotu podělit se se svými zkušenostmi.
OBSAH
OBSAH.............................................................................................................................7
ÚVOD................................................................................................................................3
1. CÍL PRÁCE.................................................................................................................4
2. KONTEXT TÉMATU.................................................................................................5
2.1 HISTORIE MIGRACE JAKO TÉMATU SOCIÁLNÍCH VĚD, ZÁKLADNÍ MIGRAČNÍ TEORIE .................5
2.2 MIGRAČNÍ PROUDY V EVROPĚ........................................................................................11
2.2.1. SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE.......................................................................................14
2.2.2. SITUACE VE ŠVÉDSKU.................................................................................................15
3. PŘEDSTAVENÍ USA JAKO VÝCHOZÍ ZEMĚ INFORMÁTORŮ...................18
3.1 GEOGRAFICKÉ ÚDAJE, POLITICKÉ USPOŘÁDÁNÍ, POPULACE................................................18
3.2 CHARAKTERISTIKA DOMOVSKÝCH STÁTŮ INFORMÁTORŮ....................................................20
3.2.1 OREGON....................................................................................................................20
3.2.2 WASHINGTON.............................................................................................................20
3.2.3 CALIFORNIA...............................................................................................................21
3.2.4 NORTH CAROLINA.......................................................................................................21
3.2.5 MARYLAND................................................................................................................22
3.2.6 NEW YORK ...............................................................................................................22
3.3 ZÁKLADNÍ RYSY AMERICKÉ SPOLEČNOSTI.........................................................................23
4. KONCEPTUÁLNÍ VÝCHODISKA........................................................................26
4.1 CIZINEC V POJETÍ ALFREDA SCHÜTZE.............................................................................26
4.1.1 IMIGRANT JAKO CIZINEC................................................................................................26
4.1.2 VÝZKUMNÍK JAKO CIZINEC............................................................................................29
4.2 PROCES „OTHERIZACE“.................................................................................................29
4.3 KONCEPTY IDENTITY.....................................................................................................30
4.4 KOMUNITA JAKO TYP VZTAHU........................................................................................33
5. METODOLOGIE......................................................................................................34
6. ANALÝZA..................................................................................................................40
6.1 POZICE VÝZKUMNÍKA....................................................................................................40
6.2 MOTIV MIGRACE...........................................................................................................42
6.2.1 DŮVOD K ODCHODU Z USA.........................................................................................42
6.2.2 VÝBĚR CÍLOVÉ ZEMĚ....................................................................................................43
6.3 ÚROVEŇ VZTAHŮ K MAJORITĚ/S MAJORITOU....................................................................46
6.4 KOMUNITNÍ ŽIVOT A VÝZNAM KOMUNITY PRO AMERICKÉ IMIGRANTY..................................50
6.4.1 ODRAZ KOMUNITY VE VIRTUÁLNÍM PROSTŘEDÍ.................................................................53
6.5 STRATIFIKACE A HIERARCHIZACE ...................................................................................54
6.5.1 STRATIFIKACE PODLE MÍSTA PŮVODU..............................................................................54
6.5.2 STRATIFIKACE PODLE ZAMÝŠLENÉ DÉLKY POBYTU.............................................................56
6.5.3 STRATIFIKACE A HIERARCHIZACE V RÁMCI KOMUNITY........................................................57
6.6 ROLE A VÝZNAM JAZYKA...............................................................................................62
6.7 BUDOUCNOST AMERICKÝCH EXPATŮ................................................................................65
ZÁVĚR ..........................................................................................................................67
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..........................................................................71
INTERNETOVÉ ZDROJE...........................................................................................74
PŘÍLOHY.......................................................................................................................75
Diplomová práce
Národní identita USA mimo USA:
výzkum národní identity Američanů v Evropě
(ČR a Švédsko)
Úvod
Mezinárodní migrace je proces, týkající se celého světa. S nástupem
modernizace a globalizace se celý tento proces ještě zrychluje a zintenzivňuje.
Evropský kontinent je častým cílem migrantů ze všech koutů světa, společně
s kontinentem severoamerickým. Obě oblasti jsou lákavé zejména díky své
ekonomické vyspělosti a vysoké životní úrovni.
V této práci se věnuji migračnímu proudu, který je dost specifický
a v odborném diskurzu mu není věnována příliš velká pozornost - jde
o migranty přicházející ze Spojených států amerických do Evropy. Konkrétně se
věnuji americkým imigrantům ve Švédsku a v České republice.
Téma jsem pojala jako kvalitativní, etnograficky zaměřený výzkum. Na
základě studia literatury jsem provedla výzkum mezi americkými imigranty
žijícími ve Švédsku a v České republice. Provedení části výzkumu ve Švédsku
bylo uskutečněno díky výměnnému programu Erasmus. Druhá část výzkumu,
týkající se České republiky, proběhla především na základě mých pracovních
zkušeností.
V celém textu často operuji s termíny americké, Američan, americký
imigrant apod. Přestože tyto termíny přísluší osobám a věcem týkajícím se
všech tří amerických kontinentů (Severní, Střední a Jižní), v této práci jsou
uváděny
pouze
v kontextu
Spojených
států
amerických.
Důvodem
je
zjednodušení a zpřehlednění textu.
Práce je rozdělená do dvou částí. V té první, teoretické, popíšu kontext
tématu – mezinárodní migraci, dále stručně představím Spojené státy americké
jako
výchozí
zemi
svých
informátorů.
V další
kapitole
se
zabírám
konceptuálními východisky práce; pracuji se společenskovědními koncepty
týkajícími se konstruování a transformování identit, dichotomie my X oni,
vnímání
komunity
a
konceptem
cizinectví.
V neposlední
řadě
popíšu
metodologii, průběh výzkumu a také úskalí, s jakými jsem se během sběru dat
-3-
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
vypořádávala. Druhá empirická část je věnována práci se získanými daty, jejich
analýze. V závěru popíšu výsledky kvalitativní analýzy dat a představím témata
k diskuzi vyplývající z těchto závěrů. Inspiraci pro styl výzkumu a strukturu
práce jsem čerpala především z českých výzkumů zabývajících se tématem
mezinárodní migrace a integrací etnických menšin.1
1. Cíl práce
Cílem této práce je v kontextu mezinárodní migrace přiblížit téma méně
obvyklé - migraci z USA do Evropy. Konkrétně se zaměřím na migrační proud
do České republiky a Švédska. Záměrně jsem vybrala dvě země s odlišnými
zkušenostmi i přístupy k této problematice. Švédsko, zemi s mnohými
zkušenostmi s imigrací a dlouhodobě příznivými mezinárodními hodnoceními
týkající se přístupu k imigrantům. A Českou republiku, s poměrně malými
zkušenostmi na tomto poli, která si postupně zvyká na fakt, že je cílovou zemí
pro přistěhovalce, a teprve se rozhoduje, jakou integrační strategii a postoj vůči
imigrantům zaujme.
Na základě analýzy dat (rozhovory s americkými migranty žijícími
v ČR/Švédsku, biografické materiály, internetové diskuze na webových
stránkách určených pro imigranty - podrobněji viz kapitola Metodologie) se
pokusím popsat, jak se tato specifická migrační skupina adaptuje na podmínky
v „nové zemi“ (ČR/Švédsko). Jak probíhá jejich integrace do majoritní
společnosti, jak se liší každodenní život v nové zemi od života ve výchozí zemi,
jak (a jestli vůbec) se mění nebo formuje jejich identita a jaké faktory ovlivňují
tyto procesy.
Vzhledem k tomu, že výzkum probíhal ve dvou evropských zemích,
součástí této práce bude jejich komparace. Budu zjišťovat, zda jsou mezi těmito
zeměmi výrazné rozdíly v přístupu k imigrantům, pokud ano, jaké jsou faktory
mající vliv na tuto skutečnost. V souvislosti s přístupem majority k minoritě budu
1
Jde zejména o tyto autorky a jejich sborníkové práce: T. Šišková, I. Bittnerová, M. Moravcová
-4-
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
zaznamenávat, jakou roli hraje tento přístup pro imigranty a jejich proces
adaptace, případně sebeidentifikace s novou zemí.
Zároveň budu pozorovat, jak velkou roli v tomto procesu adaptace
a integrace hraje komunita. Ať už se jedná o komunitu krajanů z USA, nebo
komunitu přistěhovalců obecně.
2. Kontext tématu
V této kapitole přiblížím kontext mého výzkumu. Protože jsem pracovala
s americkými migranty žijícími v Evropě, pokusím se nastínit základní migrační
teorie, historii migrace v Evropě se zaměřením na Českou republiku a Švédsko.
Popíšu, jaké jsou hlavní rozdíly mezi těmito dvěma zeměmi, jak je v nich
vnímán fenomén migrace.
2.1 Historie migrace jako tématu sociálních věd, základní
migrační teorie
Mezinárodní migrace je téma diskutované napříč vědeckými obory.
S lidskou společností je spojena od pradávna; jde o člověku přirozenou strategii
k získávání obživy či vyrovnávání se s přírodními vlivy. S postupem času se
formy migrace mění; v závislosti na mnoha faktorech se krystalizují místa, kde
je migrace více či méně intenzivní; setkáváme se s migrací velkých skupin
i jednotlivců. Migrace se dostává do popředí zájmu nejen společenskovědních
oborů v souvislosti s populačním vývojem, ekonomickým rozvojem, klimatickými
změnami, globalizací a jinými faktory.
Tak jako nabírá migrace mnoho podob, můžeme najít také nepřeberné
množství jejích definic. Slovo migrace pochází z latinského pojmu migrätiö
znamenající stěhování. Migrace se používá pro popsání pohybu v prostoru a to
jak v oblasti společenských věd, tak v přírodovědných oborech. (Uherek, 2005)
Zaměříme-li se na společenské vědy, lze definici migrace rozšířit; „přesun
jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým
-5-
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské
a kulturní změny obyvatel na všech úrovních.“ (Dohnalová, Malina, 2006)
Jak již bylo zmíněno, migrace není pouze fenoménem současnosti, ale je
součástí dávné historie lidstva. K čemu však dochází dnes a čím se dnešní
forma migrace liší od dob minulých, je intenzita tohoto procesu. 20. a 21. století
bývají označována jako století globalizace; vzdálenosti se zkracují, lidé z celého
světa se navzájem přibližují (ať už doslova, nebo obrazně řečeno). Svět, ve
kterém se vzdálenosti stírají, je ideálním místem pro cestování a migraci.
Globalizace a s ní spojený rozvoj nových technologií (v komunikaci, přepravě
aj.) přímo nahrává zvyšování prodění nejen skupin osob/migrantů. (Castles,
2002) Zároveň můžeme na globalizaci nahlížet jako na nerovný proces, při
němž některé oblasti zažívají výrazný rozvoj, zatímco jiné zaostávají. I to
nahrává mezinárodní migraci.
Do popředí vědeckého zájmu se migrace začala dostávat v 19. století,
kdy se začaly objevovat první migrační teorie. Mezi průkopníky v této oblasti
můžeme zařadit například německo-britského statistika a geografa Ernesta
Geoda Ravensteina. Ravenstein se snažil popsat základní principy mezinárodní
migrace, z nichž mnohé jsou stále platné. Mimo jiné vypozoroval, že lidé migrují
z venkovských oblastí do velkých průmyslových center a s tím související fakt,
že spíše se stěhují zemědělci než městské obyvatelstvo. (Uherek, 2005)
Migrace byla jedním z hlavních témat chicagské školy, významného
sociologického směru 20. let 20. století. Představitel tohoto směru Robert Ezra
Park uvádí čtyři základní potřeby imigranta:
•
domov, místo, kde se cítí v bezpečí a kam se může vracet
•
potřeba získávat nové podněty, dojmy, zážitky
•
uznání, musí být součástí nějaké skupiny, v níž má postavení, status
a ke které cítí sounáležitost
-6-
Diplomová práce
•
(ČR a Švédsko)
důvěrný vztah, přátelství, pocit opětované náklonnosti
Splnění
těchto
podmínek
prospívá
dobrému
psychickému
stavu
a snadnější integraci imigranta do majoritní společnosti. Park také kladl důraz
na jedince a jeho individualitu, podle něj by jedinec neměl být „pouhou součástí
ekonomické a sociální mašinérie.“ (Uherek, 2005)
Dalším významným obdobím pro studium migrace byla 60. léta
20. století, kdy byla představena a mnoha autory důkladně rozpracována teorie
push’n’pull. Podle této teorie jsou v každé migrační vlně přítomny dva navzájem
protichůdné faktory (nebo skupiny faktorů). Aby došlo k migraci, musí existovat
push faktor, něco, co migranta „vytlačí“ z jeho původní oblasti a iniciuje tak
samotný proces migrace. Na druhé straně pak nacházíme pull faktor, který
naopak migranta „přitáhne“ do nové oblasti. Tyto faktory nabírají různé podoby,
intenzity, jsou značně individuální. To, co může jednoho přimět k migraci,
nemusí takto zapůsobit na každého. Také motivace vedoucí k rozhodnutí
migrovat je značně individuální. Za tímto rozhodnutím můžou stát důvody
ekonomické, politické, k rozhodnutí mohou přispět přírodní podmínky a živelné
katastrofy, motivem ale může být také touha po dobrodružství.
Pokud hovoříme o motivech vedoucích k migraci, měli bychom také
zmínit další klasifikaci - migraci dobrovolnou a nedobrovolnou. Jak již z termínů
vyplývá, záleží na tom, zda se jedinec rozhodne k migraci z vlastní vůle, nebo je
donucen okolnostmi. V případě dobrovolné migrace je vysvětlení jednoduché jedinec migruje na základě vlastního rozhodnutí. Jsou zde přítomny push a pull
faktory, ale jedinec není k ničemu nucen a k opuštění vlastní země dochází
čistě z jeho vlastního rozhodnutí, stejně jako k výběru země cílové. Rozlišit
můžeme migrace za účelem práce, studia, sloučení rodiny, migraci trvalou či
dočasnou. U nedobrovolné migrace je členění složitější. Uherek ve svém textu
uvádí klasifikaci, jejímž autorem je Andreas Demuth. Podle Demutha může být
nedobrovolná migrace zapříčiněna několika faktory - živelnými katastrofami
nebo mezilidskými vztahy. V případě migrace jako důsledku mezilidských
vztahů dále klasifikuje jako příčiny porušování lidských práv a migrace jako
-7-
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
důsledek občanských válek (kde důvodem jsou politické, etnické, náboženské
nebo národnostní rozpory). Nedobrovolní migranti donucení okolnostmi
zmíněnými v předchozí klasifikaci jsou pod mezinárodní ochranou na základě
Ženevské úmluvy z roku 1951. (Uherek, 2005)
V průběhu 20. století vzniklo mnoho migračních teorií, které se z různých
úhlů pohledu snažily vysvětlit příčiny migrací, průběh migrace, dopady migrace
na výchozí i cílové země a vlivy na stav společnosti a populace, ekonomické
dopady a další oblasti, které jsou mezinárodní migrací ovlivněny (ať už
pozitivně, či negativně). Zřídka lze však považovat tyto teorie za univerzálně
platné.
Mnohdy
operují
s pojmy
a
diskurzy,
které
se
v jednotlivých
zemích/společnostech/oblastech výrazně liší. Nebo se zaměřují na konkrétní
formy migrace, což může být matoucí, neboť migrační procesy mohou nabírat
jiné podoby a formy v závislosti na lokálních podmínkách. Takovým příkladem
může být neoklasický přístup, který pracuje s předpokladem, že pracovní
nabídka a poptávka je ve světovém měřítku nerovnoměrná. Zároveň je ale
potřeba dodat, že nerovnoměrnost se nachází i v ohodnocení vykonané práce,
ohodnocení a prestiži jednotlivých profesí, životních nákladech apod., které je
třeba navzájem porovnávat a vyhodnotit výsledný konečný zisk. Se všemi
faktory musí migrant počítat a na základě komparace všech těchto ukazatelů se
následně rozhodnout, zda se migrace vyplatí nebo ne. (Uherek, 2005)
Ekonomická vyspělost a životní úroveň je velmi důležitým pull faktorem,
který určuje atraktivnost země pro imigranty2. Z toho lze vyvodit jednoduchou
souvislost, že převažují migrační proudy z chudých a méně rozvinutých oblastí
do bohatých, ekonomicky stabilních a vysoce rozvinutých zemí. V důsledku
globalizace, modernizace, technického a informačního pokroku se tyto procesy
ještě zintenzivňují, chudí se stávají chudší, bohatí bohatší a tím se výrazně
ustanovují oblasti, ze kterých se masivně emigruje a na druhé straně země,
které se musí vyrovnávat se silným přílivem imigrantů. (Drbohlav, 1999) Ani
současný stav není definitivní, tak jak je svět neustále v pohybu, dochází ke
2
Za imigranta je považována osoba přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru.
Opakem je emigrant, vystěhovalec, osoba, která opouští zemi za účelem vystěhování se do ciziny.
(Dohnalová, Malina, 2006)
-8-
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
změnám i v této oblasti, v závislosti na lokálních podmínkách (těmi mohou být
již zmiňované válečné konflikty, živelné katastrofy či jiné mimořádné události).
S ekonomickým aspektem souvisí teorie tzv. trans národní cirkulační
migrace. V tomto případě si migrant vědomě zachovává pevné vazby na svou
zemi původu a vrací se do ní. Střídavě žije ve své původní i v „nové“ zemi. Do
nové země odchází za výdělkem, který poté odváží zpět domů. Ve své původní
zemi si drží kontakty s rodinou, přáteli. I tento fenomén je úzce spjat
s modernizací a technologickým pokrokem; stále výhodnější možnosti levné
dopravy i na delší vzdálenosti, snadná komunikace díky mobilním telefonům
a internetu umožňují možnost „fungovat“ na více místech. (Drbohlav, 1999)
Mezinárodní migrace není jen otázkou ekonomické situace a zlepšování
životní úrovně. Na neoklasický přístup navazuje model lidského kapitálu, který
operuje s osobní investicí každého jedince, který se rozhodne migrovat
(Uherek, 2005). Pokud bychom brali v úvahu čistě finanční stránku celé věci,
těžko bychom vysvětlily, proč jsou skupiny osob z určitých oblastí „náchylnější“
k rozhodnutí pro migrace než z jiných oblastí, přestože mají stejné podmínky
a předpoklady. V úvahu je třeba brát i kulturní specifika, která ovlivňují mentalitu
a psychický stav jedince. Tento značně individuální stav ovlivňuje naše
rozhodování, zda se osobní investice vyplatí či ne3. Kromě finanční stránky
musí každý potenciální migrant počítat také s organizačním zajištěním, mnohdy
namáhavou cestou a samozřejmě nejistotou v cílové zemi. Tuto nejistotu lze
zmírnit v případě, že se migrant rozhodne pro zemi, kde již má alespoň
minimální zázemí. Tím mám na mysli nejen rodinu nebo přátele, ale i krajany,
nebo jiné osoby sdílející stejný jazyk, náboženství či podobné kulturní zázemí.
S tím souvisí další migrační teorie - teorie migračních sítí. (Uherek, 2005) Podle
ní je možné snižovat osobní investici tím, že si jedinec vybere zemi, ve které již
existuje zázemí - síť. Tato síť může značně usnadnit migrantovy počátky v nové
zemi, stejně jako usnadnit adaptaci a integraci v majoritní společnosti. Zároveň
může sloužit jako zdroj pracovních příležitostí. (Nešpor, 2002) Podpora ze
3
V této souvislosti se můžeme setkat i s pojmem „přistěhovalecká kultura“ - tímto pojmem se odlišují
přistěhovalci od svých krajanů, kteří se k emigraci neodhodlali, osobní investice pro ně byla příliš vysoká.
Rozhodujícími faktory může být dostatek energie, ambice, ochota podstupovat rizika, čelit nejistotě,
citové a finanční nejistotě apod. (Huntington, 2005)
-9-
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
strany komunity osob, které mluví stejným jazykem, sdílejí stejné náboženství
a kulturní hodnoty je jistě vítaná, ale zároveň zde hrozí určité riziko izolace
a vzniku etnických enkláv. (Šišková, 2008)
Uherek dále zmiňuje ještě institucionální teorii migrace, která bere
v úvahu roli státních a nestátních organizací, které se soustředí na pomoc
migrantům. Tím, že tyto instituce odstraňují překážky znesnadňující integraci,
mohou mít výrazný vliv na směr migračních toků. Efekt může být ale i opačný,
pokud je systém těchto institucí orientován spíše na nastolování překážek a činí
tak pobyt imigranta v nové zemi složitější (což je spíše záležitost státních
institucí než nestátních a neziskových organizací).
Jednotlivé cílové země se mohou lišit ve svém přístupu k imigrantům tím,
jakým způsobem se rozhodnou přistěhovalce začlenit do většinové společnosti
- jakou zvolí imigrační politiku. Nabízejí se tři základní modely: diskriminační,
asimilační a multikulturální (pluralitní).
Diskriminační model nepočítá s dlouhodobým (nebo dokonce trvalým)
pobytem migranta. Přistěhovalec je zařazen do určité oblasti společenského
života - nejčastěji na pracovní trh, ale do ostatních oblastí je mu přístup
odepřen. Tento model je uplatňován např. v Německu nebo v Rakousku.
Asimilační model předpokládá velmi rychlé přizpůsobení se novému
prostředí (z hlediska jazyka, zvyků, chování apod.) a zároveň upuštění od
vlastních kulturních hodnot a specifických sociálních rysů. S asimilačním
modelem se můžeme setkat třeba ve Francii.
Poslední multikulturní (pluralitní) model je jakousi zlatou střední cestou
mezi 1. a 2. modelem. Pluralitní model se nesnaží odstranit kulturní specifika
minority, ale zároveň imigrantům umožňuje plně participovat na společenském
životě majority, a to ve všech oblastech. Příkladem může být Kanada, Švédsko.
(Drbohlav, 2001)
- 10 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Navzdory výše uvedeným příkladům je však třeba zmínit, že se jedná
o ideální modely a ve své „čisté“ formě se nevyskytují.
Všechny teorie zmíněné v této kapitole jsou zaměřeny převážně na
pracovní migraci a ekonomické aspekty migračních proudů. Nejsou univerzálně
platné a nejsou aplikovatelné na jiné formy migrace, například skupiny uprchlíků
a žadatelů o azyl (kromě posledně zmíněných modelů). Na tyto případy lze najít
jiné studie a teorie. Domnívám se však, že pro tuto práci jsou dostačující
a relevantní výše uvedené migrační teorie.
2.2 Migrační proudy v Evropě
V mezinárodní migraci Evropa vždy hrála a i nadále hraje velmi
významnou roli, a to jak z hlediska výchozích, tak i cílových zemí. Po dlouhá
desetiletí v průběhu raného novověku Evropané odcházeli za živobytím do
zámoří - ať už se jednalo o kolonie evropských velmocí, nebo nově vzniklé
Spojené státy americké. Důvody byly víceméně stejné jako v současnosti snaha o zlepšení ekonomické a životní úrovně (jakkoliv tyto snahy byly
úspěšné), ale i exodus v důsledky přírodních katastrof (př. irský hladomor).
I v poměrně nedávné době, během 20. století, byla východní část Evropy
převážně výchozí migrační oblasti, a to ze všeobecně známých politických
důvodů. V té době se už však ostatní části Evropy „přeorientovaly“ a staly se ve
většině případů zeměmi cílovými. Dnes, na počátku 21. století není pochyb
o tom, že Evropa je převážně cílovou oblastí pro migranty.
Podle odhadů dnes na celém světě žije přibližně 125 milionů osob mimo
svou zemi původu (země, kde se narodili nebo jejíž občanství mají). Rozmístění
migrantů je velmi nerovnoměrné, přibližně jedna třetina žije ve státech, které
jsou považovány za nejbohatší země světa - Německo, Francie, Velká Británie,
Itálie, Japonsko a Kanada. (Drbohlav, 1999) Necelých 30 milionů z celkového
počtu tvoří uprchlíci, ostatní spadají do kategorie „pracovní migranti“, ať už trvalí
nebo dočasní, kvalifikovaní nebo nekvalifikovaní, legální nebo nelegální. Za
tradiční imigrantské oblasti jsou dnes kromě Evropy považovány Spojené státy
- 11 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
americké, Kanada (Drbohlav, 1999), někteří autoři ještě zmiňují Austrálii a Nový
Zéland (Chaloupková, Šalamounová, 2006).
Na Evropu jako tradiční imigrantskou oblast by však nemělo být
nahlíženo jako celek. Jednotlivé státy mají různé zkušenosti s imigrací
a imigranty, odlišný historický background a z toho také plynoucí přístup
k imigrantům. Na základě těchto faktorů můžeme rozdělit evropské země do
dvou skupin: starší a nové přistěhovalecké země. (Chaloupková, Šalamounová,
2006)
Mezi starší přistěhovalecké země se počítají státy, které mají dlouhodobé
zkušenosti s přílivem přistěhovalců. Jsou to jednak země s bohatou koloniální
historií (Velká Británie, Francie), kam imigranti přicházejí právě z těchto
zámořských kolonií. Druhým typem jsou země, které zažily v 60. letech 20.
století výrazný ekonomický rozmach a v souvislosti s tímto rozvojem se jim
nedostávalo pracovních sil. Proto najímaly pracovní sílu ze zahraničí. Tito
převážně nekvalifikovaní nebo nízce kvalifikovaní pracovníci byli zváni na dobu
určitou, oproti původním plánům se ale velká část z nich v nové zemi usadila
a později přiváděli i své rodinné příslušníky. Typickými příklady jsou Německo,
Švédsko či Nizozemí.
Na druhé straně pak máme země, které s přistěhovalectvím mají
zkušenosti spíše krátkodobé. Jsou to státy, které donedávna byly samy spíše
emigrační. Země, které nebyly pro imigranty nijak atraktivní ani z hlediska
ekonomického
(př.
Irsko,
Španělsko),
ani
politického
(státy
bývalého
východního bloku, včetně ČR). Během posledních desetiletí 20. století však
došlo k výrazným změnám, zlepšila se jak politická, tak ekonomická situace
a země, které dříve byly v kontextu mezinárodní migrace spíše zdrojové, se
postupně transformovaly na země transitní a dnes už patří mezi cílové
emigrační oblasti. (Šišková, 2008)
Jako jsou pro evropské země odlišné zkušenosti s migrací a přístup
k migrantům, nejednotný je i přístup k informacím z jednotlivých zemí. Každá
země má své databáze týkající se počtu imigrantů, struktury přistěhovaleckých
- 12 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
skupin a podobných informací; tyto databáze mají převážně podobné kategorie,
podrobnost těchto dat a metoda jejich sběru už jsou ovšem značně rozdílné.
Některé země se soustředí pouze na nejpočetnější skupiny migrantů, jiné
zveřejňují i údaje o méně početných skupinách. Liší se také legislativní normy
a definice základních pojmů, proto se může stát, že některé jevy spojené
s mezinárodní migrací nejsou do statistik vůbec zahrnuty. Odlišná je například
samotná definice pojmu migrant. V závislosti na legislativních předpisech
jednotlivých států to může být osoba, která má jinou státní příslušnost, pobývá
v zemi trvale nebo dočasně, je/není žadatelem o azyl, je/není držitelem statusu
uprchlík apod. (Chaloupková, Šalamounová, 2006) Jednotícím prvkem by
v tomto případ mohla být definice Organizace spojených národů, která
charakterizuje jako jedince, který žije mimo stát původu déle než jeden rok.
Kromě oficiálních informací a statisticky doložených dat týkajících se
osob migrujících legálně, jsou také zveřejňovány odhady o osobách, které
nerespektují legislativní nařízení a migrují nelegálně, bez předepsaných víz
a žijí v zemi bez potřebných povolení k pobytu a pracovních povolení. Přesné
počty těchto nelegálních přistěhovalců nelze zjistit. Odhady jsou zpracovávány
na základě informací z neziskových organizací, které se snaží pomáhat
přistěhovalcům, ale i od cizineckých, celních a migračních úřadů. Podle těchto
odhadů je poměr nelegálních imigrantů na celkovém počtu přistěhovalců
nezanedbatelný - odhad 3,5-5,5 milionů nelegálních ku 20 milionům legálních.
(Chaloupková, Šalamounová, 2006)
Na základě všech výše zmíněných zdrojů informací jsou každoročně
vytvářeny souhrnné statistiky, které mapují migrační procesy na území Evropy.
Takové informace poskytuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
(OECD)
nebo
data
z Evropského
sociálního
výzkumu
(ESS).
Kromě
kvantitativních dat týkajících se počtu imigrantů lze z těchto zdrojů také získat
informace o postoji jednotlivých států (resp. občanů těchto států) k imigrantům.
Pro účely této práce uvádím data související s Českou republikou a Švédskem.
- 13 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
2.2.1. Situace v České republice
Podle klasifikace Chaloupkové a Šalamounové, Česká republika patří
mezi „nové“ přistěhovalecké země (hovoříme-li o mezinárodní migraci v rámci
Evropy). V porovnání s mnoha jinými evropskými zeměmi má ČR zkušenosti
s migrací poněkud skromnější, i když nemůžeme říct, že nemá žádné. I před
rokem 1989 bylo možné zaznamenat migrační proudy do tehdejšího
Československa, byly však poměrně omezené a státem regulované. Po druhé
světové válce to byly proudy „zahraničních“ Čechů a Slováků z Maďarska,
Rumunska a zemí bývalého Sovětského svazu. (Chaloupková, Šalamounová,
2006) Během druhé poloviny 20. století to pak byly vlny migrantů ze
spřátelených komunistických zemí.
Situace se výrazně změnila po roce 1989 a otevření hranic. Česká
republika se stala tranzitní zemí pro mnohé přistěhovalce, kteří toužili po životě
v západní Evropě. Na konci 20. století a počátku 21. století už můžeme hovořit
o České republice jako cílové zemi pro imigranty z různých částí světa.
V porovnání s ostatními evropskými zeměmi patří Česká republika mezi
státy s nižší mírou heterogenity. Imigranti (cizinci, osoby bez českého státního
občanství) tvoří 2 - 3% procenta celkové populace (v závislosti na zdroji dat,
např. Chaloupková, Šalamounová uvádějí 2%, Šišková 3,1%, Český statistický
úřad 2,5%). Důležitější je však fakt, že Česká republika stále nemá dostatečné
zkušenosti s integrační politikou a Česká společnost „vykazuje známky
uzavřenosti a nedostatečné vnímavosti k problémům cizinců.“ (Šišková, 2008)
Ve výzkumu
OECD
k imigrantům
se
zabývajících
Česká
republika
se
postavením
umístila
většinové
uprostřed
pořadí
společnosti
ostatních
evropských zemí. (Chaloupková, Šalamounová, 2006) Přístup většinové
společnosti a především vlády a státních institucí k imigrantům a jejich integraci
je však dlouhodobě kritizován. Po dlouhé době, kdy mezinárodní migrace byla
víceméně ignorována, dnes už lze pozorovat určité pokroky. Přesto je třeba
zejména jasně definovat základní vize migrační a integrační politiky a zflexibilnit
migrační politiku. (Drbohlav, 2001)
- 14 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Nejpočetnějšími skupinami (podle státního občanství, řazeno sestupně)
jsou v České republice imigranti z Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu, Ruska
a Polska. (ČSÚ) Toto pořadí je vcelku ustálené a nijak výrazně se nemění.
Mnou
zkoumaná
skupina
imigrantů
z USA
v souhrnných
celostátních
statistikách nezastává příliš významné místo a často jsou řazení do kolonky
s označením „ostatní“. Konkrétní informace lze najít ve statistikách Cizinecké
police na základě vydaných povolení k pobytu. Podle těchto dat pobývalo na
území ČR k 31. 1. 2009 5808 občanů USA, z toho 2642 s povolením k trvalému
pobytu a 3166 s povolením k dlouhodobému pobytu4. (Policie České republiky Služba cizinecké policie) Více než 50% z nich žije na území hl. m. Prahy, což
souvisí s převážně ekonomickou povahou tohoto migračního proudu a četnými
pracovními příležitostmi v Praze. (Uherek, 2003) V Praze sídlí (v porovnání
s ostatními českými městy) velké množství zahraničních firem a poptávka po
anglicky mluvících zaměstnancích je velká. Ať už zaměstnají rodilého mluvčího
jako řadového zaměstnance nebo jako lektora anglické jazyka (přímo či skrze
jazykové školy). V České republice stále existuje velká poptávka po jazykovém
vzdělávání mimo klasické vzdělávací instituce (základní, střední školy,
univerzity). Vzhledem k systému vzdělávání v minulém režimu a především
systému jazykového vzdělávání v rámci školní docházky v České republice
stále ještě existuje poměrně velká skupina ekonomicky aktivních lidí, kteří
anglický jazyk neovládají, přestože jej potřebují k výkonu povolání.
2.2.2. Situace ve Švédsku
V porovnání s Českou republikou, Švédsko má zkušenosti s mezinárodní
migrací o poznání bohatší. Podle klasifikace Chaloupkové a Šalamounové patří
do
skupiny
starých
přistěhovaleckých
zemí,
tedy
těch,
které
mají
s přistěhovalectvím bohaté zkušenosti.
Podíl imigrantů ve švédské společnosti je 5,3% (Chaloupková,
Šalamounová, Český statistický úřad s použitím dat Prostatu uvádí 5,6%). Což
4
V těchto datech však chybí údaje o počtu osob s povolením ke krátkodobému pobytu (víza do 90 dnů),
které jsou také v kompetenci Cizinecké policie ČR. A samozřejmě nelze postihnout počet osob, které na
území ČR pobývají a pracují nelegálně bez jakýchkoliv víz a pracovních povolení.
- 15 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
zhruba odpovídá evropskému průměru a v souhrnných tabulkách staví Švédsko
do středu grafů. Významné postavení však Švédsko zastává ve výzkumech
zaměřených na postoj majoritní společnosti vůči imigrantům. Podlé výsledků
OECD je Švédsko na prvním místě v porovnání s ostatními evropskými zeměmi
a švédská společnost má jednoznačně nejpozitivnější přístup k přistěhovalcům.
(Chaloupková, Šalamounová, 2006)
Údaje o počtu občanů USA žijících ve Švédsku lze získat z databází
Švédského migračního úřadu (Migrationsverket, obdoba České cizinecké
policie). Migrační úřad (na rozdíl od Cizinecké policie) nerozlišuje typy povolení
k pobytu (dlouhodobé, krátkodobé) a ve statistikách tak jsou informace týkající
se celkového počtu vydaných povolení k pobytu. Z těchto údajů vyplývá, že
v roce 2006 (novější data nebyla zveřejněna) bylo uděleno 29 víz - povolení
k pobytu občanům USA. Počty udělených povolení z předchozích let se nijak
významně neliší a pohybují se okolo 305. (Migrationsverket) Tato čísla se však
týkají pouze povolení k pobytu vázaných na výdělečnou činnost (pracovní
migraci), kromě toho je třeba ještě vzít v úvahu povolení k pobytu za účelem
studia (v českých statistikách najdeme tato data souhrnně). V tomto případě
jsou čísla o poznání vyšší; za rok 2006 bylo vydáno 312 povolení k pobytu za
účelem studia. Průměr za předchozí roky se drží kolem průměru 3006.
(Migrationsverket)
Informace o koncentraci amerických imigrantů v konkrétních oblastech
nejsou k dispozici. Lze však předpokládat, že tomu bude podobně jako
v případě České republiky, tedy ve větších městech a průmyslových oblastech.
Nejvíce pracovních a studijních možností nabízejí dvě největší města Švédska Stockholm jako hlavní město Švédského království a Göteborg jako centrum
švédského průmyslu a obchodu. V Göteborgu navíc sídlí i dvě největší švédské
univerzity - Chalmers a Goteborgs Universitet.
5
Podrobnější údaje o počtu přidělených povolení k pobytu pro občany USA za poslední desetiletí za
účelem práce: rok 2006 - 29 povolení, 2005 - 34, 2004 - 21, 2003 - 27, 2002 - 35, 2001 - 26, 2000 - 42,
1999 - 51, 1998 - 35
6
Podrobnější údaje o počtu přidělených povolení k pobytu pro občany USA za poslední desetiletí za
účelem studia: rok 2006 - 312 povolení, 2005 - 213, 2004 - 203, 2002 - 295, 2001 - 497, 2000 - 350, 1999
- 436, 1998 - 590
- 16 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Co se týče integrace imigrantů do majoritní společnosti, Švédsko stejně
jako Česká republika přijalo dokument Evropské unie - Společné základní
principy integrace přistěhovalců v Evropské unii. Podle těchto principů je „důraz
kladen na jednotlivce, tedy jeho osobní úsilí a odpovědnost vedoucí k jeho
samostatnosti, nezávislosti a začlenění do společnosti. Cizinec je vnímán
především jako člen společnosti, nikoli jako příslušník určité komunity.“
(Šišková, 2008: 81) V přístupu k cizincům, Švédsko je považováno za ukázkový
příklad multikulturního (pluralitního) modelu, který je dlouhodobě považován za
nejméně problematický integrační a adaptační model. V tomto pojetí jsou
imigrantům dána všechna práva jako členům majoritní společnosti, ale bez
toho, aby zároveň byli nuceni se vzdát svých specifik. (Drbohlav, 2001)
Švédsko si na své multikulturní společnosti velmi zakládá a často zdůrazňuje
svůj pozitivní přístup k minoritám (etnickým, náboženským aj.). Těmto
minoritám jsou nejen zaručována rovná práva a příležitosti (podle švédské
ústavy z roku 1974), ale zároveň jsou švédskou vládou financovány aktivity,
které pomáhají udržovat kulturní specifika minorit. (Runblom, 1994)
Kromě výše uvedeného dokumentu je ve Švédsku v souvislosti
s integrací uplatňován ještě jeden princip - zákony Jante, Jantelagen. Tento
princip se vyvinul ze starého zvykového práva dánského městečka Jante,
zajišťující rovnost všech, bez ohledu na pohlaví, náboženské vyznání, etnickou
příslušnost, společenské postavení atd. (Bengts, Bruno, Nilson-Puccio, 2003)
S aplikací těchto zákonů se lze ve Švédsku setkat ve všech myslitelných
situacích - ve škole, na pracovišti, v rodině i mezi přáteli. Jantelagen se skládá
z celkem 11 přikázání, všechny se ale dají shrnout do jednoho: Nikdo by si
neměl myslet, že je lepší než kdokoliv jiný. Janteho zákony jsou postaveny na
toleranci a úctě ke svému okolí. S tímto principem se můžeme setkat ve
švédské každodennosti, je nedílnou součástí švédské kultury a samozřejmě je
uplatňován i ve vztahu většinové společnosti k imigrantům a jejich integraci.
- 17 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
3. Představení USA jako výchozí země informátorů
Tato kapitola je věnovaná faktům o Spojených státech amerických.
Protože jsem svůj výzkum zaměřila na migrační proud z tohoto státu (resp.
konfederace států), považuji za důležité přiblížit USA jako výchozí zemi svých
informátorů. Kromě geografických, populačních údajů a stručné charakteristiky
politického systému se pokusím přiblížit i základní rysy americké společnosti a
kultury
3.1 Geografické údaje, politické uspořádání, populace
Spojené státy americké (United States of America) pokrývají značnou
část plochy kontinentu Severní Amerika - 9 372 614 km2. (Liščák, 1996)
Vzhledem ke své velikosti, leží USA v několika podnebných písmech - od
tropického, subtropického přes mírný až k arktickému. Zejména severní státy
konfederace mají blízko k evropskému klimatu. USA hraničí se třemi státy Mexikem, Kanadou a Kubou.
Federativní republika se skládá z 50 spolkových států, 1 federálního
distriktu a několika dalších závislých území. V čele každého státu je guvernér,
vlastní parlament a vláda. Politické scéně dominují 2 strany - konzervativní
Republikáni a liberální Demokraté. V čele celé federace je prezident. Na
sklonku roku 2008 byl zvolen nový prezident a ve své funkci působí od 20.
ledna 2009 Barack Obama.
Za vznik USA je považován 4. červenec 1776, kdy byla vyhlášena
nezávislost na Velké Británii (Británie však fakticky uznala tuto nezávislost až
v roce 1783). V tento den se slaví Den nezávislosti, považovaný za
nejvýznamnější státní svátek. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si
každý ze států zachovává samostatnou vnitřní politiku. Možnost tohoto
samostatného rozhodování v rámci státu, ale zároveň nutnost respektovat
pravidla celé Unie mohla být důvodem názorových neshod mezi jižními
a severními státy. Názorová nejednotnost nejen v otázkách otroctví vedla
- 18 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
v letech 1860 - 1865 k občanské válce. V té době byly Spojení státy americké
rozděleny na Severní Unii a Jižní Konfederaci. Přestože toto období rozkolu
trvalo pouhých 5 let, i dnes je možné pozorovat názorové rozdíly mezi
konzervativním jihem a liberálním a volnomyšlenkářským severem.
USA mají 298 757 310 obyvatel7. Poměr žen a mužů je vyrovnaný,
průměrný věk činí 36 let. Většinu populace tvoří bílé obyvatelstvo - 74%, druhou
nejpočetnější skupinou jsou hispánci - 14%, černoši představují 12% populace
(U.S. Census Bureau, údaje z roku 2007); ještě podle sčítání z devadesátých
let zastávali běloši 80% populace, černoši byli druhou nejpočetnější skupinou,
Hispánci byli až na třetím místě. (Liščák, 1996)
USA nemají zákonem stanovený úřední jazyk (na federální úrovni,
jednotlivé státy mohou mít kodifikovaný jeden nebo i více jazyků). Nicméně,
angličtina je mateřským jazykem pro 80% Američanů. Druhým nejrozšířenějším
jazykem je španělština (12%). (USCB) Zvláštními nařízeními jsou chráněny
jazyky původního obyvatelstva. Existuje řada zákonů a nařízení, která anglický
jazyk vyžadují. A proto, přestože není oficiálně stanoveným úředním jazykem,
bezesporu lze říct, že angličtina je jazyk majoritní.
Významnou roli hraje v USA náboženství. Přestože je důležitou součástí
americké každodennosti a pomáhá utvářet podobu americké kultury, platí zde
přísné pravidlo odluky církve od státu. Z toho důvodu ani nelze získat oficiální
vládní statistiky týkající náboženství. Zveřejňované informace jsou tak výsledky
soukromých nebo církevních výzkumů a je třeba je brát spíše jako odhady.
Nicméně
pro
ilustraci
uvádím
výsledky
alespoň
těchto
šetření.
Nejvýznamnějším náboženstvím je křesťanství - 79%; z čehož 53% tvoří
protestanti a 26% katolíci. Obzvláště jih a jihozápad USA je výrazně
křesťanský. Zhruba 14% populace je bez vyznání. Kromě křesťanství jsou
významná další monoteistická náboženství - judaismus (2,7%), islám (1,9%).
(Liščák, 1996) Svoboda vyznání je každému občanu USA garantována Listinou
práv.
7
Kromě toho je třeba přičíst odhad nelegálních (a tudíž neregistrovaných) imigrantů - 12 milionů a
odečíst počet občanů USA žijících v zahraničí - 3-7 milionů. (USCB)
- 19 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
3.2 Charakteristika domovských států informátorů
Po představení USA jako celku, v následujících podkapitolách uvádím
ještě bližší charakteristiku jednotlivých států, odkud pocházejí moji informátoři.
Převážně jde o průmyslové, metropolitní oblasti; z vyloženě zemědělské oblasti
není nikdo z mých informátorů.
3.2.1 Oregon
Oregon záměrně uvádím na prvním místě, neboť z tohoto státu
pocházejí hned 3 moji informátoři (a 4. se zde narodil, ale vyrůstal v sousedním
Washingtonu). Oregon je jedním ze 3 států západního pobřeží. Pokrývá plochu
254 418 km2, žije zde 3 745 455 obyvatel (údaje za rok 2007).
Hlavním městem je Salem, ale největší je Portland; většina obyvatel žije
v městských aglomeracích při pobřeží Pacifiku. 80% obyvatelstva jsou běloši,
významnou národnostní menšinou jsou němečtí přistěhovalci. Převažujícím
náboženstvím je protestantismus. Ale relativně velká část oregonské populace
je bez vyznání - 24%.
3.2.2 Washington
Stát Washington leží v severozápadním cípu USA, u hranic s kanadskou
provincií Nová Kolumbie. Plocha Washingtonu činí 184 827 km2, žije zde 6 229
966 obyvatel (údaje za rok 2005). Do roku 1853 byl Washington součástí státu
Oregon. I poté, co se stal plnoprávným státem USA, se tyto dva státy vyvíjely
současně a navzájem se velmi ovlivňovaly. Dodnes si jsou v mnohém podobné.
I ve Washingtonu převažuje bílá populace, vzhledem ke geografické
poloze zde najdeme početnou skupinu přistěhovalců z asijského kontinentu.
A stále zde žije část původní populace - američtí Indiáni.
Nejvýznamnějším náboženstvím je i ve Washingtonu protestantismus,
i když v porovnání s ostatními státy USA je i zde poměrně menší část populace,
- 20 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
která se definuje jako věřící. Celých 25% obyvatel Washingtonu se považuje za
ateisty.
Washington společně s Oregonem jsou považovány za velmi liberální
a volnomyšlenkářské
státy.
Tradičně
prokazují
velkou
míru
tolerance
k menšinám, a to nejen etnickým či náboženským, ale i například vůči gay
komunitě. Oba státy jsou převážně příznivci Demokratů.
3.2.3 California
California (Kalifornie) je posledním ze tří států západního pobřeží.
Pokrývá plochu 423 970 km2, populace čítá 36 756 666 obyvatel (předběžné
údaje z roku 2008). Hlavním městem je Sacramento, největší je ale Los
Angeles. California je nejlidantějším států, nejpočetnější skupinou obyvatel jsou
běloši (60,1%), významné jsou menšiny Hispánců a Mexičanů. Nejrozšířenější
náboženství je římsko-katolické.
California
je
nejbohatším
státem
federace,
bráno
podle
HDP.
Významnou roli hraje počítačový a filmový průmysl.
Na rozdíl od ostatních dvou států na západním pobřeží, California nemá
příliš liberální postoj vůči menšinám, řeší problémy s rasimem a diskriminací
a potýká se s velkou mírou ilegální imigrace z Mexika a států jižní Ameriky.
California patří mezi státy, kde se politická moc dělí mezi Republikány
a Demokraty, ani jedna strana výrazně nedominuje.
3.2.4 North Carolina
North Carolina (do češtiny bývá název státu překládán jako Severní
Karolina) leží na východním pobřeží USA. Rozkládá se na ploše 139 509 km2
a žije zde 9 061 032 obyvatel (údaj z roku 2007). Hlavním městem je Raleigh.
North Carolina, původně jen Carolina leží v oblasti, která byla evropskými
kolonizátory osídlena jako jedna z prvních, je jednou ze 13 původních kolonií.
- 21 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Má dlouhou historii pěstování tabáku a dodnes je největším producentem ze
všech amerických států.
Většinu populace tvoří běloši. Ze všech ostatních států východního
pobřeží, North Carolina má největší procento indiánské populace (statistiky
z roku 2004 hovoří o 100 tisících původních obyvatel z osmi různých kmenů).
NC je tradičně protestantským státem, stále větší vliv však získává římskokatolická církev a judaismus.
North Carolina patří (stejně jako California) mezi „fialové státy“ - purple
states, nedominují zde ani Demokraté (modří), ani Republikáni (červení).
3.2.5 Maryland
Také Maryland leží na západním pobřeží, zabírá plochu 32 160 km2.
Hlavním městem je Annapolis. Počet obyvatel je 5 633 597, převažuje bílá
populace, ale už ne tak výrazně, jako u předchozích států - 65%, 30% tvoří
afričtí Američané. Co se týče náboženství, dominuje křesťanství s mírnou
převahou protestantismu (56%), poměrně velký vliv má římsko-katolická církev.
Přes mírnou protestantskou převahu, Maryland, resp. největší město Baltimore
bylo původně založeno jako bašta katolíků.
Maryland je tradičně státem Demokratické strany.
3.2.6 New York
Také stát New York, ležící v severovýchodním cípu USA, je jedním ze 13
původních státu. Hlavním městem je Albany, největší je ale město New York
(NYC). Stát New York má v rámci USA 3. nejvyšší populaci - na území
o rozloze 141 205 km2 žije 19 190 115 obyvatel, 92% z nich žijí ve městech.
New York je považován za stát přistěhovalců, NYC od svého založení
představuje pro imigranty vstupní bránu do celých Spojených států.
Mírná
většina obyvatel jsou běloši (67%), ale jsou tu také významné skupiny afrických
- 22 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Američanů, Italů, Irů, Němců, velmi početná je asijská populace v NYC. Podle
statistik 20% všech obyvatel státu New York se narodilo v zahraničí.
Nejvýznamnějším náboženstvím je katolicismus (40%), následuje
protestantismus (30%) a judaismus (8%).
Stát New York je oblíbenou turistickou destinací. Leží na hranici
s Kanadou, která je tvořena slavnými Kanadskými jezery s ještě slavnějšími
Niagarskými vodopády.
3.3 Základní rysy americké společnosti
Při velikosti USA a počtu federálních států (správních celků) se může
zdát téměř nemožné snažit se popsat americkou společnost. Oblast je větší
a lidnatější než Evropa, která je sama o sobě natolik rozmanitá, že by se těžko
hledaly společné rysy „evropské“ společnosti. O to těžší se může zdát snaha
popsat americkou společnost. Nicméně, Spojené státy americké jsou vzhledem
ke své historii významně odlišné od Evropy a lze zde najít znaky, které jsou
společné pro celou konfederaci, a můžeme o nich hovořit jako o prvcích
formujících americkou společnost a americkou identitu. Rozsáhlé a v lecčems
odlišné oblasti USA sdílejí historii a ideály; lze mluvit o historii amerického
společenství, na jejímž základě vzniklo společenství s imaginární, pomyslnou
pamětí. V tom je spatřován vznik národa, jako společenství paměti, spojované
sdílenou historií. (Anderson, 2003)
Spojené státy americké vždy byly cílovou zemi pro přistěhovalce
z celého světa. Lákaly neomezenými příležitostmi, svobodou a rovnocennými
možnostmi dosažení úspěchu. Jen v letech 1820 - 2000 imigrovalo do USA cca
66 milionů osob. (Huntington, 2005) Tím se americká populace stala výrazně
heterogenní, a to nejen po stránce etnické příslušnosti, ale i náboženského
vyznání. Občanem USA se mohl stát kdokoliv z nově příchozích, kdo slíbil
věrnost a loajalitu Spojeným státům americkým.
- 23 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Zvláštní pozornost je věnována americké vlajce, která je jedním z mnoha
symbolů USA, ale těší se naprosto výjimečnému postavení mezi ostatními
symboly. I vlajce se slibuje věrnost, Američané slaví Den vlajky jako státní
svátek (14. červen), zacházení s vlajkou podléhá zvláštní etiketě. S americkou
zástavou se také můžeme setkat nejen na veřejných budovách, ale
i soukromých domech, obchodech, sportovních stadionech apod. „Vlajka je
všudypřítomným a centrálním symbolem národní identity.“ (Huntington, 2005:
133)
Američané
samotní
pohlížejí
na
USA
jako
na
multietnickou
a multirasovou zemi, jejich identita není podmíněna etnickou příslušností.
Americká identita je vázaná právě na tuto věrnost a loajalitu.
Huntington (2005) uvádí seznam „amerických hodnot“, které jsou
klíčovým elementem americké identity. Tyto hodnoty byly zformulovány
Thomasem Jefersonem a vycházejí ze zásad a hodnot protestantských
osadníků 17. a 18. století. Těmito hodnotami jsou:
•
Anglický jazyk
•
Křesťanské hodnoty
•
Religiozita
•
Individualismus
•
Etika práce
Hlavně poslední dvě uvedené hodnoty můžeme zároveň shrnout jako
tradice protestantismu, odkazující k protestantské etice Maxe Webera. Ve
známém eseji „protestantská etika a duch kapitalismu“ Weber dává do
souvislosti náboženství a jeho vliv na společenské a ekonomické struktury.
Protestantský směr křesťanství – lutheránství, byl postaven na předpokladu víry
ve vlastní schopnosti a odmítání institucionalismu. Protestanti věřili, že úspěchu
- 24 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
dosáhnou pouze vlastním přičiněním; převedeno do náboženské roviny –
zárukou spokojeného posmrtného života nejsou odpustky koupené od církve,
ale vlastní úsilí. (Weber, 1998) Protestantismus byl a v mnoha oblastech USA
stále ještě je dominantním náboženstvím a Weberova protestantská etika je zde
viditelná, stejně jako jeho „duch kapitalismu.“ Američané kladou velký důraz na
individualismus a píli, s oblibou používají pojem „self-made man“ pro někoho,
kdo se vypracoval a sám se zasloužil o svůj úspěch.
Tyto anglosaské protestantské hodnoty měly v americké společnosti
výsadní postavení po 3 století. (Huntington, 2005) Na konci 20. století byl však
zaznamenán odklon od amerických hodnot a pokles významu americké identity.
S nástupem postmodernismu, rostoucím vlivem globalizace, multikulturalismu
do popředí vstoupily identity etnické, rasové, sexuální aj. Již od 50. let bylo
možné sledovat úpadek národního cítění a soudržnosti. Výrazná změna však
nastala po útoku na World Trade Cente v New Yorku 11. září 2001.
V amerických médiích byla tato událost prezentována jako útok na americký
národ, což opět pomohlo semknout občany USA jako národ a posílit americký
patriotismus. Ve výzkumech z roku 2002 celých 91% Američanů uvedlo, že
jsou hrdí na to, že jsou občané USA. V porovnání s jinými národy mají USA
výsadní pozici v patriotismu a oddanosti své zemi. (Huntington, 2005)
Výše uvedené charakteristiky je možné pozorovat v celých Spojených
státech, ale s různou intenzitou. Jak již bylo řečeno, USA pokrývají ohromnou
část kontinentu Severní Ameriky, a tak lze předpokládat, že se od sebe budou
jednotlivé oblasti lišit. USA se dělí do několika základních „kulturních regionů“ –
cultural regions (Luedtke, 1988), pro které můžeme uvést další a upřesňující
specifika. V základním členění jsou to regiony Jihovýchod, Sever, Středozápad
a Západ, které se dělí na další oblasti. Nejmarkantnější rozdíly jsou v pojetí
religiozity (ať už co se týče převažujícího náboženství, procenta věřících apod.),
politickém přesvědčení (liberálové vs. konzervativci), ale i převažujícím životním
stylu v souvislosti s mírou urbanizace v dané oblasti8. Je to znát i v běžném
8
Luedtke uvádí příklad regionu Východu, který má velmi vysokou míru urbanizovanosti. Centrem této
oblasti je 8mimilonový New York, dále například Boston, Philadephia a další metropole. Zde výrazně
převažuje hektický a uspěchaný životní styl, silný je zde individualismus a anonymita. Na druhé straně
Luedtke ukazuje na region Jihu, pro kterou je charakteristický styl naprosto odlišný – uvolněnost,
- 25 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
hovoru, kdy Američané výrazně rozlišují, zda dotyčný pochází ze „západního
pobřeží“ nebo z „jihu“.
Moji informátoři pocházejí ze Západního regionu (oblasti Pacific
Northwest a Pacific Southwest), Východního regionu (oblast The New York
Metropolitan Region) a Jihu (oblast Pennsylvanian Region a The Southern
Region).
4. Konceptuální východiska
V této kapitole nabídnu přehled základních konceptů, skrze které může
být v společenských vědách nahlíženo na problematiku mezinárodní migrace
(resp. imigrantů) a konstruování identity. Jedná se především o koncept Cizince
Alfreda Schütze, procesu otherizace Fredrika Bartha, různé pohledy na
komunitu a několik pojetí konceptu identit.
4.1 Cizinec v pojetí Alfreda Schütze
Schützova esej Cizinec (v originále The Stranger, do češtiny překládáno
i jako Cizinka) je rozsahem krátké dílo, přesto však velmi ovlivnila moderní
sociologii a bádání v oblasti studia identity, sociálního jednání a každodennosti,
uplatnění najde i v aktuálním tématu mezinárodní migrace.
4.1.1 Imigrant jako cizinec
I když cizincem v Schützově9 pojetí není pouze cizinec-imigrant, ale
jakýkoliv jedinec, který usiluje o to, aby byl akceptován (nebo alespoň
tolerován) v majoritní společnosti. Předmětem Schützovy studie je cizincova
snaha a interpretovat kulturní vzorce takové společnosti/sociální skupiny, jejímž
členem se chce stát, a způsob, jakým toho dosáhne. (Schütz, 1944)
přátelskost, srdečnost. (Luedtke, 1988)
9
Schütz při psaní eseje mohl čerpat ze svých vlastních zkušeností – narodil se a studoval v Rakousku,
před 2. světovou válkou však odešel do USA, kde strávil zbytek svého života.
- 26 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Cizinec přichází do prostředí, s nímž není obeznámen, jediné informace
o tomto prostředí jsou takové, které si přinesl ze svého domovského prostředí.
Ty se můžou od reality více či méně lišit. (Pecáková, 2004) Kromě těchto
informací si ale zároveň přináší určitý úhel pohledu, diskurz, postupy, které jsou
zpravidla v novém prostředí odlišné. To s sebou přináší problémy v interpretaci
nových informací; cizinec na nové vjemy nahlíží skrze svůj diskurz, který ale ne
vždy umožňuje správné porozumění. To může vést jednak ke zmatení
a misinterpretaci, ale také k pocitům zoufalství a osobní krize. Navíc jevy, které
jsou cizinci nejasné a jsou předmětem jeho dotazování, se zdají členům této
společnosti naprosto jasné. To může ještě více prohlubovat pocit zoufalství.
Schütz klade důraz na prožitou historii a sdílenou minulost jako klíč
k pochopení kulturních vzorců. Cizinec logicky nemůže mít prožitou historii
dané společnosti, z toho ale plyne, že zároveň nemůže nikdy plně pochopit
kulturní vzorce této společnosti. Tyto vzorce vyplývají z historie, stejně jako
používaný diskurz, hodnoty apod. Nejen že je cizinec nepochopí, ale nebude
k nim ani nikdy chovat respekt. Tím se stává „mužem bez minulosti“ a ve
společnosti navždy zůstává cizincem.
Kromě historie klade Schütz důraz také na ovládnutí jazyka, jako důležitý
prostředek pro cizincovu integraci do společnosti. Pracuje jak s faktickým
jazykem, tak jej používá jako metaforu při popisu porozumění kulturním
vzorcům. Jazyk jako soubor symbolů může být shrnut ve slovníku. Samotný
slovník nám však k ovládnutí jazyka a možnosti praktického využití nestačí.
Stejně tak je to s kulturními vzorci; můžeme mít teoretické znalosti o dané
kultuře, to ale není záruka úspěchu při žití v ní a snaze být akceptován. V této
souvislosti uvádí 4 body - faktory:
1) Slova a věta jsou ohraničeny, mají okraj - fringe. Okraje je navzájem
propojují a vytvářejí mezi nimi vztahy a souvislosti; zároveň jim
dodávají emocionální „náboj“. Tyto okraje je nemožné přeložit, je
třeba je pochopit a i poté je lze pouze popsat.
- 27 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
2) V každém jazyce jsou slova (výrazy), která nemají pouze jeden
význam, ale nesou více konotací a je možné je přeložit/použít vícero
způsoby. Najdeme je ve slovníku, ale nemůžeme je použít bez toho,
abychom znali kontext. Tento bod opět odkazuje ke znalosti
kulturnících vzorců, které jsou ale nepoužitelné, pokud dostatečně
neznáme kulturní prostředí.
3) Dalším krokem k ovládnutí „jazyka“ je porozumění idiomům, žargonu,
technickým výrazům a dalším lingvistickým specialitám. Samozřejmě
je možné se je naučit, ale pouze do určité míry. Každá společnost má
své vlastní soukromé kódy, které cizinec nemůže pochopit. Tyto kódy
jsou výsledkem interakce členů společnosti v průběhu času. Bez
sdílení této minulosti není možné proniknout do tajů těchto kódů.
4) Také poslední 4. bod odkazuje na důležitost prožité historie, která je
zrcadlena v jazyce společnosti a v literárních dílech. Historii nelze
pochopit pouze z překladů a bohužel pro cizince, neexistuje jiný
způsob, než ji prožít.
I pokud se cizinci podaří proniknout do kulturních vzorců jeho nové
společnosti, stále to pro něj ještě neznamená úspěch. Nedávají mu v žádném
případě pocit bezpečí, ale naopak představují nekonečné pole k neustálému
zkoumání, plné různých dobrodružství. Cizinec má tendenci tyto vzorce a novou
kulturu/společnost hodnotit a soudit, a to skrze hodnoty a pojmy ze své původní
země. Kromě toho je pro něj těžké uctívat autority a idoly, ke kterým (kvůli
chybějící minulosti) nemá a ani nemůže mít žádný vztah.
Cizinec se může dostat do situace, kdy je „rozdvojen“, stojí na pomezí
starých a nových kulturních vzorců a nemůže se rozhodnout, ke kterému patří.
Zda staré hodnoty, kterým skutečně rozumí a věří, ale v nové společnosti jsou
nepoužitelné, nebo nové hodnoty, o kterých však má určité pochybnosti
a občas si vlastně ani není jistý, jak s nimi nakládat. A tak zůstává na pomezí.
Schütz jej popisuje jako hybrid, „marginal man“, který nepatří ani na jednu
stranu. (Schütz, 1944: 507) To však pro přistěhovalce nezní příliš pozitivně,
- 28 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
a tak Schütz nabízí řešení. Proces adaptace - poznávání a porozumění novým
kulturním vzorcům, je proces, který graduje a časem dochází k výrazným
zlepšením a pokrokům. Kulturní vzorce, které byly z počátku pro cizince
matoucí a zdrojem nedorozumění, se pro něj postupně stávají samozřejmé
a nezpochybnitelné.
V souvislosti
s mým
tématem
bude
jistě
zajímavé
pozorovat, jak v závislosti na době, kterou Američané strávili v Evropě
(konkrétně ve své „nové zemi“), bude mít vliv na to, jak moc se cítí být cizincem.
4.1.2 Výzkumník jako cizinec
V kontextu mé práce ale cizincem nemusí být pouze moji informátoři američtí imigranti. Zajímavý pohled na Schützův koncept nabízí Ryšavý (2002);
navazuje na drobnou zmínku v eseji - „sociolog jako nestranný vědecký
pozorovatel sociálního světa chce pozorované popsat a systematicky utřídit,
kdežto aktér zakouší sociální svět především jako pole svého jednání a až
sekundárně jako předmět uvažování“. (ibid. 117) Ryšavý dále rozvíjí tuto
myšlenku a dospívá k závěru, že to, co musí absolvovat cizinec ve snaze být
akceptován novou společností, se týká i výzkumníka - sociologa, resp.
sociálního antropologa, snažícího se dostat blíže k objektům svého zájmu.
Stejně jako cizinec, i sociolog/antropolog se musí učit mnoha novým věcem,
jazykem počínaje a snahou porozumět kulturním vzorcům zkoumané skupiny
konče. Podobnou myšlenkou se zabývá i Disman (2002), který shrnuje potíže
společné cizincovi i sociologovi - „šance rozumět a že mu bude rozuměno, není
zaručena.“ (ibid. 328)
4.2 Proces „otherizace“
Koncept otherizace (othering) odkazuje k tradičnímu tématu sociálněkulturní antropologie, a to sice vymezování sebe sama vůči těm druhým – the
others. Tímto konceptem se zabývalo nespočet antropologů a stále patří mezi
hojně citované nejen v antropologickém diskurzu. Jedno z nejrozpracovanějších
pojetí tohoto konceptu nabídl norský antropolog Thomas Fredrik Barth ve svém
díle Ethnic Groups and Boundaries (1969). Zmíněný koncept stojí na dichotomii
- 29 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
my a oni, kde my je zástupcem skupiny, se kterou se identifikuji a oni popisuje
skupinu, vůči které se vymezuji. Pojem otherizace pak vyjadřuje proces, kdy si
díky konfrontaci s nimi uvědomujeme sami sebe, a to na základě porovnávání
kategorií, které si sami stanovíme. Důležité je, že uvědomování si odlišnosti
těch druhých (a vlastně i té své) je proces.
Na procesu otherizace Barth vysvětluje své pojetí etnicity a etnické
identity. V tomto pojetí je zdůrazňován neustálý proces vyjednávání hranice
mezi my/oni, mezi skupinami lidí – etnickými skupinami. Etnicita zde však slouží
spíše jako příklad, na kterém je proces popisován. Tento koncept lze uplatnit na
jakékoliv jiné sociální skupiny, i v rámci sociálních skupin, společností nebo
kultur.
Vytvářením dichotomie my vs. oni vzniká hranice, na jejímž základě je
určováno, kdo kam patří, zda do skupiny „my“ nebo „oni.“
V kontextu této práce předpokládám, že moji respondenti se budou vůči
české, resp. švédské majoritě, vymezovat zejména na základě své příslušnosti
k americkému národu, prezentovanými americkými hodnotami uvedenými
v kapitole Představení USA jako výchozí země informátorů. Pokusím se zjistit,
jak toto vymezování na základě etnicity bude mít vliv na jejich případné
vymezování vůči většinové společnosti a jejich adaptaci/integraci.
4.3 Koncepty identity
Téma identity je jedním ze základních témat sociologického bádání.
Stalo se jedním z centrálních pojmů sociologie kultury, sociální antropologie,
sociální psychologie a dalších společenskovědních oborů. (Brekhus, 2008:
1060) Vzhledem k jeho četnosti je samozřejmá také existence různých přístupů
a konceptů, které se identitami intenzivně zabývají.
- 30 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Jedním z nejznámějších konceptů týkajících se identity je uvedena v díle
Sociální konstrukce reality (1999) amerických sociologů Petera Bergera
a Thomase Luckmana. Jednou z klíčových tezí je tvrzení, že identita je
produktem sociálních procesů. Během těchto procesů nejen vzniká, ale zároveň
se mění a neustále utváří. Identita je tedy sociální konstrukt. Tato identita je
vždy vztahová, relační, neboť je formována na základě vztahu k jiným jedincům,
společnosti, identitám apod.
V této práci vycházím z postmoderního pojetí Stuarta Halla, který chápe
identitu jako „pohyblivý svátek.“ (Thompson, 1996: 42) Identita není jedna stálá
definitiva. Jedinec může disponovat více identitami, které se navíc v závislosti
na času a situacích mění, přibývají nebo ubývají. Každý z nás je příslušníkem
několika sociálních sítí, denně zažíváme různé životní situace a naše identita je
tomu přizpůsobena, resp. naše identity, které „střídáme“ podle situace. Tato
vícečetnst je Bergerem a Luckmanem označována jako pluralizovanost identity.
(Berger, Luckman, 1999)
Tento přístup také odpovídá současnému trendu sociálních věd, který
prosazuje multidimenzionalitu a mobilitu identit. Podle těchto přístupů je identita
jakýmsi komplexním souborem obsahujícím více aspektů. Kromě komplexnosti
a multidimensionality je zmiňována ještě třetí významná vlastnost identit tekutost, fluidita. Což opět odkazuje k Hallově pojetí identity jako něčeho
nestálého, něčeho, co podléhá neustálým transformacím a modifikacím.
Všechny tři zmíněné vlastnosti vedou k tomu, že identita přestává být
zakotvena do jednoho sociálního prostoru. (Brekhus, 2008)
Tak jako máme mnoho identit, můžeme také vyjmenovat různé typy
identity, podle jejich zdrojů a rozdělit je do následujících kategorií:
1)
askriptivní (připsané) - věk, pohlaví, etnická příslušnost, pokrevní
příbuzenstvo, …
2)
kulturní - klan, kmen, jazyk, náboženství, …
- 31 -
Diplomová práce
3)
(ČR a Švédsko)
teritoriální - sousedství, stát, kraj, město/velkoměsto, kontinent,
…
4)
politické - frakce, klika, zájmová skupina, ideologie, stát, …
5)
ekonomické
-
zaměstnání,
profese,
pracovní,
kolektiv,
společenská třída, …
6)
sociální - přátelé, klub, tým, kolegové, společenská prestiž, …
(Huntington, 2005: 38)
Protože kontext této práce je mezinárodní migrace, je jistě třeba zmínit
také
zachování
a
změny
identity
v souvislosti
s příchodem
do
nové
kultury/společnosti. To, do jaké míry si přistěhovalci zachovají své vlastní
kulturní vzorce a svou identitu, závisí na přístupu většinové společnosti a na
tom, jaký postoj zaujme cílová země vůči přistěhovalcům. Drbohlav (2001) tento
přístup nazývá „akulturační strategie“ a vymezuje 4 alternativy:
•
integrace - imigrant udržuje vztahy jak s ostatními etnickými
skupinami (tedy i majoritní společností), tak si zároveň zachovává
svou kulturní identitu
•
asimilace - imigrant udržuje vztahy s majoritou, ale svou kulturní
identitu si nezachová
•
separace - imigrant není ve styku s majoritou, ale zachovává si svou
vlastní kulturní identitu
•
marginalizace - imigrant neudržuje žádné vztahy s majoritou, ani si
nezachovává svou vlastní kulturní identitu
Separace a marginalizace jsou nevýhodné nejen pro samotné imigranty,
ale často vyvolávají nesouhlas i u majoritní společnosti, což je pravdepodobně
- 32 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
důvod, proč tyto strategie nejsou příliš obvyklé. V globálním měřítku se
nejčastěji můžeme setkat buď s integrační, nebo asimilační strategií. (Drbohlav,
2001: 24) V Evropě je prosazována strategie integrační, „posvěcená“
dokumentem
Evropské
Unie
-
Společné
základní
principy
integrace
přistěhovalců v Evropské Unii. (Šišková, 2008)
4.4 Komunita jako typ vztahu
V této práci se věnuji tématu adaptace a integrace amerických
přistěhovalců a formování jejich identity. Jak jsem již naznačila v kapitole Cíl
práce, jedním z faktorů, na které se zaměřuji, je i význam komunity v těchto
procesech. V následujících odstavcích tedy představím možné pohledy na
komunitu.
Slovo komunita pochází z latinského commünitäs vyjadřující společnost
nebo společenství. Je to kolektiv jedinců, mezi nimiž jsou silná pouta a pocit
sounáležitosti a soudržnosti. V ideálním případě lze komunitu charakterizovat
dobrovolností, altruismem a společným ideálem. (Dohnalová, Malina, 2006)
Pojem komunita bývá také používán jako opozice k pojmu společnost;
komunita je v tomto případě chápáno jako společenství jedinců, které je
uzavřené a vytvořilo kolem sebe polopropustné hranice. V komunitě je možné
trávit celý svůj život, bez jakýchkoliv kontaktů s vnějším světem. S rozvojem
komunikačních technologií už ale dnes příliš neplatí uzavřenost komunity ani
její vázanost na konkrétní lokalitu. (Špatenková, 2004, Keller, 1992)
Pro účely této práce pracuji s pojetím komunity jako typu vztahu, tak jak
jej uvádí Thompson (2004). V rámci této definice není nutně počítáno
s přítomností sdílené lokality; důležitý je duch komunity, pocit sounáležitosti,
i v případě, že jedinci jsou geograficky „roztroušení.“ (ibid str. 55) V mém pojetí
komunity tedy pracuji právě s tímto pocitem sounáležitosti. I když počítám
i s lokalizací alespoň v rámci města (Göteborg, Praha). Pokud tedy zmiňuji
americkou komunitu, mám tím na mysli skupinu amerických imigrantů, žijících
v Praze, resp. Göteborgu (a nejbližším okolí). Předpokládám, že existuje vztah
- 33 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
mezi těmito osobami, navzájem o sobě vědí a je zde přítomen onen zmiňovaný
pocit sounáležitosti.
V kontextu této práce je zajisté třeba zmínit další koncept –
transnacionální komunity. Castles (2002) uvádí, že tento fenomén není v dnešní
době žádnou novinkou, přestože tento termín je používán poměrně krátce.
Transnacionální komunity, resp. příslušníci těchto komunit se vyznačují
specifickým pojetím identity, která se neváže ke konkrétnímu teritoriu a loajalita
není projevována národnímu státu. Klíčovým prvkem je zde etnicita a solidarita
s příslušníky téhož etnika. Kromě etnického povědomí (a solidarity s příslušníky
téhož etnika) si zároveň příslušníci těchto komunit vytvářejí vztah ke své nové
lokalitě/zemi, tento vztah Castles nazývá local hybrid consciousness. (Castles
2002: 1160) Posléze se pohybují mezi těmito dvěma sférami a podle konkrétní
situace „přepínají“10 mezi etnickou a lokální identitou.
5. Metodologie
Téma mezinárodní migrace z USA do Evropy jsem se rozhodla pojmout
jako kvalitativní, etnograficky zaměřený výzkum. Výzkum byl rozdělen do dvou
částí; první probíhala ve Švédsku v období září 2008 - leden 2009, druhá část
v České republice v období únor - duben 2009. Ještě před započetím
samotného výzkumu jsem v průběhu měsíců červenec a srpen 2008 provedla
předvýzkum v České republice. Během této doby jsem provedla pilotní
rozhovor, upřesnila témata, která měla být předmětem výzkumu a zmapovala si
terén v pražském prostředí.
Využila jsem několika různých zdrojů dat - nosnou částí jsou rozhovory
s informátory - americkými imigranty. Tyto jsem ještě doplnila studiem
biografických
materiálů
a
zúčastněným
pozorováním.
Použití
různých
výzkumných metod - triangulace, je doporučováno k obohacení a doplňování
poznatků, stejně jako k překonávání nedostatků a hranic jednotlivých metod.
(Hendl, 1997)
10
Castles doslova používá termín „code-switching“, přepínání mezi kulturními kódy (ibid. 1160)
- 34 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Pod pojmem biografické materiály uvádím deníkové zápisky, internetové
blogy, knižně vydané autobiografie. Dále jsem pracovala s internetovými
diskuzemi. Tato data jsem získala na internetových serverech věnovaných
životu imigrantů v České republice, resp. Švédsku. Čerpala jsem především
z těchto
serverů:
www.expats.cz,
www.prague.tv,
www.thelocal.se,
www.expatsinsweden.com, www.expats.nu. Deníkové zápisky jsem dostala
k dispozici od jedné informátorky z České republiky, knižní autobiografie byla
také vydaná v České republice11.
Zúčastněné (participantní) pozorování jsem použila jako doplňkovou
metodu. Během sběru dat v České republice jsem byla několikrát přizvaná na
akce konané v rámci pražské americké komunity. Jednalo se především
o neformální setkání, jako večeře, návštěva restauračního zařízení apod.
Ostatní účastníci těchto akcí byli seznámeni s mým výzkumem, ale spíše
okrajově. Většinou jsem byla představována jako kamarádka nebo kolegyně
z práce. Na těchto akcích jsem si dělala terénní poznámky, které také budou
zahrnuty do analytické části této práce.
Stěžejní pro můj výzkum však byly rozhovory provedené s americkými
expaty12. Dotazování jsem prováděla formou řízených polostrukturovaných
rozhovorů. Měla jsem zvolenou určitou osnovu, resp. témata, která jsem si
dopředu připravila na základě studia podobných výzkumů, mapování pražského
prostředí a pilotního rozhovoru. Další témata jsem přidávala (nebo naopak
ubírala) podle toho, jak se konkrétní rozhovor vyvíjel. Hlavní okruh otázek však
zůstával víceméně stejný:
•
jaká byla motivace k ochodu z USA a výběr ČR/Švédska jako
cílové země
•
jaká byla jejich očekávání týkající se ČR/Švédska
11
Jedná se o knihu The AmeriCzech Dream (s podtitulem Cizinec v cizí zemi), vydané Sinclairem
Nicholasem - americkým spisovatelem a nakladatelem žijícím v České republice téměř 20 let.
12
Expat je v angličtině hojně využívané slovo označující emigranta. Pochází z anglického expatriate vystěhovalec, vyhnanec, utečenec. Anglicky mluvící migranti tento výraz často používají k označení
osob, které žijí mimo svou zemi původu.
- 35 -
Diplomová práce
•
jaké
(ČR a Švédsko)
jsou
hlavní
rozdíly
mezi
americkou/českou/švédskou
společností, co bylo největším šokem
•
jak sami hodnotí úroveň své integrace do majoritní společnosti, jak
probíhá adaptace v majoritní společnosti
•
význam americké komunity, resp. komunity cizinců
•
partnerské vztahy; způsob trávení volného času, svátků
•
plány do budoucna (v souvislosti s ČR/Švédskem)
Řídila jsem se pravidly pro řízené rozhovory, tedy protože jsem věděla,
co se chci dozvědět (viz okruh témat), snažila jsem se informátory „držet“
u těchto témat. Pokud jejich odpovědi začaly nabírat jiný směr, vracela jsem je
ke svému seznamu okruhů. (Hendl, 1997) Což samozřejmě neplatilo v případě,
kdy se informátor sice nedržel mých otázek, ale jeho výpovědi přesto byly pro
můj výzkum zajímavé a často pomohly otevřít nové téma.
Všechny rozhovory probíhaly v mateřském jazyce mých informátorů, tedy
v angličtině. Studiu anglického jazyka se věnuji již řadu let, a i díky pobytům
v zahraničí jej ovládám na velmi dobré úrovni a bez problémů komunikuji
s rodilými mluvčími. Znalost jazyka na takové úrovni je jedním předpokladů pro
úspěšné vedení takového výzkumu. Mimo jiné mi to umožňovalo navodit
neformální atmosféru během rozhovoru a reakce na informátorovo vyprávění.
Kromě znalosti jazyka je stejně důležitá i obeznámenost s americkými reáliemi
a americkou kulturou a respekt vůči americkým zvykům a hodnotám.
(Salzmann, 1997)13 Kromě angličtiny však během rozhovorů zaznívaly i čeština,
resp. švédština. A to především slova velmi frekventovaná v běžném hovoru
a slova, která se určitým způsobem vážou na místní kulturní specifika.
V rozhovorech vedených ve Švédsku to byla fika14, v ČR to bylo především
13
„Mají-li mít terénní výzkumy relevantní výsledky … vyžaduje to jak znalost jazyka, tak i uspokojivou
obeznámenost s kulturou.“ (str. 14)
14
Fika je velmi oblíbený, do češtiny těžko přeložitelný švédský výraz, znamenající typ sladkého
pohoštění, desertu. Často když se Švédi zvou na přátelské posezení u kávy, přidávají ještě fika, nejčastěji
nějaký druh dortu. Je to jedno z prvních slov, které se studenti švédštiny učí. Zároveň jde o výrazný prvek
- 36 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
pivo, hospoda apod. Frekvence českých slov u „českých“ rozhovorů byla
mnohem vyšší než u rozhovorů „švédských“. Důvodem může být, že „čeští“
respondenti mě reflektovali jako rodilou mluvčí a občas měli potřebu ukázat, že
se umí vyjádřit i v češtině.
Rozhovory byly nahrávány na diktafon, s čímž byli informátoři seznámeni
ještě před začátkem nahrávání a všichni bez výhrad souhlasili. Průměrná délka
rozhovoru byla jedna hodina, nejkratší trval 45 minut, nejdelší 1 hodinu a 45
minut. I o předpokládané délce byli expati informováni, některým se však zdál
rozhovor příliš dlouhý a i když nic nenamítali, v průběhu nahrávání se dalo
z gest vyčíst, že už by rádi skončili. V takovém případě jsem se snažila průběh
urychlit tak, abych získala názory alespoň na hlavní témata.
Dotazování probíhalo ve většině případů na veřejných místech v jednom případě v univerzitní studovně, sedm v kavárnách. Jeden rozhovor se
uskutečnil u respondentky doma (na její vlastní žádost, vzhledem k jejímu
aktuálnímu
zdravotnímu
stavu).
Místa
byla
vždy
předem
domluvena
a odsouhlasena oběma stranami. Důraz byl však kladen na to, aby se
především informátor cítil na zvoleném místě pohodlně.
Na začátku rozhovorů jsem většinou znala pouze jméno dotyčného,
osobní informace (věk, povolání, délka pobytu v ČR/Švédsku, místo původu,
rodinný stav) buď vyplynuly během dotazování, nebo jsem je zjistila přímým
dotazem. V některých případech to však situace nedovolovala, nebo jsem
otázku nepovažovala za vhodnou. Z toho důvodu je například u některých
informátorů uveden pouze přibližný (odhadnutý) věk.
Jako způsob výběru informátorů jsem zvolila metodu sněhové koule,
„snowball sampling“. Pokud to situace dovolovala, používala jsem účelový
výběr. Disman tento typ výběru přímo doporučuje pro výzkumy týkající se
etnických menšin, a to z důvodu, že málokdy existuje seznam příslušníků této
menšiny, na jehož základě by bylo možné provést náhodný výběr. Je třeba ale
švédské kultury poukazující na srdečnost a pohostinnost.
- 37 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
také zdůraznit, že výsledky takového výzkumu potom nelze příliš široce
generalizovat. (Disman, 2002: 112-113)
Vše výše uvedené by samozřejmě nebylo možné bez existence
informátorů, čímž se dostávám k té problematičtější části mého výzkumu. Tím
je dostupnost informátorů. V případě českého prostředí bylo získání informátorů
bez potíží. Kontakty jsem získala během své práce personalistky v jedné
pražské jazykové škole. Vzhledem k tomu, že jsem pro lektory-rodilé mluvčí
vyřizovala i pracovní povolení a povolení k pobytu (v zásadě jsem legalizovala
jejich pobyt v ČR), získala jsem si zároveň i jejich důvěru a měla možnost
proniknout do americké komunity v Praze. Tato dvouletá zkušenost mi poté
velmi usnadnila proces hledání informátorů pro tento výzkum. Moji bývalí
kolegové byli velmi ochotni mi poskytnout své vlastní zkušenosti nebo alespoň
doporučit někoho ze svých známých. Celkem proběhlo 5+1 rozhovorů
(1 rozhovor proběhl v porovnání s ostatními nestandardně, viz níže).
Naprosto odlišná situace však byla v případě švédské části výzkumu. Ve
Švédsku jsem pobývala v rámci studentské výměnné stáže v zimním semestru
akademického roku 2008/09. Pět měsíců se ukázala jako krátká doba na to,
abych si důkladně zmapovala prostředí a kontaktovala dostatečný počet
informátorů. Navíc počet Američanů žijících ve Švédsku je výrazně nižší než
v České republice (viz kapitola Kontext tématu). Podařilo se mi zrealizovat tři
rozhovory. Dvě informátorky jsem poznala skrze vzdělávací centrum, kde jsem
pracovala jako dobrovolnice. Další tři Američany se mi podařilo kontaktovat
skrze
internetové
servery,
kde
reagovali
na
mou
výzvu.
Dohodnout
a zrealizovat se však podařilo pouze jeden (druhý expat po bližším představení
projektu ztratil o osobní setkání zájem, třetí zareagoval na mou výzvu v době,
kdy už jsem ve Švédsku nebyla a tato práce byla téměř hotová). Z těchto
důvodů v analýze převažují spíše data z České republiky. I z těchto tří
švédských rozhovorů byl jeden výjimečný, informátorka kromě svého pobytu ve
Švédsku měla zkušenosti i z České republiky. Před tím, než odešla do
Švédska, žila téměř jeden rok v Praze v rámci výměnného studijního pobytu.
Tento rozhovor tedy poskytl i zajímavé srovnání obou zemí.
- 38 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Podle výše uvedeného scénáře tedy proběhlo osm rozhovorů. K tomu
jsem přidala ještě jeden, který se od ostatních výrazně lišil. Poslední
respondent kromě svých vlastních odpovědí na obvyklé otázky ještě nabídl
i svůj pohled na ostatní rozhovory15. Tyto informace byly velmi cenné
a nápomocné při závěrečné analýze dat. Nabídly totiž i jiný úhel pohled, než jen
z mojí pozice výzkumníka. Kromě etického přístupu (z pozice výzkumníka) tak
byl uplatněn i emický přístup – pohled ze strany příslušníka dané menšiny.
Emický přístup umožňuje nahlédnutí na danou problematiku skrze příslušný
diskurz a bere v úvahu i důležité kulturní kontexty. Tento doplňkový rozhovor již
nebyl nahráván, poznámky a komentáře jsem si dělala během rozhovoru přímo
do transkriptů.
Nahrané rozhovory jsem přepsala, části transkriptů uvádím v následující
analytické části jako citace. Používám původní citace v anglickém jazyce
doplněné o český překlad. Důvodem je specifičnost obou jazyků, ne vše je
možné přeložit z angličtiny do češtiny a mohlo by se stát, že se důležité detaily
ztratí v překladu. V českém překladu se snažím zachovat výrazné prvky
vyjadřování, např. hovorový styl apod. Originální nahrávky a přepisy rozhovorů
zůstávají v mém archivu. Všichni zúčastnění souhlasili s publikováním svých
výpovědí v rámci této práce. Protože si někteří nepřáli zveřejnit svá jména,
uvádím a cituji všechny informátory pouze s uvedením počátečního písmena
křestního jména. Bližší charakteristika všech informátorů je uvedena v příloze.
Po přepsání rozhovorů jsem všechny transkripty pročítala a zároveň
prováděla otevřené kódování, na jehož základě jsem určovala důležitá témata,
která informátoři nezávisle na sobě zdůrazňovali. Poté následovalo axiální
kódování, kdy jsem se na základě kvality a četnosti výpovědí k daným tématům
15
Zde bych ráda zdůraznila, že tento informátor S. neznal jména ostatních zúčastněných. Osobně se znal
s jedním dalším informátorem, ale nevěděl, že tento také poskytl informace pro můj výzkum. Jejich vztah
navíc není příliš blízký.
- 39 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
rozhodovala, které kategorie budou dále zpracovány. (Hendl, 1997)16
Následovala již zmíněná konzultace dat s informátorem Sh.
Kvalitativní analýza výše uvedených dat jsou uvedeny v následující
kapitole.
6. Analýza
Tato část je věnována kvalitativní analýze dat (rozhovory, biografické
materiály). Na základě dvou typů kódování (otevřeného a následně axiálního)
jsem rozdělila tuto kapitolu do několika subkapitol - tematických okruhů.
Vzhledem k povaze výzkumu se snažím porovnat situaci amerických imigrantů
ve Švédsku a v České republice. Ne všechna témata ale srovnat lze; některá
témata nebyla ve švédských rozhovorech vůbec zmíněna, zatímco v těch
českých jim byla věnována velká pozornost. V tom případě mohu pouze
navrhnout své domněnky, proč jsou určité tematické okruhy zmiňované či
opomíjené.
6.1 Pozice výzkumníka
Tento výzkum lze rozdělit na dvě části, podle toho, v jaké zemi byl
prováděn. V celé této kapitole rozlišuji „švédskou“ a „českou“ část. Moje pozice
v těchto dvou částech výzkumu nebyla stejná, vzhledem k tomu, že jsem
členkou majoritní společnosti ve druhém případě. Domnívám se, že tento fakt
může do určité míry ovlivnit kvalitu a upřímnost výpovědí.
V případě rozhovorů ve Švédsku moji informátoři nemuseli cítit ostych
a pronášeli i více či méně kritické poznámky týkající se života ve Švédsku.
V prvním rozhovoru, se slečnou R., jsem zpočátku byla považována za
16
Hendl vychází ze zásad Strausse a Corbin a pracuje s jejich pojetím otevřeného a axiálního kódování.
„Výzkumník provádí otevřené kódování při prvním průchodu texty. Identifikuje přitom zajímavá témata a
přiřazuje jim kódy nebo označení. Výzkumník je otevřený novým tématům a připraven na změny kódů
v průběhu další práce.“ (str. 165) „V dalším kroku se dále zjemňují a diferencují kategorie, vzniklé
v otevřeném kódování. Přitom se volí z množství vzniklých kategorií ty, jejichž další rozpracování vypadá
nejslibněji.“ (str 168) „Axiální kódování znamená postup, pomocí kterého se data po otevřeném kódování
skládají do nových celků tak, že se vytvářejí spojení mezi kategoriemi.“ (str. 169)
- 40 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
švédskou studentku, až zhruba po 20 minutách vyšlo najevo, že nejsem Švédka
ale Češka. Ve dvou případech pak byly konkrétní informace uvozovány větou
„i wouldn‘t say this, but you’re not swede, so i guess you won’t be offended…“ (R.)
(teda normálně bych to neřekla, ale ty nejsi Švédka, tak tě to neurazí…)
V českých rozhovorech bylo několikrát znát, že informátor si není jistý,
jestli má říct to, co by o Češích vyznělo negativně. Pokud se přeci jen rozhodli
říct něco negativního nahlas, předem se omluvili, abych se neurazila. Tak jako
v následujícím příkladu, kdy se K. snažila vysvětlit odlišný přístup Američanů
a Čechů k práci:
“Americans -i am sorry Lenka- tend to be a little bit more efficient then Czechs and i
wonder sometimes if it is just like a socialist overthrow something what’s a part of the
culture now” (K.)
(Američani jsou - Lenko, promiň - v práci přeci jen výkonnější. A zajímalo by mě,
jestli je to nějakej pozůstatek socialismu, co je teď součást český kulury)
Nedokážu odhadnout, do jaké míry mohly být výpovědi z české části
výzkumu ovlivněny tím, že mě informátoři vnímali jako členku majoritní
společnosti a nechtěli mě jakkoliv urazit. Přesto se ale domnívám, že to určitý
vliv mohlo mít. Zároveň v tom může hrát roli i rys americké povahy.
“Americans are like this, they don’t want to offend anybody. Maybe it wasn’t just like
this, they didn’t want to offend you, because you are a Czech and they are living in
Czech republic. Americans always say everything is fine, although they actually think
it’s fucked up.” (Sh.)
(Američani jsou prostě takoví, nechtěj’ nikoho urazit. Možná to nebylo tak, že by tě
nechtěli urazit, protože jsi Češka a oni žijou v Český republice. Američani vždycky
řikaj’, že je všechno dobrý a v pohodě, i když je to ve skutečnosti na h***o)
Pravdou ale zůstává, že výpovědi informátorů byly spíše pozitivní, ve
vztahu vůči české, resp. švédské společnosti. V porovnání s internetovými
diskuzemi, kde můžeme najít mnohem ostřejší hodnocení.
- 41 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
6.2 Motiv migrace
V teoriích mezinárodní migrace převládá názor, že migrační proudy
plynou z méně vyspělých a chudších zemí do těch rozvinutějších a bohatších.
(viz kapitola Kontext tématu) V případě migrační proudu z USA do Evropy, resp.
ČR a Švédska tuto tezi nelze jednoznačně potvrdit. Oba státy jsou členy
Evropské unie, která se co do ekonomické vyspělosti a životní úrovni rovná
Spojeným státům americkým. Proto jsem nepředpokládala, že by hlavním
důvodem mohlo být zlepšení ekonomické situace jedince či pozvednutí životní
úrovně. Zajímalo mě tedy, co vedlo mé informátory k tomu, že se 1) rozhodly
emigrovat z USA a 2) proč si zvolili jako cílovou zemi právě ČR a Švédsko.
6.2.1 Důvod k odchodu z USA
Na otázku „proč se rozhodli odejít z USA“ neměl žádný z mých
informátorů jednoduchou odpověď. Pokaždé mi byla nabídnuta celá řada
navzájem provázaných důvodů. Odpovědi velmi často začínaly úslovím „proč
ne?“ Informátoři shodně uváděli, že se jim prostě naskytla příležitost, které
využili. Ať už šlo o příležitost pracovní, studijní, osobní nebo kombinaci těchto
faktorů. Zároveň hrála roli touha po změně a dobrodružství, vidina něčeho
nového. U 2 informátorů byla výslovně uvedena nespokojenost s dosavadním
životem s odkazem na politický systém a životní styl. U ostatních tento důvod
nebyl explicitně vyjádřen, ale lze jej odtušit z kontextu jiných odpovědí a odkazů
např. na stereotypní život.
Tři informátorky byly motivovány možnostmi studia (R., M., G.). Všechny
ukončily
bakalářské
studijní
programy
na
amerických
univerzitách
a rozhodovaly se o pokračování na magisterský stupeň. Všechny tři měly za
sebou
zkušenosti
s výměnnými
programy
a
upřednostňovaly
studium
v zahraničí. Ve dvou případech byl tento důvod propojen i s osobními důvody;
informátorky R. a G. měly v Evropě přítele (v jednom případě později manžela)
a chtěly jim bít blíž. Totéž platí i o dalších informátorech; J. také přijela za svým
partnerem (i když prvotním důvodem byla nespokojenost s prací v USA), Ka.
- 42 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
přijel jako svobodný a nezadaný, ale s cílem najít si partnerku - Češku. V šesti
případech byl hlavním faktorem pracovní příležitost (S., J., K., D., S., C.).
Všichni informátoři bez výjimky zmínili dobrodružství, touhu poznat něco
nového a rozšířit si své obzory.
6.2.2 Výběr cílové země
Rozhodnutí mých informátorů týkající se výběru cílové země značně
záviselo na důvodu, proč se pro migraci rozhodli. Přestože i v tomto případě
nebyly odpovědi zpočátku přímé a opět se velmi často opakovala odpověď
„proč ne?“, při rozvíjení odpovědí a bližším dotazování se mi dostalo
konkrétnějších odpovědí. Na jejich základě lze vypozorovat korelace mezi
důvodem k odchodu z USA a výběrem cílové země.
Nejjednodušší vysvětlení se nabízí v případě, že důvodem byl partnerský
vztah. V tom případě by se dalo konstatovat, že výběr cílové země závisel na
tom, kde žije partner dotyčné(ho). O tom však mnohdy polemizovaly samy
informátorky:
so was your boyfriend the reason why you decided to go to Sweden?
“mostly, maybe … yeah … i have tried to deny little bit afterwards that because it
seem to be very irrational… we had been dating for only few months and i wanted to
study abroad and it was either going to study somewhere i didn’t know anyone which
i was completely fine with or continuing our relationship and go to Sweden. so, here i
am! There is a lot of Americans coming to Europe for work or school or this is what
they say…but i think the real reason is love.” (R.)
(takže tvůj přítel byl ten hlavní důvod, proč jsi se rozhodla jít do Švédska?
jo, ten hlavní důvod, možná… no… já se to vlastně pokouším trochu zapírat, protože
ono to zní dost iracionálně… my jsme spolu chodili jenom pár měsíců a já jsem
věděla, že chci studovat v zahraničí. Takže bych šla buď někam, kde bych neznala
vůbec nikoho, což by mi taky nevadilo, no a nebo zkusit pokračovat v tom vztahu a jít
do Švédska. Tak jsem tady! Hodně Američanů odchází do Evropy pracovat nebo
studovat, teda aspoň to tak řikaj’, ale já si stejně myslím, že v tom je hlavně láska)
“I had an American boyfriend here (prg) and he called me and talked to me and he
said how is it going? and i told him and he said well you should come to Prague you
will definitely find a work here so i told the library i wanted to go and i moved to
- 43 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Prague but i would also say i was stupid. i mean was he really my boyfriend? a serious
relationship worth moving to Europe?” (J.)
(Měla jsem tady v Praze přítele a když mi volal a ptal se jak se mám, tak jsem mu to
všechno řekla a on řikal: no tak přijeď do Prahy, tady určitě najdeš nějakou práci, no
tak jsem skončila v knihovně a přestěhovala se do Prahy. No ale taky by se to dalo
shrnout tak, že jsem prostě byla blbá. teda byl to vlastně můj přítel? jako vážnej vztah,
kvůli kterýmu jsem se přestěhovala do Evropy?)
Příkladem nejasné korelace může být i G., která přišla do Evropy kvůli
svému německému manželovi, ale studovat se rozhodla ve Švédsku.
Mnohem jasnější korelace se nabízí v případě, že důvodem migrace bylo
studium. Tři informátorky odešly z USA za účelem magisterského studia
a všechny tři nyní žijí ve Švédsku v Göteborgu. Shodně poukazovaly na výhody
švédského vzdělávacího systému, především vysokou úroveň vzdělání,
možnost studia v angličtině a bezplatnost. Švédsko nabízí možnost studovat
širokou škálu studijních oborů na mnoha veřejných univerzitách. Mezi ty
nejvýznamnější patří univerzita v hlavním městě Stockholms Universitet,
nedaleká Uppsala Universitet a dvě největší švédské univerzity - Goteborgs
Universitet a Chalmers, obě v Göteborgu. Ve Švédsku mohou studovat bez
jakýchkoliv poplatků všichni, a to i studijní programy v angličtině. Přestože
životní náklady jsou vyšší ve Švédsku než v USA, právě absence poplatků
(které jsou v USA velmi vysoké a studenti je splácí ještě dlouho poté, co
studium dokončí) činí ze Švédska atraktivní lokalitu pro americké studenty.
Naprosto odlišné důvody pak vedly mé informátory k tomu, aby se usadili
v České republice. Zde výrazně převažují důvody ekonomické a pracovní.
Zejména Praha (ale i jiná česká větší města) nabízí množství pracovních
příležitostí pro anglicky mluvící rodilé mluvčí. V porovnání se švédským
Göteborgem je v Praze mnohem větší poptávka jazykových škol po lektorech
angličtiny. Také v Praze sídlí pobočky mnoha nadnárodních korporací, pro které
je Praha výhodná z hlediska cen nemovitostí, nákladů na mzdy zaměstnanců
i polohy ve středu Evropy s výborným spojením s ostatními evropskými
zeměmi. Zejména americké a kanadské firmy v průběhu 90. let výrazně
investovaly do svých poboček v České republice. (Bürkner, 2000)
- 44 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Pro Američany začala být Praha atraktivní po sametové revoluci, když se
otevřely hranice. Měla pověst atraktivního města s bohatým kulturním (až
bohémským) životem, kde se daly snadno vydělat peníze výukou angličtiny
a pohodlně žít za malé náklady. Do jisté míry tomu tak je dodnes. I když
skupina amerických imigrantů je dnes stratifikovaná a představy o pohodlném
životě se dost liší.
Přesto lze ale říct, že američtí migranti přicházející do České republiky se
o svou existenci nemusí bát. Práci seženou téměř vždy, platy zahraničních
lektorů se pohybují kolem českého průměrného platu. Velké množství
pracovních nabídek lze najít na českých internetových stránkách pro expatrioty,
na rozdíl od stránek švédských, kde je nabídka výrazně nižší.
“So i went to Prague because it was cheap the cost of living is really cheap and it is a
nice place and it is a perfect location you know everything is close and it is perfect for
traveling and when i was there i traveled a lot it was my first time in Europe so i really
wanted to enjoy it and as much as possible.” (M.)
“Tak jsem se rozhodla jít do Prahy, protože je levná, náklady na běžný život jsou
opravdu nízký, je to hezký místo a skvělá lokalita, víš co, všechno je blízko a je to
skvělý, když chceš hodně cestovat. Takže když jsem byla v Praze, tak jsem fakt hodně
cestovala, to jsem byla poprvé v Evropě a chtěla jsem si to co nejvíc užít.”
Právě relativně snadná možnost výdělku a vysoká životní úroveň mohou
být důležitými faktory, proč je Česká republika, resp. Praha tak atraktivní pro
americké migranty (Američané tvoří třetí nejpočetnější přistěhovaleckou
skupinu v Praze, Uherek, 2003). Stejně jako centrální poloha ČR, odkud je
snadné cestovat po celé Evropě. Na rozdíl od Švédska, které je v porovnání
s Českou republikou dražší (životní náklady jsou až třikrát vyšší). Švédsko je
výhodné právě pro specifickou skupinu amerických migrantů, kteří si chtějí
studium zpříjemnit zahraničním dobrodružstvím; absence poplatků spojených
se studiem vyrovná vyšší životní náklady. Pro tato specifika zřejmě není počet
amerických expatů ve Švédsku příliš vysoký.
Někteří informátoři zdůrazňovali, že fakt, že se ocitli v České republice,
byla i dílem náhoda. Do ČR nešli s konkrétním cílem, ale na doporučení
kamaráda nebo známého, který byl v Praze na dovolené, a město se mu líbilo.
- 45 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
“I heard great things about Prague how beautiful it was and there were teaching jobs
available here.” (K.)
(Slyšela jsem, že Praha je krásná a snadno se tu najde práce.)
“Well we had more options, there was Budapest, Vienna and Prague and we were like
oh, Prague sounds interesting! haha so we decided to go to Prague it could have just
easily been Vienna or Budapest.” (D.)
(Měli jsme na výběr víc možností, mohla to být Budapešť, Vídeň nebo Praha, tak jsme
si řekli jo, Praha zní zajímavě! Tak jsme se rozhodli jít do Prahy, ale zrovna tak to
mohla být Vídeň nebo Budapešť.)
6.3 Úroveň vztahů k majoritě/s majoritou
Protože jedním z cílů této práce je zjistit, jak probíhá adaptace
a integrace amerických migrantů, byla část rozhovorů vedená tímto směrem.
Zajímalo mě, jak sami expati vidí svoji pozici v rámci většinové společnosti, jak
hodnotí stupeň svojí adaptace na novou kulturu a stupeň integrovanosti do
většinové společnosti.
Očekávala jsem odlišné hodnocení stupně integrace ze strany švédských
a českých expatů, v závislosti na odlišných zkušenostech švédské a české
společnosti s přijímáním cizinců a jejich integrací. Tento předpoklad se ale příliš
nepotvrdil.
Z rozhovorů nevyplývá, že by se Američané žijící v České republice cítili
v procesu integrace výrazně odlišněji než Američané žijící ve Švédsku. Všichni
moji informátoři poukazovali na rozdíly mezi americkou a českou, resp.
švédskou společností a specifické oblasti každodenního života, kterým se musí
přizpůsobit, pokud chtějí v české, resp. švédské společnosti žít. Zároveň také
poukazovali na skutečnost, že rozdíly by mohli být, pokud bych porovnávala
stupeň integrace několika různých národností nebo etnických skupin.
- 46 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Američané jsou v mnohém podobní Evropanům; co se týká životního
stylu a hodnot, nenajdeme příliš mnoho výrazných rozdílů. Rozhodně méně,
než kdybych svůj výzkum zaměřila na přistěhovalce například z asijských nebo
afrických zemí, oblastí s výrazně odlišnou životní úrovní, hodnotami nebo
náboženstvím. Kromě toho si někteří informátoři byli vědomi toho, že jako
Američané budou většinovou společností hodnocení pozitivněji, protože
pocházejí z bohaté a vyspělé země.
“What do i think of your approach to foreigners? It depends 100 percent on to where
the foreigner is from. From if he is Ukranian to if he is Bulgarian to if he is American
and then to if you he is Slovak because Slovaks barely constitute as a foreigner… I
think, especially here in Prague people have exposure they have an American friend
or they know an American where they can see the positive aspects. Towards other
people maybe not so much, especially Russians and as you go east to the Muslim
world there is a negative perspective from Czechs.” (S)
(Co si myslim o vašem přístupu k cizincům? No to stoprocentně záleží na tom, odkud
ten cizinec je. Jestli z Ukrajiny, Bulharska, Ameriky nebo Slovenska, protože třeba
Slováky asi sotva považujete za cizince... Myslim si, a to hlavně tady v Praze, kde lidi
jsou víc vystavený kontaktu s Američanama, mají americký kamarády nebo aspoň
znají nějakýho Američana, takže nás vidí spíš pozitivně. Určitě víc než ostatní, hlavně
Rusy, nebo když půjdeš víc na východ tak Muslimy, na ně Češi koukaj’ určitě víc
negativně.)
V čem se výpovědi shodovaly, bylo hodnocení Čechů i Švédů jako
“chladných” společností - v porovnání se společností americkou. Američané
jsou zvyklí na srdečné jednání, a to i s lidmi, se kterými je nepojí žádný hlubší
vztah. Česká i švédská společnost ale fungují jinak.
“i am used to walk on the sidewalk and saying hi to people and they are answering
and smiling or something. and also when i came to school for the first time and tried
to say hello hej hej and they were like… and they continued walking and some people
looked really suspicious because i tried to talk to them… it was very different for me
because i am used to people greeting me back” (R.)
(Já jsem zvyklá jít po chodníku a zdravit lidi, co jdou kolem mě a oni mi odpovídaj a
usmívaj se a tak. No a tady když jsem poprvé přišla do školy a snažila se zdravit lidi
kolem mě, tak … oni šli dál a některý na mě koukali fakt podezíravě, jakože se s nima
snažim bavit… to pro mě byla velká změna, protože já jsem zvyklá, že mě lidi
pozdraví)
- 47 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
“we are much more open and willing to tell everybody our whole life story and
generally talk to each other just like oh i really like your scarf! and that is not so
common here…” (Ka.)
(My jsme takový otevřenější a hned chceme každýmu vyprávět celý životní příběh a
tak vůbec spolu prostě hodně mluvit, třeba jenom jé, ty máš hezkej šátek! no a to tady
není…)
Na těchto příkladech informátoři demonstrovali, jak je těžké být
integrován do majoritní společnosti, pokud přesně neznají místní zvyky.
Zpočátku takové pocity mohou působit negativně (například M. tento pocit
nepřekonala a raději z České republiky odešla do Švédska), později však
pochopili, že s americkým přístupem ve vztahu k Čechům/Švédům neuspějí.
A raději se v těchto explicitních momentech přizpůsobili. Všeobecně lze říct, že
k pochopení takových a podobných situací se snaží zjistit, co vede Čechy
a Švédy k takovému chování, nebo si sami podávají určitá vysvětlení. Například
zmíněnou „chladnost“ a odtažitost nakonec pochopili jako důraz na soukromí
a tento důraz respektují.
Jinou odlišnost, kterou jsem během rozhovoru zaznamenala, byla
přítomnost patriotismu a veřejné vyjadřování hrdosti na svůj národ. Američané
jsou zvyklí projevovat svou hrdost, často o ní mluví. V českém prostředí byli
překvapení, že Češi nevyvěšují vlajky a patriotismus projevují zvláštním
způsobem např. při vítězství v mezinárodních sportovních utkáních. Pro mé
informátory bylo těžko pochopitelné, proč nedáváme svou příslušnost
k českému národu více najevo. Na druhou stranu, v rozhovorech provedených
ve Švédsku toto téma vůbec nezaznělo; švédský patriotismus je stejně viditelný,
jako ten americký. Stejně jako v USA, tak i ve Švédsku je běžně vidět národní
vlajka (a to nejen na veřejných budovách, ale i soukromých domech). Markantní
je také úcta a respekt vůči švédské královské rodině.
Velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje úroveň vztahů s majoritou, je
možnost komunikace. V tomto případě lze pozorovat výrazné rozdíly mezi
Švédskem a Českou republikou. Význam jazyka jako prostředku komunikace
a upevňování vztahů s majoritou bude podrobněji popsán v jedné z dalších
kapitol.
- 48 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Častým tématem během rozhovoru byla historie a dějiny. Ty byly
chápány jako jeden z prostředků k pochopení české/švédské mentality a brána
k integraci. V tomto ohledu však byli informátoři skeptičtí. Uvědomovali si
význam společné historie. Právě proto, že zvyky a mentalita pramení z historie,
a úplné osvojení zvyků by pro ně znamenalo integraci. Dějiny si můžou
nastudovat, ale pokud je neprožijí, nepochopí je na 100%.
“i haven’t experienced the history especially your recent history i do think you can see
a lot of communism in some places not necessarily like in economics sometimes it is
just in the way people think and i have never lived under that and i have never
experienced that so i don’t think i would ever really feel like fully integrated because i
have not experienced the history.” (K.)
(Já jsem tu historii nezažila, hlavně tu nedávnou. A myslim, že pořád kolem nás je
vidět hodně z komunismu, ne zrovna v ekonomice nebo tak, spíš ve smyslu jak lidi
přemýšlí. A tohle já jsme nikdy nezažila, takže si mysli, že se nikdy nebudu cítit úplně
integrovaná, když jsem tu minulost nezažila)
Na příkladu se společnou minulostí můžeme pozorovat souvislost se
Schützovým konceptem cizince. Také Schütz poukazuje na důležitost sdílené
minulosti jako cestu k pochopení kulturních vzorců. Podle Schütze cizinec
navždy zůstává cizincem a „mužem bez minulosti“, ale je nezbytně nutné zažít
celou historii? Informátorka J., která v České republice žije 15 let, si už také
zažila svou českou historii, je schopna reflektovat vývoj během této doby
a změny, které se v české společnosti udály. Není tedy „ženou bez minulosti“.
Není ale ani členkou majoritní společnosti, Čechy (Češky) stále referuje jako
„oni“. V Schützově pojetí zůstává na pomezí, „marginal (wo)man.“ Spíše než
věc adaptace do české společnosti a nedostatek „češství“ však sama J. vidí
problém ve svém životním stylu.
do you feel like you are integrated in the Czech society?
no not really i wouldn’t say so it is hard to find and meet people in my age who would
have a conversation with me, there are many limitations they already have kids or they
read terrible magazines like zena a zivot or stastny jim those are the most shallow
bullshit i have ever seen in my life and they make women look stupid and you know
that we are not… i think Czechs still need a revolution for women but when i mention
that most of the people reply feminism is communist and when i came here and said i
am a feminist they were like ugh feminism is communist! (J.)
(A připadáš si integrovaná do český společnosti?
ne, ani ne, neřekla bych. Celkově je složitý najít lidi mýho věku, se kterýma bych se
mohla bavit, je tu spoustu věcí, který tomu brání. Buď už maj‘ děti nebo čtou ty
příšerný časopisy jako žena a život nebo šťastný jim což jsou ty nejblbější kraviny,
- 49 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
který jsem kdy viděla a který akorát dělaj‘ z ženských blbky a to my nejsme…
myslim, že Češi fakt potřebujou revoluci pro ženský, ale když tohle zmínim, tak mi
většina lidí odpoví, že feminismus je totéž co komunismus. no fakt, když jsem sem
přijela a řekla že jsem feministka, tak lidi reagovali jako eeeh, feminismus je
komunismus!)
6.4 Komunitní život a význam komunity pro americké imigranty
Při designování tohoto výzkumu bylo mým původním úmyslem získat
kontakty na českou a švédskou komunitu amerických imigrantů, hlouběji
proniknout do těchto komunit a v rámci nich provést výzkum zaměřený na
adaptaci, integraci a formování identity. Ve švédské části výzkumu jsem však
narazila na překážku - ve
Švédsku neexistuje komunita amerických
přistěhovalců. Tento fakt se promítl i do problému s hledáním informátorů protože neexistuje žádná sociální síť, která by spojovala Američany žijící ve
Švédsku, ani moji informátoři (když jsem konečně nějaké našla) mi nemohli
poskytnout žádné další kontakty. V další fázi výzkumu jsem se tedy zaměřila na
to, jaké mohou být důvody této rozdílné situace - zatímco ve Švédsku komunita
neexistuje, v České republice je velmi početná a žije aktivním životem.
Jako hlavní důvod se nabízí odlišný počet amerických imigrantů (viz
kapitola 2.). „Švédských“ Američanů je podstatně méně než těch „českých.“
V tom případě bych ale čekala, že švédští Američané budou mít potřebu
udržovat pevné kontakty právě proto, že jich je tak málo. Opak je však pravdou.
Informátorky ze Švédska na otázky týkající se komunity odpovídaly velmi
stručně.
„I don’t think there is anything like a community here. No, not really.“ (G.)
(Tady žádná komunita asi není. Ne, fakt není.)
„there isn’t anything like this here. i know one american girl, what’s her name…but
we’re not really friends. and then i one guy who is swedish but lived in states for
years“ (M.)
- 50 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
(Nic takovýho tady není. Znám jednu Američanku, jak se jmenuje… no stejně vlastně
nejsme moc kamarádky. A pak jeden kluk, je vlastně Švéd, ale žil pár let ve Státech.)
Také webové stránky věnované imigrantům, resp. stránky v angličtině
věnované životu ve Švédsku mi neposkytly příliš mnoho informací. Nenabízejí
velké množství rubrik a nejsou ani moc často aktualizovány (v porovnání
s obdobnými českými servery).
Vysvětlení bych hledala ve skladbě amerických expatů ve Švédsku. Jak
jsem již popsala v kapitole 2.2.2, ze švédských statistik vyplývá, že valná
většina Američanů přijíždí do Švédska kvůli studiu. V tom případě si spíše
vytvářejí sociální sítě na univerzitách mezi spolužáky, ať už mezi Švédy nebo
ostatními zahraničními studenty.
Dalším, možná ještě významnějším důvodem je jazyk a možnost
komunikace. Ve Švédsku se dá velmi dobře žít pouze se znalostí angličtiny, bez
potřeby ovládat švédštinu byť na minimální úrovni. Zejména ve městech je
těžké najít člověka, který by anglicky nemluvil. Švédský vzdělávací systém
klade velký důraz na jazykovou výuku, filmy a televizní pořady jsou vysílány
v původním znění a Švédi tak jsou v kontaktu s anglickým jazykem. Navíc,
Švédské království nemá uzákoněný úřední jazyk. Nejběžnější je samozřejmě
švédština, ale ta není nezbytně nutná při formálních úředních úkonech.
Například informace Migračního úřadu (Migrationsverket, obdoba české
Cizinecké policie) jsou poskytovány v angličtině a veškeré záležitosti týkající se
např. víz je možné řešit v angličtině. Zkrátka, Američané žijící ve Švédsku
mohou veškeré informace týkající se života ve Švédsku dozvědět od místních
úřadů či občanů. Není tedy potřeba pomocné sociální sítě, která by život
usnadňovala.
“Here you speak English and that is fine it works, that’s probably why they are not
concentrated on one spot and they are integrated all around Sweden … that’s what i
like here its so easy to blind in” (M.)
(Tady když mluvíš anglicky, tak je to v pohodě, funguje to. Což je asi ten důvod, proč
nejsou (Američani) koncentrovaný na jednom místě ale jsou integrovaný po celým
Švédsku… A to se mi tady líbí, tady je tak snadný zapadnout)
- 51 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Diametrálně odlišná situace je v České republice, resp. v Praze. Zde
funguje komunita nejen amerických imigrantů, ale i dalších anglicky mluvících
cizinců. Zejména v Praze lze nalézt restaurační podniky a kluby, které jsou ve
vlastnictví Američanů a hosté jsou převážně Američané, pobočku zde má
banka zaměřená na expaty a poskytující služby výhradně v angličtině, totéž lze
říct o realitních kancelářích či soukromých školkách a školách. Také webové
stránky nabízejí velké množství informací; od nabídek práce, přes rady týkající
se víz a pracovních povolení až po hodnocení restaurací nebo nabídky
kulturních akcí v angličtině.
Také čeští Američané tématu komunity v rozhovorech věnovali velkou
pozornost (v porovnání se švédskými informátory). Zdůrazňovali především
jazykovou povahu celé věci (více viz podkapitola 6.6). Komunita jim zajišťuje
především přístup k informacím a značně tím ulehčuje život v České republice.
Kromě toho plní komunita další důležitou funkci - spojuje jedince
vyznávající stejné hodnoty. Komunita amerických expatů pomáhá udržovat
americkou identitu skrze jazyk, oslavování národních svátků a významných
dnů, dodržování amerických zvyků a tradic apod. Svátky a oslavy pomáhají
udržovat společenskou solidaritu (Murphy, 2001: 191) a podle výpovědí mých
informátorů to alespoň v případě pražské komunity rozhodně platí. Slouží
k tomu i místa - restaurace, bary, které jsou provozovány příslušníky této
komunity a podporují společenské události v rámci společenství amerických
expatů. Informátoři žijící v České republice zdůrazňovali i tuto stránku komunity
expatů a prezentovali na příkladu posledních prezidentských voleb na podzim
loňského roku a návštěvy amerického prezidenta na jaře tohoto roku.
V tomto případě i J., která jinak komunitu nevyhledává a schází se spíše
s Čechy, uvedla, že ji mrzelo, že v tyto chvíle nebyla v žádné „americké“
hospodě s dalšími Američany, protože by si to určitě užila víc než doma.
Co se týče svátků a významných dnů, většinou slaví expati jak americké,
tak převzali i ty české, resp. švédské. Na významné oslavy, jako jsou Vánoce
nebo Den nezávislosti mnozí cestují zpět do USA nebo naopak jejich rodina či
- 52 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
přátelé je navštěvují v Evropě. Pokud to z nějakého důvodu není možné,
využívají dnešní technické možnosti. Kromě toho pořádají setkání s americkými
přáteli nebo využívají akce pořádané např. Ambasádou USA nebo různými
spolky. Mnohdy také slaví s českými/švédskými přáteli nebo partnery.
6.4.1 Odraz komunity ve virtuálním prostředí
Na výše uvedeném příkladu webových stránek - serverech věnovaných
expatům, je podle mého názoru možné dobře popsat, jak velkou roli hraje
komunita v českém a švédském prostředí.
Jak bylo řečeno výše, švédské servery určené imigrantům nebyly
zdrojem mnoha informací, nejsou příliš aktivní; jedná se spíše o stránky
informativního charakteru, které víceméně sdružují informace z jiných serverů např. Migračního úřadu, univerzit, pracovních agentur apod. Pouze v malé míře
lze nalézt diskusní fóra, a počet témat je poměrně omezený. Také aktivita
diskutujících není příliš vysoká; i poměrně důležitá témata (např. práce,
studium, bydlení apod.) byla např. na serveru xpats.nu 2-4 měsíce neaktivní,
server expatsinsweden.com diskusní fóra vůbec neprovozuje. Fóra serveru
thelocal.se se věnují spíše komentování denních zpráv a událostí (lze říct, že
tato stránka je zaměřená spíše na zpravodajství), práce, bydlení apod. je zde
diskutovanější než na předešlých serverech, v porovnání s českými stránkami
s obdobným zaměřením, je však frekvence diskuzí a fór menší a celkově obsah
švédských stránek zdaleka není tak bohatý. (srovnání švédských a českých
serverů viz Příloha č. 2) Na druhou stranu na českých stránkách určených
expatům lze nalézt velmi rozličné informace. Kromě zpravodajství, diskusních
fór na témata, která jsou frekventovaná i na švédských stránkách, zde
nalezneme i mnohé jiné rubriky. Hojně využívaná jsou diskusní fóra,
různorodost témat je mnohem větší než v případě švédských stránek. Zejména
pak server expats.cz nabízí velmi zajímavé informace, témata jsou zde
aktualizovaná několikrát denně. Kromě práce, bydlení apod. jsou často
diskutované záležitosti týkající se každodenních záležitostí, s kterými se expati
musejí vypořádávat; jde např. o jednání s úřady, doporučení na anglicky mluvící
- 53 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
lékaře nebo restaurace s anglicky mluvící obsluhou. Některé části stránek se
nesoustředí pouze na expaty - jednotlivce, ale i na celé rodiny. Své nabídky tu
mají anglické (resp. anglicky „mluvící“) vzdělávací instituce (školky, základní
a střední školy) nebo zájmové kroužky.
Nižší „vytíženost“ švédských stránek jistě může být zapříčiněna menším
počtem expatů v zemi. Podle mého názoru je však mnohem důležitější náplň
serverů a šíře témat, jaká zde lze nalézt. Právě tento obsah je u českých
a švédských serverů odlišný. Domnívám se, že důvodem je jednak odlišná
skladba imigrantů (studenti vs. pracovní migranti) a také (a možná hlavně)
přítomnost/nepřítomnost komunity expatů. Témata na českých serverech se
často týkají každodennosti imigrantů, mnohé z těchto témat by pro členy
majoritní společnosti byly buď úplně irelevantní, nebo alespoň méně zajímavé či
aktuální.
Příkladem může být doporučování anglicky mluvících lékařů,
řemeslníků nebo „babysitters.“ Tato odlišnost každodenních záležitostí, které
řeší američtí (ale i ostatní anglicky mluvící) expati a členové majoritní
společnosti podlé mého soudu souvisí s existencí relativně silné komunity
amerických imigrantů.
6.5 Stratifikace a hierarchizace
Skupina amerických migrantů žijících ve Švédsku a České republice
(a vlastně i v kterémkoliv jiném státě) je poměrně početná. Lze tedy
předpokládat, že nebude jednotvárná a bude možné pozorovat nějaký typ
rozdělení a stratifikace. V této subkapitole popíšu tuto stratifikaci na základě
několika různých kategorií.
6.5.1 Stratifikace podle místa původu
Prvním použitým hodnotícím hlediskem je oblast USA, ze které američtí
imigranti přicházejí. Jak bylo řečeno v kapitole 3., existují rysy společné pro
celou populaci USA, které vytvářejí americký národ. Zároveň je ale potřeba
připomenout, že vzhledem k velikosti Spojených států a odlišných historických,
- 54 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
ekonomických a jiných podmínek existuje v rámci amerického národa velká
diversita. Američané rozlišují, z jaké části USA kdo pochází a s původem spojují
stereotypy. Také v průběhu tohoto výzkumu jsem se setkala s tím, jak moji
informátoři hodnotili své krajany na základě oblasti, ze které pocházejí.
Nejčastěji jsem se v souvislosti s místem původu setkávala s dichotomií
sever-jih. I když toto dělení neodpovídá geograficky, ale je spíše podloženo
historicky (více viz kapitola 3.1). Zejména pokud přišla řeč na postoj vůči
menšinám a otázky tolerance (či netolerance) a rasismu, byl zmiňován
liberalismus severu a konzervativnost jihu.
„we don’t have a problem with that, Americans are not racists i would say we’re
pretty tolerant. well, except the south, haha, they’re more…hm, conservative” (Ka.)
(my s tim problem nemáme, Američaní nejsou rasisti, řek’ bych že jsme docela dost
tolerantní. teda kromě jihu, haha, ty jsou spíš… konzervativní)
Na
druhou
stranu
z těchto
poznámek
(mnohdy
doprovázených
úsměvem) nelze vyčíst, jak velkou roli tato dichotomizace pro Američany
skutečně hraje.
“It’s not that serious, it’s probably that kind of jokes what you make about Czechs and
Moravians. Czechs are from the North and Moravians from the South, rednecks.”
(Sh.)
(Ono to neni až tak úplně vážný, je to takovej ten typ vtipů co řikáte vy o Češích a
Moravácích. Češi jsou jako ze Severu a Moraváci jako z Jihu - ty vidláci)
Pravdou ovšem zůstává, že Američtí imigranti přicházejí spíše ze
severních částí USA, z urbanizovaných oblastí. V těchto částech stále
převažuje liberální přístup, určitá svobodomyslnost, která spíše odpovídá nátuře
migranta. 4 moji informátoři pochází ze Severozápadní oblasti (státy Oregon
a Washington,
které
jsou
považovány
za
jedny
z nejvíce
liberálních
a svobodomyslných v rámci celé konfederace. Za zmínku také jistě stojí
vzdělanost; moji informátoři bez výjimky měli vysokoškolské vzdělání, které je
také požadována na většině pozic, které jsou obsazovány americkými
- 55 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
expatrioty17. Američané ze spíše zemědělských a farmářských oblastí, kde
vysokoškolský titul není tak důležitý, zřejmě nebudou migrovat v takové míře,
jako vysokoškolsky vzdělaní lidé z velkých měst.
6.5.2 Stratifikace podle zamýšlené délky pobytu
Dalším hlediskem, podle kterého lze americké expaty rozdělit, je jejich
záměr zůstat krátkodobě či dlouhodobě. Což souvisí i s tím, s jakým záměrem
se rozhodli emigrovat.
Z mých informátorů pouze jeden byl pevně rozhodnutý, že se vrátí do
USA. Informátor D. přišel do České republiky s úmyslem dočasného pobytu
a smlouvou na dobu určitou. Od začátku věděl, že se v České republice
nehodlá trvale usídlit. Tři informátorky - studentky žijící ve Švédsku plánují svůj
pobyt minimálně na dobu svého studia. R. přemýšlí o tom, že by zůstala déle
kvůli svému příteli, ostatní dvě (G., M.) zatím neví. Stejně jako informátoři
z České republiky. Nikdo z nich nechtěl se stoprocentní jistotou říct, že by
zůstali žít v České republice natrvalo, zároveň však nikdo z nich v nejbližší době
neplánuje návrat do USA.
Moji informátoři sami zdůrazňovali souvislost mezi rozhodnutím zůstat na
trvalo a mírou integrace. Pokud by si byli jisti, že se ve Švédsku/České
republice usadí natrvalo, nebo alespoň na výrazně delší dobu, byl by jejich
přístup k integraci a osobní investice výrazně odlišný. Pokud však vědí, že
zůstanou pouze krátkou dobu a počítají s návratem do USA, nemají potřebu se
intenzivně snažit o své začlenění do majoritní společnosti.
“integration… i am sure there will be a big difference if we know we are gonna spend
another 20 years here.” (D.)
(integrace… no určitě by byl velký rozdíl pokud bysme věděli, že tady budeme
dalších 20 let)
Jejich snaha o integraci se také může měnit a vyvíjet v závislosti na
čase. Pokud zpočátku nejsou rozhodnuti zůstat a svou budoucnost nespojují se
17
Pro učitelské pozice požaduje většina jazykových škol alespoň bakalářský titul. V případě
manažerských pozic je preferován titul magisterský.
- 56 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
zemí, do které právě přijeli, nemají motivaci se snažit adaptovat nebo usilovat o
svou integraci.
„V prvních letech po příjezdu do Česka jsem se moc nesnažil zapadnout mezi Čechy
(ačkoli jsem se hned začal učit řeč). Byla to počáteční averze, kterou vůči zapojování
do české společnosti pociťuje řada krajanů.“ (Nicholas, 2005: 290)
V průběhu času však může dojít k událostem, které je přimějí tyto záměry
přehodnotit. Z různých důvodů se rozhodnou v „nové“ zemi zůstat a přizpůsobit
se. Sami poté dokážou reflektovat odlišný přístup svých krajanů k integraci
a k adaptaci.
„Jedni se pomalu asimilují a jiní se nikdy ani na chvíli nevymaní z americké slupky.
Ti druzí se pak vracejí domů celí otrávení z těch divných a přiblblých Čechů.“ (ibid.
292)
Tím se dostávám ke třetímu způsobu, jak lze skupinu amerických
imigrantů rozdělit.
6.5.3 Stratifikace a hierarchizace v rámci komunity
Toto členění vychází z hodnocení členů pražské komunity, ale stejně tak
by
se
jistě
dalo
použít
na
většinu
amerických
imigrantů
v České
republice/Švédsku. Tento způsob členění v zásadě obsahuje výše uvedené
faktory, tj. délku pobytu, důvod migrace (práce, studium) a postoj samotného
migranta ve snaze se integrovat. Z těchto hledisek lze komunitu amerických
expatů rozdělit do tří podskupin, které uvádějí moji informátoři – 1) studenti, 2)
pracující migranti (krátkodobý časový horizont) a 3) pracující migranti
(dlouhodobý časový horizont nebo trvalý charakter). Toto rozdělení se částečně
překrývá s klasifikací z výzkumu Bürknera (2000), ve kterém rozděluje americké
imigranty v Praze na manažery, podnikatele a „lifestyle“ migranty (tedy jakési
volnomyšlenkáře, pro které je migrace do České republiky životním stylem
a dobrodružstvím). Podle Bürknerova dělení by do kategorie lifestyle migrantů
spadali expati z 1. a 2. skupiny podle dělení mých informátorů, tyto dvě skupiny
jsou ale podle mého názoru natolik odlišné, že si zaslouží své vlastní kategorie.
Bürkner ve své studii vůbec nezmiňuje ani americké studenty. Níže uvádím
stratifikaci expatů podle kategorií, které byly zmíněné během rozhovorů.
- 57 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
První skupinou jsou studenti účastnící se výměnných pobytů nebo čerství
absolventi bakalářských oborů, kteří si chtějí udělat prázdniny, než budou
pokračovat ve studiu. Tato skupina přichází kvůli dobrodružství. Buď nepracují
vůbec, nebo spíše méně, jejich existence není závislá na tom, co si vydělají, ale
na financích od rodičů.
„there are the trust-fund-babies i call them the rich kids whose parents can afford to
send them here and they don’t have jobs and they do pub crawls they basically just
hang around and drink a lot and live in great apartments” (K.)
(já jim řikám „dotované děti“, bohaté děti, jejich bohatý rodiče si můžou dovolit
poslat je sem. Tyhle děti nepracujou, chodí po hospodách a barech, vlastně se jen tak
poflakujou a užívaj si a pijou a přitom žijou v super podnájmech)
Tato skupina nepočítá s tím, že by se v nové zemi usadili, proto ani
nevyhledávají kontakt s majoritou. Nebo vyhledávají zpočátku, ale jsou odrazeni
počátečními složitostmi a neúspěchy a raději se stáhnou zpět. Do této první
skupiny se sama zařadila informátorka M., která tuto subkomunitu popisuje jako
„bublinu,“ ze které se jen těžko uskutečňuje kontakt s vnějším světem –
majoritou. Právě z této bubliny byla natolik zklamaná, že se rozhodla z České
republiky odejít a odstěhovat se do Švédska. Tam je amerických „trust-fundbabies“ méně, nekoncentrují se na jednom místě a proto nevznikají takové
uzavřené subkomunity.
Druhou skupinou, do které patří velká část mých informátorů, jsou také
většinou absolventi vysokých škol, kteří přicházejí pracovat. S. je popisuje jako
ty, kteří přišli na jeden až dva roky, aby se podívali do Evropy a vyzkoušeli si
jiný životní styl, než na jaký jsou zvyklí. Někteří z nich si pobyt prodlouží kvůli
partnerskému vztahu nebo výhodné pracovní nabídce. Rozdíl mezi první
a druhou skupinou shrnuje slečna K. takto:
„It was an adventure, a big holiday in Europe, now it is a rather a new lifestyle. We
fell in love with it and there is no reason to leave right now. (K.)
(Ze začátku to bylo dobrodružství, takový dlouhý prázdniny v Evropě, teď už je to
životní styl. Zamilovali jsme si to tady a teď zrovna nemáme žádný důvod to všechno
opustit a jet zpátky.)
Expati z této druhé skupiny se ve své nové zemi zabydleli, mají stálá
zaměstnání a okruh přátel. Stále udržují silné pouto s komunitou, ale zároveň
- 58 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
se přibližují majoritě. Tráví čas s českými přáteli, kolegy s práce, mnozí z nich
mají životní partnery, kteří patří k locals18. Snaží se více porozumět lokální
kultuře a mentalitě, někteří cítí solidaritu a sounáležitost nejen s komunitou
expatů, ale i s majoritní populací. Samozřejmě je tento pocit velmi individuální,
někteří se neztotožní s majoritou vůbec, jiní si vybudují velmi intenzivní vztah.
Z mých informátorů to byla právě slečna K., která (podle svých slov) Českou
republiku adoptovala za svůj domov a k Čechům má intenzivní a pozitivní vztah
jako ke skupině „svých“. Zmiňovala situace, kdy má problém s rozlišováním
„my“ a „oni“, aktuálně při sportovních přenosech se zajímá o utkání „našeho“,
tedy českého týmu. Necítí se jako Češka a stále hrdě zdůrazňuje svou
americkou identitu, ale k České republice a Čechům má velmi specifický vztah.
“one time i was coming back from my holiday from spain last summer and at the
airport i was so happy i was back because i know how things work here and i can get
by with my Czech so i was happy to be back and when we landed there was a girl who
was American and her boyfriend and she was like i have never been to eastern Europe
before and i … it took all of my will power to not open my mouth and say hey! we are
not eastern Europe! we are central Europe you do not get more centrally located than
us! and in my mind that’s what i was thinking we we us we and i am not Czech! why
do i say this! and i tend to get offensive too. when ever people say something
negative it is like having a sibling like a brother that you really really love i am
allowed to make fun of Czech people but that’s because i love Czech people i love
them and i like being a part of their culture no one else is allowed to make fun of
them.” (K.)
(Jednou jsem se vracela z prázdnin, vloni v létě ze Spanělska a na letišti jsem byla tak
ráda, že už jsem zpátky, protože vim, jak to tady chodí a můžu fungovat se svojí
čestinou tak jsem byla ráda, že jsem zpátky. A když jsme přistávali… letěla se mnou
nějaká Američanka se svym přítelem a ona řiká: ještě nikdy jsem nebyla ve východní
Evropě… a stálo mě hodně úsilí abych byla zticha a neřekla něco jako hele! my
nejsme východní Evropa! my jsme střední Evropa a nic není víc střední než jsme my!
všechno co mě napadlo bylo my my my a přitom nejsem Češka! proč to řikám! a taky
jsem hodně háklivá když lidi řeknou něco negativního, je to jako mít mladšího
sourozence, jako mladšího bráchu, kterýho opravdu moc miluješ. Já si můžu dělat
srandu z Čechů, protože je mám ráda a jsem ráda součástí jejich kultury, ale nikdo
jinej si z nich srandu dělat nebude.)
I když náklonnost a úctu vyjadřovali všichni informátoři, nutno dodat, že
nikdo z nich takto intenzivní vztah nepociťoval. Spíše hovořili o tom, jak se
snaží dozvědět se něco více o lokálních dějinách, naučit se jazyk alespoň na
úrovni základní konverzace apod. Stále však nejsou rozhodnuti, že se v nové
18
Locals je další často používaný termín, je opozicí k termínu expat a označuje příslušníka majoritní
populace.
- 59 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
zemi usadí natrvalo, spíše se přiklání k myšlence, že se jednou do USA
přestěhují zpátky.
Třetí skupinou jsou tzv. lifers (jak je nazývá S.), ti, co tu již nejspíš
zůstanou. Mají vybudovanou kariéru, založili rodinu, o návratu do USA mluví
jako o dovolené. Většinou ovládají místní jazyk alespoň na komunikativní
úrovni, znají historii a místní zvyky. Mají intenzivní vztahy s majoritou, na
druhou stranu udržují méně kontaktů s americkou komunitou. Z mých
informátorů do této skupiny jednoznačně patřila J. Po patnácti letech v České
republice je podle svých slov už „zakořeněná“, žije s českým partnerem a jeho
českou rodinou, stýká se s českými přáteli nebo jinými expaty, kteří jsou ale
také nějakým způsobem „zakořenění.“ Na americkou komunitu nezanevřela, ale
nevyhledává jí a nenavazuje intenzivnější vztahy. Podle ní by stejně neměly
dlouhého trvání, protože většina amerických expatů se po nějaké době vrací do
USA a tak se raději snaží hledat přátele mezi těmi, kteří spíše nikam
neodjedou.
„you know when i came here i used to hang out with other Americans, i told you
about the boyfriend and… he left me after a month. and all his friends were
Americans, only few Czechs, so i was like fuck that shit, i am gonna find some
Czechs because they don’t leave, really they don’t leave, they stay. but, my best friend
here is a Bosnian. then maybe Gina, who’s married with a Czech guy i don’t know
about Americans so much, i know some from work, they are nice.” (J.)
(když jsem poprvé přijela tak jsem se scházela s Američanama, a řikala jsem ti o
svym tehdejším přítelovi… no nechal mě asi po měsíci, a všichni jeho americký
kamarádi, jen pár Čechů. tak jsem si řekla kašlu na to, najdu si nějaký Čechy, protože
ty nikam neodjedou, ty fakt nikam nejdou, zůstávaj tady. Ale moje nejlepší kamarádka
je z Bosny, pak možná Gina, ta má českýho manžela. vlastně neznám až tak moc
Američanů, pár lidí z práce, ty jsou milý.)
Lifers se komunitě expatů nestraní, ale ani ji nevyhledávají. Na čerstvé
imigranty, patřící do první a druhé skupiny, mají také svůj názor. Celkově lze
říci, že ačkoliv se skupiny mohou překrývat a expati se „posouvají“ z první do
druhé, někdy až do třetí skupiny, navzájem se hodnotí a může dojít i na ostřejší
kritiku. Nováčci s úctou vzhlížejí k těm, kteří jsou expaty už dva, tři nebo čtyři
roky, často žádají o rady a zkušenější expati rádi pomůžou z pozice
zkušenějších. Na druhou stranu lifers nejsou příliš oblíbení ani u jedné z prvních
skupin.
- 60 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
“And that’s why I kind of get annoyed with these fourth, fifth sixth year. They have
this idea that just because they have lived here a long time that it makes them special.”
(S.)
(No a proto mě trochu štvou ty čtyř-, pěti-, šestiletý. Oni si myslí, že jsou něco extra
jenom proto, že tady žijou dlouho.)
A určitá nevraživost funguje i z druhé strany od lifers k nováčkům a těm
trochu zkušenějším.“ Právě z toho důvodu, že se příliš drží komunity a nesnaží
se o kontakt s majoritou.
Hierarchizace panuje i v závislosti na profesi. Většina expatů začíná jako
lektoři angličtiny. Pokud se rozhodnou zůstat déle, usilují o lepší práce, „some
real job“ (M.). Komu se podaří získat administrativní nebo manažerskou pozici,
získává určitý druh prestiže a úcty.
Ať mluvíme o kterékoliv z výše uvedených skupin, američtí expati si
budují určitý vztah k majoritní společnosti a k lokální kultuře. Ve většině případu
je tento vztah pozitivní, expati pociťují určitý druh solidarity a na různých
úrovních i pocit začlenění a integrace. Nepřestávají být Američany, v majoritní
společnosti jsou stále cizinci (nebo hosté, což možná zní méně pejorativně)
a nezbavují se své americké identity. Zároveň si však budují identitu, která je
v tuto chvíli pro ně aktuálnější a příhodnější. Nejvýstižnější mi přišlo
pojmenování od informátora Sh., identita amerického expatriota. Tato identita
jednak obnáší sounáležitost s majoritou a příslušnost k lokální kultuře
a společnosti, zároveň je to pocit hrdosti a pýchy. Expati jsou hrdí na to, že se
odhodlali k migraci, opustili zázemí v USA a vybudovali si nový život v Evropě.
Tato identita amerického expata povětšinou (ale existují výjimky, v závislosti na
konkrétních situacích) převažuje nad identitou Američana. Přítomnost více než
jedné identity a jejich „střídání“ v závislosti na konkrétní situaci či kontextu
odkazuje na pluralitu identit v pojetí Bergera a Luckmana. Zároveň zde můžeme
nalézt souvislost s Castlesovým pojetím transnacionálních komunit, kdy
příslušníci těchto komunit „přepínají“ mezi etnickou a lokální identitou. (více viz
kap. 4.4)
- 61 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
6.6 Role a význam jazyka
V případě adaptace a integrace hraje jazyk poměrně významnou roli.
Můžeme nalézt celou řadu antropologických a lingvistických teorií o souvislosti
jazyka a kultury19. S touto souvislostí jsem pracovala během výzkumu a část
rozhovorů proto byla vedena na téma používání angličtiny a ovládnutí
české/švédského jazyka. Předpokládala jsem, že jazyk slouží jako významný
prostředek komunikace, který může ovlivňovat vztahy amerických imigrantů
s majoritou. Otázka jazyka také byla oblastí, kde byl výrazný rozdíl mezi oběma
částmi výzkumu, tedy mezi expaty v České republice a ve Švédsku.
Snahu naučit se český, resp. švédský jazyk měli všichni moji informátoři.
Někteří dosáhli úrovně pokročilých, schopných každodenní konverzace, jiní
zvládli pouze pár vět a frází. Důvody těchto odlišností jsou různorodé. Jako
motivace pro učení se většinou slouží právě touha po komunikaci, ale i potřeba
vyřizovat záležitosti s vyřizováním běžných každodenních záležitostí (např.
nákupy apod.). Pro tyto důvody ale není vždy nezbytné ovládat místní jazyk. Ve
Švédsku každý cizinec velmi dobře uspěje s anglickým jazykem. Běžně je
možné se domluvit v obchodě, na nádraží, samozřejmostí jsou vzdělávací
zařízení či úřady. Tím že švédština není žádným právním způsobem stanovena
jako oficiální jazyk Švédského království, není ani nikde rigidně požadována.
Přistěhovalce tak nikdo a nic nenutí, aby se švédštinu naučili a přesto mohou
bez zásadních problémů komunikovat s majoritou. Tento fakt je zásadně
odlišný od situace v České republice.
“unfortunately, i don’t know Swedish but it seems like it is not a problem whereas in
Prague you need to learn Czech which is ok because in another countries you also
need to learn the language so you can sort of integrate but here when you don’t know
Swedish it is not that bad and when you do know it its rather a benefit.” (M.)
(Bohužel švédsky nemluvím, ale ono to vypadá, že to vlastně vůbec není problém.
Zatímco v Praze se česky musíš učit. To je v pořádku, v jiných zemích se taky musíš
učit jejich jazyk, aby ses mohla integrovat, ale tady ve Švédsku když nemluvíš
švédsky, tak se nic moc neděje. A když umíš, tak je to výhoda)
19
Příkladem může být (dnes již překonaná) teze Wilhelma von Humboldta o jazyce jako vnějším projevu
národa, nebo slavná Sapir-Whorfova teorie předpokládající souvislost mezi jazykem, který používáme a
pohledem na svět a způsobem uvažování. (Salzmann, 1997) Zmínit také můžeme Bergera a Luckmanna a
jejich sociální konstrukci reality, kdy osvojování si mateřského jazyka je součástí procesu socializace.
(Berger, Luckmann, 1999)
- 62 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
V České republice, a to i ve velkých městech, stále ještě cizinec
s angličtinou ne vždy uspěje. Přestože velká část české populace ovládá
anglický jazyk na nějaké úrovni, běžné komunikace stále mnoho z nás není
schopna. Moji „čeští“ informátoři mnohdy zmiňovali těžkosti, které jsou
způsobeny právě jazykovou bariérou, kdy oni nejsou schopni vyjádřit své
potřeby v češtině a na druhé straně Češi nejsou schopni reagovat v angličtině.
Domnívám se, že právě tato jazyková bariéra může být důvodem, proč
expati mají potřebu udržovat silnou komunitu. A nejde jen o komunitu
amerických imigrantů, ale obecně o skupiny anglicky mluvících cizinců. Právě
v rámci těchto anglicky mluvících skupin hledají expati informace a rady, týkající
se každodenního života. V českém prostředí je hojně využívaný již zmíněný
portál expats.cz, který poskytuje informace o práci, úřadech (převážně
cizinecké policii, úřadu práce, finanční úřady apod.) a jiných oblastech
každodenního života. Ve švédském prostředí není tento typ pomoci potřeba,
neboť stejné informace lze získat z odlišných zdrojů – přímo od institucí (běžné
jsou nejen formuláře a dokumenty v anglickém jazyce, ale anglicky hovořící
úředníci – to v České republice není samozřejmostí) nebo od členů majority. To,
že je anglický jazyk velmi běžný ve švédském prostředí má ale za následek
také to, že moji švédští informátoři nemají motivaci se švédský jazyk učit.
Výjimkou je informátorka R., která se jazyk učí ze slušnosti a úcty k rodině
a kultuře svého švédského partnera. Ve zbylých
dvou případech se
informátorky švédsky učit začaly, ale přestaly, protože jazyk stejně příliš
nepoužívaly. Všechny tři informátorky shodně uvedly, že spoléhají hlavně na
angličtinu.
V českém prostředí je situace odlišná. Expati povětšinou také mají snahu
jazyk se naučit, ale mnoho z nich tuto snahu vzdá, protože jim přijde český
jazyk příliš složitý. Nutno uznat, že český jazyk, patřící do skupiny slovanských
jazyků je velmi odlišný od angličtiny, která patří do skupiny germánských
jazyků, stejně jako švédština.
- 63 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Naučit se nový jazyk zajisté stojí mnoho úsilí a osobní investice. Pokud
však američtí expati nezbytně nepotřebují švédský/český jazyk k přežití, mohou
dospět k závěru, že se jim tato investice nevyplatí a nechtějí překročit zónu
komfortu20, který jim nabízí jejich rodný jazyk. V případě Švédska se investice
„nevyplatí“, protože anglický jazyk ovládá na velmi dobré úrovni velká část
švédské populace. V případě České republice pak motivaci ovlivňuje právě
přítomnost komunity anglicky mluvících imigrantů. Což vede k začarovanému
kruhu; američtí expatrioti se spoléhají na americkou komunitu, protože s českou
majoritou se nedomluví. Posilováním této komunity však dochází k tomu, že
expati jsou motivování ještě méně se jazyk učit a význam komunity tak zůstává
velký (ne-li větší) a drží expaty izolované v anglicky mluvící „bublině.“
Výše uvedené však samozřejmě nelze generalizovat na všechny
americké expatrioty. I přes mnohé těžkosti je motivace v některých případech
silná; ať už je to úcta k majoritní kultuře, nebo třeba snaha dorozumět se
s rodinou partnera Čecha/Švéda. Zajímavý důvod, proč vytrvat ve studiu
českého jazyka uvedla J.:
“one of the reason i tried to learn it, although i took classes very briefly, but i really
tried, was because i am surrounded by it in a larger extend. and imagine a situation
you are walking down a street and somebody gets injured and needs your help. you
are the only one who can call an ambulance, what would i say? the guys on the phone
probably need someone who speaks Czech and not only English or who is mumbling
broken Czech so i want to be able to help, that is it.” (J.)
(Jedním z důvodu proč jsem se (český jazyk) snažila učit, i když jsem na lekce nikdy
moc nechodila, ale fakt jsem se snažila, bylo to, že jsem jím obklopená a jsem mu
vystavená ve velým měřítku. A představ si situaci, kdy jdeš po ulici a někdo je
zraněnej a potřebuje tvoji pomoc. Jsi jediná, kdo mu může pomoct a zavolat
záchranku, tak co bych jim řekla? Ty lidi na telefonu asi určitě spíš potřebujou
někoho, kdo mluví česky a ne anglicky, nebo jenom něco huhlá podivnou češtinou.
Takže já jsem prostě chtěla být schopná případně pomoct, to je všechno.)
20
Zóna komfortu je abstraktní pojem, se kterým pracuje Sieglová ve svém výzkumu zaměřeném na
jazykové postavení amerických studentů v České republice. Při procesu adaptace je počítáno s nějakou
osobní investicí, námahou, kdy se imigrant musí naučit jednat i mimo rámec svého kulturního kontextu,
mj. se třeba naučí jazyk majoritní populace. Touto investicí překonává své pohodlí a překračuje zónu
komfortu. (Sieglerová, 2006: 85)
- 64 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Jinou zkušenost s učením češtiny měli nezávisle na sobě dva informátoři
(K., Sh.); přestože oba ovládají češtinu spíše jen na úrovni základní nebo mírně
pokročilé, osvojili si některé fráze natolik a čeština se pro ně stala prvním cizím
jazykem. Oba uváděli příklady, kdy cestovali po evropských státech a zdravili,
objednávali jídlo v restauraci či děkovali v českém jazyce, čímž přiváděli do
rozpaků španělské hoteliéry nebo maďarské servírky. Tyto situace je podle
mého názoru možné vztáhnout na Bergerovu a Luckmannovu teorii o sociální
konstrukci reality, neboť na základě socializace je „každý jedinec platným
členem společnosti a subjektivně vlastní nějakou osobnost a nějaký svět.“
(Nešpor, 2002: 136) Tím, že imigrant žije v cizí zemi, učí se cizí jazyk a je
obklopen cizí kulturou, je také socializován do této „cizí“ společnosti a pokud se
úplně neuzavře před těmito vlivy a nechá na sebe tento proces působit, stává
se její součástí.
6.7 Budoucnost amerických expatů
Protože proces integrace a adaptace je proces, nesoustředila jsem se při
rozhovorech pouze na situaci „tady a teď“, ale snažila jsem se i získat
informace o tom, jak moji informátoři vidí svou budoucnost. Jak již bylo řečeno
v předcházejících
podkapitolách,
existuje
souvislost
mezi
mírou
adaptace/integrace a plány do budoucna spojené s imigrantovou novou zemí.
Pokud expat ví, že v nové zemi bude žít delší dobu, je také větší jeho motivace
a osobní investice do procesu integrace a adaptace.
Jeden informátor z České republiky věděl, pan D., že je v Praze na dobu
určitou a že se po této době vrátí zpět do USA. Příležitost odjet do Evropy bral,
vzhledem ke svému věku, jako jednu z posledních příležitostí zažít něco
velkého. Svůj pobyt se snažil užít, ale bral ho spíše jako delší dovolenou, naučil
se pár českých frází, ale o integraci do české společnosti příliš neusiloval (viz
citace v podkapitole 6.5.2).
Všichni ostatní informátoři neměli konkrétní plány do budoucna. J. po 15
letech strávených v České republice viděla svou budoucnost relativně
- 65 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
nejjasněji, ale i tak nechtěla říct se stoprocentní jistotou, že v ČR zůstanu
navždy. Někteří (např. K., S.) věděli, že se do USA vrátí, ale už nedokázali říct,
kdy to bude. Nejčastějšími argumenty byla spokojenost se současnou situací
(práce/škola, partner) a nespokojenost se situací v USA (politický systém,
životní styl, současná ekonomická situace). Největším důvodem, proč moji
informátoři setrvávají nebo chtějí setrvat ve Švédsku/České republice jsou
partnerské vztahy.
Pokud mluví o své budoucnosti v Evropě, zdůrazňují, že i když se
rozhodnou se již nevrátit do USA, neznamená to, že by přestali být Američany.
Přestože důvodem k odchodu z USA pro ně v mnoha případech byla
nespokojenost, jejich národní cítění zůstává stále silné a americká identita
nezmizí.
“like i am not a big fan of America but i am still American and i love my country not
the society so much but i love my country…and i am not gonna stop being American i
can become a czech citizen but i will always be American” (K.)
(Teda nejsem úplně největší fanoušek Ameriky, ale pořád jsem Američanka a svou
zemi miluju, ne až tak moc americkou společnost, ale miluju svou zemi… a
nepřestanu být Američankou, může ze mě být česká občanka, ale vždycky zůstanu
Američankou)
Toto konstatování není nijak výjimečné a je možné se s ním setkat i u
jiných etnických či národnostních skupin.21
Všichni moji informátoři patří do 1. generace amerických imigrantů,
žádný z nich se nenarodil ani ve Švédsku, ani v České republice. Jejich rodiny
žijí v USA. Někteří z nich ale uvažují o své budoucnosti v Evropě, v čemž hrají
značnou roli partnerské vztahy. Lze tedy předpokládat, že se někteří američtí
imigranti v České republice/Švédsku usadí natrvalo a založí zde rodiny.
Postavení jejich potomků, tedy již 2. generace, bude zřejmě v majoritní
společnosti jiné než u generace 1. Tak jak tomu je i u jiných přistěhovaleckých
skupin. Např. u skupiny řeckých imigrantů v České republice bylo zjištěno, že
každá z generací (dnes již dospívá 4. ) si na základě historických a osobních
zkušeností vytvořila odlišné pojetí vlastní identity. (Němcová, 2005) Zároveň
21
viz např. výzkum Petry Jeřábkové (2005) mezi Nigerijci žijícími v České republice, kteří se navzdory
trvalému pobytu v ČR nebo i českému občanství stále identifikují jako Nigerijci, resp. Afričani
- 66 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
můžeme očekávat, že druhá generace již nebude mít problémy s ovládnutím
českého/švédského jazyka a tím bude jejich pozice v majoritní společnosti
odlišná od expatů z první generace. Ovládnutí jazyka se totiž zejména v České
republice ukázalo jako jeden z limitujících faktorů v procesu integrace.
Závěr
Tato práce byla v kontextu mezinárodní migrace věnována tématu
amerických migrantů žijících v Evropě, konkrétně ve Švédsku a v České
republice. Na základě analýzy sebraných dat jsem se snažila popsat, jak
probíhá adaptace amerických imigrantů na novou společnost, jejich integrace
do většinové společnosti a jakým způsobem (a jestli vůbec) je formována jejich
identita.
Ráda bych zdůraznila, že výsledky prezentované v této práci v žádném
případě nejsou zobecnitelné na všechny občany USA, kteří žijí ve Švédsku
a v České republice. Vzhledem ke zvoleným metodám nelze moje závěry
generalizovat a vztahují se čistě k tomuto výzkumu.
Nelze také o prezentovaných výsledcích říci, že jsou objektivní. Ačkoliv
jsem se snažila o určitý odstup, musím uznat, že jde o můj pohled na danou
věc, při analýze jsem se řídila vlastním úsudkem a logickým vyústěním je můj
subjektivní odraz v celé práci. Jak však píše Murphy: „Subjektivní zaujetí
nemusí být nutně něco špatného, pokud jsme si vědomi, z jakých perspektiv
k věci přistupujeme. Pokud jde o teoretické názory, s nimiž odcházíme do
terénu, ty nejsou zátěží, ale naprostou nutností.“ (2001: 224)
Na základě analýzy sebraných dat jsem dospěla k několika závěrům,
týkajících se integrace a adaptace amerických expatriotů žijících v České
republice a ve Švédsku. Výsledky analýzy jsou v několika ohledech stejné pro
obě země, v jiných aspektech lze pozorovat významné rozdíly.
V první řadě se lišila moje pozice výzkumníka; zatímco české prostředí
jsem již znala, bylo jednodušší nejen najít informátory, ale mohla jsem klást
- 67 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
i konkrétnější dotazy, protože jsem již měla určité povědomí o americké
komunitě. Na druhou stranu švédské prostředí pro mě bylo neznámé, i přesto,
že jsem se snažila dozvědět se nějaká fakta na základě literatury. Odlišně mě
také chápali sami informátoři; ve Švédsku jsem byla cizinka stejně jako oni
a domnívám se, že to vedlo k tomu, že jsem se dozvěděla informace, které by
třeba švédskému výzkumníkovi zůstaly utajeny. V České republice jsem naopak
byla členka majoritní společnosti a nedokážu odhadnout, do jaké míry mohly být
výpovědi touto skutečností ovlivněny.
Rozdíly byly viditelné i v motivaci výběru České republiky a Švédska jako
cílové země. Do Švédska přicházejí Američané spíše kvůli studiu, které je
přístupné z finančního i jazykového hlediska a zároveň je pokládáno za velmi
kvalitní. Do České republiky přicházejí občané USA spíše z ekonomických
důvodů; ČR stále platí za relativně levnou zemi s možností snadného výdělku.
Navíc je atraktivní svou bohatou historií, architekturou a „bohémským“ životním
stylem.
Co
se
týče
přístupu
majoritní
společnosti
vůči
imigrantům,
nezaznamenala jsem významné rozdíly mezi ČR a Švédskem. Oba národy byly
v rozhovorech shodně popisovány jako spíše chladnější, což je ale zřejmě dáno
tím, že Američané jsou oproti Švédům a Čechům výrazně otevřenější. Jako
nejdůležitější faktor v procesu integrace/adaptace jednoznačně shledávám
jazyk a možnost komunikace. Ve Švédsku se moji informátoři nesetkali se
zásadními problémy, většina švédské populace ovládá anglický jazyk. Pokud se
navíc expati rozhodnou naučit se místní jazyk, je tato snaha ulehčena
příbuzností obou jazyků. V České republice naopak informátoři často zmiňovali
potíže týkající se komunikace s majoritou, stále se často setkávají s Čechy,
kteří nechtějí nebo neumí komunikovat v anglickém jazyce. Čeština, jako
slovanský jazyk, je pro anglicky mluvící expaty poměrně těžká a mnohdy
dosáhnou pouze nižší úrovně (začátečníci, mírně pokročilí). Na základě analýzy
dat se domnívám, že tento fakt významně přispívá ke vzniku amerických
komunit v českém prostředí. Mnou poznaná pražská komunita je poměrně
početná
a
výrazně
ovlivňuje
život
amerických
expatů.
Komunita
je
- 68 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
stratifikovaná, hierarchizovaná např. podle povolání nebo délky pobytu v ČR.
Ve Švédsku podobný typ sociální sítě není, podle výpovědí informátorů ani není
potřeba.
Američtí imigranti v České republice a ve Švédsku si drží svou americkou
identitu. Zároveň si však mnohdy vytvoří ještě další - identitu amerického
expata. Tyto dvě identity jsou „střídány“ v závislosti na konkrétních situacích. To
odpovídá relačnímu a pluralitnímu pojetí identity. Americká identita je
udržována a je aktivní zejména v rámci komunity amerických imigrantů. Druhá
identita pak převažuje při každodenních stycích s majoritní společností.
Protože je migrační proud z USA do Evropy poměrně novodobou
záležitostí, všichni moji informátoři byli příslušníky 1. generace amerických
imigrantů. Lze očekávat, že u 2. generace již bude pojetí identity odlišné a také
otázka adaptace a integrace dostane jiný rozměr.
V průběhu výzkumu jsem se musela vypořádat s několika úskalími
a problémy. Ne vždy probíhal výzkum podle mého plánu, nedařilo se mi sehnat
informátory, neměla jsem dostatek času proniknout do zkoumané oblasti. I tato
negativa však v určitém směru můžeme brát jako poznání a poučení pro další
výzkumy. Poznáním pro mě je, že pár měsíců na provedení podobného
výzkumu nestačí, obzvlášť pokud se navíc pohybuji v prostředí, které ani pro
mě není přirozené. Během pěti měsíců není možné zorientovat se v novém
prostředí, porozumět místním kulturním zvyklostem a navíc provádět takto
zaměřený výzkum. Věřím, že kdybych měla možnost strávit ve Švédsku delší
čas, mohla bych nabídnout zajímavější a přesvědčivější poznatky.
Doufám, že tato práce poslouží jako inspirace k dalším podobným
výzkumům. Ať už k pokračování ve zkoumání skupin amerických migrantů,
nebo ke zkoumání jiné zajímavé skupiny, která zatím není příliš častým
námětem sociologických (nebo antropologických) studií. Zároveň doufám, že
ukáže, na co se ve výzkumu zaměřit a čeho se vyvarovat. Sama se budu
v rámci možností
tomuto tématu dále věnovat, s některými ze svých
informátorů jsem stále v kontaktu. Vlastně v projektu dále pokračujeme,
- 69 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
dozvídám se nové věci, na které při psaní této práce nepřišla řeč, jiné
skutečnosti se v průběhu času mění, stejně jako životní situace a osudy
účastníků tohoto výzkumu.
Myslím si, že i přes snahy různých aktivistů a pravicových extrémistů
bude téma migrace i nadále aktuální a bude poskytovat dostatek „materiálu“ pro
další podobné výzkumy. Jaký to pro nás může mít přínos, vystihuje další citát
amerického antropologa Roberta Murphyho: „ (Antropologie) nastavuje nám
zrcadlo, v němž se sami odrážíme v životě ostatních. Ve věku vzrůstající
specializace a tím i zužování pohledu je antropologie jediná věda, která se ještě
ptá: „co jsme vlastně za bytosti?“ Díky zkoumání úžasně krásné různorodosti
lidského vyjadřování se antropologie stává rozborem nás samotných. Do
nejvzdálenějších míst zeměkoule cestujeme jenom proto, abychom nalezli
smysl svého vlastního života.“ (2001: 9)
- 70 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Seznam použité literatury
ANDERSON, BENEDICT (2003): Pomyslná společenství. In: Hroch, Miroslav:
pohledy na národ a nacionalismus. Praha: Sociologické nakladatelství
BENGTS MARIE, BRUNO ULI, NILSON-PUCCIO SILVIA (2003): The Swedish
Code. What makes the Swedes so Swedish? Stockholm: KnowWare publ.
BERGER PETER, LUCKMAN THOMAS (1999): Sociální konstrukce reality.
Praha: CDK
BITTNEROVÁ DANA, MORAVCOVÁ MIRJAM (ED.) (2005): Kdo jsem a kam
patřím? Identita národnostních menšin a etnických komunit na území České
republiky. Praha: Sofis
BREKHUS WAYNE (2008): Trends in the Qualitative Study of Social Identities.
In: Sociology Compass, No. 2-3: 1059 - 1078
BÜRKNER HANS-JOACHIM (2000): Western migrants in central Europe:
Isolated individuals or members of transnational communities? In: GeoJournal,
No. 50: 105 - 108
CASTLES STEPHEN (2002): Migration and Community formativ under
conditions of Globalization. In. IMR, No. 4: 1143 - 1168
DISMAN MIROSLAV (2002): Jak se vyrábí sociologická znalost. Příručka pro
uživatele. Praha: Karolinum
DOHNALOVÁ MARIE, MALINA JAROSLAV (2006): Slovník antropologické
občanské společnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM
DRBOHLAV DUŠAN (2001): Evropa a proces mezinárodní migrace (se
zvláštním důrazem na země Evropské unie a Evropského společenství volného
obchodu). In: Integrace, Vol. 6
- 71 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
(k dispozici na www.integrace.cz, navštíveno 18. 4. 2009)
DRBOHLAV DUŠAN (1999): Imigranti v České republice (s důrazem na
ukrajinské pracovníky a „západní firmy operující v Praze“). Budapešť: Open
society institute, Center for Publishing Development
HELLGREN ZENIA. (2007): (De)construction European Citizenship - political
mobilization and collective identity formation among immigrants in Sweden and
Spain.
(k dispozici na www.migraceonline.cz, navštíveno 18. 4. 2009)
HENDL JAN (1997): Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Nakladatelství
Univerzity Karlovy
CHALOUPKOVÁ J., ŠALAMOUNOVÁ P. (2006): Postoje k imigrantům a
dopadům migrace v evropských zemích. In: Sociologický časopis, Vol. 42, No.
1: 57–80
JEŘÁBKOVÁ PETRA (2005): Kulturní identita nigerijské etnické skupiny žijící
na území České republiky. In: BITTNEROVÁ DANA, MORAVCOVÁ MIRJAM
(ED.) (2005): Kdo jsem a kam patřím? Identita národnostních menšin a
etnických komunit na území České republiky. Praha: Sofis
KELLER JAN (1992): Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství
MURPHY ROBERT (2001): Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha:
Sociologické nakladatelství
NĚMCOVÁ LENKA (2005): Identita třetí generace Řeků žijících v České
republice. In: BITTNEROVÁ DANA, MORAVCOVÁ MIRJAM (ED.) (2005): Kdo
jsem a kam patřím? Identita národnostních menšin a etnických komunit na
území České republiky. Praha: Sofis
- 72 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
NEŠPOR ZDENĚK (2002): Reemigranti a sociálně sdílené hodnoty.
Prolegomena k sociologickému studiu českých emigračních procesů 20. století
se zvláštním zřetelem k západní reemigraci 90. let. Praha: Sociologický ústav
AV ČR
NICHOLAS SINCLAIR (2005): The AmeriCzech Dream. Cizinec v cizí zemi.
Čelákovice: WD Publications
PECÁKOVÁ IVA (2004): Tělo jako výzva. In: Biograf, Vol. 33
(k dispozici na www.biograf.cz, navštíveno 18. 4. 2009)
RUNBLOM HARALD (1994): Swedish Multiculturalism in a Comparative
European Perspective. In: Sociological forum, Vol. 9, No. 4: 623 - 640
RYŠAVÝ DAN (2002): Cizí a/versus domorodý badatel. K metodologii jednoho
projektu. In: Sociologický časopis, Vol. 38, No. 1-2: 117 - 123
SALZMANN ZDENĚK (1997): Jazyk, kultura a společnost. Úvod do lingvistické
antropologie. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV ČR
SCHÜTZ ALFRED (1944): The Stranger. An essay in social psychology. In:
American Journal of Sociology, Vol. 49, No. 6: 499 - 507
SIEGLEROVÁ, DAGMAR (2006) : Role jazykového postavení v adaptaci
studentů z USA v české společnosti. In: Bittnerová Dana, Moravcová Mirjam:
Etnické komunity v české společnosti. Praha: ERMAT
ŠIŠKOVÁ TATIANA (2008): Výchova k toleranci a proti rasismu. Multikulturní
výchova v praxi. Praha: Portál
ŠPATENKOVÁ NADĚŽDA (2004): Krize: psychologický a sociologický
fenomén. Praha: Grada Publish.
- 73 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
THOMPSON KENNETH (2004): Klíčové citace v sociologii. Hlavní myslitelé,
pojmy, témata. Brno: Barrister&Principal
UHEREK ZDENĚK (2003): Cizinecké komunity a městský prostor v České
republice. In: Sociologický časopis, Vol. 39, No. 2: 193–216
UHEREK ZDENĚK (2005): Migrace a formy soužití v cílových prostorech. In:
Hirt Tomáš, Jakoubek Marek (ed.): Soudobé spory o multikulturalismus a
politiku identit (Antropologická perspektiva). Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.
Internetové zdroje
Český statistický úřad – www.czso.cz
Oficiální stránky státu Oregon - www.bluebook.state.or.us
Oficiální stránky státu Washington - www.ofm.wa.gov
Oficiální stránky státu North Carolina - www.nc.gov
Oficiální stránky státu New York - www.ny.gov
Oficiální stránky státu California - www.ca.gov
Oficiální stránky státu Maryland - www.maryland.gov
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj - www.oecd.org
Policie ČR – Služba cizinecké policie - www.policie.cz/sluzba-cizineckepolicie.aspx
Švédský migrační úřad, Migrationsverekt – www.migrationsverket.se
U.S. Census Bureau - www.census.gov
www.expats.cz
www.prague.tv
www.thelocal.se
www.expatsinsweden.com
www.expats.nu
- 74 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Seznam příloh
Příloha č. 1: Seznam informátorů
Příloha č. 2: Ukázky internetových stránek zaměřených na imigranty (obrázky)
Přílohy
Příloha č. 1: Seznam informátorů
Rozhovory, které proběhly ve Švédsku:
1)
Jméno: R.
Pohlaví: žena
Věk: 26
Rodinný stav: svobodná, přítel Švéd
Stát/město původu: New York City
Povolání: Lektorka AJ
Délka pobytu ve Švédsku: 2,5 roku
Délka rozhovoru: 1 hod 8 min
2)
Jméno: M.
Pohlaví: žena
Věk: 24
Rodinný stav: svobodná
Stát/město původu: New York, Buffalo
Povolání: lektorka AJ
Délka pobytu ve Švédsku: 1,5 roku
Délka pobytu v ČR: 1 rok
Délka rozhovoru: 58 min
3)
Jméno: G.
Pohlaví: žena
Věk: 26
Rodinný stav: vdaná, manžel Němec
Stát/město původu: Oregon, Portland
Povolání: lektorka AJ
Délka pobytu ve Švédsku: 2 roky
Rozhovory, které proběhly v České republice:
4)
Jméno: J.
Pohlaví: žena
Věk: 35 – 40
Rodinný stav: svobodná, přítel Čech
Stát/město původu: Maryland
- 75 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Povolání: lektorka AJ, koordinátorka jazykové výuky pro mezinárodní rozhlasovou
stanici
Délka pobytu v ČR: 15 let
5)
Jméno: S.
Pohlaví: muž
Věk: 28
Rodinný stav: svobodný, přítelkyně Američanka
Stát/město původu: North Caroline
Povolání: lektor AJ
Délka pobytu v ČR: 5,5 let
6)
Jméno: D.
Pohlaví: muž
Věk: 55-60
Rodinný stav: ženatý, manželka Američanka
Stát/město původu: Oregon, Portland
Povolání: církevní dobrovolník - misionář, učitel AJ, instruktor skautingu
Délka pobytu v ČR: 2,5 roku
7)
Jméno: K.
Pohlaví: žena
Věk: 26
Rodinný stav: svobodná, přítel Američan
Stát/město původu: Oregon, Salem
Povolání: administrátorka marketingového projektu
Délka pobytu v ČR: 2,5 roku
8)
Jméno: Ka.
Pohlaví: muž
Věk: 31
Rodinný stav: svobodný, přítelkyně Češka
Stát/město původu: California
Povolání: lektor AJ, metodik jazykové výuky
Délka pobytu v ČR: 3 roky
Délka rozhovoru: 55 minut
9)
Jméno: Sh.
Pohlaví: muž
Věk: 25
- 76 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Rodinný stav: svobodný, přítelkyně Češka
Stát/město původu: Washington, Seattle
Povolání: zaměstnance marketingového oddělení
Délka Pobytu v ČR: 2,5 roku
Délka rozhovoru: neměřeno, proběhlo několik konzultací
Příloha č. 2: Ukázky internetových stránek zaměřených na imigranty
Ukázka ze serveru thelocal.se
- 77 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Ukázka ze serveru xpats.nu
Ukázka ze serveru expatsinsweden.com
- 78 -
Diplomová práce
(ČR a Švédsko)
Ukázka ze serveru prague.tv
Ukázka ze serveru expats.cz
- 79 -

KARLOVA UNIVERZITA V PRAZE

Transkript

Podobné dokumenty

Moji drazí sponzoři, S láskou vás zdraví Vaše milovaná Anu Shilpa

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr

zde ke stažení