Přejeme všem čtenářům radostné prázdniny!

Přejeme všem čtenářům radostné prázdniny!

Ráda se přejídám čokoládou...
říká v rozhovoru naše paní učitelka – Soňa Olivová
Kolik vám je let? 50. Jak dlouho už učíte na této škole? Na této škole učím šestnáctým rokem. Jaký je váš
oblíbený film? Moje oblíbené jsou pohádky, nejoblíbenější pohádkou je asi Lotrando a Zubejda. Kdo je váš
oblíbený herec a herečka? Jako herečka paní Maciuchová a z mužů Hrušínský. Jaké máte koníčky? Někdy si
přečtu knížku, ale to musím mít hodně velkou náladu. Potom náš pes a ráda chodím na procházky ven.
Pokud se dostanem o prázdninách i třeba na hory. A potom je to především rodina. Jaké je vaše oblíbené
jídlo a pití? Piji neslazenou minerálku, dříve, když to
bylo vzácné, tak jsem nepohrdla i troškou coca-coly. Z
alkoholických nápojů mám ráda, když je ten nápoj
sladší. Na jídlo mám ráda v podstatě všechno, ale
může být i něco se zeleninou. Jaká je vaše oblíbená
barva? V zimě se ladím do tmavších tónů, takže třeba
nějaká hnědá, černá, šedá, ale i béžová. A v létě
chodím barevně oblečená. Oblékám se také podle
počasí. Máte ještě nějaké jiná zvířata? Máme čivavu.
Moje dcera má ještě zlatého retrívra, takže někdy
chodím ven i s tímhle velkým hafanem. Jaký předmět
nejraději učíte? Občanskou a rodinnou výchovu. Jakou
hudbu ráda posloucháte? Mám ráda šanson nebo
muzikál. Z čeho máte největší strach? Největší strach
mám z válek. Ale i z toho, že by v lidské populaci
převážili ti špatní, ti zlí. Kde jste se narodila? V Opavě.
Kde jste byla nejdál? Na Malorce a na Korfu. Jaký byl váš největší trapas? Největší trapas tady ve škole byl
ten, když jsme končili lyžařský výcvik a já jsem v autobuse ještě děti poučovala, aby se učily, protože bylo
před vysvědčením, no a v autobuse mi na horním schodu ujela noha a sjela jsem po zadnici až dolů, kde
stálo ještě spousta děti, které chtěly do autobusu nastoupit. To jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo
brečet. Čím vás žáci nejvíce naštvou? Asi hrubostí a tím, že lžou. Jaké jste vystudovala školy? Střední
pedagogickou - zaměření vychovatelství, potom vysokou pedagogickou taky se zaměřením na
vychovatelství, a protože jsem začala učit, tak jsem musela ještě dále do školy, to jsem si právě dělala
občanskou výchovu a základy společenských věd. Jaké jste měla na základce známky? Na vysvědčení jsem
mívala jedničky, dvojky. Vyznamenání jsem vždycky nějak vybojovala, ale nebyla jsem nějaký velký šprt.
Co vás na vaší práci nejvíce baví? Když máme občas s dětmi úspěch. Jaký předmět vás na základce nejméně
bavil? Mě připadá, že mě bavilo všechno, ale nejméně asi český jazyk. Jakou jste měla přezdívku? Protože
jsem se jmenovala Piskáčková, tak mi říkali Pískle. Čím jste chtěla být jako malá? Baletkou a herečkou.
Umíte nějaké cizí jazyky? Bohužel ne, dříve se říkalo aktivně rusky, ale teď už bych řekla pasivně rusky.
Jaké máte zlozvyky? Někdy jsem lenivá, ráda se přejídám čokoládou, když mi ji někdo koupí, tak ji sním
na posezení. Jste často středem pozornosti? Někdy jsem středem pozornosti, ale teď bych řekla, že mě
někteří předčili. Jaké je vaše největší přání? Aby moje děti prospívaly a neměly žádné velké starosti. Co je
na vaši práci nejtěžší? Udržet pozornost žáků. Kdyby jste mohla dělat něco jiného, co by to bylo? Asi bych
měla nějaké květinářství, kde bych v klidu prodávala kytky, nějakou keramiku a nějaké drobné dárky.
F DulBur
Přejeme všem čtenářům radostné prázdniny!
Hodiny strachu (4) – Stroj a pravda
Helena Friedlová
“Holky, pojďte sem!” zavolala Podkova do chodby. Všechny ihned přiběhly a začaly se rozhlížet po
prostoře. Peggy a Sunny nejvíce zaujal onen stroj, Kity a Polární záře s odporem zkoumaly rozkládající se kabát.
Podkova pozorně sledovala všechny jejich reakce. “Tak co, jaký máte názor na tento objev?” otázala se po
chvíli. “ Je mi z něj tak trochu šoufl.” řekla Kity. “Jo, z toho kabátu,
co byl na tý židli určitě, ale co tohle?” prohlásila (bez jakýchkoli
emocí v hlase) Podkova a poklepala baterkou kterou měla v ruce na
část stroje. Sunny jí okamžitě odpověděla: “No, kdyby ten stroj
nebyl celej od pavučin, a pod tou plachtou nebylo tolik zvířátek, ze
kterých mám odjakživa strach, možná bych tu plachtu i sundala a
podívala se na celek.” Podkova si dala za ucho jeden ze svých
neposlušných pramínků vlasů a řekla: “Mňo, jde vidět ,že jste s Kity
dvojčata. Ale teďse chci na ten stroj podívat celý, a nechápu, proč by
měl být ve sklepě školy nějaký stroj.” Peggy se zamyslela: “No, a co
když to je nějaký starý stroj z dílen, my ve škole máme dílny a v
nich stroje.” “To je možné, ale proč by byl starý stroj z dílen ve
sklepě, a ne ve starém železe? Nevíš náhodou, proč by staré stroje
skladovali ve sklepě?” “Promiň, to mi nedošlo.” omluvila se Peggy,
moc dobře věděla ,že když má Podkova takovou náladu, není radno
jí odmlouvat. “Nepůjdeme teda na tu půdu? Abychom pak mohli jít s Kity domů?” Podkova nyní souhlasila,
sklep jí nebyl zrovna příjemný. Pomalu vyšli ze sklepa a stoupali po rozvrzaných schodech. V prvním patře
uslyšela Podkova šoupavé kroky v jedné místnosti. Rozhodla se tam jít. Polorozpadlé dveře ani nešly zavřít,
protože byly jednou polovinou ven z pantů. Když vešla, tak první co upoutalo její pozornost, byla tabule, která
byla celkem zachovalá. Až na pár odřenin a ulomené pravé křídlo, které leželo opodál. Dále před tabulí stála
katedra, která vypadala, že se každou chvíli rozpadne, a stupínek. V koutě u okna si všimla dvou krčících se
stínů. Vykročila k nim. Dva stíny se k sobě ještě více tiskli. “Mě se nebojte, jen chci vědět, kdo jste, co tady
děláte, a proč jste nás strašily. A pojďte na světlo, abych si vás mohla prohlídnout!” Stíny poslušně vyšli na
světlo ,a ukázalo se, že to jsou dvě malé holky, okolo sedmi nebo osmi let. Tiskli se k sobě a byl na nich vidět
strach. Chvíli si Podkovu prohlížely, ale ani jedna z nich nepromluvila. “Tak co, vy neumíte mluvit?” “My
umíme mluvit, jenže my jsme nikoho nestrašily, ani nechtěly, my jsme celou dobu tady, už skoro dva roky.” “Tak
moment, nejdřív mi řekněte, jak se jmenujete.” - “Já se jmenuju Marie, a tohle je má kamarádka Eva.” - “Dobře,
tak teda Marie, zeptám se tě, co je to dole ve sklepě za stroj?” “To je stroj, který nás přenesl sem, do této doby, a
teď se nemůžeme vrátit zpět. A ta dívka co tu byla předtím, ta se dostala...
(pokračování příště)
Poslední kolo – „Nejhezčí úrovně“ přineslo
úspěšný atak Jan Okřiny na celkové vítězství a
řadu dalších změn v žebříčku...
Pořadí
Jméno a příjmení
Třída
1. kolo
2. kolo
3. kolo
4. kolo
5. kolo
6. kolo
Celkem
1
Jan Okřina
6
14
2
Roman Mach
6
13
14
0
5
27
17
77
14
12
5
32
0
76
3
Martin Vikartovský
6
14
12
5
1
24
10
66
4
Josef Klíma
3
12
10
2
0
17
1
42
5
Zuzana Kučerová
6
10
11
2
0
14
0
37
6
Ondřej Lengsfeld
3
10
8
2
0
14
2
36
7-9
Jaroslav Pravdík
7
13
8
3
0
0
0
24
7-9
Jaroslav Jombík
6
0
11
0
0
13
0
24
7-9
Patrik Šimončík
4
6
7
0
0
10
1
24
10
Vojtěch Pivoň
5
11
8
2
0
0
0
21
Kamelot
představujeme hudební tělesa
Tato power metalová skupina byla založena Thomasem Youngbloodem a Richardem Warnerem ve městě
Tampa ve státu Florida roku 1991.
Jejich začátek se však dá datovat od roku 1994, kdy
podepsali smlouvu s Noise Records a hned příští rok,
1995, vydali své první album Eternity, další album,
Dominion, vydávají roku 1997. Později tohoto roku
kapelu opouští bubeník a jeden ze zakládajících
členů skupiny Richard Warner spolu s frontmanem
Markem Vanderbiltem. Ti jsou posléze nahrazeni
Caseyem Grillem (bicí) a Royem Khanem (zpěv). V
tomto novém složení vydávají v roce 1998 své třetí
album Siege Perilious. Ještě ten rok nahrávají další
album The Fourth Legacy.
Léto 2000 přináší turné New Allegiance Tour během
něhož
se
nahrálo první živé album The Expedition. Pár měsíců na to představil
Forever - Navěky
Kamelot páté album Karma.
Jejich šesté album, Epica, vychází roku 2003. Roku 2005 vydávají album
V mém nitru je zármutek
The Black Halo. Obě alba jsou založena na díle Faust od Johanna
Který neumím popsat
Wolfganga von Goetha, které vypráví o muži, co prodal svou duši ďáblu.
Je prázdný prostor
Ve stejném roce natočili klipy k písním The Haunting (Somewhere in
Kde tvá láska zářívala
Time) a March Of Mephisto, obě z alba The Black Halo pod vedením
Od noci, kdy jsme se setkali
režiséra Patricka Ullaeuse. 5. října 2005 přijali jako pátého oficiálního
Až do dne, kdy jsi zemřela
člena Olivera Palotaie, který zastoupil post klávesisty a výjimečně i
Myslíš, že jsem si přál
kytaristy.
Věříš mi stále, že jsem se snažil
11. ledna 2006 vydávají DVD One Cold Winter's Night, které
Moc brzy jsme byli rozděleni
bylo pořízeno Patrickem Ullaeusem v Rockefeller Music Hall v
A život právě začal
norském Oslu. Krátce poté je vydán koncert i na CD. Na tomto
koncertu vypomáhá i klávesista Oliver Palotai.
Povstaneš
V roce 2007 vychází nové album s názvem Ghost Opera s
Z chaosu v mé mysli
Oliverem už jako řádným členem kapely. V naší zemi hrála zatím
Kde jsme stále vázání spolu
tato kapela jednou – 12. dubna 2007 ve Zlíně.
Budeš tam
Současní členové: Thomas Youngblood – kytara (1991 - ),
Čekat u brány svítání
Glenn Barry – basa (1992 - ), Roy Khan – zpěv (1998 - ), Casey
Až zavřu své oči navždy
Grillo – bicí (1997 - ), Oliver Palotai – klávesy (2005 - ).
Já patřím tobě
Bývalí členové: Mark Vanderbilt - zpěv (1991 – 1997),
Ty patříš mě
Richard Warner - bicí (1991 – 1997), David Pavlicko - klávesy
Tak to prostě je
(1991 – 1998), Sean Christians - basa (1991 – 1992)
A vždy to tak mělo být
F text a překlad písně Tereza Burdová
Jako ranní hvězda
A vycházející slunce
Předáš můj život
A odpustíš mi, co jsem udělal
Moc brzy jsme byli rozděleni
Do temnoty a světla
Zachraň mě
Otoč to jak na tebe myslím
Každý nádech
Přinese mě blíže
Blíže navždy, k tobě
Čekám na den, kdy zemřu
Moc brzy jsme byli rozděleni
A život právě začal
je nyní mezi žáky 2. stupně
nejoblíbenější počítačová hra
Tremulous je týmová 3D akční počítačová hra odehrávající se v prostředí vesmírných základen, dolů a
výzkumných komplexů. Soupeří mezi sebou lidé a vetřelci. Základním principem je zničit základnu
nepřátelského týmu, který se pokouší o totéž, přičemž oba týmy se snaží o co nejefektivnější obranu základny.
Hra byla uvedena 31. března 2006 pod GPL licencí a existuje ve verzi pro základní operační systémy: Linux,
Mac OS X a Windows. Přinášíme vysvětlivky, rady a tipy pro hráče obou armád – v tomto čísle pro lidi.
Lidé – Humans:
Budovy:
Reactor – základní budova potřebná ke všem dalším stavbám
Telenode – rodiště lidí, bez této budovy nemůžete hrát
Autoturret – obranný kulomet
Tesla Generator – vrhač elektrických výbojů
Armoury – zbrojení, zde si kupují lidé veškerou
výstroj a výzbroj
Defense Computer – obranný počítač, zvyšuje
inteligenci obranných kulometů
Medistation – léčebna
Repeater – podpora, díky této budově je možné
stavět budovy kdekoliv po mapě
Zbraně:
Blaster – základní zbraň lidí.
Rifle – taktéž základní zbraní lidí – je zdarma
Pain Saw – motorová pila – 100
Shotgun – brokovnice – 150
Laser Gun – zbraň podobná Rifle – 250
Mass Driver – jednorážná zbraň – 350
Chaingun – kulomet – 400
Pulse Rifle – zbraň podobná Rifle ale střílí energetické projektily – 450
Flamer – plamenomet – 500
Lucifer Cannon – zbraň, střílející elektronické střely – 600
Ostatní:
Medkit – uzdraví 100 Hp, v základním nastavení klávesou M
Construction Kit – umožňuje lidem stavět budovy
JetPack – létající batoh
Light Armor – lehká zbroj
Helmet – helma, má v sobě radar, který pomáhá určit polohu nepřátel
Battle Suit – obranný oblek, nemá radar, ale je dokonale odolný proti útokům vetřelců
Battery Pack – střelivo pro pulsní zbraně
Ammunation – náboje do normálních zbraní
Při startu hry každá strana má vybudováno základní vybavení báze. Bázi lze přesunout na jiné místo, ale
vyžaduje to značnou koordinaci týmu a schopnosti stavitele. Každá budova vyžaduje určitý čas k dokončení.
Lidé staví pomocí Construction Kitu a Advanced Construction Kitu. Stavitel má k dispozici omezené množství
stavěcích bodů (building points). Lidé se rodí v telenoidech a jejich úkolem je zničit základnu alienů. Lidskou
prioritou je Armoury. Zelená stavbička, kde se kupuje veškeré vybavení. Největší výhodou lidí jsou útoky na
dálku. Alieni si musí přijít až k oběti a kousnout ji, takže jestli umíte rychle utíkat a přitom střílet... Snažte se
držet blízko základny, jelikož u sebe nosíte jen jednu lékárničku a na základně je léčebna.
F Jaroslav Petřík, Pavel Polák
Přestávka – seriózník pro zábavu i poučení. Vydává ZŚ a MŠ Andělská Hora. Číslo 6 vyšlo ve čtvrtek 25.
června 2008. Na jeho sestavení se z řad žáků zvláště podíleli: Tereza Burdová, Zdeňka Dulajová, Helena
Friedlová, Vanessa Nyitraiová, Jaroslav Petřík, Pavel Polák. Pedagogický dohled: Bez-Buj. Vtip: Pavel
Šišpera. Vedoucí distribuce: Pavel Petřík. Těšíme se na setkání v příštím školním roce. Vlastní tvorbu
zasílejte i o prázdninách na: [email protected].