legenda_zvana_sedivacek_1
Transkript
legenda_zvana_sedivacek_1
Výcvik LEGENDA ZVANÁ ŠEDIVÁČEK Jsou příběhy, které se postupem času mění v legendy. I český mushing minimálně jednu takovou má – tu o sibiřském husky Šedivákovi. V březnu 1996 si parta přátel z jižních Čech přijela se svými psy zajezdit na sklonku sezony do Orlických hor a ještě netušila, že objeví tratě mushingu zaslíbené. Ten drsný kraj jim učaroval, a tak není divu, že vznikl nápad uspořádat zde závod, jehož tradice trvá do dnešních dnů.V únoru roku 1997 se na start nultého ročníku, později přejmenovaného na první, připravovalo pouhých sedmnáct spřežení. Ještě před závodem utekli nedopatřením hlavnímu organizátoro- Trochu historie Ze soutěže regionálního charakteru totiž časem vyrostl prestižní závod mezinárodní úrovně, pro který budeme v Evropě jen stěží hledat srovnání. Pro svou obtížnost a organizační propracovanost je již několik let Šediváčkův long zařazen do seriálu extrémních závodů Iron Sled Dog Man, jehož další tři díly se jezdí v Alpách. Dnes, když zbývá do startu patnáctého ročníku okolo 30 dnů, se Šediváčka pravidelně účastní longoví jezdci z 10 – 12 evropských zemí v počtu, který se blíží či lehce překračuje magické číslo 100. Původní tratě, čítající zpočátku okolo 25 kilometrů, se postupně prodlužovaly do dalších nádherných lokalit hraničních Orlických hor a dokonce i do sousedního Polska. Ještě do roku 2004 se konaly v podstatě souběžně závody dva: Jeden na dlouhých longových tratích s povinným bivakem (noclehem na sněhu) a povinnou výbavou na přežití a druhý na středních midových tratích bez povinné zátěže. Tak tomu bylo i v onom roce 2004, kdy závod v Deštném poctila světová muherská organizace FISTC pořádáním evropského šampionátu. Od roku 2005 přichází vedení závodu s novou koncepcí čtyřdenní etapové soutěže (proložené povinným bivakem) s celkovou délkou symbolických 222 km. Pro extrémisty zde pak byla přidána varianta 333 km. Svou délkou a náročností byl Šediváček odjakživa předurčen především velkým spřežením. Přesto i zde se můžete setkat s několika málo zkušenými „individualisty“ provozujícími disciplínu skijöring a pulku. Horkou novinkou posledních let pak je exhibiční účast jezdců na speciálních tzv. „snow“ kolech. Šediváček a jeho lidé Cesta k uspořádání prvního ročníku (a ostatně i všech následujících) nebyla zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pavlu Kučerovi a jeho ženě Andreje, kteří pro Šediváčkův long žijí a dýchají, se však pro myšlenku podařilo od samého začátku nadchnout ty správné lidi. Mezi ně V historii stali na startu i čeští horští psi. vi, šumavskému musherovi Pavlovi Kučerovi, dva psi, sourozenci. Jeden z nich, sibiřský husky jménem Šedivák, byl posléze zastřelen místním občanem ve vzdálené vesnici. Tento hrůzný čin, bohužel, nebyl nikdy potrestán. Nicméně závod byl i přesto odstartován a od těch dob nese jméno tohoto výjimečného psa. Tratě dají psům i lidem řádně zabrat. Inzerce Pes přítel člověka 1/2011 65 66 Výcvik patřila a patří v první řadě bývalá starostka Deštného a senátorka Ing.Václava Domšová. Od prvních ročníků závod všemi silami podporuje a každoročně ji můžeme najít jak v družném hovoru s mushery, tak na slavnostním vyhlášení vítězů. Ovšem ani Pavel s Andreou nejsou na všechno sami. Mezi organizátory se v průběhu let vytvořila sehraná a pevně semknutá parta. K členům zakládajícího ,,Klubu dlouhých chlupatých ocasů“ postupně přibyli nadšenci a fandové z celé republiky. Většina z nich už má svou ,,funkci“ a stanoviště ,,doživotně přidělené“. A tak není divu, že pravidelní účastníci Šediváčka už od startu, na kontrolních stanovištích, předsunutých hlídkách, mezi regulovčíky, veterináři, časomírou atd. předem vyhlížejí staré známé tváře. Tahle parta, dokonale režírovaná, celý poslední lednový týden usiluje o to, aby velký musherský svátek zvaný Šediváčkův long proběhl, pokud možno, bez nejmenších chybiček. Základní kádr pořadatelů v posledních letech výrazně posílený spřáteleným musher‘s klubem Pohoda, doplňují každoročně další zájemci. V podstatě se tak dá říct, že poměr organizátorů a závodníků je téměř vyrovnaný. To je ovšem už v dnešní době, vzhledem k rozsahu celé akce, nezbytné. Tři otázky řediteli Zeptal jsem se Pavla Kučery, hlavního organizátora, ředitele a mediální tváře Šediváčka: Pavle, co pro tebe osobně znamená Šediváčkův long? „Tak předně si pod tím musím představit celoroční práci a zařizování. A to nejenom pro mne a mou ženu, ale i celý organizační tým, bez kterého by to prostě nešlo. Mám štěstí, že zde vznikla výborná parta, která se schází i jen tak v průběhu roku. Právě oni mi Pavel Kučera pomáhají uskutečňovat a realizovat představu kvalitního mezinárodního longového závodu se vším všudy. Zároveň se snažíme naplnit i představy jezdců, kteří sem přijíždějí dnes už ze všech koutů Evropy. Oni totiž ,longaři‘ jsou mezi mushery tak trochu zvláštní sorta. Mushing, soužití se psy v souladu s přírodou, je pro ně víc než životní styl – je to srdeční záležitost! A proto mnozí, kteří se longaři rovnou nenarodili, musejí do takového duševního rozpolení dozrát – často přes sprinty a midy.“ Šediváček nabízí fantastické scenérie. Vybaví se ti nějaká charakteristická vzpomínka na každý jednotlivý ročník? ,,Asi bych to takhle z místa po těch čtrnácti letech nedal dohromady. Faktem ale je, že každý z těch ročníků byl charakteristický nebo výjimečný něčím jiným. Málokdo třebas pamatuje, že vlastně už i první ročník byl mezinárodní. Mezi těmi sedmnácti průkopníky jela se svým spřežením i Jelena Panjuchina z Ruska a Andy Kolberg z Rakouska. Častokrát jsme bojovali s nepřízní počasí. Někdy ho bylo tolik, že jsme nebyli schopni tratě ani za celou noc protáhnout, jindy ho bylo žalostně málo. Přesto jsme nikdy nebyli donuceni až k tak zoufalému činu, jakým je zrušení celého závodu. Takže s různými drobnými úpravami či omezeními se fakticky odjely všechny ročníky. Častokrát si myslím, že tam navrchu nad námi i celým závodem drží ochrannou ruku, teda vlastně packu, sám Šediváček. Dovedeš si představit, že by se Šediváček někdy v budoucnosti mohl jet někde jinde než v Deštném a Orlických horách? ,,Po pravdě nedokážu. Ten závod sem prostě patří.“ Vladimír Páral Foto: Petra Anderleová, Thomas Ackermann Inzerce Dřina na trati www.manmat.cz VŠE PRO SPORT SE PSY. Sponzorem pohybu je Pes přítel člověka 1/2011 Výcvik Inzerce Nashledanou na Šediváčkovi! Šediváčkův long bývá často označován přívlastky jako největší, nejdelší, nejprestižnější a podobně. Ano, všechna tato superlativa bezesporu platí, určitě ve středoevropském měřítku. Ovšem mělo by se zdůraznit: Šediváček je především oslavou lidského a psího souznění, kamarádství a v neposlední řadě nádherné ač drsné přírody zasněžených Orlických hor. Na své si zde přijdou milovníci zimy, romantiky a nevšedních zážitků. A to jak z řad samotných musherů, tak diváků, případně z těch, kteří chtějí přiložit ruku k dílu a být takzvaně ,,při tom“. Přijďte tedy nasát atmosféru mrazivého Severu a dávného přátelství člověka a psa, nad kterou bdí ve věčných psích lovištích samotný Šediváček! Startuje se od penziónu Krystýna v Jedlové v Orlických horách. ŠL Program 2011 ÚT 25. 1. 2011 Od 15.30 hod. – zábavný program pro děti, stánky Od 17.00 hod. – slavnostní zahájení Od 17.30 hod. – start 333 (35km) Od 19.00 hod. – dojezdy do cíle 333 ST 26. 1. 2011 10.00 – 12.00 hod. – start 333/222 (85/65 km) Od 20.00 hod. – musherbál ČT 27. 1. 2011 13.00 – 15.00 hod. – start 333/222 (65/65 km) Od 22.00 hod. – start 333 od Bedřichovky (56 km) PÁ 28. 1. 2011 Od 12.00 hod. – start 333/222 (55/55 km) Dojezd bivak Orlické Záhoří SO 29. 1. 2011 Od 7.00 hod. – start 333/222 (37/37 km) Od 10.00 hod. – dojezdy do cíle na Jedlovou Od 15.00 hod. – slavnostní vyhlášení www.czechlongtrail.com Pes přítel člověka 3/2010 www.aptuspet.com www.orionvet.cz www.finska-lekarna.cz 67