Antigone vzletem sokolím

PANTONE 276 PANTONE Red 032 C
Nazdar!
Naše poděkování patří:
Petře Bučkové
Radce Dvořákové
Petru Francánovi
Ivanu Jurečkovi
Františku Kadlčákovi
Janu Kolegarovi
Josefu Kovalčukovi
Jiřímu Kovářovi
Václavu Machovi
Jaroslavu Nešporovi
Ivetě Ryšavé
Jiřímu Siegelovi
Jiřímu Svobodovi
Miladě Vyhnálkové
a
Sokolu Brno I
SOKOL BRNO I
DOK.TRIN • rodící se platforma pro divadelní experimenty s realitou • www.doktrin.cz
[email protected] • program připravil Martin Sládeček • grafická úprava [email protected]
Sokol a divadelnost
ve veřejném prostoru
Založení spolku Tělocvičná jednota
Pražská (později nazývaného Sokol)
na počátku druhé poloviny 19. století
nebylo pouhým hédonistickým rozmarem
několika horlivých příznivců tělesné
výchovy. Smysl existence spolku byl
od počátku mnohem hlubší: jeho zakladatelé chtěli programově zvyšovat fyzickou
zdatnost Čechů (a položit tak základ
svébytné české armádě), dále rozvíjeli
společenské aktivity spojené s vlastenectvím a také záměrně podněcovali tvorbu
českých umělců a estetizaci běžného
života širších společenských vrstev.
Protože kromě novin neexistoval ve zmiňované době jiný mediální prostředek,
jímž by bylo možné početnější skupinu
lidí cíleně informovat o idejích, plánech
a vlastně o samotné existenci spolku,
bylo potřeba využít jiný komunikační
kanál pro předávání informací. Situace
byla navíc ztížena censurou a represemi
rakousko-uherských státních orgánů
vůči českému spolku.
Sokolové proto reálně vstoupili do veřejného prostoru přímou interakcí s poten-
ciálními ideovými přívrženci, a to tak, že
pořádali například veřejná cvičení (uvnitř
tělocvičny i pod širým nebem), společné
výlety do okolí Prahy či jiných měst; jako
skupina se účastnili veřejných slavností,
mezi něž patřilo třeba pokládání základního kamene Národního divadla v roce
1868. Pouhou ostenzí ve veřejném prostoru informovali o tom, že jsou součástí
českého společenského dění.
Tato přímá interakce sokolských aktérů
a diváků nese určité divadelní rysy: sokolský kroj je možné považovat za kostým,
značící slovanskou sounáležitost a svobodu (tradiční černou čapku převzali
od černohorských bojovníků za svobodu,
kajda připomínala kabátec polských
kozáků a tradiční červená košile byla
téměř stejná jako ta, kterou nosili garibaldovci, stoupenci svobodné a jednotné
Itálie). Například sokolský výlet (vždy
v krojích) byl symbolem pospolitosti
a vlastenectví, zpodobněnými mimo jiné
jednotným rytmizovaným pochodem
s přesnými rozestupy, zpěvem lidových
písní a pochopitelně samotným krojem.
Všechny sokolské aktivity se odehrávaly
na účelně zvoleném místě (scéně), jež
svou symboličností promlouvalo k divákům a neslo jasné významy (například
jeden z prvních výletů vedl na Říp). Nejdůležitější sokolskou rekvizitou byl prapor
s hesly a vyobrazeným sokolem – ten první maloval Josef Mánes. Největší význam
pro zpřítomnění sokolských idejí ve veřejném prostoru měla samotná cvičení před
diváky a následně všesokolské slety, jež
byly považovány za ryzí národní slavnost
či divadlo (jak o nich sami sokolové psali).
Dobře věděli, jak „hrát“ to, čím chtěli být
a čím byli, a tak k divákům pronášeli různé
repliky podle scénáře: „Tužme se!“, „Ni
zisk, ni slávu!“ či „V mysli vlast, v srdci
smělost, v paži sílu!“
Jelikož existenci spolku a jeho hodnot
bylo ve veřejném prostoru potřeba neustále připomínat, zachovala se tradice
veřejných slavností a manifestací až
do nuceného postupného rozpuštění
ČOS komunistickou mocí, probíhajícího
od r. 1948.
Antigone
vzletem
sokolím
Tereza Frýbertová
SOFOKLÉS – SOKOLOVÉ – DOK.TRIN
Michal Doležel
SOFOKLÉS/SOKOLOVÉ/DOK.TRIN
Antigone vzletem sokolím
Dokument, který má křídla
Překlad Antigone • Ferdinand Stiebitz
Režie • Barbara Herz
Dramaturgie • Martin Sládeček • Tereza Frýbertová
Účinkují • Markéta Matulová • Michal Doležel
Vybraní členové Věrné gardy TJ Sokol Brno I
Kostýmy • Soňa Skočovská
Hudba • Mario Buzzi
Jevištní technika • Jakub Kubíček • Jakub Šotola
Produkce • TRINNNO
Premiéra 14. dubna 2014, Stadec Brno
II. inscenace divadelního souboru DOK.TRIN, sezona 2013/2014
„Nazdárek!“
•
Milena Blatná
„Jestli se mi Antigone nečetla těžko?
Nečetla jsem ji přece poprvé!
Ale kdo je autorem té úpravy?“
•
Vlasta Valová
„A to po nás chcete už čtrnáctého, jo?!“
•
Anežka Svobodová
„Když jsme se dali na vojnu,
musíme bojovat.“
•
Jiří Bílý
„Kotoul? To já když dneska udělám kotoul,
tak dva dny nevím, kde su.“
•
Markéta Matulová
„Já jsem z toho všeho ještě pořád taková vyjukaná.“
Hle, stromy
při divokých bystřinách
své větve chrání tím,
že povolí;
však vzepřou-li se,
proud je vyvrátí.
Nuž, povol v nitru, změň
své smýšlení!
Právě tato slova ze Sofoklovy tragédie Antigone stála na počátku
našich úvah o ní. Haimónova chvála pružnosti provokuje, a to nejen
v kontextu archetypálního děje odehrávajícího se ve starém Řecku,
ale i v kontextu přinejmenším stoletého vývoje naší země. Zatímco
v tragédii dáme Haimónově perspektivě rádi za pravdu, v životě
si často tak jistí nejsme. Je vnitřní pružnost za všech okolností
žádoucí? Není přece jen lepší pěstovat pevnost?
Stavět pružnost a pevnost proti sobě je samozřejmě naivní –
vždyť pevnost se tak snadno mění v zkostnatělost, pružnost
v bezpáteřnost a ani bez jednoho se nelze dlouhodobě obejít –,
přivádí nás to ovšem k mnohem zásadnější otázce: Jak poznat,
které z těchto vlastností si od nás život právě žádá?
Jako každá antická tragédie, ani Antigone nám univerzální návod
neposkytla. Neposkytneme vám jej ani my. Raději vám na jevišti spolu
s ní představíme několik výjimečných lidí – expertů na pružnost a pevnost
par excellence. Antigone s námi totiž nečetl nikdo jiný než členové Věrné gardy
Sokola Brno I a jeho vzdělavatel. V reakci na ni vyprávěli svůj vlastní příběh o mnoha
podobách pružnosti a pevnosti: příběh Sokola. Netřeba dodávat, že to byl zároveň příběh
novodobých dějin našeho národa, se kterými je tento tělocvičný spolek nerozlučně spjat.
S dějem Sofoklovy Antigoné se přitom stýkal natolik, že jsme se tohoto zvláštního spojení
divadla a dokumentu již nechtěli vzdát.
Všichni zúčastnění sokolové projevili nejen dostatek pružnosti na to, aby s námi několik týdnů
hledali vhodný divadelní tvar, nýbrž také obdivuhodnou pevnost k tomu, aby v něm nyní stanuli
před vámi. Děkujeme jim za to a přejeme: Pevný vaz! (Neboť ten se zlomí nejsnáz.)
Martin Sládeček
Svorně k cíli!
V mysli vlast, v srdci smělost, v paži sílu!
Naprej!
Vlast Máti až nás zavolá!
Na stráž!
Paže tuž, vlasti služ!
Věčný ruch!
Sokole buď zdráv a zdráva bude vlast! Brus a vkus!
Pravda vítězí!
Rovnost, volnost, bratrství!
Ni zisk, ni sláva!
Kde strnutí tam smrt, jen ruchem žijeme!
Tam svět se hne, kam síla se napře!