3. deníček z Amsterdamu

7.9.2014
3. deníček z Amsterdamu
O administrativních povinnostech, volnosti, brigádě, všemožných akcích a krásném výletu.
Tak mám za sebou první týden školy. No, upřímně jsem tý školy zas tolik neměla. Z mých
předmětů začal zatím jenom jeden, takže report o škole napíšu asi až za 14 dní. To už poběží vše
naplno.
Co jsem teda celý týden dělala, když jsem měla jen dvě přednášky? No, nejdřív jsem měla
spoustu různýho zařizování a úřadování. Celý pondělí jsem například strávila běháním z jednoho
studijního oddělení na druhý. Přehazovali si mne jak horkou bramboru. Nutno dodat, že byli všichni
velice slušní a milí. I když v tu chvíli bych si skoro až přála, aby byli protivní, abych na ně mohla být
řádně naštvaná. Dostat z někoho kloudnou informaci je opravdu o nervy. No, něco jsem z nich
nakonec přeci jen dostala a zbytek si asi udělám podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí a budu
doufat, že je to správně a že mi to projde…stejně mi nic jinýho nezbývá.
Ale i přes všechno zařizování jsem měla dost volnýho času. A světe div se, celý týden bylo
krásně a nepršelo!!! Snažila jsem se volna i krásného počasí využít a být co nejvíc venku a objevovat
Amsterdam. Každý den jsem vzala kolo a buď sama, nebo s někým vyrazila do města nebo do
nejbližšího okolí na projížďku. Zažila jsem týden neskutečné volnosti. Spala jsem, jak dlouho se mi
chtělo, posnídala na sluníčku na balkóně, vzala kolo a mapu a vyrazila objevovat. Nemusela jsem se
vázat vůbec na nic. Neměla jsem žádný konkrétní plán, kam chci dojet ani co chci vidět. Prostě jsem si
jen tak jezdila a odbočovala podle nálady. Na tom kole ty vzdálenosti celkem ubíhají, takže toho
člověk za krátkou dobu stihne docela dost. Je tu neskutečné množství zeleně, takže když se mi
zachtělo, tak jsem v nějakém parku zastavila, sedla si na lavičku, chvíli si četla a pak zas pokračovala.
Volna jsem se snažila opravdu využít a našla jsem si i malou brigádu. Jeden kamarád mi
poradil, že se lze ve škole přihlásit k takovému programu, kdy člověk pomáhá jiným studentům
s experimenty a dostane za to nějaké peníze (kolem 7€/hod). Byla jsem na to pěkně zvědavá, tak
jsem to šla zkusit. Většinou to spočívá v tom, že člověk sedí cca hodinu před počítačem a plní
jednoduché úkoly. Jde většinou o studenty psychologie nebo medicíny, kteří mají nějakou teorii,
podařilo se jim získat nějaký grant a snaží se nasbírat dostatek dat pro svůj výzkum. Například jeden
student zkoumal, jak se mění postřeh v závislosti na tom, kolik se toho snažíme udržet v krátkodobé
paměti. Docela mne to bavilo, bylo to takové hravé, ale hlavně mne pak bavilo si o tom s těmi
studenty povídat :) Asi na to nejsou moc zvyklí. Spíš tam lidi chodí, odklikají experiment, dostanou
peníze a jdou. Ale mne to zajímalo. Co zkoumají, proč a k čemu zatím došli. A s výplatou to bylo
docela vtipný. Byla jsem tam zatím 2x, pokaždé na jiném experimentu u jiného studenta. Podruhé
jsem dostala 9€ rovnou na ruku, takže paráda. Co víc si přát. Ale poprvé mi posílal 7€ na účet. Neměl
žádný problém s tím, že mám český účet…supr. Říkala jsem si, jak to všechno krásně funguje. Později
jsem zjistila, že to s tím krásným fungováním nebude tak horký. Domů mi chodí výpisy z toho
Erasmáckého účtu (nemám totiž internetové bankovnictví). Když jsem pak mluvila s našima, tak mi
taťka oznámil, že z těch mých slavně vydělaných 7€ mi banka 3,40€ strhla jako poplatek za
mezinárodní transakci. No nic…aspoň pro příště vím a budu se z nich snažit dostat peníze cash.
Jinak se tu opravdu pořád něco děje. Například minulý víkend tu zahajovali divadelní sezónu
velkým festivalem. Na slavném náměstí Museumplein bylo plné stánků a pódií. Každé divadlo,
muzeum, kino tu mělo svůj stánek a prezentovalo nový program, inzerovali různé akce, prodávali
lístky, měli různé workshopy, akce pro děti atd. Různě po městě byly koncerty, open air představení a
exhibice. Všechno zadarmo. My jsme se s kamarádkami šly podívat na jeden balet, který jsem našla.
Bylo to v nádherném velkém sále Stadsschouwburg. Byla to cca 30 minutová ukázka inscenace, která
bude mít premiéru až na koci září. Byli jsme prý první publikum, které alespoň část představení
vidělo. A bylo to opravdu nádherné. S holkama jsme se shodly, že pokud se nám podaří sehnat lístky
za nějakou rozumnou cenu, tak bychom se šly na ten balet podívat (přesně kvůli tomuhle to celé asi
dělají ;)). Pak jsme se prošly mezi stánky, poslechly si několik koncertů…no prostě parádní nedělní
odpoledne.
Ve středu se tu zas přímo před mojí budovou konal minifestival. Hrálo tu asi 6 různých kapel.
Některé moc hezky. Taky prima večer. Ve čtvrtek měla jedna spolubydlící na patře narozeniny.
Pokusila jsem se ji upatlat nějaký dort. Bohužel vybavení naší kuchyně je poněkud omezené.
Nemáme tu troubu, mixér, šlehač a vlastně ani žádnou mísu. Tak jsem udělala nepečený dort do
většího hrnce. Nesehnala jsem teda piškoty (tak jsem tam dala sušenky), šlehačku jsem neměla jak
našlehat…tak jsem ji pokusila chvíli bez valného úspěchu míchat vařečkou, poté vidličkou a pak jsem
to vzdala…no bylo to značně improvizované pečení. Ale Margot byla velmi překvapená a měla z dortu
velkou radost, většině snad dort chutnal, takže účel splněn :) Oslava byla docela prima…teda až do tý
doby, co se začaly hrát opilecké karetní hry, jejichž cílem je se co nejdřív a co nejvíc opít…to mne
opravdu moc nebere. Litry piva ani džusu s vodou do sebe lít rozhodně nechci a se sklenicí vody ty
hry jaksi nejsou úplně to pravé ořechové. Jinak party se tu koná snad každý večer a scénář je pokaždé
stejný. Naštěstí jsem už potkala pár lidí, kteří to mají stejně nastavené jako já, tak se necítím jako
úplný exot. No, učí mne to tu velké toleranci. Na patře mám moc prima lidi, jsou hodní a milí,
s většinou si jde hezky popovídat. Jen mají prostě jiný způsob zábavy. Když po ránu vidím tu kuchyň
tak musím občas skousnout zuby. Ale uklizečku tu půlroku dělat nebudu, takže si na ten binec asi
budu muset zvyknout.
Abych se vrátila k akcím v Amsterdamu. Dneska (neděle) mne Irene a jejími kamarádkami
vytáhly do města. Konal se tam charitativní plavecký závod. Stovky lidí plavalo 1500m v kanálech skrz
Amsterdam. Byla tam parádní atmosféra. Kamarádi a rodiny odvážných plavců fandili, každý po svém.
Někteří přitáhli celou kapelu a svému favoritovi po cestě hráli. Bavilo nás to všechno sledovat. Navíc
většina plavců za sebou táhla nějaký balónek nebo bójku, aby je fanoušci ve změti čepiček poznali.
Opravdu všechny plavce moc obdivuji! Za prvý, že to uplavali, přeci jenom to byl docela kus. A za
druhý, že se pustili do tý špinavý a studený vody v kanálech. Odpoledne jsme se pak s Irene vydaly do
kina. Asi si budete klepat na čelo, proč zrovna do kina. Našly jsme totiž kino s nádherným interiérem
v jedné z historických budov Amsterdamu. Vypadá to tam spíš jako v nějakém divadle nebo opeře.
Film jsme vybíraly podle toho, aby ho odpoledne hráli v tomto sále a aby se na něj dalo koukat. Naše
kritéria splňoval film Chef. Takový pohodový, milý, odpočinkový. Doporučuju se na něj časem podívat
jako na oddechovku s happy endem. Do kina na něj nemusíte, pokud to teda nebude kino, jako to
naše ;)
Tady najdete směsici fotek, které jsem za ten týden nafotila. Většinou mobilem, takže se
omlouvám za kvalitu.
Ale abych se vůbec dostala k hlavnímu zážitku tohoto týdne. Vymyslela jsem krásný
cyklovýlet do tradiční holandské vesničky Zaanse Schans, která je kousek za Amsterdamem. Snažila
jsem se najít nějaké lidi, kteří by se mnou chtěli jet. Zájemců byla spousta, ale každý měl jiné časové
možnosti a priority. Nakonec jsme stanovila, že v sobotu prostě jedu, ať se přidá, kdo chce. Sraz v 10
ráno (nic tak extra vražednýho). Jenže v pátek večer se změnila předpověď počasí a začali hlásit déšť.
Dostala jsem trochu strach, že zavleču lidi na dlouhý cyklovýlet, pak začne lejt, někteří nebudou
ochotní pokračovat, budou mokří unavení. Co pak s nima. Pořádně se neznáme, takže nevím, v jaké
jsou fyzické kondici a jak budou reagovat v krizových situacích. Měla jsme pocit, že když výlet
organizuju, tak za to mám zodpovědnost. Tak jsem se snažila všechny varovat, že v případě deště
nikam nepojedeme. Někteří se toho chytli, že stejně jdou večer pařit, a že se jim asi ráno nebude
chtít…Takže to asi necháme až na příští týden. Ještě ráno jsem byla připravená, že nikam nejedeme.
Bylo zataženo, na patře úplně mrtvo. U snídaně jsem se potkala Mariglenem. Spolubydlící z Albánie,
který studuje programování. Jako jediný z našeho patra byl připravený vyrazit. V 10 jsme se sešli s
jednou holčinou z Polska, Paulinou. Už ani nevím, kde jsem ji potkala, ale je to moc prima holka
studující fyziku. Mari a Paulou mě přesvědčili, že stojí za to vyrazit. Že ostatní budou mít vždycky
důvod, proč zrovna dnes ne a že počasí nevypadá zas tak zle. Moc mne přemlouvat nemuseli, i když
jsem měla trochu výčitky vůči zbytku.
A byl to parádní výlet, na který budu dlouho vzpomínat!!! Krásně jsme si ho užili. Počasí bylo
nakonec úplně ideální. Bylo sice pod mrakem, ale nespadla ani kapka, teplota tak akorát, vítr žádny.
Navíc jsme byli velmi kompatibilní a moc jsme si rozuměli. Nasadili jsme pohodové tempo, povídali
jsme a měli srandu. Projížděli jsme krásnou krajinou a měli jsme dost času. Já jsem se snažila
navigovat a najít tu správnou a nejrychlejší trasu. Měla jsem to dopředu nastudované a podrobně
naplánované. Bohužel jsem k většině naší trasy neměla podrobnou mapu, pouze několik
„letáčkových“. Takže jsem musela spoléhat na svoji paměť a mapy po cestě. Často mne dost pomohly
ukazatele. Mají tu vše dobře značené, až na výjimky, které přijdou vždy v nepravou chvíli ;) Nicméně
zajeli jsme si jen jednou, což není zas tak zlý. Celkově jsme ujeli asi tak 45-50 km. Původně mi Google
vyhodil 46km, ale něco jsme si přeci jen zajeli. Takže to byl pořádný okrůžek. Nicméně celé po rovině,
tak ty kilometry ubíhají celkem rychle.
Výlet jsme řádně zdokumentovali, takže to tu asi popisovat nebudu. Snažila jsem se fotky
okomentovat, takže toto je odkaz pro zájemce.
Wow, to jsem se zase rozepsala. Nezlobte se, že to všechno tak podrobně rozepisuju. Vím, že
je to asi dost zdlouhavé a chvílemi nudné. Nějak neumím psát stručně ;) Teda umím, ale to bych
napsala něco ve smyslu: Mám se fajn, je to tu prima po všech stránkách a všechny vás zdravím. Jistě
by vás to potěšilo, ale moc by vám to můj zdejší život nepřiblížilo. A navíc si tím psaním hezky shrnu a
zaznamenám svoje zážitky.
Mějte se všichni moc krásně. Myslím na vás :)
Kristina