Mužská plodnost a neplodnost

Mužská plodnost a neplodnost
Známý popularizátor antikoncepce John Guillebaud konstatuje v jedné ze svých knih, že lidská
plodnost je až děsivá, protože při jediném pohlavním styku muž vyprodukuje asi 300 000 000 spermií.
Kdyby z každé z nich vznikla lidská bytost, přibylo by v tomto jediném okamžiku na Zemi tolik lidí,
kolik jich dnes žije na celém severoamerickém kontinentu. Určitě to byla pravda v době, kdy J.
Guillebaud psal svou knihu. Dnes se objevují vážné obavy, že by tomu tak nemuselo být vždycky.
Možná, že někoho napadne, proč takové hýření samčím genetickým materiálem. Není to ostatně jen
případ člověka. Příroda stejným způsobem plýtvá mužskými zárodečnými buňkami i u jiných
živočišných druhů. Důvodem je velmi trnitá cesta, která čeká samčí gamety (odborný název pro
pohlavní buňky) k místu jejich určení, a zdaleka ne všechny jej dosáhnou. Již při samém pohlavním
aktu se spermie dostávají do velmi nehostinného (pro ně) prostředí ženské pochvy. Odtud musí
uniknout do děložní dutiny, do cesty se jim ale postaví hlenová zátka v děložním hrdle s hradbou
nepřátelsky naladěných imunitních buněk. Projde asi jedna z každé tisícovky. Boje na život a na smrt
však zdaleka to není konec, protože právě teď se startuje závod o vajíčko. Jsou tací, kteří soudí, že to
vše má hluboký biologický smysl, že je to darwinovská evoluce v malém; vajíčka dosáhne ta
nejrychlejší, nejodolnější, zkrátka nejlepší buňka, která dá základ novému jedinci.
Rok 2040 – konec civilizace?
To vše jsou důvody, proč samčí organismus tvoří zárodečné buňky v tak zdánlivě nesmyslném
nadbytku. Normální muž má v 1 ml spermatu 60-80 miliónů spermií. Počet může být i menší, ale pak
je zplození potomka z každého pohlavního aktu pochopitelně méně pravděpodobné. Když je spermií
pod 20 miliónů v 1 ml je pravděpodobné opravdu málo a pod 5 miliónů je skoro vyloučené.
Celá řada parametrů lidského organismu vykazuje tzv. sekulární trend. To znamená nějaký vývojový
směr v průběhu mnoha let. Tak například se zvyšuje lidská postava, u dívek se snižuje věk první
menstruace atd. Sekulární trend vykazuje i počet spermií, bohužel trend nepříliš radostný. Podle
studie v roce 1938 měl průměrný muž ve vyspělých zemích 120 mil. spermií v 1 mililitru ejakulátu.
Studie z r. 1952 zjišťuje již jen 73,4 mil./ml (to je těch 60-80 mil./ml považovaných dnes za normu),
ale průzkum z roku 1972 nachází v průměru již jen 54,4 mil./ml. Tyto údaje umožňují sestrojit křivku,
podle které klesá plodnost mužů v rozvinutých západních zemích a odhadnout její vývoj do
budoucnosti. Dolní hranice plodnosti, tedy 20 miliónů/ml, by tak mělo být dosaženo někdy mezi roky
2010 – 2040. Není to radostná perspektiva a podněcuje k řadě katastrofických úvah o konci naší
civilizace…
Hlavní viník – hormony kolem nás
Jaké mohou být příčiny takového neradostného vývoje? Uvažuje se o možném účinku jedovatých
látek v zevním prostředí, zejména tzv. těžkých kovů. Tkáň varlete je jedna z nejproduktivnějších
v lidském organismu s velmi rychlou látkovou výměnou, a jako taková toxické látky přímo přitahuje.
Uvažuje se i o úloze imunitního systému, který je při současném znečištění prostředí velmi zatěžován.
Stoupající výskyt alergií je toho důkazem, ale projevy mohou být i jiné, například tzv. autoimunitní
onemocnění, při kterém jsou produkovány protilátky proti vlastnímu organismu. Varle pak bývá často
cílem takového špatně nasměrovaného útoku. Nejvýznamnější jsou ale pravděpodobně látky
s hormonálním účinkem, kterých je v našem okolí stále více a více. Plodnosti vadí zejména ty, které
mají účinek ženských pohlavních hormonů (estrogenů), a těch je až až. Nejznámější jsou
polychlorované bifenyly, některé insekticidy (např. DDT), ale i estrogeny rostlinného původu, zvané
fytoestrogeny. Těch je nejvíce v dnes velmi propagovaných sojových produktech. Význam může mít i
konzumace mléka, které je v moderních velkovýrobnách získáváno i od březích krav a obsahuje velké
množství samičího hormonu estronsulfátu.
Některé složité funkční vztahy v organismu se formují pouze v určitém období vývoje, a pokud se
ustaví špatně, nedá se to již později napravit. Říká se tomu imprinting a platí to i pro vztahy mezi
pohlavními orgány a jejich řídícími centry v mozku. U některých pokusných hlodavců je to období
těsně po narození. Když podáme novorozenému potkanovi určitý sexuální hormon, bude až do smrti
neplodný. Samička bude mít narušen pohlavní cyklus, sameček nebude tvořit spermie. U člověka
spadá toto kritické období do doby ještě nitroděložního života, konkrétně někdy mezi 14. a 25. týden
těhotenství. Jestliže se v té době setká těhotná žena s určitou hormonální látkou, může být její plod
navždy poškozen, stejně jako ten malý potkánek. Děvče bude mít problémy s menstruačním cyklem,
chlapeček bude mít narušenou tvorbu spermií. V 70. letech, kdy většina dnešních potenciálních otců
prožívala šťastné období nitroděložního života, se proti hmyzu užívalo hojně DDT. Dnes je, pravda, i u
nás zakázané. Ale je dost a dost látek jiných, které zakázané nejsou.
Vitamín E nebo kominík?
Nedávno jsem četl článek známého pražského sexuologa Dr. Ivo Procházky, kde pokles mužské
plodnosti popírá. Rád bych mu věřil. Faktem zůstává, že v dobách svých vysokoškolských studií jsem
se učil, že neplodnost rodičovského páru je jen asi ve 10 - 20% případů způsobena poruchou plodnost
muže. V r. 1993 píše doc. Mardešič v časopise Česká gynekologie, že snížená plodnost na straně muže
stojí za neplodností páru v 38%. Zvláštní statistiku jsem si nedělal, ale z vlastní praxe se mi zdá, že
dnes se toto číslo blíží téměř 50 procentům.
Mužská neplodnost se dříve léčila různě. Užívaly se vitamíny, různé mužské i ženské hormony i jiné
látky. Výsledek byl obvykle nepřesvědčivý. Sexuologové a andrologové (lékaři zabývající se mužskými
pohlavními funkcemi) si výsledky léčby na odborných kongresech pochvalovali, zatímco
gynekologové se jim smáli, že za jejich léčebnými úspěchy stojí spíše soused nebo kominík. Těžko
soudit. Fakt je, že jedna francouzská studie z r. 1995 zjistila, že asi 10% dětí počatých přirozeným
způsobem není geneticky dítětem toho muže, který oficiálně figuruje jako jejich otec. Kdo by vinil
Francouze z mravní pokleslosti, tomu prozradím, že k podobným výsledkům (11% kukaččích dětí)
došla i jedna studie provedená začátkem 80. let na Slovensku.
Tím nechci popírat význam farmakologické léčby. Je prokázáno, že např. 400 mg vitaminu E denně,
stejně jako 100 g organického selénu zlepšuje významně pohyblivost spermií. Obě tyto látky (a
mnohé jiné) mají jedno společné: jsou to tzv. antioxidanty, o kterých se teď hodně píše. Brání
oxidačním procesům v organismu, tedy těm, které se dnes obviňují z většiny chorob, včetně infarktu
a rakoviny.
Asistovaná reprodukce – jediné účinné řešení
Farmakologická léčba si ovšem neporadí s těžšími poruchami. Ty jsou dnes jednoznačně doménou
metod takzvané asistované reprodukce. Jde o postupy, kdy oplodňovací aktivitě spermie jakým
způsobem pomůže lékař. Nejjednodušší formou je intrauterinní inseminace (IUI). Spočívá v tom, že se
spermiím trochu zkrátí cesta k vajíčku tím způsobem, že se vstříknou hadičkou přímo do děložní
dutiny, Odpadají tedy ztráty oněch 999 promile v pochvě a děložním hrdle. Když se to udělá přesně
v den ovulace, t.j. období maximální plodnosti ženy, je otěhotnění podstatně pravděpodobnější.
Úspěšnost se udává ale nejvýše 20%. Není to mnoho a je to proto, že se toho od ubohých spermií
chce pořád ještě dost. Metoda je tedy použitelná u poměrně lehkých poruch mužské plodnosti.
Mnohem účinnější je metoda jiná, zvaná IVF/ET (zkratka anglického „in-vitro fertilisation and embryo
transfer, v překladu doslova „oplodnění ve skle a přenos zárodku“). Ženská zárodečná buňka je při
tomto postupu úplně vyjmuta z těla ženy a je naservírována spermiím až takříkajíc pod nos. Je to ono
populární oplodnění „ve zkumavce“, i když po pravdě řečeno nejde o zkumavku, protože se
oplodnění provádí na speciálních mělkých tzv. Petriho miskách. Navzdory anglickému pojmenováni
tam dokonce ani to sklo nevystupuje; misky se užívají nyní výhradně plastové a jsou na jedno použití.
Tato metoda umetá spermiím cestičku už velmi podstatně, proto jich stačí jen asi 1 milión na mililitr
spermatu. Ale stává se, že mužských zárodečných buněk je ještě méně, nebo jsou nepohyblivé. Pak
nastupuje metoda zvaná ICSI (Intra-Cytoplasmic Sperm Injection). Její popis už laikovi začíná znít jako
scéna ze sci-fi románu. Spermie se chytí, uštípne se jí ocásek a hlavička s genetickým materiálem se
nasaje do zvláště tenké ostré kapiláry. Ta se pak vbodne do vajíčka a hlavička spermie se vstříkne
dovnitř. Když si představíte, že toto vše se děje v rozměrech řádu tisícin milimetru, zní to
neuvěřitelně. Přesto je to metoda dnes zcela rutinně a běžné užívaná. Zdravotní pojišťovny se k ní
staví ovšem velmi macešsky a málo plodným mužům nezbývá než svou plodnost dohnat několika (asi
sedmi) tisícovkami navíc. Ztraceni nejsou ale ani ti muži, jejichž sperma vůbec žádné zárodečné buňky
neobsahuje! V takovém případě se totiž dají získat punkcí nadvarlete (metoda se jmenuje MESA,
Microsurgical Epididymal Sperm Aspiration), a nebo – když ani v nadvarleti nejsou – lze odejmout
část tkáně vlastního varlete a pod mikroskopem v ní najít spermie, nebo aspoň jejich vývojové
předstupně (v odborné literatuře se tomu říká TESE, TEsticular Sperm Extraction)...
„Současná věda vymazala z lékařského slovníku pojem mužské neplodnosti,“ slyšel jsem nedávno na
jakési vědecké konferenci o asistované reprodukci. „Dárcovství spermatu patří minulosti!“ Do jisté
míry je to pravda. Ale každá mince má dvě strany a ozývají se i varovné hlasy. Všechny tyto metody
totiž vylučují tu přirozenou soutěž spermií, o které se psalo na začátku. Nový člověk není počat z té
nejrychlejší a nejzdatnější spermie, ale z té, kterou náhodně vybrala a odchytila laborantka. Důsledky
pro budoucí generaci si nikdo netroufá zodpovědně odhadnout. Navíc synové otců, kteří by za
normálních okolností dítě nikdy počít nemohli, rovněž plodností vynikat asi nebudou. To vše může
mít velmi neblahý vývoj na další osud lidského rodu a postupně by se mohla naplnit vize, kterou
nastínil Aldous Huxley ve své Zkáze civilizace. V jeho knize lidé ztratili schopnost počít přirozeně a děti
vznikají výhradně uměle ve specializovaných velkopěstírnách...
Asistovaná reprodukce je velikým pokrokem a přináší možnost mít vlastní děti i mužům s těžkými
poruchami plodnosti. Před jejími postupy nelze než stát v němém úžasu a obdivu k lidem, kteří je
vyvinuli. Ale popravdě řečeno, z čistě biologického hlediska by pro lidský druh byli lepším řešením
přece jen ti sousedi a kominíci (nebo morálně přijatelnější oplodnění anonymním dárcovským
spermatem).